Zde - Invazní druhy

Nepůvodní druhy živočichů a rostlin v ČR: návrh seznamů druhů
vyžadujících zvláštní přístup (černý a šedý seznam)
Alien species in the Czech Republic; black and grey lists with recommended
management actions for the state authorities
Vypracovali
Ing. Jan Pergl, Ph.D.,
RNDr. Jiří Sádlo, CSc.,
Doc. RNDr. Adam Petrusek, Ph.D.
Prof. RNDr. Petr Pyšek, CSc.
oddělení ekologie invazí, Botanický ústav AV ČR v. v. i., Zámek 1, 252 43 Průhonice
katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
Spolupracovali
RNDr. Lucie Juřičková, Ph.D., Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7,
128 44 Praha 2
Mgr. Lenka Kubcová, Ph.D., Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK, Viničná 7,
128 44 Praha 2
Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství,
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno
Ing. Jiří Musil, Ph.D., Oddělení ekologie vodních organismů, Výzkumný ústav
vodohospodářský TGM, v.v.i., Podbabská 30, 160 00 Praha 6
RNDr. Radek Šanda, Ph.D., Národní muzeum, Přírodovědecké muzeum, Zoologické
oddělení, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1
Doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D., Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství,
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno
Abstrakt
Alien and invasive species can cause a broad range of significant negative effects to the properties of
recipient ecosystems as well as may negatively influence human activities, health and economy.
Therefore, there is a growing need for standardized approach to evaluate and prioritize individual alien
species with direct link to recommendations for policy makers and state authorities.
In the Czech Republic there was a lack of such method and list of species. Species were selected
mostly based on their popularity and there was no systematic approach to prioritize the management.
Thus we reviewed a range of existing approaches for classification used in Europe and we propose a
straightforward system for classifying alien species into Black and Grey lists. The classification
scheme is based on the magnitude of impact, species distribution and abundance, and feasibility of
management actions. The classification system is able to accommodate a wide range of taxon groups
occurring in diverse environments. We compiled Black, Grey and Watch lists for plants, vertebrates
and invertebrates. Within each list we divided taxa into subcategories where we provided
recommendations for regulation and management in regional and metapopulation context.
We believe that our approach to classifying alien species is a valuable tool for national policy on alien
species in the Czech Republic. Furthermore the importance of such list appears in last days when
"Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the prevention and
management of the introduction and spread of invasive alien species” was released by European
Commission. Identification of alien species of high importance for nature conservation is of high
priority and is an important step to prevent their further spread. Convention on Biological Diversity
1
highlighted the need of national strategies for managing alien species. The system and lists of species
presented in this report is therefore of a high importance for the international cooperation for
minimizing impacts of alien species as well as for National strategy for environment (Státní politika
životního prostředí ČR).
Tento materiál byl vypracován na základě zadání Ministerstva životního prostředí ČR v roce
2013. Cílem dokumentu je (1) provedení rešerše přístupů ke klasifikaci nepůvodních druhů,
(2) vypracování návrhu metodiky tvorby seznamu významných nepůvodních druhů (kritéria a
pravidla), (3) zpracování návrhu černého seznamu významných nepůvodních druhů a (4)
vyhotovení návrhu druhů vyžadují prioritně aktivní regulaci/odstranění. Zadání vychází ze
Státní politiky životního prostředí pro roky 2012-2020, z níž vyplývá nutnost implementace
problematiky výskytu nepůvodních druhů a s předstihem reaguje na nedávnou aktivitu
Evropské komise, která vydala "Proposal for a Regulation of the European Parliament and of
the Council on the prevention and management of the introduction and spread of invasive
alien species”; European Commission, COM(2013) 620 final".
Je důležité zmínit, že uvedené seznamy nejsou a nemohou být ze své podstaty konečné.
Zavlékání nepůvodních organismů a jejich zdomácňování je dynamický proces. Proto je
důležité, aby uvedené seznamy byly vodítkem a dále se dle potřeby doplňovaly a upravovaly.
Použitý systém, který bere v potaz hledisko kontext invaze a účelnost managementu, je
nedílnou a důležitou součástí námi použitého hodnocení.
Úvod do situace
Introdukce nepůvodních druhů jsou spolu se změnami kvality stanovišť, změnou klimatu,
vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů a znečištěním životního prostředí považovány za
hlavní procesy, které výrazně negativně ovlivňují světovou biodiverzitu (Millennium
Ecosystem Assessment 2005). Ačkoli tvrzení "biologické invaze ohrožují biodiverzitu" je
velmi časté, samotné ohrožení je vyjádřeno velmi často velice nepřesně. Právě zhodnocení
vlivu nepůvodních organismů je však klíčové s ohledem na stanovení priorit ochrany přírody,
managementu stanovišť, preventivních opatření a karanténních opatření např. v zemědělství.
S ohledem na vliv nepůvodních druhů na biodiverzitu a ekologické procesy
se nicméně v posledním desetiletí začínají častěji objevovat studie kvantifikující dopad
nepůvodních druhů. Z těchto studií vyplývá, že biologické invaze jsou zodpovědné za celou
škálu změn prostředí a dokonce v některých případech i k lokální extinkci druhů. Kromě vlivu
(impaktu) na přírodu (biodiverzitu a ekologické procesy) mají nepůvodní druhy vliv na celé
spektrum ekonomických aktivit (plevely v zemědělství, přenašeči a hostitelé chorob,
narušování infrastruktury atd.). Na základě existujících dat bylo odhadnuto, že pro země
Evropské unie nepůvodní druhy znamenají náklady cca 12 mld. Euro ročně (Kettunen et al.
2009) a v celosvětovém odhadu asi 5 % HDP (Pimentel et al. 2002). Pro ČR není celkový
odhad nákladů způsobených nepůvodními druhy vyčíslen. Pokud se zaměříme jen na vybrané
druhy a oblasti, pak např. v letech 1997–2002 byly náklady na likvidaci invazních a
nepůvodních dřevin mimo chráněná území z fondů PPK (program péče o krajinu) 6,6 mil.
korun; v NP České Švýcarsko bylo v letech 2000–2003 do kontroly vejmutovky (Pinus
strobus) a modřínu (Larix decidua) investováno 4,5 mil. korun a v CHKO Český ráj v roce
2003 450 tis. korun (Křivánek 2006). Linc (2012) spočetl, že invaze bolševníku velkolepého
(Heracleum mantegazzianum) v ČR stojí zhruba 2,5 mil. ročně.
Je však třeba si uvědomit, že jen malé množství zavlečených druhů v novém areálu
zdomácní a posléze má opravdu výrazný negativní impakt. Navíc se vnímání impaktu liší
mezi různými zájmovými skupinami, jsou rozdíly mezi stanovišti a impakt samotný a jeho
2
vnímání se mění i v čase. Z hlediska časového měřítka jsou důležité jak změny v prioritách
společnosti, tak i důsledky invazního procesu, kdy míra impaktu roste spolu s velikostí areálu
a počtem invadovaných stanovišť. Vnímání impaktu dále výrazně ovlivňuje měřítko, na
kterém se invaze odehrává – pokud se zavlečený druh vyskytuje v heterogenním prostředí, lze
očekávat, že jeho impakt nebude tak zřetelný a obvykle ani tak intenzivní, jako když invaduje
homogenní a rozsáhlá území.
Proto je důležité zabývat se nepůvodními druhy ve vztahu k jejich vlivu na okolí a
uvedené odhady nákladů spojených s invazemi poskytují důležitý podklad k možným
přístupům v jejich managementu a umožňuje nastavit priority v plánování zásahů, a to i na
regionální úrovni či úrovni biotopů. Prevence a včasná reakce, např. rychlá likvidací malé
populace, jsou levnější než řešení následků již probíhající invaze. Avšak problémem je, že
invaze jsou ze své podstaty většinou identifikovány pozdě. A přestože existují rozhodovací
schémata pro testování potenciálně invazních druhů a jsou některými státy aktivně využívána,
nejlepším prediktorem zůstává, zda je již daný druh invazní jinde. Tato rozhodovací schémata
můžeme zejména využít u záměrných introdukcí, ale je důležité zmínit, že predikce invazního
potenciálu nemusí vůbec souviset s tím, jestli druh může být v budoucnu problémový a bude
mít negativní impakt.
Zakotvení problematiky nepůvodních druhů v legislativě ČR a Evropy je dosud
značně neuspořádané i přes aktivity Evropské komise v posledních letech. Nejlepší situace je
u škodlivých organismů v zemědělství a lesnictví, kde je kromě několika právních předpisů
velmi dobrá spolupráce států na mezinárodní úrovni (EPPO, DEFRA). V ochraně přírody
existuje několik mezinárodních předpisů, ke kterým ČR přistoupila, ale problematika
nepůvodních druhů je tam řešena velmi obecně. Stejně tak i na národní úrovni v ČR není
prevence, monitoring, tvorba systémů včasné detekce a další principy doporučené pro
management nepůvodních druhů dostatečně legislativně podpořena. Z hlediska ochrany
přírody je klíčový § 5 odst. 4, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který říká,
že „záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je
možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud
se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté
lesní hospodářské osnovy“, přičemž toto ustanovení zároveň definuje nepůvodní druh takto:
„geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených
společenstev určitého regionu.“ Dalším dokumentem který zmiňuje nepůvodní druhy a určuje
cíle, kterých by mělo být dosaženo, je Státní politika životního prostředí. Ta požaduje
zejména:
• Navrhnout a realizovat komplexní a systémová opatření k snížení negativního vlivu
druhů s nepříznivými dopady na biologickou rozmanitost či hospodářskou produkci
(prevence včetně hodnocení nebezpečí, monitoring, včasná reakce, likvidace
(eradikace) či dlouhodobá regulace).
