Posterová sdělení

SBORNÍK ABSTRAKT
Posterová sdělení
1
VLIV ETANOLU NA EXPRESI MOLEKUL ÚČASTNÍCÍCH SE TRANSPORTU
NETRANSFERINOVÉHO ŽELEZA U LIDSKÉ HEPATOCELULÁRNÍ LINIE HEP-G2
Balušíková K, Neubauerová J, Dostalíková-Čimburová M, Kovář J
Ústav biochemie, buněčné a molekulární biologie – Oddělení buněčné a molekulární
biologie, 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Ruská 87, Praha 10, 100 00
Úvod: Známými molekulami účastnícími se transportu netransferinového železa u
hepatocytů jsou DMT1 (divalent metal transporter 1) – membránový importér železa,
Dcytb (duodenal cytochrom b-like) – membránová ferrireduktáza, ferroportin –
membránový exportér železa a ceruloplasmin – cytoplazmatická ferroxidáza.
Vzhledem ke skutečnosti, že u osob s chronickou konzumací alkoholu velmi často
dochází ke zvýšené akumulaci železa v játrech, sledovali jsme, jak expresi
transportních molekul ovlivňuje přítomnost etanolu popřípadě acetaldehydu v mediu,
neboť stejně jako konzumace alkoholu, tak i akumulace železa v játrech může mít za
následek rozvoj alkoholického jaterního onemocnění (ALD), přičemž mechanismus
absorpce železa v játrech u ALD není dosud plně objasněn.
Metodika: Jako model jaterních buněk jsme použili hepatocelulární linii HEP-G2.
Buněčné linie jsme kultivovali v mediu založeném na RPMI-1640 mediu při 37°C ve
vlhčené atmosféře s 5% CO2. Do media jsme přidávali etanol a acetaldehyd o
výsledné koncentraci 2% etanolu respektive 0,02% acetaldehydu v mediu. Změny
exprese na úrovni mRNA jsme sledovali metodou Real-Time PCR, na úrovni proteinů
pomocí western blot analýzy a průtokové cytometrie.
Výsledky a závěr: Ukázali jsme, že přítomnost etanolu v mediu má za následek
dramatické změny v expresi molekuly Dcytb na úrovni mRNA jak po 24 h, tak při
dlouhodobé kultivaci s etanolem. Exprese ferrireduktázy Dcytb byla po 24 h 2,7krát a
při dlouhodobé kultivaci s etanolem téměř až třicetkrát zvýšená. Stejně tak, vlivem
acetaldehydu, vzrůstá exprese Dcytb téměř dvakrát. Tato skutečnost by potvrzovala
fakt, že molekula Dcytb je indukovatelná hypoxií s tím, že jak etanol, tak acetaldehyd
mohou hypoxii v buňce navozovat. Nicméně, na úrovni proteinů jsme žádné změny v
expresi nezaznamenali, což ukazuje na přítomnost dalších regulačních mechanismů
genové exprese, které by mohla vyvolávat právě hypoxie.
Tato práce vznikla za podpory výzkumného záměru 3. LF UK: VZ MSM0021620814.
1
2.
MODULACE HEMOXYGENÁZY-1 A NITRIC OXIDE SYNTHÁZY-2 U
HEPATOTOXICITNÍCH A HEPATOPROTEKTIVNÍCH POTKANÍCH MODELŮ:
KOMPARATIVNÍ STUDIE S RESVERATROLEM A SILYMARINEM
Černý D1, Hořínek A2, Martínek J4, Lekic N.1, Muchová L3, Farghali H1
1
Farmakologický ústav 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní
nemocnice v Praze
2
III. interní klinika - klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF a VFN
3
Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1. LF UK Praha
4
Ústav pro histologii a embryologii 1. LF a VFN
Praha, Česká republika
Úvod: Indukce hemoxygenázy, hlavní biosyntetické cesty vzniku oxidu uhelnatého,
ať už nějakou endogenní látkou nebo xenobiotikem je většinou chápána jako příznivý
proces pro cytoprotektivní účinek, totéž se týká i inducibilní nitric oxide syntházy, jejíž
hlavním produktem je oxid dusnatý. Resveratrol, polyfenolický antioxidant, je
potenciální hepatoprotektivní látka a silymarin je standardní hepatoprotektivní látka
používaná v humánní medicíně.
Metody: Samci potkanů kmene Wistar (n=4 v každé skupině) byly i.p. premedikováni
hepatotoxickou kombinací látek (D-Galaktosamin (D-GalN) 400 mg/kg a
lipopolysacharidy (LPS) 50 µg/kg). Jako hepatoprotektivum byl podán resveratrol (10
µg/kg) a sylimarin (50 mg/kg) rovněž i.p. Po 24-hodinové inkubaci byla zvířata
v anestézii usmrcena pro odběr celkové krve a jater. Kromě standardních
laboratorních metod jako je stanovení plazmatické ALT, AST, celkový bilirubin... byla
provedena jaterní analýza exprese genů pro HO-1 a NOS-2 pomocí metod real-time
PCR. Dále byla provedena imunohistochemická analýza apoptoticko/nekrotických
markerů.
Výsledky: Byla nalezena srovnatelná signifikantní zvýšení exprese mRNA pro HO-1
a NOS-2 u skupiny D-GalN s LPS. Toto zvýšení bylo signifikantně inhibováno u
skupiny s resveratrolovou premedikací. Podobně tomu bylo u nalezených parametrů
jaterních testů (ALT, AST...). I imunohistochemický nález difůzních
apoptoticko/nekrotických změn byl méně patrný u premedikovaných modelů. U
silymarinové premedikace byl trend podobný jen né s tak ostrými signifikatními
změnami.
Závěr: Potenciální hepatoproteknivní efekt resveratrolu v dávce 10 µg/kg je
srovnatelný s dávkou 50 mg/kg u silymarinu. Změny v HO-1 a NOS-2 expresi
jsou ať už přímo či nepřímo spojeny se zmírněním toxických projevů na jaterní
tkáni. Otázkou ovšem zůstává, zda tyto efekty jsou zprostředkovány právě
těmito plynnými molekulami či nikoliv. Pochopení vzájemných regulatorních
mechanismů mezi CO a NO systémy může přispět k cílené terapii jaterního
poškození.
Práce byla podpořena grantem IGA MZ NR/9379-3/2007 a výzkumným záměrem VZ
MSM 0021620807.
3.
