Veci-a-slova-katalog-2.3-1

Galerie UM 12. 9. – 6. 11. 2014
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze,
Náměstí Jana Palacha 80, Praha 1
Repríza
Moravská galerie v Brně květen-září 2015,
respirium Uměleckoprůmyslového muzea, Husova 14, Brno
Autorky
Lada Hubatová-Vacková, Martina Pachmanová, Pavla Pečinková
Instalace výstavy Eva Koťátková
Grafický design Renata Hovorková, Jan Novák
Audionahrávka Dominik Gajarský
Fotografie Ondřej Přibyl, Kamil Till, Andrea Bratrů Velnerová
Produkce Veronika Rollová, Šárka Váňová
Překlad Daniel Morgan
Doprovodné programy:
2. 10. 15:00 Jitka Šosová
lektorská prohlídka pro seniory s dětmi
4. 10. 14:00 Mariana Dufková
lektorská prohlídka a výtvarná dílna pro děti
9. 10. 17:00 komentovaná prohlídka s autorkami výstavy
U lektorských prohlídek nutná rezervace předem
na adrese [email protected]
Umělecký průmysl, užité umění a design zaznamenaly v průběhu let 1870–1970 nejen výraznou
formální, stylovou a estetickou proměnu, ale
zásadně se proměnil i jejich společenský význam.
Některé užitkové předměty postupně ztratily
svůj účel a přestaly se vyrábět, zatímco technické inovace, technologický pokrok a také nové
formy životního stylu si vyžádaly předměty nové,
které se jen několik let předtím zdály být utopií
ze světa vědeckofantastické literatury, případně
sociální výsadou. Pro umělecký průmysl konce
19. století je charakteristický vyšívaný dekorativní
vějíř, krásná kniha s koženou ražbou, intarzovaná
skříň, pro užité umění modernismu efektivně
uspořádaná kuchyně a typový nábytek, pro poválečný design televize nebo tranzistorové rádio. Výstava Věci a slova je sestavena z různých typů
předmětů, včetně řemeslných výrobků, průmyslového designu, nábytku a textilního designu,
případně módy. Jsou mezi nimi věci, které od
počátku plnily paralelně dvojí funkci: měly
zkrášlovat obydlí i pracovní prostředí, povznášet vkus svých uživatelů a zároveň jim sloužit –
zjednodušovat a zkvalitňovat jejich životní styl.
Uplatňují se zde také věci zbytečné či kýčovité,
a to proto, že i pokleslý vkus a marnivost byly –
a jsou – nedílnou součástí lidské kultury a silně
se podepsaly na formování moderního života.
Ať to byly věci luxusní nebo stylotvorné, které
jsou dnes součástí muzejních sbírek, nebo věci
obyčejné, sériově vyráběné a masově „konzumované“, které bychom v daných obdobích našli
v mnoha tuzemských domácnostech, všechny se
podílely na skladbě a podobě životního prostředí. Vedle cenných muzejních exponátů jako např.
židle Jana Kotěry, stolku Josefa Gočára, ručně
tkaného polštáře Marie Teinitzerové, dózy Pavla
Janáka, sklenic Ludviky Smrčkové, lustru Františka Anýže, ohýbaného křesla Jindřicha Halabaly,
jídelní soupravy Jaroslava Ježka, laminátových
skořepinových židlí Miroslava Navrátila a dalších
– dnes již ikonických předmětů – jsou v expozici
zahrnuty i věci, které vrcholnou designérskou
kvalitu nesplňují. Bez klasifikačního řádu se tak
do výstavy přirozeně začleňují všední věci bez
signatur jejich tvůrců: talíře, naběračka, cedník,
džbán, stolní váha, šňupka na tabák, Náprstkův
šlehač na bílkový sníh, mechanický kartáč na
koberce a mnohé jiné. Pouťové obrázky v expozici reprezentují kdysi všudypřítomnou výzdobu domácností, kterou teoretici uměleckého
průmyslu pojmenovali jako „devocionální kýč“.
Dobové tiskoviny pak připomínají „slova“, jimiž
bylo formování životního prostředí provázeno.
