Česká republika a znalostní ekonomika - Lide na UHK

Česká republika a znalostní ekonomika - Lide na UHK

Česká republika a znalostní ekonomika
Vladimír Bureš, Ladislav Hájek
Fakulta informatiky a managementu, Univerzita Hradec Králové
Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové
[email protected]; [email protected]
Abstrakt. Znalostní ekonomika je velmi frekventovaný pojem nejen mezi ekonomy, ale také
mezi politiky nebo médii. Z tohoto důvodu je příspěvek rozdělen do dvou částí. Zatímco první
část pohlíží na vybrané aspekty znalostní ekonomiky v České republice z ekonomického úhlu
pohledu, druhá část představuje základní strategické dokumenty národní úrovně, které mají
souvislost se znalostní ekonomikou.
1 Úvod
Česká republika (ČR) se jako většina evropských zemí snaží přiblížit co nejvíce tzv.
„znalostní ekonomice“. Co tato snaha ovšem v praxi znamená a jaká je úspěšnost tohoto
procesu? Úspěšný rozvoj znalostní společnosti a v jejím rámci znalostní ekonomiky se
opírá o několik základních oblastí. Patří mezi ně například sféra vědy, vědeckého
poznání a výzkumu, oblast vzdělávání nebo problematika inovací a inovativního
podnikání (Čechák, 2006). Tento příspěvek se proto zaměřuje na popis situace v ČR na
národní úrovni, jak je popsaná v (Bureš, 2007).
2 Znalostní ekonomika a ČR
V současnosti existuje několik přístupů, na základě kterých je možné sledovat stav
znalostní ekonomiky v jednotlivých zemích. Vlastní přístup má například OECD nebo
Světová banka. Tento příspěvek je postaven na pilířích a příslušných ukazatelích, které
jsou monitorovány právě Světovou bankou. Ta za účelem ohodnocení připravenosti
jednotlivých zemí na znalostní ekonomiku a sledování vývoje v této oblasti vytvořila
metodiku Knowledge Assessment Methodology (KAM). Metodika obsahuje 81
strukturálních a kvalitativních proměnných, na základě kterých je možné měřit výkon
132 zemí (KAM, 2007) v rámci čtyřech pilířů znalostní ekonomiky. Těmito pilíři jsou
(Chen, 2005):
ƒ ekonomické a institucionální podmínky,
ƒ vzdělávání,
ƒ inovace,
ƒ informační a komunikační technologie.
Je zřejmé, že není nutné uvádět zde všech 81 proměnných, se kterými metodika pracuje.
Pro utvoření lepší představy o obsahu metodiky jsou zde uvedeny vybrané příklady
proměnných v rámci jejich rozdělení do sedmi základních skupin (viz tabulka 1).
Tabulka 1. Příklady proměnných metodiky KAM
Skupina
Příklady sledovaných ukazatelů
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Celková výkonnost
ekonomiky
• průměrný roční růst hrubého domácího produktu
v průběhu stanoveného období,
• výše hrubého domácího produktu na obyvatele
v daném roce,
• absolutní výše hrubého domácího produktu,
• index lidského rozvoje, který je založen na sledování
tří hlavních indikátorů (dlouhověkost, vzdělanost a
životní standard),
• míra nezaměstnanosti,
• míra zaměstnanosti v oblasti poskytování služeb atd.
Podmínky pro podnikání
• celní a ostatní bariéry mezinárodního obchodu,
• mezinárodní obchod (objem vývozu a dovozu zboží a
služeb),
• úroveň ochrany intelektuálního vlastnictví,
• spolehlivost jednotlivých bank,
• podmínky pro vznik podniku a udělování povolení k
podnikání,
• platba daní a daňové zatížení atd.
Vládní systém
• efektivnost vlády,
• kvalita regulací (např. bankovní dozor, kontrola cen,
zátěž při realizace mezinárodní obchodu, apod.),
• právní předpisy,
• politická stabilita,
• kontrola korupce,
• svoboda tisku atd.
Inovační systém
•
•
•
•
Vzdělávání
•
•
•
•
Rozdíly mezi pohlavími
(gender)
• poměr žen na celkové pracovní síle,
• počet míst v parlamentu, které jsou obsazeny ženami,
• počet žen studujících na středních nebo vysokých
školách atd.
patentové a licenční poplatky,
počet výzkumníků ve výzkumu a vývoji,
celkové výdaje na výzkum a vývoj,
spolupráce v rámci výzkumu mezi univerzitami a
komerční sférou,
• počet článků ve vědeckých a technických časopisech
atd.
míra gramotnosti dospělých,
průměrná délka studia,
přístup k internetu na školách,
veřejné výdaje na vzdělávání atd.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Informační a komunikační
technologie (ICT)
•
•
•
•
•
•
počet telefonů na tisíc obyvatel,
počet mobilních telefonů na tisíc obyvatel,
počet osobních počítačů na tisíc obyvatel,
počet uživatelů internetu na deset tisíc obyvatel,
počet poskytovatelů přístupu na internet,
výdaje na informační a komunikační technologie jako
procento HDP atd.
V rámci metodiky KAM jsou vytvářeny indexy, které jsou následně využity
k porovnání jednotlivých ekonomik. Těmito indexy jsou Znalostní index (KI –
Knowledge Index) a Index znalostní ekonomiky (KEI – Knowledge Economy Index).
Zatímco index KI ukazuje všeobecnou schopnost země vytvářet, přijímat a rozšiřovat
znalosti, tzn. její potenciál v rozvoji znalostí, index KEI bere v úvahu, zda dané
prostředí napomáhá efektivnímu využití znalostí k rozvoji ekonomiky. Pro výpočet
indexů KI a KEI je každý pilíř znalostní ekonomiky zastoupen třemi klíčovými
proměnnými (např. u vzdělání jsou těmito proměnnými míra gramotnosti dospělých,
poměr středoškolských a poměr vysokoškolských studentů, u informačních a
komunikačních technologií jsou těmito klíčovými proměnnými počet telefonů na tisíc
obyvatel, počet osobních počítačů na tisíc obyvatel a počet uživatelů internetu na deset
tisíc obyvatel). Zobrazování skóre je pak vytvářeno ve dvou verzích. První verze, která
je výchozí, vypočítává vážené skóre. Zde jsou klíčové proměnné u inovací váženy
populací země. Druhá verze je pak nevážená, protože tyto proměnné jsou brány
v absolutní výši. Důvodem vytvoření těchto dvou verzí je skutečnost, že u inovací záleží
mimo jiné na absolutní velikosti dostupných zdrojů. U produkce nových znalostí hrají
totiž důležitou roli výnosy z rozsahu a fakt, že znalosti nejsou používáním
spotřebovávány (KAM, 2007). Lidnaté země s velkým objemem inovací jako Indie
nebo Čína tak mohou vykazovat u vážené a nevážené verze velmi rozdílné výsledky.
Následující obrázky nastiňují výsledky, kterých dle Světové banky dosahuje ČR.
Obrázky a tabulky jsou ponechány v originálním znění tak, jak je nabízí webové stránky
Světové banky. Obrázek 1 ukazuje porovnání vývoje základních pilířů (viz výše).
Obrázek představuje váženou verzi, ve které je srovnáván stav v roce 1995 (přerušovaná
čára) s posledními naměřenými daty (plná čára). Poslední naměřená data jsou u každého
indexu z jiného roku – většinou se jedná o roky 2004-2006 (detailní informace je možné
nalézt na (KAM, 2007)). Z obrázku je zřejmé, že vývoj je u třech pilířů možné vnímat
pozitivně, jelikož se situace v ČR v tomto směru zlepšuje (hodnota ukazatele roste).
