Templářská RUKOVĚŤ FELČARA

Transkript

Templářský řád Vaultu šílené brahmíny
Templářská
RUKOVĚŤ FELČARA
verze 0.54
červen 2011
Sepsal komandér Chekotay
http://templari.tecka.eu
http://madbrahmin.cz
[email protected]
Oddíl – kapitola - podkapitola
Osnova:
I. Úvod
II. Templářský felčar – herní pravidla a zákonitosti
Povinnosti a práva felčara
Hra – léčení
Hra – psychofarmaka a drogy
Hra – další činnosti felčara a felčarské perky
VI. Skutečnost – první pomoc
Sekce A: Výbava
Osobní lékárnička (medkit vz.03)
Lékárnička pro motocyklisty
Sekce B: Drobná zranění
- klíště!(pijavice a ektoparaziti)
Sekce C: Závažná zranění
- zlomeniny, otevřené zlomeniny
- popáleniny, omrzliny, otravy, tonutí, zranění el. Proudem.
-pomoc cukrovkáři, anafylaktický šok
VII. Skutečnost – léčení
Sekce A: Radiační a tepelná zranění (těžká)
Sekce B: Povrchová mechanická a chemická zranění
Sekce C: Vnitřní zranění a další poškození
Sekce D: Nemoci
kapitola 5: drogy a léčiva
VIII. Civilní ochrana a zbraně hromandého ničení
Kapitola 4: Prostředky Civilní ochrany
IX. Skutečnost – strava a hygiena
X. Závěr
XI. Použitá literatura a webové zdroje
XII. Tabulka důležitých veličin
Obsah
I. Úvod ............................................................................................................................................................4
II. Templářský felčar – herní pravidla a zákonitosti........................................................................................5
1. Herní charakter coby felčar.....................................................................................................................5
2. Herní léčení.............................................................................................................................................5
3. Herní drogy, nástroje a pomůcky felčara................................................................................................6
4. Perky a další herní činnosti felčara..........................................................................................................7
II. První pomoc ve skutečnosti.........................................................................................................................9
1. Výbava....................................................................................................................................................9
1.1. Osobní lékárnička (medkit).............................................................................................................9
1.2. Felčarova (velká) lékárnička ........................................................................................................10
2. Malá zranění......................................................................................................
....................................11
2.1. Puchýře..........................................................................................................................................11
2.2. Přisáté klíště...........................................................................................................
........................11
2.3. Kousnutí hadem.............................................................................................................................13
2.4. Pijavice..........................................................................................................................................13
2.5. Další problematická zvířata...........................................................................................................14
3. Závažná zranění a první pomoc při nehodě...........................................................................................14
3.1. Umělé dýchání a masáž srdce, umělé dýchání .............................................................................14
3.2. Ortostatický šok – problém zavalených končetin..........................................................................15
3.3. Podchlazení.............................................................................................................
.......................16
3.4. Omrzliny.......................................................................................................
.................................17
3.5. Přehřátí..........................................................................................................................................17
3.6. Popáleniny.....................................................................................................................................18
3.7. Úrazy elektrickým proudem..........................................................................................................18
3.8. Otravy rostlinami...........................................................................................................................18
VII. Léčení ve skutečnosti..............................................................................................................................20
1. Nemoc z ozáření....................................................................................................................................20
1.1. Co to je?........................................................................................................................................20
1.2. Jak to léčit?....................................................................................................................................20
1.3. Vložka o veličinách, jimiž se určuje přijatá dávka radiace ..........................................................20
1.4. Nemoc z ozáření; rozdělení dle dávky a symptomů......................................................................22
2. Nemoci způsobené mikroorganismy.....................................................................................................23
2.1. Neinfekční nemoci.........................................................................................................................23
2.2. Infekční nemoci.............................................................................................................................24
VIII. Civilní ochrana a zbraně hromadného ničení........................................................................................27
Dekontaminace radioaktivního spadu..................................................................................................27
Chování civilisty v případě mimořádné události..................................................................................28
IX. Skutečnost – strava a hygiena..................................................................................................................28
1. Strava – živiny, energie, minerály a vitamíny (potřeby, zdroje a použití)............................................28
1.1. Minerály........................................................................................................................................28
1.2. Vitamíny rozpustné v tucích..........................................................................................................30
1.3. Vitamíny rozpustné ve vodě..........................................................................................................30
1.4. Houby............................................................................................................................................31
2. Socioetologická pravidla v rizikových situacích – pravidla chování....................................................32
2.1. Proč nejíst lidi? Aneb malá lekce z hygieny (#1)..........................................................................32
2.2. Sex a věci s ním související...........................................................................................................33
2.3. Proč nejíst antibiotika? Aneb malá lekce z hygieny (#2)..............................................................34
X. Závěr.........................................................................................................................................................36
Použitá literatura a weby...........................................................................................................................36
Tabulka důležitých veličin........................................................................................................................36
Použité zkratky a vysvětlivky některých pojmů........................................................................................36
Seznam ilustrací, obrázků a fotografií
Obrázek 1: Chekotayův medkit – jednoduchá verze........................................................................................9
Obrázek 2: Lékárnička pro motocyklisty.......................................................................................................10
Seznam tabulek
Tabulka 1: Felčarské perky..............................................................................................................................7
Tabulka 2: Následky ozáření v závislosti na obdrženém dávkovém ekvivalentu..........................................22
Tabulka 3: Tabulka lidských fyziologických hodnot.....................................................................................36
I. Úvod
Rozpoutá-li se přestřelka, ve které drsní chlapi skáčou z okopu do okopu a jejich zbraně chrlí
oheň a olovo, dříve nebo později nastane chvíle, kdy apokalyptické burácení dělostřelby přehluší
výkřik „Medik!!“ a nějaký chudák s bílou páskou kolem lokte musí prosvištět minovým polem,
podlézt žiletkový drát a zatančit kankán v kulometné palbě, jen aby se dostal do příslušného
kráteru a mohl nalepit flastr na bebí neohroženého válečníka.
Dvěstě let poté, co poslední kliniku poněkud násilně uzavřela tlaková vlna jaderných explozí,
nelze mluvit o doktorech či medicích. Ony postavy s pochmurným úsměvem na rtech,
abnormálně vybaveným šitíčkem a kbelíkem dehtu u nohou, by se daly nejlépe charakterizovat
jako ranhojiči či felčarové. Většinu svého vzdělání získali metodou pokus-omyl, ale kdo ví, třeba
to budete právě vy, na koho vyzkoušejí tu pravou tinkturu.
Jsou potřební. Jsou užiteční. Jsou odvážní.
Vy budete také jako oni.
Pokud přežijete.
Jedním z důvodů, proč jsem do Templářského řádu začlenil možnost polního ošetření, je
prodloužení herní doby. Původní pojetí „vletíme na sebe a postřílíme se“ je jako sex ve výtahu,
sice vcelku uspokojivé, ale zatraceně krátké. Věřím, že chvíle, kdy se budete skrývat v křoví s
posledním životem a modlit se, aby váš týmový medik ještě měl stimpaky, přispěje k vašemu
hernímu zážitku. Také tím diverzifikujeme postavy na více úrovní než jen velitel a jeho poskoci.
Za třetí tím umožníme hrát i lidem, kteří mají rádi atmosféru, ale už méně je baví uskakovat
hvízdajícím kulkám. No a konečně taky budeme mít na place, jak aspoň doufám, lidi, kteří se
jakž takž vyznají v první pomoci, kdyby se nedej bože semlelo něco ošklivého.
Následující dokument postupně slepuji z nejrůznějších zdrojů, které se mi dostávají pod ruce.
Bohužel není v mých silách většinu tvrzení otestovat na vlastní kůži. Zvláště v případě první
pomoci doporučuji spolupracovat s nějakou certifikovanou publikací o první pomoci, například
učebnicí pro autoškoly.
Je mým cílem poskytnout felčarům příručku, která jim nyní pomůže při hře, a která bude
obsahovat vše potřebné, kdybyste někdy nedej bože museli nastoupit dráhu skutečného felčara v
postapokalyptických podmínkách.
1
II. Templářský felčar – herní pravidla a zákonitosti
1. Herní charakter coby felčar
Za felčara se může prohlásit každý, kdo splní následující:
1) Na každou akci sebou přinese výbavu první pomoci, zhruba odpovídající autolékarničce,
tzn. flastry, desinfekci, gázu i obinadla, antipyretikum (proti horečce), analgetikum (proti
bolesti), antidiuratikum (proti průjmu), živočišné uhlí (obecně proti jedům), popřípadě něco
mírnící anafylaktický šok. Vše musí být v použitelném stavu.
2) Zná základy první pomoci, opět tak nějak na úrovni zkoušky v autoškole, a umí používat
výše uvedenou výbavu.
3) Nastuduje pravidla a dodržuje je.
4) Do bitvy jde vybaven dle vlastní úvahy, avšak v mezích zde uvedených parametrů.
Případné přezkoušení a eventuální zrušení statutu felčara přísluší veliteli Řádu templářů, což
jsem já.
Felčar může před své bojové jméno psát zkratku Fm., která je ve střední Evropě už asi 120 let
volná. Kromě léčení se může zabývat jakýmikoli jinými činnostmi.
Medik nedokáže vyrábět žádné pokročilé chemikálie (Antidotum, Rad Away, Stimpak,
Psycho, Rad X, atp.). Po dohodě s organizátorem a představeným Řádu by možná mohl vyrábět
nějaká jednodušší farmaka.
Všechny své schopnosti může felčar uplatnit na jakéhokoliv živočicha a člena jakéhokoliv
týmu.
Felčar má nárok na xp. ohodnocení dle zákroku, který vykonal, a také má právo žádat po
svých pacientech platbu (ve víčkách, BoS poukázkách...). Za vyléčení jednoho HB jsou tři xp.
Bude-li felčar podávat svým pacientům nějaké utrejchy, je zodpovědný za jejich nezávadnost.
Felčar dokáže léčit zranění a v extrémních případech zachrání i smrtelně raněného (perk
„Oživování“), ale když je někdo jednou mrtvý, je prostě mrtvý a přes to vlak nejede.
2. Herní léčení
Léčení probíhá tou formou, že felčar vezme raněného a omotá ho obvazy (ty nemusí být
sterilní a můžou se požívat opakovaně). Nějaké flekování umělou krví vítáno! Léčení je
zdlouhavá záležitost, každý HB trvá obnovit 1 minutu, takže v mezičase si můžete vykládat
vtipy. Strop pro každé léčení je maximum HB, se kterým bojovník dorazil k felčarovi, snížené o
1.
Takže příklad: Reinar má maximum 6 HB, ale po přestřelce má pouze 1, a tak se odplazí k
Felčarovi, u kterého stráví 4 minuty. Je plně vyléčen, přestože nové dočasné maximum jeho HB
je pouze 5. S těmito pěti hit body jde znovu do bitvy, odkud se vzápětí odplazí opět s jediným
bodem. Tentokrát jej felčar může uzdravit již jen na 4 HB. Toto snížené maximum HB,
nepříjemný to důsledek polního ošetření, přetrvává jen přes jednu hru, nebo do regulérního
respawnu.
V průběhu léčby se nesmí léčený ani léčitel hýbat nebo provozovat jinou činnost, jinak je
léčba neúčinná. Vzhledem k tomu je dvojice snadným cílem a je na týmu, aby svůj M*A*S*H
kryl palbou po potřebnou dobu.
Felčar obvykle nedokáže léčit sám sebe.
Vzhledem k potřebě měřit čas i jiným si sakra vezměte ty hodinky! Porád...
2
A ještě něco na příklad:
Každou minutu obdržíš 1 vyléčený HB, takže když 2 minuty 32 sekund od začátku vidíš, jak
se tvým směrem řítí protivník, můžeš vstát s tím, že ti byly vyléčeny právě ty dva životy (ne dva
a půl).
Odděláš enemyho a pokud jsi nadále zraněný, můžeš podstoupit další léčbu. Pokud ale
vstaneš třeba 59 sec. od začátku léčení, je léčba neplatná.
3. Herní drogy, nástroje a pomůcky felčara
V průběhu hry na sebe můžete aplikovat množství „koktejlů“, což je samozřejmě jenom nějak
obarvená či ochucená voda. Jak jistě víte, skutečné drogy na placu vidím velmi nerad (pokud to
nejsou piksly piva v rámci CTF :) ), a kdo bude Cannabis vodku vydávat za specifický Rad
Away, ten s námi hraje naposled. Osobně považuji za nejlepší použít barevné šuměnky.
Aplikace „koktejlů“ není omezena, může si je brát, kdo chce, a používat je na kohokoliv.
Ovšem samotná výroba může nějakému omezení podléhat.
Abychom si trochu sjednotili barvy, budeme se muset odchýlit od barev Falloutu. Takže
červené nápoje představují věci ovlivňující zdraví (HB) – stimpak, případně nějaké další srandy.
Žluté nápoje určují jedy, nebo naopak antidota. Zelená vodička zase zbaví tělo radiace. Modře
budou vyznačeny povzbuzující prostředky. Pro všechny případy ale stejně napište na lahvičku,
co za utrejch v tom je.
V současnosti náš herní systém zná tyto prostředky:
výroba ve hře: 100 ml vody, ve které je
Stimpak
barva: červená
množství: 100 ml
podoba: lahvička naplněná průsvitnou červenou
tekutinou
užití: vypitím
účinek: okamžitě po vypití doplní 1 HB (až po
maximum)
omezení: žádné (kolik váš pajšl vydrží)
základní cena: 10 Tv
rozpuštěno 5 gramů Med-Tec Bazální cytoskeletický
stimulátor® a 1 gram Med-Tec Metaboost®
(urychlovač metabolismu).
výroba organizačně: Vodu ať si donesou Malí
chemici s sebou. BCS je prostě červená šuměnka
(Tang nebo tak něco) zatavená v malém sáčku
řekněme po 15 gramech. Metaboost je obyčejný cukr
(moučka) uložený taky nějak tak. Malý chemik už si
chemikálie odváží sám. To zpomalí výrobu, takže
jich v bitvě nebude tak moc.
barva: --výroba ve hře: Jen nálezem.
množství: 1 ks
výroba organizačně: Vezměte jablko, které zimu
podoba: prostě jablko
přečkalo
ve sklepě, bude svrasklé a trochu vysušené,
užití: snězením
účinek: okamžitě po snězení doplní 1 HB, rovněž ale jedlé a chutné.
Tohle je takový trošku úlet, ale třeba občas... ;-)
však přidá 1 rad do ozáření.
Jablko
barva: žlutá
množství: 100 ml
rozpuštěno
10 ml detoxikačního koncentrátu.
podoba: lahvička naplněná průsvitnou žlutou
výroba organizačně: Vodu ať si donesou Malí
tekutinou
chemici
s sebou. Detoxikační koncentrát je žlutá
užití: vypitím
účinek: okamžitě po vypití zastaví další působení šuměnka rozpuštěná v trošce vody.
otravy.
Antidotum
množství: 100 ml
podoba: lahvička naplněná průsvitnou zelenou
Rad-Away
barva: zelená
3
tekutinou
užití: vypitím
účinek: okamžitě po vypití zbaví organismus 2
bodů radiace.
rozpuštěno 10 g Med-Tec Metaboost® (urychlovač
metabolismu) a 10 g Med-Tec Thorium DetoxFast® .
výroba organizačně: Voda a Metaboost viz
výše. Thorium DetoxFast je prostě zelená šuměnka.
omezení: Psycho je možno užít jen jednou za
„život“.
barva: modrá
množství: 100 ml
podoba: lahvička naplněná průsvitnou modrou
rozpuštěno
10 g psycha v prášku.
tekutinou
výroba organizačně: Voda viz výše. Psycho v
užití: vypitím
prášku
je modrá šuměnka.
účinek: po vypití hráč zařve „Psycho!“ a nahlas
odpočítává deset sekund, po které je nezranitelný.
Psycho
Rad-X
barva:
množství:
podoba: želatinová kapsle
užití: snězením
účinek: Po celý „život“ ochrání před radiací tím,
že sníží obdrženou dávku o 5 radů za každou
snězenou kapsli.
omezení: bez omezení
výroba ve hře: Jen nálezem nebo koupí.
výroba organizačně: Spousta preparátů se dá
koupit v podobě kapslí – jde o různé nesmysly, jako
jsou prostředky proti hubnutí, vitamínové preparáty,
mleté žraločí ploutve a tak. Můžete použít rovnou
tyhle věci (pokud jsou neškodné), nebo kapsli
rozevřete a naplňte jakýmkoliv placebem (třeba
cukrem).
4. Perky a další herní činnosti felčara
Sešíváním rozstřílených kolegů povinnosti felčara nekončí. Je důležité, aby se felčar naučil na
bojišti pohybovat, nevystavoval se zbytečnému riziku a byl vždy tam, kde ho potřebují. Také
musí dohlížet na transfer léčiv z polní laboratoře do prvních linií a na distribuci drog jednotlivým
bojovníkům.
Protože je to často jediný „muž vědy“ v týmu, připadnou na něj občas i nelékařské úkoly, jako
analýza získaných artefaktů, odběr vzorků a podobně. Jeho místo je spíše vzadu, a může mu také
připadnou za úkol hlídání zajatců, jejich konverze nebo výslech.
Tabulka 1: Felčarské perky
Jméno perku Level
Léčitel
Působení perku
Kontraindikace Uživatelé a
a prerekvizity poznámky
Léčíš 2 HB za minutu.
3
Máš talent od Boha, dokážeš
léčit pacienty mnohem lépe a
rychleji.
Felčar může léčit sám
sebe.
4
Jsi odhodlaný v téhle Pustině
nechcípnout! I kdybys měl
řezat sám do sebe!
5
Kdejaké bebí dokážeš vyhojit
tak šikovně, že po něm
nezůstane ani jizvička!
Pokud je postava zraněna Vylučuje se s
pouze o 1 HB, může ji
"Oživování".
felčar vyléčit bez postihu.
Odhodlání
přežít
Specializace
na lehká
zraněn
Popis perku
4
Vylučuje se s
perkem
"Kamikadze".
Jméno perku Level
Oživování
Popis perku
Působení perku
Kontraindikace Uživatelé a
a prerekvizity poznámky
Felčar může do 5 sekund Vylučuje se s
oživit spojence. Tzn.
"Specializace
přiběhnu k mrtvému,
na lehká
zařvu "oživování" a pak zranění".
ho 1 minut "oživuji".
Následně pak už léčím.
5
Dlouhá léta ses věnoval
rozpáraným břichům, rozbitým
lebkám a prostřeleným plícím a
rval ses se Smrtkou o život
umírajícího. Nemá tě ráda – jsi
lepší než ona. Když to stihneš
včas...
6
„Tak o tomhle postupu jsem
zatím jenom slyšel, funguje na
100 % – buď ho to zachrání...
nebo zabije.“
Při ošetřování hoď 1k6.
Když padne 1, 2, 3, je
pacient vyléčen, když
padne 4, 5, 6, ztrácí 1 HB.
Při ošetřování hoď 1k6.
Když padne 1, 2, 3, 4, je
pacient vyléčen, když
padne 5, 6, ztrácí 1 HB.
7
Intuitivně chápeš, že bys tenhle
život mohl zachránit
nezvyklým postupem. Nikdo to
nikdy takhle nezkoušel. Ale
třeba se to právě tobě podaří.
Riskantní
operace
Riskantní
operace II
5
Musí mít perk
„Riskantní
operace I“.
II. První pomoc ve skutečnosti
Povinností felčara je znát základy první pomoci a mít při ruce pomůcky, s nimiž může tuto
první pomoc poskytnout. Taktéž musí být psychicky připraven na možnou stresovou situaci.
Pokud musíte komandovat pomocníky z řad přihlížejících (zavolat sanitku, přidržet obvaz a
podobně), rozkazujte jim! Jinak se jen budou motat jak nudle v bandasce a přitrouble na sebe
koukat.
Menší zranění se překrývají rychloobvazem nebo malým ústřižkem gázy upevněným
leukoplastí, okolí rány se desinfikuje. Pro jód platí, že se nesmí dostat do rány (způsobil by
nekrózy větší než zranění samotné), ale jodisol by měl být šetrnější. Velká zranění se překrývají
gázou nebo se napřed zasypou zásypem (zvlášť když mokvají).
1. Výbava
Vybavení reálnými zdravotnickými prostředky v rámci Templářů má dvě roviny: Jednak to
jsou prostředky individuálního ošetření (osobní lékárničky – medkity), jednak to jsou lékárničky
felčarské. Osobní minilékárničku musí mít sebou každý templář na akci, buďto nesenou přímo na
výstroji, nebo nejdále v batohu. Felčar je povinen vlastnit rozšířenou lékárničku, kterou může mít
uskladněnou například v autě s ostatní civilní bagáží, měl by však přitom myslet na to, aby se k
ní v případě potřeby dokázal dost rychle dostat.
Lékárničku minimálně jednou ročně otevřete a zkontrolujte, případně vyměňte poškozené a
staré (prošlá záruční lhůta) součásti.
1.1. Osobní lékárnička (medkit)
Osobní medkit je určen hlavně k okamžitému ošetření velmi drobných poranění. Při našich
akcích se můžeme dostat i do velmi špinavých oblastí a sebemenší poranění se může stát vstupní
branou pro nejrůznější infekce. Osobně používám následující sestavu:
 obinadlo
 pár nastříhaných rychloobvazů
 sterilní gáza pro krytí zranění
 plastová pinzeta na klíšťata
 Endiaron, který zastaví jakýkoliv
průjem
 Paralen proti bolesti a horečce
 živočišné uhlí proti otravám
 jodisolové pero pro desinfekci drobných
zranění
Seznam těchto léčiv je vypsán na
papírovém štítku (vpravo nahoře), kam se
také píšou případné poznámky o
doplněních, výměnách, expiraci nebo
použití. Z druhé strany štítku jsou vypsané
Obrázek 1: Chekotayův medkit – jednoduchá verze
informace pro použití léčiv (maximální
denní dávka, omezení požívání alkoholu apod.) Balíček je zapečetěn v plastovém sáčku, vložen
do tlumícího sáčku z bublinkové balící fólie a uložen do stylového koženého pouzdra. Navrch
sem ještě přijdou ty dvě věci, co jsou úplně napravo – samostatný sáček s náplastmi a rolka
leukoplasti. Tyhle drobnosti dojdou použití takřka na každé akci a je proto zbytečné (a
6
zdlouhavé) kvůli nim otevírat zapečetěný sáček.
V této lékárničce chybí ještě nějaký zásyp na větší rány, případně nůžky a zicherajzka (spínací
špendlík). Také by se hodilo něco proti alergiím a trocha cukru proti hypoglykemickému šoku.
V lékárnách a prodejnách zdravotnických potřeb jsou k dostání také různé malé osobní
lékárničky, setkal jsem se například s touto lékárničkou pro motocyklisty:
Obsah:
 termoblanket pro zamezení tepelných
ztrát raněného
 jedno velké a dvě menší obinadla
 roličku leukoplasti
 rychloobvazy (tedy náplasti, neboli
flastry)
 sterilní rukavice
 pěkný pevný obal
 chirurgické nůžky s tupým hrotem.
Účel této lékárničky je zřejmý – uživatel
prostě jen zraněnému ováže vše, z čeho
stříká krev (přitom se chrání rukavicemi),
zabalí raněného do postříbřené fólie pro
Obrázek 2: Lékárnička pro motocyklisty
zachování tělesného tepla a vyčká do
příjezdu záchranky. Je to lepší než úplné nic.
V armyshopech jsou k dostání levné balíčky obvazů, například český obvaz vz. 80. Balíček z
nepromokavé tkaniny obsahuje velké množství sterilní gázy (dva kompresy) a obvazu a jeden
spínací špendlík. Jeden kompres je s obinadlem spojený pevně, druhý je pohyblivý a je možno jej
použít jako škrtidlo nebo přiložit na protistranu zranění. Nepropustný obal je z vnitřní strany také
sterilní a je možno jej použít k ošetření pneumothoraxu, tedy perforace plíce. Balíček je určen k
nouzovému ošetření svépomocí, pro zranění typu vstřel a průstřel. Je nabíledni, že taková zranění
nejsou u templářů příliš častá, naopak obvyklá zranění (škrábance a klíšata) tento balíček neřeší.
Mohu jej tedy doporučit pouze coby doplněk výše zmíněného multifunkčního medkitu.
1.2. Felčarova (velká) lékárnička
Činnost herního felčara je podmíněna složením felčarských zkoušek a stálým nošením velké
„reálné“ lékárničky na akce. V případě, že se nějaký templář zraní a jeho osobní medkit nestačí k
ošetření, je felčar povinen ošetřit jej, případně zajistit další péči (transport do nemocnice apod.).
Kromě zranění by měl být felčar schopen prvotní léčbu nemocí či chorobných stavů.
Dobrý základ pro tento felčarský kufřík představuje autolékárnička, povinná to výbava
motoristy. Cena je něco přes sto dvacet korun. Ta moje obsahuje:
 šátek třícípý (2x)
 kompresy 7,5x7,5 (4x)
 rouška pro dýchání z plic do plic
 obinadlo škrtící 70cm
 rukavice latexové chirurgické nesterilní (1 pár)
 mediplast (5m)
 náplast s polštářkem (6 ks 8x4)
 polyetylenová rouška (20x20)
 obvaz sterilní hotový č.2 (2x), obvaz č.3 (2x), č.4 (2x)
 spínací špendlík (2x)
7
nůžky s tupou špičkou.
Tolik ke koupenému obsahu. Podle novelizované vyhlášky má autolékárnička obsahovat ještě
masku pro dýchání z plic do plic a obrázkový návod k řešení autonehody, díky čemuž je dnes
možno sehnat starší, leč záruční lhůtou neprošlé lékárničky vyhovující našim potřebám. Nicméně
s obsahem autolékárničky jsem se nespokojil a doplnil jsem ji o další výbavu:
 pružné obinadlo
 desinfekční sprej
 základní medikamenty- analgetikum, antipyretikum, střevní desinfektans, absorbční uhlí
 ostrý nožík
 teploměr
 tinkturu pro výplach oka
 kartu záznamů, expirací a vlastností léků.

