Collegium 419 a hosté Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)

neděle 14. března 2004, 20:00
Českobratrský evangelický kostel U Salvátora, Salvátorská 1, Praha 1
Collegium 419 a hosté
Program:
Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)
Singet dem Herrn (moteto pro dva smíšené sbory), BWV 225
Jesu, meine Freude (moteto pro pětihlasý smíšený sbor), BWV 227
Missa in A (čtyřhlasý smíšený sbor, sóla a instrumenty), BWV 234
Sólisté:
Irena Pelantová, Barbora Sojková, Renata Pušová – soprán,
Daniela Javorčeková, Silvia Jirásková – alt,
Čeněk Svoboda, Ondřej Socha – tenor,
Jan Petráček, Michael Pospíšil - bas
Collegium 419:
1. soprán - Irena Pelantová, Ludmila Čermáková, Barbora Sojková,
2. soprán - Renata Pušová j.h., Petra Jariabková, Věra Váchová,
Helena Kohlová, alt - Eva Trundová, Daniela Javorčeková, Dita
Brázdilová, Barbora Rybářová, Silvia Jirásková, tenor - Vít Jirásek,
Pavel Pisk, Jiří Vlk, Čeněk Svoboda, Ondřej Socha j.h., Martin
Rudovský j.h., bas - Vojtěch Čáp, Jan Petráček, Luděk Kudláček, Jan
Janovčík, Lukáš Prchal j.h.,
Michael Pospíšil j.h.
spoluúčinkují:
1. housle - Jiřina Štrynclová, 2. housle - Jan Hádek,
viola - Kateřina Trnavská, violoncello - František Kroupa,
1. flétna - Jurjen Tebbens, 2. flétna - Jindra Černá,
kontrabas - Jan Novotný,pozitiv - Jiřina Marešová
dirigují -
Čeněk Svoboda a Marika Pečená
Charakterizovat hudební druh zvaný moteto není úplně jednoduché. Původ je u slova
motetus (od latinského motum = slovo, motetus = otextovaný). Ve středověku (od 12. století)
se s motetem setkáváme jako se specifickou formou vícehlasu. Každý hlas zde zpíval jiný text:
tenor – chorál (tenor v odlišném smyslu, nežli je užíván v současnosti, zde zpívá spodní
dlouhý držený tón), duplum (pohyblivý druhý hlas = motetus – ve vrchní kvintě nad tenorem)
– text související s chorálem, triplum – třetí hlas, vzácněji i quadruplum – čtvrtý hlas.
V polovině 15. století se již vyskytují moteta s jedinýmzhudebňovaným textem, chorální
cantus firmus již bývá rytmizován obdobně jako ostatní hlasy. Nizozemští skladatelé 2.
poloviny 15. století již zpracovávají tématický materiál volnou imitační technikou, během 16.
století (150 let před Bachem) se rozvíjí na půdě moteta (zejména v Itálii) vícesborová technika.
V 17. století je již chápání pojmu moteto velmi široké, kombinují se biblické texty a duchovní
poezie, moteto je neostře ohraničeno od duchovního koncertu a kantáty. Michael Praetorius je
ve svém Syntagma Musicum charakterizuje jako „sakrální kompozici s latinským textem,
komponovanou pro čtyř- až osmihlas“.
Jak bylo chápáno a komponováno moteto v německém luterském prostředí? Počátkem
17. století převládala jednoduchá homofonní sazba, postupem času přibývá kontrapunktické
práce, na přelomu 17. a 18. století je již vyvážena míra homofonie i polyfonie. Skladatelé
využívají velmi různých technik, které odpovídají velmi různému charakteru zhudebňovaných
textu. Typický bývá přehledný a jasný homofonní úvod, v souladu s chápáním luterského
chorálu jako hudební prezentace základních pravd víry.
Moteta byla v 17. stoleti v luterské bohoslužbě její hlavní hudební součástí, zpívala se
po ofertoriu. Ale v době, kdy Bach působí v Lipsku, již ustupují do pozadí a jsou nahrazována
kantátami. Krátká moteta jsou prováděna pouze v úvodu ranních chval a nešpor. Běžně byly
na tomto místě používány kompozice z tehdy oblíbené sbírky německých a italských motet 17.
století, Florillegium Portense. Bach tuto část hudby se sborem nenacvičoval ani neprováděl, od
toho zde byl malý motetový sbor řízený jedním ze starších studentů, prefektem. V této pozici
však pravděpodobně vlastní Bachova moteta nikdy nezazněla.
