Budeme to, co jíme

Budeme to,
co jíme
Vize podpory Hlavního města Prahy školnímu stravování
Metodicky budeme podporovat školní stravovací zařízení na území celé Prahy. Nové trendy se
musí opírat výhradně o názory odborníků.
Zavedeme na Magistrátu pozici metodika pro školní stravování na plný úvazek, který
by metodicky řídil školní stravovací zařízení na celém území Prahy.
Budeme podporovat dětí ze sociálně slabých rodin. Vzorem může být Obědové konto na Praze
7, pomáhající už druhým rokem.
Vyvineme tlak na ředitele, aby ve školách odstranili „automaty na obezitu“. Jde o výdejní
automaty s pochutinami jako například chipsy, sladké tyčinky, přeslazené nápoje, energy drinky
nebo káva.
Jsme proti pronájmům jídelen soukromým subjektům a dovozu obědů z jiných provozů,
s výjimkou speciálních diet. Školy mají vařit samy prostřednictvím svých zaměstnanců
(kuchařek).
Snížíme počet polotovarů a nevhodných přísad ve stravě dětí a mládeže cílenou metodickou
podporou.
Budeme motivovat dobré kolektivy a pracovní skupiny. Vyhledávat úspěšné a nápadité školní
jídelny, které pak budou sloužit jako příklad a inspirace pro ostatní.
Mgr. Daniel Štěpán
kandidát na starostu
a na zástupce Prahy 7
na magistrátu hl. m. Prahy
Pocházím z Příbrami, je mi 43 let, mám dvě dcery a musím dodržovat přísnou bezlepkovou dietu.
Když jsem před 4 roky vstupoval do politiky, chtěl jsem jen dělat věci jinak a lépe. Na Praze 7 jsem
byl pověřen řídit úsek školství. Díky mnoha skvělým a zaujatým lidem pracujícím v této oblasti se
podařilo za mé funkční období prosadit důležité změny. Naše ZŠ Tusarova se např. stala první státní
školou oceněnou titulem „Jídelna snů“. Vymýtili jsme ze všech našich škol automaty na sladkosti
a nahradili je zdravými svačinkami. Máme unikátní Obědové konto pro rodiče dětí, které nemají ve
škole na oběd. Byl jsem jedním z iniciátorů novely vyhlášky o školním stravování, která umožní školní
jídelně v případě dietního stravování jídlo buď sama připravit, nebo dovézt od odborně způsobilého
dodavatele. Angažoval jsem se v kauze znovuotevření 9 let zavřené MŠ U Průhonu, kde mě v petici
podpořilo několik set lidí. Zavedli jsme školní uniformy, pomohli dětem vytvořit vlastní Etická desatera tříd... Chci se nyní podělit o tyto zkušenosti v zájmu obyvatel celé Prahy. Chci, aby se především
školnímu stravování dostalo pozornosti, jaké si zaslouží.
Váš
Mgr. Daniel Štěpán
místostarosta
pro školství na Praze 7
2-3
70 let školního stravování – na vlnách tradice i nových trendů
Rady rodičům: Jak mít zdravé dítě
Malé děti napodobují své rodiče a jak rostou, rozšiřují své vzory na kamarády, učitele a další lidi ve
svém okolí. Tak se utvářejí první hodnoty, které se v budoucnu stanou základem jejich života v oblasti zdraví, jídla a celé životosprávy. Proto je důležité, k jakému životnímu stylu děti vedeme. Tady
je pár rad, jak to dělat co nejlépe.
Svačina
Svačina má za úkol jednak doplnit energii a živiny, aby se udržela pozornost a soustředění dětí
v době mezi snídaní a obědem. Dokáže zabránit „vlčímu hladu“, kdy vyhladovělé dítě pak volí nejrychlejší a nejméně vhodný zdroj energie, tedy sladké, tučné, smažené. Dále v případě nevyvážené
snídaně nebo oběda by měla doplnit chybějící živiny. Proto není úplně v pořádku od sebe oddělovat
jednotlivá denní jídla, ale dívat se na ně v kontextu celodenního jídelníčku.
1. Při výběru svačiny musíme přemýšlet pro koho a v jakou denní dobu je určená. Například pro
sportující děti by měla být svačina jinak velká, než pro děti, které se hýbou méně.
„Pamatujme, že děti napodobují své rodiče, proto bychom si toho měli být vědomi u všech společných aktivit.“
2. Sledujme, jestli je energeticky a nutričně vyvážená. Měla by obsahovat všechny potřebné živiny
v dostačujícím množství (bílkoviny, sacharidy, tuky, vitaminy a minerální látky).
Spánek
Základem je spánek – děti ve školce a na prvním stupni by měly spát 10 hodin. Studenti na druhém
stupni 9 hodin. Pokud dítě nespí dostatečně dlouho, zvyšuje se tím cukr v krvi, protože ve slinivce =
v Langerhansových ostrůvcích se nevytvoří potřebné množství inzulinu. Inzulin zajišťuje konstantní
hladinu glukózy v krvi. Také je důležité dbát v raném věku na spánek před půlnocí, protože mozek
si v té době vytváří hlavní dávku velice důležitého růstového hormonu.
3. Svačina by měla obsahovat cca 15 % denního energetického příjmu. V případě sladké snídaně by
měla být slaná a opačně.
Pitný režim
Pitný režim je také velice důležitý, denně se doporučuje vypít minimálně při váze do 60 kg 1,2 litru
a do 80 kg 1,8 litru, za slunečného počasí více. Nikoliv ale těsně před spaním, aby se zbytečně v noci
nezatěžovaly ledviny. Dále se přimlouvám, aby děti nepily automaticky studené až ledové nápoje
a zároveň sycené. Místo toho je vhodné pít vodu, ovocné čaje, mošty, kdy ideální je pokojová teplota. Uvědomme si, že vnitřní orgány musí ohřát tekutinu zpět na 36 stupňů tělesné teploty a tím se
vysilují. Pro názornost: konzumace červeného vína pomáhá starším lidem k trávení, protože červené
víno organismus zahřívá.
Snídaně
Děti by měly jíst častěji než 3x za den. Základem je vždy snídaně, která nastartuje metabolismus.
Díky vydatné snídani se i lépe reguluje tělesná hmotnost (informace pro dospívající dívky). Dále
doporučuji zamyslet se nad pořadím a skladbě potravin. Lépe začít slaným a končit sladkým pokrmem. Snažme se, aby denní skladba potravin byla co nejpestřejší, zároveň děti vyvarujme pepře
a nepřehánějme to se solí. U jídla máme sedět a soustředit se na něj. Nečteme a raději se ani nedíváme na televizi kvůli správné funkci jater. Jelikož trávení začíná v dutině ústní, je důležité kousat
a co nejvíce rozmělňovat každé sousto a nepospíchat, tak jak nás to učili v mládí.
4. „Slaná svačina“ by měla vždy obsahovat sacharidový základ (např. kvalitní pečivo, není nutno
denně celozrnné), kvalitní zdroj bílkovin (např. plátek sýra nebo šunky, různé tvarohové pomazánky,
vejce, luštěninové pomazánky), kvalitní tuk (např. malé množství másla) a zeleninu nebo ovoce
Pokud jablko nebo banán, pak vždy ve slupce, aby ovoce neoxidovalo a neztrácelo barvu a chuť.