Vinohradská
galerie
1870–1918
Výstava záměrně rezignuje na principy tradiční muzejní expozice, která kolem vybraných
stylotvorných vzorků umístěných na sokl a do
vitríny vytváří auru výjimečnosti. Vychází naopak
z nehierarchizovaného uspořádání předmětů,
které zdůrazňuje autenticitu spíše než originalitu
a vypovídá tak o formování hmotné kultury jako
celku. Této struktuře odpovídá rovněž výstavní
instalace. Její autorka, sochařka a konceptuální
umělkyně Eva Koťátková vyšla z představy předmětného světa jako vetešnictví, v němž jsou nashromážděné věci na rozdíl od muzeí a galerií postaveny na roveň bez ohledu na jejich provenienci,
styl, výrobní materiál, funkci, ideologický náboj
a kulturní status. Instalace je přitom členěna na
tři „ostrovy“ odpovídající třem klíčovým etapám
vývoje uměleckého průmyslu, užitého umění
a designu (1870–1918, 1918–1945, 1946–1970).
Výstavu Věci a slova doprovází vydání
stejnojmenné antologie věnované reflexi uměleckého průmyslu, užitého umění a designu v naší
teorii a kritice, kterou v roce 2014 vydává Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Proto se
výstava soustředí nejen na předmětný svět, ale
také na svět idejí zprostředkovaných slovy, jež
jsou s věcmi spjaty. Její součástí je třicet citátů
a autentických dobových komentářů teoretiků
a kritiků oboru (např. Rudolf Eitelberger, Otakar Hostinský, Alois Studnička, Renáta Tyršová,
Josef Čapek, Jan Vaněk, Adolf Loos, Bohumil
Markalous, Karel Teige, Bohuslav Brouk, Jan
Kotík, Dušan Šindelář, Milena Lamarová a další), volně provázejících vybrané exponáty. Tyto
texty v hrubých rysech odhalují proměny pojetí
užitkových předmětů ve třech výše uvedených
historických etapách a zároveň manifestují teoretické názory, formulované předními dobovými
odborníky. Název antologie i výstavy je záměr-
nou alternativou titulu slavné knihy Michela Foucaulta Slova a věci (1966). Soubor publikovaných
textů v antologii a komentářů k výstavě má totiž
být historickým dokumentem úsilí, jak vtisknout
prostřednictvím pojmů určitý řád do chaoticky narůstajícího předmětného světa. Spíše než
o slohotvornosti tedy expozice vypovídá o diskurzivní povaze věcí.
Předměty, které používáme, a slova, jimiž
tyto věci označujeme, generují nejen různé
mentální obrazy a kulturní významy, ale také jiné,
často velice smyslové vjemy, včetně zvuků. „Hlasy“
předmětného světa (cinkání, zvonění, šoupání,
klapání, ťukání, bouchání, šustění, skřípění, vrčení,
cvakání a celá řada jiných, často těžko popsatelných zvukových jevů), které výstavu doplňují,
ukazují ohromné akustické bohatství, které v muzejní expozici návštěvník obvykle neuslyší a jemuž
v běžném životě nevěnujeme valnou pozornost.
Přitom právě skrze zvuk se vyjevuje jakýsi nadreálný animismus a živoucí tep předmětů. Věci, s nimiž člověk pobývá a zachází, jsou vlastně nástroji
každodenní konkrétní hudby, kterou ani nevnímáme a bez níž by žití bylo znepokojivě prázdné.
Exponáty na výstavu pocházejí z veřejných sbírek (Národní technické muzeum v Praze, Moravská galerie v Brně,
Severočeské muzeum v Liberci, UPM - Muzeum textilu v České
Skalici, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Polabské
národopisné muzeum v Přerově nad Labem, Uměleckoprůmyslové museum, Vysoká škola uměleckoprůmyslová
v Praze), ale také od starožitníků a soukromých sběratelů
(Antiques Cinolter, Vinohradská galerie) a přátel. Vitríny zapůjčil STONE DEKOR v Dymokurech.
Výstava je realizována v rámci čtyřletého grantového
projektu „Umění, design, architektura a národní identita“
Katedry teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, který podpořilo Ministerstvo kultury České
republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje
národní a kulturní identity (NAKI, kód DF12P01OVV041).
© Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2014
www.umprum.cz
Antiques
Cinolter
Zde, na tomto místě, musí býti zasazena
páka mající zvednouti umělecký průmysl.
Tříbiti vkus, zvyšovati jej, uvésti na pravou
cestu, do patřičných mezí, ochraňovati
a střežiti jej před opětným poblouzením
nebo dokonce úpadkem, pěstiti jej, aby se
vzmáhal a rostl u obou faktorů zároveň,
musí býti první naší úlohou. Žáci zde jsou,
kde ale učitel, škola a učební pomůcky?