Za jakých okolností moteta psal Bach není vždy zcela jasné. O Jesu, meine Freude se ví,
že bylo složeno pro pohřební bohoslužbu vrchního poštmistra Keese v roce 1723. U Signet
dem Herrn se usuzuje, že mohlo být napsáno pro slavnostní novoroční bohoslužbu anebo pro
bohoslužbu k narozeninové oslavě saského katolického kurfiřta Friedricha Augusta II (moteto
vzniklo mezi 1726 nebo 1727). Některá moteta mohla být komponována přímo pro bohoslužbu,
místo kantáty.
Jaké bylo pravděpodobné obsazení za působnosti J. S. Bacha? Běžně se zpívalo po 2-3
zpěvácích do hlasové skupiny. U větší části motet (včetně Signet dem Herrn a Jesu, meine
Freude) nejsou k dispozici instrumentální party ani číslovaný bas. Provozování „a capella“ však
v této hudbě neznamenalo úplnou absenci instrumentálního doprovodu. Pro využití minimálně
varhanního doprovodu svědčí jak jinde popisovaná dobová praxe, tak i přímé poznámky,
například od Bachova žáka Kirnbergera („sbor je v kostele vždy podporován varhanami, i
pokud není doprovázen ostatními nástroji, pro větší pevnost a intonační jistotu“). V postní
době, kdy se nesmělo na varhany hrát, se neprovozovala ani moteta.
Ke zdrojům luterského chorálu, se kterými Bach pracoval: Na konci 17. století a
počátkem 18. století bylo v Duryňsku a okolí vydáno okolo 80 různých zpěvníků. V Lipsku byl
v Bachově době nejoblíbenější Leipziger Gesangbuch (1724 a 1729), který obsahoval 260
nejznámějších chorálů. Vedle něj byly hojněji využívány ještě minimálně čtyři další zpěvníky.
Toto jsou materiály, se kterými byl Bach v úzkém každodenním kontaktu. Chorál Nun lob mein
Seel (nápěv od Johanna Graumanna - 1530, text Johann Kugelmann), který poznáváme mj.
ve druhé větě Signet dem Herrn, patřil k Bachovým nejoblíbenějším, použil jej v různých
dalších kompozicích ještě minimálně pětkrát. Také chorál Jesu, meine Freude (nápěv od
Johann Crügera – 1653, text Johann Franck) využil Bach vícekrát. Představme si, kdyby se
stejně intenzivně využívaly dnešní kostelní zpěvníky…
Moteto Signet dem Herrn je doslovnou oslavou Boha hudbou. Zhudebňuje části 149. a
150. žalmu „Zpívejme Bohu píseň novou". W. A. Mozarta nadchlo natolik, že si je nechal při
návštěvě Lipska opsat. Úvodní věta začíná ve 2. sboru opakovaným imperativním zvoláním
„zpívejme!“, zatímco první sbor vstupuje ihned v prvním taktu s rozsáhlými melismaty, která
jakoby symbolizují vlastní akt zpívání… V průběhu si oba sbory roli několikrát vymění.
Homofonní příkaz ke zpěvu prostupuje celou větou, symbolizuje asi nepřetržitou modlitbu. Oba
sbory se střídají v samostatných pasážích a různě se spojují až k osmihlasu. Dítka Sijónu
téměř slyšitelně poskakují v „tanečním reji“ (střední část první věty), „omotávají“ svým
tancem volání po chvále boží – neustálé „signet“. Ve druhé větě větší sbor (zástup prostých
věřících) zpívá strofy chorálu Nun lob mein Seel, které vyjadřují křehkost i nicotnost celého
lidstva (bez Tebe se naše činy obrátí v nic, vítr, co jen vane a ztratí se beze stopy). Malý sbor
v ornamentovanám čtyřhlase (jakoby vyšší hudba, možná andělská sféra) prosí „buď nám
stínidlem i světlem, nestahuj svoji ochrannou ruku“, protože bez Boha je počínání člověka
nicotné.
