Katalog PAF

Transkript

Katalog PAF

14. Přehlídka animovaného filmu
3–6 12 2015 Olomouc
www.pifpaf.cz
Katalog PAF 2015
www.pifpaf.cz
Autoři:
Alexander Campaz, Martin Čihák, Eliška Děcká, David
Helán, Miloš Henkrich, Alexandr Jančík, Tomáš Javůrek,
Nela Klajbanová, Martin Mazanec, Marie Meixnerová,
Jiří Neděla, Jonatán Pastirčák,Tomáš Pospiszyl,
Pavel Ryška, Matěj Strnad, Lenka Střeláková,
Barbora Trnková, Veronika Zýková
Překladatelé:
Magda Bělková, Nikola Dřímalová, Helena Fikerová,
Václav Hruška, Karolina Chmielová, Jindřich Klimeš,
Samuel Liška, Marie Meixnerová, Michaela Štaffová
Editorka:
Veronika Zýková
Korektury českých textů:
Lucie Pokorná, Martina Víchová, Martina Vohralíková,
Veronika Zýková
Korektury anglických textů:
Magda Bělková, Lucie Klevarová, David Malcolm Richardson
Obálka:
Fiume Std (Filip Cenek)
Grafická úprava a sazba:
Radim Měsíc
Edice PAF
1. vydání, Olomouc, 2015
Poděkování
Daniela Arriado, Jiří Bartoník, Jana Bébarová, Petr Bilík,
Petr Bielesz, Martin Blažíček, Michal Blažíček,
Martin Búřil, Filip Cenek, Eva Červenková, Martin Čihák,
Katarína Gatialová, Marie Geierová, Vladimír Havlík,
Tamara Hegerová, Štěpánka Ištvánková, Jana Jedličková,
Alexandr Jeništa, Anna Jílková, Lucie Klevarová,
Jakub Korda, Jana Koulová, Petr Krátký, Zdeňka Krpálková,
Josef Kuba, Jiří Lach, Richard Loskot, Ondřej Molnár,
Hana Myslivečková, NAMU, Lenka Petráňová, Jan Piskač,
Mari Rossavik, Radim Schubert, Kateřina Skočdopolová,
Matěj Strnad, Barbora Ševčíková, Jan Šrámek, Petr Vlček,
Kateřina Vojkůvková, Centrum audiovizuálních studií FAMU,
Café Tungsram a Ondřej Pilát, Zuzana Řezníčková, Kabinet
audio-video FaVU VUT v Brně, Katedra divadelních
a filmových studií FF UP v Olomouci, The One Minutes,
UJEP
Místa konání:
Ateliér grafického designu (AGD)
Atrium (A)
Café Tungsram Transit (CTT)
Divadelní sál (DS)
Divadlo hudby (DH)
Filmový sál (FS)
Galerie Podkroví (GP)
Galerie U Mloka (GUM)
Kaple Božího Těla (KBT)
Klub Vertigo (KV)
Konvikt (K)
Konvikt press centrum (KPC)
Sborový sál (SS)
Vitrína Deniska (VD)
Wurmova 7 – kulturní a komunitní prostor (W7)
Tisk:
Profi-Tisk Group, s. r. o.
Náklad:
500 ks
ISBN 978-80-87662-11-3
Vydavatel:
PASTICHE FILMZ, z. s.
Neumannova 7
779 00 Olomouc
www.pastichefilmz.org
přednášky/prezentace v anglickém jazyce
Obsah
19 Jiné vize 2015
22 Lenka Střeláková: Odlišené kino a Jiné vize
44 Odlišené vize: David Helán: Budoucnost patří heliu (Cornpoetron)
45 Error establishing a database connection
46 Situace distribuce – stav věcí
47 Ivan David: Autorské právo a filmový autor
49 Divoká 60.
59 Otevíráme první krabičku Svatopluka Pitry
60 V záři Laterny magiky
60 Czechoslovak cartoon and puppet films today
62 Neprakta = Kopecný + Winter
63 Neprakta ve filmu
64 Agitovat, experimentovat, bavit
65 Znělky z divokých vajec
66 Socialistickou propagací k vyšší spotřební kultuře
67 Co bylo možné tolerovat jako studentskou recesi?
68 Skupina TRIK
69 Animační dílna s Editou Plickovou
71 Animace animace
80 Bratři John a James Whitneyové
82 Samson Kambalu
84 Samson Kambalu pro The One Minutes: Nyau Cinema
85 Tomáš Pospiszyl: Něco někde (s něčím)
86 Martin Arnold
88 Josef Bolf
90 Jonathan Monaghan
92 Greg Pope & Salvia
94 Takashi Makino
95 Jonáš Gruska
96 Pedro Maia & Vessel
98 Lars TCF Holdhus
100 Stanislav Abrahám
102 Lotic & Michal Pustějovský
103 Plain
105 Aport animace
115 Edice PAF: #kg #mm net art
116 Alexander Campaz: PAF Fashion
117 Animáčky 2
118 AniPromítačka
120 Až po uši v mechu
120 Srdce veže
121 SK Young and Fresh
122 Zahrada
123 Trnkova Zahrada 2
123 Filmový dobrodruh Karel Zeman
124 Dark Train
125 Rememoried
126 Other Inside
126 Cafard
127 Píseň moře
128 Chlapec a svět
129 Ku! Kin-Dza-Dza
130 Shirley: Vize reality
131 Malí animátoři
131 Blue Daisy
133 PAF Art
142 Umělec má cenu 2015: Cena od Vladimíra Havlíka
143 David Možný: Open Space
144 Marq Delong & Anna Slama: SANDBOX FRONTEX LITANY
145 Alexander Campaz: Infinity + 1
145 PAFScreenSaver: Animace animace
146 Jonathan Monaghan: Escape Pod
147 Samson Kambalu: Nesnesitelná lehkost Nyau Cinema
149 INDEXY
150 Index děl
156 Jmenný index
PAF charakteristika
PAF je ojedinělou českou platformou pro film
a současné umění pohyblivého obrazu. Byl
založen jako Přehlídka animovaného filmu, od
roku 2002 každoročně pořádaná v Olomouci.
PAF postupně stále rozšiřuje a zkvalitňuje pole
svých aktivit, které jsou od roku 2008 celoroční.
Mezi hlavní aktivity členů týmu v současnosti
patří editorská, publikační a nakladatelská
činnost v rámci vlastních edičních řad Edice
PAF, prezentace českého audiovizuálního
umění v zahraničí, příprava kurátorských výstav,
projekcí, workshopů a seminářů v tuzemsku
i v cizině a především celoroční kurátorská
a dramaturgická činnost, jejímž vyvrcholením je
právě čtyřdenní festival filmové animace
a současného umění s dnes již mezinárodním
renomé, pořádaný každoročně na začátku
prosince v Olomouci: PAF – Přehlídka
animovaného filmu (zkráceně PAF Olomouc).
PAF – Přehlídka animovaného filmu
zůstává mezi událostmi pořádanými PAFem
nejvýraznější a nejdůležitější stálicí. Přestože
původní název zůstal zachován, v současnosti
se festival neprofiluje již jen jako tradiční
přehlídka animovaných filmů, nýbrž jako festival
filmové animace a současného umění. Ve své
dramaturgii se jako jediný v České republice
dlouhodobě věnuje širokému pojetí fenoménu
animace v kontextu kinematografie a vizuálního
umění. Mezi jeho ústřední témata a klíčová
slova patří: animace, archivace, archeologie
médií, audiovizuální umění, databáze, digitální
kultura, experimentální film, intermedialita,
kinematografie, net art, prezentace, pohyblivý
obraz, remediace, videoart. V rámci PAFu jsou
v Olomouci představovány tematicky
zaměřené programové sekce, jež jsou vždy
koncentrovanou sondou do oblasti vizuální
kultury, a zároveň svébytnou odpovědí na
podtitul PAFu Co je to animace?
V rámci soutěže Jiné vize PAF již devět let
důkladně mapuje současnou českou produkci
pohyblivého obrazu a věnuje se otázkám jeho
archivace, distribuce nebo prezentaci
v zahraničí.
Mezi pravidelné akce organizované PAFem
dále patří hudební bienále PAF na konci léta,
pořádané každé dva roky v Ostopovicích
u Brna, knižní veletrh autorských a uměleckých
publikací LITR v Olomouci, festival současného
audiovizuálního umění v New Yorku PAF New
York a také provozování a kurátorská záštita
olomouckého výstavního prostoru Vitrína
Deniska.
PAF pravidelně spolupracuje s významnými
galeriemi, kurátory a institucemi v České
republice i v zahraničí. K podpoře festivalu
a ke spolupráci se otevřeně hlásí řada
renomovaných organizací (Forma Londýn,
Filmmuseum Vídeň, Re:Voir Paříž, Creative
Time New York, Pioneer Works New York,
Atelier Nord Oslo ad.), festivalů (Screen City
Stavanger, Anilogue Budapešť, Fest Anča
Žilina, reVIZOR Veselí nad Moravou ad.)
a galerií (GAMU Praha, Tad Gallery Denton,
ScreenSaverGallery, Galerie U Mloka Olomouc).
Mezi dílčí úspěchy patří oceňování grafických
výstupů, uměleckých projektů produkovaných
PAFem či finalistů soutěže Jiné vize
v prestižních soutěžích a přehlídkách.
PAF 2015 – přehled realizovaných událostí
1. 12. 2014 – 31. 1. 2015
Lorna Mills: GIF Saver
ScreenSaverGallery | výstava
kurátorka: Marie Meixnerová
4. 12. 2014 – 5. 1. 2015
Viktor Takáč: Možná už se to stalo
Vitrína Deniska | Olomouc
výstava, performance
kurátor: Alexandr Jančík
14. 1. – 8. 2. 2015
Klára Doležálková: Téměř ji nevidím, ale drží to
výstava, happening
14. 1. – 28. 2. 2015
Ways of Something
Galerie Dé | Olomouc | vitrínová instalace
27. 1. 2015
Opening & Happening Ways of Something
vernisáž Ways of Something | Galerie Dé | Olomouc
vitrínová instalace, happening
dernisáž David Přílučík: Nejmenší akce
Galerie U Mloka | Olomouc | výstava
projekce Ways of Something
Ateliér intermédií UC UP | Olomouc
30. 1. 2015
Jiné vize 2014
Studio Béla | Praha | projekce
prezentace: Nela Klajbanová
20.– 21. 2. 2015
reVIZOR
Veselí nad Moravou
projekce, koncert, site-specific instalace
Ways of Something I, Ways of Something II,
Site Specific Abstraction, Jiné vize 2014, DJ Numan,
Jan Šrámek, Martin Búřil
24. 2. – 15. 3. 2015
Tomáš Hrůza: Místo něčeho
výstava, prezentace
31. 3. – 20. 4. 2015
Dana Balážová, Jakub Kovařík: Krátký barevný
záblesk nad vodou se strmými břehy
1. 4. – 30. 5. 2015
Tereza Darmovzalová: MÍSTO
Galerie U Mloka | Olomouc
výstava
performance: Vladimír Havlík
kurátor: Marie Meixnerová
20. 4. – 30. 5. 2015
Dominik Podsiadly: Big Black
21. 4. 2015
Fresh Eye: Obraz versus virtualita
Fresh Eye | Praha | prezentace Edice PAF
a publikace #mm net art
prezentace: Marie Meixnerová
23. 4. 2015
XY / Výstavy s procházkou / procházka
s vernisážemi
společný projekt nezávislých galerií: Galerie Horká,
Galerie Dé, Vitrína Deniska, LaVor, Hidden Gallery, W7
Olomouc
Tomáš Hodboď, Eva Jaroňová, Jana Kasalová,
Vojtěch Máša, Panáčik, Václav Stratil, Veronika Vlková,
Markéta Wagnerová, Anna Wolf
kurátoři: Monika Beková, Martin Cáb, Alexandr Jančík,
Filip Kartousek, Jiří Sedlák, Pavel Šuráň, Petr Švolba,
Kamil Zajíček
23. 4. – 15. 5. 2015
Jana Kasalová: Občas se skrývám bůhvíkde
výstava
27. 6. 2015
Screen & Saver
Fest Anča | Žilina, Slovensko
prezentace ScreenSaverGallery: Tomáš Javůrek,
Barbora Trnková, Marie Meixnerová
7. 5. 2015
Jiné vize 2014
Geotermální lázně Seljavellir | Island
site specific instalace
10.–12. 7. 2015
Jiné vize 2014
LUHOvaný Vincent | Luhačovice | instalace, vernisáž
prezentace: Nela Klajbanová
15. 5. 2015
Tereza Darmovzalová – přednáška autorky
o vlastní tvorbě
Muzejní noc | Galerie U Mloka | Olomouc
autorská prezentace
12. 7. 2015
Jiří Neděla: Sen je druhý život
LUHOvaný Vincent | Luhačovice | přednáška
16. 5. 2015
Jiné vize 2014
Muzejní noc | Moravská galerie | Brno | projekce
20. 5. – 15. 6. 2015
Kateřina Kynclová, Vojtěch Vaněk: Spící komíny
26. 5. – 2. 7. 2015
Other Visions 2014
Tad Gallery | Denton, Texas, USA | instalace
13. 7. – 5. 8. 2015
Michal Cáb: Kde je Wally?
výstava, piknik, prezentace
kurátorka: Katarína Gatialová
22. 7. 2015
Tereza Darmovzalová: SPACE II
6PM Your Local Time Europe | Bělá pod Pradědem,
internet | instalace, happening, piknik
22. 7. 2015
Jiné vize 2014
letní kino TIC | Brno | projekce
červen 2014
Kinečko & PAF: Other Visions 2014
USB výběr videí Jiné vize 2014
14. 8. 2015
Jiné vize 2014
Letiště - Open Air Festival | Hranice na Moravě
projekce
23. 6. – 12. 7. 2015
Martu: Tie briezy to vidia, no nikomu nepovedia
kurátorka: Katarína Gatialová
25. 8. – 17. 9. 2015
Tomáš Javůrek & Barbora Trnková: POLOLOADER
15. 9. – 12. 11. 2015
Yoshihide Sodeoka: Carbonated Formulas #2
13. 10. – 4. 11. 2015
Dominik Podsiadly: (:...))
Vitrína Deniska | Olomouc | výstava, prezentace
12. 9. 2015
PAF na konci léta
Ostopovice | koncerty a AV performance
BA:ZEL, Dizzcock & VJ Kolouch, dné, Ink Midget,
Isama Zing, Jiné vize 2014, Slowmotiondancer
15.–18. 10. 2015
Screen City Festival
Stavanger, Norsko
Matěj Al-Ali, Martin Blažíček, Dan Gregor, Kateřina
Koutná, Tomáš Moravec, Jonatán Pastirčák, Greg Pope,
Michal Pustějovský, Ján Šicko, Veronika Vlková ad.
kurátoři: Daniela Arriado, Martin Mazanec
12. 9. 2015
Jiří Neděla: Dream As Second Life
Twisted Dreams of History: Subversiveness and
Deformation in Animated Film from V4 Countries
mezinárodní konference o animovaném filmu,
Bílsko-Bělá, Polsko | přednáška
21. 9. – 10. 10. 2015
Zuzana Kantová: Čelem vzad
29. 9. 2015
Greg Pope: Co je to živé kino?
Ateliér intermédií UC UP | Olomouc | veřejná zkouška
Greg Pope, Veronika Vlková, Kateřina Koutná
9.–11. 10. 2015
Knižní veletrh autorských a uměleckých publikací
LITR
Kulturní a komunitní prostor W7 | Olomouc
knižní veletrh, prezentace, workshopy, výstavy, koncerty
9. 10. – 5. 11. 2015
V IKB
Galerie W7 | Olomouc | kolektivní výstava
Anna a Dana Balážová, Michaela Zaoralová,
Eva Jaroňová, Magdalena Manderlová,
Michaela Casková, Viktorie Schrötterová, Lukáš Bureš
6. 11. 2015
PAF New York 2015
59 E 4th St, 7th Floor Loft | New York City,
New York, USA
Alexander Campaz, Filip Cenek, Milton Melvin
Croissant III, Nicholas O’Brien, Jiné vize 2014,
Singles (výběr z videí Undervoltu), Ziemba
28. 11. 2015
Jiné vize 2014
Anilogue | Budapešť, Maďarsko | projekce
prezentace: Jiří Neděla
3. 12. 2015 – 5. 1. 2016
David Možný: Open Space
Vitrína Deniska | Olomouc | výstava
3. 12. 2015 – 11. 1. 2016
Samson Kambalu: Nesnesitelná lehkost
filmů Nyau
Galerie U Mloka | Olomouc | výstava, prezentace
3.–6. 12. 2015
XIV. PAF OLOMOUC
&
PAF ART – Přehlídka současného umění
kolektivní výstava – instalace a vernisáž
UC UP Olomouc | Atrium | Galerie U Mloka
Vitrína Deniska | ScreenSaverGallery
kurátoři: Martin Mazanec, Marie Meixnerová,
Nela Klajbanová, Alexandr Jančík, Tomáš Javůrek,
Lenka Střeláková, Barbora Trnková, Lumír Nykl
9. 12. 2015
Jiné vize
Animateka | Lublaň, Slovinsko
prezentace: Eliška Děcká
7. 5. 2015 – 30. 4. 2016
Festivaly živého kina
------------------------------------------------------------------------Projekt Festivaly živého kina byl jedinečnou spoluprací
mezi českou a norskou platformou pro film a současné
umění pohyblivého obrazu. Pod záštitou více než
ročního projektu a ve spolupráci s mezinárodním
týmem umělců, kurátorů a odborníků PAF a Screen
City se řešily aktuální otázky spojené s fenoménem tzv.
živého kina (Live Cinema) a jeho současnými projevy.
Kromě objevování národních kinematografií
nabízí PAF již dlouhodobě projekty, jež souvisí se
současným vizuálním uměním, kinematografií a novými
technologiemi. Za svou čtrnáctiletou historii
v Olomouci uvedl v české nebo světové premiéře
mnoho zahraničních umělců a produkoval významná
díla, na což navázal i mezinárodní projekt Festivaly
živého kina.
Hlavní výstupy projektu bylo možné vidět a slyšet
v říjnu ve Stavangeru a v prosinci 2015 v Olomouci.
Nově vzniklá umělecká díla byla realizována v reakci
na specifický genius loci těchto měst a na jejich
osobitou architekturu.
Screen City
Stavanger, Norsko
15.–18. října 2015
www.screencity.no
PAF – Přehlídka animovaného filmu
Olomouc, Česká republika
3.–6. prosince 2015
www.pifpaf.cz
Projekt Festivaly živého kina podpořil vznik
následujících uměleckých děl:
Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec: SILOS, 2015
místně specifická intervence a mobilní video-socha,
Stavanger
------------------------------------------------------------------------Dan Gregor a Michal Pustějovský (INITI):
Live Facade Projections Simulacra, 2015
místně specifický světelný a projekční zásah do fasády
Konserthus, Stavanger
spolupráce: Michal Pustějovský
------------------------------------------------------------------------Ján Šicko, Jonatán Pastirčák (Pjoni), Nils Henrik
Asheim: Projekt pro Orgel Natt, 2015
audiovizuální projekt pro Konserthus, Stavanger
------------------------------------------------------------------------Martin Blažíček: Binární logika, 2015
kinematografická performance
------------------------------------------------------------------------Greg Pope, Kateřina Koutná, Veronika Vlková:
Stone Horizon, 2015
kinematografická performance
------------------------------------------------------------------------Ján Šicko, Jonatán Pastirčák (Pjoni): PLAIN, 2015
audiovizuální projekt pro PAF Olomouc
------------------------------------------------------------------------Lars Holdhus (TCF): 40 FC 4A 83 F9 BD A8 30 3F
F2 33 C3 0B 5E 34 50 04 9C D9 4C 93 59 BE 6D 2E
36 D6 B3 9A D7 34 39, 2015
prezentace, přednáška pro PAF Olomouc
-------------------------------------------------------------------------
Projekt „Festivaly živého kina – Spolupráce české (PAF)
a norské (Screen City) platformy pro film a současné umění
pohyblivého obrazu“ byl podpořen grantem z Islandu,
Lichtenštejnska a Norska.
Edice PAF
Edice PAF představuje publikační řady Přehlídky
animovaného filmu (PAF) od roku 2008. V edici vychází
monografie, sborníky, katalogy, autorské a umělecké
publikace.
Sborníky, monografie, překladové publikace:
------------------------------------------------------------------------Kol. autorů. K tvarozpytu montážních struktur.
Olomouc: Pastiche Filmz, 2015.
česky
Skupina Tvarozpytců se zformovala při Katedře střihové
skladby FAMU počátkem roku 2013 a tentýž rok lze
považovat rovněž za hlavní tvůrčí období skupiny,
ve kterém povstala základní podoba knihy a kdy
byly hlavní myšlenky předneseny na tvarozpytných
sympoziích na Univerzitě Palackého v Olomouci
a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
Ve skupině Tvarozpytců se setkali současní i bývalí
studenti oboru střihová skladba (Martin Čihák, Dominik
Krutský, Martin Mlynarič, Tomáš Hoffmann Polenský,
Ondřej Vavrečka).
------------------------------------------------------------------------MEIXNEROVÁ, Marie (ed.).
#mm net art – internetové umění ve virtuálním
a fyzickém prostoru prezentace.
česky nebo anglicky
Antologie textů o internetovém umění stručně přibližuje
vývoj této specifické oblasti uměleckého světa
20. a 21. století. Do souvislostí klade dobové texty,
manifesty i teoretické či historické články, v nichž je
net art sledován od svých technologických i ideových
počátků až do současného okamžiku synkretického
spojení virtuálního a fyzického světa a vkročení tzv.
postinternetového umění do galerijního prostoru.
------------------------------------------------------------------------MAZANEC, Martin (ed.). Křehké kino.
Brno: Galerie mladých.
česky
Křehké kino se vztahuje ke stejnojmennému ročnímu
kurátorskému cyklu Martina Mazance v brněnské
Galerii mladých. Publikace je rozčleněna do tří částí:
Rekonstrukce Křehkého kina – přibližující
a dokumentující výstavy Vojtěcha Fröhlicha, Lucie
Scerankové, Dominika Gajarského, Jiřího Kotrly,
Viléma Nováka ad.; Mezi viditelným a vratkým kinem –
přinášející teoretické texty Volkera Pantenburga
a Martina Mazance; Rozhovory o galeriích a kinech –
sestávající z rozhovorů s Martinem Arnoldem
a Douglasem Gordonem.
------------------------------------------------------------------------HUDEC, Zdeněk (ed.). Genderové stereotypy
v animované tvorbě Walta Disneyho: Ideologie,
queer a diskurzivní analýza.
česky nebo anglicky
Publikace přináší soubor studií zabývajících se
genderovým uspořádáním ve vybrané animované
tvorbě Walta Disneyho, postavených na třech
základních metodických přístupech: sémiotické
analýze, sociálně konstruktivistické teorii a ideologické
kritice, z nichž vyplývá, že v Disneyho animované
tvorbě je stereotypní vnímání mužů, žen a jejich
genderových rolí hluboce zakotveno podobně jako
v lidské společnosti.
------------------------------------------------------------------------mediabaze.cz (ed.). Katalog událostí českého
pohyblivého obrazu I. Jiné vize 2000–2010.
česky/anglicky
mediabaze.cz (ed.). Katalog událostí českého
pohyblivého obrazu II. Jiné vize 2000–2010.
česky/anglicky
Katalogové sešity zahrnují události, které prezentovaly
český pohyblivý obraz v různých prostorově-percepčních modech v období let 2000–2010; cílem
je zaznamenat dění v oblasti tvorby, prezentace
a distribuce českých pohyblivých obrazů a dohledat
a popsat jednotlivé dramaturgické koncepce uplynulé
dekády.
MAZANEC, Martin (ed.). Manifesty pohyblivého
obrazu: barevná hudba.
česky
Publikace obsahuje dobová svědectví o manifestech
umělců, kteří promýšleli a popisovali vznik
audiovizuálního obrazu a jeho prostorové projekce na
základě historických východisek spjatých s vývojem
média pohyblivého obrazu. Výběr textů je dělen na dvě
části – studie a samotné texty s manifestační povahou.
------------------------------------------------------------------------NEDĚLA, Jiří (ed.). Animace ilustrace.
česky
Kniha Animace ilustrace nabízí devět medailonů
známých režisérů, kteří získali renomé rovněž jako
ilustrátoři, případně kteří se nechali ilustrací inspirovat,
nebo naopak zavdali svými filmy ke vzniku ilustrací či
ilustrovaných knih podnět. Druhá část sborníku pak
představuje ukázky tvorby třinácti výtvarných umělců,
kteří působí na pomezí různých disciplín a pracují
s rozličnými médii.
------------------------------------------------------------------------SURMANOVÁ, Kateřina (ed.). Ostrovy animace.
česky/anglicky
Sborník textů Ostrovy animace se zabývá animací
v konceptu národů nebo etnik, které byly v minulosti
poznamenány mocenským, ideologickým, vojenským
či politickým útlakem. Tématu se věnuje pět studií
zahraničních teoretiků a vědců s úvodním textem
filmové teoretičky a novinářky Kateřiny Surmanové.
------------------------------------------------------------------------MAZANEC, Martin (ed.). Peter Kubelka.
česky/anglicky
Tvorbu rakouského filmového tvůrce Petera Kubelky
charakterizuje bezvýhradné sepětí s filmem, jeho
historií, teorií, technologií, archivací, restaurátorstvím,
propagací, kurátorstvím a obecně s filmovou kulturou.
Monografie je rozdělena do čtyř částí, které se zabývají
Kubelkovou tvorbou a uvádí ji do kontextu. Je doplněna
o dvoudílný rozhovor Martina Mazance s Peterem
Kubelkou, jenž představuje tvůrčí osobnost Kubelky
a jeho filmografii.
Autorské a umělecké publikace:
------------------------------------------------------------------------RYŠKA, Pavel (ed.). Svatopluk Pitra. Grafik,
ilustrátor a výtvarník animovaných filmů. (1)
Tucet mých tatínků.
česky
Rekonstrukce cesty Svatopluka Pitry (1923–1993)
z chomutovských válcoven trub do ateliéru kresleného
a loutkového filmu profesora Adolfa Hoffmeistera na
VŠUP. Archivní fotografie, kresby a další pramenné
stopy (názory na společenskou roli karikatury nebo
zákonitosti animovaného filmu, vyslovené v padesátých
letech) doplňuje čerstvý obrazový záznam vyprávění
Vratislava Hlavatého, který společně s Pitrou studoval,
vystavoval Karikatury a jiné nepříjemnosti
v galerii Československého spisovatele (1957) a přispěl
také do Hofmanova „groteskního příběhu s tragickou
pointou“ Tucet mých tatínků (1959).
------------------------------------------------------------------------PĚCHOUČEK, Michal. Studio.
česky/anglicky
Obrazový katalog tvorby jednoho z nejvýraznějších
českých vizuálních umělců Michala Pěchoučka
doprovází teoretické texty (M. Mazanec, S. Poláková,
M. Škabraha, R. Wohlmuth, M. Zdeňková), jež nabízí
rozličné interpretační pohledy na jeho tvorbu.
------------------------------------------------------------------------KOHOUT, Martin. Linear Manual.
Pastiche Filmz & TLTRPreß, 2012.
anglicky
Publikace Linear Manual svou formou pojímá absurditu
lineárního konceptu „návodu k použití“. Přináší
zamyšlení nad fenoménem holí, nástrojů a objektů
reprezentujících moc s ohledem na jejich neustálou
proměnu a zvraty v jejich vnímání. Publikace, sestavená
Martinem Kohoutem, shromažďuje teoretické, epické,
poetické i vizuální příspěvky, jež jsou zorganizované
do bloků opisujících program jednoho dne na
nespecifikované konferenci. Mezi přispěvateli jsou
například umělkyně Juliette Bonneviot, teoretik Palo
Fabuš, básník Paul Haworth, teoretik a kurátor Dieter
Roelstraete či hudebnice Linda Spjut.
ŠRÁMEK, Jan. Ztracená perspektiva.
Brno: Fiume
Série ilustrací je výsledkem spolupráce Jana Šrámka
s Veronikou Vlkovou. Dva zdánlivě rozdílné světy
v publikaci souzní v jedno téma – představují segmenty
apokalyptických vizí. Pro Veroniku Vlkovou se typická
křehká malba akvarelů, zobrazujících mytické postavy,
snoubí s geometrickou vektorovou cizelovanou grafikou
Jana Šrámka (VJ Kolouch).
DVD, CD, VINYL:
------------------------------------------------------------------------ANIMATION NOW! FESTIVAL, PAF. Caution! Freshly
Animated.
[DVD]. Stowarzyszeniem A Kuku Sztuka, 2011.
------------------------------------------------------------------------PJONI & INK MIDGET.
[EP 12“]. Exitab, f341, PAF, 2011.
------------------------------------------------------------------------TABLE. We Are No Longer the Same.
[CD]. PAF, 2010.
Realizační tým
Ředitel – Alexandr Jančík
Výkonná produkce – Michaela Šuhajová
Programová koncepce – Martin Mazanec,
Marie Meixnerová, Alexandr Jančík
Kurátoři a dramaturgové sekcí – Marie Meixnerová,
Martin Mazanec (Animace animace, PAF Art),
Pavel Ryška (Divoká 60.), Nela Klajbanová,
Lenka Střeláková (Jiné vize), Jiří Neděla (Aport animace)
Grafická koncepce & znělka – Fiume Std. (Filip Cenek)
Audio znělka – Roman Štětina
PR & Media management – Marie Meixnerová,
Max Dvořák, Barbora Bittnerová
On-line marketing & PAF Web – Jakub Mazanec
Shipping – Nikola Krutilová
Asistenti produkce – Nela Klajbanová, Lukáš Košík,
Petra Pánková, Magdalena Petráková,
Barbora Přehnilová, Kateřina Váchová
PAF Archiv – Květuše Soukupová
Edice PAF – Nela Klajbanová, Robert Jaworek
Editorství a jazykové korektury – Magda Bělková,
Zuzana Bílková, Lucie Klevarová, Marie Meixnerová,
Lucie Pokorná, David Malcolm Richardson,
Martina Víchová, Martina Vohralíková, Veronika Zýková
Koordinace překladů – Magda Bělková
Překladatelé – Magda Bělková, Nikola Dřímalová,
Václav Hruška, Karolina Chmielová, Jindřich Klimeš,
Samuel Liška, Marie Meixnerová, Michaela Štaffová,
Helena Fikerová, Max Dvořák
Guest service – Adriana Belešová, Ivana Formanová
Akreditace – Andrea Majerčíková
Koordinace štábu – Milan Cyroň
Technická koordinace – Jan Tomšů
Technické zajištění – Kryštof Bloch, Lada Drdová,
Václav Hruška, Jan Jendřejek, Martin Kazík,
Ondřej Kazík, Ondřej Kratina, Josef Kuba,
Daniel Mrocek, Petra Pánková, Jaromír Pražák,
Janek Rous, Ondřej Tomšů, Jiří Žák
Koordinace Jiných vizí – Nela Klajbanová
Koordinace úvodů – Ksenia Stetsenko
Videodokumentace – Miroslava Janičatová,
Radim Labuda, Janek Rous, Giulio Zannol
Dokument PAF 2015 – Jiří Žák, David Přílučík
Fotografové – Petr Bílek, Tereza Darmovzalová, Helena
Fikerová, Tomáš Hrůza, Gabriela Knýblová,
Správa fotek – Barbora Fialová
Na realizaci se dále podíleli:
Michaela Bartoszová, Nela Beislová, Veronika
Benešová, Veronika Bezvodová,
Zuzana Bílková, Kristýna Bročková, Michal Brtko,
Lukáš Buchta, Henrietta Ctiborová, Nikola Dašková,
Barbora Dostálová, Nikola Dřímalová,
Martina Foldynová, Šimon Gillar, Zdenka Gillarová,
Milan Halaj, Lenka Hľadajová, Anetta Holaňová,
Anna Hrubá, Ondřej Hruška, Karolina Chmielová,
Kristina Jochmannová, Tomáš Kachel,
Barbora Kavková, Naila Kerimova,
Jindřich Klimeš, Michal Kršňák, Alexandra Kulová,
Radim Labuda, Nikol Láryšová, David Lekeš,
Samuel Liška, Vendula Mankovecká, Zuzana
Marešová, Jakub Masařík, Jana Mášová,
Anna Mimochodková, Daniel Nosek, Pavla Paclíková,
Tereza Papáčková, Alžběta Pečivová, Daniel Pecha,
Tereza Píchová, Terezie Pilarová, Markéta Podolská,
Markéta Polášková, Veronika Pourová, Tomáš Roztočil,
Jiří Slavík, Ksenia Stestenko, Aneta Šebková,
Zuzana Špániková, Michaela Štaffová,
Kateřina Šuhajová, Michal Švarc, Assel Torgayeva,
Tereza Tvrdá, Jakub Tymčík, Zuzana Vaidová,
Klára Vašáková, Lukáš Vlček, Markéta Vlková,
Michaela Vodová, Milan Vojáček, Jiří Volejník,
Tereza Vráblíková, Lukáš Vrajík, Giulio Zannol,
Veronika Zapatová, Matěj Žiak
Úvodní slovo
Je příjemné sledovat, nakolik se některé novátorské
počiny stávají tradicí, aniž by ztratily své původní krédo.
Přehlídka animovaného filmu náleží do této kategorie
a už po léta trpělivě odkrývá zákruty animace jako
umění, filozofického nebo právního problému i životního
postoje. PAF sleduje trendy v překotně se vyvíjejícím
odvětví, ale nezapomíná na kulturní kořeny, z nichž
animace čerpá, letos například i připomínkou fenoménu
šedesátých let. Nezbývá než se těšit, že PAF řádně
rozčísne opar z nelahodného svařeného vína a dalších
kýčů olomouckého adventu!
Jiří Lach
děkan Filozofické fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci
Zlatá, sladká a divoká šedesátá léta? Filmy, knihy, ale
i výtvarná díla a design to jasně dokazují. Uvolněnost ve
společnosti zásobovala umění neomezenou kreativitou
a především svobodou. Ovšem ne na dlouho, jelikož
přirozený vývoj tehdejšího Československa utnul
vpád totalitních vojsk. Slovo cenzura změnilo význam,
svoboda zmizela a tvořivost byla cíleně potlačována.
Naštěstí se po jednadvaceti letech režim změnil, i proto
mohl dostat prostor olomoucký festival animovaného
filmu. Dnes se, u nás i ve světě stále uznávanější PAF,
v rámci čtrnáctého ročníku vrací mimo jiné právě
k inspiraci šedesátými léty. Myslím si, že tato vzpomínka
stojí určitě za to.
Radim Schubert
vedoucí oddělení kultury
Magistrátu města Olomouce
Rok 2015 představuje zásadní etapu v historii PAFu.
Již léta se v rámci našich dlouhodobých zájmů
snažíme upozadit název Přehlídka animovaného filmu,
který sami vnímáme jako často zavádějící vzhledem
k aktivitám, jež vytváříme celoročně a které nejsou
vždy spojovány s oním pracným výrobním procesem,
k němuž dochází při tvorbě klasických, pookénkově
snímaných filmů. I proto se raději uchylujeme
k neutrálnější zkratce PAF a přízviskům, která definují
naši činnost často vhodněji, na druhou stranu se ale
nechceme vzdát ani čtrnáctileté tradice „Přehlídky