25
Stříbrné příbory, kolem 1900, soukromá sbírka
26
Formy na modrotisk, kolem 1900, soukromá sbírka
27
Kabelka, české země, kolem 1900, Moravská galerie
v Brně
28
Kabelka, Holešov, po 1900, Moravská galerie v Brně
29
Kabelka, Holešov, po 1900, Moravská galerie v Brně
30
Kabelka, Holešov, po 1900, Moravská galerie v Brně
31
Kabelka, české země, kolem 1900, Moravská galerie
v Brně
32
J. F. Langhans, Uměleckoprůmyslové museum
obchodní a živnostenské komory v Praze,
Praha 1901, 7 svazků
33
J. F. Langhans, Uměleckoprůmyslové předměty ze
sbírek Ervína Nostitze v Praze, Praha 1903, 2 svazky
34
Kabelka, české země, kolem 1906, Moravská galerie
v Brně
Plynový sporák, 1895–1915, Národní technické
muzeum v Praze
35
Hodiny, kolem 1905, soukromá sbírka
Dobře zařízená a upravená kuchyně musí
býti pojímána co nejdůsledněji jako pracovna. Ona malá, často nedostatečně prostorná místnost za tenkou zdí, kde tráví ženy
značnou část svého života v trpělivé práci,
není bytem, nýbrž dílnou pro kuchyňské
práce. Takový bude přesný výklad kuchyně:
je domácí dílnou a výrobnou jídel.
36
Vilém Mrštík, Pohádka Máje, nakladatelství Otto,
Praha, 1907, vazba a ilustrace Zdenka Braunerová,
Moravská galerie v Brně
37
Hrníček z pouti se sv. Cyrilem a Metodějem, kolem
1910, soukromá sbírka
38
Miska - suvenýr, kolem 1910, Antiques Cinolter
39
Naběračka – cedník, kolem 1910, soukromá sbírka
40
Džbán na vodu, kolem 1910, soukromá sbírka
Karel Boromejský Mádl, Slovo o průmyslu uměleckém, 1887
6
1
Artěl objevuje drobný umělecký průmysl, hodný, aby vyvážil spousty surových
výstavních nevkusností a památek, zabírajících v obchodním paláci tolik místa.
[...] Je to počátek budoucí práce, jejížto
program má věrnou moderní myšlenku:
zařizovati interiéry, komponovati jednotlivé předměty, šaty a látky, zdobiti knihy
individuálně, podle bytosti, povahy, vkusu
a touhy jednotlivcovy a pracovati nejenom
v tradici domova, ale snažiti se ze všech
sil nalézti všechen vhodný materiál doma,
v rodné zemi.
Lopatka se smetáčkem, W. J. Schlesinger & Co.,
Londýn, Průmyslovému muzeu daroval V. Náprstek
v roce 1871, Národní technické muzeum v Praze
K hnutí podporujícímu výuku kreslení
a povznesení odborné výuky uměleckých
řemesel se v uplynulém desetiletí připojilo
hnutí usilující o to, aby v korunních zemích
byla zakládána průmyslová muzea, v nichž
je brán zřetel zejména na umělecká řemesla. [...] Zcela zvláštní postavení mezi muzei
zaujímá České průmyslové muzeum v Praze, které založil pan Vojta Náprstek a které
je určeno zejména uměleckoprůmyslovému
vzdělávání slovanské části obyvatelstva.
Muzeum bylo zřízeno výlučně z prostředků
pana Náprstka a obsahuje rozličné předměty.
Rudolf Eitelberger von Edelberg, Průmyslová muzea
v rakouských korunních zemích, 1879
2
Šňupka na tabák, Rakousko-Uhersko, 1880,
Antiques Cinolter
Avšak průmysl umělecký nikterak není
odvětvím malým a přísně ohraničeným;
on zasahuje do nejrůznějších oborů, neboť skoro každému výrobku ruky lidské
může se, ať větší, ať menší měrou, dostati
posvěcení uměleckého. Věc totiž, která
praktickým účelem, jemuž vhodně slouží,
nebo hmotou svou má jakousi cenu pro
nás, nabývá hodnoty ještě větší tvarem, jejž
jí nad účelnost nezbytnou uděluje dělníkova práce řízená vkusem. To platí o bohatě
vyzdobené skříni právě tak jako o sklenici,
z níž pijeme vodu, a o vazbě knihy nebo
náčiní psacím nejinak než o nádherném
lustru nebo o lampě, která nám svítí.
