časopis lešenář č. 5 ve formátu pdf

NEPRAVIDELNÝ BULLETIN
Českomoravské komory lešenářů, o.s.
č 5/2011
EDITORIAL
Vážení a milí čtenáři, kolegové
Skončila zima a dostává se Vám do ruky 5. číslo odborného časopisu LEŠENÁŘ, který je vydáván
Českomoravskou komorou lešenářů. Naší snahou je i nadále vydávat časopis minimálně dvakrát do
roka, a to vždy před Stavebním veletrhem Brno a Stavebním veletrhem FOR ARCH v Praze. Letos
bohužel s malým skluzem.
Toto číslo vychází opět v omezeném nákladu 400 výtisků. Časopis je určen pro členskou základnu
komory, jejich partnery, zaměstnance a partnery ČMKL.
V 1. a 2. čísle jsem na tomto místě deklaroval nespokojenost nad nezájmem firem spolupracovat
s týmem, který se podílí na vydávání časopisu. Ve 3. čísle jsem uváděl, že došlo k malinkému zlepšení. Pro 4. číslo jsme byli, vzhledem k velkému zájmu o vydání článku, nuceni některé příspěvky
zkrátit. Při přípravě tohoto čísla jsme opět neměli problémy s naplněním obsahu. Dokonce jsme museli zmenšit prostor pro inzerci.
Jako v číslech minulých, musím i nyní napsat, že si velice vážím toho, že se v dnešní uspěchané
době najdou kolegové, kteří zahodí za hlavu pracovní a osobní problémy, sednou si k počítači a napíší
příspěvek do časopisu.
A kam se dere česká ekonomika? Nejoptimističtější je v Česku ministerstvo financí. To postavilo návrh státního rozpočtu na rok 2011 na předpokládaném růstu HDP ve výši 2,3 procenta. V říjnové prognóze se toto číslo snížilo na dvě procenta. Důvodem je dopad úsporných opatření vlády.
Ta by měla podle propočtů analytiků Raiffeisenbank snížit tempo růstu ekonomiky o 0,8 procentního bodu. Jinými slovy, kdyby vláda nešetřila,
rostlo by podle ministerstva financí HDP až o 2,8 procenta.
Takové předpoklady jsou podle ČNB, odborů, HK ČR a některých analytiků příliš optimistické. Česká národní banka předpovídá růst o 1,2
procenta. Odboráři hovoří dokonce o stagnaci. Analytici Raiffeisenbank se kloní k číslu 1,5 procenta. Hospodářská komora rovněž odhaduje růst
pod dvě procenta. Všichni svorně tvrdí, že kromě zpomalení v zahraničí bude Česko brzdit šetření státu a spotřeba domácností. Jsem nezměrný
optimista, proto věřím, že manažeři lešenářských firem udělají maximum, aby dopady hospodářského vývoje, ať už bude jakýkoliv, dosáhly snesitelné meze.
V předchozích číslech jsem na tomto místě vyzdvihoval výkony Martiny Sáblíkové či zisk titulu našeho národního mužstva na MS v hokeji.
I v právě skončivší sezóně byla naše fenomenální rychlobruslařka výborná, Martina si 22.prosince 2010 již po třetí převzala křišťálovou korunu
pro vítěze v ankety „Sportovec roku“. Hokejisté na své MS teprve čekají, fotbalisté se již „propracovali“ do 4.desítky na světě. Proto jako bývalý
házenkář nemohu nenapsat, že Česko má pro rok 2010 nejlepšího házenkáře na světě. Filip Jícha byl vyhlášen v polovině ledna 2011 ve Švédsku,
kde se konalo mistrovství světa bez účasti českého národního týmu. Jeho úspěchy jsou grandiózní, posuďte sami :
- nejlepší střelec, člen All-stars týmu a nejužitečnější hráč na ME 2010
- vítěz Ligy mistrů s Kielem 2010, finalista 2008, 2009, vítěz EHF Champions Trophy 2007
- nejlepší střelec Ligy mistrů 2009 a 2010, německý šampión z let 2008, 2009, 2010
- vítěz Německého poháru 2008, 2009, nejužitečnější hráč německé Bundesligy 2010
- Nejlepší hráč Německa a Česka v roce 2009, 6.místo v anketě Sportovec roku ČR 2010
Na závěr Vám všem přeji nejen příjemné posezení nad stránkami nového čísla časopisu, ale i mnoho úspěchů v profesní kariéře a osobním životě.
Zdeněk Picek
Zástupce šéfredaktora
OBSAH
www.komoralesenaru.cz
Duben 2011
Vychází nepravidelně dvakrát
ročně
Vydavatel :
ČMKL, o.s.
Činnost Českomoravské komory lešenářů o.s.
Zasedání Evropské unie lešenářských organizací
Lešení pro realizaci objektu River Park Bratislava
Nové možnosti s tradičním lešením HAKI
Od historie po současnost I. díl
Národní knihovna ČR – Klementinum a lešení FOX
Provizorní kluziště
Lešení ke chladící věži
Stavební výtah GEDA 200 Z
Zřícení zdiva a následná havárie lešení
Kotvení dočasných stavebních konstrukcí
Reklamní pylon a pracovní lávka
Jak ochránit lešení na stavbě před krádeží?
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
str.
2
3
4
6
8
12
14
16
17
18
20
22
24
str
str
str
str
str
str
str
str
str
5
7
13
14
15
15
21
25
25
Šéfredaktor :
Ing. Petr Veverka, tel. 602 309 325
Zástupce šéfredaktora :
Zdeněk Picek, tel. 720 203 495
Redakce a inzerce :
Michaela Veverková,
tel.233 378 351
str. 3
str. 4
str. 6
str. 8
str. 12
str. 14
str. 16
str. 17
str. 18
str. 20
str.22
str. 24
Grafické zpracování :
ROZI STUDIO, Litvínov
Adresa redakce :
Českomoravská komora lešenářů o.s.
Milady Horákové 28
170 00 Praha 7
Tel./fax.: 233 378 351
[email protected]
Redakční rada:
Ing. Svatopluk Vlasák
Ing. Karel Škréta
Ing. Milan Veverka
Ing. František Zvěřina
Tisk:
Tiskárna K&B Most
Příspěvky označené jménem autora se
nemusí vždy nutně shodovat s míněním redakce.
Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
Vyhrazujeme si právo na redakční
zpracování rukopisů a dopisů od
čtenářů.
INZERENTI
Harsco Infrastrukture CZ s.r.o
HAKI a.s
Coleman S.I., a.s.,
PKL servis s.r.o.
LAVEL MB,s.r.o.
Jan Husák - KOVOVÝROBA
Českomoravská komora lešenářů, o.s.
GP-mont s.r.o.
ALFEKO s.r.o.
NEPRODEJNÉ:
1
Českomoravská komora lešenářů, Milady Horákové 28, 170 00 Praha 7
tel.: 233 378 351, mobil.: 720 203 495
www.komoralesenaru.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie:
Zdeněk Picek
Archiv ČMKL
Tento článek přináší malé ohlédnutí za činností Českomoravské komory lešenářů v
roce 2010 a v 1.čtvrtletí roku 2011.
Činnost Českomoravské komory lešenářů, o.s.
Komora sdružuje k 24.3.2011 77 obchodníků, dodavatelů dočasných stavebních konstrukcí a expertů z 11 krajů ČR.
Celková a přehledná rekapitulace činnosti
komory od jejího založení byla prezentována
ve všech předchozích číslech časopisu.
V lednu a únoru 2010 proběhly kurzy pro
OZO I. Dva základní kurzy o celkovém počtu
absolventů 28 a jeden opakovací s 27 absolventy.
V dubnu proběhl ve Slavkově u Brna kurz
modulu D, který je určen pro OZO v prevenci
rizik.
Nosným pilířem činnosti ČMKL v roce 2010
byly jednoznačně úkony, které vyplývají ze
zapojení se do
projektu „Posílení konkurenceschopnosti osob
a organizací v Libereckém kraji podnikajících
v oblasti dočasných stavebních konstrukcí prostřednictvím rozvoje nabídky programů dalšího
vzdělávání“, registrační číslo : CZ.1.07/3.2.01/
01.0024. Práce na projektu byly zahájeny
1.5.2010. Příjemcem dotace je Centrum vzdělanosti Libereckého kraje,o.s. Partnerem na
projektu vedle ČMKL je Střední škola strojní,
stavební a dopravní, Liberec II, Truhlářská
360/3, příspěvková organizace.
Cílem je dosáhnout vzdělávací nabídky směřující ke zvýšení konkurenceschopnosti jednotlivců i firem a především navázat na potřeby
zaměstnavatelů nebo
jiných
relevantních
sociálních
partnerů
podle jejich
konkrétních potřeb.
V
rámci
tvorby vzdělávacích programů bylo provedeno pilotní odzkoušení modulu A1, kterého se zúčastnilo 11
zaměstnanců členských firem ČMKL. Modulů
B se zúčastnilo 36 lešenářů ze 70% z řad firem
ČMKL. Kurzu C se zúčastnilo 11 techniků firmy Brex. S firmou Brex se vstup do ČMKL
projednává. V říjnu 2010 byl zahájen kurz pro
OZO II.stupně, který vyvrcholil ve dnech 6.7.4.2011 závěrečnými zkouškami. Počet úspěšných absolventů nebyl do uzávěrky tohoto čísla
znám.
Za značnou osobní angažovanost při přípravě a realizaci všech kurzů patří dík celému lek-
torskému sboru. Za všechny jen několik jmen
– Ing.Svatopluk Vlasák, Ing.Karel Škréta, Ing.
Martin Vlasák, Dr.Ing.Jakub Doleš a Ing.František Zvěřina.
Vzdělávací programy svými obsahy navazují
na NV č. 362/2005 Sb., zejména stanovením
požadavků na vzdělávání odborně způsobilých osob, pracovníků provádějících montáž
a demontáž a uživatelů dočasných stavebních
konstrukcí.
Důvodem k realizaci projektu je ta skutečnost, že NV č. 362/2005 Sb., (převzaté požadavky evropské směrnice č. 2001/45/ES)
nestanovuje požadavky na vzdělávání lešenářů a v České republice v současné době žádný navazující zpřesňující předpis neexistuje.
O rozsahu, obsahu a četnosti školeni rozhoduje
zaměstnavatel, stejně jako o způsobu ověřování znalostí a vedení dokumentace o školeni. To
může mít za následek značný pokles odbornosti
u lešenářů i uživatelů lešení a následkem může
být zvýšení počtu úrazů.
Vzhledem k zahájení prací na projektu byla
v květnu 2010 do salónku hotelu Chvalská
Tvrz svolána porada pracovní skupiny. Tohoto
jednání se zúčastnili zástupci CVLK, Střední
školy SSaD Liberec představenstvo ČMKL,
Dr.Ing. Jakub Dolejš ¬– odborný asistent Katedry ocelových a dřevěných konstrukcí ČVUT
v Praze, zástupci firem Harsco Infrastructure
CZ s.r.o. a PERI CZ s.r.o.
Hlavním bodem jednání bylo sjednocení obsahové náplně kurzů jednotlivých modulů.
Společná schůze představenstva a dozorčí rady Českomoravské komory lešenářů dne
27.10.2010 schválila začlenění „Odborně způsobilých osob pro dočasné stavební konstrukce“ do vytvářeného systému dílčích kvalifikací
ve smyslu Zákona č.179/2006 Sb. Představenstvo okamžitě přijalo potřebné kroky, které se
projevily jmenováním Ing.Karla Škréty do sektorové rady HK ČR.
Ve dnech 29.11.-30.11.2010 proběhl tradiční
odborný seminář v Ledči nad Sázavou, který je
pořádaný pod záštitou Technické normalizační
komise č.92 a ČMKL. Program semináře byl
vzhledem ke zrušení normy 73 0035 a jejímu
nahrazení EUROKÓDY s přísnějšími požadavky na posuzování doplněn o tuto problematiku.
Leden a únor tohoto roku byl opět ve znamení kurzů pro OZO I.stupně. Dvoutýdenního
základního kurzu se zúčastnilo 13 účastníků
a jednotýdenního opakovacího se zúčastnilo 11
účastníků.
Vzhledem k zájmu odborné veřejnosti byl na
duben 2011 vypsán další opakovací seminář.