• Usměrňovat míru využívání druhů s nepříznivými dopady na biologickou rozmanitost
či hospodářskou produkci a druhů s neprověřenými vlastnostmi na pozemcích
v majetku státu a na ostatním území zajistit podporu omezení jejich využití a regulace
v rámci zásad správné zemědělské praxe, lesnického hospodaření a
vodohospodářských postupů.
• Omezit rizika zavlékání a šíření nepůvodních invazních druhů v rámci obchodu a
dopravy.
• Vytvářet a realizovat programy k potlačení vybraných druhů s nepříznivými dopady
na biologickou rozmanitost či hospodářskou produkci, případně ve vybraných
územích.
Vymezení nepůvodních a invazních druhů a poznámka k užitým pojmům.
3
Nepůvodní druhy ČR jsou druhy, které se staly součástí české flóry a fauny po
úmyslném či neúmyslném zavlečení člověkem. Studie se týká výlučně té části nepůvodních
druhů, která je vnímána různými zájmovými skupinami negativně ve vztahu k životnímu
prostředí (mají negativní dopad/impakt). Jsou to zdomácnělé (naturalizované) druhy
s počínajícím šířením a invazní druhy, jejichž šíření již naplno probíhá. Zde je nutné zmínit
odlišné pojímání termínu invazní druh. Zatímco v ochraně přírody (např. IUCN, CBD) se
invazními druhy nazývají ty, jež mají negativní dopad na biodiverzitu a lidskou činnost (často
zahrnuje i druhy původní), v ekologii se za invazní považují ty, které mají schopnosti
udržovat populace a šířit se (Richardson et al. 2000).
Nepůvodní druhy byly v minulosti a jsou v současnosti běžnou a nedílnou součástí
flóry a fauny ČR. Naprostá většina z nich je neškodná nebo "trpěná", a to kvůli vzácnosti
dosavadního výskytu (např. ojediněle zavlékané tropické druhy), nebo kvůli malému vlivu na
přírodu (zejména druhy plně zdomácnělé, přítomné v ČR už několik tisíc let), anebo konečně
pokud jejich užitečnost převažuje nad negativními vlivy (kulturní druhy). Jen malý počet
nepůvodních druhů vykazuje známky rychlého šíření spojeného se schopností konkurovat
původním druhům a snižovat druhovou pestrost. Pouze tyto druhy jsou předmětem této studie.
Pojmy jako invazní, neofytní, nepůvodní apod. se často směšují a zaměňují, jako by
označovaly touž skutečnost. Je tomu tak i v textu Státní politiky životního prostředí, kde se
píše např. o nepůvodních druzích a škodlivých organismech (p.12), o nežádoucích
(nepůvodních a invazních) druzích (p.13) o nepůvodních, často invazních organismech (p.25),
o zavlékání a šíření nepůvodních invazních druhů (p.50). Formulace jsou tedy vzájemně
poněkud nekonzistentní a ne vždy jasně je odlišeno, kdy má jít o druhy nepůvodní, o druhy
invazní jakožto podskupinu druhů nepůvodních, a konečně o druhy nežádoucí/škodlivé, které
však mohou být jak původní, tak nepůvodní. Více k terminologii vztahující se k invazím je
v práci Pyšek et al. (2008).
Podle doporučení IUCN (IUCN 2000) by se s veškerými nově zavlečenými druhy
mělo zacházet dle pravidla "vinen, dokud se neprokáže nevina" (guilty until proven innocent)
s principem předběžné opatrnosti. IUCN navrhuje druhy po "otestování" jejich invazního
potenciálu a schopnosti negativně ovlivňovat biodiverzitu prohlásit jako (1) bezpečné (White
list, "bílý seznam" druhů, kde vyhodnocené ohrožení je malé či zanedbatelné) a jejich
introdukci povolit/umožnit, (2) druhy s nejasným potenciálem (Grey list, "šedý seznam") a (3)
druhy jasně problematické (Black list, „černý seznam"). Druhy z šedého a černého seznamu
by neměly být úmyslně introdukovány, a pokud nedochází k jejich likvidaci, pak by měly být
monitorovány. Hodnocení druhů ztěžuje zejména časové hledisko mezi dobou prvního
zavlečení a zdomácněním (tzv. lag fáze) a většinou široké spektrum možných vlivů na
přírodu. Proto je časné rozpoznání problémového druhu velmi nejisté a je s určitostí možné
většinou, až když je na likvidaci pozdě (obr. 1).
Velikost populace/
abundance/početnost
Invaze a impakt jsou
nesnadno zjistitelné;
snadný management
/likvidace
Invaze a impakt jsou
snadno zjistitelné;
management
a likvidace obtížné až
nemožné
Obr. 1 – Schéma znázorňující vztah mezi
schopností odhalit probíhající invazi
a schopností na ni reagovat.
Čas
4
Protože některé nepůvodní druhy mohou být příčinou rizik v ochraně přírody a mohou
ohrožovat lidské zdraví a činnost, cílem tohoto dokumentu je vytvořit metodiku, jak vybrat
druhy, na které zaměřit pozornost a identifikovat je. Při vytváření seznamu (black listu) se
nezaměříme pouze na impakt jednotlivých druhů, ale i na jejich rozšíření a schopnost jejich
likvidace. Součástí přípravy metodiky byla i rešerše existujících klasifikačních systémů
používaných v Evropě. Pro ilustraci rozdílných přístupů jsme vybrali čtyři používané
metodiky, které se liší v několika hodnotících kritériích a v tom, zda berou v potaz jen
samotný dopad druhů nebo i případný management.
Rešerše existujících systémů na hodnocení nepůvodních druhů
Na území Evropy se pro tvorbu "black listů" a seznamů vybraných nepůvodních druhů
určených pro prioritní management používá široké spektrum metod. Komplexní souhrn
používaných metod pro listing v Evropě uvádí Essl et al. (2011). Ve své práci shrnuje a
i z našeho průzkumu dostupných klasifikačních systémů vyplývá, že většina se zaobírá hlavně
možným šířením druhů a jejich impaktem a jen velmi málo (EPPO, Švýcarsko, Obecný
systém pro hodnocení impaktu savců a ptáků) jich zahrnuje socio-ekonomické aspekty. Navíc
téměř žádný systém dále netřídí druhy dle možnosti managementu.
Německo-rakouský systém GABLIS
"Black list" používaný v Německu a Rakousku sestává ze třech seznamů podle toho, jaký je
jeho impakt, rozšíření a zda existují nějaká opatření na jeho kontrolu. Druhy u kterých nehrozí
riziko negativního impaktu jsou řazeny do Bílého seznamu (White list). Naopak druhy
u kterých je prokázán negativní dopad a invazní chování jsou řazeny do Černého seznamu
(Black list). Druhy, kde dosud není jistota ohledně jejich možného impaktu, jsou zařazeny do
tzv. Šedého seznamu (Grey list) (Obr. 2). Druhy uvedené v Černém a Šedém seznamu jsou
dále rozděleny do jemnějších kategorií podle aktuálního rozšíření a aplikovatelného
managementu. Výsledkem jsou následující skupiny v rámci Černého seznamu (1) Černý
seznam – varovný seznam (warning list; pokud druh je rizikový a zároveň ještě není
v zájmovém území), (2) Černý seznam – seznam pro přímé zásahy (action list; druhy
s negativním impaktem vyskytující se teprve na omezeném počtu lokalit, které lze
v rozumném čase zlikvidovat) a (3) Černý seznam – managementový seznam (management
list; druhy s negativním impaktem vyskytující se teprve na omezeném počtu lokalit nebo již
velmi rozšířené druhy, které nelze lze v rozumném čase zlikvidovat na celém území;
management je zaměřen na zmírnění negativních dopadů). V současnosti je dostupná pro
Německo a Rakousko klasifikace nepůvodních druhů ryb (Essl et al. 2011) a vybraných
rostlin Německa (Nehring et al. 2013).
Hodnotící systém GABLIS je určen vytvořen tak, aby bylo možno hodnotit stejným
způsobem různé taxonomické skupiny. Jediné omezení, které však je možné drobnou úpravou
změnit je zaměření na impakt na biodiverzitu (přírodu). Dobré je, že hodnotící systém bere
v potaz částečně i realizovatelnost managementu. Systém GABLIS je v Německu využíván
pro Německou národní strategii pro biologickou diverzitu jako metodologický nástroj. Je to
velmi robustní systém vhodný pro identifikaci problémových nepůvodních druhů.
5
Obr. 2 – Rozhodovací schéma pro klasifikaci nepůvodních druhů do Černého (Black list),
Šedého (Grey list) a Bílého seznamu (White list).