5. „Sladká svačina“ je ideálně složená z bílého kvalitního polotučného jogurtu, čerstvého nebo sušeného nedoslazovaného ovoce, sypaných musli nebo pečiva.
Chyby, kterých se dopouštíme – sladký nápoj a sušenky = nadbytek jednoduchých cukrů, kdy musíme dát pozor na zuby a na výkyvy hladiny cukru v krvi, případně sycený slazený nápoj v plechovce, houska se salámem = nadbytek živočišných tuků. Příliš sladké pití v kombinaci se slaným
jídlem.
Děti by měly mít možnost připravovat si svačinu pod dohledem rodičů sami.
Je pohodlné dát dítěti peníze, ať si za ně něco koupí. To bohužel vede spíše k mlsání místo jídla.
Pamlsky slouží někdy dokonce místo jídla jako dárky zvyšující oblibu dítěte v kolektivu.
U nás, na Praze 7, se vydáme cestou internetových objednávek svačin, umožňujících rodičům společně s dětmi objednat svačiny na týden dopředu.
4-5
Současný stav a doporučení
V České republice máme jedinečný systém školního stravování, včetně dobrého nastavení hodnot
spotřebního koše. Proto důsledně dodržujme platnou legislativu, využívejme kontrol ke zlepšení
stravování a možností plošného školení státními orgány všech pracovníků ve školním stravování.
Podle krajských hygieniček někdy dochází k špatným přepočtům a nesprávnému zařazování potravin v rámci spotřebního koše. Oběd poté nemusí naplnit výživové normy. Proto - jak uvádím dále
v textu - je zásadní, aby byla zajištěna metodická podpora všech pracovníků ve školním stravování
prostřednictvím krajského metodika - který ale bohužel Praze nyní chybí!
Co proto doporučuji: Plošnou metodickou podporou zajistit, aby každá škola měla opravdu tu
„svou“ krajskou metodičku a odborníky, na které se mohou vždy operativně obrátit všichni, kteří
ve školním stravování působí. Nesmějí se bát říci si jim o radu, podporu nebo metodickou pomoc.
Dobré je, že ministerstvo zdravotnictví spustilo program Zdravý jídelníček, díky kterému dochází
v jednotlivých školách napříč ČR k měsíční kontrole všech obědů a na závěr je vystavena vždy výsledná zpráva s upozorněním na chyby a doporučeními k jejich nápravě.
Jak postupovat při nespokojenosti s kvalitou služeb v jídelně: mnozí z vás mají zkušenost, že
např. u dcery ve škole vaří výborně, u syna naopak a děti zde obědy často vracejí. Z toho je vidět, že problém není ve výživových normách, ale v lidech. (Mimochodem, nejčastěji se s tím setkáváme, pokud se obědy dováží nebo je jídelna pronajata externí firmě.) Pokud proto opravdu
objektivně nejste spokojeni s jídelnou vašeho dítěte, kontaktujte nejprve vedoucí školní jídelny.
Pokud neuspějete u ní, obraťte se na ředitele nebo zřizovatele školy (na radního pro školství). Já
ale pevně věřím, že v Praze budete úspěšní se svým podnětem již v kuchyni.
Oběd
Oběd je hlavní jídlo dne a měl by představovat zhruba 35 % veškerého denního příjmu energie.
Polévka je zdrojem tekutin a připravuje trávení na hlavní chod. Ten by měl obsahovat bílkoviny, ať
v podobě masa nebo jeho náhrady, jako je například luštěnina, tofu nebo tempeh. Přílohy je dobré
volit spíše celozrnné kvůli obsahu vlákniny a nižšímu glykemickému indexu. Oběd by měl obsahovat
kvalitní tuky a to z většiny rostlinné. Určitě bychom neměli zapomínat na zeleninu a ovoce, které
jsou nejen zdrojem vlákniny, ale především potřebných vitamínů a stopových prvků. Jídlo by mělo
být připravováno s ohledem na zachování chuti a výživové hodnoty potravin. Vyvarujme se umělých dochucovadel a polotovarů, stejně jako přepálených jídel. I jídla, která jsou obecně považována
za nezdravé, lze připravit tak, aby byla zdravá a vypadala hezky.
Tradice školního stravování
V roce 2013 jsme si připomínali půl století systému školního stravování. V příštím roce se budeme
ve vzpomínkách ubírat ještě hlouběji do historie, neboť počátky školních jídelen na našem území se
datují již od konce 2. světové války. A právě oněch úctyhodných 70 let je pádným důvodem k ohlédnutí a bilancování, kam se organizované stravování dětí a mládeže za tuto dlouho dobu posunulo.
Systém školního stravování v minulém století zaznamenal několik zásadních milníků. Od roku 1953
u nás docházelo k masivnímu budování školních jídelen, v roce 1960 přešla odpovědnost za organizaci stravování na školách pod ministerstvo školství a v roce 1963 vyšla první směrnice o školním
6-7
stravování, jež dala celému systému řád, který se v určitých obměnách v podstatě zachoval až do
dnešních dnů. I proto jsou české školní jídelny v mezinárodním porovnání svým způsobem ojedinělé. V zahraničí byste jen obtížně hledali státem organizovaný systém, který v podobné kondici
vydržel tak dlouhou dobu. A troufnu si dokonce tvrdit, že by se od nás řada zemí v této souvislosti
mohla stále učit.
Je zřejmé, že se stravování na školách v průběhu let mnohokrát měnilo a modernizovalo. Jeho
podstata, vycházející z potřeby stravovat děti výživně a zároveň zdravě, však zůstávala stejná. Uvědomění si této potřeby a počátky jejího naplňování v praxi se datují právě do doby po ukončení
2. světové války. Není třeba zmiňovat, že válečné utrpení naši populaci v mnoha ohledech výrazně
poznamenalo. Mnoho dětí tehdy trpělo podvýživou a řadou zdravotních problémů vyplývajících
z nekvalitní životosprávy. Hlavním úkolem proto tehdy nemohlo být nic jiného, než tento stav napravit a zajistit zdravý růst a vývoj naší mladé generace.
Změny a pokrok v průběhu doby neprávem vnímáme jako něco samozřejmého. Dnes je často školní
stravování u nás podceňováno a prezentováno jen jako možnost teplého jídla. Jídlo, které navíc není
moc pestré, lákavé, chutné a zdravé a podle některých jedinců dokonce nesplňuje výživové požadavky. To zdaleka není pravda. Úroveň českého školního stravování je velmi dobrá, i když se může
jídelnu od jídelny lišit podle přístupu a zkušeností provozovatele.
Školní stravování je ale mimořádně významné z hlediska stravovacích návyků dětí a jeho význam by
měl spočívat také v kompenzování a nedostatků domácího stravování, které je v některých případech přímo odstrašující. Školní oběd je velmi často jediné teplé jídlo denně a též jediné, u kterého
děti sedí společně u stolu. Moderní jídelna má plnit nejen gastronomickou funkci, ale tím, že učí děti
etiketě při společném stravování, také komunitní a společenskou roli.
Osvojené zvyklosti děti totiž přenášejí nejen do rodin, ale také do svého budoucího života. Vždyť
to, jak jíme, patří mezi významné charakterotvorné prvky našeho života, které vypovídají například
o rodinném zázemí a obecně o vztazích v rodině a mezi přáteli. To, co se děti ve školních jídelnách
naučí, proto bude významně ovlivňovat jejich osobní i profesionální život v dospělosti.