Vratislav Hugo Brunner, Krabice s víkem, vyrobeno
pro Artěl, kolem 1908, Moravská galerie v Brně
František Xaver Šalda, Artěl (glosy), 1908
8
Pouťový obrázek (devocionální kýč), nedatováno,
soukromá sbírka
Nejzazším protipólem umělecky produchovnělého kvalitního díla je vkusu prostý
masový brak neboli kýč, který se nestará
o nějaké etické, logické nebo estetické
požadavky; kterému jsou veškeré přestupky i zločiny proti materiálu, proti technice,
proti účelové i umělecké formě naprosto
lhostejné [...]. Hurá-kýč spekuluje s vlasteneckými city, devocionální kýč zase s náboženským cítěním tím větších kruhů, čím
méně finančních obětí toto vlastenectví
nebo tato religiozita vyžaduje.
Gustav Edmund Pazaurek, Dobrý a špatný vkus v uměleckém
průmyslu, 1912
Emil Edgar, Zařízení a úprava kuchyně, 1913
4
Čepec k jihlavskému kroji na dobové dřevěné palici,
polovina 19. století, Moravská galerie v Brně
O lid venkovský se v minulých dobách nikdo nestaral, to zdálo se každému vrstevníku tak známé, že nikomu nenapadlo o tom
psáti, a tak nezbylo k poznání jeho než
národní písně a pověsti, dřevěné stavitelství
a něco domácího průmyslu. Jako jsou zpěvy lidu měřítkem jeho schopnosti poetické
a hudební, tak jest domácí průmysl, totiž
výzdoba příbytku, kroj a vyšívání měřítkem
a dokladem jeho způsobilosti umělecké.
9
Kabelka, české země, kolem 1900,
Moravská galerie v Brně
Žena bude lépe zaopatřena v oborech
uměleckoprůmyslových vzhledem k slabší
síle fyzické, větší vnímavosti uměleckoprůmyslové, jemnějšímu citu, neúnavné
vytrvalosti a trpělivosti v jemných ručních pracích. Může býti činna poli snažení
uměleckoprůmyslového a nalézti vhodnou
a dobrou existenci. [...] V textilním průmyslu, stávkářství, výrobě pleteného zboží jest
pro ženu veliké pole působnosti.
Leopold Weigner, Nové dráhy výdělečné práce ženy, 1911
7
5
Sádrové předlohy pro uměleckoprůmyslovou výuku,
konec 19. století, Vysoká škola uměleckoprůmyslová
v Praze
11
Hodiny, lidová práce, 18. století, Antiques Cinolter
41
Marie Teinitzerová – dílny, Potah na polštář, kolem
1910–1915, Moravská galerie v Brně
12
Holubinka, 2. polovina 19. století, Antiques Cinolter
42
Jaroslav Horejc, Váza, vyrobeno pro Artěl, kolem 1920,
Moravská galerie v Brně
13
Ohřívač vajec, Londýn, 1860–1870, Národní technické
muzeum v Praze
43
Josef Gočár, Stolek, kolem 1915, Moravská galerie
v Brně
14
Šicí stroj s nožním pohonem, Wheeler-Wilson M. F.
G. Co., USA, 1860–1875, Národní technické muzeum
v Praze
44
Adolf Schmidt, Bucheinbände XIV.–XIX. Jahrhdt.,
Lipsko 1921, Knihovna Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
15
Stolek, Německo, 1870–1880, Antiques Cinolter
45
Vratislav Hugo Brunner, Čert, vyrobeno pro Artěl, 1921,
Moravská galerie v Brně
16
Židle, 1870–1890, Moravská galerie v Brně
46
Vratislav Hugo Brunner, Mikuláš, vyrobeno pro Artěl,
1921, Moravská galerie v Brně
17
Mechanický kartáč na koberce, firma Selig, 1873,
Národní technické muzeum v Praze
47
Kabelka, české země, 20. – 30. léta 20. století,
Moravská galerie v Brně
18
Vařič mléka se zvonkem, Vídeň, 1873, Národní technické muzeum v Praze
48
19
Šlehač bílkového sněhu, Monroe‘s Patent, zakoupeno
1874, Národní technické muzeum v Praze
Sbírka předloh: Vazby, Keramika, Sklo, Nábytek, Železo
– drobné práce, Šperk, Hodiny, Nábytek-kabinety,
nedatováno, Knihovna Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
20
Láhev na pivo s patentní gumovou zátkou, 1878,
Národní technické muzeum v Praze
21
Židle, kolem 1880, soukromá sbírka
22
Sbírka šesti drobných nábytkových kování, 2. polovina
19. století, získané do sbírek Moravského průmyslového muzea v roce 1887, Moravská galerie v Brně
23
Blůzka (ruční práce), konec 19. století,
soukromá sbírka
24
Sklenice, kolem 1900, soukromá sbírka
Jan Koula, Výběr národního českého vyšívání, 1893
Otakar Hostinský, O významu průmyslu uměleckého, 1887
3
10
Jan Kotěra, Stůl a židle z nábytkového souboru jídelny
pro Františka Anýže, 1907, Moravská galerie v Brně
Účel, konstrukce a místo jsou tedy hybnou
silou – forma jejich následkem. [...] Nový
tvar vznikne tudíž z nového účelu, z nové
konstrukce přizpůsobené místu. Židle pro
benátského dóžete a židle pro našeho
dnešního dělníka, židle rukou pracovaná
a jiná pomocí strojů zrobená nemohou
přece míti tutéž mluvu forem.
