Ne - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu Ne-Be

Transkript

Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury
Vereniging voor Vlaamse en Nederlandse cultuur
Ne – Be
Ročník / Jaargang: X. • Číslo / Nummer: 3 • Rok / Jaar: 2008
Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008 • Winter 2008 • Zima 2008
Vydává / Uitgever (MK ČR E 17882):
NE-BE
Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury
Verening voor Vlaamse en Nederlandse cultuur
Radhošťská 1
130 00 Praha 3
Česká Republika
Bankovní spojení/Bank: Komerční banka, Praha 2
Číslo účtu/Rekeningnummer: 19-2307530267/0100
IBAN: CZ6101000000192307530267
SWIFT (BIC): KOMBCZPPXXX
Výbor / Bestuur:
Jana Červenková: [email protected], Eva Giese: [email protected], Andrea Bednářová:
[email protected], Veronika Havlíková: [email protected], Ruben Pellar: [email protected],
Jana Pellarová: [email protected], Lucie Pittnerová: [email protected], Ladislav Říha: [email protected],
Piet Schepens: [email protected], Petra Schürová: [email protected], Lenka Strnadová:
[email protected], Zuzana Vittvarová: [email protected]
Čestná předsedkyně / Erevoorzitster:
Petra Schürová, [email protected], tel./fax: +420 222 728 603
Předsedkyně / Voorzitster:
Jana Červenková, [email protected]
Místopředsedkyně / Vice-voorzitters:
Veronika Havlíková, [email protected], tel.: +420 286 890 111, mobil: +420 603 553 789
Jana Pellarová, [email protected], tel.: +420 371 728 400, mobil: +420 603 782 819
Eva Giese, [email protected]
Pokladník / Penningmeester:
Eva Giese, [email protected]
Redakce bulletinu / Redactie van het bulletin:
Lenka Strnadová, [email protected], mobil: +420 724 280 947
Jesse Ultzen, [email protected]
Na tomto čísle spolupracovala Sylva Alderliesten./ Aan dit nummer heeft Sylva Alderliesten deelgenomen.
Knihovna / Bibliotheek:
O prázdninách zavřeno / Tijdens vakantie gesloten
Adresa / Adres: Nizozemské velvyslanectví / Nederlandse Ambassade, Gotthardská 6, Praha 6
Kontakt: Ruben Pellar, [email protected], mobil: +420 605 260 005
Internetové stránky / Onze web-site:
www.sweb.cz/ne-be
Obálka / Titelblad: Geert van Istendael, foto Lenka Strnadová
Společnost pro šíření vlámské a nizozemské kultury NE-BE
~2~
SLOVO ÚVODEM
Vážení členové NE-BE, milí přátelé,
Co si můžete přečíst v tomto čísle?
•
•
•
•
•
•
•
•
•
5. října se v Havlíčkových sadech konal první dětský den Ne-Be. Hru se soutěží o
Nizozemsku pro nás připravila naše členka Petra Martínková. Počasí bylo skvělé a zájem
dětí veliký. Více se dozvíte v příspěvku od Sylvy Alderliesten. Atmosféru dokreslí
fotoreportáž Jesse Ultzena.
V říjnu se v České republice konala návštěva novináře a spisovatele Geerta van Istendaela.
19. října jsme ho mohli vidět v Praze, další dny v Brně a Olomouci. O zajímavém večeru
nám napsala příspěvek novinářka a naše členka Radka Smejkalová.
Co má společného novinář Louis Aletrino a Ne-Be? To se dozvíte v dalším příspěvku
tohoto čísla. Článek pro nás napsal Lucas de Bruijn.
Toto číslo má opět literární přílohu. Ještě jednou se v ní budeme věnovat dopisům malíře P.
P. Rubense. Do problematiky nás odborně uvede Ruben Pellar.
Ve vídeňské Albertině se do 8. prosince konala výstava obrazů a kreseb Vincenta van
Gogha. U toho museli samozřejmě být i členové Ne-Be. Více si o tom budete moct přečíst
v příštím čísle.
Co nás čeká v příštím roce? V roce 2009 plánujeme výlet do Flander. Dostali jste již emailem formulář s otázkami týkající se Vašeho zájmu. Napište nám prosím svůj názor na
podobné akce.
24. února chystáme pravidelnou přednášku. Přednese ji Miroslav Kabela, autor knihy
„Holandská zkušenost“. Přednáška bude pojednávat o česko-nizozemských kontaktech od
minulosti do současnosti. Prezentace bude doplněna diapozitivy. Dostanete včas pozvánku.
Přijďte, těšíme se na Vás.
Na jaře se koná valná hromada. V roce 2009 slavíme 10 let založení Ne-Be. O přesném datu
a místě konání Vás budeme informovat.
26. dubna pořádáme pravidelný jarní výlet. Pojedeme do severních Čech. Téma výletu je
Architektonické dědictví v průmyslovém prostředí. Výlet organizujeme spolu s vlámským
sdružením Vlamingen in de Wereld.
Jsme zvědavi na Vaše názory a ohlasy!
Jana Červenková
~3~
INFORMACE PRO ČLENY
Prosím sdělte nám, pokud chcete členství zrušit, nebo pokud
máte novou e-mailovou adresu. Velmi nám tak usnadníte
práci. Adresa pro toto sdělení: [email protected]
Knihovna NE-BE
Vážení členové Ne-Be, milí přátelé,
Knihovna je pravidelně otevřena dvakrát měsíčně, vždy první a třetí úterý v měsíci (15.3016.30). Pro individuální konzultace a výpůjčky kontaktujte prosím Rubena Pellara:
[email protected]; mobil: +420 605 260 005.
V knihovně si můžete mimo jiné vyzvednout dárek, knížku Geerta van Istendaela (Belgický
labyrint).
Se srdečným pozdravem,
Výbor Ne-Be
~4~
TISKOVINY A ČASOPISY/ PERS EN TIJDSCHRIFTEN
Zijn ter beschikking in de bibliotheek van Ne-Be./Jsou k dispozici v knihovně Ne-Be.
ONS ERFDEEL 3, srpen 2008
ONS ERFDEEL 4, listopad 2008
AHOJ, březen - listopad/ prosinec 2008
ORDE VAN DEN PRINCE, 27/5, 27/6 2008
KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ UDÁLOSTI
DĚTSKÝ DEN NE-BE
Po několika lezavě nepříjemných říjnových ránech a tmavých dnech, kdy se v podstatě
nerozednilo, by jen skalní optimista doufal, že může nastat neděle takřka bez mráčku, svádějící k
posezení na lavičce. Neuvěřitelné se stalo skutečností! V den D, 5. října, sice tu a tam zavál vítr
nizozemského typu, ale obloha byla jasná; počasí jako stvořené na pěknou procházku v parku.
Pro akci byly vybrány Havlíčkovy sady neboli Gröbovka, což bylo pro ty z nás, kdo tam byli
poprvé, příjemné překvapení. Zvlášť zaujal nádherný výhled na Prahu z viničního altánu, který
posloužil jako cíl hry a místo pro distribuci nizozemských pochoutek. Na trasu jakési naučné stezky
o Nizozemsku se soutěžící děti, rodinné týmy a domácí miláčci vydávali z místa nedaleko Gröbeho
vily, o níž účastníci dětského dne vyslechli na úvod krátký výklad. Úkolem týmů bylo projít trasu
označenou oranžovými fáborky, přečíst si texty na informačních tabulích, speciálně pro účel
dětského dne vyrobených, a co nejlépe zodpovědět sadu zvídavých otázek týkajících se
Nizozemska.
Na účastníky v parku čekaly mimo jiné různé mapy Nizozemska, fotografie královské rodiny,
obrázky známých měst, slavících Nizozemců, pověstných květinových polí, větrných mlýnů. Také
si mohli ohmatat typický nizozemský předmět, miniaturní dřeváčky.
Soutěžící se do útrob parku vydali s velkým nadšením a v davu, ale členitý terén se sám
postaral o jejich rozptýlení po trati, takže se každý ubíral po cestičkách vlastním tempem a dle
osobního založení – někdo běžel snad i do schodů, jiní si užívali opravdu nádherného nedělního
odpoledne.
V cíli na všechny čekaly dobrůtky: stroopwafels, drop, schuimpjes a překvapivě také
škvarkové placky! Soutěžící si navíc odnesli domů malý větrný mlýn(ek) a nějaký ten suvenýr z
nizozemské ambasády.
Zbývá jen doufat, že to nebyl poslední dětský den NEBE a že nám všem bude někdy příště
příznivě nakloněno počasí, městská část Praha 2 a ochotní dobrovolníci, v čele s ředitelkou hry
Petrou Martínkovou.
Sylva Alderliesten
~5~
Ne-Be Kinderdag in Havlíčkovy sady op zondag 5 oktober 2008
Foto: Jesse Ultzen
~6~
Můj Geert van Istendael
Jak se sluší a patří na správného spisovatele, podepisoval Geert van Istendael svoji v češtině
vydanou knihu Moje Nizozemsko plnicím perem. A zájemců v komorním sálku kavárny Krásný
ztráty v centru Prahy, kteří si přišli vyslechnout, co tento Belgičan má na srdci ohledně Nizozemska
a Česka, bylo hodně. Stejně jako námětů k povídání.
Jako vystudovaný sociolog a filozof a známý zpravodaj a hlasatel u veřejnoprávní belgické televize
má Geert Van Istendael (1947) na čem stavět své názory na politická a společenská témata v
zemích, o nichž hodně ví a jež má hodně rád. “Naučil jsem se v Nizozemsku třem pro život
nesmírně důležitým věcem,” poodkrývá na začátku svého vyprávění o knize Moje Nizozemsko.
