Zde - Vodovody a kanalizace Vsetín

Odpadní vody
Za vodu odpadní je považována veškerá voda, která projde jakýmkoliv výrobním procesem a tímto použitím se
změnila její jakost nebo teplota, příp. i jiné vody, odtékající ze sídlišť, obcí, dolů, závodů a dalších objektů, které jsou
vypouštěny do vod povrchových (recipientů) a mohou ohrozit jakost těchto vod.
Obvykle se rozdělují na odpadní vody městské (splaškové) a průmyslové (do kterých se většinou zahrnují i
odpadní vody ze zemědělských závodů).
Odpadní vody nezamořují jen povrchové toky, do kterých se převážně vypouští, ale v současné době znečišťují také
moře (Baltské, Středozemní, Severní). Proto je nutné, v zájmu zachování životních podmínek a života vůbec, aby se
tato problematika řešila v celosvětovém měřítku.
Škody způsobené odpadními vodami:
 Zhoršení životního prostředí
 Znečištěná voda se nedá použít pro úpravu vody
pitné
 Omezení využití vod pro rekreaci
 Likvidace života v řekách a mořích
 Znemožnění rybolovu
 Epidemiologické závady vlivem přítomnosti
patogenních organismů - virů, bakterií, protozoí,
červů aj.
Článek o znečištění vody - http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/195487-znecistena-voda-zabiji-vic-lidi-nez-nasili-a-valky.html
Kvalita a množství odpadních vod
Znečištění splašků je závislé na způsobu života obyvatel, životní úrovni a technické vybavenosti domácnosti i obce. V
odpadních splaškových vodách jsou látky rozpuštěné i nerozpuštěné. Nerozpuštěné látky jsou jednak sunuté po dně stok
(písek, škvára, hlína), jednak unášené a plovoucí (papír, hadry a především jemný kal vznikající rozmělněním různých
organických zbytků a výkalů. Kvalita odpadních látek je poměrně stálá, např. u BSK5 se pohybuje přibližně v rozmezí 50 70 g/osobu/den. Koncentrace BSK5 bývá 150 - 400 mg.l-1. Nerozpuštěných látek je asi 90 g/osobu/den. Ve splašcích
bývá až 20 mg.l-1 tuků.
Množství odpadních vod tzv. specifická spotřeba vody je v ČR asi 100 l na osobu a den. Naproti tomu v Ugandě si musí
každý člověk průměrně vystačit se sto litry životodárné tekutiny až čtrnáct dní. Dnes už naštěstí míří převážná část
kanalizační vody - v České republice je to zhruba 95 % - do čistíren odpadních vod, a může tak být znovu použita.
Kvalita odpadních vod se klasifikuje pomocí několika ukazatelů. Organické znečištění se hodnotí biochemickou spotřebou
kyslíku za 5 dní (BSK5). Je to rozdíl obsahu kyslíku ve vodě v mg.l-1 v okamžiku odebrání vzorku a za 5 dní. Čím bude
tato hodnota větší, tím je voda více znečištěna organickými látkami, protože se kyslík spotřeboval biochemickými
procesy samočištění vody. Pětidenní interval stanovili ve Velké Británii, kde doba, za kterou voda teče od pramenu až do
moře, je maximálně 5 dní a britští vědci byli prvními na světě, kteří se touto problematikou zabývali. BSK5 je mírou
obsahu organických látek těch biologicky rozložitelných oproti CHSK (chemická spotřeba kyslíku), kde se organické
znečištění stanovuje titrací chemickým oxidovadlem, a které oxiduje i látky biologicky nerozložitelné. Platí, že BSK5 <
CHSK.
Z organických látek se nejčastěji věnuje pozornost těm skupinám organických látek, které významným způsobem
ovlivňují jakost a chování vody. Jsou to zejména ropa a ropné látky, fenoly a tenzidy.
