docDiplomatické listy 5 - Škola mezinárodních a veřejných vztahů
download 
Stížnost Transkript
Diplomatické listy 5 - Škola mezinárodních a veřejných vztahů
5/ 2014 Diplomatické fórum Česká scéna ISLÁMSKÝ STÁT Ekonomika Zahraniční scéna „IS je radikální islamistická teroristická organizace původem z Iráku, která byla dříve Speciál napojená na teroristickou organizaci Al-Káida. IS Kultura Vážené čtenářky, vážení čtenáři, nabyl síly působením v syrské občanské válce na straně sunnitských rebelů, kteří už 3 roky bojují proti tamějšímu šíitskému prezidentovi.“ Viz. strana 13 Vítejte zpět po letním odpočinku. Jako DF jsme pro Vás připravili na uvítání nové podzimní vydání DL. Tímto číslem jsme se zaměřili na naše nováčky, na prvňáky, kteří jako i my kdysi potřebují přiblížit světové a domácí dění. Proto jsme se pokusili zasáhnout do všech koutů světa a přiblížit svět takový jaký je. Přeji hodně úspěchů v letošním školním roce! Kdybyste chtěli přispívat i VY, neváhejte nás kontaktovat! šéfredaktor Anton Pavlenko Speciál Potřebujete poradit jak se vyznat ve světovém dění? Rádi byste věděli jak hledat potřebné informace a které z nich jsou důležité? Čtěte „Sféry vlivu“ v našem speciálu na str.:18 Zajímá Vás mezinárodní organizace? Víte, co je NATO a jaké má cíle? Čtěte náš speciál na str.:17 2 Česká scéna Diplomatické listy 5/2014 Naše zahraniční politika Česká zahraniční politika prošla příchodem nové vlády značnými změnami. Ať už jde o nového ministra zahraničí pana Lubomíra Zaorálka, tak především v tom, jak se naše země staví k zahraničním tématům. Nejmarkantnější rozdíl s předešlými roky je hlavně v otázkách týkajících se Evropské unie. Předchozí vládní garnitura, včetně s bývalým prezidentem Václavem Klausem, byla mnohem euroskeptičtější. Už na první návštěvě Německé spolkové republiky, při setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, deklaroval pan premiér Bohuslav Sobotka intenzivnější spolupráci s Evropskou unií. Na důkaz naší náklonnosti nechal prezident Miloš Zeman na Pražském hradě vyvěsit vlajku tohoto evropského společenství. Od naší intenzivní spolupráce se odvíjí i naše zahraniční politika, kterou se snaží státy Evropské unie sjednotit. Naše snaha o společnou zahraniční politiku se ukázala i v případě sankcí proti Rusku, kdy Česká republika v čele s premiérem garantovala, že bude podporovat postup EU vůči Ruské federaci a nehodlají se svým postojem lišit. Česká republika je dokonce jako jediná v Evropě oficiálním spojencem Izraele a tudíž jako jediná z členských států EU neuznala Palestinu jako suverénní stát. Česká republika se také zapojuje do různých vojenských misí. V roce 2013 působili naší vojáci v sedmi zemích. Celkem se v těchto operacích vystřídalo 1100 vojáků. Dále se zapojuje do mezinárodního dění také humanitárními činy. To se ukázalo také v nedávné době, kdy Česká republika vypravila do nebezpečné oblasti na Ukrajině speciální letoun, který měl na naše území dopravit těžce zraněné pacienty. Jsme součástí několika mezinárodních organizací. Například v letošním roce jsme oslavili desáté výročí našeho členství v NATO. Tomáš Lacina Zdroj: ministersto zahraničí, byznisinfo, novinky.cz Služební zákon Po vlně obstrukčních jednání se vláda společně s opozicí dohodla na změně zákona o službě státních zaměstnanců, známým pod pojmem služební zákon. Proti dohodě vystoupil ministr pro legislativu Jiří Dienstbier, který odmítl na zákoně dále pracovat. Volby Do podzimních voleb do obecních zastupitelstev se chystá několik desítek tisíc kandidátů. V senátních obvodech, kde letos proběhnou též volby, se střetne několik zajímavých jmen jako např. exministr Bursík, fotbalista Panenka či zpívající právník Jahelka. Státní rozpočet Andrej Babiš se dohodl na rozpočtu. Celkově má jít o navýšení o 16 mld. korun, které by měly jít na zvýšení platů učitelů, policistů, hasičů a dalších. 3 Česká scéna Diplomatické listy 5/2014 Prázdniny ve znamení služebního zákona V letošním roce nikdo nemůže říci, že by poslanci trávili léto pouze na dovolené. Tyto prázdniny tentokrát zasvětili zákonodárci služebnímu zákonu. Se služebním zákonem bylo také spojeno jmenování Sobotkovy vlády prezidentem Milošem Zemanem. Jeden z důvodů, proč Zeman tak trval na vzniku zákona o státní službě, je také ten, že jsme jedinou členskou zemí Evropské unie, která novelou tohoto zákona nedisponuje. Tvorbu tohoto zákona dostal na starost hned po uvedení do svého úřadu ministr pro lidská práva a legislativu Jiří Dienstbier. Když vládní koalice představila ve sněmovně podobu návrhu služebního zákona, asi nikdo z vládních stran netušil, jak moc tvrdá bitva o tento zákon se ještě sehraje. Nejostřeji proti navrhovanému znění vystoupila ODS spolu s TOP 09. Tyto strany shodně tvrdily, že s nimi vládní představitelé nekomunikují a na tomto základě se opoziční strany vyjádřily, že budou dělat vše pro to, aby tento návrh neprošel do druhého čtení, dokud s nimi trojkoalice nezačne vyjednávat. Odprezentovali své podmínky, za kterých by byli ochotni návrhy služebního zákona odhlasovat. Každá z vládních stran měla na případné vyjednávání z opozicí jiný pohled. Například předseda Sociální demokracie Bohuslav Sobotka označil opozici za vyděrače. Ovšem předseda hnutí ANO Andrej Babiš hovořil o tom, že zde prostor pro vyjednávání vidí a některé návrhy ODS a TOP 09 označil za zajímavé. Nakonec vládní koalice spolu se dvěma opozičními stranami usedla k jednacímu stolu a začala dlouhá jednání, často až do pozdních nočních hodin. Po několika dnech úmorného vyjednávání došly všechny strany ke shodě. Podle slov účastníků byly pak do celkového komplexního návrhu zakomponovány i návrhy opozice. Do hry se ovšem přihlásil ještě Miloš Zeman, který prohlásil, že pokud mu bude zákon předložen ve stávající podobě, bude ho vetovat. Konkrétně mu vadí, že na ministerstvech bude působit více náměstků než bylo doposud a označil tyto potenciální náměstky za budižkničemu. Předseda vlády Bohuslav Sobotka reagoval na tuto poznámku se slovy, že to co je dohodnuté poslaneckými stranami, se měnit nebude. Tomáš Lacina Zdroj: Česká