“Totiž chodit, mluvit a jezdit na kole.”
Byl mu rok, když se začala psát Van Istendaelova milostná aféra s Nizozemskem, a šest, když se
jako “holandská sýrová hlava” vrátil zpátky do Belgie. “Dlouho jsem se s tím nemohl smířit,”
přiznává Van Istendael. Ještě dlouhá léta se ošívá proti všemožným předsudkům, jimiž zahalují jeho
milovanou druhou vlast v jeho rodné zemi. A přesto ve své lásce zůstává kritický. “Když se
hněvám, tak je to proto, že Nizozemsko miluji a někdy ve své lásce zažívám rozčarování,” říká. Z
této kritické lásky povstala i kniha, Nizozemsko Geerta Van Istendaela, Moje Nizozemsko.
“Při psaní je to jako v manželství – člověk si uvědomí, že svou milou vlastně nezná tak dobře, jak
se domníval,” vysvětluje Van Istendael, jaká překvapení před ním vyvstala, když se dal do psaní na
zakázku svého vydavatele. Nizozemsko Geerta Van Istendaela je Nizozemsko plné tulipánů,
dřeváků a žitné, jak se o něm obvykle traduje, ale zároveň i úplně jiné Nizozemsko. “Vždycky jsem
Nizozemsko považoval za jednu z nejprůhlednějších zemí Evropy, a teď mi došlo, že to je ta
nejexotičtější evropská země. Dokonce ta nejprapodivnější země. V šedesátých letech mnoho lidí
mé generace k Nizozemsku vzhlíželo jako k moderní, svobodné zemi bez jakýchkoliv tabu.
Vzkvétal tam kabaret a divadlo, zatímco u nás nebylo nic. Dnešní Nizozemsko se mění člověku
před očima. Poprvé jsem se setkal s Nizozemci, kteří si nebyli jisti sami sebou, kteří si dělali starosti
o situaci ve své zemi – což je něco, co mi vždycky přišlo typicky belgické.” Nizozemsko, které
Geert Van Istendael vede v patrnosti, je vykořeněná země, kde Pim Fortuyn nebyl žádným
excesem, kde se podpalují mešity a kde politikové používají tak drsný jazyk, že by si to nedovolili
ani v extrémně pravicové vlámské straně.
“Karel Čapek se ve svém cestopise podivuje nad tím, že Nizozemci nezamykají svá kola, že je
nechávají jen tak opřená na chodníku. Měl by se vrátit teď, ten by se chudák divil,” varuje Van
Istendael s nadsázkou své české čtenáře.
Pro Čechy má ostatně také slabost. “Nic se od sebe neliší více než Nizozemec a Vlám, i když
mluvíme stejným jazykem. Když jsem v roce 1982 poprvé přijel do Prahy, říkali jsme si s
manželkou „Teda ti Češi se tak strašně podobají Vlámům.“ Nejenom, co se týče postavy (v
Nizozemsku musím k lidem zvedat hlavu, v Čechách se jim dívám přímo do očí). Jde i o způsob,
jakým se pohybujeme ve veřejném prostoru.
Češi jsou přátelští, i když někdy trochu bručouni, nechtějí být nápadní. V Nizozemsku je právě
nápadné to, že se všichni snaží být nápadní. Vlámové a Češi považují stát za svého nepřítele.
Nizozemci, kteří se už v šestnáctém, sedmnáctém století vymanili z královského absolutismu,
považují svoji zemi za něco svého. Belgičané a Češi mají ve své státní orgány hlubokou nedůvěru,
Nizozemci naopak hlubokou důvěru,” pozoruje Van Istendael.
~7~
V oblastech, v nichž dříve Nizozemci vynikali, se podle něj nyní mění role a obsazení. “Nyní
vlámské divadlo dobývá nejenom Nizozemsko, ale celou Evropu, nizozemské sály se klaní
vlámským zpěvákům. Podle listu NRC Handelsblad je mladá generace vlámských spisovatelů lepší
než ta nizozemská,” poznamenává Van Istendael, který sám ve své době přispěl svou troškou do
mlýna vlámského divadla – a to coby kabaretiér. „Dělal jsem kabaret v bruselském dialektu. V
Belgii je strašně moc nářečí, která se liší vesnice od vesnice. V Bruselu jsou ještě lidé, kteří mluví
brabantským dialektem, ačkoliv chodili do francouzských škol. Nizozemština byla potíraná, proto v
ní zůstává něco absurdního, ve vtipech je dokonce velmi archaická. Náš kabaret byl politicky a
společensky angažovaný. Díky dialektu dostávala naše kritika sžíravou konturu. Jak my, tak
publikum se přitom skvěle bavilo, “ vzpomíná Van Istendael rád na svou kabaretní minulost. „Když
mluvím s bruselským primátorem (který je z frankofonní Parti Socialiste), tak vždy mluvíme
bruselským dialektem, to je takový náš tajný jazyk. Ale jinak mluvím v Bruselu zásadně
nizozemsky,” říká muž, pro nějž francouzština zůstává jedním z nejkrásnějších jazyků světa.
Geert van Istendael jazyk miluje. Zejména svůj vlastní jazyk. “Jsem v tom skoro blázen, jsem
maniak ve své lásce ke slovům a nikdy se na to nenechám léčit. Skoro každé slovo si vyhledávám
ve třídílném slovníku Van Dale, ale dokonce i ve čtyřicetidílném Slovníku spisovného jazyka
nizozemského. Rád se dívám i do nářečních slovníků. Jsem na tom jako vlámský básník Leonard
Nolens, který říká: i když jdu na nákup a nechávám vzkaz manželce, dívám se do slovníku. A já to
dělám taky,” přiznává Geert Van Istendael.
Radka Smejkalová
Večer s Geertem van Istendaelem. Zleva: Tomáš Vrba, Geert van Istendael, Jana Pellarová a Jana
Červenková.
~8~
Co má společného Louis Aletrino s Nebem?
Pátrání po osudech
V říjnu 2007 se na Ne-Be z Nizozemska obrátil Lucas Bruijn s prosbou o překlad asi
20 dokumentů z češtiny do nizozemštiny, které potřebuje pro svůj výzkum o
nizozemském novináři Louisi Aletrinovi, působícího v letech 1921 až 1939 jako
zahraniční dopisovatel NRC v Čechách. Vznikla tak čilá, často napínavá
korespondence a seznámení se zajímavými osudy. Nakonec jsme od Lucase Bruijna
dostali pro časopis Ne-Be článek, kde shrnuje zjištěná fakta:
Louis Aletrino
(* Amsterdam, 10. dubna 1892 - † koncentrační tábor Mauthausen, 29. srpna 1942)
Rodina Aletrinů byla židovského původu a přišla do Amsterdamu na začátku osmnáctého století z
Itálie. Louis Aletrino byl syn amsterdamského lékaře bez vyznání a maminky křesťanské víry.
Louis začal roku 1910 studovat na Univerzitě van Amsterdam medicínu, ale studium nedokončil.
Během první světové války pracoval jako redaktor novin Het Nieuws van den Dag. V dubnu 1918
se stěhuje z Amsterdamu do Gorsselu a v srpnu téhož roku se usídluje v Deventeru. Poté pracuje
jako novinář u novin Deventer Dagblad. 5. března 1919 se stává členem De Nederlandse
Journalisten-Kring. V říjnu 1921 se Louis stává dopisovatelem novin De Nieuwe Rotterdamsche
Courant v Praze v Československu. Dne 16. května se odhlašuje z důvodu odjezdu do zahraničí
z evidence obyvatel obce v Deventeru. Dne 11. listopadu 1922 se Louis přihlašuje k pobytu v Praze.
3. února 1923 se v Praze žení s Gertrudou Josefou Kischovou ze známé pražské židovské rodiny.
Manželství bylo rozvedeno 25. října 1927. Bylo to první ze tří manželství a tří rozvodů.
Aletrino byl již v podstatě zcela zapomenut. Přinejlepším byl zaměňován se svým bratrancem, jehož
křestní jméno začínalo také na l (Leopold) a který byl shodou okolností také novinář. Pak si ale
někdo přivezl před pár lety z cest fotku s pamětní deskou umístěnou na zdi krematoria
v koncentračním táboře v Mauthausenu, na níž je uvedeno Aletrinovo jméno a povolání. Tento
člověk, jenž sám také pracoval u novin, se obrátil na nadaci Okruh přátel Mauthausenu (De
Stichting Vriendenkring Mauthausen) s dotazem, zda o Louisi Aletrinovi neví více. Po krátkém
bádání se našlo pár údajů, ale ne příliš.
Vloni jsem byl požádán, abych se pokusil zjistit o Aletrinovi něco více. Pátral jsem ve starých
novinách, kde jsem něco našel, ale nebylo toho moc. Ukázalo se, což bylo logické, ale mne to přesto
překvapilo, že Český národní archiv má k dispozici spoustu materiálu, počínaje oznámeními o
přihlášení k pobytu až po policejní zprávy a články, které Aletrino napsal pro NRC. Byl v tom však
jeden problém: kromě novinových článků bylo vše v češtině.
Louis Aletrino byl v červnu 1923 spoluzakladatelem sdružení Nizozemců v Československu De
Vereniging van Nederlanders in Tsjecho-Slowakije. Začal jsem tedy po tomto sdružení pátrat,
doufaje, že najdu nějakého překladatele. Sdružení přátel Nizozemska a České a Slovenské republiky
AHOJ mne odkázalo na Sdružení pro vlámskou a nizozemskou kulturu Ne-Be, které čtenář dobře
~9~
zná. Ve sdružení Ne-Be sice o spolku, který založil Aletrino, nevěděli, ale překladatele mi poskytli.