2
Dne 24.3.2011 proběhla v hotelu Chvalská
Tvrz již 4.VH. Valná hromada zvolila veřej-
nou volbou představenstvo a dozorčí radu pro
období 2011-12. Představenstvo v tomto období bude pracovat ve složení: Zdeněk Picek,
Ing. Svatopluk Vlasák, Ing. Karel Škréta,
Ing. František Zvěřina, Jan Strakoš. Dozorčí rada bude pracovat ve složení Ing. Miroslav Holík, Ing. Petr Veselý, Ing. Ivan Vacek,
Ing. Milan Cahyna a Ing. Ivan Kunst,CSc. VH
schválila změnu stanov, zprávu o hospodaření
za rok 2010, zprávu o činnosti a rámcový plán
činnosti na rok 2011.
Českomoravská komora lešenářů, Milady Horákové 28, 170 00 Praha 7
tel.: 233 378 351
www.komoralesenaru.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie:
Ing. Karel Škréta
Archiv ČMKL
V říjnu roku 2010 se v Londýně konalo zasedání Evropské unie lešenářských organizací
UEG), jejímž členem je i Českomoravská komora lešenářů.
Zasedání Evropské unie lešenářských organizací
Jednání se též zúčastnila delegace ČMKL ve
složení Ing. Vlasák, Ing. Veselý a Ing. Škréta.
UEG byla založena v roce 2008 v Postupimi
a jejími členy jsou reprezentanti lešenářských organizací z Německa, Nizozemska, Polska, Spojeného království a Švýcarska. Zasedání v roce
2009 se konalo v polské Varšavě a jeho předmětem byly především diskuse o návrhu loga nové
organizace a dalším programu práce. Byly založeny odborné pracovní skupiny, které by se měly
zabývat technickými otázkami a problematikou
sjednocování právních požadavků a předpisů.
Teprve rok 2010 znamenal zahájení konkrétních činností. Pracovní skupina se sešla v srpnu.
Tématem bylo porovnání požadavků na normy,
předpisy i požadavky na kvalifikaci v jednotlivých zemích. Byly zpracovány tabulky, do nichž
měli zástupci členských zemí vyplnit potřebné
informace, na jejichž základě by bylo možno
formulovat sjednocující požadavky a případně
i ovlivňovat tvorbu příslušných předpisů v EU.
Na londýnském jednání byly vyplněné tabulky krátce prezentovány, práce s nimi by měla být
úkolem pracovních skupin. Dotazy se týkaly několika oblastí.
V prvním okruhu byly shromážděny dotazy,
týkající se zajištění pracovní bezpečnosti. Jednalo
se např. o používané lešeňové systémy, výšku, od
které je potřeba se jistit při montáži, přípustnou
velikost vnitřní mezery mezi fasádou a podlahou
lešení, řešení přístupů a zajištění při práci. Dále
se zjišťovaly nároky na technickou dokumentaci
lešení, zatížení a statický výpočet a také požadavky na zkoušení a označování lešení.
Další okruh dotazů se týkal používaných předpisů, nařízení, norem a dalších pravidel, která
se v jednotlivých zemích uplatňují. Přestože je
vydána řada evropských norem, které jsou používány jednotně, existují paralelně v jednotlivých
zemích národní normy, jejichž požadavky jsou
zdrojem nejrůznějších odlišností . Také chybějící evropská směrnice způsobuje, že je nutno
uplatňovat národní předpisy, jejichž shoda není
zajištěna a nelze ji koordinovat. To má za následek například nemožnost vystavení evropského
certifikátu pro lešení.
V diskusi k předpisům, které jsou používány
v jednotlivých zemích, bylo navrženo, aby byly
zpřístupněny jejich plné texty, byť pouze v národních jazycích příslušného státu. To by mohlo
přispět k vyšší informovanosti zájemců o požadavky uplatňované v různých zemích.
Na jednání byla diskutována také otázka kvalifikace. V členských zemích UEG se velmi liší jak
požadavky na kvalifikaci lešenářů, tak na možnosti jejich vzdělávání. Česká republika, kde je
vše svěřeno do pravomoci zaměstnavatele, je výjimkou. Obecně lze říci, že žádná z dalších zemí
neřeší požadavky na kvalifikaci pouze zavedením
směrnice 2001/45/EHS, ale vždy jsou doplněny
systémem národních požadavků a předpisů, někdy uplatňované v několika úrovních. Tyto požadavky na vzdělávání například v UK nejsou
obecně závazné, vyplývají však z členství lešenářských organizací v národní organizaci. Kvalifikační systém používaný v UK je jinak velmi
propracovaný a byl předmětem samostatné prezentace.
Viceprezident pro techniku pan Martin Angele
ze Švýcarska pak jako oblasti, kterými by se UEG
měla zabývat v roce 2011, označil:
• technické požadavky na lešení;
• postupy pro bezpečnou montáž lešení;
• požadavky na osoby montující lešení.
Česká delegace doporučila užší spolupráci
s normalizační komisí CEN/TC 53, kde mají hlasy zástupců ze zemí UEG značnou váhu. Bylo by
možno navrhnout zpracování zprávy CEN (CEN
Report), která by obsahovala dohodnuté sjednocující parametry.
Na jednání v Londýně bylo rovněž voleno prezidium UEG. Byli navrženi a zvoleni tito kandidáti:
Prezident:
Jacek Bińkowski (PL)
3
Viceprezident pro techniku:
Martin Angele (CH)
Viceprezident pro právo:
Kevin Movatt (GB)
Vedení UEG tedy pokračuje v původním složení. Jako generální sekretář byl potvrzen pan
Lothar Bünder.
Byla projednána také finanční situace. Pan
Bünder přednesl informaci o hospodaření za roky
2009 a 2010. Tato zpráva byla schválena. Pro
rok 2011 jsou navrženy zvýšené náklady, které
by se neměly promítnout do zvýšení příspěvku.
Řešením by mohlo být přijetí dalších členů, což
je také jeden z úkolů, na němž se zakládající členové UEG shodli.
Zástupci členských zemí UEG byli vyzváni,
aby odhadli, jaký podíl lešenářských firem ve své
zemi reprezentují. Výsledný součet, který zřejmě
nebude zanedbatelný, by měl sloužit jako argument při dalších jednáních na evropské úrovni
a posílit tak budoucí pozici UEG.
Českomoravská komora lešenářů hodnotí zatím
přínos své účasti v UEG střízlivě. Ostatní členské
organizace mají delší tradici, jsou ekonomicky
silnější, nemají většinou zájem o rychlé změny,
ale spíše mapují evropský prostor. Diskuse vedené v rámci ČMKL doporučují využít rok 2011 pro
formulaci českých zájmů a návrh cílů a postupů,
které by vedly ke konkrétním výsledkům v relativně krátké době. Pokud se tento záměr nepodaří
prosadit, měla by ČMKL uvažovat o svém setrvání v UEG v dalších letech.
V Londýně, stejně jako v našich městech, na
ulicích můžete vidět spoustu lešení. Zde je příklad zaznamenaný během zasedání.
Harsco Infrastrukture CZ s.r.o., Bečovská 939, 104 00 Praha 10
tel.: 272 101 572; fax.: 272 101 530
www.harsco-i.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Ing. Peter KucharíkArchiv autora
Umístění multifunkčního komplexu River Park do stísněného prostoru mezi řekou Dunaj a
dvouproudovou cestou na Nábřeží armádního generála Ludvíka Svobody kladlo na dodavatele lešenářských a stavebních prací některé mimořádné požadavky.
Lešení pro realizaci objektu River Park Bratislava
Tyto
požadavky
na
dodavatele
lešenářských prací vyplývaly ze snahy
investora maximálně využít daný prostor
a přitom neomezit pohyb vozidel na
hlavní komunikaci vedoucí podél stavby
a ani funkčnost promenády na dunajském
nábřeží. Z tohoto zadání tedy vyplynula
některá atypická technická řešení při stavbě
lešení. A to jak nad hlavní cestou, tak také
nad chodníkem a cyklistickou trasou.
Vysunuté lešení na objektu River
House
Prodloužený objekt, zčásti vysunutý
nad hladinu Dunaje na jedné straně a nad
trolejové vedení na Nábřeží armádního
generála Ludvíka Svobody na straně
druhé, nazvali architekti River House,
jehož
nepravidelný
tvar
dostatečně
prověřil schopnost stavět lešení k fasádám
takovýchto budov.
Každá stropní deska v 9-ti podlažním
objektu vysokém 40 m a dlouhém 100 m
byla půdorysně rozdílná, a navíc ukončena
v bytové části objektu balkónovou římsou
s komplikovaným oplechováním. Proto se
v těchto místech použilo konzolové lešení
zatímco u balkónů speciální rozepřené lešení
s vysunutými podlahami mimo půdorys
objektu. První kotvení lešení v úrovni
stropní desky na úroveň +8 m představovalo
vybočení od běžných typizovaných řešení.
Obr. 1
Obr. 2
se rámy lešení upevnily šikmo vedenou
kotevní trubkou.
Severní konec
Na severním konci objektu zasahovala
konstrukce fasády nad rušnou komunikaci
a tudíž se daly patky lešení postavit až nad
úroveň trolejového vedení.
Řešením bylo použití pomocné prostorové
Obr. 3
Trojnásobné vysunuté lešení
Trojnásobně vysunuté fasádní rámové
lešení se nasadilo na montáž nosného roštu
a samotného oplechování balkónových
říms (obr. 1). Vzhledem k zákazu běžného
kotvení do svislých konstrukcí se musela
použít rozpěrná stojka upevněná do stropu
a podlahy kotevními šrouby. Síly vznikající
vlivem zatížení pracovníků a materiálu
přenášela do podlahy šikmá vzpěra.
V některých případech, když situace
neumožňovala použít ani rozpěrnou kotvu,
konstrukce ze systému Cuplok, která
umožnila vysunout ocelové nosníky HEA
180 (obr. 2) nad průjezdný profil cesty.
Na soustavě těchto nosníků s vytvořeným
pomocným roštem se potom postavilo
fasádní rámové lešení vysoké 35 m, které
důsledně obkreslovalo zaoblený půdorys
severní části objektu River House.
Zatížení, které vyvolalo lešení postavené
Obr. 4
4
na ocelových profilech, se přenášelo do
podloží a nejbližší stropní desky. V této
situaci bylo nevyhnutelné ověřit, zda se
zatížením nezpůsobí nepřípustné napětí
v betonové stropní desce, o kterou byla
prostorová konstrukce lešení zapřená.
Jižní konec
Jižní konec objektu zasahuje 15m nad
hladinu Dunaje v šířce asi 25m. Lešení
na montáž oplechování balkónových říms
a podhledů na stropní desce se založilo
na skalnatém protipovodňovém zpevnění
břehu Dunaje. Prostor se využil jen částečně
s ohledem na výšku hladiny 100leté vody,
která by mohla navržené lešení vážně
ohrozit, pokud by bylo postavené v celém
rozsahu.
Proto se prostorové lešení založilo jen
v délce 5m na břehu a zbylých 10m se
postupně vysouvalo nad hladinu řeky (obr.
3 a 4).
Pracovní výška lešení byla 15 m a při
zvoleném statickém návrhu osové síly
v šikmých vzpěrách dosahovala přibližně
hodnoty 18kN. Tyto osové síly se
bezpečně přenášely lešenářskou trubkou
o rozměrech 48,6x3,2 mm. Problém nastal
v případě spojek, protože lešenářská spojka
s únosností 16kN není běžnou součástí
sortimentu lešenářských firem a nejbližší
únosnost kovaných spojek je okolo 10kN.
Proto se použila dvojice spojek.
Celá konstrukce lešení se mohla kotvit
pouze o část protipovodňového zdiva, proto
se připevnila ke dvěma podpěrným pilířům
objektu. Vodorovné ztužení se realizovalo
Obr. 5
5
dvakrát po výšce konstrukce.
Objekt F-apartmány
Nejvyšší objekt komplexu River Park se
nachází směrem k centru města a plynule
stoupá od Dunaje směrem k Hradnímu
vrchu až do výšky 53 m.
Velká část jeho zasklené fasády pokračuje
svým půdorysem nad oblouk komunikace
v rozsahu asi 3,5 m. Předsazení se nachází
ve výšce 26 m nad cestou.
Fasádní lešení se podle běžných zásad
stavělo do výšky 16 m a potom se postupně
s použitím systémových konzol vysouvalo
o 2,5 m nad komunikaci (obr. 5).