televize, Novinky.cz, Centrum, obrázek:aktualne,cz 4 Česká scéna Diplomatické listy 5/2014 Andrej Babiš - nováček v české politické scéně Andrej Babiš, předseda hnutí Ano, byl 29. ledna 2014 jmenován do funkce ministra financí Sobotkovy vlády. Jeho cesta do Strakovy akademie však vůbec nebyla jednoduchá. Šlo především o lustrační osvědčení. Tento dokument musel vždy předložit potenciální ministr jakékoliv vlády na důkaz toho, že nebyl od roku 1948 do roku 1989 příslušníkem Sboru národní bezpečnosti. Tento dokument, který vydává ministerstvo vnitra, nebyl panu Babišovi vydán. Ale i bez tohoto doposud nezbytného dokumentu jmenoval prezident Miloš Zeman ministrem financi Andreje Babiše. Hned po svém jmenování do funkce deklaroval, že udělá na svém ministerstvu hloubkový audit. Také tak učinil a na začátku tohoto léta svolal mimořádnou tiskovou konferenci, kde oznámil výsledek šetření. V této souvislosti poznamenal, že chystá žaloby na bývalé pracovníky ministerstva. Konkrétnější ovšem být nechtěl. Andrej Babiš má za sebou i první koaliční spory. Velkým tématem okolo Babiše bylo také jeho podnikání a právě to bylo ohniskem prvního menšího koaličního konfliktu. Předseda vlády Bohuslav Sobotka se právě na adresu tohoto slovenského podnikatele vyjádřil, že by bylo lepší, kdyby se úplně zbavil svých podnikatelských aktivit. Šéf hnutí Ano na sebe s reakcí nenechal dlouho čekat. Kontroval vyjádřením, že pokud se bude předseda Socialní demokracie i nadále takto vyjadřovat na jeho adresu, je dost pravděpodobné, že se bude muset Bohuslav Sobotka ve své vládě obejít bez ministrů z hnutí Ano. Tento spor ale brzy utichl i možná právě na základě těchto výhrůžek . Dalším velkým tématem byla také finanční pomoc dolu Paskov. Na záchranu tohoto dolu chtěl premiér uvolnit finanční prostředky. Jako důvod Sobotka uvedl, že je zde příliš zaměstnanců, jejichž velká část by se musela v případě finančního nedostatku propustit, což by byla pro tento východní region obrovská zátěž. Tento způsob řešení však Babiše nepřesvědčil a nepovažoval ho za optimální a tvrdil, že jde z jeho pohledu pouze o řešení krátkodobé. Po dlouhých jednáních mezi vedením dolu, ministrem financí a premiérem si Andrej Babiš vyžádal podrobnou koncepci hospodaření dolu. Nakonec na tuto finanční pomoc kývl. Další politický boj sehrál Babiš v obsazení dozorčích rad. Největší boj, který musel tento devětapadesátiletý podnikatel sehrát, ho teprve čekal po volbách do Evropského parlamentu v bitvě o nominanta na eurokomisaře. Hnutí ANO sice volby vyhrálo, ale těsný výsledek umožnil si místo eurokomisaře nárokovat i sociální demokracii. Původního nominanta Pavla Teličku nahradila během vyjednávání současná ministryně pro místní rozvoj paní Věra Jourová. Na tomto jméně se koalice po dlouhých vyjednáváních často až do nočních hodin, shodla. Možná i proto, že nový šéf evropské komise pan Junker se vyjádřil, že země, která navrhne na eurokomisařku ženu, může mít lepší pozici při vyjednáváních o portfoliu. Andrej Babiš nechce, aby jeho hnutí dopadlo jako rychlokvaška, jako například Věci veřejné a proto se rozhodl vychovávat mladé politiky, stejně jako ostatní velké strany. Bližší koncepci tohoto projektu prý Babiš představí během měsíce září. Tomáš Lacina Zdroj: ministerstvo vnitra, ministerstvo financí a idnes 5 Ekonomika Diplomatické listy 5/2014 Sankce na Ruskou federaci Ukrajina Východoukrajinští separatisté jsou ochotni jednat o příměří. Ukrajinská armáda má pod kontrolou většinu východního území a obléhá města Doněck a Luhansk, která se stala centrem proruských separatistů. Jak Rusku Latinská Amerika zamění EU a USA. Státy již zavedly sankce vůči Rusku, v důsledku ukrajinské krize, ztratily schopnost vyvážet do Ruska určité druhy zemědělských produktů, surovin a potravin. A zaměnit tyto produkty pomůžou Rusku státy Latinské Ameriky. Sankce vůči Rusku vyhlásily následující země a organizace: Albánie, Austrálie, Velká Británie, Německo, Evropská unie, Island, Kanada, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Moldavsko, Nový Zéland, Norsko, Polsko, USA, Ukrajina, Francie, Černá Hora, Švýcarsko, Estonsko a Japonsko. Neskutečně schopný a Rusy oblíbený Vladimír Putin na tento krok reagoval neodkladnou cestou do Jižní Ameriky, kde následně podepsal řadu dohod, jež mají zvýšit přísun potravin z těchto zemí na ruský trh. Ekvádor Hlavními položkami vývozu potravin jsou banány, krevety, kakao, káva a ryby. Také značný podíl na vývozu má doručování květin. Tradičně, všechen dovoz z Ekvádoru do Ruska představují potraviny a zemědělské suroviny. Hlavní podíl na exportu mají banány (70%), květiny (20%), stejně jako extrakty z kávy nebo čaje. Západní Afrika Smrtící virové onemocnění Ebola se již rozneslo do několika zemí západní Afriky a má na svědomí již téměř 1 000 lidí. Kvůli rapidnímu rozšíření nemoci vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) stav ohrožení. USA Američané si připomínají 40. výročí od aféry Watergate, jež vedla k rezignaci prezidenta Nixona. Vypukla zadržením pětice mužů, kteří vnikli do ústředí opoziční Demokratické strany s úmyslem zde namontovat odposlouchávací zařízení. 6 Ekonomika Diplomatické listy 5/2014 Podle sekretariátu zahraničního obchodu Ministerstva rozvoje, průmyslu a zahraničního obchodu v Brazílii tvoří sojové boby a produkty jeho zpracování, surový cukr a ethylalkohol, maso, káva a tabák hlavní část vývozu potravinářských výrobků. V roce 2012, obrat vzájemného obchodu mezi Ruskem a Brazílií dosáhl 5,9 miliard dolarů Koncem roku 2013 Chile vyváželo do Ruska zemědělské produkty v hodnotě více než 567.000.000 dolaru. Základní komodity jsou losos, pstruh, ovoce, vepřové, víno a taktéž dováží agar, důležitou surovinu pro cukrářský průmysl. Chile je významným vývozcem ovoce a zaujímá vedoucí postavení ve vývozu hroznů, avokáda, jahod, švestek, kiwi. V Rusku z Argentiny pochází hrušky, hovězí maso, hrozny, citrusové plody, oříšky, máslo, sýr a jablka. Po roce 2012, obchodní obrat mezi oběma zeměmi přesáhl 1 miliardu USD. V současné době argentinští výrobci masa vítají možnost zvýšení vývozu masa do Ruska. Anton Pavlenko zdroje: http://www.vestifinance.ru/articles/45620 Turecko Brazílie Po 11 .letech v úřadě premiéra byl RecepTayyip Erdogan zvolen prezidentem Turecké republiky. Jednalo se o první přímé prezidentské volby. Erdogan hodlá svůj mandát pojmout razantním způsobem a dál Chile fakticky řídit zemi. Irák Po několika týdenních bojích mezi vládou a teroristy z Islámského státu je Irák na pokraji rozpadu. V severním Iráku již delší dobu funguje Kurdská Argentina autonomní republika, západní část ovládají radikálové z Islámského státu a jihovýchod země stále kontroluje vláda z Bagdádu. Izrael Boje s Hamásem pokračují. Káhirské příměří Hamás opět zmařil. Nedávný konflikt si vyžádal přes 1 900 mrtvých Palestinců a 70 Izraelců. 