Tak jsem mohl doplnit biografii zapomenutého novináře o mnohé údaje.
Aletrino byl jako zahraniční dopisovatel členem Československé asociace de la Presse Étrangère.
V roce 1933 je registrován u Československého ministerstva zahraničí jako akreditovaný člen novin
N.R.C. a jako zástupce předsedy této instituce. V roce 1936 pracuje jak pro De N.R.C (v roce 1937
se stává předsedou) tak pro Het Algemeen Handelsblad.
Vedle své práce pro nizozemské noviny pracoval Aletrino také pro The New York Times,
The New York Evening Journa la pro tiskovou kancelář The International News Service.
Aletrino uměl česky. V roce 1932 a v roce 1936 přeložil z češtiny do nizozemštiny několik
průvodců Českých drah. V roce 1937 přeložil do nizozemštiny román českého spisovatele Ivana
Olbrachta 'Nikola Šuhaj'.
V den po obsazení Československa zatklo Aletrina gestapo, ale brzy je znovu propuštěn. Aletrino se
vrací do Nizozemska a pobývá do října 1939 v Haagu. Odtud udržuje kontakt s Hubertem Řipkou,
československým politikem, členem 'Československého národního výboru v Paříži', založeném
v roce 1939-1940. Hubert Řipka byl v kontaktu s československým prezidentem Edvardem
Benešem, který mezitím uprchl do Anglie. Z pražského policejního spisu je zřejmé, že policie byla
informována jak o Aletrinových místech pobytu tak o jeho kontaktech. Na konci října 1939 odjíždí
Aletrino z Haagu na Balkán, cestou navštěvuje Huberta Řipku v Paříži. Usídluje se v Rumunsku v
Bukurešti.
Po obsazení Nizozemska v květnu 1940 přestává psát Aletrino pro nizozemské noviny, ale nadále
pracuje pro americké noviny. V prosinci 1940 se stává stálým dopisovatelem novin The New York
Times (N.Y.T.) V tomtéž měsíci je Rumunskou státní bezpečnostní službou vyhoštěn ze země a
odjíždí do Jugoslávie do Bělehradu. V lednu 1941 se vrací na pozvání Rumunů zpět do Bukurešti –
čímž se pravděpodobně nechává chytit do léčky gestapa. 23. ledna ho zde během konání neúspěšné
revoluce 'Železné gardy' ve dnech 20. – 23. ledna, na pokyn gestapa, zatýká Rumunská státní
bezpečnostní služba. Po neúspěšném pokusu převézt Aletrina do Vídně je 3. dubna internován v
koncentračním táboře pro politické vězně v Târgu-Jui. Švýcarské vyslanectví, které zastupuje v
Rumunsku nizozemské zájmy, činí několik marných pokusů o jeho osvobození a podporuje ho
finančně. Ačkoliv nedošlo k žádnému oficiálnímu obvinění, je Aletrinovi dáno na vědomí, že je
zatčen na základě své publikační činnosti a svých kontaktů. Na konci října 1941 je Aletrino
pravděpodobně deportován z koncentračního tábora v Târgu-Jui. Vedení tábora doručuje Aletrinova
zavazadla na Švýcarské vyslanectví, ale neuvádí, kam byl Aletrino převezen.
25. srpna 1942 je Louis Aletrino zapsán v koncentračním táboře Mauthausen v Rakousku, kde byl
29. srpna 1942 zavražděn. Takzvaná Kniha mrtvých 'Totenbuch' uvádí, že byl tento den asi v 13.10
hodin zastřelen na útěku "Auf der Flucht erschossen".
Srdečně děkuji Janě a Rubenovi. Bez jejich pomoci by toto bádání zůstalo více méně na počátku.
Nyní připravuje nadace přátel Mauthausenu vydání krátké biografie, která vyjde v rámci oslav 25.
výročí této nadace.
Lucas Bruijn
Překlad: Jana Červenková
~ 10 ~
LITERÁRNÍ PŘÍLOHA - LITERAIRE BIJLAGE
Ruben Pellar: Překlad dopisů Pietra Paula Rubense do
nizozemštiny a češtiny
V roce 2006 vydalo nakladatelství Melenhoff/Manteau první překlad dopisů vlámského
malíře Pietera Paula Rubense (1577 – 1640) do nizozemštiny. Dopisy vybrala, přeložila,
předmluvou a doprovodnými texty opatřila Leen Huetová, belgická autorka mimo jiné
uměnovědných publikací, esejů, povídek a jednoho románu.
Odhaduje se, že z rozsáhlé Rubensovy korespondence se zachoval jen zlomek, celkem asi
252 dopisů. Leen Huet z nich vybrala asi 157. Jsou doplněny několika dalšími dopisy
osob Rubensovi blízkých, například známý dopis z 1. - 2. dubna 1571 Rubensovy matky
Marie svému manželovi a Pietrovu otci Janu Rubensovi, vězněnému za poměr s Annou
Saskou, manželkou Viléma Oranžského, dopis z 21. ledna 1572 Jana Rubense manželce
z vězení, v příloze pak je ještě jeden dopis Rubensovy matky Rubensovi otci, 3 Rubensovy
dopisy a jeden dopis z 9. listopadu 1671 Helene Fourmentové, druhé Rubensovy
manželky, která se po Rubensově smrti znovu provdala, příbuznému svého druhého
manžela.
Rubens psal své dopisy v převážné většině v italštině, ale také ve francouzštině a
angličtině. Velmi malý počet jich je v jeho mateřštině, v nizozemštině. Některé z dopisů se
zachovaly ve španělském překladu. Humanista Rubens vkládá do svých dopis často
latinské vsuvky a citáty.
Huetová řadí Rubensovy dopisy chronologicky do šesti období (1600-1608 – Rubensův
pobyt v Itálii, 1609 – 1621 – jeho návrat do Anverp a doba dvanáctiletého příměří, 16221625 –Rubensův pobyt ve Francii, kde pobýval na pozvání královny-matky Marie de‘
Medici, pro niž namaloval dva cykly monumentálních obrazů oslavujících její „hrdinské
činy“ a jejího manžela, 1625-1628 – dopisy ukazující Rubense jako tajného agenta,
cestujícího pod záminkou obchodu s uměním a vyjednávajícím s holandskými,
anglickými a dánskými vyslanci. Z této doby však pochází také dopis Pierre Dupuyovi
z 15. července 1626, odpověď na kondolenci k úmrtí Rubensovy první ženy Isabelly
Brantové, v němž odhaluje Rubens – což činí velmi zřídka – své nitro:
„Nemám ambici dosáhnout kdy stoické nepřítomnosti citu a rovněž si nemyslím, že je pro
člověka nevhodné, mít lidské city v souladu s jejich předmětem, nebo že všechny věci na
tomto světě jsou stejně lhostejné. (…) Ztratil jsem opravdu výtečnou družku, kterou jsem
oprávněně a důvodně mohl, ba musel milovat, protože neměla ani jedinou nectnost svého
pohlaví; nebyla náladová ani slabá, ale tak dobrá, tak upřímná a za svého života byla
kvůli svým ctnostem tak milována a po své smrti oplakávána všemi. Takováto ztráta si
podle mne zaslouží zármutek, a protože opravdový lék na všechna utrpení je zapomnění,
dcera Času, musím bez pochyby doufat v záchranu zde. Ale je pro mne velmi obtížné
oddělit bolest ztráty od vzpomínky na osobu, kterou budu jistě milovat a ctít, pokud
budu živ.“
(v nizozemské verzi článku je použit překlad Leen Huetové)
Předposlední oddíl (1628-1630) obsahuje dopisy z období, kdy Rubens pobýval ve
Španělsku a Anglii. Byl pověřen arcivévodkyní Isabellou, regentkou v Jižním Nizozemí,
aby dojednal a připravil mírovou smlouvu mezi Španělskem a Anglií. (Tato jeho
diplomatická aktivita ostatně zůstala bezúspěšná.)
Poslední oddíl obsahuje dopisy z let 1630 – 1640 po jeho návratu z Anglie a jeho uzavření
nového manželství s Helene Fourmentovou.
~ 11 ~
V doslovu „Malíř jako kniha“ líčí Huetová historii vydání Rubensových dopisů, začínající
v roce 1840 (Gachetovo vydání Rubensových dopisů francouzským humanistům) a
končící prozatím jejím výběrem.
Její výčet starších překladů je mimochodem možno doplnit i ruským vydáním (nevím, zda
mezitím nevyšla reedice) z roku 1977 (Moskva, Isskusstvo).
Huetová se v doslovu zamýšlí nad Rubensem jako nad ztělesněním ideálu dvořana, jak
ho formuloval Baldassare Castiglione ve své knize Il Cortegiano (1528). „Jeho dvořan
musí být dobrého původu, mít příjemné vystupování, být sportovec, důstojný,
inteligentní a duchaplný; musí psát také s určitou elegantní nonšalantností, provozovat
hudbu a dokonce, což je vlastně trochu zvláštní, kreslit a malovat:“ Že se však ztělesnění
v Rubensovi přece jen lišilo od ideálu, poznáváme v dopisech. Vedle sebevědomého malíře
a obchodníka s vlastní tvorbou, obratného diplomata a mlčenlivého tajného agenta
poznáváme také Rubense humanistu a milovníka antiky, vlastence toužícího po míru pro
Nizozemí a Evropu, srdečného člověka, nejšťastnějšího při provozování malířství, svého
„dolcissima professione“, svého nejsladšího povolání.
Myšlenku na uskutečnění českých překladů Rubensových dopisů jsem pojal již v roce
1977 a tehdy také neúspěšně projekt (předpokládal jsem účast více překladatelů) nabídl
jednomu českému nakladatelství. Překlad vzniká tak, že dopisy nejprve překládám
z němčiny, připadně agličtiny, nizozemštiny nebo francouzštiny. Překlady dopisů, jejichž
originál je italský, koriguje italštinářka Helena Giordanová.
