Koncept vlády práva

Vera Jirásková
de Evropy. I když neexistuje
všeobecne
v Evrope, ani Rada Evropy ani Evropská
europeen". "20
akceptovaný
standard
unie nepripustí
demokracie
omezování
"aquis
Návrh na naléhavé projednání lichtenštejnské ústavní revize Parlamentním
shromáždením projednal stálý výbor na svém zasedání 27. ledna 2003, avšak
vzhledem k tomu, že nezískal potrebnou dvoutretinovou
na porad jednání Parlamentního
shromáždení zarazen.
podporu clenu, nebyl
Zkoumání konstitucních monarchií v oboru státovedy a ústavního práva
v posledních desetiletích upozornuje predevším na ruzné podoby existujících
monarchií a hledá vysvetlení skutecnosti, že ackoli jde nepochybne o relikty
minulosti, vyznacují se vysokou schopností prizpusobit se novým spolecenským podmínkám. Pravidlem se stala jednoznacná konstatování, že monarchové v moderních evropských státech "panují, ale nevládnou". Ústavní vývoj
v Lichtenštejnsku
v posledních letech je tak ojedinelou výjimkou z obecné
tendence a zároven i dukazem složitosti rozvoje soudobého konstitucionalismu a rozmanitosti
podob, které na sebe mohou brát základní zákony.
KONCEPT VLÁDY PRÁVA (RULE OP LAu1
V KONTEXTU PARLAMENTNÍ SUVERENITY
VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ
Miluše Kindlová
Úvod
Pojem vládYJ~.ráva (rule oj law) ci E~ávníh~..s!~!~(Rechtsstaat) tvorí jeden ze
základních konceptu ústavneprávní teorie a je kritériem posuzování ústavní
i obecne právní praxe. Ackoliv se historie tohoto pojmuodvfjí již od staroveku 1
a jeho obsah prošel v následujících staletích složitým vývojem, není ani v soucasnosti jeho interpretace jednotná.
Nejde pritom jen o existenci rozdílné terminologie - a sice kontinentálního
"právního státu" a angloamerické "vlády práva".2 Mnohem závažnejší je však
rozdíl v náhledu na to, zda, a pok:ud ano, do jaké míry je tvrzení o existenci
právního státu, resp. vlády práva ve spolecnosti podmíneno souladem s hodnotami, na nichž je ta která spolecnost založena, tedy zda se kloníme spíše kjeho
<:h.áp~Ilíye SI1lYSJ~,J()fl1l~IIlí.!!l"cL,!ll~~.riá,IIlím".Tento aspekt je totiž neustále
na poradu dne, napríldad v souvislosti s problematikou plurality hodnot v multikulturní spolecnosti.
Tato stat se snaží o analýzu ruzných koncepcí vlády práva a základu jejího
Vzpomenme napríklad Platónovu koncepci puvodne "druhé nejlepší obce" (první byla varianta
vlády králu - filosofu), k<:>D~.~psLI1()mokratick9u.J.podle
níž je.§u:v:eréfl~mypg!irickégl:>J;i~ák9nJnomos): "Nebot v kterékoli obci je zákon ovládán a nemá svrchovanou moc, pro takovou obec vidím
pripravenu zkázu; avšak v které je pánem vládnoucích a vládnoucí jsou otroky zákona, tam spatruji
zdar i všechna dobra, která bohové dali obcím." (Leges 715d citováno z Graeser,A. Recká filosofie
klasického období, Oikoymenh 2000, str. 259). Pro analýzu Platónovy koncepce vlády zákona,
v níž i nadále vykazuje Platón znaky neprátelství vuci "otevrené spolecnosti", srovnej tamtéž, str.
258-263.
20
Opinion no. 227/2002 on the Amendments to the Constitution ofLiechtenstein proposed by the
Princely House of Liechtenstein, www.venice.coe.int/docs/2002/CSL-AD(2002)032-e.
Tato stat vychází z teze, že '!l~zi konc~ptem!l!!tO()flaw a 1s9flceptem R~sb.t§Sr:l.iituneníz.ásl!clního
rozdílu, z~éna
poku~_o ni~b._lIv"žl!le.rn.e
..n.a:.a~str,,~tnílÍ.r~'.!iLM.e_shleclál1l~, ~e jsou9l:>a zalo~e~
.!!L!la_'§~EýE!:u:.ik.!:l4ních mylJ~.!lMch a vztahují.se~ninltyt~ž,()táz1<y.".E~oblémy.
Samozrejme,
že cím konkrétneji se budeme zamerovat na pojímání rule of law, resp. právního státu v urcitých
právních oblastech ci jednotlivých zemích,tÍm více rozdílu mužeme najít. Duvody terminologické
odlišnosti jsou historické - v Británii totiž IT.~a~~tát nebýy,,1.p0..ll.žív~1l1a~()E!.~yr!!.!erIllí!l-:spíše se
hovorilo o Korune (Crown) nebo verejné moci (Government) a termín rule oflaW'se pozdeji rozšíril
i do ostatních zemí common law. (Blíže srovnej MacCormick, N ,Rechtsstaat and ,Rule of Law',
in: 7hesing,J (ed.)1he Rule ofLaw, Konrad-Adenauer-Stiftung
1997.)
Miluše Kindlová
Koncept vlády práva (Rule ifLaw)
skutecného fungování ve Spojeném královstvV tedy v zemi, která k vytvorení
tohoto konceptu významným zpusobem prispela. Spojené království si však
zaslouží pozornost i z jiných, praktictejších duvodu. Jedná se o zemi se znacne heterogennejší spolecností z hlediska politiky, kultury a náboženství, než
je Ceská republika, a s tím souvisí i míra a palcivost problému hledání obecného souhrnu ci žebrícku hodnot, potažmo jejich vynucování. Krome toho
je Spojené království jako predmet "ukázky na príkladu" zajímavé také proto,
že je zemí, v níž vlastní ústavní tradice, z duvodu témer nepretržité ústavní
kontinuity, jsou vysoce ceneny a mají tendenci jen relativne pozvolna absorbovat cizí, mezinárodní vlivy. pokud se tak stane, jako v poslední dobe napríklad v souvislosti s prijetím Zákona o lidských právech (the Human Rights
Act 1998), výsledkem je zpravidla rešení Spojenému království "šité na míru".
Tradicním charakteristickým rysem britského ústavního práva je zejména dok-
I
trína parlamentní suverenity, a ~
této doktríny a ~
tak bude, po
obecnejších úvodních pasážích, stredem naší pozornosti.
Stejne jako u dalších základních konceptu ústavy je i diskuse o povaze a fungování právního státu, resp. vlády práva záležitostí nekolika disciplín - a to
nejen právních. Mým dominantním zorným úhlem je pohled ústavneprávní,
ale z duvodu jeho úzké provázanosti s právní teorií a filosofií nelze opomenout
an1]e.
1. Pluralita pojetí právního státu, resp. vlády práva
Existuje jen málo konceptu v ústavním právu, které se vyznacují tak~~:
J:!l~nito~iD.t_~D2E.~tacíjako pojem právního státu, resp. vlády práva. Duvodem
není jen odlišnost v historické zkušer:t?~1i nebo Ke()~§S:!<-~1!1:~_mjs~~íruzných
státu, svuj význam má jiste i i4eoh)g!~k~_~~!lle~.~.!?L
aU!Cl.Ea,
který se problematikou vlády práva zabývá, a rada dalších faktoru. Neprekvapí nás, že ackoliv
argumentace právním státem prekracuje hranice státu i kontinentu, není to
casto dusledkem shody v jeho chápání, jako spíše jeho rozdílu.4 Pro skutecné
porozumení je tedy vždy treba vymezit co nejpresneji, v jakém smyslu je tento
pojem práve používán. Predtím, než se zameríme prímo na situaci ve Spojeném
Pro terminologické zmatky mezi "Anglií", ,,(Velkou) Británií" a "Spojeným královstvím", které se
dodnes vyskytují i v rámci renomovaných institucí, srovnej úvod knihy Normana Daviese Ostrovy:
Dejiny, NaldadatelstvíJirí
Bucha!- BB/art 2003.
Srovnej nekteré výroky z pozic právního státu od politických predstavitelu zemí s rozdílným hospodárským, politickým a sociálním systémem v Tamanaha, B. The Rule ofLaw for Everyone?, in:
55 Current Lega! Problems 97,2002.
v kontextu parlamentní suverenity ve Spojeném království
království, je vhodné této problematice venovat urcitou pozornost z obecnejších pozic.
Predstavíme-li si ruzná pojetí právního státu jako spektrum, pak smerem
k jednomu jeho konci nalezneme ]<.Qnc(:p<:;e,.kterézduraznují pouze urcité for:-1\)\Zrl~
.rnální predpoklady, které musí tvorba a aplikace práva splnovat, aby bylo možno hovorit o právním státu (formální koncepce), zatímco smerem k druhému
konci spektra se vyskytují pojetí, kterým formální náležitosti nestací a kter~
pro naplnení právního státu vyžadují krome formálních požadavku i sQulacl,",
práva s jistými hodnotami, které príslllšná spolecnost vyznáv~ (materiální kon-\' ,<\tj,c
cepc(":).Rozdíly panují co do výctu onech povinných formálních náležitostí na
jedné strane našeho spektra, stejne jako v tom, které hodnoty, pristoupíme-li
na materiální pojetí, má pojem právního státu obnášet.
"Formalisté" akcentují zejména náležitosti jako 12XQ(;ecl1l1Jln~gkllrátnipri- ~
jetí pr~YníJlprmy, jejípublikaci~obecnosl,
jasnosJ,urcitos!, ~ásaclníprospektivitlL a relativní stálost Je zrejmé, že i v techto požadavcích se projevuje urcité
hodnotoy'~~~~l1}et(":ní,a sice lE~11~flLQsQ911Q§.!Lc.1.9y~k!!
jeJ5,oracionální hytosti,
která_lllá .právo s dostatecnou jistotoupreQpgk1á.sl<lL12á.§ledl<y§.y~hQ j~cln_ání.5
Formálním koncepcím bývá tradicne 'yy!ýk~flQJ že.akc~ptujem~_-Ji jejich n;ihl~clJpakv(:_yetší ci .tnenšímír<:: .muže být právním státem jak stát demokr!J.!!cký respek.tující liQsk.á .)?ráya, tak.lak.é.stát totalitní, kterýflggrantne
lidslzá.
práva PCU:ll§l.lje,zapreclpokladl.l, že dodržuje prísl\lšIlé formální predpoklady.6
Tento záver ostatne nevyvrací ~1}~~O!~z hlavních proponentu formálního
pojetí, anglický právní filosof ~~~
K formálním znakum bývá také
nekdy zarazována g~19a..rn()ci ve státe, zákonnost správní cinnosti.a nezávislost
.soudnictvj.8 Z normativního hlediska bychom mohli za "právní stát" považovat
formálne vubec každý stát,jelikož podle normativistu stát je totožný s právem.9
Rovnež krajním pojetím je ~!()t()~n()v~Ilfprávního státu, resp. vlády práva se.
#á.konflQstíye Smyslu pouhéhododr'Žoyání právní normy prijaté k tomu opráv:;nenou institucí. bez jakéhokoli ohledu na ostatní. formální vlastnosti takové,
právní normy ..