Jan Kotěra, O novém umění, 1900
Josef Gočár, Stolek, kolem 1915, Moravská galerie
v Brně
Nábytek tedy [...] stává se přece v jistých
vyšších stadiích duchového života předmětem umění, a sice proto, že jeví se tomuto
stadiu býti mrtvou hmotou, v níž duch
požaduje si prostorově se orientovati. Je
to odevždy trvající úsilí ducha zmocniti
se hmoty ze všech stran: zjistiti její míru,
fyzikálnost, chemii atd. vědou, vysvětliti si
ji, její vznik, příčiny a místo ve vesmíru filosofií a zmocniti se jí citem tím, že jí propůjčujeme tvar, jak jej chce naše srdce.
Pavel Janák, O nábytku a jiném, 1912–1913
1918–1945
88
Jindřich Halabala, Křeslo, 30. léta 20. století,
Vinohradská galerie
89
Nástěnné lampičky, 30. léta 20. století,
Vinohradská galerie
90
Žárovka (standardní tovární výrobek), nedatováno,
soukromá sbírka
1946–1970
53
49
Třínohá ševcovská stolička, nedatováno, Polabské
národopisné muzeum v Přerově nad Labem
Múza si nezakrývá oči, když truhlář pečlivě vyrábí ševcovu třínožku, ale prchá ve
zděšení před vyřezávaným nábytkem procovým. Umění není a nemá býti luxem a je
možno představiti si, že by prospívalo i ve
skromných poměrech.
Kuličková ložiska (standardní tovární výrobek), nedatováno, soukromá sbírka
Moderní doba vidí, že je třeba zavřít všecky
uměleckoprůmyslové školy, jež plodí jen
zlo, když už něco musí plodit, vyhladit dekorativní infekci a nepřipustit, leč standardizované produkty průmyslového umění,
vzdálené všeho individualismu a dekorace…
Karel Teige, Průmyslové umění, 1925
57
Ladislav Sutnar, Část jídelního souboru pro Krásnou
jizbu, 1928–1932, Vinohradská galerie
Náš byt musí ukazovat na prvý pohled
kulturu ducha, který se vyjadřuje jednoduše a prostě, který ponechává materiálu
jeho vlastnosti a dovede je naopak zdůraznit, vyzvednout jejich krásu a ušlechtilost,
který dává věcem tvar podle jejich funkcí
a účelu.
Augusta Müllerová, Byt obrazem kultury svého obyvatele,
1940
Josef Čapek, Sociální užitečnost umění, 1919
91
určující soulad celku, může být daleko spíše
dokonalost funkční účelovosti a působivost
estetických kvalit jednotlivostí, spjatých
volněji širšími dimenzemi výtvarného názoru a emocionálním vztahem člověka k prostředí, v němž žije.
Jiří Hofman, Ošatka, Plastimat Liberec, návrh 1958,
realizace od 1960, Severočeské muzeum v Liberci
Již dnešní technický pokrok poskytuje nám
přece spousty levných materiálů, z nichž by
bylo možno produkovati přemnohé věci,
vyráběné dosud bezdůvodně z přespříliš
důkladných a drahých hmot, a nesčíslný
počet dalších nových úsporných hmot, které by nás nejspíše všemi svými vlastnostmi
značně překvapily, by se zajisté vynalezl
v brzké budoucnosti, jestliže by této potřebě bylo věnováno náležité, pečlivé studium.
Otakar Chaloupka, Hledání krásy věcí a lidová umělecká
výroba, 1963
Bohuslav Brouk, Lidé a věci, 1947
50
Vyšívaný ubrus, 30. léta 20. století, soukromá sbírka
Vyslovil jsem a prohlásil tento zákon:
TOU MĚROU, JAK ROZVÍJÍ SE KULTURA,
ORNAMENT MIZÍ Z UŽITKOVÝCH
PŘEDMĚTŮ [...] Ornament není již přirozeným plodem naší kultury, ale přežitkem
minulosti anebo znakem úpadku.