2
TRIJODTYRONIN ZVYŠUJE PROPUSTNOST VNITŘNÍ MITOCHONDRIÁLNÍ
MEMBRÁNY (MITOCHONDRIAL PERMEABILITY TRANSITION PORE) U
POTKANŮ V PODMÍNKÁCH IN VITRO A IN VIVO
Endlicher R, Křiváková P, Drahota Z, Červinková Z
Lékařská fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze
Úvod a cíle: Účinky hormonů štítné žlázy na buněčný metabolismus jsou známy řadu
let. Dřívější studie ukázaly, že tyto hormony zvyšují syntézu komponent dýchacího
řetězce kodovaných jak v jádře, tak i v mitochondriích. Trijodtyronin indukuje děje,
které vedou ke změnám ve složení lipidů mitochondriálních membrán, zvyšuje
aktivitu adenin nukleotidových translokáz a stimuluje buněčnou respiraci. V nedávné
době se podařilo prokázat, že hypermetabolický stav indukovaný hypertyreózou má
za následek oxidační poškození tkání. Dále je známo, že ROS indukují jev zvaný
MPT - mitochondrial permeability transition (náhlé zvýšení propustnosti vnitřní
mitochondriální membrány pro ionty a malé molekuly). V důsledku MPT dochází k
uvolnění Ca2+, depolarizaci mitochondriální membrány a bobtnání (swelling)
mitochondrií. Předmětem naší studie bylo sledovat vliv trijodtyroninu na MPT jak v
podmínkách in vitro tak i v podmínkách in vivo.
Materiál a metody: Míru bobtnání mitochondrií je možné hodnotit turbidimetricky.
Mitochondrie jsme izolovali z potkaních jater, samců kmene Wistar metodou
diferenční centrifugace. Pro měření bobtnání jsme použili suspenzi izolovaných
mitochondrií v 1 ml swelling média (125 mM sacharóza, 65 mM KCl, 10 mM HEPES,
pH 7,2). Změnu absorbance v průběhu 10 - 15 min jsme měřili pomocí
spektrofotometru (Shimadzu UV – 1601) při 520 nm. Mitochondrie byly v podmínkách
in vitro vystaveny postupnému či současnému účinku trijodtyroninu v koncentracích
(od 1,25 do 25 uM) a extramitochondriálního Ca2+ v různých koncentracích (od 50
do 200 uM Ca2+). V podmínkách in vivo byl potkanům aplikován trijodtyroninu v
dávce 200 ug/kg tělesné hmotnosti intraperitoneálně. Po 24 hodinách po aplikaci
trijodtyroninu byl u izolovaných mitochondrií sledován vliv různých faktorů (Ca2+,
PO43-) na průběh bobtnání mitochondrií.
Výsledky a závěr: Prokázali jsme, že trijodtyronin v podmínkách in vitro výrazně
indukuje bobtnání mitochondrií, které je závislé na koncentraci trijodtyroninu v
inkubačním médiu. Míra tohoto bobtnání mitochondrií je závislá na koncentraci Ca2+.
Účinek trijodtyroninu je výrazně potencován působením Ca2+. S rostoucí koncentrací
Ca2+ dochází k zvýšenému bobtnání trijodtyroninem ovlivněných mitochondrií
(p<0,01 resp. p<0,001). Vliv trijodtyroninu na MPT byl patrný i v podmínkách in vivo.
Mitochondrie izolované z potkanů, kterým byl aplikován trijodtyronin byly citlivější k
působení Ca2+, PO43- než mitochondrie izolované z kontrolních potkanů. Podařilo
se nám prokázat, že trijodtyronin jednoznačně ovlivňuje funkci MPTP. Cyklosporin A
(specifický inhibitor MPTP) inhibuje bobtnání trijodtyroninem ovlivněných
mitochondrií. Tento závěr je nepochybným důkazem, že trijodtyronin působí právě na
tento MPTP.
Tato práce byla podpořena granty MSM 0021620820
4.
PROTIZÁNĚTLIVÉ LÁTKY MODULUJÍ ENDOTOXINEM INDUKOVANÉ
POŠKOZENÍ JATER U POTKANŮ
3
Kolouchová G, Hiršová P, Brčáková E, Fuksa L, Cermanová J, Hroch M, Chládek J,
Mokrý J, Martínková J, Mičuda S
Ústav farmakologie, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové
Úvod:
Endotoxinem indukované poškození jater je asociováno se změnou exprese a funkce
hepatobiliárních transportních proteinů. Tyto změny jsou regulovány prozánětlivými
cytokiny (uvolňovanými z Kupfferových buněk a leukocytů) a mohou být ovlivněny
protizánětlivými látkami. Nicméně vliv těchto látek na profil cytokinů a jejich vztah k
transportérům žlučových kyselin a léčiv není zatím detailně popsán. Cílem této studie
bylo hodnocení potenciálního terapeutického významu protizánětlivých látek
dexametazonu (Dex) a anakinry (Ana; antagonisty IL-1 receptoru) v terapii jaterního
poškození během endotoxémie u potkanů.
Metodika:
Potkani kmene Wistar (n = 6, v každé skupině; 280 – 320 g) byli rozděleni do čtyř
skupin: kontrolní skupina; LPS (lipopolysacharid podaný jednorázově i.p., 4 mg/kg);
Dex-LPS (předléčba dexametazonem, 10 mg/kg i.p. hodinu před aplikací LPS); a
skupina Ana-LPS (předléčba anakinrou, 10mg/kg i.p. každých 6 hodin). Vzorky krve
a jater byly odebrány 12 hodin po aplikaci LPS. Plazmatické koncentrace cytokinů
byly stanoveny pomocí Cytokine Quantibody Array kitu (RayBiotech). Změny exprese
transportérů (Ntcp, Oatp1a4, Mdr1a/b, Mrp2, Mrp3, Mrp4 a Bsep) na úrovni mRNA
byly hodnoceny qRT-PCR.
Výsledky:
Oproti kontrole byly ve skupině LPS pozorovány zvýšené plazmatické koncentrace
chemokinu MCP-1 (Monocyte Chemoattractant Protein-1), adhezní molekuly ICAM-1
(Intercellular Adhesion Molecule-1), interfenonu gama (INF-gama), leptinu a
interleukinů 6 a 10 (IL-6, IL-10) na 256 %, 312 %, 799 %, 991 % a 275 % a 789 %.
