Sbírka příkladů obecné a prumyslové chemie FZP UJEP

Sbírka příkladů obecné a prumyslové chemie FZP UJEP

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Fakulta životního prostředí
Sbírka příkladů
z obecné a průmyslové chemie
Tomáš Loučka
Miroslav Richter
1995
Předmluva
V průběhu tvorby učebních plánů Fakulty životního prostředí došlo ke stabilizaci výukového programu
zaměřeno na výuku chemie. Zejména v předmětech "Obecná chemie" a "Úvod do průmyslové chemie"
stále zřetelněji vyvstávala potřeba sepsání vlastních skript, která by dostatečně zachytila požadavky
kladené na studenty, zvláště na seminářích těchto předmětů. Stále jasněji vyvstávala nutnost vymezení
hranic probírané látky.
-#-
1. Chemické názvosloví
Chemické názvosloví, označované také jako chemická nomenklatura představuje soubor pravidel,
podle kterých se tvoří názvy a vzorce chemických látek. Umožňuje jednoznačné určení chemického
vzorce z názvu chemické látky nebo naopak.
Chemické sloučeniny se pojmenovávají názvy racionálními (systematickými), triviálními a
technickými. Technické se užívají
v běžné praxi, nemají charakter chemických názvů a nebudou zde
proto zmiňovány. Jde o pojmenování jako modrá skalice, ledek
amonný, líh, hašené vápno apod. Triviální názvy jsou historického
původu, nepodávají informace o složení dané sloučeniny, a jejich
počet je omezován. Příkladem jsou voda, acetylén, amoniak apod. Racionální neboli systematický
název sloučeniny podává informaci o její struktuře, popisuje součásti sloučeniny a jejich
stechiometrické poměry.
Základní podmínkou tvoření názvů chemických sloučenin a psaní chemických vzorců je znalost:
a) názvů a symbolů chemických prvků,
b) oxidačních čísel všech prvků ve sloučenině,
c) zakončení v názvech sloučenin podle hodnoty oxidačního čísla,
d) názvoslovných a číslovkových předpon.
Abecední přehled prvků podle českých názvů je uveden v
tabulce I, kde jsou zařazeny i odpovídající názvy latinské a symboly prvků.
Většina názvů sloučenin je odvozena od názvů českých( např. dusičnany nebo sírany) nebo názvů
latinských ( např. oxidy, sulfidy). Některé sloučeniny dusíku, síry, antimonu a rtuti nemají názvy
odvozené od latinských názvů uvedených v tabulce I. V případě dusíku mohou vycházet z
francouzského pojmenování azote ( např. HN3 - kyselina azidovodíková), u síry z řeckého theion ( např.
thiokyseliny), u antimonu a rtuti z jiných latinských názvů stibium a mercuri
-#-
Tabulka I.
Abecední přehled prvků, jejich latinských názvů a symbolů. Uvedeny prvky do atomového čísla 100.
+---------------------------------------------------------------+
- Český
Latinský
symbol - Český
Latinský
symbol ¦
název
název
název
název
¦
+------------------------------+--------------------------------¦
¦ Aktinium
Actinium
Ac
¦ Kobalt
Cobaltum
Co
¦
¦ Americium Americium
Am
¦ Krypton
Kryptonum
Kr
¦
- Antimon
Antimonium Sb
- Křemík
Silicium
Si
¦ Argon
Argonum
Ar
¦ Kyslík
Oxygenium
O
¦
¦ Arsen
Arsenicum
As
¦ Lanthan
Lanthanum
La
¦
¦ Astat
Astatinum
At
¦ Lithium
Lithium
Li
¦
¦ Baryum
Baryum
Ba
¦ Lutecium
Lutetium
Lu
¦
¦ Berkelium Berkelium
Bk
¦ Mangan
Manganum
Mn
¦
- Beryllium Beryllium
Be
- Měď
Cuprum
Cu
¦ Bismut
Bismuthum
Bi
¦ Molybden
Molybdaenum Mo
¦
¦ Bor
Borum
B
¦ Neodym
Neodymium
Nd
¦
¦ Brom
Bromum
Br
¦ Neon
Neonum
Ne
¦
¦ Cer
Cerium
Ce
¦ Neptunium Neptunium
Np
¦
¦ Cesium
Caesium
Cs
¦ Nikl
Niccolum
Ni
¦
¦ Cín
Stannum
Sn
¦ Niob
Niobium
Nb
¦
¦ Curium
Curium
Cm
¦ Olovo
Plumbum
Pb
¦
¦ Draslík
Kalium
K
¦ Osmium
Osmium
Os
¦
¦ Dusík
Nitrogenium N
¦ Palladium Palladium
Pd
¦
¦ Dysprosium Dysprosium Dy
¦ Platina
Platinum
Pt
¦
¦ Einstein- Einstein¦ Plutonium Plutonium
Pu
¦
¦ ium
ium
Es
¦ Polonium
Polonium
Po
¦
¦ Erbium
Erbium
Er
¦ Praseodym Praeseo¦
¦ Europium
Europium
Eu
¦
dymium
Pr
¦
¦ Fermium
Fermium
Fm
¦ Promethium Promethium
Pm
¦
¦ Fluor
Fluorum
F
¦ Protakti- Protacti¦
¦ Fosfor
Phosphorus P
¦ nium
nium
Pa
¦
¦ Francium
Francium
Fr
¦ Radium
Radium
Ra
¦
¦ Gadolinium Gadolinium Gd
¦ Radon
Radonum
Rn
¦
¦ Gallium
Gallium
Ga
¦ Rhenium
Rhenium
Re
¦
¦ Germanium Germanium
Ge
¦ Rhodium
Rhodium
Rh
¦
- Hafnium
Hafnium
Hf
- Rtuť
Hydrargum
Hg
¦
¦ Helium
Helium
He
¦ Rubidium
Rubidium
Rb
¦
¦ Hliník
Aluminium
Al
¦ Ruthenium Ruthenium
Ru
¦
¦ Holmium
Holmium
Ho
¦ Samarium
Samarium
Sm
¦
- Hořčík
Magnesium
Mg
- Selen
Selenium
Se
¦
¦ Chlor
Chlorum
Cl
¦ Síra
Sulfur
S
¦
¦ Chrom
Chromium
Cr
¦ Skandium
Scandium
Sc
¦
¦ Indium
Indium
In
¦ Sodík
Natrium
Na
¦
¦ Iridium
Iridium
Ir
¦ Stroncium Strontium
Sr
¦
- Jod
Iodum
I
- Stříbro
Argentum
Ag
¦ Kadmium
Cadmium
Cd
¦ Tantal
Tantallum
Ta
¦
¦ Kalifor¦ Technecium Technetium
Tc
¦
¦ nium
Californium Cf
¦ Tellur
Tellurium
Te
¦
+---------------------------------------------------------------+
-#-
Tabulka I
(pokračování)
+---------------------------------------------------------------+
¦
Český
název
Latinský
Symbol -
název
Český
¦
název
Latinský
Symbol
název
¦
¦
+------------------------------+--------------------------------¦
¦ Vodík
Hydrogenium
H
¦
¦ Terbium
Terbium
Tb
¦ Vodík
Hydrogenium
H
¦
¦ Thallium
Thallium
Tl
¦ Wolfram
Wolframum
W
¦
¦ Thorium
Thorium
Th
¦ Xenon
Xenonum
Xe
¦
¦ Thulium
Thulium
Tm
¦ Yttrium
Yttrium
Y
¦
¦ Titan
Titanum
Ti
¦ Ytterbium
Ytterbium
Yb
¦
¦ Uhlík
Carboneum
C
¦ Zinek
Zincum
Zn
¦
¦ Uran
Uranium
U
¦ Zlato
Aurum
Au
¦
¦ Vanad
Vanadium
V
¦ Zirkonium
Zirconium
Zr
¦
¦ Vápník
Calcium
Ca
¦ Železo
Ferrum
Fe
¦
+---------------------------------------------------------------+
Název sloučeniny vychází většinou ze základu nebo části
základu názvu prvku a koncovky určené oxidačním číslem. Např. dusík s oxidačním číslem tři tvoří
oxid N2O3, název je tvořen kmenem dus- a příponou -itý, která odpovídá zakončení pro oxidy s
oxidačním číslem tři. Název sloučeniny N2O3 je proto oxid dusitý.
