Losartan potassium tab. 50mg

sp.zn. sukls155915/2013 a sp.zn. sukls155918/2013
a k sp.zn. sukls155098/2013
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
SIDOK 50 mg potahované tablety
SIDOK 100 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
SIDOK 50 mg potahované tablety:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 50 mg losartanum kalicum.
Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 35,10 mg monohydrátu laktózy.
SIDOK 100 mg potahované tablety:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 100 mg losartanum kalicum.
Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 70,20 mg monohydrátu laktózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahované tablety
SIDOK 50 mg potahované tablety:
Bílé, kulaté, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze dělit na dvě
stejné poloviny.
Rozměr jedné tablety je přibližně 8.0 mm.
SIDOK 100 mg potahované tablety:
Bílé, kulaté, bikonvexní, potahované tablety s křížovou rýhou na jedné straně. Křížová rýha má pouze
usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, není určena k dělení dávky.
Rozměr jedné tablety je přibližně 10.0 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
 Léčba esenciální hypertenze u dospělých a dětí a adolescentů ve věku 6 – 18 let.
 Léčba renálního onemocnění dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. typu s
proteinurií ≥ 0,5 g/den jako součást antihypertenzivní léčby.
Léčba chronického srdečního selhání dospělých pacientů, pokud léčba inhibitory angiotenzin
konvertujícího enzymu (ACE) není považována za vhodnou v důsledku inkompatibility, zvláště kašle
nebo kontraindikace. Pacienti se srdečním selháním, kteří byly stabilizováni pomocí ACE inhibitoru
nesmějí být na losartan převáděni. Pacienti musí mít ejekční frakci levé komory ≤ 40% a musí být
klinicky stabilní a musí mít stanovený léčebný režim pro chronické srdeční selhání.
 Snížení rizika cévní mozkové příhody u dospělých hypertenzních pacientů s hypertrofií levé
komory doloženou EKG (viz bod 5.1: Studie LIFE, Rasa).
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Hypertenze
Obvyklá počáteční a udržovací dávka u většiny pacientů je 50 mg jednou denně. Maximální
antihypertenzivní účinek je dosažen 3-6 týdnů po zahájení léčby. Někteří pacienti mohou mít další
přínos ze zvýšení dávky na 100 mg jednou denně (ráno).
Losartan může být podáván spolu s jinými antihypertenzivními látkami, zejména diuretiky (např.
hydrochlorothiazidem).
Hypertenzní pacienti s diabetes mellitus typu II s proteinurií ≥ 0,5 g/den
Obvyklá zahajovací dávka je 50 mg jednou denně. Dávku lze na základě reakce krevního tlaku jeden
měsíc po zahájení léčby zvýšit na 100 mg jednou denně.Losartan lze podávat s jinými
antihypertenzivními léky (například diuretiky, blokátory kalciového kanálu, alfa- nebo betablokátory a
centrálně působícími látkami) stejně jako s inzulínem a jinými obvykle používanými
hypoglykemizujícími látkami (například deriváty sulfonylurey, glitazony a glukosidázové inhibitory).
Srdeční selhání
Obvyklá zahajovací dávka losartanu u pacientů se srdečním selháním je 12,5 mg jednou denně. Dávka
by měla být obecně titrována v týdenních intervalech (tzn. 12,5 mg denně, 25 mg denně, 50 mg denně,
100 mg denně, až do maximální dávky 150 mg denně) podle toho, jak je pacientem snášena.
Přípravek Sidok není k dispozici v síle požadované pro obvyklou úvodní doporučenou dávku pro
pacienty se srdečním selháním. Pro dávku, která není tímto lékem dosažitelná, by se měly použít jiné
léčivé přípravky obsahující losartan draselný.
Snížení rizika cévní mozkové příhody u hypertenzních pacientů s hypertrofií levé komory doloženou
EKG
Obvyklá zahajovací dávka je 50 mg losartanu jednou denně. Měla by se přidat nízká dávka
hydrochlorothiazidu anebo by se měla zvýšit dávka losartanu na 100 mg jednou denně na základě
odpovědi krevního tlaku.
Zvláštní populace
Použití u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu
Pro pacienty s intravaskulární deplecí objemu (například pacientů, kteří byli léčeni vysokými dávkami
diuretik) by se mělo zvážit použití dávky 25 mg jednou denně (viz bod 4.4).
Použití u pacientů s poruchou ledvin a pacientů na hemodialýze
U pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na hemodialýze není nutná žádná úprava zahajovací
dávky potřebná.
Použití u pacientů s poruchou funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze je nutno zvážit nižší dávku. S pacientů s těžkou
poruchou jater nejsou žádné terapeutické zkušenosti. Proto je losartan kontraindikován u pacientů
s těžkou poruchou jater (viz bod 4.3 a 4.4).
Pediatrická populace
O účinnosti a bezpečnosti losartanu u dětí a adolescentů ve věku 6 – 18 let je k dispozici jen omezené
množství údajů týkajících se léčby hypertenze (viz bod 5.1). U hypertenzních dětí starších než jeden
měsíc jsou k dispozici jen omezené farmakokinetické údaje (viz bod 5.2).
U pacientů, kteří mohou polykat tablety, je u pacientů s hmotností > 20 až < 50 kg doporučená dávka
25 mg jednou denně. Ve výjimečných případech může být dávka zvýšená na maximálně 50 mg jednou
denně. Dávkování je třeba upravit dle odpovědi krevního tlaku.
U pacientů s tělesnou hmotností > 50 kg je obvyklá dávka 50 mg jednou denně. Ve výjimečných
případech může být dávka upravena na maximálně 100 mg jednou denně. Dávky nad 1,4 mg/kg (nebo
překročení dávky 100 mg) denně nebyly dosud u pediatrických pacientů studovány.
Losartan se nedoporučuje pro použití u dětí mladších než 6 let, protože u těchto skupin pacientů jsou
k dispozici jen omezené údaje.
Nedoporučuje se u dětí s glomerulární filtrací < 30 ml/min/1,73 m2, protože nejsou k dispozici žádné
údaje (viz také bod 4.4).