Tábor "materialistu" je patrne ješte rozmanitejší, což je dáno šir~k.oll_~ká.l()u.
hodnot,.kte.!:~ru.~ní. autori )?ovažlliípro spolecnost za :lásadnL V této souvislosBlíže napr. MacCormick, N dílo cit. v poznámce c. 2, str. 73-74; Raz,] The Rule of Law and its
Virtue, [1977] 93 Law Qtarterly Review 195.
Srovnej napr. Cass, R. A. The Rule of Law in America, The Johns Hopkins University Press 2001,
str. 1 a odkaz tamtéž na Fletcher, G. P. Basic Concepts ofLega! Thought, Oxford University Press
1996, str. 11-12.
Raz,] dílo cit. v poznámce c. 5, str. 196.
Srovnej napr. Birkenmaier, W. ,Rechtsstaat The Rule of Law in the FederatRepublic of Germany;
lts Significance, Principles, and Hazards, in: 7hesing,] (ed.) The Rule ofLaw, Konrad-AdenauerStiftung 1997, str. 57-58.
Miluše Kindlová
ti bývá uvádeno napríklad dosažení§pravedlnosti,
svobody, demokracie, uznání
lidských práv. Typickým vyjádrením právního státu v materiálním pojetí, akcentující i sQc:iální rozmer právního státu, je jeho formulace v Deklaraci z Dillí
prijaté Kongresem Mezinárodní komise právníku v roce 1959, v níž se praví, že
"vlád~ráv:Úé;gytlaJllic:ký
pojem ... Lkterimá bÝ~JlplaJiíQrin n<ien lezajištení
~r9zyoji ()b.~:l~nskýc:h<l,politickýchpr!Í:yj<::dtlotlivceve.svopgdné spolecnosti, ~e
i k vYtv()reIfí sociálních, hospodárských,v:z~elávacích
a kulturních podmínek,
v n!~M§~ E!l()h()ur~_~I.i;z:?v:~tj~holé:g.i.!i!!l:!~Locekávání<1~~§!()JIfo§t~'
Mezi "materialisty" zastává v:ýznamné místo americký právní a politický filosof Ronald
(~igbf~.fO}lf?/ltio.1J) ,10
Dworkin se svou "kl:mc:é;I2(;f'Z&lQi~n()ll!1:lpr:á\Té:ch"
Zastánci materiálních pojetí tvrdí, že jejich ~()ncepce je podstatne komplexnejší a ve vzájemné symbióze procedurálních a obsahov:ých náležitostí má vetší
šanci odolat riziku nastolení totalitního režimu. Avšak i !Y~()_~_12Sé:pc~
ITlají~vá
úskalí, která v:ýstižne vyjádril napríklad již zmínený Joseph Raz, a jestliže mluví
o vláde práva, platí to samé pro právní stát:
,Jestliže vláda práva je vládou dobrého práva, pak vysvetlit její povahu znamená predložit celou sociální filosofii. Potom však tento v:ýraz postrádá jakoukoli užitecnou funkci. Není potreba prestoupit na vládu práva jen proto,
abychom objevili, že verit v ní znamená verit, že dobro má zvítezit. Y:1ádj!_12r:~y'a_
js:.pQlitickýl11ideálem, .který právní systém ve vetší ci m~1l.šímíre má. ci ll~má.
... yláda práv:l j~ jen jedna z ctností, dle níž lZé:.právní systém hoclIlotit.3 dle
tlíž má být.hodtl()cel1. NeJIlá být zamenována s demokracií, spravedll1Qstí) roV:
ll()§tí "'J lidskýl11iprávy jakéhokoli druhu nebo respektem vuci osobám nebo
gustojn()sticloyelq., "11
Ve svetle tohoto v:ýroku a s vedomím plurality hodnot v soucasném svete12
se pak vkrádá pochybnost napríklad o správnosti (i prakticnosti) nazývat kosmopolitním "demokratickým Rechtsstaatem" systém, který predkládají nekterí
zastánci koncepce tzv. kosmopolitní demokracie jako nového, celosvetového
"transnárodního"
(nikoli pouze mezinárodního)
rádu a který lze zaradit do
"materiálního" tábora,u
Srovnej Ke/sen, H General1heory
of Law and State, Harvard University Press 1945, str. 181 ano
V druhé polovine devatenáctého století (1879) vyjádril stejnou myi:lenku Lorenz von Stein: "je
jasné, že ... není státu bez práva. V jistém smyslu je Rechtsstaatem každý stát." (citováno z Simsovic,
D. J No Hxed Address: Universality and the Rule of Law, Article de la Revue juridique Themis,
Université de Montreal, Faculté de droit 2002, str. 755).
10
11
12
13
QQQ
Dworkin, R. A Matter of Principle, Clarendon Press 1986, str. 9 ano
Raz,] dílo cit. v poznámce C. 5, str. 196.
Aktuální problematikou
hodnotové plurality se v naší literature zabývá napr. Krejcí, J (ed.)
Kontrastní hodnoty a multikulturní spolecnost, Hlosofický ústav AV CR, Ftlosofia 2002.
Mezi nejvýznamnejší osobnosti, které rozvíjejí model kosmopolitní demokracie, patrí zejména
David Held, Anthony McGrew a Daniele Archibugi. Jejich stežejní tezí je Rgtr~ba zásadne reformovat soucasný zpÚsol~.svetového.vládnutí
posílel1íl11 demokratických prvku, napr. v institu-
Koncept vlády práva (Rule o/'Law) v kontextu parlamentní suverenity ve Spojeném království
Na záver této cásti si dovolím vyjádrit presvedcení, že prílišné "škatulkování"
koncepcí právního státu na formální a materiální casto stírá rozmanité nuance
ruzných pojetí, a proto nemá být absolutizováno. Je mnohdy obtížné posoudit,
kam presne zaradit jednotlivé autory, kterí se problematikou právního státu,
resp. vlády práva zabývají. Tak je také potreba vnímat predchozí i následující
odstavce.
Uvedené obtíže nás mohou dovést až k legitimní otázce, zda je vubec nutné
takové zarazování cinit. At odpovíme tak ci onak, podle našeho názoru je zásadní, že smysluplný dialog vždy vyžaduje, aby jeho úcastníci alespon v obecné
rovine vedeli, o jakém právním státu jejich partner v dialogu hovorí, tedy aby
našli alespon minimální spolecný slovník.
II. Suverenita Parlamentu
Koncept vlády práva, podobne jako jiné zásadní ústavneprávní koncepty, nelze podrobneji posuzovat, aniž bychom znali alespon základní rysy konkrétního
ústavního systému, v nemž je analyzován. V kontextu Spojeného království je
pak nepochybne nutné pred jakoukoli diskusí o vláde práva vymezit "dom_i::
nantnL~Y~_.:,.~Jbritských] politi<::l<Ých.ill.."tituc:t14a "skutecný pilír [britskéllQ]
1ͧ.tavníh~L]2r~'ya"15
- suverenitu Parlamentu Spojeného království. 16Její klasická formulace pochází od Alberta Venna Diceyho:
"Princip parlamentní suverenity znamená ne méne, ne více než toto: a sice, že ~<lXl:l~I'lt.Il1~_." podleanglickéuústayY_práy() prijmout 3 zrllšitjakýko!.i
zákon; a dále, že :ltlglické pr~\TOlleuznává oprávnení~ádtléQsoby
al1iorgá1}.u
zvrátit nebo odstranit legislativu Parlamentu,"17
14
15
16
17
cích jako Organizace spojených národu, ~vyt:y()rittak lepší p()dl11ínky pro(e~ení problému, .kter~
pr~sahují hranice jednotlivých státQ. Pojetí kos1!1-.?.E~~trlÍ_-"lády
J)r_áv:ase '0:'zl1~~jeV:~!!1:Uir:oce
formulov~l1Ým 19!9!Q~.111práv (napr. vcetne práv environmentálních ci ekonomických), což práve S_Qhl~demAa.lífUno%!lý,J! il1te!pr.e_~~L!iclskÝ,h_PlávVe svete muže cir1it.používání hlavicky
,,j2!~y.l1ih()~stát:'1"
probl~l11.a!\c.~~ Pro bližší kritiku srovnej napr. Scheuerman, W. E. Cosmopolitan
Democracy and the Rule ofLaw, [2002] 15 Ratio Juris 4,439. Scheuerman se krome jiného sou~
stredí na kritiku široké míry diskrece na strane mezinárodních soudu, které mají mít v kosmopolitním demokratickém právním rádu výraznou úlohu pri ochrane lidských práva poukazuje na její
dusledky pro vládu práva (str. 450 an.).
Dicey, A. V An lntroduction to the Study of the Law of the Constitution (10. vyd.), Macmil1an
1959, str. 39.
Tamtéž, str. 70.
Dále jen Parlament. Tato doktrína s,,-,.:ztahykj~:l1-'2.a.cel()g~tIlLtil.r!~Il1~l1~v.~'0'estminst~r:u a nikoli na tri r.~nálhí
parla..ill~.l1!Y(Skotský parlament, Waleské shromáždení ani Severoirské shromáždení).
Tamtéž, str. 39. V Diceyho dobe se výrazy Anglie a anglický považovaly za neformální synonyma Velké Británie nebo Spojeného království (Bradley, A. w., Ewing, K D. Constitutional and
Administrative Law (12. vyd.), Addison Wesley Longman Ltd. 1997, str. 58).
Miluše Kindlová
Koncept vlády práva (Rule ofLaw) v kontextu parlamentní suverenity ve Spojeném království
Podle této doktríny je tedy !~gislativní pravomoc Parlamentu bez právních
1~g1itu,.18Jakmile SnemClvna obecnýc!J., Snemovna lordu, a. král(ovna2 vyjádrí ~
s.otlhlas s návrhem z~kQIla, stává se takový návrh zákQnem(bez ohledu na jeho
pro sOJJobsah) a takQvý zákonje pro všechny orgány a osoby závazný,tedy
dy (tzv. pozitivní stránka suverenity). 19 Neexistuje IIll::chanismtls., kterým by
Qritský soud mohl odmítnout aplikaci zákona westl11insterského Parlamentu~
pro neplatnost ci neústavnost (tzv. negativní stránka suverenity).20 V souvislosti
s clenstvím Spojeného království v Evropských spolecenstvích dnes nutno toto
pravidlo doplnit tak, že se ~pl:3.tIlíjen voblasté:ch,vnichž
nepusobípré:QIlost
J2!áv<l:J:<:'y~'()Qs~h._s2.0lece_l1~tví.
21
Je nasnade, že koncept vlády práva, pokud jej nepovažujeme jen za pouhou legalitu v nejprostším slova smyslu (tj. aniž bychom kladli duraz alespon
na požadavek relativní stálosti,jasnosti, atd.), muže být ve vztahu k suverenite
Parlamentu velice konfliktní.
i
d
Následující odstavce mají za cíl priblížit ústavneprávní a právne filosofický diskurs v relaci k pojetí vlády práva, jak se ve Spojeném království vytvoril
a vyvíjel v prubehu 20. století. Bylo již upozorneno na nebezpecí zjednodušení,
pokud se snažíme kvalifikovat ruzné koncepce vlády práva, resp. právního státu
perspektivou formálne-materiálního
kontinua. Presto se k nemu z duvodu systematicnosti vracíme a po velmi strucném historickém exkursu se budeme nejprve zabývat (prevážne) formálními pojetími (A. V. Dicey, J. Raz). Koncepce
materiální budou následovat (predevším T. R. S. A1lan).
