listopad 2008 - Ladyscrystal.cz

61. DIVADELNÍ SEZÓNA
ZPRAVODAJ DIVADLA POD PALMOVKOU
9. číslo – listopad 2008
Vážení příznivci Divadla pod Palmovkou, milí diváci,
do nové sezóny vstoupili pražští divadelníci
s pocitem úlevy, že se podařilo nastolit křehké příměří mezi nimi a pražským
Magistrátem. Bezprostřední katastrofa byla
odvrácena a naše zraky se teď obrací k orgánu
zvanému „Poradní sbor primátora pro oblast
kulturní a grantové politiky“, který má
vytvořit nový grantový systém a stanovit
způsob transformace příspěvkových organizací MHMP.
Na první pohled to vypadá, že pražští
divadelníci „utrpěli” vítězství v první bitvě
o přežití, ale konečné řešení sporu je velkým
otazníkem. Už jenom jména některých
kontroverzních členů „Sboru“ vzbuzují lehké
pochybnosti o tom, zda se v tomto složení
mohou vůbec dobrat jednotného návrhu
potřebné kvality. Další, co mě napadá při
zkoumání seznamu členů, je jasný střet zájmů
u několika nominovaných odborníků.
Statutární zástupci organizací, kterých se
transformace bezprostředně týká, tu sedí ruku
v ruce se zástupci příjemců grantů ze
ziskového divadelního sektoru.
Prvním výstupem poradního sboru má být
systém rozdělování grantů pro rok 2009, který
se pražských divadel (příspěvkových organizací) bezprostředně netýká. Zveřejnění
tohoto výsledku jednání „Sboru“ nám však
napoví, kam a kudy se grantová politika
Magistrátu bude ubírat.
Divadelní příspěvkové organizace získaly
oddychový čas. V roce 2009 ještě setrvají
v mateřské náruči Magistrátu a nemusí
se
se účastnit bratrovražedného boje o granty.
Čekají je ekonomické, právní a personální
audity,
které budou podkladem pro
rozhodování o přidělování grantů po transformaci, a příprava přechodu na jinou právní
formu. Já osobně věřím, že v kauze
financování pražské kultury zvítězí zdravý
rozum a že nás v příštích sezónách nebude
organizování petic a demonstrací odvádět od
naší práce.
Jelikož kromě divadla mám ráda i sport,
nemohla mi uniknout informace z fotbalového
poháru UEFA. Tržba Slavie Praha za
vstupenky a televizní práva k přenosu zápasu
s Aston Villou činila 25 miliónů korun. To je
suma, kterou vybereme v Divadle pod
Palmovkou na vstupném za dva roky. Za dva
roky téměř každodenního hraní během divadelní sezóny. Vůbec si nestěžuji
a mému oblíbenému klubu peníze přeji. Jen mi
přijde absurdní, když si někde přečtu, že by
divadla neměla dostávat žádné peníze, protože
se topí v přepychu. Místopřísežně prohlašuji,
že žádný divadelník nikdy z provozování
činoherního repertoárového divadla nezbohatl
a nezbohatne, a že se snažíme vytěžit z minima
prostředků maximum pro našeho diváka.
Omezujeme výdaje i tam, kde už to v podstatě
nejde. Jen proto, abychom mohli v půl sedmé
vpustit Vás, diváky, dovnitř a předvést Vám, za
co jsme utratili přidělenou dotaci.
Přeji Vám mnoho krásných divadelních
zážitků.
Jiří Langmajer a Ivo Kubečka
v představení Ubohý vrah
P O Z V Á N K A D O D I V A D L A:
Pavel Kohout – Ubohý vrah
Ing. Věra Taborská,
Ekonomická ředitelka DpP
Z NAŠEHO REPERTOÁRU ...
Radek Zima, Oldřich Navrátil,
Jindřich Hrdý, Martin Stránský
a Jan Konečný
RYCHLÉ ZPRÁVY Z LIBNĚ
Dne 30. října 2008 začaly čtené zkoušky na novou inscenaci
Divadla pod Palmovkou, drama N. R. Nashe Pozor, jaguár!
Herci se do svých (bezmála stostránkových) scénářů „zakousli“
s chutí a vervou ... Drama o lidských šelmách a nejrůznějších
podobách chlapské lásky bude mít v režii hostujícího Petra
Svojtky premiéry 19. prosince 2008 a 9. ledna 2009.
Dne 3. listopadu 2008 se uskutečnilo sté představení Dumasova
a Sartrova Keana s Jiřím Langmajerem v titulní roli. Inscenace
o vynikajícím, ale povahově velmi složitém herci Edmondu
Keanovi a jeho osudovém přátelství s následníkem anglického
trůnu měla v režii Petra Hrušky premiéry 3. a 4. května 2005.
O'Neillovo drama Smutek sluší Elektře má v prosinci 2008
nakročeno k derniéře. Slavná hra jednoho z největších
světových dramatiků v režii Petra Kracika měla premiéry
9. a 10. února 2007. Nenechte si ujít tento nevšední divadelní
zážitek!