Losartan se také nedoporučuje u dětí s poruchou jater (viz také bod 4.4).
Použití u starších osob
I když je u pacientů starších 75 let nutno zvážit zahájení léčby dávkou 25 mg, není obvykle u starších
osob nutná úprava dávky.
Způsob podání
Tablety přípravku Sidok by se měly zapít sklenicí vody.
Přípravek Sidok je možné užívat s jídlem nebo bez jídla.
4.3 Kontraindikace
 Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku (uvedenou v
bodě 4.4 a 6.1).
 2. a 3. trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6).
 Těžká porucha funkce jater
4.4
Zvláštní varování a bezpečnostní opatření pro použití
Přecitlivělost
Angioedém. Pacienti s anamnézou angioedému (otok tváře, rtů, hrdla anebo jazyka) musí být pečlivě
sledováni (viz bod 4.8).
Hypotenze a porucha rovnováhy elektrolytů/tekutin:
Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce a po zvýšení dávky, se může vyskytnout u pacientů
s deplecí objemu a/nebo sodíku v důsledku intenzivní diuretické léčby, omezení příjmu soli v potravě,
průjmu nebo zvracení. Tyto stavy je nutno upravit před podáním losartanu nebo je nutno použít nižší
zahajovací dávku (viz bod 4.2). To platí také pro děti ve věku od 6 do 18 let.
Poruchy rovnováhy elektrolytů:
Poruchy rovnováhy elektrolytů jsou u pacientů s poruchou funkce ledvin, ať již s diabetem nebo bez
něj, časté, přičemž je nutno se jimi zabývat. V klinické studii provedené u pacientů s diabetes mellitus
typu 2 s nefropatií byla incidence hyperkalémie ve skupine léčené losartanem v porovnání
se skupinou porovnání placebem vyšší (viz bod 4.8). Plazmatické koncentrace draslíku stejně jako
hodnoty clearance kreatininu tedy musí být bedlivě sledovány, zejména je nutno pečlivě sledovat
pacienty se srdečním selháním a clearance kreatininu mezi 30 až 50 ml/min.
Současné podávání kalium šetřících diuretik, suplementace draslíku a podávání náhražky solí s
obsahem draslíku s losartanem se nedoporučuje (viz bod 4.5).
Porucha funkce jater
Na základě farmakokinetických údajů, které ukazují významně zvýšené plazmatické koncentrace
losartanu u pacientů s cirhózou, je třeba zvážit nižší dávku u pacientů s anamnézou poruchy jater.
Neexistuje žádná terapeutická zkušenost s losartanem u pacientů s těžkou poruchou jater. Proto nesmí
být losartan podáván u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.2, 4.3 a 5.2).
Losartan se také nedoporučuje u dětí s poruchou funkce jater (viz bod 4.2).
Porucha funkce ledvin
Jako důsledek inhibice systému renin-angiotenzin byly hlášeny změny funkce ledvin včetně selhání
ledvin (zejména u pacientů, jejich funkce ledvin je závislá na systému renin-angiotenzin-aldosteron,
jako jsou pacienti s těžkou srdeční nedostatečností nebo preexistující renální dysfunkcí). Podobně,
jako u jiných léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, bylo hlášeno
zvýšení krevních hladin močoviny a sérového kreatininu u pacientů s bilaterální stenózou renální
tepny nebo stenózou tepny k jedné solitární ledvině. Tyto změny funkce ledvin mohou být při
ukončení léčby reverzibilní. Losartan by se měl používat s opatrností u pacientů s bilaterální stenózou
renální tepny nebo stenózou tepny solitární ledviny.
Použití u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin
Losartan se nedoporučuje u dětí s glomerulární filtrací < 30 ml/min/1,73 m2, protože nejsou k
dispozici žádné údaje (viz bod 4.2).
Funkce ledvin by měla být v průběhu léčby losartanem pravidelně monitorována, protože se může
zhoršit. To se týká zejména případu, kdy je losartan podáván v přítomnosti jiných stavů (teplota,
dehydratace), které by mohly narušit funkci ledvin.
Ukázalo se, že současné použití losartanu a ACE inhibitorů narušuje funkci ledvin. Proto se souběžné
použití nedoporučuje (viz bod 4.5).
Transplantace ledvin
U pacientů s nedávnou transplantací ledvin nejsou žádné zkušenosti.
Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním aldosteronismem obecně nebudou reagovat na antihypertenzní medikaci
působící cestou inhibice systému renin-angiotenzin. Proto se použití losartanu nedoporučuje.
Koronární srdeční choroba a cerebrovaskulární choroba
Podobně, jako u jiných antihypertenzních léků, by nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů
s ischemickou kardiovaskulární chorobou a cerebrovaskulární chorobou mohl vést k infarktu
myokardu nebo cévní mozkové příhodě.
Srdeční selhání
U pacientů se srdečním selháním, s poruchou funkce ledvin nebo bez ní, existuje –jako u jiných
léčivých přípravků ovlivňujících systém renin-angiotenzin - riziko těžké arteriální hypotenze a (často
akutní) poruchy ledvin.
Neexistuje dostatek terapeutické zkušenosti při použití losartanu u pacientů se srdečním selháním a
souběžným těžkým poškozením ledvin, u pacientů s těžkým srdečním selháním (NYHA třídy IV) a
také u pacientů se srdečním selháním a symptomatickými, život ohrožujícími srdečními arytmiemi.
Proto by se měl losartan u těchto skupin pacientů používat s opatrností. Kombinace losartanu
s betablokátorem by se měla používat s opatrností (viz bod 5.1).
Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie
Podobně, jako u jiných vazodilatátorů, je nutná zvláštní opatrnost u pacientů, kteří trpí aortální nebo
mitrální stenózou nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými hereditárními problémy,
jako jsou intolerance galaktózy, vrozený deficit laktázy nebo glukózo-galaktózová malabsorbce, by
neměli tento lék užívat.