Aby se ale tyto zvyklosti vžily, je zapotřebí promyšlený přístup. A zde musím s politováním konstatovat, že v České republice bohužel mnohdy chybí metodici a dostatečná teoretická a jednotná odborná
podpora, o kterou by se mohly školní jídelny opřít. Kromě metodického rámce chybí také dlouhodobé
vedení. Dívám se na problematiku ze zkušenosti místostarosty MČ Praha 7 pro oblast školství, kterému
se podařilo řadu novinek a nových modelů stravování ve školních jídelnách na Praze 7 prosadit, a zároveň člověka, který má vlivem zdravotních obtíží výrazná dietní omezení a musí tedy dbát na zdravou
stravu víc než jiní. Zároveň jsem otcem dvou malých dcer, jejichž výživa mi není lhostejná.
70 let historie českých jídelen
Bohatá historie českých školních jídelen je plná zajímavých milníků a přelomových bodů. Každý
z vás, čtenářů, má jistě v paměti zážitky ze školní jídelny a snad si i vybaví typická jídla, která se zde
podávala.
I drobné detaily hrály významnou roli – vždyť jsme se s nimi setkávali každý den devět i více let!
(Skoro) nerozbitné šestihranné sklenice, obdélníkové a lichoběžníkové tácy, po kterých se v našem
dětství zoufale kutálely příbory, jablíčka a kubánské pomeranče, proslulá UHO-omáčka (univerzální
hnědá omáčka), občasná směna knedlíku za maso mezi žáky a všudypřítomná politická reklama na
zdech… Přesto ale byly československé jídelny vzorem pro mnohá jiná stravovací zařízení v celém
světě a mně dokonce již od roku 1982 hodné paní kuchařky vařily bezlepkovou stravu. Na rozvoji
jídelen se totiž u nás podílela řada odborníků, kteří si uvědomovali, že zdravá a pravidelná strava
pro děti a mládež je jedna z nejdůležitějších věcí. Z vývoje našeho školního stravování je možné se
8-9
poučit a vyvarovat se opakování chyb. Zde je malý exkurz historií školního stravování, jak jsme ho
my všichni na vlastní kůži zažívali...
40. léta
Krátce po 2. světové válce se objevují první náznaky systémového školního stravování v podobě
přesnídávek, podávaných všem školním dětem. Již tehdy bylo cílem této aktivity zlepšení celkového
zdravotního stavu dětí a mládeže.
Do té doby byly děti odkázány jen na to, co si kdo přinesl z domova. Na některých vesnických
vícetřídkách pak i na možnost ohřátí doneseného kastrůlku na kamnech, které zajišťovaly starší
sourozenci pro své mladší bratry a sestřičky a někdy i pro jejich méně majetné kamarády. Bylo to
nehygienické, nedostatečné a hlad neprospíval vyučování. Záhy proto začaly vznikat první školní
jídelny zřizované z iniciativy škol a obcí.
50. léta
Poválečné hospodářství vyžaduje doslova „každou ruku“. Mnoho mužů se už z války do výroby
nevrátilo, nahrazují je ženy. S rostoucí zaměstnaností žen proto stoupá také potřeba zajistit teplé
obědy pro jejich děti. V roce 1953 je u nás registrováno už zhruba 3500 školních jídelen s 308 tisíci
strávníků. Péče o školní stravování připadla do kompetence tehdejšího ministerstva školství. V roce
1953 se školní stravování dočkalo první legislativní úpravy. Ministerstvo školství vydalo vyhlášku,
která stanovila odpovědné orgány za zřízení a provoz školních jídelen, výši finančních norem na nákup potravin a poplatků za stravování včetně systému slev. Tento předpis však určoval jen základní
právní a ekonomická pravidla činnosti jídelen a to bez zřetele na fyziologické a jiné potřeby dětí
a mladistvých. Na to ještě nebyla doba připravená, ani finančně, ani znalostně, a buďme upřímní –
ani morálně. Školství bylo stále trochu „na chvostě“ důležitějších strategických státních podniků.
voj školního stravování, zvyšovat kvalifikaci pracovníků jídelen, soustavně s nimi pracovat a dohlížet
na plnění úkolů školních jídelen. Střediska vytvářela praktický příklad školy správné výživy a dohlížela, aby byly děti dobře živené.
60. léta
Období, které nastává potom, je možné nazvat zlatým věkem školního stravování, které od počátku
60. zaznamenalo obrovský rozmach. Jeho výsledky se pak stávají vzorem pro další země světa.
V roce 1963 ale vydává ministerstvo školství novou vyhlášku. Nyní už propracovaný systém v ní přehledně specifikoval výživové dávky podle věkových skupin dětí a délky jejich pobytu ve škole nebo
jiném školním zařízení. V tomto období vzniká také funkce krajského inspektora školního stravování.
Později byla zřízena i krajská a okresní střediska školního stravování. Ta měla za úkol pečovat o roz-
70. léta
Rozmach školního stravování pokračuje také v 70. letech. Jde ruku v ruce s výstavbou velkých sídlišť,
které nahrazují a doplňují starou výstavbu. Obrovská panelová centra soustřeďují na jednom místě
10 - 11
80. léta
Ve školních jídelnách se v tomto desetiletí stravují v podstatě všechny děti a mládež v Československu. V roce 1989 dosahuje počet strávníků ohromujících 2 milionů ve více než 10 500 jídelnách.
Stát se hospodářsky začíná stabilizovat a stále větší vliv mají i lékařské a vědecké výzkumy. Proto
i školní jídelny začínají postupně upouštět od používání problematického hliníkového nádobí, které
je nahrazováno nerezovým. Tato výměna ovšem bude probíhat ještě v 90. letech. Koncem 80. let
jsou jídelny postupně převáděny na samostatná zařízení tehdejších národních výborů a mají vlastní
rozpočet a řízení. Metodická linie jim však zůstává jednotná.
90. léta
Devadesátá léta jsou v českém školním stravování zlomová. V roce 1993 je vyhláškou stanoven tzv.
spotřební koš – 10 skupin základní potravin a jejich doporučená spotřeba na strávníka a den. Tato
metoda se používá dodnes. Jídelny postupně přecházejí pod správu škol, některé se osamostatnily.
V roce 1995 je v České republice téměř 9000 jídelen. Strávníci v jídelnách postupně získávají možnost výběru z několika jídel denně.
Přichází nový fenomén lobbing a s ním tlak na používání polotovarů a dalších problematických přísad, kterému nahrává ,,nezájem“ státu o školní stravování.
především mladé rodiny s dětmi. S žádnými drobnými obchůdky ani restauracemi se z politických
důvodů v parteru těchto panelových bludišť nepočítalo a tak byly školní jídelny jedinou skutečnou
jistotou pro mnoho dětí – pokud samozřejmě je doma nečekala babička, která jim po návratu ze
školy uvařila. Nové školy, stavěné na těchto sídlištích, se honosily obrovskými jídelnami s rozsáhlým
zázemím, jejichž vybavení ale často umožňovalo jen poměrně omezený okruh přípravy jídel.