Ruben Pellar: Vertaling van de brieven van Pieter Paulus Rubens
in het Nederlands en Tsjechisch
In 2006 verscheen in de uitgeverij Meulenhoff/Manteau de eerste vertaling van de brieven
vande Vlaamse schilder Pieter Paulus Rubens (1577 – 1640) in het Nederlands. De brieven
werden geselecteerd, vertaald en met begeleidende teksten voorzien door Leen Huet,
Belgische schrijfster van onder andere kunsthistorische publicaties, essays, verhalen en
één roman.
Er wordt geschat dat van de omvangrijke briefwisseling van Rubens alleen een fragment is
bewaard gebleven, totaal ongeveer 252 brieven. Leen Huet heeft er ongeveer 157
geselecteerd. Deze zijn aangevuld met enkele andere brieven, die door aan Rubens naast
staande personen geschreven, bijvoorbeeld de bekende brief van 1. - 2. april 1571,
geschreven door Rubens' moeder Maria aan haar echtgenoot en Pieters vader Jan Rubens,
gevangen gehouden wegens zijn verhouding met Anna van Saksen, echtgenote van Willem
van Oranje, verder de brief van 21. januari 1572 door Jan Rubens aan zijn echtgenote uit
de gevangenis, in de bijlage nog één brief van Rubens' moeder aan haar echtgenoot, 3
brieven van Rubens en één brief van 9. 9. november 167, geschreven door Helene
Fourment, de tweede echtgenote van Rubens, die nar Rubens' dood in een nieuw huwelijk
trad, aan een verwant van haar tweede man.
Rubens schreef zijn brieven meestal in het Italiaans, maar ook in het Frans en Engels. Een
zeer klein aantal brieven is in zijn moedertaal, in het Nederlands. Enkele brieven zijn
alleen maar in Spaanse vertaling bewaard gebleven. De humanist Rubens legt in zijn
brieven vaak Latijnse glossen en citaten.
Huet rangschikt Rubens' brieven chronologisch in zes periodes. (1600-1608 – Rubens'
verblijf in Italië, 1609 – 1621 – zijn terugkeer naar Antwerpen a het Twaalfjarige Bestand,
1622-1625 –Rubens' verblijf in Frankrijk, waar hij vertoefde op uitnodiging van de
koningin-moeder Maria de‘ Medici, voor wie hij twee cycli van monumentale schilderijen,
die haar "heldendaden" en die van haar echtgenoot moeten huldigen, 1625-1628 – brieven,
die Rubens als Rubens al geheim agent tonen, reizend onder het voorwendsel van
kunsthandel, onderhandelende met Hollandse, Engelse en Deense gezanten. Uit deze tijd
dateert echter ook de brief aan Pierre Dupuy van 15 juli 1626, het antwoord op de
~ 12 ~
condoleance met de dood van Rubens' eerste vrouw Isabella Brant, waarin Rubens – wat
hij anders heel zelden doet – zijn innerlijke gevoelens onthult:
„ Ik heb niet de pretentie ooit de stoïcijnse gevoellsoosheid te bereiken en ik denk ook niet
dat het ongepast is voor de mens om menselijke gevoelens te hebben in overeenstemming
met hun voorwerp, of dat alle dingen in deze wereld even onverschillig zijn. (...) Ik heb
werkelijk een uitmuntende gezellin verloren, die men met recht en rede kon, ja moet
liefhebben, omdat zij geen enkele ondeugd van haar sekse bezat; zij was niet grillig of
zwak, maar zo goed, zo oprecht en tijdens haar leven om haar deugden bemind en na haar
dood beweend door iedereen. Een dergelijk verlies lijkt mij veel verdriet waard, en omdat
het ware geneesmiddel voor alle lijden de vergetelheid, dochter van de Tijd, is, moet ik
daar ongetwijfeld redding van verhopen. Maar ik vind het heel moeilijk om de smart van
het verlies te scheiden van de herinnering aan de persoon die ik zolang als ik leef moet
liefhebben en eren.“
(wij gebruiken de vertaling van Leen Huet)
Het voorlaatste deel (1628-1630) bevat brieven van de periode, toen Rubens in Spanje en
Engeland verbleef. Hij kreeg van de aartshertogin Isabella, de regentin van ZuidNederland, de opdracht om om te onderhandelen over het vredesverdrag tussen Spanje te
onderhandelen en het voor te bereiden. (Zijn diplomatieke activiteit bleef overigens zonder
succes).
Het laatste deel bevat brieven uit de periode 1630 – 1640 na Rubens' terugkeer uit
Engeland en zijn tweede huwelijk met Helene Fourment.
In het nawoord „De Schilder als boek“ vertelt Huet de geschiedenis van het uitgeven van
Rubens' brieven, die in 1840 begint (Gachets uitgave van Rubens' brieven aan Franse
humanisten) en voorlopig met haar selectie eindigt.
Haar lijst van oudere vertalingen kan, tussen haakjes, aangevuld worden met de
Russische uitgave (ik weet niet of er intussen niet een nieuwe uitgave is verschenen) uit
1977 (Moskou, uitgeverij Isskusstvo).
Huet peinst in het nawoord over Rubens als belichaming van het ideaal van een hoveling,
zoals geformuleerd door Baldassare Castiglione in zijn boek Il Cortegiano (1528). „Zijn
hoveling moet van goede geboorte zijn, een aangenaam voorkomen hebben, sportief zijn,
waardig, intelligent en geestig; hij moet ook met een zekere elegante nonchalance
schrijven, musiceren en zelfs, eigenlijk nogal vreemd, tekenen en schilderen:“ Dat echter de
belichaming in Rubens toch verschillend was van het ideaal, herkennen wij in de brieven.
Naast de zelfbewuste schilder en handelaar met eigen werken, bekwame diplomaat en
zwijgzame geheime agent leren wij ook Rubens humanist en liefhebber van de klassieke
Oudheid, een naar vrede voor de Nederlanden en Europa verlangende patriot, een
hartelijke en vriendelijke man, die het meest gelukkig was bij het bedrijven van de
schilderkunst, zijn „dolcissima professione“, zijn overheerlijk beroep, hoe Huet het
vertaald.
Het idee Rubens' brieven in het Tsjechisch te vertalen had ik reeds in 1977 en toen bood ik
dit projekt (ik veronderstelde de deelname van meerdere vertalers) zonder succes aan een
Tsjechische uitgeverij. De vertaling ontstaat zodanig, dat ik de brieven eerst uit het Duits,
eventueel Engels, Nederlands of Frans vertaal. De vertalingen van de brieven, die origineel
in het Italiaans werden geschreven, worden door de italianiste Helena Giordanová
gecorrigeerd.
V předcházejících číslech bulletinu NE-BE najdete překlady těchto dopisů:
In de vorige nummers van het bulletin NE-BE vindt u de vertaling van de brieven:
2004-3:
2005-1:
2005-4:
2007-2:
dopisy
dopisy
dopisy
dopisy
číslo/brieven
číslo/brieven
číslo/brieven
číslo/brieven
nummer:
nummer:
nummer:
nummer:
1-8
9-15
16-21
22-28
~ 13 ~
29
Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy 20. května 1618.
Nejskvělejší pane,
Nalezl jsem zprávu od svého přítele Pieterssena, že Vaše Excelence se s ním
konečně dohodla, a sice v souladu s mou poslední nabídkou. Quod utrique
nostrum felix faustumque sit. (Nechť je šťastná a příznivá nám oběma). Ještě v
průběhu jednání jsem většinu obrazů, které jste si vybral, vlastní rukou dokončil
a v mezích mých možností dovedl k dokonalosti, takže doufám, že Vaše Excelence
bude spokojena. Zcela jsem dokončil Prométhea, Ledu, Leopardy a Sv.
Šebastiána, Sv. Petra a Daniela, *) a jsem připraven předat je osobě, která má
výslovný příkaz Vaší Excelence, aby je přijala. Pravda je, že nejsou dosud zcela
suché a měly by stát ještě několik dní volně na štaflích, aby je bylo možné
bezpečně svinout. **) Příští pondělí s Boží pomocí neopomenu přiložit ruku na Lov
a Zuzanu a rovněž na onen malý obraz za 100 guldenů, přičemž budu dbát více
na čest než na zisk, protože dobře vím, jak důležité je zachovat si přízeň osoby
těšící se vážnosti Vaší Excelence. Co se týče gobelínů, mohu říci málo, protože
jsem dal dnes Mr. Lionelovi seznam se záměrem, že s ním budu vyjednávat, on
však o nich nechtěl se mnou hovořit, protože Vaše Excelence mu dala přísný
příkaz s nikým se neradit. Velice mne to potěšilo, protože nemusím vynakládat
námahu a navíc necítím žádnou touhu dělat prostředníka. Rovněž Vaši Excelenci
prosím, aby mi dala vědět, komu mám zaplatit 2000 florinů v hotovosti, což
neopomenu učinit ihned po obdržení Vaší zprávy. Rovněž nemohu Vaší Excelenci
nesdělit, že v současné době je toho v gobelínové továrně v Antwerpách málo.
Podle mého názoru nejméně špatná je série s historií Camilla, 2 4 1/2 lokte na
výšku, v osmi kusech, což představuje 222 loktů a za cenu 11 florinů za loket.