animovaného filmu“. Animaci v názvu vnímáme jako
trvalý proces prostupující veškeré naše působení,
ať už se jedná o výstavní či publikační činnost,
nebo propagaci a distribuci uměleckých děl u nás
i v zahraničí. A právě v tomto ohledu lze letošní rok
považovat za nejúspěšnější v dosavadní historii,
která započala již roku 2000. V roce 2015 se nám
vedle zhruba čtyřiceti samostatných událostí podařilo
iniciovat nové úspěšné projekty v Olomouci (první
ročník veletrhu autorských a uměleckých publikací
LITR, procházku vernisážemi alternativních galerií
XY) a v zahraničí (česko-norský projekt Festivaly
živého kina, PAF New York 2015). Když k tomu
připočteme velké množství prezentací a projekcí, jež
se převážně soustředí na Jiné vize (např. Texas, New
York, Island, Slovensko, Maďarsko, ČR), třetí ročník
hudebního bienále v Ostopovicích PAF na konci léta
či pravidelné měsíční výstavy ve Vitríně Deniska,
můžeme konstatovat, že námi deklarované celoroční
aktivity nejsou pouhou ambicí, ale realitou. A letošní
prosincová přehlídka v Olomouci budiž opět přirozeným
vyvrcholením těchto tendencí.
Alexandr Jančík
ředitel PAF
19
jiné vize
jiné vize
Sekce Jiné vize se postupným rozrůstáním
svých aktivit stala významnou platformou,
která není pouze festivalovou soutěží, ale také
důležitou teoretickou základnou, jež si klade
otázky spojené s manipulací pohyblivého
obrazu a snaží se o jejich zodpovězení.
Působení Jiných vizí je celoroční. Letos za
sebou mají více než desítku prezentací v ČR
i v zahraničí (New York, Texas, Island ad.).
Dlouhodobou tendencí je průzkum distribučních
možností a zasazování děl do rozdílných
kontextů a prezentačních módů.
Každoročně se soutěž Jiné vize proměňuje
působením nového kurátora, který vybírá finální
desítku soutěžních videí dle svých zájmů
20
a preferencí, přičemž důraz je kladen také na
instalační řešení. Kurátorka Jiných vizí 2015,
filmová teoretička Lenka Střeláková, se ve svém
autorském konceptu rozhodla využít netradiční
prostor k výstavě individuálně instalovaných
děl. Kurátorský výběr se bude dle dlouhodobé
tradice prezentovat jak v prostředí kinosálu, tak
v galerijní situaci na výstavě Odlišené vize.
Přes náročný proces logistiky instalačního
řešení se podařilo ve spolupráci s uměleckým
duem Matěj Al-Ali a Tomáš Moravec
vytvořit jednu z největších a také technicky
nejnáročnějších výstav pohyblivého obrazu
v Olomouci.
Soutěžní výběr se tak po osmi letech
přesouvá z Galerie Podkroví do přízemí Atria,
kde se představí deset videí české produkce
na pomezí animace, experimentálního filmu
a videoartu. Každé dílo je vystaveno
samostatně, dohromady však tvoří promyšlený
celek, který je podpořen kurátorským záměrem
a značným zásahem do architektury prostoru.
Výstava tak poskytuje velkorysý prostor dílům,
jež jej technicky či prostorově vyžadují,
a současně tak tvoří zásadní kontrast mezi
díly zařazenými v lineárním pásmu. Realizace
instalací tím zcela zásadně proměňuje nahlížení
na prezentační zvyklosti promítaných děl.
Divák může velmi kontaktně sledovat jednotlivé
projekce v promyšleném sledu, do kterého
bude zasahovat performativní galerijní kustod
manuálně ovládající průběh výstavy.
Letošní výběr Jiných vizí představuje
výraznou fúzi prostorově-percepčních módů
instalačního a kurátorského pojetí, která se
bude odehrávat ve specifickém čase
jiné vize
a prostoru. Kurátorský koncept letos zahrnuje
také doprovodné programové bloky spojené
s komentovanou prohlídkou výstavy za účasti
kurátorky, architektů prostorového řešení
a autorů soutěžních videí. K výstavě proběhne
rovněž samostatná projekce čtyřicetiminutového
snímku pod názvem Odlišené vize: Budoucnost
patří heliu (Cornpoetron) Davida Helána, jehož
trailer je zařazen mezi soutěžní videa. Součástí
projekce bude také Helánova performance.
Teoretická část Jiných vizí se letos zaměří na
problematiku tuzemských digitálních databází,
jejich vzniku a účelu, a to prostřednictvím
diskuzního kulatého stolu Error establishing
a database connection. Otevřenou diskuzi
s hosty povede umělec a pedagog Tomáš
Javůrek. Další diskuzi týkající se situace
a praxe archivace, distribuce a autorství uvede
u kulatého stolu s názvem Situace distribuce –
stav věcí Matěj Strnad, hosty budou zahraniční
i domácí umělci, teoretici a kurátoři, kteří
vystupují v rámci PAFu.
Často kladené otázky týkající se autorského
práva produkce pohyblivého obrazu ve své
přednášce zodpoví Ivan David, advokát věnující
se tomuto odvětví.
Sekce Jiné vize se postupně stává nejenom
důležitým východiskem k řešení zásadních
otázek tvorby pohyblivých obrazů, ale
i prostorem k autorskému kurátorství filmu
a videa. Letošní vize nejsou jiné, ale pokládají
si nové otázky a hledají jiná, „odlišená“ řešení.
Nela Klajbanová
21
3.–6. 12. | A
Odlišené vize
výstava | Jiné vize
kurátorka: Lenka Střeláková
architektonické řešení:
Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec
Otevírací doba:
3. 12. | 19:00–00:00
4. 12. | 15:00–00:00
5. 12. | 15:00–00:00
6. 12. | 15:00–20:00
--------------------------------------------------------------3. 12. | 20:00 | A
Odlišené vize
vernisáž | Jiné vize
--------------------------------------------------------------4. 12. | 17:30 | A
Odlišené vize
komentovaná prohlídka | Jiné vize
--------------------------------------------------------------5. 12 | 16:00 | A
Odlišené vize
komentovaná prohlídka | Jiné vize
--------------------------------------------------------------5. 12. | 17:00 | KBT
Odlišené vize: David Helán:
Budoucnost patří heliu (Cornpoetron)
projekce, performance | Jiné vize
---------------------------------------------------------------
jiné vize
4. 12. | 16:00 | KBT
Jiné vize 2015: Kosmologická antropologie
projekce soutěžních videí
úvod – Lenka Střeláková | Jiné vize
--------------------------------------------------------------5. 12. | 18:00 | DS
Situace distribuce – stav věcí
kulatý stůl – Matěj Strnad, Martin Arnold (AT),
Janek Rous, Samson Kambalu (MW/GB),
Ivan David, Lenka Střeláková | Jiné vize
--------------------------------------------------------------5. 12. | 14:30 | SS
Ivan David: Autorské právo a filmový autor
přednáška | Jiné vize
--------------------------------------------------------------6. 12. | 14:30 | SS
Error establishing a database connection
kulatý stůl – Tomáš Javůrek, Matěj Strnad,
Jana Písaříková, Barbora Linková, Martin
Blažíček, Katarína Gatialová | Jiné vize
---------------------------------------------------------------
22
Odlišené kino a Jiné vize
#Eroze jinakosti: Podle mediálního teoretika
a filozofa Byung-Chul Hana žijeme v době
paradigmatické změny, v době přechodu od
disciplinární společnosti směrem ke společnosti
výkonu. Jednotlivé sociopolitické jevy, jimiž se
tato společnost manifestuje, jako je například
imperativ transparence, zrychlování a okamžité
disponovatelnosti, přemíra pozitivity anebo
na druhé straně civilizační choroby, jako např.
syndrom vyhoření či deprese, Han nahlíží
a klade do souvislosti s mediálně-technologickým vývojem západní civilizace.
Jedním z dramatických procesů, které tuto
proměnu provázejí, je – jak říká – eroze jinakosti.
#Diference: Jinakost, jež spočívá v negativitě
(temporálního, artikulačního a dalšího
odepření), je nahrazována diferencí, která
vystupuje na pozadí stejného, srovnatelného,
a tedy i okamžitě disponovatelného
a konzumovatelného. Dotyčný pochod navíc
zasahuje veškeré roviny orientovaného vztahu
ke skutečnosti, dominuje tak nejen jeho
sémantickému, ale i s ním logicky provázanému
časovému interpretačnímu rámci (budoucí
i minulé je zpozitivňováno na optimalizovanou,
disponovatelnou přítomnost, uchopeno
temporalitou stejného).
#Databáze: V pozadí tohoto, vůči předmětu
Jiných vizí zdánlivě odtažitého procesu figurují
tytéž informační a komunikační technologie,
které zcela přirozeně určují podobu současných
kulturních technik, manipulaci statického
jiné vize
i pohyblivého obrazu nevyjímaje. Právě
díky mediálně-technologické konvergenci,
digitalizaci analogových zdrojů a vzniku veřejně
přístupných platforem a sítí pro úschovu
a publikaci digitálních dat obraz symbioticky
přilnul k databázi, jež nezná jinakost, nýbrž
diference a funkční tagy, a stal se plně
disponibilním v rovině výroby, distribuce,
archivace i konzumace. Práce s pohyblivým
obrazem, která z této situace vychází
a reflektuje ji prostřednictvím tematizace
nových podob a funkcí obrazu, jeho významové
i faktické, ontologické nestability, narativity
odvozené od změněných forem jeho percepce,
fenoménu diváctví a tzv. screen attachments,
se tak stala rozšířenou praktikou vizuálních
umělců – a letošní výběr Jiných vizí tuto tvůrčí
linii vědomě akcentuje.
#Diskurs: V historii pohyblivého obrazu to
ostatně není poprvé, kdy dochází k určité tenzi
a bytostnému křížení mezi filmovým
a uměleckým diskursem, což s sebou nese
závazek znovu promyslet otázku jejich
vzájemného vztahu a revidovat tradiční, resp.
dominantní vazbu pohyblivého obrazu na
filmové instituce a jejich konvencionalizované
podmínky „představení“. Terminologické
a koncepční uchopení prezentace, distribuce
a archivace mediálního umění (time-based
media art), resp. umění „nových forem
pohyblivého obrazu filmu a videa“, případně
„uměleckého filmu/kina“ (artists’ cinema)
vystupuje jako předmět intenzivních diskuzí
odehrávajících se na mezinárodní úrovni
a napříč různými výstavními, distribučními či
23
paměťovými institucemi nejpozději od počátku
21. století. V České republice je to v první řadě
právě olomoucká Přehlídka animovaného filmu
a její v roce 2007 nově založená soutěžní sekce
Jiné vize, která se těchto tematických okruhů
explicitně dotýká a zároveň s tím je
i usouvztažňuje, čímž je nejen v tuzemském
kontextu poměrně výjimečná.
#Pojmenování: Ke kanonizaci „jinakosti“
coby pojmu svázaného s novými formami
pohyblivého obrazu došlo prostřednictvím
francouzského filmového teoretika a kritika
Raymonda Belloura, který se již v devadesátých
letech 20. století intenzivně věnoval filmovým
instalacím v galerijním prostředí a který
v reflexi jejich četného zastoupení na
benátském bienále v roce 1999 publikoval text
nazvaný D‘un autre cinéma (O jiném filmu/
/kině). Pojmenování olomouckých Jiných
vizí má přesto svou vlastní, příznačně interní
historii. Odkazuje zpět do roku 2003, kdy
tento termín na PAFu použil „filmař a učitel“
Martin Čihák v rámci přednášky o animaci
v americkém experimentálním filmu a kdy
PAF jako takový ještě uváděl spíše klasičtější
podoby animace. Zatímco dramaturgie
přehlídky se od té doby výrazně proměnila
a otevřela se novým tendencím manipulace
obrazem, Martin Čihák se zase díky svému
dlouholetému pedagogickému působení na
vysokých školách i festivalech stal zřejmě
nejvlivnějším zprostředkovatelem onoho jiného
(zde ve smyslu experimentálního) filmu u nás:
s jasně vymezeným zaměřením na „tvorbu
světlopisnou, s filmovou matérií obcující
jiné vize
a montáže velikost vzývající“. Jiné vize se
tak jmenovitě vážou k historické situaci více
než symbolického významu, od níž se však
od samého počátku samy odlišují a kterou
překračují. Předmětem jejich zájmu – byť
každý rok nezávisle na předchozích ročnících
kurátorovaného – bývají totiž filmy, jež lze do
Čihákovy „ponorné řeky kinematografie“, resp.
do jím koncipovaných filmových avantgard,
zařadit jen stěží.
#Synchronicita: Zatímco v prosinci 2007
Přehlídka animovaného filmu v Olomouci poprvé
představuje Jiné vize, v květnu téhož roku se
ústředním tématem Mezinárodního festivalu
krátkých filmů v Oberhausenu stává program
s názvem Kinomuseum. Hlavní kurátor Ian White
se zde pokouší nastínit představu o odlišeném,
diferencovaném kině (differentiated cinema).
Jeho spekulativní koncept promýšlí hranice mezi
kinem a muzeem, mezi reprodukovatelným
a jedinečným uměleckým artefaktem,
v souvislosti s povahou díla pohyblivého obrazu
a uměleckého filmu/kina klade muzeu nové
otázky ohledně kvalit, které určují jeho ústřední
předmět zájmu, kritizuje institucionální podmínky
vystavování a rozvrhuje nové muzeum jako
kino založené na odlišných kvalitách, principu
nestálosti, bezprostřednosti a dočasnosti. Nikoliv
bez významu také zůstává, že pokus o realizaci
tohoto konceptu se odehrál na festivalu, jehož
ředitel, Lars Henrik Gass, vnímá festivalový
formát jako místo, které přejímá odpovědnost za
opouštěná a mizející kina a současně reaguje
na krizi muzeí programem, jenž má ambici
spoluvytvářet „nové kino“.
24
#Režimy prezentace a distribuce:
Konstatování potřeby „třetího místa“,
místa „mezi“, „nového kina“ či místa „mezi
kinem a muzeem, odlišeného kina“ stále
častěji zaznívá od kulatých stolů, v rámci
akademických konferenčních příspěvků, ale
i z řad praktikujících dramaturgů a kurátorů
a bývá provázeno teoretickými koncepty,
manifesty i živými experimenty s tím, jak by toto
místo mělo vypadat a fungovat. Shoda panuje
především v tom, že na pozadí digitalizací zcela
proměněných podmínek příslušných kulturních
technik (od produkce po archivaci díla) instituce
kina i muzea selhává v adekvátní formě
prezentace nového typu pohyblivého obrazu
a nemalé naděje jsou vkládány právě
do festivalových formátů.
Jiné vize sestávají z prací, které sice nikoliv
zákonitě, ale povážlivě často vznikají v rámci
uměleckého – spíše než filmového – diskursu.
Modus operandi kina na jedné straně a muzea
či galerie na straně druhé vystupuje jako téma,
které je jim vepsáno vlastním způsobem, resp.
možnostmi jejich „provozu“. Ten – lavírující
mezi projekcí a vystavením – je takto ostatně
definován a podmíněn již samotným konceptem
Jiných vizí a reaguje na přirozený vývoj v oblasti
tvorby pohyblivého obrazu: v žádném případě
jej tedy nelze vnímat jako neuvážlivý diktát
dramaturgie PAFu.
Ve festivalových prostorách se tak po celou
dobu trvání přehlídky vybraná díla prezentují
samostatně, popř. v sérii několika kratších
snímků za sebou a v nekonečné smyčce, tedy
v režimu galerijního provozu (třebaže bez
specifických instalačních řešení jednotlivých
jiné vize
prací), zatímco kurátorsky sestavené pásmo pro
projekci v kinosále festivalový program uvádí
jednou až dvakrát. Recepce Jiných vizí
na PAFu tudíž probíhá převážně prostřednictvím
výstavního módu; hostitelská platforma
filmové přehlídky, koncentrace a bezprostřední
sousedství kinosálových projekcí ji přesto nutně
a zásadním způsobem spoluurčují. Mimo PAF,
tj. během celého následujícího roku, se pak
ale z pochopitelných důvodů soutěžní výběr
častěji uvádí a distribuuje ve formě promítaného
pásma. Jiné vize jsou tak v samém základu
rozkročené mezi dvěma rozdílnými režimy
prezentace spjatými s různými institucionálními
předpoklady, jež jsou ale díky festivalovému
zázemí logicky ztlumeny, a je-li pro ně něco
charakteristické, pak je to tato jejich vnitřní
diferencovanost, odlišenost vůči sobě samým.
#Kolekce: Výběr finalistů Jiných vizí je – spíše
než obsahově či formálně – obecně limitován
de facto technicky: kromě již uvedeného
předpokladu (podmínky) dvojího druhu
prezentace má být dílo maximálně osmnáct
měsíců staré a produkované v ČR; výstup
v podobě pásma pak jako další rozhodující
faktor ukládá přiměřenou délku jednotlivých
prací. Kolekce tedy vypovídá o aktuální tvorbě
„nových forem pohyblivého obrazu filmu
a videa“ v České republice v průsečíku se
vkusem a záměrem konkrétního kurátora.
Privilegované hledisko při výběru letošních
prací souviselo s úmyslem výše zmíněnou
odlišenost tematizovat a zvýraznit. Nahlédnout
Jiné vize v jejich problematickém nastavení,
resp. v jejich latentním postulování festivalu
25
jako „třetího místa“ skrze díla, která jistým
způsobem demonstrují význam prezentačního
kontextu. Letošní Jiné vize nechtějí být jiné,
vztahovat se k imaginárnímu celku obrazového
universa a ohledávat fantomatickou jinakost na
rozplývajících se okrajích. Jiné vize jsou
pro tento rok vizemi odlišenými: sestavenými
z vyhraněných, příp. vnitřně diferencovaných
prací, které svojí vizualitou, narativní strukturou,
jejich kombinací či nějakým jiným způsobem
tíhnou k prostoru „mezi“, nebo v sobě skrze
různé formáty prezentace nechávají rozeznít
odlišnou významovou rovinu podpořenou či
svázanou s projekční/instalační situací.
#Instalace: Jiné vize 2015 proto zahrnují
i takové práce, které ve svém galerijním módu
prezentace nejen umožňují, ale – nemají-li být
redukovány na „video ve smyčce“, jímž v tomto
prostředí nejsou – také vyžadují specifickou
instalaci (Tereza Adámková, David Možný,
Janek Rous), v jednom případě dokonce
performanci (David Helán). Z toho důvodu se
Jiné vize letos nacházejí mimo své tradiční
útočiště v podkroví a patří k nim Odlišené vize,
„doprovodný program“, jenž ale není – podobně
jako samotná projekce pásma – pouhým
dodatkem a nasnadě vykřičníkem nekorektního
privilegování vybraných autorů.1 Mnohem spíše
představuje integrální součást celého programu,
který sleduje, co a jak tato díla říkají k potřebě
odlišeného kina.
#Reprezentace: Další dílčí a velmi tradiční
složkou reprezentace soutěžní sekce je krátký
popis/anotace každého díla, což Jiné vize
jiné vize
pevně zasazuje do kontextu filmového světa,
v němž se anotace a žánrové určení řadí
k tomu nejzákladnějšímu arzenálu mocenského
aparátu kinematografického průmyslu. První
z letošních kurátorských zásahů – nejen kvůli
vyvážení, resp. rozvolnění této signifikantní
vazby na jeden konkrétní modus reprezentace
– tedy spočíval v drobné úpravě formuláře
pro přihlašování soutěžních prací, kdy vedle
stávající kolonky pro anotaci přibylo místo pro
klíčová slova. Ta umožňují odlišné uchopení
díla a prozrazují také, v jakých souvislostech
o své práci autor uvažuje bez ohledu na to,
jak naplňuje obecnou představu o adekvátním
formátu anotace. Jako další tematické zvrstvení
letošní ústřední otázky Jiných vizí po možných
způsobech a modech re/prezentace jsou pak
takto sebrané autorské texty (tj. popis i štítky)
přiznány a použity jako oficiální informační zdroj,
který bude s jednotlivými pracemi při prezentaci
a distribuci Jiných vizí 2015 svázán.
#Pásmo: Oproti výstavnímu módu, kdy lze
instalaci každého díla řešit zvlášť, bezprostřední
odkazy k dalším finalistům minimalizovat
a prezentaci od ostatních prací naopak odrušit,
je filmové pásmo v mnoha ohledech neúprosné:
sčítá minuty a ve své koncentrovanosti klade
na divákovu pozornost mnohem vyšší nároky
právě i tím, že jednotlivá díla navzájem
nutně konfrontuje a používá jako látku pro
metanarativ. Druhým zásadním hlediskem pro
výběr letošních soutěžních prací tedy byla
možnost jejich funkčního propojení v pásmu,
což předurčilo nejen pořadí, ale nakonec i volbu
finální desítky Jiných vizí.
26
#Kosmologická antropologie (dystopie,
model, video-esej, experiment, metafikce,
paměť těla, reinterpretace, potrubní pošta,
sci-fi, heliosis, konec, světlo, fiktivní
dokument, existenciální sci-fi, fragment,
dekonstrukce, konstelace, otáčení,
pravděpodobnost, hluchý obzor, fata
morgána, stav beztíže, oáza, svévolné
odbočení, anonymita, apropriace času,
utopie):
Zatímco jednotlivá díla Jiných vizí jako
solitérní videotělesa pohyblivého obrazu
expandují do fyzického a mentálního prostoru
olomoucké Přehlídky animovaného filmu, na
oběžné dráze projekčního pásma se shlukují
do tvaru celovečerního filmu spekulativních,
vědeckofantastických procesů, které se již
ze své přirozené povahy odehrávají v časové
smyčce. Řečeno tedy bylo: čas je pohyblivým
obrazem věčnosti a kruhový pohyb je pohybem
myšlení.
Animovány velkorysým rozmachem
hypnagogických počitků vyprávějí
o věcných pohledech komunikačních raket
a o reinterpretujících se tvůrcích, kteří se jako
kosmonauti vydávají všanc šumu rušených
signálů a prostoru ve stavu beztíže. Vyprávějí
o demiurzích s kapesním vysílacím aparátem
a o likvidátorech a bojovnících, kteří s hrůzou
a překvapením poprvé hledí do nitra své
vlastní úzkosti: na pokraji prázdného bitevního
pole. Vyprávějí také o transformujících se
tělech: do těles synchronizovaných formací,
do kompozic postindustriální fotogenie, do
fantomatických/fatamorganických údů i něčí
paměti povalující se na hluchém obzoru – ale
jiné vize
čí… Vyprávějí o inkarnacích do ideálních světů
tiše se rozlévajících ve vysokém lesku svých
perverzně hladkých prefabrikátů a o paradoxu
standardizované individualizace. O Beckettově
místě bez vlastností anebo také o jednom
utkvělém bradburyovském obraze světa, kde
věci autisticky fungují a ožívají i poté, co se z něj
lidstvo vytratilo. Namísto zčernalých siluet na zdi
zde ovšem zůstal jen abstraktní obrazec a hlas
bez těla.
Jiné vize 2015 tak v posledku – kromě zprávy
o současných podobách pohyblivého obrazu
filmu a videa a o transformovaných kvalitách
jinakosti a odlišenosti – do pravděpodobného
světa a apropriované budoucnosti vysílají
existenciální příspěvek ke kosmologické
antropologii.
Lenka Střeláková
Koneckonců, PAF má dostatečně inteligentní publikum
na to, aby se nenechalo strhnout pouhou prostorovou či
časovou rozprostraněností jednotlivých prací, tedy mírou
jejich imerzivního efektu.
1
27
jiné vize
Porota
Samson Kambalu (1975) – konceptuální
umělec, performer, situacionista a spisovatel
z afrického Malawi. V současnosti dokončuje
doktorát na Chelsea College of Arts v Londýně.
Proslul zejména konceptem vlastní náboženské
filozofie – Hollybalismu – a Nyau Cinema
– krátkými audiovizuálními klipy (či spíše
filmovými performancemi), které nabourávají
stereotyp časového a prostorového zážitku
s filmem; záměrně se vzdalují západnímu
vnímání času a vybočují z linearity současného
narativního filmu. Hravost, humor a optimismus
pramenící ze solipsisticky založené malawské
kultury jsou hlavními rysy jeho tvorby.
Jonathan Monaghan (1986) – americký
umělec, jenž vytváří sochy, tisky a animované
video instalace, které zpochybňují hranice mezi
tím, co je reálné, imaginární a virtuální. Jelikož
při své tvorbě čerpá z celé řady nejrůznějších
zdrojů, jako například science fiction či
barokní architektury, jeho práce vyvolávají
pocity kolektivního strachu, touhy a úzkosti.
Získal titul bakaláře umění na Technologickém
institutu v New Yorku a titul magistra umění
na Marylandské univerzitě. Jeho práce byly
vystavovány mezinárodně, a to například na
festivalu Sundance Film Festival nebo v kině BFI
Southbank v Londýně a dalších.
Daniela Arriado (1982) – nezávislá kurátorka
a producentka mediálního umění. Specializuje
se na oblast pohyblivého obrazu.
Je zakladatelkou kočovné platformy pro
mediální umění Art Republic, koncentrující se
na vztah interakce nových médií a veřejného
prostoru. Věnuje se rozvoji nových oblastí
a kurátorských praktik video artu, mezi nimi
festivalu pohyblivého obrazu Screen City
v norském Stavangeru a Video Art Channel
v Berlíně. Je velvyslankyní PNEK – Produkční
sítě elektronických umění v Norsku – a usiluje
o zpřístupnění norské scény mediálního umění
v zahraničí.
Gabriel Florenz (1986) – narodil se
v Berkeley v Kalifornii a do čtrnácti let
vyrůstal v malé umělecké komunitě ve
středním Mexiku. Zaměřuje se na sochařské
techniky včetně sklářství a keramiky. Během
studií na Sanfranciské státní univerzitě
provozoval dvě sklářská studia v Oaklandu.
Později se přestěhoval do New Yorku, kde
se stal ateliérovým manažerem u sochaře
Dustina Yellina, kterému pomáhal zakládat
experimentální umělecký prostor Pioneer
Works v Brooklynu. Vedl jeho renovaci, měl
na starosti design prostoru, tvorbu programu
a v současnosti působí jako jeho ředitel.
David Možný, Sleepless, 2014
Michal Cáb, Aleš Čermák, Země se chvěje, 2015
Petra Lelláková, Vladimíra Večeřová, Marmotour, 2014
Tereza Adámková, Jedním dechem,
výstava Absolventi CAS 2015, Galerie AMU,
foto: Tereza Adámková
Petr Krátký, Kamera,
výstava Kamera, 2014, Galerie Kabinet T.,
foto: Viktor Čech
Helush Yiraq, Z dospělého na dětské, 2015
David Helán, Budoucnost patří heliu, 2014
Jakub Jurásek, Back To One #02, 2015
Janek Rous, Zvuk z pouště, 2015
David Přílučík, PRESENT, PERFECT, CONTINUOUS, 2014
Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec,
Návrh architektonického řešení výstavy Odlišené vize, 2015
39
jiné vize
David Možný
Sleepless
8′20″
2014
Michal Cáb, Aleš Čermák
Země se chvěje
15′57″
2015
„…this place, if I could describe this place,
portray it, I‘ve tried, I feel no place, no place
round me, there’s no end to me, I don‘t know
what it is, it isn‘t flesh, it doesn‘t end, it‘s like
air…“ Samuel Beckett
Manipulované video, které sugeruje
nedostatky nebo posuny našeho vnímání,
nad nimiž nemáme kontrolu. Vizuálně čerpá
z banálních interiérů sedmdesátých let, jejichž
ztemnělá atmosféra balancuje mezi všedností
a katastrofou, násilím a únavou, obývákem
a výslechovou místností.
Video vzniklo v uměle vytvořených modelech
interiérů.
Katastrofa není něčím, co hrozí nastat v blízké
budoucnosti, nebo co se naopak stalo už někdy
dříve – prožíváme ji spíše právě teď. Jak dlouho
může katastrofa existovat bez nových podnětů?
Co se stane, když už nikdo nepřijde s ničím
překvapivým?
Apokalyptická video-esej o křehkosti
a kolapsu systémů nahlíží všudypřítomnost
katastrofy jako na specifický druh permanentní
podvědomé úzkosti celého lidstva. Série
otazníků nad lidským bytím se zakládá
na komentáři a vizualizaci automatu OTCA
metapixel (viz Outer Totalistic Cellular
Automaton Meta-Pixel; autor Brice Due),
který nám ukazuje exaktní cestu
k všeobecnému zániku života.
#dystopie
#model
#digitální animace
#stop-motion animace
#video-esej
#experiment
#metafikce
40
jiné vize
Petra Lelláková, Vladimíra Večeřová
Marmotour
4′24″
2014
Tereza Adámková
Jedním dechem
6′
2015
Autorky se společně vydávají do carrarského
lomu, kde se těžil mramor té nejvyšší kvality,
aby posloužil jako materiál k výrobě mnohých
ikonických sochařských děl. Se spektakulárním
prostředím lomu pracují jako se silným vizuálním
i kontextuálním pozadím, na jehož základě
vytvářejí jednoduchá gesta. Své figury nechávají
mizet na horizontu z kamení, splývat uvnitř
chladného sochařského materiálu, nebo je
naopak svou fyzickou přítomností oživují.
Práce vznikla jako multikanálová instalace,
jejíž rozmístění vycházelo z geometrie
tradičních hromadných skladeb. Šlo o pokus
divákovi přiblížit zážitek z masových cvičení
(všesokolské slety, spartakiády), stanout v roli
jednoho z participantů. Mimo imerzivní situaci
video vede pozornost jiným směrem: k pohybu
a výrazu protagonistek.
Dílo tematizuje historický vývoj hromadných
skladeb i soudobý odklon od tohoto typu cvičení
a proměnu jeho společenských významů. Proto
jsou protagonistkami nejstarší cvičenky, které
absolvovaly mnoho sletů i spartakiád. Paměť
těla ve spojení s tradičními kroji sokolské věrné
gardy chápu jako výmluvnou zkratku na cestě
k těmto i dalším tématům.
#videoperformance
#sokol
#spartakiáda
#masová cvičení
#paměť těla
#synchronní pohyb
#senioři
#věrná garda
#imerzivní instalace
#širokoúhlá projekce
41
jiné vize
Petr Krátký
Kamera
3′30″
2014
Helush Yiraq
Z dospělého na dětské
2′48″
2015
Video vzniklo v rámci projektu založeného na
systému práce s materiálem jiného umělce.
V mém případě s videi Zuzany Žabkové.
Rekontextualizovat její práci pomocí klasické
filmové výstavby se ukázalo jako nefunkční.
Rozhodl jsem se proto pracovat s kombinací
dvou videí a jejich formálními aspekty.
Rozlišením, kontrastem, rychlostí, rytmem,
zvukem nebo kombinací celku s detailem.
Má-li Zuzanina režie charakter choreografie,
kdy snímané konstelace figury jsou nositeli
významu, pak jsem její tvůrčí metodu převzal
a videa do důsledku rechoreografizoval. Jedná
se tedy o jakousi formalistní montáž. Figurativní
složka rytmizovaných, střídajících se záběrů
tančící figury kontrastuje s abstrahujícími detaily
druhého z videí, zatímco černé plochy odkazují
ke struktuře filmu jako média.
V nemocnici v pražském Motole jsem poslala
kameru potrubní poštou.
#reinterpretace
#reeditace
#recyklace
#Zuzana Žabková
#SK
#potrubní pošta
42
jiné vize
David Helán
Budoucnost patří heliu
3′27″
2014
Jakub Jurásek
Back To One #02
4′43″
2015
Do soutěžního výběru přihlašuji trailer filmu
v odpovídající délce. Součástí přihlášky budiž
rovněž finální čtyřicetiminutový snímek. Ten bych
představil performativně jako součást výstavy
tak, že jeho projekce bude rušena co možná
nejvíce, jednoho co je jen člověka v silách
introverze. Budoucnost patří heliu budiž
naplněna snem umělce o expanzi hvězdy.
Samo helium pak nechť učiní povýšeným
veškerému lehkému, kdy každý, kdo se jím
jedenkráte nadechne, jím nadchne se a vlastním
životem dále bude bez konce živ, byť ve vleklé
mutaci. Specifický druh zprostředkovaného
hala skýtá těžká forma heliózy v podobě
vědeckofantastického snímku, jenž bude
na festivalu representovat nakažlivou formu
uměleckého, jistého druhu úpalu. Film těžce
budiž přenašečem skeče, ba všeobecného
elánu vůbec.
Název Back To One odkazuje k filmařskému
žargonu. Znamená vrátit se na začátek,