Pouze ekonomický a institucionální režim vytváří podle Světové banky v současné době
horší podmínky pro znalostní ekonomiku, než tomu bylo v roce 1995.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Obrázek 1. Srovnání pilířů znalostní ekonomiky pro ČR (převzato z (KAM, 2007))
Obrázek 2 ukazuje vývoj u vybraných ukazatelů. Vlastnosti grafu jsou stejné, jako u
grafu předchozího, tzn. je vážený a porovnává poslední naměřená data (plná čára) a
situaci v roce 1995 (přerušovaná čára). Z grafu jsou opět patrné některé zajímavé
skutečnosti. Výraznou změnu je možné zaznamenat u tarifních a ostatních bariér. Oproti
předchozímu období vzrostl také počet udělených patentů nebo gramotnost dospělé
populace. Velký nárůst, který se dal vzhledem k vývoji na trhu informačních a
komunikačních technologií předpokládat, zaznamenal také počet uživatelů telefonních
přístrojů.
Obrázek 2. Srovnání vybraných ukazatelů pro ČR (převzato a upraveno z (KAM, 2007))
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Obrázek 3 nastiňuje vývoj indexů KEI a KI. Zatímco dolní sloupec ukazuje stav v roce
1995, horní sloupec představuje poslední měření. Z grafu je také patrný vývoj pilířů, jak
byl popsán výše. U obou indexů je možné spatřit mírné zlepšení, v porovnání s jinými
státy Evropské unie (EU), zvláště pak se státy severní Evropy, je však stále co dohánět
(viz obrázky 4 a 5 a tabulky 2 a 3). V této souvislosti je nutné poznamenat, že
srovnatelnost dat v oblasti jednotlivých znalostních ekonomik byla do nedávné doby
omezena, jelikož teprve v posledních letech došlo k postupné harmonizaci používané
metodologie, zejména v rámci šetření prováděných pod gescí OECD a EUROSTATu
(podle (Kadeřábková, 2006)).
Obrázek 3. Vývoje indexů KI a KEI v ČR (převzato z (KAM, 2007))
Obrázek 4: Index KEI u vybraných států EU (převzato a upraveno z (KAM, 2007))
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Tabulka 2: Hodnoty jednotlivých ukazatelů indexu KEI (převzato z (KAM, 2007))
Obrázek 5: Index KI u vybraných států EU (převzato a upraveno z (KAM, 2007))
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Tabulka 3: Hodnoty jednotlivých ukazatelů indexu KI (převzato z (KAM, 2007))
Z důvodu rozsahového omezení tohoto příspěvku jsou následující odstavce zaměřeny na
popis situace ČR pouze v rámci celkové výkonnosti ekonomiky a podmínek pro
podnikání a inovačního systému.
2.1 Celková výkonnost ekonomiky a podmínky pro podnikání
2.1.1 Výkonnost ekonomiky ČR
V 90. letech vykazovala ekonomika ČR nízkou výkonnost měřenou růstem reálného
hrubého domácího produktu (HDP). Po hospodářské recesi v letech 1997 - 1998 došlo
k postupnému oživení hospodářského růstu. V posledních několika letech je tempo
růstu české ekonomiky podstatně rychlejší než je průměr zemí EU. V roce 2005 i 2006
činilo tempo růstu HDP ČR 6,1 %, což je nejvyšší růst dosažený za celé období od
počátku ekonomické transformace. Objem vytvořeného HDP v roce 2006 (v běžných
cenách) dosáhl 3 204,1 mld. Kč. V roce 2005 dosáhl HDP v běžných cenách na 1
obyvatele ČR 290 232 Kč, tj. 17 285 USD (v paritě kupní síly) (ČSÚ, 2007).
Vedle zrychleného tempa růstu se v meziročním srovnání zlepšil také vývoj struktury
výdajových položek hrubého domácího produktu. Rostly zejména výdaje na investice
a při vysoké dynamice obratu zahraničního obchodu bylo dosaženo předstihu růstu
vývozu před dovozem. Nenaplnily se obavy z rychlého cenového růstu po vstupu do EU
a snížila se i míra nezaměstnanosti. Z hlediska vnějších podmínek působil vstup do EU
příznivě na růst obratu zahraničního obchodu. Nepříznivý vliv na naši ekonomiku měl
růst cen ropy a některých dalších surovin.
Od roku 2000 byla zdrojem hospodářského růstu především domácí poptávka podmíněná
domácí spotřebou. Výdaje na konečnou spotřebu představují spotřebu hrazenou z
disponibilních důchodů domácností, vládních institucí a neziskových institucí sloužících
domácnostem. Rozhodující postavení zde mají výdaje domácností na konečnou spotřebu,
které představují kolem 70 % celkových výdajů na konečnou spotřebu a více než 50 %
hrubého domácího produktu. Tvorba hrubého fixního kapitálu zahrnuje hodnotu pořízeného
hmotného i nehmotného investičního majetku. (Hájek a kol., 2005)
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Růst HDP po roce 2000 byl podmíněn rovněž příznivějším makroekonomickým
prostředím. V důsledku toho došlo k oživení investiční aktivity a pokračoval příliv přímých
zahraničních investic. Výdaje na tvorbu hrubého kapitálu se zaměřovaly především do
strojů a zařízení. Tyto investice byly pořizovány z velké části dovozem ze zahraničí.
Zpomalení růstu HDP v roce 2002 bylo ovlivněno především zpomalením růstu světové
ekonomiky, ale také rychlým posilováním kurzu koruny. Mírně klesl příspěvek tvorby
hrubého kapitálu, prohloubil se negativní příspěvek zahraničního obchodu, ale vzrostl
význam konečné spotřeby jako hlavního nositele hospodářského růstu.
K největším změnám ve struktuře makroekonomického produktu došlo v roce 2004,
kdy se výrazně snížil příspěvek spotřeby k růstu HDP, ale podstatně vzrostl příspěvek
tvorby hrubého kapitálu a zahraniční obchod. Zvýšená investiční aktivita se projevovala
především v oblasti dopravní infrastruktury, výrobních i nevýrobních kapacit
zahraničních investorů a v bytové výstavbě.
V odvětvové struktuře HDP (v běžných cenách) se zvýšil podíl průmyslu na 32,6 %,
z toho zpracovatelského na 27,0 %. Podíl sektoru služeb na tvorbě HDP dosáhl
60,1 %, sektoru zemědělství 2,8 % a stavebnictví 6,3 %. Struktura ekonomiky ČR byla
tak již v roce 1993 transformována na strukturu založenou na službách. Na rozdíl od jiných
průmyslově vyspělých zemí však bylo této strukturální změny na počátku 90. let
dosaženo především v důsledku absolutního poklesu průmyslové a zemědělské výroby
při současném absolutním vzestupu sektoru služeb. Až od druhé poloviny 90. let
dochází postupně k rychlejší reálné restrukturalizaci při diferencovaném růstu
průmyslové výroby. Pozitivním jevem ve vývoji české ekonomiky po roce 2000 bylo to,
že růst hrubého domácího produktu byl zajištěn výhradně růstem produktivity práce,
jejíž roční tempo růstu od roku 2003 je vyšší jak 4 % .
