Sedmý proud číslo 01/2014

01/14
01 2014 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma
Jan Hartl
Klíč k těžbě drží v rukou stát
Krásky severu
Úrodné Podkrušnohoří
BAGGER 293
To je ale bourák!
Uhlí je jako kočka.
Záleží na tom, z jaké strany
vám přeběhne přes cestu.
U
›neŒrž•n³ŒæÀ–ra•›
’ro˜aæe˜ýŽe–›Ǩ
bŒe˜–eneŒzaŒÀa˜³ŒæÀÀ•–a˜l•–ec±raŒ‹.
www.branadocech.cz
hlí. Připomíná mi
kočku. Černou
kočku. Nikoliv
vzhledem, ale pověstí. Když
vám v Česku přeběhne černá
kočka přes cestu, znamená
to smůlu. Když se to stane
ve Skotsku, je to štěstí.
Když budete v rumunském
Valašsku, záleží na směru: zprava doleva je to smůla,
pokud kočka běží zleva doprava, očekávejte štěstí.
S pověstí kočky je to stejné jako s pověstí uhlí, záleží
na úhlu pohledu, na zemi, ve které žijete, i na době,
kterou prožíváte. Když si navíc uvědomíte, že pověst
je lepkavá a drží se napříč generacemi, máte před
sebou velký úkol, jak vysvětlit okolí, že černá kočka
běžící přes cestu je jen pověra. Jak vysvětlit okolí, že
spojení „uhlí škodí“ je také jen pověra.
Reálný svět kolem nás je směsí emocí i racionálních
úvah. Proto v časopise najdete nejen odborné články
a rozhovory, ale i emoční fotografie a lidské příběhy.
Příběh má na rozdíl od komentářů a úvah jednu
zásadní výhodu. Odehrál se. Má začátek a konec,
vyklene se. Stejně jako příběh uhlí.
A to je úkol časopisu, který si zrovna prohlížíte.
Chceme ukázat, že uhlí, severní Čechy, výroba
energie, těžba, horníci, uhelné elektrárny, že to vše,
přestože zahalené do tmavého hávu špatné pověsti,
není vždy takové, jak se nám jeví.
Na druhou stranu na uhlí vyrostla průmyslová
revoluce a velká část evropské civilizace. A my jsme
hrdí, že ho můžeme těžit a využívat. Dnes je rok
2014, máme zde velké doly na uhlí, které dodávají
teplo lidem v celé zemi, elektrárny, které vyrábí
energii, bez níž bychom dnes nemohli existovat.
Uhlí je neštěstí, uhlí je požehnání. Záleží na úhlu
pohledu.
Nic není ani černé, ani bílé. Připomíná mi to
legrační fakt, že každý člověk vypráví příběh své
rodiny jinak než jeho bratr, otec, matka, babička,
strýc a další. Jsou to různé příběhy, přesto je to
příběh jeden. Ale který je pravdivý? Chceme Vám
proto nabízet různé pohledy na příběh uhlí, těžby
a výroby energie, příběhy lidí i příběh krajiny,
ve které se uhlí těží, a také na příběh země, která
energii z uhlí využívá.
Před více než dvěma sty lety napsal geniální
skladatel Richard Wagner, že nikdy nespatřil tak
krásnou, tak romantickou krajinu, jako je ta na
severu Čech, v okolí Teplic. To je počátek příběhu.
Dnes jsme v jeho prostředku, nejsme na konci.
Sever Čech je zjizvený. Rozjitřený všemi ranami
osudu, které ho za dvě stě let postihly. Nebudeme
hledat viníka: zda jím byli staří sedláci, kteří zde
poprvé těžili uhlí, podnikatelé 19. století, kteří
těžbu zásadně rozšířili, nebo minulý režím, těžící
s urputností bez ohledu na krajinu.
Čtěte Sedmý proud, pomůžete nám zbavovat se
předsudků.
Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka
Obsah
5
Tiráž
„Klíč k těžbě drží v rukou stát,“
říká Jan Hartl, jehož agentura STEM
provedla unikátní sociologické šetření
v Horním Jiřetíně.
První český lifestylový časopis
o energetice
10
Krásky severu
Periodicita
Čtvrtletí
16
Uhlí tu bylo, je a bude
20
28
Ústecký kraj – modelek ráj!
Jak je možné, že tolik krásných žen
pochází právě odtud?
Rozhovor se spolumajitelem Severní
energetcké Janem Dienstlem.
Horní Jiřetín mladýma očima
Mladí fotografové ze Střední průmyslové školy
grafické v Praze 1 připravili fotoreportáž
s názvem „Pod nohama“.
Koncert přesné a pečlivé práce
Jan Sokol přináší filosofický pohled
na Elektrárnu Chvaletice.
31
Pelmel
37
Dolování historie
42
Ze světa
48
Fajront
V této rubrice se dozvíte, co je nového
na severu, v energetice, kam na výlet
a co uvařit. Tedy vše podstatné.
Odkdy se vlastně na území dnešního
Ústeckého kraje těží? A co všechno
se ze země v minulosti dolovalo?
Bagger 293
Největší vozidlo na světě není žádný závodník,
ale zato umí těžit uhlí.
Správné noviny končí fejetonem,
pracovní týden v dole zase fajrontem.
Vydavatel
TALK, s.r.o.
IČO: 28519795
Sídlo redakce
Ve Střešovičkách 43/166
169 00 Praha 6
Šéfredaktor
PhDr. Petr Dušek
[email protected]
+420 246 035 974
Redaktor
Martin Rumler
Grafik
Marcel Kovář
Produkce
Eliška Klásková
Inzerce
Radovan Ježovič
[email protected]
+420 246 035 974
Místo vydání
Praha
Distribuce
5 000 kusů
Evidence
MK ČR E 21629
Rozhovor
Jan Hartl 1951
Vystudoval sociologii, politologii a filmovou vědu na UK. V letech 1975 – 1989
působil v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Na jaře 1990 spoluzaložil
Středisko empirických výzkumů (STEM), první soukromou sociologickou
firmu, v níž je dodnes ředitelem.
Klíč k těžbě
drží v rukou
stát
Zazvonit u každého domu a bytu, bezpočet telefonátů
a pak vyhodnocení. Výsledkem je nebývalé sociologické šetření,
ve kterém hlavní roli hrají obyvatelé Horního Jiřetína, městečka
ohroženého těžbou hnědého uhlí, a sociologové z agentury STEM,
kterým „velí“ Jan Hartl.
Fotografie: Archiv Jana Hartla
Text: Martin Rumler
Grafy: Sociologické šetření – Horní Jiřetín 2013
7
Nejhorší na
celé situaci
je nejistota.
Ať už bude
řešení
jakékoli, je
třeba vědět,
s čím mohou
lidé počítat.
Jak dlouho trvá příprava šetření, ve
kterém chcete oslovit stovky
konkrétních domácností?
Záleží na tom, jak složitý a náročný je
daný výzkumný projekt. Je nutné si přečíst, co
bylo o daném problému napsáno. Zjistit, zda
existují starší výzkumy. Je potřeba promluvit osobně s lidmi, kteří do zkoumané problematiky mají vhled, a konfrontovat rozmanité
a někdy protikladné názory. Dá se to udělat
svižně, ale u průměrného sociologického projektu počítejme zhruba tak týden.
A jak dlouho pak trvá zpracování
takového průzkumu?
Časově náročný může být už sběr dat,
a to zejména tehdy, když lidé nechtějí odpovídat, jsou zklamaní, otrávení, nemají důvěru
ve smysluplnost a solidnost výzkumné akce.
Když to jde dobře, stačí na sběr dat také zhruba tak týden. V Jiřetíně jsme se dotazovali
v několika vlnách s různými dotazníky, prováděli jsme došetření, abychom zastihli co nejvíce lidí a měli kompletní obraz. Takové dotazování ve vlnách pak trvá i několik měsíců.
Vlastní zpracování shromážděných dat již tak
náročné není. Dá se dělat průběžně, máme
na to tým odborníků, ustálené procedury, jde
v zásadě o dny.
Co vás na výsledcích projektu překvapilo?
Je něco, co byste sám vypíchl?
Očekávali jsme složitou dotazovací situaci. Věděli jsme, že zkoumaná problematika
okolo Horního Jiřetína je kontroverzní a nebyli jsme si jisti, zda obyvatelé města přijmou
výzkumnou akci s porozuměním. Dali jsme
si práci s tím, že jsme do hloubky zjišťovali
u reprezentantů odlišných stanovisek jejich
pohled na věc a snažili se tyto poznatky využít pro následnou tvorbu dotazníků. Překvapilo nás, že naprostá většina obyvatel města na
výzkumech spolupracovala ochotně, respondenti byli otevření, potěšilo je, že se někdo
o jejich život zajímá. Vypíchl bych poznatek,
který zazníval i z protikladných stran: nejhorší na celé situaci je nejistota. Ať už bude řešení jakékoli, je třeba vědět, s čím mohou lidé
počítat, aby tomu přizpůsobili své životní plány a životní strategii.
Asi devět procent oslovených se odmítlo
šetření zúčastnit. Jak svůj postoj
zdůvodňovali?
To je velmi nízké procento. Nejčastěji lidé
mluví o časové zaneprázdněnosti, jde ale spíše o to, že ve výzkumy nemají důvěru, mají
pocit, že to k ničemu není, jsou rozmrzelí,
stahují se do svého soukromí.
Jak byste charakterizoval zásadní
odpůrce těžby? Je to jednolitá skupina,
nebo velmi rozdílní jednotlivci?
Mezi odpůrci nalezneme několik motivů. Nabíledni je hledisko ekologické, ochrana přírody a krajiny, hezké a zdravé prostředí
pro život našich dětí. Jiným motivem je obava
ze změn a stěhování. Do této kategorie patří
zejména starší lidé, které s ohledem na věk či
zdravotní stav děsí představa všech možných
složitostí, problémů, jednání atp. Konečně
třetí skupinou motivů je celková nedůvěra
Rozdělení populace města podle názoru na stěhování.
%
33
Jasně pro stěhování
při dostatečném vyrovnání
8
%
34
Jasně proti stěhování
(„Jen přes mou mrtvolu“)
%
33
Nerozhodnutí
„Představte si, že by stát ve veřejném zájmu rozhodl o pokračování těžby a na základě
zákona by se všichni obyvatelé Horního Jiřetína museli přestěhovat.
Jak byste přesídlení bral(a) Vy osobně?“
Kdo je pro těžbu a kdo proti ní
%
55
%
24
Vadilo by mi to, ale
nějak bych se s tím
vyrovnal(a).