Tato část lešení se z důvodu velkých
tahových sil vznikajících působením
konzol kotvila hustěji. Na takto vysunuté
lešení se muselo ještě postavit další fasádní
lešení do výšky 21 m. Zatížení horního
lešení však spodní konzolová konstrukce
nemohla přenést, proto se z oken objektu
vysouvala pomocná podpěrná konstrukce
z příhradových nosníků, která přenášela
podstatnou část hmotnosti horního lešení.
Na přenesení osových sil v soustavě konzol
se musely lešenářské trubky pod šikmými
vzpěrami zdvojit.
Soustavu příhradových nosníků uvnitř
objektu nesla prostorová konstrukce
Cuplok. Účinek lešení na stropy objektu se
musel před samotnou realizací předložit na
schválení projektantovi daného objektu.
HAKI a.s., Studené 94, 254 01 Jílové u Prahy
tel.: 241 950 757-8
www.haki.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Ing.Petr Pospíšil
Archiv autora
Lešení HAKI zná snad většina stavařů v České republice. Málo kdo z nich měl však
bohužel možnost seznámit se s inovacemi, kterými prošlo v posledních letech.
Nové možnosti s tradičním lešením HAKI
Výrobní závod HAKI byl postaven ve Studené, v části města Jílové u Prahy asi 20 km od
Prahy, v místě uzavřených dolů na zlatou rudu.
Úspěšně působí na trhu již více než 40 let. Od
zahájení výroby prošlo lešení HAKI mnoha
konstrukčními změnami. Jmenujme například
redukci hmotnosti dílců lešení, spoj sloupků
s větší prostorovou tuhostí, optimalizaci konstrukce a technologie pro automatizovaný způsob výroby.
Systém dílcového lešení se neustále doplňuje
o nové prvky, které ve velké míře zvyšují jeho
variabilitu. I přesto zůstává montáž celého systému, včetně všech doplňkových dílců snadná
a nevyžaduje použití speciálního nářadí.
Naprostá většina stavařů v České republice
pozná lešení HAKI . Málo z nich ale má přehled o inovacích, kterými prošlo v posledních
letech. Mezi nejdůležitější charakteristiky
lešení patří šířka pole 0,71m; 1,05m a 1,25m
a délka pole 1,25m, 1,85m, 2,45m a 3,05m.
Samozřejmostí je i nabídka různých délek
sloupků lešení 0,68m, 1,36m, 2,04m a 2,72m.
Sortiment byl velice rozšířen v oblasti doplňkových dílců, které ve velké míře zvyšují variabilitu lešení a umožňují tak řešení náročných
stavebních situací.
Jmenujme například adaptéry pro kruhové
lešení, které s výhodou využijeme, jestliže stavíme lešení kolem oblých či mnohoúhelníkových staveb. Takto redukujeme počet sloupků
na vnitřní straně lešení cca na polovinu.
Příčníkové závěsy použijeme pro změnu
pracovní šířky podlahy, či zvětšení únosnosti
podlah v daných polích. Podélníkové závěsy
úsporně řeší stavbu lešení ve výklencích budov, či racionální spojení nároží lešení. Závěs
příčníkový s přírubou umožní od stanoveného
patra redukovat šířku lešení z 1,25m na 1,05m
nebo 0,71m.
Přemostění příhradovými nosníky umožňuje
překlenout vzdálenost až 7,35m . Takto zajistíme např. průjezd automobilů průčelím budov
nebo zakládání a stavbu lešení ve složitých
podmínkách.
Podchod HAKI 1,76 byl vyvinut především
pro stavby ve městech, kde je nutné pod lešením zachovat komunikaci pro pěší. Tento dílec
vyniká tuhostí konstrukce a vysokou únos-
ností. Smontováním se sloupky lešení 2,04m
a šroubovými patkami vznikne otevřený podchozí rám s roztečí sloupků 1,76m. U objektů
lze na podchozích rámech stavět lešení HAKI
IV o šířce pole 0,71 nebo 1,05 m.
V neposlední řadě jde o konzoly HAKI, které
řeší situaci, kdy je nutné v příčném směru lešením obejít římsy, balkony či okapy nebo se přiblížit k ustupujícímu objektu. Konzoly vyložením odpovídají šířkám pole lešení 0,71m; 1,05m
a 1,25m. Montážní rozteč je buď na výšku patra
2,04m pro vysokou únosnost, nebo s roztečí na
vzdálenost uzlů třmenů na sloupku 0,68m pro
menší zatížení.
Mezi velmi oblíbené produkty patří pojízdné
lešení HAKI UNIVERSAL a to zvláště pro svou
konstrukci, která je modulová. Podvozek tvoří
4 mobilní stavitelné jednotky a 2 dvojice rozpěr dle zvolené velikosti pole lešení. Nástavba
lešení je tvořena dílci HAKI IV a doporučeny
6
jsou tyto rozměry pole 3,05x1,25; ;2,45x1,25;
2,45x1,05; 2,45x0,71 a 1,25x1,25m. Lešení se
pohybuje na bržděných výsuvných jednokolkách. Vysokou stabilitu systému zajišťují výsuvné stabilizátory, díky kterým lze dosáhnout
maximální pracovní výšky podlahy12,4m.
Více na http//www.haki.cz.
HAKI nejen vyrábí a prodává lešení, ale
také zajišťuje půjčování a poradenskou činnost
v oblasti lešenářství. Na požadavek zákazníka
jsme schopni vyrobit různé atypické dílce.
Přestože je naším stěžejním výrobním programem lešení HAKI, exportujeme další produkty z oblasti kovovýroby. Nabízíme samozřejmě také zakázkovou kovovýrobu. Dalším
produktem jsou shozy stavební sutě, využitelné při stavebních pracích.
Již v roce 2002 byl zaveden systém řízení jakosti ISO 9001 : 2000, který je zárukou
neustálého zvyšování kvality našich výrobků.
V roce 2003 proběhla certifikace lešení HAKI
NORD mezinárodně uznávaným SP institutem
ve Švédsku. Právě v tomto teritoriu je o naše
výrobky značný zájem.
Lešení HAKI má bohatou a dlouholetou tradici jak v České republice tak i ve světě. Proto,
abychom udrželi tento trend i v dalších letech,
je cílem naší společnosti spokojený zákazník.
Schodišťová věž HAKI pro metro V.A (Dejvická – Motol)
Metrostav a.s. divize 8 realizuje vybrané
objekty při výstavbě prodloužení trasy metra
V.A (Dejvická – Motol). Byli jsme osloveni,
abychom se zúčastnili výběrového řízení na
zhotovitele části projektu - schodišťové věže
pro zajištění přístupu do obdélníkové stavební
jámy 50x31m hloubky 26m. Výběrové řízení
bylo tříkolové, zúčastněných mnoho, poptávka
na poslední chvíli – tudíž jsme moc velkou naději na úspěch necítili.
Postoupili jsme ale do 2. kola, po kterém
zástupci Metrostavu v našem výrobním závodě, HAKI a.s. Studené, řádně prozkoumali 4m
vysokou věž. Jaké bylo naše překvapení, když
jsme prošli i třetím kolem vítězně a soutěž vyhráli. Nyní jen krátce popíši naši věž.
SCHODIŠŤOVÁ VĚŽ HAKI NORD je dočasná stavební konstrukce, která slouží k bezpečnému provádění prací ve výškách. Je určena pro pohodlný a bezpečný pohyb osob při
překonávání rozdílných výškových úrovní vně
nebo uvnitř objektu. Může být použita i pro
montážní a stavební práce, buď samostatně,
nebo v kombinaci s lešením.
Základ konstrukce tvoří dílce lešení HAKI
NORD - ocelové svařované sloupky z oceli
S275JR o délce 3,0m, podélníky a zábradlové
rámy v délkách 3,0 a 1,605 m, stavitelné patky, jednoduchá zábradlí a kotevní trubky, doplněné nově vyvinutými schodišťovými dílci
pro tuto aplikaci. Základna má osový rozměr
1,655x3,05m a při použití 2m nebo 1,5m a 1m
schodů, s průchozí světlou šířkou cca 0,8m,
lze montovat patra výšky 2m, nebo 1,5m a 1m
Všechny dílce jsou opatřeny povrchovou úpravou žárovým, či galvanickým pozinkováním.
Provozní zatížení věže je třída 2 – 1,5 kN/m2.
Věž je možno stavět až do výšky 50m s maximálním počtem 75 pohybujících se osob.
Všechny pochozí plochy jsou velmi bezpečné
7
díky protiskluzově profilovanému roštu s velkou samočistící schopností.
Více na http//www.haki.cz.
Tato věž byla navržena pro britský trh a testována v roce 2006 v GB, kam je již 5 let
úspěšně exportována. Certifikována byla v roce 2009 i pro český trh.
Stavba věže úspěšně proběhla ve 2. týdnu
měsíce března v Praze, ve stavební jámě na
Evropské ulici, poblíž křižovatky s Vokovickou ulicí. Věž byla bez problémů převzata bezpečnostním technikem Metrostavu
do používání. Předpokládaná doba provozování je min. 3 roky. Situaci přiblížují připojené fotografie.
Českomoravská komora lešenářů, Milady Horákové 28, 170 00 Praha 7
mobil.: 720 203 495
www.komoralesenaru.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie:
Sv.Vlasák, Zd.Picek
Archiv ČMKL
Od historie po současnost I. díl
Chrám sv. Víta je nejkrásnějším a nejhonosnějším pražským kostelem. V jeho dějinách se
odráží počátky křesťanské kultury v Čechách.
Je mausoleem českých panovníků a jsou zde
také uloženy české korunovační klenoty.
I v dnešní době budí úžas svou impozantní
mohutností a vznosností z dálky, z blízka i zevnitř.
Stavba katedrály sahá až do prvního tisícletí
a končí v počátku 20. století.
První svatyni na území dnešního Pražského
hradu, který je sídlem panovníků již od konce
9. století, nechal postavit kolem roku 927 kníže
Václav. Pozůstatky této
rotundy byly nalezeny
archeology v letech
1911 – 1929. Rotunda stála na místě
chrámu sv. Víta až do
roku 1060, kdy zde
kníže
Spytihněv
založil románskou
baziliku. Její
stavba byla
dokončena v roce
1096 knížetem Břetislavem II.
Dne 30. dubna 1344 je Praha povýšena na
arcibiskupství a vyňata z poslušnosti arcibiskupa mohučského. Šest dní nato je papežskou
bulou uděleno arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic právo korunovat českého krále. Dne 21.
listopadu 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic
a markrabě moravský, pokládá s dlouholetým
přítelem, Arnoštem z Pardubic, tehdy již slepým otcem, Janem Lucemburským a bratrem
Janem Jindřichem, základní kámen katedrále
sv. Víta. Arnošt byl oblečen v arcibiskupské
palium. Slavnosti se účastnilo veliké množství
prelátů a urozených pánů, přičemž sbor zpíval
Te Deum laudamus (tebe Bože chválíme).
Karel IV. znal velmi dobře nový gotický
katedrální sloh vzniklý ve Francii, kde byl
vychováván. Ke stavbě velkolepé katedrály, která měla předčít své francouzské vzory,
(zejména katedrály v Narbonne, Rodez a Toulouse), povolal z Avignonu stavitele Matyáše
z Arrasu (1290 až 1352). Matyášovi už bylo
55 let. Stavbu zahájil východním kněžištěm,
aby se co nejdřív mohly sloužit mše. V chóru
ve tvaru podkovy dokázal zbudovat osm kaplí. Všechny mají shodný půdorys a odpovídají
jim lichoběžná pole ochozu. Klenby rostou na
drobných hlavičkách hruškovitých příporek,
celek je střízlivý a prostý. Matyáš buduje závěr chóru s arkádami až po triforium. Staví
východní část dlouhého chóru s jednou kaplí
na severní a dvěma na jižní straně. Na jihu zahajuje stavbu obvodového zdiva kaple svatého
Kříže, která byla zprvu umístěna samostatně
mimo rozestavěnou část katedrály, na severu
začíná sakristií. V roce 1352 ve svých dvaašedesáti letech Matyáš z Arrasu umírá.
Po jeho smrti probíhaly 4 roky práce nadále
dle jeho plánů.
V roce 1356 se stavby ujal Petr Parléř (asi
1332 až 1399), který se narodil buď
v Gmündu ve Švábsku, nebo Kolíně
nad Rýnem. Vzhledem k svému mládí ( 23 let ) musel
mít za sebou podporu a zkušenosti
stavitelské rodiny, aby mu byla
svěřena stavba
takových rozměrů.