Zakončení odpovídající daným oxidačním číslům pro jednotlivé sloučeniny ( např. oxidy, kyseliny
apod.), stejně jako určování oxidačního čísla bude probráno v následujících kapitolách.
Základ kmene prvku může být doplněn nejen zakončením, ale i předponami, které jsou názvoslovné
nebo číselné.
Názvoslovné předpony se skládají ze slabik a vyjadřují přítomnost určitých atomů nebo jejich skupin.
Např. kyselina thiosírová H2SO3S ( většinou uváděná jako H2S2O3) vyjadřuje předponou thio- náhradu
jednoho atomu kyslíku v molekule kyseliny sírové H2SO4 sírou.
Číslovkové předpony vyjadřují stechiometrické poměry ve sloučenině. Rozlišují se číslovkové
předpony jednoduché a násobné.Jednoduché jsou uvedeny v tabulce II.
-#-
Tabulka II
Přehled jednoduchých číslovkových předpon.
+---------------------------------------------------------------+
¦ Název
¦ Odpovídající
¦ Název
¦ Odpovídající
¦
- předpony
číslo
- předpony
číslo
+-------------+------------------+-------------+----------------¦
¦
mono¦
1
¦ undeka¦
11
¦
¦
di¦
2
¦ dodeka¦
12
¦
¦
tri¦
3
¦ trideka¦
13
¦
¦
tetra¦
4
¦ tetradeka- ¦
14
¦
¦
penta¦
5
¦ pentadeka- ¦
15
¦
¦
hexa¦
6
¦ hexadeka- ¦
16
¦
¦
hepta¦
7
¦ heptadeka- ¦
17
¦
¦
okta¦
8
¦ oktadeka- ¦
18
¦
¦
nona¦
9
¦ nonadeka- ¦
19
¦
¦
deka¦
10
¦ ikosa¦
20
¦
+---------------------------------------------------------------+
Např. Na2CS3 je molekula odvozená od uhličitanu sodného Na2CO3, v které byly všechny tři atomy
kyslíku nahrazeny sírou. Záměnu kyslíku sírou vyjádříme názvoslovnou předponou thio-, počet
vyměněných atomů kyslíku jednoduchou číslovkovou předponou tri-. Název se potom změní z
původního názvu uhličitan sodný na trithiouhličitan sodný.
Číslovková předpona mono- se zpravidla v názvu neuvádí.
Násobné číslovkové předpony se používají k vyjádření počtu složitějších skupin v molekule zejména
tam, kde by užití
jednoduchých postrádalo jednoznačnost. Násobné číslovkové
předpony se s výjimkou prvních tří tvoří pravidelně z uvedených
jednoduchých číslovkových předpon přidáním -kis: tetrakis( čtyřikrát), pentakis ( pětkrát), ....ikosakis ( dvacetkrát).
Dvakrát v násobné číslovkové předponě označujeme bis-, třikrát
tris-. Všechny uvedené předpony ( názvoslovné i číslovkové) se
píší dohromady se složkou názvu.
Např. Ca5F(PO4)3 má název fluorid tris(fosforečnan) pentavápenatý. Pokud bychom použili názvu s
jednoduchou číslovkovou předponou fluorid trifosforečnan pentavápenatý, jednalo by se o sloučeninu se
vzorcem Ca5FP3O15.
-#-
1.1. Oxidační číslo.
Názvosloví anorganické chemie je vybudováno na pojmu oxidačního čísla, které je používáno v různém
smyslu. Pro
názvoslovné účely představuje oxidační číslo náboj, který by byl přítomen na atomu prvku, pokud by
byly elektrony v každé vazbě přiděleny elektronegativnějšímu prvku. Pokud nejsou k dispozici
údaje o elektronegativitě prvků ( stupnice elektronegativity),
lze použít následující tabulky III.
Tabulka III
Pořadí prvků podle stoupající elektronegativity
+-+
¦ ¦ +-+ +-+
He¦ ¦ ¦ ¦ ¦
+-++-++--H
Ne¦ Li¦ Be¦
B ¦C ¦N ¦
O--F
Ar¦ Na¦ Mg¦+-++-++-++-++-++-++-++-++-++-+Al¦Si¦P ¦S-++--Cl
Kr¦ K ¦ Ca¦Sc¦Ti¦V ¦Cr¦Mn¦Fe¦Co¦Ni¦Cu¦Zn¦Ga¦Ge¦As ¦Se¦
Br
Xe¦ Rb¦ Sr¦Y ¦Zr¦Nb¦Mo¦Tc¦Ru¦Rh¦Pd¦Ag¦Cd¦In¦Sn¦Sb ¦Te¦
I
Rn¦ Cs¦ Ba¦La¦Hf¦Ta¦W ¦Re¦Os¦Ir¦Pt¦Au¦Hg¦Tl¦Pb¦Bi ¦Po¦
At
¦ Fr¦ Ra¦Ac¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦¦ ¦
¦
¦ ¦ ¦ ¦ ¦¦ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ ++ +---+
+-+ +-+ ++
Např. molekula vody může být znázorněna strukturním vzorcem
-
H - O¦
¦
H
V každé vazbě H - O je kyslík prvkem s větší elektronegativitou.
Atom kyslíku tak kromě svých šesti valenčních elektronů získává navíc dva elektrony vodíku a má
proto oxidační číslo -II. Každému atomu vodíku potom chybí jeden elektron, oxidační číslo atomu
vodíku je proto I.
Molekulu síranu sodného Na2SO4 lze znázornit strukturním vzorcem ¦O¦
¦
Na - O - S - O¦
¦
Na - O¦
,
kde je atom kyslíku ve všech vazbách S - O elektronegativnějším prvkem než atom síry. Dva elektrony
vazby S - O tak připadají atomu kyslíku. Také ve vazbě Na - O je elektronegativnějším prvkem kyslík,
dva elektrony této vazby rovněž připadají atomu kyslíku. Každý z atomů kyslíku pak kromě svých šesti
valenčních elektronů získává dva elektrony navíc. Všechny atomy kyslíku mají proto oxidační číslo -II.
Atom síry v molekule síranu sodného ztrácí všech šest valenčních elektronů, které předá atomům
kyslíku. Oxidační číslo síry je proto VI. Podobně každý z obou atomů sodíku měl původně jeden
valenční elektron, který předal atomu kyslíku, a má proto oxidační číslo I.
-#-
Oxidační číslo bývá označováno jako Stockovo číslo, píše se římskými číslicemi. Je-li oxidační číslo
kladné, znaménko + se neuvádí. Je-li záporné, znaménko se píše před římskou číslicí.
Např. Na2IO-II.
K určování oxidačních čísel lze používat následujících
pravidel.
1) Oxidační číslo nula mají:
a) volné atomy prvků v základním stavu ( např. He),
b) atomy v molekulách ( např. H2),
c) atomy v krystalech ( např. Na).
2) Oxidační číslo kyslíku ve sloučeninách je téměř vždy -II. Výjimkou jsou např. peroxidy,kdy je
oxidační číslo kyslíku -I, a fluorid kyslíku OIIF2-I.
