Rozhovor s Martinem Hutařem - BIO, první český výrobce biopotravin

Rozhovor s Martinem Hutařem - BIO, první český výrobce biopotravin

Martin Hutař je jedním z průkopníků
ekologického zemědělství a biopotravin u nás. Společně s kamarádem
a kolegou Karlem Matějem stál v roce
1992 u zrodu PRO-BIO s. r. o., jedné
z prvních firem, které u nás po revoluci začaly s podnikáním v těchto
oborech. Firma začínala se třemi
zaměstnanci. Dnes poskytuje práci
zhruba stovce lidí a patří k největším
a nejstabilnějším zaměstnavatelům
v regionu Jeseníků, kde se nezaměstnanost pohybuje nejvýše z celé České
republiky. Není tedy divu, že Martin
Hutař nerad slyší, když mu někdo říká,
že něco nejde. Jeho životním mottem
je, že všechno jde – dříve nebo později
nebo jinak.
4 | Pravý domácí časopis
TEXT:
Petra Kruntorádová
Špaldový rocker
Je vysoký a silný. S vizáží tmavých delších vlasů a vousů působí jako tvrdý chlap, kterého jen tak
něco nerozhází. Když ale pronese prvních pár vět, poznáte, že má v sobě mnoho skromnosti,
pokory, důvěry v zemi, přírodu a její dary. Je manažerem, který dává práci desítkám lidí. Když mu ale
podáte ruku, netisknete manikérsky upravené prsty, které na počítači vytvořily několik pracovních
pozic, ale silnou mužskou „tlapu“, která velmi dobře zná půdu, obilná zrna a nástroje, které s nimi
pracují. Martin Hutař o sobě říká, že má rád každou dobrou muziku, ale pro mě stejně vždycky bude
poctivým a srdcovým rockerem českého ekozemědělství.
Na oficiální prohlídce vašeho biomlýna jste mně zaujal nejen
vaším vystupováním a vyprávěním o oboru, kterému se
věnujete, ale i jistou osobitostí, kdy jste jako jediný z firmy
PRO-BIO neměl na sobě firemní tričko a dokonce i bílý plášť
a pokrývku hlavy jste měl jiné než všichni ostatní – své vlastní. Je to jen můj dojem, nebo jste opravdu v duši tak trochu
rebel?
Vidíte, já bych řekl, že jsem celý život spíše introvert. Vystupovat ve škole před tabulí nebo na veřejnosti byl pro mne vždy
obrovský stres. Když jsem chtěl na někdejším státním statku
prosadit změnu v pěstování lnu, musel jsem vystoupit na velké
konferenci a tam svou vizi prezentovat. Bylo to velké sebezapření, ale od té doby to už jde lépe. Tehdy jsem si uvědomil, že
pokud chci něco prosadit, musím o to bojovat.
K tomu, co nazýváte rebelstvím, jsem asi dospěl přes ochranu
přírody, začátky ekologického zemědělství, práci v obecní radě,
kdy musíte umět prosazovat svoji myšlenku, názor. Jít proti
většinovému názoru názorem vlastním, složitějším, neprošlapaným, pracnějším. Mně to ale nepřipadá jako rebelství, ale
naopak jako něco normálního. Po krátké době podnikání jsem
zjistil, že třeba i účetnictví (přestože mnoho lidí si myslí, jak je
složité a nesmyslné) má logiku. A že stačí v něm používat selský
rozum a většinu věcí chápete. Proto mi velmi vadí, když někdo
začne popírat základní fyzikální a matematické zákony, přírodní zákony a evoluci. Asi proto jsem ekologický zemědělec, ten je
totiž musí respektovat. Když mne někdo přesvědčuje o nějaké
tzv. „nelogičnosti“, tak začínám být opravdu rebel.
A s tím tričkem a pláštěm je to jednoduché. Holky z marketingu
mi nechtěly nechat vyrobit moji nadměrnou velikost trička
a já nemám navíc rád trička bez límečku. A plášť a žlutou kšil-
tovku používám už předlouhá léta. Protože jsem byl vychován
ke skromnosti a spořivosti, nemám důvod je vyhodit a používat
nové…
Vaše podnikání začalo historkou z kategorie „veselé příhody
z natáčení“, kdy jste do Čech na Moravu propašoval s kamarády špaldu z Rakouska. Místní divadelní soubor na toto téma
dokonce zinscenoval divadelní hru. Je ta hra pravdivá?