Na trhu práce v roce 2004 došlo ke snížení míry ekonomické aktivity, tj. k poklesu
podílu počtu ekonomicky aktivních osob na počtu všech osob 15 a víceletých, a to na
59,2 %. Obecná míra nezaměstnanosti, tj. podíl počtu nezaměstnaných na celkové
pracovní síle dosáhla 8,3 %. Tento vývoj byl ovlivněn především zvýšením počtu
studentů vysokých škol. Meziročně se snížil počet pracovníků v národním hospodářství
na 4 706,6 tisíc osob (z toho žen bylo 43,4 %) a míra zaměstnanosti klesla na 54,3 %.
Zaměstnanost meziročně poklesla v primárním a sekundárním sektoru, ale mírně
vzrostla v terciárním sektoru. Podíl služeb na celkové zaměstnanosti vzrostl na 56,5 %,
což je stále méně než v zemích EU-15, kde se tento ukazatel pohybuje okolo 69 %.
V důsledku pokračující restrukturalizace ekonomiky narůstala míra registrované
nezaměstnanosti, která v únoru 2004 dosáhla 10,9 %. Meziroční nárůst registrované
nezaměstnanosti se po dosažení uvedeného maxima postupně snižoval především
v důsledku rychlejšího hospodářského růstu, který vyvolal tvorbu nových pracovních
míst. Míra registrované nezaměstnanosti klesla ke konci roku 2004 na 9,5 % (popř.
10,3 % podle metodiky užívané v předchozích letech). S růstem ekonomiky docházelo
k dalšímu postupnému snižování míry nezaměstnanosti, která na konci roku 2006 klesla
pod 8 %.
Průměrná míra inflace zůstává od roku 2002 na nízké úrovni. Např. v roce 2003 činila
jen 0,1 %, v roce 2004 2,8 %, v roce 2005 1,9 % a v roce 2006 1,7 %. V inflaci se
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
odrazil růst cen potravin, zatímco dopad růstu cen energetických surovin a kovů na
světových trzích byl na domácím trhu tlumen sílícím kurzem koruny k americkému
dolaru. Proti růstu cen působilo i silné konkurenční prostředí na domácím trhu (ČNB,
2006).
Index lidského rozvoje (HDI – Human Development Index) vyjadřuje průměrnou, v
dané zemi dosaženou úroveň kvality života ve třech základních oblastech lidského
rozvoje:
• Délka života a zdravý životní styl (očekávaná délka života při narození).
• Vzdělanostní úroveň (úroveň gramotnosti dospělé populace a přístup k
základnímu, středoškolskému a vysokoškolskému vzdělání).
• Dosažená životní úroveň (HDP na obyvatele v paritě kupní síly v USD).
Podle zprávy OSN (HDR, 2006) se ČR v roce 2004 umístila v HDI na 30. místě (na 1.
místě se umístilo Norsko s HDI 0,965, HDI ČR činil 0,885), zatímco v HDP na
obyvatele byla ČR až na 40. místě.
2.1.2 Podmínky pro podnikání v ČR
Světová banka hodnotí podmínky pro podnikání podle 10 různých kritérií. Těmito
kritérii jsou podmínky pro vznik podniku, udělování povolení k podnikání, regulace
zaměstnanosti, získávání úvěru, ochrana investorů, platba daní, vynutitelnost smluv,
podmínky pro ukončení podnikání, registrace vlastnictví a zahraniční obchodování. ČR
se ve zprávě Světové banky z roku 2006 umístila na 52. místě v rámci 172 hodnocených
zemí světa (World Bank, 2006).
Zlepšující se podnikatelské prostředí má příznivý vliv na ekonomický růst ČR
především od roku 2000. Zlepšování podmínek pro podnikání v ČR zahrnuje opatření
ke zkrácení času potřebného pro založení firmy (vytvoření jediného kontaktního místa
pro podnikatele od poloviny roku 2006). V roce 2002 bylo k založení firmy zapotřebí
v průměru 42 dnů, v roce 2007 již jen 24 dnů a výdaje s tím spojené představovaly
v průměru 10 600 Kč.
Dalšími prvky, které by měly zlepšit podnikatelské prostředí v ČR patří novela zákona o
konkurzu a vyrovnání, opatření k účinnějšímu fungování státních institucí a soudnictví,
snižování daní ze zisku podniků a stanovení horní hranice pro příspěvky podnikatelů na
sociální i zdravotní pojištění. Všechny výše naznačené body jsou všeobecně
akceptovány, ale přeceňována je úloha zdanění.
Celková míra zdanění v ČR je dnes nižší než ve většině zemí EU. V roce 2006 činila
sazba daně ze zisku 24 %, ale tzv. efektivní míra zdanění se pohybuje přibližně na
úrovni 17 %. Podle návrhů vlády z roku 2007 se bude i nadále snižovat nominální sazba
daně z příjmu právnických osob, ale průměrné reálné zdanění však může při novém
a jednoznačném vymezení daňových nákladů a snížením daňových úniků stoupnout.
V rámci přímých daní se může prosadit tendence ke zvýšení daně z majetku (podobně
jako v zemích OECD a EU). Snížení výše příspěvku na sociální a zdravotní pojištění by
bylo pravděpodobně spojeno se zvýšením daňové sazby v nejvyšším příjmovém pásmu.
Snížil by se tak současně prostor pro daňové úniky související s utvářením fondů na
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
sociální a zdravotní pojištění. Zabránilo by se tím i zvýhodňování osob samostatně
výdělečně činných (Bronchi, 2001).
Při mezinárodním srovnávání tzv. složené daňové kvóty (poměr daňového výnosu včetně
příspěvků na sociální a zdravotní pojištění ve vztahu k HDP v procentech) dochází
k velkému zkreslení při mezinárodním srovnávání údajů zjišťovaných v jednotlivých
zemích různou metodikou. Mezinárodní instituce (OECD a Eurostat) provedly ke konci
roku 2004 revizi metodiky výpočtu celkové míry zdanění podle složené daňové kvóty.
Sjednocením metodiky došlo ke změnám při výpočtu celkových daňových příjmů i
HDP. V případě ČR došlo k poměrně velkému nárůstu HDP např. zahrnutím dříve
opomíjených nebo podhodnocených položek jako je amortizace dopravních sítí, služeb
spojených s bydlením apod. (Hájek, 2006). Dále došlo k uplatnění jednotné metodiky i
při výpočtu celkových daňových příjmů. Podle revidovaných údajů tak klesla složená
daňová kvóta ČR v roce 2003 přibližně na 35 % (z EU-15 mělo nižší daňové zatížení
pouze Irsko, z nových členských zemí Slovensko a Pobaltské státy) a v roce 2006 činila
přibližně 34,4 % ve vztahu k HDP (Vintrová, 2004).
ČR je malá, ale vysoce otevřená ekonomika, která se podílí na světovém počtu obyvatel
jen 0,2 %, ale podíl obratu našeho zahraničního obchodu na světovém obchodu
dosahuje 0,7 %. Míru otevřenosti naší ekonomiky vyjadřuje vysoký podíl hodnoty
vývozu zboží na hrubém domácím produktu, který v roce 2004 v běžných cenách dosáhl
62,3 %, u dovozu pak 63,1 %.
V roce 2004 v důsledku rychlejšího růstu vývozu před dovozem došlo k podstatnému
snížení deficitu obchodní bilance. Tento příznivý vývoj byl kromě jiného podmíněn
vstupem ČR do EU 1. 5. 2004. Dalším důležitým faktorem růstu našeho zahraničního
obchodu je růst produkce a konkurenceschopnosti odvětví, do kterých směřoval
v předchozích letech velký objem přímých zahraničních investic. Týká se to především
výroby dopravních prostředků, telekomunikačních zařízení, spotřební elektroniky
a výpočetní techniky. Na vývoz z ČR dále příznivě působí rychlý ekonomický rozvoj
v zemích střední a východní Evropy. V roce 2005 a 2006 skončila obchodní bilance ČR
po dlouhém období deficitů zahraničního obchodu přebytkem vývozu nad dovozem.