Norsko
Soupis "Nepůvodní druhy Norska s černým seznamem, 2012" (Gederaas et al., Alien species
in Norway – with the Norwegian Black List, 2012) je založen na hodnocení ekologického
impaktu nepůvodních druhů a jejich invazního potenciálu. Celkem bylo pro hodnocení
použito zhruba 2500 druhů ze všech skupin organismů. 1180 druhů bylo identifikováno jako
reprodukující se v Norsku a 134 druhů lze očekávat v blízké budoucnosti (dosud se
nevyskytující na území Norska). Samotné hodnocení jednotlivých druhů je založeno na
použití kvantitativních metod pro odhad pravděpodobnosti zdomácnění (naturalizace), šíření a
impaktu na biodiverzitu. Stejně jako v případě dalších systémů (např: Obecný systém pro
hodnocení impaktu savců a ptáků) je hodnocení robustní a umožňuje aplikaci na různé
skupiny organismů. Pro samotné hodnocení je použito matice 4×4 (Obr. 3) a výsledkem je pět
kategorií: SE – vážný dopad (severe impact), HI – vysoký (high), PH – potenciálně vysoký
(potentially high), LO – zanedbatelný (low) a NK – neznámý (not known impact). Dále je pro
každý druh odhadnut invazní potenciál (rychlost šíření ve vztahu k délce života) a
pravděpodobnost výskytu impaktu (dokumentovaný či potenciální impakt na původní druhy a
stanoviště). Do samotného černého seznamu pak byly vybrány druhy s vážným (SE) a
vysokým impaktem (HI). Další parametry jsou informativní a slouží pro možnou prioritizaci
managementu. Celkem identifikovali 106 druhů s vážným a 111 druhů s vysokým impaktem,
které byly zařazeny do černého seznamu. Druhů s potenciálně vysokým impaktem nalezli
198.
Problém uvedeného černého seznamu je v ignorování dosažitelnosti
managementových opatření. Je na jednu stranu vhodné pokud dojde k identifikaci škodlivých
druhů s vysokým impaktem, ale pokud nejsou získaná data převedena do realizovatelné
podoby (zde ochranářských opatření) pak jsou jen částečně použitelná (v legislativě,
finančních nástrojích ochrany přírody, preventivních opatřeních). Kladně hodnotíme
identifikaci druhů, na které má být zaměřena pozornost a které se ještě na území Norska
nevyskytují (obdoba Watch listu). V rámci sledovaných států se jedná o jedno
z nejucelenějších hodnocení (počet hodnocených druhů) z pohledu ochrany přírody. Chybí
však hodnocení socio-ekonomického impaktu.
6
Obr. 3 – Kategorie používané v hodnocení nepůvodních druhů v Norsku jsou výsledkem mezi
hodnotami invazního potenciálu (Invasion potential, pravděpodobnost zdomácnění a invaze) a
samotného impaktu (Ecological effect). Druhy s vážným (SE) a vysokým impaktem (HI) byly
zařazeny do "Black listu".
Belgický systém hodnocení ISEA/Harmonia
Belgie má velmi dobrý informační systém o nepůvodních druzích, zejména o rostlinách.
Seznam nepůvodních druhů rostlin v Belgii je několikrát ročně aktualizovaný a zahrnuje
i informace o výskytu na regionální úrovni (http://ias.biodiversity.be). V rámci inventáře byl
vypracován i hodnotící systém pro jednotlivé druhy. Systém je o něco jednodušší než
představený norský systém. Je druhově nespecifický, takže se používá pro široké spektrum
druhů. Primárně byl určený pro hodnocení environmentálního impaktu, ale lze jej použít i pro
ohrožení lidského zdraví, zemědělské a lesnické škůdce druhy mající negativní vliv na
infrastrukturu. Pro tyto všechny možné dopady je nyní používán v rámci vytváření varování
před novými druhy (alert reports). Do hodnocení jsou zahrnuty jen druhy, které jsou
zdomácnělé v Belgii nebo okolních zemích s obdobným klimatem. Zvláštní pozornost je
věnována druhů u kterých je dokumentován nějaký negativní impakt. Projekt hodnocení je
podporován federální vládou Belgie a podílí se na něm několik výzkumných institucí.
Samotné hodnocení se snaží minimalizovat subjektivitu a je založeno na míře impaktu
a pravděpodobnosti, že daný invazní v Belgii zdomácní. Výsledkem hodnocení je zařazení
druhu buď do kategorie A (černý seznam) s vysokou pravděpodobností rizika, B (varovný
seznam) se středním rizikem na základě současných znalostí nebo skupiny C kde jsou druhy
nemající zřejmě žádný výrazný impakt. Pravděpodobnost zdomácnění je funkcí schopnosti
šíření a kolonizačních schopností. Míra impaktu je založena na pravděpodobnostech ovlivnění
lokálních druhů a změn ekosystémů.
Systém je velmi propracovaný ale stejně jako v jiných případech je založen na
dostupnosti dat z obdobných podmínek. Přestože se autoři snažili vyvinout relativně
subjektivitě odolný systém, výsledky jsou velmi závislé na prostudovanosti jednotlivých
skupin. Systém nebere v potaz např. typ invadovaných ekosystémů a je tedy jen jakýmsi
předstupněm v rozhodování při prioritizaci managementových zásahů.
Obecný systém pro hodnocení impaktu savců a ptáků
7
Systém byl původně vyvinut pro hodnocení ekosystémového a socio-ekonomického impaktu
nepůvodních druhů savců a ptáků (Nentwig et al. 2010; Kumschick et al. 2012). Jedná se
jeden z mála systémů, který není vyvinut pro daný region. Navíc zahrnuje i hodnocení
ekonomických parametrů. V rámci environmentálního a ekonomického impaktu je použito
pro každý typ šest kategorií impaktu a pro každou kategorii je míra vyjádřena v pětistipňové
škále (od nevratných změn v ekosystému po neměřitelný impakt). Výsledný impakt je dán
součtem hodnot impaktu v kategoriích. Samotný impakt je zjišťován převážně z literatury.
Protože však je výsledkem součet, hodnocení dává smysl jen pro srovnání větších skupin
druhů a jejich prioritizaci. Vzhledem k tomu, že hodnocení jednotlivých skupin organismů je
prováděno na kontinentální úrovni, nebere v potaz regionální rozdíly a míru impaktu na
různých typech invadovaných stanovišť. Hodnocení není závislé na míře zdomácnění /
naturalizace.
Obecný systém je tedy vhodný pro primární hodnocení zájmových druhů, na které
se zaměřit. Pro regionální stanovení priorit je možné získaná data z hodnocení propojit
s rozšířením či abundancí, ale to již systém nezahrnuje a je na uživatelích, jaký přístup zvolí.
Systém se v současné době rozšiřuje pro použití i pro rostliny a další skupiny organismů.
Výhoda hodnocení je v šíři zahrnutých typů impaktu. Nevýhodou je to, že zjištěná hodnota
impaktu je závislá na detailnosti literární rešerše, dostupnosti a použitých datech.
8
Metodika tvorby seznamu vybraných nepůvodních druhů vyžadujících
zvláštní přístup (Černý a šedý seznam ČR)
Z předchozí části vyplývá potřeba mít možnost nějakým způsobem srovnat jednotlivé druhy
z hlediska jejich dopadu a schopnosti je kontrolovat. Pravidla hodnocení musí být dostatečně
obecná, aby bylo možno klasifikovat zároveň rostliny i živočichy, zároveň však musí brát
v potaz jejich odlišné invazní chování, možnosti likvidace a managementu.
Pokud by používaný systém bral v potaz pouze samotný impakt, pak by zřejmě
nejlepší cestou bylo převzít systém Obecného systému pro hodnocení impaktu (4). Tento
systém zahrnuje navíc i hodnocení socio-ekonomického impaktu. Nicméně, v rámci
prioritizace je zapotřebí brát ohled i na aktuální rozšíření jednotlivých druhů, charakter
invadovaných stanovišť a realizovatelnost zásahů. Tomu nejlépe odpovídá německo-rakouský
systém black listů (GABLIS).
Po prostudování používaných systémů v okolních zemích, zvážení výhod jednotlivých
seznamů a dostupných dat pro ČR jsme se rozhodli postupovat obdobně jako v německorakouském systému GABLIS. Výsledný seznam je tedy výsledkem zhodnocení kombinace
impaktu jednotlivých nepůvodních druhů, rozšíření a možností managementu.
1) Volba strategie zacházení s nepůvodními druhy a její optimalizace
V současném přístupu k nepůvodním druhům lze vysledovat v závislosti na různých faktorech
tři různé scénáře.