95
Vytvořený předmět se chová jako přírodní realita. Jeho existence není vymezena
pouze jeho ideou a jeho trváním… Má širší
užitnou hodnotu, než pro kterou byl vytvořen… Dává-li forma určité, zcela nové
a původnímu účelu cizí možnosti upotřebení, posunuje živelně i tou oblastí, kterou
označuje Platon jako ideu předmětu.
Adolf Loos, Ornament a zločin, 1910–1921
92
54
Ludvika Smrčková, Skleněný soubor pro Krásnou
jizbu, kolem 1927, Moravská galerie v Brně
Pohleďme na dobrou sklenici na víno. Před
nedávným ještě časem byla pokryta vbroušeným renesančním barokním neb moderním ornamentem, dnes chce působiti
na vás jen svou formou, svým ušlechtilým
materiálem a svou dokonalou schopností
sloužiti praktickému účelu.
Eugen Dostál, Typový nábytek, 1925
51
Židle z ohýbané trubky, 30. léta 20. století,
Vinohradská galerie
55
Marie Teinitzerová, Strojově tkaná ubrusovina,
30. léta 20. století, Moravská galerie v Brně
Je nutné oddělit pojmy umění a průmysl.
Pojem masové výroby protiřečí podstatě umění. V žádné oblasti výroby nejde
o umělecký průmysl, ale o produkci kvalitních a užitečných věcí.
Bohumil Markalous, Průmysl – umění? 1927
52
Housle (standardní tovární výrobek), nedatováno,
soukromá sbírka
Harmonie obsahů a poměrů ploch bylo
dosaženo pouze standardizací výrobku,
t. j. zdokonalováním, stálým opětováním
a zjednodušováním. Toť jediné, vskutku
moderní a technické pojetí tradice – tradice výroby. Tak jsou vytvářeny tyto moderní
hodnoty estetické téměř neindividuálně,
kolektivně, právě tak, jako vznikaly ve
všech slozích minulých výtvarné hodnoty
vůbec: podřazením individuality jednotlivcovy individualitě – duchu celku. Standard se tím stává jedním z nejvýraznějších
projevů dneška.
Jan Evangelista Koula, Standard, 1923
58
Ševcovské kopyto, nedatováno, soukromá sbírka
Věci přestaly být věcmi a staly se artiklem,
zbožím kratší nebo delší sezony. Technika
se osamostatnila a věci nám odsvětila, zbavila duše. Však i dům, který býval rámcem
a prostředím celého lidského života, slýchal první výkřik novorozeněte a vyslechl
zaševelení posledního dechu, avšak i tento
dům přestal být domem, a jak všichni víme,
mínil se stát – a nutno říci, že se mu to nejednou podařilo – strojem na bydlení.
Tvar, ročník XII, číslo 4–5, 1961, Knihovna Vysoké školy
uměleckoprůmyslové v Praze
Jan Kotík, Člověk jako reproduktor a člověk jako tvůrce:
poznámky k X. hlavě Platonovy Ústavy, 1955
56
František Anýž, Svítidlo, 30. léta 20. století,
Vinohradská galerie
Krásná forma je a bude vždy výsledkem
uměleckého činu a nelze se jí nijak dopočítat ani ji nelze vědeckou cestou získati, rodí
se z vrozené lidské tvořivosti a touhy po
krásnu a ušlechtilém tvaru.
Jaromír Krejcar, Architektura – umění, nebo věda? 1927
99
Václav Šerák, Vázička, Karlovarský porcelán – vývojový
závod Lesov pro ÚBOK, 1962, sbírka Václava Šeráka
Věci našeho nejbližšího okolí mají své
prastaré předobrazy. Postel, číše, klíče,
tkaniny, které teprve činí obydlí útulným,
jsou tu již po tisíce let. V našem podvědomí
se vrství zděděné zkušenosti a zaměření
vkusu. Všechny tyto věci v sobě mají cosi
intimního.
Milena Lamarová, O citech a tradicích, 1965
Tvarová kultura předmětu se stává jakýmsi
nástupním terénem do oblasti výtvarného
umění a zprostředkovává chápání tvaru
a prostoru. Dokonalost výroby hraje tedy
v socialisaci umění vlastní podstatnou
úlohu.
Jan Kotík, Výtvarná stránka předmětu, 1948
96
František Kovárna, Věci duše zbavené, 1940
I v oboru stavby domů, výroby nábytků
a všech domácích potřeb praktického života musí se uplatniti a také v budoucnosti
se uplatní stejný vývoj: industrializace bude
míti za následek socializaci bytové kultury,
aby mohl každý bydliti pohodlně, zdravě,
účelně, radostně.