2. Malá zranění
2.1. Puchýře
Puchýře jsou zranění vznikající na místě, kde se lokálně razantně zvedla teplota, tedy všude
tam, kde se nás Inkvizitor Bratrstva oceli dotkl žhavým železem, kam stekly kapky horkého
vosku, kde nás zasáhlo infračervené záření jaderného výbuchu, nebo kde se o tělo tře špatně
uzpůsobená výstroj (to nejčastěji). Malé puchýřky ovšem vznikají i na místě zasažení některými
biologickými zbraněmi; a puchýřky na genitálu svědčí o tom, že ta cuchta si svých dvacet zátek
rozhodně nezasloužila.
Když si po dlouhém pochodu dojdete domů, zujete boty a na nohách najdete puchýře, není to
žádná tragédie. Nohu umyjte, puchýř přelepte náplastí a nechte tak. Rozhodně pak ale obětujte
trochu času a najděte ve svých botách chybu, která jej způsobila.
V polních podmínkách jsou puchýře nebezpečnější. Jednak při dalším pochodu bolí, jednak
mají tendence praskat a v takovém případě je teplému, špinavému, vysoce infekčnímu prostředí
boty vystavena živá tkáň. Proto je lepší ještě před prasknutím okolí rány umýt, dezinfikovat a
puchýř přelepit širokou náplastí.
A koneckonců, v případě, že puchýř praskne, je postup stejný, akorát si (při delších akcích)
kontrolujte, jak se to hojí.
Propichování puchýřů sterilní jehlou je asi stejně tak dobré, jako připichování jazyků
zicherajckou ke rtům, prostě jen hloupá frajeřinka, která snižuje vaši imunitní bariéru.
K ošetření puchýřů je možno zakoupit speciální náplasti s koloidní složkou, která zlepšuje
hojení a je celkově přívětivější k puchýři, než obyčejná náplast.
2.2. Přisáté klíště
Klíště obecné (Ixodes ricinus) je členovec z třídy pavoukovců o velikosti 0,5-5 mm. Samci se
živí rostlinnými šťávami, samice krví, a to ve všech třech vývojových stádiích (larva, nymfa,
imago) vždy jen jednou. Nasátá samice klade až 5000 vajíček. Samci mají celý zadeček krytý
štítem, samičky jen do poloviny.
Vyskytuje se v mírném pásu severní polokoule. Preferuje vlhké biotopy, ideálně lesní podrost
do 1 metru nad povrchem země, v oblastech zhruba do 800 m n.m. Na svého hostitele číhá v
typické póze s rozevřenými končetinami, jejichž první pár je citlivý na teplo. Je slepé, ale citlivé
na vydechovaný CO2. Probouzí se při teplotách nad 5°C, aktivní je již týden po posledním sněhu.
Po zabodnutí skrz pokožku klíště vypouští anestetika (nebolí to), antikoagulancia (krev se
nesráží) a antihistaminika (neopuchá to). Současně s tím se pomocí cementových žláz ukotvuje.
8
Je přenašečem mnoha chorob, u nás zvláště klíšťové encefalitidy (cca 700 případů ročně v ČR) a
lymské boreliózy (několik tisíc případů ročně).
K prevenci můžete využít účinky vitamínu B1, který se z těla vylučuje kůží a jehož pach
odpuzuje klíšťata i komáry. Stačí si vzít 3x denně malou pilulku B-komplexu. Oblíbeným, byť
méně účinným zdrojem B-komplexu, je pivo. Mnohem účinnější je použít chemický odpuzovač.
Nejpozději do 24 hodin pro průchodu zamořeným územím je nutno prohlédnout celý povrch
svého těla, zvláště pečlivě na obtížně dostupných místech s tenkou pokožkou (vnitřní strana
stehen, slabiny, podpaží, ohanbí, prostor mezi prsty). Je dobré se naučit prohlížet se (i ostatní
členy jednotky) při krátkých přestávkách v terénu, je tak možno odchytit až 90% klíšťat ještě
před přisátím, případně hned poté, ještě než se stihnou zacementovat.
Odhaleného parazita je potřeba odstranit co nejdřív, ideálně ihned. Tupou pinzetou jej uchopte
za hlavohruď (co nejblíž kůže) a kývavým pohybem jej uvolněte. Chycené klíště utopte v
desinfekci a spláchněte do záchodu (nebo rozdrťte mezi kameny). Ranku ihned dezinfikujte a
zasažené místo si zapamatujte pro pozdější sledování (případně označte lihovým fixem). Vhodné
je každý případ zakousnutého klíštěte dokumentovat na lékárenské kartě nebo v bitevním deníku,
neboť příznaky případné infekce se projeví opožděně, v době, kdy již člověk neví, kam přesně jej
sviňa kousla.
Co nedělejte:
 Nemažte klíště žádnou mastí. Zvíře se zadusí a ve smrtelných křečích se do vás vyzvrací, čímž
vás spolehlivě infikuje (pokud samozřejmě samo infikováno je, což díkybohu není až tak
často). To samé platí pro desinfekci, prostě klíště musí být vytaženo živé, zdravé a dobré
mysli. :-)
 Zvíře nechytejte příliš silně, nebo si ho do rány vymačkáte.
 Zvíře nechytejte ostrou pinzetou, nebo mu ustřihnete hlavohruď a budete muset na chirurgii
(vytáhnout sterilní jehlou).
 Netočte s ním, nemá to smysl, klíšťky jsou souměrné a nějaké točení proti směru orloje nemá
význam, maximálně klíště přetrhnete a pofičíte na chirurgii.
 Nesahejte na klíště nechráněnou rukou.
 Nepalte vytažené klíště. Exoskelet funguje jako tlakový hrnec a když se nakonec propálí, tak
přehřáté vnitřnosti explodují v mraku infekčního aerosolu.
 Nerozmačkávejte klíště prsty.
Po úspěšném odstranění klíštěte kontrolujte zasažené místo ještě zhruba týden, zda nezarudne,
nezbělá nebo neoteče. Po čtrnáct dnů si dávejte pozor na horečky, nevolnost nebo otoky kloubů to vše jsou příznaky infekce.
Výzbroj: Samozřejmostí jsou dlouhé kalhoty zastrčené do vysokých bot. Doporučují se světlé
a hladké, aby po nich klíšťata klouzala a byla dobře vidět, ale postnukleární praxe je samozřejmě
jiná. Dle mých zkušeností je použití insekticidů a repelentů poněkud sporné, ale pokud chcete,
můžete zkusit širokou škálu. Diffusil H prý chrání i po několikerém vyprání. V lékárnách je
možno koupit za circa 40 korun plastové pinzetky na klíšťata - jsou měkké, takže je nerozštípnou.
Je to dobrý doplněk osobního medkitu.
Proti klíšťové encefalitidě je možno nechat se očkovat. Není to úplně levná záležitost, ale
většina zdravotních pojišťoven ji proplácí. Očkuje se přes zimu, tři injekce s odstupem několika
týdnů. (přípravek FSME Immun 0,25 ml Baxter) Klíšťový zánět mozkových blan vyžaduje
hospitalizaci a důkladné vyšetření, včetně lumbální punkce. Prvotní příznaky se projevují dva až
čtyři týdny po nakažení a jsou podobné chřipce (bolesti hlavy, únava, horečka, nevolnost a
bolesti svalů a kloubů)Po několika dnech obtíže samy odezní. Poté zpravidla následuje období 1
až 2 týdnů bez příznaků. U některých pacientů může nemoc touto fází skončit a dojít k úplnému
uzdravení. Druhá fáze onemocnění se uvede nástupem krutých bolestí hlavy, které jsou
9
provázeny horečkami. Nemocný je světloplachý, přidává se nevolnost a zvracení. Příznakem
poškození nervového systému je ztuhnutí svalů na šíji, svalový třes, nervové obrny, závratě,
poruchy spánku, poruchy paměti a dezorientace. Tento akutní stav trvá 2 až 3 týdny. Poté
obvykle dojde k postupnému zlepšování stavu. Přibližně u jedné třetiny infikovaných pacientů
první fáze chybí a onemocnění se již ze začátku projeví závažnými příznaky druhé fáze. Asi u
jedné čtvrtiny nemocných dochází ke vzniku trvalých následků. Patří k nim například obrny
horních končetin, chronické bolesti hlavy, poruchy koncentrace, nálady nebo spánku, snížená
výkonnost a deprese. K úmrtí dochází pouze ve výjimečných případech.
Více informací například na http://www.klistova-encefalitida.cz/
Lymská borelióza je bakteriální infekce léčitelná antibiotiky. Projevuje se zprvu na pokožce,
kdy kolem ranky se vytvoří bělavý kruh s narudlým ohraničením, během týdne od kousnutí se
zvětší a postupně zanikne (u části pacientů k této fází nedochází). S odstupem několika týdnů se
přihlásí další příznaky podobné chřipce. Neléčená nemoc přechází do chronické formy, ve které
napadá klouby, nervy a srdce. Smrt nastává v důsledku vyčerpání organismu či selhání srdeční
inervace. Léčí se antibiotiky podávanými minimálně dva týdny, u těžkých případů pomocí široké
palety antibiotik v rámci hospitalizace. Úspěšnost léčby je docela vysoká, 90% pacientů se
uzdraví bez následků. Více informací na http://www.borelioza.cz/
V každém případě platí: Klíště odstranit co nejdříve, místo přisátí si zapamatovat a pokud na
něm nastanou nějaké změny, utíkat na pohotovost. Čím dříve, tím lépe.
2.3. Kousnutí hadem
Zmije obecná (Vipera berus) je dlouhá až 80 cm, zorničku má svislou, duhovku
červenohnědou až rudou. Žije až 25 let.
Jediný náš jedovatý plaz je přísně chráněný. Zmije je známá svou klikatou kresbou na zádech,
ale takové jsem zatím potkal jenom dvě – jednolité zbarvení je také velmi časté. Dívat se na
zorničky je lepší určovací znak, jenže to se zase dostáváte nebezpečně blízko, takže pokud chcete
rozpoznávat zmije, zaměřte se na geometrii jejich šupin a typickou trojúhelníkovou hlavu.
Jed zmije není dospělému zdravému člověku nebezpečný, nicméně vyhledat lékaře patří mezi
ty lepší nápady. Jed napadá srdce. Nějaké vysávání nebo dokonce vypalování ran bylo v módě za
první republiky a jediným výsledkem byli zjizvení drsňáci. Lepší nápad je omezit průtok krve
(ale občas – nejpozději každé 2 hodiny - škrtidlo povolit, aby nedošlo k odumření tkáně) a mazat
do nemocnice. Pokud transport do nemocnice není proveditelný, postiženého uložte do stínu,
podejte dostatek tekutin a udržujte den dva v klidu.
Zmije ne vždy uvolní všechen jed do rány. Syntéza jedu je pro ně náročná a pomalá a
potřebují jej pro lov, takže v případě obrany se často spokojí s kousnutím a jedové zuby nechají
sklopené, případně vypustí jen malou dávku jedu.
Proti uštknutí zmijí se podává antitoxické sérum globulinum antiviperinum, proti živočišným
jedům obecně se často užívá kalciová injekce. Vápník pak uvolňuje svalové křeče a zlepšuje srážení krve.
Mnohem častěji než zmije útočí užovky. Těch je na našem území několik druhů. V zubech
nemají jed a tak kouškou bezostyšně. Protože však mohou zanést do ranky infekci, je třeba je
vymýt a desinfikovat.
2.4. Pijavice
Pijavice lékařská (Hirudo medicinalis). Tenhle krásný kroužkovec žije na území ČR pouze v
jediném rybníku jižně od Břeclavi a ani po jaderné válce se jeho rozšíření neplánuje. :-) Takže až
k vám ve vodě poplave něco podezřelého, nepanikařte, všechny ostatní naše pijavice jsou dravé a
krev nesají. Deseticentimetrová pijavice koňská, hojná po celém území, vás ovšem může vylekat
10
– nebojte se, přísavné terče užívá jen k pohybu a teplokrevné organismy ani moc nemusí.
Mimochodem, pijavice lékařská se při sání může nacpat až na 10ti násobek své hmotnosti a
pak už nemusí po celý rok nic víc dlabat. Po nakrmení sama odpadne, načež ranka ještě tři dny
krvácí. Jizvička má typický tvar písmene „Y“.
V tropech se doporučuje pijavice nutit k odpadnutí přiložením rozpáleného konce cigarety k
chladnému konci pijavice.
2.5. Další problematická zvířata
Obojživelníci obecně mívají jedovatou kůži. Ropuší jed není člověku nebezpečný, ale u
malých zvířat způsobuje křeče, nadměrné slinění a zástavu srdce. Nejjedovatější naší žábou je
kuňka, jejíž jed způsobuje vnitřní krvácení zažívacího traktu. Jed mloka po pozření proniká do
krevního oběhu a následně způsobuje křeče dýchacího svalstva. Také čolčí jedovatost byla
zaznamenána, je však velmi slabá.
Obojživelníci vylučují jed z jedových žláz (parotid) do kožního slizu. Nedokáží ho
vystříknout, jak se traduje v lidové slovesnosti. Po manipulaci s obojživelníky je nutno si umýt
ruce.
Velké šelmy: Rys je na našem území celkem častý, ovšem pokud ho člověk nezažene fakt do
úzkých, není nebezpečný. Stejně jako kočka divoká je asi hojnější, než se zdá – je tak plachý, že
je obtížné jej monitorovat. Rys je samotář a rád loví srnky. Vlci utvořili v Beskydech dvě malé
smečky, dohromady kolem patnácti kusů, a i mě se poštěstilo narazit na jejich stopy (pokud se
tak dá říct šlápnutí do srnčích střev...). Lidem se samozřejmě vyhýbají, ovšem čas od času si
nabídnou z nedostatečně chráněné salaše nějakou tu ovečku. Poslední známý případ napadení
člověka vlkem je doložen ze 16. století. Vlci, stejně jako lišky a zdivočelí psi, mohou přenášet
vzteklinu. Vzteklý vlk je vyloučen ze smečky, chová se divně, je nezvykle přítulný a děsně slintá.
Pokud vás kousne, chyťte ho a doneste do špitálu s sebou :-) To platí pro všechny psovité šelmy,
je to kvůli zjištění vztekliny a dalších nemocí. Medvědi se do Beskyd občas zatoulají ze
Slovenska, a viděl jsem teritoriální značku doslova dva kroky od frekventované turistické stezky.
Méďové jsou obvykle plaší, ale také hrozně zvědaví – mohou si to při své velikosti dovolit. Lidé
je často zaujmou, zvláště když začnou ječet a utíkat. Pak je obvykle porazí úderem tlapy a trochu
je prozkoumají. V takovém případě je dobré držet hubu a hrát mrtvolu, medvěda to omrzí a
zlomená žebra se zahojí (tyhle případy a rady ovšem pocházejí z USA). Obranný pepřový sprej
je pro medvědy z jakéhosi důvodu spíš lákadlo, než odpuzovadlo.
Velcí býložravci: Pratura jsme u nás sice už dávno vyhubili, ale zase se ho snažíme vyšlechtit.
V Polsku žijí zubři evropští, a když je za WWII chtěli němečtí vojáci lovit, zubři se naštvali a
začali lovit Němce. Na Šumavě se vyskytuje los. No a všude možně je u nás přemnožené prase
divoké, jsou lesy, kde prostě není možné na ně nenarazit, a zelené mafii se to líbí.
Všechna zvířata jsou plachá, ale nikdy se nestavte mezi samici a její mláďata. V takovém
případě bachyně rozpárá svými klektáky i medvěda. Pokud zvíře nevypadá plaše, ba dokonce
agresivně, je moudřejší ustoupit, popřípadě si zavzpomínat na naše opičí předky a vzít čáru
vertikálně na nejbližší strom.
3. Závažná zranění a první pomoc při nehodě
3.1. Umělé dýchání a masáž srdce, umělé dýchání
Nepřímá (zevní) masáž srdce: Postiženého je nutno uložit na záda na tvrdou podložku (postel
není tvrdá podložka). Zachránce položí dlaň ruky na rozhraní dolní a prostřední třetiny hrudní