Výsledky zahraničního obchodu byly ovlivněny příznivým cenovým vývojem na
zahraničních trzích. Po roce 2000 jsme dosahovali každoročně lepší cenové relace (T/T
– Terms of Trade) v zahraničním obchodě na základě rychlejšího růstu cen vývozu před
cenami za dovoz. V dovozu rostly nejvíce ceny surovin, naopak pokles zaznamenaly
ceny strojů, dopravních prostředků a průmyslového spotřebního zboží. Z hlediska
teritoriální struktury jsme s vyspělými tržními ekonomikami v roce 2004 realizovali
86,7 % celkového obratu našeho zahraničního obchodu, v jehož rámci je rozhodující
obchod se zeměmi EU, které se podílejí na našem zahraničním obchodu 78,8 %.
Při analýze podmínek pro podnikání stojí v popředí zájmu investorů politická stabilita,
institucionální stabilita (vynutitelnost práva, daňový systém, byrokracie a korupce) a
ekonomická stabilita charakterizovaná vývojem hlavních makroekonomických
ukazatelů, které vypovídají o dosažené úrovni ekonomiky a naznačují příležitosti i
rizika podnikání v ČR.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
2.2 Inovační systém
Význam inovací pro národní ekonomiky roste. Podle generálního ředitele společnosti
Microsoft pro ČR Michala Čupy je vývoj v této oblasti zřejmý. Zatímco prvních dvacet
let 20.století přineslo více inovací než celé 19. století, přinese 21. století více inovací,
než celá dosavadní historie lidstva. Rostoucí význam je patrný také z diskuzí odborníků,
kteří stále častěji deklarují, že v blízké budoucnosti bude u každého produktu k nálepce
„Made in...“ přidána také nálepka „Invented in...“.
Evropská komise (podle (NIS, 2004)) definuje inovaci následujícím způsobem:
„Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů,
vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace
práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly.“ Podle (Kadeřábková a kol.,
2006) mohou být inovační činnosti představovány různými druhy aktivit a činností:
• Výzkum a experimentální vývoj (VaV) – tvůrčí práce konaná na systematickém
základě za účelem zvýšení znalostí, včetně znalostí o člověku, kultuře a
společnosti, a použití znalostí k vytvoření nových aplikací.
• Pořízení nehmotné techniky a know-how – patenty, nepatentované vynálezy,
licence, know-how, obchodních značky, vzory, modely a počítačové a ostatní
vědecké a technické projekty.
• Pořízení hmotné techniky – pořízení strojního zařízení a vybavení se zlepšeným
technickým výkonem (včetně jednotného programového vybavení), spojené s
technickými výrobkovými nebo procesními inovacemi, které firma realizuje.
• Nástrojové vybavení a průmyslové inženýrství – změny ve výrobních postupech
a v postupech kontrol jakosti, v metodách, normách a v souvisejícím
programovém vybavení požadovaném k produkování technicky nových nebo
zlepšených výrobků, nebo k použití technologicky nových nebo zlepšených
procesů.
• Průmyslový design jinde nejmenovaný – plány a návrhy zaměřené na
definování postupů, technických specifikací, provozních funkcí nezbytných k
výrobě technicky nových výrobků a realizaci nových procesů.
• Nabytí ostatního investičního majetku – pořízení budov nebo strojů, nástrojů a
vybavení (s nulovým zlepšením v technickém výkonu), které jsou požadovány
pro realizaci technicky nových nebo zlepšených výrobků nebo procesů
(příkladem může být modelovací nebo balící stroj pro výrobu a dodávání
technicky zlepšeného přehrávače CD, resp. DVD).
• Příprava a zahájení výroby – zahrnuje například modifikace výrobku nebo
procesu, přeškolování personálu na novou techniku nebo na používáni nových
strojů a jakoukoliv experimentální výrobu, která nebyla zahrnuta ve VaV.
• Marketing pro nové nebo zdokonalené výrobky – činnosti spojené s uvedením
technicky nového nebo zdokonaleného výrobku na trh (např. příprava na
průzkum trhu, testování trhu a spuštění reklamní kampaně – nepatří sem však
vytváření distribuční sítě pro tržní inovace).
• Průmyslový design (třebaže je uveden výše ve stejné podčásti jako zařízení a
technika uplatňovaná v průmyslu a zahájení výroby) - může se také stát součástí
výchozí koncepce výrobku nebo procesu, tzn. zahrnovat VaV, neboli může být
potřebný pro odbyt technicky nového nebo zlepšeného výrobku. Činnosti
spojené s uměleckým designem jsou inovační činnosti, jestliže byty vykonány
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
•
•
na technicky novém nebo zlepšeném výrobku nebo procesu. Nejsou to inovační
činnosti, jestliže byly podniknuty pro jiný esteticky zdokonalený výrobek,
například výhradně ke zlepšení vzhledu výrobku bez jakékoliv objektivní změny
v jeho výkonu.
Školení – inovační činnost, pokud je požadováno pro realizaci technicky nového
nebo zlepšeného výrobku nebo procesu. Školení ve firmě není inovační činnost,
pakliže je vykonáno pouze v souvislosti s organizační inovací nebo jiným
esteticky zlepšeným výrobkem nebo když není orientováno na specifické
zlepšení produktivity na úrovni firmy.
Software – vývoj, pořízení, úprava a užiti programového vybavení. Na jedné
straně, vývojově nový nebo podstatně zlepšený software, buď jako komerční
výrobek nebo určený k využití jako vnitropodnikový proces (inovace ve svém
vlastním oprávnění), zahrnuje VaV a řadu post VaV činností. Na straně druhé
mnoho inovačních činností vykonávaných pro jiné inovace zahrnuje použití
softwaru jakožto procesu a zahrnuje tedy i jeho zakoupení a přizpůsobení.
V oblasti inovací se běžně sledují vstupy do systému (např. ve formě množství výdajů
na VaV nebo počtu pracovníků ve VaV) a výstupy ze systému (např. ve formě počtu
publikovaných článků nebo počtu patentových přihlášek u patentových úřadů).
Na následujících obrázcích je nastíněna situace v oblasti inovací v ČR. Obrázek 6
ukazuje výkonnost ČR v oblasti inovací v porovnání s ostatními evropskými zeměmi.
Toto porovnání je založeno na souhrnném inovačním indexu (SSI) a jeho relativní
změně. Tento index je založen na systému hodnocení nazvaném Evropský inovační
zpravodaj (European Innovation Scoreboard, EIS). Index se vypočítává na základě
hodnot několika indikátorů z oblastí jako jsou lidské zdroje, tvorba poznatků, přenos a
využití poznatků a financování inovací, inovační výstupy a trhy. Z obrázku 6 je patrné,
že se ČR nachází spolu s Itálií, Estonskem a Rakouskem v kvadrantu, který je
označován jako „čekárna na zázrak“. U těchto zemí je velikost SSI nižší, než je
evropský průměr (přerušovaná čára), a procento relativní změny je také nepatrné.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Obrázek 6: Souhrnný inovační index a jeho relativní změna (převzato z (Rektořík, 2005))
Na dalších obrázcích je možné vidět vývoj situace v ČR na straně vstupů. Konkrétně
obrázek 7 znázorňuje vývoj výdajů na VaV, a to rozdělený především na veřejné
rozpočty a podnikatelský sektor. Celkové výdaje na VaV jsou vkládány
z podnikatelského sektoru, vládního sektoru, vyššího odborného a vysokého školství a
soukromého neziskového sektoru. Je zřejmé, že v porovnání s ostatními státy západní
Evropy je zde stále deficit finančních zdrojů investovaných do VaV.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Obrázek 7. Výdaje na VaV podle finančních zdrojů v % HDP v období 1995 – 2003 (převzato z (NRP,
2007))
V rámci ČR je možné sledovat inovace také v rámci jednotlivých krajů. Zatímco veřejné
výdaje na VaV v rámci jednotlivých regionů ukazuje obrázek 8, obrázek 9 a s ním
související tabulka 4 znázorňují počet pracovníků VaV v rámci krajů.