Špatné to bylo i se zajištěním kvality připravované stravy. Na ní se podepsal zejména nedostatek
výkonného strojního i varného vybavení jídelen, problematické zásobování potravinami a šíří sortimentu. Na scénu přichází klasické UHO (univerzální hnědá omáčka) i jiné polotovary. Povinné jsou
bezmasé pondělky a děti jsou nuceny veškeré jídlo beze zbytku dojídat. Přesto se ale z jídelen ve
dnech „nepodařené“ nabídky vyváží sudy vráceného jídla nebo si je pracovnice odnášejí domů, kde
jimi krmí zvířata. Rozměrné jídelny jsou pak stále častěji využívány i jako společenská centra pro
mimořádné schůze zvláště politického charakteru, protože jejich jinému využití brání hygienické
předpisy.
Po roce 2000
Zrušením okresů v roce 2003 zanikla i výchovná střediska školního stravování na okresní i krajské
úrovni. Funkce krajských inspektorů zůstala v krajích zachována, ovšem ne ve všech a ne v plném
úvazku. Školám začíná chybět metodická podpora, což je znát na stále větších rozdílech mezi jednotlivými stravovacími zařízeními. Úroveň školního stravování se ale i tak postupně zlepšuje, především díky aktivitě rodičovských sdružení a zájmu jednotlivých ředitelů; pomalu se též upouští od
používání polotovarů.
Do škol se však začínají nenápadně dostávat nová nutriční a zdravotní nebezpečí především v podobě „automatů na obezitu“. Jde o dětmi stále oblíbenější výdejní automaty na sladké tyčky, chipsy,
oslazené vody a energodrinky. Naproti tomu se ale zároveň začínají objevovat i zcela nová, unikátní
řešení, jako jsou např. interní školní prodejničky na místní produkty jako je pečivo, obložené housky,
ovoce, kvalitní mléčné produkty apod.
12 - 13
Děti neobědvají, chybí jim ovoce a zelenina
Až 10 procent školních dětí neobědvá, tento šokující fakt vyplynul z anonymní ankety mezi školáky
z pěti pražských škol uskutečněné v roce 2013. Některé děti odmítají jídlo ze školní jídelny, jiným
ovšem rodiče obědy neplatí, protože si to nemůžou domluvit. Z průzkumu dále vyplynulo, že 10
procent dětí nesnídá a 20–25 procent dětí si vůbec nenosí z domova svačinu a 2 procenta školáků
má jediné jídlo denně a to teplou večeři, přes den vůbec nejí nebo jí pochutiny a tučné sladkosti.
Zelenina a ovoce v jídelníčku dětí takřka chybí, ovoce má k snídani pouze 6 ze 463 dětí. Celkově
dominuje konzumace pochutin a tučných sladkostí často ze školních automatů. V pitném režimu
dominují sladké limonády, u starších dětí se se zde vyskytují i energetické nápoje a káva.
Tyto alarmující informace vzešly z anonymní ankety, která měla zdokumentovat zvyklosti ohledně
snídaní, svačin, obědů, večeří a trávení volného času dětí žáků 1.–9. tříd. Na průzkumu se podílela
výživová specialistka MUDr. Kateřina Cajthamlová.
Řada zjištěných nešvarů nemá rychlé řešení, MČ Praha 7 se prozatím rozhodla pomoci alespoň dětem, jejichž rodiče si nemohou dovolit platit jim obědy.
Obědové konto potřebným
Školní stravování dnes
V současné době je v České republice okolo 9 tisíc školních jídelen většinou provozovaných samotnými školami. Jejich nabídka je mnohem pestřejší, než tomu bylo v minulosti a ve většině případů
se snaží sledovat trend návratu k čerstvým lokálním surovinám. Jídelny také zlepšují prostředí, ve
kterém děti obědvají a nenajdete zde už ani dozor, který by děti nesmlouvavě nutil dojíst jídlo do
posledního sousta, jako tomu bylo ještě v 90. letech. Účastní se nejrůznějších soutěží jako například
Soutěž o nejlepší oběd. Jídelnám ovšem chybí manažerské koncepční vedení a patřičná metodická
podpora, které by jim umožňovaly poskytovat celoplošně lepší služby a rozvoj.
Školní stravování vyžaduje trvalou pozornost zřizovatelů škol, rodičů i státních orgánu. Mnohé je
možné změnit usilovnou a vytrvalou prací, která ovšem vyžaduje odhodlání a spolupráci všech
subjektů. Zde je několik příkladů, které demonstrují současné problémy a náš přístup k jejich řešení.
V reakci na alarmující zjištění jsem inicioval jako místostarosta Prahy 7 zřízení tzv. Obědového konta,
ze kterého budou dětem z Prahy 7, jejichž rodiče nemají na obědy peníze, vypláceny příspěvky. Za
jeden oběd rodiče platí 25 korun, což je 500 korun na měsíc pro jednoho školáka. Rada města návrh
schválila a v září 2013 byl zřízen transparentní sbírkový účet tzv. Obědového konta. Každý měsíc ho
nyní využívá v naší městské části 5 dětí, z toho dvě po celý rok.
Jídelny snů
Obědy ze školní jídelny jsou prvním velkým vzorem a zkušeností s veřejným stravováním. Vytvářejí
návyky a vztah dítěte k jídlům v dospělosti. Stejný význam má i prostředí jídelen. V mládí se totiž
učíme chuťovým návykům i návykům chování u stolu, skladbě jídelníčku i obřadu stolování. Aby
byla tato zkušenost pro naše děti co nejlepší, vzniknul mezinárodní projekt Jídelna snů, fungující už
v devíti zemích Evropy a aktivně podporovaný Evropskou unií. Cílem projektu je budovat pozitivní
vztah dětí k vyvážené stravě a kultuře jídla a stolování. Kromě toho usiluje o zlepšení kvality a pestrosti jídla, uplatňování především domácích a sezonních potravin, o vyšší úroveň kvality stolování
a edukaci dětí, personálu a rodičů. Důležitá je také zpětná vazba mezi kuchyní a strávníky. Nejde
14 - 15
zdaleka jen o samotné jídlo. Projekt by měl přinést do našich škol jídelní osvětu obecně: např. jak je
důležité snídat, co snídat, v jakém sledu, čemu se při tom vyhnout (nečíst, nesledovat televizi), jak
je důležitý pitný režim atd.
V roce 2012 se k projektu připojila také ZŠ Tusarova z naší městské části a v roce 2013 dokonce
získala jako první státní základní škola titul Jídelna snů. Na jaře roku 2014 se pak zúčastnila prestižního Prague Food Festival, kde obědy z této jídelny ocenili i vyhlášení michelinští kuchaři.
Automaty na obezitu
Skříně plné cukry a tuky nacpaných lahůdek, nápojové automaty vždy s nastavením cukru na
„střed“. Drtivá převaha těch oslazených před těmi přírodními. Je to sladké, chutná to, děti do toho
rády strkají mince a dívají se, jak výrobek krásně osvětlený jako vláček padá mezi kolejnicemi. Je to
svým způsobem výherní automat na rozkoš. Hodíte tam minci a pak jste zvědaví, co to vypadne, jak
to vypadne, jestli to vypadne a jak vám to bude chutnat. Pro děti to je úžasná věc. Znak samostatnosti: moci si vybrat podle chuti a samo si zaplatit.
Tyto automaty na rozkoš stojí snad ve všech školách v Praze a nejen zde. Až na těch několik, kde
osvícení ředitelé začali s tímto na první pohled nenápadným problémem něco dělat. Napřed k nim
omezili přístup, pak je přemístili, aby nebyly dětem tolik na očích.