kosti postiženého, přiloží na hřbet této ruky dlaň druhé ruky a vahou trupu stlačí hrudní kost proti
11
páteři asi o 4 až 6 cm. Střídavým stlačením a povolováním je obnovena cirkulace krve v cévách.
Stlačení se provádí 30-60krát za minutu (podle stáří publikací – nižší údaje jsou novější). Do
toho přijdou dva umělé vdechy (starší publikace uvádějí jeden vdech na každých pět stlačení pro
práci ve dvojici, respektive dva vdechy po patnácti stlačeních, je-li zachránce sám). Nebojte se
lámajících se žeber, u správně provedené masáže srdce jsou žebra polámaná skoro vždy – a je to
lepší, než umřít.
Umělé dýchání: Za prvé je nutno vyčistit ústní dutinu postiženého a uvolnit kořen jazyka.
Kdysi se vytažený jazyk připínal zicherajzkou ke rtu, dnes stačí zatáhnout za piercing. Pokud vás
nebaví bodat špendlíky do bezvládného zraněného, buďte chytřejší než naši zaostalí předci a
jednoduše kořen jazyka uvolněte tak, že zakloníte postiženému hlavu. Následuje další fáze, ve
které se musíte rozhodnout, zda postiženému poskytnete dýchání z úst do úst. Nikdo to po vás
nechce, ani zákon ne. Ten týpek na dlažbě může být HIV pozitivní, může mít žloutenku... nikdo
po vás nechce, abyste zachraňovali život za cenu ohrožení vlastního. Resuscitační roušky nejsou
stoprocentní ochranou. Masky už jsou lepší, ale je jich docela málo (jsou drahé). Nicméně pokud
už to risknete, pak dvěma prsty jedné ruky stiskněte postiženému nos, druhou rukou rozevřete
rty, pevně přiložte svá ústa na jeho a rychle do něj vdechněte, pak se oddalte a sledujte
automatický výdech. Jak jsem psal výše, stačí dvakrát na každých třicet stlačení hrudníku.
Případně nemusíte dýchat vůbec, do doby příjezdu záchranky by výpadek srdeční masáže kvůli
kejklům okolo umělého dýchání mohl mít fatálnější následky než nižší obsah kyslíku v krvi.
Podstatou umělého dýchání je zvýšení obsahu CO2 v plicích, což vede k nastartování
dýchacího reflexu (přes krevní pufrační systém, pokud si dobře pamatuju – CO2 a H2O -> HCO3-)
Resuscitace se nesmí přerušit na dobu delší než 5 sekund a provádí se až do příjezdu
záchranky, nebo dokud není zřetelně jasné, že „ten muž je mrtvý, Jime!“
Pro úplnost – existuje i přímá masáž srdce, která spočívá v tom, že se otevře hrudník a
masíruje se přímo srdce. Ale to už mezi první pomoc nepatří :-)
A na závěr – nepřímá masáž srdce se nacvičuje na speciálních figurínách. Rozhodně to
nezkoušejte na živých lidech! Taky byste jim mohli rozhodit srdeční automatiku a zabít je.
3.2. Ortostatický šok – problém zavalených končetin
Záležitost hlavně horolezců a speleologů, ale protože i stalkeři občas slaňují, a protože to je
smrtelné, dávám to sem. V angličtině známo jako Harness-hang syndrome, HHS.
Když se člověk při šplhání utrhne ze stěny, tak v lepším případě nebyl líný se jistit, a nyní visí.
Při použití špatného úvazu (nebo navázání rovnou na lano) ovšem úvaz stlačí nervy a cévy
vedoucí do dolních končetin, takže se zde začne hromadit krev (však to znáte, podvázání je
součástí nejedné sexuální praktiky :) ). Protože se nohy nemají o co zapřít (ve volném visu), je
nefunkční také svalová pumpa, která normálně pomáhá tlačit krev nazpět k srdci. Ve výsledku
může být až 60% tělesné krve napěchováno v nohách, takže samozřejmě chybí jinde. Dochází k
poklesu krevního tlaku, opuchlinám, postižený cítí mravenčení v končetinách a šum v uších a
může upadnout do bezvědomí. Krátce nato následuje smrt. Zásadní pro záchranu je dotyčného
okamžitě vytáhnout a nepokládat jej na zem do stabilizované polohy! Vtip je v tom, že po
uvolnění svírajícího úvazu a položením do lehu se krev navalí do mozku a srdce, tlak prudce
stoupne a obvykle přijde strýček infarkt. Postižený (ať již v bezvědomí nebo veselého ducha) by
měl sedět či dřepět aspoň půl hodiny (případně s hlavou zakloněnou, aby se bezvědomý neudusil
vlastním jazykem), během které mu okolostojící pomohou masírováním nohou. Následný
transport se opět provede v sedě, žádná chůze! A transportuje se rovnou na JIPku – nejvíce lidí,
kteří po zavěšení zemřeli, dojelo na selhání ledvin. Jak to? To je prosté – v uvězněný končetinách
se nějaký čas hromadily metabolické jedy. Normálně je tělo průběžně odbourává, ale při
12
přiškrcení nemohlo, a tak se naráz uvolnily až po osvobození, a otrávily tělo. Tohle může nastat
klidně až 48 hodin po uvolnění. A samozřejmě, totéž se vám stane, když vám nohu zavalí šutr,
když se někde dlouhodobě skřípnete apod.
U visu se první příznaky ortostatického šoku projeví do 10-15 minut, podle úvazu. Nikdo by
neměl nepohodlně volně viset déle než půl hodiny. V případě že už visíte, je dobré navázat si
prusíkovu smyčku a do ní se zapřít nohou, abyste obnovili svalovou pumpu, hýbat sedacími
svaly, nohami, prsty u nohou.
Také nezapomeňte případným lékařům vysvětlit, o co jde. Pro dochtory je tohle tak minoritní
zranění, že o něm prostě neví.
3.3. Podchlazení
Když člověk vlivem vnějších podmínek nedokáže udržet svou teplotu ve fyziologickém
pásmu, je zle. Může k tomu dojít, když v zimě spadnete do vody, zabloudíte v horách, zaseknete
se v dálniční zácpě nebo se ožerete jak dogy a rozhodnete se přenocovat ve škarpě. Jeden můj
příbuzný se takhle vracel v prosinci z krčmy a našli ho až v březnu. Dokud se o sebe dokážete
postarat sami, je to v klidu, stačí zalézt do tepla a počítat omrzliny.
Jenže když má felčar před sebou pacoše, kterému z nosu trčí rampouchy, je třeba popadnout
teploměr a vrazit jej do zadku – v konečníku se měřená teplota nejvíce shoduje s teplotou
tělesného jádra. Projevy podchlazení bývají různorodé, a proto je přesná teplota zásadní pro
rozhodnutí o další léčbě.
Mírná hypotermie: Tělesná teplota je 34 – 36 °C. Zahřívání pacienta může být pasivní i
aktivní.
Pasivní zahřívání uložením v teplém prostředí a zabalením do přikrývek. Tento způsob není
příliš účinný při výraznější hypotermii a nebo zástavě oběhu.
Aktivní zevní zahřívání může být prováděno horkým vzduchem, teplou vodou, nebo
přikládáním teplých balíčků do oblasti ledvin, prekordia, krku, třísel a axil. Je třeba dávat pozor
na možné lokální poškození tkání teplem a na postupný ohřev těla.
Závažnější hypotermie: Tělesná teplota je 30 – 34 °C. Postup je stejný jako u pacientů
s mírnou hypotermií. Pouze pasivní zahřívání by bylo nedostatečné, je třeba použít zevní aktivní
zahřívání pomocí teplých balíčků přikládaných na velké cévy. Z dalších účinných opatření, která jsou ale
vázaná na možnosti vybavených, většinou až nemocničních pracovišť a obvykle je nelze zajistit přednemocničně, patří :
k inhalaci podat zvlhčený 100% kyslík ohřátý na 42 – 46 °C obličejovou maskou. Pokud je pacient intubován a ventilován,
použít 100% zvlhčený a zahřátý kyslík na 43 °C k ventilaci. Zavést žaludeční sondu, podat 150-200 ml teplé vody nebo
fyziologického roztoku ohřáté na 43 °C a po 10 minutách odsát. Podat infuzi (kamkoliv, ale do centrální žíly nejvhodněji)
fyziologického roztoku ohřátého na 43 °C v množství 150 – 200 ml za hodinu.
Kritická hypotermie: Tělesná teplota je 30 °C a méně. Pro takové podchlazení jsou předchozí
opatření nedostatečná (i když se samozřejmě použijí v době do předání k hospitalizaci).
Aktivní vnitřní zahřívání je vázané na vybavené nemocnice a pro přehled je zde uvádím:
Extrakorporální ohřev, peritoneální laváž teplým roztokem, zavedení esofageálních ohřívacích tub, pleurální laváž.
Společná opatření u všech podchlazených: Prevence dalších ztrát teploty (sejmout mokrý
oděv, chránit před větrem, teplá přikrývka, teplé, nikoliv přehřáté prostředí).
Polohovat v horizontální poloze, bez zbytečných manipulací, zabránit pohybové aktivitě
pacienta, nepohybovat ani pasivně končetinami, nemasírovat, netřít tělo (vede k fibrilaci).
Změřit tělesnou teplotu.
Závažnější a kritickou hypotermii vždy šetrně transportovat do nemocnice.
Je důležité zvyšovat teplotu postupně a rovnoměrně, zejména u kriticky podchlazených tak,
aby se současně zahřívalo tělesné jádro (konkrétně srdce) a nejen povrch těla (periferie).
Obnovením cirkulace dochází k mobilizaci chladné krve z periferie do srdce a k jeho dalšímu
13
ochlazování, pokud by se provádělo rozsáhlé ohřívání jen povrchu těla. Této situaci je třeba se
vyhnout.
U pacientů s kritickou hypotermií nepodáváme léky a to ani při zástavě dechu a oběhu.
Podchlazený myokard není schopen na farmaka reagovat a dochází k jejich kumulaci s možností
následného vyplavení po zvýšení teploty a při obnově oběhu. Rovněž nereaguje na defibrilaci a
elektrickou stimulaci.
3.4. Omrzliny
Ti starší z vás vědí, že mají omrzlinu třít sněhem, ti mladší vědí, že to dělat nemají, ale ví někdo, proč se vůbec tahle
myšlenka traduje? Vše začalo, když Napoleon táhl na Rusko. Přišla zima a Frantíci omrzali – a tak si sedali blíž a blíž k ohni a
natahovali k němu necitlivé končetiny. Ano, necitlivé – že si je pálí, poznali až podle smradu. Omrzlá část těla totiž skutečně
zmrtví a můžete s ní dělat skoro cokoli, aniž by to bolelo.
No a tak se stalo, že za francouzským felčarem chodili vojáci, kteří byli nejenom omrzlí, ale ještě navíc i popálení. A tak
jim řekl, že než se vyhřívat u ohně, je lepší třít ránu sněhem. Koho by napadlo, že tahle volovina přežije staletí!
Je to samozřejmě blbost. Omrzlinu je třeba opatrně rozehřát, ideálně ponořením do vody tak
asi 40°C teplé (aby tam šel ponořit loket), a ne ji vystavovat ohni. Dále je třeba zabezpečit
proudění krve, nejlépe tak, že krev rozředíte – Aspirin + Ibalgin. Postiženému dodejte zinek,
vitamín C a hodně vody. Případné puchýře nerozbíjejte, chrání poškozené místo před infekcí. Ze
stejného důvodu se omrzlina balí do sterilních obvazů. Končetina po rozehřátí opuchne (a začne
bolet), takže pokud chcete ještě někam dojít, je lepší nechat omrzlou nohu v botě a pokračovat,
protože když ji jednou vytáhnete, už ji zpátky nedostanete!
V nemocnici se nenechte chirurgem hned zlákat na amputaci – dlouhodobá léčba u specialisty
už zachránila nejednu nohu, kterou by horlivý fanatik rád ušmikl. (Jak se říká – mrznou v lednu,
řezat v červnu!)
Rizikové faktory pro vznik omrzlin jsou dehydratace (krev je moc hustá), vyčerpání,
nedostatek energie a kouření (nikotin způsobuje vazokonstrikci periferií).
Dělení: Omrzliny I. stupně : postižené místo je bílé, nebo bíle mramorované, při ohřívání postupně zarudlé, bolestivé,
možný je otok. Podáme teplé nápoje. Stav se upraví.
Omrzliny II.,III., a IV. stupně nebolí, jsou bílé a tuhé. V postižených místech došlo k trombotizaci, při zahřívání mohou
vznikat buly s krvavých obsahem.
3.5. Přehřátí
Když je takový hic, že organismus nemůže ani vyzařovat teplo do svého okolí, dochází často k
úžehu. Riziko zvyšuje užívání diuretik (piva) a ozáření nekryté hlavy (děti a dědci, skíni),
samotné záření slunce na nezakrytou hlavu dokáže nadělat paseku, aniž by přitom způsobilo
přehřátí. Hypertermie vyčerpává organismus, v případě dlouhodobého horka (třídenní vlna
veder) následuje často vlna umírání. Když je chladněji, ale člověk se namáhá tak intenzivně, že
se prostě přehřeje, nazývá se to úpal. Symptomy obou jevů jsou podobné.
Když si to všechno trochu rozdělíme:
 Mírná forma – vazodilatace a extravazace: otékání akrálních partií vlivem horka nebo práce
v teple, s teplým materiálem (např. těsto), popř. v prostorách s vyhřívanými podlahami.
Postihuje zejména ruce a prsty s pocitem nepříjemného tepla a zhoršené citlivosti i
pohyblivosti prstů, vede k únavě v dolních končetinách s pocitem tíhy. V chladnu se zlepší,
spontánně vymizí s ochlazením počasí nebo se změnou práce.
 Mírná kožní forma – vznik tzv. potniček, zejména v místech, kde přiléhá prádlo; je nejvíce
typické pro malé děti. Kůže nejprve červená a teplá, později šedavá. Vymizí spontánně,
vyžaduje vzdušné oblečení.
14
Prekolapsové formy úrazu teplem: Pocit žízně, křeče v lýtkách, popř. i v dalších svalových
skupinách, mírná dušnost při námaze, pocit závratě při náhlé změně polohy, mírná bolest
hlavy, mírná tachykardie, oligúrie. Tělesná teplota není zvýšena.
 Syndrom vyčerpání z horka je zvýrazněná forma předchozího stavu. Pohybová nestabilita,
možnost posturální hypotenze s ortostatickým kolapsem a tachykardií. Pocit dyskomfortu,
horka, nauzea, nesoustředěnost, bolest hlavy, bradypsychie. Teplota mezi 38 – 39°C. Bolestivé
tetanické projevy, zejména v lýtkách, prsních svalech a na prstech rukou.
 Kritické formy – úpal a úžeh
Obě formy jsou velmi závažné s letalitou 25 – 50 % a vyžadují neodkladný a rozhodný postup.
Příznaky: vysoká tělesná teplota, tachykardie, hyperventilace, bezvědomí, křeče, kóma,
multiorgánová dysfunkce - až smrt srdečním selhání.
Léčba:
- Postup v lehkých a mírných případech: umístit do stinného nebo klimatizovaného prostředí
(ne příliš studené), minimální, vzdušný oděv, doplnit tekutiny upíjením, často po malých
množstvích střídat vodu, minerálky, čaje, džusy. U starších zvážit přechodné omezení diuretik a
antihypertenziv (pokud užívají). Klid, omezit tělesnou aktivitu.
Je-li teplota, chladný obklad na hlavu a paracetamol, pokud pacient zvrací podat antiemetikum
a tekutiny.
- Postup v závažných až kritických případech:
Při hypertermii umístěte postiženého do stinného vzdušného prostředí, zakryjte jen lehkou
vzdušnou pokrývkou, tělesný klid, hlava v mírně zvýšené poloze; chladit mokrý povrch těla (ne
studeným - vazokonstrikce bez výdeje tepla) vlažným fénem, namočenou molitanovou houbou,
zábal jen části těla o teplotě 18 – 22°C, na hlavu možno chladnější obklad.
Tělesnou teplotu změřit v konečníku nebo šetrně v zevním zvukovodu po 15 minutách.
Pokud je to možné, šupem do špitálu.

