číslo 24.-25. květen, červen 2010 - Základní škola a Mateřská škola

Základní škola Čimelice
Číslo 24/25 - květen, červen
1
Váţení a milí čtenáři Školního zpravodaje,
Obsah:
není to tak dlouho, co jsme Vás vybízeli k přečtení prvního čísla
Str. 3 Branný den
ve školním roce 2009/10, a uţ je tu číslo poslední, tentokrát
květnově červnové. Hlavním důvodem spojení těchto dvou čísel
bylo
pracovní
redaktorů
připravovala
Rakovicích,
vytíţení
časopisu.
na
o
jak šéfredaktora, tak
Velká
část
reprezentaci
níţ
z nich
naší
samozřejmě
školy
v tomto
samotných
se
ve
odpovědně
slovenských
čísle
podrobně
informujeme. Zanedbatelné jistě nebylo a není ani vaše úsilí o
vylepšení
známek
v závěrečném
finiši
školního
roku.
A v neposlední řadě se konečně po tak dlouhé zimě dostavilo
rovnou léto, kterého si uţíváte plnými doušky. Budiţ vám to
přáno. Do velkých redakcí přichází obvykle s létem i tzv.
okurková sezona, tj. období, kdy se nic zvláštního neděje,
Poslanecká sněmovna má prázdniny, divadla mají prázdniny,
celebrity mají prázdniny, Ordinace v růţové zahradě a všechny
ostatní seriály mají prázdniny, no a novináři jsou tudíţ nuceni
vymýšlet si nejrůznější novinářské kachny. Nám se nic takového
stát nemůţe, protoţe nás čekají… TAKY PRÁZDNINY!!! Tak si
je všichni uţijme co nejvíc! Hurá!!!
Str. 4 Krokodýlí ZOO Protivín
Str. 5–11 Rakovice na Slovensku
Str. 12-20 Sport
Str. 21 Exkurze do SOU
Str. 22 Od učitele nejen pro učitele
Str. 23 Punk
Str. 24-25 ROZlučkový ROZhovor
Str. 25-26 Domácí mazlíčci
Str. 27 Týrání zvířat
Str. 28 Anketa – Slovensko
Str. 29 Vtipy, perličky
Za redakci Školního zpravodaje
Jana Kubátová
Všechna naše starší čísla najdete na www.zs-cimelice.estranky.cz v sekci Školní zpravodaj.
2
účastníci zájezdu do slovenských Rakovic, 13.–16.5.2010
22012010
Branný den
I
letos se v naší škole uskutečnil branný
den. Dne 21.5.2010 jsme čekali na poţární
poplach. Ten se rozezněl asi 10 minut po
8. hodině ráno. Vyběhli jsme ze školy a
všechny třídy se shromáţdily před školou.
Poté jsme se vydali za halu. Tam na nás
čekala přednáška o tom, jak se zachovat,
kdyţ je někdo v bezvědomí, a mohli jsme
si vyzkoušet oţivování zraněného. Také
jsme si mohli prohlédnout hasičské auto a
zastřílet si ze vzduchovky. Kdyţ jsme si
vyzkoušeli vše, co jsme chtěli, jednotlivé
třídy se rozešly po okolí Čimelic. Většina
se pak stavila na zmrzlině.
Anna Klímová
3
Výlet do protivínské krokodýlí zoo
Dne
3. června v 8.10 hod jsme se my, ţáci sedmé třídy,
s panem učitelem Linhartem sešli na autobusové zastávce v
Čimelicích. Autobus měl malé zpoţdění, ale to nám nevadilo.
Cestou jsme si povídali o krokodýlech. Kdyţ jsme dorazili
do Písku, přestoupili jsme na vlak, čímţ jsme nebyli nadšeni,
protoţe tam bylo strašné horko. Vlakem do Protivína jsme
jeli asi 15 min. Přestoţe jsme prohlídku měli předem
zamluvenou, museli jsme čekat venku v dešti, neţ vyjdou
ven děti ze školky. Konečně se tak stalo a my se hrnuli
dovnitř.
Odloţili jsme si mokré bundy, protoţe uvnitř bylo horko.
Poté se nás ujal
průvodce a šli jsme na dobrodruţnou
výpravu. Viděli jsme krokodýly od největšího aţ po ty
malinké. Nejzábavnější věc se stala u krokodýla Kubíka. Ten
pokaţdé, kdyţ na něj někdo zavolal „Kubíku“ , vystartoval
jako gepard. Všichni se lekli a uţ okolo něj nikdo dlouhou
dobu nechodil. Poté bylo moţno prohlédnout si i krokodýlí
vejce.
Kdyţ jsme s výpravou skončili, šli jsme do zoologického
muzea. Tam nám ukázali pravěké kosti ptáků, krokodýlů,
hadů, ţab a dinosaurů. Také se všem líbila expozice hradů
a zámků České republiky vytvořených z párátek. Kdyţ
jsme si prohlédli zoologické muzeum, řekli jsme si, ţe
půjdeme ještě do posledního muzea. Tam nás přivítala
příjemná paní a vyprávěla nám o historii Protivína. Šli
jsme si prohlédnout i expozici dţungle, savany a pouště.
Po prohlídce všichni znavení jsme měli konečně rozchod
na oběd.
Najedení aţ k prasknutí jsme se sešli na určeném
místě, odkud jsme se přemístili na vlakové nádraţí.
Vlakem jsme jeli zpět do Písku a odtud autobusem do
Čimelic. Všichni plni záţitků s krokodýly jsme o nich celou
cestu debatovali. Přijeli jsme v 15:40 hod a natěšeni
jsme šli vyprávět své záţitky maminkám a tatínkům domů.
4
Vojtěch Mastný
Slovenské Rakovice
Ve slovenských Rakovicích se představil krouţek
sborového zpěvu i dramatický krouţek
Součástí reprezentace naší školy na Slovensku byl bohatý kulturní program, připravený
dramatickým krouţkem a sborovým zpěvem.
Začali jsme uţ v autobuse, kdy všichni zpívali, aţ se hory zelenaly. Dokonce i pan řidič
vypnul rádio a za našeho doprovodu dojel aţ do cíle.
V pátek odpoledne jsme se připravili krátkou zkouškou v improvizovaném prostředí
rakovické školy. Děti výborně zvládly organizační záleţitosti a posléze odehrály Popelku
s obrovským nasazením. Určitě jsme naše slovenské přátele překvapili vysokou úrovní
představení. Po dlouhotrvajícím potlesku se představil také krouţek sborového zpěvu
s pásmem jihočeských písní, který v závěru zazpíval dvě slovenské písně. Ty ocenily zvláště
členky pěveckého sdruţení ze slovenských Rakovic.
V sobotu jsme si při prohlídce kostela vyzkoušeli jeho akustiku a večer se opět hrálo a
zpívalo v místní pizzerii.