Dale Wasserman:
P Ř I P R A V U J E M E:
Přelet nad kukaččím hnízdem
Dokud se člověk může smát, je pořád v bezpečí …
Dramatizace ve své době skandálního románu Kena Keseye, podle kterého vznikl i slavný
Formanův stejnojmenný pětioscarový film, je založena na konfliktu mezi svobodou jednotlivce
a zájmy společnosti i na ostrém střetávání mužského a ženského principu. Do ústavu pro
choromyslné ovládaného Velkou sestrou přichází bouřlivák McMurphy a zavedená pravidla se
záhy začínají rozkládat... Režie: Petr Kracik. Hrají: Martin Stránský j.h. / Petr Štěpán j.h., Miroslava
Pleštilová / Zuzana Slavíková, Rostislav Čtvrlík / Karel Vlček, Ivan Jiřík, Miloš Kopečný, Radek Zima,
Ondřej Kavan, Jan Konečný, Oldřich Navrátil j.h, Jindřich Hrdý j.h., Aleš Alinče, Ivo Kubečka,
Barbora Valentová, Simona Vrbická. Délka představení: 2.40 hod. OBJEDNÁVKA VSTUPENEK
GENERÁLNÍ PARTNER:
Drama N. R. Nashe Pozor, jaguár! je
syrovým obrazem budování úspěchu
i nekompromisním soubojem mezi
lidmi a „lidským šelmami“. Mimořádně
bohatý příběh je zasazen do prostředí
lovců, kterému vládne samozvaný šerif
Brad. Když se proti němu ostře postaví
nápadník jeho dcery, rozvine se hra do
netušených krajností …
PARTNEŘI:
Euro Grill – metro Palmovka
PŘIPRAVUJEME V DIVADLE POD PALMOVKOU
N. R. N A S H: P O Z O R, J A G U Á R!
Hra Pozor, jaguár! z pera Nathaliena Richarda Nashe, autora proslulého Obchodníka s deštěm,
přináší obraz budování úspěchu a moci – procesu, který je pro všechny zúčastněné bolestný,
protože probíhá proti všemu, co dělá člověka skutečným člověkem. Láska – a v obecném slova
smyslu i lidskost jako taková - je v Nashově dramatu donucena vést boj s lidskými šelmami, které
se domnívají, že je jejich bezohledná síla opravňuje k tomu, aby jiným diktovali svá pravidla.
Děj hry je plný překvapivých zvratů a atraktivních momentů: v zapadlé lovecké osadě
obývané zvláštními a někdy až bizarními lidskými existencemi (často psanci nebo životními
ztroskotanci) se schyluje k nemilosrdnému měření sil mezi samozvaným pánem osady Bradem
a poněkud idealistickým nápadníkem jeho dcery Janny – učitelem Davem Ricksem. Do tohoto
sporu, který hrozí sám o sobě krvavým konfliktem, se navíc nechtěně zamíchá další podivuhodná
postava: mladík jménem Wally Wilkins, který byl svou matkou držen celé dětství v ledárně, aby
nemusel být konfrontován se světem. V osadě se traduje, že Wally Wilkins dostal od své matky
značnou částku peněz – což pochopitelně vzbudí naléhavý zájem Brada i dalších osadníků. Wallyho
se však zcela bezelstně ujmou Dave a Jannie a snaží se jej odvést z osady pryč. Lidské šelmy se však
pod Bradovým velením vydávají na lov ... Bradův a Davův souboj o právo na vlastní názor
se brzy stává sporem o pojetí života jako takového - a v neposlední řadě se také stává bojem
o život Wallyho Wilkinse i dalších. Lovci zvířat se v něm proměňují v lovce lidí a namísto pravidel se
zde uplatňují nemilosrdné „zákony soudce Lynche“. Do klece, která měla sloužit k tomu, aby
zadržela nebezpečnou šelmu, je s trpkou ironií osudu zavřen nevinný člověk ...
Nashovo předsvědčivé podobenství o lidských šelmách a různých podobách chlapské
odvahy a lásky se přitom v mnoha ohledech dotýká naší současné „lidské” situace: hra Pozor,
jaguár! totiž zachycuje v jasných konturách moderní společnost, ve které může obstát pouze ten,
kdo se naučí využívat psaná i nepsaná pravidla ve svůj vlastní prospěch. Železnou rukou tu vládne
zakladatel osady (místní obchodník používající praktiky mafiánského lichváře), který vyznává
jednoduchá a v jistém smyslu i účinná pravidla: bezohlednou sílu a nadřazenost své vlastní osoby
a zákonů, které vytvořil a prosadil s ohledem na své vlastní zájmy. Stránky z jeho knihy dlužních
úpisů jsou v jeho pojetí svéráznou Biblí - i skvělým prostředkem k ovládání jiných. Složité podmínky
pro život (a Bradovy ekonomické a politické zájmy) totiž vydávají obyvatele podhorské lovecké
osady zcela do jeho rukou. Lidé se v takovém prostředí začínají podobat šelmám, protože podobně
jako v divoké přírodě i v takovém lidském společenství rozhoduje hlavně rychlost a síla. Pro činy
nediktované jednoduchými „zákony džungle” zde není téměř žádný prostor. Také Bradovo jednání
je namířeno především k získání rychlých vítězství – bez ohledu na to, jak krátkodeché
a nebezpečné toto jednání může v důsledku být. Není však náhodou, že Bradův boj s „odchylkami“
od jeho představy světa je paradoxně motivován strachem z nejistoty: jakýkoliv nesouhlas
Burt Lancaster a Katharine Hepburn ve filmu Obchodník
považuje za nebezpečnou zradu a cokoliv, co není použitelné v drsném a nikdy nekončícím souboji
s deštěm natočeném podle předlohy N. R. Nashe
s divokou přírodou (i lidmi) považuje za projev slaboštsví. Je příznačné, že Bradovým největším
trpké životní
nepřítelem se nakonec stává láska dvou mladých lidí a jejich snaha :radovy
odvést Wallyho
z osady. Spor o to, která podoba chlapství je opravdovější a potřebnější se
stává soubojem mezi dvěma fatálně vyhrocenými přístupy k životu, z nichž ani jeden není sám o sobě výrazně lepší než druhý. Oba rivalové mají svou vlastní
pravdu a své vlastní nezpochybnitelné důvody k tomu, aby ji ze všech sil bránili. Dramatický konflikt hry je pak založen na sporu dvou ideí: je střetem mezi
romanticky laděným životním idealismem Jannie a Dava a mezi Bradovým přesvědčením, že „svět, to jsou spáry a zuby – člověk a příroda – a proto musíš mít
žaludek ze železa!“. Zdánlivě malicherný spor nakonec vyústí v drama bezmála antických rozměrů, ve kterém sehraje důležitou roli náhoda a vzpomínky na
minulost, které se přihlásí o slovo s nepříjemnou intenzitou. Nejprve zde padají posměšná slova, poté se ozývají rány z loveckých pušek, opakovaně zde teče
krev a nakonec zůstane jen samota pro obě znepřátelené strany.