Byla by to pro mě
katastrofa,
osobní tragedie.
%
6
15
v poctivost těžební společnosti a orgány státu.
Tito lidé mají pochybnosti o potřebě a využití
uhlí ze strany státu, často si i myslí, že těžební společnost klame lidi a zásoby uhlí pod Jiřetínem vlastně nejsou či jsou zanedbatelné,
jsou tu různá podezření z nepravostí.
A jak naopak vnímáte zastánce těžby
či lidi ochotné se s těžaři domluvit?
Vyslovených zastánců těžby mnoho nenajdeme – vzpomínám si třeba na seniora, který se již stěhoval kvůli uhlí vícekrát a vychází z toho, že každý ví, v jakém regionu bydlí, a musí s těžbou počítat. Spíše tu najdeme zastánce dialogu, otevřené a rovné debaty s těžaři a se státem, zastánce rozumného
a schůdného kompromisu. Prostě si myslí, že
nelze najít uspokojivé řešení, aniž by se o věci
solidně jednalo. Třetí skupinou jsou pak ti,
kteří vidí nucené vystěhování jako příležitost vydělat peníze. Mimochodem – lidé dávají přednost penězům před novým domem
na klíč, optimálním řešením je menší domek
a slušný doplatek v penězích. Ohledně peněz
a vyrovnání se projevuje i nedůvěra a obviňování ze spekulace mezi občany Horního Jiřetína navzájem.
Proč nevěří lidé v Jiřetíně příliš tomu, že
se dá v případě pokračování těžby „převzít“ německý model a dohodnout se férově a k plné spokojenosti všech stran?
To je širší problém – souvisí s tím, že lidé
nevěří v solidnost státu, v efektivní fungování
celé veřejné sféry. Velké investice lidé spojují s korupcí, nedotaženým řešením, nedomyš-
Za „zcela zásadní odpůrce těžby“ se určitě považuje
42 % obyvatel města, dalších 15 % za „spíše
odpůrce“. Polovina obyvatel připouští, že pokud
jde o těžbu a majetkové vyrovnání, „závisí to na
okolnostech“.
Byla by to vítaná šance
ke změně bydliště.
V názoru na stěhování jsou obyvatelé města
rozděleni na tři stejně početné tábory: Třetina jsou
rozhodní odpůrci „přesídlení“ („stěhování jen přes
mou mrtvolu“), třetina jasní stoupenci stěhování za
předpokladu dostatečného finančního vyrovnání,
třetina jsou nerozhodní.
%
Moc by mi to
nevadilo, jinde může
být lépe.
Krajní skupiny se výrazně liší ve svých názorech na
motivy těžařů, na jejich jednání, nikoli na „hlasité
odpůrce těžby“. Ty považuje i polovina odpůrců
stěhování za vypočítavce.
„Představte si, že by stát rozhodl o přesídlení a Vy byste přemýšlel(a) o tom,
jakou nabídku přijmout. Které z následujících vyrovnání byste si vedle odškodného
nejspíše vybral(a)?“
%
43
Peníze na dům, byt
v plné výši
%
29
Nový dům, stejně
velký jako současný
Hodnocení situace
města a regionu
Ti, kteří jsou pro zachování obce,
hodnotí situaci příznivě
a budoucnost vidí poměrně
optimisticky.
Zastánci bourání si spíše myslí,
že celý region Litvínovska je
„v agónii“ a potřeboval by
„ránu z milosti“.
%
26
Menší nový dům
a rozdíl v penězích
%
2
Větší nový dům,
rozdíl bych doplatil
leným plánováním, chabou profesionalitou.
Těžební společnost vidí obdobným způsobem
– očekávají postranní motivy, neupřímnost,
projevuje se obava z manipulace. Pak celkem
logicky dají přednost svému osobnímu řešení, než aby se spolehli na výstavbu vzorového
„Nového Jiřetína“.
Zažili vaši pracovníci při dotazování
nějaké konfliktní situace?
Vlastně ani ne. Chtěl bych na tomto místě obyvatelům Horního Jiřetína a Černic ještě jednou poděkovat za porozumění.
9
Dá se říci, že teď znáte Horní Jiřetín do
hloubky... Jak ho sám vnímáte, co jste
se o městě a jeho obyvatelích dozvěděl?
Kdybych byl odkázán jen na sdělovací prostředky, měl bych představu zbědovaného poničeného města s utrápeným obyvatelstvem,
které žije v nesnesitelných podmínkách. Ve
skutečnosti je to ale město pěkné a upravené, umístěné v zeleni na úpatí Krušných hor.
„Myslíte si, že by případné vysídlení Horního
Jiřetína mohlo proběhnout ke spokojenosti
všech stran, jako tomu bylo v obdobných
případech třeba v Německu?“
Jsou jiřetínští podle vás něčím výjimeční,
nebo jsou to typičtí obyvatelé České
republiky?
Jsou rozmanití, jsou si vědomi složitosti situace, ve které žijí, mnozí se snaží vnímat tuto situaci jako příležitost. Nejsou naštvaní více, než je dnes v naší republice obvyklé. Až na tu složitost situace jsou to typičtí obyvatelé ČR.
Mimochodem – lidé dávají přednost penězům před novým
domem na klíč, optimálním řešením je menší domek
a slušný doplatek v penězích.
„Označil(a) byste se Vy osobně
za zcela zásadního odpůrce
prolomení limitů těžby?“
Lze postavit Nový Jiřetín?
Možnost postavit nové, dobře fungující město, které by vyhovovalo většině zájemců,
je realistická podle menší části (38 %) obyvatel.
Problém by podle většiny lidí nebyl v tom, že by nové město nedostávalo „odškodné“ za těžbu.
Některým vadí předpokládaná lokalita (u Lomu), jiní nevěří v možnost přenést město jako
organismus se všemi vazbami (např. pokud jde o ekonomiku, podnikání).
Kvalita života v Horním Jiřetíně
Celkově ji lidé hodnotí příznivě, kromě větší nabídky pracovních příležitostí nic výrazně nechybí.
Dobře hodnocený občanský a kulturní život – sportovní a kulturní organizace
a akce (oddíl moderní gymnastiky, spolek seniorů, divadelní soubor, akce v kulturním domě,
na koupališti atd.). Kritika dopravní obslužnosti – zrušení zastávky u Chemopetrolu,
tudíž „cesta autobusem do Mostu vyjde na hodinu“.
Okolnosti prolomení limitů
9
%
Určitě
ano
Názory na odpůrce
bourání se různí
Idealisté, nadšenci, kteří se staví
proti „zvůli“ státu a těžařů.
vs.
Vypočítavci, kteří chtějí odporem
jen „zvýšit svou cenu“, a rádi si
nechají za jeho ukončení zaplatit.
K tomuto názoru na odpůrce
bourání se kloní celkem 58 % lidí
(„určitě ano“ 27 %).
10
%
24
Určitě
ne
26
Spíše
ano
%
%
41
Spíše
ne
Těžební jámu přes ochranné pásmo nevidíte ani neslyšíte. Můžete obdivovat barokní památky i solidní bytové a rodinné domy
se zahradami. Patrné jsou investice do infrastruktury obce a je poznat, že zastupitelé se
o město pečlivě starají. Mezi obyvateli převažují střední vrstvy, bydlení je v průměru
nad obvyklým standardem republiky. Problémem není současnost, ale nejistota z budoucnosti. Jako byste byl svědkem provizoria – nikoli v té materiální hmatatelné stránce, ale uvnitř, v duši obyvatel. Nejistota představuje životní zátěž. Velká část lidí je totiž
přesvědčena o tom, že územní limity nakonec padnou a že to je jen otázka času. A budoucí život si lidé chtějí zařídit, dokud mají
dostatek sil.
%
42
Určitě
ano
%
22 15
Určitě
ne
Spíše
ano
%
%
21
Spíše
ne
Kdybyste byl těžařem, co byste si
z průzkumu odnesl jako hlavní poselství
či ponaučení?
Je třeba pracovat na obnovení důvěry,
odstranit zbytečná podezření a podrazy. To
samo o sobě nestačí, ale je to nezbytné východisko. A kdybych byl těžař, tak bych chtěl jasné slovo od státu – nejen pro řešení bezprostřední situace, ale se strategickým výhledem
do budoucna. V surovinové politice jde o rozhodnutí s dlouhodobým dosahem, spíš než
pro nás, tak pro naše děti.
Polovina lidí (51 %) v Horním Jiřetíně si myslí, že město má padnout jen proto, že těžaři chtějí
postoupit k ložisku pod chemičkou.
Tři pětiny (59 %) lidí sdílejí názor, že o prolomení limitů rozhoduje stát.
S městem by měl tedy vyjednávat on, nikoli těžaři.
Více než polovina obyvatel města (56 %) považuje za zásadní okolnost pro své rozhodnutí,
zda se stěhovat, znalost dlouhodobých záměrů s oblastí po ukončení těžby.
Jaká má být nabídka těžební společnosti?
Lidé musí mít důvěru v to, že nebudou ožebračeni.
Nejpřijatelnější možností při přesídlení je plná platba za dům (43 %),
je to lepší než „naturální vyrovnání“.
Pokud se stěhovat, pak nejlépe neopustit území okresu (66 % lidí).
Lze se dohodnout?
V celkovém pohledu na to, zda je možné se v případě vysídlení města dohodnout
ke spokojenosti všech stran (jako se stalo v Německu), převažuje skepse. V dohodu věří třetina
(34 %) lidí. V možnost obecné spokojenosti věří polovina jasných zastánců stěhování a asi
šestina kategorických odpůrců.
Za „katastrofu“ označila případné vystěhování čtvrtina obyvatel.
Strategii „jak tomu čelit“ mají jinou odpůrci těžby (budovat město a oddálit verdikt)
a zastánci vyjednávání (co nejdříve jednat).
Za kolik?
A naopak, jakou zprávu byste vypíchl
z pohledu odpůrců těžby?
To je totéž. Klíč drží v rukou stát a záleží
na jeho schopnosti koncepčně rozhodovat.
Kupní cenu vlastní nemovitosti odhadují lidé většinou na částku kolem 3 milionů Kč
(medián mezi 2,5 a 3 mil. Kč). Náhradu a cenu nové srovnatelné nemovitosti
staví lidé podstatně výš – medián je něco přes 5 mil. Kč.
Cena 4 – 5 mil. Kč jako vyrovnání připadá většině lidí (59 %) jako férová.
Za férové považuje víc než polovina lidí (54 %) i vyrovnání pro nájemníky
ve výši 200 tisíc korun.