Jak byl program náročný, dotvrzuje fakt, ţe několik zpěvaček téměř přišlo o hlas.
Nejcennějším přínosem této akce je z mého pohledu to, ţe děti pocítily smysl své práce a
zaţily ocenění svého snaţení.
Marie Filipová
5
Zpráva o sportovních kláních ve slovenských
Rakovicích
Hlavní
součástí naší návštěvy byly sportovní soutěţe.
Hned po příjezdu jsme se odebrali do tělocvičny místní školy,
kde jsme odehráli několik florbalových utkání. Bojovali jsme
jako lvi! Výsledkem bylo 1. místo starších chlapců a 3. místo
děvčat. Třešničkou na dortu se stalo utkání dospělých SR x ČR.
S velkým nasazením hájila svoje barvy výprava ČR a nakonec
zvítězila!
Páteční den se nesl ve znamení olympijského ohně.
Kaţdá slovenská třída představovala na nástupu jiný stát. Tak
se sešli Slováci, Američané, Švédové, Japonci, atd. My jsme
zastupovali „své“ Česko. Po slavnostním zapálení olympijského
ohně, přivezeného z Čimelic, nastala vlastní sportovní klání.
Jelikoţ začalo hustě pršet, přesunuli se všichni aktéři do
tělocvičny, kde proběhla soutěţ v přetahování lanem. Bohuţel
se našim týmům celkově moc nedařilo, Slováci byli silnější.
Výjimkou bylo pouze druţstvo ve sloţení Gábina Pánková,
Martina Pištěláková, Míla Mikeš, Aleš Příborský a Pepa Hála.
Tento tým po lítém boji obsadil 2. místo!
Poté se počasí umoudřilo a sportovní
klání mohlo vypuknout naplno. Soutěţilo se
v několika kategoriích (1.-3. třída, 4.-6. třída a
7.-9. třída). Všechny kategorie se zúčastnily
hodu granátem na cíl, skoku do dálky, sprintu a
běhu na delší trať (délky běhu byly rozdílné
podle věku sportovců). Celkově jsme získali 10
z 24
moţných
zlatých
medailí,
coţ
lze
povaţovat za velký úspěch!
Vláďa Linhart
6
Medailové úspěchy chlapců: Ondra Bernatík –
1.místo v běhu na 600 m a ve skoku do dálky, 2.místo
v běhu na 60 m; Honza Pěknice – 3.místo ve skoku do
dálky; Martin Nosek – 1.místo v hodu granátem; Aleš
Příborský – 3.místo v hodu granátem a Míla Mikeš 1.místo v běhu na 900m.
Mezi děvčaty si nejlépe vedla Monika Valová,
která vyhrála vytrvalost a skok do dálky. Bronzovou
medaili si odnesla ze sprintu. Omylem přišla o stříbro
za hod na cíl. Pak by se stala majitelkou čtyř medailí
ze čtyř moţných! Dvě medaile si odnesly: Magda
Kulasová – 1.místo ve vytrvalém běhu a 2.místo ve
skoku do dálky, Gábina Vinklerová – stříbrná ve
sprintu a ve skoku do dálky, Marie Chmelová – 2.místo
v hodu granátem a 3.místo ve sprintu, Andrea
Krajíčková – 1.místo v hodu granátem a 2.místo ve
vytrvalém běhu. Jednu medaili získaly: Hanka Ţáková
– 1.místo ve sprintu, Lucka Fialová a Anička Kulasová
- obě doběhly ve vytrvalém běhu pro bronz, Irenka
Filipová
–
1.místo
v
hodu
granátem,
Simona
Krajíčková – druhá v hodu granátem.
Tím však naše sportovní činnost nekončila.
Uţ odpoledne po olympiádě jsme se utkali
ve fotbale! Zápas jsme prohráli 2:0 a
v poměru 4:1 jsme prohráli i penalty.
S poráţkou jsme se nechtěli smířit, a tak
jsme si na další den domluvili odvetu! V ní
jsme po velkém boji prohráli – tentokrát
5:3! Ale náladu jsme si vylepšili následným
penaltovým rozstřelem, který jsme vyhráli
5:4! V rozstřelu nás podrţel brankář Karel
Hrabě, který i za cenu zranění (zlomená
ruka) vychytal vítězství. Ale pochvalu si
zaslouţí celý tým, který hrál, jak nejlépe
uměl!
7
Vláďa Linhart, Iva Jirušová
8
Červený Kameň
Hrad byl zaloţen kolem roku 1240 královnou Kunhutou, vdovou po českém panovníkovi
Přemyslu Otakarovi II. Hrad byl jedním z řetězce středověkých pohraničních hradů,
které tvořily pohraniční opevnění mezi Uherskem a Českým královstvím, sahající od
Děvína aţ po Trenčín. Protoţe tento hrad je unikátním objektem v středoevropském
stavitelství, byl roku 1949 vyhlášen státním kulturním majetkem a roku 1970 národní
kulturní památkou. Je zde zřízené muzeum, které se zabývá dokumentací bytové kultury
šlechty od 16. do začátku 20. století a vývojem vojenské techniky na slovenských
hradech.
Po téměř sedmnáctiletém uzavření hradu (v roce 1992) pracovníci muzea zpřístupnili
první výstavu Zo zbierok Múzea Červený Kameň. Roku 1993 bylo zpřístupněno
jihozápadní křídlo hradu a o 4 roky později i křídlo jihovýchodní. Sbírkotvorná činnost
se orientuje na historický nábytek, bytové doplňky, výtvarné umění, umělecko-řemeslné
předměty a historické zbraně.
(zdroj:www.turistika.cz)
Fotografie z návštěvy hradu Červený Kameň během pobytu ve slovenských Rakovicích.
9
Dopis ze Slovenska napsala jako svou školní slohovou práci
na závěr 6. ročníku Monika Valová
Milá maminko, milý tatínku!
Promiňte, ţe Vám ze Slovenska píši aţ teď, ale neměla jsem čas, jelikoţ tady máme
bohatý program. Je tady mnohem větší zábava, neţ jsem čekala. Teď Vám krátce popíši,
co jsem tady za poslední tři dny zaţila.
Ve čtvrtek jsme dorazili do slovenských Rakovic. Před internátem, kde jsme měli být
ubytovaní, nás s „fanfárou“ uvítal pan starosta, který je mimochodem moc milý muţ, paní
ředitelka ZŠ Rakovice a spousta dalších lidí. Pokoje na internátu jsou malé, ale útulné.
Vedle našeho pokoje se ubytovaly dívky z 9. třídy, coţ je někdy komplikované, jelikoţ
starší dívky tráví zbytečně moc času líčením. Asi si myslíte, proč mi to tolik vadí,
jenomţe já, Aňa a Majda Kulasových, s kterými sdílím pokoj, máme koupelnu propojenou
právě s těmito dívkami. A tak musíme s Aňou a Majdou trpělivě vyčkávat, neţ dívky
líčení dokončí a my se můţeme jít umýt.