Úplně odstranit ale automaty nelze, pokud škola nezřídí alternativní „obchůdek“. Nejde
jen o smlouvy anebo o zvyk. Někdy se na svačinu prostě zapomene, jindy na ni není čas. Některým rodičům vůbec nedochází, jak je většina automatových pochoutek pro dítě škodlivá, případně jim ani nedojde, že dítě potřebuje svačinu, vždyť sedí ve škole až do odpoledne.
Zdravé obchůdky a automaty plné zdravých svačin
Na Praze 7 to řešíme důsledně. Ve většině škol jsme automaty vymýtili úplně. Zůstaly pouze ve dvou
školách z důvodů velkého počtu dětí, které by v našich obchůdkách nestačila obsluha uspokojit.
Ale pro děti se tím nic nemění, protože čerstvé produkty od místního pekaře, který spolupracuje
s místním řezníkem a zelinářem, jsou každodenně vkládány do těchto automatů společně s ovocem
a vodou popř. přírodním džusem. Škola platí jednotnou fixní částku za vydaný kus a automat si plní
sama. Kde to kapacita dovolí, preferujeme obchůdky, které se osvědčily. Jako první byl tento obchod
zřízen na ZŠ Tusarova a měl zcela nečekaný úspěch. Proto jsme koncept rozšířili do dalších škol.
Motivace zaměstnanců školních jídelen
Nejenom děti potřebují být vychovávány k zdravému životnímu stylu, kultuře jídla a stolování, ale
také zaměstnanci, vedoucí a zřizovatelé školních jídelen potřebují odborné vedení a motivaci, aby
jídelny posunovali stále kupředu a zaváděli do praxe moderní trendy.
16 - 17
Jaká máme řešení
Podívejme se ještě jednou na současný stav. V roce 2000 se zánikem školských úřadů byly školní
jídelny ponechány na správě a úvaze samospráv městských částí, které ne vždycky mají dost času
i znalostí, aby se staraly o rozvoj tohoto důležitého segmentu školního života. Někde mají proto
děti výborný servis, působivé prostředí a další nápady, které školní stravování činí přitažlivým (jako
různá interní hodnocení, malířské a kulinářské soutěže, kurzy stolování, možnost podílet se na struktuře jídelního plánu anebo alespoň jídelního prostředí, prolínání gastronomických znalostí a učiva
školy atd.). A jinde je prostředí neútulné, fronty bezútěšné a o vztahu dětí k jídlu svědčí jak množství
vráceného jídla, tak i chování strávníků při stolování.
Naším cílem je toto změnit. Jednoduše řečeno, posílit znalosti a tím i změnit přístup pracovníků ve
školních jídelnách, ale také přístup směrem k nim. Tato vize má několik opěrných bodů:
Vize podpory Hlavního města Prahy školnímu stravování
1. Vytvoříme metodickou podporu školních stravovacích zařízení
1. na území Prahy
Klíčovým bodem, od kterého se budou odvíjet všechny další strategické kroky, je zajistit manažerské řízení. Vytvoříme proto na magistrátu pozici metodika pro školní stravování na plný úvazek,
který by metodicky řídil školní stravovací zařízení na celém území Prahy. Pro výběrové řízení ustanovíme komisi z odborníků, která posoudí odborné znalosti nového pracovníka, aby naplňoval vizi
metodického vedení a poradenství pro celou Prahu. Tento pracovník bude řídit jednotnost pokynů
pro školní jídelny v celém regionu tak, aby se pro mládež a dětské strávníky, ale také pro pracovníky
školních kuchyní vytvářely co nejlepší podmínky pro zdravé vaření a stravování. Zároveň budeme
apelovat na zřízení krajského metodika ve Středočeském kraji.
Budeme hledat formy pomoci dětem ze sociálně slabých rodin. Výsledky průzkumů jednoznačně
ukazují, že stravování ve školních jídelnách si nemůže dovolit každá rodina. Naším cílem je proto
umožnit i dětem ze sociálně slabších rodin se v nich stravovat. Metod, jak toho dosáhnout, je určitě
více, třeba speciální konto, které by umožnilo stravování právě těm dětem, které si to nemohou dovolit. Jako příklad je možné použít veřejné příspěvkové Obědové konto, které jsem zorganizoval na
Praze 7 a které úspěšně funguje již druhým rokem.
18 - 19
Budeme apelovat na ředitele, aby ve školách odstranili „automaty na obezitu“. Jde o výdejní automaty s nezdravými pochutinami jako jsou například chipsy, sladké tyčinky, přeslazené nápoje
a energy drinky, dokonce někde i káva. Za příklad lze vzít ZŠ Tusarova na Praze 7, kde byly úspěšně
nahrazeny malými prodejničkami, ve kterých se po dohodě s místními podnikateli prodává každodenně čerstvé pečivo, ovoce a zelenina a které jsou nyní mimořádně oblíbené jak mezi žáky, tak
i učiteli.
2. Systém musí být založen na odbornosti
Chceme cíleně motivovat dobré kolektivy a pracovní skupiny. Chci vyhledávat úspěšné a nápadité školní jídelny, které pak budou sloužit jako příklad a inspirace pro ostatní. O práci těchto jídelen a konkrétních příkladech dobré praxe je třeba informovat veřejnost, ideálně prostřednictvím
finančně nenáročných medií, jako je odborný webový portál. I zde jsme si „na sedmičce“ už tuto
činnost otestovali a to na oblíbeném webovém portálu www.skolypraha7.cz.
Pokud to bude možné, chci propagovat kvalitní domácí školní stravování i na mezinárodní úrovni
a umožnit tak srovnání našim kuchařům a kuchařkám a jejich zainteresovaným ředitelům se zahraničními přístupy a nápady.
Při prosazování nových trendů se budeme výhradně opírat o názory odborníků v dané oblasti. Našimi hlavními odbornými partnery na výživu budou Ministerstvo zdravotnictví (MZd), Státní zdravotní ústav (SZÚ) a Společnost pro výživu (SPV). Jejich závěry nepodléhají módním trendům, jsou
důsledně prověřovány a pokyny, které pro školní jídelny vydají, jsou zárukou pro zdraví našich dětí.
Budu apelovat na to, aby v městských částech probíhaly kulaté stoly vedoucích jídelen s odborníky
na stravování. Probíhala by zde výměna znalostí o nových výzkumech v oblasti stravování a budou
zde hodnoceni kvalitní dodavatelé v rámci jednotlivých městských částí i celé Prahy.
Budeme podporovat školní jídelny tak, aby mohly v rámci své doplňkové činnosti připravovat pro
žáky zdravé svačinky. Ty by měly vznikat v souladu se stejně nazvanou metodikou pro výběr nápojů a potravin „Zdravá školní svačinka“, kterou ve spolupráci se Společností pro výživu vypracoval
Státní zdravotní ústav. Variantou – která se osvědčila i na Praze 7 – je podporovat místní pekárnu,
která bude dbát na vhodné složení svačin a jejich čerstvost zaručí každodenním rozvozem.
