Drahelské listy

Drahelské listy
Číslo: 2/2014
Ročník: 2
Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o .p.s.
Citát čísla: „To že rozumnější ustoupí je smutná pravda. Na této pravdě se však zakládá světovláda hlouposti.“
Domácí zabijačka - 1. část
Hned na začátku se musím přiznat ke svému dvojímu
vztahu k zabíječce. První je veskrze kladný a váže se k mému
dětství. I u nás se pravidelně zabíjelo prase, stejně jako tomu
bylo snad v každé druhé domácnosti na vesnici. Aby se
učinilo zadost všeobecně známému rčení, že prase má hodně
přátel, sjela se k nám v ten den celá širší rodina. Všechno se
točilo především kolem pana řezníka, většinou bodrého a
společenského člověka. O zábavu nouze nebyla, ale o práci
také ne. Zabíječka byla takovou příjemnou rodinnou událostí,
proto mám v paměti jen samé milé vzpomínky. Musím také
ocenit jednu bezvadnou sousedskou zvyklost, díky které se
stávalo, že za zimu byly na stole i několikrát čerstvé zabijačkové
speciality. Vždy po zabíječce se totiž roznášela po sousedech
takzvaná vejslužka. Tvořila ji bandička černé polívky neboli
prdelačky, několik jitrniček, jelítko anebo prejt. Na oplátku
donesli zase sousedé něco ze svého, když zabíjeli.
Můj druhý vztah se týká porážky. Zde se projevuje
nejspíš falešná útlocitnost, protože vegetarián nejsem, přesto se
zabíjením mám problém. V praxi to vypadalo tak, že jsem se šla
schovat, ucpala si uši a vylezla ven, až když bylo po všem, a na
celý tento nezbytný akt se snažila rychle zapomenout.
A teď už k samotné zabijačce, která kdysi bývala na
našem venkově zcela běžnou, ale zároveň i nutnou záležitostí.
Maso a sádlo, které měla rodina ze zabíječky, sloužilo k jídlu
po převážnou část roku. Pod pojmem zabijačka vnímáme
především porážku prasete. Zabíjely se ale i jiné kusy dobytka.
Například ovce, kozy, býčci apod. Pokud na vesnici chovali ještě
nějakou drůbež a králíky, tak byli, co se týká masa a ostatních
živočišných produktů, téměř soběstační.
Jak taková domácí zabijačka vypadala a jak probíhala?
Všechno začalo koupí selete někdy začátkem jara. Pro něj
už byl přichystaný chlívek s podestýlkou ze slámy a nejlépe s
kamenným korýtkem na žrádlo. Prasátko se chodilo krmit
dvakrát denně, ráno a večer. Připravovala se pro něj takzvaná
šlichta. Byl to šrot, rozšťouchané vařené brambory, někdy
nastrouhaná syrová řepa – burgan, vše zalité horkou vodou a
promíchané. K tomu se přidávaly i zbytky z kuchyně. Důležité
bylo očkování proti července, na které se nesmělo zapomínat,
protože jinak hrozilo uhynutí zvířete. Zabijačka se většinou
dělala po osmi až deseti měsících, v prosinci až březnu, kdy
už byl vepřík patřičně vykrmený a měl váhu kolem 250 kg.
Drahelské listy
Taťána Hamouzová
Žádoucí bylo hlavně dostatečné množství sádla, které mělo mít
tloušťku na pět prstů mužské ruky.
Tady bych chtěla vzpomenout na řezníky, kteří
chodili v Drahelčicích zabíjet. Oblíbeným byl pan Bohumil
Fišer, pojmenovaný „kůžičkář“, a pan Josef Drda, hostinský a
řezník zároveň. V pozdějších letech si lidé zvali na zabíječky
pana Vladislava Ševíta nebo pana Milana Čerňanského.