Scénář Rezignace: znamená kapitulaci na většinu soustavných pokusů s nepůvodními druhy
bojovat. Na některých lokalitách (např. v obvodu severočeských výsypek) je tomuto scénáři
blízký dnešní stav. Převládá pasivní nezasahování do populací, kdežto hubení se omezuje jen
na lokální managementová opatření a zároveň některé druhy, zejména neofytní okrasné
dřeviny, jsou zde při rekultivacích výsypek bez kontroly aktivně šířeny. Stejná situace je
například u hmyzích nepůvodních druhů, kdy v souvislosti s ochranou biodiverzity (ani např.
u slunéčka východního) nedochází k regulaci (byla by obtížně realizovatelná). Nicméně řada
hmyzích škůdců je podle potřeby regulována v zemědělství, ale úplné odstranění žádného
z invazních druhů není možné a již probíhající invaze nelze zastavit (karanténní opatření proti
invazním škůdcům jsou neúčinná a jde o zbytečně vynaložené prostředky). Likvidace by
stejně jako u jiných taxonomických skupin byla možná na počátku invaze, ale v té době druh
obvykle uniká pozornosti, příp. je považován za bezvýznamný, jehož případná likvidace je
zbytečná a nestojí za vynaložení prostředků.
Scénář Kompletní likvidace (eradikace) není v podmínkách ČR jako vnitrozemského státu
téměř reálná. Kompletní likvidace s udržením statusu quo je možná výhradně na ostrovech.
I přes vysoké preventivní a kontrolní mechanismy však ani tam nelze úplně zabránit opětovné
invazi. Nicméně kompletní likvidace je ideálním stavem, k němuž je třeba směřovat.
Kompletní likvidaci je vhodné aplikovat v případě nově zjištěné populace potenciálně značně
škodlivého druhu. Následovat pak musí preventivní opatření, které omezí opětovné
introdukci. U rozsáhlých (meta-)populací je však tento scénář nerealistický zejména pro
finanční náročnost a navíc je veden mylnou představou, že lze uskutečnit návrat do
idealizovaného obrazu minulosti. Tento scénář zahrnuje i přístup, kdy dochází
k nerozmyšleným zásahům (lokálně) proti všem nepůvodním druhům založených na obavách
z nálepky nepůvodnosti. Tento přístup pak většinou vede k nulovým výsledkům a tyto rysy
vykazuje až podstatná část akcí regulující výskyt nepůvodních druhů. Příznačný je paušální a
9
neujasněný záměr ("akát musí pryč"), přecenění sil a kontraproduktivní následky včetně
poškození původní vegetace.
Scénář Diferencovaný přístup se jeví jako optimální, protože je založen na rozlišení
lokálního/regionálního kontextu. Dobrým příkladem je prosazující se zacházení s akátem,
který pěstujeme v intravilánech, tolerujeme v oblastech, kde je vůdčí dřevinou lesních porostů
(Kladensko, jižní Morava) a jeho hubení se dnes omezuje na místa, kde skutečně škodí,
zejména v okolí stepních lokalit. Rozlišuje se tedy, kde a kdy je hubení konkrétních
nepůvodních druhů namístě, kde je neproveditelné a kde tyto druhy nevadí nebo jsou
i přínosem. Významným nástrojem se tak stává v konkrétních situacích tolerance nebo
dokonce ochrana druhu, tedy týž vztah, jaký automaticky zaujímáme vůči běžným druhům
domácího původu. Tento scénář omezuje kontraproduktivní nebo zbytečné aktivity a
nepůvodní druhy začleňuje do systému ochrany přírody a krajiny, z nějž byly dosud
vyčleňovány.
2) Výběr zájmových druhů
Seznamy nepůvodních druhů byly založeny na seznamech druhů uvedených v publikacích
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F.,
Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the
Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. –
Preslia 84:155–255; Šefrová H. & Laštůvka Z. (2005): Catalogue of alien animal species in
the Czech Republic. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., 53(4): 151-170. Dále byly
nepůvodní druhy ČR doplněny z recentních publikací (např. Musil J., Jurajda P., Adámek Z.,
Horký P. & Slavík O. (2010) Non-native fish introductions in the Czech Republic – species
inventory, facts and future perspectives. - J. Appl. Ichthyol. 26 (Suppl. 2) (2010), 38–45),
dostupných databází (DAISIE, NOBANIS) a konzultací s odborníky na dané taxonomické
skupiny. Ze seznamů nepůvodních druhů okolních států byl získán soupis druhů pro "Watch
list".
Hodnocení probíhalo pro rostliny, obratlovce a bezobratlé s výjimkou hlístic a
parazitů. Přehled zájmových druhů rostlin a jejich rozdělení do skupin podle typu
managementu byl vypracován na základě článku (Pyšek et al. 2012). Základní parametry
výběru druhů ukazuje následující tabulka přejatá z tohoto článku.
10
Tab. 1 – Rozdělení nepůvodních druhů rostlin v ČR podle jejich současné populační
dynamiky a schopnosti přežívat v krajině (Pyšek et al. 2012).
Populations Cultivation Introduction & Failure PG1: casual (395) Establishment & Failure PG2: casual (45) Establishment & No trend Starting spread Ongoing spread (a) Not self‐
sustaining (B3, C2) (a1) None (a2) Past (a3) Ongoing (b) Self‐
sustaining (C3, D1, D2) (b1) None PG4 & 5: casual (501 & 28) PG3: casual (17) (b3) Ongoing (c) Meta populations (E) (c1) None PG8: naturalized (43) PG10: naturalized (11) PG12: naturalized (31) (c2) Past (c3) Ongoing Total species 116 PG7: naturalized (40) PG9: naturalized (36) PG11: naturalized (65) PG13: naturalized (100) PG15: naturalized (8) PG17: naturalized (19) 268 (b2) Past PG6: naturalized (54) 924 85 PG14: invasive (28) PG16: Invasive (9) PG18: invasive (24) 61 Výchozí sadou uvažovaných druhů vyšších rostlin bylo 1454 nepůvodních druhů rostlin.
Z nich byla velká část pod kritickou hladinou škodlivosti, a to z několika důvodů (1) PG1 až
PG5: 987 druhů z kategorie casual (tj. přechodně zavlečených druhů s příležitostným
výskytem). Sem patří druhy vzácně zplaňující (platan), nebo druhy při zplaňování neúspěšné
a neschopné vytvořit populaci (pšenice). Lokálně mohou i tyto druhy zplaňovat i působit
problémy (např. rychle rostoucí dřevité liány jako Celastrus orbiculatus), ale to lze řešit
přímo na lokální úrovni. Jiné druhy z této skupiny se v budoucnu budou častěji stávat
předmětem pěstování jako např. energetické dřeviny (Paulownia tomentosa); avšak vzhledem
k dosavadní vzácnosti těchto druhů není jasné jejich riziko na území ČR. Některé z těchto
druhů proto doporučujeme k přednostnímu monitoringu a managementu. Dále nelze
předpokládat výrazný efekt u (2) druhů z kategorie naturalized self-sustaining / establishment
and failure (54 druhů) a /establishment and no trend (268), tedy druhů naturalizovaných, ale
již vzácných tj,. neúspěšných (např. koukol) a druhů sice hojnějších, ale nevykazujících
schopnost se v současnosti podstatně šířit (např. mák vlčí). Dále do varovného seznamu patří
i druhy, které jsou zatím mimo území ČR, ale pravděpodobnost jejich introdukce
(záměrné/náhodné) je vysoká. U některých druhů můžeme zabránit jejich šíření a následnému
impaktu vhodným managementem, u jiných bohužel ne.
Možným rizikem jsou tedy zbývající nepůvodní druhy v počtu 147. Ty zahrnují
naturalizované (zdomácněné) druhy s počínajícím šířením (PG8, PG10 a PG12, 85 druhů) a
invazní druhy s probíhajícím šířením (PG14, PG16, PG18). Při hodnocení se nebylo možno
zcela vyhnout subjektivně zatíženému expertnímu odhadu. Pro redukci subjektivity jsme
11
u jednotlivých druhů kategorizovali jejich vlastnosti, stanovištní vazbu a vhodné zásahy
aplikovatelné s ohledem na jednotlivé krajinné situace, v nichž se tyto rostlinné druhy
vyskytují. Na základě těchto charakteristik byly druhy vzájemně porovnány a klasifikovány.
Takto získaná analytická matice druhových skupin, krajinných situací a typů zásahů byla poté
shrnuta do níže uvedeného přehledu.
U hodnocených živočichů jsme vycházeli ze seznamu cca 600 nepůvodních druhů,
které se vyskytují na území ČR nebo zde byly v minulosti zaznamenány. Z tohoto seznamu
bylo vybráno 184 potenciálně problematických druhů pro naši přírodu. Do hodnocení bylo
přidáno také 15 druhů, které ještě nejsou z území ČR udávány, ale jejich invaze lze očekávat
vzhledem k výskytu v sousedních státech, případně by jejich introdukce mohla být vážným
problémem. Nepůvodní druhy živočichů mohou působit na původní druhy a společenstva
řadou negativních vlivů: predátoři mohou ohrožovat populace vzácných a chráněných druhů,
mnohé druhy soupeří s ekologicky obdobnými původními druhy o zdroje, dominantní
herbivorní druhy v terestrickém i vodním prostředí mohou narušovat invadovaná stanoviště
nebo měnit strukturu potravních sítí. Řada invazních druhů živočich je možnými přenašeči a
hostiteli chorob a parazitů a pominou nelze i „genetické znečištění“ v důsledku křížení
s příbuznými původními druhy.