Parléř pocházel z významného stavitelského rodu.
Parléř se vyučil v dílně svého otce Jindřicha
(Heinricha) Parléře. Rozvětvená rodina Parléřových působila po celé Evropě. Vlastnili
sochařské hutě i stavitelské dílny v Basileji,
Norimberku, Vídni i Ulmu. Jindřich Parléř se
podílel také na stavbě chrámu Sv. Kříže ve
Švábském Gmündu a byl pravděpodobně také
architektem kostela Panny Marie (Frauenkirche) v Norimberku, který na tamním hlavním tržišti nahradil synagogu zbořenou při
pogromu v roce 1349. Pravděpodobně zde se
Jindřich Parléř dostal do povědomí římského
8
císaře a českého krále Karla IV., který v roce
1355 nařídil stavbu Frauenkirche. Oba Parléřové působili také při stavbě katedrály v Kolíně
nad Rýnem, kde si Petr vzal za ženu Gertrudu
(Drudu), dceru tamního kameníka Bartoloměje
Hamma.
V katedrále sv. Víta použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. Parléřovského typu, jež je vlastně klenbou valenou s výřezy na okna s krásným zdobením, tehdy ještě
nosných žeber. Sv. Vít je trojlodní katedrála
s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich je kaple sv. Václava postavená nad jeho hrobem. Tuto téměř kubickou
místnost Parléř zaklenul do té doby neznámou
klenbou hvězdicového vzoru, jejíž podpory
se oproti tradičním klenbám přesunuly z rohů (koutů) místnosti do třetin stěn. Nad kaplí
svatého Václava se nachází korunní komora,
kde jsou uloženy české královské korunovační
klenoty. Parléř poté založil velkou neboli zvonovou věž 99,5 metrů vysokou.
Parléř se proslavil i jako sochař. Z jeho huti
pocházely portrétní busty na triforiu chrámu
Sv. Víta a náhrobky českých panovníků v chórových kaplích chrámu Sv. Víta v Praze. Byl
autorem náhrobků Přemysla Otakara I. (1198
až 1230), Přemysla Otakara II. (1253 až 1278)
Spytihněva II. (1031 až 1061), navrhnul busty Karla IV. a Elišky Pomořanské., busty pro
vnitřní triforium, či poprsí světců pro horní triforium. Po smrti císaře Karla IV. Parléř ještě
setrvačně pokračoval v díle, ale za dvacet let
po císaři, přesně 13.7.1399 zemřel i on. V jeho díle pokračují jeho synové Václav a Jan po
dalších dvacet let, než stavbu přerušila husitská revoluce.
Těsně před svou smrtí uzavřel architekt chór
prozatímní stěnou. Chrám tedy nebyl zcela
dokončen a zůstal přibližně v polovině své nynější délky. Parléř jako by tušil, že přicházejí
zlé časy, a tato „prozatímnost“, jak se ukázalo,
musela vydržet téměř 500 let.
Již na počátku husitských válek byl chrám
v roce 1421 vypleněn a nově vysvěcen až v roce 1437.
Zájem o katedrálu se začíná projevovat od
šedesátých let 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad (1420 až 1471). Opět se objevují donátoři, roku 1465 byla darována ostatková deska
známá jako Kolovratský plenář, doplňuje se
i kapitulní knihovna.
Český a uherský král Vladislav II. Jagellonský (1456 až 1516), který se hlásil k odkazu
Karla IV., a jeho stavitelé Hanuš Spiess a po
něm Benedikt Ried se pokusili o dostavbu ka-
tedrály. Roku 1477
byl odlit zvon Zikmund, o patnáct
let později vystavěna královská
oratoř propojená
krytým mostem
s Královským
palácem.
V roce 1509
byla zahájena stavba
druhé velké
věže symetrické k jižní (stála
přibližně uprostřed dnešní Vikářské ul.) a částečně bylo vystavěno i trojlodí kolem hrobu sv.
Vojtěcha a provizorně zastřešeno s dřevěnými
krovy, takže v něm probíhaly bohoslužby.
Při ničivém požáru Malé Strany a Hradu
v r. 1541 byla ohněm zachvácena i katedrála.
V katedrále shořely krovy i zvonice ve velké
věži, zvony se utrhly, zřítily a částečně roztavili v hořících troskách, oheň vnikl i dovnitř
a zničil velkou část zařízení.
Odstranění škod trvalo dvě desetiletí. 1550
– 1554 byl pořízen nový krov, položena měděná střecha a byly prováděny úpravy interiéru.
Opravné práce započaly za Ferdinanda I.
(1503 až 1564) , prováděli je zejména Paolo
della Stella, Hans Tirol (do 1556), poslední
dvě léta se svým nástupcem Bonifácem Wohlmutem (ten už do stavby zakomponoval prvky
italské renesance).
Byly odlity nové zvony, vybudována měděná střecha, snad natřená národními barvami
červenou a bílou, vyměněny ohořelé kamenné
prvky. V roce 1567 byly dokončeny varhany
na nově vystavěné kruchtě (která byla při neogotické přestavbě na přelomu 19. a 20. století
přemístěna do severní části transeptu). Souběžně se stavbou kruchty prováděl Wohlmut opravu velké věže, započatou již Hansem Tirolem.
Gotické zdivo věže bylo zvýšeno o arkádový
ochoz a nad ním vztyčena měděná helmice se
čtyřmi nárožními věžicemi. Ve zvonici velké
věže byly osazeny nové zvony a v její helmici cymbály, odlité mistrem Tomášem Jarošem
z Brna. Další stavitel, Oldřich Avostalis, vybudoval v letech 1575 až 1576 novou kapli sv.
Vojtěcha nad světcovým hrobem. Tato elipsovitá stavba stála na nádvoří před západním
průčelím gotické části dómu do r. 1879, kdy
byla zbořena. Obnova byla dokončena v devadesátých letech 16. století.
Další katastrofa postihla chrám v době vlády
Friedricha Falckého (1596 až 1632), kdy byl
v roce 1619 bezohledně vypleněn kalvinisty.
Po bitvě na Bílé hoře byl chrám vrácen zpět
katolické církvi a 28.1.1621 opět vysvěcen.
V následujících letech byly odstraňovány
a nahrazovány škody způsobené kalvinisty.
1631 byl vytvořen nástěnný obraz Ferdinanda
II. (1578 až 1637) a jeho rodiny, vzývajících
Pannu Marii. Téhož roku byla opět osaze-
na opravená kazatelna. Na sklonku třicetileté
války byl Hrad okupován Švédy a roku 1649
neopatrností vojáků vybuchl prach a poškodil
řadu budov kolem chrámu i severní stranu katedrály.
D a l ší
podnět
k dostavbě
katedrály
dal římský
císař, český
a uherský
král Leopold I. (1640
až 1705).
U příležitosti sedmistého výročí
pražské diecéze (1673)
byly postaveny podle projektu Jana Dominika Orsiho
de Orsini nové pilíře a zdivo. Orsini navázal
na Parléřův chór pouze šíří hlavní lodi. Nová
západní část chrámu byla pojata v duchu římského baroka jako centrála na křížovém půdorysu s krátkými rameny. Stavba však byla pro
nedostatek financí opuštěna. Téhož roku dal
arcibiskup Sobek zhotovit nový oltář do svatováclavské kaple, roku 1689 věnoval arcibiskup
Breuner stříbrné bysty zemských patronů pro
hlavní oltář.
Pokus Leopolda I. byl motivován tehdy
rozšířeným proroctvím, že ten, kdo dostaví
katedrálu, vyžene z Evropy Turky. Paradoxně však právě v důsledku tureckého ohrožení
byla stavba již v počátcích přerušena, což bylo
svým způsobem štěstí, neboť barokní dostavba
a přestavba by pravděpodobně výrazně porušiKatedrála sv. Víta v roce 1887
9
la jedinečnou gotickou stavbu.
Z dalších pokusů stojí za zmínku úpravy při
oslavách svatořečení sv. Jana Nepomuckého
v roce 1721.
Roku 1729 předložil architekt Jan Ferdinand
Schor návrh na dostavbu chrámu a zároveň se
projektem zabýval i Kilián Ignác Dienzenhofer. Pozornost dvora se ale hlavně soustředila
do Rakous, takže ze stavby sešlo.
Při pruském obléhání Prahy v roce 1757
dává pruský král Fridrich II. („Veliký“) za
tzv. sedmileté války proti Marii Terezii střílet
přímo na katedrálu. Na chrám bylo dle odhadu vystříleno okolo 22000 koulí! Poté nechala
Marie Terezie chrám obnovovat.
Roku 1760 byla bleskem zapálena báň velké
věže, o deset let později ji Niccolo Pacassini
upravil do dnešní podoby.
Na počátku 19. stol. nabývají snahy po ideovém i hmotném zhodnocení chrámu stále určitější podobu, tím spíše, že zhoubný vliv času
začal vzbuzovat velké obavy.
Roku 1834 představil vídeňský architekt
českého původu Karel Řivnáč návrh dostavby.
Návrh předpokládal uzavření stavby vybudováním severní věže a mezi nimi sevřeného
západního průčelí, tedy bez dostavby lodní
části. Obě věže měly být ukončeny gotickými
helmicemi. Již tehdy byl v relikviáři na okovy
sv. Štěpána v kapli svatováclavské rozpoznán
model vrcholové části věže.
V letech 1861 až 1873 je katedrála obnovována „Jednotou svatovítskou“, kterou založil
kanovník Dr. Václav Pešina z Čechorodu. Stavitelem byl jmenován pražský architekt Josef
Ondřej Kranner (1801 až 1871), který určil
jako jedinou dominantu chrámu jižní věž (bez
pozdějších západních věží).
V prvním období byla provedena celková
stavební obnova gotické části. Roku 1868 bylo
započato se stavbou nového hlavního oltáře.
Byly tesány nové oltáře a osazována barevná
okna do chórových kaplí. Mezitím Kranner
pracoval na dostavbě chrámu. Jeho projekt
ponechával katedrále pouze jedinou, původní
parléřovskou věž, již ovšem v horní partii zcela
zgotizoval. Ke starému chóru připojil trojlodí,
opakující v půdorysu i řezu členění Parléřova
chóru a západní průčelí bez věží ukončil portálem, opakujícím motiv Zlaté brány ze strany
jižní. Kranner umírá r. 1871
Roku 1872 kardinál Bedřich kníže Schwarzenberk položil základní kámen (již počtvrté!)
ke stavbě nové části. Po Krannerově smrti byl
zvolen hlavním architektem Josef Mocker
(1835 až 1899). Ten zakrátko vypracoval nový
projekt dostavby. Jeho pojetí katedrály bylo
poznamenáno důsledným úsilím o gotickou
čistotu. Na rozdíl od předchůdce dotváří chrám
podle vzoru klasických katedrál s dvojvěžím
v západním průčelí. V této době byly ukončeny opravy gotické části katedrály, a tak po
schválení projektu mohl Mocker od roku 1876
přikročit k budování nové západní části. I na
staré části docházelo k úpravám, zejména k zazdění průchodu v opěrných obloucích vnitř-
ního a vnějšího triforia a rovněž k úpravám
přízemí velké věže, jejíž arkády byly zazděny
a také bylo zmenšeno velké jižní okno.
Když r. 1899 Josef Mocker zemřel, byl na
jeho místo povolán architekt Kamil Hilbert
(1869 až 1933). S ním je spojena závěrečná
fáze stavby a rovněž zásadní proměna názoru. Radikální purismus Krannerův a Mockerův nahradil Hilbert prohloubeným poznáním
památky a jejího vývoje. Přihlásil se k nové
koncepci ochrany památek a místo korektury
tvarů se snažil o poznání a pochopení smyslu
stavby. Snaha o dotvoření stavby v jediném
slohu je vystřídána respektem k hodnotám,
které byly v průběhu staletí vytvořeny a jež
jsou svědectvími minulých dob. Za Mockerova vedení pokročila stavba do té míry, že již
nebylo možno ji podstatněji měnit. Hilbert zachoval renesanční helmice velké věže a kruchtu, které jeho předchůdci odsoudili k záhubě.
Také provedl archeologický výzkum a dospěl
k nálezům nejstarších kostelů. Hilbertovi se
podařilo dovést stavbu k dokončení a slavnostnímu otevření u příležitosti svatováclavského
milénia v roce 1929.