III. Vláda práva v pojetí A.V. Diceyho,J. Raze, T. Allana - interpretace a kritika
Vývoj jednotlivých aspektu vlády práva ve Spojeném království je možno
sledovat daleko do minulosti. Aniž bychom zacházeli do historických podrobností, svou roli jiste sehrály Velká listina svobod (Magna Carta Libertatum,
1215), Westminsterský statut svobod Londýna (Statute oj Westminster oj the
Liberties oj London, 1354), nekolik Zákonu Habeas Corpus (Habeas Corpus
Acts, zejména z let 1640, 1679 a 1816) a Listina práv (Bili oj Rights, 1689),
stejne jako polemiky sira Edwarda Cokea s králem Jakubem 1.22o tom, zda
právo chrání krále ci král právo, a s Parlamentem o vztahu statutárního práva
a common law.23
Hovoríme-li o vláde práva ve Spojeném království, nelze však opomenout
"k,l@.,giJ;kQlJ"J()rwulaci,která pochází opet od Alberta Venna Diceyho, který
roku 1885 vymezil ve svém rj;vodu do studia práva ústavy tri samostatné, ale
spríznené významy (ve smyslu koncepcí) anglického rule of law.24Ty obsadily na dlouhá desetiletí první stránky kapitol britských ucebnic vykládajících
koncept vlády práva a je tomu tak dodnes. Dicey chara~!.t:É_~<?.Y.?.1.!~~~.?r1.~:':Y..
následo,:,!},~:,
,:-.~.nikQo. r.lt:~!I!í1:>ýtt~~tAl1~~i.11e.J:?1fl~e..P!áyo2.1<lt~~':ltrpetújmu
na svém
tel~._cista!(:Lchvyjf!1aprjp<l~ul~.clY_~e.~~~~!l':lr~i!~ho pr()tiprávního aktu
a bXl9..to prQk§7;~noo1:>~.c_Ilým
[rá4~Ý_1!11E!_áYllítl:lzpUs()1:>e.w
pre9'?1:>ec!lÝmi [r~<:l!lÝf!1!Lsou4y,?eme. V tomto smyslu se rule of law liší od každého
22
18
19
20
21
390
Dicey si samozrejme byl vedom mimoprávních, 'L.fuktiS!<ýcr1"()l!lezeníPaEl;l11lentu.y nejší limit
predstavuje vedotlli ..ll~~š.Lful()vého_odporu
proti .P.r.i~11lU_~k<:>,1l.'l-.Jprojevdistinkce mezi
právním suverénem - Parlamentem - a politic!<ým suverénem - lidem) a y.?it~~íJi!r.!~ttvorí .vl!l;;t,n,í
povaha cleni'_~a"~~.~ll.1_e.r;~~protQ~",,,ide~p()!~vyJc.c>l1á~
své.pr;lv0!110cip()4Ie své poy_aI1Y,lct",rá~ama
ie utváie..Q,g_Q.k9Jn.9~!!!li,
~anichž..žlj~,vš.",tne.,.
rnor!lrlího cítení dané d()by::spole~l1()s~i,--tníž_
p.1\trí." (Dieey, A. V. dílo cit. v poznámce c. 14, str. 76-80).
T~y.pravidl().".2:al's_al1éh()zákona"
("enrolled Act" rule) - napr. Edinburgh and Dalkeith Rly
v Wauehope (1842) 8 CI & Fin 710, ER 279, HL.
Napr. Madzimbamuto v Lardner-Burke [1969] 1 AC 645.
Problematiku clenství Spojeného království z hlediska doktríny parlamentní suverenity rozebírá
napr. Craig, PP Sovereignty of the United Kingdom Parliament after Factortame, 11 Yearbook of
English Law, str. 221 an., 1991; týž Eritain in the European Union, in: Jowell, j, Oliver, D. (eds.)
The Changing Constitution (4. vyd.), Clarendon Press 2000 nebo Loveland, L Eritain and Europe,
in: Bogdanor, V. (ed.) The Eritish Constitution in the Thentieth Century, Oxford University Press
2003; v ceské literature napr. Reschová, j Ústavne právní souvislosti vstupu do EU, in: Pav/ícek, V.
a kol. Suverenita a evropská integrace, Univerzita Karlova v Praze - Právnická fakulta, edicní stredisko, Vodnár 1999, str. 78-81.
23
24
Král skotský 1567-1625 a král anglický 1603-1625. Blíže o pozadí a povaze sporu sira Edwarda
Cokea s králem srovnej Seltenreieh, R. Soudce a jeho král - Edward Coke ve sporu s Jakubem 1.,
Právník 5/2003, str. 474 ano
Srovnej napr. Blahož, j, Balaš, V., K/íma, K Srovnávací ústavní právo, Codex 1998, str. 39 an.;
Barnett, H Constitutional and Administrative Law (4. vyd.), Cavendish Publishing 2003, zejména
str. 19 ano a 79 an.; ve vztahu k osobe sira Edwarda Cokea srovnej ruzné interpretace jeho výro~
ku a soudních rozhodnutí v Goldsworthy, j Sovereignty of Parliament, History and Philosophy,
Clarendon Press 1999, str. 111 ano
Dieey, A. V.An Introduction to the Study of the Law of the Constitution, Macmillan 1885; následující citace a odkazy se vztahují k vydání z roku 1959 - dílo cit. v poznámce c.14. K historic!<ým
souvislostem vzniku této knihy a k postave A. V. Diceyho srovnej výbornou esej Johna R
MeEldowneyho Dicey in Historical Perspective - A Review Essay, in: McAuslan, P, McEldowney,
jR Law, Legitimacy and the Constitution, Essays Marking the Cen ten ary of Dicey's Law of the
Constitution, Sweet and Maxwe1l1985. Zajímavé je, že Diceyho prístup ke své knize se výrazne
zmenil kvuli jejímu obrovskému úspechu. V dopise príteli, konstitucionalistoviJamesi
Eryceovi, totiž rok pred jejím vydáním píše, že jeho prednášky (které pak vytvorily knihu) Eryceho patrne velmi
zklamou, protože se zabývají jen temi'hejzákladnejšími
otázkami, u nichž zaznamenal u studentu
potrebu urcitého vodítka. Mnohem pozdeji už však hovoril o tom, že "Studium ústavy" je knihou
"zrozenou pod štastnou hvezdou." (Tamtéž, str. 39, 40). Srovnej též Lord Bingham ofCornhillDicey
Revisited, [2002] Public Law 39.
391
Miluše
Kindlová
Koncept vlády práva
zpusobu vládnutí ... založeného
diskrecních pravomocí ... "25
na výkonu širokých, arbitrárních
První význam vlády práva tak podle Diceyho zahrnuje mimo jiné Z;~§:adll
.nylj{{poenqsine lege.28 Obecne se zde Dicey staví 2!S!ti E~rj~.~I1í jednotlivce
E:ké15ogcliskrecnípra.v{)!lloci7:~.~~~a._I1yverejné moci, nebot "k:4.e~oJii~4i..sl~~<:~,
taftl_i~J2!ostQI..12rosyév<?li~'29Dicey bývá v tomto ohledu kritizován z ruzných
smeru. Zaprvé mu je vytýkáno, že podcenil skutecnost již tehdy existující široké diskrece pri výkonu moci exekutivou, a že tedy jeho popis rule of law
v Británii nebyl v samé jeho dobe aktuální. Jiní autori pak upozornují na to, že
ackoliv pozdeji své soudy o existenci diskrece prehodnotil, nemelo to na vymezení jeho principu rule oflaw vliv. Tyto kritiky se soustredily na neadekvátnost
deskriptivní hodnoty Diceyho formulace. Konecne,jeden z jeho nejprísnejších
kritiku,sir Ivor Jenniggs, nesouhlasil ani s preskriptivní stránkou veci. Podle
nej Dicey - presvedcený Whig s neotresitelnou vírou v laissez-jaire - formuloval principy rule of law podle svého politického presvedcení a "nezajímal se
o vycištení odporných prumyslových cástí mesta, ale o svobodu jednotlivce. "30
J ennings naproti tomu byl zastá.I1~e!:I1,
státl!:.?la~9.~ytu (we(fare state) a s tím
spojeného nártl.sttl r~gtl!.?-~i~LftlI1kc~ g,átu, která si zase žádá širokou míru
dislgece v rukáche,xe.klltivy.
V praktické rovine lze ríci, že v prubehu 20. stoletU2J2y!§'J?E~Y~Qt~~k:aJlli!yu\Tái~lliti1sgllD~D}9SL a °E-p<:)yídají<:íE{)le.
..~{).\l.<i~
PEL\l~~.{)::áI1U~h.o
.!il!li!fl,-k!~f'i
pi~.d§t:a\T()Y:aI<tyý7;ll<tI1111()tlsOllcás_t1?r()lJlematiky::l~clYP!~:va
Y 13ritánii.31
26
27
28
29
30
31
392
Dicey, A. V. dílo cit. v poznámce c. 14, str. 188. Dicey pravdepodobne prevzal nekteré myšlenky
z práce Williama Edwarda Hearna The Government ofEngland, its Structure and its Development
(blíže Arndt, H W The Origin of Dicey's Concept of the Rule of Law, [1957] Australian Law
Journal31, str. 117-123).
Dicey,A. V. dl10 cit. v poznámce c.14, str. 193.
Tamtéž, str. 195.
S tím souvisí inte!:PXetil~l1ídornn~Qka, že zákonodárce nezarnýšlL aby meIz~k2_nJ"eJrQ?:ktiYl1íÚcinJsy,"poku~ta.kj~~llozr:acne ~e~~r:9.,:'J (napr. Lauri v Renad [1892] 3 Ch 402; Re Athlumney [1898]
2 Q!3 547; Waddington v Miah [1974] 1 WLR 683).
Dicey, A. V. dílo cit. v poznámce c. 14, str. 188.
Jennings,1. The Law and the Constitution
vyšla poprvé v roce 1933.
(5. vyd.), Hodder & Stoughton
v kontextu parlamentní
suverenity
ve Spojeném království
nebo
"... ni1sc!Q.J2~!lLn:ac!_pr~y~m,
al~.,-,--ka~c!i~eZ~Q~<1ill,l,J?ost:a_V:~DUi_st~~
je
P9droQ~1.l.obecnérnu pr~yt!Jg'<tl<?Yství
:a.J?()cll~Mjtl!i§c!ik<;:iJ?Q(:Cl1ý~h§911g1.J.
"26
":.~..' obecné principy ústa:yy Gako napríklad právo na osobní svobodu nebo
právo se verejne shromaždovat) jsou u nás spíševýsledkem soudních rozhoQ.Qutíu[CujíEíshpráva soukromých osob v jednotlivých prípadech precl
soudem [~i Z\TI~~tl1ihQJísJaYllfhocl.okllmentu]. "27
25
(Rule ofLaw)
1959, str. 311. Kniha
Pro podrobnou historickou analýzu srovnej Stevens, R. Government and the Judiciary a Jowell, J
Administrative Law, obojí in: Bogdanor, V. (ed.) dílo cit. v poznámce c. 21. Fungování britské exe-
Druhý význam vlády právamoci]
v Diceyho
zduraznuje
déhg,vcetnegrgiÍ-l1tLHyerejné
právem pojetí
a podrízení
všech <y:~~"angstkaž-fr;',
týmž soudum' í"_:J
Interpretace tohoto aspektu v Diceyho díle je také znacne problematická.
