Prosím pohár čisté vody

PROSÍM POHÁR
ÈISTÉ VODY
MARANA THA - PØIJÏ PANE JEŽÍŠI
PROSÍM POHÁR ÈISTÉ VODY
(marana tha pøijï pane Ježíši)
OBSAH
1// ÚVOD
2// POHÁR VODY
3// HØÍCH
3a/ Vzory
3b/ Ztráta zdravého úsudku
3c/ Svatost
3d/ Homosexualizmus, homosexualita
3e/ Smysl dialogu na úrovni zákonodárství a ve sdìlovacích prostøedcích
4// PROÈ JSOU NEBEZPEÈNÉ HOMOSEXUÁLNÍ CHOVÁNÍ A BOJ O MOC
4a/ Zabití novorozenìte
4b/ Nepøirozený pohlavní život
4c/ Bojovná mocichtivost
5// Jaký dopad má homosexuání vliv na druhého, zejména na dìti a mládež
6// JAK FORMULUJÍ, VYJADØUJÍ SVOJE MYŠLENKY, POZORUHODNÉ NÁZORY RÙZNÉ ZDROJE
NA INTERNETU - VÝÒATKY
Rùzné formulace
Názory
1// ÚVOD
Lidstvo se odjakživa ukazuje ve vizích vizionáøù, v posvátných textech, v poselstvích, v symbolech jako
moøe, jako velká voda. Neèisté lidstvo jako kal, bahno, špinavá voda. Špinavá voda symbolizuje všude nemoc.
Pro názornost jenom jedna ukázka z bible, z knihy Zjevení svatého apoštola Jana, Zj 13,1.
„Tu jsem vidìl, jak z moøe vystupuje šelma. Mìla deset rohù a sedm hlav, na každém rohu byla èelenka a na
jejich hlavách rouhavá jména.“
2// POHÁR VODY
Sedí dva u poháru vody. Na jedné stranì majitel, který vodu do nìho nalil jako èistou, na druhé stranì ten,
který tu vodu v nestøeženém okamžiku zakalil, panuje nad neèistotou ve vodì a stále pøidává nákazu, špínu.
On je kazistvìt. Kdo nalil èistou vodu, chce ji udržet takovou i nadále. Kdysi ho s dùvìrou nechal stát a odešel
jinam. V nestøeženém okamžiku pøišel kazisvìt a vodu zneèistil. Pøesto z jistého dùvodu majitel dovolí, aby
vodu i nadále kontaminoval kazisvìt.
Pohár èisté vody má svùj úèel, má být všem prospìšný
Pokraèováním trendu zamoøování vody (lidstva) by voda pøestala být vodou, vznikl by roztok, který nièí,
ubližuje, zdegeneruje, sám se stále intenzivnìji likviduje. Vznikla by mrtvá voda, roztok smrti.
V poháru houstne bahno a zdá se, že spleènost to pøijímá a chce ještì hustìjší. Roste poèet lidí, kterých se
èistota života nelíbí, nezdá se jim. Radìji berou høích jako nutnou vìc a mnohým se líbí, jak zpestøuje prùbìh
dìjin. Proto tvrdí, že to je jiná barva, nemá se tomu øíkat špína, obsah poháru je v poøádku, žádná špína tam
nefiguruje proti èistotì. Takže lidské ctnosti a jejich respektování se mohou octnout na mrtvém bodì.
Jiní èistou vodu v poháru považují za jednotvárnou pak tvrdí, že taková ani nikdy neexistovala a ani
nemohla existovat touha po èisté vodì je nesplnitelná vize. Pak nevìøí, že by mohl existovat nìkdo, kdo
dokáže nebo dokázal nalít èistou vodu ostatnì, podle nich, èistá voda je nežádoucí, nedobrá. Èlovìk chce
setrvat v høíchu nevìøí v bolestnou oèistu lidstvo se radìji zdržuje u odpadu, stoky, než aby vstoupilo do èisté
øeky èi jezera.
Na tøetím místì jsou ti, kteøí zakalí vodu a øeknou dívej se na ten kal, na tu kalnou vodu. Té se musíš
pøizpùsobit, musíš být taký takový. Dívej se na tu spoleènost, jak jsme ji zmátli, svedli, musíš i ty se nechat
pošpinit, nabrat vùni septiku.
Vùdèí osobnosti na mnohých místech zdùrazòují, že spoleènost se promìòuje, musí se podle toho všichni
chovat, respektovat a žít v souladu s promìnami. Ten, který chce udržet špínu v poháru, zdùrazòuje, že ta
špína je tam potøebná, protože pøedstavuje žádanou zmìnu a hodlá osobnì zvýšit nákazu.
Nìkdo chce pokazit èistící zaøízení stoky. Nìkdo chce znetvoøit jazyk práva, nakazit soudní aparát.
Voda hyne, promìòuje se v dopì bakterií, stane se nepoživatelnou, musí se vylít, pohár vyèistit, nalít novou,
èistou vodu. Bude to úkol apokalypsy posledních èasù.
Poklop nad pohárem, ochrana proti tomu kdo nákazu dává, má mezery. K odstranìní, zalepení mezer se
nedostává dostatek materiálù soudcù s potøebnými ctnostmi, silných na udržování ctností ubývá. Síly, které
udržují vodu poživatelnou, slábnou, klesá iminita, obranyschopnost vody. Voda má mít svou regeneraèní
schopnost, ovšem s pøibývající nákazou ji pøirozenì ztrácí až se stane úplnì bezbrannou, nakaženou s
nepostøehnutelným množstvím zdravé èásti.
Voda zapáchá a pachatel tvrdí, že to je ta pravá vùnì. Odpùrcù vùèi tomuto prohlášení ubývá, vládne ticho.
Kazisvìt své jednání zdùvodòuje tím, že i v minulosti se objevovala špína v poháru, je tøeba se vrátit k dobì
kdy bývala voda nejšpinavìjší, chce vytvoøit tradici nakaženosti.
S návratem ke ctnostem a vyhýbáním se høíchu byste likvidovali moji namáhavou mnohaletou práci v zájmu
existence nákazy, øíká opìt Kazisvìt.
Ten, který sedìl u poháru a špinil, víøil špínu v nìm, tomu nebylo dáno, aby pohár zvedl a nalil novou vodu.