Jednota však ve své činnosti pokračovala
dále. Vedle údržby chrámu bylo potřeba realizovat mnoho z výtvarného programu Kamila
Hilberta. Nicméně hospodářská krize a druhá
světová válka ztenčily příliv prostředků a zpomalily tempo prací, klesl i počet pracovníků
Jednoty. Její povinnosti převzal v roce 1955
stát, kdy byl vládním nařízením 54/55 S. Pražský hrad vyhlášen chráněným územím.
Nepodařilo se dokončit vnitřní výzdobu,
a tak další práce pokračovaly v průběhu celého
20. století.
Chrám sv. Víta, tak jako ho vidí dnešní návštěvníci Pražského hradu, patří mezi nejvýznamnější gotické stavby. Má příčnou loď, tři
věže, ochoz a prstenec kaplí za chorem. Chrámový prostor katedrály je 124 m dlouhý, 60 m
široký a 33 m vysoký.
Neméně úchvatná je vnitřní výzdoba chrámu. Prostor je tvořen mohutnou gotickou klenbou na 28 pilířích. Spodní část tvoří arkády,
v horní části jsou umístěna velká okna. Nad arkádami je po obvodu celého chrámu triforium,
portrétní galerie. Je zde umístěno 21 poprsí příslušníků panovnických rodin a osob, které se
zasloužily o stavbu chrámu. Najdeme zde Jana
Lucemburského, Elišku Přemyslovnu, Václava Lucemburského, Jana Jindřicha, Karla IV.,
arcibiskupy Arnošta z Pardubic, Václava Jana
Očka z Vlašimi, Jana z Jenštejna, stavitele
Leoparda Buška, Mikuláše Holubce, Václava
z Radče, Beneše Krabice z Weitmile, Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a celou řadu dalších
10
osobností. Nejstarší plastiky byly zhotoveny
v Parléřově huti. Novější vytvořili J. Štursa,
B. Kafka, L. Kofránek, B. Benda, J. Lauda a J.
Kavan.
Hlavní oltář katedrály je opukový v novogotickém slohu. Byl zhotoven v letech 1868
– 1873 podle návrhu J. Krannera.
Po stranách chorů jsou umístěny dřevěné
lavice pro kanovníky Svatovítské kapituly.
Pochází z druhé poloviny 17. století. Vlevo je
umístěno křeslo pro arcibiskupa.
Před chórem je královská hrobka. Jde o renesanční dílo vytvořené z bílého mramoru v letech 1564 – 1589. Hrobka je vyzdobena sochami a reliéfy, které vytvořil nizozemský sochař
Alexandr Collina. Na vrchní desce je umístěna
stojící postava sv. Salvátora. Dále jsou zde
ležící postavy Ferdinanda I., jeho manželky
Anny Jagellovny a syna Maxmiliána. Jejich
těla jsou uložena uvnitř tumby. Na bočních stěnách jsou medailony s poprsími českých králů
a královen. Je zde Karel IV. a jeho čtyři manželky, Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad.
Jejich těla jsou uložena s dalšími členy jejich
rodin v hrobce pod mausoleem. Přístup k ní je
z kaple sv. Kříže. Královská hrobka je ohrazena kovanou mříží zhotovenou v roce 1589.
Západní průčelí chrámu je osazeno oknem
s motivem Stvoření světa, jehož autorem je
František Kysela. Je vyzdobeno sochami 14
světců, Karla IV. a bustami J. Mockera, K. Hilberta, Z. Wirtha, a F. Kysely. V roce 1929 je
vytvořil V. Sucharda.
Vedle kaple sv. Kříže se nachází královská
oratoř, která byla vybudována v roce 1493.
Autorství tohoto díla je připisováno Benediktu
Rejtovi z Pístova. Přední část oratoře je vyzdobena pletencem sukovitých větví zhotovených
z kamene. Na zábradlí oratoře jsou umístěny
znaky, zleva, dalmatský, hornolužický, bosenský, polský, uherský, český, moravský, lucemburský, slezský a dolnolužický. U oratoře
je boční vchod do chrámu. Jeho vstupní dveře
byly zhotoveny v roce 1629.
Hlavní vchod do katedrálu tvoří tři portály
s mohutnými bronzovými vraty. Jejich plastickou výzdobu vytvořil podle návrhu V.H. Brunnera O. Španiel. Námětem výzdoby středních
vrat jsou výjevy z výstavby katedrály od roku
925 do roku 1929. Na levých bočních vratech
obr. 1
je zobrazena svatováclavská legenda a na pravých legenda svatovojtěšská.
Hlavní věž katedrály Je vysoká 99,5 m
a vchod do ní je vedle Thunovské kaple.
V prvním patře věže je umístěn největší zvon
v Čechách zvaný Zikmund. Je 2 m vysoký,
v průměru měří 2,6 m a váží 17 tun. Byl ulit
v roce 1548 Tomášem Jarošem z Brna. Na vrcholu věže, pod měděnou bání, je renesanční
na lešení vytahovala i malta v nádobách a drobnější kámen v koších. Obojí nosili také přidavači po žebřících nebo od jeřábu k zedníkům.
Náročné byly klenby, k nimž bylo potřebné
pevné lešení, postavené buď od země nebo
vytvořené jako dřevěná podlaha na konstrukci
rozepřené mezi stěnami v úrovni patek klenby.
Žebrové klenby se osazovaly pomocí dřevěných ramenátů.
obr. 6
obr. 4
obr. 2
Lešení od středověku k začátku 20. století
Ve středověku se na stavbě katedrály používalo dřevěné, jednořadé sloupové či štenýřové lešení. Na svislé kůly, sloupy či štenýře se
připevňovaly příčné vodorovné trámy, které se
obr. 5
ochoz, který poskytuje jedinečný výhled nejen
na katedrálu a areál Pražského hradu, ale na
celou Prahu.
Svatovítská katedrála je jako součást Pražského hradu předmětem soustavné péče státu,
který ji udržuje jako klenot české architektury,
dějiště významných událostí národních dějin
a neopakovatelnou sbírku kulturních hodnot
minulosti.
Dekretem kardinála Vlka ze dne 23. dubna 1997 byl katedrále udělen (resp. obnoven)
název Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha,
a to s poukazem na skutečnost, že toto zasvěcení získala na tomtéž místě stojící románská
bazilika vybudovaná Spytihněvem II. při jejím
svěcení biskupem Gebhartem v roce 1074.
obr. 3
Z toho, co se ve středověku stavělo, byly
katedrály technicky nejsložitější a umělecky
nejnáročnější.
obr. 7
zapouštěly druhým koncem do zdiva, kde se
zaklínovaly a tím kotvily lešení ke stavbě. Podélně pak byly sloupy rovněž propojeny kuláči
nebo polohraněnými trámy. Podlahy byly z fošen nebo prken. U delších polí se doplňovaly
ještě mezilehlé příčníky z fošen. Spoje se dělaly tesařskými skobami, hřeby, popř. provazy.
Při demontáži byly příčné trámy vytaženy
a otvory zazděny. Na katedrále se do otvorů
vsazovaly tesané kameny. Kamenné kvádry na
místo dopravoval kolový jeřáb umístěný v horních partiích stavby. Byl to systém kladek s navijákem poháněným šlapacím kolem.
Chodit v kole, to byla práce pro pomocné
dělníky tzv. nádeníky. Kamenné kvádry byly na
dvou protilehlých stěnách opatřeny důlky, aby
je mohlo uchopit klešťovité zařízení, tzv. krepna, pomocí které byly zvedány do výše. Tento
způsob je názorně vidět na reprodukci z bible
Václava IV. (po r. 1390). Stejným zařízením se
11
Stavěly se celá desetiletí a zpravidla se je nepodařilo ve středověku dokončit. I Svatovítská
katedrála čekala na dokončení několik set let.
Využito údajů z článku Petra Chotěbora: Jak
se ve středověku stavělo
Vysvětlivky k očíslovaným obrázkům:
Obr. 1 půdorys středověké části katedrály
(černě stavba Matyáše z Arrasu, modře
stavba Petra Parléře a jeho synů)
Obr. 2 jednořadé lešení
Obr. 3 doprava na lešení
Obr. 4 západní věž 1892
Obr. 5 vnitřní lešení 1919
Obr. 6 chrámu sv. Víta před dostavbou.
Obr. 7 Drobná románská kaple sv. Mořice pod
svatovítskou zvonicí, která byla odstraněna v rámci dostavby chrámu Josefem
Mockerem v roce 1879.
Coleman S.I., a.s., Smetanova 1484, 755 01 Vsetín
tel.: 571 499 600
www.coleman.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Jan Strakoš
Archiv firmy
Závěsné konzolové lešení FOX je stavebnicové lešení určené pro lehké montážní a
údržbové práce. Základem je trojúhelníková konzola, která spolu s dalšími prvky
do sebe zasunutými tvoří vysoce variabilní nosný prvek lešení.
Národní knihovna ČR – Klementinum a lešení FOX
Součástí konzolového lešení FOX jsou kotevní prvky v různých variantách, které umožňují kotvení do jakéhokoliv materiálu, veškeré
pojistné a spojovací prvky, podlahy a zábradlí,
samozřejmostí je také použití geotextílie a síťoviny proti propadu materiálu.
Na jaře 2010 začaly opravné a renovační práce střešního pláště v rámci revitalizace
I.etapy Klementina v samém srdci historického
centra Prahy. Na této zajímavé a zároveň složité stavbě byl kladen maximální důraz na bezpečnost práce a minimální omezení přilehlých
komunikací a chodníků přistupujících k budově Klementina. Na základě těchto kritérií bylo
rozhodnuto, že hromadné zajištění pracovníků
provádějících opravu střechy budovy Klementina se bude provádět ze závěsného konzolového
lešení FOX . Při tomto konzolovém systému lešení odpadají takřka veškeré možné zábory komunikací přilehlých k budově Klementina.
12
Vlastní stavba lešení byla rozdělena na 3
etapy výstavby. Úvodní část byla prováděna
z ulice Platnéřská a z Mariánského náměstí,
nad hlavním vstupem do areálu Klementina.
Hned od počátku vznikly menší problémy
s vlastní výstavbou lešení FOX a to z důvodu velkého přesahu římsy. Hraniční přesah
pro výškové pracovníky je 80-90 cm, poté již
z lan díky převisu nejsou schopni dosáhnout
na zdivo, do kterého se vrtaly chemické kotvy
a poté do nich usazovaly jednotlivé konzoly
lešení FOX. Po překonání tohoto omezení
byla využita pomoc vysokozdvižné plošiny,
která zajistila bezproblémovou montáž a také
urychlila vlastní výstavbu celého lešení FOX.
Lešení muselo být maximálně zabezpečeno
proti pádu jakéhokoliv materiálu, takže po
postavení bylo celé „zabaleno“ do geotextílie
a lešenářské sítě.
Další 2 etapy výstavby lešení FOX byly
následně prováděny již pomocí výškových
pracovníků a to na prvním a druhém nádvoří budovy Klementina. I při této výstavbě se
lešení FOX kotvilo pomocí chemických kotev a samozřejmě každá provedená kotva se
zkoušela na výtažnou sílu 13kN.
Po postavení všech těchto 3 etap nakonec
bylo na Klementinu postaveno 250 bm závěsného konzolového lešení FOX.
Celá akce skončila celkovou demontáží během října a listopadu 2010.
13
PKL servis s.r.o., Milady Horákové 28, Praha 7
tel./fax: 233 378 351, mobil : 720 203 495
www.pklservis.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Ing.Petr Veverka
Archiv firmy
V poslední době je stále modernější v zimních měsících bruslení na neobvyklých
místech pro širým nebem.
Provizorní kluziště
tvoření ledové plochy normálním způsobem je
nemožné. Zadavatel nás vyzval již v létě, abychom provedli cenový návrh na podkladní plato
cca 20x12m s uvedeným převýšením. Cenovou
nabídku jsme předložili a v měsíci září jsme byli
vybráni jako zhotovitel této konstrukce. Po ně-
Vzpomeňme na několik zápasů NHL a utkání HC Pardubice – HC Kometa Brno. V mnoha
městech již několik zim vznikají provizorní ledové plochy na sídlištích, v nákupních centrech,
na náměstích atd.
Naše společnost dostala zadání pro vytvoření konstrukce pod ledovou plochu na Dolním
náměstní v Olomouci. Toto krásně upravené
náměstí v naší hanácké metropoli je bohužel
ve svahu s převýšením cca 25cm na 1 m a vy-
kolika upřesněních zadání jsme provedli přesné
zaměření místa montáže. Konstrukci jsme navrhli z lešení Layher Allround s ocelovými podlahami doplněnou pod vlastní technologii ledové plochy podkladem z fošen a desek DOKA.