Mezi nepůvodními bezobratlými druhy početně samozřejmě dominuje hmyz. Z území
ČR bylo dosud zaregistrováno asi 28 000 druhů hmyzu, z toho asi 1,8% (490 druhů) je
nepůvodních. Naprostá většina těchto druhů hmyzu byla introdukována náhodně, asi 20
druhů, nejvíce z řádu blanokřídlých, bylo vysazeno (nebo je vysazováno opakovaně jako
biopreparáty) záměrně za účelem biologické ochrany rostlin. Z uvedeného počtu nepůvodních
druhů je více než polovina (249) vázána na uzavřené, v zimě temperované prostory. Tyto
druhy nesnášejí nižší teploty a do vnějšího prostředí mohou některé z nich jen krátkodobě
pronikat během příznivého období. Za naturalizované a neinvazní lze počítat 102 druhů. Tyto
druhy se ale z místa introdukce výrazně nešíří nebo jejich šíření proběhlo v minulosti a dnes
je obvykle považujeme za běžnou součást naší fauny (pokud měly nějaký vliv na přírodu, pak
se tak stalo v minulosti a dnes to nelze posoudit). Caa 112 druhů můžeme považovat za
invazní. Sedm druhů má možný vliv na početnost původních druhů hmyzu a 41 je škůdci
pěstovaných rostlin v zemědělství, zahradnictví, lesnictví a okrasném zahradnictví a z nich 28
působí velké až značné škody a ekonomické ztráty (tyto druhy jsou sledovány a pravidelně
regulovány). Některé ekonomicky významné druhy jsou monitorovány Státní
rostlinolékařskou správou, i když pouze ty, které jsou považovány za karanténní (molice
tabáková, bázlivec kukuřičný). Škody způsobené nepůvodními druhy hmyzu na přírodě jsou
naprosto nicotné, resp. o několik řádů menší (jsou-li vyčíslitelné), než jimi způsobené
ekonomické ztráty.
Podstatně menší počet nepůvodních druhů (cca 110) byl zaznamenán mezi ostatními
terestrickými i vodními bezobratlými1. Podobě jako v případě hmyzu platí i pro ostatní
terestrické členovce a plže, že značná část je vázána na uzavřené prostory, z nichž uniká
pouze příležitostně, a u většiny z nich není znám významnější ekologický impakt. Výjimkou
v případě plžů je plzák španělský (Arion vulgaris) a v případě ostatních terestrických
členovců kleštík včelí (Varroa destructor). Tyto druhy působí významné ekonomické škody
v zemědělství a včelařství, ale jejich impakt se přímo či nepřímo týká i přirozených
ekosystémů. Ve sladkých vodách je podíl bezobratlých s potenciálním impaktem na původní
druhy a společenstva vyšší, jedná se výhradně o makrozobentos (zejména korýše a měkkýše).
Některé druhy mohou ovlivnit charakter vodního prostředí změnou struktury dna či intenzivní
filtrační činností (např. mlž slávička mnohotvará), predátoři (např. blešivec Dikerogammarus
villosus) mohou ovlivnit populace své kořisti, další soupeří s původními druhy o zdroje (např.
1
Hodnoceny nebyly endoparazitické druhy a hlístice.
12
škeble asijská soupeří o hostitele larev s původními druhy mlžů) či přenášejí ochranářsky
významné patogeny (americké invazní druhy raků).
Relativně velký podíl druhů s potenciálním impaktem (téměř polovinu) lze najít mezi
obratlovci, jichž se udává z ČR přes 80 druhů (v mnoha případech se však jedná jen o
ojedinělé nálezy). Existuje však velký rozdíl mezi jednotlivými třídami. Zatímco v případě
ptáků zatím není v ČR žádný nepůvodní druh, který by působil ekologické škody a
z nepůvodních plazů je potenciálně problematická pouze americká želva nádherná (u níž sice
není doloženo rozmnožování, ale je masově vypouštěna chovateli a je v našich podmínkách
schopna dlouhodobě přežívat), v případě nepůvodních druhů savců a ryb lze předpokládat
potenciální impakt u značného podílu druhů. Důvodem je vysazování lovné zvěře a ryb pro
rybářské účely a myslivost, v důsledku čehož byly v minulosti aktivně introdukovány druhy
z klimaticky vhodných oblastí, tudíž schopné se v našich podmínkách rozmnožovat. Řada
z nich je ekologicky podobná původním druhům a přímo s nimi soupeří o zdroje, mnohé
druhy ryb a některé druhy savců se s příbuznými druhy v přírodě kříží, a nepůvodní druhy
jsou častými zdroji zoonóz nebo dokonce chorob přenosných na člověka. Vysazování
nepůvodních druhů, často bez zvážení vhodné náhrady z řad původních druhů, bohužel často
probíhá i v současnosti (zejména v důsledku rybářského hospodaření). Řada nepůvodních
druhů ryb a savců je v naší krajině již plně zdomácnělá a zasahovat proti nim má smysl pouze
v případě lokálního managementu. Vhodné by ale bylo omezit zbytečné introdukce rybích
druhů, absolutně nevhodné je pak jakékoli vysazování nepůvodních kopytníků, šelem nebo
hlodavců do volné krajiny. Pod důkladnou kontrolou by měly být i chovy v polopřirozeném
prostředí (rybníky, obory), z nichž by mohlo dojít k úniku populací.
Vlastnosti prostředí, populací a možný management
Pro rostliny je vzhledem k jejich usedlému způsobu života, relativně snadné identifikaci a
monitoringu mnohem jednodušší identifikovat charakteristiky invadovaných stanovišť, které
byly použity pro hodnocení. Pro živočichy a hmyz bylo použito zjednodušených
charakteristik. Nicméně vytvořené schéma hodnocení lze relativně snadno použít v budoucnu
na aktualizované seznamy s doplněnými atributy.
V jednotlivých krajinných situacích se jedná o následující parametry: kulturnost, prostředí
a populační status.
A. Kulturnost:
1. kultury tj. aktuálně udržované výsadby rostlin, či volně vypouštěné živočichy do
přírody
2. spontánně vzniklé výskyty a výskyty vzniklé z někdejších kultur poté, co přestaly být
udržovány, v případě živočichů se jedná např. o populace uniklé z chovů kožešinových zvířat
Nebereme v úvahu možné následky kulturního pěstování druhy, které tabelárně kulturní
nejsou. Občas se to děje, např. Datura stramonium pěstovaná jako okrasná rostlina může poté
zplanět, ve srovnání s jinými trendy jsou však následky zanedbatelné.
B. Typy prostředí:
1. Intravilán: soukromý a veřejný prostor. Patří sem využívané nebo opuštěné zahrady,
zahrádkářské kolonie, parky a uliční zeleň, pusté plochy v prolukách zástavby.
2. Suburbánní oblasti: široká škála biotopů, spojující vlastností je vazba biotopů na
příměstské, průmyslové a těžební zóny a nepřírodnost (biotopy kategorie X ve smyslu
Katalogu biotopů Natura 2000). Na plochách je vysoké zastoupení rumištních druhů a
13
nepůvodních druhů. Patří sem rumiště, příměstské úhory, brownfields, rekultivované,
nerekultivované a nezdařeně rekultivované výsypky a různé další udržované
i neudržované kultury v příměstské krajině, a rovněž liniové výsadby ve větrolamech a
podél silnic a dálnic. Typické oblasti jsou Sokolovsko, pás od Kadaně po Ústí n. L.,
pražská aglomerace suburbie a navazující Kladensko, a Ostravsko. Dle sem lze řadit
i území s velkou převahou polní krajiny, pokud zde vymizely přírodní biotopy (např.
oblast mezi Prahou a Brandýsem n.L.).
3. Venkovské oblasti: území mimo sídla s převahou biotopů tradiční zemědělské krajiny
nebo lesů a s podílem přírodních biotopů a vzácnějších druhů, např. z Červeného
seznamu. Kromě přírodních biotopů ve smyslu Katalogu Natura 2000 sem patří i lesní
kultury a nepřírodní biotopy včetně např. lomů, pokud v nich nepřevažují moderní
invazní a expanzní druhy. Typické oblasti představují CHKO a NP, ale i např.
naprostá většina Českomoravské vrchoviny, a to i přes převahu polí a lesních kultur.
4. Území podléhající ochranářskému managementu: nakládání s nepůvodními druhy
je v současné době na dobré odborné úrovni průběžně řešeno a tím není důvod
k výrazné změně přístupu. Nicméně je vhodné postupovat v souladu s našimi
doporučeními a zakomponovat je do vytvářených plánů péče.
C. Populační status:
1. Výskyt ve velké metapopulaci, tedy v souboru vzájemně komunikujících populací,
takže každý lokální zásah je neefektivní a jeho účinek se brzy ztrácí přísunem
propagulí či migrací nových jedinců (platí jen pro invazní druhy, protože zdomácnělé
druhy dostatečně velké metapopulace v pojetí citovaného článku nevytvářejí).
Typickými příklady jsou např. bolševník obrovský v oblasti západočeských lázní, akát
na Kladensku či slunéčko východní vyskytující se na většině území státu.
2. Výskyt v jednotlivých, spíše izolovaných populacích. Platí pro invazní i pro
zdomácnělé druhy.