Těhotenství
Losartan by se neměl podávat v průběhu těhotenství. Pokud není pokračování v léčbě losartanem
považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství by měly být převedeny na alternativní
antihypertenzivní léčbu, která má stanovený bezpečnostní profil pro použití v těhotenství. Je-li
stanovena diagnóza těhotenství, měla by být léčba losartanem okamžitě ukončena a případně by se
měla zahájit alternativní terapie (viz bod 4.3 a 4.6).
Další varování a bezpečnostní opatření
Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu, losartan a jiní antagonisté
angiotenzinu mohou být zjevně méně účinní na snižování krevního tlaku u černochů, než ostatních
pacientů, možná kvůli vyšší prevalenci stavů s nízkou hladinou reninu u černošské populace
s hypertenzí.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Jiná antihypertenziva mohou zvyšovat hypotenzní účinek losartanu. Souběžné použití s jinými
látkami, které mohou vyvolávat hypotenzi jako nežádoucí účinek (například tricyklická antidepresiva,
antipsychotika, baklofen a amifostin) může zvyšovat riziko hypotenze.
Losartan je metabolizován převážně cestou cytochromu P450 (CYP) 2C9 na aktivní metabolit
kyseliny karboxylové. V klinické studii bylo zjištěno, že flukonazol (inhibitor CYP2C9) snižuje
expozici aktivnímu metabolitu asi o 50%. Bylo zjištěno, že současná léčba losartanem s rifampicinem
(induktor metabolických enzymů) poskytuje 40% redukci plazmatické koncentrace aktivního
metabolitu. Klinický význam tohoto účinku není znám. Při souběžné léčbě fluvastatinem (slabý
inhibitor CYP2C9) nebyl zjištěn rozdíl v expozici.
Podobně, jako u jiných léčivých přípravků, které blokují angiotenzin II a jeho účinky, může současné
použití jiných léčivých přípravků, které zadržují draslík (například kalium šetřící diuretika: amilorid,
triamteren, spironolacton) nebo které mohou zvyšovat hladiny draslíku (např. heparin), doplňky
draslíku nebo solné náhrady obsahující draslík, vést ke zvýšení sérové hladiny draslíku. Souběžné
podávání medikace se nedoporučuje.
Reverzibilní zvýšení koncentrací lithia v séru a toxické účinky byly hlášeny během souběžného
podávání lithia s ACE inhibitory. Velmi vzácné případy byly hlášeny u antagonistů receptoru
angiotenzinu II. Současné podávání lithia a losartanu by se mělo provádět s opatrností. Pokud se tato
kombinace prokáže jako nezbytná, doporučuje se při souběžném použití monitorování sérové hladiny
lithia.
Pokud jsou antagonisté angiotenzinu II podávány souběžně s NSAID (tzn. selektivní COX-2
inhibitory, acetylsalicylová kyselina v protizánětlivých dávkách a neselektivní NSAID), může dojít ke
zmenšení antihypertenzivního účinku. Souběžné použití antagonistů angiotenzinu II nebo diuretik a
NSAID může vést ke zvýšení rizika zhoršení funkce ledvin zahrnující možné akutní renální selhání a
zvýšení sérové hladiny draslíku, zejména u pacientů se stávající nedostatečností funkcí ledvin.
Kombinace by se měla podávat s opatrností, zejména u starších osob. Pacienti by měli být adekvátně
hydratováni a je třeba zvážit využití monitorování renální funkce po zahájení souběžné léčby a
následně pravidelného monitorování.
Duální blokáda (např. přidáním ACE inhibitoru k antagonistovi receptoru pro angiotensin II) by se
měla omezit na individuálně definované případy s důkladným monitorováním renální funkce. Některé
studie ukázaly, že u pacientů s aterosklerózou, srdečním selháním nebo s diabetem s orgánovým
poškozením je duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteronového systému spojena s vyšší
frekvencí hypotenze, synkop, hyperkalémie a změn v renální funkci (včetně akutního renálního
selhání) ve srovnání s použitím jednoho léku ovlivňujícího systém renin-angiotensin-aldosteronového
systému.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Použití losartanu není doporučeno během prvního trimestru těhotenství (viz bod 4.4.). Použití
losartanu je kontraindikováno během druhého a třetího trimestru těhotenství (viz bod 4.3 a 4.4).
Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenicity po expozici ACE inhibitorům během prvního
trimestru těhotenství nejsou jednoznačné, nicméně není možné vyloučit malé zvýšení rizika. I když
neexistují žádné kontrolované epidemiologické údaje o riziku antagonistů receptoru angiotenzinu II
(AIIRA), mohou pro tuto třídu léčivých přípravků existovat podobná rizika. Pokud není pokračování
v léčbě AIIRA považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství by měly být převedeny na
alternativní antihypertenzivní léčbu, která má stanovený bezpečnostní profil pro použití v těhotenství.
Je-li diagnostikováno těhotenství, léčba losartanem by měla být okamžitě ukončena a případně by se
měla zahájit alternativní terapie.
O terapii AIIRA v druhém a třetím trimestru je známo, že vyvolává fetotoxicitu u člověka (snížení
funkce ledvin, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (ledvinné selhání,
hypotenze, hyperkalémie) (viz také bod 5.3).
Pokud dojde k expozici losartanu od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková
kontrola funkce ledvin a lebky.
Kojenci, jejichž matky užívaly losartan, by měli být pozorně sledováni s ohledem na hypotenzi (viz
bod 4.3 a 4.4).
Kojení
Vzhledem k nedostatku informací týkajících se použití losartanu během kojení není losartan v tomto
období doporučen a jsou preferovány alternativní léčebné postupy s lepšími bezpečnostními profily,
zejména při péči o novorozence a předčasně narozené dítě.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie ohledně účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Nicméně, při
řízení vozidel nebo obsluze strojů, musíte brát v úvahu, že se mohou občas při užití antihypertenzní
léčby vyskytnout závratě a ospalost, zejména při zahájení léčby nebo při zvýšení dávky.