Nashova originální hra je vybudována na půdorysu klasické tragédie, používá však také mnohé motivy známé z westernového žánru. Dějištěm je
městečko obývané podivnými existencemi, ve kterém se zcela svérázným způsobem vykládají zákony, a kde je rána pěstí nebo výstřel z pušky nejjednodušším
(a proto také hojně používaným) přesvědčovacím prostředkem. Dramatická zápletka je na jedné straně tvořena střetem dvou odlišných koncepcí světa, který si
ničím nezadá s klasickými tragédiemi. Zároveň však vyvěrá také z velkého tématu lásky, která se nezastaví před žádným nebezpečím způsobem, který se
uplatňuje právě v žánru klasického westernu. V Nashově dramatu Pozor, jaguár! tak vzniká z kombinace klasického evropského dramatu a amerického
„lidového” westernu zvláštní a účinné dramatické napětí. Dominuje zde atraktivní a místy romantickými barvami vykreslený milostný příběh odehrávající se
v prostředí „amerického zapadáku”, kde jsou obecné blaho a jakékoli nesobecké hnutí mysli zcela neznámými pojmy. Samozvaný šerif Brad je rovněž postavou
zapadající do logiky westernového žánru i do půdorysu klasické tragédie: na jedné straně může být vnímán jako westernově zabarvené ztělesnění zla, jeho
jednání však má lidsky nesmírně závažné důvody, které tuto postavu zajímavě problematizují. Podobně i Bradův protihráč Dave Ricks připomíná kladného
a bezmála romantického westernového hrdinu - čestného zastánce spravedlnosti. Přitom je to ale právě Dave Ricks, kdo pod tlakem okolností udělá fatální
chybu, jež nakonec vyústí v tragédii.
Drama Pozor, jaguár! spojuje v duchu nejpronikavější americké dramatiky dvacátého století dva zdánlivě odlišné světy: americkou lidovou tvorbu, jak je
známá z lidových písní i vyprávění, a klasickou evropskou literární tradici. Blíží se tak slavným básním Robinsona Jefferse, jehož Pastýřku putující k dubnu nebo
Maru připomíná nejen syntetičností formy a žánru, ale také zvláštní poeticko-realistickou konstrukcí hry. Podobně jako Jeffers i Nash nakládá se zcela
konkrétními motivy známými z běžného života jako s materiálem ve své podstatě poetickým. Nashovo drama Pozor, jaguár! proto není pouze vyprávěním
silných lidských příběhů (nabývajícím místy až podoby mýtu), ale především strhující jevištní básní o životě, lásce, boji člověka o přežití a jeho právu na štěstí.
Také proto je Nashovo drama jedním z nejpozoruhodnějších a zároveň divácky nejatraktivnějších, jaké byly ve druhé polovině dvacátého století napsány.
Přináší strhující příběh, vzrušení, překvapení, originalitu, řadu naléhavých témat i herecké příležitosti, jakých je v moderní světové dramatice málo. A není snad
bez zajímavosti, že ve světové premiéře této hry na Broadwayi herecky debutoval mladičký James Dean ...
N. R. NASH: POZOR, JAGUÁR!
Režie: Petr Svojtka, překlad: Julek Neumann, inscenační úprava: Petr Svojtka a Ladislav Stýblo, výprava: Michaela Červenková,
hudba: Martin Horáček, pohybová spolupráce: Karel Basák, dramaturgie: Ladislav Stýblo. Hrají: Hilltop – Radek Zima, Yetter – Karel
Vlček, Janna – Eva Kodešová, Děda Ricks – Rudolf Jelínek, Paní Wilkinsová – Hana Seidlová, Dave Ricks – Jan Teplý, Brad – Rostislav
Čtvrtlík, Frank – Ivan Jiřík, Meeker – René Přibil, Paní Meekerová – Simona Vrbická, Wally Wilkins – Jan Konečný, Jeejee – Ondřej
Kavan, Sam – Jiří Havel. Premiéry 19. prosince 2008 a 9. ledna 2009 v Divadle pod Palmovkou.