3) Oxidační číslo vodíku je téměř vždy I. Výjimkou je vodík ve sloučeninách s kovy, v nichž je
oxidační číslo vodíku -I, např. hydrid lithia LiIH-I.
4) Součet všech oxidačních čísel v molekule je roven nule. Např. v kyselině dusičné HNO3 jsou
oxidační čísla HINVO3-II a jejich součet 1.1 + 1.5 + 3.(-2) = 0.
5) Součet všech oxidačních čísel atomů ve vícejaderném iontu je roven náboji tohoto iontu. Např. pro
chloristanový anion ClO4s oxidačními čísly VII pro chlor a -II pro kyslík platí
1.7 + 4.(-2) = - 1.
V některých případech, zvláště u organických látek, je možné počítat průměrné oxidační číslo. Např. v
molekule kyseliny šťavelové (COOH)2 je průměrné oxidační číslo uhlíku III, neboť označíme-li
průměrné oxidační číslo uhlíku x, musí platit rovnice
2.x + 4.(-2) + 2.1 = 0.
Úlohy k části 1.1.
1) Vyjmenujte všechny prvky, které ve svém symbolu obsahují
písmena R nebo r ( celkem 16 prvků).
2) Vyjmenujte všechny prvky, jejichž symbol tvoří jedno písmeno
( celkem 14 prvků).
3) Vyjmenujte všechny prvky, jejichž český název neodpovídá symbolu, přitom nerozlišujte
c - k - ch a i - j. ( celkem 18 prvků).
4) Určete oxidační čísla prvků oxidů:
BaO, Na2O, N2O, ClO2, MnO2, CO, CO2, V2O5.
-#-
5) Určete oxidační čísla prvků peroxidů:
H2O2, BaO2, Na2O2.
6) Určete oxidační čísla prvků M u kyselin:
H2MO2, H2MO4, H3MO5, H4MO3, H4MO4, H4MO5, H4MO6.
7) Určete oxidační číslo centrálního atomu v komplexech:
K4[Fe(CN)6], K3[Fe(CN)6], K4[Ni(CN)4].
8) Určete oxidační číslo:
a) síry ve sloučenině Na2S2O7
b) fosforu ve sloučenině Na2H2P2O7
c) platiny ve sloučenině H2[PtCl6]
1.2. Racionální názvosloví sloučenin.
Název většiny anorganických sloučenin je v českém názvosloví tvořen podstatným a přídavným
jménem. Podstatné jméno udává druh sloučeniny ( např. oxid) a většinou je odvozeno od
elektronegativní části ( v případě oxidu O-II). Přídavné jméno charakterizuje elektropozitivní část
sloučeniny. Při čtení názvu se dodržuje pořadí podstatné jméno - přídavné jméno.
Příklad: název vzorec
podstatné jméno přídavné jméno
oxid sodný Na2O
1.2.1. Názvosloví binárních sloučenin
Pokud je elektronegativní část sloučeniny tvořena jen jedním prvkem, tvoří se název sloučeniny, t.j.
podstatné jméno názvu, zakončením -id ( chlorid, fluorid apod.). Přehled nejčastějších
skupin se zakončením -id je uveden v tabulce IV.
-#-
Tabulka IV
Přehled skupin se zakončením -id
Podstatné jméno Podstatné jméno
+---------------------------------------------------------------+
¦
hydrid
¦
N3¦
nitrid
¦
¦
H¦
fluorid
¦
P3¦
fosfid
¦
¦
F
¦
chlorid
¦
As3¦
arsenid
¦
¦
Cl¦
bromid
¦
Sb3¦
antimonid
¦
¦
Br¦
jodid
¦
C4¦
karbid
¦
¦
I¦
oxid
¦
B3¦
borid
¦
¦
O22¦
sulfid
¦
Se2¦
selenid
¦
¦
S
+---------------------------------------------------------------+
Název hydrid se používá u sloučenin vodíku s kovy. U binárních sloučenin vodíku s nekovy lze použít
jednoslovný název, v němž se na prvním místě uvádí název prvku ( např. chlor) se zakončením –o
( chloro-) a připojuje se slovo vodík
( chlorovodík).
Např.
HCl chlorovodík HI jodovodík
HF fluorovodík H2S sirovodík
HBr bromovodík
Podobně se tvoří i název kyanovodík pro HCN.
Názvy sloučenin vodíku s prvky III. - VI. Podskupiny periodického systému se tvoří zakončením -an,
připojeným buď ke kmeni nebo části kmene latinského názvu prvku.
Např.
AlH3 alan
BH3 boran B2H6 diboran
SiH4 silan Si2H6 disilan
PH3 fosfan P2H4 difosfan
H2S sulfan H2S2 disulfan H2Sn polysulfan
H2Se selan
H2Te telan
Uvedené názvz se používají i pro pojmenování derivátů těchto sloučenin.
Např.
SiH2Cl2 dichlorsilan
As(C2H5)3 triethylarsan
-#-
Elektropozitivní část binárních sloučenin se označuje přídavným jménem, vytvořeným z názvu prvku a
přípony vyjadřující příslušnou hodnotu kladného oxidačního čísla. Přípony příslušející oxidačním
číslům jsou uvedeny v tabulce V. Stejné zakončení se používá i pro hydroxidy, kationty a soli.
Tabulka V
Přehled přípon přídavných jmén názvů binárních sloučenin,
hydroxidů a solí
+---------------------------------------------------------------+
¦
Hodnota oxidačního čísla
-
Přípony
přídavných jmén názvů
-
binárních sloučenin, hydroxidů a solí-
+-----------------------+---------------------------------------¦
¦
I
¦
- ný
¦
¦
II
¦
- natý
¦
¦
III
¦
- itý
¦
-
IV
-
- ičitý
-
-
V
-
- ičný, - ečný
-
¦
VI
¦
- ový
¦
¦
VII
¦
- istý
¦
-
VIII
-
- ičelý
-
+---------------------------------------------------------------+
Např. Cl2O7 je oxid chloristý, AlP fosfid hlinitý, NaCl chlorid
sodný.
V některých případech se u elektropozitivní části názvu binární sloučeniny užívá podstatného jména v
druhém pádu:
a) u peroxidů, např. H2O2 peroxid vodíku, BaO2 peroxid barya,
b) u nevalenčních sloučenin, např. Fe3C karbid triželeza, CaC2 dikarbid vápníku.
V ojedinělých případech se u binárních sloučenin užívají triviální názvy, např. u vody H2O, amoniaku
NH3, hydrazinu NH2.NH2
resp. N2H4.
Úlohy k části 1.2.1.
1) Napište vzorce oxidu kademnatého, železitého, rtuťnatého, ruthenistého,železnatého, rutheničelého,
hlinitého, jodistého,
vanadičného, siřičitého, osmičelého, fosforečného, galitého.
2) Napište vzorce sulfidu rhenistého, antimonitého, stříbrného, cíničitého, arseničného, antimoničného,
olovnatého a amonného.
3) Pojmenujte:
-#-
a) AuCl3, CoCl2, PCl5, KI, FeBr2, NH4I, TlI3, EuCl3, MoCl5, YBr3, CaF2
b) Cu2O, Eu2O3, Sc2O3, BeO, SO3, NO2, Cl2O7 Li2O, Na2S, Al2S3,
CS2, Tl2Se3, SiS2
c) AlN, Mg3N2, ZrN, TiN, HfN, Mg3P2, GaAs, Th3P4, Fe3C, B4C,
YC2, Co3C, SiC
4) Napište vzorce látek: alan, diboran, silan, diarsan, stiban,
sulfan, german, bismutan, polysulfan, bromsilan, chlorgerman,
hexachlordisilan, hydrid draselný, hydrid hořečnatý, hydrid
lithný.