4.8 Nežádoucí účinky
Losartan byl hodnocen v klinických studiích následujícím způsobem:
 v kontrolovaných klinických studiích u > 3000 dospělých pacientů ve věku 18 let a starších pro
esenciální hypertenzi,
 v kontrolované klinické studii u 177 pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku 6 až 16 let,
 v kontrolované klinické studii u > 9000 pacientů s hypertenzí ve věku 55 až 80 let věku s hypertrofií
levé komory (viz studie LIFE, bod 5.1),
 v kontrolované klinické studii u > 7700 dospělých pacientů s chronickým srdečním
selháním (viz studie ELITE I, ELITE II a HEAL, bod 5.1),
 v kontrolované klinické studii u > 1500 pacientů s diabetem typu 2 ve věku 31 let a starších
s proteinurií (viz studie RENAAL, bod 5.1).
V těchto klinických studiích byla nejčastější nežádoucí reakcí závrať.
Frekvence nežádoucích účinků uvedená níže je definována pomocí následující konvence:
velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až <1/10), méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10000
až < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Tabulka 1. Četnost nežádoucích účinků zjištěných při placebem kontrolovaných klinických
studiích a po uvedení přípravku na trh
Nežádoucí účinek
Četnost nežádoucího účinku dle indikace
Hypertenze
Hypertenzní
pacienti s
hypertrofií
levé komory
Chronické
srdeční
selhání
Jiné
Hypertenze a
diabetes typu
2 s chorobou
ledvin
Poregistrační
zkušenosti
Poruchy krve a lymfatického systému
anémie
časté
četnost není
známa
trombocytopénie
četnost není
známa
Poruchy imunitního systému
hypersenzitivní
reakce,
anafylaktické
reakce,
angioedém* a
vaskulitida**
vzácné
Psychiatrické poruchy
četnost není
známa
deprese
Poruchy nervového systému
závrať
časté
ospalost
méně časté
bolest hlavy
méně časté
poruchy spánku
méně časté
časté
časté
časté
méně časté
parestézie
vzácné
migréna
četnost není
známa
Porucha chuti
četnost není
známa
Poruchy ucha a labyrintu
vertigo
časté
časté
četnost není
známa
tinnitus
Srdeční poruchy
palpitace
méně časté
angina pectoris
méně časté
synkopa
vzácné
fibrilace síní
vzácné
cerebrovaskulární
příhoda
vzácné
Cévní poruchy
(ortostatická)
hypotenze (včetně
ortostatických
účinků závislých
na dávce)║
méně časté
časté
časté
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
dušnost
méně časté
kašel
méně časté
četnost není
známa
průjem
méně časté
četnost není
známa
nauzea
méně časté
zvracení
méně časté
Gastrointestinální poruchy
bolest břicha
méně časté
zácpa
méně časté
Poruchy jater a žlučových cest
pankreatitida
četnost není
známa
hepatitida
vzácné
abnormality
jaterních funkcí
četnost není
známa
Poruchy kůže a podkožní tkáně
kopřivka
méně časté
četnost není
známa
svědění
méně časté
četnost není
známa
méně časté
četnost není
známa
vyrážka
méně časté
četnost není
známa
fotosenzitivita
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
myalgie
četnost není
známa
artralgie
četnost není
známa
rhabdomyolýza
četnost není
známa
Poruchy ledvin a močových cest
poškození ledvin
časté
selhání ledvin
časté
Poruchy reprodukčního systému a prsu
erektilní
dysfunkce/impote
nce
četnost není
známa
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
asténie
méně časté
časté
méně časté
časté
únava
méně časté
časté
méně časté
časté
otok
méně časté
četnost není
známa
nevolnost
Vyšetření
hyperkalémie
časté
zvýšení
alaninaminotransf
erázy (ALT)§
vzácné
zvýšení močoviny
v krvi, sérového
kreatininu a
sérového draslíku
méně časté
†
časté ‡
časté
hyponatrémie
hypoglykémie
četnost není
známa
časté
* Včetně otoku laryngu, glottis, obličeje, rtů, faryngu a/nebo jazyka (což vede k obstrukci dýchacích
cest); u některých z těchto pacientů byl angioedém hlášen v minulosti v souvislosti s podáním jiných
léků, včetně ACE inhibitorů
** Včetně Henoch-Schönleinovy purpury
║
Zvláště u pacientů s intravaskulární deplecí, např. pacientů s těžkým srdečním selháním nebo u
pacientů léčených vysokými dávkami diuretik
†
Časté u pacientů, kterým bylo místo 50 mg podáno 150 mg losartanu
‡
V klinické studii provedené u pacientů s diabetem typu 2 s nefropatií, hyperkalémie >5,5 mmol/l se
vyvinula u 9,9 % pacientů léčených losartanem v tabletách a u 3,4 % pacientů léčených placebem
§
Obvykle vymizelo po vysazení léku
Následující nežádoucí účinky se vyskytly častěji u pacientů léčených losartanem než u pacientů
léčených placebem (četnosti nejsou známy): bolesti zad, infekce močových cest a chřipkovité
symptomy.
Poruchy ledvin a močových cest:
Jako důsledek inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron byly u pacientů v riziku hlášeny změny
renální funkce zahrnující renální selhání. Tyto změny renální funkce mohou být při ukončení terapie
reverzibilní (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Profil nežádoucích účinků u pediatrických pacientů se zdá být podobný profilu, který byl zaznamenán
u dospělých pacientů. Údaje z pediatrické populace jsou omezené.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10, Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
Symptomy intoxikace
Jsou k dispozici omezená data týkající se předávkování u člověka. Nejpravděpodobnější manifestace
předávkováni by byla hypotenze a tachykardie. Bradykardie by se mohla objevit v důsledku
parasympatické (vagové) stimulace.
Léčba intoxikace
Pokud by se měla objevit symptomatická hypotenze, je třeba podávat podpůrnou léčbu. Opatření
závisí na době požití léčivého přípravku a druhu a závažnosti příznaků. Stabilizace oběhového
systému by měla mít prioritu. Po perorálním požití je indikováno podávání dostatečné dávky
aktivního uhlí. Poté je třeba provést důkladné monitorování vitálních parametrů. Vitální parametry je
třeba dle potřeby korigovat.