V motetu Jesu meine Freude Bach vytvořil detailně promyšlenou symetrickou
architekturu o jedenácti dílech, s centrálně postavenou šestou větou, pětihlasou fugou v G dur
„Vy však nejste z těla ale z ducha“ (Ihr aber seid nicht fleischlich). Šest slok hymnu Jesu,
meine Freude (text Johann Franck, nápěv Johann Crüger, ze sbírky Praxis Pietatis Melica,
vydané 1653) se střídá s pěti úryvky z osmé kapitoly listu Římanům. Celé moteto je
zarámováno do úvodního a závěrečného chorálu, které zpracovávají Franckův hymnus
prostým čtyřhlasem. Ty vnitřní části moteta, které vycházejí z chorálu, jeho materiál
pozoruhodným způsobem rytmicky i harmonicky obměňují, (četné synkopy, zvukomalba u
slov jako „hrom“ a „blesk“, chorální cantus firmus v altu v části Gute Nacht), v jednom případě
je z chorálu použit pouze text (Trotz dem alten Drachem). Druhá věta moteta „Es ist nun
nichts“ trojitým zvoláním nichts (v kontrastních dynamikách f – p …) velmi naléhavě vyslovuje,
že není žádného, žádného, skutečně žádného odsouzení pro ty, kteří jsou sjednoceni s Kristem.
Předposlední věta je v hudebním plánu zkrácenou reprízou věty druhé, bez repríz témat,
s přímým a naléhavým spěním k závěru (Duch probudí k životu vaše smrtelné tělo).
V prostřední větě „Ihr aber seid nicht Fleischlich“ je velmi pěkně a zároveň typicky použito
k vyjádření duchovního (od Ducha sv. pocházejícího - geistlich) dlouhého vzdušného
melismatu v šestnáctinových notách. Gute Nacht (Dobrou noc, bytí vyvolené světem) – možná
by se dalo očekávat „radostné“ opuštění pozemských věcí s vidinou božské věčnosti, ale
opakované klesání, zlom v tématu (viz téměř obstinátní figura v tenoru) jako by naznačuje, že
to pro člověka není ani tak lehké, ani tak radostné…
Části Jesu, meine Freude vycházející z chorálu jsou orámovány. Zrcadlové symetrie
jsou naznačeny spojnicemi.
Moteta jsou méně známou součástí Bachovy tvorby, neslýcháme je příliš často, patří
mezi interpretačně nejnáročnější díla.
Bach napsal vedle slavné mše h moll také několik méně často uváděných menších
kompozic na části textů latinského ordinaria, především Kyrie a Gloria (mše A dur, g moll, F
dur. Použití latinských tradičních textů v luterské bohoslužbě nebylo v té době v severním
Německu neobvyklé. V převážné většině se u Bacha jedná o autorská přepracování hudby
z dříve zkomponovaných kantát, tzv. parodie. Tento postup použil Bach posléze i u většiny
částí mše h moll. Mše A dur vznikla koncem 30. let 18. století v Lipsku, pravděpodobně také
v souvislosti s působením katolického kurfiřta Augusta II. na saském dvoře. Kyrie ze mše A
dur má jemný, pastorální charakter (poklidné melodické třídobé metrum, flétnové koloratury).
Velmi působivé je střídání vzrušených sborových strof v Gloria s klidnými sóly (Adoramus te –
klaníme se ti), které vychází z kantáty Halt im Gedächtnis Jesum Christ, BWV 67. Ostatní části
mše jsou převzaty Bachem z jiných kantát, pouze druhé Kyrie je pravděpodobně původní
kompozicí.
1. Singet dem Herrn ein neues Lied,
die Gemeine der Heiligen sollen ihn loben.
Israel freue sich des, der ihn gemacht hat.
Die Kinder Zion sei’n fröhlich über ihrem
Könige,
sie sollen loben seinen Namen im Reihen;
mit Pauken und Harfen sollen sie ihm
spielen
1. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho
chválu v shromáždění věrných! Ať se Izrael
raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu
jásají nad svým Králem, ať tanečním rejem
chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při
bubnu a při citaře.
(žalm 149, v.1-3, český ekumenický překlad)
2. CHORALE
Wie sich ein Vater erbarmet
über seine junge Kinderlein,
so tut der Herr uns allen,
so wir ihn kindlich fürchten rein.
2. CHORÁL
(1.sbor)
Jako je otec laskavý
ke svým dítkám
Takový Bůh je k nám všem
dokud jako dítka se ho bojíme.
Er kennt das arm Gemächte,
Gott weiß, wir sind nur Staub,
gleichwie das Gras vom Rechen,
ein Blum und fallend Laub!