Předléčba dexametazonem vedla k inhibici produkce prozánětlivých interleukinů a ke
zvýšení plazmatických hladin ICAM-1, MCP-1, IL-10, leptinu, tkáňového inhibitoru
metaloproteináz TIMP-1 (Tissue Inhibitor of Metalloproteinase-1) a L-selektinu na
419 %, 385 %, 1419 %, 1355 %, 213 % a 221 % v porovnání s kontrolou. Anakinra
snížila tvorbu IL-1beta a INF-gama na 7 % a 84 % oproti kontrole. Předléčba
dexamethasonem a anakirnou vedla ke zmírnění LPS indukované down-regulace
Ntcp z 5 % na 22 % a 9 %, Bsep z 25 % na 64 % a 26 %, Oatp1a4 z 2 % na 17 % a
3 %, Mrp2 z 2 % na 16 % a 2 %. Dexametazon i anakinra indukovaly expresi Mrp4
transportního proteinu na 150 % a 163 % v porovnání s kontrolou.
Závěr:
Získané profily cytokinů poukazují na významný vliv mononukleárních leukocytů na
vývoj endotoxinem indukovaného jaterního poškození. Tyto změny byly pozitivně
ovlivněny zejména kortikoidní terapií. Selektivní inhibice IL-1 měla pouze omezený
vliv na koncentraci sledovaných cytokinů. Tyto poznatky jsou podpořeny také
výraznými změnami v expresi hlavních transportních proteinů pro léčiva a žlučové
kyseliny po podání dexametazonu a minimálními změnami v případě inhibice IL-1
receptoru.
Tato studie vznikla za podpory grantu MSM OC09072.
5.
4
ZMĚNY EXPRESE TRANSKRIPTŮ SE VZTAHEM K FUNKCI MITOCHONDRIÍ
BĚHEM JATERNÍ REGENERACE PO PARCIÁLNÍ HEPATEKTOMII
Rychtrmoc D 1,2, Libra A 2, Pospíšilová M 1, Bunček M 2, Červinková Z 1
1Ústav fyziologie, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze
2Generi Biotech s.r.o., Hradec Králové
Úvod:
Na našem pracovišti se zabýváme otázkou role mitochondrií při regeneraci jater již
několik let. Dosud jsme aktivitu mitochondrií studovali pomocí biochemických
ukazatelů a vysokoúčinné respirometrie. Nově provádíme analýzy genové exprese
pomocí DNA čipů. Zaměřili jsme se tedy na expresi transkriptů se vztahem k
mitochondriím v různých intervalech po parciální hepatektomii.
Materiál a metodika:
10 potkaních samců kmene Wistar o hmotnosti 200 – 230 g bylo rozděleno do skupin
po 2 (operovaní) resp. 4 (kontrolní). U 6 z nich byla provedena 2/3 hepatektomie
(PH) dle Higginse a Andersona s délkou přežívání 1, 7 a 14 dní. Vzorky regenerující
jaterní tkáně jsme odebrali do tekutého dusíku. Standardní fenol-chloroformovou
extrakcí jsme získali celkovou RNA, a z ní, pro analýzu na DNA čipech, dsRNA přímo
značenou fluorescenčními barvami Cy 3 a Cy 5, podle protokolů v Amino Allyl
MessageAmp™ II aRNA Amplification Kit (Ambion Inc.). Provedli jsme dvoubarevně
značené hybridizace vzorků vždy proti intaktní kontrole na celogenomové čipy s
oligonukleotidovými sondami (29K Rat Array, Microarrays Inc.). Bioinformatické
zpracování výsledků bylo provedeno v prostředí jazyka R, s pomocí aplikací
Bioconductor a MeV.
Výsledky:
Pro intervaly 1, 7 a 14 dní po PH jsme stanovili pořadí vždy 1000 transkriptů s
nejvíce změněnou expresí oproti intaktním kontrolám. Změny za touto empirickou
hranicí lze již při citlivosti použité metody považovat za nevýznamné. V těchto datech
jsme vyhledali transkripty se vztahem ke struktuře a funkci mitochondrií. Bylo to
celkem 105 transkriptů, z nichž 73 bylo zastoupeno jen v jednom intervalu. Výsledky
prezentujeme formou tabulky s uvedením: symbolu transkriptu, intervalů, v nichž byly
zaznamenány a příslušných hodnot změn exprese a popisu funkce transkriptu.
Závěr:
Zjistili jsme změny exprese genů se vztahem k úloze mitochondrií v procesu
regenerace jater. Získané výsledky doplníme o data z dalších intervalů a poté
použijeme jako východiska pro další experimenty.
Dedikace:
Tato práce byla podpořena grantem MSM 0021620820 a grantem Lékařské fakulty
UK v Hradci Králové s podporou firmy ROCHE č. 84024.
6.
NOVÉ PŘÍSTUPY K MOLEKULÁRNĚ GENETICKÉ ANALÝZE U PACIENTŮ S
DEFICITEM ORNITHIN TRANSKARBAMYLÁZY
Lukšan O (1), Hřebíček M (2), Jirsa M (1), Dvořáková L (2)
(1) IKEM, Praha; (2) Ústav dědičných metabolických poruch 1.LFUK a VFN, Praha
Úvod: Ornithin transkarbamyláza (OTC) je jaterní enzym katalyzující syntézu citrulinu
z ornithinu a karbamoylfosfátu. Deficit OTC je nejčastějším dědičným onemocněním
5
ze skupiny poruch močovinového cyklu. Fenotypové spektrum zahrnuje
hyperamonemické koma s úmrtím v novorozeneckém věku i akutní a chronické
projevy nastupující později. Onemocnění je považováno za gonosomálně recesivní,
příznaky však bývají přítomné i u heterozygotních žen. Za hlavní příčinu ovlivňující
fenotyp u dívek bývá uváděno zešikmení X-inaktivace.
Pacienti a metody: Na pracovišti ÚDMP bylo vyšetřeno 28 probandů, jejichž
biochemická vyšetření podporovala diagnózu deficitu OTC. Vedle mutační analýzy
genu OTC sekvenováním bylo zavedeno vyšetření heterozygotních delecí či
duplikací metodou MLPA. K identifikaci začátku transkripce OTC byla použita
technika RACE. Aktivita regulačních oblastí genu byla studována duální
luciferázovou esejí.
Výsledky: U 20 probandů byly nalezeny patogenní mutace v kódujicí oblasti genu a v
přilehlých intronických oblastech. U jedné pacientky byla technikou MLPA
charakterizována delece 3 exonů. U 8 probandů nebyla kauzativní mutace nalezena.