Z
a
NA KÁVĚ S RUDOLFEM JELÍNKEM
Rád připomínáte, že pocházíte z Kutné Hory. Co toto
město pro Vás znamená?
Především dětství, dobu her a malin nezralých. Město prvních
lásek a prvního kontaktu s divadlem. Je to rodné město Tyla,
bratří Ornestů a Jaroslava Vojty, ale hlavně je to město
s poměrně slavným ochotnickým souborem, na jehož jevišti jsem
prvně stál v roli Mauglího. Do zdejší „loutkárny“ s velmi
bohatou činností nás pak zaangažoval náš profesor Jaroslav
Znojemský, na jehož popud jsem se pokusil udělat zkoušky na
DAMU.
Své první angažmá jste získal v Beskydském divadlo
v Novém Jičíně. Jak vzpomínáte na první roky své
profesionální kariéry?
To bylo velmi zajímavé, protože první role, kterou jsem dostal,
byl slepý stařec Santa Grue v Ruy Blasovi – podle tvrzení kolegů
to byl v mém podání stařec nejméně stopadesátiletý. Za týden na
to jsem však hrál roli titulní. Byla to opravdu tvrdá škola. Ale
velice rád take vzpomínám na inscenaci Manon Lescaut, ve které
jsem hrál Des Grieuxe v režii Karla Neubauera. Ohlasy na tuhle
inscenaci mi docházely ještě po letech – s přáním, abych na
pásek natočil pasáže z té hry. Byla to pro mě satisfakce, protože
kritik Vrbka o mě po premiéře napsal „jak je možné, že tento
mladý herec podléhá tak teatrálním gestům …“.
Z Beskydského divadla jste dojížděl na natáčení
proslulého filmu Král Šumavy, ve kterém jste hrál roli
Mařenky. Jak na natáčení vzpomínáte?
Jako na velmi vysilující a obtížné, protože v té době jezdily plné
vlaky a mnohdy se mi stávalo, že jsem cestu z Nového Jičína až
do Prahy strávil stoje na jedné noze na chodbičce u záchodů. Ale
především na to vzpomínám jako na dokonale profesionálně
udělaný film – ať už je řeč o kameramanovi Josefu Illíkovi,
o režijní práci Karla Kachyni nebo o inspirujícím a poučném
setkání s herci, jako byli pan Marvan, Jiří Holý, Jirka Vala,
Vladimír Menšík a další. Také bylo zajímavé, že moje žena, se
kterou jsem v té době už žil, jako studentka Jirku Valu milovala.
Takže v několika záběrech nás měla oba dva pohromadě …
Velké popularity jste dosáhl take v seriálu Třicet případů
majora Zemana …
Především bych chtěl říct, že jako odezvu na tento seriál a „svou“
postavu Jirky Hradce jsem dostával stovky dopisů. V seriálu
hrálo přes 800 českých a slovenských herců, včetně Jana Třísky.
Třicet případů majora Zemana bylo samozřejmě velice poplatné
době a zadavateli. Účast v něm proto nešla docela dobře
odmítnout. Nicméně, postava Jirky Hradce skýtala herci veliké
možnosti k vyjádření. A musím také otevřeně přiznat, že příjem
z tohoto seriálu byl pro rodinu s dvěma dětmi nezanedbatelný.
V roce 1963 jste nastoupil do angažmá v tehdejším
Divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle pod Palmovkou.
Jak na roky strávené u „Neumannů“ vzpomínáte?
Bylo to jedno z nejšťastnějších období v mé kariéře. Začal jsem
zde krásnou rolí v Behanově Rukojmím, kde jsem po boku Jany
HYDEPARK
Štěpánkové hrál hlavní roli anglického vojáka. Strašně rád jsem
také hrál Simonovy Bosé nohy v parku a určitě ještě musím zmínit
Brodovu dramatizaci Kafkova Zámku, kde jsem byl prvním českým
Josefem K, (měl jsem také čest být prvním českým Caligulou – ale
to bylo už v Liberci). A nemohu nezmínit památnou libeňskou
inscenaci Albeeho Kdopak by se Kafky bál.
Jak se Vám spolupracovalo s Otomarem Krejčou?
Vypořádat se s metodou Otomara Krejči bylo pro herce velice
náročné. Jeho režijní plán byl vypracován do posledního detailu, do
posledního hnutí brvy a malíčku. Když ale herec dokázal přijmout,
zpracovat a akceptovat tuto metodu, vedlo to podle mě
k vynikajícím výsledkům.
Po zrušení Divadla za branou jste nastoupil do
Vinohradského divadla.…
To bylo v době normalizace, kdy dramaturgie byla konformní
s tehdejšími požadavky na kulturu. Nicméně jsem měl to štěstí být
v několika dobrých inscenacích a pracovat ve společenství
vynikajícího souboru. Myslím, že dodnes mnoho diváků vzpomíná
na Krále Krysu. Například v představení Simonova Vstupte! jsem
měl příležitost stát vedle herců, jako byli Vlastimil Brodský, Pepa
Bláha nebo Tonička Hegerlíková. O tom, že se ta inscenace
nemíjela účinkem svědčí, že se odehrálo přes 300 repríz …
V roce 2007 jste znovu nastoupil do angažmá v libeňském
divadle, kam jste odešel z Příbrami. Jak k tomu vlastně došlo?