Ani losartan ani jeho aktivní metabolit nelze odstranit hemodialýzou.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinu II, jednoduché, ATC kód: C09CA01
Losartan je syntetický perorální antagonista receptoru angiotenzinu II (typ AT1). Angiotenzin II,
potentní vazokonstriktor, je primární účinný hormon systému renin-angiotenzin a důležitá
determinanta patofyziologie hypertenze. Angiotensin II se váže na receptor AT1, který se nachází v
mnoha tkáních (např. cévní hladká svalovina, nadledvinky, ledviny a srdce) a způsobuje mnoho
důležitých biologických účinků včetně vazokonstrikce a uvolnění aldosteronu. Angiotenzin II také
stimuluje proliferaci buněk hladké svaloviny.
Losartan selektivně blokuje receptor AT1. Losartan in vitro a in vivo a jeho farmakologicky aktivní
karboxylový kyselý metabolit E-3174 blokují všechny fyziologicky relevantní účinky angiotenzinu II,
bez ohledu na zdroj a cestu jeho syntézy.
Losartan nemá agonistický účinek ani neblokuje jiné hormonální receptory nebo iontové kanály
důležité pro kardiovaskulární regulace. Dále pak losartan neinhibuje ACE (kinináza II), enzym, který
degraduje bradykinin. V důsledku toho nedochází k potenciaci nežádoucích účinků
zprostředkovaných bradykininem.
Při podávání losartanu vede odstranění negativní zpětné vazby angiotenzinu II na reninovou sekreci ke
zvýšení aktivity plazmatického reninu (PRA). Zvýšení PRA vede ke zvýšení angiotenzinu II v plazmě.
Navzdory tomuto zvýšení je antihypertenzivní účinek a suprese plazmatické koncentrace aldosteronu
udržována, což znamená účinnou blokádu receptoru angiotenzinu II. Po ukončení podávání losartanu,
PRA a angiotenzinu II se hodnoty snížily za tři dny na výchozí úroveň.
Losartan a jeho hlavní aktivní metabolit mají mnohem vyšší afinitu k receptoru AT1, než k receptoru
AT2. Aktivní metabolit je 10 – 40x účinnější než losartan na hmotnostním základě.
Studie hypertenze
V kontrolovaných klinických studiích vedlo podání losartanu jednou denně pacientům s mírnou až
středně těžkou esenciální hypertenzí ke statisticky významnému poklesu systolického a diastolického
krevního tlaku. Měření krevního tlaku 24 hodin po dávce vzhledem k 5-6 hodinám po dávce prokázalo
snížení krevního tlaku za 24 hodin. Přirozený diurnální rytmus byl zachován. Pokles krevního tlaku na
konci dávkovacího intervalu byl 70 – 80% účinku zaznamenaného 5-6 hodin po dávce.
Ukončení podávání losartanu u hypertenzních pacientů nevedlo k náhlému zvýšení krevního tlaku
(rebound). Navzdory výraznému poklesu krevního tlaku neměl losartan žádné klinicky významné
účinky na srdeční akci.
Losartan je stejně účinný u mužů a žen a u mladších (pod 65 let) a starších hypertenzních pacientů.
Studie LIFE
Studie Losartan Intervention For Endpoint Reduction in Hypertension [LIFE] byla randomizovaná,
trojitě zaslepená, aktivně kontrolovaná studie u 9193 hypertenzních pacientů ve věku 55 až 80 let s
EKG doloženou hypertrofií levé komory. Pacienti byli randomizováni pro losartan 50 mg jednou
denně nebo atenolol 50 mg jednou denně. Pokud nebyl cílový krevní tlak (< 140/90 mmHg) dosažen,
byl nejprve přidán hydrochlorothiazid (12,5 mg) a pak dle potřeby byla dávka losartanu nebo
atenololu zvýšena na 100 mg jednou denně. Jiná antihypertenziva s výjimkou ACE inhibitorů,
antagonistů angiotenzinu II nebo betablokátorů byla dle potřeby přidána, aby se dosáhl cílový krevní
tlak.
Průměrná délka sledování byla 4,8 let.
Primární koncový bod byl tvořen kardiovaskulární morbiditou a mortalitou, měřeno snížením
kombinované incidence kardiovaskulárního úmrtí, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu.
Krevní tlak byl významně snížený na podobné úrovně v těchto dvou skupinách. Léčba losartanem
vedla ke 13,0% redukci rizika (p=0,021, 95% interval spolehlivosti 0,77-0,98) ve srovnání s
atenololem u pacientů dosahujících primární kompozitní koncový bod. Toto bylo hlavně důsledkem
redukce incidence cévní mozkové příhody. Léčba losartanem snížila riziko mrtvice o 25% vzhledem
k atenololu (p=0,001, 95% interval spolehlivosti 0,63 – 0,89). Výskyt kardiovaskulárního úmrtí a
infarktu myokardu nebyl signifikantně odlišný mezi léčebnými skupinami.
Rasa
Ve studii LIFE měli černoši - pacienti léčení losartanem vyšší riziko vzniku primárního
kombinovaného koncového bodu, tzn. kardiovaskulární události (např. srdeční infarkt,
kardiovaskulární smrt) a zejména cévní mozkovou příhodu, než černoši - pacienti léčení atenololem.
Proto se pozorované výsledky u losartanu ve srovnání s atenololem ve studii LIFE s ohledem na
kardiovaskulární morbiditu / mortalitu nevztahují na černé pacienty s hypertenzí a hypertrofií levé
komory.
Studie RENAAL
Studie RENAAL (Reduction of Endpoints in NIDDM with the angiotensin II receptor antagonist
losartan) byla kontrolovaná klinická studie provedená na celém světě u 1513 pacientů s diabetem typu
2 s proteinurií s nebo bez hypertenze. 751 pacientů bylo léčeno losartanem.
Cílem studie bylo prokázat nefroprotektivní účinek losartanu draselného nad přínosem snížení
krevního tlaku.
Pacienti s proteinurií a sérovým kreatininem 1,3 – 3,0 mg/dl byli randomizováni pro losartan v dávce
50 mg jednou denně, dle potřeby titrované, pro dosažení odpovědi krevního tlaku nebo placebo na
podkladě konvenční antihypertenzní terapie vyřazující ACE inhibitory a antagonisty angiotenzinu II.