Ve ře jné v ýdaje na VaV za období 2000 - 2004 podle krajů
hl. m. Praha
1,89%
1,60%
2,30%
Jihomoravský
1,40%
Středočeský
1,23%
Moravskoslezský
3,35%
Jihočeský
3,60%
Olomoucký
Pardubický
7,35%
Plzeňský
Zlínský
62,02%
13,04%
Liberecký
Ústecký
Královéhradecký
V ysočina
Karlovarský
Obrázek 8. Veřejné výdaje na VaV za období 2000-2004 podle krajů (převzato z (Ježek, 2006))
Počet pracovníků v oblasti VaV v jednotlivých krajích v roce 2003
24000
22000
20000
18000
16000
14000
Počet
12000
pracovníků
10000
8000
6000
4000
2000
0
Pha StČ
JČ
PL
KV
UL
LI
KH
PD
VY
JM
OL
ZL
MS
Kraj
Obrázek 9. Počet pracovníků v oblasti VaV v krajích v roce 2003 (převzato z (SRJK, 2007))
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Tabulka 4. Zaměstnanci ve VaV v krajích v roce 2003 (převzato z (SRJK, 2007))
Zaměstnanci VaV k 31. 12. (ve fyzických osobách)
ČR, kraje
2001
celkem
Česká republika
Hl. m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
51 939
21 122
4 159
1 859
1 838
232
1 018
1 464
1 547
2 031
546
9 128
1 868
1 440
3 687
2002
z toho
ženy
19 027
8 938
1 124
713
593
107
419
426
505
555
108
3 163
759
311
1 307
celkem
53 695
21 567
4 738
1 920
2 152
183
916
1 542
1 658
2 159
752
9 114
1 998
1 651
3 345
2003
z toho
ženy
19 451
9 096
1 351
742
713
75
330
430
514
617
126
3 157
700
375
1 224
celkem
55 699
22 313
5 256
2 068
1 733
293
800
1 554
1 826
2 138
685
9 517
2 206
1 644
3 667
z toho
ženy
19 578
8 998
1 451
775
436
98
296
439
601
607
124
3 360
847
367
1 180
Jak již bylo uvedeno, na straně výstupů se velmi často sleduje počet publikací a
patentových žádostí (nebo udělených patentů) dané země. V rámci ČR je možné podívat
se opět na situaci v rámci jednotlivých krajů (resp. regionů). Informace o publikacích na
obrázku 10 byly čerpány z databáze Web of Science za roky 1994 – 2004. Údaje o
patentech udělených českým autorům v ČR v letech 1994 – 2004 na obrázku 11 poskytl
Úřad průmyslového vlastnictví a informace o patentových přihláškách u Evropského
patentové organizace na obrázku 12 jsou z databáze Eurostatu. K obrázkům je možné
ještě dodat, že co do oborů, nejvíce se publikovalo v oblastech fyzika, chemie, klinická
medicína nebo materiálové vědy a patenty na ÚPV byly nejvíce udělovány (podle tříd
IPC) v chemii a hutnictví, resp. průmyslové technice a dopravě. Na obrázku 12 u
patentových žádosti u EPO je rozdělení regionů jiné, jelikož Eurostat pracuje s regiony
určité velikosti. Místo 14 krajů tak sleduje 8 regionů (např. region Severovýchod je
složen z krajů Pardubického, Královehradeckého a Libereckého, zatímco region
Moravskoslezsko odpovídá jedinému kraji stejného jména).
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Obrázek 10. Počet publikací v krajích ČR (zpracováno podle (Vaněček, 2006))
1020
1200
1000
375
271
175
171
162
158
148
120
108
43
200
90
400
246
600
455
800
Ka
rlo
va
rs
J
i
Kr
ho ký
ál
č
e
ov
eh ský
ra
de
c
Vy ký
so
č
O
lo ina
m
ou
ck
ý
Ú
st
ec
ký
Zl
ín
sk
Pl
ý
ze
ňs
k
Li
be ý
re
ck
Pa
ý
rd
ub
St
ick
ý
M řed
oč
or
av
es
sk
ký
os
le
Ji
zs
ho
k
m
or ý
av
sk
ý
Pr
ah
a
0
Obrázek 11. Počet patentů ÚPV v krajích ČR (zpracováno podle (Vaněček, 2006))
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
236
250
133
160
200
76
71
63
100
74
150
17
50
Pr
ah
a
Se
ve
ro
zá
pa
d
St
ře
dn
íČ
ec
hy
J ih
oz
áp
ad
St
ře
dn
íM
or
M
av
or
a
av
sk
os
le
zs
ko
Se
ve
ro
vý
ch
od
J ih
ov
ýc
ho
d
0
Obrázek 12. Počet patentových žádostí u EPO (zpracováno podle (Vaněček, 2006))
Z výše uvedených obrázků je možné učinit několik závěrů a nabídnout některá
doporučení, která mohou situaci ČR zlepšit. Předně je zřejmé, že ČR výrazně zaostává
v podpoře VaV. Cíl z Barcelonského summitu v roce 2002, stavující výši podílu výdajů
VaV na HDP v EU na úroveň tří procent, je pro ČR velmi vzdálený. Naštěstí pro ČR je
tento cíl stále častěji považován nejen za nerealistický, ale je dokonce zpochybňována i
jeho potřebnost. Zdrojem pochyb je totiž otázka, zda ekonomická konkurenceschopnost
a rostoucí produktivita skutečně závisejí na vysokých úrovních VaV realizovaného
v Evropě (Kadeřábková, 2006). Nicméně i tak v současnosti v ČR chybí ostřejší cílení
dotací na dosahování jednoznačných přínosů, manažerský přístup v oblasti VaV a
dostatečná razance i jednota při vyjednávání (Ježek, 2006).
V ČR se používá veřejných zdrojů na VaV k významné podpoře soukromého sektoru.
Někteří autoři usuzují (Ježek, 2006), že se jedná o prostředky, které pak velice citelně
chybí na vysokých školách, zejména v přípravě mladé generace vědců. V souvislosti
s vysokými školami je také nutné zmínit skutečnost, že spolupráce vysokých škol a tzv.
vládního sektoru VaV s podnikatelskými subjekty je nevyhovující (NRP, 2007).
Zřejmými důvody jsou rozdíly ve stylu práce, financování, organizaci a řízení. V rámci
VaV naráží oboustranná mobilita pracovníků mezi veřejným a soukromým sektorem na
bariéry, které často vychází z vnitřních řádů veřejných institucí a vysokých škol, z
nedořešení problémů sociálního a zdravotního zabezpečení přecházejících pracovníků
nebo z absence motivačních nástrojů (NRP, 2007). Z tohoto stavu je pochopitelné, proč
je obecně slabá výkonnost ČR v inovacích a patentech přikládána nikoliv absenci
invence, ale administrativním a jiným překážkách a problémům
Jedním z významných problémů je regionální nevyváženost podpory VaV. Podle
(SRJK, 2007) lze identifikovat následující základní (problémové) charakteristiky ČR:
• Výdaje vládního sektoru do oblasti vědy a výzkumu se jednoznačně
koncentrují v Praze, kde jsou na rozdíl od ostatních krajů dokonce vyšší než
výdaje podnikatelského sektoru.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
•
•
•
•
Celkové výdaje na vědu a výzkum jsou nejvyšší v Praze, přičemž podíl Prahy
na celorepublikových výdajích představuje přibližně 37 %. I v tomto ukazateli,
podobně jako v drtivé většině ostatních je postavení Prahy fakticky mimo
rámec ostatních krajů.