Jan Vaněk, Právo na obydlí – povinnost industrie, 1924
Miroslav Navrátil, Plastová židle, Vývojový nábytkový
průmysl – Brno, 1959, Moravská galerie v Brně
Stanislav Lachman, Vysavač ETA 402 Jupiter,
1956–1959, Severočeské muzeum v Liberci
Estetika je organickou součástí každého
technického díla. Přibližuje ho člověku,
zlidšťuje a zušlechťuje to, co bylo vysokou
abstrakcí vytěženo z hlubin přírodních
zákonů a objeveno na výšinách lidského
myšlení. Vpravdě není protikladů mezi estetikou a technikou.
59
Židle Thonet, vzor č. 14, návrh 1859, soukromá sbírka
60
Hubert Kovařík, Dóza, kolem 1920, Moravská galerie
v Brně
61
Dóza ve tvaru srdce, 20. léta 20. století,
soukromá sbírka
62
Pavel Janák (připsáno), Dóza velká, kolem 1920,
soukromá sbírka
63
Pavel Janák (připsáno), Dóza malá, kolem 1920,
soukromá sbírka
64
Kuchyňský nábytek, firma Vondrák, začátek 20. let
20. století, Vinohradská galerie
65
Rádio na krystal, 20. léta 20. století, soukromá sbírka
66
Josef Gočár, Stolek ze sedací soupravy, 1922,
Moravská galerie v Brně
67
Život. Sborník nové krásy, 1922, Knihovna Vysoké školy
uměleckoprůmyslové v Praze
93
68
Výtvarná práce, ročník II-IV, 1922–1924, Knihovna
Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
69
Drobné umění – Výtvarné snahy, ročník IV, 1923,
Knihovna Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
70
Bytová kultura, ročník I, 1924–25, Knihovna Vysoké
školy uměleckoprůmyslové v Praze
71
Karel Honzík, Moderní byt, Praha 1929, Knihovna
Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
72
Žena doma. Sborník o novém bydlení, Brno, 1929,
Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze
73
Podomácku obkreslované předlohy pro vyšívání,
20. – 30. léta 20. století, soukromá sbírka
Obráběcí stroj, jídelní příbor, elektrický
a plynový vařič nebo žehlička, měřicí přístroje, láhve a sklenice, psací stroj nebo automobil, ať už jde o stroj, který člověk řídí,
nebo o předmět, který člověk potřebuje
k práci a bytí, má tvar. Tvar, který zrakovému vjemu sdílí účel a schopnosti předmětu,
napovídá jeho smysl a seznamuje člověka
s možnostmi jeho výkonu. Často přibližuje
tvar člověku předmět tak úplně, že lze hovořit o dokonalé souhře mezi předmětem
a uživatelem.
74
Psací stroj Olympia, 1930, soukromá sbírka
75
Americká knihovna, 1930, Vinohradská galerie
76
Petr Tučný, Estetika a výroba, 1957
Bohumil Míra, Telefon T65H, 1963, Národní technické
100 muzeum
v Praze
Věci upevňují naši vratkou pozici v prostoru, ale také v čase. Mluví o minulosti i o časech budoucích. Říkají: byly jsme a svědčíme o tom, co se událo – ale také budeme
a nabízíme se, spolehlivě a věrně, jako
opora do neproniknutelné budoucnosti.
Miloš Černý, O smyslu věcí v bytě, 1968
101
Souprava z hutního skla s broušeným dekorem
(dvě vázy a košíček), 1950–1960, soukromá sbírka
102
Prototyp prvního TV přijímače TESLA 4001 A, 1952,
Národní technické muzeum v Praze
103
Miloš Hájek, Elektrický mixér Pragomix, výrobce Kovotechna, 1954, soukromá sbírka
Škoda Octavia – model 1959 (produkce 1959–1971),
104 reklamní
plakát Motokovu pro export, počátek 60. let,
Sifonová lahev, Kovočas Děčín, 60. léta 20. století,
soukromá sbírka
soukromá sbírka
105
Dětský projektor Diar, 50. léta 20. století, soukromá
sbírka
106
Kuchyňská váha, KVZ Semily, konec 50. let 20. století,
soukromá sbírka
Kategorie umění, řemesla a techniky (...)
mizí; je to „výroba umění“, chcete-li. Začíná
(...) vznikat nové dílo, jež není ani docela
či jenom dílem technickým (s nímž sdílí
seriový způsob výroby), ani docela či jenom
uměním (s nímž sdílí svobodu výrazových
možností), ani docela či jenom řemeslem
(s nímž sdílí svou užitkovost), dílo, které
velmi přesně odpovídá specifickým možnostem a potřebám moderního světa.