Zkoušející byli instruováni, aby dle potřeby titrovali hodnocenou léčbu na 100 mg denně. 72%
pacientů užívalo denní dávku 100 mg po většinu času. Další antihypertenzní léky (diuretika, kalcioví
antagonisté, alfa a beta-receptorové blokátory a také centrálně působící antihypertenziva) byly
povoleny jako doplňková léčba v závislosti na požadavcích obou skupin. Pacienti byli sledováni po
dobu až 4,6 let (3,4 roky v průměru).
Primární koncový bod studie byl kompozitem koncového bodu zdvojením sérového kreatininu
v konečné fázi renálního selhání (potřeba dialýzy nebo transplantace) nebo smrti.
Výsledky ukázaly, že léčba losartanem (327 událostí) ve srovnání s placebem (359 událostí) vedla v
16,1% k redukci rizika (p = 0,022) u mnoha pacientů dosahujících primární kompozitní koncový bod.
Pro následující individuální a kombinované komponenty primárního koncového bodu ukázaly
výsledky významnou redukci rizika ve skupině léčené losartanem: 25,3% snížení rizika pro zdvojení
sérového kreatininu (p = 0,006); 28,6% snížení rizika pro konečné selhání ledvin nebo smrt
(p=0,002); 19,9% snížení rizika pro konečné selhání ledvin nebo smrt (p = 0,009); 21,0% riziko
snížení zdvojení sérového kreatininu nebo konečného renálního selhání (p = 0,01).
Mortalita ze všech příčin nebyla významně odlišná mezi dvěma léčebnými skupinami. V této studii
byl losartan obecně dobře tolerován, jak ukazuje míra přerušení léčby v důsledku nežádoucích reakcí,
která byla srovnatelná se skupinou placeba.
Studie HEAAL
Studie "Heart Failure Endpoint Evaluation of Angiotensin II Antagonist Losartan" (HEAAL) byla
kontrolovanou klinickou celosvětovou studií prováděnou u 3 834 pacientů ve věku 18 až 98 let se
srdečním selháním (NYHA třídy II až IV), kteří nesnášeli léčbu ACE inhibitory. Pacienti byli
randomizováni do skupiny léčené losartanem 50 mg jednou denně nebo do skupiny léčené losartanem
150 mg, a to na pozadí konvenční léčby nezahrnující ACE inhibitory.
Pacienti byli sledováni po více než 4 roky (medián 4,7 roku). Primárním kritériem hodnocení studie
bylo složené kritérium hodnocení zahrnující úmrtí ze všech příčin nebo hospitalizaci kvůli srdečnímu
selhání.
Výsledky ukázaly, že léčba 150 mg losartanu (828 příhod) v porovnání s léčbou 50 mg losartanu (889
příhod) vedla ke snížení rizika o 10,1 % (p = 0,027 95% interval spolehlivosti 0,82-0,99) v počtu
pacientů, kteří dosáhli primárního složeného kritéria hodnocení. Tento fakt bylo možno přisoudit
zejména snížení incidence hospitalizací v důsledku srdečního selhání. Léčba 150 mg losartanu
snižovala riziko hospitalizace v důsledku srdečního selhání o 13,5 % v porovnání s 50 mg losartanu (p
= 0,025 95% interval spolehlivosti 0,76-0,98). Míra úmrtí ze všech příčin se mezi léčenými skupinami
významně nelišila. Poškození ledvin, hypotenze a hyperkalémie byly častější ve skupině léčené 150
mg, než ve skupině léčené 50 mg, nicméně tyto nežádoucí příhody nevedly ve skupině léčené 150 mg
k významně četnějšímu ukončení léčby.
Studie ELITE I a ELITE II
Ve studii ELITE probíhající po dobu více než 48 týdnů na 722 pacientech se srdečním selháním
(NYHA třída II-IV) nebyl pozorován žádný rozdíl mezi pacienty léčenými losartanem a pacienty
léčenými captoprilem s ohledem na primární koncový bod dlouhodobé změny renální funkce.
Pozorování studie ELITE I, že ve srovnání s captoprilem snižoval losartan riziko mortality, nebylo
v následné studii ELITE II, která je dále popsaná, potvrzeno.
Studie ELITE II s losartanem v denní dávce 50 mg (počáteční dávka 12.5 mg, zvýšená na 25 mg, pak
50 mg jednou denně) byla srovnávána s captoprilem 50 mg třikrát denně (počáteční dávka 12,5 mg,
zvýšená na 25 mg a pak na 50 mg třikrát denně). Primární koncový bod této prospektivní studie byla
mortalita ze všech příčin.
V této studii bylo sledováno 3152 pacientů se srdečním selháním (NYHA třída II-IV) po dobu téměř
dva roky (medián 1,5 roku) za účelem stanovení, zda je losartan lepší než captopril na snižování
mortality ze všech příčin. Primární koncový bod neukázal žádný statisticky významný rozdíl mezi
losartanem a captoprilem na snižování mortality ze všech příčin.
V obou srovnávacích kontrolních (nikoliv placebem kontrolovaných) klinických studiích u pacientů se
srdečním selháním byla tolerance losartanu vyšší než u captoprilu, měřeno na základě významně
nižšího rozsahu ukončení terapie v důsledku nežádoucích reakcí a významně nižší frekvence kašle.
Zvýšení mortality bylo pozorováno v malé podskupině ELITE II (22% všech pacientů se srdečním
selháním) užívajících betablokátor na začátku.
Pediatrická populace
Pediatrická hypertenze
Antihypertenzní účinek losartanu byl stanoven v klinické studii zahrnující 177 hypertenzních
pediatrických pacientů ve věku 6 až 16 let věku s tělesnou hmotností > 20 kg a glomerulární filtrací >
30 ml/min/1,73 m2. Pacienti s hmotností > 20 kg až < 50 kg obdrželi buď 2,5, 25 nebo 50 mg
losartanu denně a pacienti s hmotností > 50 kg obdrželi buď 5, 50 nebo 100 mg losartanu denně. Na
konci tří týdnů snížilo podávání losartanu jednou denně dolní hodnotu krevního tlaku způsobem
závislým na dávce.