Nabídku pana Františka Mišky, šéfa příbramského divadla, jsem
uvítal poté, co jsem se ve Vinohradském divadle stal nadbytečným.
V Příbrami jsem nastoupil, abych tam odehrál třeba roli Candyho
ve Steinbeckově O myších a lidech. Byl tam v té době mladý
soubor, velmi ambiciózní a pracovitý. Přijali mě mezi sebe
skvělým způsobem a byla to oboustranně prospěšná spolupráce.
Když ale v Příbrami došlo k dosazení nového šéfa, stala se pro mě
situace neúnosnou, a proto jsem dal sám výpověď. Ale krátce na to
jsem dostal nabídku od Petra Kracika, a jak se říká, zločinec se
vrátil na místo činu. Jsem mu za to velice vděčný, stejně jako za
role, které mi v Libni nabídl.
Jaký je Váš názor na úlohu divadla v dnešní poněkud
hektické době?
Já to neumím lépe formulovat, než jak to zformuloval Hamlet ve
svém projevu k hercům. Tam je obsaženo z hlavy pana
Shakespeara všechno o tom, jaké poslání má divadlo mít. Vidím
ale, že u mnoha kolegů a režisérů se dnes objevuje snaha, že čím
víc se kdo pitvoří, tím většího ohlasu získává. Jak u diváků, tak
především u kritiky. Náš profesor, pan Bohoušek Záhorský, jednou
pronesl větu: „šašků je hodně, ale Šašourů je míň.“ Umění podle
mě by mělo lidi kultivovat, ukazovat v čem je život krásný
a varovat před nebezpečím.
A něco na závěr?
Na závěr bych si jenom přál, abych měl ještě pár let možnost
pracovat s tímhle souborem, protože málokde jsem narazil na tak
soudržný kolektiv. Doufám, že mi zdraví bude sloužit.
Děkuji za rozhovor.
Ptal se Ladislav Stýblo
Rudolf Jelínek (*27. 2. 1935)
Narodil se v Kutné Hoře, vystudoval gymnázium a činoherní
herectví na DAMU. První angažmá získal v Beskydském divadle
Nový Jičín; v roce 1960 odešel do Divadla F. X. Šaldy v Liberci.
V roce 1963 přešel do tehdejšího Divadla S. K. Neumanna, kde
hrál např. Nicka v Albeeho Kdopak by se Kafky bál nebo Josefa
K. v Brodově dramatizaci Kafkova Zámku. Poté přešel do Divadla
za branou, kde mj. hrál Kuligina a Soleného v Čechovových Třech
sestrách a Stricka v Nestroyově Provazu o jednom konci. Po
zrušení divadla nastoupil do Divadla na Vinohradech. Z rolí:
Mercucio v Shakespearově Romeovi a Julii, Ben v Simonově
Vstupte!, Holm v Strinbergově Královně Kristině ad. V roce 2004
odešel do divadla Antonína Dvořáka v Příbrami, kde hrál např.
Candyho ve Steinbeckově O Myších a lidech. Od ledna 2007 je
opět členem Divadla pod Palmovkou. Z rolí: Seth v O'Neillově
dramatu Smutek sluší Elektře, pravotár Huspeka v Preissové
Gazdině robě, Claud Nau v Boltově Ať žije královna! či Dr. Spivey
ve Wassermanově Přeletu nad kukaččím hnízdem. Hrál také ve
více než šedesáti filmech (např. Robinsonka, Smrt v sedle, Páté
kolo u vozu, Atentát) a v mnoha televizních inscenacích
a seriálech (např. Ze života hmyzu, Čtvrtý obratel, Třicet případů
majora Zemana).
Z D I V A D E L N Í H O A R CH I V U
1. divadelní sezona 1948/1949
O divadle …
(…) Je stale možné respektovat
a hájit zásadu, že divadlo MÁ být
nepopulární, že nemá brat
komerční zřetel v úvahu. Ibsenovsko–čechovovští
nadšenci
dospěli k dokonale jednoznačjednoznačnému
obsluha
nejnižšího diváckého
nému stanovisku:
společného jmenovatele rodí povrchní, druhořadé
divadlo; jelikož masy jsou líné myslet a nemají vkus,
odpovědnému dramatikovi nezbývá než se jich zříci: je
lépe mít omezené divadlo o vysokém intelektuálním
standardu než rozlehlé divadlo o nízkém standardu. A co
víc, můžeme zastávat toto stanovisko ještě déle než
dosud. Můžeme odmítat vzdát se jistých hodnot, kterých
jsme dobyli. Můžeme nadále věřit - jak nás v tom utvrzuje
Eric Bentley v knize Pátrání po divadle - „že menšinové
umění“ je nezbytné. Můžeme nevidět žádnou přijatelnou
alternativu vedle našich stávajících nepopulárních
závazků. Taková stanoviska jsou upřímná. K doplnění té
upřímnosti je zapotřebí jediného: srdnatě na sebe vzít
důsledky. Budeme-li dále hájit nekomerční divadlo (…)
nesmíme si naříkat, až budeme v komerčních nesnázích.