zaujmout výchozí pozici před spuštěním kamer.
Tento pokyn umožňuje, aby technický štáb
zajistil materiální produkci natáčení, aniž by
byl rušen filmový záznam. A právě k tomuto
momentu se vracím, abych jej konstruoval
znovu a jinak. Nechávám nahlédnout do světa
filmových studií, ale nedovoluji ztotožnit se
s filmem tak, jak je zvykem. Zobrazováním
situací za kamerou manipuluji s běžnou
percepcí filmu: stabilita našeho vjemového
vnímání se zdá být ohrožena. Postavy příběhu
nezajišťují věrohodnost, ale zpochybňují to,
co vidíme a slyšíme. Znejistění je umocněno
nejasnou hranicí mezi manipulací obrazu
a zvuku, jak je vnímáme, a jeho přirozenou
podobou.
#sci-fi
#heliosis
#konec
#Back To One
#konceptuální umění
#filmová produkce
#světlo
#ateliér
43
jiné vize
Janek Rous
Zvuk z pouště
25′14″
2015
David Přílučík
PRESENT, PERFECT, CONTINUOUS
3′03″
2014
Na hluchém obzoru sledujeme zdánlivě nahodilý
pohyb postav. Kdo jsou a co představují, co
sdělují a čím je vlastně onen prostor, do něhož
byly vrženy a v němž se pohybují jakoby
odnikud nikam? Je jejich konstelace nahodilá,
nebo mají něco společného? Zvuk z pouště se
pohybuje na hranici spánku a bdělosti, kdy si
začínáme uvědomovat, že předcházející dění,
stále tak plastické, byl pouze sen. Vzdalujeme
se něčemu velice pravdivému a opravdovému,
aniž bychom to dokázali plně pochopit.
Z roztříštěných fragmentů souvislostí chceme
ještě narychlo rekonstruovat obraz skutečnosti,
podat svědectví – nám samým je však už
zatěžko v něj uvěřit.
„Věci se nikdy nepřizpůsobí představám,
které o nich máme; skrývají vždy něco víc, než
jsme schopni uchopit. Svět neodpovídá našim
kognitivním schopnostem a narativním formám
uvažování. ‚Člověk‘ není mírou všech věcí.
Právě proto potřebujeme spekulaci.“ Steven
Shaviro
Vyrovnat se s anonymitou a prefabrikací,
nalézt to opravdové, vykročit ze systému a tvořit
tak nevyhnutelně systémy nové – to je naše
téma.
Kdo jsme my – uživatelé ztrápení sériovostí
našeho obydlí, které je stále nedostačující
v zahleděné touze po sebeidentifikaci?
Je nás mnoho a chceme znát odpověď.
Ale kde je to sídlo bohů, kde mají všechny ty
krásné věci původ? Jaké jsou podmínky jejich
vzniku?
Nevíme, nikdy jsme nic z toho, na co se
ptáte, neviděli.
#filmová instalace
#fiktivní dokument
#existenciální sci-fi
#fragment
#dekonstrukce
#konstelace
#otáčení
#pravděpodobnost
#hluchý obzor
#fata morgána
#stav beztíže
#oáza
#svévolné odbočení
#anonymita
#apropriace času
#utopie
44
Budoucnost patří heliu
(Cornpoetron)
Performativní uvedení čtyřicetiminutového snímku. Někteří finalisté Jiných vizí letos potřebují
více prostoru, někteří zase času, David Helán
potřebuje víc prostoru, času i publika.
Teorie popcornového fontu vychází z pozorování, že kukuřice v zásadě nenabývá více než
třiceti dvou tvarových forem upraženého popcornu. Pomocí upraveného prostorového skenovacího zařízení zrno rozprostřeno je ve žlábcích
v řádku, svisle, do skleněných trubic vycházejících ze zkumavky, aby lineárně oskenovaný materiál po přiřazení příslušných literárních hodnot
prošel ještě korekcí programu vytvořeného na
principech digitálního překladače. Na činnost
soustavy zařízení dohlíží psací audiostroj. Tento
na zvukovém principu ověří stopu doprovázející
explozi zrna, již porovná a přiřazuje hodnotě dle
výběru z veškerých možností, jichž font nabývá,
kdy provedena takto poslední je umělecká
cenzura literárního výkonu. Formou takovýmto
způsobem pojaté performance na výstavě
byl by představen vědeckofantastický snímek
pojmenovaný Budoucnost patří heliu
v celkové stopáži čtyřiceti minut, prezentovaný
za pomoci projektoru. Snímek v celé délce přeložený jest kybernetickým hlasem. Film zejména
bude rušený technikou zapražování textu do popcornu, hudbou z rádia, či focením jednotlivých
diváků přítomných za použití blesku. Prezentace
celkově ponese podobu pojednávající práci se
světlem.
jiné vize
Ve filmu, kdy autor dopodrobna prochází si
detailní stylizací do druhu historické postavy
na rovni Nostradamově, se ale samo sebou
nezapočíná pouštět do předpovědi budoucí
tváře našeho již v podstatě pustého rodného
vesmírného tělesa, ale s patřičným nadhledem,
s přihlédnutím ke společenským požadavkům
odpovídajícím současnosti rovnou provádí
kompletní revizi obrazu přilehlého vesmírného
prostoru.
Událost tedy předpokládat bude názornou
prezentaci celovečerního filmu pojmenovaného Budoucnost patří heliu, jehož smyslem je
povýšení duševního pochodu do role činitele se
schopností formovat budoucí podobu vesmíru.
Projekt cele vychází z příjmení jeho řešitele
Helán. Tento pevně tkví v předpokladu, že nositel jména tímto zásadně je ovlivňován. Jestliže
slovní základ na periferii pojmu Helium zavazuje
k odlehčení, respektive permanentně omlazujícímu přístupu k životu, potom kořen slova elán
vykořeněného mikrokosmu duševní soustavy
Helios nutno zohledňovat jako strategické koření
života, hluboce zakořeněné jako elán. Ovládnutí
heliosegmentu osobnosti aplikoval bych na
společenskou nápravu jejího odlehčení.
David Helán
5. 12. | 17:00 | KBT
Budoucnost patří heliu (Cornpoetron)
projekce, performance | Jiné vize
---------------------------------------------------------------
45
Error establishing a database
connection
Diskuzní kulatý stůl se zaměří na problematiku
tuzemských databází – položí si základní otázku
o podobě současných databází, jejich vzniku
a praktickém účelu fungování. Jak jsme schopni
na základě dat rekonstruovat zkušenost,
respektive co se ztratí v „překladu“? Do jaké
míry má paměť, delegovaná na externí úložiště,
schopnost určovat naši identitu?
Otevřenou diskuzi povede s hosty umělec
a pedagog Tomáš Javůrek, který již několik let
aktivně zkoumá prostředí digitálních sítí
a pedagogicky působí na VŠVU v Bratislavě.
Hosty kulatého stolu budou Matěj Strnad, Jana
Písaříková, Barbora Linková, Martin Blažíček
a Katarína Gatialová.
Měříme, pozorujeme, prožíváme, vnímáme,
sbíráme a uchováváme data. Na protest vlastní
neurčitosti pak formujeme svět tak, aby byl IN,
tedy IN-formován (Flusser). Strojové zpracování
dat již v padesátých letech minulého století
rozšířilo základnu dat do velkých rozměrů, resp.
zmenšilo bázi do velikosti sálového počítače
a samotné zpracování dat delegovalo na algoritmus: tady máš data a upeč něco IN (Kolik lidí
žije ve státě Oregon?).
Nejdříve se lidé jednoduše sečetli. Dnes
má každý v bázi metadata o vztazích, přáních
a tužbách. Uchováváme data o své historii.
O každodenním životě, o společenských
událostech, uchováváme naši kulturu.
Lidská přirozenost potřebuje stav IN-form.
Je to paměť, je to know-how. Důvody pro uchování a zpracování se různí.
jiné vize
Automatické zpracování dat je snad „pouze“
motorizovanou akcelerací dávné neschopnosti
vnímat kontinuum, respektive lidské přirozenosti
svět kategorizovat, třídit, rozsekávat a atomizovat. Je však opravdu dostačující stavět
predikci a konstruovat svou historii na základě
atomizovaných, nespojitých dat? Co se ztratí
mezi řádky při archivaci a co naopak přebývá
při zpětné rekonstrukci? Kdo a proč archivuje?
Jakou roli při sběru a rekonstrukci dat hraje
samotný algoritmus? Co ztratíme, když ztratíme
spojení s databází?
Tomáš Javůrek
6. 12. | 14:30 | SS
Error establishing a database connection
kulatý stůl – Tomáš Javůrek, Matěj Strnad,
Jana Písaříková, Barbora Linková, Martin
Blažíček, Katarína Gatialová | Jiné vize
---------------------------------------------------------------
46
Volné pokračování loňského diskuzního setkání
Pohyblivé archivy, průzkum praxe a situace.
Otevřenou diskuzi s hosty povede Matěj
Strnad, který v současnosti studuje na FAMU a
působí
v NFA. Hosty kulatého stolu budou zahraniční
i domácí umělci, teoretici a kurátoři:
Matěj Strnad (CZ), Martin Arnold (AT),
Janek Rous (CZ), Samson Kambalu (MW/GB),
Ivan David (CZ), Lenka Střeláková (CZ).
Posledních devět let PAF systematicky mapuje
produkci pohyblivých obrazů v České republice prostřednictvím kurátorsky připravované
soutěže Jiné vize. S podobně nastaveným
výběrem děl, která jsou na pomezí vizuálního
umění a „filmové“ produkce, se pojí otázky
spjaté nejen s prezentací, ale i s potenciální
distribucí a archivací těchto děl a jejich statusem
obecně.
Jak se pohyblivý obraz distribuuje v [ ]?
Zajímá se Národní galerie v [ ] o vaši práci?
Jakým způsobem?
Zajímá se Filmový archiv v [ ] o vaši práci?
Jakým způsobem?
Jakou formu má a v budoucnosti bude mít vaše
práce?
Mluvíme-li o vaší práci, existuje master, slave,
fyzická podoba, originál, výstavní kopie, kopie
k promítání, certifikáty autentičnosti a původní
modrotisk?
Jak se liší či potkávají reálná a právní definice
vaší práce?
jiné vize
Zálohujete? Máte záložní plán nebo záložnu?
Jste organizovaná/ý, usebraná/ý nebo
sbíraná/ý?
Působíte na internetu? Pakliže ano, jak se vaší
práci a publiku na internetu daří?
Prodáváte sběratelům, pronajímáte publiku
nebo darujete obyčejnému lidu?
Matěj Strnad
5. 12. | 18:00 | DS
kulatý stůl – Matěj Strnad, Martin Arnold (AT),
Janek Rous, Samson Kambalu (MW/GB),
Ivan David, Lenka Střeláková | Jiné vize
---------------------------------------------------------------
47
Ivan David: Autorské právo
a filmový autor
Přednáška bude zaměřena na dopady autorského práva na tvorbu filmů a přiblíží praktické minimum toho, co by měl každý filmový autor o této
právní oblasti vědět. Ve stručnosti budou shrnuty
hlavní zásady, na kterých spočívá autorskoprávní ochrana v České republice (co to je autorské
dílo, kdo je pokládán za autora a co to je
spoluautorství, kdy vzniká a jak dlouho trvá
autorskoprávní ochrana, co znamená režim
zaměstnaneckého díla, školního díla apod.),
následně bude přiblížena specifická koncepce
autorskoprávní ochrany filmu (právní koncepce výroby a distribuce filmu v ČR, rozdíl mezi
ochranou hmotného nosiče, audiovizuálního
díla a zvukově obrazového záznamu, rozdíl mezi
vlastními audiovizuálním díly a tzv. díly a dalšími
prvky audiovizuálně užitými atd.) a konečně
bude věnována zvýšená pozornost výjimkám
z ochrany autorským právem, které jsou
podstatné (nejen) pro filmové autory (volné užití
– například stahování filmů z internetu, citační
licence, nepodstatné vedlejší užití díla atd.).
V rámci přednášky bude mimo jiné zmíněna
i problematika filmů vyrobených na principu
found footage, respektive apropriace již hotového filmového materiálu.
Ivan David
5. 12. | 14:30 | SS
Ivan David: Autorské právo a filmový autor
přednáška | Jiné vize
---------------------------------------------------------------
jiné vize
49
divoká 60.
divoká 60.
K přívlastkům, které tvoří s šedesátými léty
nejpevněji ustálená spojení, patří „zlaté“ období
Československé nové vlny a „sladké“ chvíle
předcházející trpkým zkušenostem sovětské
okupace. Oba atributy lapidárně charakterizují
tuto dekádu jako ostrůvek umělecké i občanské
svobody mezi pochmurnou poválečnou érou
a normalizační nudou. Pozlacují přitom železnou
víru v ideály socialismu1 a oslazují hořké
skutečnosti, které z ní vyplynuly. Střízlivější
a kritičtější ohlédnutí už ale poměrně dávno
zaznamenalo také četné stíny ve světlé
atmosféře šedesátých let a vyjevilo ji jako arénu,
v níž probíhal otevřený konflikt mezi kulturním
kvasem a represivní mocí.
50
divoká 60.
„Divoká šedesátá“ se nespokojí s popisem
neústupných ideologů ani s líčením večírků,
na nichž hrály prim minisukně a bigbít. Vydají
se pátrat po nevázaných vztazích mezi rodící se
konzumní společností a komunistickou kulturní
politikou. Úsilí stranického a vládního aparátu
o získání přízně „lidových mas“ rozšířenou
nabídkou spotřebního zboží, služeb a zábavy,
a zároveň ochotu občanů vyhledávat rozptýlení
přiměřené platným normám budou „divoká
šedesátá“ sledovat na příkladech z oblasti
kresleného humoru, animovaného filmu
a hospodářské propagace.
Pavel Ryška
„Dovršujíce socialistickou výstavbu, přecházíme k budování
socialistické společnosti a shromažďujeme síly pro přechod
ke komunismu.“ Ústavní zákon 100/1960 Sb. ze dne 11. července 1960. Ústava Československé socialistické
republiky [on-line]. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z WWW:
<http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html>.
1
3.–6.12. | K
Pan Vajíčko
loop | Divoká 60.
--------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | SS
Otevíráme první krabičku Svatopluka Pitry
prezentace – Pavel Ryška, Anymade
Divoká 60.
--------------------------------------------------------------5. 12. | 14:00 | AGD
6. 12. | 11:00 | AGD
Animační dílna s Editou Plickovou
workshop | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
Eduard Hofman, Trio,
Československo, 1964
Svatopluk Pitra, autorská reprodukce na fotopapíře,
kresba tuší, 125 × 180 mm, kolem roku 1956
Zdeněk Miler, Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu,
Polyekran, Československý pavilon na světové výstavě EXPO 58,
v Bruselu
Snímky ze zdravotnické agitky Jak na to?,
režie Jiří Brdečka, výtvarník Svatopluk Pitra, Československo, 1963
Mouse into Space / Myš / Tom a Jerry III.,
režie Gene Deitch, animace Václav Bedřich, výtvarník Bohumil Šiška,
Jiří Winter, Ploškové loutky z filmu Červená aerovka,
Pavel Ryška (ed.), Svatopluk Pitra. Grafik, ilustrátor a výtvarník animovaných filmů,
design krabičky Anymade, 2015
59
divoká 60.
Otevíráme první krabičku
Svatopluka Pitry
Na začátku padesátých let pracoval Svatopluk
Pitra (1923–1993) jako kreslič v chomutovských
válcovnách trub. Odměnou za objev závažné
chyby v technickém výkresu dostal doporučení
ke studiu na vysoké škole, a tak v roce 1951
nastoupil do Speciálního ateliéru kresleného
a loutkového filmu Adolfa Hoffmeistera na
VŠUP. Realistické kresbě podle modelu se sice
nevyhýbal, ale zároveň začal vyvíjet vlastní styl
založený na konstrukci figury podle pravítek
a křivítek.
Ačkoliv se na konci padesátých let prosadil
jako karikaturista, propagační grafik a výtvarník
animovaných filmů, brzy nad pracovními
úspěchy převážil kritický postoj k domácím
politickým poměrům. V touze po uplatnění ve
svobodném světě využil na jaře roku 1963
své první zahraniční cesty na Kubu, během
mezipřistání v Kanadě vystoupil z letadla
a požádal o azyl. Ačkoliv si našel zaměstnání
v National Film Board of Canada, k tak
specifické pozici výtvarníka, jakou zastával
v socialistickém Československu, se už
nedostal. Nikdy se mu také nepodařilo realizovat
žádný z vlastních filmových projektů.
Animované filmy, na nichž Pitra pracoval
v pražském Studiu kresleného a loutkového
filmu, představují podstatnou část edice, jejíž
první část právě vychází. Obsahuje realizace
z konce padesátých let, kdy se spolužákem
Vratislavem Hlavatým vystavoval v galerii
Československého spisovatele Karikatury
a jiné nepříjemnosti (1957) a charakterem
tatínka-fotografa přispěl k tragické grotesce
režiséra Eduarda Hofmana Tucet mých tatínků
(1959).
Pavel Ryška
5. 12. | 19:30 | SS
Otevíráme první krabičku Svatopluka Pitry
prezentace – Pavel Ryška, Anymade
Divoká 60.
--------------------------------------------------------------RYŠKA, Pavel (ed.). Svatopluk Pitra. Grafik, ilustrátor
a výtvarník animovaných filmů. (1) Tucet mých tatínků.
60
divoká 60.
V záři Laterny magiky
Czechoslovak cartoon
and puppet films today
V našem prostředí je Laterna magika tradičně
spojena s mytickou účastí Československa na
světové výstavě v Bruselu v roce 1958, později
s divadlem určeným převážně pro zahraniční
návštěvníky Prahy. Přednáška se pokusí
představit širší zdroje tohoto uměleckého žánru
v českém prostředí, a to z oblasti avantgardního
divadla i zábavního průmyslu. Poukázáním na
dobový mezinárodní kontext Expa 58 výklad
demonstruje specifika československé Laterny
magiky: V čem se odlišovala od pavilonu firmy
Philips nebo podobných projektů Charlese
a Raye Eamesových? Proč se vyprofilovala jako
nástroj státní reprezentace a nevytvořila základ
pro systematický rozvoj experimentálnějších
formátů? A konečně přednáška představí
i dobové a současné interpretace Laterny
magiky jako multimediálního formátu,
především ve vztahu k výrazovým prostředkům
progresivního umění. Proč šedesátileté
umělecké hledání Laterny magiky přineslo tak
rozporuplné výsledky? Do jaké míry je vůbec
možné historickou Laternu magiku vnímat
v souvislostech s přemýšlením a praxí
současných multimediálních umělců?
Pásmo animací, které vznikly v první polovině
šedesátých let ve Studiu kresleného
a loutkového filmu. Podstatná část snímků
je vybrána z katalogu Czechoslovak Film Annual
– Cartoon and Puppet Films, jehož úkolem
bylo prezentovat českou animovanou tvorbu
v zahraničí.1
Kulturní politika zdůrazňovala především
moderní výraz, bohatství stylů a rozmanitost
témat. Úspěchy výtvarníků a režisérů, kteří
s festivalovými cenami získávali i mezinárodní
renomé, sloužily propagaci socialistické
kinematografie jako svobodného prostoru,
v němž jsou tvůrci zbaveni starostí o hmotné
zabezpečení a mohou vytrvale experimentovat,
hledat originální formy a vynalézat nové
animační techniky. Zároveň se očekávalo,
že výsledky tohoto hledání budou divácky
atraktivní, výchovné, vkusné a mravné.
Bratři v triku rovněž pragmaticky přijímali
lukrativní zakázkové práce. Díky tomu dnes
můžeme společenskou satiru, morality
a osvětové agitky šedesátých let představit
společně s animovanými „klipy“ a kreslenými
groteskami, které se v pražských ateliérech
vyráběly pro americký trh.
Pavel Ryška
Tomáš Pospiszyl
5. 12. | 16:00 | SS
přednáška – Tomáš Pospiszyl | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
1
ADAMEC, Oldřich (ed.). Czechoslovak Film Annual.
Cartoon and Puppet Films. Praha: Čs. filmový ústav, 1964.
Z tohoto katalogu vychází i název pásma a anglické tituly
českých filmů. České názvy snímků, jejichž titul je uveden
nejprve anglicky, jsou převzaty ze soupisu čs. filmové
výroby, viz HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství VII.
1958–1962. Praha: SPN, 1964, s. 61–71.
61
divoká 60.
4. 12. | 9:30 | FS
Czechoslovak cartoon and puppet films
today I.
projekce | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
5. 12. | 22:00 | FS
Czechoslovak cartoon and puppet films
today II.
projekce | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
Až já budu velký / When I Grow Up
r. Václav Bedřich | v. Adolf Born | CS | 1963 | 8′
Pierot a múza / Pierrot and the Muse
r. Jan Mimra | v. Boris Soukup | CS | 1963 | 12′
--------------------------------------------------------------Jediná radost / For Smokers Only
r. a v. Zdeněk Smetana | CS | 1962 | 7′
--------------------------------------------------------------Láhev a svět / The Bottle
--------------------------------------------------------------Slon / The Elephant
r. a v. Josef Kábrt | CS | 1964 | 13′
--------------------------------------------------------------Ideál / The Ideal
r. a v. Břetislav Pojar | CS | 1963 | 14′
--------------------------------------------------------------Co bylo v klobouku / What Was in the Hat
r. Ludvík Kadleček | v. Ludvík Kadleček,
Václav Dobrovolný | CS | 1963 | 12′
---------------------------------------------------------------
Jak na to? / How to Keep Slim
r. Jiří Brdečka | v. Svatopluk Pitra | CS | 1963 | 11′
Věnec / Laurels
--------------------------------------------------------------Manželské etudy / Etudes in Marriage
r. a v. Josef Kábrt | CS | 1964 | 10′
--------------------------------------------------------------Start / The Start Off
r. a v. František Vystrčil | CS | 1964 | 8′
--------------------------------------------------------------Problém / Red Tape
r. Jan Dudešek | v. M. Kratochvíl | CS | 1963 | 12′
--------------------------------------------------------------Romance
r. a v. Břetislav Pojar | CS | 1962 | 14′
--------------------------------------------------------------Drahoušek Klementýna / My Darling Clementine
r. Jiří Brdečka | v. Vratislav Hlavatý | CS | 1959 | 6′
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
How to Live with a Neurotic Dog / Jak žít
s neurotickým psem
r. Gene Deitch | v. Jiří Šalamoun, Miluše Hluchaničová,
Bohumil Šiška | CS | 1962 | 9′
---------------------------------------------------------------
Switchin‘ Kitten / Kočka a pes / Tom a Jerry
r. Gene Deitch | a. Václav Bedřich | v. Bohumil Šiška
CS | 1961 | 7′
---------------------------------------------------------------
Calypso Cat / Kalypso / Tom a Jerry VI.
CS | 1961 | 7′
Být či nebýt / What is Happiness?
r. Pavel Hobl | v. Jan Brychta | CS | 1964 | 10′
It’s Greek to Me-ow! / Řecká kočka / Tom a Jerry II.
CS | 1961 | 7′
Mouse into Space / Myš / Tom a Jerry III.
CS | 1961 | 7′
High Steaks / Kuchař / Tom a Jerry V.
CS | 1961 | 7′
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------The Tom and Jerry Cartoon Kit / Stavebnice / Tom
a Jerry VIII.
CS | 1961 | 7′
62
divoká 60.
Neprakta = Kopecný + Winter
Autor námětů Bedřich Kopecný (1913–1972)
a kreslíř Jiří Winter (1924–2011) vstoupili
do šedesátých let jako úspěšná „firma“ na
výrobu kresleného humoru, který se pravidelně
objevoval nejen v československých novinách
i časopisech.
Deset tisíc výtisků jejich knihy Motivy z amfor
zmizelo z knihkupeckých pultů během několika
týdnů. Rozsáhlá výstava kreseb pro tisk
a televizi otevřená v březnu 1960 v libereckém
muzeu byla následně reprízována v pražské
galerii Fronta. Fotografie z expozice přihlásil
Winter do soutěžní přehlídky české karikatury
na druhém ročníku festivalu humoru a satiry
Haškova Lipnice. Porota, které předsedal
Antonín Pelc, udělila oběma autorům první
cenu. Kolekce Nepraktových kreseb poté
putovaly po galeriích, závodních klubech
a osvětových besedách okresních i krajských
měst. Zájem o ně projevila nejen široká
veřejnost, ale také jeden z iniciátorů lipnické
akce, místopředseda vlády Václav Kopecký
(1897–1961), který prý ocenil zejména „nahaté
zadnice“ Winterových prsatých nymf. Kopecký
jako významný stranický ideolog už v polovině
padesátých let vystoupil s kritikou „šedivosti
a chmurnosti“ oficiálního umění a tzv. sucharů,
kteří „přestávají být lidmi s normálními lidskými
radostmi, tužbami, vášněmi a životními nároky
a [stávají se] pouhými mechanismy, jež je
možno libovolně natahovat, aby vydržely přijímat
nic než teze, formule, stereotypní fráze atd. Tito
suchaři si představují kulturní a společenský
život za socialismu tak, že přestanou všechny
formy kultury a zábavy, jež lidé pěstovali dříve
a jimiž se obvykle obveselovali […], jako by být
veselým a bavit se patřilo k přežitkům buržoazní
minulosti a ke znakům západnictví.“1
Na počátku šedesátých let mělo pochvalné
hodnocení bývalého ministra kultury dvojí efekt:
pomohlo Nepraktovi otevřít dveře výstavních
síní a nakladatelství, ale také zavazovalo
k účasti na přehlídce za další vítězství
socialismu a komunismu, uspořádané
ke čtyřicátému výročí KSČ.
Pavel Ryška
1
KAPLAN, Karel. Kronika komunistického Československa.
Doba tání 1953–1956. Brno: Barrister & Principal, 2005,
s. 719.
6. 12. | 16:30 | FS
Neprakta = Kopecný + Winter
projekce, přednáška – Pavel Ryška | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
63
divoká 60.
Neprakta ve filmu
Na obrazovky se Winterovy kresby dostaly už
v počátcích televizního vysílání. Nejznámější z nich
představovala rozčileného muže, který se chystal
rozštípat televizor sekyrou. Obrázek oznamující
divákům, že porucha není v jejich přijímači, byl
prý odvysílán více než pěttisíckrát. Drží tak rekord,
který patrně nepřekonala ani Svolinského ilustrace
k Nedělní chvilce poezie.
Winterův výrazný styl, založený na silné
obrysové linii, měl všechny předpoklady stát
se ideální výtvarnou předlohou animovaného
filmu. Čeští tvůrci sice znali snímky Moonbird
(1959) Johna Hubleyho nebo Mały western
(1961) Witolda Giersze, v nichž klíčovou roli
hrála rozvolněná barevná skvrna, na počátku
šedesátých let však stále dávali přednost pevně
konturované kresbě. Režisér Jiří Brdečka ji
v jednom rozhovoru dokonce označil za „železný
princip“ kresleného filmu.
Kresby Jiřího Wintera poprvé ožily
v animovaném „klipu“ Červená aerovka,
který s ploškovými loutkami natočil v roce
1960 Eduard Hofman. V příběhu o konfliktu
dvou světů reprezentuje pozitivní hodnoty
usměvavý malíř ve starém autíčku, zatímco dravý
kapitalismus se žene do záhuby v limuzíně, řízené
arogantním elegánem v cylindru.
Altruistické vize mírové budoucnosti byly
leitmotivem vyprávění o krvavých dějinách
černého zlata (Hra o naftu) i příběhu diplomatické
mise krále Jiříka. Kořánova „dokumentární
historická reportáž“ o cestě českých vyslanců
k francouzskému králi (Poselstvo krále Jiříka)
kombinovala reálné záběry exteriérů s kresbou,
podobně jako jeho místopis pražských strašidel
(Pražská strašidla). Nerealizována zůstala
experimentální inscenace kramářské písně
o Donu Špagátovi pro Laternu magiku. Dochoval
se pouze text detailně popisující interakci
animované figury se zpěvákem na jevišti.1
Můžeme se jen dohadovat, co zapříčinilo
pokles zájmu režisérů animovaných filmů
o Winterovy kresby; jisté je, že až na několik
drobných výjimek už nikdo jeho tučné linie
k pohybu nenutil. Častěji se objevovaly jako
statické obrázky ve filmových dekoracích
a v televizních titulcích. Ilustrovaly písničky
i soutěžní pořady a o přestávkách mezi
jednotlivými programy propagovaly sběrové
hnutí nebo státní loterii.
Pavel Ryška
1
V roce 1962 vznikl v režii Emila Radoka a Jaromila Jireše
snímek Don Špagát. Jako výtvarník je uveden Pravoslav
Sovák. Viz HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství VII.
1958–1962. Praha: SPN, 1964, s. 68.
4. 12. | 21:00 | FS
Neprakta ve filmu
--------------------------------------------------------------Červená aerovka
r. Eduard Hofman | v. Jiří Winter | CS | 1960 | 5′
--------------------------------------------------------------Poselstvo krále Jiříka
r. Josef Kořán | v. Jiří Winter | CS | 1963 | 19′
--------------------------------------------------------------Hra o naftu
r. Ladislav Čapek | v. Kamil Lhoták, Jiří Winter, Michael
Romberg, Karel Štrébl, Rudolf Holan | CS | 1964 | 15′
--------------------------------------------------------------Pražská strašidla
r. Josef Kořán | v. Jiří Winter | CS | 1966 | 15′
64
Agitovat, experimentovat, bavit
Dnes už se docela vytratilo povědomí
o souvislostech mezi agitkou vyzývající
k brigádě v uhelných dolech a příhodami
roztomilého pejska, který objevuje tajemství
přírody. Ještě v šedesátých letech však
spojovalo filmy Zdeňka Milera – od Milionáře,
který ukradl slunce, přes Brigádu až po seriál
o štěňátku – programové experimentátorství
provázané s propagací nových společenských
hodnot a podřízené požadavkům politického
systému.
Nejen ideová stránka, ale také formální
prvky filmové animace měly polemický
rozměr. Zejména Eduard Hofman, výtvarník,
režisér a významný funkcionář naší
poválečné kinematografie, prosazoval proti
hře standardizovaných figur v amerických
kreslených groteskách takový způsob utváření
pohybu, který by odpovídal charakteru
konkrétní výtvarné předlohy. Vzhledem k těmto
náročným požadavkům se měl každý český
film stát jakýmsi prototypem. O ekonomické
stránce tohoto programu se příliš nehovořilo;
veřejné diskuze se obvykle zabývaly především
uměleckými záměry. Otázky spojené
s financováním výroby se odsouvaly do pozadí
tvrzením, že československý animovaný film byl
zestátněním kinematografie „zbaven nutnosti
[…] si na sebe vydělávat“.1 V pražském Studiu
kresleného a loutkového filmu nicméně vznikaly
i zakázky pro americký trh. Na jejich realizaci se
tehdy podílela také paní Edita Plicková (1940),
která bude jako host programu vyprávět o tom,
jak pomáhala přivést na svět Milerova štěňátka,
divoká 60.
a přiblíží průběh denních prací při výrobě
animovaného filmu na počátku šedesátých let.
Povede také animační dílnu, která je otevřená
každému, kdo by si chtěl vyzkoušet práci fázaře
v klasickém kresleném filmu.
Pavel Ryška
1
HLAVÁČEK, Luboš. K cestě našeho kresleného
a loutkového filmu. Malíři spolupracují s filmem.
In: Film a doba, roč. V, číslo 5, 1959, s. 308.
5. 12. | 11:00 | FS
Agitovat, experimentovat, bavit
projekce, přednáška – Pavel Ryška
hosté – Edita Plicková,
Jitka Barchantská-Turecká | Divoká 60.
--------------------------------------------------------------Brigáda
r. a v. Zdeněk Miler | CS | 1950 | 13′
--------------------------------------------------------------Měsíční pohádka
--------------------------------------------------------------Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu
--------------------------------------------------------------Jak štěňátko chtělo malé pejsky
--------------------------------------------------------------Jak štěňátko dostalo chuť na med
--------------------------------------------------------------O Čtverečce a Trojúhelníčkovi
---------------------------------------------------------------
65
divoká 60.
Znělky z divokých vajec
1
Československá televize evidovala
k prvnímu září 1961 milión koncesionářů.