3.6. Popáleniny
3.7. Úrazy elektrickým proudem
3.8. Otravy rostlinami
Tis červený (Taxus baccata)
Prudce jedovatá je celá rostlina, včetně semínka. Jediná výjimka je červený dužnatý míšek
kolem semen, který je sladký a na Moravě se z něj vaří marmeláda. Otravy (ať omylem, nebo
záměrné) tisem jsou časté. Semeno tisu je trpké, hořké. Otrava se projevuje nevolností do 30-60
minut po požití. Je nutné okamžitě vyvolat zvracení a podat absorbční (živočišné) uhlí. Následuje
rychlé vyhledání lékařské pomoci.
Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia)
Atropa bella-dona
Rozpuk jízlivý (asi nejvíc)
3.9. Tonutí
-pomoc cukrovkáři, anafylaktický šok, dušení, zlomeniny
15
16
VII. Léčení ve skutečnosti
Pokud máte tu možnost, přenechte léčení těm, kdož to vystudovali. Ale někdy tato možnost
není a tak zkusím dát dokupy pár rad. V textu proti sobě stojí snaha podat vám maximum
informací a snaha udržet text čtivý i pro laika, který se v něm nesmí ztratit, a také nutnost
udržovat subtilní formát příručky. Proto uvádím jen nejdůležitější fakta a také klíčová slova,
která vám umožní vyžádat si bližší informace od strýčka Googla a tetky Wikipedie. (Když si tyto
dodatečné informace zapíšete na okraj Rukověti, nejenže pak bude vypadat víc cool, ale taky nebudete odkázání
na internet, elektřinu a podobné srandy, se kterými se po Válce nepočítá.)
1. Nemoc z ozáření
1.1. Co to je?
Ionizující záření na buněčné úrovni způsobuje zlomy DNA (ionizací vody vznikají
hyperoxidy), což může vést k mutaci buňky nebo k zastavení buněčného cyklu. Při silné dávce
záření buňka umírá. Při slabší dávce mutuje; pokud jde o tělesnou (somatickou) buňku, může
mutace vést k nádorovému bujení. Pokud jde o pohlavní (gametickou) buňku, může se mutace
přenést do následujícího pokolení – následné projevy závisí na konkrétní mutaci.
Zasažení silným fotonickým a alfa zářením vede také k popáleninám.
Následky slabých dávek beta, gama a neutronového záření nazýváme stochastické, protože jde
jen o zvýšení pravděpodobnosti, že zasažená osoba bude postižená nějakou komplikací. Silné
dávky vedou k následkům deterministickým – konkrétní dávka způsobí skoro jistě konkrétní
problém.
1.2. Jak to léčit?
Na samotný úvod něco k profylaxi jodem. Je obecně známo, že při podezření na jadernou
nehodu má člověk zhltnout jodové tabletky, aby se chránil před radiací. Opět pěkná fáma. Jod
nechrání před radiací. Jde jen o to, že jedním z nejagresivnějších produktů štěpné reakce je silně
zářící izotop jodu 131I. V našem těle se jod přirozeně ukládá ve štítné žláze (hned vedle té hrudky
na krku, chlapi). Pokud se tam uloží radioaktivní izotop, tak může na okolní tkáně svítit i několik
let a způsobit tak rakovinu štítné žlázy (po Černobylské havárii se signifikantně zvedla četnost
tohoto onemocnění v populaci). Proto je důležité předem saturovat štítnou žlázu dávkou
bezpečného jodu – radioaktivní izotop pak „jen“ projde tělem, ale neuloží se. Pro saturaci se
podává jodid draselný (KI); nejvhodnější by bylo podat ho jednu hodinu před expozicí, ještě dvě
hodiny po expozici je účinek dostatečný, šest hodin po expozici už je to zbytečné. Dávka je 130
mg a zapít vodou (děti polovinu, batolata čtvrtinu, novorozenci šestnáctinu).
V případě nukleárního úderu nebo nehody jaderného zařízení dělíme postižení na dva druhy:
a) přímé ozáření
b) kontaminace radioaktivními látkami.
Osoba ozářená není nadále radioaktivní a nepředstavuje nebezpečí pro ošetřující personál.
Osoba kontaminovaná představuje nebezpečí velmi malé a je jí proto poskytnuta nutná pomoc. O
postupech dekontaminace jsem se podrobněji rozepsal v sekci o hygieně.
1.3. Vložka o veličinách, jimiž se určuje přijatá dávka radiace
Mezi fallouťáky jsou různé měřáky a dozimetry módní, ale vyznat se ve všech těch jednotkách
není žádná sranda. Každopádně až doběhnete do Vojenské nemocnice v Praze s tím, že vám ve
17
sklepě vybuchl prototyp atomové pumy, měli byste vědět, jestli jste dostali 9 milisievertů, nebo 9
sievertů, bez ohledu na to, jakou stupnicí je váš po dědečkovi zděděný krám vybaven.
Co se týče tvrdého záření, zajímají nás dva jevy:
– intenzita záření vyjádřená v energii na centimetr povrchu za jednotku času (měří radiometr)
– dávka je množství energie přijaté na kilogram hmoty za čas. Když dojde na medicínu, je
zásadní dávka (která se samozřejmě dá spočítat z intenzity).
- Absorbovaná dávka: celkové množství energie pohlcené kilogramem hmoty. Kdysi se
používala jednotka RAD, dnes to je Gray (Gy). 100 RADů je 1 Gray.
- Ekvivalentní dávka; biologický efekt radiace: celkové množství energie pohlcené
kilogramem konkrétní živé biologické hmoty. Různé druhy záření mají na různé tkáně různé
účinky, proto se absorbovaná dávka v RADech vynásobí koeficientem energie záření (>1) a
koeficientem citlivosti tkáně (0<x<1). Tak je možno určit, jakou ekvivalentní dávku ta které tkáň
dostala. Jednotkou je REM. V polních podmínkách nám to je k ničemu, jenže je tu chyták: když
je záření rovnoměrně složeno ze všech složek, a zasáhne celé tělo, koeficienty se sečtou a dají
dohromady jedničku. Když si navíc uvědomíme, že alfa záření neprojde pokožkou a beta taky
nejde do hloubky, tak nám více méně dává 1 RAD gama záření 1 REM dávky celotělního
ozáření.
Aby to nebylo tak snadné, byla jednotka REM zrušena (proč ji tedy vůbec uvádím – protože na
Aukru se to zrovna nejnovějšími přístroji nehemží, takže je velká šance, že bude nuceni užívat staré krámy. Což je
průser, protože rusáci mají vlastní stupnice, které nejsou ekvivalentní těm světovým :-/ ) a dnes je moderní
udávat dávkový ekvivalent v Sievertech (Sv), respektive miliSievertech (mSv). Takže po
zjednušení na celotělní ozáření a pouze gama záření znamená 1 Gy v podstatě právě 1 Sv.
(Nezpomeňte ovšem, že když je záření více alfa a beta a míň gama, tak je ekvivalent menší než
absorbovaná dávka.)
Navíc existuje ještě i tyhle pofiderní jednotky, které tu pro úplnost uvádím, když už jsem je vyhrabal:
- Rentgen: měří energii produkovanou gama zářením v kubickém centimetru vzduchu. Obvykle se zkracuje
velkým písmenem "R". 1 rentgen gama radiace znamená asi 1 RAD pohlcené dávky.
- Rychlost dávky: dávka radiace za jednotku času. Obvykle vyjádřená v miliRentgenech za hodinu (mR/h)
nebo miliREMech za hodinu (mREM/h).
Mimochodem, přirozené radiační pozadí nám v průměru dá tak 2,4 mSv za rok, přičemž
maximální normou stanovená přípustná dávka nepřírodního záření je 1mSv (tedy 100 miliREM)
za rok; sem se ovšem nepočítají lékařské zákroky.
Takže nakonec je to asi (zjednodušeně) takhle: 1 Sv = 100 REM = 1Gy = 100 RAD = 100 R.
Obdržená dávka je kumulativní a ani po letech se nezbavíte toho, co jste jednou dostali.
Nicméně dvě poloviční dávky chycené s odstupem času jsou méně významné, než jedna dávka
inkasovaná naráz, neboť tělo se s následky ozáření dokáže do jisté míry vypořádat.
Takže když už máte co do činění se zářičem, pohybujte se v jeho okolí co nejkratší možnou
dobu a udržujte maximální možný odstup – intenzita záření klesá se čtvercem vzdálenosti!
18
1.4. Nemoc z ozáření; rozdělení dle dávky a symptomů
Tabulka 2: Následky ozáření v závislosti na obdrženém dávkovém ekvivalentu
Dávka
[SV]
Dávka Míra
[RAD] nemoci
Symptomy a následky
Šance
na
přežití
0,05 – 0,2 5 – 20
Žádné symptomy. Potenciál pro onemocnění rakovinou štítné
žlázy nebo lehkou mutací genetického materiálu.
0,2 – 0,5
20 –
50
Žádné zjevné symptomy. Dochází k dočasnému snížení počtu
červených krvinek.
0,5 – 1
50 –
100
Slabá
nemoc
z
ozáření
1–2
100200
Lehká
otrava
radiací
90%
Dávení, zvracení a lehkým až středně těžkým závratím (50%
pravděpodobnost), to vše na 16 až 24 hodin po inkubační době
3 – 6 hodin. Po 10 – 14 dnech se dostavují plné příznaky, tj.
celková malátnost a únava (50% PP). Oslabený imunitní
systém, což zvyšuje dobu rekonvalescence a risk infekce.
Vysoce pravděpodobná dočasná mužská sterilita.
2–3
200300
Mírná
otrava
radiací
65%
Dostavují se závratě a zvracení po inkubační době 1-6 hodin.
Příznaky drží 1-2 dny. Po dalších 1-2 týdnech se objevují
silnější symptomy, tj. ztráta ochlupení po celém těle (50% PP),
únava a zpomalení reflexů. Masivní ztráta bílých krvinek
znamená větší pravděpodobnost smrtelné infekce. Dále se
objevuje stálá mužská (kolem 80% PP) i ženská (cca. 30% PP)
neplodnost. Rekonvalescence může trvat několik měsíců.
Morek kostí ztrácí svou strukturu, takže dochází k různým
vadám ve vývoji kostry u mladých lidí.
3–4
300400
Těžká
otrava
radiací
50%
Symptomy stejné jako při mírné otravě plus nekontrolovatelní
krvácení z nosu, úst, kožních pórů a s 50% PP i ledvin. V tomto
případě se pro neléčeného jedince jedná o jistou smrt.
4–6
400600
Akutní
otrava
radiací
20%
Symptomy začínají po 1-2 hodinách a trvají dva dny. Po dalších
1-2 týdnech se objevují symptomy jako při těžké otravě radiací,
ovšem při silně zvětšené intenzitě. Pravděpodobnost sterility
obou pohlaví se blíží 100%. Hlavní příčiny smrti jsou infekce a
silné vnitřní krvácení. Pacientovi slábne krevní oběh a celkově
kosti jsou silně poškozeny, je větší pravděpodobnost zlomeniny.
Rekonvalescence může trvat i rok.
6 – 10
6001000
Fatální
otrava
radiací
méně
než 5%
Symptomy se začínají objevovat téměř okamžitě, do 15 až 30
minut po 2 dny. Přežití závisí na stupni medicínské péče. Hlavní
symptomy se dostaví po 5-10 dnech, při nichž osoba umírá na
vnitřní krvácení a silné infekce. Kromě silného poničení morku
kostí dochází také ke snížené regeneraci, a to zvláště vnějších
částí těla, tedy očí nebo kůže.
Bolesti hlavy a snížení počtu bílých krvinek, což zvyšuje
možnost infekce.
19
Dávka
[SV]
Dávka Míra
[RAD] nemoci
Šance
na
přežití
10 – 50
1000- Extrém
5000 ní
otrava
radiací
0%
50+
5000+
Symptomy a následky
Spontánní symptomy se dostaví během 5-15 minut. Přímou
aktivací mozkových receptorů dochází k drtivé únavě a
závratím. Pak následuje několik dní dobrého zdravotního stavu
– tato fáze je označována jako „chodící mrtvý“. Potom
následuje odumření všech buněk ve střevech a žaludku, což
způsobuje příznaky střevní chřipky, těžké vnitřní krvácení a
ztrátu vody v organismu. Brzy se dostaví delirium a kóma v
důsledku výpadku krevního oběhu. Smrt je nevyhnutelná.
Smrt nastává v průběhu několika prvních hodin.
Na území ČR jsou tato jaderná zařízení: 4 jaderné reaktory JE Dukovany, 2 reaktory JE Temelín, jeden pokusný jaderný
reaktor ČVUT v Praze a dočasné úložiště vyhořelého jaderného paliva v areálu JE Dukovany. Další zdrojem radioaktivních
materiálů jsou lékařská zařízení. Kromě stabilních zářičů a rentgenových zdrojů některé přístroje vyžadují intenzivní gama
zářiče s krátkým poločasem rozpadu, které se musí připravovat přímo v areálu nemocnic – například brněnská fakultní
nemocnice U Svaté Anny si pro tyto účely loni postavila malý urychlovač částic.
Zvěsti o radioaktivitě některých bývalých základen sovětského raketového vojska na našem území byly vyvráceny Státním
úřadem pro jadernou bezpečnost.
2. Nemoci způsobené mikroorganismy
2.1. Neinfekční nemoci
Botulin – otrava zkaženou plechovkou. Otrava botulotoxinem produkovaným běžnou půdní bakterií
Clostridium botulinum. Bakterie nebo její spory můžou infikovat nedostatečně sterilovanou stravu,
rozmnožit se v ní a vytvářet jed, jehož letální dávka pro člověka je již 10-8g. Spory odolávají až 5
hodinovému varu, jejich rezistenci snižuje kyselé prostředí nebo sůl. Často kontaminují zeleninu. Toxin je
termolabilní, po 10 minutách při 100°C je zničen. V případě podomácku vyrobených konzerv se
doporučuje je před konzumací tepelně zpracovávat aspoň 20 min.
Příznaky otravy se projeví 18 – 96 hod po intoxikaci a jde o poruchy vidění, ztížené polykání (zástava
sekrece slin) a mluvení. Pacient zůstává při vědomí až do smrti. Jed účinkuje tak, že blokuje uvolnění
acetylcholinu na zakončeních motorických nervů.
Léčba pomocí specifického antitoxinu, k jehož určení jsou potřebné zbytky kontaminované potravy,
není dosažitelná primitivními prostředky felčara.
Tetanus – otrava ze znečištěných ran. Tetanový toxin produkuje běžná bakterie Clostridium tetani, žijící
v půdě a v exkrementech zvířat. Infekce je striktně lokální, v místě poranění, její rozsah je nepatrný. Letální
dávka je oproti botulinu třetinová. Spory odolávají varu hodinu, 5% fenol ničí spory za 10 hodin. Toxin je
termolabilní při 65°C po 5 minutách.
Inkubační doba je od 4 dnů po několik týdnů. Jed akumuluje acetylcholin na zakončeních motorických
nervů a zintenzivňuje reflektivitu míchy, což vyvolává křeče, zpočátku jen v okolí infekce, později ve
žvýkacích svalech. Smrt nastává po křečovitém stažení dýchacího svalstva.
Léčba infekce penicilinem. Imunizace toxoidem či aplikace specifického antitoxinu není
dosažitelná prostředky felčara.
Lymská borelióza – způsobená spirochetou Borrelia burgdorferi přenášenou klíšťaty ve všech
vývojových stádiích. V místě přisátí ranka zčervená, zduří, později se kolem místa přisátí objeví bledavý
20
flek s načervenalým okrajem (průměr cca 3cm). Návštěva lékáře co nejdříve nutná! Lékem jsou
panicilínová antibiotika (např. Amoxycilin, Doxycyklin, Clarithromycin) podávána nejméně 14 dní.
Neléčená borelióza způsobuje narušení inervace srdce, mozku, artritidu. Zprvu se projevuje podobně
jako chřipka. Díky pomalému rozmnožovacímu cyklu spirochety (12-18 hodin) je nástup příznaků velmi
povlovný (až několik let). Více informací např. http://borelioza.cz.
2.2. Infekční nemoci
Anthrax – sněť slezinná. Infekce aerobní/fakultativně anaerobní G+ bakterií Bacillus antracis. Zvířecí
nemoc přenosná na člověka. Ptáci jsou vůči ní imunní. Oblíbená bakteriologická zbraň vzhledem ke snadné
kultivovatelnosti a velmi vysoké rezistenci vůči vlivům prostředí. Mikrob zahyne při 55°C po 40 minutách,
ale jeho spory dokáží odolávat suchému teplu 150°C až hodinu. Jsou necitlivé vůči 5% roztoku fenolu,
nejlépe je ničí formalin. V zaschlém stavu vydrží infekční několik desítek let.
Kožní forma se projevuje v místě infikovaného poranění puchýřkem, černým příškvarem a otokem. Ne
vždy je provázen horečkou.
Respiratorní forma vzniká inhalací prachu infikovaného sporami (obvyklé použití v roli biologické
zbraně). Vyvolává smrtelnou bronchopneumonii.
Střevní forma vznikající po požití infikovaného masa a provázená krvavými průjmy je u člověka
vzácná.
Septická forma vzniká z předešlých, infekce postupuje do lymfatických uzlin a do krevního oběhu.
Vyvolává vysokou horečku, třesavku, koliky, krvácení do kůže.
Bacil je velmi vnímavý vůči penicilinu, širokospektrým ATB a sulfonamidům.
Gonorrhoea – kapavka. Pohlavně přenosná infekce sliznic, později napadající celé pohlavní orgány
způsobená aerobní G- bakterií Neisseria gonorrhoea. Velmi malá rezistence vůči vnějším vlivům, obtížná
kultivovatelnost (proto prakticky nehrozí přenos jinak než sexem).
Nákaza se projevuje hnisavým výtokem. V případě komplikací může dojít k průniku do krevního řečiště,
pak napadá srdce, mozek a klouby.
Bakterie se již adaptovala na sulfonamidy, proto je třeba ji léčit penicilinem, na který reaguje obvykle
velmi dobře (pokud náhodou není již také rezistentní, v tom případě nastupuje tetracyklin).
Blenorrhoea je infekce kapavky z porodních cest nakažené matky na oči novorozených dětí. Kdysi častý
důvod slepoty, dnes každé dítě ihned po porodu projde tzv. credéizací, kdy je do spojivkového vaku
novorozence vkápnuto několik kapek 2% roztoku dusičnanu stříbrného.
Cholera. Oblíbená zábava našich pradědečků je stále s námi. Způsobuje ji aerobní bakterie Vibrio
cholerae, která se šíří vodou kontaminovanou stolicí nemocných, nebo infikovanými potravinami.
Nákaza se projevuje velmi rychle, během několika hodin účinek enterotoxinu vyvolá vodnatý průjem
plný vloček hlenu, současně také zvrácení.
Vibria jsou snadno ničena žaludeční šťávou, proto jsou nejvíce ohroženy osoby se sníženou kyselostí
žaludku. Organismus se obvykle vibrií zbaví sám, pomůže mu tetracyklin. Důležité je nahradit obrovské
ztráty vody a solí! Nejdůležitější je ovšem prevence – důsledná hygiena a bezpečný zdroj čisté vody.
Mor. Nenáročná, ale citlivá G- bakterie Yersinia pestis se ráda vyskytuje v divoce žijících hlodavcích,
na člověka přechází pomocí blechy morové nebo blechy obecné. Při 55°C umírá již po 5 minutách,
vysycháním do dvou dnů. Sluneční záření ji také spolehlivě zabíjí. Může však přežít několik týdnů
v zaschlých výkalech blechy.
Dýmějový mor začíná náhle, vysokými teplotami a masivním zduřením regionálních lymfatických uzlin
(třísla a podpaží).
Plicní mor se projevuje rezavě zbarveným sputem, postižený vykašlává vysoce infekční kapénky!
Lékem je streptomycin.
Dyzentérie – bacilární úplavice. Způsobovaná G- bakteriemi rodu Shigella, které endotoxinem destruují
21
buňky střevního epitelu. Jde o typické onemocnění špinavých rukou s maximem výskytu v létě a začátkem
podzimu. Zdrojem infekce je nemocný nebo rekonvalescent i několik týdnů po odeznění nemoci. Přenos
dotekem, kontaminovanou potravou či vodou, popř. mouchami. Velmi snadno přenosné onemocnění.
Běžné desinfekční prostředky jsou dostatečně účinné.
Způsobují zvýšenou teplotu, bolestivé nucení na stolici, častou stolici s hlenem či krví.
Léčí se Endiformem či Endiaronem.
Břišní tyfus. Infekce Salmonella typhi abdominalis. Zdrojem jsou pouze nemocní nebo bacilonosiči –
člověk může být nosičem od překonání infekce po celý život. Salmonely pronikají zažívacím traktem do
celého těla. Vyvolávají bolesti hlavy a zvýšené teploty.
Léčí se ampicilinem, jehož lze použít i k sanaci nosičů.
Salmonely zooantropogenní způsobují salmonelózy. Přenáší se ze zvířete na člověka infikovaným
masem nebo nástroji pro zpracovávání potravy, následně pak tepelně nedostatečně zpracovanými
potravinami.
Inkubační doba je několik hodin. Projevuje se průjmy, zvracením, zvýšenou teplotou, lokálně je
postiženo pouze tenké střevo, velmi zřídka dojde k průniku do organismu.
Střevní forma obvykle brzy odezní sama, nasazení antibiotik nepomáhá. Je možno použít střevní
desinfekci. V případě těžkých projevů celkové formy je vhodným ATB chloramfenikol a ampicilin.
Pertussis – dávivý kašel. Infekce dýchacích cest dětí bakterií Bordetella pertussis je v současnosti držena
na uzdě očkováním. Dlouhotrvající a vysilující kašel se zvracením, často smrtelné onemocnění. Přenos
kapénkou nebo kontaktem. Léčba chloramfenikolem v prvních dvou týdnech choroby, jinak neúspěšná
(poškození je již příliš velké).
Tuberkulóza – TBC. Infekce Mycobacterium tuberculosis. Jde o obligátně aerobní G- značně odolnou
mrchu. V prachu vydrží vitální i 10 dnů, na povrchu předmětů až několik měsíců. Spolehlivě ji ničí teplo,
pasterizace mléka je dostačující. Z desinfekcí působí jen některé, např. lysol nebo Orthosan BF 12.
Bakterie nejčastěji infikují organismus dýchacími cestami, popřípadě trávicím traktem. Napadají
primárně plíce, kde vytvářejí zánět, jenž se následně buď zajizví, nebo nekrotizuje. Po 1 – 3 měsících
imunitní systém infekci obvykle zvládne, některé mikroby se však mohou dostat do krevního oběhu a v
něm přežívat i řadu let. Vzniklá specifická imunita nezabrání 100% nové infekci, která již může postihnout
jakýkoliv orgán.
Přenos kapénkovou infekcí, kontaktem s nakaženým nebo s předmětem.
Léčí se současným podáváním nejméně 3 preparátů současně, ATB v kombinaci s chemoterapeutiky.
Např. streptomycin, isonikotinhydrazid a kyselina paraaminosalicylová a to po dobu 18 měsíců.
Tuberkulóza se snadno přizpůsobuje antibiotikům. Ještě nedávno jí prorokovali vyhubení, leč je zde
s námi stále, za což patří dík zejména Sovětskému svazu. Zásadní je oddělení nakažených od zbytku
populace.
Příjice – syfilis. Treponema pallidum. Velmi málo odolná, citlivá na kyslík a teploty nad 42°C, snáší
mrazy. Pohlavní nemoc přenosná jen z člověka na člověka. V místě infekce se vytváří vřed, jenž se
následně zdánlivě hojí. Po několika týdnech latence postihuje kůži a různé orgány. Následuje třetí fáze,
velmi různorodá.
Nevzniká imunita. Terapie je jasná - penicilin.
Chřipka (virová nákaza) – Tahle svině je pořádně přizpůsobivá, každou sezónu provede malou antigenní
změnu (drift), každých circa 10 let pak své antigeny změní úplně ( tzv. antigenní shift), takže pokud člověk
prodělá chřipku, nezískává na ni rezistenci.
Každý rok se sejde skupina odborníků, která vytipuje nejpravděpodobnější kmeny chřipky pro následující sezónu a podle
toho se pak očkuje. 10letý cyklus jim to ovšem poněkud ztěžuje, stejně tak znovuobjevování kmenů pokládaných za vyhynulé
(např. španělská chřipka uvolňující se z doposud zmrzlých těl obětí vlivem změny počasí).
22
Inkubace trvá 1-2 dny, projevy nákazy mají náhlý začátek (což je specifikum, které třeba obyčejná
angína postrádá), typická je vysoká teplota, bolesti kloubů, malátnost, nechutenství.
Zdrojem onemocnění je nakažený člověk, přenáší se vzduchem, kapénkami.
Léčí se tak, že se nemocný drží aspoň sedm dní v klidu. Následují dva týdny rekonvalescence, během
kterých hrozí návrat onemocnění (obvykle těžší formy, s fatálními následky – virový zápal plic apod.).
Protože jde o virózu, léčba antibiotiky nemá význam. Symptomy pomůže zmírnit celá řádka nabízených
léků, od Paralenu po Coldrex (účinnou látkou je paracetamol).
Chřipka je metla, která za rok zabila víc lidí, než celá Druhá světová válka, snadno se šíří, ještě snadněji
přizpůsobuje.
Antitoxická séra:
Sérum je krev zbavená tělísek a koagulačních bílkovin – vlastně to, co zbude po sražení krve. Mimo jiné je zde
přítomný komplex specifických protilátek, které si tělo nachystalo. Protože zde nejsou koagulační faktory ani
buňky, nehrozí nekompatibilita krevních skupin a je možno sérum darovat od kohokoliv komukoliv. V případě, že
je tělo napadeno toxinem, vůči němuž se nestíhá bránit, je jedinou šancí dodat mu antitoxin jiného člověka.
Používá se směs namíchaná z mnoha dárců, která tak obvykle obsáhne všechny subverze antitoxinů.
- proti tetanu: globulinum antitetanicum, Teglod, Tegloc
- proti záškrtu: g. antidiphetericum, Diglod
- proti plynaté sněti: g. antigangraenosum, Gasea
- proti botulinu: g. antibotulinicum, Bosea
- proti stafylokokům: g. antistaphylococcicum, Stasea
- proti zmijímu ušktnutí: g. antiviperinum
Lidské globuliny pro pasivní imunizaci : imunoglobulinum humanum normale, Norga, Ivega – protilátky proti
všem běžným infekcím.
23
VIII. Civilní ochrana a zbraně hromadného ničení
Obor na pomezi léčení a hygieny.
1. Prostředky civilní ochrany
Civilní ochraně dnes není přikládán velký význam a jako jednotná organizace již ani
neexistuje. Ochrana civilního obyvatelstva je úkolem Integrovaného záchranného systému,
kterému v případě NBC nebezpečí asistuje Armáda ČR. Ochrana života a zdraví občana je však v
každém případě především jeho povinnost. Velká část ochranných prostředků je zhotovitelná
improvizací z běžných materiálů. Něco nám zde zůstalo jako dědictví po Civilní ochraně z dob
komunismu [VIII-1] a po ČSLA a dnes je docela levně k sehnání po armyshopech a na Aukru.
Konečně díky miléniovému memu jsou na trhu k dostání také různá udělátka nově vyrobená a
nově navržená.
Termoinologický slovník je k přečtení na URL [VIII-2].
1.1. Desinfekční prostředky