V jedné rodině byla nalezena bodová záměna c.-366A>G v oblasti promotoru, která u
nosičů segregovala s fenotypem. Byly nalezeny 3 alternativní počátky traskripce
OTC 95, 119 a 169 bp před iniciačním kodonem. Na základě homologie s potkaním
genem OTC pak byla nalezena kandidátní promotorová oblast a potenciální
enhancer. Luciferázovou esejí bylo potvrzeno, že obě oblasti regulují expresi genu.
Srovnáním aktivity normální a mutované varianty samotného promotoru nebyl v
expresi luciferázy zaznamenán rozdíl. Při interakci promotoru s enhancerem se však
projevilo snížení exprese luciferázy v případě variace c.-366A>G o cca 50%.
Závěr: Práce potvrzuje, že vedle klasických mutací v OTC mohou chorobu vyvolat i
variace v regulačních oblastech genu. Výsledky nasvědčují, že mutace c.-366A>G
může mít vliv na interakci promotoru s enhancerem.
7.
VZTAH MEZI VÝSKYTEM METABOLICKÉHO SYNDROMU A ZVÝŠENÝCH
HLADIN TRANSAMINÁZ U POPULACE VOJENSKÝCH PROFESIONÁLŮ AČR
Fajfrová J, Šafka V, Pavlík V, Hlúbik P
Fakulta vojenského zdravotnictví UO
Úvod: Nealkoholická steatóza jater (Nonalcoholic fatty liver disease - NAFLD) je v
současnosti považována za nejčastější chronického onemocnění jater, které může
vést až k jaterní cirhóze, k jaternímu selhání i k hepatocelulárnímu karcinomu. V
posledních letech je NAFLD rovněž diskutována v souvislosti s metabolickým
syndromem.
Cílem naší práce bylo analyzovat data z preventivních prohlídek vojáků z povolání se
zaměřením na výskyt zvýšené aktivity transamináz a jednotlivých složek
metabolického syndromu.
Metodika: Hodnotili jsme 4.231 mužů a 517 žen s průměrným věkem 37,6 ± 7,5 resp.
36,7 ± 7,2 let. Sledované parametry byly BMI, obvod pasu, ALT, GMT, glykémie,
celkový cholesterol, HDL cholesterol, triglyceridy.
Výsledky: Zvýšená aktivita ALT byla nalezena u 20 % mužů a u 2 % žen. Zvýšenou
aktivitu GMT mělo 17 % mužů a 3 % žen. 56 % mužů mělo nadváhu a 12 % obezitu.
Nadváha u žen byla z 25 % a obezita v 6 %. Vojáci, kteří měli zvýšenou aktivitu ALT
měli z 62 % nadváhu a ve 23 % obezitu. U žen byl nález obdobný: 42 % mělo
nadváhu a 25 % obezitu. Dvacet procent vojáků a 42 % vojákyň se zvýšenou
6
aktivitou ALT mělo zároveň i zvýšenou glykémii nalačno a až 50 % mužů a 25 % žen
mělo hypertriglyceridemii.
V našem souboru rizikové faktory pro zvýšení ALT byly u mužů BMI > 30 kg/m2 (OR
5,6; 95% CI 4,3-7,2), obvod pasu >102cm (OR 3,9; 95% CI 3,2-4,8),
hypertriglyceridemie (OR 2,5; 95% CI 2,1-2,9), porucha glykémie nalačno (OR 2,1;
95% CI 1,7-2,6). Při současném výskytu BMI > 30 kg/m2 a glykémie nalačno nad 5,6
mmol/l (OR 11,3; 95% CI 7,3-17,5).
U žen se jednalo o porucha glykémie nalačno (OR 14,2; 95% CI 2,6-77,2), BMI > 30
kg/m2 (OR 9,5; 95% CI 2-44,5) a sníženou hladinu HDL cholesterolu (OR 4,0; 95%
CI 1,2-13). Při kombinaci více faktorů: obvod pasu > 88 cm a glykémie nalačno nad
5,6 mmol/l (OR 22,6; 95% CI 4,7- 109,4) a BMI > 30 kg/m2 spolu s glykémie nalačno
nad 5,6 mmol/l (OR 68,2; 95% CI 11-424,2).
Závěr: Populace vojenských profesionálů je velice výběrová, reprezentovaná
především mladými jedinci bez závažnějších zdravotních potíží. Proto je velmi
alarmující nález zvýšených hladin transamináz u pětiny vojenské populace, ale také
vysoký podíl jedinců s nadváhou a obezitou, kdy prakticky jen třetina vojáků z
povolání má normální tělesnou hmotnost. Na základě získaných údajů jsme si ověřili
významný vztah mezi aktivitou transamináz a složkami metabolického syndromu. Se
vrůstajícím výskytem obezity a diabetu v populaci musíme předpokládat i častější
výskyt nealkoholické steatózy jater, kdy její prevalence se celosvětově zvyšuje. Proto
by se na diagnózu NAFLD mělo pomýšlet vždy při náhodném zjištění zvýšených
aktivit transamináz, po vyloučení jiných příčin jaterního postižení, zejména pokud
jsou spojeny s výskytem dalších metabolických onemocnění jako jsou diabetes,
obezita anebo dislipidemie. Včasné odhalení NAFLD a zahájení léčby a režimových
opatření je zásadní pro vlastní průběh onemocnění.
Podpořeno výzkumným záměrem MO OFVZ0000502
8.
INHIBICE GLUTATHIONREDUKTASY – DŮLEŽITÝ MECHANISMUS
ACETAMINOFENOVÉ TOXICITY
Roušar T (1,2), Kučera O (1), Pařík P (3), Žáková P (2), Křiváková P (1) &
Červinková Z (1)
(1)Ústav fyziologie, LF v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze, Hradec Králové;
(2) Katedra biologických a biochemických věd, FCHT, Univerzita Pardubice,
Pardubice; (3) Ústav organické chemie a technologie, FCHT, Univerzita Pardubice,
Pardubice. [email protected]
Úvod: Předávkování acetaminofenem (APAP) patří k nejčastějším příčinám akutního
jaterního selhání. Vlastní příčina tohoto jevu není stále i přes intenzivní studium zcela
poznána. Celkem byly definovány dvě možné teorie, žádná z nich ale mechanismus
APAP toxicity nevysvětluje beze zbytku.