5) Napište vzorce dikarbidu ceru, dikarbidu trichromu, karbidu triniklu, boridu niobičitého, hexaboru
europia, nitridu zinečnatého, nitridu vápenatého, fosfidu železitého, fosfidu
triwolframu.
1.2.2. Názvosloví kationtů
Velikost náboje iontu ( aniontu i kationtu) se vyjadřuje Ewensovým-Bassettovým číslem, uvedeným
jako pravý horní index. Píše se arabskou číslicí se znaménkem + nebo - za číslicí, např. Ti4+.
A) Názvosloví jednoatomových kationtů
Názvy jednoatomových kationtů se tvoří z kmene nebo části
kmene českého názvu prvku a z přípon uvedených v tabulce V.
Např. K+ kation draselný Al3+ kation hlinitý
Ca2+ kation vápenatý Ce4+ kation ceričitý
B) Názvosloví víceatomových kationtů.
Jde o kationty vzniklé adicí protonu na sloučeninu prvku s vodíkem nebo jejich substitučních
derivátů.Např. NH3 + H+ = NH4+.
Název je odvozen od kmene názvu sloučeniny prvku s vodíkem a zakončením -onium nebo -ium.
Např.
NH4+ amonium SCl3+ trichlorsulfonium
AsH4+ arsonium H3O+ oxonium
Úlohy k části 1.2.2.
1) Pojmenujte kationty Na+, Ce3+, Bi3+, Mg2+, Fe2+, Fe3+, Sn4+,
-#-
Sb5+, Hg2+, Au3+, Ag+, Pt4+, Ru3+, Rh3+, Pd2+, NH4+ , H3O+, PH4+, SbH4+.
2) Napište vzorce: kation strontnatý, ceričitý, draselný, antimonitý, tetrachlorfosfonium, stibonium,
jodonium.
1.2.3. Názvosloví kyselin
A) Binární kyseliny
Jde o kyseliny tvořené vodíkem a nekovem. Název se skládá z podstatného jména kyselina a
přídavného jména, které se vytvoří složením českého názvu nekovu spojeného pomocí -o- s názvem
vodík a příponou -ová. Např. kyselina jod-o-vodík-ová.
HCl kyselina chlorovodíková
HF kyselina fluorovodíková
HBr kyselina bromovodíková
HI kyselina jodovodíková
H2S kyselina sirovodíková
Pro přesnost je třeba podotknout, že označení kyselina se v
těchto případech používá pro roztoky uvedených látek ve vodě.
B) Složitější kyseliny
Jde především o kyselinu kyanovodíkovou HCN a její deriváty. Název kyselina kyanovodíková je
vytvořen spojením názvu skupiny kyan- ( CN) pomocí -o- s názvem vodík a zakončením -ová.
Od kyseliny kyanovodíkové jsou odvozeny následující kyseliny:
funkční vzorec strukturní vzorec
kyselina kyanatá HOCN H-O-C-N
kyselina isokyanatá HNCO H-N-C-O
kyselina fulminová HONC H-O-N-C
Jde o tři různé kyseliny, lišící se strukturou, která určuje
pořadí prvků ve vzorci.
C) Kyslíkaté kyseliny ( oxokyseliny)
Názvy jsou tvořeny podstatným jménem kyselina a přídavným jménem, které se vytvoří ze základu
českého názvu centrálního atomu a zakončení podle jeho oxidačního čísla. Např. název
oxokyseliny dusíku s oxidačním číslem V se tvoří následovně:
centrální atom přípona pro oxidační číslo V
dus-ík -ičná
kyselina dus-ičná
Přípony tvořící názvy kyselin odpovídající kladným oxidačním
-#-
číslům, jsou uvedeny v tabulce VI, z níž je patrná i podobnost
zakončení oxidů a kyselin.
Tabulka VI
Přípony přídavných jmén v názvech oxokyselin a oxidů podle
hodnoty oxidačního čísla
+---------------------------------------------------------------+
-Oxidační číslo - Přípony přídavného
- Přípony přídavného ¦
¦jména v názvu oxokyseliny¦ jména v názvu oxidu¦
+----------------+-------------------------+--------------------¦
¦
I
¦
-ná
¦
-ný
¦
¦
II
¦
-natá
¦
-natý
¦
¦
III
¦
-itá
¦
-itý
¦
IV
-ičitá
-ičitý
V
-ičná,-ečná
-ičný,-ečný ¦
VI
¦
-ová
¦
-ový
¦
¦
VII
¦
-istá
¦
-istý
¦
VIII
-ičelá
-ičelý
+---------------------------------------------------------------+
Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik kyselin s jedním atomem prvku v molekule (
např. HPO3 a H3PO4), připojuje se k názvu kyseliny předpona hydrogen spolu s číslovkou udávající
počet atomů vodíku.
Např.
HPO3 kyselina hydrogenfosforečná
H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná
V názvech kyselin s jedním atomem vodíku se předpona mono- neuvádí.
Pokud kyseliny obsahují více stejných centrálních atomů
( isopolykyseliny), je nutné počet centrálních atomů vyjádřit číslovkou. Např. H2S2O7 je kyselina
dihydrogendisírová, H2S3O10 kyselina dihydrogentrisírová.
Pokud je název kyseliny určen počtem atomů vodíku, počtem centrálních atomů a zakončením názvu
centrálního atomu ( které je určeno oxidačním číslem), je počet atomů kyslíku jednoznačně určen. Např.
název kyselina dihydrogensírová určuje dva atomy síry, dva atomy vodíku a oxidační stupeň síry VI.
Protože je nutné dodržet podmínku, že součet všech oxidačních čísel v neutrální molekule je roven nule,
musí být atomů kyslíku sedm.
H2 S2 07
2.I+2.VI+7.(-II)=0
Jednoznačnost názvu kyseliny lze dodržet i obráceným postupem, tedy označením počtů atomů kyslíku
a centrálních atomů, spolu s vyjádřením oxidačního čísla centrálního atomu zakončením. Potom lze
uvedené kyseliny nazvat také takto:
H2S2O7 kyselina heptaoxodisírová
-#-
H3PO4 kyselina tetraoxofosforečná
H2S3O10 kyselina dekaoxotrisírová.
D) Peroxokyseliny
Peroxokyseliny jsou kyseliny vytvořené záměnou kyslíku - O dvěma atomy kyslíku - O - O -. Přítomnost skupiny - O - O - se
vyjádří použitím předpony peroxo- před názvem kyseliny. Např. kyselina peroxosírová má vzorec
H2SO5
-
-
¦ O ¦
¦O¦
¦O -
¦
-
S -
O -
¦
H
-
¦ O ¦
¦
-
-
¦O - S - O - O - H
-
¦
-
-
¦O¦
-
-
kyselina sírová kyselina peroxosírová
U méně známých kyselin je vhodnější použít funkční vzorec místo vzorce sumárního.
Sumární vzorec Název Funkční vzorec
H2CO4 kyselina peroxouhličitá (HO)CO(OOH)
H2CO5 kyselina diperoxouhličitá CO(OOH)2
H2S2O8 kyselina peroxodisírová H2S2O6(O2)
Oba atomy kyslíku ve vazbě - O - O - mají dohromady oxidační číslo -II, tedy (O2)-II. Potom podmínka
nulového součtu všech oxidačních čísel platí i pro peroxokyseliny, např. pro kyselinu peroxodisírovou:
H2 S2 O6 (O2)
2.I+2.VI+6.(-II)+(-II)=0
E) Thiokyseliny
Atomy kyslíku v oxokyselinách mohou být nahrazeny i atomy síry. Potom se jedná o thiokyseliny. V
názvu se náhrada atomu kyslíku sírou vyjádří předponou thio-. Počet nahrazených atomů kyslíku se v
názvu označí jednoduchou číslovkovou předponou. Předpona mono se neuvádí.