3. Je nutné zajistit prvotřídní školení a další vzdělávání
Budeme podporovat školy a školská zařízení, aby v souladu s novelou vyhlášky o školním stravování, na jejíž přípravě se momentálně podílím, byly školy personálně schopny zabezpečovat dietní
stravování strávníkům, u nichž zdravotní stav vyžaduje stravování dle dietního režimu, který bude
doložen lékařskou zprávou.
Budeme hledat rezervy na odborných školách a podporovat programy pro doplnění vzdělání a zvyšování kvalifikace pracovníků školních jídelen (gastronomická učiliště, hotelové školy, zdravotnické
školy s oborem nutriční terapeut atd.). Naším krédem musí být nevymýšlet vymyšlené, ale hledat
příklady dobré praxe a nové vyvíjet.
Budeme podporovat další vzdělávání pracovníků školních jídelen.
Jsme proti pronájmům jídelen soukromým subjektům a tím dovozu obědů z jiných provozů, s výjimkou speciálních diet. Z tohoto důvodu budu prosazovat, aby školy vařily samy prostřednictvím
svých zaměstnanců (kuchařek). Většina kuchařek totiž bydlí v okolí škol a v mnoha případech do
nich chodí jejich děti a vnoučata, čímž se zvyšuje jejich zainteresovanost, zatímco dovozci jídel hledí
pouze a jen na zisk.
Metodickou činností chceme snížit počet polotovarů a nevhodných přísad ve stravě dětí a mládeže.
Je mi jasné, že to bude těžký úkol, ale nejde mi o to zlikvidovat všechny přísady a obávaná „éčka“;
není to ani možné; ale snížit je na přijatelné minimum. Aby maminky, které pečlivě zvažují, co jejich
rodina konzumuje, neměly pocit marnosti, že před čím své děti uchrání doma, to dostanou do sebe
ve školní jídelně.
20 - 21
Jaký je jídelníček dnešního školáka?
MUDr. Kateřina Cajthamlová
V posledních dvou letech jsme provedli společně s místostarostou Prahy 7, panem Štěpánem, anonymní průzkum v několika pražských školách na Praze 3, 4 a 7 na téma stravování. Přitom jsme dospěli k šokujícím výsledkům o „skladbě jídelníčku“ dnešních školáků. Vinou velkého pracovního tlaku
rodičů a dlouhodobého stresu již v českých rodinách není zvykem snídat společně se školáky, připravovat jim svačinu, sdílet s nimi čas po vyučování, ba dokonce někde není zvykem ani společná večeře.
Školáci v našem anonymním dotazníku ve 30 % uvedli, že nesnídají; 10 % večeří jen velmi chudě
(polévka nebo nějaký pamlsek, který se ani za večeři pokládat nedá) a 40 % má problémy se svačinou – svačiny si totiž z domova nenosí, ale buď si je kupují po cestě do školy (lepší případ) nebo ve
školním automatu případně ve školním bufetu zakupují jídlo skladebně zcela nevhodné.
Výsledkem je, že děti prakticky nekonzumují ovoce a zeleninu (nebo jen v minimálním množství),
zato však v jejich jídelníčku dominují slazené nápoje, různé typy croissantů, sušenek nebo slazených
jogurtů, salámy, bílé pečivo a přesolené pochutiny (opět různé sušenky, tyčinky, brambůrky atd.).
Další problematickou kapitolou jsou obědy. Děti, nezvyklé z domova luštěninám, rybám, kvalitnímu masu, salátům ani domácím polévkám, odmítají tyto typy jídel většinou i ve školní jídelně.
Neobědvají proto a při chybějící snídani a večeři „žijí“ v běžném týdnu jen ze zmíněných pochutin či
prostě nejedí. Až 2 % dětí ze sociálně slabých rodin navíc nechodí na obědy vůbec a to z finančních
důvodů – rodiče jim obědy ve škole totiž neplatí, nemají na ně.
Zlozvyky a nedostatky jako norma
Důsledkem těchto nešťastných stravovacích zlozvyků může být porucha soustředění v hodinách,
různé specifické poruchy učení, pokles paměti a výbavnosti, případně poruchy chování a také
změny fyzických a psychických reakcí na stres. Dalšími důsledky jsou vyšší nemocnost (postih imunitního systému vinou nedostatku bílkovin a mikronutrientů – jako jsou vitaminy a stopové prvky
ve stravě – a nadbytkem „rychlých sacharidů“ na úkor polysacharidů). Následkem mohou být různé
typy chronických infekcí, alergií a náchylnost k přenosným chorobám v dětském kolektivu.
Z anonymního dotazníku vyplynul dále katastrofální nedostatek pravidelného pobytu venku a běžných sportovních aktivit jako je chůze a běh, jízda na kole a kolečkových bruslích nebo plavání.
U jednotlivců naopak (cca u 5 %) přetížení dlouhým dojížděním do školy, nadbytkem specializova-
MUDr. Kateřina Cajthamlová
a Mgr. Daniel Štěpán
22 - 23
ných kroužků (na úrovni tréninků, nikoli volného sportovního zaměření), přílišným zaměřením dětí
i rodičů na výkon s výsledným přetížením dítěte a zanedbáním doby na odpočinek a volnou venkovní aktivitu. V řadě případů děti tráví volný čas sledováním televize, případně na počítači a ven
se nedostanou ani o víkendech.
Samostatnou kapitolou je též nedostatek kvalitního spánku. Jeho nedostatkem děti velmi trpí, ale
bohužel si to neuvědomují. Řada školáků v dotazníku uvedla, že chodí spát i po jedenácté hodině
večerní, což je v tomto věku doba velmi pozdě (potřeba spánku u školáků je v mladším školním věku
8–9 hodin, na druhém stupni přetrvává stále na úrovni minimálně 7 hodin nerušeného spánku s tím,
že vhodnou dobou k ulehnutí je nejpozději 21:30).
Důsledky všech těchto chyb
Důsledkem chyb v oblasti spánku, pohybových aktivit a nedostatků ve stravování je pak kromě narůstajícího procenta obézních dětí i špatná výkonnost v hodinách tělesné výchovy a značný fyzický
a tím i psychický stres školáků. Ten zas způsobuje výkyvy nálad, změny psychofyzických reakcí,
vznik nežádoucích stereotypů a pokles motivace k pohybu, učení a ke změně.
nabízet variantu dietního stravování jako normu a celá tíže celodenního dietního stravování leží na
bedrech nejčastěji matek takto postižených dětí.
Strava „dietní“ je v současné mediální honbě za ideálem štíhlosti pojímána jen zcela úzce jako dieta
redukční, jen velmi málo se týká diety při diabetu, při laktosové deficienci (omezení mléčného podílu) či při celiakii (omezení obilovin obsahujících lepek).
Nyní pro ilustraci a hrubou představu, jak by měl stravovací režim školáka vypadat. (To, co nezmiňuji a co by bylo záhodno, je samozřejmě dříve běžné otužování a pravidelné vstávání s ranní
rozcvičkou.)
Příklad jídelníčku malého školáka
Snídaně (doma v klidu)
Chléb s pomazánkou (tvaroh, ryby) a zelenina. Variantou je kaše s medem
a ovocem nebo nepražené nepřislazované domácí müsli s čerstvým ovocem
a mléčným výrobkem (v této části neuvádím varianty bezlepkové či diabetické diety).