Tento den tímto ovšem neskončil. Učitelé rozdali dresy a vyrazili jsme na florbalový
turnaj. Naši kluci se umístili na prvním místě (hurá!) a my holky jsme skončily na třetím
(dvakrát hurá!).
Druhý den nato se rozdala trička s logem Siko (tati, jsou váţně moc hezká!) a
učitelky oznámily, ţe půjdeme bojovat na „športovnú olympiádu“. Čimelická škola byla
úspěšná, pobrala skoro všechny medaile. Já jsem byla ze čtyř disciplín dvakrát první
(skok do dálky a vytrvalostní běh) a jednou třetí (hod granátem).
Dnes, v sobotu, naši ţáci předvedli, ţe nejsme šikovní jen ve sportu, ale i v divadelním
a pěveckém oboru. Divadelní hra Popelka se všem moc líbila, stejně tak i vystoupení
pěveckého sboru. Kdyţ jsme zpívala a koukla se na paní učitelku Filipovou, jak je šťastná,
ţe se nám daří, měla jsem také radost. Panu starostovi se vše samozřejmě také moc
líbilo, a tak nás pozval na moc dobrou pizzu.
Uţ teď se těším na své další záţitky tady, ovšem na Vás domů se těším ještě víc.
S láskou Vaše dcerka Monička
slovenské Rakovice 15.5.2010
10
Anketa
V posledním „průzkumu veřejného mínění“ tohoto školního roku jsme se ptali Honzy
Zieglera, Vojty Mastného a Hanky Ţákové, co říkají na návštěvu ve slovenských
Rakovicích.
1) Co se ti na Slovensku nejvíce líbilo?
Honza: Nejvíce se mi líbila školní hala.
Vojta: Mně se na Slovensku nejvíce líbila hala a taky holky.
Hanka: Hezké ubytování a našla jsem si tam nové kámoše.
2) Co se ti moc nelíbilo?
Honza: Zdálo se mi, ţe jsme měli málo volného času.
Vojta: Mně také chyběl ten volný čas.
Hanka:Všechno bylo perfektně připravené, nemám co namítnout.
3) Co bys chtěl změnit u nás, aţ k nám Slováci přijedou?
Honza: Uklidil bych a vybavil halu.
Vojta: Vyčistil bych halu.
Hanka: Postavila bych pro ně hotel.
4) Rozuměl jsi všemu, co ti Slováci říkali?
Honza: Jo, ale někdy mluvili nesrozumitelně.
Vojta: Jasný, super.
Hanka: Myslím, ţe jsem rozuměla všemu.
5) Našel sis nějaké nové kamarády?
Honza: Ani moc ne.
Vojta: Jo, ale málo.
Hanka: Jo, spousty nových kámošů.
Připravil Karel Hrabě
Rakovice - Corinthia Hotel
11
Zamyšlení nad smyslem víkendové akce ve slovenských
Rakovicích – tentokrát z opačné strany
O tom, ţe sú si Slováci a Česi ako národy veľmi blízki a podobní, svedčí i ďalší z
mnoha realizovaných výmenných študijných pobytov, tentokrát medzi ţiakmi ZŠ Čimelice
a ţiakmi Strednej odbornej školy v Rakoviciach. Dňa 13.5.2010 zavítala delegácia našich
západných bratov a sestier k nám, do dediny Rakovice, aby sa návštevníci oboznámili s
tunajším spôsobom ţivota (nie natoľko rozdielnym), novodobým folklórom dnešného
vidieka a čo je najdôleţitejšie, aby nadviazali kontakt s miestnymi obyvateľmi. Nemoţno
predsa pochopiť miesto niekomu doposiaľ cudzie, pokiaľ nepochopí mentalitu ľudí, ktorí
tam ţijú. Celo víkendový program pripravený pre našich hostí bol z ich strany hodnotený
ako nanajvýš kladný a bohatý na skúsenosti po mnohých stránkach. Veď koniec koncov, to
bol jeden z hlavných cieľov a myšlienok tohto pobytu. Ako nezainteresovaný pozorovateľ
mnohých športových i kultúrnych podujatí tohto víkendu môţem zodpovedne prehlásiť,
ţe pozitívne naladená atmosféra, sprevádzajúca celý ten čas, významne ovplyvnila môj a
určite i mnoho ďalších názorov na takto príjemne strávený víkend medzi dvomi
národnosťami. Síce som do výmenného programu nebol nijakým spôsobom oficiálne
zapojený, no aj tak som vo svojom vnútri pocítil pocit istej solidarity a rovnocennosti.
Naplno som si uvedomil potrebu zveľaďovať vzťahy ako medzinárodné, tak vzťahy
medzi ľuďmi celkovo. Problém dnešnej doby viazne podľa mňa vo vzájomnej
medziľudskej komunikácií, ale podobná výmena študentov medzi školami významnou
mierou prispieva k jej rozvíjaniu. Ešte na záver si v skratke dovolím napísať, ţe víkend s
Čechmi mi dal toho naozaj veľa. Spoznal som mnoho príjemných ľudí, porozumel
myšlienke celej akcie a našiel poklad, ktorý síce nie je zo zlata, ale cennejší ako čokoľvek
iné.
Andrej Boroň
Pokud vám není jasné, o jakém pokladu Andrej hovoří, zkuste se doptat v 9. třídě.
12
Sport
ÚSPĚŠNÉ FOTBALOVÉ JARO NA ZŠ ČIMELICE
Mc Donalds´CUP 2010
Ve dnech 27. a 28. dubna 2010 se ţáci 1. stupně ZŠ Čimelice zúčastnili okresního finále
v Mc Donalds´CUPU. Letos se konal jiţ 13. ročník tohoto fotbalového turnaje. Hrálo se na umělé
trávě v areálu FC Písek ve dvou kategoriích (1.-3. třída a 4.-5.třída).
V kategorii 1.-3. třída se turnaje zúčastnilo 12 týmů. Týmy byly rozděleny do 3 skupin,
v nichţ hrál kaţdý s kaţdým. Délka kaţdého zápasu byla 18 minut. Čimelice změřily ve skupině své
síly s týmy ZŠ Mirovice, ZŠ Chyšky a ZŠ Husova Písek. Všechny tyto zápasy ţáci ZŠ Čimelice
vyhráli a postoupili do finálové skupiny s plným počtem bodů a skórem 6:0 !! Ve finálové skupině
čekaly Čimelické dvě milevské školy. ZŠ JAK Milevsko porazili naši ţáci 2:0 a do posledního
utkání proti ZŠ TGM Milevsko šli s tím, ţe pokud zvítězí, stanou se vítězi a postoupí do krajského
finále do Českých Budějovic. To se bohuţel nepodařilo a po poráţce 5:0 (brzy jsme inkasovali
první gól, po kterém jsme museli hru otevřít a více útočit, z čehoţ vyplynuly další branky v naší
síti) obsadila ZŠ Čimelice krásné 2. místo!:-) a navázala tak na loňské 1. místo v této kategorii.