Než došlo k samotné zabijačce, muselo se vše pečlivě připravit. Chlapskou starostí bylo zajistit necky, trojnožku s
kladkostrojem, štoček neboli dřevěný pracovní vál s vyššími
okraji ze tří stran. Žen se týkaly práce v kuchyni. Několik dní
předem se pekly v pekáčích kynuté buchty, zvané budáky, zadělávané pouze z mouky, droždí , vody a soli. Nechaly se trochu
ztvrdnout a v den zabíječky se nakrájely na velké kusy a zalily
studenou vodou. Potom se z nich v dlaních vymačkávala přebytečná voda a vznikala tak vlhká sypká hmota určená do jitrnic
a prejtu. Další starostí žen bylo připravit dostatečné množství
naloupaného česneku a cibule, navařit kroupy, obstarat dostatek koření a soli, špejle,
sáčky na tlačenku, někdy
přikoupit střeva na jitrnice. Samozřejmě se muselo počítat s pohoštěním
pro všechny účastníky
zabíječky. Nepostradatelné byly panáčky tvrdého
alkoholu na vytrávení a
pivo na zapíjení mastného, stejně tak napečené
sladké zákusky na opravu
chuti. Každý z příchozích
s sebou obvykle také cosi
dobrého donesl.
Z abijačka
začínala pro domácí
už velmi brzy ráno. Bylo třeba zatopit a postavit na plotnu
velké hrnce s vodou. Často se využíval i kotel na horkou vodu,
který stál venku na dvorku. Přichystané musely být různé mísy,
pekáče, kbelíky, nabroušené nože, měchačky, cedníky, mlýnky,
čisté hadry a utěrky. Jedním z prvních, kdo přišel, byl řezník.
Pokračování zabijačky
Donesl si své nástroje, ostré řeznické nože, kolíbku na prejt, nabíječku na jitrnice a
další nezbytné pomůcky. Dostal štamprli na zahřátí, protože venku býval mráz, a
po přivítání se odebral spolu s muži k praseti do chlívku. Tomu se už den předem
nedalo nažrat, aby mělo prázdná střeva. Za zadní nohu mu přivázali provaz,
kterým bylo odvedeno na místo porážky, a poté mu jím byly podtrženy nohy.
Omráčeno bylo přiloženou jateční pistolí k čelu, nebo ranou z kulovnice, dříve
dokonce sekyrou. Následně mu byla přeříznuta krční tepna, aby vykrvácelo. Krev
se chytala do pekáčku, ze kterého se vylévala do kýble, kde se musela do zchladnutí
stále míchat, nejlépe holou rukou, aby se nesrazila.
Zabité prase se položilo do necek, polévalo horkou vodou a sypalo
smůlou. Taháním za dva řetízky, které vedly pod jeho tělem, a škrábacími
kovovými zvonečky se zbavovalo štětin. Když bylo hotovo, připevnila se mezi
zadní nohy rozporka a pomocí kladkostroje se prase vytáhlo vzhůru na trojnožku.
Nožem a opalováním se ještě kůže zbavovala posledních štětin, aby byla dokonale
čistá. V dřívějších dobách bylo povinností vyříznout ze hřbetu zvířete krupon,
nejhodnotnější surovou kůži, a odevzdat ho na jatkách.
Visícímu praseti se odřízla hlava, poté se opatrně po celé délce otevřelo
břicho a vyjmuly se vnitřnosti. Střeva, potřebná pro plnění jitrnic a jelítek se
musela pořádně vyprat. Když byl sníh, tak se zbavená obsahu a obrácená na rub
očistila zprvu v něm a následně se namočila do teplé vody a důkladně propírala.
Voda se měnila vícekrát, dokud střeva přestala být mazlavá a při promnutí jakoby
vrzala. Podobně bylo třeba zbavit nečistot žaludek, do kterého se dávala tlačenka.
Následovalo rozporcování prasete na části určené k okamžitému zpracování a na
části, které se později různým způsobem konzervovali. Ale o tom všem až příště.
„Beatles“ v Drahelčicích
Petra Ďuranová
Všichni příznivci skupiny The Beatles budou mít možnost vrátit se alespoň na několik okamžiků do šedesátých let anglického
Liverpoolu a zaposlouchat se do hudby této legendární skupiny.V sobotu 15. března od 20 hodin v hostinci U Drdů na návsi vystoupí
skupina TheBugles – The Beatles revival. Kapela bude hrát nejen k poslechu, ale i k tanci. Koncert pořádáme pro potěšení a též bychom
rádi navázali na kdysi tradiční josefské zábavy v obci.