Populace města
Počet domácností: 705
Z toho domácností ekonomicky
neaktivních: 200
Počet obyvatel: 1900
Počet ekonomicky aktivních: 880
Počet dětí do 15 let: 350
Počet studentů nad 15 let: 120
11
Severní vítr
Krásky severu
Jeden známý mi kdysi poradil skvělý tip, jak při procházce
s partnerkou pohotově pozorovat všechny kolemjdoucí
krásky a neskončit přitom s rozbitým nosem. Prý stačí,
když své drahé polovičce vysvětlí, že si rozhýbává krční
páteř, jak mu to poradil lékař. Těžko říct, jestli to zabírá,
matně si vybavuji, že když mi to říkal, měl zrovna zalepený
nos. Každopádně jsou místa, která by podle této logiky
musela platit za vynikající fyzioterapeutická centra pro muže.
A severočeští muži dobře vědí, že jedním z takových míst
je i Ústecký kraj!
Modelka,
kam se podíváš
Ústí nad Labem
vs. Teplice 3 : 3
arolina Kurková, Eva Herzigová, Daniela Peštová či Tereza Maxová – to je pouze čtveřice nejznámějších tváří, které se
formovaly v kraji pod Krušnými horami.
Tyto tváře zná celý svět, dokonce lze říct, že patří k symbolům, kvůli kterým lidem v zahraničí
stojí za to zapamatovat si, kde leží Česká republika. Věřte nebo ne, rodná města těchto dam či
místa, kde strávily podstatnou část dětství, se
přitom nacházejí jen několik desítek kilometrů od sebe. Náhoda nebo podezřelá souvislost?
Existuje něco jako „severočeská DNA“? Má nějaký vliv specifická atmosféra Podkrušnohoří?
V pomyslném žebříčku by se o první
místo dělila města Ústí nad Labem a Teplice, která nám dala hned po třech krasavicích. První ústeckou je jedna z nejslavnějších českých modelek Tereza Maxová. Narodila se sice v Pardubicích, vyrostla ovšem
právě v Ústí, kde chodila i na základní školu.
V současnosti žije střídavě v Praze a Monaku, vzpomínky na severočeské dětství jí však
z paměti rozhodně nevymizely. V jednom
z rozhovorů například zavzpomínala na dětské radovánky na ústeckém sídlišti.
K
Severní vítr
nemusí být krutý
V rubrice Severní vítr se chceme
zaměřit na pozoruhodnosti,
pikantérie, skryté souvislosti
a překvapivá fakta z Ústeckého
kraje. Protože naše redakce je
ryze chlapská, to první, co jsme
uznali za hodné zpracování, byly
krásné ženy ze severu.
12
Redakce Sedmého proudu zpracovala seznam 13 nejvýznamnějších modelek, které pocházejí ze 7 různých měst Ústeckého kraje. Některé z nich, pravda, k modelingu pouze přičichly. Ale komu to vadí, když krásné jsou všechny?
Další dvě modelky už mají Ústí nad Labem přímo v rodných listech. Jde o Lenku
Taussigovou, Miss Sympatie, TV diváků a Internetu z roku 2002 a o Petru Kyzlíkovou,
Topmodelku nového tisíciletí 2001.
Foto: isifa / MAFRA / Jan Zátorský
Fotografie: isifa
Text: Petr Dušek
Redakce Sedmého proudu zpracovala
seznam 13 nejvýznamnějších modelek
Věřte nebo ne, rodná města těchto dam či místa,
kde strávily podstatnou část dětství, se nacházejí
jen několik desítek kilometrů od sebe.
Eva Herzigová
10. 3. 1973 Litvínov
Miss Wonderbra, „Marilyn Monroe Východu“,
Calvin Klein, Versace, Hugo Boss, Harper’ s
Bazaar, Elle, Woman, Kleopatra, Vogue,
Amica, Playboy.
13
Je pozoruhodné, jak snadno lze městům
v Ústeckém kraji přiřadit nějaký jasně čitelný symbol. Děčín je například městem basketbalu a kvůli soutoku Labe s Ploučnicí také
městem mostů. Stejně tak není žádným tajemstvím, že v Litvínově se hraje hokej už téměř 70 let a v bezprostřední blízkosti se již
několik staletí různými způsoby dobývá hnědé uhlí.
Basketbal s mosty,
hokej s uhlím
a... ženské!
Foto: Kai Stuht / Contour by Getty Images / isifa.com
Tereza Maxová
Zatímco děčínské reálie dobře znají Karolína Kurková a Pavlína Němcová, ty litvínovské mají ve svých subtilních malíčcích
zase Eva Herzigová a Iva Frühlingová. Karolína Kurková je stejně jako Tereza Maxová rodačka z Pardubic, která prožila dětství na severu. Karolína v Děčíně vystudovala gymnázium a dodnes tam má rodiče. Lokální patriotismus posiluje hlavně Karolínin otec, bývalý profesionální basketbalista.
Druhá kráska z Děčína Pavlína Němcová se
pro změnu v Děčíně pouze narodila, vyrostla však v Praze.
31. 8. 1971 Pardubice (dětství Ústí nad Labem)
Vogue, Elle, Marie Claire, Glamour, Dior, Chanel, Prada, Gucci, Yves
Saint-Laurent, Ralph Lauren, Karl Lagarfeld, Donna Karan, Hermés,
La Perla, Vichy, Oriflame, L’Oréal, Nadace Terezy Maxové dětem.
Přestože se z obou staly světoběžnice, pouto k rodnému městu nepřeťaly. Především
Lenku lze považovat dokonce za ústeckou
patriotku a významnou osobnost lokálního
veřejného života.
Trojici slavných modelek jsme objevili také v Teplicích. Patří mezi ně Daniela
Peštová, společně s Terezou Maxovou jedna
14
z průkopnic českého modelingu v zahraničí. Zhruba v momentě, kdy se Daniela chystala na teplické gymnázium, se v místní
porodnici narodily další dvě krásky: nejprve Lucie Králová (Miss ČR 2005) a potom
Hana Mašlíková (Miss Silueta 2006 a moderátorka).
Eva Herzigová je další českou modelkou,
kterou znají po celém světě. Ne nadarmo jí
dali v zahraničí přezdívku „Marilyn Monroe
Východu“. Málokdo ovšem ví, že tato dáma
pochází ze severočeského Litvínova. Stejné
rodiště má i Iva Frühlingová. Ta se ovšem
modelingu věnuje pouze příležitostně, veřejnost ji spíše zná jako zpěvačku.
Třináctku severočeských krásek doplňují
Topmodelka nového tisíciletí 2004 Kateřina Netolická z Mostu, 2. vicemiss ČR 2005
Michaela Štoudková z Chomutova a 2. vicemiss ČR 2001 Andrea Vránová z Roudnice
nad Labem.
Daniela Peštová
4. 10. 1970 Teplice
GQ, Marie Claire, Cosmopolitan, Glamour, Elle,
Sports Illustrated Swimsuit Issue, L’Oréal,
Victoria’s Secret.
15
Karolína Kurková
Hana Mašlíková
28. 2. 1984 Pardubice (dětství Děčín)
18. 5. 1982 Teplice
Tommy Hilfiger, Valentino, Louis Vuitton, John Galliano,
Chanel, Christian Dior, Hugo Boss,
Versace, H&M.
Miss Silueta 2006, moderátorka.
Lucie Králová
10. 2. 1982 Teplice
Miss ČR, Miss Hlas, Miss Sympatie,
Miss Talent (2005).
Krásky severu
nejsou jen
v žurnálech
Představené ženy však reprezentují pouze modelky,
které to dotáhly na titulní strany prestižních módních
magazínů. Ulicemi Mostu či Litvínova se dennodenně
procházejí tucty jiných krasavic – možná ne tak slavných, ale rozhodně půvabných. Poněkud drsné podmínky dané těžkým průmyslem a nerostným bohatstvím se
tak v regionu snoubí s něžnou krásou a křehkým půvabem. Ostatně přijeďte se o tom přesvědčit sami!
¶b_jà
Æ×âÞÛÕ×
¾Ûæèjàáè
¿áåæ
Pavlína Němcová
18. 2. 1973 Děčín
Nepotřebujete rozhýbat krční páteř?
16
Jåæj’àÓ֒¾ÓÔ×ß
Filmová herečka, producentka,
tvář řady zahraničních firem.
ÄáçÖàÛÕ×
àÓ֒¾ÓÔ×ß
µÚáßçæáè
Rozhovor
Jan Dienstl
Uhlí tu bylo, je a bude
Spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl považuje Čechy
za národ koumáků, který brzy přijde na to,
jak uhlí co nejlépe využít.
Fotografie: Severní energetická
Text: Redakce
Od okamžiku, kdy se ze skupiny Czech Coal
vyčlenila současná firma Severní energetická,
už uplynul více než rok. Jak ho hodnotíte?
Hlavně se za ten rok změnila spousta věcí kolem nás.
Loni na jaře bylo skoro nemyslitelné, aby se s plnou vážností uvažovalo o dalším pokračování těžby za limity v lomu
ČSA. Dnes, bohužel i kvůli dramatickému vývoji na Ukrajině, si neumím představit, že by jakýkoliv zodpovědný politik s klidným svědomím tyto obrovské zásoby uhlí jen tak
odepsal. Přinášejí nám Čechům nejen konkurenční výhodu v evropském měřítku, ale hlavně znamenají pojistku
strategické energetické bezpečnosti pro případ, že by se
cokoli stalo s dodávkami ostatních energetických surovin.
Co to podle vás znamená pro firmu?
Pro firmu a její majitele i zaměstnance to přináší úkol
přemýšlet, jak co nejlépe splnit strategický úkol těžby přírodního bohatství a přitom přinést co nejvíce výhod do
regionu, ve kterém žijeme. Díky uhlí se Ústecký kraj stal
před sto lety vyspělou a bohatou oblastí. Vznikl zde chemický průmysl, energetické zásoby umožnily rozkvět celé-
18
ho českého strojírenství. Bohužel před padesáti lety převážily kvůli nepromyšlené politice vůči lidem a prostředí negativní dopady energetiky. To pak vedlo před pětadvaceti
lety k zavedení administrativních limitů těžby. Jenže doba
se zase změnila, změnily se ekologické i technické normy,
existují úplně jiné, účinnější technologie a dnes už se nikdo nemusí bát, že by se vrátilo znečištění z osmdesátých
let.
Uhlí bylo, je a zůstává součástí Ústecka i České republiky a my se musíme snažit, aby z něj v budoucnosti měli
lidé i stát co nejvíce užitku. Právě proto jsme nabídli státu společný podnik, který by lignit nejen těžil, ale staral se
i o spravedlivé dělení výnosů z těžby.