Výsledky a střelci: ZŠ Čimelice – ZŠ Mirovice 1:0 (Kuchejda), - ZŠ Chyšky 3:0 (2 Biskup,
Kuchejda), - ZŠ Husova Písek 2:0 (Jizba, Vašek), - ZŠ JAK Milevsko 2:0 (Jizba, Biskup), - ZŠ
TGM Milevsko 0:5
Sestava Čimelic: Petr Gottfried, Josef Kuchejda, Marek Ulč, Martin Hanus, Daniel Jizba, Tomáš
Biskup, Martin Vašek, Jakub Jelínek, Jan Pobříslo
13
V kategorii 4.-5. třída se turnaje zúčastnilo 14 týmů, které byly rozděleny do 3
skupin. Hrací systém byl stejný jako v mladší kategorii. Ţáci ZŠ Čimelice porazili ve
skupině ZŠ Mirotice 3:0 (2 Jizba, Klimeš) a ZŠ Šobrova Písek 6:1 (2 Jizba, 2 Štrouchal,
Janotová, Klimeš). V posledním zápase jsme ale prohráli se ZŠ TGM Písek 1:0 a do
finálové skupiny jsme bohuţel nepostoupili. V tomto utkání se zranil i náš dosud nejlepší
střelec Láďa Jizba. Tento faktor a zklamání z nezdařeného postupu do finálové skupiny
zapříčinily, ţe v dalších zápasech o umístění jsme prohráli a obsadili „aţ“ 6. místo.
Sestava Čimelic: Pavel Hadáček, Jakub Klimeš, Jakub Kuchejda, Michal Štrouchal,
Barbora Janotová, Zbyněk Motejzík, Lukáš Vala, Jan Kníţe, Ladislav Jizba, Vojtěch
Štěpánek, Josef Biskup
Vláďa Linhart
Fotbalový turnaj O pohár starosty města Mirotice
V úterý
11.5. 2010 se v Miroticích na fotbalovém hřišti „Bahnice“
uskutečnil 1. ročník fotbalového turnaje O pohár starosty města Mirotice.
Turnaj byl vypsán pro 3 věkové kategorie (1.-3. třída, 4.-5. třída a 6.-9. třída).
Hrálo se na polovině velkého fotbalového hřiště v počtu 7+1. V kaţdé kategorii se
zúčastnila 4 druţstva – pořádající ZŠ Mirotice, dále ZŠ Mirovice, ZŠ Čimelice a
ZŠ Chraštice. Hrálo se systémem kaţdý s kaţdým.
Ţáci ZŠ Čimelice dosáhli ve všech kategoriích velmi dobrých výsledků.
V nejmladší kategorii 1.-3. třída obsadili naši ţáci 1. místo a ve zbylých dvou
kategoriích druhá místa!
14
Výsledky, střelci a sestavy v jednotlivých kategoriích:
1.-3.třída
ZŠ Čimelice – ZŠ Mirotice 1:0 (Vašek), - ZŠ Chraštice 6:0 (3 Biskup, 2 Jizba, Vašek),
- ZŠ Mirovice 5:0 (3 Jizba, 2 Biskup)
Sestava: Petr Gottfried, Josef Kuchejda, Petr Veselý, Filip Chylík, Martin Hanus, Daniel Jizba,
Tomáš Biskup, Martin Vašek, Jakub Jelínek, Jan Pobříslo
4.-5.třída
ZŠ Čimelice – ZŠ Mirotice 2:0 (Jizba, Štrouchal), - ZŠ Chraštice 6:2 (3 Jizba, 2 Klimeš, Biskup),
- ZŠ Mirovice 1:3 (Jizba)
Sestava: Pavel Hadáček, Jakub Klimeš, Jakub Kuchejda, Michal Štrouchal, Barbora Janotová,
Zbyněk Motejzík, Jan Kníţe, Ladislav Jizba, Vojtěch Štěpánek, Josef Biskup
6.-9.třída
ZŠ Čimelice – ZŠ Mirotice 1:0 (Příborský), - ZŠ Chraštice 4:0 (Mastný, Pšeničný, Vařenka, Bíva),
- ZŠ Mirovice 0:3
Sestava: Karel Hrabě, Vojtěch Mastný, Ondřej Bernatík, Aleš Příborský, Martin Bíva, Josef
Hála, Jan Bystřický, Jakub Vařenka, Miloslav Mikeš, David Pšeničný
Vláďa Linhart
15
Atletický čtyřboj Čimelice 2010
Ve čtvrtek 27. května 2010 se na atletické dráze v Čimelicích sešlo 80 malých atletů
z prvního stupně, aby zde změřili síly v Atletickém čtyřboji 2010. Jejich soutěţní
výkony měřili u jednotlivých disciplín (sprint, vytrvalý běh, skok daleký a hod kriketovým
míčkem) učitelé zúčastněných škol z Čimelic, Chraštic, Mirotic a Mirovic, kterým
vydatně pomáhali naši deváťáci, posíleni o čtyři děvčata z osmičky.
Neméně těţký úkol dostaly dívky Štěpánka Kuchtová, Kristýna Hulešová, Gabriela
Pánková, Tereza Boučková a Kristýna Ţahourová. Zkusily si, jak dá zabrat starat se celé
dopoledne kaţdá o 16 soutěţících. A zvládly to výborně!
Malí sportovci soutěţili s velikým zaujetím a soutěţní pohodu naštěstí nenarušilo ani
letošní deštivé počasí. Soutěţní výkony zpracovával tým dívek (Alena Břicháčková, Jitka
Šuková, Kristýna Šindelářová) pod vedením zkušené paní učitelky Marie Sedláčkové.
Před polednem se jiţ vyhlašovaly výsledky. Mezi prvňáčky si nejlépe vedl David Račan
z Čimelic, mezi druháky Petr Hřebejk z Mirotic, nejlepším třeťákem se stal Patrik Košek
z Chraštic, nejlepší výkony ve čtvrté kategorii podal Martin Hanzlík z Mirovic a v páté
Lenka Skalová z Chraštic.
Přála bych si, aby atletika zůstala pro tyto děti oblíbeným sportem i nadále.
Iva Jirušová
16
17
Atletická olympiáda v Písku
Druhý červnový den se vydalo 18 vybraných malých
atletů (od první po pátou třídu) z naší školy na velké
atletické závody do Písku. Těšili se a trochu se i báli
závodění na novém krásném atletickém stadionu, kde
měli soutěţit v jedné nebo dvou disciplínách, ve
kterých dosáhli nejlepšího výkonu.
Bylo tu mnoho nového! Poprvé závodili na umělém
povrchu, prvně startovali z bloků na opravdických
závodech a někteří měli poprvé na nohou kvůli lepším
výkonům i tretry (speciální atletickou obuv s hřebíky).