Díky kamarádům ochotníkům je to trochu přibarvené, ale
na druhou stranu – fakt to byla pravda. Možná, že pro laika je
absurdní představa pašovat nějakou plodinu, ale bylo to krátce
po revoluci a neexistovaly ještě nové zákony, které by umožnily
dostat k nám špaldu legálně, takže jsme ji skutečně propašovali.
Uznávám, že jsme se chovali trochu jako bláhoví blázni. Přivezli
jsme 75 kg špaldy, což bylo málo, takže jsme ji museli namnožit.
Pak jsme ji prodávali jako osivo a následně opět vykupovali
a prodávali dál. Tento cyklus trval tři roky a teprve potom přinesl nějaké peníze. Známí dovezli v téže době stovky tun toaletního papíru z Polska, obratem ho prodali a měli krásná auta. Ale
já jsem asi vážně sedlák, protože jinak jsem to neuměl…
Proč jste se rozhodl právě pro špaldu? Vždyť v devadesátých
letech ji tady skoro nikdo neznal. Věřil jste, že s neznámou
plodinou uspějete?
Znal jsem problémy s pěstováním obilí na horách, věděl jsem,
co všechno je potřeba dělat, aby se vypěstovala pšenice, ječmen,
a jak je to často složité. V našem údolí nás obklopují hory vysoké 1300–1400 metrů. Díky tomu je tu i v létě méně sluníčka –
pozdě vychází, brzo zapadá. Vážně, u nás je téměř o dvě hodiny
světla méně než jinde. A jestli nevěříte, raději se se mnou nePravý domácí časopis | 5
Vlevo: Tři generace Martinů Hutařů při slavnostním otevření
bezlepkového mlýna. Vpravo: S kolegy ze společnosti PRO-BIO.
vsázejte, protože já už takto vyhrál spousty lahví vína :-). Světlo
jako základ fotosyntézy je pro rostliny to nejdůležitější. A s handicapem jeho nedostatku si poradí málo plodin. Konkrétně je to
právě špalda, ale také pohanka, žito, oves… A vzhledem k tomu,
že naši předchůdci v 18., 19. i 20. století tady špaldu pěstovali
a dařilo se jim dobře, říkal jsem si, proč bychom to nedokázali
i my. A dnes snad už mohu říct, že i nám se to podařilo. Po celé
Evropě je v současnosti špaldy nedostatek a my jsme jedni
z mála, co ji v Česku umí vyloupat a mají tak široký sortiment
výrobků.
A jak jste se dostal k ekologickému zemědělství? Nebyl v tom
přece jen kus té rebelie?
Asi tím, že jsem potkával správné lidi, nejdříve kolem muziky,
kultury, filozofie životního prostředí a později i zemědělství.
Původně jsem chtěl studovat ochranu životního prostředí – což
byla tehdy premiantská škola, takže zůstalo jen u snu. Ale došel
jsem k poznání, že proto, abych dělal dobře svoji práci a nepoškozoval při tom životní prostředí – což mi připadá logické
– je důležité znát konkrétní obor, být v něm odborník (ať jste
lesník, zemědělec, chemik, strojař…) a v něm aplikovat ochranu
životního prostředí. Takže jsem nakonec rád, že jsem vystudoval zemědělství. Dělal jsem diplomku na téma integrované
zemědělství a při práci na ní jsem si hodně věcí ujasnil a možná
poprvé se dočetl o ekologickém zemědělství (tehdy se nazývalo
spíše organické nebo alternativní).