7 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Japonská armáda v zahraničí V úterý 1. 7. 2014 schválila Japonská vláda změnu v bezpečnostní politice státu. Japonsko poprvé od druhé světové války bude moci vysílat svou armádu do zahraničí. Jedná se o změnu článku 9 v Japonské poválečné ústavě, který umožňoval nasadit ozbrojené síly pouze v sebeobraně. Rozhodnutí uvítali ve Washingtonu, v Japonsku se naopak strhla vlna protestů. Japonští občané však nebyli jediní, kdo změnu nepodpořil, bouří se i okolní státy jako je Jižní Korea a Čína. Japonský premiér Šinzo´ Abe hájí danou změnu slovy, že Japonsko konečně bude moci více přispět ke světové stabilitě a míru. Čínský ministr zahraničí se otevřeně zmínil o obavách Čínské lidové republiky spojených s tímto rozhodnutím a požádal Japonsko, aby znovu zvážilo své rozhodnutí o změně bezpečnostní politiky. Připomínám jen, že Čínská lidová republika a Japonsko má dlouholetý spor o ostrovy Senkaku. Jak se bude vyvíjet nová bezpečnostní politika, ještě není jasné, ale jasné je to, že má Asie nově militarizující se stát. Karina Leonova Zdroje: http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/japonsko-bude-moci-nasadit-armadu-i-v-zahranici-cina-rozhodnuti-kritizuje--1369442 http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/334352-obama-podporil-ve-sporu-o-ostrovy-senkaku-japonsko-proti-cine.html obrázek: http://www.aktuality.sk/clanok/257425/obnovia-prvy-atomovy-reaktor-po-fukusime-elektraren-sendai-splnila-kriteria/ Trocha luštění k odpočinku od čtení… 9 8 7 6 8 2 Pokročilý 5 2 5 1 5 1 4 9 1 2 6 3 8 3 9 2 8 5 4 4 3 2 8 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Korejská lidově demokratická republika KLDR je od svého vzniku až do teď jednou z velmi izolovaných zemí od okolního světa a zemí, kde jsou soustavně porušována lidská práva. Konflikty mezi severem a jihem Koreje začaly na konci druhé světové války, kdy došlo k rozdělení Korejského poloostrova podél 38. rovnoběžky. Nyní kdysi jeden národ nejenže odděluje ideologie a rozdílné ekonomické systémy, ale i kultura. V roce 1985 se KLDR stala signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. O rok později ale objevila inspekce Mezinárodní agentury pro atomovou energii nesrovnalosti v severokorejském jaderném programu. Následně KLDR oznámila úmysl odstoupit od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, k čemuž nakonec nedošlo. Tato situace však vedla k první jaderné krizi na poloostrově. O dva roky později došlo ke druhé jaderné krizi. V roce 2003 KLDR již skutečně od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní odstoupila. Stala se tak prvním státem, který tak učinil. Po občasných provokacích ze strany KLDR v podobě testů raket, jaderných zkoušek a vyhrožování ze strany severokorejského vůdce Kim Čong-ila došlo na konci listopadu 2010 k bombardování jihokorejského území. Výsledkem bylo výrazné zvýšení napětí v již tak nestabilním regionu. Rada bezpečnosti OSN čin Severní Koreje jednomyslně odsoudila a rozhodla se zpřísnit sankce, na které KLDR reagovala vypovězením dohody o příměří z roku 1953 a dohody o neútočení s Jižní Koreou z roku 1991. Dále přerušila přímé telefonické spojení mezi Pchjongjangem a Soulem a uzavřela hraniční přechod se svým jižním sousedem. V prosinci 2011 se do čela země po smrti Kim Čongila postavil jeho nejmladší syn Kim Čong-un. Konfrontační kurs a politika masivního zbrojení, kterému je v zemi podřízeno vše, se ani po nástupu nového vůdce nezměnily. Kim Čong-un se navíc rozhodl šokovat svět pokusným podzemním atomovým výbuchem. I letos KLDR uskutečnila řadu testů střel krátkého i středního doletu, čímž znovu porušuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Deinira Nurzat Kyzy Zdroje:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/222788-jaderne-zbrane-v-kldr-nedopustime-shodli-se-japonci-s-kerrym/ ; http://www.lidovky.cz/jsme-ochotni-jednat-ale-jadernych-zbrani-se-nevzdame-tvrdi-kldr-pv9-/zpravysvet.aspx?c=A130420_181524_ln_zahranici_mtr;Obrázky tamtéž 9 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Izraelská diplomacie ke svému okolí Jedno z pravidel harmonického bydlení je být zadobře se svými sousedy, v opačném případě může dojít k neshodám a sporům. Takovýto scénář můžeme nalézt nejen v amerických filmech, ale i v reálném životě obyčejných lidí. Úplně stejně to však platí i v mezinárodní politice se státy a jejich „sousedy“. V dnešním světě nalezneme již velké množství států, které se svými sousedy mají nadstandartní vztahy. Sdružují se do regionálních organizací (V4, Mercosur, ASEAN a mnoho dalších), směle spolu obchodují (ČR a Německo) a v rámci mezinárodních organizací (OSN) spolupracují. Bohužel některé státy takové štěstí nemají a „sousedské vztahy“ mají korektní (neutrální) a v horším případě i nepřátelské. Jedním z takovýchto států je i Stát Izrael, a proto se pojďme podívat na jeho „sousedské vztahy“ podrobněji. Na začátek několik základních geografických údajů. Stát Izrael leží v oblasti Blízkého východu (angl. Middle East) u břehů Středozemního moře a sousedí s několika státy: na severu s Libanonem, severovýchodně se Sýrií, východní hranice sdílí s Jordánským královstvím a jižní s Egyptem. Vedle těchto čtyř států má Izrael ještě hranice se Státem Palestina (pojem „stát“ je pouze součástí oficiálního názvu země, avšak podle