Celkově byla přítomna odpověď závislá na dávce. Vztah dávky a odpovědi byl velmi zřejmý u
skupiny s nízkou dávkou ve srovnání se skupinou se střední dávkou (období I: -6,2 mmHg proti -11,65
mmHg), ale byla snížena při srovnání skupiny se střední dávkou se skupinou s vysokou dávkou
(období I: -11,65 mmHg proti -12,21 mmHg). Nejnižší studované dávky, 2,5 mg a 5 mg, odpovídající
průměrné denní dávce 0,07 mg/kg, se nezdají že by nabízely konzistentní antihypertenzivní účinnost.
Tyto výsledky byly potvrzeny během období II studie, kdy byli pacienti randomizováni pro
pokračování v losartanu nebo placebu po třech týdnech léčby. Rozdíl ve zvýšení krevního tlaku ve
srovnání s placebem byl největší u skupiny střední dávky (střední dávka 6,70 mmHg proti vysoké
dávce 5,38 mmHg). Zvýšení dolní hodnoty diastolického krevního tlaku bylo stejné u pacientů, kteří
dostávali placebo a u pacientů, kteří pokračovali s losartanem v nejnižší dávce v každé skupině, což
znovu naznačilo, že nejnižší dávka v každé skupině neměla významný antihypertenzivní účinek.
Dlouhodobé účinky losartanu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Také nebyla
stanovena dlouhodobá účinnost antihypertenzivní terapie losartanem v dětství při snižování
kardiovaskulární morbidity a mortality.
U hypertenzních (n = 60) a normotenzních (n = 246) dětí s proteinurií byl ve 12týdenní, placebem a
aktivním komparátorem (amlodipin) kontrolované studii hodnocen účinek losartanu na proteinurii.
Proteinurie byla definována jako poměr protein v moči/kreatinin ≥ 0,3. Hypertenzní pacienti (ve věku
6 až 18 let) byli randomizováni do skupin léčených buď losartanem (n = 30) nebo amlodipinem (n =
30). Normotenzní pacienti (ve věku 1 až 18 let) byli randomizováni do skupin léčených buď
losartanem (n = 122) nebo placebem (n = 124). Losartan byl podáván v dávkách 0,7 mg/kg až 1,4
mg/kg (do maximální dávky 100 mg za den). Amlodipin byl podáván v dávkách 0,05 mg/kg až 0,2
mg/kg (do maximální dávky 5 mg za den).
Celkově došlo po 12 týdnech léčby u pacientů léčených losartanem ke statisticky významnému snížení
výchozích hodnot proteinurie o 36 % v porovnání s 1% nárůstem u skupiny léčené
placebem/amlodipinem (p ≤ 0,001). Hypertenzní pacienti léčení losartanem vykázali statisticky
významné snížení výchozích hodnot proteinurie představující -41,5%
-29,9;-51,1) v porovnání s +2,4 % (95% interval spolehlivosti -22,2;14,1) ve skupině léčené
amlodipinem. Pokles jak systolického, tak diastolického krevního tlaku byl vyšší ve skupině léčené
losartanem (-5,5/-3,8 mmHg) v porovnání se skupinou léčenou amlodipinem (-0,1/+0,8 mmHg). U
normotenzních dětí došlo k malému poklesu krevního tlaku ve skupině léčené losartanem (-3,7/-3,4
mm Hg) v porovnání s placebem. Mezi poklesem proteinurie a krevního tlaku nebyla zaznamenána
žádná korelace, je však možné, že ve skupině léčené losartanem jde zčásti o důsledek poklesu
krevního tlaku.
Dlouhodobé účinky losartanu u dětí s proteinurií byly hodnoceny po dobu až 3 let v otevřené,
prodloužené fázi téže studie hodnotící bezpečnost, kdy k účasti byli vyzváni všichni pacienti, kteří
dokončili základní 12týdenní studii. Celkem bylo do otevřené, prodloužené fáze zařazeno 268
pacientů, kteří byli randomizováni do skupiny léčené losartanem (n = 134) nebo enalaprilem (n =
134), přičemž 109 pacientů bylo sledováno po dobu delší než 3 roky (předem specifikovanou dobou
ukončení byl okamžik, kdy v prodloužené fázi > 100 pacientů dokončí dobu sledování 3 roky).
Dávkovací rozmezí losartanu a enalaprilu, které se podávaly podle rozhodnutí zkoušejícího, bylo 0,30
až 4,42 mg/kg/den, respektive 0,02 až 1,13 mg/kg/den. U většiny pacientů nebyly v prodloužené části
studie překročeny maximální denní dávky 50 mg při tělesné hmotnosti < 50 kg a 100 mg při tělesné
hmotnosti > 50 kg.
Souhrnně lze říci, že výsledky prodloužené fáze hodnotící bezpečnost prokázaly, že losartan byl po
dobu 3 let dobře snášen a vedl k setrvalému poklesu proteinurie bez zjistitelných změn rychlosti
glomerulární filtrace. U normotenzních pacientů (n = 205) měl v porovnání s losartanem numericky
větší účinek na proteinurii (-33,0% (95%CI -47,2;-15,0) vs -16,6% (95%CI -34,9; 6,8)) a na GFR
(9,4(95%CI 0,4; 18,4) vs -4,0(95%CI -13,1; 5,0) enalapril. U hypertenzních pacientů (n = 49) měl na
proteinurii (-44,5% (95%CI -64.8; -12,4) vs -39,5% (95%CI -62,5; -2,2))a na GFR (18,9(95%CI 5,2;
32,5) vs -13,4(95%CI -27,3; 0,6)) ml/min/1,73m2 numericky větší účinek losartan.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po perorálním podání je losartan dobře vstřebáván a podstupuje metabolismus prvního průchodu za
vzniku aktivního metabolitu karboxylové kyseliny a jiných neaktivních metabolitů. Systémová
biologická dostupnost tablet losartanu je asi 33%. Střední vrcholové koncentrace losartanu a jeho
aktivního metabolitu byly dosaženy za 1 hodinu, resp. 3-4 hodiny.