Voda se dále klasifikuje podle množství nerozpuštěných látek, pH, obsahu dusíku a fosforu a jiných parametrů.
Podle chování organických látek ve vodě a schopnosti
mikroorganismů využívat tyto látky jako zdroj energie a
transformovat je na látky jednodušší, dělíme organické látky
na lehce nebo obtížně rozložitelné a nerozložitelné,
biochemicky stabilní a rezistentní.
První informaci o zastoupení rozložitelných a nerozložitelných
látek poskytuje poměr BSK5 : CHSKcr, který je u dobře
rozložitelných látek asi 0.4 až 0.7, u obtížně rozložitelných
0.25 až 0.4.
Populační ekvivalent,
Průmyslové podniky produkují odpadní vody,
které obsahují různé druhy závadných látek.
Porovnáme-li průmyslové odpadní vody
s městskými odpadními vodami, učiníme si
představu o jejich škodlivosti. Hovoří se o tzv.
populačních ekvivalentech znečištění, kde se
srovnává účinek odpadních vod vzniklých při
zpracování určitého množství suroviny nebo
produktu se znečištěním konkrétního počtu
obyvatel za 1 den.
resp. ekvivalentní počet obyvatel:
E = BSK5 . Q / 60,
kde hodnota BSK je v g/m3, Q = spotřeba vody (m3) za den, 60 = specifické
množství
Populační ekvivalent je množství znečištění, které je stejné, jako
znečištění tohoto druhu produkované denně jednou osobou.
Jedna osoba vyprodukuje za den znečištění rovnající se:
BSK5 - 60 g na obyvatele a den
NL - 55 g na obyvatele a den
Ncelk - 12 g na obyvatele a den
Pcelk - 1.55 g na obyvatele a den
Srovnání znečišťující síly různých odpadních průmyslových vod
Producent
BSK5 g . m-3
EO Populační ekvivalent
Suspendované látky g . m-3
Prádelna
Koželužna
Mlékárna
Pivovar
Drůbežárna
Jatka
200 – 1 000
1 000 – 2 000
600 – 1 000
850
500 - 800
1 500 – 2 000
3,3 – 16,7
16,7 – 33,3
10 – 16,7
14,2
8,3 – 13,3
24 – 41,7
200
2 000 – 3 000
200 – 400
90
450 – 800
800
Rezistentní organické látky
Zatímco rozložitelné organické látky se
ve vodním prostředí postupně převádějí
na jednodušší sloučeniny, při úplném
rozkladu až na anorganické sloučeniny
(CO2, H2O, NH4+, aj.) a negativně mohou
působit pouze při vyšších koncentracích
především ovlivněním kyslíkové bilance,
rezistentní sloučeniny se nemění. Mohou
se akumulovat v sedimentech a
prostřednictvím potravního řetězce i ve
vodních organismech. Tyto látky mohou
mít toxické, karcinogenní, mutagenní
nebo teratogenní (embryotoxické)
účinky.
Čistírna odpadních vod – obecné schéma
Nejčastějším typem
používaných ČOV v ČR je
mechanicko - biologická
čistírna odpadních vod.
Velké čistírny kombinují
většinou všechny dostupné
čisticí procesy. Patří sem
mechanické, biochemické a
chemické procesy.
Vypouštění odpadních vod
do řek se řídí legislativou
konkrétně Zákonem O
vodách a Zákonem o
vodovodech a kanalizacích
pro veřejnou potřebu.
Povolení k vypouštění
vydává Vodoprávní úřad,
což je speciální stavební
úřad při odborech životního
prostředí místně příslušných
Městských úřadů s
rozšířenou působností.
V rámci čistírny jsou
zřizovány další objekty na
likvidaci vzniklých kalů a
látek jako jsou kalová a
plynová hospodářství.