několika zemí se nejedná o suverénní stát), který se dělí na dvě oblasti: Pásmo Gazy (na jihu) a Západní břeh Jordánu (na východě). Z těchto čtyř států a Státu Palestina uznávají legitimitu dnešního Izraele pouze dva a to Jordánsko a Egypt. Nyní již něco ke konkrétním vztahům. Izraelsko – libanonské vztahy Historie společných izraelsko – libanonských vztahů je protknuta množstvím válečných konfliktů, ať už je to první izraelsko-arabská válka (neboli válka o nezávislost Izraele), tak především dvě izraelské invaze do jižního Libanonu v letech 1982 a 2006. Zatímco v 80. letech společné vztahy obou zemí negativně ovlivnila Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), která v Libanonu sídlila, tak v 21. století je to především šíitská radikální organizace Hizballáh. Tato Strana Boží, jak zní její překlad z arabštiny, od svého vzniku deklaruje, že hodlá zničit stát Izrael. Jedním z mnoha jejich činů byl i raketový útok na severoizraelské město Šlomi, který nakonec vedl Izrael k druhé invazi do Libanonu. Vedle teroristických aktivit je Hizballáh velmi činný i v politice. Má značné zastoupení v libanonském parlamentu a dokonce dvě křesla v současné vládě. Tento aspekt vede k tomu, že zlepšení společných izraelsko – libanonských vztahů nepřichází v blízké budoucnosti v úvahu. Izraelsko – syrské vztahy Severovýchodní soused Izraele získal nezávislost (v tomto případě nad Francií) o dva roky dříve než Izrael, ale v důsledku mnohých faktorů, jako jsou velké sociální rozdíly, nedostatečné rozložení moci mezi tři hlavní etnika, hlavně však porážka Sýrie v první izraelsko - arabské válce, vedly k sérii státních převratů a v roce 1963 k nástupu nacionalistické strany Baas. Ta postupně uvedla zemi do dvou válečných konfliktů s Izraelem (Šestidenní a Jomkipurská válka), které ji ekonomicky oslabily. Od roku 1991 Sýrie s Izraelem vedou mírová jednání, která však prozatím nepřinesla žádné výsledy. 10 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Vzhledem k současné nestabilní situaci v Sýrii, která je postihnuta občanskou válkou, možnost uzavření míru a navázání bilaterální vztahů s Izraelem je velmi nepravděpodobná. Izraelsko – jordánské vztahy Zcela opačné vztahy než se Sýrií a Libanonem má Izrael se svým východním sousedem. Jordánské hášimovské království bylo účastníkem všech arabsko-izraelských válek, ale jeho aktivita, především v posledních dvou (Opotřebovací a Jomkipurská), nebyla tak velká. Velký podíl na tom měl jordánský král Husajn I., který se snažil vzdorovat arabskému nacionalismu a zbytečně nezatahovat své království do války. V důsledku předešlých válek uprchlo do Jordánska velké množství palestinských uprchlíků, které však doprovázeli i radikálové. Ti postupem času začali ovládat značnou část západního Jordánska, což vedlo krále Husajna k vyhlášení stanného práva (omezení občanských práv s cílem zastrašit osoby od páchání trestných činů) a pomocí armády k vyhnání všech radikálů. Toto období se nazývá Černé září a značně přispělo k mírovým jednáním v 90. letech, která vyvrcholila roku 1994. Izraelsko-jordánskou mírovou smlouvu podepsal v květnu 1994 izraelský premiér JicchakRabin a jordánský král Husajn I. za přítomnosti amerického prezidenta Billa Clintona. Od podepsání až do současnosti jsou společné vztahy na korektní úrovni, a i když jsou mezi státy stále určitě rozpory, dialog je stále živý, což je ve společných vztazích důležitý aspekt. Izraelsko – egyptské vztahy Historii společných vztahů můžeme rozdělit na dvě období, násirskou a sádátskou. První období začalo roku 1953, kdy v Egyptě došlo k vojenskému převratu, král Farúk I. byl svržen a nastalo období republiky. Do čela země se dostává arabský nacionalista a sovětský spojenec GamálNásir. Ten postupně zavedl zemi do několika válek s Izraelem, které nakonec vedly i k jeho pádu. Když v roce 1967 vyzval všechny arabské státy k zničení Izraele, dočkal se masivního izraelského bombardování a obsazení Sinajského poloostrova (tj. Šestidenní válka). Za dva měsíce pod tíhou kritiky byl nucen podat demisi. Několik dní potom v důsledku všech událostí prodělal Násir při jednání s arabskými spojenci těžký infarkt a byl na místě mrtev. Na jeho místo nastupuje dosavadní viceprezident Anvar asSádát, jehož mírová jednání započala již v první polovině 70. let a vyvrcholila v březnu 1979, kdy Sádát společně s izraelským premiérem Beginem podepsali mírovou smlouvu. Egypt se tak stal první arabskou zemí, která s Izraelem uzavřela trvalý mír a Sádát za své mírové snahy získal Nobelovu cenu míru. Avšak jeho politika pobouřila velké množství nacionálních Arabů, kteří jej obvinili ze zrady. Vše vyvrcholilo při státních oslavách roku 1981, kdy byl Sádát společně s několika zahraničními představiteli zastřelen. Moci se poté ujímá HusníMubarak, za jehož vlády společné vztahy nebyly nijak narušeny. Po jeho svržení v roce 2011 a následném nástupu Muslimského bratrstva došlo k ochladnutí izraelsko – egyptských vztahů. V loňském roce byli však Bratři svrženi vojenským pučem a otěže moci znovu získala armáda. V současné době má Egypt s Izraelem jeden společný cíl, a to boj proti islámským radikálům z Pásma Gazy, což jejich společné vztahy velmi dobře ovlivňuje. 