Tomáš Mach – Se svými houslemi projel půl světa

Tomáš Mach – Se svými houslemi projel půl světa
JIRKOV (tos) – Nebývá obvyklé, aby si člověk budoucí povolání vybíral ještě dřív, než se naučí obstojně slabikovat. Přesto se takové věci stávají ­ životní dráhu devětadvacetiletého houslisty Tomáše Macha z Jirkova předznamenalo jedno osudové setkání v trampském srubu El Paso, kam jezdíval s rodiči. Byly mu tenkrát čtyři roky. „ Viděl jsem tam prvního houslistu v životě a byl jsem naprosto unešen,“ vzpomíná absolvent teplické konzervatoře, který už s hudebním nástrojem stihl procestoval půl světa. Oním houslistou byl Aleš Holub z pražské kapely Chomouti. „ Dodnes si pamatuji, jak nechal housle ležet na stole a já se k nim pomalu blížil. Pak jsem je opatrně vzal a dal si je pod bradu. S nataženou rukou jsem dosáhl přesně na konec jejich těla, tak byly v porovnání se mnou velké,“ vypráví Tomáš. Tomáš Mach jako hostující sólista Severočeské filharmonie Teplice. Foto: Emil MODER První housličky dostal v sedmi letech, kdy také začal chodit do přípravky jirkovské lidové školy umění. Tou prošel s výtečnými výsledky a mířil na konzervatoř. Jenže začal pochybovat o svých schopnostech, a tak se k překvapení všech rozhodl pro zcela prozaické povolání: Přihlásil se na Železniční učiliště v Chomutově. „ Chodil jsem tam půl roku a pak mi svitlo,“ popisuje. V poslední možný den podal přihlášku na konzervatoř a když se dozvěděl, že je přijat, s kariérou železničáře se rozloučil. Nebyl to jediný trochu divočejší obrat v jeho životě. V předposledním ročníku školy se rozhodl přerušit studium a odjel na rok do Ameriky. Agentura, která mu slíbila zaměstnání v Kanadě, ale selhala.
Tomáš si nakonec v New Yorku na vlastní pěst sehnal místo řidiče u jedné ze zámožných rodin. Jednou ve městě zašel na koncert proslulého hráče na pětistrunné banjo Tony Trischky a skupiny Skyline s neméně proslulým houslistou Mattem Glaserem. Slovo dalo slovo a když se Američan dozvěděl, že snem mladého Čecha je studovat na prestižní hudební škole Berklee College of Music, se slovy „Tak tam za mnou někdy zaskoč“ mu podal vizitku na níž stálo: Matt Glaser, vedoucí smyčcové katedry. Uznávaný hráč nemluvil do větru a opravdu českému studentovi poskytl několik lekcí. Do Čech se Tomáš Mach vrátil s cílem pokračovat na Berklee v řádném studiu. Podařilo se mu sice získat stipendium, ale ze studií z různých důvodů nakonec sešlo. Tomáš v roce 1997 s vyznamenáním dokončil konzervatoř a nastoupil na civilní službu, kterou jako první člověk absolvoval v roli houslisty Severočeské filharmonie Teplice. Po „vojně“ vyhrál konkurs do orchestru Melody Makers Ondřeje Havelky, ale záhy zjistil, že účinkování v big bandu není jeho parketou. Jako několikrát v životě mu pomohla náhoda ­ kolega z orcherstru mu přepustil nabídku stát se členem Bangkok Symphony Orchestra a vyučovat v Thajsku hru na housle. V Bangkoku strávil dva roky. Jak tvrdí, zážitků z exotické metropole má spousty, ale obtížně se vyprávějí, protože rozdíly mezi Evropou a Asií jsou tak propastné, že našinec historkám stěží porozumí. “ Přiletíte do Čech a povídáte: Člověče, včera mě na ulici málem zašlápl slon. A kamarád na vás nechápavě kouká, protože neví, že celý Bangkok je šedivý a slon taky, takže se dá v šeru snadno přehlédnout. Jen vzadu na ocasu má připevněnou odrazku nebo blikačku, jakou u nás používají cyklisté. Opravdu se to těžko vysvětluje.“ Domů se Tomáš Mach vrátil vloni na Vánoce. Od té doby je na volné noze a vystupuje převážně jako sólista. Označení virtuos se brání ­ virtuosové prý na housle hrají daleko lépe než on. Rád by založil kapelu, která by hrála jeho skladby. Ty charakterizuje jako klasickou hudbu s jazzovými a bluegrassovými figurami. „ Snažím se je psát tak, aby byly vkusné a vtipné. Ale spoluhráči se těžko shánějí, protože většina muzikantů dnes jde po kšeftech, za které dostanou peníze a nemusejí moc zkoušet.“ Za svůj největší úspěch považuje možnost nahrát desku s americkým banjistou Bélou Fleckem, který je za oceánem opravdovým hudebním pojmem. „ I když jsme se ve studiu nesešli, Béla ve svých sólech převzal několik mých nápadů. To mě potěšilo,“ říká houslista. Stejně si považuje i koncertního turné s Tony Trischkou po Estonsku. Byl to prý zážitek, na jaký se nezapomíná. Co pro Tomáše Macha hudba znamená? „ Neumím si představit, že bych musel dělat něco jiného, je to můj životní styl. Můžu hrát od rána do večera a vůbec mi to nevadí. Muzika je můj život,“ odpovídá.