Např.
H2SO4 ..kyselina sírová H2SO3S ..kys. thiosírová
H2CO3 ..kyselina uhličitá H2CS3 ..kys. trithiouhličitá
HOCN ..kyselina kyanatá HSCN ..kys. thiokyanatá
Často se u thiokyselin neužívá vzorec funkční, ale sumární.
Sumární vzorec Funkční vzorec
-#-
H2S2O3 kyselina thiosírová H2SO3S
H2S2O2 kyselina thiosiřičitá H2SO2S
Úlohy k části 1.2.3.
1. Pojmenujte kyseliny HCN, HI, H2SeO4, HMnO4, HIO4, HReO3, H3IO5, H5IO6, HReO4, HBrO,
H3ReO5, H3ReO4, H4Si2O6, H6Si2O7, H2Si2O5,
H4P2O7, H5P3O10, H4P2O6.
2. Napište vzorce kyseliny bromité, bromičné, bromisté, tetrahydrogenkřemičité, hexaoxotelurové.
3. Napište vzorce kyseliny thiokyanaté, dithiotrihydrogenfosforečné, trithioarsenité, tetrathioarseničné, trithiouhličité.
4. Pojmenujte peroxokyseliny: NO(OOH), NO2(OOH), CO(OOH)2,
H4P2O8, H3PO5, H2S2O8, H2SO5.
1.2.4. Názvosloví atomových skupin
V některých anorganických sloučeninách je elektropozitivní částí sloučeniny atomová skupina. Bez
ohledu na velikost náboje mají názvy těchto skupin zakončení -yl. V tabulce VII jsou uvedeny nejčastěji
se vyskytující atomové skupiny.
Tabulka VII
Nejčastější atomové skupiny
+-------------------------------------------------------------+
¦
Skupina
¦
Název
¦
Skupina
¦
Název
¦
+-------------+----------------+--------------+---------------¦
¦
OH
¦
hydroxyl
¦
UO2
¦
CO
¦
karbonyl
¦
SO
¦
¦
¦
NO
¦
¦
¦
nitrosyl
¦
¦
¦
NO2
¦
VO
¦
¦
vanadyl
¦
SO2
¦ thionyl
¦
¦ sulfuryl
¦
¦ nebo sulfonyl ¦
PO
¦
¦
¦ nebo sulfinyl ¦
¦
nitryl
¦ uranyl
ClO
¦ fosforyl
¦ chlorosyl
¦
¦
+-------------------------------------------------------------+
Některé z uvedených skupin mohou být i elektroneutrální. Označení hydroxyl platí pro neutrální
skupinu OH. Pro anion OHse používá označení hydroxidový anion. Mají-li atomové skupiny stejného složení různý náboj,
uvádíoxidační číslo centrálního atomu nebo v případě iontu číslo Ewansovo-Bassettovo.
Např.
UO2+ uranyl (1+) nebo uranyl (V)
-#-
UO22+ uranyl (2+) nebo uranyl (VI)
V názvech sloučenin se název atomové skupiny používá ve 2. pádě.
Např.
NO2F fluorid nitrylu
Úlohy k části 1.2.4.
1) Napište vzorce chloridu karbonylu, sulfidu nitrosylu, chloridu nitrylu.
2) Pojmenujte NOHSO4, SOBr2.
1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin
Formální záměnou skupiny OH v molekule kyseliny atomem halogenu získáme halogenkyseliny.
Např.
kyselina sírová kyselina chlorosírová
funkční vzorec funkční vzorec stechiom. vzorec
SO2(OH)2 SO2(OH)Cl HSO3Cl
Záměnou skupiny OH v molekule oxokyseliny skupinou NH2 získáme
amidokyseliny. Např. kyselina amidosírová SO2(OH)NH2 resp. HSO3NH2. Pokud je zaměněna skupina
OH ve dvou molekulách oxokyseliny s vazbou na jednu skupinu NH, vznikají imidokyseliny.
Např. (HSO3)2NH kyselina imido-bis(sírová). Pokud je zaměněna skupina OH ve třech molekulách
oxokyselin s vazbou na atom dusíku vznikají nitridokyseliny. Např. (HSO3)3N kyselina nitridotris(sírová).
Záměnou všech skupin OH ve vzorci oxokyselin získáme funkční deriváty kyselin. Záměnou všech
skupin OH atomy halogenů vznikají halogenidy kyselin. Názvy halogenidů kyselin se tvoří použitím
názvů atomových skupin ( část 1.2.4.). Např. SO2Cl2 vzniká záměnou dvou skupin OH v molekule
kyseliny sírové SO2(OH)2 atomy chloru. Název vzniklé sloučeniny je chlorid sulfurylu. Záměnou všech
skupin OH v molekule oxokyselin skupinami NH2 vznikají amidy kyselin. Název amidů kyselin se tvoří
buď použitím názvů atomových skupin nebo uvedením podstatného jména amid před názvem kyseliny.
Např. SO2(NH2)2 je amid sulfurylu nebo amid kyseliny sírové.
Úlohy k části 1.2.5.
1) Napište vzorce chloridu fosforylu (V), fluoridu sulfurylu, amidu kyseliny siřičité, kyseliny
amidosírové, kyseliny difluorofosforečné, dusičnanu nitrylu.
2) Pojmenujte PO(NH2)3, HSO3Cl, CO(NH2)2, HSO3F, UO2(NO3)2, SOBr2.
-#-
1.2.6. Názvosloví aniontů
Názvy aniontů jsou složeny z podstatného jména anion a z přídavného jména. V názvech
jednoatomových aniontů je přídavné jméno vytvořeno z kmene (nebo části kmene) názvu prvku a
zakončení -idový.
Např.
F- anion fluoridový Cl- anion chloridový
I- anion jodidový S- anion sulfidový
Stejný způsob tvoření názvů se používá i pro některé víceatomové bezkyslíkaté anionty.
Např.
CN- anion kyanidový OH- anion hydroxidový
V názvech kyslíkatých aniontů je přídavné jméno vytvořeno z názvu příslušné kyseliny, v kterém se
zakončení -á nahradí zakončením -anový.
Např.
HNO2 kyselina dusit-á NO2- anion dusit-anový
Vyjímkou jsou anionty odvozené od kyselin s centrálním atomem s oxidačním číslem VI. V tomto
případě se zakončení kyseliny -ová mění na zakončení aniontu -anový.
Např.
H2SO4 kyselina sírová SO4- anion síranový
( nikoli sírovanový)
Stejné pravidlo platí i pro anionty odvozené od peroxokyselin, thiokyselin a isopolykyselin.
Např.
S2O82- anion peroxodisíranový S2O72- anion disíranový
CS32- anion trithiouhličitanový
Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik aniontů se stejným počtem atomů prvku,
ličících se však počtem nábojů
( IO54- a IO65-), rozlišují se anionty:
a) názvem uvádějícím počet atomů kyslíku ( anion pentaoxojodistanový nebo hexaoxojodistanový),
b) názvem uvádějícím náboj aniontu ( Ewensovo - Bassettovo číslo).
Např.
IO53- anion jodistanový (3-) IO65- anion jodistanový (5-)
Náboj se uvádí za názvem, arabskou číslicí v závorce.
Pokud anion vznikl adicí protonů, uvádíme v názvu počet atomů vodíku, v případě, že atom vodíku je
jen jeden, předponu mono neuvádíme.