Čištění městských odpadních vod zahrnuje odstranění nebo snížení koncentrace a) hrubých nečistot, b) suspendovaných částic,
c) koloidních a biologicky rozložitelných látek, d) nutrientů sloučenin dusíku a fosforu, e) patogenních organismů
Čistírna odpadních vod Vsetín
Česle
Lapák písku
Lapák štěrku
Usazovací
nádrž
Vyhnívací
nádrž
Dosazovací
nádrž
Uskladňovací
nádrž
Plynojem
Aktivace
e
Mechanické čištění – tam, kde není kanalizace
Septik se zemním filtrem
Při mechanickém čištění odpadních vod se
odstraňují nerozpuštěné látky a probíhají tu i
anaerobní procesy.
Účinnost odstranění nežádoucích organických
látek je zde 25 až 30 %. Tam, kde není
kanalizace nebo při obytných objektech či
rekreačních zařízeních, splaškové vody před
vypouštěním do kanalizace, které ústí do řeky,
procházejí septikem.
Princip činnosti septiku je založen na skutečnosti,
že většina nečistot v odpadních vodách má
rozdílnou hustotu vůči vodě. Těžší nečistoty
klesají ke dnu, kde se usazují, lehčí nečistoty
stoupají nahoru, kde jsou zadrženy tzv. norným
prknem, které zasahuje asi 5 až 30 cm pod
hladinu. Septikem projde jen voda s nečistotami,
které se ve vodě vznášejí. Zadržené nečistoty se
vyvezou fekálním vozem. Všechen kal se však
nesmí odčerpat, aby se neodstranily všechny
anaerobní bakterie, které částečně kal rozkládají.
Biologický
septik
Vyčištěná voda
Lehký kal
Pevné částice
Mechanické (primární) čištění na ČOV
Při čištění městských odpadních vod je třeba z nich odstranit především hrubé, makroskopické látky, jejichž přítomnost
by mohla vést v dalších stupních čištění k mechanickým závadám a zanášení objektů a zařízení ČOV. Jedná se o
vznášené částice, o částice sunuté po dně stoky (štěrk, písek) a látky plovoucí.
Přiváděcí
stoka
Odpadní voda je na ČOV přiváděna hlavní stokou
ze stokové sítě. Na jejím konci je umístěn lapák
štěrku. Ten zachycuje nejhrubší nerozpuštěné
látky (například štěrk, dlažební kostky, kusy cihel,
…), uplatňuje se především při zvýšeném průtoku
odpadních vod.
Strojně stírané
česle na ČOV
Vsetín
Revize lapače
štěrku na
ČOV VM
Odtok k
česlím
Pro zachycení a odstranění hrubých plovoucích
nečistot slouží česle. Česle bývají s ručním nebo
strojovým shrabováním naplavenin tzv. shrabky,
alternativou česlí jsou buď síta, anebo mělnící
česle a dezintegrátory, které se někdy používají
na malých ČOV.
Napouštění
lapače písku
na ČOV VM
po jeho revizi
Provzdušňovací
potrubí
Posledním zařízením pro mechanické čištění je
usazovací nádrž. Zde probíhá usazování jemných
nerozpuštěných látek a stírání plovoucích nečistot z
povrchu nádrže (tuky). Suspenze je přiváděna do
uklidňovacího válce ve středu nádrže (zpravidla dutým
sloupem, který nese konstrukci stíracího zařízení)
odkud postupuje k obvodu, kde je umístěn přepadový
žlab pro odvádění vody zbavené usaditelných látek. Na
dno sedimentuje tzv. surový (primární) kal, který je na
dně shrnován do středu nádrže stíracím zařízením,
odkud je odváděn potrubím (odčerpáván) do
anaerobního stupně. Primární kal, je dále zpracováván
v kalovém hospodářství.