Ten který tu vodu nalil èistou do poháru, má moc tu vodu vilít a opìt naplnit pohár další èistou, možná ještì
èistìjší vodou, než prve. Ten øekl, že tu vodu, až pøijde èas k tomu urèený, vylije a dá tam èistou vodu, kterou již
nikdo nikdy nezašpiní. Nikomu nebude dána tato možnost. Ta voda proto bude vìènì èistá, èerstvá, osvìžující,
léèivá s pøíjemnou chutí.
Marana tha. Prosím pohár èisté vody.
3// HØÍCH
Lidstvo høíchem lze znièit, zdegenerovat, promìnit v neužiteènou vìc, mrtvou masu.
Každý, kdo prosazuje høích a již kradmo èi veøejnì, je jakoby z jiné planety. Nechápe, že tato planeta
dokáže hynout tíhou høíchu.
Pøitom køesanství hlásá, že tato planeta není koneèným domovem lidstva. Každý z nás je zde pouze v azilu
z místa, kde vládne dokonalá èistota, svatost. Právì proto tato planeta má tu vlastnost, že svou pùvodní
èistotou byla dokonale schopna hostit lidstvo. Ovšem špínou høíchu, nemocem høíchu se stává stále ménì
obyvatelnou.
Spoleènost velice trpí, když lidé vykonávající vyšší funkce jsou málo imunní proti høíchùm jako: lež, krádež,
podraz, sobectví, pýcha, panovaènost, touha vládnout a ne sloužit, potlaèování druhých, dvojakost náchylnost
ke kompromisùm se zlým, pøijímání pochybných osob do zastupitelských úøadù, neefektivní rozdávání funkcí,
Ale jsme také svìdci otevírání prostoru pro šíøení špíny napøíklad ve sdìlovací technice. Vedoucí jeví
jakoby malý zájem o potlaèení nežádoucích snah do vlivných oblastí spoleènosti. Na nìkterých místech, v
nìkterých národech je stále zøetelnìji vidìt, jak pod falešným pláštíkem lidských práv chtìjí vymýtit slušnou
èást obyvatelstva.
Rozdìluje se hmotné bohatství spoleènosti pro úèely infekce, destrukce. Bìžným jevem se stává tolerance
vùèi špínì, rychlý rùst odpadu od víry v Boha. Také pøevrácené vnímání hodnot. Roste agresivita vùèi pøevzaté
tradici, která umí ruèit za rùst spoleènosti, za kulturu života, èistotu života, za vyváženost, harmonii
spoleènosti.
Dnešní lidé tonoucí ve svých høíších jsou si sebou sebejistí, veškeré své zlé vášnì chtìjí prosazovat jako
dobré a ucházejí se o úctu pro nì za svou špínu a høíchy. Jsou bez káznì, bez respektu, bez ohledu na ostatní.
Na piloty letadel si také vybírají podle nároèných kritérií a když pilot se zøítí s letadlem, neøíkají, že to bylo
rychlé pøistání, nýbrž pád. Svìøit výchovu nìkomu není o nic zanedbatelnìjší. Musí jedinec obstát, jestli chce
vyprovodit do života nìkoho od útlého dìtství až do dospìlosti.
Èlovìk, který si plete dobro se zlem, høích se ctnostmi nemoc se zdravím, ten tìžko mùže vést druhého. To
by pak bylo jako duchovnì slepý chce vést nìkoho, aby dobøe vidìl všechno duchovné. Brzy by vznikl
nekulturní, nemravný, bezuzdný národ. To nesmíme našim potomkùm dopøát.
Nìkteøí zacházejí až tak daleko, že své defekty pøedvádìjí svìtu velice ostentativnì v domnìní, že je to od
nich odvaha, hrdinství se zviditelnit co nejvíce a dráždit slušné lidi. Zároveò tupí ostatní ze svých øad s
pohrádím, že tají, schovávají své neduhy, bojují proti svým nedostatkùm.
Svádìjí vlivné, známé osobnosti z vypoèítavosti v domnìní, že jim zaruèí úspìšnost.
Ten, který tu vodu bude vymìòovat, nás varuje, že se mu nelíbí, když nìkdo chce zhatit jeho dílo tím, že kalí
vodu. Pøesto, protože je milosrdný, kalit vodu je dovoleno jen doèasnì, již ne dlouho. Dovolí aby kal se nechal
zvýraznit, protože se pro nìho pak lehèi bude oddìlovat kal od èisté vody. Ti, kteøí se cítí dnes silní, dostanou
ještì vìtší moc na nìjakou ještì krátkou dobu naposled. Ovšem Bùh vzkazuje všem, že nejsilnìjší jsou
nejslabší a slabí jsou silní a dostanou možnost naplnit další pohár tøpytivou èistou vodou.
Kal pak patøí dolù do septiku s nesnesitelnì odporným obsahem.
V tomto èase se vyostøuje boj mezi dobrem a zlem. Mnozí to sledují z odstupu, jakoby byli diváci v arénì,
jakoby stáli mimo a možná se trochu baví, cítí se nestranní. Není jim známo, že hùl se právì láme nad nimi.
Nevìøí, že zlo má dosah až k nim a v pøípadì vítìzství je smete do prachu arény a pošlape je tak jak vidìli pøed
chvílí na jiných.
3a/ VZORY
Lidstvo se stává nejzranitelnìjší zpitvoøením obrazu rodiny, spoleènosti a vymazáním pamìti o tom, jak
vypadala, jak má vypadat zdravý svìt, zdravá spoleènost, zdravý národ, zdravá rodina.
Mazání pamìti je opravdu nejlepší návod jak znemožnit mit vzory pro budoucí generace a tak bez vzorù
není možno stavìt vznešené cíle. Nastane všeobecný chaos, nepoøádek v øeèi, v myšlení ve zpùsobu života, v
mezilidských vztazích. Zmizne pokoj, roste poèet válek, konfliktù, neschopnost nalézat cestu èlovìka k
èlovìku, východisko ze zmatku a ztísnìnosti.
Vidíme, že i vedení církve kolem Františka tak míní, že chce napodobovat svìt, pøizpùsobovat se svìtu a
ucházet se o sympatii høích milujících jedincù, klanìt se jim jako vzorùm svým. Tak chtìjí smést s nebe naše
hvìzdy, naše svaté. Tak chtìjí vytvoøit humánní nebe, tak chtìjí nahradit církev svatou církví humánní.
Naštìstí slepota nevládne u všech, nechají se vést radìji Bohem, jeho svatostí, jeho svatými, drží se církve
svaté i když je jich málo, jsou jen zbyteèek.