The Bugles mají za sebou četné úspěšné koncerty, a to jak v pražských klubech, na firemních akcích, či vystoupení v televizi.
Všichni členové kapely mají dlouhodobé hudební vzdělání. Velkou předností The Bugles je značná vizuální i hlasová podobnost se
slavnou čtyřkou, kterou umocňují jak stylové účesy a kostýmy, tak i do detailu napodobené pódiové představení. Samozřejmostí je i
levoruký baskytarista. A proto zavítejte tento sobotní večer právě do do hostince U Drdů. Určitě nebudete litovat. Vstupné je 100 Kč.
Vstupenky lze zarezervovat na e-mailu: [email protected].
Více o kapele na: www.bugles.cz.
Zde je krátký rozhovor s Milanem Bouškem (Johnem Lennonem).
Milane, kdy vznikla Vaše kapela?
Kapela vznikla v roce 2000 v Praze. Všichni jsme tehdy hráli na housle v orchestru a pro
zábavu si hráli i písničky od Beatles. Na soustředění nás napadlo vzít si s sebou i kytary,
a protože to mělo úspěch, začali jsme se věnovat napodobování skupiny Beatles naplno.
A proč právě Beatles?
Všichni jsme měli rádi Beatles už od dětství a pouštěli si jejich písničky dokola.
Poslouchali jsme i jiné interprety jako Chucka Berryho, Lennyho Kravitze nebo Erica
Claptona, ale Beatles nám byli vždy nejmilejší.
Co je pro The Bugles typické a čím se lišíte od jiných beatles revivalových kapel?
Typické pro The Bugles je kromě klasického 4 členného obsazení a levorukého baskytaristy
i snaha o co nejvěrnější interpretaci originálu, jakou známe z klasické hudby, kde se
hudebníci také snaží o co nejdokonalejší vyznění notového zápisu. Od jiných českých a
slovenských revivalů se lišíme velkou dynamikou hry, nadšením, a mladistvým elánem.
A na závěr, kde jste v minulosti hráli?
The Bugles hráli minulý týden v TV Nova a za celou dobu existence už pro mnoho
českých firem, jmenujme např. Bigboard, ČEZ, ČSOB, Toptrans, ČKD, Baťa atd.
Neopomíjíme ani klubovou scénu – Rockcafé, Limonádový Joe, Futurum, Mandragora
atd. The Bugles byli partnerem výstavy Národního muzea s názvem Beatlemánie od
roku 2009 do roku 2011.
Děkuji za rozhovor.
A tak se těšíme na Vaši účast, doufáme, že atmosférou se přesuneme do již zmiňované Anglie před 40 lety a všichni tak
strávíme příjemný sobotní večer.
Drahelské listy
- 2-
Střípky z naší obce
Petra Ďuranová
Památná lípa v Drahelčicích
S blížícím se prvním jarním dnem se přibližuje otevření ankety, kterou zaštiťuje Nadace Partnerství, Strom roku 2014. Vzhledem k
tomu, že naše lípa má za sebou úctyhodnou historii, vážou se k ní legendy a nejen místní lidé na ni vzpomínají ve svých historkách,
rozhodli jsme se lípu do této prestižní ankety přihlásit a doufat v postup do finále mezi dvanáctku nejlepších. Díky vaší velké podpoře
byla lípa vloni vyhlášena Památným stromem a získala tak, domníváme se, že zcela oprávněně, statut nejvyšší ochrany. Ještě jednou moc
děkujeme. Více informací o anketě lze nalézt na: www.stromroku.cz , kde jsou i výherci minulých ročníků. Letos na jaře její zdravotní
stav opět zkontroluje a případně zdarma ošetří arborista pan K. D. Peřina.
Bezbariérový chodník ulice Úhonická
Tak jak jsme Vás informovali v minulém čísle a slíbili i v petici za zrušení „60tky“ a instalaci „40tky“, nechali jsme zpracovat projekt
chodníku od ulice Na Dráze k ulici U Lípy v zástavbě. Projekt je hotov a získali jsme i nezbytné doporučení Krajské správy a údržby
silnic Středočeského kraje, že tento projekt je realizovatelný a je v pořádku. Nyní je projekt předán obci. Projekt i podklady lze najít na
www.drahelcice-forum.cz odkaz chodník.