Podobný gobelín, to znamená se stejným výjevem, podle téhož kartónu a se
stejnou kvalitou provedl pan Cabbaule v Haagu, kde je může Vaše Excelence
vidět a rozhodnout se, jak se jí líbí. Jak jsem již řekl, je mi lhostejné, k čemu se
Vaše Excelence rozhodne, naopak mne bude velice těšit, jestliže pan Lionel
prokáže Vaší Excelenci dobrou službu. Poroučeje se upřímně do Vaší přízně,
líbám Vaše ruce s nejponíženější úctou, zůstávaje vždy nejoddanějším sluhou
Vaší Excelence.
Peter Paul Rubens.
Obrazy slíbené Vaší Excelenci, budou s Boží pomocí bezpochyby zcela hotovy do
osmi dnů.
Antverpy 20. května 1618.
*) Jenom na Sv. Petrovi ještě něco málo chybí.
**) Bude li pěkné počasí, vystavím je slunci.
~ 14 ~
30
Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 26. května 1618
dal jsem přesné rozměry všech obrazů poslu Vaší Excelence, který si je přišel
vyzvednout, jak mi řekl, na příkaz Vaší Excelence proto, aby k nim dal zhotovit rámy,
přestože jste to ve svém dopise nezmínil. Už nějakou dobu jsem neudělal jediný tah
štětcem, který by nebyl proveden ve službách Vaší Excelence. Proto všechny obrazy,
dokonce i Lov a Zuzanu spolu s oním dílem ponechaným na mém rozhodnutí, které má
uzavřít náš obchod, budou stejně jako ona díla, která jsme určili při naší první dohodě,
dokončena tak jak jsem slíbil s Boží pomocí přesně 28. tohoto měsíce. Doufám, že Vaše
Excelence bude s mými díly spokojena, a to jak co se týče různosti námětů, tak co se
týče mého vroucího přání sloužit Vaší Excelenci co nejlépe. Nijak nepochybuji, že Lov a
Zuzana se mohou objevit mezi originály. Třetí obraz je namalován na desce dlouhé asi
3,5 stopy a široké 2,5 stopy a má opravdu originální námět, který není možno nazvat ani
svatým ani světským, přestože je vzat z Písma svatého. Znázorňuje Sáru, jak se chystá
pokárat Hagar, která, jsouc těhotná, opouští dům s výrazem plným ženské důstojnosti;
přítomen je i patriarcha Abraham. 2) Rozměry tohoto obrazu jsem Vašemu poslu rozměry
nesdělil, protože je už do rámu zasazen; je proveden na desce, protože malé věci jsou
úspěšnější na dřevě než na plátně; a protože má tak malé rozměry, bude se snadno
dopravovat. Podle svého zvyku jsem zaměstnal člověka schopného v tomto oboru, aby
provedl krajiny, výhradně aby zvýšil potěšení Vaší Excelence, v ostatním mohu ujistit, že
jsem nedovolil živé duši, aby se obrazu dotkla. Mojí snahou není pouze splnit co
nejpřesněji svůj slib, ale abych dokonce své závazky převýšil, protože chci žít a zemřít
jako nejoddanější sluha Vaší Excelence. Nemohu však určit tak přesně, jak bych si přál
přesný den, kdy budou všechny tyto obrazy suché. Abych řekl pravdu, zdálo by se mi
lepší, kdyby mohly putovat všechny pohromadě, vzhledem k tomu, že retuše na těch
prvních jsou ještě zcela čerstvé. Avšak s pomocí slunce, bude-li svítit jasně a nebude vát
vítr, který malbám škodí, protože víří prach, bude je možno po pěti až šesti dnech
dobrého počasí bez nebezpečí svinout. Co se mne týče, rád bych byl schopen dát je
ihned, protože jsem ochoten učinit vše, co je Vám příjemné; velice bych však litoval,
kdyby tím, že jsou tak čerstvé, měly na cestě utrpět nějakou škodu; to by Vaší Excelenci
jistě způsobilo mnoho nesnází a mě samotnému také.
Co se týče gobelínů, mohu toho říci málo, protože, abych byl upřímný, vskutku se
tu nedá se sehnat žádné opravdu pěkné zboží, a jak jsem již napsal, lze je najít jen
zřídka, ledaže by se daly udělat na zakázku. Protože historie Camilla Vaši Excelenci
neuspokojuje, mohla by snad nalézt zalíbení v historii Scipia a Hannibala, která se zdála
být dosti po chuti zmocněnci Vaší Excelence. Abych byl upřímný, shledávám veškeré
spory o výtečnosti témat, jejichž volba zůstává zcela věcí úsudku jednotlivce, za zbytečné.
Zašlu Vaší Excelenci veškeré rozměry svých kartónů k historii Decia Musa, římského
konzula, který se obětoval za vítězství římského lidu; musím však napsat do Bruselu o
přesné rozměry, protože jsem svěřil vše mistru továrny. 3) Mezitím se poroučím do přízně
Vaší Excelence a s pokornou oddaností líbám Vaše ruce.
Antverpy, 26. května 1618
Nejponíženější sluha Vaší Excelence
Peter Paul Rubens.
~ 15 ~
Oněch dva tisíce florinů bude zaplaceno přesně podle libosti Vaší Excelence. Přiznávám,
že cítím velkou touhu vidět ony mramory, o to víc, že Vaše Excelence mě ujišťuje, že jsou
to cenné věci.
*) 225 loktů stojí, nemýlím-li se, 2442 guldenů.
31
jsem překvapen, že pan Frans Pieterssen se dosud nedostavil do Haagu. Podle toho, co
mně napsal, měl se tam vrátit 19., to jest minulou sobotu; avšak z dopisu Vaší Excelence
lze zjistit, že 23. dosud nedorazil. Píši mu proto dopis, ve kterém na něj naléhám, aby se
tam odebral co nejdříve, a pokud by mu náhodou něco zabránilo, aby mi poslal nějakou
vhodnou osobu, aby předložila Vaší Excelenci potvrzení napsané mou rukou. Ale v
případě, že ani on ani nikdo jiný jeho jménem velmi brzy nedorazí, prosím Vaši Excelenci
usilovně, aby mne laskavě hned informovala, načež zcela jistě co nejdříve vyšlu posla.
Dnes svítilo slunce tak pěkně, že (až na několik výjimek) jsou všechny Vaše obrazy tak
suché, že je lze zítra zabalit. Totéž je možno očekávat o ostatních do tří dnů, v závislosti
na dobrém počasí. Zbývá již jen, abych Vaší Excelenci s veškerou úctou políbil ruce.
Nejoddanější sluha Vaší Excelence
Peter Paul Rubens.
32
Vaše Excelence může podle svého uráčení svěřit své starožitnosti panu Fransi
Pieterssenovi, doručiteli tohoto dopisu, nebo komukoliv, kdo z Pieterssenova pověření
toto potvrzení předloží; budou uloženy stejně bezpečně jako v mých vlastních rukou.
Závěrem líbám Vaše ruce s pokornou oddaností. Nejoddanější sluha Vaší Excelence.
Peter Paul Rubens.
33
Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 1. června 1618.
Podle příkazu Vaší Excelence jsem vyplatil 2000 florinů panu Lionelovi. Ten mi za ně dal
vlastní rukou stvrzenku a podá Vaší Excelenci zprávu. Kromě toho jsem vydal panu
Fransi Pieterssenovi všechny obrazy *) v dobrém stavu a pečlivě zabalené a doufám, že
Vaše Excelence s nimi bude zcela spokojena; i pan Pieterssen byl překvapen, když je
~ 16 ~
viděl všechny s láskou dokončené a srovnané vedle sebe. Jedním slovem: výměnou za
komnatu vykládanou mramorem dostává Vaše Excelence obrazy, jimiž může vyzdobit
celý palác, přičemž gobelíny nejsou vůbec započítány. Co se týče rozměrů, které se
ukázaly být poněkud menší, než jste očekával, vynasnažil jsem se, a upravil jsem je podle
těch, které jsou běžné v této zemi. Můžete si však být jist, že tento nepatrný rozdíl nemá
žádný vliv na cenu, protože obrazy se oceňují jinak než gobelíny; ty se kupují na lokte,
zatímco obrazy se hodnotí podle své kvality, tématu a počtu figur. Přesto však zakázka,
kterou jste mi zadal, je pro mne tak příjemná a čestná, že ji považuji za známku nejvyšší
přízně; rovněž zašlu Vaší Excelenci velice rád svůj portrét pod podmínkou, že i mně se
dostane té cti, že budu smět mít ve svém domě nějakou památku na Vaši osobu, protože
není vhodné, abyste mi prokazoval větší úctu než já Vám. Právě dnes jsem dostal
mramory, nemohl jsem si je však dosud kvůli spěšnému odjezdu pana Pieterssena
prohlédnout, přesto doufám, že budou odpovídat mému očekávání. 2) Pan Lionel na sebe
vzal na sebe úkol zajistit Vašim věcem volný průchod; dopis Vaší Excelence pro Brusel
jsem mu předal již před mnoha dny. Pro své mramory jsem onu trasu nepovažoval za
vhodnou, takže mi byly zaslány jinou cestou. Přesto však zůstávám Vaší Excelenci
nekonečně zavázán za vše, co v můj prospěch učinila, a s tímto končím líbaje ruce Vaší
Excelence a přeji si z celého srdce zůstat jí zavázán navždy
Antverpy, 1. června 1618.
Nejoddanější sluha Vaší Excelence
Peter Paul Rubens.
*) Daniel, Leopardi, Lov, Svatý Petr, Zuzana, Svatý Šebestián, Prometheus, Leda, Sára a
Hagar.
35
Pieteru van Veenovi. Antverpy, 23. ledna 1619.
Nejjasnější a nejváženější pane,
Jsem Vám velice zavázán za Vaši laskavou nabídku pomoci mi získat privilegia.