Takže by podle vašich plánů přiteklo i více peněz
do obcí v okolí lomu?
Přesně tak. Z uhlí by profitovala nejen celá Česká republika, která v něm získává stabilní a levný domácí zdroj
energie, nezávislý na politických výkyvech v tom či onom
koutu světa.
Rozhovor
Profitoval by také český průmysl, který se může podílet na
přestavbě starých a stavbě nových ekologických tepláren
a elektráren. Své by získal i kraj, který by mohl investovat
více peněz do rozvoje infrastruktury včetně silnic a dálnic.
A samozřejmě hodně peněz by z těžby získaly také obce,
které by je mohly vložit do služeb pro své občany – školek,
škol, domovů důchodců...
Ing. Jan Dienstl 1970
Významný český podnikatel, investor a severočeský patriot. Je spoluvlastníkem skupiny
Severní energetická, která se zabývá těžbou hnědého uhlí a výrobou elektřiny. Známý propagátor
myšlenky na efektivní a moderní využití domácích nerostných surovin v energetice žije s rodinou
v severočeských Třebívlicích. Zde investuje do obnovy tradičního místního vinařství.
Nezanedbatelný přínos by mělo pokračování těžby
také pro samotné zaměstnance...
Pochopitelně, že ano. Horníkům i dalším zaměstnancům
firmy by zůstala dlouhodobá perspektiva. Nevěřím totiž
utopickým představám, že by sem po uzavření lomu ČSA
z ničeho nic přiběhly houfy cizích investorů, kteří by
nabízeli slušná a dobře placená pracovní místa. Tomu
může věřit nanejvýš nějaký naivní fantasta.
Narodil se v Ústí nad Labem, kde vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou.
Je absolventem ČVUT, fakulty strojního inženýrství. Od roku 1994 podnikal zejména v oblasti
finančnictví a správy pohledávek. V roce 2011 investoval do těžebního a energetického průmyslu,
kde aktivně působí. Je nositelem Řádu Vavřínu Hospodářské komory ČR.
Oddělením bývalé společnosti Litvínovská uhelná
od firmy Czech Coal, nákupem elektrárny Chvaletice
a přejmenováním firmy na Severní energetickou jste
dovršili dlouholetou spolupráci s finančníkem
Pavlem Tykačem. Proč k tomu došlo?
Hodnotíte tedy uplynulý rok jako úspěšný?
Sám Pavel Tykač říká, že když se dohodl na dlouhodobých dodávkách uhlí svého Czech Coal pro ČEZ, uzavřel
tím jednu úspěšnou kapitolu a rozhodl se do dalších podobných projektů nejít. A prodal nám šedesátiprocentní
podíl v dnešní Severní energetické včetně ovládacích akcionářských práv. Cituji jeho slova: snažte se s Tomášem Fohlerem dál sami, je to váš boj. Museli jsme si půjčit spoustu peněz a tou koupí jsme s Tomášem převzali odpovědnost jak za lom ČSA, tak i za další rozvoj těžby v regionu.
Co spojení s elektrárnou Chvaletice, nakolik bylo
pro vás v uplynulém roce významné?
Spojení s chvaletickou elektrárnou dalo našemu podnikání, zaměstnancům a celé firmě nový rozměr. Přineslo těžařům a energetikům jistotu spolehlivých dodávek i odbytu
a oběma součástem podniku tolik potřebnou stabilitu. Navíc
jsme se díky tomuto spojení stali významným energetickým
hráčem, který napomáhá konkurenčnímu prostředí v České
republice. I díky nám se cena elektřiny snižuje. To nakonec
ocenila dokonce Evropská komise a ne náhodou jsme za to
loni dostali od Svazu průmyslu a dopravy ČR ocenění „Počin
roku“ za přínos pro rozvoj průmyslu a regionů.
20
Spojení s chvaletickou
elektrárnou dalo našemu
podnikání, zaměstnancům
a celé firmě nový rozměr.
Přineslo těžařům
a energetikům jistotu
spolehlivých dodávek
i odbytu a oběma
součástem podniku tolik
potřebnou stabilitu.
Úspěšný může být až v okamžiku, kdy se ukáže, že se
právě v něm zrodily první zárodky nového způsobu, jak
naše česká společnost uvažuje o uhlí. Někdy mi bývá trochu líto, že se na své vlastní nerostné bohatství zatím neumíme podívat tak pragmaticky jako Němci, kteří sice neustále mluví o „zelené energii“, ale zároveň staví 12 supermoderních a obřích uhelných elektráren. Nebo s hrdostí
jako Poláci, kteří řekli, že jim uhlí v energetice dává nezávislost na Rusku, a proto se ho nikdy nevzdají. My Češi
jsme ale národ koumáků a já jsem si jist, že to nepotrvá
dlouho a i my přijdeme na to, jak uhlí co nejlépe pro svou
potřebu využít. Tak, abychom si nedevastovali prostředí
a přitom měli z uhlí v zemi maximum užitku.
Je libo třebívlické suché?
V Třebívlicích na Litoměřicku vzniká velkolepé zámecké vinařství,
a navazuje tak na místní tradici.
Fotopříběh
Horní Jiřetín
mladýma očima
Nejistota. To je slovo, které v posledních letech asi nejlépe vystihuje Horní Jiřetín,
dvoutisícové městečko na Mostecku, pod kterým leží 280 milionů tun velice
kvalitního hnědého uhlí. Místní obyvatelé mají vlastně pořád sbaleno, dvě třetiny
z nich počítají s tím, že se do 10 let budou muset stěhovat. Ani tuto jistotu
ale nemají, protože žádná vláda zatím nenašla odvahu k tomu, aby definitivně
rozhodla o limitech na těžbu uhlí.
Snad tato smutná, ale zároveň jedinečná atmosféra přilákala pozornost mladých fotografů ze
Střední průmyslové školy grafické v Praze 1. Fotoreportáž s názvem „Pod nohama“ vznikla jako
seminární práce a zachycuje jak přírodu, tak lidská obydlí. Snímky však především vyprávějí
o všudypřítomném strachu z budoucnosti.
Fotografie: studenti Střední průmyslové školy grafické
Text: Redakce
22
Horní Jiřetín v číslech
Horní Jiřetín leží na úpatí Krušných hor, 8 kilometrů severně od Mostu a 2 kilometry západně od Litvínova. Podle posledního sčítání
obyvatelstva v roce 2011 zde žije 2 144 lidí. Nedávný průzkum agentury STEM však hovoří o cca 1900 obyvatelích.
Ekonomicky aktivní skupinu tvoří jen zhruba dvě pětiny z nich. Je pozoruhodné, že podíl důchodců (36 %) dosahuje téměř podílu
zaměstnanců (43 %). Městečko obývá přes 700 domácností. Převážná většina domů byla postavena před rokem 1945.
25
27
Netěžit, zbourat nebo přestěhovat?
Nerostné bohatství pod hustě obydlenou zástavbou, to je zcela běžný problém, se kterým se musí vypořádat politici všude ve světě.
Nejčastěji přitom mají k dispozici pouze 3 řešení a všechna jsou špatná: nic netěžit, zbourat a těžit, nebo přestěhovat a těžit.
Ve Švédsku nyní zkouší 3. možnost a nutno smeknout před jejich odvahou. Budou totiž stěhovat hned středně velké město
o 20 000 duších. Nejsevernější švédská obec Kiruna se přesune kvůli těžbě železné rudy o 3 kilometry. Součástí akce
bude i přesun kirunského kostela, který byl vyhlášen nejkrásnější stavbou Švédska.
27
Střípky z podkrušnohorské historie
28
1263
1409
1680
1872
1914
První písemná zmínka
o Jiřetínu
Rozdělení na Horní
a Dolní Jiřetín
Morová epidemie
Železniční dráha
Císař František Josef I.
povyšuje Horní Jiřetín
na město
29
Rozhovor
Jan Sokol 1936
Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc., je český filosof, překladatel z němčiny, latiny
a francouzštiny, vysokoškolský pedagog (přednášel i na Harvardově univerzitě v USA),
první děkan Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, publicista a signatář Charty 77.
Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990 –1992, ministrem školství
v Tošovského vládě v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách
na prezidenta ČR v únoru 2003. V červenci 2008 obdržel nejvyšší vyznamenání Francouzské
republiky, Řád čestné legie v hodnosti důstojníka (officier).
Renesanční člověk
Ze strojařského hlediska
je to úplný koncert přesné
a pečlivé práce
Zlatník, mechanik, matematik, programátor,
výzkumný pracovník, botanik, spisovatel,
poslanec, ministr, antropolog, religionista,
filosof. Tím vším už stihl být Jan Sokol.
800 MW
Tolik činí výkon elektrárny, která se skládá ze čtyř 200megawattových bloků.
Fotografie: Archiv Jana Sokola
Text: Petr Dušek
Chvaletice slouží už
4. desetiletí
Tepelná elektrárna u města
Chvaletice na Pardubicku byla
vybudována v letech
1971–1979. V loňském roce
se stala součástí skupiny
Severní energetická.
Na jaře jste navštívil Elektrárnu Chvaletice a seznámil jste se s jejím provozem.
Co se vám vybaví jako první věc, když si
zážitek zpětně vybavíte?
První dojem byl klid, pořádek, docela čisto a ticho. Teprve pak si člověk začne uvědomovat mohutnost celé stavby a stejně se mu
nechce věřit, že do strojovny by se vešla Petřínská rozhledna a že komín je jako Eiffelovka. Teprve když stojíte u jeho paty, začne se
vám točit hlava. V celé elektrárně je překvapivě málo lidí, všichni přesně vědí, co mají dělat a klidně to také dělají.
Jak na vás zapůsobil velín? Vedle počítačů se tam stále používá mozaika s tlačítky, není to pozoruhodné?
Jistě, ale ještě větší překvapení je, že turbíny a generátory pracují už 40 let a přes různá vylepšení stále vyhovují. Vyměnila se regulace a řízení, přibylo odsíření a filtry, ale ty
stroje se stále točí ve dne v noci. To je neuvěřitelný dojem z dokonalých strojů, na nichž
už není mnoho co zdokonalit.
Elektrárna nabízí přinejmenším jeden
velký spektákl, který laika zcela ohromí. Když přijede vagón s uhlím, vykládání probíhá tím nejjednodušším
30
a nejefektivnějším způsobem: v obřím karuselu se celý vagón
zafixuje, otočí a uhlí během velmi krátké doby vypadne na dopravníkové pásy. Co se vám honilo hlavou, když jste si prohlížel
tuhle aparaturu?
