Přehled bohoslužeb v březnu 2010

Přehled bohoslužeb v březnu 2010
3. 3. (16. 2.)
Středa
Svt. Lva, papeže římského
Sv. liturgie předem
posvěcených darů - 7.30
Akathist k ikoně Přesvaté
Bohorodice Sedmibolestné – 18.00
5. 3. (20. 2.)
Pátek
Svt. Lva, biskupa katanského
Sv. liturgie předem
posvěcených darů - 7.30
Akathist k Ježíši
Nejsladšímu – 18.00
6. 3. (21. 2.)
Sobota
Zádušní sobota
Po sv. liturgii panychida
Ctih. Timotea
Sv. liturgie – 7.30
Večerní bohoslužba – 18.00
7. 3. (22. 2.)
Neděle
3. NEDĚLE VELKÉHO POSTU (hlas 7.)
UCTÍVÁNÍ SVATÉHO KŘÍŽE
Nalezení ostatků svatých mučedníků z
Eugenie
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní bohoslužba – 18.00
10. 3. (25. 2.)
Středa
Svt. Tarasia, arcibiskupa cařihradského
Akathist k ikoně Přesvaté
Bohorodice Sedmibolestné – 18.00
12. 3. (27. 2.)
Pátek
Ctih. Prokopa Dekapolity, vyznavače
Akathist k Ježíši
Nejsladšímu – 18.00
13. 3. (28. 2.)
Sobota
Ctih. Basila Vyznavače;
Ctih. Jana Kasiána Římského
Akathist za zesnulé – 7.30
Večerní bohoslužba – 18.00
14. 3. (1. 3.)
Neděle
4. NEDĚLE VELKÉHO POSTU (hlas 8.)
CTIH. JANA LESTVIČNÍKA
Ctih. mučednice Eudokie
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní bohoslužba – 18.00
17. 3. (4. 3.)
Středa
Přenesení ostatků sv. knížete Václava do
Prahy;
Ctih. Gerasima Jordánského
Akathist k ikoně Přesvaté
Bohorodice Sedmibolestné – 18.00
19. 3. (6. 3.)
Pátek
Svatých 42 mučedníků Amorejských;
Nalezení svatého Kříže a svatých hřebů
svatou císařovnou Helenou v Jeruzalémě
Sv. liturgie předem
posvěcených darů - 7.30
Akathist k Ježíši Nejsladšímu –
18.00
20. 3. (7. 3.)
Sobota
POCHVALA PŘESVATÉ BOHORODICE
Akathist k Přesvaté Bohorodici –
7.30
Večerní bohoslužba – 18.00
21. 3. (8. 3.)
Neděle
5. NEDĚLE VELKÉHO POSTU (hlas 1.)
CTIH. MARIE EGYPTSKÉ
Ctih. Theofylakta Vyznavače, biskupa
nikomédského
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní bohoslužba – 18.00
24. 3. (11. 3.)
Středa
Svt. Sofronia, patriarchy jeruzalémského
26. 3. (13. 3.)
Pátek
Svt. Nikefora, patriarchy cařihradského
(přenesení jeho svatých ostatků)
Sv. liturgie předem
posvěcených darů - 7.30
Akathist k ikoně Přesvaté
Bohorodice Sedmibolestné - 18.00
Sv. liturgie předem
posvěcených darů - 7.30
Večerní bohoslužba-18.00
Sobota
LAZAROVA SOBOTA
VZKŘÍŠENÍ SPRAVEDLIVÉHO LAZARA
Ctih. Benedikta Nursijského
Sv. liturgie – 7.30
Večerní bohoslužba – 18.00
28. 3. (15. 3.)
Neděle
6. NEDĚLE VELKÉHO POSTU
VJEZD PÁNĚ DO JERUZALÉMA
Po sv. liturgii bude vykonáno svěcení
ratolestí.
Po večerní bohoslužbě proběhne svatá
tajina Pomazání nemocných
(ZMĚNA ČASU NA LETNÍ - o jednu hodinu
dopředu)
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní bohoslužba – 18.00
29. 3. (16. 3.)
Pondělí
VELKÉ PONDĚLÍ
Muč. Sabina a Papase
Sv. liturgie předem
posvěcených darů - 7.30
Večerní bohoslužba - 18.00
30. 3.(17. 3.)
Úterý
VELKÉ ÚTERÝ
Ctih. Alexije, člověka Božího;
ctih. Patrika, apoštola a osvětitele Irů
Večerní bohoslužba-18.00
31. 3. (18. 3.)
Středa
VELKÁ STŘEDA
Svt. Cyrila Jeruzalémského;
sv. muč. krále Edvarda
Sv. liturgie předem
posvěcených darů - 7.30
Večerní bohoslužba-18.00
27. 3. (14. 3.)