11 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Izraelsko – palestinské vztahy Nejkomplikovanější vztah má Izrael samozřejmě se svým sousedem Palestinou. V minulosti byly společné vztahy stejně jako u předešlých sousedů poznamenány množství válečných konfliktů, které probíhaly od 50. let do 80. let minulého století. V 90. letech se rozběhla série mírových jednání s představiteli palestinského lidu v čele s Jásirem Arafatem. V rámci všech jednání nakonec vznikla Palestinská autonomie (1993), která získala území okolo města Jericho a Pásmo Gazy. Tato autonomie se na dalších společných jednáních rozšiřovala o další území na Západním břehu Jordánu až do dnešních rozměrů. Ve vzájemných vztazích však zůstalo několik sporných bodů. Prvním z nich jsou židovské osady na Západním břehu. Po vítězství v Šestidenní válce a zisku velkých území na úkor Arabů (Západní břeh, Sinajský poloostrov, Golanské výšiny a další) začal Izrael s politikou osidlování daných území. Postupem času z některých území své osady stáhl (Pásmo Gazy či Sinaj), ale především na Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě nadále hojně staví. Druhým problémem je již zmíněný Jeruzalém, jelikož oba národy, tedy jak Izraelci, tak i Palestinci, jej považují za své hlavní město. Světové společenství považuje Jeruzalém a především východní za okupované území Izraelem, a proto přesunulo většinu svých velvyslanectví do Tel Avivu. Problém o postavení Jeruzaléma však nadále zůstává. Poslední důležitým bodem sporu je bezpečnost. Izrael tvrdě kritizuje palestinské představitele, že nedokážou na svém území zajistit správu věcí veřejných a ztrácejí nad ním vliv. Toto se týká především Pásma Gazy, jež ovládá teroristická organizace Hamás, která neuznává oficiální vládu v Ramalláhu (dočasné hlavní město Palestiny). Izraelská reakce na danou situaci byla stavba bezpečnostní bariéry u hranic s Palestinou. Stavba započala roku 2003 a stále pokračuje. Dané sporné otázky jsou v současném rozložení jen těžko k vyřešení a je těžké usoudit, kdy vyřešené vlastně budou. V rámci izraelské politiky ke svým sousedům je důležitě zmínit ještě jednu věc a to jsou hraniční přechody. Izrael má celkem 15 hraničních přechodů,z toho však je 6 uzavřených. Počet otevřených přechodů ukazuje, jaký vztah má Izrael s daným sousedem. Pokud vezmeme všechny sousedy, tak nejvíce hraničních přechodů má s Jordánskem, celkem tři (Allenbyho most, Arava a Jordán), dále s Egyptem dva (Nicana a Taba) plus jeden pod správou Egypta (Rafáh) a zbylé tři patří po jednom každému ze zbylých sousedů, Libanon (Roš ha-nikra), Sýrie (Kunejra) a Pásmo Gazy (Erez). Ostatní přechody jsou buď zrušené či uzavřené, avšak v případě Sýrie a Pásma Gazy se neočekává, že by se mohly v budoucnu znovu otevřít. Dušan Ondráček M. Čejka, Izrael a Palestina. M. Krupp, Dějiny Státu Izrael Obrázky: http://www.izraelapalestina.cz/wpcontent/uploads/Hussein_Clinton_Rabin.jpg , http://media.novinky.cz/835/348353-original1-r7to1.jpg, http://static.guim.co.uk/sys-images/Guardian/Pix/maps_and_graphs/2012/3/27/1332861339076/Israeli-barriers-map001.png 12 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Afghánistán Afghánistán, země ve střední Asii, je v posledních letech velice často skloňována ve světových médiích. Naposledy i u nás, a to z důvodu úmrtí českých vojáků, kteří jsou zde nasazeni v rámci mise NATO, EnduringFreedom. Tato země již dlouhá desetiletí nezažila klid a mír. Její novodobá historie je plná válek, násilí a utrpení obyvatelstva. V druhé polovině 20. století vznikla v Afghánistánu odbojová skupina, která si dala za cíl vést svatý džihád proti sovětským okupantům. Tato skupina byla tvořena především náboženskými fanatiky a byla podporována Spojenými státy. Dnes je tato skupina vedena jako teroristická organizace, jejíž jméno je dnes známé po celém světe, stejně jako al-Kaida, tou skupinou je Talibán. Talibán v Afghánistánu vládl v letech 1996 – 2001, od té doby je to povstalecké hnutí a teroristická organizace, jejíž vláda nad touto zemí skončila při vpádu vojsk Spojených států a NATO, po útoku na světové obchodní centrum 11. září 2001. Důvodem pro tento vojenský vpád bylo to, že Talibán poskytoval útočiště a ochranu zosnovateli útoků z 11. září a vůdci al-Kaidy, Usámovi bin Ládinovi. Od té doby probíhá v Afghánistánu již 13 let operace EnduringFreedom, která má za cíl zlikvidovat Talibán a vytvořit v Afghánistánu fungující demokratickou společnost. V rámci této mise jsou v Afghánistánu nasazeni i vojáci České republiky. 8. července 2014 byli poblíž letecké základny Bagrám zabiti 4 čeští vojáci a jeden zraněn, ten svým zraněním později v Praze podlehl. Od počátku našeho působení v této misi to je již 10 zabitých vojáků AČR. Mnozí lidé označují tyto vojáky za žoldáky, vrahy atd., tito lidé si bohužel neuvědomují, že Česká republika má jakožto člen Severoatlantické aliance určité povinnosti, které musí plnit, například účast ve vojenských operacích a zahraničních misích. Vojáci jsou tam proto, aby pomohli zajistit stabilitu a mír v Afghánistánu a nastolení demokratické společnosti. Úkolem vojáků ISAF je nejen bojovat proti Talibánu, ale také zajišťovat bezpečnost místních obyvatel, dohlížet na stavbu škol, nemocnic atd. Toto léto se konaly v Afghánistánu demokratické prezidentské volby, což je významný krok vpřed pro tuto zemi. Volby se neobešly bez nepokojů, výhružek a pár útoků ze strany Talibánu, ale volební účast byla velmi vysoká, což je známka toho, že Afghánci touží po změně, že již mají dost vleklé války a útlaku ze strany náboženských fundamentalistů Talibánu. Ve volbách se utkali dva kandidáti a to AšrafGháni a AbdulláhAbdulláh. Předběžné výsledky ukazují na výhru Ghániho, ovšem vzhledem k tomu, že se oba kandidáti prohlásili za vítěze, jsou všechny hlasy znovu ověřovány. Demokratické prezidentské volby jsou důležitým krokem k novému uspořádání Afghánistánu, ovšem není to konec, Afghánci mají před sebou ještě běh na dlouhou trať a jsou pouze na jejím začátku a dokud bude v zemi stále mezi mnohými populární Talibán, tak v Afghánistánu nikdy nebude plně svobodná a demokratická společnost. Richard Kutěj, zdroj: osobní zkušenosti, http://www.reuters.com/places/afghanistan, obrázky: flags.com 13 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Islámský stát Islámský stát – IS je radikální islamistická teroristická organizace původem z Iráku, která byla dříve napojená na teroristickou organizaci Al-Káida. IS nebyl síly působením v syrské občanské válce na straně sunnitských rebelů, kteří už 3 roky bojují proti tamějšímu šíitskému prezidentovi. Jeho vůdcem se stal Abú Bakr al-Bagdádí, jenž dne 29. června 2014 vyhlásil chalífát „Islámský stát“ s hlavním městem v Rakku. Islámský stát se rozprostírá na dobytých územích států Iráku a Sýrie a není mezinárodně uznán žádnou zemí. Na obsazených územích se radikálové snaží důsledně budovat administrativu a oblast spravovat jako stát, zprovoznili tedy činnost policie, soudů, a