Abych byl upřímný, musím doznat, že se vystavujete nebezpečí, že Vás vezmu za slovo;
patřím totiž k těm, kteří laskavost zneužívají tak, že všechno přijímají. Rytiny sice nejsou
ještě zcela hotové, ale mohli bychom alespoň začít tím, že písemně určíme témata. Abych
získal čas, považuji za vhodné zavázat se k tomu, že rytiny odpovídající oznámení
předložím v požadovaném okamžiku. Neopomenu vést přesné účetnictví o tom, co jste v
této věci za mne zaplatil, daroval a slíbil panu tajemníku Arsensovi a dalším. 2) Co se
týče předmětů, nezpůsobily by žádné potíže, protože se žádným způsobem nedotýkají
státních záležitostí; jsou velmi prosté, bez dvojznačností či mystického významu, jak
ostatně vidíte na připojeném seznamu.
Abych byl upřímný, rád bych zařadil některé věci, které budou hotovy až později,
abych se vyhnul dvojímu vyjednávání a vše urychlil. Z tohoto důvodu bych považoval za
vhodné jednat písemně a nepředkládal bych exempláře před ukončením (ale to pouze v
případě, že by byl tento postup možný, protože bych byl nerad drzý), a sice pod
podmínkou, že veškerá témata budou mít smysl běžný v této zemi a nebudou ani v
nejmenším dvojsmyslná. Zavázal bych se zcela tak, jak se patří, že v požadovaném
okamžiku předložím doklady úplné a bezchybné. Většina děl je už skoro dokončena a
mohla by být brzy vystavena. Dal bych přednost tomu, aby rytec pečlivě dbal na
reprodukci originálu, stejně jako považuji za vhodnější, aby práci pod mým dohledem
~ 17 ~
provedl spíše nějaký mladý člověk, kterého naplňuje touha vytvořit něco dobrého, než
velcí umělci, kteří dávají volný průchod své fantazii. Očekávám v této věci odpověď Vaší
Excelence, až se jí zlíbí mi napsat. A jestliže se naše přání takto nedá uskutečnit,
odložme věc, až budeme schopni kráčet po správné cestě. Mezitím se poroučím z celého
srdce do Vaší přízně a prosím nebesa, aby Vám udělila publice et privatim dokonalé
zdraví a spokojenost. Rovněž líbám s nejvyšší oddaností ruce pana M. de Gheyna4).
Antverpy, 23. ledna 1619.
Nejoddanější sluha Vaší milosti
Peter Paul Rubens.
Bitva mezi Řeky a Amazonkami.
Lot s rodinou opouští Sodomu.
Sv. František přijímá stigmata.
Narození Krista.
Madona s dítětem, s malým Sv. Janem a Sv. Josefem.
Madona s dítětem a Sv. Josefem při návratu z Egypta.
Několik portrétů význačných mužů různého druhu.
Klanění Tří králů.
Narození Krista.
Snímání z kříže.
Kristus na kříži.
Utrpení svatého Vavřince.
Pád Luciferův.
Výjev ze života Ignáce z Loyoly.
Jiný výjev ze života Xaverova.
Zuzana.
Sv. Petr vytahující minci z ryby na udici.
Příběh Leandrův 5).
36
A. P. von Vischerovi. Antverpy, 27. dubna 1619.
Dostal jsem od pana Annoniho přesné rozměry obrazu, který mám udělat pro arcivévodu
Leopolda. Již je zcela připraveno i plátno pro dílo, do něhož se brzy pustím, dá-li mi Bůh
život a zdraví. Vynaložím veškerý svůj skromný talent, abych vytvořil něco, co by se líbilo
knížeti takovéhoto postavení, o čemž můžete ubezpečit toho pána, který je zástupcem
Jeho Výsosti s Bruselu. Doufám, že dílo bude dokončeno ve všech ohledech do dvou
měsíců; budu-li schopen je zvládnout dříve, nebude zde z mé strany žádné zdržení. Je
však třeba vzít v úvahu, že dříve, než ji bude možno dokončit, musí malba dvakrát až
třikrát schnout. Mezitím líbám nejponíženěji ruce Vaší Výsosti a zůstávám vždy Váš,
nejoddanější sluha,
Antverpy, 27. dubna 1619. Peter Paul Rubens.
~ 18 ~
37
Siru Dudleymu Carletonovi. Antverpy, 28. května 1619.
ani v nejmenším jsem se nemýlil, když jsem předpokládal, že Vaše
Excelence je jediná osoba schopná docílit zdaru v záležitostech jinak nemožných.
Zajisté byl Lov s velkým množstvím divokých zvířat, který jste tomuto
gentlemanovi nabídl, šťastnou volbou; rovněž to platí o Rybaření apoštolů, kteří
jsou opravdu jako "rybáři lidí", jak Vaše Excelence duchaplně poznamenala. To
mne neudivuje, protože všechny věci dosahují největšího účinku, jsou-li vhodně
použity. 2) Vskutku, bez těchto prostředků by se nedosáhlo ničeho, přestože
důvod uváděný Generálními stavy, že nejsem ani jejich poddaný, ani nebydlím v
jejich státech, není tak závažný; jiná knížata ani vlády ho nikdy neuváděly, jelikož
se jim zdálo být jen spravedlivé zajistit, aby jejich poddaní nezpůsobovali
bližnímu bezpráví ani škodu tím, že jeho úsilí budou využívat sami pro sebe.
Mocní lidé, přestože jsou ve velkých věcích často rozdílného názoru, bývají vždy
zajedno tehdy, jedná-li se o podporu a rozvoj ctností, věd a umění, a minimálně to
by mělo platit i v tomto případě. Bližší údaje o své žádosti jsem zaslal příteli, který
o ní dá Vaší Excelenci nejpodrobnější zprávu. Mezitím prosím Vaši Excelenci, aby
mi pomohla toto podnikání úspěšně dokončit, a líbám Vaše ruce s tisícerými díky
za úctu a velkou přízeň, kterou mi projevujete; budu rád, posloužím-li Vaší
Excelenci k Vašemu většímu potěšení i svému vlastnímu.
Antverpy 28. května 1619.
Nejponíženější sluha Vaší Excelence
Peter Paul Rubens.
Stává se často, že se ve velkých shromážděních lidé jeví být nakloněni nějaké
věci, aby však nakonec poté, co se shromáždí, provedli opak toho, co každý z nich
jednotlivě slíbil. Proto Vaši Excelenci usilovně prosím, aby se svou obvyklou
prozíravostí dobře zvážila, zda se naše žádost nevystavuje nebezpečí, že bude
znovu stejným způsobem zamítnuta, a v případě, že toto lze předvídat a věc je
pochybná, ihned jednání přerušila a nevynakládala další námahu, ne proto, že
bych byl o věci získal jiný názor či si dosažení oné přízně nevážil, nýbrž proto, že
mi kvůli jiným velkým ohledům nepřísluší, abych na Vás naléhal nebo Vás jinak
obtěžoval.
Ještě jednou líbám ruce Vaší Excelence.
☼
~ 19 ~
EEN WOORD VOORAF
Geachte leden van NE-BE,
Beste vrienden,
Wat kunt u in deze winteraflevering vinden?
y Op 5 oktober vond in het park Havlíčkovy sady (Grébovka) de eerste Ne-Be kinderdag plaats.
Het spel met vragen over Nederland werd voor Ne-Be door ons lid Petra Martínková
voorbereid. Het weer was fantastisch en de belangstelling van de kinderen ook. Meer kunt u
in de bijdrage van Sylva Alderliesten vinden. De atmosfeer laat ook de fotoreportage van
Jesse Ultzen zien.
y In oktober is de Tsjechische Republiek bezocht door de journalist en schrijver Geert van
Istendael. Op 19 oktober konden we hem in Praag zien, op de volgende dagen in Brno en
Olomouc. Radka Smejkalová heeft een bijdrage geschreven over deze boeiende avond.
y Wat hebben de journalist Louis Aletrino en Ne-Be gemeen? Dat kunt u te weten komen in de
volgende bijdrage van deze aflevering. Het artikel is door Lucas de Bruijn voor ons
geschreven.
y Deze aflevering bevat weer een literaire bijlage. We zullen ons hier nog een keer met de
brieven van de schilder P. P. Rubens bezig houden. Ruben Pellar zal ons vakkundig in de
problematiek inwijden.
y In de galerij Albertina in Wenen vond tot 8 december 2008 een tentoonstelling van
schilderijen en tekeningen van Vincent van Gogh plaats. Ne-be leden moesten er natuurlijk
ook bij zijn. Een artikel daarover komt in het volgende nummer.
y Wat brengt het volgende jaar? In 2009 plannen we een reis naar Vlaanderen. U heeft per email van ons al een formulier met vragen ontvangen, die uw belangstelling peilen. Schrijft u
ons alstublieft uw mening over dergelijke activiteiten.
y Op 24 februari 2009 plannen we een regelmatig terugkerende lezing, die deze keer Miroslav
Kabela, auteur van het boek Hollandse ervaring zal houden. De voordracht zal de
Tsjechisch-Nederlandse contacten in heden en verleden behandelen. De presentatie zal met
dia’s aangevuld worden. U ontvangt tijdig een uitnodiging en u bent hartelijk welkom.
y In de lente zal ook de ledenvergadering van Ne-Be plaatsvinden. We vieren volgend jaar het
tienjarige bestaan van Ne-Be. We zullen u over de precieze datum en plaats nog informeren.
y Op 26 april 2009 organiseren we samen met de vereniging Vlamingen in de Wereld de
regelmatige lente-uitstap. We zullen naar Noord-Bohemen gaan, en het thema van het
uitstapje is Architecturaal erfgoed in een geïndustrialiseerde omgeving.
Schrijf ons. We verheugen ons op uw opinies en reacties!