K praktickému aplikování OŽP v zemědělství mě pak přivedl
osud či konstelace, kdy se nás potkalo několik kamarádů – jeden se zdravotními problémy, druhý ochranář orchidejí v Karpatech, třetí byl hygienik, který viděl všechny nepravosti, které
se děly, čtvrtý velký fanda a organizátor, pátý novinář Mladé
fronty blízký ekologickému hnutí Brontosaurus. Dali jsme se
dohromady někdy v roce 1987 a začali myšlenky ekologického
zemědělství společně prosazovat a přivádět je v praxi. A asi to
rebelie byla, jinak by nám naši činnost okresní tajemník KSČ
nezakázal, náměstek by na mne nekřičel, že agronom 5. kategorie nebude určovat koncepci státního statku, a ředitel by se mne
s křikem nedotazoval: „To chcete tvrdit, že normální potraviny
jsou jedovaté, když biopotraviny jsou dle vás zdravé?“ Naštěstí
přišla brzy revoluce…
Opravdu změna politických poměrů tolik pomohla? Vždyť
končila osmdesátá léta a to u nás ekologické zemědělství
vlastně nikdo neznal. Jak na vás pohlíželo konvenční okolí,
které mělo dojem, že bez přehnaného práškování polí nic
nevyroste?
6 | Pravý domácí časopis
V počátcích bylo ekologické zemědělství skutečně celkem tolerováno a podporováno. Ale během několika let, kdy začal sílit
lobbing chemiků, začalo být trnem v oku. Také zákazníci v prvních letech, kdy panovalo nadšení z ochrany životního prostředí, byli dobří – vznikaly stovky obchodů se zdravou výživou. Až
když nastoupila „ekonomická realita“, zájem ochaboval.
Naštěstí je dodnes mnoho zákazníků se selským rozumem, kteří
uvažují podobně jako my. Mám obrovskou radost z mladých lidí,
pro které je bio úplně normální. Pro některé to může být móda
nebo životní styl, ale pro velkou část mladé generace je to normální samozřejmost. Tak jako ještě nedávno byla alternativní
nebo jiná hudba, než běžela v rádiu, nepřítelem, a dnes je to
normální a nikoho to nevzrušuje.
Ale naopak i dnes je spousta věcí složitých. Když vysvětlujeme
velkým koncernům, že GMO nepotřebujeme, že používání
chemie je cesta do pekel, tak se po nás pořád někdo vozí. Ale to
je vlastně zábavné! Myslím, že dodnes je spousta „postkomunistických náměstků a tajemníků“, kteří nepochopili, co je to ekologické zemědělství, a neustále hlásají bludy. Čeká nás dlouhá
cesta, ale když si k tomu pustíte bigbít, nebo jdete na pole a koukáte, jak to roste a co všechno se tam děje, může být i příjemná.
A jak je vnímáno ekologické zemědělství a s ním související
biopotraviny (logicky dražší než ty konvenční) v chudém kraji, kde žijete? Nesetkáváte se názorem, že lidé na biopotraviny
prostě nemají peníze a raději si koupí ten nejlevnější jogurt
v nějakém diskontu?
Určitě to tak je. Bohužel jsme konzumní společnost, takže nakupujeme vše výhodně ve slevách, nehlídáme kvalitu a věříme,
že když je na etiketě napsáno, že je to jahodová marmeláda, tak
to tak je. Ale čtivý zákazník zjistí, že obsahuje jablečnou dřeň
a jahodové aroma, takže jahody neviděla. Těžko se to ale lidem
vysvětluje.
Spousta lidí zrušila zahrádku, protože se to nevyplatí, téměř
nikdo nechová domácí zvířata. Tráva, ten nejlevnější zdroj
energie a živin, která dříve byla na „příděl“ (obec přidělovala
sečení příkopu), je dnes odpadem, dotují se kompostárny na její
likvidaci! Asi je něco špatně.
Bohužel, zase na to doplácí biopotraviny, kterým se vtiskla
nálepka luxusu – řetězce prezentují, že pro zákazníka dělají to
nejlepší, takže má na výběr, ale musí si zaplatit, což je samozřejmě pro lidi obtížné. A točí se to a točí…
Na druhou stranu, když jsme měli u nás ve Starém Městě
obchod, prodali jsme zde v přepočtu na obyvatele stejně jako
v okresním městě. Takže naši obyvatelé nejsou nejspíš v porovnání s ostatními Čechy výjimeční ani na jednu stranu.