dokonce i začali obchodovat s ropou, kterou získávají z obsazených ropných polí. Hnutí je známé svou přísnou interpretací islámu a islámského práva šaría, kdy například zlodějům za trest usekávají na veřejnosti ruce a ženy se musí zahalovat. Taktéž je hnutí nechvalně proslulé násilím páchaným na obyvatelstvu, které vyznává jiná náboženství než sunnitský islám. Irácká vláda v létě požádala Spojené státy americké o vojenskou pomoc, tudíž otevřela dveře pro další americkou invazi. Spojené státy americké za tím provedli vzdušné bombardovací útoky a taktéž začali vyzbrojovat Kurdy, kteří na severovýchodě Iráku čelí postupu sunnitských radikálů z Islámského státu. Jaký však podíl má na situaci USA? Současně nese Bílý dům sám přímou odpovědnost za rostoucí vliv a moc IS, protože, jak už bylo výše řečeno, podporoval v boji proti syrskému prezidentovi ozbrojené rebely, kteří byly spojenci ISIL/IS a později je Islámský stát převzal. Západní novináři, taktéž přicházejí s informacemi, že desítky pozdějších bojovníků Islámského státu byly v Jordánsku vycvičeny v rámci krycí operace na podporu povstalců, kteří chtěli svrhnout režim syrského prezidenta Bašára Asada. Taktéž Barack Obama se nesnaží tlačit na své arabské spojence (Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar), kteří nesou přímou odpovědnost za to, že Islámský stát vůbec mohl do Iráku vtrhnout a zaznamenat v něm takové vojenské úspěchy jako dosud. Nejen v USA na to upozorňují četní publicisté, že Islámský stát (IS) je už dlouhé roky podporován finančně i zbraněmi sunnitskými zbohatlými jednotlivci – mecenáši. Anton Pavlenko http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/280664-islamsky-stat-se-rozpina-radikalove-dobyli-syrske-plynove-pole/ http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/344678-krize-v-iraku-se-prohlubuje-usa-zacaly-vyzbrojovat-kurdy.html http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/usa-teroristy-bombarduji-jejich-arabsti-spojenci-financuji_315135.html 14 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Separatisté vs. Ukrajinská armáda Separatisté a Ukrajinská armáda. Již několik měsíců si pod pojmem ukrajinská krize vybavíme mnohé, ale také se s tím pojí řada pojmů ohledně stran konfliktů uvnitř Ukrajiny. Na jedné straně stojí Kyjev a ukrajinská armáda na straně druhé stojí separatisté. Pod pojmem separatista si všichni představí ozbrojeného povstalce, který válčí za osamostatnění od Ukrajiny, neboli konkrétně za připojení k Rusku. Pojem ukrajinská armáda je nám celkem jasný. Otázka kdo za co bojuje je sporná a vcelku ani není jasná. Separatisté, jejich rodiny a občané měst jako je Doněck a Luhansk jsou Kyjevem označovány za teroristy. V podstatě Kyjev bojuje proti teroristům každého věku a pohlaví. Ukrajinská armáda strategicky postupuje a snaží se likvidovat všechna útočiště separatistů. V řadách ukrajinské armády je také dost anglicky mluvicích pomocníků stejně, jako na straně separatistů jsou údajně ruské speciální jednotky. Separatisté jsou ve východních (i ukrajinských médiích) nazývány vojáky tzv. doslova Nového Ruska. Je těžké srovnávat oběti obou stran z důvodu toho, že oběti separatistů se již moc nezveřejňují a naopak Kyjev své oběti v řadách vojáku raději zapisuje za ztracené, aby nemuseli vyplácet rodinám zesnulých. Obě strany mají dvě společné věci. Bojují o svojí pravdu a na každého z nich doma čeká rodina. Karina Leonova http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zive-streda-27-srpna-ukrajina-ruskoseparatiste/r~4283d2922db211e48e74002590604f2e/ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/279186-ukrajinska-armada-dobyla-zpet-mestecko-nedaleko-slavjansku/ Channel one Trocha luštění k zamyšlení… 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. Tajenka: příjmení izraelského premiéra 1) zápis do katastru nemovitostí, 2) autor díla Stát a revoluce (1902), 3) domov Sokrata 4) 3. římský císař známý svou zvráceností, 5) trvalé připojení cizího území, 6) přístav na jihu Izraele 7) místo konference, na které byl dohodnut vznik OSN, 8) příjmení britské premiérky 9) forma státního uspořádání ( Rakousko- Uhersko) 15 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Německá energetika Duben 2000 – platný zákon o obnovitelných energiích. Pevné výkupní ceny pro elektřinu z obnovitelných zdrojů. Září 2010 – nová energetická strategie. Energetická revoluce pod přezdívkou Energiewende. Březen 2011 – událost japonské Fukušimy. Rychlejší odpojování německých atomových elektráren. Přechod na zelenou elektřinu. Po těchto událostech se německá společnost odklání od jaderných elektráren a začíná žít díky zelené elektřině. Výstavba solárních panelů a větrných elektráren, využití biomasy a fotovoltaik. Díky popularitě těchto obnovitelných zdrojů energie se dostává cena elektřiny na burze na nejnižší čísla v celé historii. Což v nás může vzbuzovat pocit úspěchu: „Konečně jsme začali šetřit peníze i životní prostředí najednou!“ Zdání ale klame. Realita je taková, že cena elektřiny na burze je sice minimální, ale po přičtení poplatků a daní se dostáváme do vyšších čísel než kdykoliv předtím. Německý poplatek za elektřinu se dokonce zvětšuje, klesá-li cena elektřiny na burze. Takže si vlastně nepomůžeme. V ČR je zásadní přístup společnosti ČEZ. Ta se v minulosti postavila proti zavedení podobného Energiewende plánu na našem území a jednu dobu proti tomu dokonce vedla mediální boj. Nezbývá nám než čekat až Německo vychytá ve svém plánu všechny chyby; my od nich budeme časem vykupovat levnější energii nebo získáme skvělé knowhow, jak uskutečnit vlastní Zelený plán, který bude i ve skutečnosti výhodný. Aneta Soldánová http://cz.boell.org/cs/2014/03/24/nemecka-energiewende-prilezitost-i-pro-cesko. http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/cs/05/seite__energiewende__faq__cz.html#topic27, http://technet.idnes.cz/ceska-a-nemecka-energetikamusime-si-pomahat-jak-presne-p1r-/veda.aspx?c=A131223_121543_veda_mla, http://ceskapozice.lidovky.cz/nemecka-energetika-atomu-zadyslunci-a-vetru-celem-fsx /tema.aspx?c=A131208_230552_pozice_138009 4 9 2 3 3 6 1 1 5 4 1 3 8 2 7 3 …pro matematické zamyšlení 4 2 2 1 7 7 4 9 5 2 5 Začátečník 16 Zahraniční scéna Diplomatické listy 5/2014 Výměna stráží! V Evropě probíhá generační výměna panovníků. Evropské monarchie ale mění staleté zvyky, kdy se panovníci ve valné většině drželi na trůně až do své smrti. 