Před obrazovkami přijímačů se však každý
den shromažďoval nejméně dvojnásobný
počet diváků a televizní vysílání se stávalo
stále vlivnějším zprostředkovatelem propagačního sdělení. Ačkoliv se hospodářské
úkoly socialistické reklamy zcela samozřejmě
spojovaly s politickými tématy1, mezi takzvanými
TV tipy a ostatními pořady vedla v šedesátých
letech ostrá hranice. Od roku 1967 ji střežil
pumprlík, kterému dali televizní diváci jméno
pan Vajíčko.
Jako vejce vejci se podobal jednomu
z dvojice mladíků, kteří se v kreslené pantomimě
výtvarníka a režiséra Eduarda Hofmana Trio
(1964) přetahovali o přízeň slečny Zeměkoule.
Předkové pana Vajíčka jsou však ještě starší.
Přes tři malé vykutálené přátele z Kybernetické
babičky (1962) a reklamní hlavonožce, které
v padesátých letech navrhovala americká
výtvarnice Sterling Sturtevant (1922–1962),
sahá rodokmen televizního pumprlíka až
k hůlkovitým panáčkům z animací Émila Cohla.
Zatímco francouzský filmař zjednodušil
karikaturní kresbu z čistě technických důvodů,
pro Eduarda Hofmana představovaly strohé linie
jak finančně úsporné, tak i výtvarně radikální
řešení, které pokračovalo v dlouholeté polemice
české animace s plastickými tvary disneyovské
kreslené grotesky.
Pavel Ryška
Zákonnou povinností ČST bylo provádění masově politické
a výchovné práce, založené na politice Komunistické strany
Československa. Viz § 1 zákona č. 18/1964 Sb. ze dne
31. ledna 1964.
3. 12. | 21:00 | FS
Znělky z divokých vajec
--------------------------------------------------------------Kybernetická babička
r. Jiří Trnka | CS | 1962 | 29′
--------------------------------------------------------------Trio
r. Eduard Hofman | CS | 1964 | 8′
--------------------------------------------------------------3.–6.12. | K
Pan Vajíčko
loop | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
66
divoká 60.
Socialistickou propagací k vyšší
spotřební kultuře
Koncem padesátých let už v podstatě nikdo
vážně nezpochybňoval oprávněnost obchodní
reklamy v socialistickém hospodářství.
Na sporadickou kritiku „nedůstojného
kšeftování“ pádně odpovídal vzrůstající vliv
mimoekonomického poslání socialistické
propagace, která byla především společenskou,
zdravotní nebo osvětovou agitkou. Měla
přispívat k vytváření nových spotřebních
návyků, podporovat zdravější a kulturnější
způsob života a vést občany k citlivějšímu
chápání toho, co je a co není vkusné, vzhledově
i tvarově vhodné, účelné a praktické.1
V kontrastu k americké a západoevropské
reklamě, charakterizované jako „bombastický
a nesmlouvavý útok na city a pocity diváků“2,
se stavělo prosté a pravdivé sdělování
seriózních informací o přednostech nabízeného
zboží a výhodách nových služeb. Výchova
občana-spotřebitele v souladu s centrálně
plánovaným hospodářstvím bazírovala na
ideovosti, pravdivosti, konkrétnosti, záměrnosti
a plánovitosti. Při praktické aplikaci těchto
tezí se ovšem nebylo možné vyhnout otázce,
jakým způsobem tyto dobré rady rozdávat, aby
byly pro diváky dostatečně atraktivní. Odborné
diskuze nad možnostmi oživení socialistické
propagace vtipnou nadsázkou nebo kreslenými
charaktery tak probíhaly v podstatě po celá
šedesátá léta.
Pavel Ryška
1
HÄCKL, Bohuš. Propagační prostředky. Praha:
Vydavatelství obchodu, 1962, s. 11.
Těmito slovy charakterizoval americké reklamy František
Marvan, vedoucí reklamního oddělení ČST, v pořadu
Hovoříme o televizi – Magazín zajímavostí z televizního
zákulisí, 1967.
2
5. 12. | 20:30 | SS
Socialistickou propagací k vyšší spotřební
kultuře
--------------------------------------------------------------Létající talíře
r. Ludvík Hájek | CS | 1958 | 1′43″
--------------------------------------------------------------Rádio Filharmonie
v. Zdeněk Seydl | CS | 1959 | 2′03″
--------------------------------------------------------------Nedělní oběd
r. Václav Bedřich | v. J. Novotný | CS | 1959 | 1′
--------------------------------------------------------------Kalorka
r. Václav Bedřich, Jaroslav Možíš | v. Karel Nepraš
CS | 1960 | 2′44″
--------------------------------------------------------------Nealkoholické nápoje
r. a v. Jan Karpaš | CS | 1960 | 2′02″
--------------------------------------------------------------O bydlení a nábytku
r. Josef Kluge | CS | 1960 | 3′40″
--------------------------------------------------------------Kam s ní
r. Václav Bedřich | CS | 1961 | 0′59″
--------------------------------------------------------------Barbus – Elida
r. Oldřich Mirad | CS | 1966 | 1′34″
--------------------------------------------------------------Pilsner Urquell
r. a v. Karel Pekárek | CS | 1961 | 0′45″
--------------------------------------------------------------Liko (Výrobky konzerváren)
CS | 60. léta | 1′08″
67
divoká 60.
Co bylo možné tolerovat
jako studentskou recesi?
Prvomájové studentské slavnosti bývaly
považovány za krátkodobou, a proto celkem
neškodnou zábavu. Během majálesu 1965 se
však ukázalo, že v rámci karnevalového veselí je
také možné jasně artikulovat politické názory.
V průvodu, který byl pražským vysokoškolákům po devíti letech opět oficiálně povolen,
se vedle schválených transparentů, odsuzujících
atomové zbraně, zahraniční politiku Spojených
států a německý revanšismus, objevil také
alegorický vůz v podobě zdemolovaného
autobusu taženého koňmi, s nápisem „Toto je
československé hospodářství“.1 Studenti nesli
transparenty s texty „Co se v mládí naučíš,
k stáru se učíš jinak“, „Za vyšší úroveň visokých
škol“ a skandovali hesla „Byli jsme před
pomníkem, budeme i po něm“ nebo „Kupředu,
levá“, přičemž pochodovali pozpátku.
Během večerního programu v Parku kultury
a oddechu Julia Fučíka hrály bigbítové kapely,
na pódiu se objevily „téměř nahé ženy“ a také
zarostlý Allen Ginsberg. Americký básník
přiletěl do Československa už v polovině února
1965, přímo z „ostrova svobody“, odkud byl
vypovězen poté, co veřejně podpořil kubánské
gaye a požadoval legalizaci marihuany. Během
pražského pobytu diskutoval se studenty,
recitoval verše, zúčastnil se šňůry divokých
večírků a stal se králem majálesu.
V dokumentu, který o prvním máji 1965
natočili studenti FAMU, byl průběh oslav
charakterizován jako výraz studentského veselí,
legrace a recese. Komunističtí ideologové je
však hodnotili jako naprosté selhání práce
stranických a svazáckých organizací. Jejich
pošramocenou reputaci se úřady pokusily
napravit vyhoštěním Ginsberga z republiky,
kampaní proti jeho „neskrývané sexuální
zvrácenosti“2 a represivním přístupem
k neposlušným studentům.
Pavel Ryška
1
SVOBODA, Vladislav. Retro vzpomínka – Majáles 1965
[on-line]. [cit. 2015-06-11]. Dostupné z WWW:
<http://vladislavsvoboda.blog.idnes.cz/c/402305/Retrovzpominka-Majales-1965.html>.
2
K pobytu Allena Ginsberga v Československu viz BLAŽEK,
Petr. Vyhoštění krále majálesu. Allen Ginsberg a Státní
bezpečnost. Paměť a dějiny, 2011, č. 2, s. 28–43.
SVATOŠ, Michal. Studentský majáles roku 1965 aneb Allen
Ginsberg králem majálesu. In: Zilynská, Blanka – Svobodný,
Petr (eds.). Česká věda a Pražské jaro (1963–1970).
Sborník z konference. (Praha 22.–23. listopadu 2000).
Praha: Karolinum, 2001, s. 365–370.
4. 12. | 15:00 | DS
Co bylo možné tolerovat jako studentskou
recesi?
--------------------------------------------------------------Majáles 65
r. Jiří Danda | CS | 1966 | 16′
---------------------------------------------------------------
68
divoká 60.
Skupina TRIK
Pokud by kdokoliv chtěl podrobněji zkoumat
český (československý) amatérský animovaný
film šedesátých let, rozhodně nemůže
opomenout skupinu TRIK, která na dlouhou
dobu určila tvářnost a styl české amatérské
animace, a to díky svým úspěchům na krajských
soutěžích, v soutěži UNICA či na Brněnské
šestnáctce.
Vůdčí osobností TRIKu byl Antonín Skoták
(1915–2010). Figuroval v roli kameramana
a zvukového technika. Jako filmový amatér
začínal v roce 1939 na osmičce. Až v roce 1950
přesedlal na 16mm film, když spolu s Jiřím
Čapkem (1926, profesí stavař a architek)
natočili svůj první loutkový film Dona Conchita.
V roce 1952 se Skoták seznámil s malířem
a ochotníkem Jiřím Scheubou (1923), vytvořil
s ním paralelní tým a po několika krátkých
hraných skečích natočili ploškovou Černou
ruku (1957). Na její úspěch navázaly filmy
Nejkrásnější planeta a Praha 20.05. (oba v roce
1960).
Jako TRIK se spolu všichni tři (SkotákČapek-Scheuba) oficiálně sešli až v roce 1961
při práci na snímku Semper Idem. Do roku 1970
pak spolu natočili deset filmů – se stoupajícími
nároky na zvukovou dramaturgii do svého týmu
v roce 1965 přizvali ještě zvukaře Ivo Daška
(1930–2015). Pomyslnou štafetu TRIKu v tvorbě
pak na řadu let převzal kladenský FISK, jenž mj.
od roku 1967 organizoval bienále Amatrik, ale to
je již jiná kapitola.
Miloš Henkrich
4. 12. | 12:00 | DS
Skupina TRIK
projekce, úvod – Miloš Henkrich | Divoká 60.
-------------------------------------------------------------Semper idem
CS | 1961 | 12′
--------------------------------------------------------------Včera neděle byla
CS | 1961 | 5′
--------------------------------------------------------------Kvalitní práce
CS | 1962 | 8′
--------------------------------------------------------------Podstata věci
CS | 1963 | 9′
--------------------------------------------------------------Proměny
CS | 1964 | 4′
--------------------------------------------------------------Duo Jonglos
CS | 1965 | 6′
--------------------------------------------------------------Psychóza
CS | 1966 | 9′
--------------------------------------------------------------Kde to najdete
CS | 1967 | 6′
--------------------------------------------------------------Siréna
CS | 1967 | 2′30″
---------------------------------------------------------------
69
divoká 60.
Animační dílna
s Editou Plickovou
Paní Edita Plicková (1940) kreslila obrázky
k pohádkovým a naučným diafilmům
i komiksovým příběhům; nyní už řadu let ilustruje
dětské knihy, učebnice a didaktické pomůcky
pro nejmenší. Jejím vůbec prvním zaměstnáním
však byla práce pro animovaný film. Do
pražského Studia kresleného a loutkového
filmu nastoupila na konci padesátých let,
po maturitě na střední uměleckoprůmyslové
škole. V ateliérech na Klárově, které stávaly
na místě dnešní stanice metra Malostranská,
pracovala jako fázařka. Na planžetu s kolíčky,
upevněnou na prosvětlovacím stolku, zakládala
pauzovací papíry a rozkreslovala pohybové
akce mezi jednotlivými klíčovými pozicemi,
určenými animátorem. Pomáhala tak přivést na
svět například štěňátko z třídílné série Zdeňka
Milera Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (1960),
Jak štěňátko chtělo malé pejsky (1960) a Jak
štěňátko dostalo chuť na med (1961). Na letošní
Přehlídce animovaného filmu bude o výrobě
kresleného filmu v šedesátých letech nejen
vyprávět, ale povede také praktickou dílnu.
Dvoudenní workshop klasické animace je určen
dětem od devíti let, jejich starším sourozencům,
rodičům i prarodičům, kteří by si chtěli zkusit
nakreslit pohyb. Kapacita dílny je omezena na
10 účastníků.
Pavel Ryška
5. 12. | 14:00 | AGD
6. 12. | 11:00 | AGD
Animační dílna s Editou Plickovou
workshop | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
71
animace animace
animace animace
Animace animace není zvoláním, ale spíše jen
jednou z dalších forem odpovědi na podtitul
PAFu, kterým je otázka: „Co je to animace?“
Kategorii animace v rámci dramaturgie PAFu
pojímáme již dlouhodobě jako neustálé
znovuobjevování významu a interpretace tohoto
slova v závislosti na vzniku obrazu nebo na
společenské zkušenosti s ním.
Francouzský teoretik filmu Raymond Bellour
v „souboji obrazů“ píše o nejistotě – proměnách,
převratech, přechodech a pasážích, které
existují mezi tím, co nazýváme filmem, a tisícem
a jednou možností, jak vystavit pohyblivé obrazy
ve velmi vágní oblasti, známé jako umění.1
Pomyslný průchod pasáží je fascinující a do
72
animace animace
jisté míry fungoval i jako propojení odlišných
technologických úrovní či období formování
pohyblivých obrazů. Film byl jedinečnou
událostí projekce pohyblivých obrazů pouze
pro jednu až dvě generace diváků, než byl
doplněn o televizní vysílání či v současnosti
internet. Přesto se zdá, že mnohem zajímavější
začíná být sledování samotné cesty pasáží,
trávení času uvnitř bez snahy popisovat vstup
či východ.
V tomto ohledu je naše koncepce bližší
východiskům myslitelů, kteří přicházejí v rámci
výkladu dějin filmu s předpokladem, že pro
mnoho tvůrců byly od počátků kinematografie
zásadnější způsoby a okolnosti prezentace
obrazu (filmu) než jeho zachycení. Soustředění
se na přechody mezi obrazy i postávání
nebo poposedávání ve tmě jsou tak možná
nejcennějšími situacemi, které vytvořil „sám“
film. Za podnětné lze v současnosti považovat
období formování prvních pohyblivých obrazů,
postupný vznik kinematografu a jeho současné
preparování v rámci parakinematografie (srov.
Noam M. Elcott nebo Jonathan Walleyad.).
Programová sekce má charakter výstavního
řazení bez jasně definovaného prostoru
prezentace.
Přizvaní umělci, teoretici, historici, filmaři
a hudebníci se podílejí na čtyřdenním popisu
pohyblivých obrazů a animace na úrovni
prezentací, projekcí, filmových vystoupení
nebo výstav a koncertů. Naznačena (či
demonstrována) bude role tmy a statického
obrazu (Martin Arnold, Greg Pope). Současné
tendence převádět obrazové vlastnosti animace
do objektů či soch (Jonathan Monaghan)
doplňují historické příklady (bratři Whitneyové),
fungující jako ukázky práce s abstraktním
obrazem vznikajícím před kamerou. Dalším
příkladem je současné pojetí filmového
manifestu (Samson Kambalu) nebo rozvíjení
projektů navazujících na fenomén live cinema
(Takashi Makino, Vessel & Pedro Maia), které
doplňují živé akce, jež mají za cíl zanechat
otisk událostí uskutečněných v prostorech
připomínajících kina – znovuobjevována je
idea světelných her (Plain, Lotic & Michal
Pustějovský), nebo je naopak pracováno
s abstrahováním fenoménu performance
a koncertu (Lars TCF Holdhus, Stanislav
Abrahám, Jonáš Gruska).
Martin Mazanec
1
BELLOUR, Raymond. Battle of the Images [2000].
In: Future Cinema. Cambridge, MA: The MIT Press, 2003,
s. 56–57.
Takashi Makino, Space Noise 3D, 2013
Lars TCF Holdhus
Stanislav Abrahám, Shapescapes & Spectral Scenery, 2015
Greg Pope, Shot Film, 35 mm, 2009
Samson Kambalu, Self-Portrait as Nietzsche, 2004
Něco někde (s něčím), ilustrační foto k přednášce Tomáše Pospiszyla
Jonathan Monaghan, Alien Fanfare, 2014
80
animace animace
Bratři James a John Whitneyové
Tvorba bratrů Jamese a Johna Whitneyových
bude představena historikem filmové avangardy
a tvarozpytcem střihové skladby Martinem
Čihákem. Díla obou filmařů řadí k jedné
z oblastí absolutního filmu, v niž kamera
a filmový pás slouží jako záznamové médium,
přičemž abstraktní svět je vytvářen před
kamerou a je jí snímán (Walter Ruttmann, Hans
Richter, Oskar Fischinger, Dwinell Grant, Jordan
Belson, Hy Hirsh aj.)
John Whitney vytvořil své první filmy na
formátu 8 mm za svého předválečného pobytu
v Paříži, aniž by tehdy cokoli tušil
o abstraktních tendencích předválečné
evropské avantgardy. Teprve po návratu do
Spojených států amerických se seznámil
s díly Mana Raye a Oskara Fischingera i s jejich
autory osobně. Jeho ústředním tématem bylo
hledání analogií mezi strukturou filmu a hudby,
popřípadě jazyka. Velkým iniciačním zdrojem
byla pro něho Schönbergova hudba, se kterou
se seznámil již v Evropě. John byl rovněž velkým
technickým inovátorem a vynálezcem. Pro své
první pokusy s 8mm filmem si sestrojil vlastní
optickou kopírku, ve které používal barevné filtry
ke kopírování černobílých předloh na barevný
materiál.
První společné filmy bratří Whitneyů Five
Film Exercises (1943 – 1944) jsou variacemi
a permutacemi jednoduchých tvarů a jejich
kompozičních řešení v rámci obrazové plochy,
doplněných syntetickým zvukem (tzv. Infrasonic
sound) realizovaným na speciálním zařízení,
které zkonstruoval John Whitney. Jde o jedno
z nejoriginálnějších spojení obrazu a zvuku
v absolutním filmu. V následujících letech
věnoval John Whitney velkou pozornost
zejména možnostem permutace již natočeného
materiálu pomocí optické kopírky, která mu
umožňovala pouhým obrácením materiálu
vzhůru nohama, stranovým převrácením
atp. získávat od jednoho tvaru různé variace.
Sestavoval rovněž pomocná mechanická
animační zařízení z odpadů ze šrotovišť
a skládek. Kolem roku 1957 zakoupil části
starého vyřazeného protiletadlového kanónu
M-5, včetně jeho řídicí jednotky, a sestrojil
mechanický analogový pracomputer umožňující
programovaně natáčet animace. Sám John
Whitney označuje toto zařízení jako cam
machine nebo také animation machine.
James Whitney natočil samostatně filmy
Yantra (1950–1955) a Lapis (1963–1966),
rovněž ovlivněné spiritualitou a východní
mystikou, ve kterých redukoval základní
skladebný materiál na jednotlivé body,
popřípadě čistě barevná filmová okénka.
Yantra znamená údajně v sanskrtu stroj –
chápaný jako velký kosmický stroj. James
zde pracoval klasickou animací okénko po
okénku, využíval solarizace a dalších náročných
laboratorních zpracování. Cílem bylo vytvoření
meditativního filmu, obdobně jako v následujícím
díle Lapis, jehož název odkazuje ke kameni
mudrců a který je čistou filmovou mandalou. Pro
realizaci tohoto filmu využil James Whitney výše
zmíněné zařízení cam machine, zkonstruované
bratrem Johnem. Práce na filmu jej ovšem
natolik vyčerpala, že bezmála dalších deset let
netočil.
81
animace animace
Popis tvorby bratrů Johna a Jamese Whitneyových je přejat
z knihy Martin Čiháka Ponorná řeka kinematografie (Praha,
2013).
připravil Martin Mazanec
4. 12. | 12:00 | FS
Bratři James a John Whitneyové: Projekce I.
projekce, prezentace – Martin Čihák
Animace animace
---------------------------------------------------------------
Film Excercise n° 2–3
r. James a John Whitneyové | US | 16 mm | 1944 | 4′
--------------------------------------------------------------Lapis
r. James Whitney | US | 16 mm | 1963–1966 | 10′
--------------------------------------------------------------Catalog
r. James Whitney | US | 16 mm | 1961 | 7′
--------------------------------------------------------------Experiments in Motion Graphics
--------------------------------------------------------------Permutations
r. John Whitney | US | 16 mm | 1968 | 8′
--------------------------------------------------------------5.12. | 14:30 | FS
Bratři James a John Whitneyové: Projekce II.
projekce, prezentace – Martin Čihák
Animace animace
--------------------------------------------------------------Film Excercise n° 2–3
r. James a John Whitneyové | US | 16 mm | 1944 | 4′
--------------------------------------------------------------Yantra
r. James Whitney | US | 16 mm | 1950–1957 | 8′
Celery Stalks at Midnight
--------------------------------------------------------------Experiments in Motion Graphics
--------------------------------------------------------------Osaka
--------------------------------------------------------------Matrix III
r. John Whitney | US | 16 mm | 1972 | 11′
---------------------------------------------------------------
82
animace animace
Samson Kambalu
Samson Kambalu (1975) pochází z afrického
Malawi, kde jeho postoj k umění a životu
formovala raná zkušenost s kinem atrakcí,
solipsistickou náturou kmene Chewa i domácí
„filozofické přednášky“ jeho otce.
Autorsky se pohybuje v řadě médií, od místně
specifických instalací, kresby, malby, videa
a performance až po krásnou literaturu. Pro
jeho tvorbu je typické silné ovlivnění
situacionismem, autobiografické prvky a exces,
humor a vtip, které používá jako nástroje
k neustálému ohledávání hranic historie, umění,
lidské identity, náboženství a svobody jednotlivce.
Je autorem autobiografického románu The
Jive Talker or, How to Get a British Passport
(2008) a Uccello’s Vineyard (2012), do
středověku situovaného fiktivního narativu
o fotografii a umění, využívající techniky
detournement. Obě publikace získaly řadu
ocenění. Kambalu žije a působí ve Velké Británii.
Marie Meixnerová
Samson Kambalu:
Nesnesitelná lehkost filmů Nyau
„Filmy Nyau využívají jak média filmu, tak
psychologie a geografie městských oblastí
a jejich okolí jako katalyzátorů dramatické
sebeproměny, při které je ‚já‘ hravě překoncipováno jako součást většího schématu věcí,
překračujícího omezení a konvence každodenního života.“1
MM Co je to nyau?
SK Nyau je filozofie přebytku, která se vyskytuje
u národa Chewa v jižní Africe. Jedná se o celou
filozofickou kosmologii. Týká se všech aspektů
každodenního života. Nyau je v podstatě dar –
přebytečný majetek, čas mimo pracovní svět
a nutnost v daném systému – energie, kterou
nelze využít. Lidé z národa Chewa s přebytkem
neobchodují. Namísto toho jej oslavují skrze
nyau, svrchované aktivity, mezi které patří
umění, nesmírné hýření prostřednictvím
falešných struktur, dávání dárků a pořádání
hostin pod taktovkou masek nyau – Gule
Wamkulu (doslovně Velká hra). Děje se tak
během slavností, slavnostních zahájení, pohřbů
a dalších událostí patřících do společenských
struktur každodenního života.
MM Zdá se, že ve vašich filmech Nyau hrají
velmi důležitou roli aluze na raný film...
SK Nyau Cinema se svou bezprostřednostní
velmi podobá ranému „kinu atrakcí“ bratrů
Lumièrových. Tehdy si diváci velmi dobře
uvědomovali přítomný okamžik projekce. Šlo
o živé a intuitivní sledování filmového média
83
animace animace
v improvizovaných „kinosálech“ v různých
domech, kavárnách, dokonce i v cirkusových
stanech. (...) Divadelní soubor Kwathu, který
v průběhu dne vystupoval v prostorách
katolického sboru, pod vlivem Nyau Cinema,
odehrával části svých her zpomaleně
s náhlými záblesky zrychlených pohybů. To je
smysl darovaného času, který inspiroval také
raný avantgardní film a umění od kubismu
a Duchampa po Picabia a situacionisty, kteří
usilovali o přemístění zkušenosti s uměním
(včetně filmu) zpět do opravdového života.
MM Velmi mě zajímá váš přístup k médiu...
SK Nyau se u mě mimo filmovou tvorbu
projevuje i v literatuře a mnoha dalšími různými
způsoby. Z estetiky nyau vycházela i má
interaktivní instalace Sanguinetti Breakout
Area umístěná v pavilonu Arzenale na
benátském bienále v roce 2015. Holyballismus,
kvazináboženství soustředěné kolem
kopacího míče polepeného stránkami z Bible,
byl pokusem o moderní náboženství Nyau –
přehodnocením mého křesťanského dědictví,
kdy k náboženství přistupuji jako ke kreativní hře
(Gule Wamkulu) a formě dávání darů.
Stejně jako blues, pochází i Nyau z ničeho.
Při tvůrčích hrách se humoru a nadbytku nelze
vyhnout. Nyau jde napříč jakýmikoli hierarchiemi
i médii. Je narušujícím, ale kreativním „třetím
termínem“. Jde o jediný druh umění, kterého
jsem si vědom.
rozhovor Marie Meixnerové
se Samsonem Kambalu
celý rozhovor na www.pifpaf.cz
KAMBALU, Samson: Nyau Cinema. Stevenson catalogue
82, 2015 [on-line]. [cit. 2015-10-10].
Dostupné z WWW: <http://issuu.com/stevensonctandjhb/
docs/kambalu_nyau_cinema_catalogue_issuu>.
1
3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM
Samson Kambalu (MW/GB):
výstava | Animace animace
--------------------------------------------------------------3. 12. | 17:00 | GUM
kurátorka – Marie Meixnerová | vernisáž
Animace animace
--------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS
Samson Kambalu: Nyau Cinema
prezentace | Animace animace
--------------------------------------------------------------6. 12. | 11:00 | DS
Samson Kambalu pro The One Minutes:
Nyau Cinema
projekce | Animace animace
---------------------------------------------------------------
84
animace animace
Samson Kambalu pro The One
Minutes: Nyau Cinema
The One Minutes uvádí dvaadvacet minutových
videí natočených podle pravidel Nyau Cinema.
Koncept zvláštního formátu krátkého filmu
jako hravé site-specific performance, jako
úniku limitům a konvencím každodennosti či
situacionistického „detournement“ vymyslel
a ve vlastní tvorbě rozvíjí malawský konceptuální
umělec a spisovatel „s britským pasem“ Samson
Kambalu. Ten je také kurátorem pásma, které
na PAFu osobně uvede.
Amsterodamská platforma The One Minutes
produkuje každý měsíc nové pásmo minutových
filmů, One Minutes, které vždy kurátorsky
připravuje vybraný umělec s výrazným tvůrčím
stylem. PAF s The One Minutes spolupracoval
poprvé v roce 2014, kdy uvedl pásmo Ways of
Something.
Marie Meixnerová
Participující umělci: Sjoerd Tanghe, Patrick
Tjon, Jean Beining, Laresa Kosloff, Radek
Dabrowski, Fivefivefilms.com, Joana Pinho
Neves, Barry van der Rijt, Bas van Wieringen,
Roeland Otten a Alonso Vazquez, Sjaan
Klijnee, Alite Thijsen, Anne Hartog, David
Djindjikhachvili, Thierry Mandon, Pablo Núñez
Palma, Willehad Eilers a Sebastian Christoffel,
Samson Kambalu.
Kurátor: Samson Kambalu pro The One
Minutes.
Nyau Cinema přistupuje k filmování jako
ke svrchované aktivitě. Natáčení filmu se stává
způsobem, jak uniknout omezením a konvencím
každodenního života, samotné „já“ je při něm
s hravostí rekoncipováno jako součást většího
řádu věcí. Slovo nyau v čičevštině znamená
„přebytek“.
Desatero filmů Nyau
1. Film Nyau musí být pojat jako méně než
minutový klip.
2. Herecký výkon by měl být spontánní a místně
specificky reagovat na „nalezenou“ architekturu,
krajinu nebo objekty.
3. Mezi zachycenou performancí a médiem filmu
musí vždy probíhat dialog.
5. Kostým musí pocházet z každodenního života.
6. Herecký výkon musí být decentní, ale jakoby
z jiného světa, transgresivní a hravý.
7. Střih musí být omezen na estetiku primitivního
a němého filmu.
8. Zvuk a hudba musí být ve filmu používány
omezeně, nebo předvedeny živě na projekci
filmu.
9. Filmy Nyau musí být promítány v speciálně
navržených kino boxech nebo v improvizovaném
kino zařízení, které je v souladu s duchem filmu.
10. Filmy Nyau musí podporovat aktivní účast
publika.
Samson Kambalu,
26. srpna 2013
85
animace animace
3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM
výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------3. 12. | 17:00 | GUM
Animace animace
--------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS
--------------------------------------------------------------6. 12. | 11:00 | DS
Nyau Cinema
---------------------------------------------------------------
Něco někde (s něčím)
Film a jeho jazyk prostoupil kulturu 20. století.
Jak však toto obecné tvrzení aplikovat na
konkrétní kulturní artefakty a použít jej při jejich
interpretaci? Přednáška se zaměří na koláže
Jiřího Koláře z přelomu čtyřicátých a padesátých
let. Autor při jejich tvorbě pracoval s materiálem
z historických obrázkových časopisů, většinou
vedle sebe kladl jen několik málo vzájemně
propojených fotografických výjevů. Do jaké
míry tento postup reflektoval grafickou úpravu
zdrojových periodik a do jaké míry byl ovlivněn
dobovými literárními experimenty? Lze Kolářovy
pracovní metody všeobecně označit slovem
montáž a číst je podobně jako filmové vyprávění?
Kolářovy koláže i další podobná díla českých
i zahraničních autorů odkazují k proměně
autorství a způsobu umělecké práce, ke které
došlo ve 20. století pod vlivem technologického
pokroku. Tvůrci se posouvají do roviny editorů,
zpracovatelů a interpretů již existujícího materiálu
a část svých tradičních kompetencí předávají
divákům svých děl. Lze závěry z této případové
studie nějakým způsobem zobecnit a rozšířit?
Je například internet filmem 21. století?
Tomáš Pospiszyl
4. 12. | 13:30 | SS
Něco někde (s něčím)
přednáška – Tomáš Pospiszyl | Animace animace
--------------------------------------------------------------5.12. | 16:00 | SS
přednáška – Tomáš Pospiszyl | Divoká 60.
86
animace animace
Martin Arnold
Rakouský umělec a filmař Martin Arnold (1951)
premiérově uvedl video Soft Palate na PAFu
v roce 2010. Šlo o animační rozklad
a přepracování motivu z filmu Walta Disneyho.
Od té doby vznikla volná série odvozená
z anatomie „cartoons“ – autor se zabýval
otázkami spjatými jak s podvědomým vnímáním
rozličných jevů nacházených v mezerách mezi
filmovými políčky, tak viditelnou anatomií Pluta
nebo Mickeyho. Ve srovnání s filmy z přelomu
osmdesátých a devadesátých let, kdy Arnold
navazoval v rámci hollywoodských apropriací
na strukturální film, tentokrát pracuje metodicky
se zásahy v rámci jednotlivých filmových políček.
S nadsázkou lze říci, že tato série animací stojí
na pomezí analýzy zraku a vzniku projektivního
testu k rozboru diváků. Na PAFu Martin Arnold
představí zejména východiska a kontext vedoucí
ke vzniku videí odvozených od animací.
V roce 2010 Arnold kurátorsky připravil
výstavu jednoduše nazvanou Blinking
(Galerie Martin Janda). K pohyblivým obrazům
o mrkání zahrnul vedle vlastních „cartoons“
i film strukturálního filmaře Owena Landa
a současné umělkyně Runy Islam. Východiskem
k výstavě byla vedle japonské studie o mrkání
i otázka „Lze líčit historii vidění bez vědomí
historie přehlížení?“, na kterou navazuje Arnold