Poprvé jejich výkony snímala cílová kamera……
Všichni čimeličtí závodníci se snaţili podat ten nejlepší
sportovní výkon a tak někteří dokonce překonali svůj
vlastní osobní rekord! Chuť k závodění nikomu nevzal
ani déšt, který začal během posledních disciplín a
provázel nás i po celou zpáteční cestu.
Nejlépe si ve velké konkurenci závodníků z jedenácti
škol vedlo těchto pět závodníků. Prvňák Pepa Kuchejda
obsadil 2. místo v hodu kriketovým míčkem, třeťačka
Lucie Počtová získala medaili za 3. místo ve skoku
dalekém a její spoluţák Daniel Jizba také 3. místo
v běhu na 60m. Ze čtvrté třídy si nejlépe vedl Jakub
Klimeš, který vyhrál ve své kategorii skok daleký
pěkným výkonem 367cm. Nejúspěšnější závodnicí
výpravy se pak stala Kristýnka Račanová z páté třídy,
která startovala v běhu na 60m a v běhu na 800m. Ve
sprintu si odnesla stříbrnou medaili a ve vytrvalém
běhu medaili bronzovou.
Všem medailistům MOC BLAHOPŘEJEME a jiţ se
těšíme na další ročník!
Iva Jirušová, Andrea Zelenková
18
JUDO na ZŠ Čimelice
Naše škola se můţe pyšnit řadou krouţků. Jedním z nich je krouţek
JUDO, který funguje jen na málokteré škole. Navštěvují ho naši
ţáci, ale dojíţdí sem i děti z Mirovic, Mirotic a Orlíka nad Vltavou.
JUDO u nás funguje uţ 6 let. Malé judisty trénuje pan Miloslav
Mikeš, trenér II. třídy, 1. dan, vítěz mezinárodního mistrovství
veteránů ČR.
Děti jsou rozděleny na dvě skupiny – začátečníci a pokročilí.
V letošním roce mají čimeličtí závodníci velmi vydařenou sezonu.
Začátkem roku 2010 na prvních tradičních závodech v Písku skupina
svěřenců M. Mikeše zahájila medailové hody.
Postupně mladí
sportovci soutěţili na Mezinárodních závodech v Kaplici, Velké ceně
Benešova, v Čimelicích, v Prachaticích, v Týně nad Vltavou, v Praze,
Liberci a Táboře.
V čimelické sportovní hale proběhl 5. ročník turnaje ţactva
v JUDO, kterého se zúčastnilo bezmála 270 závodníků. Během
jednoho dne zavítalo do haly s trenéry, rodiči, rozhodčími a diváky
přes 500 lidí. Náš turnaj se stal po Týnkapu největším turnajem
mládeţe na jihu Čech.
Nejúspěšnějšími závodníky v kategorii „Přípravka“ (mláďata) jsou
Jakub Jelínek, Martin Vašek, Tomáš Bašta, Lenka Tománková, Ondra
Bubeník, Jan Bubeník, Petr Hřebejk, Jirka Tůma, Ája Nováková.
V kategorii mladších ţáků Pavel Chernyavskyy, Michal Sedláček,
Kryštof Tomášek. Největšího úspěchu dosáhla Týna Račanová, která na
mezinárodních závodech v Liberci 30.5. vybojovala zlatou medaili a dál
se snaţí nasbírat body na kvalifikačních turnajích, aby mohla na podzim
reprezentovat čimelický oddíl na mistrovství ČR. O postup na
mistrovství ČR tvrdě zápasí i Míla Mikeš, který v květnu reprezentoval
město Písek na 20. evropských hrách mládeţe ve španělské Tarragoně.
Páté místo je pro Mílu velkým úspěchem, ale zároveň i zklamáním,
neboť medaile byla blizoučko. Jako jediný dokázal porazit závodníka
z francouzského Orlean, který suverénně zvítězil v jednotlivcích.
Před ukončením školního roku čekají mladé judisty zkoušky
z technické a obratnostní vyspělosti, při kterých si judisté zvyšují kyu
(takzvané páskování). V létě AC JUDO opět pořádá JUDOCAMP, coţ je
jedna z nejoblíbenějších akcí v roce.
Judo je bojový sport, který má své kořeny v Japonsku. Slovo
„JUDO“ pochází z japonštiny a v překladu znamená „jemná cesta“. Je
to sport vhodný pro dívky i chlapce, muţe i ţeny kaţdého věku.
Jana Jelínková, Miloslav Mikeš
19
Hasičská hra Plamen
Dne 15.5. se zúčastnila dětská druţstva SDH Čimelice celostátní hry Plamen ve
Varvaţově. Všichni věděli, ţe jde o zlatou medaili, a tak byli nervózní. Pečlivě si vše
připravili na základnu a pak se ozval výstřel. I přes malé zaváhání jednoho člena týmu,
který však hned věc napravil, útok skončil s menším časovým odstupem. Všichni proto
mysleli, ţe je zlato pryč, ale doufali, ţe nějaká ta medaile bude. Jaké bylo při vyhlašování
výsledků překvapení, kdyţ vyhlásili druhé místo a Čimelice to nebyly. Celkovým součtem
s podzimní částí čimelické druţstvo vyhrálo 1. místo s velkým náskokem a za celoroční
Jan Vašek
práci si zaslouţeně odneslo ZLATO.
20
Mistrovství světa ve fotbale 2010
Mistrovství světa ve fotbale 2010 je 19. mistrovstvím pořádaným asociací FIFA.
Závěrečný turnaj, kam se muţské fotbalové národní týmy probojovali z kvalifikace, se
koná v období od 11. června do 11. července v Jihoafrické republice.
Místa konání
Hlavním městem, kde mistrovství světa probíhá, je Johannesburg. Dalšími městy, kde se
turnaj koná, jsou: Kapské město, Durban, Pretoria, Port Elizabeth, BloemFontein,
Nelspruit, Polokwane a Rustenburg.
Hrající národy
Na Mistrovství světa ve fotbale 2010 se konaly kvalifikace. Celkem bylo devět skupin
po šesti týmech. Česká republika dostala sousedy ze Slovenska, poté Slovinsko, Polsko,
Severní Irsko a San Marino. Postupovali vţdy první dva a Češi skončili na 3. místě. Takţe
jsme nikam nejeli.
Horcí kandidáti
Minulé Mistrovství světa v Německu ovládli Italové po penaltové přestřelce s Francouzi.
Letos se ale největšími kandidáty stávají mistři Evropy, tedy Španělé, a mistři světa
z roku 2002, tedy Brazilci. Hodně se očekává od Argentiny, Anglie a Holandska. Takţe
celkově je na tom nejlépe Evropa.