21. století tuto tradici mění. Už před Filipem VI. Španělským proběhla výměna v Belgii a krátce před tím v Nizozemsku, kde je ale taková výměna před úmrtím panovníka typická. Generační výměna proběhla před několika roky i v Lucembursku, takže BENELUX máme obměněný společně se Španělskem, což jsou již 4 evropské monarchie, ale tím to nekončí. Malé knížectví Andorra, ležící mezi Španělskem a Francií nemá jednu hlavu států ale dokonce dvě – francouzského prezidenta a španělského biskupa urgellského, takže tam je obměna celkem pravidelná. Liechtensteinské knížectví prošlo jen částečnou generační obměnou, jelikož kníže Hans Adam II. předal výkon pravomocí monarchy svému synovi a následníkovi princi Aloisovi, ale sám zůstal formálně knížetem. Tak můžeme vidět, že abdikace ve prospěch následníka není už ničím neobvyklým, což podtrhuje i nedávná abdikace papeže Benedikta XVI., což se v historii papežství stalo dokonce pouze podruhé (viz. starší článek tohoto listu). Nyní zbývají 4 evropské monarchie, kde výměna ještě neproběhla. První samozřejmě nejznámější monarchie – Spojené království, kde vládne královna Alžběta II. už tak dlouho, že si málokdo pamatuje jiného panovníka. A pak samozřejmě severské monarchie – Dánsko (Margaret II.), Švédsko (Carl XVI. Gustav) a Norsko (Harald V.). Zde je ovšem oproti Spojenému království abdikace panovníka pravděpodobnější. Samozřejmě je otázkou, zda je dobré měnit zaběhlou fungující tradici, tedy že monarchové slouží státu až do své smrti jako panovníci. Jasná odpověď na tuto otázku ovšem není, každý případ se musí hodnotit zvlášť, jelikož jsou vždy jiné ukazatele. Poslední výměna, tedy nástup na trůn Filipa VI. 19. 6. 2014 byl asi zdařilým krokem. Společnost se nyní hodně mění a staří monarchové většinou ještě žijí ve starých dobách a tak přenechávají pozice svým potomkům, kteří se necítí ve 21. století tak ztracení. Španělská změna na trůně byla celkem zdařilou, protože bylo v minulých letech ekonomické krize zjevné, že monarchii trochu dochází dech se stárnoucím Juanem Carlosem. Jeho syn Filip je mladý a energický, mluví jak katalánsky, tak baskitsky, takže je pravděpodobné, že díky své snaze by si mohl získat i tyto částečně separatisticky uvažující části monarchie. Filip navíc se svou matkou, královnou Sofií a manželkou královnou Leticií patří mezi nejoblíbenější členy dynastie Bourbon-Anjou. Během prvního měsíce své vlády stihl navštívit všechny okolní státy a také svatého otce ve Vatikánu. Stále více se mluví o tom, že právě oblíbený Filip s pomocí své ženy, matky a malých dcer dokáže vrátit mezi Španěly oblibu monarchie. Hlavně mezi mladými lidmi se totiž dnes odehrává ostrá diskuze mezi zastánci a odpůrci monarchie a síly jsou více méně vyrovnané. Doufejme, že se Filipovi tento těžký úkol povede, jako před lety Alžbětě v Británii. Protože i když si někteří Španělé myslí, že je lepší mít volenou hlavu státu, která se vždy po pár letech změní, tak ruku na srdce, zas taková výhra to není. Je mnohem lepší mít hlavu státu, která stojí nad politikou a je spíše spojníkem společnosti a dokáže hrát efektivního prostředníka mezi rozhádanými politiky; osobu, která dokáže důstojně reprezentovat stát a ne mít na Hradě osobu, za kterou se musí každý slušný člověk stydět jako jedna nejmenovaná země v srdci Evropy. Jakub Janik Obrázky: whoiswho.com, wikipedia.org; zdroje: live tv přenosy korunovací na čt1, osobní účast na bel.korunovaci 17 Speciál Diplomatické listy 5/2014 NATO-OTAN Organizace severoatlantické aliance Organizace Severoatlantické smlouvy představuje transatlantický svazek, který spojuje Evropu se Severní Amerikou v obrannou a bezpečnostní alianci. Základním a trvalým posláním NATO, stanoveným v zakládající Washingtonské smlouvě, je zajišťování svobody a bezpečnosti všech svých členů politickými a vojenskými prostředky. NATO již od svého založení v roce 1949 zabezpečuje kolektivní obranu členských států a to na základě zásady, že útok na jednoho člena se počítá jako útok na všechny členy (Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island, Řecko, Turecko, Německo, Španělsko, Česko, Maďarsko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko, Slovensko, Chorvatsko a Albánie). Aliance byla rovněž založena jako hlavní konzultační fórum pro otázky bezpečnosti svých členů, a jako základní opora míru a stability v euroatlantickém prostoru. V průběhu studené války (1947-1991) NATO mělo za cíl odpudit Sovětský svaz v rozšiřování do západní Evropy. Po rozpadu SSSR (1991) si NATO vytýčilo nové cíle, a to zvláště vytváření bezpečnostních partnerství s demokratickými státy Evropy, včetně Kavkazu a střední Asie. V reakci na změny v celkovém bezpečnostním prostředí se Aliance rozhodla převzít další závazky, jako jsou řízení krizových situaci, operace pro nastolení míru a operace pro udržení míru po celém světě. Anton Pavlenko zdroje: NATO v 21. století. NATO Public Diplomacy Division/Division Diplomatie publique de I´OTAN zdroje obrázky: http://cs.wikipedia.org/wiki/Severoatlantick%C3%A1_aliance#mediaviewer/Soubor:Flag_of_NATO.svg, http://cs.wikipedia.org/wiki/Severoatlantick%C3%A1_aliance#mediaviewer/Soubor:Location_NATO_2009_blue.svg 18 Speciál Diplomatické listy 5/2014 Sféry vlivu ve světě aneb jak zjistit své postavení v mezinárodním jednání Vztahy mezi státy jsou podmíněny mnoha faktory. Zde platí pravidlo „něco za něco“ více než kdekoliv jinde. Bohužel ryzí přátelství bez vidiny zisku ve světové politice nenajdeme. Co je ale nejdůležitější pro získání objektivního pohledu, vytvoření si obrázku o spolupráci mezi státy a poznání kdo s kým tvoří politické aliance? Rozhodující jsou informace, kvalitní informace. Základem jsou tedy spolehlivé zdroje informací. Tím rozumějte mezinárodně uznávaná média (například cnn.com či