Chloramin B je univerzální desinfekce.
Jód (BETADIN) slouží k desinfekci vody či pokožky (jen 3-4 kapky na 1 l vody)
Manganistan draselný rovněž desinfikuje vodu či pokožku, zvlášť účinný je proti plísním.
Phar-X, Sagen jsou další desinfikátory pitné vody.
Savo, neboli chlornan sodný, celkem spolehlivě zabije většinu bakterií a virů.
Ajatin, roztok k obecné desinfekci.
DIKACID nebo AquaSteril
1.2. Prostředky pro dekontaminaci a antidota proti otravným chemickým látkám








Aktivní uhlí (Carbo medicinalis), obchodní název Carbosorb®, živočišné uhlí apod. Slouží k
absorpci polknutých jedovatých látek. K dostání v lékárnách za circa 50 Kč.
Amylnitrid při cyanóze vytěsňuje z krve oxid uhelnatý.
Atropin neutralizuje nervově paralytické jedy. Ve větších dávkách to je ovšem jed.
Co sa tyka toho atropinu (sulfatu atropinu) tak islo o davku cca 2mg v 2ml roztoku (po 10-30
minutách), malo sa to aplikovat uz pri mioze, co je jeden z uplne prvych priznakoch zasiahnutia NPL.
Taktiez sa atropinovali ludia ktori vstupovali do kont. priestoru…skratka ta davka nebola nejak silna
aby cloveka zabila napr. pri nahodnom podani. Samozrejme pri silnom zasiahnuti NPL sa tiez mozu
pouzit 2 az 3 davky na okamzitu pomoc. O …a vzdy ak takehoto cloveka dostanete do nemocnice
ziveho, treba lekara upovedomit kolko davok a coho dostal.
\(uživatel Mirec http://survive-ability.blueforum.cz/2705/tema/2682/strana/5/
Čpavek a čpavková voda odmořují Sarin a Yperit (ale pomalu).
Natriumthiosulfát neutralizuje Yperit.
Hydroxid sodný ve vodném roztoku slouží jako univerzální odmořovadlo (ve větší koncentraci
je to žíravina).
PANPAL – profylaxe proti nervově paralytickým látkám
GAI a COMBOPEN
1.3. Ochranné prostředky