Přiznávám, že na mě tak velký dojem neudělala: je to velký stroj, ale
vlastně spíš demonstrace hrubé síly než něco jiného. Vagón se vyklopí
a vysype, jako kdybyste sypal písek z kyblíčku – ráz na ráz a další vagón.
V areálu je nejvyšší komín v České republice, ovšem příliš to nevynikne, protože elektrárna samotná je také obrovská. Všechno
dohromady přitom slouží generátoru, který produkuje elektřinu.
Není to komický nepoměr?
Máte pravdu, jenže ty čtyři bloky turbín s generátory vypadají „malé“
právě jen v poměru k té obrovské stavbě. Ve skutečnosti jsou nějakých
dvacet metrů dlouhé, na jedné ose jsou za sebou tři stupně turbíny a docela na konci generátor. Ten je opravdu dost malý, i když je ještě v ocelovém plášti s vodíkovou atmosférou. Nechce se věřit, že může vyrobit
dvě stě megawattů, a zdálo se mi, že motory mlýnů na uhlí dole u kotlů
jsou větší. Ale zdaleka nejkrásnější je sama turbína. Na galerii před blokem je havarovaný rotor nízkotlaké turbíny s největším kolem o průměru nějaké čtyři metry. Do masivního středu je natemováno nějakých še-
desát úžasně štíhlých lopatek, zřejmě tlakově
odlitých z nerezu. Na vnitřním konci má každá složitý profil, kterým je naražena do přesně stejné drážky ve středovém kotouči, protože jinak se k němu zřejmě upevnit nedá.
Musí vydržet odstředivé síly při třech tisících
otáčkách a nesmí se uvolnit, i když se teplota pohybuje až do stovek stupňů. Vlastní list
lopatky má ovšem složitý profil, ale na vnějším konci je tenký jako papír. Kousek od obvodu jsou lopatky prošity dvěma trubičkami,
snad aby se tlumilo chvění a případná rezonance. Trubička je k lopatkám přivařená, ale
musí být dělená, snad kvůli tepelné roztažnosti. A celé to ohromné soustrojí musí udržovat ty tři tisíce otáček za minutu s přesností
méně než promile, ať je zima nebo horko, ať
je generátor zatížený víc nebo méně. Ze strojařského hlediska je to úplný koncert přesné
a pečlivé práce, kde nic není schované a přikryté. Prostě nádhera.
31
Filosof v elektrárně
Jan Sokol navštívil Elektrárnu Chvaletice letos
na jaře. Díky exkurzi měl možnost poznat
všechny důležité součásti provozu.
Pelmel
Severočeské
kraťasy
Na zámku s ministrem
Máme zřejmě nějako sdílenou představu
o elektrárně, jakousi „elektrárnovitost“
či „ideu elektrárny“, díky níž dokážeme
odlišit elektrárnu například od chemičky.
Jak moc je ji podle vás vidět právě
ve Chvaleticích?
Ještě před
sto lety by
se takováhle
elektrárna
i odborníkům
zdála
nemožná.
32
Je elektrárna něčím čistě novodobým,
nebo jde pouze o moderní verzi již existující věci? Rozhlédneme-li se do historie, najdeme nějaké instituty, které (pochopitelně v menší míře)
plnily funkci elektrárny?
O ničem podobném se ještě před dvěma
stoletími nikomu ani nesnilo. Ano, lidé stavěli obrovské stavby, od pyramid až po katedrály, jenže ty se nehýbou. Byla tu mlýnská kola
a větrníky, které už lidská síla nedokázala zabrzdit, ale točily se pomalu a při všem důmyslu byly technologicky primitivní. Až si Galvani začal hrát s žabími stehýnky a jiní s liščím ohonem. Ještě před sto lety by se takováhle elektrárna i odborníkům zdála nemožná a laik by se na ni díval s hrůzou a zděšením. Zvlášť proto, že ty elektrické megawatty
není vůbec vidět ani slyšet, turbína a genarátor ještě klidně a stejnoměrně hučí, ale transformátory a dráty už nedělají ani to. Vysvětlete někomu, proč se k nim nesmí ani přiblížit!
Při pohledu zvenčí jsou to nejspíš charakteristické chladicí věže, kdežto komín i krabicovitá hala může sloužit všeličemu. Ale vevnitř bych řekl, že je to právě tahle neviditelná a neslyšná energie, která tady v elektrárně
vlastně ani nic nedělá, sama nesvítí ani nepáchne. Člověk ji jen tuší podle mohutných
potrubí, kotlů a motorů, podle stejnoměrného hukotu, který svědčí o tom, že se tam
uvnitř cosi děje. Ale vidět není vůbec nic.
Jak moc je pro dnešní společnost důležitá elektrická energie? Lze si vůbec
představit situaci, kdy bychom na ni rezignovali?
I dnes žijí po světě miliardy lidí, kteří
žádnou takovou energii k dispozici nemají
a musí si vystačit se silou svých svalů a nějakého toho oslíka nebo mezka. Před dvěma
stoletími tak žili prakticky všichni. Ale stačilo sto let, abychom se na energiích stali víc
závislí než feťák na droze. Kdyby nám energie vypověděly službu, neumím si představit,
jak by náš „abstinenční syndrom“ vypadal.
Tu a tam se to občas přihodí – ve válce, při
zemětřesení, při povodni – jenže v té bohaté
části světa to netrvá tak dlouho, a když se do
tří dnů „neobnoví dodávky“, máme pocit, že
nám někdo bere naše lidská práva.
Čtyři desítky odborářů a provozních zaměstnanců Severní
energetické vyměnily nedávno dobývací technologii za hornické
vlajky a transparenty. Před branou zámku Jezeří čekaly na příjezd
ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, který v ten den
Mostecko navštívil, aby vyjádřili svoji podporu prolomení limitů těžby,
hornické budoucnosti regionu a tím i své práci.
Rypadlo zapadlo
Dne 14. ledna ve večerních hodinách došlo v lomu ČSA k nehodě
těžebního stroje KU300, určeného k těžbě uhlí. Rypadlo se v geologicky
náročném terénu dostalo do kolize se starým důlním dílem. Nehoda se
obešla bez zranění. Událost prošetřil Obvodní báňský úřad. Bezpečnost
zaměstnanců ani dodávky uhlí zákazníkům nebyly nijak ohroženy.
Vyprošťovací práce pod vedením výrobce stroje, firmy UNEX, úspěšně
skončily až na začátku dubna.
Dar od Uhelného safari
Koncem ledna byla v Podkrušnohorském technickém
muzeu slavnostně otevřena nová expozice Rudné
dobývání. V rámci slavnostního zahájení proběhlo také
předání daru Severní energetické a Vršanské uhelné ve výši
225 000 korun. Jde o výtěžek z poplatků exkurzí Uhelného
safari 2013, který se těžební společnosti rozhodly věnovat
na rozvoj turistického ruchu v regionu a konkrétně na
rozšíření expozice hlubinného dobývání uhlí. Dar převzal
ředitel muzea Zbyněk Jakš (vpravo) a předseda správní
rady, tehdejší primátor města Mostu a poslanec PČR
Vlastimil Vozka. V dubnu pak byla simulovaná štola
rozšířena o metodu tzv. „stěnování“.
33
Pelmel
Skok přes kůži
Na konci dubna se v Mostě skákalo přes kůži. Již 125. ročník starodávné
hornické slavnosti uspořádala Hornicko - geologická fakulta VŠB - TU
Ostrava a Institut hornického inženýrství a bezpečnosti. Skok přes kůži
je každoroční rituál, při němž jsou do cechu hornického přijímáni adepti
z řad studentů VŠB – Technické univerzity Ostrava. Akce se koná v duchu
pergamenu bezmála 7 století starého.
Mistrovství republiky v badmintonu
Nejlepší český badmintonista Pavel Koukal vybojoval v Mostě sedmý
mistrovský titul. Domácí ženská jednička Kristína Gavnholt vyhrála český
šampionát již popáté. Pořadatelem třídenního Mistrovství ČR, kterého se
zúčastnila téměř stovka badmintonistů, byl Badmintonový klub TJ Baník
Most. Partnerem turnaje byla také Severní energetická.
Pro zdravé dýchání
Severní energetická se zapojila do projektu „Není samozřejmé se
nadechnout“ vydražením jedné z fotografií D. Sklenáře v hodnotě
100 000 korun. Tuto částku předala Centru pro plicní hypertenzi
Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM)
operní pěvkyně Andrea Kalivodová.
Uhelné safari na veletrhu
cestovního ruchu
Expozice města Mostu získala na letošním
veletrhu cestovního ruchu Holiday World
v Praze první cenu za nejpůsobivější expozici
v kategorii stánků do 60 metrů čtverečních.
Druhou cenu získal mostecký propagační leták
Dílna magistra Kelleyho. Součástí expozice
byla také pozvánka na Uhelné safari 2014,
která návštěvníky velmi zaujala. Mostecká
expozice přilákala davy lidí.
Elektrárna podporuje basketbal
Elektrárna Chvaletice podpořila rozvoj basketbalu v Přelouči částkou
30 000 korun. Místní mužské „áčko“ v současnosti hraje 2. nejvyšší
soutěž, klub zahrnuje také tým žen, minižáků a minižaček. BK Přelouč
se zaměřuje na výchovu a přípravu nastupující generace basketbalistů.
Dny vína na Benediktu
Podnikatelka roku
Fotografie: Severní energdetická s.s.
Špičková vína mnoha tradičních vystavovatelů a nově
také ochutnávku delikates nabídly Dny vína.
Čtvrtý ročník oblíbeného festivalu se uskutečnil na
začátku dubna v mosteckém Benediktu. Za stovkou
nápojů z hroznů plných života dorazilo více než sedm
stovek návštěvníků. Nedegustoval se ale jen tento
lahodný mok, na pořadu byly i ochutnávky
sýrů či cukrářských dobrot.
Slavnostní večer ve společenském sále litvínovské Citadely zakončil Regionální soutěž
podnikatelek měst Litvínova, Meziboří a obcí Krušných hor. Vítězky převzaly ocenění z rukou
ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové (na snímku vlevo přebírá Eva
Smejkalová), hejtmana Ústeckého kraje Oldřicha Bubeníčka a dalších představitelů regionu
a kraje. Soutěž pořádá už druhý rok Litvínovská vzdělávací společnost s.r.o. ve spolupráci s PRO
LITVÍNOV o.p.s. v rámci projektu „PŘÍLEŽITOST – slaďování pracovního a rodinného života pro
ženy na trhu práce v lokalitě Litvínov a Meziboří“. Partnerem akce byla Severní energetická a.s.