Např.
-#-
H2PO4- anion dihydrogenfosforečnanový
HPO4- anion hydrogenfosforečnanový
HSO4- anion hydrogensíranový
Úlohy k části 1.2.6.
1. Pojmenujte anionty ClO-, ClO2-, ClO3-, ClO4-, SeO42-, Br-, F-,
CO32-, PO33-, BO33-, S2O52-, S2O32-, SCN-, AsS33-, S2O22-, AsS43-.
2. Napište vzorce aniontu chloridového, dusičnanového, dusitanového, peroxodisíranového (2-),
diperoxouhličitanového
(2-), síranového, hydrogenfosforečnanového (2-), křemičitanový
(4-), želazanový (2-), dekaoxotrisíranový (2-), oktaoxotrikřemičitanový (4-).
1.2.7. Názvosloví solí
Názvy solí jsou tvořeny podstatným a přídavným jménem. Podstatné jméno je odvozeno od názvu
kyseliny, přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu ( část 1.2.2.).
A) Soli binárních kyselin
Podstatné jméno názvu solí binárních kyselin se tvoří zakončením -id, připojeným ke kmeni nebo části
kmene názvu prvku.
Přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu:
NaCl chlor-id sodný
B) Soli složitějších bezkyslíkatých kyselin
Tvoří se buď zakončením -id a připojením přídavného jména kationtu:
KCN kyan-id draselný,
nebo změnou zakončení kyseliny -á na zakončení -an a připojením přídavného jména kationtu:
HOCN kyselina kyanatá KOCN kyanatan draselný
HSCN kyselina thiokyanatá NH4SCN thiokyanatan amonný.
C) Soli kyslíkatých kyselin
Podstatné jméno názvu je tvořeno z názvu kyseliny, kde se zakončení -á nahrazuje -an. Např. kyselina
siřičitá - siřičitan.
Výjimkou jsou kyslíkaté kyseliny prvku s oxidačním číslem VI, kde se zakončení kyseliny -ová změní
nahradí –an ( nikoli -ovan). Např. H2SO4 kyselina sír-ová a sír-an ( nikoli sírovan).
Příklady:
NaClO chlornan sodný LiNO3 dusičnan lithný
KNO2 dusitan draselný Fe2(SO4)3 síran železitý
-#-
(NH4)2SO3 siřičitan amonný KMnO4 manganistan draselný
Názvy solí odvozených od peroxokyselin, thiokyselin a isopolykyselin se tvoří stejným způsobem.
Např.
K2CS3 trithiouhličitan draselný
KNO4 peroxodusičnan draselný
Na2S2O5 disiřičitan disodný.
Stejným způsobem se tvoří i názvy hydrogensolí.
Např.
KHSO4 hydrogensíran draselný
K2HPO4 hydrogenfosforečnan didraselný
KH2PO4 dihydrogenfosforečnan draselný
D) Hydratované soli
Jde o adiční sloučeniny solí s vodou. Vzorec hydratované soli se skládá ze dvou částí: ze vzorce soli a z
určitého počtu molekul vody. Obě části se oddělují tečkou. Např. CuSO4.5H2O. V názvu se přítomnost
vody vyjadřuje slovem hydrát, počet molekul vody číslovkovou předponou. Název soli je uveden v 2.
pádu. Např.
CuSO4.5H2O je pentahydrát síranu měďnatého.
Úlohy k části 1.2.7.
1) Pojmenujte soli: K2S2O7, NH4NO2, K3PO4, KMnO4, Ca(HPO4)2, Al2(SO4)3, NaB5O8,
Na7HNb6O19.15H2O, LiH2PO4, K2H4TeO6,
K2Cr2O7, Al2(SiO3)3, Ba2Si2O6.
2) Napište vzorce těchto látek: chlornan sodný, uhličitan hořečnatý, chroman sodný, bis(fosforečnan)
trivápenatý, hydrogenfosforečnan disodný, tris(fosforečnan) hlinitý, heptaoxotetraboritan sodný,
heptamolybdenan trivápenatý, hydrogenuhličitan sodný, hydrogensulfid draselný, nonadekaoxohexamolybdenan sodný.
3) Pojmenujte tyto soli: PtCl4, CS2, Al2S3, AuCl3, Tl2Se3, SiS2.
4) Napište vorce těchto látek: thiokyanatan barnatý, trithiouhličitan vápenatý, trithioantimoničnan
trisodný, tetrathicíničitan amonný, dithiomolybdenan vápenatý.
1.2.8. Názvosloví podvojných solí
Podvojné soli obsahují dva různé kationty nebo dva různé anionty.
A) Podvojné soli se dvěma různými kationty
Ve vzorcích se kationty uvádějí v pořadí hodnoty oxidačního čísla kationtů, tedy podle velikosti náboje,
např. KIAlIII(SO4)2.
-#-
Je-li oxidační číslo obou kationtů shodné, je určeno pořadí abecedně podle symbolů prvků, např.
CaIIMgII(CO3)2. Je-li jedním z kationtů vícejaderný kation, např. NH4+, uvádí se jako
poslední, např. Fe(NH4)2(SO4)2.
V názvu se dodržuje pořadí ve vzorci, oba kationty se oddělují pomlčkou.
Např.
KAl(SO4)2 síran draselno-hlinitý
CaMg(CO3)2 uhličitan vápenato-hořečnatý
Fe(NH4)2(SO4)2 síran železnato-amonný
B) Podvojné soli se dvěma anionty
Anionty se řadí v abecedním pořadí symbolů prvků. Pokud se jedná o vícejaderné anionty, řadí se v
pořadí symbolů centrálních atomů. Pořadí se dodržuje ve vzorcích i v názvech. Názvy jednotlivých
aniontů se od sebe oddělují pomlčkou, např.
Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý.
Uvedená pravidla platí i pro soli potrojné a složitější,
např. Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný.
Úlohy k části 1.2.8.
1) Pojmenujte podvojné soli: PBrCl2, KMgF3, KNaCO3, Li2NiF4,
NaNH4HPO4.4H2O, K2Cd(CN)4.
2) Napište vzorce látek: dichlorid-fluorid antimonitý, dusičnan
sodno-thalný, hexahydrát fosforečnanu hořečnato-amonného ,
síran draselno-hlinitý, bis (uhličitan)-difluorid triměďnatý,
tetrakyanid didraselno-zinečnatý, trikřemičitan draselno-hlinitý.
3) Určete, v čem jsou vzorec nebo pojmenování sloučenin chybné:
Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-disíran hexasodný
PSCl3 sulfid-trichlorid fosforitý
1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů
Podvojné oxidy se skládají ze dvou oxidů. Vzorec se vyjádří buď formou vzorců jednotlivých oxidů
oddělených tečkou ( např. FeO.TiO2) nebo sumárním vzorcem ( FeTiO3). Pro pořadí oxidů platí stejná
pravidla jako pro podvojné soli. Např. FeCr2O4 je tetraoxid železnato-dichromitý ( pořadí podle
oxidačního stupně),
FeTiO3 je trioxid železnato-titaničitý.
-#-
Úlohy k části 1.2.9.
1) Pojmenujte podvojné oxidy MgTiO3, Fe3O4, NaNbO3, KNbO3, Na2WO4, Mg2TiO4.
2) Napište vzorce trioxidu barnato-titaničitého, trioxidu olovnato-titaničitého, trioxidu lithno-niobičitého, tetraoxidu
olovnato-diželezitého, tetraoxidu disodno-molybdenového.