Žádný nemocný nemùže øíci že je zdravý. To by byla lež a okrádání spoleènosti o vzory
Odjakživa existuje pøedstava, oèekávání, vzor jak má kompletnì zdravý èlovìk vypadat a podle toho jsou
na nìho kladeny nároky. Zdravá èást spoleènosti zohledòuje tyto nemoce do té míry, že k nim pøistupuje tak, že
nemocným uznává práva nevykonávat to, v èem jim jejich nemoc pøekáží, práva na léèbu. Tìlocvik nemùže,
nemusí vyuèovat èlovìk sotva se držící na invalidním vozíku. Matka nemùže být chlap a obrácenì. Dvì ženy
ani dva muži nemohou být manželský pár. Jakmile to nìkdo poruší platným zákonem v jakékoliv podobì
uznání, dávek, pohlížením na nì, postaví celou spoleènost na hlavu a ta zaène chøadnout.
Snaha vymazávat, likvidovat vzory èi jim nezdravì konkurovat, je zcestné a je agresivita. Beztak má každá
spoleènost své šrámy v tomto ohledu. Kdo by se zajímal o ty šrámy všude po svìtì, a ète MDM poselství
www.varovani.org
Pro ilustraci jsem vybral ze tøech dat a jsou níže.
1185- 28. èervenec 2014
Má vroucnì milovaná dcero,
když se dívám na Boží dìti, srdce Mi pøekypuje nìžnou láskou stejnou pro novorozenì i pro stoletého
èlovìka. Není v tom rozdíl. Všichni jste Boží dìti, peèlivì utvoøení v lùnì vaší matky, podle svaté vùle mého
Otce. Víte, vše, co bylo od poèátku až do konce vytvoøeno, bylo a vždy bude v souladu se svatou Boží
vùlí. Bez ohledu na to, kdo jste, jakým strádáním trpíte, jaké ponížení musíte snášet, jste-li odvrženi
spoleèností kvùli vaší rase, vyznání, pohlaví nebo barvì kùže vìzte, že jste všichni vzácní v Božích
oèích. Jediné, co vás od Nìho oddìluje, je høích.
1183- 26. èervenec 2014
Mé království je dokonalé a bylo stvoøeno mým Otcem. Lidská rasa byla dokonalá, dokud nebyla
znièena nejvìtším høíchem v oèích mého Otce høíchem pýchy. Dejte si pozor na høích pýchy, protože
se vyvinul ze sebelásky Lucifera. Lucifer, nejvyšší v hierarchii mého Otce vìøil, že díky tomu, že mìl
svobodnou vùli, mohl si dìlat, co chtìl, jenže tomu neporozumìl. Dostal nejen dar svobodné vùle, ale i
dùvìru mého Otce. Mùj Otec projevil celému svému stvoøení úplnou dùvìru. Žel, nebylo to opìtováno.
Zklamání dùvìry nastává obvykle proto, že viník dovolil, aby pýcha ovládla jeho myšlenky, rozum a
skutky. Jakmile se vám pýcha usadí v duši, okamžitì vytvoøíte odstup mezi sebou a Tím, kdo vás
stvoøil z nièeho, jen z hrstky jílu.
1178- 20. èervenec 2014
Má vroucnì milovaná dcero,
až svìt ovládne duch temnoty, bude pro vìøící ve Mne, Ježíše Krista velmi tìžké, aby zùstali vìrni mému
Slovu. Až má církev ochabne, moji vìøící se budou cítit zklamáni vším, co jsem uèil a budou svádìt boj
o svou víru.
Nechci, abyste odvrátili pozornost od Slova Božího; pokud to udìláte, už Mì nenajdete. Nebudete-li
zachovávat mé Slovo a dáte se svést falešným pocitem jistoty kdy høích bude pøehlížen a považován
za bezvýznamný potom vám bude zatìžko, abyste zùstali vìrni mému uèení.
Povstaòte, všichni, a slyšte nyní mùj hlas, když vám øíkám toto: Vše co jsem vás uèil, že je svaté, bude
rozerváno na kusy. Mnohé z vás zmate, že až tolik z uèení, které jsem dal své církvi, bude brzy opuštìno jako
by bylo nepatøièné pro tuto dobu. Èasy, kterým hledíte vstøíc, pøinesou mnoho utrpení, nebo se vám
nedostane vedení, na nìmž byla postavena má církev. Budova se rozpadne, víra mých posvìcených
služebníkù natolik zeslábne, že si to nedokážete ani pøedstavit a všechna Pravda bude vyvrácena.
Èlovìkem vytvoøené uèení vám nenasytí duši.
3b/ ZTRÁTA ZDRAVÉHO ÚSUDKU
Høích je jako jed v cukru, který ruší tu èást èlovìka, kde se rodí zdravý úsudek. Pak ten èlovìk nikdy
nedokáže o sobì a o zlu vytvoøit správný úsudek, nedokáže definovat jed, ví jen že je sladký jistým zpùsobem
pøíjemný a chce to. Ve výchovì mezi zásadní požadavky patøí zdravý úsudek. Takto postižený èlovìk neumí
upozornit dítì, když koná høích, když nìco dìlá proti pøírodì, proti lidské pøirozenosti. Dopad je takový, že pak
v jistém vìku dítìti nebo již napøíklad mladíkovi bude pøekážet takto nauèený nepøijatelný hodnotový systém v
jeho další cestì za osobním štìstím jako nepøijatelné chování. Mùže být za to èasem odmítnut zrovna tam, kde
oèekává pomoc.
Kažký, kdo svou nemoc preferuje, prosazuje vùèi zdraví, je svým zpùsobem agresivní a nebezpeèný pro
celou spoleènost. Spoleènost má právo se bát takové agresivity, protože nezná kam až míøí, kde chce mít
hranice, v èem ještì ji chce stupòovat, do jaké míry má vliv na jiné nemocné menšiny spoleènosti, které by se
mohly odvolávat na jeho úspìchy v získání podpory a uznání a také by žádali právo se tìšit stejnému
zacházení. Došlo by k øetìzovité reakci, šíøení zvrhlostí, nemocí, neøádu, pøevrhnutí právního øádu a k
destrukci, zkáze lidstva.
3c/ SVATOST
Zprávu o možnosti žít jako lidstvo ve svìtì blízko ke svatosti, mnozí považují za utopii, za vìc
neuskuteènitelnou. Zprávu o schopnosti vytvoøit svaté spoleèenství, o existenci svatého spoleèenství v
nìkterých klášterech berou lidé také s pochybami. Možná právì proto, že svatost bývá i skrytost.