Znak a míč
Na kaţdý fotbalový turnaj si pořádající národ připravuje logo a míč. Na míč, který
dostal jméno Jabulani, si hodně hráčů stěţuje, ţe je prostě „hrozný“. Nejvíce si stěţují
brankáři. Míč můţe být špatný, jak popisuje Iker Casillas z Realu Mardid, nebo můţe být
perfektní a jenom brankáři si na něj stěţují, protoţe s ním dostanou hodně gólů.
Připravil David Pšeničný
Jabulani
21
Znak Mistrovství světa
ve fotbale 2010
Pohár pro vítěze
Exkurze do SOU Písek
Dne 27. května se 7. a 8. třída vydaly na exkurzi do Středního odborného učiliště a
Střední odborné školy v Písku. Jela s námi p.uč. Zieglerová a dali jsme si sraz v 7:45 hod
u Fipa. Tam uţ na nás čekal mikrobus. Nastoupili jsme a kolem 8. hodiny jsme vyjeli. Pan
řidič nás nejdříve zavezl podívat se na nějaký dům, kde pracovali zedníci, a poté jsme se
jiţ vydali do Písku. Tam jsme se šli podívat také na zedníky, kteří pracovali na domě.
Později jsme navštívili SOU, kde se učili sádrokartonáři. Tam nám ukázali sádrokarton,
třídy, kde se učí, a nějaké jejich fotky. Kdyţ jsme si vše prohlédli, jeli jsme kolem
desáté hodiny na poslední prohlídku. Bylo to do SOU a SOŠ Písek, kde jsme viděli hodně
našich bývalých spoluţáků, kteří chodili k nám na ZŠ, nebo hodně kamarádů. Tam nám
ukázali stroje, se kterými pracuje truhlář, ukázali nám i výrobky tesařů. Kolem poledne
jsme šli na oběd. Dostali jsme španělského ptáčka s rýţí, pití a zákusek. Oběd byl moc
dobrý. Kdyţ jsme dojedli, šli jsme se ještě podívat na automechaniky a autotroniky. Tam
jsme se koukli, jak vypadá zespodu auto, jaké mají učebny a dokonce jsme si mohli
zajezdit traktorem. Asi v půl druhé jsme měli všechno prohlédnuté, mikrobus nás naloţil
a vyjel směr Čimelice. Ve dvě hodiny jsme byli zase u Fipa a rozešli se domů. Někteří si
vybrali, co budou chtít dělat po ZŠ, ale někteří ne. Této exkurze se účastnili Dominik
Bína a Martin Kašák ze 7. třídy a Martin Nosek, David Pšeničný, Karel Hrabě, Jan
David Pšeničný
Bystřický a Jakub Vařenka z 8. třídy.
22
Od učitele nejen pro učitele
O čem by tak měl učitel pojednat koncem školního roku a téměř na konci svých sil?
O vysvědčení? O tom, jak je dobré mít prázdniny? O tom, jak to učitelům řada lidí
závidí? Nebo o něčem, co se školou vůbec nesouvisí? Třeba o volbách? No ono by se
stejně časem ukázalo, ţe všechno souvisí se vším, i ty volby se školou. Nová vláda a nový
parlament budou totiţ rozhodovat také o tom, kolik peněz se bude v příštích letech
dávat do školství, zda se v tomhle směru konečně dostaneme na evropský průměr, ale
třeba taky o tom, zda budeme platit školné.
S tím školným to není téma úplně k zahození, na jedné straně z toho sice máme
strach, uţ tak je těţké financovat pobyt ratolestí ve velkých městech, rozhodnou-li se
pro studium na vysoké či vyšší odborné škole, na druhé straně by to asi lecčemu
prospělo. Pamatuji si na Kanaďanku, která se mnou byla kdysi na jazykovém kurzu ve
Vídni. Učitel jednou zaspal a nedorazil na vyučování. Všichni byli celkem smíření se
situací, to se zkrátka stane, ţe člověk zaspí. Ona byla však rozhořčená, chtěla poţadovat
náhradu, nebo vrácení části peněz. Platila si totiţ kurz sama ze svého. Většina z nás byla
na měsíčním pobytu v rakouské metropoli díky stipendiu. A tak nám to bylo víc jedno,
kolik se toho vlastně naučíme. Zkouším si představit ţáky 9. třídy, kdyby si měli
v závěrečném ročníku platit školné. Jasně, je to nesmysl, povinná školní docházka je
devítiletá a tudíţ bezplatná. Ale teoreticky. Co kdyby. Myslíte si, ţe by se i tak chodili
někteří z nich do školy jen prospat, pohovořit s kamarády, zkrátka udrţovat společenské
kontakty? Nebo by chtěli za své peníze nějaké výsledky? Tedy za rodičovské peníze,
pochopitelně, v tom je ten problém. Asi by to zase bylo na rodičích…
V závěrečném čísle Školního zpravodaje z roku 2008 jsem si přečetla rozloučení
tehdejších deváťáků. „Uţ nejsme takové ty nesmělé dětičky… jdeme dál, takţe světe
jásej, přichází ti posila!!!“ Já bych to světu a republice a našemu kraji a obci moc přála i
letos. Protoţe to potřebují. A ať uţ to s tím školným dopadne jakkoliv, za všechno člověk
nějak platí. Nezáleţí na tom, zda je to dobré vzdělání, prestiţní zaměstnání nebo třeba
jen příjemné nicnedělání. Tak ať z toho všeho máte v ţivotě co nejvíc radosti i uţitku.
Jana Kubátová
23
Hudební ţánry - Punk
Hnutí punk bylo odpovědí na líbivé obličeje
dlouhovlasých hvězd popu, které se v polovině 70. let
přiblíţily Kristovu věku. Stali se z nich „nudní staří
páprdové“, uzurpující si místo na výsluní. Ironií bylo, ţe
právě tito hippiové nadělali tolik povyku kolem mládí.
Opět dozrál čas pro novou revoluci, která byla ostře
zaměřena proti všeobjímající lásce, touze souznít
s přírodou a heslům o mini. „Věk Vodnáře“ nenávratně
zmizel. Byla také jiná doba. Sedmdesátá léta byla
pondělkem s pěknou kocovinou po velkém flámu
šedesátých let. Stoupala nezaměstnanost, bombové
útoky ochromovaly ţivot, ekologové bili na poplach, lidé
se uchylovali k drogám, volným manţelstvím, bisexualitě,
k rozvodům a psychoterapii. Není divu, ţe vše nahrávalo
punkům a dodávalo to jejich nihilistickému pohledu na
budoucnost zdání důvěryhodnosti. O kulturním úpadku
vypovídal ţebříček hitparád. Šlágry od skupiny ABBA se
ocitly na prvním místě. Chyběly nové myšlenky, doba postrádala tvůrčí záblesk.