Následuje lapák písku, u ČOV bez usazovacích nádrží
bývá uspořádán i pro zachycení tuků. Jeho cílem je
oddělení minerálních suspenzí (písek) od organických
nerozpuštěných látek, organické je výhodné v
odpadní vodě nechat. Separace se děje na základě
rozdílných hustot obou materiálů, využívá se buď
gravitační anebo odstředivá síla, která vyvolá rotační
pohyb vody vtékající tangenciálně do kruhové nádrže
s kónusovým dnem. Písek se při vířivém pohybu
shromažďuje na dně ve středu lapáku, kde je
umístěna jímka. Odstraněním písku se jednak zabrání
jeho usazování na nežádoucích místech a jednak se
sníží abraze případných následujících zařízení. Lapáky
písku se provzdušňují.
Stírací
lišta tuků
Stírací
lišta kalu
Revize usazovací nádrže na
ČOV VM
Biologické čištění – aktivační proces
Odsazená voda
z usazovací
nádrže
Recyklovaný
kal
Aktivační
směs
Vyčištěná voda
Dosazovací
nádrž
Stlačený vzduch
nebo čistý kyslík
Recyklovaný kal
Přebytečný kal
Aktivace je dnes nejpoužívanějším způsobem biologického čištění odpadních vod a spočívá ve vytvoření
aktivovaného kalu v provzdušňované aktivační nádrži. Celý proces se skládá z biologické jednotky (aktivační nádrž)
a jednotky separační (dosazovací nádrž).
Surová nebo odsazená odpadní voda přitéká do aktivace, ve které se mísí s recirkulovaným (vratným) kalem. Směs
se intenzivně provzdušňuje tlakovým vzduchem nebo mechanickými aerátory. Recirkulací se dosahuje vyšší
koncentrace biomasy v biologickém reaktoru. Po projití směsi aktivační nádrží se aktivovaný kal separuje od
vyčištěné vody v separační nádrži (dosazovací nádrži). Zahuštěný aktivovaný kal se recirkuluje zpět na začátek
aktivační nádrže. Odstraňování nerozpuštěných a rozpuštěných organických látek má za následek tvorbu nové
biomasy, která se ze systému musí periodicky odstraňovat ve formě přebytečného aktivovaného kalu.
1
1) Aktivační nádrž s mechanickým aerátorem na
čistírně odpadních vod Babice
2) Aerace jemnou bublinou na čistírně odpadních
vod ve Valašském Meziříčí
3) Biologický reaktor při revizi a výměně špatných
provzdušňovacích elementů na dně nádrže na
čistírně odpadních vod ve Valašském Meziříčí
Pracovník
provádějící
výměnu elementů
2
3
Aktivovaný kal
Aktivovaný kal je směs vloček obalených a prostoupených mikroorganizmy v odpadní vodě při procesu čištění
odpadních vod. Kromě různých druhů bakterií mohou být v aktivovaném kalu přítomny v menším množství také houby,
plísně a kvasinky. Z vyšších mikroorganismů jsou také pravidelnou součástí aktivovaného kalu různá protozoa, vířníci a
hlístice. Aktivovaný kal se vyznačuje schopností oddělovat se od kapalné fáze prostou sedimentací. Dobrá flokulace a
sedimentace vloček kalu je jednou z nejcennějších vlastností této přirozené směsné kultury. Poprvé byl aktivovaný kal
použit při čištění odpadních vod v Manchesteru roku 1913.
Složité procesy, které probíhají v aktivaci
lze zjednodušeně znázornit takto:
Corg + O2
Norg + 4H+
CO2 dekarbonizace
NH4+ deaminace
Porg + 2 O2 + 3 eNH4+ + 2 O2
PO43-
NO3- + H2O + 2H+
(nitrifikace)
5Corg+4H++4 NO35CO2 + 2H2O + 2N2
(denitrifikace)
Přisedlý nálevník
r. Vorticella na
vločce
aktivovaného kalu
Vločky aktivovaného kalu a
organismy, které svými
metabolickými pochody mineralizují
organickou hmotu. Hydrobiologické
rozbory jsou pravidelně stanovovány
laboratoří vodovodů a kanalizací
Vsetín, a.s. v rámci technologických
kontrol námi provozovaných čistíren
odpadních vod.