Cíl: V naší práci jsme se zaměřili na testování hypotézy, zda námi dříve popsaná
inhibice glutathionreduktasy v hepatocytech inkubovaných s acetaminofenem in vitro
má přímou souvislost s hepatotoxickým působením APAP, resp. zda může být tento
enzym inhibován produktem acetaminofenového metabolismu.
Metody: Enzymovou inhibici jsme testovali ve vzorcích hepatocytární
glutathionreduktasy (GR) získané z lyzátů hepatocytů, které byly izolovány
dvoustupňovou kolagenasovou perfúzí z potkaních samců kmene Wistar. Aktivita GR
7
byla detekována spektrofotometricky jako úbytek absorbance NADPH při λ = 340 nm.
Konjugát acetaminofenu a glutathionu (APAP-SG) byl připraven organickou syntézou
a jeho čistota byla ověřena pomocí kolonové a tenkovrstvé chromatografie.
Výsledky: Při testování možné inhibice GR jsme prokázali, že GR může být skutečně
v přítomnosti konjugátu glutathionu a acetaminofenu inhibována. Inhibice byla
testována u řady koncentrací APAP-SG; u 0,74 mM APAP-SG byla prokázána
inhibice o 28 %, pro 2,9 mM APAP-SG o 52 % oproti kontrolním hodnotám.
Závěr: Naše hypotéza, že GR je inhibována metabolitem acetaminofenu, byla
potvrzena našimi výsledky. Toto zjištění mění zcela dosud platné závěry, neboť
konjugát APAP-SG byl považován za detoxikační produkt, který hepatocyty
produkují, aby byly chráněny před toxickými účinky APAP. Náš nález tedy vede ke
zcela novým souvislostem, které i mohou vysvětlit dosud sporné nálezy uvedené v
některých publikovaných pracích.
Poděkování: Tato práce byla podpořena granty MSM0021627502, MSM0021620820
a GAUK 90/2006.
9.
FATÁLNÍ POŠKOZENÍ JATER AMIODARONEM – KASUISTIKA
Škodová M, Fejfar T, Týčová V, Hůlek P, Jirkovský V
II. interní klinika, Fingerlandův ústav patologie
Fakultní nemocnice Hradec Králové
Amiodaron vyvolává toxické poškození plic, rohovky, štítné žlázy, periferních nervů a
jater.
U 15-50% pacientů užívajících amiodaron se hepatotoxicita obvykle projeví
vzestupem transamináz, vyvine se za déle než l rok od začátku užívání, ale může se
projevit i po l měsíci.
Spektrum toxicity je široké,od izolovaného asymptomatického zvýšení transamináz
až po prudké smrtelné jaterní poškození. Výskyt a vážnost vedlejších účinků je ve
vzájemném vztahu s koncentrací v séru a dávkování se má udržovat mezi 210–600
mg denně.
Jaterní histologie vykazuje obraz podobný akutní alkoholové hepatitidě s fibrózou a
občas s výraznou duktální proliferací. 72 letý nemocný se od 47 let léčil pro
ischemickou chorobu srdeční, ve 64 letech podstoupil revaskularizační operaci. V 68
letech pro opakované paroxysmy fibrilace síní, subjektivně nepříjemně vnímané, byla
zahájena terapie Cordaronem.
Užíval Cordaron trvale 4 roky od dávky 100 mg až do 600 mg denně. Transaminázy
a TSH byly před zahájením Cordaronu v normě a byly kontrolovány 1 x za ½ roku,UZ
jater byl po 1 roce užívání - játra byla normální velikosti, přiměřené echogenity. Po
3,5 letém užívání vzestup transamináz ALT 3,67, AST 3, 68, kontrolní UZ prokázal
hepatomegalii s obrazem steatofibrózy až incip. mikronodulární přestavby. Následně
pro zhoršení stavu – rychlý nárůst ascitu, otoky DK, jaterní biopsie prokázala těžkou
periportální až septální fibrózu s malouzlovou jaterní cirhózou a mikrovakuolární
steatosou, perisinusoidální fibrózou,
Malloryho hyalinem a satelitozou kolem ballonově změněných hepatocytů.
Současně HRTC plic prokázalo susp. intersticiální poškození plic amiodaronem a byl
nález na rohovce. Nemocný po měsíci zemřel pod obrazem dekompensace jaterní
cirhózy.
Závěr: 4leté trvalé užívání amiodaronu vedlo k poškození jater, přesto že nemocný
měl kardiologem pravidelně sledované jaterní testy a UZ jater.
8
10.
AKTIVITA PARAOXONÁZY V SÉRE PACIENTOV S CHRONICKÝMI
OCHORENIAMI PEČENE
Turecký L, Kupčová V, Szántová M, Uhlíková E
Ústav lek.chémie, biochémie a klinickej biochémie LFUK a III.interná klinika LFUK,
Lekárska fakulta Bratislava, Slovensko
Úvod: Paraoxonáza (PON) je enzým, ktorý sa v krvnom sére viaže na HDL
lipoproteíny a ktorého fyziologickou funkciou je ochrana LDL lipoproteínov pred
oxidačnými modifikáciami. V pečeni sa viaže PON na membrány endoplazmatického
retikula. Možno predpokladať, že PON bude v hepatocytoch zohrávať
hepatoprotektívnu antioxidačnú úlohu, keďže práve hepatálne mikrozómy sú spojené
s produkciou reaktívnych voľných radikálov. Pečeň je zároveň miestom syntézy PON
a niektorí autori sa domnievajú, že aktivita PON by mohla slúžiť ako parameter pre
posudzovanie funkcie pečene. Úlohou našej štúdie bolo sledovať vzťah medzi
sérovou aktivitou paraoxonázy a funkciou pečene.
Metódy: Vyšetrovaný súbor tvorilo 161 pacientov s chronickými ochoreniami pečene
(60 pacientov s cirhózou pečene, 52 pacientov s chronickou hepatitídou typu B a C a
49 pacientov s alkoholovou steatózou pečene). Pre monitorovanie funkcie pečene
sme použili plazmatické hladiny albumínu, prealbumínu, transferínu a cholínesterázy.
Pri stanovení aktivity paraoxonázy sme používali ako substrát paraoxon.