Zná dobře naší nepevnost
ví, že jsme jen prach
nebo jako tráva,
květ či spadlý list ke shrabání.
Der Wind nur drüber wehet,
so ist es nicht mehr da,
also der Mensch vergehet,
sein End das ist ihm nah.
Vítr, co jen kolem vane
a ztratí se beze stopy
právě tak pomíjivý člověk je
a stejně tak je smrti své nablízku.
ARIA
Gott, nimm dich ferner unser an,
denn ohne dich ist nichts getan
mit allen unsern Sachen,
ARIA (2. sbor)
Bože, nestahuj svou ruku ochranou
Neboť bez Tebe v nic se obrátí
veškeré naše činy
Drum sei du unser Schirm und Licht,
und trügt uns unsre Hoffnung nicht,
so wirst du’s fernermachen.
Buď nám stínidlem i světlem
a dokud naděje naše nepoleví,
kéž nepřestaneš jím býti.
Wohl dem, der sich nur steif und fest
auf dich und deine Huld verläßt.
Šťasten je ten, který neochvějně
spoléhá na Tebe a Tvou podporu.
3. Lobet den Herrn in seinen Taten,
lobet ihn in seiner großen Herrlichkeit!
3. Chvalte Boha v jeho svatyni
chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost!
(žalm 150, v.1, 2, český ekumenický překlad)
4. Alles, was Odem hat, lobe den
Herrn,
hallelujah!
4. Všechno, co má dech, ať chválí
Hospodina! Aleluja!
(žalm 150, v.6, český ekumenický překlad)
1. Jesu, meine Freude,
meines Herzens Weide,
Jesu, meine Zier,
ach wie lang, ach lange
ist dem Herzen bange,
und verlangt nach dir!
Gottes Lamm, mein Bräutigam,
außer dir soll mir auf Erden
nichts sonst lieber werden
1. Ježíši, má radosti,
mého srdce pastvo
Ježíši má ozdobo.
Ach, jak dlouho
je mému srdci úzko
a touží po Tobě.
Beránku Boží, můj ženichu
kromě tebe mi na zemi
nemá být nic milejšího.
2. Es ist nun nichts
Verdammliches an denen,
die in Christo Jesu sind,
die nicht nach dem Fleische wandeln,
sondern nach dem Geist.
2. Nyní však není žádného odsouzení pro
ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, oni nežijí podle
těla ale podle Ducha.
3. Unter deinem Schirmen,
bin ich vor den Stürmen
aller Feinde frei.
Laß den Satan wittern,
laß den Feind erbittern,
mir steht Jesus bei.
Ob es itzt gleich kracht und blitzt,
ob gleich Sünd und Hölle schrecken:
Jesus will mich decken.
3. Pod tvou ochranou jsem
ochráněn před útokem nepřátel
ať ďábel ví,
ať je nepřítel zahořknutý
při mě stojí Ježíš.
I když se třeská a blýská,
i když mě straší hříchy a peklo,
Ježíš mě chce chránit.
4. Denn das Gesetz des Geistes,
der da lebendig machet in Christo Jesu,
hat mich frei gemacht von dem Gesetz
der Sünde und des Todes.
4. Vždyť zákon Ducha, který dává život,
osvobodil tě od zákona podněcujícího
ke hříchu a vedoucího ke smrti,
protože jsi byl připojen k Ježíši Kristu.
(Římanům, 8,1, český ekumenický překlad)
(Římanům, 8,2, český ekumenický překlad)
5. Trotz dem alten Drachen,
Trotz des Todes Rachen,
Trotz der Furcht dazu!
Tobe, Welt, und springe
ich steh hier und singe
in gar sichrer Ruh.
Gottes Macht hält mich in acht;
Erd und Abgrund muß verstummen,
ob sie noch so brummen.
5. Vzdor starému draku (obludě),
vzdor chřtánu smrti,
vzdor všudypřítomnému strachu!
Běsni světe a výskej
stojím zde a zpívám
úplně klidný.
Boží síla mě ochrání
Zem a hlubina musí umlknout,
nechť duní jak chtějí.
6. lhr aber seid nicht fleischlich,
sondern geistlich,
so anders Gottes Geist in euch wohnet.
Wer aber Christi Geist nicht hat,
der ist nicht sein.
6. Ale vy žijete ne podle těla, ale podle
Ducha, jestliže skutečně ve vás Duch Boží
přebývá.