Požadované zatížení :
3,0kN/m2
Požadovaná max. nerovnost :
+/- 15mm/m
14
15
EUROMONT LEŠENÍ s.r.o., 28.října 123, 435 02 Most
tel.: 476 104 804
www.euro-leseni.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Ing.Martin Štolba
Archiv autora
Pro nový blok o výkonu 660 MW v elektrárně Ledvice začala v roce 2009 firma REKO
PRAHA, a.s. stavět novou chladící věž s přirozeným tahem o výšce 145 m.
Lešení ke chladící věži
Pro nový blok o výkonu 660 MW v elektrárně Ledvice začala v roce 2009 firma REKO
PRAHA, a.s. stavět novou chladící věž s přiro-
V roce 2010 byl vlastní plášť chladící věže
vytažen do své maximální výšky za pouhých 5
měsíců. Rychlou stavbu pláště umožnilo speciální bednění – souprava rakouské firmy DOKA
SK 175. Tato souprava měla celkem 100 stožárů ( 50 vnitřních a 50 vnějších ), spojených
ve 3 úrovních vodorovnými lávkami. Celkem
bylo zabetonováno 91 pásků s proměnnou
tloušťkou ( 1. pásek tl. 900 mm a 57. pásek tl.
180 mm ). Vrchol chladící věže tvoří prefab-
zeným tahem o výšce 145m.
V místě výstavby byly odstraněny všechny
stávající objekty a vyhloubena stavební jáma.
Základový pás byl založen na vrtaných pilotách průměru 900mm. Jeho poloměr je 54,5 m,
šířka 4,5 m a výška 1,2m. Do tohoto pásu bylo
vetknuto 40 šikmých stojek – sloupů. Šikmé
sloupy překlenují nasávací otvor, kterým vstupuje vzduch do chladící věže.
16
rikovaný ochoz tvaru „U“, spojený se zemí
žebříkem. Ochoz slouží pro údržbu a revize
bleskosvodů.
Zajímavým technickým problémem bylo
vytvoření otvoru pro kouřovod čistých spalin.
Osa prostupu pro kouřovod je na kótě 43,61 m
a prostup má průměr 10,0m. V místě otvoru se
muselo vyřešit kotvení stožárů bednící soupravy ke stěně. Bylo rozhodnuto postupně rozšířit
ve vzdálenost
ASTA spol. s r.o., Milady Horákové 28, 170 00 Praha 7
tel.: 233 374 542
www.astasro.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Ing.Tomáš Teissing
Archiv autora
Představení druhé upravené verze svislého stavebního výtahu s ozubením.
Stavební výtah GEDA 200 Z
Již poměrně delší dobu je ve stavebnictví všeobecně známo a zejména pak těm, kteří pracují
v oblasti zařízení stavenišť, že lana u svislých
stavebních výtahů jsou velkým trnem v oku
pracovníkům technického dozoru a inspekce, kteří jsou odpovědní za dodržování zásad
bezpečnosti práce při provádění všech druhů
staveb. Důvodem je nejenom vlastní lano,ale
i absence vhodné zachytávací brzdy a nemalá
komplikace při dosažení kolmosti výtahu ve
výškách již nad 20 m, přičemž dosažení této
kolmosti osy výtahu je jedním ze základních
předpokladů dodržení zásad již citované bezpečnosti práce. V České republice je navíc
v této souvislosti již bohužel v platnosti zákaz
montáže těchto výtahů z pracovní klece,který
již respektuje nedostatek dostatečně fungující
brzdy z hlediska současně platných předpisů
bezpečnosti práce. Jde prakticky o to,že v extrémním případě totální destrukce lana a nezachycení stávající brzdy z různých důvodů by
mohlo dojít k následnému pádu pracovní klece
a tím i k ohrožení zdraví a života montážních
pracovníků.
Vzhledem ke všem těmto uvedeným důvodům se zvolna začíná rýsovat pozvolné zastavení výroby svislých lanových výtahů včetně
jejich používání. V sousedním Německu a Rakousku platí tento zákaz již skoro 3 roky. Nejbolestivěji se tato nepříjemná změna dotkne
mnoha spokojených uživatelů dále vyráběných
a povolených šikmých lanových výtahů,kteří
v případě potřeby použití stavebního výtahu
nad 19m výšky poměrně jednoduchým doplněním šikmého výtahu o pracovní klec a vhodný
pojezd získali velmi efektivní a přitom jednoduchý svislý lanový výtah na 200kg stavebního
materiálu do výšky až 100m a přitom na 220 V.
Technologickou odpovědí firmy GEDA na
tento tlak, vyplývající ze současně platných
předpisů bezpečnosti práce je již druhá upravená verze svislého stavebního výtahu s ozubením, který má označení GEDA 200 Z. Tento
výtah v podstatě převzal již všechny úspěšné
a zaběhnuté funkce lanového výtahu jako je
např. způsob montáže, otáčení klece, oblíbené napětí 220 V, které je ovšem alternováno
i s modifikací na 380 V, dále pak malou váhu,
jednoduchý transport apod. Jediným hlavním
rozdílem je ovšem to, že místo lana jsou na
vodících žebřících namontovány ozubnice
s ozubením po kterém se pohybuje pojezd pracovní klece. Samozřejmě, že agregát vzhledem
k přítomnosti pastorku a složitější převodovky
je poněkud těžší než původně u lanového vý-
tahu. Tato robustnost je ovšem na druhé straně
obrovskou výhodou při výškách nad 19m, kdy
lanový výtah je sice velmi úsporný a efektivní,ale často již nevhodně subtilní především
pak z hlediska vlastní funkce. Ozubené vodící
pojezdové žebříky jsou dvoumetrové a montují se velmi pohodlně z pracovní klece prostřednictvím zaklapovacího zavíracího zámku buď
k lešení nebo ke zdi až do výšky 35m.
V současné době je snaha prodloužit tuto
použitelnou výšku až do 45m. Zde je ovšem
na místě uvést,že v těchto výškách je vhodnější již použít stavební výtah s ozubením GEDA
300 Z, který se používá až do výšky 100m. Při
potřebě přepravy osob se dá pohodlně nasadit
GEDA 300 Z/ZP a při nutnosti transportu větší
váhy pak již GEDA 500Z/ZP.
Závěrem je potřeba zdůraznit,že v současné
17
době se v Západní Evropě již asi definitivně
ustálila zvyklost, že lanové stavební výtahy se
již používají jenom jako šikmé a to do výšky
19m a výše se již používají stavební výtahy jenom jako svislé a to stavební výtahy výhradně
již jenom s ozubením. Typ stavebního výtahu
se pak již volí jenom v závislosti podle druhu
použité technologie prováděné stavby.
Svislé stavební výtahy s ozubením GEDA
200Z s pojezdovou rychlostí 25m/min. na
zatížení 200 kg a na všude přítomných 220V
mají i přes vyšší finanční náročnost určitě
velkou naději na úspěšné nahrazení původních lanových výtahů vzhledem k jejich
velké efektivitě,jednoduchosti a hlavně pak
k dodržení předepsaných současných podmínek pro dokonalou bezpečnost prováděné
práce.
IRIKO spol. s r.o., Ruská 124/15, 353 01 Mariánské Lázně
tel./fax: 354 671 161
www.ileseni.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Josef Irlvek
Archiv autora
Několik málo poznatků z vyšetřování Inspektorátu bezpečnosti práce v případě tragického pádu zdiva a tím způsobené havárie lešení na
stavbě Nová Marie Léčebné lázně Mariánské Lázně
Zřícení zdiva a následná havárie lešení
V současné době se provádí celková přestavba objektu bývalých Spojených provozů /dílen
atd./, které byly nepoužívané cca 20 let, na hotelové pokoje včetně hotelového zázemí. Protože střecha budov byla dezolátním stavu, bylo
rozhodnuto o její výměně. K demontáži staré
a montáži nové bylo postaveno lešení, které
toto umožňovalo. Lešení v dotyčném úseku,
bylo dlouhé 44m při výšce 5 - 6,5m s poslední
podlahou v úrovni podstřešní římsy, se dvěma
výstupy ke střeše ve vzdálenosti cca 10 cm od
římsy. Bylo postaveno na pevném podkladu
- asfaltový chodník. Lešení dále pokračovalo
kolem rohové věže budovy o výšce 16 m na
další stěnu budovy délky 36 m a výšky 12 m.
Lešení se nepoužívalo k žádným jiným dalším
stavebním pracím.
Stavební firma provedla demontáž celé staré
střechy a v průběhu měsíce montovala novou
ocelovou konstrukci. Po dobu montáže byla
odkrytá budova nezabezpečena proti povětrnostním vlivům a to v říjnu a začátkem listopadu. Dále tato výše uvedeným způsobem odlehčená římsa nebyla zajištěna žádným opěrným
způsobem proti pádu.
Dne 3.11.2010 v dopoledních hodinách došlo zatím z neupřesněných příčin k utržení
a následnému pádu této římsy v délce cca 20
bm o hmotnosti 15-20t do lešení ve výšce 2 - 3
m. To způsobilo rozdrcení výstupových podlah,
značné poškození podlah ocelových a roztržení
a zřícení uvedené části lešení. Kotvy, kterými
lešení bylo zakotveno do nosného cihlového
zdiva, byly vytržené i s použitými nylonovými
hmoždinkami o délce 75 a 110 mm. Bohužel
došlo ke smrtelnému úrazu stavebního dělníka, který v osudný okamžik použil toto lešení
/výstupové pole/ k výstupu k nově montované
střeše .
Následně se rozeběhl kolotoč vyšetřování
všech možných příčin a souvislostí k této nešťastné události. Celý případ ke konci března
2011 není PČR uzavřen.
K současným výsledkům a závěrům:
1) Hlavní a dost tvrdý poznatek je postoj IBP
ke kvalifikačním předpokladům celé naší
lešenářské obce;
2) Celkový postup řešení takového případu;
3) Zobecnění vlastních zkušeností a doporu-
čení jak se chovat při takové to události.
K bodu č.1
Při vyšetřování události se plně ukázal VÁŽNÝ NEDOSTATEK, že základ našeho podnikání tj. kvalifikace jednotlivých pracovníků od
toho základního montéra lešení po nejkvalifikovanějšího pracovníka = Odborně způsobilou
osobu pro DSK /dříve Instruktor lešenářské
techniky/, je možné ze strany vyšetřovacích
orgánů jednoduše zpochybnit, protože není pro
tento systém vzdělávání opora v zákoně a celý
systém vzdělávání není zastřešen Ministerstvem
školství, ani žádným jiným ministerstvem.
Ano lze oponovat, že naše oprávnění o od18
borné způsobilosti vydává po absolvování určitých kurzů společnost GRADUA- CEGOS,
s.r.o. (pozn.redakce: Společnost Gradua prováděla a následně vydávala oprávnění do roku
2009, od roku 2010 provádí tyto úkony Českomoravská komora lešenářů), ale co odpovíte
na otázku IBP, kdo pověřil, popřípadě v které
Sb. zákonů je uvedeno, že doklady a dokumenty soukromé firmy Gradua-CEGOS, s.r.o. jsou
uznávány jako celorepublikově platné doklady
o vzdělání a kvalifikaci. Odpověď na tuto otázku je bohužel jednoduchá. Nikdo a nikde.
Možno konstatovat, že pokud se nestane nějaká vážná událost v naší činnosti, tak se takzvaně nic neděje, ale není to pravda, to je jen
čekání na problém a oddalování této problematiky. V případě nastalé události je pouze na
přístupu jednotlivého pracovníka IBP, jak daný
případ bude řešit a jak bude postupovat.
K bodu č.2
Nebudu popisovat, kdo co dělal v okamžiku
havárie a těsně po této události, protože vždy
to bude jiné. Zaměřím se na to, co čeká každého podnikatele. Důkladná kontrola všech
dokladů a plnění povinností firmy. V mém případě od živnostenského úřadu, OSSZ, FÚ až
po jednotlivé předávací protokoly. Celkem asi
8 hodin probírání se dokumentací.
Je nutné si uvědomit, že IBP a PČR zjišťují
závady a zavinění firmy, OSVČ:
a) V přímé souvislosti s danou havárií či pracovním úrazem;
b) Závady v nepřímé souvislosti.