Sbírka víček pro Kristýnku pokračuje i v tomto roce
Manželé Kačabovi, rodiče Kristýnky, velmi děkují občanům Drahelčic za nasbíraní úžasných 160 kg víček v loňském roce. A protože
každé víčko pomáhá, noste prosím víčka opět do chodby obecního úřadu. Více informací lze nalézt na www.drahelcice-forum.cz či na
www.facebok.com/vickapomocproKristynku
Komentář k usnesení zastupitelstva obce z ledna 2014 - Odkup síti v lokalitě Malá Růže
V současnosti spolu s panem zastupitelem Lubovským nesouhlasíme s odkupem inženýrských sítí v lokalitě Malé Růže, tak jak je to
navrženo v kupní smlouvě mezi obcí Drahelčice a investorem. Nesouhlasíme se současným návrhem odkupu retenční nádrže, stavby
opevnění koryta, přeložky bezejmenného toku.V případě retenční nádrže nesouhlasíme z důvodu, že současná nádrž je menší, sice
dostačující pro nynější výstavbu, ale v případě další výstavby bude nutno ji dostavět dle původního projektu. Domníváme se, že by
ji obec měla převzít až po této dostavbě. Stavby opevnění koryta a přeložka bezejmenného toku jsou, dle sdělení pracovníků Povodí
stavby, ve vlastnictví Povodí Vltavy. Obec není kompetentní toto převzít.
Informace pro rodiče – zápisy do mateřských škol v okolí Drahelčic
V tabulce najdete termíny zápisů a kontakt na školky v okolí naší obce. Tato tabulka je POUZE informativní a neříká nic o tom, zda je
reálná možnost přijetí dítěte z naší obce v dané školce či zda bude či nebude u nás v obci školka.
Poděkování MŠ Fialka
Velké poděkování za finanční dar v hodnotě 2035 Kč, který jsme získali od Společnosti Příroda pro Drahelčice z výtěžku Předvánočního
koncertu, který se konal 23.12. v kostele v Rudné. Poděkování převzato z: http://fialka.mslaudova.cz/podekovani/
Informace k územnímu plánu
Územní plán obce je jedním z nejdůležitějších dokumentů a určuje funkční využití pozemků na několik let dopředu. Naše obec je nyní
ve fázi, kdy se tvoří nový územní plán, který dle návrhu zadání má prověřit plochy pro jiné využití na území cca 1/3 katastru obce.
Vzhledem k výše uvedenému jsme i jako společnost po poradě s odborníky na tvorbu uzemního plánu dali připomínky k návrhu
zadání, které bylo zveřejněno na úřední desce v říjnu 2013. To, co nám chybělo v návrhu zadání, byly zmínky o prověření současného
územního systému ekologické stability (ÚSES) a i tom, že lípa je památným stromem. Dále jsme rozporovali prověření plochy pro
obytnou výstavbu v lokalitě Pod Hlinistěm, tzn. pod objektem bývalé vysílačky a v lokalitě Višnovka (dle vypořádání připomínek by
tam mohlo vzniknout až deset rodinných domů). K projektu jezdeckého areálu firmy AgroTera máme jedinou výhradu, a sice, že máme
málo informací k tomuto záměru. Chybí zde komplexní studie, tak jako tomu např. bylo v Hostivicích, kde dceřinná společnost PPFka
měla zájem změnit oblast Břví na obytnou zonu.
Poděkování
Děkujeme všem pamětníkům za jejich vzpomínky, rady a připomínky, bez nich by naše listy nebyly. Naším cílem je zmapovat život a
přírodu v naší vesnici, která je sice malá, ale ten život a historii i přírodu měla a má bohatou, a o tyto příběhy se podělit i s Vámi. Rádi
bychom ukázali, že ačkoliv se to třeba nezdá, lesy i pole jsou plné volně se pohybující zvěře, chodívalo se zde hodně i na borůvky, maliny
a dokonce k nám jezdíval i kancléř prezidenta Masaryka na tetřevy, do Drahelské rokle. Dále i historii i zvyky máme bohaté a dle nás
by byla škoda si je nechat pro sebe. V neposlední řadě čerpáme z kronik obce a spolků, které jsou nyní dostupné v Okresním archivu
Praha – západ v Dobřichovicích a i z knih a internetu.