Řadu těchto zlozvyků děti vidí už u rodičů, a zdají se jim proto „normální“. I proto by škola měla tyto
negativní vlivy pojmenovat, vysvětlovat a motivovat děti samotné i jejich rodiče k nápravě. Vím, že
s tímto názorem pravděpodobně narazím na značný odpor ze všech stran, ale nemohu si odpustit
alespoň se pokusit o námět k zlepšení současného neutěšeného stavu.
Svačina
celozrnné pečivo s krůtí šunkou, nepřislazovaný nápoj (ředěný ovocný fresh,
případně ovocný čaj).
Oběd
Hovězí vývar se zeleninou a kapáním, dušený hovězí plátek s rýží a okurkový
salát a neslazený bezkofeinový nápoj (viz výš nebo čistá voda s plátkem citronu).
Kombinace nedostatku pohybu a aktivního odpočinku a vliv nekvalitní stravy může v tomto věku
(mladší žáci) rušivě zasáhnout do růstu a vývoje kostry a svalů (skoliosa, poruchy držení těla,
změny dýchání, svalová slabost) případně (starší žáci) oddálit dospívání, měnit hormonální hladiny (nedostatek pohlavních hormonů, změny funkce štítné žlázy, podvěsku mozkového a nadledvin) se všemi doprovodnými fyzickými důsledky a dopady na rozvoj centrálního nervového
systému a učení.
Odpolední přesnídávka
čočkový salát se zázvorem a nápoj.
Večeře
Omeleta se špenátem a vejci, teplý nápoj (čaj).
Nadbytkem solí trpí ledvinná funkce. U predisponovaných osob (výskyt cukrovky či vyššího krevního tlaku v rodině) může dojít již v tomto věku k vývoji metabolických chorob (cukrovka), případně
z jednostranné stravy může dojít k projevům laktózové intolerance, případně až k projevům celiakie.
V posledně zmíněných případech je kromě včasné diferenciální diagnostiky – laicky řečeno, proč
dítě vlastně neprospívá a od čeho má ty stálé bolestí břicha a průjmy – nutná i důsledná dietní léčba.
Ta ale ve výše zmíněném kontextu naráží na nezájem ze strany dětí samotných, ale často též na
neznalost ze strany jejich rodičů či na technické obtíže u školních jídelen. Zatím totiž není obvyklé
Samozřejmě strava by měla být pestrá, denně se obměňovat a výše zmíněný jídelníček by měl sloužit
jen jako příklad stravy jednoho dne, nikoli jako návod k bezmyšlenkovitému každodennímu použití!
V současnosti existuje bohudík již dostatek literatury zabývající se stravováním dětí a dospívajících,
na Internetu lze nalézt hodně inspirace také, proto doporučuji spíš zamyslet se nad zmíněnými údaji
a pokusit se zjednat nápravu, byť zpočátku v maličkostech: přidat ke každému jídlu školáka zdroj
vitaminů a vlákniny (čerstvé ovoce a zelenina), vyřadit mlsání místo jídla a zavést pravidelnost ve
stravování, v pitném režimu (vyřadit sladké pití!) a zajistit rovnováhu pohybu venku a odpočinku.
24 - 25
Zapomenutá role školního lékaře
Na závěr mi dovolte postesknout si, že ve škole již nejsou běžné návštěvy školního lékaře a často
se tak děti bohužel nedostanou do zorného pole zdravotníků ani při očkování (řada rodičů tento
přínos současné medicíny zcela nesmyslně odmítá), ani při preventivních prohlídkách dětí, neboť
již nejsou povinné.
Navrhuji proto zvážit následující přínos znovuzavedení docházek školních lékařů do školy:
Prevence zdravotních rizik ve škole (namátkové hygienické kontroly, kontrola bezpečnosti žáků)
Kontrola školního stravování (aktualizace dle zdravotního stavu žáků, prevence poruch příjmu
potravy i obezity)
Popularizace zdravého životního stylu, osvětová činnost (prevence rizikových jevů – šikana, obtěžování, mobbing, závislosti)
Sezónní očkování, kontrola proočkovanosti žáků dle očkovacích kalendářů
Sledování antropometrických dat žáků (vážení, měření, stav chrupu) – podklad pro populační
studie
Sexuální výchova, instruktáž první pomoci při různých život ohrožujících situacích
Uvádění „obecně oblíbených mýtů a poplašných zpráv“ z oboru medicíny na pravou míru – besedy se školáky
Nabídka zaměstnání na částečný úvazek lékařkám na mateřské dovolené
Věřím, že můj podnět příslušná místa alespoň zváží. Stejně, jako se ruší ozdravovny pro děti, klesá
vinou kombinace různých vlivů možnost důsledné preventivní práce pediatrů. Rodiče totiž ani sami,
ani s dětmi nenavštěvují preventivně lékaře, ale řeší spíš nárazově akutní stavy. Bohužel vlivem informační revoluce a internetu i „zaručených zpráv“ narostla dezinformovanost o nemocech, očkování,
léčbě, prevenci i vhodné stravě, pohybu a dětském režimu vůbec.
Věřím, že tento text povede k zamyšlení rodičů, zdravotníků, školských zařízení i státních orgánů.
Držím budoucím i současným generacím dětí a jejich rodičů palce a ráda se přidám!
MUDr. Kateřina Cajthamlová
Autorka je lékařkou-internistkou, zabývající se rovněž poradenstvím zdravého životního stylu. Šest let moderovala pro TV
Prima úspěšný pořad „Jste to, co jíte“. V roce 2007 byla nominována v anketě TýTý v kategorii Osobnost roku, kde se
umístila na 3. místě. Od roku 2007 vysílá v rámci rádia Region každý čtvrtek pořad „Hubněte zdravě s doktorkou Kateřinou
Cajthamlovou“, je spoluautorkou dvou knih „Čtěte pohádky, čtěte mezi řádky“ (ORBISIN 2012) a „Nebezpečný svět kalorií
z pohledu tří lékařů“ (Euromedia 2013). Přednáší na téma výživa pro ČLK, ČSK, Magistrát HMP a pro veřejnost a spolupracuje
na článcích do různých médií (Ona Dnes, Dieta, Lidové Noviny, 21. století a řada dalších) pro širokou veřejnost. V současnosti
je moderátorkou pořadu DoktorKA, který bude uvádět Česká televize na přelomu roku 2014.
Recept
Legendární Univerzální Hnědá Omáčka UHO provázela školní stravování od 70. let minulého století.
Její zdravou variantu bez konzervantů a ze skutečných surovin si můžete snadno připravit doma
podle následujícího receptu. Hodí se především k masům, ale určitě najde i jiné využití.
750
190
50
50
ml
g
g
g
vývaru z kostí
cibule
hladké mouky
tuku
2 špetky soli
1 špetka pepře
1. Najemno nakrájenou cibulku zpěníme na tuku, ochutíme drceným pepřem, zasypeme moukou
tak, až vznikne zásmažka
2. Zásmažku zalijeme vývarem, osolíme a povaříme
3. Omáčku podle uvážení přecedíme a dále dochutíme
Předkládáme nejlépe na stole z umakartu a jíme hliníkovými příbory. Dobrou chuť!
26 - 27
Snažíme se dát dětem to nejlepší
Po dobu mé dlouholeté praxe jsem vždy dbala, abych ve svém povolání uplatňovala přístupy, které
pozvednou nejen školní stravování, ale také budou ku prospěchu dětí a jejich přístupu k jídlu. Jsem
ráda, že v mém působišti – ZŠ Tusarova – mám možnost plně rozvinout své ideje.