Každý èlovìk na zemi je povolán bohem ke svatosti.
Kdo se tomu smìje, nechápe toto sdìlení protože asi nebyl k tomu veden. Kulhavé pøirovnání by mohlo být
takové, že každý èlovìk je povolán Bohem k narození se pro život na zemi s kùží na tìle. Ten, kdo nemá kùži,
èili ple, nemá nárok zde žít, protože tìlo bez toho je asi neschopno pøetrvat. Asi tak jednoduché a akutní,
dùležité je ta snaha docílit svou svatost. Svatost je podmínkou pro vìèné žití v naší vìèné vlasti. Slovo svatost
mùže budit v nìkterých lidech hrùzu, v jiných odpor, smích, otázky, pøedstavu o nìèem co ani neexistuje,
nìèeho nedosažitelnéh ba nepodstatného. Pøitom svatost je podstata lidského bytí ve vìènosti. Ovšem
dál bychom mohli v naší dobì klást otázku, kdo jak si pøedstavuje vìènost a vìøí-li v posmrtném žití. Již hodnì
desítek let je èlovìk odpoutáván od tìchto myšlenek, pomocí kterých by mohl nacházet sebe, svou pravou
podstatu. Zároveò je vytvoøeno mnoho klamných náhradních odpovìdí na zásadní lidské otázky. Èlovìk velmi
tìžko pøijímá fakt, že budeme souzeni i za naše myšlenky, touhy, snahy, za to, kam naše srdce tíhne proè?
Protože nechtìjte vidìt co všechno tam máme k odsouzení, to abychom odsoudili sebe již nyní. Odsoudit sebe
neznamená trestat sebe. Staèí èinit pokání. Kdo po nìèem takovém touží? Radìji nevìøí a øekne, že nìco
takového je nemožné a promítne to jak by to technicky šlo s námi se všemi, co žijeme na zemi. Mám takovou
zkušenost, že mnozí nevìøí ani v zázraèném vzestupu vìdy v nìkterých oblastech. Napøíklad nevìøí, co umí
èip o velikosti rýžového zrna zasazený do lidského tìla. Øeknou že je to blábol. Ovšem uvìøí tìch 5-6 vìcí,
které jsou jim sdìleny, které jsou pro nì výhodné napøíklad ve finanèní sféøe. Líbí se jim dùkaz: strè tam ruku,
chtìj svoje peníze a dostaneš je. A fakt, dostane. Bere! Jenže je to klam, past. Momentálnì nevadí, protože
momentálnì je to pøíjemné. Tak je to se vším a hlavnì s høíchem.
3d/ Homosexualizmus, Homosexualita
Pøi homosexualitì vznikl termín homosexualizmus, který není jen dílo homosexuálù, ale i tìch, kteøí
homosexualitu podporují, šíøí. Najednou vzniká vrstva ziskuchtivých lidí, kteøí se nechají zapojit do díla obrany
homosexuality. Homosexualizmus mùže mít politíckou, propagaèní úroveò. Na to mohou pak navazovat další
aktivity, jako získání hmotných a jiných výhod, napøíklad postù na vedoucích místech kvùli možnosti
rozhodování a samozøejmì získání tuèných pøíjmù. Odèerpávání dávek urèených rodinám a zeslabování
rodin.
Homosexualizmus je strategická èást homosexuality, jakýsi podnos, vozíèek, možná brnìní homosexuálù,
který urychluje, zpøíjemní, brání jejich zájmy. Protože se pøedem dá pøedpokládat, že úøedník ze spoøádané
rodiny, který sedí ve svém úøadì, by návštìvu kvùli vyøizování práv homosexuálù nepøijal vlídnì, mohl by se
zachovat zápornì, to je odmítnutím èi vyhazováním mluvèích od homosexuálù tím, že by se cítil obtìžován,
vyrušován. Chápal by to jako okrádání jeho èasu pracovního nesmyslnými návštìvami.
Aby nedošlo k tomu, že upoutáváním pozornosti úøadù by rostla nevole vùèi nim, a eventuelnì by si
vysloužili tvrdší zákony s postihy, šli na to strategicky.Použili satanskou strategii. Aby se to neopakovalo, vzali
to z druhého konce. Podmanili zákonodárství.
Zatímco homosexualisté pøed veøejností obhajují v rùzných diskusích své vìci skrze své dobøe pøipravené
mluvèí, kteøí pøi debatách pøed kamerou zacházejí nìkdy až k agresivnímu bezohlednému získání èasu pro
svou vìc, v zákulisí podlým zpùsoben nechají pozmìòovat zákony tak, aby pak vùbec nemuseli mluvit s
nìjakým oponentem, aby jim staèilo pouze se odvolat na svá takzvaná práva a oni vyøadí pak normální lidi ze
svých diskusí, stáhnou se a budou si žít, jak je jim libo.
Vadí mi, že neznám ve státním aparátu nikoho, kdo by byl dobøe pøipraven jako mluvèí rodin a zdravého
obyvatelstva, umìl okamžitì odhánìt s dobrou rétorikou nesmyslné argumenty homosexualistù, kteøí tuto
mezeru ze strany normálního obyvatelstva využívají. Ve státním aparátu nemají ani programy, kde by
vysvìtlovali národu, bez pøítomnosti homosexuálù, co vlastnì je normální, co je proti èlovìku a kde jsou
nejnebezpeènìjší body zpùsobené zvráceností. Potom kdejaký domácí brouèek si bude myslet, že
homosexuálové mají pravdu, protože každé mlèení je souhlas. Za to státní aparát nechá vstoupit perverzi od
jeslí až po univerzity všude. Kdo má po tom všem odvahu nevìøit, že za to budeme všichni pykat od Boha.
Soudní systém, právní øád, zákonodárství, si podali tak, že pomocí dvojsmyslných, zdánlivì nevinných
pozmìòování si vybojovali slovní obraty, kterými se na úøadech mohou objevovat, vynucovat si své cíle tím, že
ve dvojsmyslnostech používají termíny, které døíve neexistovaly a nyní mohou být zneužity, posloužit jim k
sebeobranì. Zaèínalo to využíváním, zneužitím dùvìry, podlízáním, sliby že z toho nic nevyvodí, že to
nezneužijí a podobnì. Jeden to dìlal s tváøí neviòátka až do doby, pokud se to neprosadilo. Pak použili
druhého, který tvrdì útoèil tìmi zdánlivì nevinnými zmìnami v zákonech. Lze øíci, že vìdìli, jak už je zaseté
semeno, je jen otázka èasu, aby vyrostl košatý strom.
