rozhovor v časopise Spike str. 2

„Pro mě je zajímavé i to, co si
o naší muzice myslí člověk, který
nemá stejné kořeny.“ Vanja, FDK
Ač nehrajete ani zdaleka stejný styl hudby, budíte dojem, že k sobě máte
blízko. Jak vnímáte tvorbu těch druhých a kdy jste se o jejich existenci
vůbec dozvěděli?
Vanja: Kamarádíme se s Kůčou, který dřív dělal Czechcore…
Alesh: …a tam jste měli profil, pak jsem se díval na Bandzone a kontaktovali
jsme se skrze koncert Zatokrev. Prvně jsme se viděli na koncertě Gospel
v pražském Crossu. Kde se rovnou dohodlo, že musíme s FDK udělat něco
společného a oni zrovna dělali turné Zatokrev ze Švýcarska, a tak v brněnském Yachtu jsme hráli společně.
Vanja: Na Gospel se mi líbí jejich hutnost. Já sám jsem docela minimalista
a jejich přístup je částečně minimalistický. Hodně lidem se nelíbí, že Gospel
hrají monotónní muziku a mi se právě ta monotónní hutnost na nich zamlouvá.
Alesh: FDK oproti nám mají ve své hudbě plochy, které se na sebe vrství,
čehož my nikdy nedosáhneme a asi se o to ani nesnažíme. Sám jsem jel
s podobnýma kapelama turné, viděl jsem po celé Evropě spoustu koncertů
a FDK bych v post-rockovém ranku, který mě osobně moc neoslovuje, řadil
rozhodně výš. Takoví Isis nebo Pelican mě nebaví.
Vanjo, jaká je možnost prosadit tvůj zmiňovaný minimalismus ve vrstvených plochách FDK? Kde ho tam hledat?
Vanja: Mám rád elektroniku, ale tyhle vlivy do FDK netahám.
Cholda: On se s tím minimalismem snaží, ale my mu to vždycky utípnem.
Vanja: Je to tak, že Cholda přijde s nějakým nápadem a my to zkrouháváme,
aby to bylo jednodušší a mě zkrouhávají do toho, aby to bylo složitější.
Hardcorové vztahy
Pokud jde o základy a spřízněnost s hardcorem, mám u obou kapel dojem,
že stojíte mimo tuhle tuzemskou scénu. Že málo hrajete na akcích pořádaných stěžejními hardcorovými promotéry… Jak jste na tom ve vztahu
s českou hardcorovou komunitou?
Babb: Mi přijde, že jsou ty jednotlivý partičky hodně uzavřený.
Ultra: Jsou to ghetta, která se navzájem podporujou, ale pokud děláš něco
jinak, už jsi mimo a nemáš tolik šancí. Tím pádem vznikají takové kapely jako
jsme my.
lidí špinit a pomlouvat.
Vanja: U nás to je i o tom, že máme spoustu aktivit
třeba kolem techna a ti lidi jsou víc vyhranění a nevstřebají třeba, že se angažujeme kolem free techno
parties. A to je jiný svět a nejsme jim blízcí.
Alesh: Rozdíl vidím i v tom, že když hrajeme s kapelami
z ciziny, tak tam jsou členové z crustových i metalových kapel a nikdo to neřeší. Ale u nás se strašně kastuje. Třeba teď na koncertě Crowbar byl bubeník ze Soilent Green a basák z nějaké crustové kapely
z New Orleans a vůbec to neřešili.
Je zajímavé, že když přijede zahraniční žánrově spřízněná hvězda, dělá jim
velmi často předkapelu někdo z vás a nikdy třeba Lvmen…
Vanja: To záleží na promotérovi a každý má svůj rank kapel, které si tam tahá.
My se teď třeba přátelíme s Obscure a ti nás tahají na jejich koncerty, za což
jsme moc rádi. A jiné party, třeba Silver Rocket, mají zase svoje kapely.
Cholda: My teď máme dobré zkušenosti s metalovýma promotérama.
Ultra: Od hardcoristů je uvědomělejší a vstřícnější přístup. U metalistů to je
více o penězích.
Sludge a image?
Když vezmu úzus, že pro kapelu je vydání desky klíčovým momentem, nejsem si jistý, zda je o vašich čerstvě vydaných deskách dostatečně slyšet…
Jak vy sami chápete událost vydání desky? Uzavíráte určitou epochu nebo
jdete „jen tak“ ven s něčím, na co nyní netrpělivě očekáváte ohlasy?