107
Bohumil Míra, Kapesní rozhlasový přijímač Tesla T60,
1960, Národní technické muzeum v Praze
108
Bohumil Kubát – Jiří Hofman, Odkapávač (stojan na
talíře), návrh 1960, realizace od 1962, Severočeské
muzeum v Liberci
109
Jindřich Santar, Expo 58. Světová výstava v Bruselu,
Praha 1961, soukromá sbírka
110
Miloslav Janků, Zvířecí figurky z foukaného skla –
Kočka, Medvěd, Železnobrodské sklo, počátek 60. let
20. století, soukromá sbírka
Jindřich Chalupecký, Výroba umění, 1958
111 Motocykl ČZ 175, tzv. Prase, 1964, soukromá sbírka
Jan E. Koula, Obytný dům dneška, Praha 1931,
Knihovna Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
112
Květoslav Chvatík, Smysl moderního umění, návrh
obálky: Zdeněk Seydl, Praha 1965, soukromá sbírka
77
Žijeme, ročník I-II, 1931–1932, Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze
113
Československý jazz (gramofonová deska), návrh
obálky: Jiří Trnka, Supraphon, 1966, soukromá sbírka
78
Josef Drahoňovský, Jaro pod Troskami, 1932,
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
114
Jiří Hofman, Dóza na kávu, Plastimat Liberec, návrh
1967, realizace od 1968, Severočeské muzeum
v Liberci
79
Byt (Sborník Svazu čs. díla), Praha 1934, Knihovna
Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
80
Stojan na květiny, 1935, Vinohradská galerie
94
115
Ivan Jakeš, Čajová souprava (dvoudílná), Plastimat
Liberec, návrh 1967, realizace od 1968, Severočeské
muzeum v Liberci
81
Talíře (tovární výroba), 30. léta 20. století,
soukromá sbírka
116
Sada skleniček na víno s brusem – Saxofonista, Trumpetista, Kouřící dáma, 60. léta 20. století, soukromá
sbírka
82
Antonín Kybal, Ubrus, 30. léta 20. století,
Moravská galerie v Brně
83
Antonín Kybal, Prostírání, 30. léta 20. století,
Moravská galerie v Brně
117
Jiří Jiroutek, Komoda s osmi šuplíky ze sektorové řady
U 450, Interiér Praha, 1962, soukromá sbírka
84
Antonín Kybal, Dekorativní závěs, 30. léta 20. století,
Moravská galerie v Brně
Dílem, které do života širokých vrstev
zapadne nejdříve, nemusí býti socha nebo
obraz, ale krásný stroj, nástroj nebo jiný
předmět denní potřeby. Jestliže naši dobu
charakterizují stroje, ať jsou to stroje krásné a dokonalé po všech stránkách, ať jsou
skutečným výrazem naší doby.
118 Botník v bruselském stylu, konec 60. let 20. století,
soukromá sbírka
119 Šatní stěna v bruselském stylu, konec 60. let
20. století, soukromá sbírka
85
Marie Teinitzerová, Ručně tkaný ubrus s výšivkou,
20–40. léta 20. století, Moravská galerie v Brně
86
Marie Teinitzerová, Potahová látka, 20–40. léta 20.
století, Moravská galerie v Brně
87
Průmyslově tkaný ubrus, 30. léta 20. století,
soukromá sbírka
Karel Koželka, O nový tvar průmyslových výrobků, 1948
97
Dana Holá, Cyklisté, potištěná dekorační textilie,
1. polovina 60. let 20. století, UPM - Muzeum textilu
v České Skalici
Zdeněk Kovář, Gramofon s měničem, výroba Tesla
Litovel, 1957-1959, Národní technické muzeum v Praze
Zdeněk Kovář, Úpravy strojů a nástrojů výtvarníkem, 1949
98
Jaroslav Ježek, Jídelní souprava, 1957–1958,
Karlovarský porcelán, soukromá sbírka
Je charakteristickým rysem dneška, že
člověk touží po mnohosti a mnohotvárnosti, po bohaté rozrůzněnosti celkového
životního záběru. Estetická působivost věcí
v jeho okolí nemůže být založena na monotónní opakovatelnosti. Jednotící rovinou,
120Domov, ročník XI, č. 1, 1970, soukromá sbírka