Výsledky: Výsledky našej štúdie ukázali signifikantný pokles aktivity PON v sére
pacientov s chronickými ochoreniami pečene (kontroly 185 U/l, steatóza pečene 160
U/l, chronické hepatitídy 99 U/l a cirhóza pečene 52 U/l). Ostatné funkčné parametre
(cholínesteráza: 5200 U/l, 6500 U/l, 4800 U/l, 2200 U/l, prealbumín: 360 mg/l, 340
mg/l, 280 mg/l, 120 mg/l, albumín: 42 g/l, 39 g/l, 35 g/l, 27 g/l). Pri sledovaní vzťahu
medzi aktivitou PON a štandardnými parametrami pre hodnotenie funkcie pečene sa
ukázala signifikantná korelácia.
Diskusia/Závery: Signifikantný pokles aktivity sérovej paraoxonázy u pacientov s
chronickými ochoreniami pečene bol vo vzťahu ku stupňu hepatálnej dysfunkcie.
Pokles aktivity PON by mohol súvisieť aj s patogenézou hepatálnej fibrogenézy,
pretože je známe, že oxidačný stres zohráva dôležitú úlohu pri iniciácii a udržiavaní
novotvorby väziva v pečeni. Zároveň sa ukázalo, že aktivita PON by mohla doplniť
paletu laboratórnych ukazovateľov pre hodnotenie funkcie pečene.
Práca vznikla v rámci riešenia grantového projektu VEGA 1/4268/07
11.
AKTIVITA PARAOXONÁZY V SÉRE A OXIDAČNÝ STRES U PACIENTOV S
DIABETES MELLITUS TYP II
Uhlíková E, Kupčová V, Mojto V, Turecký L
Ústav lek.chémie, biochémie a klinickej biochémie LFUK a III.interná klinika LFUK,
9
Lekárska fakulta Bratislava, Slovensko
Úvod: Pojem nealkoholová tuková choroba pečene (non-alcoholic fatty liver disease,
NAFLD) zahŕňa širokú škálu patologických zmien od zvýšeného obsahu tuku v
hepatocytoch, cez poškodenie pečene spojené so zápalovou reakciou a fibrózou až
po kryptogénnu cirhózu a jej komplikácie. Predpokladá sa, že oxidačný stres zohráva
jednu z kľúčových úloh v patogenéze NASH. V literatúre je viacero informácii
nasvedčujúcich tomu, že steatóza pečene u diabetikov 2.typu je dôležitým
prekurzorom pri rozvoji fibrózy a hepatálneho poškodenia u týchto pacientov.
Paraoxonáza (PON) je enzým nachádzajúci sa vo viacerých tkanivách, avšak
predominantne v pečeni. Presná fyziologická úloha PON nie je celkom jasná, ale
predpokladá sa, že by mohla zohrávať dôležitú protektívnu úlohu pri oxidačnom
strese. Úlohou našej štúdie bolo sledovať zmeny aktivity PON vo vzťahu k
oxidačnému stresu u pacientov s diabetom 2.typu.
Metódy: vyšetrovaný súbor tvorilo 58 pacientov s diabetom 2.typu. Aktivitu PON sme
stanovovali pomocou paraoxonu ako substrátu. Aktivitu lipoperoxidácie u pacientov s
DM sme sledovali pomocou vyšetrenia hladiny konjugovaných diénov a MDA v
plazme.
Výsledky: Výsledky našej štúdie ukázali pokles aktivity PON v sére pacientov s DM v
porovnaní s kontrolným súborom (135 U/l vs. 182 U/l). Po rozdelení pacientov s
diabetom na skupinu pacientov s chronickými komplikáciami DM a skupinu bez
komplikácií sa ukázala signifikantne vyššia aktivita PON u pacientov bez komplikácií
(155 U/l vs. 101 U/l). Hladiny MDA boli u diabetikov signifikantne vyššie ako v
kontrolnom súbore (10 nmol/l vs. 6 nmol/l). Podobne aj koncentrácia konjugovaných
dienov bola v precipitovanej LDL frakcii vyššia u diabetikov ako u kontrol (86,4 umol/l
vs. 56,4 umol/l). Zistili sme signifikantnú koreláciu medzi aktivitou PON a hladinou
konjugovaných dienov v precipitovanej frakcii LDL (P>0,001).
Diskusia/Závery: Výsledky našej štúdie ukazujú, že PON by mohla zohrávať dôležitú
úlohu v antioxidačnom systéme. Je možné, že pokles aktivity PON u pacientov s
diabetom by mohol byť jedným z faktorov podieľajúcim sa na zvýšení oxidačného
stresu v pečeni a indukcii NASH u týchto pacientov.
Práca vznikla v rámci riešenia grantového projektu VEGA 1/4268/07
12.
NÁTRIURETICKÝ PEPTID TYPU B (BNP): MOŽNOSTI UŽITÍ V PREDIKCI RIZIKA
ČASNÉHO ÚMRTÍ U NEMOCNÝCH PODSTUPUJÍCÍCH TIPS
Fejfar T1, Šafka V1, Hůlek P1, Jirkovský V1, Solař M2, Pudil R2, Žaloudková E3,
Wasylivová V1, Vaňásek T1, Fendrichová M1
(1)II. interní klinika,
(2)I. interní klinika,
(3) Ústav klinické biochemie a diagnostiky
Fakultní nemocnice Univerzity Karlovy v Hradci Králové
Úvod:Stanovení prognózy nemocných s dekompenzovanou jaterní cirhózou je
10
obtížné. Prognóza je jistě ovlivněna i závažností oběhových změn asociovaných se
syndromem portální hypertenze.
Cíl:Stanovení NT-proBNP jako možného ukazatele rizika úmrtí u nemocných
léčených transjugulární intrahepatální portosystémovou spojkou (TIPS) a porovnat
výpovědní hodnotu s Childovou-Pughovou(Ch-P)klasifikací a Na-MELD skóre.
Soubor nemocných:Od června 2005 do července 2008 bylo vyšetřeno a dále
sledováno 55 nemocných podstupujících TIPS. Soubor tvořilo 16 žen (29%) a 39
mužů (71%) průměrného věku 55,5 let. Etiologie jaterního byla v 59 %
alkoholová.TIPS byl ve všech případech indikován elektivně-u 40 nemocných pro
refrakterní ascites(72 %), u 12 (21%) nemocných pro recidivující krvácení z jícnových
varixů a u 3 (7 %) pro jaterní hydrotorax. Dle Ch-P klasifikace 8 nemocných patřilo do
skupiny A, 32 do skupiny B a 15 do skupiny C. Kalkulace MELD skóre byla
provedena dle platných doporučení OPTN (průměr.14 bodů <7;25 > ) a natriem
korigované MELD skóre (Na-MELD, průměr 19 bodů <7;29 >). Odběry na stanovení
pro-BNP, ANP i běžná laboratorní stanovení byla proveden za standardních
podmínek ráno před výkonem a 20 hodin po výkonu. Statistické zpracování bylo
provedeno v programu Statistica (7.0) a NCSS (verze 6.0).