35
Pelmel
Plánované
události
21 6
Den záchranářů
Ústeckého kraje
Tradiční Den záchranářů
Ústeckého kraje se bude
konat v sobotu 21. června
na Smetanově nábřeží
v Děčíně. Na tomto
místě se měl odehrát už
loni, znemožnily to však
povodně, které povolaly
do terénu všechny
složky Integrovaného
záchranného systému.
1
4
2
7
Vlakem z Dolní
Poustevny do Děčína
přes Německo
V Dolní Poustevně bude
4. července slavnostně
otevřeno železniční spojení
Děčín (Tetschin) – Bad
Schandau (Žandov) –
Sebnitz (Žebnice) – Dolní
Poustevna (Nieder
Einsiedel) – Rumburk
(Rumburg). Historickou
ironií je, že sice jde
o bývalou nejsevernější
železnici RakouskaUherska, ale od udělení
koncese se pětkrát změnil
stát, kudy vede.
3
4
27
5
6
7
22
7
8
9
8
Folkový Most
Dubské slavnosti
Milovníci folku si přijdou
na své 27. července
a měli by obrátit pozornost
do Mostu. V areálu
děkanského kostela
proběhne už
12. ročník Folkového
Mostu. Tradiční hudební
festival neodmyslitelně
patří k mosteckému
kulturnímu létu.
520 let od první zmínky
o městě Dubí a 150 let
od založení manufaktury
na výrobu porcelánu.
To jsou hlavní lákadla
Dubských slavností,
které se konají v Dubí ve
dnech 22.– 24. srpna. Na
programu jsou koncerty
i soutěž historických
vozidel.
10
30
11
12
Severočeská kuchařka
8
Konec léta si můžete
zpestřit na mosteckém
Hipodromu, kde se pojede
30. srpna Velká letní
cena. Oblíbený dostih
každoročně přiláká tisíce
lidí. Závodiště je unikátní,
protože vzniklo v polovině
90. let rekultivací důlní
výsypky.
Teplice
36
Králík s hořčičnou
omáčkou na
hráškovém rizotu
Suroviny na králíka
1 naporcovaný králík (6 kusů)
2 lžíce dijonské hořčice
1 cibule
3 lístky šalvěje, 2 větvičky tymiánu,
3 bobkové listy, 5 kuliček jalovce
3 dcl bílého vína
50 g másla
2 dcl smetany ke šlehání
½ l vývaru na podlévání
sůl a bílý pepř
Listový salát s grilovanou
panenkou a šípkovým
dresinkem
Suroviny na grilovanou panenku
300 g vepřové panenky
1 stroužek česneku
1 cherry rajčátko
¼ lžičky čtyřbarevného pepře
¼ lžičky hrubozrnné soli
1 lžička olivového oleje
Suroviny na hráškové rizoto
200 g rýže
250 g čerstvého hrášku
2 dcl smetany ke šlehání
20 g másla
sůl
Ústecký kraj toho pro turisty nabízí opravdu
hodně a turisté si to pomalu začínají
uvědomovat.
Text, fotografie: Informační
centrum Statutárního města
Teplice, redakce
Kuchař z vinařství Třebívlice
Velká letní cena
v Mostě
Tip na výlet
Potvrzuje to i nejnovější zpráva z Českého
statistického úřadu, podle níž v posledním čtvrtletí
loňského roku navštívilo kraj
o pětinu více turistů než ve
srovnatelném období roku
2012. Suchá čísla toho
ale o zdejších krásách
mnoho neřeknou,
proto zavádíme hned
od prvního čísla Sedmého
proudu Tip na výlet. Dnes
se podíváme do Teplic,
lázeňského města pod
Doubravskou horou.
Michal „Sam“ Horák
Zámecké náměstí a jeho
pamětihodnosti
Zámek Teplice pochází z 12. století
a je pozoruhodný přinejmenším ze
dvou důvodů. Jednak si na něm
můžete krásně otestovat své znalosti
stavebních slohů a jednak vás bude
na každém kroku pronásledovat
ojedinělý vztah k lázeňství.
Toto feudální sídlo se totiž rozvíjelo
v bezprostřední blízkosti termálních
pramenů.
Západní části Zámeckého náměstí
dominuje pískovcový morový
sloup se Svatou trojicí na vrcholu.
Podle návrhu slavného sochaře
Matyáše Brauna ho v letech
1718 –1719 postavil kameník
A. V. Böumel, a vyjádřil tak
poděkování za to, že se podařilo
v roce 1713 od Teplic odvrátit
morovou epidemii. Je to jedno
z nejkrásnějších děl vynikajícího
světoznámého barokního sochaře.
Zámecká zahrada prošla v minulosti
několika proměnami, jak se vyvíjel
vkus vrchnosti. Z původní obory
byl postupně francouzský park
a anglický park a dnes je to
chráněná kulturní památka
i významný krajinný prvek. Kromě
mnoha vzácných stoletých stromů,
můstků, pavilonů a soch zde najdete
dva rybníky. Ten výše položený
mají rádi zamilovaní, protože zve
k romantické projížďce na loďce.
Botanická zahrada, Teplice
Pokud byste to po plavbě na
rybníku chtěli dotáhnout až do
konce, můžete navštívit Botanickou
zahradu Teplice. V krásném areálu
se totiž kromě různých výstav konají
i svatby. Botanická zahrada vznikla
v roce 2002 na místě původní
botanické zahrady z 2. poloviny
19. století. Leží na jihu města ve
čtvrti Šanov v těsném sousedství
Písečného vrchu a Janáčkových
sadů. Z celkové rozlohy asi dvou
hektarů je zhruba polovina věnována
venkovní expozici.
Suroviny na listový salát
variace listových salátů
na kolečka nakrájená červená cibule
12 napůlených cherry rajčátek
Suroviny na šípkový dresink
1 dcl olivového oleje
1 lžíce šípkové marmelády
1 lžička dijonské hořčice
½ dcl balsamikového octa
čerstvě drcená hrubozrnná sůl
a černý pepř
Jak na to
Naporcovaného králíka osolíme, opepříme, pomažeme dijonskou hořčicí a přes noc
necháme odležet v lednici. Na másle zpěníme nakrájenou cibuli a restujeme kousky
masa. Přidáme koření, podlijeme ½ vína a ½ vývaru, přivedeme k varu a dusíme do
změknutí. Hotové maso vyndáme, omáčku propasírujeme. Do omáčky přidáme dvě
lžíce hořčice, dle chuti víno a krátce povaříme. Na závěr zahustíme smetanou. V pánvi
na rozpuštěném másle necháme zesklovatět rýži, přidáme hrášek a poté postupně po
částech přilijeme zbytek vývaru, vína a smetanu. Během vaření pravidelně mícháme. Vaříme
cca 15 minut, dokud rýže nezměkne a nevznikne rizoto krémovité konzistence.
Rizoto servírujeme s kousky masa přelitými hořčičnou omáčkou.
Jak na to
Šípkovým dresinkem zaručeně nadchnete každého strávníka. Stroužek
česneku, cherry rajčátko, hrubozrnnou sůl a čtyřbarevný pepř utlučeme
v hmoždíři a vetřeme do panenky pomazané olivovým olejem. Maso
necháme marinovat alespoň 60 minut. Zatímco se panenka marinuje,
opláchneme a natrháme variaci salátů, nakrájíme cherry rajčátka
a červenou cibuli. V míse smícháme suroviny na šípkový dresink –
olivový olej, marmeládu, hořčici, ocet, pepř a sůl. Panenku pečeme
na pánvi po obvodu ze všech stran maximálně 10 minut, aby
maso uvnitř zůstalo růžové. Poté ho necháme 7 minut odpočinout
a nakrájíme na tenké plátky.
Plátky panenky podáváme na salátu zakápnutém
šípkovým dresinkem.
37
Dolování historie
Severočeši
dobývají hnědé
uhlí už celá
staletí
Když dnes hovoříme o průmyslové revoluci,
omíláme hlavně vynálezy a politické změny a na
závěr se možná shodneme, že díky tomu všemu se
dnes máme relativně dobře. Po skutečném původu
současného blahobytu by se ovšem pídil málokdo.
Čistě energetický pohled na problematiku přitom
přináší až překvapivě jednoduchou odpověď:
naše civilizace vyrostla také díky uhlí.
Hlubinný důl Nelson III. v Oseku, 60. léta 20. století.
39
Dolování historie
Plně si vědomi důležitosti tohoto tématu
zavádíme rubriku Dolování historie, která bude
postupně představovat milníky i zapomenuté
střípky z dějin uhelné těžby na území dnešního
Ústeckého kraje. První díl bude spíše obecný,
ale hned v těch následujících hodláme
dát prostor konkrétním příběhům, a to jak
z historických pramenů, tak z úst pamětníků.
Za poskytnutí fotografií a informací velmi
děkujeme Oblastnímu muzeu v Mostě.
Fotografie: Oblastní muzeum Most
Text: Petr Dušek
N
a otázku, kdy se začalo v severních
Čechách těžit hnědé uhlí, neexistuje úplně jednoduchá odpověď.
První zmínky o uhelném hornictví se objevují dokonce už na konci středověku, kdy region začal pociťovat nedostatek dřeva a hledal
jiné energetické zdroje. Těžební činnost však
neměla ekonomický význam, omezovala se na
hrstku lokalit u dostupných výchozů slojí při
úpatí Krušných hor.
V druhé polovině 16. století se horská část
regionu stala na chvíli nejdůležitějším hornickým střediskem v celé střední Evropě. Netěžilo se sice uhlí, ale stříbro, cín a jiné kovy,
nicméně území začalo pomalu získávat báňský charakter. Do Krušnohoří proudili horníci z různých rudních revírů v Evropě a také
město Most, byť leželo v podhůří, díky tomu
vzkvétalo.
Stříbrná horečka však neměla příliš dlouhého trvání, některé prameny uvádějí, že
skončila po pouhých 50 letech. Následovala
40
třicetiletá válka, krajem prošla vojska všech
válčících stran a všechny aktivity byly utlumeny. Až na konci 17. století se opět obnovilo rudné dolování. Probudilo se také Podkrušnohoří,
a to díky rozvoji manufakturní výroby. Šlo však
především o textilní průmysl, těžba uhlí přišla
na řadu o něco později.
Od divokého
selského dobývání
k průmyslovému
odvětví
Za první uhelnou těžební společnost lze
s trochou fantazie považovat osecký klášter,
v jehož kronikách z 18. století najdeme zmínky
o těžbě jílovitých hornin a také o právu obyvatelstva dobývat uhlí pro účely vytápění. Tehdejší havířinu si nesmíme idealizovat, až do poloviny 19. století šlo o velmi primitivní práci.