Martin Hutař (*1959)
- zakladatel a spolumajitel PRO-BIO s. r. o.
- průkopník ekozemědělství v ČR
- amatérský fotograf a ornitolog
- milovník dobré hudby
- ženatý – žena Pavla, otec 2 dětí
- dědeček 2 vnoučat
Přesto bych řekla, že kraj, kde žijete, je specifický tím, že je
poněkud „zastrčený“ od hlavního dění, je tu velká nezaměstnanost (kterou vaše firma úspěšně snižuje), příroda je také
poněkud drsnější. Přesto to tu máte rád. Proč?
Já jsem skončil na zdejších horách určitě kvůli nádherné
přírodě. Když jsem sem nastoupil, byl zde klid, žádná turistika,
nádhera. Zamiloval jsem se do knížek Vladimíra Körnera, které
krásně popisují atmosféru našeho kraje.
Myslím, že je spousta míst na světě, která jsou drsnější a méně
příznivější pro život! Ta, podle vás, drsnost mně připadá přímější, upřímnější, žádné okecávání. Je fakt, že chlapi tady nejsou
daleko od rány. Ale důvodů, proč to tady mám rád, je hodně. Ač
„náplava“, jak říkají rodáci a starousedlíci, je to tu pro mě domov.
A mám dojem a radost, že i generace mého syna, přestože je
rozprchlá po celém světě, už to také říká. Doufám, že se nepletu.
Tomuto kraji a hlavně lidem zde žijícím ale trochu chybí patriotismus. Byl bych rád, kdyby i naše firma tím, jak to dělá a co
dělá, trošku k jeho posílení a znovuobnovení přispěla. Je neuvěřitelné, jak dlouho trvá, než se všechny historické přehmaty
napraví.
A když se vrátím ke svému úvodnímu hudebnímu příměru,
jste rocker i v hudebním vkusu? Pomáháte třeba vybírat kapely a účinkující na Bioslavnosti, které PRO-BIO pořádá?
Nevím, jestli rocker, spíš mám rád dobrou muziku, a ta může
být různých žánrů. Jako dítě jsem u babičky ve Strážnici chodil
na folklorní slavnosti, na cimbálce jsem prožil svá postpubertální léta, češtinář nám představil zakázaného Kainara, Hrabala,
Škvoreckého apod. Zanechaly ve mně stopy koncerty Vladimíra
Merty v dobách, kdy byl „zakázaný“, stejně jako slavný koncert
Pražského výběru… Před časem jsem četl článek, kde Zuzana
Lapčíková – alternativní cimbalistka – řekla, že punk má podobnou rytmickou skladbu jako horňácká cimbálka, na níž jsem
prožil krásná léta. S tím naprosto souhlasím. A všechno se mi
tak pěkně propojilo.
A k Bioslavnostem – když jsme předávali vedení firmy nynější
ředitelce Janě Lysákové, vyhradil jsem si několik „vet“ a pravomocí. Jednou z nich je právě výběr kapel na Bioslavnosti. Takže
všechny kritiky a pochvaly směřujte opravdu na mne.
Firmu PRO-BIO jste založil spolu s kolegou a kamarádem Karlem Matějem, přesto často býváte jako zakladatel společnosti
uváděn hlavně vy. Jak se to stalo? A jak máte vlastně vy dva
rozdělené úlohy?
Jestli si dobře pamatuji, tak jsme s Karlem firmu založili skutečně společně, ale on do ní nastoupil po několika měsících. A asi
proto to padlo na mě. Navíc, firma se zabývala hlavně mlynařinou a spoluprací se zemědělstvím, což jsou moje obory, a on se
k nim jako strojař ze skromnosti nevyjadřoval. Hned zpočátku
jsme si jaksi přirozeně podělili funkce. On řešil obchod, techniku, stroje, já zase zemědělce, mlýnskou technologii, chod firmy.
V podstatě to tak zůstalo doposud. A také nemám manažerské
sako, tak Karel reprezentuje na všech obchodních akcích, kde ho
vyžadují. Já si ho už asi nebudu pořizovat.