D. Míra impaktu
Použitý hodnotící systém je založen na "Obecném systému pro hodnocení impaktu"
Nentwig et al. (2010), který byl mírně modifikován aby zahrnul požadavky IUCN SSC
Invasive Species Specialist Group. Výsledkem je pět kategorií impaktu od minimálního vlivu
po značně výrazný (Blackburn et al., v recenzním řízení). Značně výrazný impakt označuje
negativní a nevratné změny ekosystému. Dále schéma obsahuje kategorie pro nehodnocené
druhy a nedostatek dat. Schéma je obdobou přístupu používaného v rámci Červených
seznamů ohrožených druhů pro kategorizaci pravděpodobnosti vyhynutí.
Managementové možnosti
K nepůvodním druhům lze přistupovat různými způsoby:
1. Přímá likvidace (eradikace) spontánně vzniklých populací je celkově náročná a
přináší možná rizika (např. aplikace insekticidů a herbicidů). Doporučujeme ji
spíše omezit, a zejména z ní vyloučit většinu příměstských metapopulací, kde tyto
zásahy selhávají. Přímou likvidaci je vhodné aplikovat jen na druhy, jejichž
populace jsou vzájemně izolované. U malých populací je rychlá přímá likvidace
naopak prioritou. Lze také použít na menší populace relativně velkých druhů
živočichů (např. některé kopytníky).
2. Likvidace ukončených kultur, tj. těsně poté, kdy skončí jejich využití. Příkladem
jsou energetické plodiny, u nichž nesmíme dopustit, aby po skončení využití
14
přetrvávaly a staly se zdrojem šíření pěstovaných druhů do krajiny. Obdobně by
bylo vhodné zacházet s populacemi nepůvodních druhů živočichů chovaných
v uzavřených prostorách (rybníky, obory), u nichž by mohlo dojít v případě
dlouhodobé nečinnosti k úniku populací do volné krajiny.
3. Zabránění přímých introdukcí do krajiny není aplikovatelné bez výjimky, ale
je nutné tento nástroj používat ve zvýšené míře. Zejména je neudržitelná
dosavadní praxe nekontrolovaného šíření škodlivých nepůvodních druhů
ve venkovské krajině, např. při ozeleňování zářezů a náspů dálnic či při
rekultivacích a to i v suburbánní zóně. Vhodné by bylo také omezovat škálu druhů
vysazovanou v rámci lesnictví, myslivosti nebo rybářského hospodaření, kdy by
měly být preferovány druhy domácí (či evropského původu) před ekologicky
obdobnými nepůvodními druhy (pstruh potoční vs. duhový, jelen evropský
vs. sika).
4. Omezování změnou managementu je široce aplikovatelné, a to i v krajinné
situaci suburbánních a sídelních metapopulací. Nasnadě je tato metoda zejména
ve venkovské krajině, kde je změna managementu většinou totožná s obnovou
jeho tradičních forem (sečení luk, pastva, periodický management křovin) a může
ovlivnit nejen výskyt nepůvodních rostlin, ale i na ně vázaných živočichů.
Podmínkou úspěchu je, aby výsledný ekosystém měl lepší ekologickou kvalitu a
aby zavedený management byl trvalý. Do této kategorie patří i možná změna
praktik při mysliveckém a rybářském hospodaření (např. ukončení vysazování a
podpory nepůvodních druhů, omezování populací cíleným odlovem).
5. Tolerance výskytů má v různých situacích různé důvody. Pěstování, chov a
vysazování některých nepůvodních druhů v kulturách má svou tradici (akát a dub
červený v lesnictví, myrobalán v sadech, amur či tolstolobik v rybnících, siven
americký v kyselých horských tocích) a nepřichází v úvahu se mu důsledně a
okamžitě vyhnout. Některé nepůvodní druhy, z živočichů např. kapr, jsou navíc
ekonomicky velmi významné a i mimo kultury jsou obvykle považovány
za přirozenou součást krajiny. Druhý důvod se týká rozsáhlých populací. Široce
rozšířené invazní druhy vytvářejí zejména v suburbánních zónách a intravilánech
rozsáhlé metapopulace. Jejich přímá likvidace by vyžadovala obrovské náklady
s nejistým výsledkem. Stejně tak je nutné vzhledem k vysokým nákladům nebo
nepraktičnosti likvidace tolerovat porosty vzniklé už před delší dobou zplaněním
starých neudržovaných kultur (např. některé staré akátiny) nebo populace
živočichů aktivně vysazené v minulosti (např. řada nepůvodních druhů ryb, raci,
jelenec viržinský v oblasti Brd). Třetí důvod tolerance se týká zachování druhové
rozmanitosti suburbánních zón, která mají již primárně nižší druhovou
rozmanitost. Některé nepůvodní druhy zde tedy chybějící rozmanitost doplňují
a zvyšují a to je další důvod je zde rozsáhle tolerovat. To je zásadní rozdíl od
situace ve venkovské krajině, v níž je naopak nutno zabránit vzniku populací a tím
spíš vzniku metapopulací.
Poděkování
Práce na tomto seznamu byla zaštítěna podporou MŽP ČR. Dále bychom chtěli poděkovat
následujícím projektům, které se na splnění cílů podílely P504/11/1028 (GAČR), RVO
67985939 (AV ČR). P.P. děkuje za podporu ceně Praemium Academiae od Akademie věd
ČR. Děkujeme celé řadě kolegů (Václav Pižl, Karel Tajovský, Vladimír Vohralík, Luboš
Beran) jejichž poznámky k výskytu druhů a jejich impaktu byly velmi cenné.
Literatura
15
Essl, F., Nehring, S., Klingenstein, F., Milasowszky, N., Nowack, C. & Rabitsch, W. (2011) Review
of risk assessment systems of IAS in Europe and introducing the German-Austrian black list
information system (GABLIS). Journal for Nature Conservation 19: 339-350.
Kettunen, M.; Genovesi, P.; Gollasch, S.; Pagad, S. and Starfinger, U., 2009. Technical Support to EU
Strategy on Invasive Alien Species (IAS) Assessment of the impacts of IAS in Europe and the
EU. Institute for European Environmental Policy, London and Brussels.
Křivánek, M. (2006): Biologické invaze a možnosti jejich předpovědi. – Acta Pruhoniciana 84,
VÚKOZ, Průhonice.
Kumschick, S., Bacher, S., Dawson, W., Heikkilä, J., Sendek, A., Pluess, T., Robinson, T. & Kühn, I.
(2012) A conceptual framework for prioritization of invasive alien species for management
according to their impact. NeoBiota, 15, 69-100.doi: 10.3897/neobiota.15.3323.
Linc, O. 2012. Efektivita likvidace invazních druhů v České republice na příkladu bolševníku
velkolepého. Bakalářská práce. Praha, Vysoká škola ekonomická.
Millennium Ecosystem Assessment (2005): Ecosystems and human well-being: synthesis. – Island
Press. Washington, DC.
Musil, J., Jurajda, P., Adámek, Z., Horký P. & Slavík O. (2010) Non-native fish introductions in the
Czech Republic – species inventory, facts and future perspectives. - J. Appl. Ichthyol. 26 (Suppl.
2), 38–45
Nehring, S., Essl, F. & Rabitsch, W. (2013): Methodik der naturschutzfachlichen
Invasivitätsbewertung für gebietsfremde Arten. Version 1.2 BfN-Skripten 340: 1-46
Nentwig, W, Kühnel E, Bacher S (2010) A generic impact-scoring system applied to alien mammals
in Europe. Conservation Biology 24: 302-311
Pimentel D., McNair S., Janecka J., Wightman J., Simmonds C., O’Connel C., Wong E., Russel L.,
Zern J., Aquino T. & Tsomondo T. (2002): Economic and enviromnemtal threats of alien plant,
animal, and microbe invasions. – In: Pimentel D. [ed.], Biological invasions: economic and
environmental costs of alien plant, animal, and microbe species, p. 307–329, CRC Press, Boca
Raton, FL.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F.,
Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech
Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. – Preslia
84:155–255
Pyšek P., Chytrý M., Moravcová L., Pergl J., Perglová I., Prach K. & Skálová H. (2008): Návrh české
terminologie vztahující se k rostlinným invazím. Zprávy Čes. Bot. Spol. 43, Mater. 23: 219-222.
Richardson D. M., Pyšek P., Rejmánek M., Barbour M. G., Panetta F. D. & West C. J. (2000):
Naturalization and invasion of alien plants: concepts and definitions. – Diversity Distrib. 6: 93–
107.
Šefrová H. & Laštůvka Z. (2005): Catalogue of alien animal species in the Czech Republic. Acta
Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun., 53(4): 151-170.
16
Seznamy vybraných druhů (černý a šedý seznam)
Druhy jejichž výskyt by měl být určitým způsobem omezován (Černý seznam nepůvodních
druhů ČR; black list)
Z důvodů rozdílů mezi druhy, jejich impaktem a doporučeným managementem jsou
živočichové a rostliny uvedeny odděleně ve skupinách.