Věřte mi, že současní pracovníci IBP velmi
dobře vědí, jaké administrativní úkony a jaké povinnosti v oblasti bezpečnosti práce má
podnikatel v ČR. Jsem hluboce přesvědčen,
že většina podnikatelů to ani netuší. Omluvu,
že podnikatel na toto nemá čas, že musí tvrdě
pracovat, aby obstál v konkurenčním a ekonomickém prostředí, vůbec nevyslovujte.
Varuji Vás!!!!!!!!!
Na to je možné jediné řešení – uzavření
smlouvy s profesionálním pracovníkem či
firmou řešící celou problematiku bezpečnosti
práce, nechat si provést:
1) Vnitřní kontrolu jak na tom firma či podnikatel je, co všechno chybí za doklady, co
chybí ve vybavení firmy a zaměstnanců
atd. Většinou toho bude hodně.
2) Profesionálně si nechat zpracovat celou
dokumentaci BP. Hlavně „Registr pracovních rizik“.
3) Průběžně v roce spolupracovat s tzv. vlastním bezpečnostním technikem.
Je to nákladné, ale naprosto nutné.
IBP zpracuje výsledky svého šetření do
protokolu a přijme svá opatření dle zákona
a vyhlášek vůči prověřované firmě, či OSVČ
a výsledek samozřejmě předá PČR k přešetření, zda se nejedná o trestný čin či přestupek
dle patřičného zákona. PČR si většinou nechá
zpracovat posudek možných příčin případu
a souvislostí odborným soudním znalcem.
K bodu č.3
Doporučuji na základě osobní zkušenosti :
a) Nevyjadřovat se ihned či těsně po události
nikomu!!!!
b) Ať s vámi cloumají emoce nahoru dolů.
NE!
c) Vyhnout se všem mediím - nekomunikovat
a to i přesto, že máte vnitřní potřebu něco
vysvětlit, obhájit se proti nařčením. NE!
Musíte si uvědomit, že oni jsou na rozdíl
od Vás na tyto případy školeni a žádná
otázka není položena bez příčiny a důsledku!! Skutečně platí pravidlo: Všechno co
řeknete, bude použito proti Vám.
d) Zhotovit si vlastní velmi podrobnou fotodokumentaci všeho, co mohlo souviset
19
s danou událostí, toho i na první pohled
nesouvisejícího.
e) Spolupracovat dle možnosti s PČR, IBP
pouze v součinnosti s firemním či svým
smluvním Bezpečnostním technikem.
Závěrem mohu konstatovat, přestože moje
firma prošla tímto šetřením, až na malé závady,
které nebyly řešeny postihem, jak se říká bez
ztráty kytičky. Byla to velmi nemilá zkušenost
a nepřeji žádnému podnikateli toto absolvovat.
Na této události byla transparentně prokázána
důležitost mého smluvního BT a jeho úporného tlaku na pořádek v dokumentaci a organizaci práce. Někdy je pěkně „protivnej“.
Poznámka redakce: Problém uznávání výsledků vzdělávání dříve firmy Gradua-CEGOS,s.r.o. a nyní ČMKL je patrný již delší dobu.
Představenstvo ČMKL k této problematice
přijalo dne 19.4.2010 dokument : „Stanovisko
představenstva Českomoravské komory lešenářů, o.s. k problematice vzdělávání v oblasti
dočasných stavebních konstrukcí v ČR“. Další
krok byl přijat 27.10.2010, kdy Společná schůze představenstva a dozorčí rady Českomoravské komory lešenářů schválila začlenění „Odborně způsobilých osob pro dočasné stavební
konstrukce“ do vytvářeného systému dílčích
kvalifikací ve smyslu Zákona č.179/2006 Sb.
Dalším krokem je spolupráce s CVLK, kde je
snaha vytvořit kvalitní vzdělávací program.
Českomoravská komora lešenářů, Milady Horákové 28, 170 00 Praha 7
tel.: 233 378 351
www.komoralesenaru.cz, e-mail: [email protected]
Autor :
Ing.Svatopluk Vlasák
Fotografie: Archiv autora
Ze statického hlediska má kotvení dvě rozdílné funkce:
1) Zajišťuje stabilitu nosných sloupků proti vybočení, tedy vymezuje vzpěrnou délku a má i
podstatný vliv na tuhost konstrukce
2) Zajišťuje stabilitu konstrukce proti převržení
Kotvení dočasných stavebních konstrukcí
Zvláštní význam má správné kotvení u všech
řadových (fasádních) lešení. Kotevní rastr má
řadu podob a mění se nejen podle typu lešení, ale
i v závislosti na typu fasády (zda je otevřená nebo
uzavřená) a na možném zakrytí lešení.
Obr.1 Kotevní rastr dílcového lešení po 8 m
vystřídaně
U dílcových lešení lze, převážně u nezakrytých lešení, kotvit sloupky svisle až po 8 m výšky
(vždy ale vystřídaně, viz obr.1)
což nelze překročit. Krajní sloupky se kotví
max. po 4 m. Navíc téměř u všech
Obr.2 Kotevní rastr trubkového lešení
dílcových lešení (na rozdíl od klasických trubkových, kde se kotví krajní sloupky a každý druhý mezilehlý, viz obr. 2) se musí v
podélném směru kotvit každý sloupek.
Obr.3 Kotevní rastr švýcarského lešení ck
Jsou samozřejmě i výjimky, u dílcových lešení
Italských či Švýcarských s úhlopříčným ztužením
ve všech polích se kotví každý druhý sloupek (viz
obr.3).
V nejvyšším patře lešení při kotvení po 8 m
vystřídaně je třeba kotvit každý krajní sloupek.
Každé druhé kotvení smí být vynecháno, pokud
je sloupek kotven v kotevní úrovni pod nejvyšší
úrovní (viz obr. 4).
Obr.4 Kotvení posledního patra při rastru 8m
vystřídaně
Při kotvení po 4 m výšky je nejvyšším patře lešení třeba kotvit každý sloupek, ale každé druhé
kotvení smí být vynecháno, pokud je sloupek kotven pod nejvyšší úrovní (viz obr. 5).
Obr.5 Kotvení posledního patra při rastru po 4 m
Jiné kotevní rastry musíme použít pokud je lešení postaveno před fasádou s otvory tzv. částečně otevřenou fasádou, např. skeletem stavby. Za
částečně otevřenou fasádu standardně považujeme případ, kdy stavba má 60% otvorů.
Obr.6 Krátká kotva na vnitřním sloupku
V úplné typové dokumentaci se stanovují kotevní síly pro uzavřenou i otevřenou fasádu, lešení nezakryté, zakryté lešenářskou sítí nebo
plachtou.
20
Obr.7 Kotva zapřená v příčníku rámu
V případě, že je lešení zakryto plachtou či sítí
je nutno zvýšit počet kotev eventuálně i jejich
únosnost na základě statického výpočtu. Při zakrytí lešenářskou sítí budou kotevní síly přibližně
dvojnásobné oproti nezakrytému lešení, při zakrytí plnou plachtou až čtyřnásobné. U typových
lešení jednotlivých výrobců jsou výsledky výpočtů zapracovány do montážních návodů.
Obr.8 Dlouhá kotva přes oba sloupky
Například při plném zaplachtování je zpravidla
nutno kotvit lešení v každém styčníku, aby bylo
reálné kotevní síly zachytit do stavby! Nedodržení
těchto zásad již způsobilo řadu vážných havárií.
Obr.9 Kotva „V“
Kotvy musí zajistit přenesení tahu i tlaku ve
směru kolmém k objektu (kotevní trubka zasunutá bez nadměrné vůle do oka kotvy), a přenesení
sil ve směru s objektem rovnoběžném (např. kotevní trubkou přes oba sloupky, speciálním kotevním táhlem zasouvaným do příčníku rámu nebo
dvojicí kotev do „V“). Krátké kotvy nepřenášejí
síly v rovině fasády a musí být vždy doplňovány
kotvami „V“. Příklady jsou na obr. 6 až 10.
Obr.10 Správné provedení kotvy „V“
Při kotvení pro zateplení fasády jsou používány
dlouhé kotevní vruty. Při zatížení tahem není problém, ale při namáhání ohybem silou rovnoběžně
s fasádou jsou nejslabším článkem systému. Řešením by bylo použití krátkých vrutů a v kotevních místech pak doplnění izolace při demontáži
lešení což však většinou nevyhovuje technologickému postupu prací.
Obr.11 Speciální „V“ kotva pro izolace fasád
S novým řešením teď přišla firma Layher, která
nabízí speciální kotvení (viz obr. 11 a 12), které
přenese 27x větší ohybové zatížení než kotevní
vrut ø12 mm.
Obr.12 Speciální „V“ kotva pro izolace fasád
Staticky zcela nesprávné je pro lešenáře „pohodlné“ kotvení na obr.13.
Obr.13 Nevhodné kotvení
Provedení na obr.14 je poněkud staticky výhodnější, ale nepřípustně snižuje podchozí výšku
patra lešení.
Obr.14 Nesprávné umístění kotvy
Únosnost kotev musí být při montáži kontrolována
montážní organizací. Ukázka měření je na obr.15.
21
Obr.15 Zkouška kotevní síly
ČSN 73 8101:2005 „Lešení. Společná ustanovení“ stanovuje v článku 4.5.4, že konstrukce
kotev a kotvení lešení musí při zkoušce přenést
osovou tahovou sílu udanou v technické dokumentaci (návodu na montáž popř. statickém výpočtu) příslušného lešeňového systému. Kotvení
a kotvy se zkouší zkušebním zatížením rovným
alespoň 1,2 násobku návrhového zatížení.
Počet zkoušek musí být nejméně 10 % z celkového počtu kotev při kotvení do betonu a 30 %
z celkového počtu kotev při kotvení do ostatních
materiálů, přičemž musí být zkoušeno nejméně 5
kotev.
V nových schváleních fasádních dílcových lešení jsou zahrnuty další požadavky na zajištění od
nadzdvihujících sil větru. Nejvyšší úrovně lešení
až do následující kotvené úrovně pod nejvyšší
kotvenou úrovní pevně připevnit, např. pomocí
kolíků u staveb se sklonem střechy ≤ 20° a u staveb s vnitřními rohy.
O tom a mnohém dalším na toto téma se budeme věnovat v dalším čísle.
Milan Pavlík
Autor :
Fotografie :
e-mail: [email protected]
Bc.Milan Pavlík
Archiv autora
Dnes vám představím dvě zakázky z kategorie menších staveb. Jedná se o reklamní pylon z rámového lešení Layher Blitz a pracovní
lávku pro natěračské práce na nosné ocelové konstrukci užitkové vody nad Moravskou Bečvou z příhradových nosníků a modulového lešení Layher Allround.
Reklamní pylon a pracovní lávka
Reklamní pylon
Zadání pro návrh znělo vytvořit konstrukci z rámového lešení, na níž budou uchyceny
reklamní plachty. Na počátku jsem obdržel
návrh základní koncepce konstrukce dle představ objednatele. Na vyžádání, mi byly doplněny informace k reklamním plachtám. Jedna
plachta byla velikosti 7 x 7 m s propustností
30% a druhá velikosti 3 x 3 m s propustností
0%. Pylon byl umístěn u silnice E49 v blízkosti Dřemlinského rybníka poblíž Vodňan.
Konstrukce pylonu se skládala ze dvou
obdélníkových částí. Vnější o půdorysném
rozměru 14,35 m x 9,21 m a vnitřní o půdorysném rozměru 8,21 m x 4,14 m. Konstrukce
byla vysoká 10,2 m. Tyto dvě části konstrukce
byly provázány systémem vodorovného ztužení. Ztužení bylo umístěno ve 2 m, 6 m a 10 m.
Ztužení bylo zesíleno ve středové části (pole
2,07 m) dvojicí příhradových nosníků. Vzpěrná délka příhradových nosníků byla zkrácena
vzájemným propojením nosníků pomocí trubek s objímkových spojek a navázáním na systém vodorovného ztužení. Tímto bylo docíleno
lepšího spolupůsobení celé konstrukce navzájem ve směru kolmo na plochu s umístěnými
reklamními plachtami.