Jana Červenková
~ 20 ~
INFORMATIE VOOR DE LEDEN
Als u uw lidmaatschap wilt opzeggen of als u een ander e-mailadres hebt, laat
dat ons in ieder geval weten. Zo helpt u ons bijzonder met de administratie.
E-mailadres voor deze informatie: [email protected]
Bibliotheek NE-BE
Geachte leden van Ne-Be, beste vrienden,
De bibliotheek is regelmatig twee keer per maand open zijn, altijd de eerste en de derde
dinsdag van de maand (15.30 – 16.30). Voor persoonlijke consultatie kunt u contact met Ruben
Pellar opnemen: [email protected], mobiel: +420 605 260 005.
In de bibliotheek kunt u o.a. het cadeau van Ne-Be ophalen, het boek van Geert van Istendael
(Belgisch labyrint).
Met vriendelijke groet,
Bestuur Ne-Be
~ 21 ~
CULTUUR EN SOCIAAL LEVEN
De kinderdag van NE-BE
Oktober begon dit jaar met gure dagen. Slechts een ras-optimist durfde nog te hopen op goed weer
op zondag de 5e. Maar ook ras-optimisten krijgen weleens gelijk. En dus was het de zondag van de
NEBE kinderdag onverwacht goed weer. Een beetje Nederlands, want het waaide, maar de lucht
was vooral blauw. Precies het weer voor een gezellige wandeling door een park.
De kinderdag werd gehouden in Havlíčkovy sady oftewel Gröbovka. Vooral voor diegene die er
nooit eerder geweest waren, was de lokatie een aangename verrassing. Het adembenemende uitzicht
vanuit het wijngaardpaviljoen was niet te verslaan. Het paviljoen was tevens het eindpunt van het
spel dat die dag werd gespeeld. En het was een handige plek om Nederlandse lekkernijen uit te
delen. Het begin van dat spel was in de buurt van de Gröbe villa. Inleidend kon iedereen een verhaal
over dit prachtig huis en het park beluisteren. De deelnemers waren zoveel kinderen, gezinnen als
huisdieren. Ze moesten een soort natuurwandeling maken langs een met oranje gemarkeerde route
door het park. Onderweg kwamen ze informatieborden tegen die speciaal voor deze dag gemaakt
waren. Iedere deelnemer of team kreeg een werkblad met een aantal nieuwsgierige vragen over
Nederland.
De borden in het park bestonden telkens uit een korte tekst met illustratie. Er waren onder andere
verschillende kaarten van Nederland, foto´s van de koninklijke familie, beelden van bekende
steden, feestende Nederlanders, de beroemde bloemenvelden, windmolens. Ook mocht iedereen een
typisch Nederlands voorwerp betasten, piepkleine klompjes.
De deelnemers gingen met groot enthousiasme gezamenlijk op pad. De bergachtigheid van het park
heeft er wel voor gezorgd dat de deelnemers zich later over de route hadden verspreid. Iedereen
heeft zo zijn of haar eigen tempo en loopstijl kunnen volgen. Sommigen zijn zelfs hard tegen de
trappen op gaan lopen, anderen hebben volop genoten van de werkelijk prachtige zondag middag.
Aan de eindstreep wachtte gelukkig veel lekkers: stroopwafels, drop, schuimpjes en, verrassend
genoeg ook kaantjeskoek, škvarkové placky! De deelnemers kregen ook nog een klein
windmolen(tje) mee en wat souvenirs, afkomstig van de Nederlandse ambassade.
Het is zeker te hopen dat dit niet de laatste kinderdag van NEBE was! En dat ook volgende keer het
weer net zo gunstig, het stadsdeel Praag 2 net zo gastvrij en de vrijwilligers – onder de leiding van
de speldirectrice Petra Martínková – net zo behulpzaam zullen zijn.
Sylva Alderliesten
~ 22 ~
Een volle en een halve Nederlander (van rechts naar links)
De organisatoren en deelnemers van de NeBe kinderdag
~ 23 ~
Mijn Geert van Istendael
Zoals het hoort voor een schrijver, zette hij zijn handtekening in zijn in het Tsjechisch verschenen
boek Mijn Nederland met een vulpen. De gegadigden waren talrijk, die op 18 oktober naar het
achterliggende zaaltje van café Krásný ztráty in hartje Praag kwamen om te luisteren naar wat een
Belg over Nederland en Tsjechië te vertellen heeft. En te vertellen viel er veel.
Als gediplomeerd socioloog en filosoof en bekend verslaggever en nieuwslezer bij de openbare
omroep in België heeft Geert van Istendael (1947) wel een poot om op te staan als het aankomt op
politieke en maatschappelijke thema´s in de landen waar hij veel van afweet en evenveel van houdt.
“Ik heb in Nederland drie cruciale dingen voor het leven geleerd,” onthult hij aan het begin van zijn
vertellingen over zijn boek Mijn Nederland. “Met name lopen, spreken en fietsen.”
Hij was één, toen zijn liefdesaffaire met Nederland begon, en zes toen hij als een “Hollandse
kaaskop” terug naar België kwam om uitgelachen te worden. “Ik heb me daar lang niet mee kunnen
verzoenen,” geeft Van Istendael toe. Hij blijft zich nog jarenlang verweren tegen allerlei
vooroordelen die over zijn beminde tweede vaderland heersen in zijn eigen land. En toch blijft hij
kritisch in zijn liefde. “Als ik kwaad ben, is het omdat ik van Nederland houd en soms in mijn liefde
teleurgesteld word,” zegt hij. En van deze kritische liefde is een boek ontstaan, het Nederland van
Geert Van Istendael, Mijn Nederland.
“Bij schrijven is het zoals in een huwelijk – ik besef dat ik mijn geliefde niet zo goed ken als ik
dacht,” licht hij toe voor wat voor verrassingen hij kwam te staan om de opdracht van zijn uitgever
te vervullen. Het Nederland van Geert van Istendael is weliswaar een Nederland vol tulpen,
klompen en jenever, zoals het cliché luidt, maar ook een heel ander Nederland. “Ik dacht altijd dat
Nederland een van de doorzichtigste landen van Europa was, en nu ontdekte ik dat het het meest
exotische land van de EU is. Het eigenaardigste land zelfs. In de jaren zestig keken veel mensen van
mijn generatie op naar Nederland, het was een modern, vrij land zonder taboes. Cabaret en theater
bloeiden er, wij hadden niets. Nu verandert Nederland zienderogen. Voor de eerste keer heb ik
Nederlanders ontmoet die niet zelfverzekerd waren, ze maakten zich zorgen over de toestand van
hun land – iets wat ik altijd als iets typisch Belgisch beschouwde.” Het Nederland dat Geert van
Istendael gadeslaat is een ontredderd land waar Pim Fortuyn geen exces was, waar moskees in
brand worden gestoken en de taal politici zodanig brutaal is dat zelfs de extreemrechtse partij van
Vlaanderen deze niet zou durven gebruiken.
“Karel Čapek verbaasde zich er in zijn reisverhaal over dat Nederlanders hun fiets niet op slot doen,
dat ze hem gewoon aan de zijkant van het pad laten staan. Hij zou eens moeten terugkomen, arme
man,” waarschuwt Van Istendael zijn Tsjechische lezers al spottend.
Voor de Tsjechen geeft hij toe ook een voorliefde te hebben. „Niets is zo verschillend als een
Nederlander en een Vlaming, ook al spreken we dezelfde taal. Toen ik in 1982 voor de eerste keer
in Praag was, zeiden mijn vrouw en ik tegen elkaar ´Verdorie, die
Tsjechen lijken zo veel op de Belgen´. Niet alleen qua lichaamsbouw (in Nederland kijk ik naar
mensen omhoog, in Tsjechië kijk ik ze recht in de ogen). Het gaat ook om de manier waarop we ons
bewegen in de openbare ruimte. De Tsjechen zijn vriendelijk, ook al zijn ze soms een beetje nors,
ze willen niet opvallen. Wat in Nederland vaak opvalt is dat de mensen er juist willen opvallen.
Vlamingen en Tsjechen beschouwen de staat als een vijand. Nederlanders, die in de 16de-17de
eeuw een van de eerste volkeren waren die zich losmaakten van het absolutisme van de koning,
beschouwen hun land als iets van zichzelf. Belgen en Tsjechen hebben een grondig wantrouwen in
de overheid, Nederlanders hebben een grondig vertrouwen in de overheid,“ observeert Van
Istendael.
~ 24 ~
Daar waar de Nederlanders vroeger in schitterden, zijn volgens hem de rollen nu anders verdeeld.
„Nu verovert het Vlaamse theater niet alleen Nederland maar gans Europa, Nederlandse zalen gaan
plat voor Vlaamse zangers. Volgens het NRC Handelsblad is de jonge generatie Vlaamse schrijvers
beter dan de Nederlandse,“ merkt Van Istendael op, die indertijd zelf een steentje aan het Vlaamse
theaterlandschap heeft bijgedragen – als cabaretier zijnde. „Ik heb cabaret in het Brusselse dialect
gedaan. In België heb je enorm veel dialecten die verschillen van dorp tot dorp. In Brussel zijn er
mensen die nu nog het Brabantse dialect spreken, maar die in het Frans naar school gingen. Het
Nederlands werd onderdrukt, daarom is het ietwat absurd gebleven, in grappen zelfs heel archaïsch.
Ons cabaret was politiek en maatschappelijk getint. Door het gebruik van dialect had onze kritiek
de sterkte van een afbijtmiddel voor verf. Het publiek en wij hebben ons kapot gelachen,“ denkt
Van Istendael graag terug aan zijn cabaret-verleden. „Als ik met de Brusselse burgemeester (en hij
is van de Franstalige Parti Socialiste) praat, spreken we altijd Brussels dialect, dat is onze
geheimtaal. En anders spreek ik in Brussel uitsluitend Nederlands, uit principe,“ zegt de man, voor
wie het Frans een van de mooiste talen blijft.