Kryténka
r.Euglypha
Vířník r.
Rotaria
Měňavka
Spirochety
(spirálovité
bakterie)
Želvuška
Nálevníci
Eutrofizace
Na jedné straně se při aerobních procesech
odstraňují z vody škodlivé organické látky,
ale na druhé straně se biogenní prvky,
jako jsou dusík a fosfor, přeměňují na
anorganické sloučeniny, které potom ve
vodních tocích způsobují enormní růst řas
(mají hnojivý účinek). Přemnožení řas ve
vodních tocích způsobuje úbytek kyslíku,
který je potřebný pro aerobní děje při
samočištění vody i při dýchání živočichů.
Řasy pak odumírají a hnijí, přičemž znovu
vznikají jedovaté organické zplodiny. Tento
proces se nazývá eutrofizace a byl příčinou
ekologických katastrof v Severním moři v r.
1988 a ve Středozemním moři v r. 1989.
Proto se v současnosti budují aktivační
nádrže, ve kterých se může odstranit 60 až
90 % organického dusíku jeho
biochemickou přeměnou na vzdušný dusík.
Principy biologického odstraňování dusíku
Zvětšením objemu aktivačních nádrží a jejich
rozdělením na dvě části (nitrifikační a
denitrifikační) se vytvoří vhodné podmínky pro
vznik nitrifikačních bakterií. Ty v nitrifikační
části, za současného přivádění vzduchu,
dekarbonizace, deaminace a přeměny
organického fosforu na anorganický,
přeměňují amonné ionty na dusičnanové
Vzniklé ionty NO3- s části vyčištěné vody a
aktivovaného kalu (aktivovaná směs)
recirkulují, tj. přivádějí se zpět do
denitrifikační nádrže, kde se nepřivádí vzduch
a voda se jen mechanicky promíchává. Je zde
tzv. anoxické prostředí. Kyslík potřebný na
biochemické procesy, tu dávají ionty NO3-,
které se tím mění na vzdušný dusík.
Nitrifikace
Denitrifikace
Odstraňování dusíku na ČOV Vsetín
Po primární sedimentaci je směs odpadních vod
a aktivovaného kalu přivedena do
rozdělovacího objektu biologického stupně
ČOV. Ten je navržen jako čtyř-linkový proces
tzv. Ds-D-N systém, tedy na bázi aktivace
s postupným tokem s nitrifikací a s
předřazenou denitrifikační (anoxickou) zónou.
Nitrifikační
zóna
Denitrifikační
zóna
Interní recirkulace kalu je zavedena z nitrifikace
do denitrifikace. Do selektoru je zaústěna směs
předčištěné odpadní vody a vratného kalu.
Anoxické zóny jsou homogenizovány ponornými
míchadly. Pro vytvoření nitrifikačních (oxických)
zón jsou nádrže vybaveny a provzdušňovány
jemnobublinným odstupňovaným aeračním
systémem. Zvýšené odstraňování fosforu je
posíleno chemickým srážením fosforu.
Denitrifikační nádrže jsou osazeny reaktorem s
provzdušňovacími elementy (aerační rošty
s jemnobublinnými elementy s pružnou membránou,
které je možno použít k provzdušňování při teplotě
vody pod 13 - 14°C. Aby byla zachována určitá
anoxická zóna, je vyčleněn z anoxického reaktoru
anoxický selektor, který je vždy využíván jako
anoxický a není vybaven provzdušňovacími elementy,
ale pouze mícháním. Celková velikost tohoto
selektoru činí cca 8,5% celkového objemu, tj.
410m3.