-3-
Spolek Drahelských ochotníků
Jak jsem již psal v minulých
číslech Drahelských listů, pokusili
jsme se v obci znovu oživit tradici
ochotnického divadla. Jako svou první
hru jsme si vybrali „Sněhurku a sedm
trpaslíku“. Tento výběr nebyl náhodný,
ale chtěli jsme navázat na tradici,
kdy právě Sněhurkou tady z největší
pravděpodobností ochotnické divadlo skončilo. Viz dobová
fotka níže na stránce. Naše Sněhurka bude veršovaná a o
to náročnější na znalost rolí, které ovšem umí jen učenlivý
trpaslíci, my ostatní, zaměstnaní a zmítáni povinnostmi
všedních dní dost pokulháváme, a
tak asi nejdůležitější osobou na naší
premiéře bude nápověda.
Další přípravy probíhají
velmi hekticky, šije se opona a
kostýmy, malují se kulisy. Výprava
nebude sice velkolepá, ale domácká a
o to zajímavější. Plánujeme i živou a
dokonce autorskou hudbu.
Tomáš Lubovský
Přijďte se podívat, naše premiéra bude v neděli
23. 3. 2014 v 16:00 hod v sále u Marušky Sulánské, tedy
v pohostinství U Drdů. Termín byl posunut ze soboty
na neděli, abyste nemuseli volit mezi prvním letošním
fotbalovým zápasem na drahelském hřišti a naším
představením.
Vstupné bude dobrovolné.
Těší se na vás celý ochotnický spolek.
Fotografie z lednové zkoušky.
Dobová fotografie představení Sněhurky je z 50tých let. Budeme rádi, když se
poznáte a poznáte i ostatní herce a dáte nám vědět. Také nás zajímá, zda se hrálo
ještě nějaké představení po této Sněhurce. Zprávy o tom nemáme žádné.
Drahelské listy
-4-
Drahelčické kříže
Už proto, že žiji v Drahelčicích krátce, přistupuji k
uvedenému tématu s velkou pokorou a doufám, že se tohoto
nelehkého úkolu zhostím se ctí. Veškeré informace jsem
čerpala převážně z drahelčické kroniky, ze záznamů z období
první republiky, dále z let poválečných a z období kolem roku
osmdesát. Některé údaje jsem získala přímo od pamětníků,
kterým tímto velmi děkuji za ochotu podělit se o trochu
historie z naší obce.
Kdo se ocitne v krajině křesťanských, především
katolických zemí, najde u cest a křižovatek boží muka a sošky
svatých. Symbol kříže mimo svůj vnější význam v sobě skrývá
také zvláštní vnitřní smysl. Má připomínat určitou událost,
čin nebo osobu či postoj. Kříž je pro věřící znamením naděje,
že jsou skrze smrt Ježíše Krista na kříži osvobozeni, spaseni.
O tom, že naši předkové užívali tento symbol jako
samozřejmou součást svého života, je následující záznam
v drahelčické kronice: „Že naše obec byla za dřívějších
dob hodně náboženská svědčí o tom, že na kraji obce před
číslem popisným 31 stojí dřevěný kříž, na němž jest z plechu
zhotovený Kristus, a za obcí, kde jest homolka nasypaná na
níž jest stará lípa, kde stával dříve ve stejné velikosti a podobě
dřevěný kříž v nynější podobě již vyměněn za železný“.
Oba zmíněné kříže v současné době na uvedených
místech již nestojí, nicméně první z nich je uschován
zrenovovaný na půdě domu jedné zdejší rodiny. Kříž stával
- jak je výše uvedeno - před domem č. p. 31, kde dříve
bývalo rozcestí ve směru na Hořelice a Dušníky. Dne 20. 9.