Výsledky:U všech nemocných došlo po TIPS k významnému (p<0.0005) vzestupu
NT-proBNP, v průměru z 58 <3;378> na 212 <7;1441> pmol/l. Průměrná doba
sledování byla 14,3 měsíce <0,1;38,8 >. Během sledování zemřelo 22 nemocných, 4
nemocní podstoupili OLTx. Při hodnocení přežívání dle Kaplan-Meiera s ohledem k
Ch-P klasifikaci se rozdíl blížil statistické významnosti pro podskupiny A a C.
Statistické významnosti se blížil rozdíl v přežití nemocných rozdělených dle hodnoty
lnNT-proBNP před výkonem (nad a pod 4), a při rozdělení dle hodnoty rozdílu NTproBNP před a po výkonu >100 (deltaNT-proBNP). V tříměsíčním horizontu pro
podskupiny s cut-off lnNT-proBNP>4 a deltaNT-proBNP>100 dosahoval rozdíl v
přežívání statistické významnosti (p<0,05), se senzitivitou 68% a specificitou 80%
(АUC 0,69). Středně silná prediktivní síla pro 3 měsíční přežívání byla prokázána i u
Na-MELD skóre (AUC 0,76, senzitivita 63%, specificita 80% pro cut-off 23)
Coxova regresní analýza nevykazovala statisticky významnou predikci dlouhodobého
přežívání pro žádný ze sledovaných a kalkulovaných parametrů (Ch-P, MELD, NaMELD, hodnoty bilirubinu, kreatininu,albuminu,trombocytů,INR,NT-proBNP,lnNTproBNP).
Závěr: V multivariantní analýze v našem souboru nemocných žádný ze sledovaných
parametrů signifikantně nepredikoval riziko úmrtí v dlouhodobém horizontu.
Vyšší hodnota NT-proBNP před výkonem je asociována s vyšším rizikem úmrtí v
prvních třech měsících po TIPS a prediktivní síla je srovnatelná s prediktivní sílou
standardního Na-MELD skóre.
Práce byla uveřejněna s podporou VZ – MZO 00179906 a IGA MZČR NR8419-4
13.
ÚČINEK THIOACETAMIDU NA POTKANÍ JÁTRA V PODMÍNKÁCH IN VITRO A IN
VIVO
1
Křiváková P, 1 Kučera O, 1 Roušar T, 1 Lotková H, 1 Endlicher R, 2 Gunčová I,
1
Červinková Z
1
Ústav fyziologie, 2Ústav histologie a embryologie, Lékařská fakulta v Hradci Králové,
Univerzita Karlova v Praze
11
Úvod a cíle: Thioacetamid (TAA) je hepatotoxin a hepatokancerogen. Po
jednorázovém podání navozuje centrilobulární nekrózu s následnou regenerační
odpovědí jater. Detailní mechanizmus účinku TAA není zcela objasněn. Zdá se, že
energetický metabolizmus hraje velmi významnou roli při reparačních procesech.
Zkoumali jsme účinek TAA v podmínkách in vitro a po jednorázovém podání v
podmínkách in vivo.
Metody: Hepatocyty jsme izolovali ze samců potkanů kmene Wistar metodou
dvoustupňové perfúze pomocí kolagenázy. Buňky byly kultivovány na Petriho
miskách potažených kolagenem a 24 hodin inkubovány s TAA (5 – 100 mM). Měřili
jsme únik LDH do média, syntézu urey a albuminu, obsah intracelulárního GSH,
GSSG a hodnotili mitochondriální respiraci (Oxygraf Oroboros-2k).
Potkanům byl jednorázově i.p. podán TAA v dávce 100 mg/kg. K usmrcení došlo 24,
48 a 72 hodiny po podání TAA. V séru jsme měřili aktivitu ALT, AST, obsah
celkového cholesterolu, TAG a bilirubinu. Část jater byla odebrána na histologické
vyšetření (H+E, BrdU). V jaterním homogenátu jsme stanovovali koncentraci
malondialdehydu a IL-6. Hodnotili jsme respiraci izolovaných mitochondrií.
Výsledky a závěry: V podmínkách in vitro dochází vlivem účinku TAA k úniku LDH
(od 30 mM TAA, p<0,05), ke snížení syntézy urey (od 20 mM TAA, p<0,001) a
albuminu (od 10 mM TAA p<0,001), k poklesu intracelulárního GSH (od 5 mM,
p<0,001) a ke snížení mitochondriální respirace (od 50 mM, p<0,05). Naše výsledky
ukazují, že TAA více inhibuje aktivitu NADH-dependentních dehydrogenáz (70 mM
TAA – 25%) než aktivitu sukcinátdehydrogenázy (70 mM – 45%). V podmínkách in
vivo thioacetamid po 24 hodinách navodil centrilobulární nekrózu s kulatobuněčným
infiltrátem s výraznou příměsí eozinofilů. Po 48 hodinách již byly patrny známky
regenerace. Mitochondriální respirace aktivovaná NADH-dependentními
dehydrogenázami byla snížená jen po 24 hodinách (70%) a aktivita
sukcinátdehydrogenázy nebyla TAA ovlivněna vůbec. V souvislosti s těmito nálezy
může být zajímavé ovlivnění substrátové specifity v regenerujících játrech.
Tato práce byla podpořena granty MSM 0021620820 a GAČR 305/09/P145
14.