Důlní vlečka k hlubinné šachtě
Kolumbus mezi Dolním Jiřetínem
a Zálužím.
Na uhelné sloji nízce uložené pod zemí vesničané prostě založili jámu a získané uhlí těžili
na povrch pomocí rumpálu, tj. zařízení, které
dnes známe třeba ze studní. Zapomeňte na jakýkoliv dozor či koncesi.
Přestože v tomto období už lze hovořit
o zvyšujícím se zájmu o těžbu uhlí, stále šlo
o malovýrobu v mělkých slojích. Hnědouhel-
nou oblast severních Čech tehdy charakterizovalo velké množství malých
dolů a šachet. Zpočátku převažovala hlubinná těžba, postupně se však začala objevovat i povrchová. Zvýšený tlak na změnu nevyhovujícího horního
práva vyústil v roce 1854 v přijetí obecného horního zákona pro celé území
rakouské monarchie. Uhlí bylo zahrnuto mezi vyhrazené nerosty. Klíčovou
událostí pro industrializaci území byl jednoznačně rozvoj dopravy. V roce
1858 byla zprovozněna hlavní podkrušnohorská železnice Ústí nad Labem
– Teplice, která zpřístupnila vodní cestu na Labi.
41
Jakékoliv vypovězení poslušnosti se rovnalo porušení vojenské disciplíny a bylo trestáno podle
vojenských předpisů. V meziválečném období
práce přešla zpět do normálního režimu. Čeští a němečtí horníci spolu vycházeli relativně
dobře – vždyť pracovali ve stejných dolech, bydleli ve stejných koloniích a společně bojovali
za lepší pracovní podmínky.
Po připojení regionu k nacistickému Německu se stalo Mostecko opakovaně důležitým centrem válečného hospodářství. Všechny uhelné doly ovládla společnost SUBAG,
která patřila do koncernu Hermann Göring
Werke, a do kraje proudila levná pracovní síla
z okupovaných států. Měla realizovat průmyslový rozmach Podkrušnohoří, především postavit velkokapacitní povrchové doly, třídírny, elektrárny, infrastrukturu a zejména významný hydrogenační závod pro chemické
zpracování hnědého uhlí. Na konci války bylo
v Severočeském hnědouhelném revíru 24 lomů a 34 hlubinných dolů.
Elektrifikovaná doprava nadložní zeminy na dole Ležáky u bývalého dolu Evžen, 70. léta 20. století.
Koleje se postupně prodlužovaly, nejprve do
Duchcova a v roce 1870 dospěly přes Most až do
Chomutova. Tak vznikla dopravní osa, po které
do regionu doslova vtrhla průmyslová revoluce.
Právě podél této trati začaly vznikat nové doly,
které už můžeme považovat za zárodky pozdějších technicky vybavených podniků. Dolování
zároveň postoupilo z Ústecka do centra revíru, kterým se pozvolna stalo Mostecko, pod jehož pánevní oblastí je nejkvalitnější a nejmocnější ložisko uhlí v regionu. Od 70. let 19. století už také začali přebírat úlohu těžařů tzv. „velcí hráči“. Mezi ty nejvýznamnější patřily Mostecká uhelná společnost, Severočeská uhelná společnost, Lomská uhelná společnost a Duchcovská
uhelná společnost. Pátým největším těžařem
byl samotný rakousko-uherský stát.
Uhelné hornictví se v konkurenci textilního, sklářského, keramického či strojírenskohutního průmyslu velmi rychle prosadilo jako
stěžejní výrobní odvětví. Také život v Podkrušnohoří se výrazně změnil. Zemědělské obce se
proměnily na hornické. Na druhé straně se začala projevovat úskalí hlubinné těžby, poddolované okraje měst se začaly propadat. Například Lomská uhelná společnost tak často
musela řešit spory s městy Litvínov a Lom.
Z výše uvedeného popisu je patrné, že pokud si budeme těžbu představovat čistě jako
průmyslové odvětví, můžeme její počátek v se-
42
S budovatelskou
písní na rtech
verních Čechách směle položit právě na konec 19. století. Toto konstatování posiluje fakt,
že zhruba tehdy se na mnoho desítek let dopředu formoval charakter severočeského uhelného revíru.
Na šachtě během
světových válek
a mezi nimi
Stejně jako u dělníků, rolníků a zástupců
ostatních odvětví probudila postupující industrializace i u horníků sociální a politické požadavky. Zhoršující se životní podmínky vedly
k masovým stávkám, které byly tvrdě potlačovány. Horníci přesto i nadále usilovali o zkrácení pracovní doby, zvýšení mezd, lepší sociální
podmínky na šachtách a také přiznání politických práv.
Nadějný postup stále silnějšího hnutí však
nekompromisně přerušila první světová válka. Hned při vyhlášení mobilizace 26. července 1914 byl pracovní režim v dolech militarizován. Co to v praxi znamenalo? Pro horníky naprostou pohromu. Ti, co nešli přímo do války,
pracovali pod vojenským dozorem, složili zeměbraneckou přísahu a byli zbaveni práva sdružovat se a stávkovat.
Povrchová těžba na dole Richard,
počátek 20. století.
Poválečný režim kladl silný důraz na těžký průmysl a energetické hospodářství, těžební odvětví v severních Čechách proto zažívalo nejprudší rozvoj v historii. V roce 1950 bylo
v Severočeském hnědouhelném revíru vytěženo 20 milionů tun hnědého uhlí, o deset
let později dvojnásobek.
Korečkové rypadlo pro odklizení zeminy na povrchovém dole, 50. léta 20. stol.
V následujících letech objem ještě narůstal, v sedmdesátých letech byla
dokonce překročena hranice 60 milionů tun ročně.
Tak překotnému vývoji v hustě obydlené oblasti musely nutně padat
za oběť vesnice i celá města. V oblasti Tušimicka například zaniklo během 24 let 17 obcí. Dotčeným obyvatelům stát samozřejmě poskytl náhradní bydlení v okolních obcích. Zvláštním případem byl Most. Stará
část města byla zbourána a obyvatelé se přesunuli do nově vybudované. Na
území Ústeckého kraje muselo těžbě celkem ustoupit více než 100 obcí.
Pokud jde o způsob dobývání hnědého uhlí, povrchová těžba se ukázala jako efektivnější, proto byla upřednostňována před hlubinnou. Také
z tohoto důvodu dnes v severočeském revíru funguje jediný hlubinný důl,
a tomu navíc hrozí zánik.
Se sametovou revolucí v roce 1989 naše povídání o historii těžby hnědého uhlí končí. Redakce Sedmého proudu soudí, že vše, co se odehrálo
poté, již reprezentuje současnost, nikoliv historii, a k událostem by tedy
nebylo možné přistupovat s historickým nadhledem.
43
Největší rypadla na světě
Ze světa
Rodina Baggerů společnosti RWE Power je poměrně rozrostlá,
zahrnuje celkem 12 sourozenců. První přišel na svět už v roce 1954.
To je ale bourák!
Parkovalo by se s ním dost špatně
i na letišti a na silnici by ho snadno
předstihl i chodec důchodového
věku. Přesto budí obrovský respekt,
a to už z velké dálky. Jak by také ne,
když se s výškou 96 metrů, délkou
225 metrů a váhou 14 200 tun dostal
i do Guinessovy knihy rekordů.
Představujeme vám Bagger 293,
největší a nejtěžší vozidlo všech dob!
Fotografie: RWE Power
Text: Petr Dušek
Dříč, který se nerad
stěhuje
elkostroj či, chcete-li, rypadlo slouží k povrchové těžbě hnědého uhlí. Po celém světě se pohybují desítky těchto monster, výroba těch nejstarších spadá dokonce až do
30. let. Ovšem nejmohutnější může být vždy
jen jedno – a to v současnosti pracuje v Rýnském uhelném revíru.
Bagger 293 postavili v roce 1995 Němci, kteří patří k elitě
v dobývání uhlí. Mimořádné rozměry měl však už jeho předchůdce ze 70. let Bagger 288, který jako první „přerostl“ i proslulý Crawler Transporter, sloužící k přepravě raketoplánů.
44
45
Tudy prošlo
rypadlo!
Ze světa
Abychom však tolik nepřeháněli, ono zas
tak úplně nejde o vozidlo. Životním údělem
rypadla je obyčejně dřepět v lomu, ukusovat
zeminu a jednou za čas se pomocí pásového pohonu převalit na jiné místo, a to velice pomalu. Maximální rychlost velkých rypadel je pouhých 10 metrů za minutu, tedy ani
ne 1 km/h.
Nejpracovitější jsou pochopitelně právě
poslední dva velkostroje s označením Bagger.
Oba dokážou za den přemístit až 240 000 metrů krychlových zeminy. Co to znamená? Oblíbené přirovnání s fotbalovým hřištěm je
v tomto případě naprosto ohromující. Představte si, že by zelený pažit po celé ploše pokryl dům o výšce přes 35 metrů. Pokud se
vám to daří, máte před očima denní objem
těžby každého z těchto pracantů!
Protože rozebírat a znovu sestavovat tak
obrovský stroj by bylo příliš náročné a nákladné, putují rypadla i při delších trasách „po
svých“. Z pochopitelných důvodů jde vždy
o mediálně velmi vděčnou událost. V Německu dokonce několikrát překračovali dálnici
č. 61, která křižuje celé Porýní. V roce 2001 se
například přesouval Bagger 288 z lomu Hambach do lomu Garzweiler. Neuvěřitelných
22 kilometrů urazil za 3 týdny.
Řidičský průkaz pro skupinu „R“
Ani se nechce věřit, že tyto kolosy obsluhuje jeden řidič
v malé prosklené kabině... Na druhou stranu to není jen
tak ledajaký řidič – před absolvováním speciálního kurzu
musel zvládnout celou řadu dílčích profesí, například
zámečníka či hydraulikáře.
46
Němečtí obři se
pohybují jako tanky
pomocí pásových
podvozků. Protože
hmotnost velkostrojů
se běžně pohybuje
v řádech tisíců tun,
zůstávají za nimi docela
výrazné stopy.
Obří lopaty, drtič,
pásové dopravníky
a ocas z kabelů
Když měly před třemi lety děti z motolské nemocnice nakreslit razicí štíty pro výstavbu prodloužení pražského metra, jejich
výtvory se kupodivu s trochou fantazie podobaly skutečným strojům. Kdyby ovšem stejné
děti a možná i jejich rodiče dostali za úkol nakreslit rypadlo, asi bychom se dočkali velmi
rozmanité směsi značně nevzhledných příšer. Důvod je prostý – i když přimějeme inženýra z lomu k tomu, aby nám laicky popsal,
jak vypadá a funguje takový velkostroj, naše
představivost bude nejspíš úspěšně vzdorovat.
