Unor 2016 - Pravoslaví.cz

PŘEHLED BOHOSLUŽEB V ÚNORU 2016
6. 2. (24. 1.)
Sobota
Ctih. Xenie Římské; blaž. Xenie Petrohradské
Sv. liturgie – 7.30
Večerní – 18.00
36. Neděle po Padesátnici (hlas 3.)
Jitřní – 7.00
Sv. Řehoře Teologa, patriarchy cařihradského; Sv. liturgie – 9.00
svatých novomučedníků a vyznavačů ruských Večerní – 18.00
7. 2. (25. 1.)
Neděle
11. 2. (29. 1.)
Čtvrtek Přenesení ostatků svt. muč. Ignátia Bohonosce Večerní – 18.00
12. 2. (30. 1.)
Pátek
Jitřní – 7.00
Sbor třech učitelů a hierarchů: světitelů Basila
Sv. liturgie – 9.00
Velikého, Řehoře Teologa a Jana Zlatoústého
Večerní – 18.00
13. 2. (31. 1.)
Sobota
Sv. nezištníků a divotvůrců Kýra a Jana a s nimi Sv. liturgie – 7.30
umučených
Večerní – 18.00
Neděle
37. Neděle po Padesátnici, (hlas 4.)
O Zacheovi
Před svátkem Obětovaní Páně; Sv. muč.
Trifona
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní – 18.00
15. 2. (2. 2.)
Pondělí
Svátek Obětování Páně - Setkání Pána a Boha
a Spasitele našeho Ježíše Krista se Simeonem
Bohopříjemcem(po sv. liturgii svěcení svíček)
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní – 18.00
20. 2. (7. 2.)
Sobota
Svt. Parthenia, ctih. Lukáše Řeckého
Sv. liturgie – 7.30
Večerní – 18.00
21. 2. (8. 2.)
Neděle
Neděle o celném a farizeovi (hlas 5.)
Sv. vel. muč. Theodora Stratelata, sv. proroka
Zachariáše ze dvanácti
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní – 18.00
27. 2. (14. 2.)
Sobota
Ctih. Auxentia; sv. Cyrila, apoštolům rovného, Sv. liturgie – 7.30
učitele Slovanů
Večerní – 18.00
14. 2. (1. 2.)
28. 2. (15.2.)
Neděle
Neděle marnotratného syna (hlas 6.)
Sv. ap. Onesima ze sedmdesáti
Program bohoslužeb najdete také na internetové stránce:
WWW.PRAVOSLAVBRNO.CZ
Jitřní – 7.00
Sv. liturgie – 9.00
Večerní – 18.00
Svatý a apoštolům rovný Nikolaj, arcibiskup japonský
(památka 3. /16. února)
Světitel Nikolaj (Kasatkin), Apoštolům rovný, se narodil 1. srpna roku 1836 ve vesnici Berjoza v
Bělském újezdu Smolenské gubernie v rodině Dimitrije Ivanoviče, diákona vesnického chrámu
Nanebevstoupení Páně. Od rodičů dostal jméno podle svatého Jana Křtitele. Maminka Ksénije
Aleksejevna zemřela, když budoucímu světiteli bylo pouhých pět let, a poté se o děti starala jejich
starší sestra. Z jeho sourozenců starší bratr Gabriel zemřel ještě jako dítě, mladší bratr Vasilij se
stal později knězem a starší sestra Olga se vdala.
Nehledě na velkou nouzi a bídu byl chlapec Ivan dán do učení do Bělské duchovní školy a potom i
do Smolenského semináře. Roku 1856 toto seminární učiliště výtečně zakončil a jako první žák byl
na státní náklady vyslán na Petrohradskou duchovní akademii, kde se učil od roku 1857 až do roku
1860.
V roce 1860 si Ivan v Akademii povšiml oznámení, které vyzývalo kohokoli z těch, kteří zakončili
Akademii, na misi do Japonska, konkrétně na místo představeného chrámu Vzkříšení Páně při
nedávno otevřeném ruském konzulátu ve městě Hakodate. V den, kdy Nikolaj spatřil tuto výzvu,
se rozhodl na Všenočním bdění, že musí přijmout mnišství a odjet do Japonska. Od rektora
Akademie biskupa Nektárije (Naděždina) k tomu dostal jeho požehnání.