Druhá myšlenka souvisí s Diceyho odm~tnutím droit administratif ve fran~ouzském pojetí se speciálními správními soudy, protože se ob~V'al,že by tyto
s.QJJdy_prderovaJyzájern výkonné moci pred zájmem jednotlivce. Skutecností
ale je, že i v Diceyho dobe se vyskytovaly zvláštní tribunály pro projednávání
sporu mezi soukromými osobami a výkonnou mocí. Co se týce rovnosti, pak se
vetšinou má za to, ž~l1eh.ovorí o rovnosti práva povinností obsažených v prá_~_ale ie.n o vázanosti každého prá"el1:l (oproti chaosu, nezákonnosti). Ostatne
jiný výklad by ani neodpovídal tehdejší realite. Je zrejmé, že napríldad postavení Koruny s rozsáhlými prerogativními pravomocemi a imunitami, v Diceyho
dobe ješte mnohem výraznejšími než dnes, nešlo a nelze porovnávat s postavením jednotlivce. 32
Tretí význam se týká t<PJJ§..g!2tl'Zaji§tel1íochral1yprávve Spojenérnlgálovství
a také vyvolává nejasnosti.J:>aul Craig ho intt:!p.retuje tak, žel)iceL~ep_()~<ldov~LpIQllaplnení vlády práva ochranu lidských práv jako takovou (nepatril tedy
mezi "materialisty") - on 12()l1Zet\Tt:.~!!L~e
pokud mají být.práY<i zajištena, pak
j~.~Illll.ejŠí t~<t~i~nímetoda praktikovaná v Británii v ri!1}cjcommon law.než
zpu§obuplatil,o.Y:<tllÝnak.Qllti.I?:~nte formolllistinYP!~v.33 Naproti tomu se ale
Dieey v cásti venované rule oflaw 'Zagbírá napríklad také svobodgushromažgovací, svobodou diskuse a podrízení armády pravidlum common law, a výklad jeho postoje tedy není tak jednoznacný.34 Dieeyho presvedcení o výhodách britského prístupu melo své odpurce, predevším v posledních desetiletích
20. století, a tento nesouhlas dal vzniknout dlouhodobé disktl~iQ.v.b2c!n()s1i
Efijetí listiny práv ve vnitrostátním právu.35 O síle tradice svedcí, že Dic~ho
kOlls:~Pst::,_()s:hgnypt:~Yl?f~.t~yaJ<tt~m~f.c<::!é~O·stole~í, aby byla ,YE()c:~.199?
yfzll<ll1:llle.ll1()difi.koyáll<lv dusledku prijetí Zákona o lidských právech, který
specifickým zpusobem p()§.Ílil"liv EvropsMÝrnltJv.ygJids1sých.p[~yec,:h l1ay.nitrostátní právní systém a kterému bude ješte venována pozornost.
Charakteristika
vlády práva vypracovaná A.V. Diceym není, jak vyplývá
z predchozích odstavcu, jednomyslne interpretována a bývá casto kritizována
32
33
34
35
kutivy a zejména vztah politických predstavitelu a jejich administrativního aparátu byl s urcitou
nadsázkou zobrazen napríklad v populárním britském seriálu Ano, pane ministre.
Blíže srovnej Craig, P. Formal and Substantive Conceptions of the Rule of Law: An Analytical
Framework, [1997] Public Law 467, str. 472 ano
Tamtéž, str. 473.
Srovnej Marshall, G. The Constitution: 1ts Theory and 1nterpretation, in: Bogdanor, V (ed.) dílo cit.
v poznámce c. 21, str. 51.
Srovnej napr. Lord Lester oj Herne Hill QC Human Rights and the British Constitution, in:Jowell,J,
Oliver, D. (eds.) dílo cit. v poznámce c. 21.
393
r~
\2)
lVl1luse l<"mdlová
z hlediska deskriptivního i preskriptivního. Její kvalifikace z hlediska spektra
plurality pojetí vlády práva, resp. právního státu, také není jednoznacná, ale
spíše se dovozuje, že prevládají formální prvky.36
Je namíste se ptát, jakým zpusobem rešil Dicey vztah dvou "pilíru" britského
ústavního práva, tedy J$llverenity Parlamentu a.~.lllt:oJ lavv. Odpoved na naši
otázku vyplývá z jeho "klasické" formulace právne neomezené moci Parlamentu
a povinnosti soudu zákon aplikovat bez ohledu na jeho obsah (i proceduru prijetí3?). Nicméne Úloha soudce prilJfcování a interpretaci statutárního práva je
presto )dícová: "pravomoci, at už j$()u ja!<:kolimimorádnéLkter~zák()nprizná\T~
n_e~()_,l,lznává,nejsou nikdy opravdu bez hranic, protože jsou omezeny slovy samotného zákona a, co více, výkladem, kterým soudci zákon uchopí. "38
Jestliže v Diceyho vymezení vlády práva prevládají formální prvky,39 to samé
lze ríci o slavném britském právním filosofovi Josephu Razovi, minimálne
v jeho ranejším období. Jeho dUplz;.n~_J()rmálrlÍcháp~nLrllle
of lavv vyplývá
z ]2resvedcení, že opacný prístup vede ke stavu, kdysamotný pojem vlády pr~vast: z duvodu plurality koncepcí spravedlnosti, demokracie ci lidských práv
~tává schopným takového množství možných konotací,že
sám o sobe ztrácí jakoukoli užitecnou funkci.a vypovídací hodnotu nezávislou na uvedených
r.uzných pojetícl)..40 Avšak i Razova koncepce rule oflaw máJ.l1a!~ri!Í1Dízáldaq
- je založena na .hQ.<:lE_()tiUidsk.~,;:tuJ:()rlQ!!1ie,
r:li!:..B1.2~rlQ,§tLr().z.h()c:lg\Ta.,L9._S.Y~,rn
~Y()!f, ...S.pJe.c:lP()\T~Q!!t4l}J~r:!lÍ_.n§sled!<:y
tJ?rá'vnjjistota). Razovy principy. vlády
práva se odv~iejí od její základní myšlenky: ~YQ_!!l~ \Tl<idpg_ut_~liq~J?:Q.ll1ají
.P,()§Jgychat; 111usírníttedy takové náležitosti, aby se jím bylo možno ríqit.,41
Mezi vlastnosti, kterými se mají právní normy vyznacovat, aby byl naplnen
ideál rule of law, radí pak Raz (aniž by uvádel úplný výcet) .12rosp~k!iyitu,:2
l!Y-~r~jr1~[li,
r~lativrlÍ stálost, ()becnos! aja.sllost.43 Zároven zduraznuje, že .tyGr36
37
38
39
40
41
42
43
394
Craig, P. dílo cit. v poznámce c. 32, str. 470 ano Pro materiální znaky srovnej napríklad Allan, T. R. S.
Dworkin and Dicey: 1he Rule of Law as Integrity, [1988] 8 Oxford Journal of Legal Studies 2,
266.
Podle l;r;,<:licníl1opoj,,!í 1)el~ef'arlal11"n!p~ávl1e vynutitelne ome'ZitallÍ,co se týceJegislatiY1)íproc~9u.rY.(tj. n,!J2iiklad S!~!!:2Yi!...p.E!U?flietí~,§!~h.~z~~~S'!!:.~.!<:,.~lifikS'y~!}.,?!:,.::etšt!1u
!!:~g()p.()~l11íJ1j!le,l1o
~~~.!..~ouhlasem
_\O,. lé~f~r"D,~Lsrovnej napr. Edinburgh and Dalkeith Rly v Wauchope (1842)
8 CI & Bn 710, ER 279, HL. Srovnej však i nonkonformní prístup napr. u Jennings, 1.: dílo cit.
v poznámce c. 30; Heuston, R. V.F Essays in Constitutional Law (2. vyd.), Stevens 1964, str. 6 an;
Goldsworthy,] dílo cit. v poznámce c. 23, str. 14 ano
Dieey,A. V. dílo cit. v poznámce c.14, str. 413.
Do jaké míry je to však dusledkem pozdejší interpretace Diceyho tvorby jinými autory? Jak by on
sám své rule oflaw interpretoval dnes?
Srovnej citát Josepha Raze v cásti venované pluralite pojetí právního státu, resp. vlády práva.
Raz,] dílo cit. v poznámce c. 5, str. 198.
Srovnej poznámku c. 28.
V britské soudní praxi srovnej Merkur Island Shipping Corporation v Laughton and Othm [1983] 2
AC 570.
Koncept vlády práva
(Rule ifLaw)
v kontextu parlamentní
suverenity
ve :spojeném království
ba aktu aplikace práva se má rídit uverejnenými, stálými, jasnými a obecnými
normami. Vedle techto principu, duležitých pro to, aby právo mohlo efektivne
plnit svou rídící úlohu, formuluje Raz i galšíprincipy, jejichž1Ícelem.je z;J.jistit,
aby tato úloha práva mohla fungovat a,nebyla narušována nesprávnou aplikací
právaa takéaby soulad s rule oflaw mohl být kontrolován a v prípade porušení.
poskytnuta efektivní náprava. Proto napríldad k principum vlády práva radí
nez;ávislost soudnictví a snadný prístup k soudu.44 Raz p,okládá konceptrule
oflaw za ~.c:l~.~La
j~!!-z;,a.j~cirt.llz;_"ctnQsti"
právního systém.u, která mÚž~ býtQs.l.\i~~D.a,j~...Ep()ll_~ba yyhoyet jinÝm hodnotám, dle nichž právní rád hodnotíme
<J.JllJimehodnojjJ.45 Razovy formální predpoklady vlády práva jsou do znacné
míry s.h9drt<i.s._~i~<!a.\Tky)2u)r~yní~s~é.!!1, které Lon Fuller nazval ))\Tllitrllí
morálk...Q.ll_.J2r~ya."46
Fullerovo pojetí se však odlišuje v tom ohledu, že podle nej
"Qm;1:;J.tecneyelký odklon" .od daných predpokladu nemá za nfi.sledekJgliko
sklltec.nos.t"ie. J?rávo není v souladu s rule of law, ~e že m:ní y pra\T~l!l._sl()va
smyshLY1lb.~.§y§'!~lJ.!em_PIiv~4?
V zájmu presnosti je treba uvést, že Raz se ve svých pozdejších dílech problematikou vlády práva zabýval i z jiných úhlu a soustredil se konkrétneji g,l
konJs:~.LS.PQiell~.b..Q..la,jlQy~tyL(resp.
zemí s podobnou politickou kulturou a sociálním prostredím jako ve Spojeném království). V knize Etika ve verEjné sfére
se venuje otázce politického prínosu vlády práva pro Spojené království. Její
základní myšlenku charakterizuje jako "Eri!lc:ipiálllL;:t_\Tern()ll:aplik.acLp!,.~Y-:!~
(principled faithful application oj the law)48 s durazem na transE.?X~r1!llL~~v:~~::
ný výkonJustice, pezávislo§!§.2ud1'!~c:..tvía ~si~2_s!.1l~r1~J()zh()dflt:ltL~aJožená na
~verfÍ!l~llÝfh,prQ.s'pektivních zákonecp.,které jsou tak~p!:~r1cipiální.49~Q..cLs.c)ll:g.11ic:..tv'L
~ r1J:~llýchsložek výkC)nllé m()c!-~~gá rule oflavy yernoq" transpar<;:ntní
a principiální apUkaci;Z;ákoJ:llt.,a.,common lavv..~ákonodárný SP9L(?- stejne !:lk ,
~~u~, když rozvíjí a modifikuje právo) llliyytyáfetRráyC),kteréje
v rozumné.
rnH;eforrI11lIacn~jasn~ iljehož lÍcel je koherentní ~a,zretelný tak, aby mohl()l)ýt
verne aplik.oY~f!o.5oJak bylo receno, soudci mají zákon aplikovat verne (aby byl
44
45
46
47
48
49
50
Raz,] dílo cit. v poznámce c. 5, str. 202.