Program bohoslužeb najdete také na internetové stránce:
WWW.PRAVOSLAVBRNO.CZ
Nepřehlédněte stručné životy světců vzpomínaných v době velkopostní!
ŽIVOTY SVATÝCH MUŽŮ A ŽEN VZPOMÍNANÝCH VE VYBRANÝCH
VELKOPOSTNÍCH NEDĚLÍCH!
Památka světitele Řehoře Palamy, arcibiskupa soluňského (2. neděle)
Otec sv. Řehoře Palamy byl senátorem a rovněž významným hodnostářem na dvoře císaře Andronika
II. Paleologa (který vládl v letech 1282 – 1328). Nadaný mladík Řehoř, když dovršil světské vzdělání,
odmítl službu na císařském dvoře, která mu slibovala velkou kariéru, a raději se vzdálil na Svatou Horu
Athos, kde přijal mnišství. Jako mnich pobýval v monastýrech Vatoped1 a v Lávře ctihodného Athanasia
Athosského2. Ve své době vedl významnou teologickou při s heretikem Varlaamem, v níž mu nakonec
dala Církev plně za pravdu a potvrdila jeho učení o nestvořených energiích. Roku 1347 byl vysvěcen na
metropolitu soluňského. Už během svého života byl Řehoř ctěn jako velký teolog, asketa, hierarcha a
1
2
(Βατοπέδι nebo Βατοπαίδι – pravoslavný řecký mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, druhý v hierarchii athosských
monastýrů, je jedním z nejstarších, nejbohatších a nejrozsáhlejších, nachází se na severovýchodním pobřeží poloostrova Athos,
mezi monastýry Esfigmen a Pantokrator)
Lávra Svatého Athanasia, Velká Lávra - Μονή Μεγίστης Λαύρας, první z athosských monastýrů v jejich hierarchii. Nachází se
na jihovýchodě poloostrova, půl hodiny pěší chůze od moře)
2
rovněž velký divotvůrce, takže po své smrti byl zcela přirozeně oslavován jako Boží světec. Ještě během
svého života se stal důstojným mnoha zjevení: zejména Přesvaté Bohorodice, svatých Jana Teologa,
velkého mučedníka Dimitria, sv. Antonia Velikého či sv. Jana Zlatoústého a Božích andělů, kteří se mu
rovněž zjevili. Jako „dobrý pastýř“ se staral soluňskou metropolii po dobu dlouhých třinácti let, z nichž
jeden rok prožil v otroctví u Saracénů v Asii. Zesnul v pokoji roku 1359 a přešel do nebeského
království. Jeho svaté ostatky se nacházejí v Soluni. Sv. Řehoř byl svatořečen roku 1368 za vlády
patriarchy Filothea, který rovněž sepsal jeho životopis a vytvořil církevní službu tomuto světci.
Památka ctihodného otce Jana Lestvičníka (4. neděle)
Svatý Jan byl mimo jiné spisovatelem, který sepsal znamenitou Lestvici, neboli Žebřík 3. Ctihodný Jan
přišel na Sinajskou horu do monastýru svaté Kateřiny 4 už jako šestnáctiletý chlapec. Právě zde prošel
několika stupni svého mnišského povolání: nejprve jako poslušník, posléze jako mnich a poustevník a
nakonec jako sinajský igumen, kterým byl až do svého osmdesátého roku života. Jeho životopisec,
mnich Daniel, o něm říkal, že se „tělem povznesl na Sinajskou horu a duchem na horu nebeskou“. U
svého duchovního otce Martýria prožil v poslušenství devatenáct let. Anastasij Sinajský, který jednou
viděl mladého Jana, o něm předpověděl, že se stane igumenem sinajského monastýru, což se také
později vyplnilo. Po zesnutí svého duchovníka se Jan usídlil v jeskyni, ve které prožil dvacet let
naplněných tvrdým půstem a asketickým zápasem.
Svatý Jan Lestvičník byl rovněž velkým přímluvcem u Boha za své spolubratry. Jeho učedník Mojžíš
jednoho dne usnul ve stínu velkého kamene, který hrozil, že se na něj sesune. Ctihodný Jan v modlitbě
spatřil ve své kelii, v jakém je nebezpečí jeho učedník, a začal se proto usilovně za jeho záchranu modlit
k Bohu. Učedník Mojžíš jej poté spatřil ve snu, jak na něj volá a křičí, díky čemuž se probudil a utekl
v poslední chvíli před jistou smrtí. Kdyby neutekl, kámen by jej byl zavalil.