Půjdeme-li s tímto divadlem dál do neurčité budoucnosti,
musíme být připraveni, že si ještě víc utáhneme opasky
a že budeme přihlížet, jak se působnost divadla dále
omezuje. (…) Prohlásili jsme, že si v divadle nepřejeme
masy, a když odešly jinam, začali jsme je označovat
„neodpovědné“, „únikové“ a „pubertální“. (…) „Lidové“
publikum odešlo jinam a zůstalo tam. Měli bychom proto
mít na paměti, že divadlo se může orientovat na
intelektuální smetánku a dosáhnout pro ni jisté reálné
vitality, že se však nikdy nepodaří, aby tuto vitalitu pocítila
nějaká větší část veřejnosti.
Walter Kerr, 1956
V pořadí devátá premiéra Městského a oblastního divadla
Žižkov, Shakespearovo Mnoho povyku pro nic, patřila na
dlouhou dobu mezi divácky nejúspěšnější a dosud figuruje
mezi padesátkou nejčastěji reprízovaných inscenací
libeňského divadla. Vzpomínky pamětníků však vypovídají
především o nelehkém boji mladého souboru o existenci:
nevýhodně umístěný sál Akropole totiž diváka příliš nelákal,
a tak MOD muselo problém návštěvnosti řešit častými
zájezdy mimo Prahu a také pohostinským uváděním svých
her v sálech poblíž pražského centra (zejména v Komorním
divadle, kde MOD hrálo pravidělně každé pondělí).
Shakespearovo Mnoho povyku pro nic bylo v tomto
kontextu první divácky skutečně úspěšnou inscenací MOD,
která dávala tušit, že se od mladého souboru v budoucnu
dají očekávat zajímavé věci. Není přitom bez zajímavosti, že
nezpochybnitelnou zásluhu na úspěchu této komedie mělo
nejen režijní uchopení „klasiky“ režisérem Janem Strejčkem
(hra byla v jeho pojetí vyložena jako současná a příjemně
civilně odlehčená komedie lásky), ale také účinkování
jednoho z nejpopulárnějších prvorepub-likových lidových
komiků, Theodora Pištěka. Pištěk, jehož osoba je
neodmyslitelně spojena s žižkovskou Arénou (tzv.
Pištěkárnou) byl jedním ze zakladatelů MOD a největších
diváckých magnetů tohoto divadla. Pištěkova popularita
(pramenící z jeho schopnosti vystihnout lidový humor, aniž
by přitom sklouzl do „komického suterénu“), slavila v MOD
zasloužené úspěchy. Divácký ohlas Shakespearova „Povyku“
i uznání ze strany odborné veřejnosti pak prokázaly, že
rozkročení stylu a repertoáru MOD mezi „lidovost“
a umělecké ambice je funkční a divácky atraktivní.
- sty -
Theodor Pištěk v roli Kaliny
9. W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic
Režie: Jan Strejček, výprava: Vladimír Šrámek
premiéra: 18. 2. 1949, derniéra: ?, počet představení: 102
Osoby a obsazení:
Beneš – S. Sejk, Blažena – B. Vikusová, Claudio –J. Maršálek, Héra
– J. Cmíralová nebo E. Foustková, Kalina – T. Pištěk, Leonato –
J. Skopeček, Don Pedro – B. Smutný, Don Juan – M. Janeček,
Borachio – O. Budín, Konrád – J. Kašpar a další.
P R O G R A M
LISTOPAD 2008
3. 11. pondělí
19.00
A. Dumas, J.-P. Sartre: Kean
4. 11. úterý
10.00
J. Steinbeck: O myších a lidech
4. 11. úterý
19.00
T. Williams: Báječná neděle v parku Crève Coeur
5. 11. středa
19.00
D. Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem
6. 11. čtvrtek
19.00
G. Preissová: Gazdina roba
8. 11. sobota
19.00
N. Simon, B. Bacharach, H. David: Sliby chyby
9. 11. neděle
19.00
HOST: Divadlo F. X. Šaldy Liberec
S. Glover: Slaměná židle
Přehlídka české divadlo 2008
11. 11. úterý
19.00
A. Procházka: Ještě jednou, profesore
12. 11. středa
19.00
13. 11. čtvrtek
19.00
R. Bolt: Ať žije královna!
15. 11. sobota
19.00
È. Pataki: Edith a Marlene
19. 11. středa
19.00
E. O'Neill: Smutek sluší Elektře
20. 11. čtvrtek
19.00
21. 11. pátek
19.00
T. Williams: Báječná neděle v parku Crève Coeur
22. 11. sobota
19.00
D. Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem
23. 11. neděle
19.00
HOST: Jihočeské divadlo České Budějovice
Ch. Hampton: Nebezpečné vztahy
Přehlídka české divadlo 2008
24. 11. pondělí
19.00
J. Steinbeck: O myších a lidech
25. 11. úterý
19.00
G. Preissová: Gazdina roba
26. 11. středa
19.00
T. Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše
27. 11. čtvrtek
19.00
28. 11. pátek
19.00
P. Kohout: Ubohý vrah
29. 11. sobota
19.00
Sofoklés: Oidipús vladař
ZADÁNO
ZADÁNO
ZADÁNO
A. Procházka: Ještě jednou, profesore
A. Dumas, J.-P. Sartre: Kean
A. Dumas, J.-P. Sartre: Kean
NOVÁ PREMIÉRA!