svým textem: „Lidé obyčejně mrkají 8krát až
41krát za minutu. To znamená, že během
tohoto časového rozpětí je člověk v průměru na
šest sekund slepý. Běžný film také pomrkává,
promítá 24 snímků za sekundu přerušených
48 fázemi naprosté tmy. V temných zákoutích
kina, během sledování snímků prolétajících
přes plátno, naskočí sjednoceně víčkům zhruba
poloviny diváků mrkací reflex. Promítaná látka
tak není jen kolektivně sledována, ale zároveň
kolektivně přehlížena. (…) Výstava spojila
dohromady umělecké přístupy, jež propojuje
záliba v rozpoznávání a zároveň neschopnost
rozpoznat, ve vnímání a nevnímání, objevování
a mizení, jedním slovem – v mrkání.“
Martin Arnold v letošním roce vydal
autorskou publikaci Gross Anatomies (2015),
název je přejat z oboru zabývajícího se
viditelnými jevy v anatomii. V závěru rozhovoru
s kurátorkou Angelou Stief odpovídá na otázky
spjaté s psychoanalytickým výkladem svých
děl a obecněji postojem k psychoanalýze.
„Psychoanalýza v praxi nehledá pravdu, jde v ní
spíš o to, aby analyzovaný byl šťastný. Traduje
se vtip: Po ukončení terapie potká pacient na
ulici svého psychoanalytika. Ten se ho zeptá,
jak se mu daří, na což pacient odpoví: ‚Pořád
se počůrávám do postele, ale už mě to baví.‘
Podobně ani mé ‚cartoons‘ neznají pravdu.
Jsou spíše maličkými příběhy, které nechávají
mnoho ve tmě, a nejen v oněch temných fázích
filmových projekcí a mrkání. Tato slova obsahují mnoho temnoty a prázdných míst
i na plátně samotném. Vyprávím tyto příběhy
z pozice jakoby mimo (mimo plátno, nevyřčené,
neviděné…). Jak si vyložit, co nevidíme nebo
nemůžeme vidět? Před mnoha lety jsem našel
citát Georgese Bataillea, ve kterém mluví
o velké černé díře, která nás všechny spojuje.
Při pozdějším zkoumání jsem byl překvapen
zjištěním, že myslel zornici, a ne řiť.“
Martin Mazanec
87
animace animace
4. 12. | 19:00 | FS
Martin Arnold (AT): Black Holes
přednáška | Animace animace
--------------------------------------------------------------5. 12. | 18:00 | DS
kulatý stůl – Matěj Strnad, Samson Kambalu
(MW/GB), Ivan David, Lenka Střeláková,
Martin Arnold (AT), Janek Rous | Jiné vize
---------------------------------------------------------------
88
animace animace
Josef Bolf
Tvorba Josefa Bolfa (1971) je přístupná
zejména skrze sugestivní malby a kresby. Na
PAFu představí pět videí, která byla v rozličných
podobách zapojena do jeho výstav během
posledních let. Videa s motivy performance,
rozhlasové hry a klasických loutkových filmů jsou
součástí Bolfova světa obrazů s různými rysy
rozpohybování a vyprávění vnitřních příběhů.
MM Vybavuje se mi jedna z tvých výstav, pro
niž byl inspiračním zdrojem i film Total Recall.
Pracuješ přímo s filmovými kompozicemi či
mizanscénou, kterou „přenášíš“ do cyklů maleb
či kreseb, nebo jde spíš o náhodné a volné
asociace, které jsou odvozeny od témat či citací
z filmů?
JB Pracuji s filmovými asociacemi docela často.
Nejsem ale vždy předem rozhodnutý, jaký film
nebo jaký způsob kompozic nebo co přesně mou
práci ovlivní. Spíš jsou tyto reference součástí
celého procesu práce, kdy hodně věcí vzniká
z nějakých automatických kreseb; některé jsou
ovlivněny spíš fotografiemi než filmem. Dá se říct,
že mixem těchto dvou zdrojů vzniknou nějaké
mizanscény, inscenace. Odkazy a reference jsou
už pak součástí mé vizuální paměti a zkušenosti,
následně s nimi třeba dále pracuji. Ta věta z Total
Recall mne fascinovala suverenitou, s jakou
jednoznačně potírá naši základní zkušenost:
„Ty nejsi ty, ty jsi já.“ Šlo spíše o ironizující aluzi
k celé výstavě, akcentující osobní témata.
MM Co bylo impulzem k natočení loutkového
filmu?
JB Bezprostředním impulzem k natočení prvního
filmu byla série obrazů, respektive jedna práce
z roku 2008. Měl jsem pocit, že se v ní toho děje
víc, než je obraz schopen sdělit, a že si o pohyb
a filmový čas přímo říká… Druhým impulzem
byla pak možnost představit něco nového na
Pražském bienále 2008, kurátorovaném Karlem
Císařem. Šlo o projekt navazující na předchozí
bienále a soustředící se na změny v tvorbě
vybraných umělců.
MM Z řemeslného hlediska mne zajímá práce
na loutkách během jejich výroby i natáčení.
Spolupracoval jsi s „loutkaři“ nebo filmovou
produkcí?
JB Nejprve jsem chtěl loutky dělat sám,
nakonec jsem to raději přenechal profesionálním
loutkařům z Minoru (Bára Čechová). Zjistil
jsem, že při výrobě je nutné dbát na spoustu
zákonitostí, kterými jsem se nechtěl moc zabývat.
S loutkami hráli herci (Tomáš Běhal, Buchty
a loutky). Vyhovovalo mi vnímat, jak se prostředí,
které jsem znal jen jako obrazovou plochu,
měnilo v koherentní svět. Kvůli tomu, že natáčení
bylo v podstatě záznamem živé akce, jsem
nakonec něco jako produkci využíval (stavba
a světla). U prvního filmu jsem se o to staral sám
spolu s kameramanem Jiřím Málkem, podruhé
produkci zajišťovalo Pražské Quadriennale
(konkrétně Jakub Matějka) a spolupracoval jsem
s kameramanem Darkem Štuličem.
MM Poslední video Těžká planeta vznikalo
přemalováváním obrazu. Píšeš si někdy
poznámky či příběhy, které se později stávají
předlohou k obrazům (videím), nebo spíš
89
animace animace
pracuješ jen s představou obrazu, která vzniká
během procesu malby, tedy i přemalovávání?
JB S textem občas pracuji, nevnímám jej jako
dovysvětlení nebo komentář k obrazům, spíš
vznikne samostatný celek – Zlaté časy (2000),
text Ty, který je i součástí stejnojmenného videa
z roku 2008, Nehotové dny (2014, v časopise
Galerie Na shledanou) nebo spolupráce
s Ondřejem Štindlem na románu Mondschein.
A text voice overu k Těžké planetě vlastně vznikl
jako první.
Pravidelně si zapisuji sny. Občas si něco
vypíšu z textu, který zrovna čtu nebo zaslechnu.
Texty spíš popisují obrazy, představy… Trochu
mou práci inspirují, ne vždy ale odpovídají tomu,
co nakonec vznikne.
rozhovor Martina Mazance
s Josefem Bolfem
6. 12. | 13:30 | FS
Josef Bolf: Těžká planeta
--------------------------------------------------------------Obývací pokoj
CZ | 2008 | 10′04″
--------------------------------------------------------------Ty
CZ | 2010 | 15′48″
--------------------------------------------------------------Chodba
CZ | 2011 | 15′37″
--------------------------------------------------------------Destrukce
CZ | 2011 | 14′12″
--------------------------------------------------------------Těžká planeta
CZ | 2015 | 10′28″
90
animace animace
Jonathan Monaghan
Americký animátor a vizuální umělec Jonathan
Monaghan (1986) využívá počítačové animace
k dále rozvíjené vazbě mezi pohyblivými obrazy
a fyzicky existujícími objekty. Ty tvoří často
kombinací 3D tisků s ušlechtilými materiály.
Na PAFu Monaghan představí v samostatném
pásmu Animated Worlds výběr videí, která
tvoří poměrně komplexní mytopoetický svět,
odvozený od proměn luxusních prostorů
a modifikované symboliky spjaté s mocí
a archetypy zvířat. Motivy s prvky barokní
a rokokové ornamentálnosti se následně
objevují i ve fyzicky existujících objektech.
V prezentaci s názvem Architecture of Fantasy
autor detailněji poodhalí inspirační zdroje a
metody své tvorby.
MM Vaši práci bych nazval pnutím mezi
animačním procesem a hmotnými objekty.
Přemýšlel jste někdy při vlastní tvorbě nad tímto
propojením?
JM Myslím si, že hranice mezi tím, co je hmotné
a reálné, a tím virtuálním se stále více smazává.
S touto domněnkou si rád hraju a upozorňuju
na ni. I když vytvářím fyzické objekty z různých
materiálů (zlato, mramor, umělá hmota), jejich
konkrétní formy vznikají v počítači pomocí
všemožných digitálních tvůrčích metod. Mé tisky
vznikají rovněž za pomoci počítače.
To znamená, že používám ten samý virtuální
prostor pro vytváření tisků, prostorových objektů
a filmů. Myslím, že to zdůrazňuje nestálost věcí
v digitálním věku. Tato proměnlivost se následně
projevuje jednak v obrazovosti a významech
té které práce, ale také v jejích výrazových
prostředcích.
Kromě toho renderuji svou práci ve
fotorealistické kvalitě, což tyto meze dále
komplikuje. Celá má tvorba se pohybuje
v tomto sotva postřehnutelném meziprostoru.
MM Většina vašich videí je založena na
architektonických či prostorových tématech.
Vybíráte si konkrétní domy či půdorysy?
JM Některé architektonické prostory jsou
odvozeny z reklam v časopisech (luxusní šatna
v Escape Pod), některé pochází z konkrétních
budov (Hotel Monte Carlo v Mothership)
a některé jsou idealizovanými verzemi
všudypřítomných komerčních prostor (duty free
shop v Escape Pod). Každý virtuální prostor je
naplánován a pečlivě vytvořen, ale zatímco jsou
všechny idealizované a fantastické, mají stále
určitou věrohodnou strukturu, což je pro mne
důležité.
MM Má vizualita počítačových her důležitý vliv
na vaši práci s pohyblivým obrazem?
JM Ano, svoje animované filmy vnímám někde
na hranici videoher a filmu. Například v Escape
Pod není žádný střih, jedná se o nepřerušený
záběr ve smyčce, ne nepodobný průletu
videoherním světem.
K počítačové grafice jsem se zamlada dostal
nejdřív právě proto, že jsem chtěl vytvářet
počítačové hry. Začal jsem na střední škole
navrhováním prostředí pro FPS střílečky.
s Jonathanem Monaghanem
91
animace animace
4. 12. | 17:30 | FS
Jonathan Monaghan (US): Animated Worlds
--------------------------------------------------------------Rainbow Narcosis
US | 2012 | 8′48″
--------------------------------------------------------------Mothership
US | 2013 | 14′52″
--------------------------------------------------------------Office
US | 2013 | 4′32″
--------------------------------------------------------------Dauphin 007
US | 2011 | 3′11″
--------------------------------------------------------------French Penguin
US | 2009 | 2′34″
--------------------------------------------------------------Alien Fanfare
US | 2014 | 13′
--------------------------------------------------------------5. 12. | 13:00 | DS
Jonathan Monaghan (US):
Architecture of Fantasy
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. 2015 | GP
Jonathan Monaghan (US): Escape Pod
instalace | Animace animace
--------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K
Procházka vernisážemi
PAF Art
---------------------------------------------------------------
92
animace animace
Greg Pope & Salvia
Greg Pope (1960) je britský filmař, který na
PAFu představí vedle vlastní filmové tvorby nové
živé vystoupení Stone Horizon, jež vzniklo
v rámci projektu Festivaly živého kina.
Tuto kinematografickou performanci připravil
společně s českým hudebním projektem
Salvia, který tvoří vizuální umělkyně Veronika
Vlková a hudebnice Kateřina Koutná (Makak).
Performance je vystavěna ze sledu prolínajících
se diapozitivů, které jsou obsahově děleny do
jednotlivých tematických kapitol. Instrumentální
a vokální složka vystoupení dotváří celkový
epický charakter díla. Greg Pope se dlouhodobě
zabývá performativními přístupy v oblasti live
cinema, v současnosti působí v norském Oslu.
Jeho filmová tvorba zahrnuje práci s rozličnými
technologiemi a materiály.
MM Když jste začal pracovat na živých
vystoupeních, šlo ještě o spojitost s anglickým
hnutím expanded cinema?
GP Celá moje cesta filmových para-expanded
vystoupení se započala v polovině osmdesátých
let. Mé vzory pocházely spíš z britských
performančních divadel, například z Welfare
State a IOU Theatre, nebo z happeningů
šedesátých let, jež probíhaly v USA. Samozřejmě
taky z dadaismu, skupiny Cabaret Voltaire a dále
celé britské scény expanded cinema. Ta ale
v době, kdy jsem se o tuto oblast začal zajímat,
byla již víceméně mrtvá. Všichni umělci, kteří
v sedmdesátých letech působili v rámci hnutí
expanded cinema, se už posunuli dále a věnovali
se spíše konvenčním pracím, jež bylo možné
vysílat na nově vzniklých televizních kanálech
(např. na Channel 4). Když jsme začali poprvé
experimentovat s několikásobnou projekční
plochou, měli jsme pocit, že jde o náš původní
koncept, který předním nikdo jiný nezkusil. To
samozřejmě nebyla pravda, ale dojem byl takový,
že jsme jediní, kteří přišli s podobným typem
manifestace.
MM Způsob prezentace a aranžmá
vašich děl se hodně odkazuje k metodám
reanimace s využitím světla nebo statických
fotografií. Zaměřujete se tedy převážně na
prekinematografii?
GP Vždy jsem si myslel, že je neuvěřitelně
vzrušující a přínosné ohlížet se zpět, aby se
člověk mohl posunout vpřed. Od té doby, co
jsem se začal věnovat pohyblivému obrazu,
jsem byl zabrán do prací jeho průkopníků,
zejména Melièse a jeho současníků, kteří
zvládli najít spojení (jemuž také věřím) mezi
filmem a alchymií, okultními vědami, kouzly,
halucinacemi a klamy. Také jsem se více začal
zabývat prekinematografickými technologiemi,
např. metodou využití svítilen k zobrazení pohybu
nebo také jávskými stínovými loutkami, což jsem
začlenil do většiny děl, jež jsem v devadesátých letech tvořil společně se skupinou
umělců Loophole Cinema a která jsou základem
pro to, co tvořím dnes. I ve slepém honu do
světa digitální utopie stále existuje nepřeberné
neprobádané území; prostor, kde se rád toulám
a podivuji.
s Gregem Popem
93
animace animace
Stone Horizon byl vytvořen pro projekt Festivaly živého kina.
Poprvé uveden na festivalu Screen City, Stavanger, 2015.
4. 12. | 20:00 | DS
Greg Pope (GB) & Salvia (CZ):
Stone Horizon
AV performance | Animace animace
--------------------------------------------------------------5. 12. | 17:30 | FS
Greg Pope (GB): The Shadow Trap
--------------------------------------------------------------Maas Observation | 16mm, černobílý | 1997 | 11′
Lofoten | video | 2000 | 3′
Moonwalk | video | 2001 | 1′
Incidence Room | audio: Benedict Drew | video | 2003 | 9′
Prole Art Threat | 35mm | 2010 | 3′
Shot Film | 35mm | 2009 | 4′
Shadow Trap | 35mm | 2007 | 8′
94
animace animace
Takashi Makino
Takashi Makino (1978) žije v Tokiu a studoval
v londýnském ateliéru bratrů Quayů. Tvůrčím
způsobem se pohybuje mezi výstavním
prostředím, filmovými i hudebními festivaly
a ve své práci kombinuje klasické filmové
technologie s digitálními. Vedle vlastní
zvukové tvorby často spolupracuje například
s americkým hudebníkem a producentem
Jimem O‘Rourkem nebo s holandským tvůrcem
jménem Machinefabriek.
Vystoupení Space Noise 3D je vystavěno na
kombinaci a prolínání obrazového toku z 16mm
promítačky a videoprojektoru. Snaha fyzicky
zpřítomnit obraz předtím, než se „dotkne“ plátna,
prostupuje celkem noisového vystoupení, kde
je autor zároveň tvůrcem zvuku. Diváci sledují
výsledný obraz prostřednictvím 3D brýlí.
MM Během svého vystoupení vytváříte
vlastní hudbu a zvuk. Používáte syntezátory
pro generování audio i video výstupů.
Spolupracujete na svých filmech a videích
s dalšími hudebníky a hlukaři kvůli improvizaci
jakožto základnímu bodu?
TM Video, které budu promítat, je dopředu
připravené. Na stejné plátno také promítám
prostřednictvím 16mm promítačky. Film a video
se na plátně protnou, a vytvoří tak abstraktní,
hluboké 3D obrazy, přičemž hudbu budu
tentokrát dělat sám. Během let 2005–2011 jsem
spolupracoval s mnoha skvělými hudebníky
a vizuálními tvůrci, ale od roku 2012 jsem
začal na hudbě pracovat sám – zejména z toho
důvodu, že pokud mám přesnou koncepci zvuku
pro svůj nový film, udělám ho. Když zjistím,
že hudbu dát dohromady nedokážu, oslovím
svého oblíbeného hudebníka. Například hudbu
k mému poslednímu filmu [Cinema Concrete]
složil Machinefabriek.
MM Četl jsem, že jste studoval hudební
a světelný design v ateliéru bratrů Quayových.
Byla tato zkušenost pro vaše pohyblivé obrazy
založené na texturách zásadní?
TM Ano, jejich rady ohledně spolupráce
s hudebníky na mě zapůsobily. Na druhé straně
byli ovšem toho názoru, že bych měl svou
experimentální mysl využívat i pro komerčnější
filmy. Možná se o to v budoucnu pokusím.
s Takashim Makinem
4. 12. | 15:00 | FS
Takashi Makino (JP): Film
--------------------------------------------------------------4. 12. | 23:00 | DS
Takashi Makino (JP): Space Noise 3D
--------------------------------------------------------------EVE | audio: Makino Takashi | 2002 | 3′
Still In Cosmos | audio: Jim O‘Rourke | 2009 | 17′
Humming Fields | audio: COLLEEN | 2013 | 4′
Ghost of OT301 | audio: Inconsolable Ghost | 2014 | 9′
KONTRAST | audio: Makino Takashi, báseň: Sytse Jansma
2015 | 15′
95
animace animace
Jonáš Gruska
Jonáš Gruska (1990), známý také jako Mrkva
nebo Binmatu, je jedním z těch lidí, kteří zřejmě
nespí, nebo mají několik identických klonů.
Stíhá tvořit tolik věcí, že to ani jinak není možné.
Je hudebník – pracuje například s terénními
nahrávkami, vytvořil kompozici pro zvonkohru
na Kamenném náměstí v Bratislavě nebo hrál
na vzduchotechniku v Prádelně Bohnice. Má
vlastní hudební label LOM, který se zaměřuje
na středo- a východoevropskou experimentální
hudební scénu. Pod ním vydává také svou
(a nejen svou) hudbu. Vytvořil hudební software
JONO, inspirovaný modulárním syntetizátorem,
a postavil si svůj vlastní skutečný modulární
syntetizátor.
Vymyslel a rozvíjí nástroj Elektrosluch, který
snímá elektromagnetické záření a převádí je na
zvuk. Tento nástroj také prodává nebo zadarmo
poskytuje schéma pro jeho výrobu, případně
vede workshopy, kde si jej účastníci mohou
sami sestavit. Nyní je v oběhu jeho čtvrtá verze
– Elektrosluch Mini. Vede i workshopy terénního
nahrávání zvuku nebo práce se zvukovým
programovacím prostředím SuperCollider. Ke
svým dílům si navíc sám vymýšlí design.
Jonáš Gruska je jednou z výrazných osobností
současné scény a rozhodně mu nechybí
sebevědomí. I když to o sobě nerad slyší.
Katarína Gatialová
www.jonasgru.sk
www.lunar.audio
www.zvukolom.org
5. 12. | 23:30 | DS
Jonáš Gruska (SK): A set
audio performance | Animace animace
---------------------------------------------------------------
96
animace animace
Vessel & Pedro Maia
Portugalský filmař a vizuální umělec Pedro
Maia (1983) spolupracuje s řadou hudebníků
napříč rockovou a elektronickou scénou, řadí
se k mladší generaci tvůrců, která navazuje
na tradici expanded cinema a rozvíjí vědomě
estetické i technologické „dědictví“ klasických
filmových postupů během práce s 16mm nebo
8mm materiálem. Pedro Maia představí výběr
ze své tvorby během samostatné prezentace
a společně s britským hudebníkem Vesselem
(1989) vystoupí během jejich audiovizuální
události, která je tematicky spjata s Vesselovou
nahrávkou Punish, Honey (Tri Angle, 2014).
Slovenský hudebník Jonatán Pastirčák
vyzdvihuje Vesselovu hudbu pro její „delikátní
produkci a disharmonii. Každý zvuk má svůj
specifický prostor a charakter. Možná je
to právě to, co dodává jeho skladbám onu
nenapodobitelnou atmosféru. Člověk se cítí,
jako kdyby zabloudil na warehouse party,
kde hraje kapela robotických kostlivců na
vlastnoručně vyrobené nástroje z různých
plechů a drátů, které našli v opuštěné továrně“.
Vessel vydává na Tri Angle Record a Young
Echo.
MM Jakým způsobem jste pracoval na
vizuálech pro vystoupení s Vesselem? Probírali
jste dopředu nějaká témata, obsahy?
PM Celé to začalo, když jsem Vessela viděl hrát
v Berlíně. Bylo to ještě před tím, než Punish,
Honey vyšlo, ale už z něj hrál materiál. Ještě ten
večer jsem napsal jeho manažerovi, že bych
s ním chtěl něco dělat, a za pár měsíců jsme
se potkali osobně, když do Berlína přijel hrát na
Atonal Festival. Od té doby jsme v kontaktu
a vyměňujeme si nápady. Rychle jsme se
rozhodli, čemu se chceme vyhnout a že
by vizuál měl být temný a zlověstný, ale
mělo by být jasné, že to celé není kdovíjak
vážné. Naší myšlenkou bylo, podobně jako
u hudby samotné, prozkoumat zásadní
prvky sebepodceňování a sexu, ne ale sexu
v „sexy“ smyslu slova, spíše v tom, jak lidé
zažívají sexuální tužby divnými, nepříjemnými,
extrémními způsoby, jež jsou naprosto
subjektivní. Také jsem mluvil s Harrym
Wrightem, který dělal artwork desky
a taky Vesselův klip Red Sex, a celé se to nějak
propojilo. Naše spolupráce měla původně
spočívat jen v živém kinu (AV performance)
vytvořeném ze Super 8 materiálu, jejž jsem
natočil v Berlíně s přidanými záběry od Harryho,
které natočil do Red Sex. Po premiéře na
Unsound 2014 jsme se však rozhodli vytvořit
ještě video Drowned in Water and Light a vyrazit
s ním na tour.
MM Vaše tvorba je z velké části založena
na klasickém filmovém materiálu. Rozhodl
jste se takto spíše kvůli estetickým kvalitám
obrazu, nebo spíše kvůli samotným přístrojům
a projekčním procesům užívaným během
vystoupení či v instalacích?
PM Zabývám se kinematografií a od šestnácti
let jsem pracoval na filmovém festivalu
v Portugalsku, kde jsem se dostal do kontaktu
s širokou škálou filmů. Od té doby jsem strávil
hodiny a hodiny sledováním filmů
a diskutováním o nich. Naštěstí je tématem
97
animace animace
tohoto festivalu experimentální a avantgardní
filmová tvorba, takže jsem se o ně zajímal už
od začátku a pomalu jsem zjistil, že velcí filmaři
používají celuloidový film jako součást své
práce, a ne jen jako médium. Tím pádem byly
samotné filmové přístroje vždy zásadní (tím spíš
před digitální projekcí a kvalitními kamerami).
Již od té doby jsem byl fascinován tím
speciálním způsobem práce s celuloidovým
filmem a respektem k němu. Časem jsem se
začal víc a víc soustředit na práci s takzvaným
analogovým filmem, což začalo mít na
mou práci obrovský vliv. Soustředím se na
potenciální hlubší porozumění tomuto médiu.
MM Vizuálně spolupracujete s mnoha
hudebníky. Dá se o současných živých
audiovizuálních vystoupeních říci, že začala být
více o vztahu mezi filmem a soundtrackem a že
tato skutečnost mění klubovou scénu?
PM Přijde mi, že dnes se z vizuální složky
koncertů násilnou cestou stala určitá nutnost.
Termín „audiovizuální“ je nadužívaný a ve
většině případů není vizuál potřeba a dokáže
zničit celý koncert. Mluvím samozřejmě
z vlastní zkušenosti, ale nemám rád, když
videodoprovod není s hudbou nijak spřízněný,
když ke koncertu nic nepřidává. Zažil jsem
mnoho skvělých koncertů zkažených špatnou
projekcí. Co se mě týče, už teď mnoho nabídek
ke spolupráci odmítám, protože mám pocit, že
ty koncerty jsou samy o sobě dost silné, aby
fungovaly bez spolupráce se mnou, a že bych
k nim nic nepřidal. Nakonec mám pocit, že
používat vizuální tvorbu jako jakési pohyblivé
pozadí je hrozné. Ale to všechno patrně pramení
z mého zázemí, které má blíž ke kinematografii
než vizuálnímu umění, takže když s někým
spolupracuji, potřebuji být přesvědčen o tom,
že by moje dílo fungovalo i v kině bez
hudebníků. A v tom případě to pro mě znamená,
že když se obraz přidá k hudbě, bude to
opravdu silné a přispěje to k jejímu obohacení.
s Pedrem Maiou
5. 12. | 21:00 | DH
Vessel (GB) & Pedro Maia (PT)
--------------------------------------------------------------6. 12. | 15:00 | FS
Pedro Maia (PT): Imperfect Film
--------------------------------------------------------------Memory | 2007 | 7′
Arise (Zona) | 2009 | 10′
Plat in my Head | 2014 | 11′
Živé ukázky | celkem 10′
Shackleton & Nisennenmondai | 2015
Shxcxchcxsh | 2015
Max Loderbauer & Jacek Sienkiewicz | 2015
Craig Leon & Sinfonietta Cracovia | 2014
Jacaszek & Kwartludium | 2013
Dokumentace výstavy a ukázky
Wasteland | celkem 8′
Love and Light | Sandro Perri | 2011 | 4′
Drowned in Water Light | Vessel | 2014 | 5′
You and I | Gala Drop | 2014 | 4′
98
animace animace
Lars TCF Holdhus
Performance v Berlíně žijícího norského
umělce a hudebníka Larse TCF Holdhuse
(1986) bude kvadrofonní „kompozicí“ pro
barokní kapli. „Nepředvídatelně plynoucí
ambientní plochy se střetávají s abstraktními
rytmickými strukturami, aby tak dohromady
vytvořily impresivní sonické krajiny plné
překvapivých momentů a zvukových náhod,“
popisuje Holdhusovu tvorbu Jonatán Pastirčák.
Nahodilost v jeho pracích vychází z fascinace
enkrypcí a počítačovými algoritmy – název
každého tracku je řadou čísel a písmen,
podobně jako název samotného vystoupení
a prezentace, která je připravena pro PAF.
Dílo Aedrhlsomrs Othryutupt Lauecehrofn
je zbytečné dělit mezi vizuální a hudební
projekty, protože jsou velmi úzce propojeny,
zpracovávají podobné motivy a rozdíl spočívá
jen v médiu prezentace, podobně jako u
anagramu jména.
MM Mluvili jsme o hybridní formě prezentace
vaší hudby a umění. Přijde vám, že se už nehodí
do klubového prostředí?
LH Už nejsem součástí klubové scény. Mé
umění se pohybuje mezi instalacemi a hudbou
a vlastně nic z toho nemá cokoli společného
s kluby. I když v mé hudbě jsou občas prvky
klubové muziky, mají tam své místo z jiných
důvodů. V současnosti do klubů skoro vůbec
nechodím, protože se chci soustředit na svou
práci.
MM Ke svým živým vystoupením připravujete
vizuální stránku. Můžete ji nějak přiblížit?
LH V podstatě se jedná o určitou smyčku
odkazů, která se vztahuje ke konkrétním
prvkům mé tvorby jako celku. Byl jsem skeptický
ohledně spojování své hudby s videem, ale
poslední dobou jsem si čím dál jistější, že to
jde. Mám pocit, že to může celou mou tvorbu
posunout do jiných kontextů, a to mi přijde
jako dobrá cesta. Postihuji tam jednak své
osobní momenty a jednak dokumentaci, kterou
jsem natočil. Většinu materiálu jsem natočil
ve spolupráci s Matthijsem Diederiksem
a Lukasem Bohnenstengelem. Zajímá mě
posun od vjingu směrem k živému doprovázení
mého vlastního filmu.
MM Vaše práce je založena na práci s kryptogramy. Používáte je i jako názvy skladeb
a uměleckých děl. Existuje možnost najít klíč
k „přečtení“ vašich prací skrze jejich názvy, nebo
se jedná o uzavřený systém?
LH Zatím je to uzavřený systém. Vytvářím tím
způsobem soukromý prostor, který žije na
veřejnosti svým životem. Existuje možnost, jak
zjistit, co to celé znamená, ale jednoduché to
není. Jedná se o systém, který si udržuju sám
pro sebe, ale zároveň je veřejný. Odhalování
kousků sebe on-line otevírá možnosti
k zpětnému čtení mé práce.
s Larsem TCF Holdhusem
99
animace animace
3. 12. | 23:00 | KBT
Lars TCF Holdhus (NO): 40 FC 4A 83 F9 BD
A8 30 3F F2 33 C3 0B 5E 34 50 04 9C D9 4C
93 59 BE 6D 2E 36 D6 B3 9A D7 34 39
performance | Animace animace
---------------------------------------------------------------
100
animace animace
Stanislav Abrahám
Umělec a hudebník Stanislav Abrahám (1977)
představí v rámci živého vystoupení svou
poslední desku Shapescapes, která vznikla
jako kombinace syntetických zvuků a terénních
nahrávek. Druhou část vystoupení tvoří
audiovizuální projekt Spectral Scenery, který je
založen na autorem programovaném systému
oscilujících smyček zvuku ve spojení s obrazem.
MM Dlouhodobě se zabýváš vazbou mezi
obrazem a zvukem, ať už v rámci spolupráce
v divadlech, ve filmu, v rámci rozličných audiovizuálních projektů, nebo během své vlastní autorské tvorby. Na PAFu představíš dva na sebe navazující programy, přičemž jeden z nich má i obrazovou složku. Kdy se rozhoduješ pro tento synestetický moment propojení obou těchto forem?
SA Projekt Spectral Scenery, ve kterém
používám obrazovou složku, je založený
na improvizovaném vytváření imaginární zvukové
krajiny pomocí softwarového looperu, který jsem
si pro tento účel postavil. Samotný zvukový
výstup je hodně minimalistický a abstraktní
a v takovém případě mi přišlo dobré obohatit jej
o vizuální vrstvu. Ta je ovšem také minimalistická
a záměrně jednotvárná, aby nedocházelo
k vícevrstevnatému ilustrování zvukové složky.
V podstatě je jenom pomůckou ke vnímání
základní dějové linky setu, v podobě pomyslného
horizontálního pohybu scenérií zvukové krajiny.
Nenabízí tedy žádnou spletitou významovou
nadstavbu. Její rolí je spíše potvrdit posluchači to,
že minimalistický charakter zvukového výstupu
je záměrný.
I při práci v pouhém stereo formátu vždy usiluji
o vytvoření imaginárního světa mezi levou a
pravou reprobednou. Svět, který má svoji šířku,
hloubku a vrstevnice. Propojení s obrazovou
složkou u méně minimalistických zvukových
výstupů pak považuji za oslabování
imaginativního potenciálu tohoto světa. Někdy
mám pocit, že obraz je příliš autoritativní médium.
Posluchači nabízí až příliš moc, mým přáním je
umožnit posluchači vstoupit spíše do prostoru
vlastních představ, než ho vést do bludiště
dalších vrstev nějakých autorských interpretací.
MM Tvá poslední deska Shapescapes vychází
i z terénních nahrávek. Je jejich výběr čistě
náhodný?
SA Terénní nahrávky do svých zvukových
kompozic vybírám na základě kritérií
posuzovaných i u klasického hudebního
(rytmicko-tonálního) materiálu. Neposlouchám
tyto nahrávky jako záznam/otisk nějakého
původního prostředí nebo situace, nepracuji
primárně s jejich původní vazbou na okamžik
jejich pořízení a není mým cílem původní
emoční nebo významovou obraznost nahrávky
zprostředkovávat. Zajímá mne spektrální
složení a z největší části dynamika a pohyb
uvnitř nahrávky, protože posledně jmenované
jsou kvality, se kterými se u syntetických zvuků
pracuje obtížněji, nebo to u nich dokonce není
žádoucí. Takže výběr nahrávek není náhodný,
ale vedou mě k němu čistě estetické nároky
konkrétní kompozice.
se Stanislavem Abrahámem
101
animace animace
5. 12. | 22:30 | DS
Stanislav Abrahám:
Shapescapes & Spectral Scenery