Na naléhání bratří přijal svatý Jan hodnost igumena, a staral se s horlivostí a láskou o spásu lidských
duší. Jednou se přihodilo, že mu kdosi vytkl, že je mnohomluvný, ale on se nenechal ani myšlenkou
spoutat hněvem nebo se rozzlobit, a raději umlkl a po celý rok nepromluvil ani jednoho slova, dokud jej
bratři neuprosili, aby opět začal mluvit a poučoval je díky své od Boha získané moudrosti.
Jindy se zase přihodilo, že do Sinajského monastýru přišlo na šest set poutníků. Při pohoštění těchto
poutníků najednou všichni spatřili jednoho úslužného mladíka v židovském oděvu, kterak slouží u stolů
poutníků a ostatním spolusloužícím sám říká, co a jak mají dělat. Za nějakou chvíli tento mladík zmizel,
a když si toho všichni všimli a začali jej hledat, řekl jim svatý Jan: nehledejte ho, to sám prorok Mojžíš
nám posloužil na tomto svém posvátném místě...
Po dobu, kdy přebýval v tichu jeskyně, napsal sv. Jan mnoho užitečných knih, ze kterých se
nejslovutnější, a dodnes velmi užívanou, stala kniha známá pod názvem „Lestvice“ čili Žebřík, ve které
se popisuje způsob výstupu duše k Bohu po jednotlivých stupních po vzoru žebříku. Před svou smrtí
určil sv. Jan za igumena monastýru svého bratra Georgia. Ten se ale mnoho soužil kvůli svému
odloučení se svým bratrem Janem, a tehdy mu sv. Jan řekl, že když se stane důstojným toho, aby byl
v blízkosti Boží na onom světě, bude se modlit, aby i on, Georgios, byl stejného roku vzat do nebe. A tak
se i stalo. Za deset měsíců odešel ve spánku Georgios mezi obyvatele království nebeského, jak mu to
předpověděl jeho veliký bratr Jan Lestvičník.
Památka ctihodné matky Marie Egyptské (5. neděle)
3
4
(Κλίμαξ – Žebřík, Žebřík Rajský, kniha napsaná v polovině šestého století ctih. Janem po prosbě Jana, igumena Raifského
monastýru. Představuje návod k nepřestajnému duchovnímu zlepšování. Obraz Žebříku, je převzat ze starého zákona, kde je
popsáno vidění Jakubova Žebříku, po kterém andělé Boží vstupovali a sestupovali - Genesis 28, 12. Kniha je jedním z hlavních
pilířů asketické literatury)
(Monastýr svaté Kateřiny se nachází na Sinajském poloostrově v egyptské poušti na úpatí Mojžíšovy hory v místě, kde Mojžíš
spatřil hořící keř. Řecký monastýr, byl založen v 6. století, je jedním z nejstarších křesťanských klášterů na světě, byl vystavěn
jako pevnost kolem biblického „hořícího keře“, který uvnitř kláštera roste dodnes a přivádí na místo mnoho poutníků.
Základem kláštera je trojlodní bazilika, v které se nachází unikátní kolekce starých knih a ikon)
3
Životopis této podivuhodné světice sepsal světitel Sofronios, patriarcha jeruzalémský. Jednou se
stalo, že jeromonach Zosima z monastýru sv. Jana Křtitele odešel v době Velkého postu do zajordánské
pouště, po níž dvacet dní putoval. Pojednou spatřil nějaké lidské stvoření, vyhublé, seschlé a neoděné,
s vlasy bílými jako sníh. Když tato lidská bytost spatřila starce Zosimu, začala běžet pryč z jeho dohledu.
Starec se rozběhl, aby ubohému stvoření pomohl, ale musel běžet dlouho, než se tato osoba zastavila u
jednoho potoka, a tehdy na něj zvolala: «Abba5 Zosimo, odpusť mi pro Hospodina, že se k tobě nemohu
obrátit, neboť jsem žena a nemám na sobě žádný oděv, kterým bych přikryla svoji nahotu! » Starec Zosima
této ženě proto hodil horní díl svého mnišského oblečení a ona se do něj oblékla a konečně se k němu
otočila. Na starce padla bázeň, když z úst této neznámé ženy uslyšel své jméno. Po jeho dlouhém
naléhání mu tato žena pověděla o svém životě následující: Jmenovala se Marie a narodila se v Egyptě.
Když jí bylo dvanáct let, odešla z domova do města Alexandrie, kde bez rodičovského dohledu, mladá a
nezkušená, se oddala marnivému životu. A nebylo nikoho z lidí, kdo by ji na této zkázonosné cestě
zastavil. Když byla o něco starší, její život se zcela naplnil tělesnými neřestmi a vášněmi, takže v hříchu a
zvrácenosti prožila dlouhých sedmnáct let.