McLarenova rocková kapela Sex Pistols svým provokativně nezkrotným duchen přispěla
k profilování hnutí punk, právě tak jako Westwoodová svými modely. Westwoodová a McLaren
jsou pokládáni za duchovní rodiče punků. Ti skuteční však byli hippies, proti kterým pociťovali
zášť a nechuť. Ta je spojovala. Punkové zdaleka nepocházeli jen z chudinských čtvrtí, ale i ze
středních
vrstev
a
majetnějších
rodin.
Novináři a módní návrháři byli vţdy velkým nebezpečím pro spontánně zrozené pouliční
subkultury. V případě punků dokázali během několika málo měsíců degradovat jejich zdánlivě
nepřijatelnou anarchii v oblékání na stereotyp.
„Mediální punk“ se stal určitým druhem viru, který se
přenášel novinami, časopisy a televizními zprávami.
V avantgardních prodejnách v Londýně a Paříţi se jiţ v
roce 1977 nabízela nová móda „punk look“ běţným
spotřebitelům. Kalhoty s jednou nohavicí, sluneční
brýle s jedním sklem, zdravotní šněrovací boty, košile
s obojkovými límci, síťované vesty z motouzů, koţená
saka s cvočky. Rebelové ulice ke svému vlastnímu
zděšení přestali šokovat. Bláznivé barvy a jeţaté hlavy
se staly běţným jevem. Antimóda se proměnila v módu,
antikultura v oficiální kulturu. Bylo třeba hledat novou formu
protestu. Do razantních stop punků vešli s patřičnou dávkou
americké nostalgie cats (kříţenci rockerů s trampy), ois (z
poloviny skini, z poloviny punkové) se svými rasistickými
poznámkami, noví romantici, pozéři, kteří se oblékali pro zábavu,
a také mystikou posedlí gothové.
Kapely:
Sex Pistols
Houba
Malomocnost prázdnoty
Ramones
Exploited
Pipes And Pints…
Připravila K.Hospasková
24
lučkový
hovor
s třídními učitelkami deváté třídy
Jak dlouho jste byla naší třídní učtelkou?
Ivana Zieglerová: Asi rok a tři měsíce.
Martina Polívková: To je těţká otázka… Bez dvou měsíců je to pět let.
Byla jste spokojena s touto třídou?
Ivana Zieglerová: Nešla jsem do ničeho nového. Mám vás v hodinách od šesté třídy,
takţe jsem věděla, do čeho jdu. Jsem spokojená.
Martina Polívková: Byla jsem s vaší třídou spokojená, to rozhodně, a hlavně jste byli má
první třída a nezklamali jste mě.
Byl nějaký ţák, kterého jste si oblíbila, a naopak?
Ivana Zieglerová: Nemám to nijak vyhraněné. Není nikdo vyloţeně oblíbený, a asi ani
nikdo neoblíbený.
Martina Polívková: Já jsem si konkrétně oblíbila vás všechny, měla jsem vás moc ráda.
Taky jsem za vás bojovala, a ne jako za jednotlivce, ale za celý kolektiv.
Máte nějaké dobré či špatné vzpomínky?
Ivana Zieglerová: Špatné nemám, co by mně vyloţeně utkvělo v paměti. Dobré, tak
z loňského výletu na Mozolově, tam se mi opravdu moc líbilo. Takové ty kaţdodenní
problémy, to nejsou problémy, to se prostě musí vyřešit. Jestli ta špatná vzpomínka bude
teď, protoţe já tady bojuji uţ i o jogurty…☻(pozn.redakce: teď, tj. na posledním výletě
9. třídy)
Martina Polívková: Dobré vzpomínky mám s vámi z výletu, z hodin angličtiny, co jsem vás
měla. A špatné, na vás snad ani nejde mít.
25
Jak byste oznámkovala naši třídu jako celek?
Ivana Zieglerová: No asi dvojkou, nebo jedničky jste ☻
. Asi jedničky jste!
Martina Polívková: Jako celek jste byli pro mě nejlepší třída, měla jsem vás všechny
ráda, nebyl tam vůbec nikdo, koho bych ráda neměla, takţe jednička.
Máte pocit, ţe jste nás něco naučila?
Ivana Zieglerová: No někdy v matematice o tom pochybuji, ale kdyţ se dostaneme do
dobrého tempa, tak snad jo!☻
Martina Polívková: Já doufám, ţe jo☻
. A ukáţe se to hlavně na středních školách, aţ tam
přijdete, jestli jste si něco zapamatovali, a já doufám, ţe alespoň něco jo.
Ptaly se Karolína Hospasková a Andrea Krajíčková
My a naši domácí mazlíčkové - kočičky
Protoţe nám „šéfka“ školního zpravodaje paní učitelka Kubátová řekla, ţe můţeme
napsat cokoliv, rozhodla jsem se připravit článek o mém nejvíce oblíbeném domácím
mazlíčkovi. Tudíţ o mých kočičkách. Doma máme kocourka i kočičku. Kocourek se
jmenuje Zrzek a kočička Minda. Dříve jsme měli tři kočičky, ale bohuţel nám ta jedna
zemřela. Jmenovala se Micinka.
Jiţ od mého narození mám ke kočkám velkou úctu. Pokaţdé, kdyţ je mi nejhůř, dám si
Mindu na klín a mazlím se s ní. Její předení a radost z toho, ţe ji drbu za oušky, mi
dodává sebejistotu a dobrou náladu. Stejně i ostatní kočky dokáţou člověku zlepšit
náladu. Mně osobně se líbí všechna plemena, ale kdybych si musela vybrat jedno nebo
dvě, rozhodovala bych se mezi britskou a perskou kočkou. Tato plemena jsou nádherná,
náročná, ale drahá. S papíry původu jsou draţší neţ bez nich. My máme doma „pouliční
směs“, to znamená, ţe je to kočička bez papírů původu a je to kočička, která se narodila
smíšenému páru – volně pobíhajícím kočkám a kocourům.
Ke kočkám se váţou staré legendy a pověsti. Například: kdyţ vám přeběhne černá
kočka přes cestu, něco špatného se stane. Lidé si také černé kočky spojovali
s čarodějnicemi a zlem. Já si ve svém volném čase o kočičkách zjišťuji různé informace.
Mám tři encyklopedie o kočkách a dá se tam najít všechno. Od toho, jak si vybrat kočku,
jak se o ni starat, jak to chodí na výstavách, aţ po to, jaká existují plemena.
Vţdycky jsem kočičky milovala, miluju a budu milovat a nikdo mi v tom nikdy
Anna Klímová
nezabrání!!!
26
Anketa o domácích mazlíčcích
K článku My a naši domácí mazlíčkové jsem si připravila anketu. Chtěla jsem
se dozvědět něco jiného, neţ vím já. Proto jsem si připravila pár otázek pro
některé z nás. A tady jsou i s odpověďmi:
Jaký je tvůj nejoblíbenější domácí mazlíček?
Ondřej Bernartík: pejsek
Anna Doupníková: také pejsek
Tereza Orgoníková: kočička
Máš doma nějakého mazlíčka?
Ondra : Ano, psa.