---------------------------------------------------------------
102
animace animace
Lotic & Michal Pustějovský
Michal Pustějovský (1984) pracuje dlouhodobě
s „generovaným“ obrazem a světlem jako
se základními výrazovými prostředky. Jeho
objekty jsou vzdáleny hraničním formám
užitného „světelného“ designu. V kinetických
a světelných instalacích rozkrývá „tradiční“
vztahy pohybu, světla, hmoty a prostoru.
V téměř modernistické linii lze nacházet
v Pustějovského tvorbě tendence k dematerializaci prostoru prezentace. Pracuje s vlastními
projektory nebo jejich modifikacemi, přičemž
sama projekce a její zdroj se stávají výchozím
momentem pro jeho současnou tvorbu. Sám
Pustějovský k tomu dodává: „Projekční technika,
nebo vlastně zobrazovací technika mě stále
fascinuje. Momentálně mě skutečně zajímá
samotný projektor. Kde jsou jeho hranice, kde
začíná obraz a kde končí.“
Před večerním koncertem s americkým
hudebníkem J‘Kerianem Morganem (1989),
vystupujícím pod jménem Lotic, proběhne
prezentace světelné prostorové situace,
kterou v Divadle hudby Pustějovský nastaví.
Jonatán Pastirčák popisuje Loticovu hudbu
jako „zvukové struktury, které se rozprostírají
někde na pomezí chaosu a harmonie. Hlavním
jmenovatelem se stává kontrast mezi těmito
dvěma stavy. Jeho hudba je plná napětí a
křehkých emocí. Bez nadsázky lze říct, že Lotic
je jedním z nejvýraznějších talentů současné
elektronické klubové scény“.
V Olomouci Lotic představí mj. aktuální
nahrávku Agitations (Janus Berlin, 2015)
a jeho spolupráce s Michalem Pustějovským
vzniká přímo pro daný prostor. Snaha izolovat
koncerty z klubového prostředí a osamostatnit
rovněž jejich vyznění je součástí dramaturgické
koncepce PAFu.
Martin Mazanec
4. 12. | 16:30 | DH
Michal Pustějovský: Generovaný obraz
--------------------------------------------------------------4. 12. | 21:00 | DH
Lotic (US) & Michal Pustějovský (CZ)
---------------------------------------------------------------
103
animace animace
PLAIN
Nový audiovizuální projekt PLAIN představí
jeho tvůrci – hudebník Jonatán Pastirčák (1993)
(Pjoni, Isama Zing) a vizuální umělec Ján
Šicko (1977) (DevKid). V rámci vývoje a příprav
projektu, který je založen na decentralizaci
diváckého vnímání zvuku a obrazu,
spolupracovali oba autoři letos na podzim i na
realizaci site-specific AV performance Light
Curtain pro norský festival Screen City. Namísto
instalačního řešení, které je typické pro PLAIN,
kdy systém světel a kvadro ozvučení vyplňuje
funkčně celý prostor prezentace, šlo v případě
Light Curtain o modelovou situaci promítaného
obrazu na „preparované plátno“ rozdělené do
rastru dvaceti vertikálních pruhů, přičemž zvuk
vznikl ze samplovaných a živě ovládaných
varhan pomocí midi kontroleru. PLAIN je podle
svých tvůrců elektro-akustickou prostorovou
krajinou vytvářenou v reálném čase. Diváci se
stávají součástí výjevu, který mohou aktivně
vnímat z různých úhlů pohledu. Prožitek je tedy
individuální pro každého z nich. Obraz je tvořen
minimalistickými a abstraktními prvky. Důraz
je kladen na práci se světly v prostoru
a experimentování s periferním vnímáním.
Zvuková kompozice sestává z fragmentů,
netradičního akustického materiálu a samplingu,
který v kontrastu se syrovými digitálními zvuky
tvoří ambientní nebo rytmické sekvence. Obraz
a zvuk, základní „kameny“ vzniklé krajiny,
zaujímají v čase různé vzájemné postavení
– od harmonického prolínaní až po vytváření
protichůdných polarit.
Martin Mazanec
PLAIN vznikl ve spolupráci projektů Festivaly živého kina,
PAF Olomouc a Melo Ethos Bratislava. Poprvé uveden jako
Light Courtain (Pjoni, Ján Šicko, Niels Henrik Asheim) pro
festival Screen City, Stavanger, 2015.
5. 12. | 16:00 | FS
PLAIN
prezentace – Ján Šicko & Jonatán Pastirčák
Animace animace
--------------------------------------------------------------6. 12. | 20:00 | DS
PLAIN
---------------------------------------------------------------
105
aport animace
aport animace
Šedivé tóny rozpitých akvarelových mraků,
od větru měňavé tahy holých stromů, tuší
vyvedená silueta psa a lidské postavy napřažené
k hodu. Pes se za hozeným kusem dřeva
rozběhne rychlostí čtyřiadvaceti okének za vteřinu,
a v tom pohybu je jazykem animace vydán povel:
„Aport!“
Aport je animace tradičního střihu,
přinejmenším v porovnání s mnohdy neotřelými
způsoby, jakými ji chápou jiné festivalové sekce
PAFu. Aport je však také animovaný film jako
forma živé kultury, animovaný film v aktuální
podobě jak v českém kontextu, tak za hranicemi.
Jako takový je i úběžníkem uměleckého provozu,
který čítá festivaly, studium animátorského umění
na univerzitách a nezávislé produkční společnosti
coby alternativní způsob financování.
V neposlední řadě je Aport průnikem tvorby
a hry. V dětském věku představují obě tyto sféry
106
aport animace
jednu a tutéž kategorii činností a mnohým splývají
i v dospělosti. Těm nejšťastnějším pak zůstávají
kreativní proces a hra spojenými nádobami po
celý život. Smysl umění pak pro ně tkví sám v sobě
– je jím potěšení, ovšem potěšení sdílené, které
skrze plátno zakouší i divák.
PAF dlouhodobě spolupracuje s festivaly
animace v zemích Visegrádské čtyřky. Proto
bývá do programu těchto spřízněných událostí
pravidelně zařazováno pásmo videí z posledního
ročníku sekce Jiné vize. Proto i pořadatelé
slovenských, polských a maďarských festivalů
(hlavně Fest Anča, StopTrik, Anilogue) do
Olomouce recipročně přivážejí či alespoň posílají
kolekce s ukázkami vlastního programu.
Letos tak bude k vidění pětice krátkých filmů
s názvem SK Young and Fresh, které vznikly
převážně za účasti produkční společnosti BFILM.
Mezi autory vybraných filmů je Martin Smatana,
Joanna Kożuch nebo Daniela Krajčová. Jistým
českým protějškem BFILMu je společnost
nutprodukce, s jejíž podporou dokončují Filip
Pošivač a Barbora Valecká loutkový snímek
Až po uši v mechu.
Řada mladých tvůrců se na PAF vrací (Aport
je ostatně povelem k návratu), díky čemuž lze
sledovat průběh jejich uměleckých drah. Jedním
z takových hostů je Peter Budinský, který
představí svůj připravovaný celovečerní film
Srdce veže. Visegrádské ozvěny doplní také
jedno ze dvou pásem, která dramaturgicky
připravila Eliška Děcká a v nichž budou
konfrontovány krátké filmy studentů českých,
maďarských a finských škol.
Jiné pásmo studentských filmů, které vznikly
na FAMU, UMPRUM a UTB, uspořádala
do souboru Animáčky 2 producentka Petra
Ptáčková. Aport bude pro tuto kolekci dějištěm
jeho premiéry.
Aport je zároveň prostorem vyhrazeným novým
či nedávným celovečerním filmům. Takovým, které
už byly uvedeny do domácí distribuce a jež jsou
pro své výrazné kvality hodné připomenutí, ale
stejně tak i festivalovým hitům a filmům, pro něž je
uvedení na PAFu premiérou. Letos tak budou
k vidění snímky Píseň moře, Chlapec a svět
nebo středoevropskému publiku dosud neznámý
Cafard.
Aport je animace ruční i digitální, ale není
privilegiem filmového média – vnést umělecký
rozměr dovede třeba i do počítačové hry.
V letošním roce to potvrdí hned tři prezentace
vznikajících či dokončených her: Dark Train,
Rememoried a Other Inside.
Jinou polohu fenoménu hry ukáže Matyáš Trnka
ve své prezentaci interaktivní výstavy Trnkova
Zahrada 2, která stejně jako pětidílný seriál
Břetislava Pojara vychází ze slavné dětské knihy
Jiřího Trnky. Nabízí se proto možnost porovnat dva
různé přístupy, dvě adaptace téže látky.
Pojarova Zahrada je nostalgickým návratem
ke zlatému fondu české animace. I dokument
Tomáše Hodana Filmový dobrodruh Karel Zeman
je takovým návratem, jen s odlišným chuťovým
valérem nostalgie.
Naopak záležitostí současnou a aktuální je
#mm net art, první česká ucelená antologie
věnovaná internetovému umění, již editorsky
zaštítila a na níž se autorsky podílela Marie
Meixnerová a která je čerstvým publikačním
počinem Edice PAF.
Jiří Neděla
Vladimír Kudělka, Rememoried, 2015
Matyáš Trnka, Trnkova Zahrada 2, 2015
Jan Butheel, Cafard, 2015
Tomm Moore, Píseň moře, 2014
Flóra Anna Buda, Anna Gyulai, Zoltán Koska, Enikö Szász,
Barbara Takács, Anna Tímár, Social Animals, 2014
Tomáš Hodan, Filmový dobrodruh Karel Zeman, 2015
Blue Daisy
Marie Meixnerová (ed.)
#mm net art – internetové umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace, 2014,
foto: Dominik Gajarský
115
aport animace
Edice PAF: #kg #mm net art
V listopadu uvedl PAF v rámci své ediční řady
Edice PAF do distribuce první českou ucelenou
antologii věnovanou internetovému umění
(net artu). To je dnes vnímáno jako významná
a odborně ohledávaná oblast současného
výtvarného umění. V průběhu své více než pětadvacetileté historie se však značně proměnilo,
stejně jako prošly vývojem způsoby teoretického, kritického i autorského uvažování o něm.
Publikace #mm net art – internetové umění ve
virtuálním a fyzickém prostoru prezentace může
sloužit jako prvotní seznámení s touto specifickou oblastí uměleckého světa 20. a 21. století,
výběr textů je však určen i poučeným čtenářům,
kterým nabídne dosud jinde nepublikované
informace a specifickou perspektivu pohledu
na fenomén net artu. Do souvislostí jsou zde
kladeny dobové texty, manifesty i teoretické či
historické články, v nichž je net art sledován od
svých technologických i ideových počátků až
do současného okamžiku synkretického spojení
virtuálního a fyzického světa a vkročení tzv.
postinternetového umění do galerijního prostoru.
Antologie je rozčleněna do pěti tematických
okruhů, které jsou odvozeny od významných
momentů v genealogii internetového umění:
Web 1.0 (Katarína Rusnáková, Dieter Daniels,
Marie Meixnerová); Net.art (net-tečka-art)
(Domenico Quaranta, Natalie Bookchin, Alexej
Šulgin); Web 2.0 (Domenico Quaranta, Piotr
Czerski, Brad Troemel, Artie Vierkant, Ben Vickers, Marie Meixnerová) a Postinternet (Jennifer
Chan, Gene McHugh). Pátá kapitola nazvaná
jednoduše Archivace je věnována archivaci
a prezervaci internetového umění (Dieter
Daniels, Gunther Reisinger, Matěj Strnad).
Autorem doslovu je český teoretik postinternetu
a kurátor Lumír Nykl.
Publikaci editorsky zaštítila a autorsky se
na ní podílela kurátorka a teoretička Marie
Meixnerová, která se fenoménu internetového umění systematicky věnuje od roku 2011.
Na PAFu knihu formou kritické performativní
recenze představí kurátorka, grafická designérka, příležitostná kodérka a vedoucí oddělení
digitalizace a nových médií Národního muzea
Katarína Gatialová.
Marie Meixnerová
4. 12. | 16:30 | SS
Edice PAF: #kg #mm net art
prezentace – Katarína Gatialová
Aport animace
--------------------------------------------------------------MEIXNEROVÁ, Marie (ed.). #mm net art – internetové
umění ve virtuálním a fyzickém prostoru prezentace.
116
aport animace
Alexander Campaz: PAF Fashion
Alexander Campaz je módní návrhář, který
žije a tvoří v Brooklynu. Od roku 2012 úzce
spolupracuje s Přehlídkou animovaného filmu
na módní řadě festivalu PAF Fashion, pro kterou
navrhl designová trička (2012) nebo šály (2014)
vycházející vždy z vizuálu aktuálního ročníku
PAF.
Módnímu návrhářství se Campaz začal
věnovat již v útlém dětství, profesionálně potom
po studiích na newyorské umělecké škole
Cooper Union. Typickým rysem jeho tvorby je
užití recyklovaných a organických materiálů,
kombinace barevných klínů a fragmentů látek
nebo celoplošný potisk. Kontinuálně rozvíjí především vlastní řadu designových triček, mikin
a pelerín. V posledním větším projektu, kolekci
My Bro, představil dvaatřicet sportovních dresů
inspirovaných Mistrovstvím světa ve fotbale,
navržených pro nejmenší plemena psů.
Letos Campaz ve spolupráci s Přehlídkou
animovaného filmu připravil nový, zcela unikátní
umělecký projekt – exkluzivní limitovanou kolekci designových triček Infinity + 1, která vychází
z filozofického konceptu Hilbertova paradoxu
hotelového pokoje. Na PAFu bude kolekce představena také formou stejnojmenné výstavy.
Poprvé se Campaz na PAFu představil v roce
2012, kdy se soustředil především na historii
a genealogii své tvorby. Tentokrát bude jeho
prezentace zaměřena na nejaktuálnější projekty,
v rámci sobotního workshopu pak objasní své
tvůrčí postupy a vysvětlí, jakým způsobem
upravit design látek pro vznik jedinečných triček
nebo mikin à la Alexander Campaz. Ačkoli ne-
bude možné na místě trička přímo šít, účastníci
se naučí, jak si nachystat vše potřebné pro vznik
designového trička.
Marie Meixnerová
www.alexandercampaz.com
3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K
Procházka vernisážemi | PAF Art
--------------------------------------------------------------5. 12. | 11:00 | AGD
Alexander Campaz (CO/US): PAF Fashion
workshop | Aport animace
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. 2015 | K
Alexander Campaz (CO/US): Infinity + 1
instalace | PAF Art
---------------------------------------------------------------
117
aport animace
Animáčky 2
Po loňském představení Animáčků 2014 je tu
druhé pásmo pro malé diváky, které tentokrát
nabízí vedle filmů vzniklých v ateliéru animované
tvorby zlínské UTB také snímky z FAMU
a jeden příspěvek z UMPRUM. Letošní výběr
opět představí filmy rozmanité použitými
animačními technikami (mj. počítačová a ruční
animace, animace objektů) i samotnými příběhy.
Pásmo určené (nejen) školákům spojuje humor,
dojde však i na závažnější témata. Jak si
povede Cizinec v zemi, kde mu nikdo nerozumí
a kde nikomu nerozumí on? A co když trojice
dětí najde kost tajemného zvířete a každé
z nich si začne představovat Nový druh? Další
z filmů nám ukáže, jak se liší vzpomínky
a události zaznamenané v Kronice. Dojde i na
reflexi moderního světa, který se smrsknul na
mobilní 4 palce. Žánrově pestrý výběr zahrnuje
také grotesku o nepovedeném bankovním
Přepadení nebo návrat do světa mýtů
a pověstí, ať už ze Šluknovska, nebo starodávné
Mezopotámie. Ale nemusíme chodit daleko
– i zdánlivě obyčejné místo, jako je babiččina
kuchyně, se může proměnit v neobyčejně rušný
svět, ve kterém není nouze o akční scény.
Veronika Zýková
6. 12. | 9:30 | FS
Animáčky 2
projekcem, úvod – Petra Ptáčková, Orlin Stanchev
Aport animace
--------------------------------------------------------------Kuchyňské pohádky
r. Vojtěch Domlátil | UMPRUM | CZ | 2013 | 7′25″
--------------------------------------------------------------Jak Pumpot s čertem zatočil
r. František Dečman | FMK UTB | CZ | 2015 | 10′05″
--------------------------------------------------------------Přepadení
r. Jan Saska | FAMU | CZ | 2012 | 1′30″
--------------------------------------------------------------Cizinec
r. Martin Máj | FAMU | CZ | 2013 | 7′
--------------------------------------------------------------Nový druh
r. Kateřina Karhánková | FAMU | CZ | 2013 | 7′
--------------------------------------------------------------Naturals
r. Viktor Svoboda | FMK UTB | CZ | 2015 | 1′39″
--------------------------------------------------------------Kronika
r. Vojtěch Dočekal | FMK UTB | CZ | 2015 | 7′21″
--------------------------------------------------------------4 palce
r. Jiří Machů | FMK UTB | CZ | 2015 | 4′17″
--------------------------------------------------------------Ecodenge
r. Denizcan Yuzgul | CZ | 2012 | 2′50″
--------------------------------------------------------------Jak vzniklo pivo
r. Eliška Chytková | FMK UTB | CZ | 2015 | 2′45″
--------------------------------------------------------------Chaa
r. Filip Diviak | FAMU | CZ | 2015 | 3′34″
---------------------------------------------------------------
118
aport animace
AniPromítačka
Dvě pásma AniPromítačky – Turku Arts
Academy a MOME Budapešť – představí to
nejnovější z domácí studentské animované
tvorby v kontextu animace studentů ve světě.
Vloni jsme se v našem výběru zaměřili na
Kanadu a Japonsko – dva programové bloky
jsme namixovali z české studentské animace
a krátkých animovaných filmů univerzit Concordia v Montréalu a Tokyo University of the Arts.
Letos padla kurátorská volba AniPromítačky
na maďarskou MOME Budapešť a finskou
Turku Arts Academy.
Obě tyto animační školy posbíraly v posledních letech mnoho festivalových cen nejen ve
studentských kategoriích a patří k jedněm
z nejprogresivnějších univerzit, na kterých lze
dnes v Evropě autorskou animaci studovat.
Velmi si zakládají právě na podpoře a rozvoji
silného individuálního autorství svých budoucích animátorů, a snad i proto jsou animované
filmy vycházející z jejich řad natolik různorodé
a osobité.
Pokud se i přesto pokusíme najít nějaké opakující se narativní vzorce či vizuální styly, pak
lze snad zjednodušeně říci, že animované filmy
MOME jsou často záměrně velmi provokativní
a rády pracují s výraznými pastelovými barvami,
zatímco finští studenti upadají ve svých dílech
více do melancholie a temnějších zákoutí lidské
duše, kterou často vizualizují pomocí netradičních loutek.
Filmy našich zahraničních hostů budou
i letos pečlivě namíchány s animacemi
studentů FAMU, UMPRUM a UTB. To vše pod
kurátorským vedením neziskové organizace
AniPromítačka (AniScreen), která svou činností
usiluje o propagaci nezávislé autorské animované tvorby se zvláštním zaměřením právě na
studenty a mladé začínající animátory.
Eliška Děcká
3. 12. | 22:00 | DS
AniPromítačka: Turku Arts Academy
projekce, úvod – Eliška Děcká | Aport animace
--------------------------------------------------------------Turisti / Turistit
r. Olli Laamanen | TAA | FI | 2009 | 4′07″
--------------------------------------------------------------Hopscotch
r. Pavel Soukup | UMPRUM | CZ | 2015 | 0′23″
--------------------------------------------------------------Stage Fright
r. Elina Minn | TAA | FI | 2008 | 1′53″
--------------------------------------------------------------Light
r. Pavel Soukup | UMPRUM | CZ | 2015 | 0′33″
--------------------------------------------------------------Espresso Doppio
r. Mika Koskinen | TAA | FI | 2015 | 3′54″
--------------------------------------------------------------Orfea
r. Michaela Hoffová | FAMU | CZ | 2015 | 11′27″
--------------------------------------------------------------Trikový soubor
r. Ester Nemjóová | UMPRUM | CZ | 2015 | 2′00″
--------------------------------------------------------------Král k ničemu / Paska kuningas
r. Jenni Rahkonen, Heta Bilaletdin
TAA | FI | 2009 | 8′00″
--------------------------------------------------------------Co medvědi rádi
r. Veronika Zacharová | UTB | CZ | 2015 | 2′23″
---------------------------------------------------------------
119
aport animace
Benigni
r. Elli Vuorinen, Jasmiini Ottelin, Pinja Partanen | TAA
FI | 2009 | 7′49″
--------------------------------------------------------------Pupínek
r. SangEun Won | FAMU | CZ | 2015 | 8′37″
---------------------------------------------------------------
Stůl je prostřen / Pöytä on katettu
r. Sini Pietiläinen, Anni Oja, Markus Tervola, Taru Riskilä
TAA | FI | 2013 | 4′26″
Frustrace / Frusztráció
r. Milán Kopasz | MOME | HU | 2014 | 3′23″
--------------------------------------------------------------Sobota odpoledne
r. Šimon Mészáros | FAMU | CZ | 2015 | 9′20″
--------------------------------------------------------------Karawane
r. Dániel Pucz | MOME | HU | 2015 | 3′30″
---------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------
Jak vzniklo pivo
r. Eliška Chytková | UTB | CZ | 2015 | 2′46″
---------------------------------------------------------------
Pohádka / Mese
r. Attila Bertóti | MOME | HU | 2014 | 7′35″
---------------------------------------------------------------
Červenka / A vörösbegy
r. Carlos Rufas | MOME | HU | 2014 | 6′43″
---------------------------------------------------------------
Krkavčí matka
r. Noemi Valentíny | UTB | CZ | 2015 | 7′58″
---------------------------------------------------------------
Mořská panna v konzervě / Sellökonzerv
r. Eva Darabos | MOME | HU | 2014 | 0′48″
Marmeláda
r. Jana Černohorská | UTB | CZ | 2015 | 4′49″
Knír / Viikset
r. Anni Oja | TAA | FI | 2015 | 3′36″
Magický trik
r. Anna Tomanová | UMPRUM | CZ | 2015 | 1′24″
Žádný čas na oddech / Viis varpaista
r. Kari Pieska | TAA | FI | 2013 | 7′57″
5. 12. | 19:30 | KBT
AniPromítačka: MOME Budapešť
projekce, úvod – Eliška Děcká | Aport animace
--------------------------------------------------------------Čím víc vím
r. Marek Náprstek | FAMU | CZ | 2015 | 7′43″
--------------------------------------------------------------Social Animals
r. Flóra Anna Buda, Anna Gyulai, Zoltán Koska,
Enikö Szász, Barbara Takács, Anna Tímár
MOME | HU | 2014 | 4′30″
--------------------------------------------------------------Outdated
r. Martin Máj | FAMU | CZ | 2015 | 9′45″
--------------------------------------------------------------Máme problém
r. Rozálie Kirschová | UMPRUM | CZ | 2015 | 2′29″
---------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Když si hraju
r. Linda Retterová | UMPRUM | CZ | 2015 | 1′20″
--------------------------------------------------------------Srdce / Otthon
r. Bálint Gelley | MOME | HU | 2012 | 5′50″
--------------------------------------------------------------Želivka
r. Klára Břicháčková | FAMU | CZ | 2015 | 7′23″
---------------------------------------------------------------
120
aport animace
Až po uši v mechu
Srdce veže
Filip Pošivač a Barbora Valecká se ve své
tvůrčí práci věnují zejména ilustraci a animaci.
Oba mají jemný a hravý styl a libují si v přírodní
poetice a kouzlu lesa . Vedle talentu je pojí ale i
cenné profesní zkušenosti, podíleli se mimo jiné
na filmu Jana Baleje Malá z rybárny (2015).
Až po uši v mechu je jejich prvním společným
autorským projektem. Dvacetiminutový film,
produkčně zajištěný společností nutprodukce
(namátkou Pandy, Gottland, Anatomie Pavouka,
Hořící keř), pro svoji výrobu získal prostředky
aktivní cestou kombinace crowdfundingu,
pitching fóra a grantů a nyní je ve fázi před
dokončením. Detailně vyšperkovaná prostředí,
čistá výtvarná a animátorská práce s loutkami,
počítačová postprodukce a hlavně imaginace
– to jsou opory půvabného příběhu o Josefce
a Bertíkovi, dvou dětech žijících v lese, kde se
starají o rostoucí houby. Tvůrci filmu nabídnou
ukázky i celé scény, shrnou zajímavosti z práce
a zasadí ho do kontextu. Rovněž odhalí koncept
dalšího připravovaného loutkového snímku –
tentokrát celovečerního.
Slovenský výtvarník a animátor Peter Budinský
má za sebou tři krátké autorské snímky –
Alfonzova mucha, Bird of Prey (oba 2009)
a tWINs (2011). Svůj styl, který propůjčil i filmům
jiných mladých, nejen slovenských autorů,
založil na expresivitě a černém humoru. Jeho
další snímek, připravovaný celovečerní film pro
děti s názvem Srdce veže, však nabídne zcela
jinou poetiku a komplexně propracovaný fikční
svět.
Animace filmu Srdce veže vznikají na
půdorysu pohádkového syžetu. Devítiletý
chlapec Riki získá drahokam, o němž věří,
že je to srdce jeho maminky, která bez něj
upadá do letargie. Potkává však dívku Emu,
která jej zavede do paralelní, fantastické
země jménem Goluta, v níž je drahokamu
rovněž zapotřebí, neboť nic jiného ji nedokáže
ochránit před zlým uzurpátorem a postupným
zamrzáním. Riki, který zjistí, že zkázonosný
mráz se z Goluty šíří i do jeho domovského
světa, se rozhodne podniknout nebezpečnou
výpravu.
V prezentaci poodhalí autor filmu podrobnější
zákruty příběhu, představí scenérie Goluty
a její obyvatele, ukáže rozpracované pasáže
a pohovoří o produkčních strategiích
souvisejících s finančně náročnou tvorbou
tohoto projektu.
Jiří Neděla
Jiří Neděla
5. 12. | 17:00 | DS
Až po uši v mechu
prezentace – Eva Kameníková, Filip Pošivač
Aport animace
---------------------------------------------------------------
4. 12. | 11:00 | SS
Srdce veže
prezentace – Peter Budinský | Aport animace
121
aport animace
SK Young and Fresh
Slovenská produkční společnost BFILM v čele
s Peterem Badačem připravila pro Přehlídku
animovaného filmu výběr pěti krátkometrážních
děl. Tato pětice nemůže být sice vyčerpávajícím
průřezem současné slovenské animace, nicméně o ní podává jistou zprávu – povýtce dobrou
a zajímavou. Mimo jiné díky silnému zastoupení
ženského autorsko-animátorského elementu
a vzájemné spolupráci mezi umělci.
Film Fongopolis (2013) Joanny Kożuch nás
seznamuje s houslovým virtuosem, který se na
přelidněném vlakovém nádraží snaží najít nástupiště, z nějž má odjet na místo, kde odehraje svůj
vysněný koncert. Může jít o satirické zpodobení
neschopnosti géniů orientovat se v reálném
světě, ale také o kafkovskou noční můru, při které
člověk ztracený v labyrintu svádí zoufalý boj
s časem.
Viera Čakányová vytvořila snímek Letiaci kôň
(2014) na motivy jedné z kapitol knihy Mariusze
Szczygieła Gottland, pojednávající o pohnutém
osudu spisovatele brakové literatury Eduarda
Kirchbergera, jenž se dal do služeb StB. Ve filmu
se střídají vzpomínky jeho dcer, záznamy ze
spisů tajné bezpečnosti a příběh hrdiny jedné
z povídek.
Rosso Papavero (2014), studentský film
Martina Smatany, je snová loutková miniatura
o chlapci, který se stane svědkem nočního
vystoupení Cirkusu červeného máku uprostřed
louky. Michaela Čopíková a Veronika Obertová,
tvořící pod značkou Ové Pictures, si jako námět
pro svůj snímek Nina (2014) zvolily (nejen)
dětské fobie a cestu k jejich překonání.
Pětici filmů uzavírá film Daniely Krajčové
Stabilita (2015), vytvořený neobvyklou technikou
křídové animace. Pomocí vizuálních metafor zde
autorka vypráví příběh mladé ženy snažící se
najít vnitřní svobodu a rovnováhu.
Jiří Neděla
4. 12. | 13:30 | KBT
SK Young and Fresh
projekce, úvod – Daniela Krajčová,
Martin Smatana, Joanna Kożuch
Aport animace
--------------------------------------------------------------Fongopolis
r. Joanna Kożuch | SK | 2013 | 13′
--------------------------------------------------------------Letící kůň / Letiaci kôň
r. Viera Čakányová | SK | 2014 | 30′
--------------------------------------------------------------Rosso Papavero
r. Martin Smatana | SK | 2014 | 6′
--------------------------------------------------------------Nina
r. Michaela Čopíková, Veronika Obertová | SK
2014 | 17′
--------------------------------------------------------------Stabilita
r. Daniela Krajčová | SK | 2015 | 17′
---------------------------------------------------------------
122
aport animace
Zahrada
V topografii prostoru uměleckých děl
představuje zahrada místo, které sice náleží do
okruhu známého, bezpečného a ochraňujícího
teritoria domu, zároveň je z něj však vyčleněno
životem, který se zdaleka neřídí pouze vůlí
lidí. Vyprchá-li život z domu, jenž přišel o své
obyvatele, o to více se probudí a probují ve
všech koutech zahrady. Z přehledného terénu
se stanou houštiny s neznámými zákoutími
a původně uspořádaný prostor získá hloubku
a nádech tajemna.
Zahrada je jediné literární dílo Jiřího Trnky,
jeho rukou k této knize vznikly také ilustrace.
Do podoby série krátkých animovaných filmů je
převedl Břetislav Pojar. Ten se s Trnkou setkal
v roce 1945 při práci v nově vzniklém studiu
Bratři v triku a o dva roky později jej následoval
do Studia loutkového filmu, kde se postupně
stal Trnkovým dvorním animátorem. Zároveň
si ale od počátku padesátých let budoval silný
režijní rukopis. V roce 1974, kdy vzniká první
díl Zahrady s názvem Milovník zvířat, měl už za
sebou nezapomenutelný cyklus Pojďte pane,
budeme si hrát, nemluvě o raném mistrovském
díle O skleničku víc. Ducha Trnkových ilustrací
prostřednictvím svého vlastního výrazu vnesl do
Zahrady výtvarník Miroslav Štěpánek, který stál
po Pojarově boku již od roku 1960, kdy spolu
vyrobili krátké filmy Kočičí slovo a Malování pro
kočku.
Po Milovníku zvířat, který byl vytvořen pomocí
ploškové animace, vznikly do roku 1977 ještě
díly O té velké mlze, Jak ulovit tygra, Velryba
– Abyrlev a O myších ve staniolu. V nich už se
uplatnila také animace prostorových i poloplastických loutek a místy i animace kreslená. A tak,
rovněž díky animátorům Borisi Masníkovi a Janu
Klosovi, získal český animovaný film v Zahradě
dodnes živé a magické dílo.
Jiří Neděla
5. 12. | 9:30 | FS
Zahrada
projekce | Aport animace
---------------------------------------------------------------
Milovník zvířat
r. Břetislav Pojar | v. Miroslav Štěpánek | CS | 1974 | 15′
--------------------------------------------------------------O té velké mlze
--------------------------------------------------------------Jak ulovit tygra
--------------------------------------------------------------Velryba – Abyrlev
--------------------------------------------------------------O myších ve staniolu
--------------------------------------------------------------5. 12. | 11:00 | DS
Trnkova Zahrada 2
prezentace – Matyáš Trnka | Aport animace
---------------------------------------------------------------
123
aport animace
Trnkova Zahrada 2
Filmový dobrodruh Karel Zeman
Mladý výtvarník Matyáš Trnka se na Přehlídce
animovaného filmu představil už předloni.
Tentokrát nabídne pohled do zákoutí Trnkovy
Zahrady 2, interaktivní výstavy na motivy slavné
knihy svého dědečka. Vedle pětidílného cyklu,