(Tuto taktiku jsem se nauèil vnímat již jako dítì, protože podobnì zneužili komunisté mého otce, kterého
pøesvìdèili o správnosti své cesty. Ten jim nic netuše pomáhal pøesvìdèovat své okolí a pak až se systém
utužil, nesnesli odpor, když jim otec øekl, že tak krutý tlak, kterým pak pokraèovali, je nespravedlivý. Nakonec
mu vyhrožovali tím, že by mìl pochopit: komunizmus je jako stolaø s hoblíkem v ruce, èili nemá rád, když hoblík
má v cestì suky. Suky se musí co nejdøív odstranit, likvidovat. Otec byl rád, že mu víc neublížili. Beztak to
skonèilo smutnì.)
Tak vlastnì ochromili úøady, které máme proto, aby promtnì jednaly chránìny zákonem, mohly vymìøovat
sankce, volat síly na navrácení poøádku, na zajištìní svého klidu pøi vykonávání práce pro lidi. Zastánci
homosexuality, homosexualisté se dostali do míst nad úøady, odkud rozdìlují své lidi do dùležitých postù.
Obèan mùže jen zírat, kdy a jak k tomu došlo. Kdo ète MDM poselství, ví, že to všechno tam bylo roky pøedem
signalizováno, pøedpovìdìno, hlásily nám nebesa.
Pøetvoøení komouš týmu na homouš tým
Díváme-li se na satanské dílo, mùžeme konstatovat, že moc zmìn se nedìje. Je èasto to staré jenom
pøetøeno. Smysl, podstata èili odboj nepøestal existovat. Napøíklad podejme si terminologii totalitního režimu,
kdy komunistùm se øíkalo komouši. Dnes roste další, jiný odboj, odboj homosexualizmu, kterým se øíká
homouši. Slova kádr a aktivista jsou hladce použitelná i dnes. Vzal jsem si slovník cizích slov a mírnì ho
pøekopal.
Napøíklad kdo je homokádr? Je èlovìk, který slouží sjednoceným homosexuálùm. Také soubor osob v
jejich jádru. Mohou pracovat jako vedoucí pracovníci a aktivisté v adminisrativì, v politice a všude možnì. Jsou
ze lhostejného dùvodu zainteresovaní na takovém díle.
A kdo je homoaktivista? Zastánce homosexualizmu, snaživý, aktivní èlovìk pracující pro vzestup
homosexuality nìkteøí pracují bezplatnì a dobrovolnì (mající však èasto jiné výhody).
Homosexualizmus je myšlenkové hnutí èi obyèejné snažení podporující zájmy nìkterých homosexuálù.
Homosexualizmus je cílené, systematické šíøení høíchu a pøedevším nastavení zad Bohu. Je otevøená výzva k
odporu vùèi Bohu, boj proti Bohu. Až druhoøadé je v tomto boji homosexualita. Teoreticky by to mohl být
jakýkoliv jiný høích. Jde o to, že specifika homosexuality jsou nejpøiléhavìjší k této snaze, protože zejména
mladší vìk rád sedá na tento lep. Má v sobì satanské prvky pýchy, výsmìchu, posmìškù, agresivity,
odporu, pokušitelství, navádìní. Vše pokropeno hromadou lží.
Obyèejný èlovìk postižený sklonem k homsexualitì s nenakaženou duší bývá skromný, v ústraní, trpí,
vede boj sám se sebou, nikoho neobtìžuje. Mùže být køesan, který se modlí k Bohu o pomoc, který prosí o
odejmutí této nemoci, prosí o sílu k boji proti této nemoci. Mùže žít bohulibì. Ovšem èasto mùže být lehkým
terèem homosexualisty.
Homosexualista je zastánce homosexualizmu a nemusí být homosexuál.
Homosex je pohlavní pud, jevy, které souvisejí se vztahy mezi stejnými pohlavími, tj. hledání èi konání
fyzických vztahù, pohlavní život mezi stejnými pohlavími. Je tam absence lásky, kterou by tam rádi cítili, ovšem
tu si lze jen namlouvat.
Prvomájový prùvod byl prý konán na oslavování dìlnické tøídy. Ve shromáždìních a prùvodech pøedvádìli
(domnìlé) vítìzství, slávu své ideologie. Vymýšleli si rùzné pokrokové výsledky, chtìli tak tupit, zahambit
kapitalizmus èi jiný protipól. Vedla je k tomu pýcha a jejich zaslepené ideály. To malö procento komunistù
dokázalo nahnat velké davy obyèejných lidí a mnozí v tom vidìli nìco zajímavého na oèumování.
A nemusím skloòovat smysl pochodù homosexuálù. Ono se všeobecnì ríká, že je to sice oficielnì
pochod homosexuálù, ale baví se úèastí v prùvodu spousta lidí, kteøí si neuvìdomují, o co jde a je tam smìs
nezodpovìdnosti, lehkomyslnosti, atd. Každopádnì klamou mimostojící.
Je pravda, že v dìjinách se stále objevovali jedinci homosexuálové, ovšem není známo, že by se nìkdy
tìšili ústavní podpoøe èi sklízeli úctu od veøejnosti. Naopak, je doložen boj proti škùdcùm v této oblasti až
popravy. Bude jako nebylo bude existovat a zèásti existuje ústavní podpora. To je gilotina pro rodiny.
V tradici církve bylo, že na knìžskou službu berou jen jedince se spoøádaným rodinným zázemím a to,
pokud se nemýlým, na doporuèení místního knìze. Je zvláštní, že se nikdo nebránil, neútoèil, nekritizoval
nikoho, nedovolával se všelijakých práv, nepøedkládali defektní pøípady z minulosti jako své vzory. Prostì
vìdìli, že to tak je dobré.
To, že zednáøství svou pøetváøkou dalo hodnì ran církvi proniknutím vlkù do èela, do hierarchie církve v kùži
beránèí to je další téma na dlouhé lokte. Ostatnì, stále intenzivnìji se zviditelòují.
Øekneme-li, že spoleènost je nakažená, mùžeme øíci pøísloví „ryba smrdí od hlavy“. Øízení státù, øízení
svìta, øízení církve èi církví. Tak uvažuje obyèejný èlovìk.
Homosexuálové nemají až tak bezbøehé sympatie mezi sebou, protože ta agresivní èást škùdcù se
posmívá tìm, kteøí svou vadu schovávají, trpí, neobtìžují svými problémy druhé, neškodí jiným. Ta neviditelná
èást se zase nehlásí k té, která se chce zviditelnit a prosazovat.