Tamtéž, str. 195.
Fuller, L. L. Morálka práva, Oikoymenh 1998 [v originále The Morality of Law (2. vyd.), Yale
University 1969]. Predpoklady "vnitrní morálky práva" rozebírá Fuller zejména v kapitole II Morálka, která umožnuje právo.
Tamtéž, str. 42 a 181 ano Srovnej kritiku tohoto tvrzení ze strany R. Dworkina v Philosophy,
Morality, and Law Observations Prompted by Professor Ful1er's Novel Claim, [1965] University
ofPennsylvania Law Review 113, str. 677-678.
Raz,] Ethics in the Public Domain, Essays in the Morality of Law and Politics (rev. vyd.),
Clarendon Press 1996, str. 373. "Principiální" aplikací práva míní Raz aplikaci, která je konsistentní
s hodnotami (ci doktrínami), na nichž je daný právní systém založen.
Tamtéž, str. 374.
Tamtéž.
395
lVHlUse J'\.lilOlOva
Koncept vlády práva (Rule oj Law) v kontextu parlamentní suverenity ve Spojeném království
naplnen úcel zákona), ale zároven i principiálne. Yprípadé.k()rlfliktuJ~cbto
.požadavku je na SOl1cl\lL~by:z;ák.oI1
interpr~ta<::í usmerrlilrak".aby byl vsolJJ:!dJl
2.é:.xistující p~áYI1íkulturou. Obvyklou námitklLned()st<t.tk.!:!Qerrl()kr.?tickélegi_
!i!l1.Í1:ynastrane sOlldc_ureší Raz tím, že 2.~.iílljek,()l1ecný efekttéto soudcovské
a.k,tivity na demokracii. v delším casovém horizontu. s..Qlldy totiž podle neho
svou "integrující" úlohou zajiš.fuiLypi.!f!:lLkQher~mpg~LP!<i\T11.íh()_X~c.l.lh.9m~
Jl.Q<;lPQLl,!ju~.k1:j:yi
tu _dem2.k:ra!j.gé vtády, a zárov~!i.<::h!.á.llícll<?:t:l.h.()~<2gi..xákmliQg QRI2tikrá!kQg9PÝ.rrl2áll11lI:!l1 11m, žezac1:.()'yáv~iLcll.C>.~~od.C>bé
tradi~
vlastn[právpí kultury ..~()uC~stítechtoj:Iadic
je, jak Raz zduraznuje, i 2c:Qrana __
lidských aobcal}ských pr:iv, a je proto zrejmé, že se touto cestou posiluj!.g:tateriální '!§.~~.b2..kti!.léA:ho.rule
oflgW.51
Raz se tak prostrednictvím
úlohy soudu prekvapive blíží koncepcím rule
of law tech britských autoru, které bychom spíše priradili k "p;l,ateriální" cásti
našeho spektra.
Mezi temito koncepcemi nabývají v poslední dobe na významu ty, které
spojuje duraz na zvláštní, výjimecnou roli, kterou hraje common law, a potažmo soudy, v právním prostredí (common law exceptionalism). ~ou
tOJit
..p.QY1lŽQYáI}Y?ÚLJ1G.jdYkii!.~iší.
s!r~žce záklagIlJs:hh()Q!!QtY.Y~P91~~QQgi, a to
z nekolika duvodu, o nichž bude rec.52 Mezi hlavní proponenty techto myšlenek patrí zejména sir John Laws,53 Trevor AUan54 ci Dawn Oliverová,vesmes
velice uznávaní autori, kterí však mají neméne vehlasné kritiky. 55
Mezi zastánci koncepce "ústavnosti založené na common law" (common law
constitutionalism)56 existují sice urcité rozdíly, ale obecne lze ríci, že shora uvedená teze je prijímána
51
52
S3
54
Podrobné shrnutí základních tezí, kterými se tento proud právního myšlení vyznacuje, lze najít napríklad v Poole, T Back to the Future? Unearthing the Theory ofCommon Law Constitutionalism,
[2003] 23 OxfordJournal ofLegal Studies 3, 435.
Public
Laws,j Law
Law622.
and Democracy, [1995] Public Law 72; The Constitution:
Morals and Rights, [1996]
Allan, T R. S. Legislative Supremacy and the Rule of Law: Democracy and Constitutionalism,
[1985] 44 Cambridge Law Journal 1, 111; Dworkin and Dicey: The Rule of Law as Integrity,
[1988] 8 Oxford Journal of Legal Studies 2, 266; Constitutional Justice: A Liberal Theory of
thc Rule of Law, Clarendon Press 2001; The Constitutional Foundations of Judicial Review:
Conceptual Conundrum
Constitutional
Legal
Studies 4,Dialogue
563.
ss
všemi. Vudcí osobností tohoto (staro )nového proudu57
Pro rozvedení blíže tamtéž, str. 376.
or Interpretative Inquiry?, [2002] 61 Cambridge Law Journal 1, 87;
and the Justification of Judicial Review, [2003] 23 Oxford Journal of
je dle našeho názoruTn:vor Allan, a proto se soustredíme predevším na jeho
teorii (respektive cást týkající se rule of1aw), která je jím konsistentne rozvíjena
od osmdesátých let minulého století. Allan pri formulování své teorie cerpá
predevším z prací R. Dworkina, L. Fullera, J. Rawlse, F. von Hayeka, ale i sira
E. Cokea.
S::omrgon J~~podle Allana ztelesnuje !:ezervoár moráln~c:.h-ill1l1.<::lE1bJs!~rt
Qdrá~ejí základní hodIfory a práva.Li~:?_s.p()le~IlQ~tl!zIlává,~p()g!~}~ish~.!Q~J)ýt
p'os'::!-9:,,~~..~on.'::.~.f~i!}.é moci. Tyto základní hodnoty a práva tedy vytvárejí
jakousi "fQmmon lavv.IÍSta,ytJ".Rule C!f !~'\'V je ~takj:Q._p.2j.im~!!~mllc:ortlrpon
law ve vz&ahu sYm!2ió~y,~lUmog law tvorí praktický rámec;, v nemž se vláda
]2X~YarG3,lizlJj~
a,rYláv ní svuj záklac.l. AutQI!!g!ivními interpre~CQIll-11lQD...law,
které "artikuluje obsah obecného dobra" podle sdílených hodnot a tradic, jsou
soudy.58 A1lanuv argument legitimující tuto soudní úlohu má nekolik složitých
stupnu, které lze na tomto míste pouze naznacit. V návaznosti na Fullerovu
[oEanalýzu adjudikace59 A1lan tvrdí, že common law_i~jl1.~_~r~If!If~rrl()f~_!!:lÍ
mou rozhodoyánL~()llc.ly jsou pak podle nej nej~~Re.J~y?Jifi_~QYané
fÓIIl..n:L.prO
mOJi!!2LIJ.Y.!!:.by.
A1lan se v tomto bode opírá o širší, "republikánskou" koncepci
politiky, kterou rozumí takový zpusob politiky, v nemž "se všichni snaží artikulovat a rozvíjet koncepci obecného dobra,"60 a u soudu je podle neho kvalita
argumentace zhlediska morálky/spravedlnosti
nejlepší. Krome toho zduraznuje A1lan, podobne jako Hayek, evoh;lcní ch?:!'.:lIs!ercommon law, '!<:!~!~
tak
YD adr'!Í~ ..narustalt<::L~k~i~no_~!i~()l~.cnostl, ~_~j!l:~.l~k.g.i.iejípretrvávajíc:L}1od-=
no!y-61..
Na rozdíl od Razovy "formální" koncepcerule oflaw (hovorí-li o vláde práva na universální úrovni) zastává A1lan stanovisko, že yl~,d~Lpr~va.inl1neQtn.e
qbsahuje závazekvuciurcit:ým
základní1l1 l1g<111otámJ
_~.!eréutvárejí "Úcel a chax!l.kt~rlístavní vlády,~le.spon ta1<.,jak je chápána v záE<ldních cielll0kraciích. "62
Zduraznuje zejména R[Jpsipyprocedurální
sprayecilnosti ..(procedural fairness),
'p,r~vllfrovnos!,.sy()bodu proje~lyedomí
a.sslružoyání. ~3A1lan tvrdí, že jeho
ruleof law je sice v širokém slova smyslu liberální (klade duraz na autonomii,
58
59
60
Srovnej napr. Griffith, J A. G. The Brave New World of Sir John Laws, [2000] 63 Modern Law
S6
Review 159 a The Common Law and the Political Constitution, [2001] 117 Law Qyarterly
Review 42; Forsyth, Ch. OfFig Leaves and FairyTales: 1he Ultra Vires Doctrine, the Sovereignty
of Parliament and Judicial Review, [1996] 55 Cambridge Law Journal 1, 122; Goldsworthy, J
Homogenizing Constitutions, [2003] 23 Oxford Journal of Legal Studies 3,483.
Poole, T dílo cit. v poznámce c. 52.
57
Craig, P. Public Law, Political Theory and Legal Theory, [2000] Public Law 211.
61
62
63
Allan, T R. S. The Rule ofLaw as the Rule ofReason: Consent and Constitutionalism, [1999] 115
Law Qyarterly Review 221, str. 239.
Fuller, L. L. The Forms and Limits of Adjudication, [1978] 92 Harvard Law Review 353.
Allan, T R. S. Common Law Constitutionalism and Freedom ofSpeech, in: Beatson,J, CriPps,Y.(ed.)
Freedom of Expression and Freedom of Information: Essays in Honour of Sir David Williams,
Clarendon Press 2000, str. 27 (citováno z Poole, T dílo cit. v poznámce c. 52, str. 443).
Výjimecnost common law coby ochránce základních hodnot je zduvodnována i z jiných pozic
- srovnej historický argument v Craig, P. dílo cit. v poznámce c. 57 nebo argument sira Johna
Lawse o nutné vazbe legitimity soudu (nevolených orgánu) na jejich úlohu (povinnost) pri ochrane
morální autonomie jednotlivce, napr. v díle cit. v poznámce c. 53 (1996).
Allan, T R. S. dílo cit. v poznámce c. 54 (2001), str. 4.
Srovnej napr.Allan, T R. S. dílo cit. v poznámce c. 54 (2003), str. 571.
396
397
Miluše Kindlová
Koncept vlády práva (RuZe ofLaw) v kontextu parlamentní suverenity ve Spojeném království
dustojnost a rovnoprávnost), ale neprosazuje žádné specifické pojetí obecného dobra (címž se A1lan explicitne vymezuje proti Hayekovi), takže muže být
vhodným instrumentáriem
pro soudy.