který vznikal v průběhu sedmdesátých let v režii
Břetislava Pojara, je projekt Trnkova Zahrada 2
(s podtitulem Originální kybernetoskop) druhou
adaptací knižní předlohy.
Impulzem k jejímu vytvoření bylo blížící se sté
výročí narození Jiřího Trnky. Přípravy, na nichž
se vedle vnuka Matyáše podílel i syn Jan, se
však nakonec protáhly, a návštěvníci tak výsledný projekt mohli poprvé spatřit až letos. Stalo se
tak v Plzni, kde se Jiří Trnka v roce 1912 narodil.
Kromě jeho ilustrací, rozpohybovaných pomocí
interaktivní animace, na ně na výstavě čekaly
a ke hře je vyzývaly audiovizuální atrakce
nazvané podle bytostí obývajících původní
Zahradu – trpaskop, slonograf, kočkodrom nebo
štěkafon.
Prezentace, se kterou Matyáš Trnka vystoupí,
takovýto rozměr interaktivity Trnkovy Zahrady 2
sice nenabídne, zato bude možné dovědět
se vše o jejím vzniku, počínaje konkrétními
inspiračními zdroji a konče řešením technologických úskalí.
Dokument režiséra Tomáše Hodana Filmový
dobrodruh Karel Zeman přibližuje život a tvorbu
jednoho ze světově nejproslulejších českých
filmařů. Renomovaní tvůrci Terry Gilliam, Tim
Burton a další zde hovoří o své inspiraci Zemanovými filmy. Ti, kteří měli možnost s Karlem
Zemanem spolupracovat (Magda Vášáryová,
Karel Smyczek, Karel Krupa a další), přibližují
jeho výraznou osobnost a tvůrčí postupy. Právě
Zemanova tvorba a způsob, jakým vytvářel
kouzelné a zubu času odolávající sekvence
ve filmech jako Cesta do pravěku nebo Baron
Prášil, stojí v centru zájmu dokumentu. Zajímavé
detaily přibližuje také režisérova dcera Ludmila
Zemanová. Snímek zachycuje rovněž to, jak se
s původními postupy a technologií filmových
triků vypořádala dnešní generace studentů
animace ve Zlíně: ti rekonstruují tři scény
z filmů Karla Zemana za užití původních postupů. Filmový dobrodruh Karel Zeman obsahuje
řadu filmových ukázek a archivních záběrů
a fotografií, které nás provedou od počátků jeho
profesní kariéry ve firmě Baťa až po jednotlivé
vrcholy režisérovy tvorby spjaté se zlínskými
filmovými ateliéry.
Jiří Neděla
4. 12. | 19:00 | KBT
projekce, úvod – Tomáš Hodan, Ondřej Beránek
Aport animace
---------------------------------------------------------------
5. 12. | 11:00 | DS
Trnkova Zahrada 2
prezentace – Matyáš Trnka | Aport animace
---------------------------------------------------------------
Veronika Zýková
r. Tomáš Hodan | CZ | 2015 | 102′
124
aport animace
Dark Train
Počítačová hra Dark Train je ambiciózní projekt,
jejž by šlo označit jako steampunkovou adventuru. Ve skutečnosti se však jakémukoliv zařazení
vzpírá. A to nejen díky svému hernímu principu,
prostředí a systému ovládání, ale především
díky výrazným estetickým kvalitám. Za přípravou
hry stojí studio Paperash v čele s Vojtěchem
Vaňkem, absolventem oboru intermédia
brněnské FaVU, a Kateřinou Kynclovou, která
vystudovala grafiku a ilustraci na pražské VŠUP.
Jejich výtvarná symbióza dala v minulosti vzniknout mimo jiné krátkým filmům Sirka (2011)
a Krabička (2012), kde využili techniku ploškové
animace, k níž se uchýlili také v případě hry
Dark Train.
Papír zde není pouze médiem pro kresbu,
nýbrž základní substancí, hlavní stavební hmotou, imitací jiných materiálů, a dokonce
i výhradním zdrojem do hry zapojených zvuků.
Dominantní technikou je pak vyřezávání
papírových segmentů, z nichž je následně
skládáno komplexní herní prostředí, členěné
do tří hlavních úrovní.
Těmito úrovněmi se pohybuje tajemný vlak
se čtyřmi vagóny, uvnitř kterých se rozprostírají
fantaskní potemnělé krajiny, z nichž má hráč –
a zde se dostáváme k samotné podstatě
hry – vytvořit fungující autonomní svět. Jeho
jediným nástrojem je přitom kurzor v podobě
mechanické krakatice, která kromě hráčovy
vůle podléhá fyzikálním zákonitostem aktuálního prostředí i vlastním motivacím a pudům.
Zároveň však také disponuje řadou kvalit (mezi
něž patří přístup do inventáře, mimikry nebo
schopnost měnit barvu očí), které určují pole
hráčových možností, a tudíž i celkový způsob
ovládání hry.
Dark Train vzniká z touhy autorů překročit limity svých dosavadních výtvarných médií.
Je tedy jisté, že prožitek ze hry bude zároveň
silným prožitkem uměleckým.
Jiří Neděla
5. 12. | 18:00 | SS
Dark Train
prezentace – Paperash | Aport animace
---------------------------------------------------------------
125
aport animace
Rememoried
Jedním z určujících rysů hry jako takové jsou
jasně daná pravidla, závazná pro všechny, kteří
se jí účastní. Tato pravidla vycházejí ze samotného principu hry a z jejího systému, jenž je dán
mimo jiné herním stylem, druhem či tématem,
které zpracovává.
Tématem hry Rememoried je sen jakožto
psychologický fenomén, jehož „pravidla“ jsou
odborně zaznamenána a zčásti uspokojivě
popsána. Snové dění, jak ho zná každý z nás,
se sice může jevit jakkoliv, jen ne jako cosi, co
se řídí pravidly. Ovšem způsob, jakým se snové
prvky vynořují z podvědomí a dávají se našemu
snícímu já zakoušet, se odvíjí podle hlubinných
zákonitostí naší psychiky, byť mezi ně patří
i značná míra nahodilosti.
Častým jevem snění je nestálost, proměnlivost snového prostředí, postav a „děje“ obecně.
Dějištěm hry Rememoried je jakýsi zjednodušený virtuální model lidského podvědomí, konkrétněji pak vizuálně opojná surrealistická krajina,
jež podléhá proměnám podobně jako imaginární
prostor snu. A právě tyto proměny musí hráč
následovat a hledat v nich klíč k postupu do
dalších úrovní. V převážně černobílých kulisách
otevřených kosmických prostranství, osázených levitujícími rámy obrazů, zářícími stromy,
částicemi uskupenými do složitých geometrických struktur či pulzujícími světelnými tunely,
prochází hráč na způsob tzv. walking simulátoru.
Obraz se přitom někdy láme kaleidoskopickým
efektem nebo se drolí do čtverečků záměrně
využívané grafické chyby (tzv. glitch). Při hraní
se tak někdy dostavuje až halucinační pocit
a zároveň poznání, že Rememoried není typem
hry, ve které můžeme spoléhat na staré videoherní instinkty. O to větší účinek však má jako
interaktivní audiovizuální dílo se silným důrazem
na estetický prožitek. Celkový dojem je také
umocněn faktem, že za celou hrou stojí studio
Hangonit tvořené jediným člověkem – tvůrcem
Vladimírem Kudělkou.
Jiří Neděla
6. 12. | 12:00 | FS
Rememoried
prezentace – Hangonit | Aport animace
---------------------------------------------------------------
126
aport animace
Other Inside
Cafard
Olomoucký vývojářský tým Vicious Mime,
jejž tvoří Jiří Gerat, David Konečný, Henrich
Lauko a Tomáš Pěla, zatím do povědomí široké
veřejnosti nevstoupil. To se však v dohledné
době může změnit – pomoct jim v tom má právě
připravovaná počítačová hra Other Inside.
Jde o první větší projekt, do něhož se
členové týmu Vicious Mime společně pustili
a který rozšíří český herní trh o originální
plošinovku s prvky explorativní adventury.
Jejím hrdinou bude mim, který bloudí ve svém
podvědomí a jehož cílem je nalézt
a poznat sebe samého. Cestou se bude
setkávat s logickými úkoly i s vlastními
vzpomínkami a bude muset reagovat na
podněty herního prostředí, přičemž každá
reakce se promítne do dalšího vývoje hrdinova
charakteru i vývoje děje, a bude tak mít vliv na
celé jeho vyústění. Právě příběhu, jenž se takto
bude moci větvit do mnoha linií, věnovali autoři
hry velkou pozornost. Se stejnou pečlivostí
také propracovali systém ovládání, které vychází
z dovedností, jimiž protagonista coby mim
vládne.
Tyto a další aspekty hry Other Inside tvůrci na
své prezentaci poodhalí a možná také prozradí,
kdy se budou hráči moci těšit na její dokončení
a uvedení na trh.
Slovo „cafard“ má ve francouzštině dva hlavní
významy: šváb a sklíčenost. Oba se metaforicky
váží k narativu filmu a k jeho titulnímu hrdinovi.
Na prahu první světové války vyhrává Belgičan
Jean Mordant světový zápasnický pohár. V ten
stejný okamžik je v jeho domovském Ostende
znásilněna jeho dcera Mimi skupinou německých
vojáků. Z touhy po pomstě se Jean zapíše do řad
ozbrojené divize a s naivními představami
o brzkém návratu vyráží na cestu, která nejenže
nenabízí příležitost k pomstě, ale změní se v odyseu deziluze, zoufalství a boje o přežití, zatímco
k němu z domova doléhají zprávy o událostech,
u nichž nemohl být a ovlivnit je. Je to houževnatost, v nelidských podmínkách války až hmyzí,
která pomáhá zvládnout deprimující absurditu
ničivého globálního konfliktu.
Režisér filmu Jan Bultheel zvolil pro svůj film
zvláštní grafický styl, čítající hrubé kontury anatomie postav, mnohoúhelníky namísto kruhových
objektů a jiné výslovné antiteze mainstreamových
snah o dosažení maximální uvěřitelnosti. Cafard
(2015) evokuje retro náladu počítačových 3D her
konce a přelomu milénia – od Alone in the Dark
(1992) po Mafii (2002) – a v rámci kin střední
Evropy bude uveden vůbec poprvé.
Jiří Neděla
5. 12. | 00:00 | FS
Cafard
---------------------------------------------------------------
4. 12. | 17:30 | SS
Other Inside
prezentace – Vicious Mime | Aport animace
Jiří Neděla
Cafard
r. Jan Bultheel | BE, FR, NL | 2015 | 92′
127
aport animace
Píseň moře
Na Píseň moře, druhý celovečerní snímek v režii
irského výtvarníka a filmaře Tomma Moorea,
čekali diváci od chvíle, kdy zhlédli jeho debut
Brendan a tajemství Kellsu (2009). Zcela unikátní
výtvarný sloh, silný příběh a precizně zvládnuté
řemeslo prozradily talent tak výrazný, až budil
obavy, zda má ještě kam růst. Výsledek však
ukázal, že poetika keltských mýtů, u které Moore
zůstal i v případě Písně moře, se v jeho podání
neomrzí, stejně jako rukopis, jenž si v kontrastu
se stylem velkých studií (DreamWorks, Pixar)
uchovává kouzlo ručně kreslené animace.
Tomm Moore vystudoval klasickou animaci
na dublinské Ballyfermot College. Poté se vrátil
do městečka Kilkenny, kde vyrůstal, spoluzaložil
zde studio Cartoon Saloon, a dodal tak irskému
animovanému filmu světový význam. Kromě
dalších klíčových postav Cartoon Saloonu
(režisérky a animátorky Nory Twomey
a producenta Paula Younga) se o podobu Písně
moře výrazně zasadili také výtvarníci Adrien
Merigeau a Ross Stewart. Výsledná podoba filmu
je komplexní a lze v ní spatřit vlivy Paula Kleea,
Vasilije Kandinského, ale také prvky zdobné
keltské lidové tvorby, podle jejíhož vzoru jsou zde
tvarovány mořské vlny, kořeny stromů či znaky
vyryté do kamenů. Podobným způsobem se
v krajině filmu Brendan a tajemství Kellsu odráží
kaligrafie raně středověkých iluminací
a v kolektivním snímku Prorok (2014), kde Moore
působil jako jeden z devíti autorů, zaujímají
důležité místo arabské ornamenty a mandaly.
Ačkoliv se Píseň moře odehrává v blíže
neurčené přítomnosti, atributy moderní doby
se v ní objevují sporadicky a příběh budí dojem
mytického bezčasí. Animovaný film se tak
stává nástrojem k aktualizaci pověstí o bájných
bytostech zvaných selkies, které dříve patřily do
hájemství ústní lidové slovesnosti.
Jiří Neděla
6. 12. | 13:00 | KBT
Píseň moře
--------------------------------------------------------------Píseň moře / Song of the Sea
r. Tomm Moore | IR | 2014 | 94′
---------------------------------------------------------------
128
aport animace
Chlapec a svět
Brazilský režisér Alê Abreu působí na scéně animovaného filmu už od první poloviny devadesátých let, kdy na festivalu Anima Mundi debutoval
svým krátkometrážním snímkem Sírius (1993).
Na úspěch, který s ním sklidil, navázal dalším
krátkým filmem Espantalho (Strašák, 1998)
a v roce 2007 přišel s prvním celovečerním počinem Garoto Cósmico (Kluk z vesmíru). Ačkoliv
v té době mělo Abreuovo jméno díky účasti
(a sbírání cen) na mezinárodních festivalech už
solidní zvuk, opravdovou senzaci způsobil až
jeho další snímek s názvem O Menino e o Mundo (Chlapec a svět, 2013), jenž zabodoval mimo
jiné na mezinárodních festivalech animovaného
filmu v Ottawě či v Annecy.
Širokému obecenstvu se Chlapec a svět
přesto vyhnul, paradoxně ze stejného důvodu,
z jakého si získal srdce festivalových diváků – jde o dílo, ve kterém je mluvené slovo
nahrazeno poetickou řečí obrazů a hudby,
jimiž je předáváno poselství o ničivém dopadu
globalizace. Příběh hocha jménem Cuca, který
se vydá hledat svého otce, jenž odjel
z rodné vesnice do velkoměsta hledat práci,
se zprvu nese v radostném duchu akvarelových
a pastelových barev. Čím hlouběji však Cuca
proniká do srdce odlidštěné aglomerace, tím
více jsou jasné tóny nahrazovány monotónní
šedivou fotokoláží. Čím více lidí, jimž se starost
o každodenní chléb stala otrockým údělem, na
své cestě potkává, tím více poznává svět v jeho
deziluzivní podobě.
Chlapec a svět je ryze současným podobenstvím o existenci vyrvané z přirozených kořenů,
nabízí však také útěchu, jakkoliv abstraktní,
v podobě mytického zacyklení počátku a konce
vyprávění.
Jiří Neděla
4. 12. | 22:30 | KBT
Chlapec a svět
--------------------------------------------------------------Chlapec a svět / O Menino e o Mundo
r. Alê Abreu | BR | 2013 | 80′
---------------------------------------------------------------
129
aport animace
Ku! Kin-dza-dza
Pětaosmdesátiletý režisér Georgij Danělija se
na ruské filmové scéně pohybuje už přes padesát let, během nichž si vypěstoval osobitý styl
propojující žánry dramatu, komedie a sci-fi. Pro
svůj zatím poslední snímek zvolil látku, kterou
už dříve zpracoval ve filmu Kin-dza-dza! (1986).
Uchýlit se k remaku vlastního díla je krok poměrně netradiční a motivy k němu mohou být různé
– ideologické v případě Otakara Vávry
a jeho Temného slunce (1980), jež vykrádá
starší Krakatit (1948), nebo chuť zopakovat si
dřívější úspěch s hvězdným castingem, což je
případ Michaela Hanekeho a jeho filmu Funny
Games (1997 a 2007). Danělijovi jde však
o víc než o přidání jedné slabiky do názvu. Ku!
Kin-dza-dza (2013) je radikální změnou formy,
přičemž její důvod se zdá být nabíledni: příběh,
který se odehrává v cizí galaxii, lze bez závratného rozpočtu podat mnohem barvitěji
v animované podobě.
A tak se na ulici noční Moskvy potkává
škrobený violoncellista s mladým povalečem,
aby byli vzápětí teleportováni na neznámou
planetu, kde místní jazyk tvoří téměř výhradně
slabika „ku!“ a nejcennější komoditou jsou
zápalky. Komická dvojice, hledající způsob,
jak se co nejrychleji dostat domů, se trmácí
vyprahlou pustinou, naráží na její bizarní obyvatele a ocitá se v absurdních situacích. Čím více
se přitom blíží ke svému cíli, tím jasněji divák
v reáliích záhadného světa spatřuje alegorii
soudobého Ruska.
Jiří Neděla
4. 12. | 00:00 | FS
Ku! Kin-dza-dza
--------------------------------------------------------------Ku! Kin-dza-dza
r. Georgij Danělija | RU | 2013 | 100′
---------------------------------------------------------------
130
aport animace
Shirley: Vize reality
Rakouský architekt Gustav Deutsch (1952) se
ve své třicetileté režijní kariéře věnuje experimentálnímu a esejisticko-dokumentárnímu filmu.
Tuto linii v roce 2013, kdy dokončil svůj zatím
poslední snímek Shirley: Vize reality, porušil.
Zdaleka však nejde o konvenčně vyprávěný film
s jasně čitelným příběhem. Předlohou pro toto
dílo se Deutschovi stalo třináct obrazů velkého
amerického realistického malíře 20. století
Edwarda Hoppera, které vznikaly v průběhu
tří dekád, od počátku třicátých do poloviny
šedesátých let.
V tomto dějinném úseku došlo k mnoha
zásadním událostem – počínaje velkou hospodářskou krizí přes svržení atomové bomby
či studenou válku až po válku ve Vietnamu.
Hlavní hrdinka filmu (neboť i Hopper svá plátna
obsazoval převážně ženami), emancipovaná,
politicky uvědomělá herečka, reflektuje tyto
události prostřednictvím myšlenek a emocí vyjadřovaných vnitřními monology. Režisér přitom jí
i sobě stanovil omezení, která příliš neumožňují
rozehrát akci. Pomocí statických záběrů se snaží co nejvěrněji apropriovat kompozice Hopperových maleb se všemi jejich kontrasty světel
a stínů, chladných a teplých barev a rafinovanou
geometrií. Jde vlastně o jakási tableaux vivant,
v nichž statické obrazy získávají časovou dimenzi. V tomto režimu si dovoluje pouze prostřihy
nebo nájezdy kamery na detailní záběry
a drží celkové pojetí filmu v minimalistické rovině. Přesto je snímek prodchnut dynamikou
a jemným napětím, které pramení ze zviditelnění
myšlenek a pocitů, jež lze z Hopperových pláten
pouze domýšlet. Tento malíř, který byl mimo jiné
inspirován kinematografií, sám ovlivnil mnoho
filmařů. Slavný dům v Hitchcockově Psychu
(1960), jenž vnikl na motivy obrazu House by
the Railroad (1925), je toho nejmarkantnějším
příkladem. Tedy byl – do doby před filmem
Shirley: Vize reality.
Jiří Neděla
3. 12. | 00:00 | FS
Shirley: Vize reality
--------------------------------------------------------------Shirley: Vize reality / Shirley: Visions of Reality
r. Gustav Deutsch | AT | 2013 | 92‘
---------------------------------------------------------------
131
aport animace
Malí animátoři
Blue Daisy
Animační workshop s lektorkou Pavlou Baštanovou (UMPRUM) bude zaměřen na základní
poznatky z oblasti stop motion animace. Děti si
vyrobí loutky z plastelíny či papíru, které budou
následně rozhýbávat před kamerou. Důležitá je
vlastní zkušenost, jež dětem ukáže náročnost,
ale i hravost animace – a o tu půjde především.
Z omezeného času dvou hodin se pokusí vytěžit
maximum. Během první hodiny workshopu si
každý účastník vyrobí svou vlastní loutku, ať
už trojrozměrnou z plastelíny, dvojrozměrnou
z papíru, nebo vytvořenou kombinací obou
technik. Fantazii se meze nekladou, děti však
budou obeznámeny s principy natáčení, na
které bude nutné brát u výroby zřetel. Ve druhé
části workshopu bude vytvořen tým, který
společně naanimuje jeden krátký film. Důležitou
roli sehraje týmová spolupráce, jež je nedílnou
součástí výroby filmu. Hotové, ozvučené dílo
bude poté zasláno e-mailem rodičům.
Workshop je součástí cyklu kreativních
dětských dílen v Divadle na cucky, jež probíhají
každou neděli pod názvem Malí a na cucky.
Tento cyklus nabízí dětem možnost proniknout
do rozmanitých uměleckých disciplín spojených
s divadelním prostředím a rozvíjet inspiraci,
tvůrčí práci a kreativitu. To vše pod vedením
profesionálních lektorů s pedagogickými zkušenostmi.
Veronika Zýková
Kwesi Darko, známý jako Blue Daisy, je anglický
producent, hudebník a rapper žijící v Londýně.
Debutoval písní Space Ex, která vznikla ve
spolupráci s francouzskou zpěvačkou LaNote
a byla záhy jmenována nejlepší novou skladbou
na americkém hudebním serveru Pitchfork. Poté
následovalo jeho debutové album The Sunday
Gift (2011), které získalo pozornost a pozitivní
odezvu především u hudební kritiky. Stejně jako
jeho další singly vyšlo u nahrávací společnosti
Black Acre.
Ve své hudbě Kwesi spolupracuje také
s dalšími hudebníky (Anneka, Heidi Vogel ad.),
často pracuje s manipulací jejich (i svých)
vokálů, které různými způsoby deformuje.
Jeho hudba se pohybuje na hranici hip-hopu,
ambientu, rocku a blues. To platí zejména
pro jeho poslední album Darker Than Blue,
jehož hlavním motivem je až mytický kontrast
mezi temnotou a světlem, dobrem a zlem,
který se odráží stejnoměrně v textech i hudbě.
Album je zvukově velmi osobité právě díky
Kwesiho práci s akustickými nahrávkami bicích,
kytar a smyčcových nástrojů v kombinaci se
špinavým analogovým procesingem. Není proto
překvapením, že jej vydal legendární hudební
label R&S Records.
6. 12. | 14:00 | W7
Malí animátoři
workshop – Pavla Baštanová | Aport animace
Jonatán Pastirčák
Nela Klajbanová
6. 12. | 21:00 | KBT
Blue Daisy
koncert | Aport animace
---------------------------------------------------------------
133
paf art
paf art
PAF Art zaštiťuje program, jenž reaguje na
výstavní a instalační možnosti budovy Konviktu
a spřátelených olomouckých či virtuálních
galerií v průběhu Přehlídky animovaného filmu.
Oslovenými tvůrci jsou hosté PAFu, zpravidla
přizvaní také k prezentaci své tvorby nebo
k jinému aktivnímu projevu v rámci hlavních
festivalových sekcí. Zatímco Aport animace
upřednostňuje projekty vztahující se ke klasické
kinematografii, PAF Art výrazněji inklinuje
k instalační praxi výtvarného umění, přičemž
v letošním roce úzce souvisí s programovou
sekcí Animace animace. Součástí PAF Artu jsou
tudíž instalační projekty, byť mnohdy spjaté
s pohyblivým obrazem.
Z hlediska dlouhodobých tendencí PAFu
je nejvýraznějším letošním zásahem do
architektury Konviktu výstava soutěžního bloku
Jiných vizí nazvaná Odlišené vize.
134
Po dlouhých šesti letech, kdy se Jiné vize
zabydlely v prostorově nejvíce prostupném
podkroví ve spíše dílčích instalačních variacích,
které nikdy důsledně neopustily projekční
aspekty prostředí klasického kinosálu, se nyní
Jiné vize pod novým, „odlišeným“ názvem
přesouvají do Atria. V otevřeném přízemním
podlaží, mimo hlavní festivalovou zónu
a v dispozičně o poznání problematičtějším
prostoru vznikla díky kurátorské koncepci
Lenky Střelákové dosud technologicky
i instalačně nejkomplexnější výstava v historii
Jiných vizí. Samostatně vystavené práce,
včetně několika multikanálových videoinstalací,
pojme jediný prostor, pro nějž byl stanoven
důmyslný projekční plán. Jednotlivé práce tak
budou oživovány v přísně daných intervalech
profesionálními livreji. Architektonické řešení
připravili a realizovali vizuální umělci Tomáš
Moravec a Matěj Al-Ali. Ti již v roce 2011
u příležitosti pětiletého výročí soutěže Jiné
vize vytvořili pro PAF speciální výstavní projekt
Revizor, nahlížející na předchozí soutěžní
ročníky z perspektivy prekinematografických
promítaček.
V uvolněném podkrovním prostoru představí
americký tvůrce Jonathan Monaghan
jednokanálovou digitální animaci Escape Pod.
Podkroví poskytne taktéž útočiště českým
umělcům Marqu Delongovi & Anně Slamě
pro jejich postinternetovou instalaci SANDBOX
FRONTEX LITANY nebo newyorskému
módnímu návrháři a od roku 2012 též autoru
designové módní kolekce PAFu Alexandru
Campazovi. Svůj nejnovější umělecký projekt
Infinity + 1, konceptuálně vycházející
paf art
z Hilbertova paradoxu hotelového pokoje
a odkazující tak k nekonečné odlišnosti
a přitom vzájemné propojenosti barevné škály,
instalačně prezentoval pod záštitou PAFu
poprvé v listopadu 2015 v New Yorku.
Spolupracující virtuální galerie
ScreenSaverGallery po dvou letech opět
olomoucký Konvikt pomyslně propojí s osobními
i pracovními počítači po celém světě. Hostující
kurátoři Tomáš Javůrek & Barbora Trnková
zvolili pro výstavu model soutěže a název
odkazující k jedné z hlavních programových
sekcí festivalu, čímž „nahackovali“ nejen fyzický
prostor festivalu, ale svým způsobem také
jedinečný primát soutěže Jiné vize v rámci
PAFu, koncepční semknutost sekce Animace
animace a konečně svým kreativně-uměleckým
přístupem též vlastní roli kurátorů.
Hravost, humor a optimismus pramenící ze
solipsisticky založené malawské kultury jsou
hlavními rysy tvorby konceptuálního umělce,
performera a situacionisty Samsona Kambalu,
který zažívání každodennosti vychyluje svými
„psychogeografickými exklamacemi“ dle rozjařených principů Nyau. Kambalova výstava Nesnesitelná lehkost filmů Nyau bude v Galerii
U Mloka k vidění až do 16. ledna příštího roku.
Svůj nový projekt Open Space připravil
brněnský multimediální tvůrce, vítěz Jiných
vizí 2010 a finalista letošního výběru David
Možný pro poslední letošní výstavu ve Vitríně
Deniska. Do semknutého prostoru za sklem
instaloval zmenšený kancelářský interiér jako
jeden z charakteristických symptomů moderní
společnosti, čímž navázal na svá „oblíbená“
témata dystopie a civilizační úzkosti.
135
Zásadní událostí letošního ročníku je
předání ocenění nejvlivnějšímu současnému
českému umělci nad pětatřiceti let, iniciované
aktivitou Umělec má cenu. Cena pro umělce
starší pětatřiceti let je každoročně předávána
jako gesto uznání mladších tvůrců a teoretiků
vůči umělci ze starší generace. Posledním
laureátem se stal olomoucký performer,
výtvarník a pedagog Vladimír Havlík, který
provede slavnostním zahájením a spolu se svým
uměleckým uskupením Ostrý zub zprostředkuje
předání ceny jejímu dalšímu držiteli.
Na volbě laureáta se podílí každý rok více
než pět set osob z celé České republiky, jimž
v době hlasování ještě není 35 let a které
nominují vždy dva umělce ze starší generace.
Devátým držitelem této ceny se Havlík stal po
Jiřím Kovandovi, Vladimíru Skreplovi, Adrieně
Šimotové, umělecké dvojici Lukáši Jasanském
a Martinu Polákovi, Václavu Stratilovi, Daliboru
Chatrném, Vladimíru Kokoliovi a Martinu Zetovi.
Alexandr Jančík
Marie Meixnerová
3.–6. 12. | A
Odlišené vize
výstava | Jiné vize
kurátorka: Lenka Střeláková
architektonické řešení:
Matěj Al-Ali, Tomáš Moravec
Otevírací doba:
3. 12. | 19:00–00:00
4. 12. | 15:00–00:00
5. 12. | 15:00–00:00
6. 12. | 15:00–20:00
paf art
3. 12. | 19:00 | KBT
Umělec má cenu 2015:
Cena od Vladimíra Havlíka
udílení ceny a zahájení PAF 2015 | PAF Art
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. | GP
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. | K
Marq Delong & Anna Slama:
SANDBOX FRONTEX LITANY
výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. | K
instalace | PAF Art
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. | KPC
PAFScreenSaver: Animace animace
výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM
výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------3. 12. 2015 – 5. 1. 2016 | VD
výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. | K
Pan Vajíčko
loop | Divoká 60.
---------------------------------------------------------------
Vladimír Havlík, Yesterday Remake, 1983, 2013
Sebastian Schmieg, preloader pro výstavu Animace animace, 2015
David Možný, Open Space, 2015
Alexander Campaz, Infinity + 1
PAF New York 2015, New York City,
foto: Marie Meixnerová
Jonathan Monaghan, Escape Pod, 2015
Samson Kambalu, Sepia Rain,
výstava, Stevenson Gallery, Johannesburg, 2014
142
Slavnostní předání ceny pro umělce starší třiceti
pěti let. Laureátem pro rok 2015 se stal
v Olomouci žijící performer, pedagog a vizuální
umělec Vladimír Havlík, po kterém je cena letos
pojmenována. Finalisty Ceny od Vladimíra
Havlíka jsou pro rok 2016 Zbyněk Baladrán,
Milena Dopitová, Jaromír Novotný, Jiří Surůvka
a Dušan Zahoranský.
Cena je předávána jako gesto uznání
mladších tvůrců a teoretiků vůči umělci ze starší
generace. Na jeho volbě se podílí každý rok více
než pět set osob z celé České republiky, jimž
v době hlasování ještě není třicet pět let a které
nominují vždy dva umělce nad třicet pět let. Ze
součtu došlých hlasů vzniká skupina pěti až
sedmi finalistů. V druhé fázi pak laureáta vybírá
každoročně obměňovaná porota, a to na základě
setkání s finalisty v jejich ateliérech.
Aktivita Umělec má cenu vznikla v roce 2007
z potřeby upozornit na to, kdo je pro mladší generaci autoritou a kdo má její respekt. Po Jiřím Kovandovi, Vladimíru Skreplovi, Adrieně Šimotové,
umělecké dvojici Lukáš Jasanský a Martin Polák,
Václavu Stratilovi, Daliboru Chatrném a Vladimíru
Kokoliovi byl laureátem ceny pro rok 2014 Martin
Zet, který se ji rozhodl symbolicky věnovat Karlu
Malichovi. Podle rozhodnutí poroty ji pak letos
získal Vladimír Havlík.
Členkami poroty, která vybírá laureáta Ceny
od Vladimíra Havlíka, jsou historička umění Anna
Remešová, kurátorka Tereza Záchová a vizuální
umělkyně Barbora Kleinhamplová a Štěpánka
Sigmundová.
paf art
Součástí večera je i vyhlášení ankety o volbu díla
roku a nejhodnotnější skupinové a individuální
výstavy, které proběhly za uplynulý rok v České
republice.
www.laureat.cz
3. 12. | 19:00 | KBT
udílení ceny a zahájení PAF 2015 | PAF Art
--------------------------------------------------------------3.12. | 00:00 | CTT
Ostrý zub
koncert | PAF Art
---------------------------------------------------------------
143
Open Space – výřez z reality připravil brněnský
audiovizuální umělec David Možný pro poslední výstavu roku 2015 ve výstavním prostoru
Vitríny Deniska. David Možný, v mezinárodním
kontextu známý díky hudebním videím, jenž ve
své autorské tvorbě nezřídka postihuje témata
urbanismu, interiérového designu, sociální dystopie či fenoménu DIY, představil svou tvorbu na
PAFu již v roce 2006, tehdy ještě v rámci vznikající
nesoutěžní sekce Jiné vize. O tři roky později jeho
video Rahova (2009) v této sekci triumfovalo,
když získalo hlavní cenu i cenu diváků. Umělecké
výstupy Možného nejsou nijak početné, čemuž se
nelze divit vzhledem k technologické náročnosti
jeho projektů. Ať už se jedná o výstavní nebo
filmovou tvorbu, je vždy nekompromisní ve svém
instalačně precizním, často až spektakulárním
architektonickém řešení. O to více přesvědčuje
výtvarnou vycizelovaností, ostrými tvary v proměnlivých vnitrozáběrových konfiguracích, geometrickou soustředěností a absolutním zanícením pro
dokonalou obrazovou kompozici.
Jeho tvorba, mj. ovlivněná literárním odkazem absurdního dramatu a existencialismu,
přesvědčivě zprostředkovává znepokojivé vize
reality a její nesoudržnost, estetizovanou všednost monumentální architektury a bytového,
důvěrně známého prostředí, jež vypovídá více