3e/ Smysl dialogu na úrovni zákonodárství a ve sdìlovacích prostøedcích
Proè nevést veøejné debaty a nedávat šanci lidem s defektním chováním, myšlením
Lze pøedpokládat, že jedinec, kterého neférové, nezdravé spolky využívají jako mluvèího, své omyly
nepoznává a myslí si že mluví pravdu. Je aktivní a plný argumentù, ve kterých si nevšimne zradu, lež. Tak
mùže získat podobnì nevšímavé lidi pro svou vìc. Nevšímá si ani to, že jeho talent mluvit je zneužit. Výhody,
které on ve své bláhovosti získá, vìtšina mùže zneužít napøíklad tím, že získají podporu pro sebe, vstoupí do
oblasti výchovy a nepøedvedou kvalitní pøístup k dìtem. Staví na úspìchu šikovného mluvèiho pøi dosažení
dalších zrádnìjších cílù.
Pokud nìkdo pøi dialogu pøedvádí, jak se peèlivì pøipravoval jak odmítnout pomocnou ruku èi stanovisko,
pøání, varování druhého, misto toho, že ukáže jak zkoumal sebe, jak hodnotil a chápal zdravou spoleènost, dal
najevo kde má hranice svých pøehmatù a cílù, co od nich oèekává, je pro spoleènost nebezpeèný.
Èlovìk, který propaguje zpùsob, jak zdegenerovat národ, nemá co dìlat v køesle, který sleduje celý národ,
aby ho pouèoval o svých zvrhlých „ctnostech“. Na veøejnost, na veøejné slyšení se mají pouštìt jedinci, kteøí
pomáhají veøejnosti, národu žit zdravì, prosperovat duchem i tìlem v jednotì.
Svázanost høíchem znièí lidstvo. Mohou si vymýšlet sebedùkladnìjší uèení. Pokud to nerezonuje s uèením
Boha, neobstojí, protože správné uèení je pokrmem ducha.
Divím se, že se vedou veøejné debaty s osobami, kteøí odporují zdravému tredu spoleènosti. Pokud nìkdo
neuzná personifikaci zla, pokud nìkdo nedokáže rozeznat hranice høíchu, toho co se nepatøí od zdravého
konání, zdravého myšlení, zdravého života, zdravých láskou prosycených citù, tìžko s ním vést jakoukoliv
debatu, která by vedla k øešení. Nedokáže si uvìdomit, že mu nìkdo chce pomoci k jeho opravdovému
štìstí.
Pokud nedovedou pochopit, že duše lidská je nejvìtší hodnota èlovìka a lze ji ztratit nerespektováním
Božích zákonù, nejsou uzpùsobeni pochopit argumenty o potøebì života v souladu s pøírodou a Božími
zákony.
4// PROÈ JSOU NEBEZPEÈNÉ HOMOSEXUÁLNÍ CHOVÁNÍ A BOJ O MOC
Bùh nám jasnì a všem dává na vìdomí, že co on stvoøil, do toho procesu nesmí nikdo
zasahovat. Dal vzniknout zákonitostem, které udržují celé stvoøení v chodu, v provozu, vèetnì
regeneraèních schopností. Zajišují reprodukci, posloupnost stvoøení. Snad vidí každý, že stvoøení není
dokonèeno stvoøením jednorázovým, nýbrž pokraèuje až do konce èasù každou generací. Za zasahování
do jeho stvoøení Bùh trestá celé lidstvo.
4a/ Nejmarkantnìjšími zásahy do stvoøení jsou v souèasné dobì zabití novorozenìte v lùnì matky,
zacházení s nejmenšími jako s materiálem. Jedná se o rùzné formy zabíjení lidí. Fyzické, psychické,
dezorientací, atd.
4b/ Druhé je nepøirozený pohlavní život zapøíèiòující stopstav duchovního vývoje a znemožòující
pokraèování reprodukce lidské rasy.
Projevují se tak napøíklad homosexuálové, homokádry. Veøejnì hlásají, že èlovìka berou jako stroj vyèistit,
oprášit, namazat, a používat.
Prý také perou plínky, dávají obleèení a jídlo. Prý homosexuál vlastnì se tím dostává na roveò pravým
rodièùm. Ovšem i když slyší, nerozumí, že ne jenom chlebem je živ èlovìk. Správná péèe o duèièku dítìte a
láska obou rodièù je bezpodmíneènì nutná pro zdravý vývoj dítìte. Slovo Boží je nepostradatelný pokrm, jestli
nìjaká spoleènost chce být zdravá. Bez Božího slova, pravdy o životì, klesá imunita vùèi duchovním
nemocem, nabere pøevahu neláska, vypoèítavost, pýcha, sobectví. Lidé pak žijí bez soucitu, bez milosti, bez
radosti, bez harmonie, bez klidu. Produkují sobì jakousi falešnou spokojenost.
Chápání homosexualistù je v nesouladu se snažením lidstva, to znamená žít v souladu s pøírodními
zákony. Nedávají zdravou reprodukci pro pokraèování lidského pokolení na zemi. Nerozeznají zásadní
nebezpeèí pro èlovìka v prùbìhu jeho rùstu, tudíž nemohou vychovávat. Jejich partnerství není schopné se
krýt se zdravým partnerstvím muže a ženy. Pøírodou to není dáno. Pokud obhajují èi tvrdí opak, podléhají
sebeklamu. Proto jejich argumenty jsou liché, nepøijatelné. Takové diskuse v minulosti nepøipouštìli a nyní
také jen škodí. Mìla by fungovat dùslednìjší ochrana proti vetøelcùm na úkor rodin.
Kdo se chce vyhnout slovu Bùh, mùže øíci náhradou, že se jedná o pøeèiny proti pøírodì.
Nestaèí øíci, vždy nás rodí heterosexuálové. To je právì argument proti homosexualitì. Vždy opravdu v
nich existuje jádro pro slušný plnohodnotný zdravý život. Mnozí se èasem pøiznávají, že byli oklamáni, mýlili
se, když se domnívali, že jsou homosexuálové.
Homosexualisté s despektem mluví o lidech, kteøí opravdu mají sklony k homosexualitì a bojují proti tìmto
sklonùm v sobì. Mluví o nich posmìšnì jako o zbabìlcích, o lidech, kteøí nedovedou se postavit pøed
spoleènost, aby roztrubovali svou nemoc.