Andulka: Ano, psa a kočku.
Terka: Dvě kočky.
Jakého mazlíčka bys chtěl/a a naopak nechtěl/a?
Ondra: Chtěl bych kočku a nechtěl asi hada.
Andulka: Chtěla bych chameleona a lva a nechtěla pavouka.
Připravila Anna Klímová
27
O týrání zvířat
Týrání zvířat, dnes celkem běţný pojem. Pořád ve zprávách nebo v novinách říkají,
nebo píší, ţe byla nalezena zvířata utýraná k smrti, nebo zvířata, která trpí hladem, ţijí
v hrozných podmínkách apod. Jenţe nejhorší je, ţe toto všechno se stává běţným, nikdo
uţ se nad tím nepozastaví a nechce se proti tomu postavit a začít bojovat. Jsou lidé,
kteří s tím chtějí hnout, ale pár lidí nestačí, na petice jsou potřeba miliony podpisů…
Petic na ochranu zvířat existuje mnoho a nemusíte je sloţitě hledat po internetu. Mnozí
z nás si také neuvědomují, ţe k týrání zvířat patří i porušování zákonů při poráţkách
koní, testování na zvířatech apod.
Určitě kaţdý uţ někdy četl o jatkách koní. Nebudu sem dávat hnusné fotky, na které
se můţete podívat na netu. Hodně lidí si myslí, ţe jsou „in“, kdyţ říkají, ţe jedli koňské
salámy a maso, píší megatrapné komentáře na stránky milovníkům koní apod. Jenţe pravý
opak je pravdou. Takové chování je hloupé a můţe to dělat jenom uboţák. Jatka koní jsou
sice vţdycky odporná, spousta krve atd., jenţe poráţky by měly probíhat podle zákona,
aby zvíře trpělo co nejméně, a tak se to opravdu neděje. Jen se podívejte na internet,
zadejte do vyhledávače týrání zvířat a prohlédněte si obrázky a videa. Jak se vám to
líbí? A jak se to asi líbí těm zvířatům? Dnes existuje mnoho stránek, kde se můţete
podívat na tyto hrůzné fotky, a existuje mnoho organizací, které se pokoušejí týrání
zvířat zabránit. Existuje mnoho petic, které se snaţí vše zastavit, ale zbytek je na
Tobě…
Na petici můţe rozhodnout i Tvůj podpis a záleţí jenom na Tobě, zda se rozhodneš
pomoci zvířatům a postavit se proti těm uboţákům, kteří píší trapné komentáře do skupin
milovníků zvířat. Tak na nic nečekej, jdi a pomoz…
Odkazy:
www.soszivotprokone.wz.cz/
- útulek pro nemocné koně a koně určené na jatka
www.stop-tyrani-zvirat.wbs.cz
– stránka proti týrání zvířat, najdete zde odkazy na petice
www.koniny.ic.cz/petice/
- odkazy na petice
28
Jana Kašparová ml.
Vtipy
Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: „Děti, kdopak ví, kolik je 1+2 ?“
Nikdo nic neříká. „Nemusíte se stydět přihlásit.“... „Opravdu nikdo neví?“ Přihlásí se malá
holčička: „Já nevím, kolik je 1+2, ale vím, ţe je to určitě stejně jako 2+1, jelikoţ sčítání
jest na tělese reálných čísel komutativní.“
V rámci školního výletu probíhá kurz seskoku padákem, a tak děti, jedno po druhém,
seskakují. Všechny naprosto v pohodě, aţ pak skáče Filípek. Vyskočí z letadla, zatáhne
za šňůrku, padák se neotevře, jenom se vysypou jogurty . Filípek se diví, ale nepanikaří, ví
totiţ, ţe má záloţní padák. Zatáhne za druhou šňůrku a zase se vysypou jen jogurty… Pak
začne horečnatě prohledávat kapsy, neví, co má dělat, aţ najde lísteček papíru a čte:
„Milý Filípku, babička Ti zase nabalila hodně Monte, abys měl něco pořádného k jídlu…“
Perličky
Jan Ţiţka uţíval šlechtický titul z Kalicha nebo … poháru.
Kterou kytku poznáš podle vůně? Párek.
Proč je kačer výrazně zbarvený a kachna tak nenápadná? Aby se obětoval.
Kdy a kde hrálo Osvobozené divadlo? V 18. stol. v obci Černý Vůl.
Který hudební skladatel skládal hudbu k hrám Osvobozeného divadla? Smetana.
Uveďte název alespoň jedné divadelní hry Osvobozeného divadla: Libuše.
František Hrubín je autorem rozsáhlé básnické skladby… Odyssea.
29
Loučí se 9. třída
Rok se s rokem sešel a stejně jako před 9 lety, kdy nám dávala paní učitelka naše první
vysvědčení, tak i letos dostaneme vysvědčení, tentokrát ale poslední na základní škole. Pokud
bych měla zalovit v paměti a zavzpomínat na mé první setkání se školou, vzpomenu si na zápis do
první třídy. Kdyţ jsem pak společně s ostatními prvňáčky nastoupila 1. září 2001 do první třídy,
těšila jsem se na svá první razítka a na svou první jedničku. Snad nejkrásnějším dnem v první
třídě byl den, kdy jsme dostali první vysvědčení, většinou velkou jedničku. Jenţe roky plynuly a
vedle jedniček se na vysvědčeních objevovaly i dvojky, trojky atd. Společně s báječným
kolektivem jsme rostli, stávali se chytřejšími, jezdili na výlety.
Jak léta ubíhala, končil první stupeň a začínal druhý, přibývaly nové předměty a noví spoluţáci.
Nestihli jsme se ani rozkoukat a uţ tu byla 9. třída. To byl asi nejtěţší rok, který jsme ve škole
zaţili. Čekalo nás rozhodnutí, na kterou školu se máme přihlásit. Dost nám v tom pomohla a
ulehčila nám rozhodování paní učitelka Zieglerová. Po čekání, zda se dostaneme na tu či onu školu,
na kterou jsme se přihlásili, se nám ulevilo, kdyţ se všem ve schránkách objevilo rozhodnutí o
přijetí.
A proto chci touto cestou moc poděkovat všem učitelům, včetně paní učitelky Polívkové, která
se během těch skoro 5 let, co jsme ji měli za třídní učitelku, stihla vdát a mít Adélku=D,
spoluţákům i rodičům za pomoc a trpělivost, kterou s námi museli mít celých devět let. I oni jsou
rádi jako my, ţe se nám to všem tak podařilo.
Za 9. třídu Andrea Krajíčková
Za redakci:
L. Fialová, N. Janešová, J. Kašparová ml., A. Klímová, V. Mastný, K. Hrabě, D. Pšeničný,
K. Hospasková, T. Končická, A. Krajíčková, G. Pánková, J. Kubátová, J. Kubát
Autor titulní strany: Olga Vilímová
30
Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.