NOVÁ PREMIÉRA!
TENNESSEE WILLIAMS: BÁJEČNÁ NEDĚLE V PARKU CRÈVE COEUR
Pozoruhodná komedie, která se nespokojuje s málem a umí odhalit komiku
i v těch nejběžnějších každodenních situacích. Báječná neděle ukazuje, že autor
hry, Tennessee Williams, je nejen mimořádným dramatikem, ale také velmi
zábavným vypravěčem – zvláště když vypráví příběh s takovým počtem groteskních
situací, jako je tomu právě v této komedii o mužích a ženách, malých bytech,
velkých snech a realitě. Režie: Petr Kracik. Hrají: Miroslava Pleštilová nebo Barbora
Valentová, Jitka Sedláčková nebo Zuzana Slavíková, Kateřina Macháčková nebo
Simona Vrbická, Marcela Nohýnková nebo Hana Seidlová.
Délka představení: 2.10 hodin.
OBJEDNÁVKY VSTUPENEK:
Tel.: 2 830 111 19 nebo 2 830 111 21
e-mail: [email protected]
nebo [email protected]
DALE WASSERMAN: PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM I Dramatizace ve své době skandálního
románu Kena Keseye, podle kterého vznikl i slavný Formanův stejnojmenný pětioscarový film, je
založena na konfliktu mezi svobodou jednotlivce a zájmy společnosti i na ostrém střetávání
mužského a ženského principu. Do ústavu pro choromyslné ovládaného Velkou sestrou přichází
bouřlivák McMurphy a zavedená pravidla se záhy začínají rozkládat... Režie: Petr Kracik. Hrají: Martin
Stránský j.h. / Petr Štěpán j.h., Miroslava Pleštilová / Zuzana Slavíková, Rostislav Čtvrtlík / Karel
Vlček, Ivan Jiřík, Miloš Kopečný, Radek Zima, Ondřej Kavan, Jan Konečný, Oldřich Navrátil j.h, Jindřich
Hrdý j.h., Aleš Alinče, Ivo Kubečka, Barbora Valentová, Simona Vrbická. Délka představení: 2.40 hod.
ROBERT BOLT: Ať ŽIJE KRÁLOVNA! I Duel dvou královen napsaný podle skutečných událostí.
Anglická královna Alžběta I. a skotská královna Marie Stuartovna bojují o moc, čest, lásku
a nakonec i o holý život. Režie: Petr Kracik. Hrají: Jitka Čvančarová j.h., Zuzana Slavíková, Miloš
Kopečný, Rudolf Jelínek, René Přibil, Jan Teplý, Radek Zima / Martin Stránský j.h., Rostislav Čtvrtlík /
Karel Vlček, Jan Révai j.h., Luděk Nešleha / Ladislav Županič j.h., Ondřej Kavan / Jan Konečný a další.
Délka představení: 3 hod.
NEIL SIMON, BURT BACHARACH, HAL DAVID: SLIBY CHYBY I Hudební komedie podle slavného
pětioscarového filmu „Byt” o tom, že být majitelem bytu vhodného pro zálety nadřízených
neznamená jen oslnivou kariéru. Režie: Zdeněk Černín, choreografie: Libor Vaculík. Hrají a zpívají:
Ondřej Kavan / Radek Zima, Barbora Valentová / Hana Holišová j.h. / Lucie Černíková j.h., René Přibil
/ Ladislav Županič j.h., Rostislav Čtvrtlík / Vladimír Brabec j.h., Hana Seidlová / Jitka Sedláčková, Jiří
Havel, Luděk Nešleha, Karel Vlček a další. Délka představení: 2.35 hod.
GABRIELA PREISSOVÁ: GAZDINA ROBA I Jedno z největších českých divadelních dramat pojednává
o vášni, snech a touze, které díky tlaku různých okolností není možné naplnit. Lidské osudy se v této
vynikající hře střetávají v barvitém prostředí slovácké vesnice, aby i v naší době podali svědectví
o nadčasové lidské zkušenosti. Režie: Petr Kracik, hudba: Dalibor Štrunc. Hrají a zpívají: Jitka
Čvančarová j.h. / Tereza Kostková j.h., Jan Teplý / Petr Štěpán j.h., Marcela Nohýnková / Zdena
Herfortová j.h., Kateřina Macháčková, Rostislav Čtvrtlík / Radek Zima, Barbora Valentová, Rudolf
Jelínek, Zuzana Slavíková, Hana Seidlová, Ondřej Kavan, Ivo Kubečka, Jan Konečný a další. Délka
představení: 2.35 hod.
EUGENE O'NEILL: SMUTEK SLUŠÍ ELEKTŘE I Slavné moderní drama je volně vybudováno na půdorysu
antického mýtu, přináší však živě současný a strhující pohled do hlubin člověka a jeho vztahů.
Spalující vášně zde překračují zavedená pravidla, zločin si žádá trest a láska přechází až do nenávisti
... Režie: Petr Kracik. Hrají: Barbora Valentová, Zuzana Slavíková, Radek Zima, René Přibil, Rudolf
Jelínek, Ivan Jiřík, Ondřej Kavan, Eva Kodešová / Sandra Nováková j.h. Délka představení: 2.35 hod.