1980 podala žádost o souhlas k obnově kříže Vlastenecká
dobročinná obec baráčníků na zdejší národní výbor. V žádosti
se uvádí roky 1741-1743, kdy byl kříž postaven v upomínku
na ukončení zhoubné morové epidemie, která Drahelčice v
těchto letech zachvátila. Odpověď národního výboru byla
negativní s odůvodněním, že kříž nemá hodnotu
historické památky. Druhý kříž, který stával u naší
památné lípy, byl od poloviny osmnáctého století
také významným rozcestníkem. Cesty se zde dělily
směrem na Úhonice, Hořelice a Beroun.
Možná by mohl být zajímavý výsledek
současného průzkumu, zda kříže znovu na tato
dvě místa instalovat a obnovit tak původní záměr
našich předků.
Další kříž, o kterém je v kronice zmínka,
stojí v jižní straně katastru obce, v místě Bitýň. V
roce 1741, kdy obcí táhla francouzská vojska, zde
bylo mnoho vojáků pohřbeno v souvislosti s morem
a úplavicí. Tento kamenný kříž je zde stále, dá se
k němu dostat příjemnou procházkou směrem od
lípy ke „kůlně“, po polní cestě lemované starými
ovocnými stromy. V současné době je bohužel
kříž zarostlý nálety a je trochu problém jej najít.
Pamětníci rádi vzpomínají na dobu, kdy bylo toto
místo příjemně upravené pro odpočinek a tiché
rozjímání. V knize „Památky kolem nás“ vydané v
roce 1972 je uvedeno, že jako upomínka na Francouze
se zde zachovaly názvy „Francouzské mýto“,což je
název části lesa, kterou Francouzi v letech 17411742 vymýtili a také „Pod Francouzem“, což značí
pole pod vymýceným lesem. Ještě zmíním jednu
Drahelské listy
-5-
Magda Tušlová
zajímavost. Cestou směrem na Bitýň se od dob první republiky
chodívalo o víkendech do vyhlášené hospody U Panenků, kde
se konávala ochotnická představení a sousedská posezení.
Poslední z křížů, o kterém bych se zmínila, stojí mimo
katastr naší obce a byl postaven na památku drahelčického
občana Jana Kučery, který byl dne 22. 9. 1934 zastřelen při
potyčce s hajným. Kříž se nachází dle záznamu v kronice
„asi 100 m od hranic našeho katastru obce Nenačovice,
a to jižně od luk kde jsou nazývány pod houštinami“. Toto
místo bylo místními pojmenováno „U obrázku“ na památku
zastřeleného, jehož portrét někdo namaloval a na místě
neštěstí zavěsil. Sama bych podle popisu k místu určitě
netrefila, ale už jsem domluvená s místní rodačkou, že tam
spolu vyrazíme.
Všechny zmíněné kříže protínaly cesty, které lze
dohledat ve starých katastrálních mapách z osmnáctého
století. V současných mapách již bohužel tyto cesty nejsou
značeny jako turistické, kromě jediné, což je cesta směrem k
„vysílačce“, kde je žlutá turistická značka. Jsem přesvědčena,
že většina z nás by uvítala, kdyby se tyto cesty obnovily
a uzpůsobily pro vycházkové trasy, které vedou mimo
frekventované silnice.
Zvu vás na obhlídku ne mnoha památných míst v
Drahelčicích a okolí, která nám naši předci zanechali. Možná
pak při hlubším zamyšlení lépe pochopíme jejich způsob
života, který zase až tak odlišný od našeho být nemusí.
Historie se totiž v mnohém opakuje....
Podklady dodala Petra Ďuranová, která je získala od Bc.
Tomáše Krákory z Okresního archivu Praha – západ
v Dobřichovicích.
Co žije na polích a lesích v okolí Drahelčic
Kos černý – Turdus merula
Když se Vás někdo zeptá, jaký pták je nejlepším zpěvákem,
zřejmě odpovíte, že slavík. Pro mě je to, ať slavíci prominou, kos.
Vždy se těším na jaro, až ráno za okny a v pozdních procházkách,
kdy se sluníčko chystá ke spánku, uslyším tohoto černého šviháka.
Jeho vábné „dukdukdukduk“ nebo „sríííííííí“(které zní někde
z vyvýšeného místa), varovné a rámusivé „tikstikstikstiks“ je
provoněné příslibem jara. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický.