Druhé místo z hlediska podílu na celorepublikových výdajích na vědu a
výzkum zaujímá Středočeský kraj. Jeho podíl činí necelých 22 %. v praxi tedy
dochází k tomu, že přibližně 60 % celorepublikových výdajů na vědu a
výzkum se realizuje v Praze a v kraji, který ji obklopuje.
Ostatní kraje vykazují podíly nižší než 3 %, v absolutní velikosti jsou potom
výdaje na vědu a výzkum v těchto krajích menší než 1 mld. korun ročně.
Stejně jako v případě výdajů, vykazuje Praha nejvýraznější podíl na
celorepublikovém počtu zaměstnanců v oblastech vědy a výzkumu. Její podíl
činí přibližně 40 %.
Negativně je také vnímána skutečnost, že má každé ministerstvo v ČR vlastní finanční
zdroje, které přerozděluje podle svých potřeb a uvážení. V takové situaci se vývoj
v oblasti VaV velmi těžko sleduje a hodnotí.
Někteří autoři nabízí doporučení, která by měla ČR sledovat, aby svou současnou
situaci vylepšila. Mezi tato doporučení patří (Očko, 2006):
• preferovat zahraniční investice, které jsou spojeny s přínosem špičkových
technologií a znalostí,
• zapojit se do „global value chain“ jako tvůrci hodnot, nikoli jen jako
novodobé manufaktury,
• aktualizovat státní politiky a priority v oblastech jako vzdělávání, podpora
podnikání, informační gramotnost nebo VaV a jeho aplikace v praxi.
Závěrem je nutné upozornit na několik skutečností, které se týkají inovací v ČR a
inovačního systému obecně. Předně je nutné mít na paměti, že inovační systém není
lineární, tzn. nelze jednoduše říci, kolik inovací přibližně vznikne na výstupu tím, že na
vstupu „vložíme“ určité množství investic nebo pracovníků. To celkem významně
snižuje vypovídací hodnotu sledovaných ukazatelů na vstupu a výstupu inovačního
systému. Dalším důležitým aspektem je fakt, že sledování udělených patentů na výstupu
inovačních činností ne vždy věrně zobrazuje skutečnost. Jedná se o to, že ne všechny
inovace jdou cestou přes patentové žádosti a udělení patentů (důvodem je například
situace, kdy se realizuje přímý prodej podnikům, které nemají zájem o již patentovaná
řešení). Navíc ne každý patent je pak v komerční praxi využíván. Na inovační systém
má celkem významný vliv také národní kultura dané země. Inovace jsou totiž spojeny se
změnami, na které nejsme v ČR příliš zvyklí a dosud dobře připraveni. To je také jeden
z důvodů, proč je v této oblasti západní a severní Evropa v lepší situaci.
3 Strategické dokumenty národní úrovně
Výše popsaná situace ČR v oblasti vývoje znalostní ekonomiky jednak vychází z a
promítá se do národních strategických dokumentů. Nejen, že je tento pojem možné stále
častěji slyšet z médií a v odborných diskuzích, ale odkazy na znalostní ekonomiku je
možné nalézt také v programových prohlášeních vlád nebo volebních programech
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
jednotlivých politických stran. Z této celkem rozsáhlé množiny zdrojů je z důvodu
kapacitních omezení příspěvku možné vybrat pouze některé dokumenty, které mohou
sloužit jako ukázka situace v ČR. Tyto dokumenty obsahují koncept znalostní
ekonomiky nebo rozvoj znalostní ekonomiky ČR přímo ovlivňují. Pro představení
dokumentů je částečně využita linie „Strategie hospodářského růstu → Národní
inovační politika ČR → Operační program Výzkum a vývoj pro inovace“, kterou
představil Sekretář Rady pro VaV a sekční ředitel Úřadu vlády ČR Dr. Blažka na fóru
věnovaném znalostní ekonomice v Praze (Blažka, 2006).
3. 1 Strategie hospodářského růstu
Obrázek 13. Strategie hospodářského růstu ČR (převzato z (SRH, 2005))
Strategie hospodářského růstu (SRH) České republiky byla publikována v roce 2005.
Od té doby se stala předmět mnoha diskuzí, polemik, ale také zdrojem pro tvorbu
dalších dokumentů a návrhu nových opatření. SRH je expertním dokumentem, který
identifikuje růstové priority ČR do roku 2013 a formuluje konkrétní doporučení k jejich
dosažení. Z pohledu znalostní ekonomiky je zde významná skutečnost, že SRH
předjímá vizi ČR jako znalostně technologického centra Evropy (SHR, 2005). Pilíře, na
kterých je SRH postavena a které je možné vidět spolu s jejich stavebními bloky na
obrázku 13, jsou představovány:
• institucionálním prostředím pro podnikání,
• zdroji financování,
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
•
•
•
infrastrukturou,
rozvojem lidských zdrojů,
výzkumem, vývojem a inovacemi.
3.2 Národní inovační politika ČR
Dalším významným národním dokumentem strategické úrovně, který zde bude krátce
představen, je Národní inovační politika (NIP). Ve své podstatě NIP představuje
realizační dokument SHR v části Výzkum a vývoj pro inovace (Blažka, 2006). Oblasti,
na které se NIP soustředí, jsou:
1. Posílení VaV jako zdroje inovací (pravidelné hodnocení výsledků VaV, při
hodnocení posílení váhy komerčně využitelných výsledků především u
programových projektů a výzkumných záměrů a podle hodnocení rozdělování
prostředků na VaV, zlepšení ochrany duševního vlastnictví výsledků VaV,
koordinované využití národních a evropských finančních zdrojů na VaV a
inovace, příprava programů na podporu inovací v regionech, zajištění daňových
úlev stimulujících VaV v podnikatelském sektoru, podpora komunikačních
aktivit s veřejností v oblasti inovací, atd.).
2. Vytvoření funkční spolupráce veřejného a soukromého sektoru (zavedení
programů podporujících mobilitu mezi akademickou a privátní sférou, podpora
vytvoření funkčních technologických platforem, zajištění podmínek pro nové
firmy založené k využití výsledků VaV, atd.).
3. Zajištění lidských zdrojů pro inovace (změna ukazatelů a kritérií podpory
veřejných vysokých škol ve vzdělávání a výzkumu, motivace pro absolvování
přírodovědných a technických studijních programů na vysokých školách, atd.)
4. Zefektivnění výkonu státní správy ve výzkumu, vývoji a inovacích
(zjednodušení systému podpory VaV, stanovení odpovědnosti státní správy
v oblasti inovací, zřízení informačního systému pro inovace, atd.
Hlavními rysy NIP tak jsou (Janeček, 2006):
• Posílit VaV jako zdroj inovací (24 opatření).
• Vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru (6 opatření).
• Zajistit lidské zdroje pro inovace (8 opatření).
• Zefektivnit výkon státní správy ve výzkumu, vývoji a inovacích (7 opatření).