Vanja: U mě to je ten druhý případ. Jako kapela pokračujeme ve vývoji,
rozvíjíme naše vlivy, je to souvislý proces, který vydáním desky nekončí.
Babb: Že nejsme vidět, je dáno tím, na jaké scéně se pohybujeme.
Alesh: To, že vydání desky nedoprovází žádná bombastická akce, neznamená, že to pro nás není milník, pro který děláme to nejlepší. Je ale třeba
si uvědomit limity, kdy jsme na studio měli pár dní a museli zachytit plody
ročního snažení. Naše deska vychází půl roku od jejího nahrání a mezitím už
hrajeme jiné skladby.
Ultra: Není to tak, že bychom makali na desce a pak ji vydali. Je to završení
dílčího snažení.
Co čekáte, že se stane ve chvíli, kdy deska vyjde?
Babb: Každý z nás se chce nějak dostat k lidem, oslovit je. Pro nás je nejdůležitější, aby lidi přišli, když budeme hrát.
Cholda: Jako zpětná vazba jsou dobré i recenze.
Ultra: Ty ovlivňují lidi, jak se mají na desky dívat.
Alesh: Z recenze rád cítím, že si ten člověk dal čas a práci a oceňuju, když ví,
odkud kapela pochází a ke komu se třeba hlásí. Pokud někdo píše recenzi na
Gospel, měl by tušit něco o scéně, z níž vycházíme. Na naši minulou desku
jsme měli dobré ohlasy zvenku a ty vycházely na portálech, které se věnují
sludgi nebo post-rocku. U nás album často recenzovali lidi, kteří se věnovali
třeba nu-metalu, a tam se nemůžem nikdy potkat.
Vanja: Pro mě je ale zajímavé i to, co si o naší muzice myslí člověk, který nemá stejné kořeny. Takový názor pro mě sice není směrodatný, ale zajímá mě.
A myslíte, že to jde až tak daleko, že se proti vám vymezujou?
Alesh: Pokud bych měl poměřovat metal a hardcore, pořád se beru více jako
hardcorista, ale bohužel z české scény jsem se dostal ven. Jednak mě neoslovuje a taky znám většinu lidí, kteří už v ní jsou dlouho, a o spoustě z nich vím,
že pomlouvají Gospel a přitom se vždy pasovali na nejvíc upřímné lidi na
světě. A s tím nechci nic mít.
S Gospel jsme na spoustě jejich koncertů hráli a jsme si jisti, že to v poslední
fázi kolikrát bylo z toho důvodu, že
jsme měli dobrý aparát.
Ultra: A abychom si ověřili, že to tak
není, jsme za ten aparát chtěli peníze.
Alesh: Od té doby nás začala spousta
Ultra, Gospel of the Future
spike special 6 / 10
„Já bych nepřestal mít rád
Motörhead jen proto, že jsou
to opilci.“
Pokud jsme se bavili o vašem přijetí, četl jsem u nás
názory o tom, že Gospel hrají fajn muziku, ale když se
nalejou, nestojí za nic. Řešíte někdy svou prezentaci,
slovo image je tady trochu nadnesené…
Ultra: Nikdo se nechce prohlašovat za alkoholika, ale
pokud to někdo přežene a je načapán, to se může stát
kdekoliv. Netrávíme čas tím, že bychom řešili, jestli
jsme měli moc nebo málo… Já bych nepřestal mít rád
Motörhead jen proto, že jsou to opilci.
Alesh: To se stalo třeba na turné s Ulver, na kterém
jsem se podílel, kdy jsme v Paříži spali v hotelu hned
vedle Moulin Rouge a na druhý den vyšly paparazzi
fotky, že Kristoffer šel za prostitutkami.
U nás v kapele jsem jediný straight-edge, ale mám
dojem, že dnes už se ani v hardcoru tolik nehraje na to,
zda někdo pije nebo ne. Podle toho nelze lidi soudit.
Jsme dospělí a každý si kontroluje své životy sám.
Vanja: My se k tomu snažíme přistupovat přirozeně,
než si hrát na přehnanou image, jakou vidím u některých metalových kapel. Jde nám o maximální přirozenost.