Nahoře: Bioslavnosti 2012 – oslava 20. výročí s celým
týmem PRO-BIO, Uprostřed: S kolegou Karlem Matějem,
odhalení špaldové cedule v místě, kde počátkem 90. let
vyrostla první porevoluční špalda. Dole: Zahájení rekonstrukce balírny na bezlepkové biopotraviny.
Pravý domácí časopis | 7
Nahoře vlevo: Staré Město se stalo Martinu Hutařovi
domovem, přestože se tu nenarodil. Dole vlevo: Pole
na farmě Velké Hostěrádky. Vpravo: Na pohankovém poli.
Dvacet dva let partnerství a spolupráce s jedním parťákem,
to už je skoro jako dlouhodobé manželství. Jak vám to klape
a jak se váš vztah vyvíjel?
Ano, to je už hodně dlouhé „manželství“. Myslím, že to klape.
Naštěstí jsme byli vychováni hodně skromně. Nenaučili jsme se
rozhazovat a plýtvat. Takže nepořizujeme blbosti. V tom jsme
za jedno. Navíc Karel byl vždycky ten, kdo krotil moje plány.
A když už toho bylo v hlavách hodně, šli jsme do hospody, vyříkali si to, vyčistili hlavu a jelo se dál. Když jsem měl zdravotní
problémy, tak mne i firmu podržel. Dnes už je to klidnější.
Strašně důležité také bylo, že jsme si nelezli do zelí a respektovali vzájemně individuální rozhodnutí. Myslím tím, že každý
rozhodoval a zodpovídal za svůj úsek, navíc respektujeme to, že
každý to dělá, jak nejlépe umí. Ale k tomu také musíte dozrát.
Mám dojem, že snad nikdy nás nenapadlo se rozdělit.
To, že navenek vystupuji jako reprezentant PRO-BIO, bych určitě
chtěl někdy předat na Karla, na naši ředitelku nebo na syna
Martina, který má dnes na starosti výrobu obou mlýnů. Ale stejně asi zůstanu jako nějaký firemní talisman nebo tak něco .
Jste ekozemědělec a milovník biopotravin i v soukromí? Máte
třeba vlastní biozahradu a vaříte doma z biopotravin?
Na farmě jsem zjistil, jak lze alternativní plodiny vypěstovat,
naučil jsem se je zpracovávat ve mlýně na jedinečné a kvalitní
výrobky. Potom ale nastal problém je prodat. Takže jsme začali
doma vařit a zkoušet. V té době byla jídla z pohanky, pšenice
a dalších starších plodin určena hlavně pro vegetariány a pro
nemocné lidi. Takže to většinou nebylo moc k jídlu. A to jsme
8 | Pravý domácí časopis
začali napravovat. Z těchto základních produktů vaříme rádi
a často dodnes. Někdy co dům dá, někdy podle receptů.
Se zahradou je to těžší – když opakovaně zarostla, zatravnili
jsme ji. Naštěstí jsme měli babičku, která nás zásobovala
zeleninou a svými výpěstky. Letos jsem si ale dal závazek, že
budu vařit vše, co roste v přírodě. Už se mi to párkrát podařilo.
Dokonce jsme před nedávnem znovu zavařovali a vyráběli marmeládu. A také moc rádi vaříme z našeho skvělého skopového
a jehněčího masa.
Přišly někdy za tu dobu, co se oboru věnujete, pochybnosti,
zda má vše, co děláte, smysl? V jakých chvílích a proč?
Ty pochybnosti párkrát přišly. Většinou, když byl člověk vyčerpán a někdo přiklepl hřebíček a hodně zaťal. Ale to za těch 22 let
podnikání muselo zákonitě být.
Co se ale týče smyslu a podstaty ekologického zemědělství,
tak to jsem snad nikdy nezapochyboval. Naopak v posledních
letech (jaksi jsem uzrál) se pro mne jeho zásady staly i jakousi
životní filozofií, která platí nejen pro půdu, rostliny, živočichy,
krajinu, ale i pro člověka, rodinu, obec, region – stát, celou společnost. Vzájemný respekt, tolerance, pokora. To je ekologické
zemědělství.
Koukněte na:
www.probio.cz