ÈVA PATAKI: EDITH A MARLENE I Edith a Marlene je příběhem dvou slavných šansoniérek Edith Piaf
a Marlene Dietrich. Autorka hry, maďarská scénáristka, staví do kontrastu dva odlišné způsoby
přístupu k životu. Režie: Pavel Pecháček. Hrají a zpívají: Hana Seidlová, Renata Worek-Dröslerová
j.h., Karel Vlček / Ivan Jiřík, Barbora Valentová, René Přibil / Ivo Kubečka, Jiří Havel, Jan Teplý, Otto
Rošetzký, Radek Zima a další. Délka představení: 2.45 hod.
ANTONÍN PROCHÁZKA: JEŠTĚ JEDNOU, PROFESORE I Nepraktický, ale romantický profesor literatury
se nechá pomocí moderní techniky přemístit do svého oblíbeného historického románu. Vděčný
motiv současníka, který se ocitne v jiné době vyvolává celou škálu komických situací. Režie: Antonín
Procházka. Hrají: Pavel Kikinčuk j.h. / Antonín Procházka j.h., Kateřina Macháčková, Radek Zima, Eva
Kodešová / Jitka Čvančarová j.h., Barbora Valentová, Jan Révai j.h. / Petr Kracik, Rostislav Čtvrtlík /
Ivan Jiřík, Jitka Sedláčková / Zuzana Slavíková, Ondřej Kavan / Denny Ratajský j.h. Délka představení:
2.30 hod.
ALEXANDRE DUMAS, JEAN-PAUL SARTRE: KEAN I Životní osudy legendárního shakesperovského
herce Edmunda Keana se staly předlohou ke hře, která se s vtipným nadhledem zabývá otázkami
lidské svobody, důstojnosti a předurčenosti osudu. Režie: Petr Hruška. Hrají: Jiří Langmajer j.h., David
Suchařípa j.h., Simona Vrbická, Klára Issová j.h., René Přibil / Jiří Havel, Jitka Sedláčková / Marcela
Nohýnková, Karel Hlušička / Miloš Kopečný a další. Délka představení: 3.10 hod.
TENNESSEE WILLIAMS: KOČKA NA ROZPÁLENÉ PLECHOVÉ STŘEŠE I Starý pan Pollit, hlava bohaté
jižanské rodiny, se vrací z nemocnice. Všichni, kromě něho a jeho manželky vědí, že zpráva o jeho
uzdravení je milosrdná lež. V sázce je mnohé - zbývá totiž rozhodnout, komu hlava rodiny odkáže své
miliony ... Režie: Petr Kracik. Hrají: Vilma Cibulková j.h., Aleš Procházka j.h., René Přibil, Slávka
Hozová j.h., Jitka Sedláčková / Inka Brendlová, Jiří Havel / Jan Skopeček, Karel Vlček, Luděk Nešleha
a další. Délka představení: 2.20 hod.
PAVEL KOHOUT: UBOHÝ VRAH I Představení začíná v okamžiku, kdy se v ústavu pro choromyslné
pořádá formou divadla na divadle rekonstrukce příběhu, ve které hlavní hrdina používá své
mimořádné intelektuální schopnosti i svůj herecký talent, aby si podrobil své okolí. Režie: Petr Kracik.
Hrají: Jiří Langmajer j.h., Jan Vlasák j.h., Klára Issová j.h., Kateřina Macháčková, René Přibil, Rostislav
Čtvrtlík, Sandra Nováková j.h., Jitka Sedláčková, Karel Vlček, Ivo Kubečka / Karel Hlušička j.h. a Aleš
Alinče. Délka představení: 2.40 hod.
SOFOKLÉS: OIDIPÚS VLADAŘ I Sofoklův Oidipús vladař je silným příběhem o velikosti a pádu
člověka.O muži, který byl lovcem i lovenou zvěří, soudcem i zločincem, manželem i dítětem,
zachráncem i příčinou zkázy. Režie: Lucie Bělohradská. Hrají: Jiří Langmajer j.h., Vilma Cibulková j.h.,
Rostislav Čtvrtlík, Jan Teplý / Jan Révai j.h., René Přibil, Miloš Kopečný, Jitka Sedláčková / Kateřina
Macháčková a další. Délka představení: 1.20 hod. bez přestávky
JOHN STEINBECK: O MYŠÍCH A LIDECH I Světoznámá novela nositele Nobelovy ceny, kterou pro
jeviště upravil sám autor, vypráví příběh zvláštního přátelství Lennieho a George, kteří uprostřed
nelítostného světa sní svůj sen o šťastné budousnosti. Režie: petr Kracik. Hrají: Stanislav Lehký,
Rostislav Čtvrtlík, Karel Hlušička, Miloš Kopečný / Luděk Nešleha, Ivan Jiřík / Jan Révai, Simona
Vrbická, Ivo Kubečka, Jan Teplý, Otto Rošetzký, René Přibil a další. Délka představení: 2.30 hod.
www.divadlopodpalmovkou.cz
Divadlo pod Palmovkou (Zenklova 34, Praha 8 – Libeň, 180 00). Kontaktní e-mail: [email protected]
Zpravodaj Divadla pod Palmovkou. Redakce: Věra Taborská, Petr Kracik, Ladislav Stýblo. Grafika: Ladislav Stýblo. Fotografie: Archiv divadla a autorů.
Vydalo Divadlo pod Palmovkou v listopadu 2008. Neprodejné.