Živočišné druhy
Druhová skupina BL1: Druh s významným impaktem; přímá likvidace, omezení
veškeré manipulace a šíření
Varroa destructor – roztoč napadající včelstva, výskyt již sledován a tlumen na základě
pokynů Státní veterinární správy ČR
Druhová skupina BL2: Druhy málo ovlivnitelné; aplikovat případný lokální
management dle potřeby
Druhy s prokázanou nebo předpokládanou vyšší mírou impaktu, které jsou již v ČR značně
rozšířeny či jejichž rozšiřování je obtížné účinně bránit. U těchto druhů by se primárně mělo
bránit dalšímu šíření (pokud je to možné, např. v případě vodních druhů) a aktivnímu
vysazování do volné přírody. U ekonomicky významných druhů označených křížkem (+),
rozšířených díky aktivnímu vysazování (rybářství, myslivost), by mělo být podporováno
alternativní využívání původních druhů. Vysazování by mělo být omezeno pokud možno na
uzavřené areály (obory, sádky) bez možnosti dalšího spontánního šíření.
V případě populací s významným impaktem lze zvažovat různé formy kontroly
rozšíření či početnosti (případně kompletní eliminace, pokud to biologie příslušných druhů
umožňuje). U druhů označených hvězdičkou (*) by bylo vhodné zvážit opatření podporující
aktivní kontrolu / redukci početnosti.
Terestričtí bezobratlí (vč. hmyzu)
Přestože žádný z nepůvodních druhů hmyzu na území ČR nemá výrazně prokazatelný
vliv na biodiverzitu ve smyslu použitých kategorií míry impaktu a navíc je
management hmyzích druhů obtížný, u níže uvedených druhů by měla být lokální
kontrola zvažována.
Arion vulgaris
Cameraria ohridella
Diaspidiotus perniciosus
Eriosoma lanigerum
Harmonia axyridis
Hyphantria cunea
Leptinotarsa decemlineata
Oxycarenus lavaterae
Vodní bezobratlí
Astacus leptodactylus (likvidace současných populací není žádoucí, jedná se
o zákonem chráněný, byť nepůvodní druh)
Corbicula fluminea
Dikerogammarus villosus
17
Dreissena polymorpha
Orconectes limosus
Pacifastacus leniusculus
Pectinatella magnifica
Sinanodonta woodiana
Ryby
Ameiurus nebulosus
Babka gymnotrachelus
Carassius langsdorfii
Carassius gibelio
Neogobius melanostomus
Oncorhynchus mykiss +
Ponticola kessleri
Proterorhinus marmoratus
Pseudorasbora parva
Salvelinus fontinalis +
Thymallus baicalensis
Plazi
Trachemys scripta
Savci
Cervus nippon +
Mus musculus / M. domesticus
Myocastor coypus
Neovison vison*
Nyctereutes procyonoides*
Ondatra zibethicus
Procyon lotor*
Rattus norvegicus
Rattus rattus
Druhová skupina BL3: Druhy méně rozšířené; zabránit vysazování a dalšímu šíření
Druhy s možným lokálním impaktem na původní druhy či společenstva, s omezenou
schopností se šířit, málo rozšířené, případně s výskytem ve volné přírodě v ČR v minulosti.
Možnost chovu v uzavřených areálech (ale podporovat ekvivalentní druhy původní), pokud
možno zabránit (dalšímu) vysazování do volné přírody. Lokální populace v případě potřeby
omezovat či eliminovat příhodným managementem.
Ambloplites rupestris
Ameiurus melas
Bison bison
Capra aegagrus
Ctenopharyngodon idella
Hypophthalmichthys molitrix
Hypophthalmichthys nobilis
Ictiobus cyprinellus
Ictiobus niger
18
Lepomis auritus
Lepomis gibbosus
Micropterus salmoides
Oncorhynchus clarkii
Ovis aries
Rupicapra rupicapra
Salvelinus alpinus
Druhová skupina BL4: Vybrané druhy, u nichž je doporučeno zabránění vysazování a
zároveň administrativní regulace dovozu a obchodu s živými jedinci (částečný překryv
s výše uvedenými seznamy)
Astacus leptodactylus – značná možnost importu jedinců nakažených patogenem ohrožujícím
původní druhy raků; existující populace v ČR nejsou problematické, jakékoli další vysazování
nevhodné
Eriocheir sinensis – možnost importu jedinců nakažených patogenem ohrožujícím původní
druhy raků; problémem nejsou jedinci občasně přirozeně migrující na území ČR
Sciurus carolinensis – značný invazní potenciál, vysoká pravděpodobnost nakažení
patogenem přímo ohrožujícím původní druhy veverek; v ČR se zatím nevyskytuje
Trachemys scripta – vzhledem k četnému vypouštění do přirozených biotopů a potenciálnímu
impaktu doporučeno omezení obchodu se všemi poddruhy; odstraňování jedinců
vyskytujících se ve volné přírodě pouze v případě nutného lokálního managementu
severoamerické druhy raků (rody Orconectes, Procambarus, Pacifastacus) – značná možnost
importu jedinců nakažených patogenem ohrožujícím původní druhy raků; druhy původem
z chladnějšího mírného pásu často potenciálně invazní; dovoz pro jiné účely než akvarijní
chov jednoznačně nevhodný
Rostlinné druhy
Druhová skupina BL1
Ambrosia artemisiifolia L.
Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier
Reynoutria ×bohemica Chrtek et Chrtková
Reynoutria japonica Houtt. var. japonica
Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt) Nakai
Neofytní byliny s největší mírou škodlivosti. H. mantegazzianum je konkurenčně silný
dotykový alergen, Ambrosia artemisiifolia je šířivá jednoletka, pylový alergen, druhy rodu
Reynoutria jsou konkurenčně velmi silné a s vysokou schopností se šířit.
Zásahy:
Tolerance výskytů: platí pouze pro pouze výskyty v metapopulaci v suburbánní oblasti.
Neplatí pro H. mantegazzianum.
Důvodem je příliš velká intenzita šíření, likvidace by byla neúměrně náročná.
Přímá likvidace, likvidace ukončených kultur, zabránění výsadbám, omezení změnou
managementu: všechny ostatní situace, tj. kultury, spontánní populace i metapopulace
v intravilánech, populace v suburbánních oblastech, kultury, populace i (pokud existují)
metapopulace na venkově
19
Priority: likvidace odlehlých populací, zejména u venkovských silnic a tratí, kde hrozí
rychlé šíření. Dále populací v přírodně cenných lokalitách.
U Reynoutria je možno také tolerovat udržované porosty na soukromých zahrádkách,
pokud nehrozí šíření do okolí.
Druhová skupina BL2
Acer negundo L.
Ailanthus altissima (Mill.) Swingle
Fraxinus pennsylvanica Marshall
Lycium barbarum L.*
Parthenocissus inserta (A. Kern.) Fritsch
Populus ×canadensis Moench*
Prunus cerasifera Ehrh.*
Prunus serotina Ehrh.
Robinia pseudoacacia L.*
Symphoricarpos albus (L.) S. F. Blake*
Hojně rozšířené invazní neofyty, stromy a keře. Tvoří metapopulace a mimo to jsou
pěstovány v zahradách a odtud znova zplaňují.
Zásahy:
Přímá likvidace spontánních výskytů, likvidace ukončených kultur, zabránění
výsadbám: populační prostředí v suburbánní a venkovské oblasti
Omezení změnou managementu: spontánní výskyty v intravilánech, metapopulační a
populační prostředí v suburbánních i venkovských oblastech
Ostatní výskyty mimo oblasti se zájmy územní ochrany přírody doporučujeme tolerovat.
Priority: zabránění výsadbám; hvězdičkou označené druhy lze mimo ochranářsky cenné
lokality pěstovat
Druhová skupina BL3
Asclepias syriaca L.
Dipsacus strigosus Willd. ex Roem. et Schult.
Echinops sphaerocephalus L. subsp. sphaerocephalus
Helianthus tuberosus L.
Lupinus polyphyllus Lindl.
Rudbeckia laciniata L.
Solidago canadensis L.
Solidago gigantea Aiton
Symphyotrichum ×salignum (Willd.) G. L. Nesom
Symphyotrichum ×versicolor (Willd.) G. L. Nesom
Symphyotrichum laeve (L.) A. Löve et D. Löve
Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G. L. Nesom
Symphyotrichum novi-belgii (L.) G. L. Nesom
Telekia speciosa (Schreb.) Baumg.
Vysoké dvouděložné byliny, většinou vytrvalé, invazivní neofyty. Tvoří spontánní
metapopualce a mimo to jsou pěstovány v zahradách a odtud znova zplaňují
Zásahy:
Přímá likvidace spontánních výskytů, populační prostředí ve venkovské oblasti
20
Likvidace ukončených kultur: populační prostředí v suburbánní a venkovské oblasti
Zabránění výsadbám: populační prostředí v suburbánní a venkovské oblasti
Omezení změnou managementu: spontánní výskyty v intravilánech, metapopulační a
populační prostředí v suburbánních i venkovských oblastech
Ostatní výskyty mimo oblasti se zájmy ochrany přírody doporučujeme tolerovat.
Druhová skupina BL4
Pinus strobus L.
Quercus rubra L.
Neofytní invazivní stromy pěstované v lesích a zde zplaňující. Výskyty v sídlech a suburbiích
nejsou škodlivé.
Přímá likvidace spontánních výskytů, zabránění výsadbám, omezení změnou
managementu: populační prostředí ve venkovské oblasti
Likvidace ukončených kultur: populační prostředí v suburbánní a venkovské oblasti,
převést na domácí dřeviny.