Odstraňování fosforu
Zásobník na železitou sůl - Fe2(SO4)3 pro chemické srážení fosforu na ČOV VM
Při chemickém odstraňování fosforu se využívá
zejména srážení. Při srážení se převádí rozpuštěný
anorganický fosfor na málo rozpustné
fosforečnany kovů a současně probíhá tvorba
hydroxidů kovů. Vznikají vločky, které tyto
fosforečnany váží a současně dochází i
k odstranění organických látek s nerozpuštěnými
látkami. Tento proces se nazývá koagulace a
přidané chemické látky jsou koagulanty.
Koagulantem mohou být soli železa a hliníku nebo
vápno.
Železitá sůl je dávkována na odtoku z aktivačních nádrží.
Na klasické biologické čistírně odpadních vod dochází k určitému snížení
obsahu fosforu díky činnosti biomasy a adsorpci na vločky aktivovaného
kalu. Fosfor je odváděn s přebytečným kalem. Navodí-li se vhodné
podmínky a technologické uspořádání systému, je možno dosáhnout
zvýšeného biologického odstraňování fosforu pomocí tzv. poly – P bakterií
převážně z rodu Acinetobacter, schopných akumulovat polyfosforečnany.
Anaerobní biologické čištění
Anaerobní rozklad organické hmoty probíhá
v přírodě samovolně, zejména na dnech
rybníků, v močálech apod. Svými konečnými
produkty methanem a CO2 se účastní
atmosférického uhlíkového cyklu. Celý proces
vyžaduje součinnost mnoha bakteriálních
skupin. Skládá se ze čtyř mikrobiálních souborů
biochemických reakcí – hydrolýzy, acidogeneze,
autogeneze a methanogeneze.
Hydrolýza spočívá v rozkladu rozpuštěných i nerozpuštěných látek
(polysacharidů, lipidů, proteinů) na nízkomolekulární látky pomocí
hydrolytických enzymů. Produkty hydrolýzy se během acidogeneze
přeměňují na jednoduché organické látky (kyseliny, alkoholy, CO2 a
vodík). V dalším stadiu, autogenezi, dochází k přeměně látek na
octovou kyselinu, CO2 a vodík. V posledním stadiu, metanogenezi, se
látky přeměňují na methan a CO2.
Pro tyto procesy je vhodná teplota 30 až 60 0C, pH 6,5 až 7,5, vyšší
koncentrace toxických látek není vhodná.
Plynojem na
ČOV Zubří
Uskladňovací
nádrž na ČOV
Zubří
Vyhnívací
nádrž na ČOV
VM
Bioplyn obsahuje 65 – 75 % CH4 a 25 – 35 % CO2
menší množství H2, N2 a H2S.
Odpadní voda přitékající na čistírnu odpadních vod je během
procesu čištěna a na odtoku z ČOV je obsah znečišťujících látek
podstatně snížen. Tyto látky, které se během procesu odstranily,
jsou kumulovány v tzv. čistírenských kalech. Kal je směs vody a
pevných látek, oddělená z odpadní vody různými způsoby. Kaly
tvoří cca 1 až 2 % objemu čištěných odpadních vod, obsahují
však 50 až 80 % původního znečištění a musí být stabilizovány.
Obecně lze říci, že ve stabilizovaném kalu již neprobíhají
intenzivní biologické pochody, které by způsobovaly senzorické a
hygienické problémy. Stabilizovaný kal je nepáchnoucí a lze jej
snadno odvodnit. Anaerobní stabilizace kalu, někdy také
označovaná jako metanizace nebo vyhnívání, probíhá ve
vyhnívacích nádržích v anaerobních podmínkách prostřednictvím
mikroorganismů, které rozkládají biologicky rozložitelné organické
látky obsažené v surovém kalu. Při těchto procesech je uvolňován
bioplyn a odtahována kalová voda.
Sítopásový lis
na ČOV Vsetín
Práce lisu na videu - http://www.metalman.cz/index.php?id=152
Principem je pohyb kalu na nekonečném sítu, které je
vedeno přes nosné válce. Na sítu zůstávají vločky kalu
aglomerované díky flokulaci, zatímco voda je prolisována
přes síto a odváděna. Zahuštěný kal bývá na pásu
překlápěn radličkami a na konci procesu odpadává.