Lze øíci že opravdu jsou výjimeènì lidé se sklony k homosexualitì, žijí skrytì svùj stav v tzv. normálním
manželství.
Homosexualistùm moc vadí tito lidé, protože právì oni dávají odpovìï na otázku, jak se vypoøádat se svou
nemocí, když už ho opravdu má a neví co dál. Ti lidé pøedevším uznávají, že mají nemoc, že podle toho
nemohou žit, že je nehoráznost vymrèovat si podporu spoleènosti, a již hmotnou èi duchovní na podporu
takové nemoci.
Nemùže zámeèník dìlat ve své dílnì vybavené na kovy to co truhláø vybavený na zpracování døeva. Byvše
normální, ani se o to nesnaží. Øeknìme, že z podobných rozumných dùvodù a nechce oficiálnì dìlat tatínek
maminku, i když tajnì to všelijak zkouší. S tím prostì nesmí obtìžovat spoleènost. Pracovat s dìtmi by možná
mohl tam, kde mu není dána možnost projevit, že je odchylný od normality. Napøíklad za jasných podmínek a
jejich dodržováním a dìlá kuchaøe v kuchyni školky (pod dohledem odborníkù heterosexuálù) a když má
pøíležitost, umí-li a šíøí lásku Boží vùèi drobeèkùm. Pøímo výchovnì tam nemá co pohledávat. Proè musí být
pod dohledem? Protože jeho vnímání je takové, že zásadním polohám heterosexuality a citù k nim vázaným
nejspíš nerozumí a mùže svých chováním, postojem kazit dìti.
Heterosexuál vede své dítì, když si hraje se svým tìlíèkem nevhodnì. Vysvìtluje mu, že je to nevhodné a
zakazuje mu to. Homosexuál to není schopen udìlat, protože neví, proè to heterosexuál nechce dìlat. Vlastnì
možná ví ale nechápe.
4c/ BOJOVNÁ MOCICHTIVOST
Tøetí, chování, vzbuzující Boží nelibost, je boj o vyvlastnìní moci. Mít moc, není nic špatného. Naopak,
dìjiny ukázaly, že moc v rukou bohabojných lidí je velice prospìšná vìc pro tu danou spoleènost. Každá moc
nepoctivì èi násilím získaná je jako trest pro lidi podléhající takové moci. Nejvìtší mocnosti za poslední
desetiletí sázejí na techniku, která dokáže likvidovat kontinenty kompletnì, pøírodu i lidstvo. Vlivem falešných
pocitù, že jsou pány nad lidstvem, si dovolují budovat své sobecké zájmy a bohužel, ve svém sebeklamu
zajdou až tak daleko, že chtìjí mít božskou sílu, chtìjí vzdorovat Bohu. Aby o tom sebe pøesvìdèovali, zkouší
svými zbranìmi, jak úèinnì umí pustošit vìtší celky. Ty prohlásí lživì za nepøátelskou oblast a sebe za misi
spravedlnosti.
Jde vlastnì o dobývání nejvìtších zdrojù pøírodní energie, èi jiného bohatství zvenku, které by mohly
násobovat jejich vojenský potenciál.
V rámci tohto boje provádìjí i ideové útoky tím, že podporují zhoubné aktivyty ve spoleènostech. Zpùsobují
rozvrat a zmatek, èimž dosáhnou toho, že spoleènost ztratí schopnost úèinné obrany pøed nejrùznìjšími
vpády.
Vyvyšování se nad Boha pokusem o získání moci, èili odstrkováním Boha pøi poskytování možnosti zajistit
spásu svým dìtem je Bohu odporné.
Tito lidé chtìjí pozmìòovat podmínky k životu na planetì Zemì tak, aby znevýhodnili jedni vùèi druhým.
Rozhodnì i tak, aby znevýhodnili druhé vùèi sobì. Pod pláštíkem snahy pomoci si vyvlastòují mechanizmy
pøírody i lidského díla, které by zajistily potravu, pokoj a základní podmínky pro život národù. Omezují
obyvatele zemì v jejich bohulibém poèínání. Zacházejí s nepøimìøenì nahromadìným majetkem tak, že to
neslouží pro blaho druhých.
Bùh považuje každého èlovìka na zemi za své milované dítì, chce se o nìho øádnì starat a chce aby každý
dostal to, co on jako Bùh považuje za nutné. Dle Boží vùle strádají také jedni víc než druzí, ale strádají ti, kterým
to v koneèném dùsledku prospìje k jejich dobru a mìrou pøimìøenou jejich únosnosti. Svùj køíž dostává každý.
Je tøeba si nutnì uvìdomit, že Bùh nám vzkazuje ne jenom chlebem je živ èlovìk. Nesmírnì dùležité
upozornìní, protože tím upozoròuje na život a smrt duše, která má svùj duchovní pokrm a ustanovil pastýøe
duší, rozdavatele správného pokrmu na této zemi. Ti mohou ještì silnìji uplatòovat satanský høích, mohou
mnohem víc ubližovat lidstvu, když uèí nìco jiného, než to, co Bùh po nich žádá. Dávají-li pøed Boha napøíklad
sebe, svoje sobectví, pýchu èi jiné božstvo, jiná uèení.
Bùh je žárlivý na svou moc a trestá lidstvo za satanský høích, èili odmítnutí sloužit Bohu.
5// Jaký dopad má homosexuání vliv na druhého, zejména na dìti a mládež
Nebudou umìt žít v souladu s pøírodou.
Nastane zmatek u nich pøi hledání a odevzdávání hodnot.
Naruší mezilidské vztahy a zvyšuje konflikty, vzájemné odcizeni.
Jedná se o oblast, která produkuje fyzické u duševní nemoce.
Stupòováním høíchu proti pøírodì nastanou katastrofální zmìny v bioetice.
Protože v sobì nemají ducha lásky, jednají pøevážnì dle svých zvrhlých pudù, nemohou ani novorozenìti
dát to, co nutnì potøebuje pro svùj zdravý vývoj.
6// JAK FORMULUJÍ, VYJADØUJÍ SVOJE MYŠLENKY, POZORUHODNÉ NÁZORY RÙZNÉ ZDROJE
NA INTERNETU - VÝÒATKY
RÙZNÉ FORMULACE
Zastánci zoofilie tvrdí, že blízký vztah èlovìka a zvíøete nemusí být pouze sexuálního charakteru a zvíøata
jsou schopna s èlovìkem navázat blízký vztah, který se v nièem neliší od jakéhokoli jiného milostného a
sexuálního vztahu.