Kos ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavé na
zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání
celého svého repertoáru neustále opakuje dokola. Složitost a
počet skladeb vzrůstá se stářím kosa.
Kosa můžeme řadit na dva druhy. Původní, lesní populace, se skrývá v jehličnatých a listnatých lesích. A samozřejmě na
kosy, kteří se díky své přizpůsobivosti adaptovali na život v naší
blízkosti. A to po celé Evropě a jižní Asii. Je to částečně tažný pták.
Odlétají jen někteří kosové a to zejména populace lesní.
Délka těla tohoto středně velkého pěvce je 23 – 29 cm a
váží okolo 100 g. Sameček je leskle černý se zlatožlutými kruhy
okolo očí a stejně zbarveným zobákem. Samička je
šedočerná nebo červenohnědá, s flekatou hrudí a
méně nápadnými kruhy okolo očí.
Kos černý si staví obvykle hnízdo nízko
nad zemí. A to v dubnu až červenci. Hnízdo je
hluboká polokulovitá miska. Hnízdní revír je
přísně chráněn, pár kosů nestrpí žádného jiného
kosa. Samička snáší tři až pět modrozelených vajec
s rezavými skvrnami. Kosáčci se líhnou po 13 – 14
dnech. O mláďata se starají oba rodiče a to 13 – 15
dnů na hnízdě. Po jejich vylétnutí z hnízda je ještě
asi dva týdny dokrmují.
A čím se kos živí? Jistě si pamatujete z
různých pohádek, jak kos tahá chudáka žížalu z
půdy. A nikterak se pohádky nepletou. Opravdu,
kos se živí žížalami. Umí ji zhltnout najednou, ale
umí ji i rozdělit na drobné kousíčky a nakrmit jimi
mláďata.
Denisa Pazderová
Do jeho jídelníčku se řadí také červi, brouci a larvy. V létě
žere housenky, ale také naše maliny, třešně a jiné měkké
plody. V pozdním létě, poté co kosové odchovali dvoje i troje
mláďata, přestávají chránit svůj revír. Už nezpívají a neohrožují
vetřelce. Sameček i samička působí unaveně, mají odřené a
opotřebované opeření. Až když poslední mládě opustí hnízdo,
mají čas na hledání potravy pro sebe a nasazení nového opeření
před příchodem zimy.
Ale nepředbíhejme, zima končí a až ráno za rozbřesku
půjdete do práce, do školy, nebo jen tak ven, poslouchejte. To
černý fešák se svým „dukdukdukduk“ vítá jaro.
A na závěr, tenhle znáte? Propustili pana Nováčka z
psychiatrické léčebny. Za pět minut je vystrašený zpět: „Ale
copak, pane Nováčku, vždyť už přeci víte, že nejste žížala, ale
člověk, můžete jít v klidu domů.“ „No, já to vím, vy to víte, ale
ví to i ten kos co sedí na stromě v parku…..?!“
Loutkové divadlo
Nezapomínáme ani na naše nejmenší, od 15 hodin též 15. března se v sále Hostince u Drdů koná loutkové
divadelní představení s maňásky a i herci a muzikou „Jak se hledají princezny“ od divadla Bořivoj.
Za aktivní účasti dětí se trojice zázračných kumpánů snaží osvobodit princeznu z čarodějova zajetí.
Příběh je zpracován podle pohádky „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Inscenace vychází z tradice českého loutkového
divadla. Příběh přináší téma přátelství a kamarádské pomoci v nouzi. Vypráví o lásce, která přece jen „něco stojí“.
Tímto bychom Vaše děti i s Vámi srdečně pozvali na toto představení.
Vstupné rodinné 100 Kč, dítě 30 Kč a dospělí 50 Kč.
Toto vydání pro Vás připravili:
autoři článků a dále :
- Petra Ďuranová, výběr a redakce textů
- Ivan Ďuran, redakce textů
- Taťána Hamouzová, kontrola textů
- Tomáš Lubovský, sesazení a grafická úprava
Fotografie jsou použity z archivu Tomáše Lubovského a občanů Drahelčic.
Vyšlo v Drahelčicích dne 12. 3. 2014 nákladem 260 výtisků.
Drahelské listy
Děkujeme za Vaši pozornost a přízeň.