Při nejjednodušším pohledu rypadlo prostě přemisťuje zeminu tak, aby bylo možné
z ní dostat kýžený nerost, v tomto případě
tedy hnědé uhlí. Do svahu se zakusuje obří
koleso, na kterém jsou zavěšené tzv. korečky,
jinak řečeno velké lžíce. Jak se koleso otáčí,
lžíce nabírají zeminu a ta putuje po pásovém
dopravníku do útrob velkostroje. Větší kusy
směřují do drtiče a vytěžený materiál následně do výsypky na další pásový dopravník, který
odváží materiál z lomu na skládku.
Pro úplnost doplňme, že náš známý Bagger 293 má koleso o průměru přes 20 metrů
a na něm celkem 18 korečků. V tomto případě
je obzvláště podivné, že čeština má pro tyto nástroje termín znějící zdrobněle. Každý z těchto
„korečků“ má totiž objem 6,6 metrů krychlových, což už samo o sobě odpovídá čtyřem kufrům od kombíků se sklopenými sedačkami!
Aby rypadlo odtěžovalo celé bloky horniny, potřebuje otočné rameno, které mu umožňuje
pohybovat se jak horizontálně tak vertikálně
podél sloje. Ve střední části je navíc tzv. kulová dráha, díky které se stroj může otáčet do
stran.
A teď to nejpůvabnější. Velkostroj nemá
žádný vlastní zdroj energie, proto potřebuje
napájení. Při práci tedy za sebou musí tahat
kabely – a že je to nějaký svazek kabelů! Bagger 293 pohánějí 3 motory, z nichž každý má
výkon 1 680 kW...
Kam se hrabe traktor...
Bagger 293
má koleso
o průměru
přes 20 metrů
a na něm
celkem
18 korečků
Menší, ale stále obři
České velkostroje nasazené v Mostecké pánvi by vedle německého Baggeru 293 nevypadaly jako malé děti,
ale spíše jako mladší bratři. Rypadlo RK5000 měří na délku 158 metrů a na výšku 36 metrů.
Jeho sourozenec KU800 dorostl do trochu větších rozměrů, má délku 163 metrů a výšku 51 metrů.
Také hmotnost obou rypadel je nižší, RK5000 váží něco přes 5 500 tun a KU800 necelé 4 000 tun.
V porovnání s německým obrem by se chtělo říct „pouze“, stále jde však o obrovské kolosy. Až pojedete
po dálnici, dobře si prohlédněte kamion, který předjedete. Může vážit kolem 25 tun. Pouze.
„Tato rypadla netěží uhlí, ale tzv. skrývku, což je nadložní vrstva hornin, která musí být odstraněna, abychom
se k uhlí vůbec dostali. RK5000 pracuje tam, kde jsou obtížně rozpojitelné zeminy. KU800 používáme
v ostatních partiiích lomu,“ říká Tomáš Beňas, vedoucí těžby skrývky lomu ČSA ze Severní energetické.
„Když je skrývka odtěžena, na vzniklou uhelnou sloj už můžeme nasadit uhelný bagr KU300. Ten je mnohem
menší než oba představené stroje. Teď v zimě se nám ale proslavil, když se propadl při těžbě v lomu ČSA.“
Stejně jako Bagger 293 a další velikáni z Německa pracují i české velkostroje v nepřetržitém režimu.
„Máme dvě dvanáctihodinové směny. Na RK5000 pracuje šest lidí a na KU800 pět lidí. V ranních
osmihodinových směnách se navíc na oba stroje připojují další tři zaměstnanci,“ doplňuje Tomáš Beňas.
47
Kam o víkendu?
Co třeba na rypadlo?
V Německu jsou rypadla už
mnoho let turistickou atrakcí,
populární však začínají být už
i u nás, a to především díky
Uhelnému safari.
Bydlení v bagru
Pokud předpokládáte, že stroj s velikostí domu bude vyžadovat posádku o několika desítkách lidí, budete velmi překvapeni. Železné obry většinou obsluhuje pouze
4-5členný tým. Ten má přitom k dispozici
kompletní sociální zázemí – vlastní WC, jídelnu či dílnu. Nejdůležitější součástí je řídicí kabina s počítačem a několika monitory. Tato místnost už dnes bývá také vybavena klimatizací.
Rypadla tedy připomínají domy nejen
svými rozměry, pochopitelně u nich ale nelze mluvit o domáckém komfortu. Na druhou stranu stroje musí být dobře vybaveny už
jenom kvůli tomu, že běžně pracují 24 hodin
48
denně. Provoz přerušují pouze odstávky, při
kterých se provádí údržba či modernizace.
Kromě řidiče obývají velkostroj také
elektrikáři a mechanici, kteří zajišťují jeho
chod. Řidič ovládá koleso i pohyb samotného stroje jako počítačovou hru, tedy pomocí joysticků. Kdo se chce stát řidičem rypadla, musí do jakési „autoškoly“, v níž je třeba
strávit minimálně 100 hodin.
Popularita
Něco tak obtížně uchopitelného, jako je
rypadlo, se zákonitě nemůže automaticky
stát miláčkem davů.
V Česku se navíc nacházejí pouze menší stroje (viz box Menší, ale stále obři), o Baggeru 293 ani vidu ani slechu. Přesto se i u nás už
podařilo téma zpopularizovat, a to především
díky Uhelnému safari, speciální exkurzi do
těžebních oblastí, kterou pořádá společnost
Severní energetická.
Oproti zahraničí však máme co dohánět,
v některých světových regionech jsou už rypadla vyloženě populární. V Německu se stalo dokonce turistickou atrakcí, ve speciálních obchodech se suvenýry lze pořídit trička či hrnky
s obrázky Baggeru 293.
Tato popularita však není ničím novým.
Už v 70. letech se zde velkostroj dostal na dopisní známku v rámci série Průmysl a technika. Velmi oblíbené jsou modely těžebních stro-
jů, které vznikaly především v 80. a 90. letech. Motiv rypadla pronikl dokonce i do uměleckých sfér. V roce 2009 namalovala Julia Kazakovová obraz s názvem Earth Mover,
na kterém velkostroj reprezentuje typického zástupce německé průmyslové estetiky.
Maximální rychlost velkých rypadel
je pouhých 10 metrů za minutu,
tedy ani ne 1 km/h
Kdo ví, kam může německá sláva rypadel zajít. Třeba
si Bagger 293 jednou vybere i filmový štáb proslulého seriálu Kobra 11 a natočí na něm akční scénu. Pravděpodobné to příliš není, ale pokud se tak stane, určitě vás o tom
budeme v časopisu Sedmý proud informovat.
49
Fajront
Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.
O černém deštníku
„A proč?“ ptají se děti
v nejprotivnějším období
života. My se jim snažíme
odpovědět a v duchu
počítáme dny, které ještě
zbývají do konce této
vývojové fáze. Následující
fáze „bez proč“ je pro
všechny zúčastněné
nesmírně příjemná,
osvobozující a ve většině
případů trvá až do konce
života. Přitom by občas
neškodilo vzít si z dětí
příklad a krátkodobě se do
období „A proč?“ vrátit.
Každý den
se setkáváme
se samozřejmostmi,
které jsou tak pevně usazené
v našem povědomí, že už o nich
vlastně ani nepřemýšlíme
a neptáme se „proč“. Kdo se o to pokusí,
ten dostane bez milosti nálepku podivína. Správná odpověď na „proč“ bývá
ovšem velice cenná, protože nám pomáhá
porozumět skrytým souvislostem současného
světa.
Představte si, že by vám někdo položil tuto
zvláštní otázku: proč je deštník černý?
Pomiňme skutečnost, že všechny deštníky
nejsou černé a předpokládejme sdílenou
představu, že tradiční barva deštníku je
černá. Tak tedy proč? Jste zaskočeni?
Taky jsem byl, když mi
tuto otázku položil jeden
známý. Potom jsem
začal vymýšlet různé hypotézy: Protože černé jsou
obleky. Protože černá ladí ke všemu. Protože
deštník byl původně jen pro honoraci a ta
chtěla vypadat elegantně. Protože černá pohlcuje světlo. Asi taky cítíte, že žádné z těchto
„protože“ nepřináší uspokojivé vysvětlení, proč
je deštník černý. A že u tak sofistikovaného
dotazu asi ani nelze najít jedinou spolehlivě
správnou
odpověď.
Uspokojivé
vysvětlení před lety představil známý
geolog a klimatolog Václav Cílek
v časopise Vesmír. Ve svém pojednání
o historickém vývoji uhelné kultury popisuje
barokní Londýn, který měl kvůli intenzivnímu
a bohužel i mimořádně špatnému spalování
uhlí naprosto tristní kvalitu ovzduší. Jemné
saze byly úplně všude a obyvatelé trpěli
především při dešti. A právě v té době kolem
roku 1700 přišel na svět klasický anglický
deštník. Václav Cílek se domnívá, že jeho
úlohou bylo chránit držitele spíše před
sazemi než před deštěm a že typická černá
barva tak odrážela ryze praktický přístup:
šmouhy od sazí díky tomu na deštníku nebyly
vidět. Jak prosté a odzbrojující! Tato vtipná
úvaha je ovšem zároveň velmi produktivní,
protože v důsledku odpovídá i na otázku,
čemu vděčíme za zabarvení novodobých
deštníků. Zjevně technologickému pokroku
a kvalitnějšímu spalování.
Zámecké vinařství Třebívlice se rozprostírá
na území chráněné krajinné oblasti České středohoří,
která patří k nejkrásnějším místům v Čechách. 70 kilometrů severozápadně
od hlavního města Prahy uvidíte dech beroucí vulkanické panorama.
Tradice našich vinic sahá až do středověku, kdy bylo Litoměřicko
hned po Praze druhou nejvýznamnější vinařskou oblastí v Čechách.
Nacházelo se zde přes 400 hektarů vinic, z toho 52 hektarů se nacházelo
v katastru malebné obce Třebívlice.
Třebívlice, německy Trziblitz, byly významným místem německé šlechty.
Důkazem toho je zámek, na kterém až do své smrti
žila baronka Ulricka von Lewetzow,
poslední láska Johanna Wolfganga Goetheho.
www.twine.cz
50
Zámecké vinařství Třebívlice, s.r.o.
Mlýnská 59, 411 15 Třebívlice
telefon: +420 605 524 115
e-mail: [email protected]