"Legalita zacházení s osobou v rukou státu záleží na jeho schopnosti ukázat,
že slouží obhajitelnému pojetí obecného dobra (široce pojímáno to znamená,
že k.]2fo do J2gt §.PQ1(':Cll.()§tij~jifQ.t~1e.g1J.1!lie.
I2fA~.~~3.E()\T~~iI<:~~.~
dU.s.!21I?:~s.t,
v soul~Y.s. ..n~~teEýlllr~<:i_ollálllím pojet[m 1e.jic~..~gJe._~!~~llfp.2.~1~h;l).
"64
.RuleofJavv
proto charakterizuje iak9"yl:id\lfozurnu",nebot,
jak vybraný citát naznacuje, vyžaduje, aby verejná m9~i§:kÝ.k()li ~k!3as~~\ljiSLg:9sféry
k1n2!lLY~.D.~l~ti!~.~.gllygdllila vt0lI! slJly§hl,.že sl()u~í 1,0~hajitelnémupojeti
obecného dobra."65
A1lanovy teze mají významné koncepcní dusledky pro vztah soudu a Parlamentu, podobne jako názory dalších zastáncu výjimecnosti common law ve
shora uvedeném smyslu, i když jejich závery nejsou s Allanovými zcela shodné.
"ComlJl!:llJ~~
musí ~~~i.!.l~~o_~§t~\TI1!.rál!le_~ ~..~l~drení ~duležitejších hodnot ve §J2.2kcnQ.fi!i.~()!~3
proto ~ad zákony nadrazent.?!~~::
..!2!11
2~_§lu, že z~!<-onmus~_
interpretov~n ~~I1~~ten.!E~_~.~~~~2~~.~~()i~12~I?:Ýll1U
RIÍl!Sll2Y cQmm.QnJ'L"\'\T
i tehdy, když d~.§.l.~~k~mje urcité sniže.l).i~h~u,í·cillnosti.
j ak to vyjá Odporu e-li zákon Par lalJl..ent~u52E.~_cnéIE.ll~Eg.i~!LE9,y,~.~,~<?~1l!"l1~d:}
dril soudce Coke, musí být "podrobenkontrole."."66
Presto ale koncept parlamentní suverenity z A1lanovy teorie' zcela nemizí, ba
i
naopak. Snaží se dokázat, že úkolem ústavní teoríe je E'!rl~m~l1tllísUVe::Ie::n,i!1!
prizpusobit prostredíl které~áv!..rule
of law, když to podle'~hE!Lg~
k jejímu omezenÍ. Klí~emJQhQtQ"pti,?pusobent
je, nikoli prekvapive, ~l1terpre.!,!-ce.Protože Je zákon svou povahou 'obecným právním aktem a úmysl zákonodárce se tedy vztahuje jen na urcitou kategorii prípadu, ale ne na individuální
situaci, A1lan hovorí o 'h1ožnosti "legitimního manévru" ze strany soudce, aby
usmíril parlamentní suverenitu s rule of1aw, podle potreby i radikální interpretací (ci "prepsáním") tak, aby se uplatnil "opravdový" význam zákona, odpovídající preSuJ:I1Jl9Jže J>.~~lalJle.ll.!lle.~~1!lýšlí
prii!lllatz~l<.ollY, kte~~~~yodllQIQyeJy
i
64
65
66
398
Allan, T. R. S. dílo cit. v poznámce c. 54 (2001), str. 2.
Pro kritiku urcité vnitrní rozpornosti Allanových tezí srovnej napr. Poo!e, T. Dogmatic Liberalism?
T. R. S. AJlan and the Common Law Constitution, [2002] 65 Modem Law Review 463.
A/lan, T R. S. dílo cit. v poznámce c. 58, str. 241-242. Odkaz na soudce Cokea je odkazem na jeho
obiter dictum v prípadu Dr. Bonhama (1610) 8 Co Rep. 114. V originále slova soudce Cokea znejí:
"when an Act ofPar1iament is against common right and reason, or repugnant, or impossible to be
performed, the common law will controul it, and adjudge such act to be void." Výklad tohoto obiter
dieta je dodnes sporný, a proto je i obtížné preložit do ceštiny, co presne mel soudce Coke na mysli
napríklad výrazem "controul" - srovnej rÚzné interpretace v Goldsworthy, J dílo cit. v poznámce
c. 23, str. 111 ano
~~!da.qnílll.pQ.~ada~l<.~Illrl!le.gfJ~~~~7 Avšak, kritik muže namítat, nevybocuje
tato predstava z úlohy soudcu pusobit jako "cinitel interpretující a aplikující
zákony ... tak, aby sloužil hodnotám, úmyslum a úcelum zákonodárce" v tom
smyslu, že namísto toho soudci nahrazují ci "prepisují" doslovný význam zákonných ustanovení podle svých vlastních hodnot, úmyslu a úcelU?68Z jiných
pozic je A1lan kritizován z toho hlediska, že i pokud se nejedná o vlastní hodnoty soudcu, ale hodnoty spolecnosti, které common law chrání a jejichž obsah
se v procesu adjudikace pouze vyjasnuje, pak tato duvera v soudy coby finální
"arbitry" muže vést k premene demokratického systému v systém s novou vrstvou aristokracie-elity.69 Ani historická zkušenost ostatne neukazuje vždy jen
pozitivní roli soudcu pri ochrane základních práv. Tyto kritiky samozrejme nejsou žádnou novinkou a ve stejném ci obdobném duchu se s nimi vyrovnávají
i jiné právní systémy, pricemž platí, že kritika plodí kritiku. Na tomto míste
se tak nesnažíme o komplexní posouzení dané otázky, a uvedené kritické teze
tak representují jen vzorek nikdy nekoncící debaty o náležitém vztahu soudcu a zákona nebo ústavy, pricemž podle našeho názoru neexistuje jen jediný
správný prístup a musí se hledat takové rešení, které se co možná nejlépe hodí
pro príslušnou zemi.70
Avšak vratme se zpet k Trevoru A1lanovi a k jeho rule of law. A1lan pripouští, že i interpretace má své meze a že E()~ud "by s()u~y~yly konfrontovány
2!:lej~~,:,a~!1~~LIllP()I~š(:píIllrovnosti ci rádného soudního procesu,71 inter.Qr~:ta<:llí.pl!~.
Illghl~iLP.tíliš .slabý ..... na. tQ, aby~aj~~.!il a<iekv<Í!Qíocl1mnu
]2rQ.!Larhi!IámLlIl.osi. (P~kL~y.tc:~dy bylollllt.né . :.~avrhnout
... ustanovení
zákg.I:!l!:..J1plne.
"72 V takovém krajním prípade by tedy interpretac~.11:~toupHa
,~o?1.~Š!:l.Q.~!i~g~<i<;:.e.:'1L!<-ciyž
.tat<?!:l~posluš~<:>~!
.~y1:Jyl<lp.r()1\Jl~na ysouladu
se soudcoVÝrrUí~!i!YQiIllopráY!1~Jlím.
Je samozrejme možné diskutovat o ruzných koncepcích vlády práva a vztahu k Parlamentu v rovine teoretické. Avšak platí staré moudré rcení 1heoria
,'.
67
68
69
70
7J
72
"o
.,_
.•.•
_
,
••..
' .....
'
..
_'
"
Allan, T R. S. dílo cit. v poznámce C. 54 (2003), str. 571 ano
Goldsworthy,j Legislative lntentions, Legislative Supremacy, and Legal Positivism, in: Goldsworthy,
J, Campbell, T. (ed.) Legal lnterpretation in Democratic States, Ashgate 2002, str. 66 (citováno
zAllan, T R. S. dílo cit. v poznámce C. 54 (2003), str. 574).
Poole, T. dílo cit. v poznámce C. 65, str. 475.
Lord Bingham v prípadu R. (on the applieation oj Pretty) v DPP, [2001] UKHL 61; [2002] 1 AC
800 v této souvislosti uvedl:,,[ odvolací] výbor [SnerrlOvny 10rdÚ] není legislativním orgánem. Nemá
ani oprávnení ani zpÚsobilost jednat jako morální ci etický arbitr ... [ú]kolem výboru ve veci tohoto
odvolání není zvažovat ci hodnotit nebo brát v potaz ... [velmi rozdílné] presvedcení a názory [co
se týce otázky, zda smrtelne nemocné osoby by mely mít možnost svobodne žádat o pomoc druhého pri ukoncení svého života] ani uplatnovat své vlastní, ale zjistit a aplikovat práyo této zeme tak,
jak je v soucasnosti pojímáno."
Z AJlanových myšlenek ale plyne, že pravdepodobne i jiných požadavku rule of law.
Allan, T R. S. dílo cit. v poznámce C. 54 (2001), str. 233.
399
.J. •••••
sine praxi rota sine axi.73 Je tedy namíste zhodnotit prístup britských soudcu k prípadum vyznacujícím se napetím ci konfliktem suverenity Parlamentu
a vlády práva, a posoudit tak jejich postoj z perspektivy Allanovy teze o ústavním oprávnení soudcu "prepisovat" zákonná ustanovení nebo je odmítnout
aplikovat.
IV. Napetí mezi vládou práva a suverenitou Parlamentu v perspektive
soucasné a budoucí
Jakje zrejmé z predchozích stran, ~niy_eS.pgjt:D~mkrálovství neex~!ui~jednotná_g~fiI)i~~yJAQY __
I2ráva. Z tohoto duvodu je obtížné paušálne posuzovat
možný konflikt "vlády práva" a parlamentní suverenity na jiné než velmi abstraktní úrovni. Vyžadovalo by to venovat se komplexne zejména problematis;e
soudního,_prezkumu _ak1i!mo1!né 1I!9Si (judicial review), :Z;i!!gžeqýcQm,zák9nu, a existující bohaté judikature v této oblasti, což ale s ohledem na omezený
prostor není možné.
Zameríme se proto zejména na dusledlliule.gf1~~,~A!1~112,::,~R94AI1J, protože tam je Jlr!12ec!!1Ýl<()gflikLs,fl~d~1!!~I1!l1ísllverenitou~ podle našeho názoru
g~ividgý. Jeho koncepce staví na y;ýjim~?!2~,\Ílo:z;t::
SQUclCQ,a je proto legitimní
obrátit se tímto smerem. Naše pozornost se soust~.gL!1~Ji<:lskápr:~va, kterým
Allan v rule oflaw venuje ústrední roli.