Maska M-10, filtry použijte z dodávky do Zálivu.
Pláštěnka JP-75, tedy známý atombordel, včetně návleků a rukavic stojí kolem 30 Kč.
24




Lepící páska slouží k utěsnění oken a dveří.
Igelitové sáčky – igelit, ne mikroten – o obsahu circa 10 litrů se hodí coby nádoby na vodu a
obal na zamořené věci.
Mechanický vodní filtr, například Katadyn, nebo Watermate s vložkou RF01 (vyčistí až 400 l
vody). Dodává ENVIROmarket.
Drcené dřevěné uhlí může sloužit jako nouzový filtr vody.
1.4. Sestavy CO, ČSLA, AČR a další


IPB-80 – Individuální Protichemický Balíček vzor 80 představuje komplet pro odmoření jedné
osoby (a osobní zbraně) používaný v ČSLA. Ačkoliv AČR papírově tento prostředek stále
používá, málokterý voják jej viděl. V bakelitovém pouzdře je schováno několik tampónů a
hlinka (DESPRACH), která má asi na sebe vázat kapénky bojové chemické látky. Kromě
návodu je zde také malý kousek mýdla obsahující komplexon, desinfekci na bázi peroxidu
vodíku.
ZPJ-80 – Zdravotnický Prostředek ochrany Jednotlivce vzor 80 je vylepšená verze IPB
používaná v civilním sektoru. Obsahuje následující komponenty:
• plastovou lahvičku s DESPRACHem – odmořovadlem kůže;
• plastovou lahvičku s oční vodou, kterou je možné použít i k oplachu popálenin;
• skleněnou ampulku s tabletkami DIKACIDu (desinfekce vody);
• Autoinjektory Astra, GAI (měly by obsahovat atropin a obidoxim proti nervově
paralytickým látkám [VIII-3]);
• tampóny pro roztírání DESPRACHu nebo oční vody;
• mýdlo pro následné omytí místa ošetřeného DESPRACHem;
• návod.
Vše je uloženo v bílé plastové krabičce o rozměrech 134 x 100 x 55 mm.
1.5. Přístrojové vybavení




CHP – 71 je chemický průkazník otravných látek. Sada za 500 Kč.
DETEHIT – průkazník nervově paralytických látek
EDOS je osobní dozimetr pro zjištění kumulované dávky ozáření. 350 Kč.
Intenzimetr IT – 65, přenosný přístroj pro měření intenzity radiace. 200 Kč.
1.6. Pomocné prostředky