Distribuce
Losartan a jeho aktivní metabolit jsou 99% vázány na plazmatické proteiny, primárně na albumin.
Distribuční objem losartanu je 34 litrů.
Biotranformace
Asi 14% intravenózně nebo perorálně podané dávky losartanu je konvertováno na jeho aktivní
metabolit. Po perorálním nebo intravenózním podání losartanu draselného značeného 14C je cirkulující
plazmatická radioaktivita primárně v souvislosti s losartanem a jeho aktivním metabolitem. Minimální
konverze losartanu na jeho aktivní metabolit byla zaznamenána u asi 1% studovaných jedinců.
Kromě aktivního metabolitu jsou tvořeny i metabolity neaktivní.
Eliminace
Plazmatická clearance losartanu a jeho aktivního metabolitu je asi 600 ml/min., resp. 50 ml/min.
Renální clearance losartanu a jeho aktivního metabolitu je asi 74 ml/min., resp. 26 ml/min. Je-li
losartan podáván perorálně, asi 4% dávky je vylučováno v nezměněném stavu močí a asi 6 % dávky je
vylučováno močí jako aktivní metabolit. Farmakokinetika losartanu a jeho aktivního metabolitu je
lineární u perorálních dávek losartanu draselného do 200 mg.
Po perorálním podání se plazmatické koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu
polyexponencionálně snižují s konečným poločasem asi 2 hodiny, resp. 6-9 hodin. Během dávkování
jednou denně s použitím 100 mg se losartan ani jeho aktivní metabolit neakumulovaly významně
v plazmě.
Biliární a močová exkrece přispívá k eliminaci losartanu a jeho metabolitů. Po perorální dávce nebo
intravenózním podání losartanu značeném 14C se asi 35% /43% z radioaktivity objevilo v moči a
58%/50% ve stolici.
Charakteristiky pacientů
U starších hypertenzních pacientů se plazmatické koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu
neliší zásadně od koncentrací zjištěných u mladých hypertenzních pacientů.
U hypertenzních pacientek byly plazmatické hladiny losartanu až dvakrát tak vysoké jako u
hypertenzních pacientů mužů, zatímco plazmatické hladiny aktivního metabolitu se nelišily mezi muži
a ženami.
U pacientů s mírnou až středně těžkou alkoholickou jaterní cirhózou byly plazmatické hladiny
losartanu a jeho aktivního metabolitu po perorálním podání 5 resp. 1,7 krát vyšší, než u mladých mužů
dobrovolníků (viz bod 4.2 a 4.4).
Plazmatické koncentrace losartanu nejsou změněny u pacientů s clearance kreatininu nad 10
ml/minutu. Ve srovnání s pacienty s normální funkcí ledvin je AUC pro losartan asi 2-krát vyšší u
pacientů s hemodialýzou.
Plazmatické koncentrace aktivního metabolitu nejsou změněny u pacientů s poruchou ledvin nebo u
pacientů na hemodialýze.
Losartan ani aktivní metabolit není možné odstranit hemodialýzou.
Farmakokinetika u pediatrických pacientů
Farmakokinetika losartanu byla zkoumána u 50 hypertenzních pediatrických pacientů > 1 měsíc až <
16 let v průměru po perorálním podání jednou denně v dávce asi 0,54 až 0,77 mg/kg losartanu
(průměrné dávky).
Výsledky ukázaly, že aktivní metabolit je tvořen z losartanu ve všech věkových skupinách. Výsledky
ukázaly zhruba podobné farmakokinetické parametry losartanu po perorálním podání u kojenců a
batolat, předškolních dětí, dětí školního věku a adolescentů. Farmakokinetické parametry pro
metabolit se lišily ve větší míře mezi věkovými skupinami. Při srovnání předškolních dětí
s adolescenty se tyto rozdíly staly statisticky významné. Expozice u kojenců a batolat byla
srovnatelně vysoká.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Předklinická údaje neodhalují žádná specifická rizika pro lidi na základě konvenčních studií
obecné farmakologie, genotoxicity a karcinogenním potenciálu. Ve studiích toxicity po opakovaném
podání navodilo podávání losartanu snížení počtu parametrů červených krvinek (erytrocyty,
hemoglobin, hematokrit), vzestup močovinového dusíku v séru a příležitostná zvýšení sérového
kreatininu, snížení hmotnosti srdce (bez histologického korelátu) a gastrointestinální změny (léze
sliznic, vředy, eroze, hemoragie). Podobně jako jiné látky, které přímo ovlivňují systém reninangiotenzin, se prokázalo, že losartan indukuje nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, vedoucí k
úmrtí plodu a malformacím.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Tabletové jádro:
Magnesium-stearát (E572)
Mikrokrystalická celulóza (E 460)
Předbobtnalý kukuřičný škrob
Monohydrát laktózy
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Potah tablety:
Hyprolóza (E463)
Oxid titaničitý (E171)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a velikost balení
SIDOK 50 mg potahované tablety:
Potahované tablety jsou baleny v blistru (Al/PVC-fólie) obsahujícím 10 potahovaných tablet.
Krabička obsahuje 30 tablet (3 blistry) a příbalovou informaci.
SIDOK 100 mg potahované tablety:
Potahované tablety jsou baleny v blistru (Al/PVC-fólie) obsahujícím 15 potahovaných tablet.
Krabička obsahuje 30 tablet (2 blistry) a příbalovou informaci.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci a další manipulaci
Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7.
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
ALKALOID-INT d.o.o.,
Šlandrova ulica 4,
1231 Ljubljana - Črnuče
Slovinsko
tel.: +386 1 300 42 90
fax: +386 1 300 42 91
e-mail: [email protected]
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A )
SIDOK 50 mg potahované tablety: 58/729/10-C
SIDOK 100 mg potahované tablety: 58/730/10-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 29.9.2010
Datum posledního prodloužení registrace: 26.7.2014
10. DATUM REVIZE TEXTU
3.9.2014