Pronásledovaná tělesným ohněm smilstva usedla jednoho dne na loď, s níž se plavili poutníci do
Svaté Země, do Jeruzaléma. Plujíce spolu s poutníky na lodi, nepřestávala svádět své bližní a hřešit. Když
přišla do Svatého Města, chtěla i ona, stejně jako ostatní, vstoupit do chrámu Kristova Vzkříšení, aby se
tam poklonila Čestnému a Svatému Kříži. Přestože do chrámu vcházelo velké množství poutníků, Marie
do něj vejít nemohla, protože nějaká neviditelná síla jí zadržovala a nedovolovala ji vejít dovnitř.
S velkým strachem proto pohlédla na ikonu Přesvaté Bohorodice, která je umístěna v předdveří
chrámu, a modlila se před ní, aby byla vpuštěna dovnitř do chrámu, aby se i ona mohla poklonit
Svatému Kříži, políbit jej a vyznat svoji hříšnost a nečistotu, ve které až doposud žila. Zapřísáhla se
tehdy, že odejde činit pokání tam, kam ji Přesvatá Bohorodice sama určí. Když takto pomyslila a takto se
pomodlila, v tom okamžiku jí už nikdo nebránil, takže mohla volně vstoupit do chrámu. Poté, co políbila
Svatý Kříž, opět odešla do předdveří, aby tam poděkovala Přesvaté Bohorodici před její ikonou, když v
tom uslyšela tento hlas: «Když přejdeš Jordán, najdeš skutečný mír! » Marie proto nemeškala a hned
odešla, koupila si tři chleby a vyšla za Jordán, kam došla ještě téhož večera. V poušti potom žila přísným
a odříkavým životem, který byl naplněn postem, modlitbou a nepřestajným pokáním, 48 let. Žila ve
velkém odříkání a utrpení, v boji s hříšnými myšlenkami i ve strachu před divokými zvířaty; přitom se
živila jen travou, a takto v sobě zcela vykořenila hříšná přání i myšlenky a svojí útrobu učinila čistým
chrámem Ducha Svatého (I. Kor 6, 19).
Když viděl starec Zosima ctihodnou Marii, jak se při slovech o svém životě neustále tiše modlí, spatřil,
že stála pozdvižena ve vzduchu. Ctihodná Marie žádala starce Zosimu, aby za ní následujícího roku opět
přišel a udělil ji svaté Přijímání, neboť skrze Boží prozřetelnost věděla, že Zosima je knězem, který takto
může učinit. Následujícího roku starec Zosima skutečně přišel jednoho večera se svatými Kristovými
Dary k břehu Jordánu, i počal přemýšlet, jak ona slabá žena bude moci přejít tuto řeku. V tom okamžiku
spatřil ve světle měsíce, jak Marie přišla až ke břehu řeky, přežehnala ji svatým Křížem a přešla po vodě
jako po souši. Když jí starec Zosima podal svaté Přijímání, ona jej poprosila, aby za ní přišel ještě jednou,
opět na stejné místo, kde se prvně setkali. Starec Zosima pak odešel zpět za svými bratřími do
monastýru. Následujícího roku však nalezl na určeném místě tělo ctihodné matky Marie již mrtvé. U její
hlavy v písku bylo napsáno: Abba Zosimo, pohřbi na tomto místě tělo pokorné Marie, zanech prach
prachu, zesnula jsem 1. dubna v samu noc spásonosného utrpení Kristova, po přijímání Božských Tajin...
Starec Zosima, který žil v jordánském monastýru sv. Jana Křtitele, se tak díky Boží prozřetelnosti stal
důstojným spatřit a setkat se v poušti s touto ctihodnou ženou. Byl zasažen její svatostí, darem pokání a
Boží prozíravostí. Starec s úctou pochoval její svaté ostatky v poušti, přičemž mu pomohl lev, který
přišel na toto místo a svými tlapami vyhrabal jámu k pohřbení těla spravedlivé. To se stalo okolo roku
530 po Kr. Když se starec Zosima vrátil zpět do svého monastýru a pověděl bratřím celou historii jejího
života, bratři se zaradovali a děkovali Hospodinu, který takto proslavil pokání této dávné hříšnice, jež se
skrze svou proměnu v moci Kristově stala zářivým příkladem pokání.
podle knihy „OCHRIDSKÝ PROLOG“ svt. Nikolaje Velimiroviće
připravil o. diákon Marek Malík
5
hebrejsky ‫אבא‬, řecky ἀββᾶ, aramejsko – syrské slovo odpovídající starohebrejskému ab - otec
4