23. června 1860 byl Nikolaj postřižen na mnicha se jménem světitele Mikuláše Myrlykejského a 30.
června, byl rukopoložen na jeromonacha. Mnišské postřižení učinil rektor Akademie biskup
Nektárij. Zimu 1860 – 1861 přečkal mnich Nikolaj v Nikolajevsku na Amuru, kde se setkal se
světitelem Inokentijem (Veniaminovem)¹, který mu požehnal a poradil, aby se hned začal učit
japonskému jazyku. Když viděl, jakou měl bídnou mniškou řízu (rjasu), koupil mu dobrý samet a
sám mu z něj vystřihl látku a z ní nechal ušít vhodný oděv. Také Nikolajovi věnoval svůj náhradní
kněžský náprsní kříž.
2. července 1861 jeromonach Nikolaj připlul do japonského přístavu Hakodate. V podmínkách
občanské války, útoků na cizince a přísného zákazu křesťanství se mladý kazatel Božího slova s
horlivostí sobě vlastní oddal učení japonského jazyka, japonské historie, jeho kultury a náboženství
(buddhismu, šintoismu a konfucianismu), přičemž i dle japonských měřítek dosáhl v této oblasti za
necelých osm let pozoruhodné erudice.
Prvním Japoncem, kterého jeromonach Nikolaj obrátil na pravoslavnou víru, byl Takuma Savabe,
bývalý samuraj, šintoistický kněz a vynikající šermíř.
Sám Takuma Savabe se nejprve setkal s jeromonachem Nikolajem tak, že jednou v noci roku 1865,
jsa ozbrojen mečem, se vkradl do domu, kde jeromonach Nikolaj přebýval, aby jej zabil. Před tím,
než tak učinil, Nikolajovi sdělil, že křesťanství je špatná víra a samotný jeromonach není nic jiného
než špión. Nikolaj se jej tehdy pohotově zeptal, zdali zná dobře křesťanství, aby o něm takto mohl
soudit. Chrabrost, odvaha a nebojácnost svatého Nikolaje tak mocně zapůsobily na Savabeho, že
souhlasil s tím, že si nejprve vyslechne slova pravoslavného kněze o jeho víře. To na něj zapůsobilo
natolik, že nejenže přijal křest, ale nakonec se sám stal mnichem a knězem.
Od roku 1868 se začaly uskutečňovat tzv. Reformy Meidži² a díky nim vysvitla naděje na
svobodnější šíření Božího slova a evangelizaci v duchu křesťanství. Jeromonach Nikolaj odjel roku
1869 zpět do Ruska, aby si vyprosil od Posvátného synodu souhlas a oprávnění založit v Japonsku
ruskou duchovní misii. V roce 1870 car Alexandr II. výsostně potvrdil usnesení Posvátného synodu
o zřízení japonské duchovní misie, která měla být církevně - jurisdicky koordinována v rámci
Kamčatské eparchie pod vedením jeromonacha Nikolaje, který byl navíc povýšen do hodnosti
archimandrity.
V březnu 1871 se archimandrita Nikolaj vrátil do Hakodate. Šíření blahé evangelní zvěsti
pokračovalo a bylo natolik úspěšné, že když na počátku roku 1872 jeromonach Anatolij (Tichaj)
přicestoval do Hakodate, aby pomáhal v zakládání Misie, mohl archimandrita Nikolaj odjet do
Tokia, hlavního města Japonska, kde brzy vybudoval své misijní sídlo. Kolem roku 1875, když do
Japonska přicestoval kamčatský biskup Pavel (Popov), aby rukopoložil archimandritou Nikolajem
vybrané kandidáty z místního obyvatelstva do kněžských hodností, fungovaly při Misii již čtyři
duchovní školy. V Hakodate další dvě. V druhé polovině roku 1877 začala Misie vydávat časopis
Církevní věstník a v druhé polovině roku 1878 bylo potvrzeno 4115 místních křesťanů a
bylo založeno mnoho církevních obcí, které žily aktivním životem. Ve stejném roce se
archimandrita Nikolaj obrátil na Posvátný Synod s prosbou, aby mladé japonské Církvi vyslal
biskupa, a jako odpověď byl k této službě vybrán a ustanoven sám archimandrita Nikolaj.