Ackoliv AU::l11QVY!t:z;<:<
__
Q_ústay'ním.()Pl'áYl)ení"pr~p§at" ci 0clmítn()ut_;lplikOV~lz,_~ls()nnéllsj~gov~l)i jsou stredem pozornosti akademických statí a prednášek, výroky soudcu se zdají být konzervativnejší. Jako príklad lze uvést slova
~aHoffmanna
v prípadu Simms: lord Hoffmann sice uvádíL~~soudy uP!;i!nu jí dornl1enk~L~~.~~~l~_~i~?I1?cl~~S:~
i~!~1:>Y.LI1~i()1:>e.c:l1ejifol!1:1~1()y:má
sIOV~_~1?_IE:...1:>y!~:,:..~g~lad_\l .~_e
.._~.~~~~E-jIEi
..p_r~yyj~,:!notlivc~'. .a<:tpl~~1,ljítak
princil2Y ústa'yno~ti _.QJ)9:QJ2I1é,le.Insys!érn.9:gJ.,k:sl~.je. pravomoc zákonodár-
73
74
400
V prekladu Teorie bez praxe, kolo bez nápravy
R. v Secretary oj State for the Home Department, ex p Simms [1999] 2 AU ER 400, str, 412,
r.:J
LU'W) 'u KUIUeXtU pufturrtt:ntrtz
JU'Utft:rtuy
'Ut:upU}t:ru:7n KIUtU'Ujt'()'t
Ecaprin_9E~~h a..!~~_slis:~<:b_'<:9E2E:.<?l2.~~"
~y musela být .vyyr~c,el1:t.l?J~~ý~_~~rcitým ust~g.<:?X~!1if!1J~~k.-2_g~~~
J?_~h9.ž.
]JY.ElYp':1,lL9.p~]~,
75
Tradicní chápání parlamentní suverenity respektuje i Zákon o lidských právech z roku 1998, kterým vyvrcholila již zmínená dlouhodobá "debata o listine
práv". Zákon predevším zavádí int~J2t~!~~J:lí. PE;i\Ti~l()t"p().<!l..e_J?:~h()Ž:
Et~IE~~ní
legislativa (predeY§iIJ:l_~~kQ~a_~~.kl,!!l.c!~tJ:lil~~~!!\T~_rn~~L~Ý1:1É:~j_~I1.!~.je
možné, vyklád~~~lh'-ov~!1:Y2:Pi!§_Q12,~gJ.J ..~!.e:r:ýi~~l~?!.!eJJ?:Ýsprá\IY.chránenýmiJ:\TroP?~gl:l\Írnl11\T()I,l__Q.Jic!.sJ'<'Ýfh.p.ráve.ch
(tzv. Convention rights). 77Dále
platí, že pro verejné org~EY (public authorities) je protiprávní, jestliže i_<::.<:l..t1ají zpusobem,_který kJl~§illg.trJný s I2fty'y-chx.:íJlenimlEJ!:!'QP.2kQll_\ÍDJ11,ly()u.78
:e)lIlam~!)Jtlfsuverenitu.zákon
respektuje zapl'vé tírn, že výše uvedené interpretacní pravidlo "nemá vliv na platnost, další aplikaci.~ vynucováníjakékoli
nfS.J'll~iJflné primární legislati"X a ani sekundární legislativy tam, kde primární
l~.gi§J.ilJiYj!bJ:~níodstranení neslucitelnosti. "79Zadruhé je parlamentní suverenita ošetrena YJ'.sloynýmvynetím obQ.u komor Parlame_ntll:z;kategorie
verejných orgánÚ(ovšem s výjimkou Snemovny lordu pri výkonu soudnictvO ..2ro
úcely pr:ividJ:iO pr()tiprávnosti jednání verejných orgánÚ neslucitelného s právy:. zajištenými Evropskou1Írnluvou.
80
Zatretí, vedle výše uvedených rysu Zákona o lidských právech je parlamentní suverenita chránena predevším tou 1-ásadou, že soudy nemají za žádných
okolností opr~Y1!ení prohlásit primární legislativu zaneplatnou
ci ji zrušit:
Jestliže soud (vyšší soudy vyjmenované v zákone) c!osp.~k k z:!."-~m,~ejejíusta::
novení nelze vylQ.~it ~12usQQ~mu
s.lucitelným s pr~.YY_(n~d(JmlllVY,muže vydat
jen tzv. J2!Qblášení neslu~!lC!,~!i (declaratio,! oj incompatibility),81 které však
nemá vliv na Rla.Jl1.Q~h.pr.QyádeJ:li~L~,'Ýl<'9npríslgšt1~h()llst:i!!QY~1lí.
82Presto je
ale takové prohlášení podstatnou událostí, jelikož muže nastartovat prípadne
i zrychlený proces legislativní zmeny.83 Užitecné je to i z duvodu možných ne-
75
ce výslovne omezena ústavním ..dokumenterrL Významne však dodává, že se
tato domnenka ne~~~i:~h~il~~;:I}Ž;i~~ykzákonného ustanovení hovorí
výslovne o of@kuJ_l1ebo k:lL~p_ak_I1~!I1()llil1?:pg~_a~L"Parlamentní suverenita
zgamená, že Parlament mUže, preje-li si to, prijmout zákon, který odporuje
základním principum lidských práv" a omezení jeho legislativní cinnosti jsou
"konec koncu politická, nikoli právní. "74Dalším príkladem muže být vyjádrení
IQrda Steyna v rozhodnutí Pierson, kde uvedl, že jednoznacná domnenka, že
"Parla1I!<:<!!LPtijJmáz~onLPfQ_~~IIQP~kXJiberáLll~Q~mQ1gatický st~! :z;~()že__
t1Ý
unu:;y' 'Utuuy f"WUU [H.Uf!:
76
77
7'
79
80
'1
82
83
R. v Secretary oj State for the Home Department, ex p Pierson [1997] 3 WLR 492, str, 518.
Zákon O lidských právech, s, 21Tamtéž, s, 3(1). Zákon neposkytuje ochranu všem právum v Úmluve a jejích protokolech. Seznam
práv, na než se zákon vztahuje, obsahuje s, 1 zákona,
Tamtéž, s. 6(1),
Tamtéž, s, 3 (2)(b)(c),
Tamtéž, s, 6(3), Srovnej další aspekt zákona respektující parlamentní suverenitu v s, 6(2).
Tamtéž, s, 4, Obdobne to platí pro sekundární legislativu tehdy, jestliže zákon, na jehož základe byla prijata, brání odstranení neslucitelnosti. V ostatních prípadech muže soud ustanovení sekundární l~gislativy v prípade neslucitelnosti zrušit, Prohlášení neslucitelnosti se uplatnilo napr,
i
v R(H) Hea!th
vr'Menta!
North Trust
and East
London
Region se
andConsumer
Another Credit
(týkaloAct
se
Menta!
Act Hea!th
1983); Review
Wi!son Tribuna!,
v First County
Ltd (No
2) (týkalo
1974),
Tamtéž, s, 4(6),
Tamtéž, s, 10 a príloha 2,
401
Miluše Kindlová
blahých konsekvencí
lidská práva.84
Koncept vlády práva (Rule ofLaw) v kontextu parlamentní suverenity ve Spojeném království
neslucitelné
legislativy v rízení u Evropského
soudu pro
Jak vidíme, Zákon o lidských právech, i pres nepochybne výrazný pokrok
v ochrane lidských práv, je ~alQ~~flrl~ pf<::(:lpgJsl,!:g\l,i~.s<?llclC.i()P!~Yllen.Lpr()plás~:LzAkon.:faJ1epl'!:tl}ý~j. ne~§tg:V:11í
}l.ebQJlg .. ()r:l!!lítnQ1!!~clU~()Y.'l.Lll~11l~í,
st~jll~jaJ<grl~~l]:lgho.u.\lstanov~l1í:?~k(?(l~,které nelze vylo~i t.slllcitelflé .sPE~VY
chrál1.ftlÝTYliJ~:yr()P.s,kolllÍtp~llY2111.?)EI~I?s...~t',
.EE2~~~_e.teh.clYtp~J(~s,~()\Tll.pri.~~jení
ll~~!\lŠ!tell1()s.!i- signál zákonodárci o vhodné zmene. Je zrejmé, že hranice mezi ješte prípustnou interpretací v zájmu slucitelnosti s právy
dle Úmluvy a neprípustným výkladem-prepsáním
je velmi jemná.8s Praxe do
dnešních dnu ukazuje, že soudci pri aplikaci Zákona o lidských právech príliš aktivisticky nejednají,86 ackoliv rozdíly napríklad mezi jednotlivými soudci
Snemovny lordu v náhledu na to, co je "možný" výklad zákonného ustanovení,
existují, stejne jako se objevily odlišné názory mezi Odvolacím soudem (Court
oj Appea!) a Snemovnou lordu. Jako ukázku první kolize názoru lze uvést duležité rozhodnutí R. vA (c. 2), v nemž l.auLSteyn, zastávající vetšinové stanovisko
v daném prípadu, konstatoval, že nekdy by byla prípustná i interpretace "lingvisticky ... prepjatá". Podle neho totiž ze Zákona o lidských právech vyplývá,
že P.I()h!~~12U?:~§Jllcitelnosti
u/tima ratioa máptijí!ke~l0":llj~(l_!sb.ciY~i~
g\lfit~Ig~cl."Pr9§S~(lefll(~~fli::
- podle lorda Steyna je tomu tak v prípade,
kdy ~~kon.1l.ggnoví ome~12I~I~.
~h.rJnen~_h2Jr!!l!.m::().1,1;i~!Í!lQ~22q(ntj!.pjs/ov-:.
ne."87Naproti tomu lord Hope s touto interpretací Zákona o lidských právech
nesouhlasil a uvedl, že ,Jill.ucitelnosti se I1].áqQ§Ah!!g\lti~tl<:lQJ.é..}!lím d(j.kud.
j§.!.o možné. Nebu.ci~J~2.J2EQstel1}Qtrté...t.~hQY!.i~.§!liŽ:~
..~~kon ()!?s,~h~k~!!2:vení, kter~ yý§lswne ..QQporují význam.!h. kter.ih.z;ákonu
musel být dán, aby byl
slucitelný ... [ale i tehdy, jestliže zustanove(lfz;ák()(l.'ll.!~!Sgyýzáver
[pg.\l~.S]
YYE!ÝY.~
..i~ko·_~~~t.!lIjmplik;~e."88·ÓdiiŠ~ost
mi~oru mezi Odvolacím soudem
a Snemovnou lordu lze demonstrovat na rozhodnutí ve veci Zákona o detech
(the Chi/dren Act). 89Zde totiž Odvolací soud v zájmu souladu príslušného
84
85
86
87
88
89
402
zá-
Ostatne rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, z nehož vyplývá, že Spojené království
svou legislativou porušuje Evropskou úmluvu,je také možným duvodem speciálního legislativního
postupu k náprave této skutecnosti [s. 10(1)(b)].
VzpomeÚme jen dodnes sporný, ale zároveÚ i velmi slavný prípad Anisminic (a uznávaného lorda
Denninga) a další kauzy, v nichž soudy v zájmu ochrany jednotlivce velmi restriktivne (a to podle nekterých neprístojne) interpretovaly tzv. ouster clauses,jejichž úcelem bylo vyloucit možnost
soudního prezkumu aktu výkonné moci založených na príslušných zákonech (Anisminic v Foreign
Compensation Commission [1969] 2 AC 147).
Srovnej napr. Edwards, R. A. Judicial Deference under the Human Rights Act, [2002] 65 Modem
Law Review 859.
R. vA (c. 2), [2002] 1 AC 45, para. 44.
Tamtéž, para. 108.