1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí
Hydroxid soli, resp. oxid soli, kromě dalších aniontů
obsahují anionty hydroxidové OH-, resp. elektronegativní část
molekuly odpovídající oxidům O2-. Pro psaní vzorců a tvoření názvů platí stejná pravidla jako pro
podvojné soli.
Např.
Cu2Cl(OH)3 chlorid-trihydroxid diměďnatý
BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý ( v tomto případě
musí být pro oxid použita závorka, jinak
dojde k záměně s chlornanem)
AlO(OH) oxid-hydroxid hlinitý
Úlohy k části 1.2.10.
1) Pojmenujte PCl3O, LaF(O), CrCl2O2, MgCl(OH)
2) Napište vzorce látek: chlorid-oxid bismutitý, dichlorid-dioxid
uranový, trifluorid-oxid fosforečný, dichlorid-trioxid dizirkoničitý, dichlorid-hexahydroxid tetracínatý.
1.2.11. Názvosloví koordinačních sloučenin
Koordinační neboli komplexní částice představují molekulu nebo ion, sestávající z centrálního atomu,
ke kterému náleží několik atomových skupin, molekul nebo iontů, které nazýváme ligandy. Počet
ligandů je větší než oxidační číslo centrálního atomu. Např. koordinační částice anion [Fe(CN)6]4sestává z centrálního atomu Fe s oxidačním číslem II, na nějž je vázáno
šest ligandů, aniontů CN-. Sloučenina, která obsahuje jednu nebo
více koordinačních částic, se nazývá koordinační neboli komplexní sloučenina.
-#-
Ligandy jsou buď elektroneutrální molekuly, nebo atomové skupiny ( např. H2O), nebo anionty ( např.
F-). Poskytují jeden nebo více elektronových párů pro vytvoření koordinační vazby mezi nimi a
centrálním atomem. Nejdůležitější neutrální a aniontové ligandy jsou uvedeny v tabulce VIII.
Tabulka VIII
Přehled názvů nejdůležitějších neutrálních a aniontových ligandů
+---------------------------------------------------------------+
¦
Aniontový ligand
¦
Neutrální ligand
¦
+--------------------------------+------------------------------¦
¦
vzorec
¦
název
¦
vzorec
¦
název
¦
+--------------+-----------------+--------------+---------------¦
¦
fluoro
¦
H2O
¦
aqua
¦
¦
F¦
chloro
¦
NH3
¦
ammin
¦
¦
Cl¦
jodo
¦
NO
¦
nitrosyl ¦
¦
I¦
nitro
¦
CO
¦
karbonyl ¦
¦
NO2¦
nitrato
¦
¦
¦
¦
NO3¦
hydroxo
¦
¦
¦
¦
OH¦
kyano
¦
¦
¦
¦
CN¦
thiokyano
¦
¦
¦
¦
SCN+---------------------------------------------------------------+
Vzorec celé koordinační částice je v hranaté závorce. Na prvním místě se uvádí symbol centrálního
atomu. Za ním následují vzorce ligandů. Je-li v koordinační částici více různých ligandů, uvádějí se v
abecedním pořadí podle začátečních písmen jejich názvů ( nikoli vzorců) bez přihlédnutí k jejich náboji
a k číslovkovým předponám. Vzorce ligandů složené ze dvou nebo více atomů ( např. CN) se dávají do
kulatých závorek, např. komplexní
částice [Fe(CO)(CN)6]3-.
V názvu se nejprve uvádějí ligandy ve stejném pořadí jako ve vzorci. Názvy ligandů se od sebe
oddělují pomlčkou. Název centrálního atomu se uvádí až po názvech ligandů. Název posledního ligandu
se od názvu centrálního atomu neodděluje. Kladné oxidační číslo centrálního atomu se vyjadřuje
příslušným zakončením a příponou -ový. Např. [Fe(CO)(CN)5]3- je anion karbonylpentakyanoželeznatanový (3-).
Je-li oxidační číslo centrálního atomu, je zakončení -id, bez ohledu na jeho hodnotu.
Např. [Co(CO)4]- je anion tetrakarbonylkobaltidový (1-).
Názvy celých koordinačních sloučenin sestávají z podstatného a přídavného jména. Pravidla pro
názvosloví koordinačních sloučenin jsou obdobná jako pro názvosloví anorganických solí.
a) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinačním kationtem a
jednoduchým aniontem, je podstatným jménem název aniontu. Přídavné jméno je vytvořeno z názvu
koordinační částice podle výše uvedených pravidel. Např. koordinační sloučenina o vzorci
[Co(NH3)6]Cl3 sestává z jednoduchých chloridových aniontů Cla koordinační částice [Co(NH3)6]3+,t.j. kationtu hexaamminkobaltitového. Název sloučeniny je tedy chlorid hexaamminkobaltitý.
b) Je-li koordinační sloučenina tvořena jednoduchým kationtem a koordinační částicí v aniontu, je
podstatné jméno tvořeno názvem centrálního atomu se zakončením odpovídajícím jeho oxidačnímu
číslu a předponami určenými názvy ligandů s udáním jejich počtu. Např. koordinační sloučenina
K3[Co(NO2)6] je
tvořena jednoduchými kationty K+ a aniontem [Co(NO2)6]3-, t.j.
aniontem hexanitrokobaltitanovým (3-). Název sloučeniny je potom hexanitrokobaltitan draselný.
c) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinační částici v aniontu i v kationtu, podstatné jméno je
tvořeno aniontem, přídavné jméno kationtem. Např. [FeII(NH3)6][Fe(CO)4] je
koordinační sloučenina s názvem tetrakarbonylferrid (2-)
hexaamminželeznatý.
-#-
d) Je-li koordinační sloučenina tvořena elektroneutrální částicí, skládá se název z přídavného jména,
vytvořeného z názvu centrálního atomu se zakončením odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a z
předpon určenými názvy ligandů s udáním jejich počtu, a z podstatného jména komplex. Např.
koordinační sloučenina [Co(NH3)3Cl3] je triammin-trichlorokobaltitý komplex.
Úlohy k části 1.2.11.
1) Pojmenujte látky: [Ag(NH3)2]Cl, [Pt(NH3)4][PtCl4], [Au(OH)4]-,
[PtCl6]2-, [Co(NH3)6]3+, [Co(NH3)3Cl3], Na2[SiF6],
[Co(NH3)5(H2O)]3+, [Al(H2O)6]3+, [CuCl4]2-, K3[Fe(CN)6].
2) Napište vzorce látek: pentakyano-nitrosylželezitan (2-) sodný,
anion hexakyanoželeznatanový, anion hexakyanokobaltitanový
(3-), kation pentaaqua-hydroxohlinitý, kation pentaammin-chlorokobaltitý (2+), anion dikarbonyl-kyano-nitrosylkobaltidový
(1-), chloristan hexaaquanikelnatý (2+), tetrakyanonikl draselný, anion tetrahydroxohlinitanový, hexakyanoželeznatan draselný.
1.3. Řešení úloh
Řešení úloh k části 1.1.
1) Ar, Br, Cr, Er, Fr, Ir, Kr, Pr, Sr, Zr, Ra, Rb, Re, Rh, Rn, Ru
2) B, C, F, H, I, K, N, O, P, S, U, V, W, Y
3) Ag, Al, Au, C, Ca, Cu, Fe, H, Hg, K, N, Na, O, P, Pb, Sb, Si, Sn
4) BaII, NaI, NI, ClIV, MnIV, CII, CIV, VV
5) HI, BaII, NaI
6) MII, MVI, MVII, MII, MIV, MVI, MVIII
7) FeII, FeIII, Ni0
8) a) SVI, b) PV, c) PtIV
Řešení úloh k části 1.2.1.