VLIV RESVERATROLU NA EXPRESI TRANSPORTNÍCH PROTEINŮ V JÁTRECH
A LEDVINÁCH U POTKANŮ S BILIÁRNÍ CIRHÓZOU
Brčáková E, Fuksa L, Cermanová J, Kolouchová G, Hiršová P, Hroch M, Chládek J,
Mokrý J, Martínková J, Mičuda S
Ústav farmakologie LF UK, Šimkova 870, Hradec Králové, 500 38
Úvod:
Obstrukční cholestáza je klinický syndrom způsobený poškozením toku a sekrece
žluče ve žlučovodech, který vede k jaterní a systémové kumulaci potenciálně
toxických látek (žlučových kyselin a bilirubinu). Spontánní anticholestatickou
odpovědí hepatocytů je změna exprese některých transportních proteinů s cílem
omezit kumulaci endo- a xenobiotik. Jelikož působení těchto anticholestatických
mechanismů není dostačující pro zamezení progradujícího poškození jater, existuje
velká snaha nalézt léčiva, která by podpořila tyto kompenzační děje. Cílem této
studie bylo prozkoumat potenciálně terapeutický efekt resveratrolu, látky s
protizánětlivým a antioxidačním účinkem, na expresi transportních proteinů (P-gp,
Mrp2 a Oatp1a4) u potkanů s biliární cirhózou (navozenou dlouhodobým podvazem
12
žlučovodu), společně s detailní kinetickou studií azitromycinu (AZT), specifického
substrátu těchto transportérů.
Metodika:
Potkani kmene Wistar (n = 6, v každé skupině; 280 – 320 g) byli rozděleni do tří
skupin: BDO (podvaz žlučovodu trvající 28 dní); BDO-R (potkani s podvazem
žlučovodu a terapií resveratrolem; 10 mg/kg/den, p.o.); kontrolní skupina (shamoperace). Následně byla provedena in vivo kinetická studie (240 min), na jejímž
úvodu byl všem jedincům podán bolus AZT (20 mg/kg). Změny exprese transportérů
na úrovni mRNA a proteinu byly hodnoceny qRT-PCR a Western blotem. Verifikace
cholestatického poškození jater byla provedena kompletní biochemickou a
histologickou analýzou.
Výsledky:
Cholestáza vedla k významnému poklesu exprese jaterních transportérů na úrovni
mRNA i proteinu – Mrp2 na 42 % a 31 % a Oatp1a4 na 39 % a 31 %. Exprese P-gp
byla zvýšena u BDO zvířat na 344 % na úrovni mRNA a 1013 % na úrovni proteinu.
Tyto změny byly asociovány se snížením biliární exkrece AZT na 51 %. Terapie
resveratrolem vedla k další redukci transportu léčiva do žluče na 18 %. Renální
exkrece AZT nebyla cholestázou ovlivněna, nicméně byla pozorována tendence ke
sníženému vylučování AZT do moče u zvířat léčených resveratrolem. Terapie
resveratrolem vedla k restituci všech změn exprese transportérů pro AZT
indukovaných cholestázou v játrech a ledvinách. Na úrovni mRNA bylo v játrech
pozorováno zvýšení exprese Mrp2 na 164 %, Oatp1a4 na 127 % a snížení exprese
P-gp na 68 %. Množství Mrp2 a Oat1a4 proteinu se zvýšilo na 43 % a 72 % a
množství P-gp snížilo na 184 % u BDO-R v porovnání s BDO. V ledvinách byla
exprese Mrp2 snížena na 116 % a 130 % a exprese P-gp na 92 % a 89 % na úrovni
mRNA i proteinu u BDO-R.
Závěr:
Z výsledků studie vyplývá, že navzdory pozitivnímu působení resveratrolu na
cholestázou indukované změny hlavních transportních proteinů pro AZT v játrech a
ledvinách může resveratrol inhibovat biliární a eventuálně i renální exkreci AZT
blokádou jeho kanalikulární exkrece.
Tato studie vznikla za podpory grantu MSM 0021620820.
15.
PRO-HEPCIDIN U PACIENTŮ S JATERNÍM ONEMOCNĚNÍM
Dostalíková-Čimburová M1, Krátká K2, Stránský J2, Půtová I2, Cieslarová B2, Hejda
V3, Horák J2
1 Oddělení buněčné a molekulární biologie a Centrum pro výzkum diabetu,
metabolismu a výživy 3.LF UK, Praha 2 I. Interní klinika, FNKV, Praha 3 I. Interní
klinika, Odd. gastroenterologie a hepatologie, FN Plzeň
Úvod: Hepcidin je považován za klíčový regulátor metabolismu železa. Reaguje na
množství železa v organismu - snižuje jeho resorpci ve střevě a zadržuje železo v
makrofágovém systému, čímž způsobí pokles železa v plasmě, z dlouhodobého
hlediska zabraňuje jeho akumulaci v organismu. Hladiny hepcidinu se zvyšují i při
zánětu (zde je jeho exprese ovlivněna zánětlivými cytokiny). Důležitou roli hraje i při
anemii a hypoxii. Mechanismus účinku je dán vazbou na ferroportin (exportér železa
13
z buněk). U některých jaterních onemocnění byla pozorována akumulace železa, role
hepcidinu u těchto stavů je nejasná. Cílem studie bylo zjistit sérové hladiny prohepcidinu u pacientů s jaterním onemocněním.
Pacienti a metodika: U pacientů s jaterním onemocněním (hemochromatóza, PCT,
hepatitida B a C, alkoholické jaterní postižení, kontrolní skupina) byly stanoveny
parametry metabolismu železa (sérové železo, saturace transferinu, sérový ferritin),
krevní obraz a jaterní testy. Pomocí PCR-RFLP byly analyzovány mutace v HFE
genu (C282Y, H63D, S65C) – jedná se o gen zodpovědný za hemochromatózu typ I.
Hladiny sérového pro-hepcidinu bylo stanoveny metodou ELISA.
Výsledky a závěr: Při porovnání hladin pro-hepcidinu mezi jednotlivými skupinami
pacientů byla zjištěna statisticky významně nižší hladina pro-hepcidinu u pacientů s
alkoholickým postižením jater ve srovnání s kontrolami (86.82 ng/ml vs. 102.7 ng/ml,
p=0.0039). Překvapivě nebyla tato skutečnost zjištěna u pacientů s
hemochromatózou a porphyria cutanea tarda (kteří sloužili jako příklad pacientů s
akumulací železa a díky přítomnosti mutací v HFE genu s poruchou regulace
metabolismu železa), ačkoliv tito pacienti měli zvýšené sérové železo (31.05 μmol/l),
saturaci transferinu (66.55%), sérový ferritin (619.6 μg/l). Při rozdělení všech
pacientů podle HFE genotypů nebyly rovněž zjištěny statisticky významné rozdíly v
hladinách pro-hepcidinu u příslušných jedinců. U pacientů byla nalezena korelace
mezi hladinou pro-hepcidinu a hematokritem (r=0.4494, p<0.0001) a hemoglobinem
(r=0.4491, p<0.0001).
Projekt je podpořen výzkumným záměrem 3. LF UK: MSM0021620814
14