WandB (Children); W (Children) [2001] 2 FLR 582.
kona s Úmluvou "pridal" do zákona novou proceduru, zajištující kontinuální
soudní dohled nad opatrovnictvím detí ze strany místních úradu. Snemovna
lordu však toto rešení považovala za prílišný aktivismus a za novelu zákona
namísto jeho interpretace.9o
Na problém vztahu vlády práva a parlamentní suverenity lze však nahlížet
i z hlediska casového. P4r1at;llc;ntní suverenita je radou právních teoretiku považována za základní "pravidlo uznání"_Cru/e ojrecognition)91Mt?kého
1?!~V1?:í-~\d'(~
ho systému., Toto pravidlo "existuje ... jako složitý, trebaže za normálních okolností harmonickL~.slek:Jl!"p:~.J>2}lgitLv~ti11ich j:l!:lite!it.~_sQl,ll~f<:>fl,1;ý<:h
..Q~C:>~J
kterí idel}.!ifi~J.]jLz;ikQ.!1J?1.:Q§!tt;gl}i<:ty~l11b09J(;:tzukji~.týrplgl!ériftp,'d92
a není nemenné.Jeffrey Goldsworthyv knize Suverenita Parlamentu na Harta navazuje
a presvedcive argumentuje, že parlamentní suverenita muže bjLm...Q..Qi:{i!<:Qy;IDa
jen konsensem mezi nej9.uležitej~ími orgány tvorícími a aplik.lJjkimi 12J~YQ.93
Jakje zrejmé z predchozích odstavcu, soucasná praxe dosud parlamentní suverenitu uznává. Na druhou stranu budoucí poslanci, soudci ci ministri jsou dnes
pravdepodobne studenty, kterí už vyrustají a studují v dobe, kdy argumenty
z pozic rule oflaw (ruzných koncepcí) a zejména lidských práv (také ruzných
koncepcí) jsou mnohem intenzivnejší, a tak není zdaleka vylouceno, že se od
konceptu parlamentní suverenity i formálne upustí, když praktické limity už
dnes urcite existují.94 Iniciátorem této zmeny tak mohou být i "jen" akademické stati profesoru práva, napríklad Trevora Allana z university v Cambridge,
stejne jako príklady zemí s psanou ústavou, která je nadrazená obycejným zá~
konum, a s ústavním soudem. K tomu všemu navíc pristupují i nekteré analýzy Diceyho konceptu parlamentní suverenity, které odhalují, že i Dicey sám
považoval formulaci suverenity Parlamentu za podmínenou obecnejší ústavní
situací a za schopnou promeny na pozadí vývoje ve spolecnosti.9s
90
91
92
93
94
95
Re W and B (Children) (Care Plan); Re W (Children) (Care Plan) [2002] 2 WLR 720.
Hart, H L. A. Pojem práva, Prostor 2004, zejména str. 107 ano [v originále The Concept of Law
(2. vyd.), Oxford University Press 1994]. Srovnej dále napr. Pribán,J Suverenita, právo a legitimita
v kontextu moderní filosofie a sociologie práva, Karolinum 1997, str. 106-107 anebo Kuhn, Z.
Aplikace práva ve složitých prípadech; k úloze právních principu v judikature, Karolinum 2002, str.
69 anoRu/e 0/ recognition se prekládá i jako rekognicní nebo poznávací pravidlo.
Hart, H L. A. dílo cit. v poznámce c. 91, str. 116.
Goldsworthy,J dílo cit. v poznámce c. 23, str. 237 ano
Srovnej text k poznámce C. 18. Limitem je napríklad i politická odpovednost vlády a vedomí možného vystrídání opozicí, i když jejich praktický význam se v prubehu doby mení.
Craig, P. P. dílo cit. v poznámce c.21 (1991). Paul Craig dospívá k záveru, že Dicey zakládal své
pojetí suverenity Parlamentu zcásti na empirických zkušenostech, ale krome toho zvažoval i ar·
gumenty normativní - proc má být Parlament vlastne suverénní? - a duvodem pro neho byla víra
v demokratickou legitimitu Parlamentu, kterému je vláda odpovedná a který' nemuže prijímat
zákony, jež by v dlouhodobejší perspektive neodpovídaly prání anglického národa, prinejmenším
volicu. Craig ale argumentuje, že soucasný politický systém Spojeného království ve skutecnosti
funguje jinak, predevším se vyznacuje vládní "kontrolou" Parlamentu, a nepusobí v nem ty mecha-
403
Miluše Kindlová
Koncept vlády práva (Rule ofLaw) v kontextu parlamentní suverenity ve Spojeném království
V komparativní perspektive stojí zato poukázat ješte na jeden možný dopad Zákona o lidských právech. Jeho základní pravidla, tak jak byla nastínena
výše, vytvárejí podle rady pozorovatelu i "prímých úcastníku" vhodný prostor
pro "ústavní dialog"96 mezi legislaturou, judikativou a exekutivou - obdobný
zkušenosti spojené s Kanadskou chartou práva svobod (Canadian Charter 0/
Rights and Preedoms) jako soucásti kanadské ústavy z roku 1982, která byla
v mnohém pro Zákon o lidských právech vzorem (stejne jako jím byl i novozélandský Zákon o Listine práv z roku 1990).97 Uvidíme, zda interpretacní pravidlo a prohlášení neslucitelnosti budou hrát roli iniciátora ústavního dialogu
ve Spojeném království, když zatím krátká historie Zákona o lidských právech
o tom príliš nesvedcí, což však nemusí být v dlouhodobejším horizontu rozhodující.98 Bylo by zajímavé sledovat, jak by tento ústavní dialog pusobil na
"pravidlo uznání".
Záver
Ackoliv jsme se zamerili na jediný stát, tematika právního státu je natolik široká, že ji nelze v celé její komplexnosti na omezeném prostoru toh oto clánku
obsáhnout ani v tomto zúženém náhledu. Soustredili jsme se na tri koncepce
vlády práva, pocházející od výrazných osobností britského právního myšlení,
které bývají predmetem zejména akademických diskusí v rámci Spojeného království. At už pod hlavickou "rule of law" nebo samostatne, všechny tri osobnosti se zabývaly také otázkou lidských práv. Soucasný ústavneprávní diskurs se
vede z prevážné míry práve ve znamení lidskoprávní problematiky.
Smyslem stati však bylo predevším poukázat na specifické problémy, se kterými se koncept rule of1aw setkává v kontextu zeme, jejímž charakteristickým
rysem je doktrína parlamentní suverenity. Videli jsme, že Y-IiliIl!lde konfliktu __
je suvereJ:lÍtaJjlll!l11l~ntu sQ.udci nadále res12ektována, i když se kladou mQké
nároky n~~_<?_~~_~~()s.t_.~j~c!~~~í~!~~::_~.~~~~~A~~_:::.J:~!E<,~~Y~ll!!._~~
...~~~2.n
nismy, které Diceyho utvrzovaly ve víre v oprávnenost
neomezené
tedy nemá být otrocké prejímání Diceyho formulace parlamentní
237,238).
96
97
98
moci Parlamentu.
Dusledkem
suverenity (srovnej zejména str.
Hogg, P, Bushell, A. The Charter dialogue between courts and legislatures (or perhaps the Charter
ofRights isn't such a bad thing after aUl, [1977] 35 Osgoode Hall Law Journal 75.
Srovnej napr. rozhodnutí kanadského Nejvyššího soudu Vriend v Alberta [1998] 1 S.C.R. 493;
R. v Mills [1999] 3 S.C.R. 668; Little Sister Book v Canada [2000] 2 S.C.R.1l20.
Clayton, R. Judicial deference
and "democratic
dialogue": the legitimacy of judicial interventi-
on under the Human Rights Act 1998, [2004] Public Law 33, str. 45-47. Srovnej také Klug, F.,
O'Brien, C The first two years of the Human Rights Act, [2002] Public Law 649 a Edwards, R. A.
dílo cit. v poznámce c. 85.
nelze vyložit v souladu s rule oflaw (ci v kontextu Zákona o lidských právech
s lidskými právy). E!i:d;ll:ll~n_t~Ls~~e.relll!~_.~~'1~f:'_.~_obl~.~~ __~~"~_E~~()bí
12rednost 12t!ÍY!l,
E YLQJ;?~1<ý~h_~p()l~.i:.e.!1ství,
<l:!<l:~.Y,!~t2.gpla.~tL!11:':!~f
.PE!!~.ký.
zákon~dárs.e.Lex.~k]l!ly.::tj§2l:!~Y.e..~J.:()P.s!<:é.PE~Yo.J.Y~e.!g~ji~J"?().s.~()-,,~~é
.o,chrany
lidsk;ých.l2IJ-YJS:.8.l;2S:kmy.::t1,99
Tento aspekt by byl navíc posílen prípadným prijetím Návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu se zaclenenou, ponekud
pozmenenou, Chartou základních práv.
I tento vývoj, spolu s pusobením nekterých z pohledu parlamentní suverenity neortodoxních názoru z domácích pozic, možná prispeje k postupné
zmene v britském ústavneprávním myšlení a povede k prehodnocení doktríny
parlamentní suverenity i mimo oblast evropského práva. Výsledkem muže být
bud úplné upuštení od této doktríny nebo, možná jako prechodný krok, úprava
obdobná kanadské situaci, kdy soudci mají právo prohlásit zákon za neplatný
pro rozpor s Kanadskou chartou práva svobod, ale federální parlament i provincní legislatury mohou prijmout zákon s prohlášením v tom smyslu, že se na
nej práva dle Charty po vymezenou dobu maximálne peti let (s možností znovuprijetí) nebudou aplikovat.loo Možná ale vývoj ukáže, že lpení na tradicích
je pro Spojené království tak duležité, že formalne od parlamentní suverenity
neustoupí. 101
Podle prevládajícího stanoviska trvá parlamentní suverenita po dobu clenství Spojeného království
v Evropských spolecenstvích v tom smyslu, že. Parlament muže teoreticky kdykoli zrušit Zákon
o Evropských spolecenstvích z roku 1972 (který upravuje dusledky clenství z hlediska vnitrostátního práva) nebo výslovne a jednozna~ne v-~~citém.zákone t!Y~Sl~!.1'~k2dchýlit
s~().~t~.E9.E?,kého práv~"f;2.t~YJIX~.Y4~.1'2g2.91'.tg[ill.ttS,(),::::!x.E~sE,~k!oy:a)y:
Pro bližší rozbor srovnej napr. Craig, P
dílo cit. v poznámce c. 21 (2000).
100
Kanadská charta práva svobod, s. 33.
101
V soucasnosti je v legislativním procesu návrh Zákona o ústavní reforme (Constitutional RifOrm Bil!)
vytvárejícího tzv. Nejvyšší soud (Supreme Court), který má vedle dalších funkcí nahradit výkon soudní
pravomoci Snemovny lordu. Zde tedy tradice ustupuje potrebe duslednejšího oddelení zákonodárné
a soudní moci, než jak je tomu doposud. Tento vývoj je reakcí na judikaturu Evropského soudu pro
lidská práva v otázce nezávislosti a nestrannosti soudu. Návrh zákona zároven ruší úrad Lorda kanclére. Avšak tradice zustává v tom smeru, že ani Nejvyšší soud není podle návrhu oprávnen prohlásit
zákon za n~platný, nebot, jak se vláda vyjádrila v konzultacním dokumentu "v naší demokracii je suverénní Parlament" a pravomoc Nejvyššího soudu prohlásit zákon za neplatný by znamenala "opuštení
" ústavních tradic Spojeného království." (Ministerstvo pro ústavní záležitosti: Constitutiona! RifOrm:
A Supreme Courtfor the United Kingdom (CP 11/03) cervenec 2003, para. 23.)
99
404
405