17. března 1880 Posvátný synod rozhodl, že se archimandrita Nikolaj stane biskupem Reveljskim,
vikářem Rižské eparchie (Riga), a bude vyslán do Japonska. 27. března téhož roku byl jmenován a
30. března se uskutečnila jeho chirotonie. Chirotonii ve Svatotrojickém chrámu Alexandro-Něvské
Lávry vykonali metropolitové novgorodský a petrohradský Isidor, kyjevský a haličský Filotej,
moskevský a kolomenský Makárij, biskupové vjatský a slobodský Apollos, rjazaňský a zarajský
Palladij, rižský a mitavský Filaret, ladožský Jermogen a vyborskij Varlaám.
Protože kvůli chirotonii musel odcestovat do Ruska, archimandrita Nikolaj navštívil v letech 1879 –
1880 Petrohrad, Moskvu, Kazaň, Kyjev a Oděsu, a přitom shromažďoval dobrovolné dary na
stavbu katedrálního chrámu v Tokiu. Při aktivní podpoře z Ruska byl tento katedrální chrám
nakonec 8. března 1891 vysvěcen, a stal se jednou z významných staveb japonského hlavního
města, jinak mezi Japonci známý jako „Nikolaj – doo“ (chrám Nikolaje) na počest osvětitele
Japonska.
Biskup Nikolaj, počínaje svým příchodem do Japonska až do svých posledních dní, stavěl svoji
překladatelskou činnost jako hlavní kámen své misie. Už v Hakodate započal s překladem Nového
zákona, přičemž vycházel z řeckého, latinského, slovanského, ruského, čínského a anglického
překladu textů Písma svatého a také z výkladů svatého Jana Zlatoústého. Světitel pokračoval ve
své práci v Tokiu, přeložil Oktoich (Osmihlasník), Květnou a Postní Triodu, všechna Evangelia a
části Starého Zákona, které jsou potřebné pro roční kruh bohoslužeb. Jelikož neměl velkou důvěru
vůči jinoslavným překladům, vladyka Nikolaj vytvářel pravoslavný překlad s velkou pečlivostí a
houževnatostí, když nad ním strávil každý den až čtyři hodiny. Pomáhal mu jeho věrný pomocník
Pavel Nakae, výtečně vzdělaný v klasickém konfuciánství a zcela oddaný svatému pravoslaví.
V květnu roku 1891 se udál pokus o atentát³ na careviče Nikolaje Alexandroviče, přímo v době jeho
návštěvy v Japonsku, a osobní přímluva vladyky Nikolaje zde sehrála vážnou roli v odvrácení ruskojaponského konfliktu.
V letech 1904 – 1905 však rusko-japonská válka přece jen začala⁴ a vladyka Nikolaj jako jediný z
ruských poddaných zůstal se svěřenou mu pastvou v Japonsku, kde se staral a organizoval pomoc
ruským vojenským zajatcům, kterých bylo až 73 000.
Takováto činnost vladyky, navíc v době války, byla vysoce ceněna jak v Japonsku, tak i v Rusku. V
Japonsku se stal známým po celé zemi a mnohými byl ctěn jako světec.
24. března 1906 byl světitel Nikolaj ustanoven do hodnosti arcibiskupa tokijského a celého
Japonska.
Roku 1908, když přijel biskup Sergij (Tichomirov) na nově utvořený Kjótský vikariát, získal světitel
Nikolaj dlouho očekávaného pokračovatele.
Přestože se zcela a horlivě oddal šíření Evangelia v Japonsku, vladyka velmi miloval svoji rodnou
vlast a domov, odkud pocházel. Vždy si našel čas, aby napsal dopis svojí sestře a jejím dětem, svým
synovcům a neteřím. Svému otci zakoupil malý pozemek, který se nacházel v sousedství chrámu, o
který se po smrti otce starala jeho sestra s dětmi. Na památku vladyky byla v jeho vlasti, ve vesnici
Kopťjanka, založena škola při církevní obci, na kterou vladyka zaslal 200 carských rublů na zařízení
školy a od roku 1902 pak stejnou částku posílal této škole již každoročně. Od roku 1909 se také stal
čestným členem Spolku pomoci potřebným žákům Bělské duchovní školy a vždy podle potřeby
zasílal pro žáky peněžní dary.