Fruktóza, tzn. hroznový cukr, to je rychlá dodávka energie v čase nouze.
Širokospektrální anibiotika – penicilinová řada a podobně, jsou částečně účinné proti
některým bakteriologickým zbraním, ovšem k dostání jsou jen na předpis.
2. Postupy civilní ochrany
2.1. Chování civilisty v případě mimořádné události
2.2. Dekontaminace radioaktivního spadu
Kontaminované lidi co nejdřív dostat ze zamořeného prostoru a svléknout. Odložený oděv se
uloží do plastikových pytlů opatřených jmenovkou (důležité pro pozdější měření).
Dekontaminační pracovníci se musí chránit před kontaminací (zástěry, pokrývky hlavy,
respirátory, gumové rukavice).
25
Základním prostředkem dekontaminace je voda a šampón nebo kyselé mýdlo (běžné alkalické
mýdlo je nevhodné), opatrně i měkký kartáč. Napřed se umývají ruce a předloktí, nakonec
obličej. Dále důkladně vysmrkat, vypláchnout ústa, popřípadě podat projímadlo.
2.3. Dekontaminace zasažení chemickou látkou
Slzný plynPro zmírnění subjektivních obtíží je vhodný výplach očí (popřípadě nosní a ústní dutiny) 1 2% roztokem hydrogenuhličitanu sodného (bikarbonátu), borovou vodou nebo dostatkem čisté vody.
http://zsf.sirdik.org/kapitola5/5-2-1-drazdive-a-zneschopnujici-latky
26
IX. Skutečnost – strava a hygiena
1. Strava – živiny, energie, minerály a vitamíny (potřeby, zdroje a
použití)
Vyvážená strava je pro dlouhý pobyt v bojové zóně nezbytná. Krátkodobě si tělo poslouží ze
svých zásob, ale čím déle jsme odtržení od pestré stravy, tím jsou následky fatálnější.
Pro inspiraci uvádím tabulku energetických hodnot in potentio, tzn. neuvažujeme skutečnou
využitelnost této energie tělem:
1 g tuků dá 38 kJ, sacharidů 17 kJ, bílkovin rovněž 17 kJ, zato gram alkoholu obsahuje až 29
kJ (s čímž si dobře hraje pan Kulhánek v knize Stroncium :-) ).
V průměrném buřtu je tak 2% masa – to je 2 kg masa na každý metrický cent (100 kg) buřtu! Jestli si chcete užít masa v
puse, je lepší se věnovat orálnímu sexu než kupovat párky po padesáti korunách za kilo. (Je to i výživnější, afghánské
prostitutky žijí kolikrát jen ze spermatu a rozinek.)
1.1. Minerály
Vápník – Calcium Pro pokrytí potřeby Ca je třeba dodat denně 1200 mg, to je asi 1 litr mléka
nebo 10 dkg sýru Eidam (30%). Vápník je potřebný pro srážení krve (koagulační faktor #4) a pro
regeneraci svalových vláken po stahu. Tělo si ho může vzít poměrně velké množství ze zásoby v
kostech, ovšem za cenu snížení jejich pevnosti. Nedostatek vápníku se projevuje mravenčením,
závratí a slabostí. Po podání ve vodě rozpuštěného vápníku příznaky ustupují během minuty.
Vápník můžeme získat z vápenatých vod, minerálek, nebo z mléka a mléčných výrobků.
Kalciová injekce slouží jako univerzální protilátka proti živočišným jedům.
Iška: Připojila bych, že u nedostatku nastávají křeče bez uvolňovací fáze (ta bývá u epilepsie) a podle toho to poznáš a
takovou zajímavost, že nadbytkem vápníku bývají postiženy často děti kvůli tomu, že mají starostlivé matky a ty je předávkují
vit. D, který způsobuje zvýšenou resorpci Ca ze střeva. Tudíž nic se nemá přehánět.
Sodík – Natrium V běžném životě ve Střední Evropě vůbec nepotřebujeme solit naše jídlo – je
to jen kulturní zvyk. Všechen potřebný sodík dostaneme z obyčejné vody. V případě, že konáme
značnou fyzickou námahu v teple a mnoho se potíme, můžeme vylučovat příliš mnoho Na a pak
se doporučuje doplnit jej minerálními vodami. V poušti je zvykem v nouzových, namáhavých
situacích sníst spolu s vodou také špetku soli právě pro doplnění sodíku. Natrium je důležité pro
přenos nervových signálů – umožňuje vytvořit elektrochemický potenciál, což je základní proces,
na kterém funguje život. Při nedostatku Na přijdou křeče, takzvaný hyponatrémický šok (hypo =
málo, natrium=sodík, tedy šok z nedostatku sodíku). Také tento prvek si ukládáme v kostech. V
případě stresu tělo produkuje hormony podporující vstřebávání sodíku z primární moči.
Dusík – Nitrogenium Dusík je velmi častým limitujícím faktorem, a proto se u něj
rozpovídáme. Rostliny i živočichové jej potřebují především k tvorbě dusíkatých bází
aminokyselin a následné stavbě buněk a svalů. Organismus bez dusíku je zakrslý, vybledlý, slabý
chudáček. Naopak nadbytek dusíku v rostlinách se projevuje velkými listy a sytě zelenou barvou
(srovnej salát v Tescu a na zahrádce). Dusík přijímáme v organické formě jako bílkoviny (nebo
už rovnou celé AMK), jednodušším formám je záhodno se vyhýbat. Kdo pijete minerálky, víte,
že kojenecká voda obsahuje podstatně méně dusičnanů, neboť kojenci jsou na to echt hákliví.
S extrémním nadbytkem bílkovin, potažmo dusíku, se potýkají chemičtí kulturisti, kteří se ládují bobulemi v bláhové víře v
rychlý nárůst svalové hmoty. Přitom si jen huntují organismus, který musí přednostně odbourávat bílkoviny a AMK, což v
důsledku vede k vyčerpání některých vitamínů a minerálů, přetížení ledvin a jater, zhoršení kvality krve a celkovému rychlému
opotřebení organismu.
Nadbytek dusíku je vylučován ve formě močoviny. Dlouhodobý nedostatek bílkovin ve stravě
27
vede k odbourávání svalstva a uvolňování potřebných AMK z něho, postupně, po strávení
kosterní svaloviny, přicházejí na řadu životně důležité orgány a organismus zkolabuje na selhání
některého z nich (pokud to již dřív nezabalil z nedostatku něčeho jiného nebo po napadení něčím
živějším). Tento kritický nedostatek se u lidí projevuje zejména výrazně nafouknutým břichem
spojeným s vyzáblostí zbytku těla. To obrovské břicho hladovějících černoušků je veliký otok,
bílkoviny totiž udržují osmotický potenciál krve, a když jich je málo, voda z krve difunduje do
tkání...
Hlavním zdrojem dusíku pro nás je maso. Vegetariáni jsou odkázáni na bobovité rostliny –
fazole, hrách, sóju atp. Ty jsou docela dobrou náhražkou, ale není radno vynechat maso v období
těhotenství.
V přírodě pouze rostliny bobovité a olše dokáží vázat do organické hmoty anorganický plynný dusík, N2. Je to proto, že na
kořenech hostí symbiotické nitrifikační bakterie. Mnoho dusíku se do vzduchu dostalo lidskou činností a dnes je dusík ve
formě kyseliny dusičné vážnější problém než spad kyseliny sírové – kyselých dešťů se jen tak nezbavíme. Dusík podporuje
růst tzv. nitrofilní vegetace, například kopřiv nebo bezu černého, proto na místě dávných vesnic a hospodářských stavení dnes
roste tolik kopřiv. Spad dusíku dnes činí mezi 50 a 300 kilogramy na hektar za rok.
Draslík – Kalium Druhá složka transmembránových pump, mnohem účinnější než sodík
(elektrochemický potenciál je větší, ale opačný). Se sodíkem a draslíkem je to jako s houpačkou,
když je moc jednoho, je málo druhého, a aby to fungovalo – abychom mohli žít – musí extrémně
složitý systém udržovat rovnováhu. Draslík je docela důležitý pro rostliny, vlastně je opravdu
hodně důležitý, takže kdybych jej nutně potřeboval ve větším množství, zkusil bych popel (V
Lovcích kožešin si tím solili jídlo :-) ) Nadměrný přísun draslíku vede k životu nebezpečným
křečím. Občas se to stane hospodářským zvířatům paseným na draslíkem bohatých loukách –
ovce je schopná ze sebe v křečích vytlačit vlastní střeva a zemřít ve strašlivých bolestech.
Nedostatečný příjem K je opravdu výjimečný, hrozí u hladovky a anorexie.
Železo – Ferrum Pro okysličování organismů větších než prst je zapotřebí speciální molekula
(která se, jak se zdá, původně vyvinula jako ochrana před jedovatým kyslíkem). Když je v jejím
jádru měď, je krev modrá (měkkýši a Vulkánci), když tam je železo, je červená a pak molekulu
nazýváme hemoglobin. Musí jít ovšem o dvojmocné železo (Fe2+), trojmocné nedokážeme využít
(naopak mnohé jedy toho dokáží zneužít). Když nemáme železo, udusíme se, protože naše
erytrocyty (červené krvinky) nedokáží přenášet kyslík.
Naštěstí kytky řeší podobný problém (ony potřebují Fe pro syntézu chlorofylu), takže stačí jíst
listovou zeleninu.
1.2. Vitamíny rozpustné v tucích
Vitaminy skupiny A,D,E,K, vtipně nazývané také „skupina RDEL“ - stará slovní hříčka...
Tyto vitamíny jsou rozpustné v tucích. Takže je najdete v rybím tuku! Mňamka!
A
Potřebný pro syntézu rhodopsinu, zrakového barviva. Nedostatek snižuje naši schopnost vidět
ve tmě. A proč je mrkvička dobrá na zrak? Protože Britové za války nemohli říct tisku, že Němce
sestřelují v noci podle supermoderních radarů, tak si vymysleli historku o tom, že piloti RAF
jedí mnoho mrkve!
Což neznamená, že mrkev není důležitá.
Vitamín A se koncentruje tam, kde je tuku nejvíc, tzn. v játrech, odkud se také dobývá rybí
tuk. Játra žraloků jsou obrovská, neboť fungují jako hydrostatický orgán, jsou velmi tučná, velmi
vitaminózní. Ještě hůř je na tom koncový článek potravinové pyramidy – polární medvěd. Jeho
játra jsou tak napuštěná vitamínem A, že jejich konzumace může vést (stejně jako u žraločích) k
28
předávkování, v extrémních případech prý i ke smrti.
D
Opět oblíbený rybí vitamín. My sami si jej dokážeme syntetizovat jen po vystavení pokožky
UV záření, takže minimálně na 10 minut denně prostě musíme vystavit svou pokožku
venkovnímu světlu (Neumíte to odhadnout? Stačí, když každý den půjdete do
školy/práce/obchodu a zpátky, pro nachytání dostatečné dávky stačí mít holé ruce a obličej.)
Nebo jíst ty mořské ryby.
Vitamín D řídí hlavně stavbu kostí (a vyplavování Ca), při jeho nedostatku během růstu si
užijete křivice.
K
Vitamín důležitý pro srážení krve.
1.3. Vitamíny rozpustné ve vodě
Těmi se nemůžeme předávkovat, neboť při přebytku odtékají s močí.
Komplex vitamínu B
Nachází se v kvasinkách – droždí, pivo, chleba atp. Bez vitamínu B se vám nebude lesknout
srst a budou po vás lozit klíšťata, to je tak vše, co o tom můžu z hlavy říct. Ten pokus s klíšťaty se
dělal na jedné botanické pařbě, jako nejúčinnější se ukázala dávka osmi piv (případně 5 piv 2-3 dny
před začátkem akce a pak už udržovat hladinku 3 kousky v průběhu každého dne až do skončení akce - recept by Grulich,
Podyjí 2005 in verb.) :-)
C – kyselina askorbová
Bezva věc, podle reklam v TV je to skoro všemocný lék na vše. Fakt je ten, že jde o redukční
činidlo, které brání superoxidům dělat v organismu paseku (Co je to superoxid... hele, představte
si jezuitu s kulometem na srazu čarodějnic, jo?). Superoxidy jsou nezbytné, ale když je necháme
potulovat se volně po těle, způsobují díry do buněk, mutace a tak podobně. Ve zvýšené míře se
superoxidy tvoří při nemoci, při stresu, při pobytu v nezdravém, zamořeném prostředí a při
kouření (fakt je ten, že při kouření je dehet a močovina váš poslední problém). Vitamín C je
zmákne levou zadní, ochrání naše membrány, jen ho potřebujeme docela dost. Lidé a morčata
jsou totiž jediní savci, kteří si nedokáží C syntetizovat sami (trapas, že?). Největším zdrojem
vitamínu C u nás jsou šípky, obecně se však vyskytuje ve všech plodech a zásobních orgánech
rostlin. (Proč? No aby nehnily! Vitamín C ochrání i rostlinné buňky.) Asi nejvíc céčka do sebe
dostaneme z brambor, kde ho je nevíce ve slupce – proto je dneska in vařit brambory ve slupce
(taky je to pohodlnější). Vitamín C při styku se vzduchem nebo železem rychle oxiduje, proto se
také brambory vaří pod pokličkou a Tescoma nabízí na přípravu zeleniny keramické nože.
Nedostatek vitamínu C se projevuje řídnutím vaziva – vikláním a posléze vypadáváním zubů.
Tato avitaminóza se nazývá kurděje a kdysi (před vynálezem kiwi) to byl častý problém mnoha
námořníků.
A víte, jak vzniklo slovo „vitamín“? Jistě, od slova „vita“ = „život“. Vitamíny jsou látky nutné pro život. Jde o enzymy,
které v metabolismu fungují jako katalyzátory chemických reakcí. Tyto reakce by bez vitamínů probíhaly obtížně, nebo vůbec,
což by se tělu stalo dříve či později osudným.
Stále ještě není tak úplně jasné, zda laboratorně syntetizované vitamíny jsou stejně účinné, jako ty přírodní – zdá se, že v
komplexu tolika molekul záleží i na jiných věcech, než je přesně okopírované chemické složení. Prostě ovoce je jistota,
tabletka je nouzové řešení.
1.4. Houby
Houby jsou zatraceně odolné organismy a jejich plodnice přežijí kde co. Pro nás mají význam
29
hlavně co se týče zaplnění žaludku, ale kromě chitinu v nich najdeme mnoho minerálních látek a
enzymů, z nichž některé nám pomůžou a jiné uškodí. Některé houby rostou i v zimě.
Houby jsou známé tím, že do svých plodnic ukládají hafo těžkých kovů a radioaktivních
izotopů.
Tepelnou úpravou se ztrácí až 70 % rtuti z hub. V sušených houbách se obsah rtuti nemění ani
po letech. Při podezření na radioaktivní spad se doporučuje opakovaně namáčet houby do
roztoku kuchyňské soli, a to na dobu 20 minut, a opakovat dvakrát. Obsah cesia se tak sníží až o
85-88 %.
Pravidelní konzumenti hub by neměli jíst žampióny nebo z nich odstraňovat výtrusorodou
vrstvu.
Houby saprofytní (žijící rozkladem mrtvé organické hmoty) mají vyšší akumulační schopnost
než houby mykorrhizní (žijící v symbióze s rostlinou). Nejvíce cizorodých látek akumulují tyto
jedlé houby: bedla (Lepiota sp.), žampion (Agaricus sp.), pýchavka obecná (Lycoperdon
perlatum) a čirůvka fialová (Lepista nuda).
Schopnost přijímat těžké kovy je u hub značná a je vysoká prakticky u všech jedlých druhů.
Proto nemohu konzumaci plodnic hub po jakékoliv katastrofě doporučit.
Pokud už se rozhodne houby jíst, sežeňte si k tomu patřičnou literaturu a nejezte houby, které
stoprocentně neurčíte. Nemyslete si, že to, co ožrali slimáci, může jíst i člověk!! Metabolismus
bezobratlých umožňuje schroustat i muchomůrku zelenou.
Houby z rodu hřibů jsou většinou snadno poznatelné, ale i mnoho hřibů je nejedlých nebo
dokonce jedovatých. Poznáte je podle toho, že po nakrojení modrají (hlavně hřib satan, ale někdy
i koloděj a kovář), avšak tyto jedy jsou termolabilní a rozkládají se dlouhým (30-45 min) varem.
Poznámka Viky: Neplatí to ovšem vice versa, všechny modrající hřiby nejsou jedovaté.
Poznámka chekotay: Jedovaté nebo nejedelé, když to modrá, je lepší to pro sichr povařit.
Při podezření na otravu houbami je třeba vyvolat zvracení, následně pak dodat hodně tekutin a
v žádném případě ne alkohol! Také prý pomáhají vitaminy B-komplexu. Samozřejmě co nejdřív
k lékaři, s sebou vezměte vzorky pozřených hub, nebo aspoň zvratky.
Plísně jsou také houby, a často silně jedovaté (hlavně aflatoxiny). Odstranění plísně z povrchu
napadené potraviny nepomůže, neboť houba vylučuje mykotoxiny do substrátu a samotné
plodnice (ten šedivý povlak) jsou jen příslovečnou špičkou plísňového ledovce. Kompot s plísní
na povrchu je nejspíš již toxický celý a těchto jedů není možno se zbavit. Často se nad plesnivým
chlebem ušklíbáme „To je přece penicilín, to nemůže škodit.“ To je blbost. Plísně rodu
Penicillium obsahují karcinogenní patulin a kyselinu penicilovou. Mimochodem, antibiotikum
produkuje jen jeden z cca 15 druhů.
Aflatoxiny a trichotheceny byly v USA zkoušeny jako biologické zbraně.
Námel je sklerocium (pevná „plodnice“) mikroskopické houby Claviceps purpurea. Tato
houba parazituje na trávách, kde způsobuje přeměnění obilek v sklerocium.
(Poznámka chekotay: IMHO je vinen celý rod, ne jen C. purpurea.)
Námel je tmavý, černofialový útvar tvarově podobný okolním zrnům, ale výrazně větší, a je až
po strop narvaný klaviny a deriváty kyseliny lysergové. V současnosti je v Evropě výskyt námelu
na potravinářském obilí prakticky eliminován, ale v historii se mrtví počítali na desetitisíce.
Otrava se projevuje dvěma způsoby:
a) sněťový ergotismus – vazokonstrikce vede k odumírání tkání, podobně jako u omrzlin.
Následuje bakteriální infekce a sněť. Počátečním příznakem je pocit horka v končetinách.
b) konvulzivní ergotismus – když se k a) přidá ještě nedostatek vitamínu A, dojde k obrně
sympatického nervstva, což vede ke křečím, halucinacím a degeneraci míchy. Smrt nastává po
obrně dýchacích cest.
30
2. Socioetologická pravidla v rizikových situacích – pravidla chování
2.1. Proč nejíst lidi? Aneb malá lekce z hygieny (#1)
Každý správný postapo trhák obsahuje kanibaly, jen aby ukázal, jak moc dokáže lidstvo