Když jsem sem před lety nastoupila, hned jsem začala praktikovat změny. Pro někoho možná maličkost, ale pro mne zásadní věc: Všimla jsem si například, že se v místní jídelně používá zmražená
zelenina, která nemá takové kvality jako čerstvá zelenina. Paní kuchařky podporovaly změnu a tak
jsme zmrazenou zeleninu postupně vyměnily za čerstvou, kterou krájíme ručně.
Nových přístupů se vůbec nebojíme. Pro lepší stravování jsme začali pro děti například připravovat
svačinky ve spolupráci s lokálními dodavateli. Změnili jsme také nápojové portfolio. Přestali jsme
v naší jídelně podávat červené, zelené a žluté nápoje, které nahradily voda a kvalitní čaj.
Jídelna ZŠ Tusarova zůstává otevřeným prostorem pro děti i mimo výdejní hodiny. Děti si zde mohou zakoupit svačinky a mají tu neustálý přístup k nápojům.
Abychom zajistili kvalitu, zpracovala jsem si podrobný rozbor dodavatelů surovin a výsledkem byla
výměna některých z nich. Snažím se stále vybírat dodavatele tak, aby byla vyvážená cena a vysoká
kvalita. Jsem také ráda, že jsem měla možnost spolupracovat na projektu Jídelna snů – sdružení
SlowFood.
Věřím, že všechny tyto zkušenosti posunou školní stravování dál a podpoří systém, který má bohatou tradici v naší zemi.
Hana Viktorová
hospodářka školní jídelny na ZŠ Tusarova, Praha 7
S kolektivem jídelny ZŠ Tusarova
28 - 29
Závěr
Pojďme obnovit to, co dělalo z našich školních jídelen vzorový systém pro mnohé země světa. To
znamená především soustavnou metodickou podporu, která může pomoci jak ve zlepšení stravovacích služeb, tak při zvyšování kvality personálu.
Nejde o žádné plánované hospodářství. Cílem je, aby byly naše školní jídelny samostatně iniciativní a kreativní. Aby věděly, co dělají; aby to dělaly co nejlépe a aby v nich pracovaly odborně
vzdělaní a v dobrém slova smyslu angažovaní lidé; kterým přeci není jedno, co jejich strávníci
jedí. A proto je třeba vyzdvihnout poctivou a náročnou práci kuchařek a hospodářek v očích dětí,
kantorů i veřejnosti.
Kandidátní listina – komunální volby 2014
1.
JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA
2.
Petr Dolínek
předseda kontrolního výboru
Dagmar Hornychová
37.
20.
Ing. Ondřej Miffek, Ph.D.
projektový manažer
3.
4.
Ing. Mgr. Irena Ropková
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
21.
38.
politologie a mezinárodní vztahy
22.
odborník na informační technologie
23.
OSVČ
24.
projektant, stavař
25.
podnikatel
26.
27.
Mgr. Bc. Ivan Šaray
28.
Jakub Krajčí
29.
30.
31.
32.
Ing. Petr Horálek
MUDr. Jana Trková
Kateřina Peštová
Mgr. Robert Georgiev
radní MČ Praha 1, právník
44.
Ing. Oleg Gubin
58.
Radek Hlaváček
59.
Mgr. Lucie Válová
publicista
student, právní asistent
projektová koordinátorka
60.
Břetislav Zatloukal
makléř
45.
46.
MUDr. Miloslav Mandík
podnikatelka, zastupitelka MČ Praha 4
ekonom
ředitel neziskové organizace
Ing. Daniel Kardoš, Ph.D.
48.
Petr Hrabal, Dis.
manažer bezpečnosti IT
ředitel obecně prospěšné společnosti
49.
RNDr. Ing. Julius Müller
50.
Mgr. Daniel Nebeský
historik
sociolog
51.
Jaroslav Jenšík
podnikatel
52.
Ing. Zdeněk Zábojník, MBA
ekonom
53.
Ing. Michaela Šupinová
podnikatelka
Mgr. Ľubica Riedlbauchová
kurátorka výstav
62.
Jaroslav Kopecký
63.
MUDr. Michal Sojka
64.
Radim Hejduk
65.
Zbyněk Mikeš
radní pro bezpečnost na MČ Praha 7
lékař
student
ředitel pro distribuční sítě
47.
Ing. Pavol Škrak
poslanec
pedagog volného času
Mgr. Jakub Štědroň
chirurg, vysokoškolský pedagog
radní MČ Praha 1, ekonom
Libor Čermák
Ing. Martin Vojáček
právnička
1. LF UK, zastupitel
61.
Drahoslava Krejčová
právník
34.
36.
Mgr. Šárka Chládková
Táborská
konzultantka ve zdravotnictví
Mgr. Žaneta Blažková
35.
43.
lékařka, zástupkyně starosty
zástupce starosty MČ Praha 4
ředitel školského zařízení
Ing. Sláva Kožner
ekonom, politolog, redaktor
33.
Ing. Jiří Bodenlos
Ing. Jan Kosek
42.
prevence kriminality a krizového řízení
Mgr. Jan Marhoul
Bc. František Adámek
Bc. Vilém Čáp
OSVČ
JUDr. Ivan Solil
poradce náměstka ministra financí
41.
advokát
Ing. Pavel Jaroš
radní MČ Praha 1, advokát
Bc. Jana Loudová
Luboš Hejtmánek
Ing. Antonín Weinert, CSc
ekonom
40.
57.
právník
Leoš Paclík
Ing. Drahoslav Matonoha
ekonom
IT specialista
manažer pro majetek a bytový fond
Mgr. Daniel Štěpán
ředitel střední školy technické
RNDr. Vladimír Dragan, CSc.
student VŠE, zastupitel MČ Praha 20
Bc. Karel Šašek
zástupce starosty MČ Praha 7
Mgr. Milan Česal
Ing. Ferdinand Fric
PhDr. Lukáš Kaucký
podnikový ekonom
56.
odborný referent ve veřejné správě
Daniel Hodek
náměstek ministra zahraničí
39.
Martin Vaic
Jan Slezák
zástupce starosty MČ Praha 1
Jiřina Vondráková
zastupitelka MČ Praha 10
doprava-dopravní stavby a financování
Ing. Jiří Vohlídal
Hana Nováková
zástupce starosty MČ Praha 21
Ing. Petr Kilian
Mgr. Jan Smetana
ekonom, předseda výboru dopravy
zastupitelka MČ Praha 10
55.
z fondů EU
právnička
Ing. Karel Březina
Jana Hladíková
poradce pro oblast veřejných vztahů
vedoucí kanceláře
hl. m. Prahy
hl. m. Prahy
Krajský metodik školního stravování je první krok k cíli.
19.
ředitel FN Motol
54.
JUDr. Petr Novák, Ph.D.
ředitel odboru MV
Osm principů ČSSD pro budoucnost Prahy
Konec nadvlády developerů v Praze
Lepší péče o děti v předškolním věku
Kvalitní zdravotní a sociální služby pro všechny
Za vaše peníze si zasloužíte kvalitní veřejné služby
Sportoviště i sportovní aktivity přístupné pro všechny
Bezpečné a čisté ulice
Dostupnější bydlení pro seniory a mladé rodiny
Dostupná a spolehlivá veřejná doprava