Konstrukce byla posouzena na stabilitu ve
všech rozhodných směrech. Problematický
směr, byl samozřejmě směr kolmo ze zadní
strany reklamních plachet. Výpočtem byla určena celková zátěž 2,9 tuny. Ta byla poměrově
dle délek ramen stabilizujících sil rozmístěna
do tří ze čtyř řad lešení. Na zátěž byly použity standardní ocelové lešeňové podlahy 0,32 x
3,07 m. Balík podlah byl stažen ocelovou vázací páskou. Ta zároveň zátěž fixovala k vodorovným prvkům konstrukce lešení (jednotyčové zábradlí osazené ve výšce 0,5m).
Ve chvíli kdy byla celá konstrukce již prakticky smontována, přišel požadavek na zasíťování celé konstrukce lešení. Po provedení
dalšího výpočtu stability na základě změny zadávacích podmínek bylo zjištěno, že současná
zátěž by musela být navýšena na 5 násobek.
Toto navýšení ovlivnil především fakt, že konstrukce měla být nasazena i v zimním období.
Jako nejhorší zatěžovací stav bylo uvažováno
se zavátím sítí sněhem. Tímto by vznikly po-
22
měrně rozsáhlé návětrné plochy, které zásadním způsobem ovlivnily velikost zátěže.
Nakonec se od síťování konstrukce odstoupilo a to z důvodu zatížení podloží (za daných
podmínek byla konstrukce lešení založena na
rostlém terénu). Uvedená zátěž by znamenala
celou konstrukci rozebrat a vytvořit roznášecí plochu z betonových panelů již by zároveň
mohla sloužit jako příslušná zátěž konstrukce
(přikotvení stojek lešení k panelům pomocí
systému šikmých kotev).
Pracovní lávka
Další zakázkou byla velmi rychlá akce. Kdy
objednatel potřeboval vytvořit konstrukci pro
natěračské a izolatérské práce pro ocelovou
konstrukci a rozvod užitkové vody nacházející
se nad řekou Moravská Dyje. Celou zakázku
včetně provedení montáže bylo nutné zrealizovat co nejrychleji vzhledem již k pokročilému
podzimnímu počasí (viz. foto při zaměřování
stromy ještě plné listí, při demontáži již bez
listí, rozdíl cca 10 dnů).
Na danou zakázku již byl také stanoven pevný rozpočet včetně konstrukce lešení. Bylo
tedy nutné rychle postavit subtilní konstrukci,
která přenese patřičné zatížením, nebude extrémně náročná na montáž s množstvím šroubových spojů a zároveň pokud možno dodržet
již stanovený rozpočet.
Rozpětí mezi ocelovými opěrami nosné ocelové konstrukce bylo bezmála 20 m. Vzhledem
k přístupovým a zakládacím podmínkám bylo
zvoleno zajištění lávky přímo k opěrám nosné
ocelové konstrukce.
Založení tvořila dvojice kolmých pří-
hradových nosníků délky 3,0 m na podélný
směr ocelové konstrukce. Tyto nosníky byly
provázány pomocí trubek a ocelových spojek kolem opěr ocelové konstrukce (dvojice
u-profilů 200 mm). Tím byl vyřešen problém
založení konstrukce a přenosu reakcí vyvozených průhybem podélných příhradových
nosníků tvořících nosnou konstrukci lávky.
Další problém bylo konstrukční zajištění nosníků při montáži (3 x nosník délky 6,0 m a 1
x nosník délky 3,0 m). Nakonec byl zvolen
systém dvou zavěšených modulových polí.
Tyto pole byly provlečeny do děrovaného
svařovaného nosníku. Do polí byly vloženy
podlahy, přes něž se výškově vyklínovávaly
podélné příhradové nosníky.
Nosnou konstrukci tvořila čtveřice vzájem-
a 2 x 3,07 m. Ve druhé fázi se osadili příhradové nosníků délky 12 m a došlo tak k propojení
obou břehů. Posledním krokem byla kompletace zbývajících čtyř polí. Nosníky byly na místo
uloženy pomocí lana. Po zkompletování celé
lávky následovala demontáž pomocných polí.
Další oříšek na nás čekal při následné demontáži. Vzhledem k nátěru ocelové konstrukce
jsme pomocná pole nechtěli použít, abychom
nepoškodili povrchovou úpravu konstrukce.
Nakonec jsme zvolili kompletní odstrojení
konstrukce. Zbyla pouze čtveřice nosných příhradových nosníků uchycených objímkovými
spojkami k založení. Opět přišlo ke slovu staré
dobré lano. To jsme přes „šibenici“ přivázali
vždy k nosníku, povolili spojky a pomalu nosník položili naplocho. Následně jsme nosník
protáhli řekou a příslušný kus demontovali.
Tímto postupem jsme provedli demontáž bez
nutnosti použít pomocná pole.
Vzhledem k nutnosti nalézt kompromis mezi
všemi faktory bylo celkové pracovní zatížení
konstrukce omezeno na 300 kg, tj. dva pracovníci a materiál. Maximální průhyb konstrukce
ně propojených příhradový nosníků (středový
dvojitý). Mezi nosníky byly vloženy pole z modulového lešení. V příčném směru 2 x 1,09 m
v podélném 6 x 3,07 m a 1 x 2,07 m. Nejprve
bylo provedeno osazení pomocných montážních polí. Následovala montáž příhradových
nosníků v délce 8 m. Dalším krokem bylo
zkompletování prvních třech polí délky 2,07 m
23
v místě největšího momentu činil cca 10 cm.
Závěrem ještě několik doplňujících informací. Daný rozpočet byl překročen cca o 25% což
vzhledem k časovému presu, bylo pro všechny
strany akceptovatelné. Montáž i demontáž prováděli 3 pracovníci. Montáž trvala cca 1,5 dne,
demontáž pak 6 hodin.
DRAWBRIDGE s.r.o., Javorová 447, 252 42 Jesenice
tel.: 257 741 441; fax: 257 741 441; mobil: 724 223 007
www.drawbridge.cz; e-mail: [email protected]
Autor :
Fotografie :
Eva Drahošová
Archiv firmy
Vážení přátelé, v loňských číslech 3 a 4 časopisu Lešenář jsme Vás informovali o efektním způsobu ochrany lešení proti ztrátám jak dílů, tak celého lešení.
Jak ochránit lešení na stavbě před krádeží?
Metoda zabezpečení lešení proti krádeži
pomocí mikrotečkového značení jednotlivých
dílů je dosti rozšířena v řadě zemí a stále si ve
světě získává větší a větší oblibu. Zajímavý je
zejména přístup a postoje švédských stavebních firem, které i v době krize, přes celou řadu
nákladových škrtů, nikdy nekrátily výdaje na
tento způsob značení lešení. Jak dokazují jejich zkušenosti a hospodářské výsledky, investice do označení a tím značné omezení ztrát se
několikanásobně vyplatily.
Uvažovali jste také o možnosti snížení finančních ztrát způsobených ztrátami Vašeho lešení na stavbách? Zatím jste ke značení
lešení mikrotečkami nepřistoupili?
Domníváme se, že po přečtení tohoto článku
si budete moci odpovědět, zda je výhodné Vaše
lešení metodou Krimistop označit.
Pro lepší posouzení otázky výhodnosti
a efektivnosti mikrotečkového značení lešení
Vám níže znovu uvádíme základní informace
o jeho způsobu a možnosti následného pojištění lešení na stavbě. V dalším textu Vám pak
pro dokreslení uvádíme zevšeobecněné zkušenosti švédských stavebních firem, se kterými
naše firma spolupracuje.
Jak je všeobecně známo, lešení se ztrácí ze
staveb jak v průběhu stavby, tak během manipulace. Stavební firmy se často pokouší zabránit ztrátám tím, že značí jednotlivé díly barevně. V případě krádeže však barevné označení
není právním důkazem pro prokázání vlastnictví lešení. Krádeží lešení neubylo, ba naopak
díky krizi se ztráty lešení staly četnějšími. Tento trend se bude dále zvyšovat. Některé české firmy se snaží ztrátám lešení bránit nejrůznějšími metodami, jako je například viditelné
barevné označení hlavních dílů a vyražení určitých identifikačních znaků. Tento způsob by
sice mohl fungovat při prokazování vlastnictví, avšak vyražené údaje mohou být poměrně
snadno vybroušením odstraněny a navíc je tato
metoda nejen velice zdlouhavá, ale také velice
nákladná. Mimo jiné je i problém ztracený díl
nacházející se na jiné stavbě či pozemku identifikovat. Podobně není způsob vyhledávání
dořešen s policií ČR.
Firma Drawbridge s.r.o. přichází do českého stavebnictví s metodou značení lešení
a dalších stavebních prvků, strojů, zařízení
mikrotečkovým systémem KRIMISTOP.
Díky zavádění vlastníků do mezinárodního
registru pod speciálním unikátním kódem, je
zajištěno jednoznačné prokázání vlastnictví.
Z tohoto důvodu je také Česká pojišťovna a.s.
připravena takto označené lešení na stavbě pojišťovat.
Shrnutí základních principů mikrotenového značení podrobně popsaných v předchozích článcích:
Mikrotenové značení předmětů metodou
Krimistop je podobné s jinými mikrotenovými metodami v zahraničí. Značení představuje
nastříkání většího počtu mikroteček na různé
části označovaného předmětu. U automobilů,
kol, motocyklů, stavebních strojů, lodí, přístrojů, nářadí i dalších cenných předmětů je použití
mikroteček kombinováno s mikročipy. Každý
označený předmět je po označení zaveden do
centrálního registru, do kterého má přístup nejen každý majitel registrovaného předmětu, ale
rovněž policie ČR i zemí EU a příslušná pojišťovna. Díky tomuto označení byly dosud vždy
objevené zcizené předměty vráceny původnímu majiteli. K odrazení potenciálních zlodějů
slouží viditelně umístěné nálepky, které signalizují označení předmětu metodou Krimistop.
Jak je využita mikrotečková metoda značení
předmětů KRIMISTOP pro lešení a bednění?
Na vybrané díly stavebního lešení jsou nástřikem, či nátěrem naneseny mikrotečky obsahující logo KRIMISTOP, kód vlastníka a unikátní číslo. Mikrotečky jsou kovové o velikosti
cca 0,5 mm a nejsou pouhým okem viditelné.
Na jeden díl lešení je nanesen větší počet mikroteček. UV lampou je mikrotečka zjistitelná dle intenzity ÚV ozáření na vzdálenost
několika metrů. Mikrotečky jsou umísťovány
nejen na snadno přístupných místech, ale také
24
uvnitř trubek. Proto je odstranění všech mikroteček z dílu lešení prakticky neproveditelné.
Po označení lešení mikrotečkami je seznam
dílů zanesen do centrálního registru. Tím je
jednoznačně potvrzen majitel a datum označení. Pokud dojde k prodeji lešení, musí být tato
skutečnost zaevidována do centrálního registru
včetně nového majitele.
V případě ztráty části lešení označeného
systémem KRIMIOSTOP je ztráta dílů vyznačena v registru, kam mají kromě poškozeného
majitele přístup i policie ČR, policie zemí EU
a pojišťovna. Pro pojišťovnu, policii i soudy
je označení KRIMISTOP postačují pro jednoznačné prokázání vlastnictví. Česká pojišťovna
a.s., jako první pojišťovna v ČR, akceptovala
pojištění takto označeného lešení i na stavbách s tím, že u pojistek jsou potom uvedeny
příslušné kódy mikroteček. Přítomnost mikroteček je ověřitelná pomocí UV lampy a kód
je z mikrotečky následně přečten malým kapesním mikroskopem. V ČR jsou UV lampou
a mikroskopem vybaveny i hlídky policie a 2x
do roka se provádí jejich odborné proškolení
na používanou metodu. Dále je možno použít
i speciálního mikroskopu s USB vstupem do
počítače, pomocí kterého mikrotečky na dílci nafotíme a uložíme do počítače za účelem
dalšího využití. Účelové odstranění všech mikroteček z označeného lešení je prakticky nemožné; vyžadovalo by enormní časovou zátěž
a vybavení na detekci samotných mikroteček
Ve Švédsku se značením lešení zabývají tři
firmy a s případným prokázáním původních
vlastníků mají ty nejlepší zkušenosti. Nalezené
zcizené lešení, označené mikrotečkami, bylo
vždy vráceno původnímu majiteli.
Díky důslednému značení lešení se ve Švédsku i přes dopady krize snížil počet krádeží lešení o dalších cca 23%.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti a
možnost pojištění lešení na stavbách je zřejmé, že metoda, se kterou firma Drawbridge
s.r.o. přichází, je jednoznačně vysoce zajímavá.