Nakládání s kaly
Důležitou charakteristikou kalů je mimo jiné
hygienické hledisko. Kal je vlastně odpad
z čistírny, se kterým se musí nakládat podle
zákona o odpadech. Ten považuje odpad,
který má alespoň jednu nebezpečnou
vlastnost, za nebezpečný a jako s takovým se
musí nakládat. Většina surových kalů
produkovaných na ČOV má alespoň jednu
nebezpečnou vlastnost – infekčnost. Ta je
způsobena patogenními mikroorganismy.
Zdrojem těchto organismů jsou exkrementy
nemocných lidí a zvířat. Při čištění odpadních
vod a zpracování kalů je značná část těchto
organismů zneškodněna, pokud ale není
zajištěna dokonalá hygienizace, malé
procento jich v kalu zůstává. Při využití kalu
např. v zemědělství by tyto patogeny mohly
znovu způsobit onemocnění lidí nebo zvířat.
Mezi patogenní organismy v odpadních
vodách a kalech patří zejména viry
(hepatitida A), bakterie (Salmonela,
Escherichia coli), protozoa, parazitičtí červi.
Kal také často vlivem průmyslu obsahuje
některé nebezpečné organické látky (AOX,
PCB, NEL) a těžké kovy (Cd, Cr, Cu, Hg, Pb,
As, Zn).
Zkušený pracovník Roman Kyjovský při odběru odvodněného
kalu před jeho analýzou na těžké kovy a organické polutanty.
Odvodněný kal na čistírně
odpadních vod ve VM
Dobře stabilizovaný a
maximálně hygienizovaný
kal vhodného složení je
možno použít v zemědělství
jako hnojiva. Kal většinou
obsahuje velké množství
organických látek, dusíku
(2 – 4 %), fosforu (1 – 2
%) a vápníku, což jsou
látky potřebné k růstu
pěstovaných rostlin. Na
druhé straně však kaly
mohou obsahovat některé
nežádoucí složky, jejichž
přítomnost tuto možnost
využití kalů snižují. Obsah
těchto látek je přísně
limitován a pravidelně
sledován. Na obrázku vlevo
dole je čistící vůz Hellmers,
který při využití tlaku
propláchne potrubí a je
schopen stejné množství
vody nasát a recyklovat
k zpětnému použití. Po
naplnění cisterny
vytěženými sedimenty jsou
tyto odváženy na určenou
skládku a pomocí
hydraulického pístu
vytlačeny z nádoby. Kal je
zbaven vody.
Kal je zbaven vody.
Vypracoval Ing. Michal Vrána, technolog odpadních vod
Seznam použité literatury:
MALÝ, Josef; MALÁ, Jitka. Chemie a technologie vody. Brno: ARDEC s.r.o., 2006. 329 s. ISBN 80-86020-50-9
HRANOŠ, Přemysl. Anorganická technologie. Ostrava: PAVEL KLOUDA, 2000. 92 s. ISBN 80-86369-01-3
HLAVÍNEK, Petr; MIČÍN, Jan; PRAX, Petr. Stokování a čištění odpadních vod. Akademické nakladatelství CERM :
VÚT Brno, Fakulta stavební, 2003. 283 s. ISBN 80-214-2535-0
ČR. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) : V platném znění. In Sbírka
zákonů. 2011
ČR. Nařízení vlády č.23/2011, kterým se mění nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách
přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do
vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění nařízení vlády č. 229/2007 Sb.. In Nařízení
vlády. 2011
Aplikovaná hydrobiologie – čištění odpadních vod. Dostupné z WWW:
<http://ekologie.upol.cz/ku/ahdo/Cisteni_odpadnich_vod.pdf>