Geert van Istendael houdt van taal. Vooral van zijn eigen taal. „Ik ben er bijna psychiatrisch in, ik
ben een maniak in mijn liefde voor woorden, maar laat me daar nooit voor behandelen. Ik zoek
bijna elk woord op in de driedelige Van Dale, maar ook in het veertigdelig Groot woordenboek der
Nederlandse taal. Ik raadpleeg graag dialectische woordenboeken. Ik ben net als de Vlaamse dichter
Leonard Nolens die zegt: als ik even boodschappen ga doen en een bericht voor mijn vrouw
achterlaat, dan nog raadpleeg ik een woordenboek. Dat doe ik ook,“ geeft Geert van Istendael toe.
Radka Smejkalová
Mirek Pavel en Juliána Fulajtárová bij de tafel met de boeken van Geert van Istendael.
~ 25 ~
Wat hebben Louis Aletrino en NE-BE gemeen?
Een zoektocht naar lotgevallen
In oktober 2007heeft Lucas Bruijn zich uit Nederland tot Ne-Be gewend met het verzoek om een
vertaling van ca. 20 documenten uit het Tsjechisch naar het Nederlands. De vertaling had hij nodig
voor zijn onderzoek naar de Nederlandse journalist Louis Aletrino, die in de jaren 1921- 1939 als
buitenlandse verslaggever van de NRC in Tsjechië werkzaam was. Zo ontstond een levendige en
boeiende briefwisseling, waarbij interessante feiten en lotgevallen aan het licht kwamen. Tenslotte
hebben we van Lucas Bruijn voor het tijdschrift van Ne-Be een artikel ontvangen, waar hij de
vastgestelde feiten opsomt:
Louis Aletrino
(* Amsterdam, 10 april 1892- † kamp Mauthausen, 29 augustus 1942)
De Aletrinos zijn een van oorsprong Sefardisch-Joodse familie, die aan het begin van de achttiende eeuw
vanuit Italië naar Amsterdam kwam,Louis Aletrino was de zoon van een Amsterdamse arts, die geen geloof
had, en een christelijke moeder.
Louis begon in 1910 met de studie medicijnen aan de Universiteit van Amsterdam, maar brak zijn studie af.
Gedurende de Eerste Wereldoorlog werkte hij als redacteur bij Het Nieuws van den Dag.
In april 1918 verhuist hij van Amsterdam naar Gorssel, van waaruit hij zich in augustus van dat jaar in
Deventer vestigt. Hij werkt dan als journalist bij het Deventer Dagblad. Op 5 maart 1919 wordt hij lid van de
Nederlandse Journalistenkring. In oktober 1921 wordt Louis correspondent voor de Nieuwe Rotterdamsche
Courant in Praag, Tsjecho-Slowakije. Op 16 mei 1922 wordt hij uitgeschreven uit de gemeente Deventer
wegens vertrek naar het buitenland. Op 11 november 1922 wordt Louis ingeschreven in Praag.
Op 3 februari 1923 trouwt hij in Praag met Gertruda Josefa Kisch, uit een bekende Boheems-Joodse familie.
Het huwelijk werd ontbonden op 25 oktober 1927. Het zou het eerste van drie huwelijken en drie
scheidingen zijn.
Hij was eigenlijk geheel en al vergeten. Op zijn best werd hij verward met een achterneef met de zelfde
voorletter (Leopold), die toevallig ook journalist was.
Totdat een Nederlandse toerist enige jaren geleden met een foto thuis kwam van een gedenksteen met zijn
naam en beroep er op, aangebracht op een muur van het crematorium van kamp Mauthausen. De toerist, die
zelf in de journalistiek werkte, vroeg aan de Stichting Vriendenkring Mauthausen of er meer over Louis
Aletrino bekend was. Na enig onderzoek kwam de stichting op met een paar gegevens, maar veel was het
niet.
Vorig jaar kreeg ik het verzoek om eens te kijken of er niet meer over hem te vinden was.
Speurende in oude kranten vond ik wel het een en ander, maar niet veel.
Tamelijk logisch, maar toch tot mijn verbazing, bleek het Tsjechische Nationale Archief over een berg
materiaal te beschikken, variërende van politie-registratiekaarten tot politierapporten en series door hem in
de NRC geschreven artikelen. Het enige probleem was, dat behalve de krantenartikelen alles in het
Tsjechisch was.
~ 26 ~
In juni 1923 was Louis Aletrino medeoprichter van de Vereniging van Nederlanders in Tsjecho-Slowakije .
Ik ging daarom op zoek naar deze vereniging, in de hoop langs die weg een vertaler te vinden. Door een
Nederlands-Tsjechische vriendschapsvereniging werd ik doorverwezen naar een Tsjechisch-VlaamsNederlandse vereniging, de lezer wel bekend, die, alhoewel men van de door Aletrino opgerichte vereniging
geen weet had, bereid was om vertalers te leveren. Zo kon ik de biografie van de vergeten journalist
aanvullen met talrijke gegevens.
Als buitenlands correspondent is Aletrino lid van de Tsjechoslowaakse Association de la Presse Étrangère. In
1933 staat hij te boek als bij het Tsjechoslowaakse Ministerie van Buitenlandse zaken geaccrediteerd lid voor
de N.R.C., en als vice-voorzitter van de organisatie. In 1936 is hij lid, maar nu zowel voor de N.R.C als het
Algemeen Handelsblad. In 1937 is hij voorzitter.
Naast zijn werk voor Nederlandse kranten werkte Aletrino ook voor de New York Times,
de New York Evening Journal en het persagentschap International News Service.
Aletrino beheerste de Tsjechische taal. In 1932 en in 1936 leverde hij Nederlandse vertalingen van
reisgidsjes van de Tsjechische Staatsspoorwegen. In 1937 vertaalde hij de roman van de Tsjechische auteur
Ivan Olbracht 'Nicola Shuhah' in het Nederlands.
Daags na de bezetting van Tsjecho-Slowakije wordt Aletrino opgepakt door de Gestapo, maar na korte tijd
wordt hij weer vrij gelaten. Aletrino keert terug naar Nederland waar hij tot oktober 1939 in 's-Gravenhage
verblijft. Vanuit Den Haag onderhoudt hij contact met Hubert Ripka, een Tsjechoslowaaks politicus, die van
1939-1940 in Parijs deel uit maakte van het Nationale Comité, 'Československého národního výboru v
Paříži', die weer in contact stond met de inmiddels naar Engeland uitgeweken Tsjechoslowaakse president
Edvard Beneš.
Uit de Praagse politiedossiers blijkt, dat men in Praag van Aletrino's verblijfplaats en contacten op de hoogte
was.
Eind oktober 1939 vertrekt Aletrino uit Den Haag naar de Balkan en bezoekt hij Hubert Ripka in Parijs. Hij
vestigt zich in Boekarest, Roemenië.
Na de bezetting van Nederland in Mei 1940 vallen zijn werkzaamheden voor Nederlandse kranten weg, maar
hij blijft werken voor Amerikaanse kranten en in December 1940 krijgt hij een vaste aanstelling bij de
N.Y.T. Die zelfde maand wordt hij door de Roemeense veiligheidsdienst uitgewezen en hij gaat naar
Belgrado in Yugoslavië. In januari 1941 keert hij, op uitnodiging van de Roemenen, terug naar Boekarest waarbij hij waarschijnlijk in een valstrik van de Gestapo loopt. Op 23 januari wordt hij daar op last van de
Gestapo gearresteerd door de Roemeense veiligheidsdienst, tijdens de mislukte revolutie van de 'IJzeren
Garde', die daar van 20-23 januari plaats vond. Na een mislukte poging om hem over te brengen naar Wenen
wordt hij op 3 april geïnterneerd in een kamp voor politieke gevangenen in Târgu-Jui. Het Zweedse
Gezantschap, dat fungeert als zaakwaarnemer van de Nederlandse belangen in Roemenië, doet enige
vergeefse pogingen om hem vrij te krijgen en ondersteunt hem financieel. Hoewel er geen sprake is van een
officiële aanklacht wordt Aletrino te verstaan gegeven dat hij vast zit op grond van zijn publicaties en
contacten. Eind oktober 1941 blijkt Aletrino gedeporteerd te zijn uit het kamp in Târgu-Jui. De kampleiding
laat zijn bagage bezorgen bij het Zweedse Gezantschap, zonder aan te geven waarheen Aletrino is afgevoerd.
Op 25 Augustus 1942 wordt Louis Aletrino ingeschreven in kamp Mauthausen, Oostenrijk, waar hij op 29
augustus 1942 wordt vermoord. Het z.g. 'Totenbuch' vermeldt, dat hij die dag om 13.10 uur "Auf der Flucht
erschossen" is.
Met hartelijk dank aan Jana en Ruben. Zonder hun hulp was het min of meer bij een geboorte – en
sterfdatum gebleven, nu staat de Stichting Vriendenkring Mauthausen op het punt om een korte biografie te
publiceren, die uit moet komen in het kader van de viering van hun 25 jarig bestaan.
Lucas Bruijn
~ 27 ~
“Speurende in oude kranten vond ik wel het een en ander.”
☼
~ 28 ~

Ne - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu Ne-Be

Transkript

Podobné dokumenty

nr. 3 - NE-BE

Zlom 2007/1.indd - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu

II/1 - 99 - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu Ne-Be

II/2 - 2000 - Společnost pro nizozemskou a vlámskou kulturu Ne-Be