Arcibiskup Nikolaj zesnul 3. února 1912. Jeho pohřeb proběhl za velké účasti japonského lidu,
nejenom jemu svěřeným věřícím, ale i ostatních Japonců a v Japonsku žijících cizinců. Věnec na
hrob zaslal i sám japonský císař Meidži, a císař takto vůbec poprvé projevil úctu nějakému
misionáři-cizinci.
Svatý Nikolaj po sobě zanechal jeden vybudovaný katedrální chrám, osm velkých chrámů, na 175
chrámů menších spolu s 276 církevními obcemi, dále jednoho arcibiskupa, jednoho biskupa, 34
kněží, 8 diákonů, 115 katechizátorů a na 34 110 pravoslavných věřících v Japonsku. Takto založil a
utvrdil pevný základ Japonské pravoslavné církve.
Úcta k světiteli započala ještě za jeho života a projevila se v okamžiku jeho pohřbu. Úlomky z jeho
rakve se uchovávaly jako velká svatyně. Svaté ostatky světitele Nikolaje byly uloženy do země 9.
února roku 1912 na hřbitově Yanaka (Yanaka Reien), na jednom z nejvýznamnějších hřbitovů
hlavního města Japonska.
Svatý apoštolům rovný Nikolaj, arcibiskup japonský, v té době již dávno v Japonsku uznávaný a
ctěný, byl nakonec Ruskou pravoslavnou církví svatořečen v zástupu svatých 10. dubna roku 1970.
Velkého pastýře ctili nejen pravoslavní, ale doslova celé Japonsko znalo a mělo v úctě tohoto
světce. Když po padesáti osmi letech od jeho zesnutí, v době jeho kanonizace chtěli přenést věřící
jeho svaté ostatky do katedrálního chrámu, nedostali k tomu svolení se slovy: svatý Nikolaj náleží
všemu japonskému národu, bez ohledu na vyznání, a jeho ostatky musejí proto zůstat a přebývat
na národním hřbitově. Takto se ostatky apoštolům rovného Nikolaje nacházejí a spočívají až do
dnešních dnů právě na hřbitově Yanaka, a nikoli jinde.
V každém chrámu v rámci Japonské pravoslavné církve se během každé liturgie zpívá tropar
apoštolům rovnému Nikolaji a v závěru liturgie se pak vždy vzpomíná jeho jméno; v každém
chrámu je ikona anebo freska tohoto ochránce japonské země.
Jako misionáře jej ctí i v mnoha dalších zemích světa. Světitel Nikolaj je svázán i s pravoslavnou
historií Číny, s prvním čínským jerejem a svatým novým mučedníkem Mitrofanem, kterého
vladyka Nikolaj rukopoložil na presbytera roku 1882. V Koreji vzpomínají na misionářskou pomoc a
možnost učení korejských pravoslavných pastýřů v Tokijském duchovním semináři ještě pod
dohledem světitele Nikolaje. Na všech světadílech je světitel Nikolaj ctěn pro svoji plodotvornou
práci na vinici Kristově. ¨
¹ Světitel Inoknetij (Veniaminov), apoštolům rovný, Osvětitel Sibiře a Aljašky, památka 31. března / 13. dubna
² Reformy Meidži byla série reforem japonského císaře Meidži, které začaly po roce 1869 postupně proměňovat
feudální Japonsko v moderní stát.
³ Incident v Ocu – pokus o atentát na careviče Nikolaje Alexandroviče, který se stal v japonském městě Ocu 29.
dubna/ 11. května roku 1891. Následník trůnu navštívil Japonsko v rámci východního putování, při němž byl
napaden policistou Tsuda Sandzo, když se spolu s princi, řeckým Georgiosem a japonským Arisugawou, vracel do
Kjóta z návštěvy jezera Biva.
⁴ Rusko-japonská válka: jednalo se o válečný konflikt, který se odehrával od února 1904 do září 1905 na Dálném
východě mezi carským Ruskem a Japonským císařstvím o nadvládu nad Mandžuskem a Korejským poloostrovem.
Bojovalo se převážně na území (a o území), které patřilo (ať přímo či nepřímo) slábnoucí čínské říši pod správou tzv.
Dynastie Čching.