Podle (Janeček, 2006) je v současnosti realizace NIP pouze částečná a největší
nedostatek je možné spatřit v přetrvávajícím chybném pojetí VaV.
3.3 Národní strategický referenční rámec 2007-2013
Národní strategický referenční rámec (NSRR) je z pohledu znalostní ekonomiky v ČR
významný z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je patrně definice operačních
programů, z nichž čtyři, díky své přímé vazbě na rozvoj znalostní ekonomiky, budou
v tomto textu blíže popsány. Nejsou to však pouze operační programy, které stojí u
tohoto dokumentu za zmínku. NSRR obsahuje také socioekonomickou analýzu ČR,
popis situace v rámci regionálního rozvoje ČR se zaměřením na regionální disparity
nebo výčet silných a slabých stránek a příležitostí a hrozeb v oblastech jako
Ekonomická situace, inovace a konkurenceschopnost nebo Moderní společnost a
konkurenceschopnost.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Výše zmíněné čtyři operační programy jsou:
• operační program Podnikání a inovace,
• operační program Výzkum a vývoj pro inovace,
• operační program Lidské zdroje a zaměstnanost
• operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost.
Operační program Podnikání a inovace
Cílem tohoto operačního programu je růst konkurenceschopnosti podnikatelského
sektoru, zejména v oblasti průmyslu a služeb. Tohoto cíle by mělo být dosaženo
výraznou podporou inovací, úzkým propojením oblastí VaV s podnikovou sférou.
Důraz je kladen na zavádění výsledků z oblasti VaV do praxe. Nedílnou součástí je i
podpora vytváření vhodného prostředí pro podnikání a inovace, které bude motivovat
jak k vzniku nových, tak k rozvoji již existujících firem. Řídícím orgánem programu je
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Součástí programu je také část
průmyslového VaV, na který je připraven balík v hodnotě cca 1,9 mld. Kč/rok (Blažka,
2006).
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace si klade za cíl posílit výzkumný,
vývojový a inovační potenciál ČR zajišťující růst, konkurenceschopnost a vytváření
pracovních míst v regionech prostřednictvím vysokých škol, výzkumných institucí a
dalších relevantních subjektů. Řídícím orgánem programu je Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy. Na tento operační program je připraveno zhruba 10 mld Kč/rok
(Blažka, 2006).
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Cílem Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost je rozvoj otevřené,
flexibilní a soudržné společnosti a posílení konkurenceschopnosti ekonomiky ČR
prostřednictvím partnerské spolupráce vedoucí ke zkvalitnění a modernizaci systémů
počátečního, terciárního a dalšího vzdělávání, jejich propojení do komplexního systému
celoživotního učení a ke zlepšení podmínek ve VaV. Řídícím orgánem programu je
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Součástí programu je také rozvoj
lidských zdrojů pro VaV, na který je připraveno cca 1 mld Kč/rok (Blažka, 2006).
Výše uvedené tři operační programy jsou vzájemně propojené, což je zřejmé
z obrázku 14.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Obrázek 14. Provázanost operačních programů (převzato a upraveno podle (Blažka, 2006))
Z pohledu znalostní ekonomiky je možné zdůraznit význam dalšího operačního
programu, kterým je Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem tohoto
programu je zvýšit zaměstnanost a zaměstnatelnost lidí v ČR na úroveň průměru 10
nejlepších zemí EU. Cíle by mělo být dosaženo prostřednictvím zvýšení adaptability
zaměstnanců a zaměstnavatelů, zlepšení přístupu k zaměstnání a prevence
nezaměstnanosti, posílení integrace osob ohrožených sociálním vyloučením nebo
sociálně vyloučených, posilování institucionální kapacity a efektivnosti veřejné správy a
veřejných služeb a zintenzivnění mezinárodní spolupráce v lidských zdrojích a
zaměstnanosti. Řídícím orgánem programu je Ministerstvo práce a sociálních věcí.
3.4 Český národní reformní program (národní lisabonský program 2005-2008)
Lisabonská strategie (Lisbon, 2000) postavila před státy Evropy výzvy a úkoly, které by
měly být dosaženy, aby se EU stala nejvíce konkurenceschopnou, dynamickou a na
znalostech založenou ekonomikou světa. Kokova zpráva však potvrdila, že některé cíle
byly nerealistické a že je nutné je zrevidovat. To vedlo k situaci, kdy si jednotlivé
členské státy EU vytvořily tzv. národní lisabonské strategie. Česká národní lisabonská
strategie, neboli Český národní reformní program (ČNRP), byla vytvořena s využitím
Strategie udržitelného rozvoje České republiky a SHR.
V rámci ČNRP je možné identifikovat tří základní oblasti, na které se program
zaměřuje. Jedná se o makroekonomickou oblast, mikroekonomickou oblast a
zaměstnanost.
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Nejdůležitější prioritou ČR v makroekonomické oblasti je pokračování reformy
veřejných financí zaměřené na postupné snižování podílu maastrichtského deficitu
veřejných financí na HDP tak, aby do roku 2008 bylo dosaženo úrovně pod 3 % HDP.
Měnová politika, založená na cílování inflace, by měla vést k udržení nízkého a
stabilního růstu cenové hladiny. Jelikož ČR usiluje o členství v eurozóně, mělo by být
výsledkem realizovaných reforem splnění Maastrichtských kritérií tak, aby bylo možné
zavést euro do roku 2010 (ČNRP, 2005). Mezi prioritní opatření v rámci udržení a
vytvoření makroekonomické stability a udržitelného růstu patří (ČNRP, 2005):
• Dodržovat principy fiskálního cílení a posilovat střednědobé výdajové rámce
státního rozpočtu a státních mimorozpočtových fondů.
• Restrukturalizovat výdajovou stranu veřejných rozpočtů.
• Pokračovat v restrukturalizaci daňového břemene.
• Předcházet vzniku nepřímého zadlužování formou mimorozpočtových fiskálních
rizik.
• Provést strategická rozhodnutí pro stabilizaci důchodového systému a systému
financování zdravotní péče.
• Zvýšit míru participace práceschopného obyvatelstva.
Jednotlivé reformy v mikroekonomické oblasti jsou vzájemně provázány a zaměřeny
na opatření, která by měla, s ohledem na udržitelné využívání zdrojů, vést k posílení a
zvýšení konkurenčních výhod české průmyslové základny. Mezi nejdůležitější
reformními kroky by mělo patřit vytvoření prostředí stimulujícího vědu, výzkum a
inovace, včetně jejich komerčního využití v ekonomické praxi, modernizace a rozvoj
dopravních, informačních a komunikačních sítí a vytváření kvalitního podnikatelského
prostředí usnadňujícího zakládání nových společnosti a vykazujícího celkově nízkou
administrativní zátěž pro podnikatele. Mezi prioritní opatření v rámci podnikatelského
prostředí patří snížení administrativní zátěže podnikatelů minimálně o 20 %,
zjednodušení administrativních postupů pro zakládání a rozvoj firem, zjednodušení
vstupu do podnikání zejména u činností, které nevyžadují splnění dalších kvalifikačních
předpokladů, posílení role věřitelů během procesu úpadku, atd. V oblasti výzkumu,
vývoje a inovacích patří mezi prioritní opatření například meziroční zvyšování
veřejných výdajů na VaV, změna struktury směřování veřejných výdajů na VaV,
podpora soukromých investic do VaV prostřednictvím nástrojů nepřímé podpory, atd.
Pozornost je věnována také udržitelnému využívání zdrojů a modernizaci a rozvoji
dopravních a ICT síti (ČNRP, 2005).