bbc.co.uk) a ne pochybné plátky (jako blesk.cz). Informace ale nejsou všechno. Nehledě na to, že musí být správné a ověřené je důležité i to, jak s nimi pracujete, které vyberete a jak je spojíte. Hlavní indikátor v mezinárodních politických vztazích je obchod. Proto jakmile se dozvíte svůj stát pro jeho zastupování na simulaci, začněte vyhledáváním obchodních partnerů Vašeho státu. Známý politik Norman Angell inspirovaný Adamem Smithem zavedl nový pojem v ekonomické dimenzi interdependence (= vzájemná závislost) a hlásal, že státy na sobě ekonomické závislé si musí důvěřovat. V dnešní době jsme však svědky tak zvané moderní kolonizace, kdy silnější stát využívá ten, který je na něm závislý. Takových příkladů najdeme spoustu v Africe a to zejména ze strany Čínské lidové republiky. Samozřejmě svojí roli mají i politické ideologie. Různé státy s podobnými ideologiemi, politickými zřízeními a volebními systémy se sdružují do různých uskupení pro kooperaci. Ale i zde se stává, že pro peníze se mění právě i sama ideologie. Typickým příkladem nám poslouží Kubánská republika. Kdyby se při svém nástupu, tehdy ještě mladý, Fidel Castro nechtěl na truc Spojeným státům zavděčit Sovětskému svazu pro získání tolik potřebných prostředků, pravděpodobně by Kuba vypadala úplně jinak. Kdežto dnes je ikonou Latinské Ameriky, jako jediný malý stát, který odolal vlivu a vpádu USA, byť je jeho přímým sousedem. Jak se lidově říká „peníze hýbou světem“ a když se Americký kongres rozhodoval tak dlouho, zda-li Kubě poskytne půjčku, Castro se obrátil na soupeře, který mu pomohl ihned a on pak rád změnil svoje programové prohlášení a inklinoval ke komunismu. Na tomto příkladu můžeme krásně vidět, že otálení se v politice také nevyplácí, proto i Vy jednejte při simulacích rychle a efektivně. Dalším faktorem, který sledujte, je historie státu. V ní kolikrát najdete odpovědi na ledasjaké komplikované otázky. V neposlední řadě Vám mohou napovědět diplomatické styky, vízové povinnosti a letecký provoz. V poslední době nám posiluje i fenomén náboženství, který spojuje především arabské země. Zde je však nasnadě otázka, zda náboženské války jen nezakrývaly pravé důvody. Třeba jako Křižácké války. Sabina Dobruská Zdroje: vlastní poznatky a poznámky z přednášek mezinárodních vztahů na MUP, přednášky z Úvodu do Latinské Ameriky na MUP Obrázky: http://www.bls.gov/respondents/mxp/images/illustration.gif, http://www.caninereproduction.com/files/import_export_32435204_std.png, http://www.canine-ng, http://img1.wikia.nocookie.net/__cb20100415052925/godfather/images/4/4d/Fidel_Castro.jpg 19 Kultura Diplomatické listy 2/2013 Guinea, Sierra Leone a Libérie aneb jiný pohled na ebolou zamořené země V současné době se s těmito jmény pojí strach a nejistota z blízké budoucnosti. Mnoho z nás o těchto zemích západního pobřeží Afriky moc neví, ale jisté je, že v některých budí nemalé obavy. Ebola- krvácivá horečka, na kterou neexistuje lék ani vakcína. Nemoc, která se považuje za jednu z nejhorších vůbec, jelikož nakazit se je možné z krve, sekretů či tělesných tekutin postiženého. Mluvíme zde o epidemii, která si vyžádala již přes tisíc lidských životů a tato čísla stále rostou. Podaří se udržet epidemii pod kontrolou? Nepronikne smrtelná ebola až k nám do Evropy? To zůstává otázkou. Tento článek má však vrhnout trochu světla na ebolou poskvrněná jména těchto afrických zemí a přiblížit Vám tak jejich odvrácenou tvář, která je ve stínu epidemie již zcela neviditelná. Guinea Kultura Guiney je velmi rozmanitá obývaná celou řadou etnických skupin, které se liší v tradicích i jazyce. Obyvatelé Guiney jsou však především muslimové a to se odráží i na jejich učení. Mezi hlavní etnické skupiny v zemi jsou Peuhl nebo Fula, Maninka, Susus a menších skupin, jako Toma, Kissis, Kpelle a Gerze. Hudba je jedním z největších aspektů guinejské kultury. Místní obyvatelé slaví spoustu festivalů, které připomínají tuto převládající uměleckou formu. Především široká škála strunných a bicích nástrojů, včetně Ngoni, Balafon, kora a kytary. 20 Kultura Diplomatické listy 2/2013 Sierra Leone Sierra Leoňané jsou velmi expresivní lidé, tradice a víra je zde velice a hojně praktikována. Výběr lidé, extravagantní Diplomatické listy Navzdory tomu, že je zde o 30% více muslimů než křesťanů, oblečení a bujné festivaly- to vše je tato barevná země. obyvatelé v Sierra Leone žijí bok po boku v míru. Sierra Leone je známa svou láskou k hudbě a proto je možné tu najít spoustu hudebních klubů kde si lze poslechnout všechnu hudbu světa. Libérie Zejména na umění je Libérie velmi bohatou zemí. Psaný projev je však v Libérii zaznamenám až od 19. století. Asi nejpopulárnějším autorem 19. století je Edward Wilmot Blyden. Libérie je proslulá něčím jiným a to svými dekoračními a zdobenými maskami a figurkami. Vyobrazují detailně lidské tváře, známé osobnosti či věci každodenního života. Od svých sousedů se především odlišuje vlastnictvím vlastní starobylé hudby. Konkrétně několik druhů bubnů, které jsou používány k obřadům jako jsou pohřby, svatby, křtiny,.. Moderní umělci zpívají jak v angličtině tak v jazycích tamnějších domorodců za přítomnosti právě zmiňovaných starobylých nástrojů. 5/2014 Šéfredaktor: Anton Pavlenko Grafická úprava: Sabina Dobruská Domácí scéna: Tomáš Lacina Zahraniční scéna: Karina Leonová Ekonomika: Anton Pavlenko Nikola Baumrukrová Zdroje: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/345205-pacienti-nakazeni-virem-eboly-utekli-z-nemocnice-v-liberii.html http://en.wikipedia.org/wiki/Culture_of_Liberia, http://www.welcometosierraleone.sl/site-page/people-culture, http://www.iexplore.com/travel-guides/africa/guinea/history-and-culture … a jeden krátký kvíz na konec 1. Ministrem zahraničních věcí v současné vládě je: a. L. Zaorálek b. H. Kmoníček c. J. Mládek 2. EU má aktuálně: a. 30 členů b. 28 členů c. 27 členů 3. Právním předpisem ČR není: a. zákon b. ústava ČR c. obyčej 4. Úředním jazykem v Nigérii je: a. francouzština b. angličtina c. afrikánština Kultura: Nikola Baumrukrová Speciál: Anton Pavlenko Korektury: Mgr. Ivana Bogolová