Ostatní výskyty mimo oblasti se zájmy ochrany přírody doporučujeme e tolerovat.
Druhy jejichž výskyt a impakt by měl být určitým způsobem monitorován nicméně nemusí být
likvidovány (Šedý seznam ČR; grey list)
Z důvodů rozdílů mezi jednotlivými druhy, jejich impaktem a doporučeným managementem
jsou rostlinné druhy uvedené v tomto seznamu rozděleny do čtyř skupin GL1–4.
Druhová skupina GL1
Amelanchier spicata (Lam.) K. Koch
Amorpha fruticosa L.
Buddleja davidii Franch.
Colutea arborescens L.
Cornus sericea L.
Fallopia aubertii (L. Henry) Holub
Laburnum anagyroides Medik.
Lonicera caprifolium L.
Mahonia aquifolium (Pursh) Nutt.
Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch.
Physocarpus opulifolius (L.) Maxim.
Pinus nigra J. F. Arnold subsp. nigra
Populus balsamifera L.
Pyracantha coccinea M. J. Roem.
Rhus typhina (L.) Sudw.
Roztroušeně rozšířené zdomácnělé neofyty, keře a dřevité liány. Tvoří spontánní populace a
mimo to jsou pěstovány v zahradách a odtud znova zplaňují.
Zásahy:
Přímá likvidace spontánních výskytů: ne.
Likvidace ukončených kultur: populační prostředí ve venkovské oblasti
21
Zabránění výsadbám: populační prostředí v suburbánní a venkovské oblasti
Omezení změnou managementu: spontánní výskyty v intravilánech a v populačním
prostředí ve venkovské oblasti
Ostatní výskyty mimo oblasti se zájmy ochrany přírody doporučujeme tolerovat.
Druhová skupina GL2
Amaranthus powellii S. Watson
Amaranthus retroflexus L.
Atriplex sagittata Borkh.
Bassia scoparia (L.) Voss subsp. scoparia
Bassia scoparia subsp. densiflora (B. D. Jacks.) Ciruja et Velayos
Beta vulgaris Altissima Group
Bidens frondosus L.
Bunias orientalis L.
Cannabis sativa var. spontanea Vavilov
Cirsium arvense (L.) Scop.
Conium maculatum L.
Conyza canadensis (L.) Cronquist
Cuscuta campestris Yunck.
Digitaria ischaemum (Schreb.) Muhl.
Echinocystis lobata (Michx.) Torr. et A. Gray
Echinochloa crus-galli (L.) P. Beauv.
Eragrostis minor Host
Erigeron annuus (L.) Desf. subsp. annuus
Erigeron annuus subsp. septentrionalis (Fernald et Wiegand) Wagenitz
Galinsoga parviflora Cav.
Galinsoga quadriradiata Ruiz et Pav.
Impatiens glandulifera Royle
Oxalis corniculata L. var. corniculata
Oxalis dillenii Jacq.
Portulaca oleracea L. subsp. oleracea
Rumex alpinus L.
Rumex longifolius subsp. sourekii Kubát
Sisymbrium loeselii L.
Stellaria pallida (Dumort.) Crép.
Roztroušeně rozšířené zdomácnělé invazní druhy, většinou bylinné neofyty tvořící převážně
spontánní populace.
Zásahy:
Přímá likvidace spontánních výskytů, likvidace ukončených kultur, zabránění
výsadbám: ne.
Omezení změnou managementu: výskyty v intravilánech, suburbiích i na venkově.
Ostatní výskyty tolerovat.
Druhová skupina GL3
Abutilon theophrasti Medik.
Agrostis scabra Willd.
Allium paradoxum (M. Bieb.) G. Don
22
Alopecurus myosuroides Huds.
Amaranthus albus L.
Amaranthus crispus (Lesp. et Thévenau) N. Terracc.
Amaranthus deflexus L.
Artemisia annua L.
Artemisia tournefortiana Rchb.
Artemisia verlotiorum Lamotte
Azolla filiculoides Lam.
Bryonia dioica Jacq.
Cardamine chelidonia L.
Centaurea diffusa Lam.
Consolida hispanica (Costa) Greuter et Burdet
Corispermum pallasii Steven
Cytisus scoparius (L.) Link subsp. scoparius
Dittrichia graveolens (L.) Greuter
Duchesnea indica (Jacks.) Focke
Dysphania pumilio (R. Br.) Mosyakin et Clemants
Echinops exaltatus Schrad.
Eragrostis pilosa (L.) P. Beauv.
Erechtites hieraciifolius (L.) DC.
Erigeron strigosus Muhl. ex Willd.
Erucastrum gallicum (Willd.) O. E. Schulz
Erucastrum nasturtiifolium (Poir.) O. E. Schulz
Galega officinalis L.
Galeobdolon argentatum Smejkal
Geranium sibiricum L.
Glyceria striata (Lam.) Hitchc.
Helianthus ×laetiflorus Pers.
Helianthus pauciflorus Nutt.
Hordeum jubatum L.
Chenopodium striatiforme J. Murr
Iva xanthiifolia Nutt.
Lathyrus aphaca L.
Lathyrus hirsutus L.
Lemna turionifera Landolt
Lepidium densiflorum Schrad.
Lepidium virginicum L.
Lunaria annua L.
Melissa officinalis (L.) Lam. subsp. officinalis
Oenothera depressa Greene
Oenothera fallax Renner
Oenothera glazioviana Micheli
Oenothera issleri Renner ex Rostański
Oenothera pycnocarpa G. F. Atk. et Bartlett
Oenothera rubricaulis Kleb.
Orobanche minor Sm.
Panicum miliaceum subsp. agricola H. Scholz et Mikoláš
Panicum miliaceum subsp. ruderale (Kitag.) Tzvelev
Phytolacca esculenta Van Houtte
Rubrivena polystachya (Wall. ex Meisn.) M. Král
23
Rumex triangulivalvis (Danser) Rech. f.
Sagittaria latifolia Willd.
Scutellaria altissima L.
Sedum hispanicum L.
Senecio inaequidens DC.
Senecio vernalis Waldst. et Kit.
Setaria faberi R. A. W. Herrm.
Setaria verticillata (L.) P. Beauv.
Sisymbrium volgense E. Fourn.
Solanum decipiens Opiz
Typha laxmannii Lepech.
Roztroušeně rozšířené zdomácnělé naturalizované druhy, většinou neofyty. Tvoří spontánní
populace a někdy zplaňují nebo dříve zplaňovaly z kultur.
Zásahy:
Přímá likvidace spontánních výskytů, likvidace ukončených kultur, zabránění
výsadbám: ne.
Omezení změnou managementu: výskyty v intravilánech a na venkově.
Ostatní výskyty tolerovat.
Priority: tolerance.
Druhová skupina GL4
Aesculus hippocastanum L.
Angelica archangelica L. subsp. archangelica
Arrhenatherum elatius (L.) J. Presl et C. Presl
Bromus carinatus Hook. et Arn
Impatiens parviflora DC.
Juglans regia L.
Druhy většinou neškodné, kulturně pěstované a zplaňující mimo obce. Škodlivost se může
projevit (zejm. u Arrhenatherum elatius) ve speciálních případech ochranářsky významné
vegetace.
Zásahy:
Přímá likvidace spontánních výskytů, likvidace ukončených kultur, zabránění
výsadbám: ne
Omezení změnou managementu: v populačním prostředí ve venkovské oblasti
Ostatní výskyty tolerovat.
Priority: tolerance.
24
Varovný seznam (Watch list): možnost introdukce nebo spontánního šíření na území ČR
Druhy v okolních zemích zdomácnělé, jež se zatím na území ČR nevyskytují nebo jejich
zplaňování je vzácné. Zabránění jejich úmyslné introdukci je důležité. V případě potvrzení
výskytu v ČR je vhodné přistoupit k likvidaci, pokud je populace prostorově izolovaná a
biologie druhu umožňuje efektivní zásah. U druhů, které jsou již v ČR, v případě vzniku
velkých a šířících se populací (např. Cotoneaster sp., Spiraea sp.) přistoupit k likvidaci.
Tento seznam není a ani nemůže být kompletní! Doporučujeme proto sledovat i blízce
příbuzné druhy taxonů uvedených v Černém a Šedém seznamu.
Živočišné druhy
Corbicula fluminalis
Dreissena bugensis
Gammarus tigrinus
Chelicocorophium curvispinum
Misgurnus angullicaudatusr
Orconectes immunis
Orconectes juvenilis
Orconectes virilis
Perccottus glenii
Procamarus fallax (zejména forma virginalis, tzv. rak mramorovaný)
Procambarus acutus / zonangulus
Procambarus alleni
Procambarus clarkii
Psittacula crameri
Umbra pygmaea
Rostlinné druhy
Azolla filiculoides Lamk.
Cotoneaster sp.
Elodea canadensis Michx
Heracleum persicum Fisch.
Heracleum sosnowskyi Manden.
Ludwigia grandiflora (M. Micheli) Greuter & Burdet
Ludwigia ×kentiana E.J. Clement
Paulownia tomentosa (Thunb.) Steud
Rudbeckia hirta L.
Spiraea sp.
25