1) CdO, Fe2O3, HgO, Ru2O7, FeO, RuO4, Al2O3, I2O7, V2O5, SO2,
OsO4, P2O5, Ga2O3
2) Re2S7, Sb2S3, Ag2S, SnS2, As2S5, Sb2S5, PbS, (NH4)2S
3) a) chlorid zlatitý, chlorid kobaltnatý, chlorid fosforečný, jodid draselný, bromid železnatý, jodid
amonný, jodid thallitý, chlorid europitý, chlorid molybdeničný, bromid yttritý, fluorid vápenatý
b) oxid měďný, oxid europitý, oxid skanditý, oxid berylnatý,
oxid sírový, oxid dusičitý, oxid chloristý, oxid lithný, sulfid sodný, sulfid hlinitý, sulfid uhličitý,
selenid thallitý, sulfid křemičitý
c) nitrid hlinitý, nitrid hořečnatý, nitrid zirkonitý, nitrid titanitý, nitrid hafnitý, fosfid hořečnatý,
arsenid gallitý, fosfid thoričitý, karbid triželeza, karbid tetraboru, dikarbid yttria, karbid trikobaltu,
karbid křemičitý
4) AlH3, B2H6, SiH4, As2H4, SbH3, H2S, GeH4, BiH3, H2Sn, SiH3Br,
GeH3Cl, Si2Cl6, KH, MgH2, LiH
5) CeC2, Cr3C2, Ni3C, Nb3B4, EuB6, Zn3N2, Ca3N2, FeP, W3P
Řešení úloh k části 1.2.2.
1) kation sodný, ceritý, bismutitý, hořečnatý, železnatý, železitý, cíničitý, antimoničný, rtuťnatý, zlatitý,
stříbrný, platičitý, ruthenitý, rhoditý, paladnatý; amonium ( kation amonný), oxonium, fosfonium,
stibonium
2) Sr2+, Ce4+, K+, Sb3+, PCl4+, SbH4+, H2I+
Řešení úloh k části 1.2.3.
1 kyselina kyanovodíková, jodovodíková, selenová, manganistá,
-#-
jodistá, rheničná, trihydrogenjodistá ( pentaoxojodistá ),
pentahydrogenjodistá ( hexaoxojodistá ) , rhenistá , bromná,
trihydrogenrhenistá ( pentaoxorhenistá), trihydrogenrheničná
(tetraoxorheničná), tetrahydrogendikřemičitá ( hexaoxodikřemičitá), hexahydrogendikřemičitá (heptaoxodikřemičítá), dihydrogendikřemičitá ( pentaoxodikřemičitá), tetrahydrogendifosforečná ( heptaoxodifosforečná ), pentahydrogentrifosforečná
( dekaoxotrifosforečná), tetrahydrogendifosforičitá ( hexaoxodifosforičitá)
2. HBrO2, HBrO3, HBrO4, H4SiO4, H6TeO6
3. HSCN, H3PO2S2, H3AsS3, H3AsS4, H2CS3
4. kyselina peroxodusitá, peroxodusičná, peroxodiuhličitá, tetrahydrogenperoxodifosforečná, trihydrogenperoxofosforečná, dihydrogenperoxodisírová, peroxosírová
Řešení úloh k části 1.2.4.
1) COCl2, NOS, NO2Cl
2) hydrogensíran nitrosylu, bromid thionylu.
Řešení úloh k části 1.2.5.
1) POCl3, SO2F2, SO(NH2)2, HSO3NH2, HPO2F2, NO2NO3
2) amid fosforylu (V) nebo amid kyseliny fosforečné, kyselina chlorosírivá, amid karbonylu nebo amid
kyseliny uhličité, kyselina fluorosírová, dusičnan uranylu (VI), bromid thionylu
Řešení úloh k části 1.2.6.
1. anion chlornanový, chloritanový, chlorečnanový, chloristanový,
selenanový, bromidový, fluoridový, uhličitanový, fosforitanonový (3-), boritanový (3-), disiřičitanový (2-), thiosíranový,
thiokyanatanový, trithioarsenitanový (3-), thiosiřičitanový
(2-), tetrathioarseničnanový (3-)
2. Cl-, NO3-, NO2-, S2O82-, CO62-, SO42-, HPO42-, SiO44-, FeO42-,
S3O102-, Si3O84Řešení úloh k časti 1.2.7.
1) disíran didraselný ( heptaoxodisíran draselný), dusitan amonný, fosforečnan tridraselný (
tetraoxofosforečnan draselný), manganistan draselný, hydrogenfosforečnan vápenatý, síran hlinitý, pentaboritan sodný (
oktaoxopentaboritan sodný), pentadekahydrát hydrogenhexaniobičitanu heptasodného,
dihydrogenfosforečnan lithný, tetrahydrogenteluran didraselný, dichroman didraselný ( heptaoxodichroman draselný), křemičitan hlinitý, dikřemičitan dibarnatý ( hexaoxodikřemičitan
barnatý)
2) NaClO, MgCO3, Na2CrO4, Ca3(PO4)2, Na2HPO4, Al(PO4)3, Na2B4O7,
Ca3Mo7O24, NaHCO3, KHS, Na2Mo6O19
3) chlorid platičitý, sulfid uhličitý, sulfid uhličitý, chlorid zlatitý, selenid thalitý, sulfid křemičitý
4) Ba(SCN)2, CaCS3, Na3SbOS3, (NH4)4SnS4, CaMoO2S2.
Řešení úloh k části 1.2.8.
1) bromid-dichlorid fosforitý, trifluorid draselno-hořečnatý,
uhličitan draselno-sodný, tetrafluorid dilithno-nikelnatý,
tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodno-amonného, tetrakyanid
didraselno-kademnatý
2) SbCl2F, NaTl(NO3)2, MgNH4PO4.6H2O, KAl(SO4)2, Cu3(CO3)2F2,
K2Zn(CN)4, KAlSi3O8
3) Správné vzorce a pojmenování:
Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný
-#-
PCl3S trichlorid-sulfid fosforečný
Řešení úloh k části 1.2.9.
1) trioxid hořečnato-titaničitý, tetraoxid železnato-diželezitý,
trioxid sodno-niobičný, trioxid draselno-niobičný, tetraoxid
disodno-wolframový, tetraoxid dihořečnato-titaničitý
2) BaTiO3 (BaO.TiO2), PbTiO3 (PbO.TiO2), LiNbO3 (Li2O.Nb2O5),
PbFe2O4 (PbO.Fe2O3), Na2MoO4 (Na2O.MoO3)
Řešení úloh k části 1.2.10.
1) trichlorid-oxid fosforečný, fluorid-oxid lanthanitý, dichlorid-dioxid chromový, chlorid-hydroxid hořečnatý
2) BiCl(O), UCl2O2, PF3O, Zr2Cl2O3, Sn4Cl2(OH)6
Řešení úloh k části 1.2.11.
1) chlorid diamminstříbrný (1-), tetrachloroplatnatan (2-) tetraamminplatnatý, anion tetrahydroxozlatitý (1-), anion hexachloroplatičitý (2-), anion hexaamminkobaltitý (3+), triammin-trichlorokobaltitý komplex, hexafluorokřemičitan (2-)
sodný,kation pentaammin-aquakobaltitý, kation hexaaquahlinitý,
anion tetrachloroměďnatanový (2-), hexakyanoželezitan draselný
2) Na2[Fe(CN)5(NO)], [Fe(CN)6]4-,[Co(CN)6]3-, [Al(H2O)5(OH)]2+,
[Co(NH3)5Cl]2+, [Co(CO)2(CN)(NO)]-, [Ni(H2O)6](ClO4)2,
K4[Ni(CN)4], [Al(OH)4]-, K4[Fe(CN)6]
-#-