Deník Směr ­ 31.7.2004 Třicetiletý absolvent teplické konzervatoře toho za svoji dosavadní kariéru stihl celkem dost. Dva roky byl členem symfonického orchestru v thajském Bankonku. Předtím studoval prestižní Berklee College v USA. Vystupoval se Severočeskou filharmonií i s Melody Makers Ondřeje Havelky. J aký je r ozdíl v tom, co se dá v hudbě naučit v Čechách a v Amer ice? „ Berklee je škola zaměřená na moderní hudební styly, takže se tam vážná hudba učí jen okrajově. Její výhoda je to, že tam učí ty největší hvězdy, ke kterým tady vzhlížíme. Ty je tam možné vidět na semináři“ . V Amer ice jsi koncer toval s banjistou Tony Tr ischkou, kter ý takovou hvězdou je. J e tam pr o nové muzikanty obtížné dostat se mezi etablované hudebníky? „ Nesmírně. A to nejen pro nás, ale i pro samotné Američany. Je to stále tvrdší chleba. I opravdoví umělci mají problémy a koncertují jen málo. Vzpomínám si, že jsem jednou byl v jazzklubu na Broadway, kde hrálo výborné jazzové trio. Vybírali do klobouku. Když jsem se vrátil domů, náhodou jsem zjistil, že šlo o muzikanty, kteří tu byli na Jazzových dnech jako hvězdy. V Americe hrají v zaplivané hospodě, kde nejsou ani ubrusy“ . J ak se povedlo pr osadit tobě, když je to tak těžké? „ Nemyslím si, že jsem se nějak moc prosadil. Při studiu v Teplicích jsem se věnoval bluegrassu, americké akustické countryové hudbě. Tehdy se mi podařilo dostat se do kontaktu s naší elitou v téhle branži. Natočili jsme pár desek, které se dobře prodávaly i v Americe. Přes ně se potom navázaly kontakty třeba s italským kytaristou Bepem Gambetou nebo s Tonym Trischkou, který je v bluegrassu legenda. Měl jsem to štěstí udělat s nimi pár hezkých projektů“. Dva r oky jsi byl členem Bangkok Smyphony Or chestr a a učil jsi na thajské hudební škole. Byl to exotický zážitek? „ Samozřejmě, je to země, kde je pro nás všechno úplně naruby. Člověk se hlavně nesmí snažit to pochopit. Je to hezký zážitek a určitě velká zkušenost, ale nejsem ten, kdo by tam mohl žít. Po dvou letech jsem toho měl plné zuby, tak jsem jel domů na knedlíky a na pivo“ . J ak se absolvent teplické konzer vatoř e dostane do Bangkoku? „Zase přes známé. Kamarád tam před pár lety učil. Pořád do Thajska jezdí a jednou dostal nabídku, jestli tam nechce v učení pokračovat. Nechtěl, a tak to přehrál na mě“. Vedle klasiky hr aješ bluegr ass a nějakou dobu jsi také vystupoval s Melody maker s Ondř eje Havelky. Pokoušíš se touhle muzikou vážnou hudbu nějak obohatit? „ Na světě je spousta houslistů, kteří více či méně vkusně popularizují klasickou hudbu. Já se nesnažím hrát Bacha tak moderně, aby na to přišli lidi z diskoték. Taky si myslím , že nejsem ten, kdo by mohl zářit na jevišti jako klasická houslová hvězda. Zároveň mám moc rád jazz, ale nemůžu o sobě říct, že bych byl jazzman. Trochu komponuju. Snažím se psát tak, aby to bylo alespoň trochu zajímavé a vtipné. Hraju třeba klasickým způsobem, ale snažím se to obohatit nějakým vtípkem, který by byl vkusný a neurazil ani jazzmany ani klasiky“. Co na to př íznivci klasiky ř íkají? „Zatím mám kladné ohlasy“.