zdivočet. Ve skutečnosti to s lidským masem není tak slavné. Pokud mohu hádat, dával bych mu
podobnou chuť a strukturu, jako vepřovému (poznámka Viky: konina je prý podobnější,
minimálně chutí). Pochybuju že by bylo nějak extra chutné nebo mělo nějaké magické
schopnosti, ale o tom by možná měl poreferovat Reinar, který si ušmikl kousek prstu a vlastně
nám nikdy neřekl, co s ním udělal (proto má na fotkách ze Zdivočelé země ovázanou ruku!) Fakt
je ten, že mu (masu, ne Reinarovi) byly magické vlastnosti přisuzovány a kanibalismus se docela
často praktikoval při nejrůznějších obřadech.
Na Nové Guinei každopádně dodnes žije primitivní kmen, který v rámci přijímání chlapců
mezi dospělé vyžaduje snězení koktejlu z mozku mrtvého dědka. Až na to, že nikoho nezabíjejí a
poslouží si mrtvolou. V současnosti celý kmen funguje na ženách a dětech, neboť dospělí chlapi
si navzájem neustále rituálně předávají infekční degenerativní mozkovou chorobu, která z nich
do dvaceti let spolehlivě udělá blbečky a zabije je – jen aby mohly být jejich tkáně obřadně
snězeny nějakým mladíkem, jenž se tak infikuje a zmagoří. Je to skvělý kolotoč a antropologové
(a parazitologové) z celého světa se na to jezdí dívat, což je asi dobře, protože nebýt chlapů
zvenčí, tak by ten kmen snad vyhynul :-) .
Fakt je ten, že naše těla si vytvořila docela brutální obranný systém, který dokáže zlikvidovat
téměř cokoli. Nemyslete si, že když nejste nemocní, nejsou kolem vás patogeny. S každým
polibkem vaší ženy se do vás dostanou zárodky průměrně dvanácti zcela nových chorob, což
paradoxně způsobuje, že zamilovaní lidé jsou zdravější – jejich imunitní systém je nabuzený
neustálými „očkováními“. Každopádně, když se jakákoliv biologická substance setká s buňkou
imunitního systému, je „požádána o pas“ - na jejím povrchu se musí nacházet patřičné antigeny –
zkrátka musí mít kompatibilní HLA. Pokud nemá HLA, je okamžitě zahájena obranná reakce a
částice je zlikvidována, nebo zacystována (když je velká). Pokud má špatné HLA, opět se zahájí
protiútok, ale vedou jej jiné jednotky. (V prvním případě, kdy se jedná o nečistoty, udeří
monocyty – makrofágové, ve druhém případě lymfocyty a specifické protilátky). Existují
nemoci, které dokáží zfalšovat HLA – to jsou metly. Proti nim se nedokážeme bránit nijak jinak,
než apoptózou (buněčnou sebevraždou), ale když se množí příliš rychle... Mezi tyto nákazy patří
HIV (tuším od verze -B a následující).
Jak vidíte, jde o boj. Útočníci se neustále snaží adaptovat, chtějí napadnout co nejvíce
hostitelů, zatímco hostitelé vytvářejí stále složitější a složitější obranné systémy. Říká se tomu
efekt Červené královny a když o tom řeknete evolučnímu ekologovi, tak se udělá (poznámka
Viky: jo! :P). Boj totiž nemá jasného vítěze. V současnosti (tzn. v uplynulých pár milionech let)
se mnozí paraziti dokázali dostat přes úplně všechny překážky a dokáží zasáhnout určitého
hostitele naprosto přesně, neboť jsou vysoce specializovaní – ale tato specializace si vybrala svou
daň, tito specialisté nemohou udeřit nikde jinde, než na druh, na který jsou připraveni. Proto
máme škrkavku psí a škrkavku lidskou. Za I. WW dokonce měli Francouzi a Němci rozdílné
druhy blech!
Jenže hostitelé s útočníky vy****li tím, že se rozvětvili, zvětšili množství typů. Nemoc, která
spolehlivě zabije psa, pro kočku nepředstavuje nejmenší nebezpečí. Má to ovšem jeden háček –
čím blíž k sobě mají dva druhy, tím větší je šance, že se paraziti jednoho druhu přizpůsobí tomu
druhému. Proto nesmí muslimové a židi jíst vepřové. Není v tom nic divného ani hloupého,
prostě v době, kdy byla psána Bible, nebyly známy způsoby, jak vyloučit přesun parazitů z
pašíka na jeho vrahy. Dnes na maso blikneme tvrdým zářením a pak ho mrskneme do tlakáče na
31
dvě hodiny, a to obvykle docela stačí, ale tehdy se každý vepřožrout vystavoval invazi svalovců
stočených a bůh ví jaké hnusné verbeže vůbec. Dnes upravujeme prasečí genom tak, aby zvíře
pěstovalo orgány pro lidi – tak tenká je bariéra mezi našimi druhy...
Ovšem mezi lidmi tato bariéra takřka neexistuje, a překonat její náznak není těžké. Když sníte
člověka, dostanete jeho kompletní sadu parazitů a věřte tomu, že to nebude krátký seznam!
Každý z nás toho nasbírá za svůj život tolik, že jen neustále bojující imunitní systém nás dělí od
potupné smrti sežrání zaživa. (Obzvláště varuji před biology z Českých Budějovic, tam má každý minimálně dvě
odrůdy malárie a tasemnici k tomu! :-) ) Mimochodem, AIDS není smrtelná nemoc – lidé napadení virem HIV obvykle umírají
na rýmu.
Pohřební zvyky jsou pěkná a mysteriózní věc, ale když se nad nimi zamyslíte, zjistíte, že
většinou je jejich úkolem zabezpečit uklizení nebezpečného, velmi infekčního materiálu. Takže
se tak chovejte taky a každou mrtvolu prošacujte tak, abyste se nedostali do styku s jejími
tělesnými tekutinami. (Nekrofilie je také dobrý způsob, jak se nakazit všelijakým svinstvem.) Po
prohledání se kliďte od mršiny dál, pokud nemůžete, tak ji spalte nebo zahrabte.
Je mi jasné, že po Válce se budeme žrát navzájem, protože mít něco v břichu bude stát za
riziko infekce, ale bude-li tu možnost se tomu vyhnout, využijte ji. Obdobně pokud budete mít na
výběr z různých zdrojů masa, a nebude možnost je patřičně upravit, vyberte si něco, co je od lidí
dost daleko. Pamatujte! Každý organismus s HLA blízkým vašemu je váš nepřítel! HIV máme,
neboť jsme jedli šimpanze. Ebola přišla na jídelní stůl schovaná v křupavém orangutánovi. Krávy
šílí proto, že jsou krmeny masokostní moučkou z jiných krav. Syfilis máme, protože si Kryštof
Kolumbus nedal majzla na proradné indiánky a indiáni dostali do držky skrzevá černé neštovice
schované v přikrývkách bledých tváří.
Po apokalypse pravděpodobně nebude možnost maso pořádně upravit, ale pokud bude
možnost, nejezte nic z nemocných zvířat, nejezte nic z lidí, a to ani zdravých, nejezte nic, co
neprošlo varem. Dávejte si také pozor na to, komu podáváte ruku – cizinec přicházející zdaleka si
sebou může nést pro vás cizí, smrtelnou nemoc. Také souložit s někým, kdo očividně má
horečku, není nejlepší nápad, a to ani s kondomem.
Dejme nemocem vědět, že nás Černá smrt něčemu naučila.
2.2. Sex a věci s ním související
Jak se dělají děti už snad většina templářů pochopila. Po jaderné válce bude zapotřebí znovu
zalidnit Zemi a to sebou přinese také porodní a gynekologické obtíže. Bude se jim postupně
věnovat v této podkapitolce, rozhodně však nikoliv prioritně, spíš sem jen občas hodím něco, co
mě zaujme.
Největší pravděpodobnost úspěšného oplození je mezi 13.-18. dnem od začátku předchozí
menstruace.
Výtěr vaginy octem byl ve středověku oblíbený typ antikoncepce, musí se ale provést před
koitem.
2.3. Proč nejíst antibiotika? Aneb malá lekce z hygieny (#2)
Tohle je věc, která se netýká ani tak postnukleární budoucnosti, jako současnosti. Jak jistě
víte, antibiotika objevil sir A. Flemming ve třicátých letech dvacátého století, když mu
onemocněla uklízečka a on, místo aby po sobě uklidil chlívek v kuchyni, si odjel na dovolenou.
Po návratu zjistil, že mu v kuchyni vládne anarchie a plíseň. Protože to byl chlapík zvídavý a
neštítil se ani špinavého nádobí (vemte si z něj příklad!), pozoroval boj plísní o přežití a všiml si,
že jedna z plísní si vede velmi dobře na úkor ostatních. Trvalo ještě deset let, než se Američanům
podařilo vymyslet způsob, jak penicilin vyrábět ve větším množství, ale díky němu (a díky DDT)
jsme po WWII nezažili hladomor&epidemie infekčních chorob.
32
Abyste pochopili, proč to dnes vypadá, že jezdec Apokalypsy jménem Mor opět sedlá svého
oře, musíme zabrousit trochu hlouběji do ekologie. Tak za prvé, nejen homo homini, ale úplně
každý organismus je svým bližním vlkem. Vše živé neustále navzájem bojuje v nekonečné válce,
a některé organismy jsou natolik zvrhlé, že se neštítí používat chemické zbraně. Říká se tomu
alelopatie. No a některé mikroskopické houby dokáží vytvářet velice účinné jedy, které jsou
specificky namířené vůči jejich sousedům. Sem patří i slavný penicilin, jinak plíseň zlá a svinská.
Tyhle jedy se lidé naučili z plísní získávat, v laboratořích modifikovat, vyrábět a používat pro
léčebné účely. (Mluvnická poznámka: Antibiotikum je sice výraz zahrnující veškeré alelopatické
chemické prostředky, ale v praxi se užívá jen pro označení chemikálií vylučovaných plísněmi.)
Na deset let jsme si mysleli, že jsme za vodou, neboť penicilin hravě zvládal vše od zápalu plic
po syfilis. Jenže pak najednou přestal účinkovat. Takže se nasadil ampicilin. A ten přestal
fungovat za pět let. Přišel supercilin a za dva roky už byl zase tak nějak k ničemu.
Ukázalo se totiž, že lidstvo naskočilo do dávno rozjetého vlaku. Tahle chemická válka mezi
mikroorganismy jaksi trvá už nějaký ten miliónek let, a obě strany si vytvořily složitý aparát, jak
odolat útokům těch druhých. Bakterie se dokáží neskutečně rychle přizpůsobit. Enzymatické
dráhy (které ATB často napadají) mívají zálohované. Navíc si dokáží vyměňovat genetickou
informaci horizontálně, pomocí plazmidů, a navíc mezidruhově – to je, jako bychom se my mohli
modifikovat tím, že sníme vlas, chlup či pírko jiného organismu! Takže v populaci mikrobů stačí,
aby jeden jediný přišel na to, jak se antibiotiku bránit, a záhy to umí všichni. Od teď až na věky
věků! Kromě toho, když už se bakterie naučí vzdorovat jedné formě ATB, lehce se přizpůsobí i
příbuzné formě.
Za normálních okolností to není až takový problém. Antibiotikum je něco jako atomová puma,
zdevastuje vše, co zasáhne (často i naše symbionty), a následně nastoupí pěchota v podobě našich
přirozených protilátek, která dokončí úklid a zamete i s případnými rezistentními jedinci. Horší
je, když pacient antibiotika nedobere (což dělám pohříchu často) – to je něco jako kdybyste místo
jednoho masivního úderu házeli na nepřítele malé atomové granátky. Co se asi stane? Nepřítel si
postaví hafo protiatomových krytů. Stejně tak i mikrobi musí být vyhlazeni naráz, masivně a
nesmlouvavě, protože jinak se přizpůsobí.
Ovšem to nejhorší je, když si člověk hltá antibiotika jako lentilky. Naše tělo je zatraceně
křehce vyvážená rovnováha mezi Silami dobra, což jsou naše obranné jednotky a spojenečtí
mikrobi, a Silami zla, což jsou ty mikrosvině, co nás chtějí zabít. (Pak jsou tady ještě neutrální
Švýcaři, kteří jen čekají, na čí stranu se přidají.) Když do téhle války vpadne atomovka, sejme to
všechny, ale Síly dobra se dokáží vzpamatovat dříve. Ovšem když začnou atomovky pršet, změní
se naše tělo v mrtvou spáleninu, a to nahrává nepřátelům, neboť pokud se dokáže byť jen jediný
mikrob přizpůsobit působení antibiotik, může se vydat na vítězný pochod – nebude mít žádnou
konkurenci, a naše obrana bude rozsekaná našimi vlastními zbraněmi.
Takže nedlouho po masivním nasazení prvních antibiotik se na Zemi objevily kmeny bakterií,
které si ATB prostě nevšímaly. Zvlášť markantní to je v nemocnicích, kde jsou časté nákazy
hloupými nemocemi, které jsou však rezistentní vůči všemu, co proti nim můžeme nasadit. (Jules
Verne kdysi navrhoval nemocnici vždy jednou ročně spálit a postavit novou. Dnes by to bylo
drahé, tak po nemocnicích běhají frajeři s plasmovými tužkami a kobaltovými zářiči.)
Naštěstí se podařilo vyrobit nová antibiotika, a později nastoupila i chemoterapeutika (např.
známý sulfonamid), což jsou vlastně antibiotika vyráběna úplně od základů uměle. Do výzkumu
nových antibiotik se zapojil celý svět, a padesát let se nám podařilo udržet si mírný náskok před
mikroby. Vždy, když se zavedlo nové ATB, fungovalo dva-tři roky, než se objevil rezistentní
kmen. Jak dlouho ještě vydržíme běžet s touto lokomotivou v zádech?
V současnosti je jasné, že je nutno od základů změnit strategii nasazování antibiotik. Nesmíme
je používat příliš často. Nesmíme svým protivníkům dát možnost přizpůsobit se. Musíme naše
33
zbraně hromadného ničení použít jen tam, kde je to opravdu nutné, když už jde fakt o život.
Musíme je nasazovat v přesných dávkách. A musíme je kombinovat, tak, aby náš úder nepřežil
jediný mikrob, jenž by o tom mohl referovat ostatním.
V první řadě to znamená přestat s nadužíváním antibiotik. V ČR je špatným zvykem, že když
je člověk nemocný, vezme si antibiotikum. Jsou lidé, kteří naléhají na svého lékaře, aby jim ATB
předepsal, a to někdy i dost nevybíravě. Nechápou, že nemoc, kterou trpí, není třeba léčit
antibiotiky – a že to často ani není možné. Antibiotika působí na bakterie a plísně, nikoliv na
viry! Chřipku tetracyklinem nevyléčíte, ani kdybyste se na hlavu stavěli – jenom tím poskytnete
naším nepřátelům možnost se přizpůsobit.
Další věcí jsou antibiotika používána ve veterinární praxi, ale i tam jsou zaváděna speciální
nařízení.
Takže shrnutí: Neberte antibiotika, pokud to není opravdu nutné. A když už je berete, doberte
je až do konce.
(Doufám, že tomuto textu rozumí laik, a že z něj odborníka nejímá hrůza. Když jsem se rozepisoval o štěpení betalaktamového kruhu, došlo mi, že jsem sám biolog v poli – a že tuhle věc píšu pro „obyčejné“ lidi :-) )
34
X. Závěr
Doufám, drazí kolegové, že nikdy nebudete nuceni použít neherní informace v této rukověti
obsažené. Stejně tak však doufám, že pokud se dostanete do mizérie, tak vám mnou shromážděné
info pomůže.
Použitá literatura a weby
Jaitnerová Ch.: Velký obrazový průvodce přírodou, KOMPASS.
Kolektiv autorů (1995): Stromy, v edici Průvodce přírodou, Knižní klub, Praha
Kulich J., Pigula T., Gutzerová N., Hrubý P. (2002): Bioindikace a biomonitoring aneb Jak
poznat, v jakém prostředí žijeme, SEVER, Brno
Ponížilová B. (2002): Lesní čarování II, druhé vydání. Rezekvítek a Lipka, Brno.
Přidal S. et al. (1984): Příručka pro zdravotníky. Naše vojsko, Praha.
WWW:
Enspyro
http://www.biolib.cz/cz/taxon/id76144/ (srpen 08)
http://camelot.lfhk.cuni.cz/parazitatlas/atlas.htm (srpen 08)
http://madbrahmin.cz (červen 09) (Psychotic et LaRosse: Účinky radiace)
http://www.mineralfit.cz/clanek/1865--jak-na-kliste---prevence-a-spravne-odstraneni.html
(srpen 08)
http://www.outdooring.cz/klistata.php (srpen 08)
http://www.sci.muni.cz/botany/mycology/ekolhub.htm (květen 08)
http://www.wikipedia.org/ (listopad 08)
http://www.borelioza.cz (červen 11)
http://www.klistova-encefalitida.cz/ (červen 11)
VIII-1:
http://forum.csla.cz/blogs/csla_v_novinch_asopisech_a_zprvch/archive/2009/02/19/civilnobrana-v-ssr.aspx (červen 2011)
VIII-2: http://www.mvcr.cz/clanek/pojmove-oblasti-ochrana-obyvatelstva.aspx (červen 2011)
VIII-3: http://zsf.sirdik.org/kapitola5/5-2-9-nervove-paralyticke-latky (červen 2011)
Tabulka důležitých veličin
Tabulka 3: Tabulka lidských fyziologických hodnot
Leukocyty (bílé krvinky)
5-8 000 kusů v 1 mm3 krve
Erytrocyty (červené krvinky) 4-5 000 000 kusů v 1 mm3
krve
Tlak systolický
16-18,6 kPa
Tlak diastolický
8-10,7 kPa
Krevní destičky
200-500 000 kusů v 1 mm3
krve
Srážlivost krve
7–8 minut
Tep
60–120/min.
Teplota fyziologická
36 – 37°C
Horečka
nad 37,6°C
35
Použité zkratky a vysvětlivky některých pojmů
AMK – aminokyselina.
ATB – antibiotikum. Chemická látka produkovaná jedním (mikro-)organismem za účelem
potlačení jiného (mikro-)organismu. Důležité léčivo. Dnes známo cca 100 druhů přírodních,
polopřírodních a umělých antibiotik.
Bradypsychie – pomalá duševní reakce
G+, G- bakterie – způsob dělení bakterií na základě tzv. Grammova barvení. Gramm negativní
bakterie se nezabarví, neboť mají dvojitou buněčnou stěnu (a proto to jsou odolnější mrchy).
NPL – nervově paralytické látky
36

Templářská RUKOVĚŤ FELČARA

Transkript

Podobné dokumenty

„Slavíci z Madridu“

jako v Sarajevu

1. Tatík mě zlehka překračoval, syn na mě rukou dosahoval, vnuk na

Mgr. RADKA NOVÁ, vlastním jménem KOLÁČNÁ, rozená

9. Sebedůvěra

Když jsem se ráno vzbudila, musela jsem se jít podívat do kuchyně

Nové knihy – květen – dospělí Název: Nástrahy osudu Autor

Můj milovaný pokoj