Jednotlivá prioritní opatření v oblasti zaměstnanosti jsou zaměřena především na
flexibilitu trhu práce, začleňování na trh práce a vzdělávání. V oblasti flexibility trhu
práce se reformní opatření budou věnovat zejména rozšíření smluvní volnosti, snížení
zákonných nemzdových nákladů práce nebo zvýšení územní mobility pracovní síly, což
jsou klíčové prvky vedoucí ke zvýšení pracovní motivace. U začleňování osob na trh
práce se pozornost soustředí na osoby stojící na počátku a na konci profesní kariéry.
Reformy z oblasti rozvoje vzdělávání zvýší kvalitu pracovní síly, rozšíří možnosti
vzdělávání a podpoří schopnost vyrovnat se s náročnými podmínkami měnícího se trhu
práce (ČNRP, 2005).
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
3.5 Ostatní dokumenty
Jak již bylo uvedeno výše, existuje množství dalších strategických dokumentů na
národní úrovni, které podporují nebo ovlivňují rozvoj znalostní ekonomiky v ČR. Mezi
tyto dokumenty patří například:
• Národní strategie informační bezpečnosti,
• Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a
další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2006 – 2010,
• Strategie regionálního rozvoje ČR,
• Strategie rozvoje lidských zdrojů,
• Národní rozvojový plán,
• Rámcový program pro podporu strategických služeb a technologických center
• Strategie udržitelného rozvoje ČR,
• Národní program rozvoje vzdělávání v ČR,
• Národní program výzkumu a vývoje.
4 Závěr
Rozvoj znalostní ekonomiky je výzva, před kterou stojí nejen ČR. Ačkoliv je zřejmé, že
dosavadní výsledky nejsou v mezinárodním srovnání uspokojivé, je nutné mít na
paměti, že důležité jsou především vývojové tendence, nežli okamžitý stav. Zároveň
nesmíme zapomenout na skutečnost, že vedle ČR se o posílení a rozvoj znalostní
ekonomiky snaží také ostatní země EU a světa. Velmi dobře se na tuto situaci hodí
princip z oblasti biologie, který je aplikovatelný i v ostatních disciplínách, včetně
společenských věd. Jedná se o princip červené královny a vnitrodruhovou selekci. Je
totiž dobře možné, že EU v blízké době navzdory velkému úsilí nedožene ekonomiku
USA vzhledem k jejímu rychlejšímu tempu dosavadního vývoje i dobrým
předpokladům pro rychlý růst v nadcházejících letech. V rámci „vnitřní soutěže“ v EU
by však ČR měla i nadále usilovat o to, aby předstihla jiné země. V boji o přežití
v globalizované ekonomice nemusíme být lepší než náš „nepřítel“, stačí být o lepší než
naši „přátelé“. V tomto směru je proto nutné zdůraznit, že by české organizace a čeští
podnikatelé neměli spoléhat na evropské nebo národní strategie (ačkoliv jim byla
v tomto příspěvku věnována pozornost), tzn. na to, že někdo vytvoří rámec pro
fungování znalostní ekonomiky. K tvorbě a realizaci znalostní ekonomiky (např.
inovacím a jejich aplikacím) je nutné přistupovat aktivně, a to jak na úrovni podniků,
tak i jednotlivců.
Literatura:
Blažka, M.: Výzkum a vývoj a jejich úloha ve znalostní společnosti. 2. národní fórum o
znalostní společnosti a znalostní ekonomice, Praha, 2006
Bronchi, CH., Burns, A.: Daňový systém v České republice. Finance a úvěr, roč. 51,
č. 12 (2001) 618-638
Bureš, V. Znalostní management a proces jeho zavádění: příručka pro praxi. Grada
Publishing, Praha, 2007
Čechák, V.: Znalostní společnost a její dimenze. 2. národní fórum o znalostní
společnosti a znalostní ekonomice, Praha, 2006
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Česká národní banka (ČNB). Dostupné na
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace (30.4.2007)
Český statistický úřad (ČSÚ). Dostupné na
http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje (30.4.2007)
Hájek, L.: Kritéria a specifické aspekty ekonomického růstu v ČR po roce 2000.
Mezinárodní vědecká konference Národná a regionálna ekonomika VI, Herlany,
Ekonomická fakulta Technické univerzity v Košicích, 2006
Hájek, L., Hynek J., Janeček, V.: Hodnocení investic do vyspělých technologií.
Gaudeamus, Hradec Králové, 2005
Human Development Report (HDR). Dostupné na
http://hdr.undp.org/hdr2006/statistics/countries/data_sheets/cty_ds_CZE.html
(30.4.2007).
Chen, D.H.C., Dahlman, C. J.: The Knowledge Economy, the KAM Methodology and
World Bank Operations. World Bank Institute Working Paper No. 37256, 2005.
Dostupné na http://ssrn.com/abstract=841625 (9.5.2007)
Janeček, M., Šperlink, K.: Inovace v EU a v ČR. 2. národní fórum o znalostní
společnosti a znalostní ekonomice, Praha, 2006
Ježek, F.: Nové šance vysokých škol ve znalostní společnosti, 2. národní fórum o
znalostní společnosti a znalostní ekonomice, Praha, 2006
Kadeřábková, A.: Znalostní ekonomika – výzvy pro měření. Bulletin CES VŠEM,
roč.2006, vyd.03 (2006)1-3
Kadeřábková a kol.: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2005. Centrum
ekonomických studií VŠEM, Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání Národního
vzdělávacího fondu, 2006
Knowledge Management Methodology (KAM), World Bank Institute. Dostupné na
http://www.worldbank.org/kam (5.5.2007)
Lisbon European Council - Presidency Conclusions. Dostupné na
http://www.europarl.europa.eu/summits/lis1_en.htm (8.8.2007)
Národní inovační strategie (NIS). Úřad vlády České republiky. Dostupné na
www.aipcr.cz/doc/narodni_inovacni_strategie.doc (9.5.2007)
Národní lisabonský program 2005-2008: Národní program reforem České republiky
(ČNRP). Dostupné na http://www.mzv.cz/servis/soubor.asp?id=19758 (9.5.2007)
Národní rozvojový plán (NRP), Inovace a znalostní ekonomika, výzkum a vývoj.
Centrum pro komunitní práci. Dostupné na
http://www.cpkp.cz/regiony_old/nrp/analyt.cast_07-13/inovace.znalost.ekon.doc
(9.5.2007)
Očko, P.: Mění informační ekonomika principy v podnikání?. 2. národní fórum o
znalostní společnosti a znalostní ekonomice, Praha, 2006
Rektořík, J.: Přístup k inovacím v České republice: současný stav a možné změny
zlepšení. Working Paper 3/2005. Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české
ekonomiky, 2005
Strategie hospodářského růstu České republiky 2005-2013 (SRH). Dostupné na
http://www.hospodarskastrategie.org/ (9.5.2007)
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2
Strategie rozvoje Jihomoravského kraje (SRJK). Dostupné na www.partnerstvijmk.cz/download.php?file=450.doc (9.5.2007)
Vaněček, J.: Regionální analýza výsledků vědy a výzkumu – publikace a patenty. Ergo,
roč.2006, číslo 01 (2006) 6-9
Vintrová, R.: Pád jednoho mýtu. Ekonom, č. 44 (2004)
World Bank. Dostupné na http://www.doingbusiness.org/EconomyRankings/
(30.4.2007)
Bureš, V. Hájek L.: Česká republika a znalostní ekonomika, II. workshop Znalostný manažment, VŠM,
Bratislava, 2007, ISBN 978-80-89306-02-2