Kdo totiž nemá Ducha Kristova, ten není
jeho.
(Římanům, 8,9, český ekumenický překlad)
7. Weg mit allen Schätzen!
Du bist mein Ergötzen,
Jesu, meine Lust!
Weg, ihr eitlen Ehren,
ich mag euch nicht hören,
bleibt mir unbewußt!
Elend, Not, Kreuz, Schmach und Tod
soll mich, ob ich viel muß leiden,
nicht von Jesu scheiden.
7. Pryč se všemi poklady!
Ty jsi má rozkoš
Ježíši, má slasti!
Pryč vy plané pocty
nechci vás slyšet,
zůstaňte mi cizí.
Bído a nouze!
Ať mě kříž, hanby a smrt
neodloučí od Ježíše
i kdybych měl hodně trpět.
8. So aber Christus in euch ist,
so ist der Leib zwar tot um der Sünde
willen;der Geist aber ist das Leben
um der Gerechtigkeit willen.
8. Je-li však Kristus ve vás,
tělo je sice smrtelné pro hřích,
ale Duch dává život protože jste
ospravedlněni.
(Římanům, 8,10, český ekumenický překlad)
9. Gute Nacht, o Wesen,
das die Welt erlesen,
mir gefällst du nicht!
Gute Nacht, ihr Sünden,
bleibet weit dahinten,
kommt nicht mehr ans Licht!
Gute Nacht, du Stolz und Pracht!
Dir sei ganz, du Lasterleben,
gute Nacht gegeben.
10. So nun der Geist des,
der Jesum von den Toten auferwecket
hat,
in euch wohnet, so wird auch derselbige,
der Christum von den Toten auferwecket
hat,
eure sterbliche Leiber lebendig machen,
um des willen, daß sein Geist in euch
wohnet.
11. Weicht, ihr Trauergeister,
denn mein Freudenmeister,
Jesus, tritt herein.
Denen, die Gott lieben,
muß auch ihr Betrüben
lauter Zucker sein.
Duld ich schon
hier Spott und Hohn,
dennoch bleibst du auch im Leide,
Jesu, meine Freude.
9. Dobrou noc, bytí
vyvolené světem, netěšíš mě.
Dobrou noc, vy, hříchy,
zůstaňte daleko vzadu,
nevyjděte již na světlo.
Dobrou noc, ty hrdosti a přepychu
tobě, hříšný živote,
nechť je vám plně dáno sbohem.
10. A když sídlí ve vás Duch toho,
který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten,
který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše,
probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým
Duchem, který ve vás sídlí.
(Římanům, 8,11, český ekumenický překlad)
11. Ustupte duchové smutku,
neboť mistr radosti, Ježíš, vchází.
Pro ty, kteří milují Boha,
musí být i vlastní zármutek radostí.
I když tady trpím posměchem,
zůstáváš, Ježíši i v utrpení, mou radostí
Ježíši, má radosti.
Kyrie eleison. Christe eleison. Kyrie
eleison.
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane,
smiluj se.
Gloria in excelsis Deo, Et in terra pax
hominibus bonae voluntatis. Laudamus
te. Benedicimus te. Adoramus te.
Glorificamus te. Gratiam agimus tibi
propter magnam gloriam tuam. Domine
Deus, Rex coelestis, Deus Pater
omnipotens. Domine Fili unigenite, Jesu
Christe. Domine Deus, Agnus Dei, Filius
Patris,. Qui tollis peccata mundi,
miserere nobis.. Qui tollis peccata
mundi, suscipe deprecationem nostram.
Qui sedes ad dexteram Patris, miserere
nobis. Quoniam tu solus Sanctus. Tu
solus Dominus. To solus Altissimus, Jesu
Christe. Cum Sancto Spiritu in gloria Dei
Patris. Amen.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj
lidem dobré vůle. Chválíme tě. Velebíme tě.
Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti
díky pro tvou velikou slávu. Pane a Bože,
nebeský Králi, Bože Otče všemohoucí. Pane,
jednorozený Synu, Ježíši Kriste. Pane a Bože,
Beránku Boží, Synu Otce. Ty, který snímáš
hříchy světa, smiluj se nad námi; ty, který
snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. Ty,
který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad
námi. Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi
Pán, ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste, se
svatým Duchem, ve slávě Boha Otce. Amen.