Bestofilie obliba orgasmických aktivit s malými živoèichy (šneci, žáby, hmyz).
Sodomité znásilòují zvíøata a jednají proti jejich vùli.
Zoofilové mají se zvíøaty emocionální a sexuání vztah.
Sodomita termín je používaný pro oznaèení jedince zamìøeného na vlastní uspokojení.
Zoofilové vìtšinou necítí blízký vztah ke všem zvíøatùm, namísto toho jsou pøitahováni pouze urèitými
zvíøecími druhy, èasto pouze jedním konkrétním. Proto mohou být zoofilové nazýváni také podle druhu, který je
pøitahuje, napøíklad jako kynofilové (pøitahují je, psovité šelmy), gatofilové (pøitahují je koèkovité šelmy,
hipofilové (pøitahují je konì) apod.
Nìkteøí zoofilové necítí potøebu vztahu èi pohlavního styku s lidským partnerem, namísto toho se
dobrovolnì rozhodnou lidského partnera nevyhledávat a žít pouze s partnerem zvíøecím.
Zoonekrofilie, což je termín oznaèující ty sodomity, které vzrušuje pohlavní styk s mrtvými zvíøaty.
Zoofilové obvykle nevyhledávají kvùli svému stavu pomoc a nedostávají se do péèe psychiatrù kvùli
samotné zoofilii
Nepøirozené chování lidí mohou být výsledkem øešení osobních krizí, které mohou urychlit jejich zcestný
vývoj. Našly se u nich také znaky problémù s mezilidskými vztahy. Jsou to ménì spoleèenské osoby v
porovnání s normálem. Dle prùzkumù, jsou ménì ochotní držet se zavedených spoleèenských pravidel.
Jejich vztah se zvíøetem je ekvivalentní vztahu, který mezi sebou mají lidé.
Autoøi nìkterých studií vìøí, že sexuální násilí vùèi zvíøatùm mùže pramenit z nenávisti vùèi lidem, proti
kterým je takové chování nepøípustné
Se zoofilií (èi sodomií) není totožný, ale mùže s ní souviset fetošismus, kdy pøedmìtem erotického zájmu
nebo reakce mohou být napøíklad srst, tlapy, ústa, drápy, nebo parohy zvíøete, nìkdy jen obojek, vodítko, uzda,
hounì sedlo, bièík, atd.
V 60. letech 20. století byl v Èeskoslovensku muž, jehož pohlavní styk se slepicemi v družstevní slepièárnì
vedl k jejich úhynu, odsouzen na základì zákona è. 24/1957 Sb. (o kárném stíhání rozkrádání a poškozování
majetku v socialistickém vlastnictví.
V nìkterých právních systémech minulosti i souèasnosti byla èi je sodomie trestná. V Evropì je vesmìs
termín považovaný za zastaralý, avšak napøíklad v zákonech nìkterých státù USA zùstala jako právní termín
dosud. Ve støedovìké a ranì novovìké Evropì hrozil za sodomii až trest smrti. Bìžným zpùsobem provedení
trestu bylo upálení, Marie Terezie zavedla za sodomii popravu stìtím. Trest smrti za sodomii zrušil zákoník
Josefa II. Constitutio Criminalis Josephina z roku 1787.
NÁZORY
Pak nebudou moci homosexuální aktivisté usilovat o indoktrinaci školních dìtí, že homosexuální chování je
jen jiná sexuální alternativa, stejnì tak jako podobnì nemohou èinit pedofilové. A také se sodomité snadno
nedostanou na pracovní funkce, kde se vyžaduje èistý výpis z trestního rejstøíku. Trestná by ovšem nemìla být
jen dokonaná sodomie, ale též svádìní k ní, líbání se homosexuálù na veøejnosti a šíøení homosexuální
pornografie. Sodomity ve vìzení je potøeba držet v samovazbì, pokud nejsou na oèích dozorcù, aby nemohli
obtìžovat heterosexuální spoluvìznì nebo pokraèovat v sodomii s homosexuálními.
Je velmi smutnou skuteèností, že snad žádná z politických stran u nás nemá ve svém programu, aby
sodomie byla opìt zaøazena mezi trestné èiny, jak tomu bylo u nás až do roku 1961.
Sodomie má podporu též v rùzných politických stranách.
Trestnost sodomie a její uplatòování je žádoucím stavem ve spoleènosti.
Je tøeba alespoò usilovat o to, aby sodomité pùsobili co nejménì škod. Zejména je tøeba zabránit, aby
nepøicházeli do styku s mládeží jako uèitelé, vychovatelé, sportovní trenéøi apod. Je tøeba mít na pamìti, že
zneužívání dospívajících dìtí ze strany dospìlých homosexuálních osob je výraznì èastìjší, než by
odpovídalo pomìru mezi homosexuální a heterosexuální populací. Rovnìž je tøeba, aby sodomité nebyli
spoleènì ubytováváni s heterosexuálními pøíslušníky stejného pohlaví a nedávali veøejnì špatný pøíklad.
Je tøeba usilovat za podmínek, kdy sodomie není trestná, o to, aby sodomité se nedostávali na místa, kde by
mohli ovlivòovat èi dokonce rozhodovat o vìcech, které mají vztah k mravnosti. To se netýká jen poslancù a
senátorù èi jiných politických funkcí, ale napø. i posicí ve školství, kultuøe a vìdì. Argument, že se pøitom jedná
o diskriminaci na základì tzv. sexuální orientace (neboli pouhého nìkdy nezavinìného sklonu) tu není na
místì, nebo rozlišování se tu dìje na základì sexuálního chování, za které èlovìk zodpovídá, a ne na základì
pouhého sklonu.
Je žádoucí dávat soukromnì i veøejnì sodomitùm najevo (slovy, ne násilím vùèi nim), že jejich jednání je
špatné. Na druhou stranu je tøeba vytváøet pøíznivý pohled na manželství a rodinu a pìstovat mezilidské vztahy
založené na citu spojeném s láskou k druhým. Pøedevším dospívajícím a mladým lidem je tøeba ukazovat
dobro a krásu ctnosti a pouèovat je o høíších (nejen tìchto), kterých se mají varovat.
Modlitba modlitební kampanì (162) z MDM poselství, zvané Velké varování: Prosím Tì, drahý Pane, mùj
Vìèný Otèe, odpus tìm, kdo vzdorují zákonu života a pomoz jim vidìt, jak Tì jejich èiny urážejí, aby se
mohli napravit a hledat útìchu ve tvé náruèi. Amen."