o temných civilizačních zákoutích. Na druhou
stranu je autor nepopiratelně zaujat hravou poetikou generačně spřízněných filmových tvůrců,
často spojovaných s fragmentární strukturou
klipové estetiky i roztříštěného narativu, jakými
jsou Michel Gondry či Spike Jonze.
paf art
Na sklonku loňského roku na sebe Možný
upozornil výstavou a videoinstalací Sleepless
v brněnské Galerii U Dobrého pastýře
(v letošním roce byla vybrána mezi finální
desítku soutěže Jiné vize 2015), ve které
v duchu své předchozí tvorby nastínil výrazně
stylizovanou bytovou dekonstrukci vizuálně evokující sedmdesátá a osmdesátá léta minulého
století. Open Space se oproti Sleepless odvrací
od stylizace k dusivé banalitě a sériovosti prostředí, které může představovat „open office“,
prostor kanceláře, v němž optikou miniaturizace rýsuje kontury všednodennosti, absurdně
scvrklé do výřezu širokého pár centimetrů, slovy
Davida Možného, „s úzkostí dělníka v call centru
na kraji města“.
Alexandr Jančík
3. 12. 2015 – 5. 1. 2016 | VD
kurátor – Alexandr Jančík | výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------3. 12. | 18:00 | VD
vernisáž | PAF Art
---------------------------------------------------------------
144
Jednotky předmětného, umělého či uměleckého prostředí bývají obvykle uváděny v popisku
díla coby materiální předpoklady ve služebném
postavení ke konečnému celku. Lidské zkušenosti se ale mohou začít jevit jinak, pokud tyto
(např. plexisklo, banán, Annu Slamovou, ABS
plast, štukovou konzolu, Delonga, zátěžovou
krytinu, dřevěný trám) pojímáme jako „latourovskou litanii“. Filozoficko-zaříkávačská metoda
zavedená Ianem Bogostem je pojímána jako
„soupis věcí spojených nikoli logikou, silou nebo
jejich užitím, ale pouze jemným svazkem čárky“.
Prostý seznam objektů k nim má přitáhnout naši
pozornost „více pozorně“. V takových soupisech
mají stejné místo lidská jména jako názvy rostlin, označení materiálů a veškeré objekty. Lidské
zde platí za podmnožinu ne-lidského.
Podobně se dá chápat herní sandbox – hra
na volný pohyb v „otevřeném světě“, který však
má uzavřené hranice. Komunikace tu probíhá
a proudí věcmi, jejichž funkce není abstrahovatelná od systému, v němž jsou zakotveny.
Kdyby se v takto určeném prostředí pozorovatel
podíval skrz zařízení na své nohy, zpravidla by
nic nezaznamenal. Nesubjektivní význam se
objevuje až při ohledávání volného uspořádání
jednotek, jichž je fluidní pozorovatel součástí.
Obliba filozofického žánru teoretické fikce
klade na umění úlohu vytvářet základ pro praktickou realitu a jednání. Kategorie bezpečnosti
traktuje svět prostřednictvím proměnných
a stále se množících vnitřních a vnějších, nomenklaturně určených hranic. Násilný charakter
paf art
vymáhání bezpečnosti je přítomný už v jazykové
komunikaci. Pro nenaplněný korporátní pojem
hledají jeho agenti nesouladné prvky, které by
tento pojem mohly obsáhnout, a svou prázdnotou tak přetvořit rozpory ve zdánlivě neutrální,
transparentní výčet jevů. V bezpečnostně vnějškově ohraničeném světě pak taková sdělení
fungují jako litanie, zaříkávání, jehož funkcí je
vtáhnout nás do „bezpečnostní hrozby“.
Alien-techno-animismus je hrozbou
lidskému, game-changerem ve hře o ochraně
jednoho v neprospěch druhého. Je vetřelcem
sondujícím pod povrchem zdánlivě vytěženého
„hnědého“ umění.
Lumír Nykl
3.–6. 12. | K
výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------6. 12. | 12:00 | SS
Marq Delong & Lumír Nykl:
prezentace | PAF Art
--------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K
PAF Art
---------------------------------------------------------------
145
Alexander Campaz: Infinity + 1
Infinity + 1 je projekt, který uchopuje vztah mezi
konečným a nekonečným v návaznosti na
paradox grandhotelu německého matematika
Davida Hilberta a zabývá se myšlenkou, jakým
způsobem omezení a pravidla tohoto paradoxu zhmotňují hranice vědění. Hilbert popisuje
paradox kompletnosti/nekompletnosti pomocí
hypotetického hotelu, ve kterém se nachází
nekonečné množství obsazených pokojů. Když
dorazí hypotetický nový příchozí, každý
z předchozích hostů je přestěhován do vedlejšího
pokoje a nově příchozí získává svůj pokoj. Takto
jsou všechny pokoje hotelu neustále naplněny
a zároveň umožňují přijímat nekonečné množství
nových hostů.
V rámci tohoto konceptu vědomí nekonečnosti
a mezí, které ji uzavírají, se rozvíjí vztah mezi
člověkem a ideou. Vzhledem k paradoxní
Hilbertově odpovědi je Infinity + 1 jeho ilustrací,
sledující nekonečnost přechodů mezi bílou
a černou barvou.
Alexander Campaz
3.–6. 12. 2015 | K
instalace | PAF Art
--------------------------------------------------------------5. 12. | 11:00 | AGD
Alexander Campaz (CO/US): PAF Fashion
workshop | Aport animace
--------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS
paf art
PAFScreenSaver:
Animace animace
Již podruhé se na obrazovkách počítačů ve
festivalovém press centru představí ScreenSaverGallery, „netartový projekt ve vašem počítači“.
Kurátory jsou tentokrát Barbora Trnková a Tomáš
Javůrek (&), autoři konceptu galerie ve spořičích
obrazovek a zároveň kurátoři tohoto experimentálního výstavního prostoru, díky kterému nebude
výstava na téma Animace animace probíhat
pouze na PAFu, ale současně také on-line po
celém světě. Ve výstavě připravené speciálně pro
PAF a reagující na jedno z hlavních festivalových
témat se představí autorské preloadery několika
zahraničních i domácích umělců, jež byly získány
na základě open callu. Návštěvníci budou moci
během festivalu hlasovat pro svého favorita, který
posléze dostane prostor pro samostatnou výstavu ve ScreenSaverGallery. V PAFScreenSaver:
Animace animace lze sledovat, jak preloader
v roli spořiče obrazovky lehce ironickým způsobem de facto rozanimovává jisté umělecké
strategie a vizuální postupy.
ScreenSaverGallery lze stáhnout a nainstalovat na http://screensaver.metazoa.org/.
Barbora Trnková & Tomáš Javůrek
3.–6. 12. 2015 | KPC
PAFScreenSaver: Animace animace
výstava | PAF Art
--------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K
PAF Art
146
Jonathan Monaghan:
Escape Pod
Animace se odvíjí v jednom záběru během sledování zlatého jelena, který se pohybuje skrze
rozličná prostředí spjatá s žitým světem západní
společnosti (haly, lobby, obchody, obývací pokoje ad.). Hon či pronásledování jelena začíná
kruhovým průchodem do duty free shopu,
aseptického prostředí s drahým i podružným
zbožím definujícím rozličné společenské zájmy.
Ústředním motivem se vedle jelena a jeho
následování v umělém prostoru stávají surreálné panoptikální stavby a organické mutace
části těla. V důsledku je právě konečník zlatého
jelena dějotvorným motivem, symbolickou
pasáží mezi světy. Jonathan Monaghan vychází
v tématu videa z archetypálního postavení
samotného zvířete, kdy „jelen„ představuje
v mytologiích nedosažitelného tvora z jiného
světa. V nordických mytologiích jelen hlídá
průchody do jiných dimenzí či světů. Moje světy
jsou tím druhem jiných dimenzí, což je samo o
sobě metaforou k tomu, jak digitální technologie
utváří naši realitu.“ Dvacetiminutová animace
instalovaná ve smyčce je i jedním z mála videí,
které se objeví jako instalace na filmovém festivalu Sundance během příštího roku.
Martin Mazanec
paf art
4. 12. | 17:30 | FS
Jonathan Monaghan (US): Animated Worlds
--------------------------------------------------------------5. 12. | 13:00 | DS
Jonathan Monaghan (US):
Architecture of Fantasy
--------------------------------------------------------------3.–6. 12. 2015 | GP
--------------------------------------------------------------3. 12. | 20:30 | KPC, GP, K
PAF Art
---------------------------------------------------------------
147
Samson Kambalu:
Autorská selekce filmů žánru Nyau Cinema.
Stejně jako filmy Nyau komunikují se svým divákem a burcují jej k aktivní účasti, komunikují též
jejich instalace s konkrétním prostorem, pro nějž
jsou určeny. Filmy Nyau nabourávají stereotyp
časového a prostorového zážitku s filmem;
záměrně se vzdalují západnímu vnímání času
a vybočují z linearity současného narativního
filmu.
Mezi nejznámější výtvarné práce konceptuálního umělce, spisovatele a situacionisty Samsona Kambalu patří Holly Ball (2000) – fotbalový
míč polepený stránkami z Bible, který vyzývá
diváky k aktivní fyzické i duševní očistě („exercise and exorcise“). Je autorem konceptu vlastní
náboženské filozofie – Hollybalismu – a Nyau
Cinema, zvláštního formátu filmů, site-specific
performancí, který vychází ze zkušenosti
s kulturou, v níž vyrostl. Na základě filozofie
nyau vznikla také interaktivní instalace
Sanguinetti Breakout Area na letošním bienále
v Benátkách, jež vyústila v soudní při.
První výstava Samsona Kambalu v České
republice proběhne v Galerii U Mloka a potrvá
až do 11. ledna 2016. Svou tvorbu autor osobně
představí během sobotní přednášky a na PAFu
uvede také kurátorskou selekci videí dalších
tvůrců vzniklých na základě jeho Desatera
pravidel filmů Nyau.
Marie Meixnerová
paf art
3. 12. | 17:00 | GUM
Animace animace
--------------------------------------------------------------3. 12. 2015 – 11. 1. 2016 | GUM
výstava | Animace animace
--------------------------------------------------------------5. 12. | 19:30 | FS
Nyau Cinema
--------------------------------------------------------------6. 12. | 11:00 | DS
Nyau Cinema
---------------------------------------------------------------
Otevírací doba Galerie U Mloka během PAFu:
čt: 17:00–19:00, pá–ne: 13.00–19:00
Otevírací doba mimo PAF:
po–pá: 13:00–19:00
Vánoční prázdniny (zavřeno):
23. 12. 2015 – 1. 1. 2016
149
indexy
indexy
150
Index děl
#
#mm net art 8, 12, 106, 114, 115
(:...)) 10
4 palce 117
40 FC 4A 83 F9 BD A8 30 3F F2 33 C3 0B 5E
34 50 04 9C D9 4C 93 59 BE 6D 2E 36 D6 B3
9A D7 34 39 11, 99
A
Aedrhlsomrs Othryutupt Lauecehrofn 98
Agitations 102
Alfonzova mucha 120
Alien Fanfare 91
Alone in the Dark 126
Anatomie Pavouka 120
Arise Zone 97
Až já budu velký / When I Grow Up 61
Až po uši v mechu 106, 120
B
Back To One #02 35, 52
Barbus – Elida 66
Baron Prášil 123
Benigni 119
Big Black 8
Binární logika 11
Birds of Prey 120
Brendan a tajemství Kellsu 127
Brigáda 64
Budoucnost patří heliu 20, 21, 34, 42, 44
Být či nebýt / What is Happiness? 61
indexy
C
Cafard 106, 109, 126
Calypso Cat / Kalypso / Tom a Jerry VI. 61
Carbonated Formulas #2 10
Catalog 81
Celery Stalks at Midnight 81
Cesta do pravěku 123
Cinema Concrete 94
Cizinec 117
Co bylo v klobouku / What Was in the Hat 61
Co je živé kino? 10
Co medvědi rádi 118
Craig Leon & Sinfonietta Cracovia 97
Czechoslovak Film Annual - Cartoon and
Puppet Films 60
Č
Čelem vzad 10
Černá ruka 68
Červená aerovka 57, 63
Červenka / A vörösbegy / Robin 119
Česká věda a Pražské jaro (1963–1970) 67
Čím víc vím 119
Čs. filmové hospodářství VII. 1958–1962 60, 63
D
Dark Train 106, 124
Darker Than Blue 131
Dauphin 007 91
Desatero filmů Nyau 84
Destrukce 89
Don Špagát 63
Dona Conchita 68
Drahoušek Klementýna / My Darling
Clementine 61
Dream As Second Life 10
151
Drowned in Water Light 96, 97
D‘un autre cinéma (O jiném filmu/kině) 23
Duo Jonglos 68
E
Ecodenge 117
Escape Pod 90, 91, 134, 135, 140, 146
Espantalho 128
Espresso Doppio 118
EVE 94
Experiments in Motion Graphics 81
F
Film a doba 64
Film Excercise n° 2–3 81
Filmový dobrodruh Karel Zeman 106, 112, 123
Five Film Exercises 80
Fongopolis 121
French Penguin 91
Frustrace / Frusztráció 119
Funny Games 129
G
Garoto Cósmico 128
Ghost of OT301 94
GIF Saver 8
Gottland 120, 121
Gross Anatomies 86
H
High Steaks / Kuchař / Tom a Jerry V. 61
Holly Ball 82, 147
Hopscotch 118
Hořící keř 120
House by the Railroad 130
Hra o naftu 63
indexy
Humming Fields 94
CH
Chlapec a svět / O Menino e o Mundo 106, 128
Chodba 89
I
Ideál / The Ideal 61
Incidence Room 93
Infinity + 1 116, 134, 135, 139, 145
It’s Greek to Me-ow! / Řecká kočka / Tom a Jerry
II. 61
J
Jacaszek & Kwartludium 97
Jak na to? / How to Keep Slim 61
Jak Pumpot s čertem zatočil 117
Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu 53, 64, 69
Jak štěňátko dostalo chuť na med 64, 69
Jak štěňátko chtělo malé pejsky 64, 69
Jak ulovit tygra 122
Jak vzniklo pivo 117, 119
Jak žít s neurotickým psem / How to Live with
a Neurotic Dog 61
Jediná radost / For Smokers Only 61
Jedním dechem 31, 40
Jiné vize 2014 8–11
K
Kalorka 66
Kam s ní 66
Kamera 32, 41
Karawane 119
Karikatury a jiné nepříjemnosti 13, 59
Kde je Wally? 9
Kde to najdete 68
152
Když si hraju 119
Kluk z vesmíru 128
Knír / Viikset 119
Kočičí slovo 122
KONTRAST 95
Krabička 124
Krakatit 129
Král k ničemu / Paska kuningas 118
Krátký barevný záblesk nad vodou se strmými
břehy 8
Krkavčí matka 119
Kronika 117
Kronika komunistického Československa. Doba
tání 1953–1956 62
Ku! Kin-dza-dza 129
Kuchyňské pohádky 117
Kvalitní práce 68
Kybernetická babička 65
L
Láhev a svět / The Bottle 61
Lapis 80, 81
Létající talíře 66
Letiaci kôň 121
Light 118
Light Courtain 103
Liko (Výrobky konzerváren) 66
Live Excerpts 97
Live Facade Projections Simulacra 11
Lofoten 93
Love and Light 97
M
Maas Observation 93
Mafie 126
Magický trik 119
indexy
Majáles 65, 67
Malá z rybárny 120
Malování pro kočku 122
Mały western 63
Máme problém / We Have a Problem 119
Manželské etudy / Etudes in Marriage 61
Marmeláda / Jam 119
Marmotour 30, 40
Matrix III 81
Max Loderbauer & Jacek Sienkiewicz 97
Memory 97
Měsíční pohádka 64
Milovník zvířat 122
MÍSTO 8
Místo něčeho 8
Mondschein 89
Moonbird 63
Moonwalk 93
Mořská panna v konzervě / Sellökonzerv 119
Mothership 90, 91
Motivy z amfor 62
Mouse into Space / Myš / Tom a Jerry III. 56, 61
Možná už se to stalo 8
My Bro 116
N
Naturals 117
Nealkoholické nápoje 66
Nedělní chvilka poezie 63
Nedělní oběd 66
Nehotové dny 89
Nesnesitelná lehkost filmů Nyau 10
Nejkrásnější planeta 68
Nina 121
Nový druh 117
Nyau 9, 27, 82, 83, 84, 85, 134, 135, 147
153
O
O bydlení a nábytku 66
O Čtverečce a Trojúhelníčkovi 64
O myších ve staniolu 122
O skleničku víc 122
O té velké mlze 122
Občas se skrývám bůhvíkde 9
Obraz versus virtualita 8
Obývací pokoj 89
Office 91
Openning & Happening Ways of Something 8
Open Space 10, 134, 135, 138, 143
Orfea 118
Osaka 81
Other Inside 106, 126
Other Visions 2014 9
Outdated 119
P
Paměť a dějiny 67
Pandy 120
Permutations 81
Pierot a múza / Pierrot and the Muse 61
Pilsner Urquell 66
Píseň moře / Song of the Sea 106, 110, 127
PLAIN 11
Plat in my Head 97
Podstata věci 68
poem by Sytse Jansma 94
Pohádka / Mese 119
Pojďte pane, budeme si hrát 122
POLOLOADER 9
Ponorná řeka kinematografie 81
Poselstvo krále Jiříka 63
Praha 20.05. 68
Pražská strašidla 63
indexy
PRESENT, PERFECT, CONTINUOUS 37, 43
Problém / Red Tape 61
Projekt pro Orgel Natt (Light Curtain) 11
Prole Art Threat 93
Proměny 68
Propagační prostředky 66
Prorok 127
Přepadení 117
Psycho 130
Psychóza 68
Punish, Honey 96
Pupínek 119
R
Rádio Filharmonie 66
Rahova 143
Rainbow Narcosis 91
Red Sex 96
Rememoried 106, 107, 125
Retro vzpomínka – Majáles 1965 67
Revizor 134
Romance 61
Rosso Papavero 121
S
SANDBOX FRONTEX LITANY 134, 135, 144
Sanguinetti Breakout Area 83, 147
Screen & Saver 9
Self-Portrait as Nietzsche 77
Semper idem 68
Sen je druhý život 9
Shackleton & Nisennenmondai 97
Shadow Trap 93
Shapescapes 100, 101
Shirley: Vize reality / Shirley: Visions
of Reality 130
154
Shot Film 93
Shxcxchcxsh 97
SILOS 11
Singles 10
Siréna 68
Sírius 128
Sirka 124
Site Specific Abstraction 8
Sleepless 28, 39, 143
Slon / The Elephant 61
Sobota odpoledne / Saturday Afternoon 119
Social Animals 111, 119
SPACE II 9
Space Ex 131
Space Noise 3D 94
Spectral Scenery 100, 101
Spící komíny 9
Srdce / Otthon 119
Srdce veže 106, 120
Stabilita 121
Stage Fright 118
Start / The Start Off 61
Still In Cosmos 94
Stone Horizon 11, 92, 93
Strašák 128
Studentský majáles roku 1965 aneb Allen
Ginsberg králem majálesu 67
Stůl je prostřen / Pöytä on katettu 119
Switchin‘ Kitten / Kočka a pes / Tom a Jerry 61
T
Temné slunce 129
Téměř ji nevidím, ale drží to 8
Těžká planeta 88, 89
The Sunday Gift 131
Tie briezy to vidia, no nikomu nepovedia 9
indexy
Total Recall 88
Trikový soubor 118
Trio 51, 65
Trnkova Zahrada 2 106, 108, 122, 123
Tucet mých tatínků 59
Turisti / Turistit 118
tWINs 120
Ty 89
V
V IKB 10
Včera neděle byla 68
Velryba – Abyrlev 122
Věnec / Laurels 61
W
Wasteland 97
Ways of Something 8
Y
Yantra 80, 81
Yesterday Remake 136
You and I 97
Z
Z dospělého na dětské 33, 41
Zahrada 122
Země se chvěje 29, 39
Zlaté časy 89
Zvuk z pouště 36, 43
Ž
Žádný čas na oddech / Viis varpaista 119
Želivka 119
156
Jmenný index
A
Abrahám, Stanislav 72, 75, 100, 101
Abreu, Alê 128
Adamec, Oldřich 60
Adámková, Tereza 25, 31, 40
Al-Ali, Matěj 10, 11, 20, 21, 38, 134, 135,
Anneka 128, 131
Arnold, Martin 12, 21, 46, 72, 86, 87
Arriado, Daniela 27
Asheim, Niels Henrik 11, 103
B
Badač, Peter 121
Baladrán, Zbyněk 142
Balážová, Anna 10
Balážová, Dana 8, 10
Balej, Jan 120
Baštanová, Pavla 131
Bataille, Georges 86
BA:ZEL 10
Beckett, Samuel 26, 39
Bedřich, Václav 56, 61, 66
Beková, Monika 8
Běhal, Tomáš 88
Beining, Jean 84
Bellour, Raymond 23, 71, 72
Belson, Jordan 80
Beránek, Ondřej 123
Bertóti, Attila 119
Bilaletdin, Heta 118
Binmatu 95
Blažek, Petr 67
Blažíček, Martin 10, 11, 21, 45
Bogost, Ian 144
indexy
Bohnenstengel, Lukas 98
Bolf, Josef 88, 89
Bookchin, Natalie 115
Born, Adolf 61
Brdečka, Jiří 55, 61, 63
Brychta, Jan 61
Břicháčková, Klára 119
Buda, Flóra Anna 111, 119
Budinský, Peter 106, 120
Bultheel, Jan 126
Bureš, Lukáš 10
Burton, Tim 123
Búřil, Martin 8
C
Casková, Michaela 10
Cáb, Martin 8
Cáb, Michal 9, 29, 39
Campaz, Alexander 10, 116, 135, 139, 145
Cenek, Filip 10
Císař, Karel 88
Cohl, Émile 65
Croissant III 10
Czerski, Piotr 115
Č
Čakányová, Viera 121
Čapek, Jiří 68
Čapek, Ladislav 63
Čechová, Bára 88
Čermák, Aleš 29, 39
Černohorská, Jana 119
Čihák, Martin 12, 23, 80, 81
Čopíková, Michaela 121
157
D
Dabrowski, Radek 84
Daisy, Blue (Kwesi Darko) 113, 131
Danda, Jiří 67
Danělija, Georgij 129
Daniels, Dieter 115
Darabos, Eva 119
Darmovzalová, Tereza 8, 9
Dašek, Ivo 68
David, Ivan 20, 21, 46, 47, 87
Děcká, Eliška 11, 106, 118, 119
Dečman, František 117
Deitch, Gene 56, 61
Delong, Marq 134, 135, 144,
Deutsch, Gustav 130
Diederiks, Matthijs 98
Dizzcock 10
Djindjikhachvili, David 84
DJ Numan 8
dné 10
Dobrovolný, Václav 61
Dočekal, Vojtěch 117
Doležálková, Klára 8
Domlátil, Vojtěch 117
Dopitová, Milena 142
Drop, Gala 97
Dudešek, Jan 61
Due, Brice 39
E
Eames, Charles 60
Eames, Ray 60
Eilers, Willehad 84
Elcott, Noam M. 72
indexy
F
Fischinger, Oskar 80
G
Gass, Lars Henrik 23
Gatialová, Katarína 9, 21, 45, 115
Gelley, Bálint 119
Gerat, Jiří 126
Giersz, Witold 63
Gilliam, Terry 123
Ginsberg, Allen 67
Gondry, Michel 143
Grant, Dwinell 80
Gregor, Dan 10, 11
Gruska, Jonáš 72, 95
Gyulai, Anna 111, 119
H
Häckl, Bohuš 66
Hájek, Ludvík 66
Han, Byung-Chul 22
Haneke, Michael 129
Hartog, Anne 84
Havelka, Jiří 60, 63
Havlík, Vladimír 135, 136
Helán, David 20, 21, 25, 34, 42, 44
Hilbert, David 116, 134, 145
Hirsh, Hy 80
Hitchcock, Alfred 130
Hlaváček, Luboš 64
Hlavatý, Vratislav 59, 61
Hluchaničová, Miluše 61
Hobl, Pavel 61
Hodan, Tomáš 106, 112, 123
Hodboď, Tomáš 8
Hoffmeister, Adolf 13, 59
158
Hoffová, Michaela 118
Hofman, Eduard 51, 59, 63, 64, 65
Holan, Rudolf 63
Holdhus, Lars TCF 11, 74, 98, 99
Hopper, Edward 130
Hrůza, Tomáš 8
Hubley, John 63
I
Ink Midget 10
Isama Zing 10
CH
Chan, Jennifer 115
Chatrný, Dalibor 135
Christoffel, Sebastian 84
Chytková, Eliška 117, 119
J
Jasanský, Lukáš 142
Jančík, Alexandr 8, 9, 10, 11, 135, 143
Javůrek, Tomáš 9, 11, 20, 21, 45, 134, 145
Jaroňová, Eva 8, 10
Jireš, Jaromil 63
J‘Kerian, Morgan 102
Jonze, Spike 143
Jurásek, Jakub 35, 42
K
Kábrt, Josef 61
Kadleček, Ludvík 61
Kambalu, Samson 10, 21, 27, 46, 72, 77, 82,
83, 84, 84, 87, 134, 135, 141, 147
Kandinsky, Vasilij 127
Kantová, Zuzana 10
Kaplan, Karel 62
indexy
Karhánková, Kateřina 117
Karpaš, Jan 66
Kartousek, Filip 8
Kasalová, Jana 8, 9
Kirchberger, Eduard 121
Kirschová, Rozálie 119
Klajbanová, Nela 8, 9
Klee, Paul 127
Kleinhamplová, Barbora 142
Klijnee, Sjaan 84
Klos, Jan 122
Kluge, Josef 66
Kokolia, Vladimír 135, 142
Kolář, Jiří 85
Konečný, David 126
Kopasz, Milán 119
Kopecký, Václav 62
Kopecný, Bedřich 62
Kořán, Josef 63
Koska, Zoltán 111, 119
Koskinen, Mika 118
Kosloff, Laresa 84
Koutná, Kateřina 10, 11, 92
Kovanda, Jiří 135
Kovařík, Jakub 8
Kożuch, Joanna 106, 121
Krajčová, Daniela 106, 121
Krátký, Petr 8, 32, 41
Kratochvíl, M. 61
Krupa, Karel 123
Kudělka, Vladimír 107
Kynclová, Kateřina 9
L
Laamanen, Olli 118
LaNote 131
159
Lauko, Henrich 126
Lelláková, Petra 30, 40
Lhoták, Kamil 63
Lotic 72, 102
M
Machinefabriek 94
Machů, Jiří 117
Maia, Pedro 72, 96, 97
Máj, Martin 117, 119
Máša, Vojtěch 8
Makak 92
Makino, Takashi 72, 73, 94
Málek, Jiří 88
Malich, Karel 142
Manderlová, Magdalena 10
Mandon, Thierry 84
Marvan, František 66
Martu 9
Masník, Boris 122
Mazanec, Martin 11
McHugh, Gene 115
Meixnerová, Marie 8, 9, 10, 11, 12, 15, 82, 85,
106, 114, 115, 147
Melvin, Milton 10
Merigeau, Adrien 127
Mészáros, Šimon 119
Miler, Zdeněk 53, 64, 69
Mills, Lorna 8
Mimra, Jan 61
Minn, Elina 118
Mirad, Oldřich 66
Monaghan, Jonathan 27, 72, 79, 90, 91, 134,
135, 140, 146,
Moore, Tomm 110, 127
Moravec, Tomáš 10, 11, 20, 21, 38, 134, 135
indexy
Možíš, Jaroslav 66
Možný, David 10, 25, 28, 39, 134, 135, 138, 143
Mrkva 95
N
Náprstek, Marek 119
Neděla, Jiří 9, 10
Nemjóová, Ester 118
Nepraš, Karel 66
Neves, Joana Pinho 84
Novotný, J. 66
Novotný, Jaromír 142
Nykl, Lumír 11, 115, 144
O
O’Brien, Nicholas 10
O’Rourke, Jim 94
Obertová, Veronika 121
Oja, Anni 119
Ottelin, Jasmiini 119
Otten, Roeland 84
P
Palma, Pablo Núñez 84
Panáčik 8
Partanen, Pinja 119
Pastirčák, Jonatán 10, 11, 96, 98, 102, 103
Pekárek, Karel 66
Pěla, Tomáš 126
Pelc, Antonín 62
Perri, Sandro 97
Pieska, Kari 119
Pietiläinen, Sini 119
Písaříková, Jana 21, 45
Pitra, Svatopluk 13, 52, 55, 58, 59, 61
Plicková, Edita 64, 69
160
Pjoni 11
Podsiadly, Dominik 8, 10
Pojar, Břetislav 61, 106, 122, 123
Polák, Martin 135, 142
Pope, Greg 10, 11, 72, 76, 92, 93
Pošivač, Filip 106, 120
Přílučík, David 8, 37, 43
Ptáčková, Petra 106, 117
Pucz, Dániel 119
Pustějovský, Michal 11, 72, 102
Q
Quaranta, Domenico 115
Quay, Stephen 94
Quay, Timothy 94
R
Radok, Emil 63
Rahkonen, Jenni 118
Ray, Man 80
Reisinger, Gunther 115
Remešová, Anna 142
Retterová, Linda 119
Richter, Hans 80
Rijt, Barry van der 84
Riskilä, Taru 119
Romberg, Michael 63
Rous, Janek 21, 25, 36, 43, 46, 87
Rufas, Carlos 119
Rusnáková, Katarína 115
Ruttmann, Walter 80
S
Salvia 92, 93
Santos De Los, Luis
Saska, Jan 117
indexy
Sebastian
Sedlák, Jiří 8
Seydl, Zdeněk 66
Shaviro, Steven 43
Scheuba, Jiří 68
Schmieg, Sebastian 137
Schönberg, Arnold 80
Schrötterová, Viktorie 10
Sigmundová, Štěpánka 142
Skoták, Antonín 68
Skrepl, Vladimír 135, 142
Slama, Anna 135, 144
Slowmotiondancer 10
Smatana, Martin 121
Smatana, Matej 106
Smetana, Zdeněk 61
Smyczek, Karel 123
Sodeoka, Yoshi 10
Soukup, Boris 61
Soukup, Pavel 118
Sovák, Pravoslav 63
Stewart, Ross 127
Stief, Angela 86
Stratil, Václav 8, 135, 142
Strnad, Matěj 20, 21, 45, 46, 87, 115
Střeláková, Lenka 11, 20, 21, 46, 87, 134, 135
Sturtevant, Sterling 65
Surůvka, Jiří 142
Svatoš, Michal 67
Svoboda, Vladislav 67
Svoboda,Viktor 117
Svobodný, Petr 67
Svolinský, Karel 63
Szász, Enikö 111, 119
Szczygieł, Mariusz 121
161
Š
Šalamoun, Jiří 61
Šicko, Ján 10, 11, 103
Šimotová, Adriena 135, 142
Šiška, Bohumil 56, 61
Šrámek, Jan 8
Štěpánek, Miroslav 122
Štindl, Ondřej 89
Štrébl, Karel 63
Štulič, Darko 88
Šulgin, Alexej 115
Šuráň, Pavel 8
Švolba, Petr 8
T
Takács, Barbara 111, 119
Takáč, Viktor 8
Tanghe, Sjoerd 84
Tervola, Markus 119
Thijsen, Alite 84
Tímár, Anna 111, 119
Tjon, Patrick 84
Tomanová, Anna 119
TRIK 68
Trnka, Jan 123
Trnka, Jiří 106, 122, 123
Trnka, Matyáš 106, 108, 122, 123
Trnková, Barbora 9, 11, 134, 145
Troemel, Brad 115
Twomey, Nora 127
V
Valecká, Barbora 106, 120
Valentíny, Noemi 119
Vaněk, Vojtěch 9, 124
Vášáryová, Magda 123
indexy
Vávra, Otakar 129
Vazquez, Alonso 84
Večeřová, Vladimíra 30, 40
Vessel 72, 96, 97
Vickers, Ben 115
Vierkant, Artie 115
VJ Kolouch 10
Vlková, Veronika 8, 10, 11, 92
Vogel, Heidi 131
Vuorinen, Elli 119
Vystrčil, František 61
W
Wagnerová, Markéta 8
Walley, Jonathan 72
White, Ian 23
Whitney, James 72, 80, 81
Whitney, John 72, 80, 81
Wieringen, Bas van 84
Winter, Jiří 57, 62, 63
Wolf, Anna 8
Won, SangEun 119
Wright, Harry 96
Y
Yiraq, Helush 33, 41
Yoshihide, Sodeoka 10
Young, Paul 127
Yuzgul, Denizcan 117
Z
Zahoranský, Dušan 142
Zacharová, Veronika 118
Zaoralová, Michaela 10
Záchová, Tereza 142
Zajíček, Kamil 8
162
Zemanová, Ludmila 123
Zet, Martin 135, 142
Ziemba 10
Zilynská, Blanka 67
Ž
Žabková, Zuzana 41
indexy
pořadatel
podpořili
partneři
hlavní mediální partneři
mediální partneři
STUDENTSKÉ RÁDIO OLOMOUC
Festivals
of Live
Cinema
Stavanger, Norway
October 15–18 2015
www.screencity.no
PAF—Festival of Film Animation
Olomouc, Czech Republic
December 3–6 2015
www.pifpaf.cz/en
H
H
É
N
JI
O
S
PI
SO
ČA
soudobá kompozice
improvizace
elektronika
experiment
noise etc.
U
D
B
Ě
HUDBY JE VÍC!
WWW.HISVOICE.CZ
www.asfk.sk
1/15
Slovenská
nová vlna
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
Z
kult.
153
VÝDEJNÍCH
MÍST
98 %
& web
Zasáhnete
maximum čtenářů,
kult. je tištěný, ale
také elektronický
WWW.KULT.CZ
72 %
? Kč
72 % čtenářů si kult.
kult. je ZDARMA
bere i domů, kde se a ceny pro pravidelné
o informace
inzerenty jsou velmi
dělí s rodinou
příjemné
www.asfk.sk
S obsahem
je spokojeno nebo
spíše spokojeno
98 % respondentů
Tisk
VAŠE
DENNÍ DÁVKA
KULTURY
A ZÁBAVY
96%
VÝTISKŮ VŽDY
ROZDÁME
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
JEZDĚTE LEVNĚJI !!!
ZAREGISTRUJ SE, získej STŘÍBRNOU KARTU a můžeš čerpat mnoho zajímavých slev a výhod.
www.atlant-taxi.cz
Knížky, které jinde nenajdete.
Knihkupectví
ArtMap
bookstore.artmap.cz
F I L M
D O K U M E N T Á R N Í
Hele
Č A S O S B Ě R N Ý
Č A
D O
F I
Mich
O B
I. Ob
Vých
Filmy
Přípr
Natá
Střih
Rece
Časo
II. K
René
Michael Třeštík
Souk
Helena Třeštíková
Školská 28, Praha 1
Místodržitelský palác, Brno
oc:
Do Ván %
0
1
sleva
F I L M
F I L M
Michael Třeštík
O B S A H
I. Obecná část (1)
Východiska (3)
Filmy, o které se v této práci opírám (5)
Příprava projektu (16)
Natáčení (19)
Střih (34)
Recepce časosběrných dokumentů (40)
Časosběrný dokument jako příběh (44)
II. Komentované zpětné scénáře (49)
René (51)
Režisérka Helena Třeštíková představuje
tvorbu časosběrných dokumentárních
filmů jak teoreticky, tak komentováním
scénářů svých filmů Soukromý vesmír a René.
Spoluautorem knihy je dramaturg
těchto filmů Michael Třeštík.
Michael Třeštík
Soukromý vesmír (111)
Helena Třeštíková, Michael Třeštík
Časosběrný dokumentární film
www.namu.cz
NAMU
Praha 2015
© Akademie múzických umění
v Praze, 2015
© Helena Třeštíková,
Michael Třeštík, 2015
Design © Radek Sidun, 2015
ISBN 978-80-7331-355-5
The One Minutes is an organization that asks artists to
contribute one minute long videos. These videos are
published in series composed by various curators.
We encourage you to submit your videos and
participate in the project.
theoneminutes.org
J
k
k
+
w
PAF
o
Jediný časopis o filmu,
který musíte číst
kritiky, rozhovory, glosy, festivaly, seriály, profily…
+ aktuální téma.
www.cinepur.cz / obJednávky na [email protected]
PAF_146x74.indd 2
05.11.15 0:55
Festival
of Stop Motion
Animation
w w w. u p a i r. u p o l. c z
L í te j te v to m s n á m i
International
9
I
A
F
2
Ž
FAN-0
w w w. u p a i r. u p o l. c z
25/10
—30/10
2016
9TH FEST ANČA
INT ERN AT ION A L
A NIM AT ION
FESTIVAL
2 9 . 6 . - 3 . 7. 2 0 1 6
ŽILINA
Call
for
entries!
deadline → March 15th 2016
www.festanca.sk
FAN-01-inzercia-PAF-146x74-v01.indd 1
06/11/15 13:53
Aeropolis 2014.qxp_oko 05.11.15 16:37 Stránka 1
Think globally, C
t
sit locally.
m
XY
23
III.
12.
LIT
9.–
Fe
Sc
15.
www.biooko.net
Co je What is
to ani- animamace? tion?
XY
23. 4. 2015, Olomouc
PAF New York 2015
6. 11. 2015, New York City
III. PAF na konci léta
12. 9. 2015, Ostopovice
Festivals of Live Cinema
PAF Olomouc
3.–6. 12. 2015, Olomouc
LITR
9.–11. 10. 2015, Olomouc
Festivals of Live Cinema
15.–18. 10. 2015, Stavanger
Vitrína Deniska
nonstop, Olomouc

Katalog PAF

Transkript

Podobné dokumenty

zde - Polský institut v Praze

TZ PAF 2015 #4 / Závěrečná tisková zpráva

Měsíčník autorů a přátel české karikatury e

Přehled významných událostí PAF 2015 1. 12. 2014 – 31. 1. 2015

Vážení pedagogové

zde

Závěrečná tisková zpráva k projektu Festivaly živého kina

Přehlídka animovaného filmu má za sebou svůj 11. ročník

PAF 2015 – presentations 1 Dec 2014 – 31 Jan 2015 Lorna Mills

TISKOVÁ ZPRÁVA PAF 2014 `Unikátní stínové divadlo`

PAF 2012 11. Přehlídka animovaného filmu 6.–9. 12. 2012

Kulturní politika a strategie měst

PŘEHLED REALIZOVANÝCH UDÁLOSTÍ PAF 2013 REALIZOVANÉ

[email protected]. Vážení pedagogové, p ipravili jsme pro Vás

Startovky - Orienteering World Cup Liberec 2011

V rytmech - Erste Premier

TISKOVÁ ZPRÁVA PAF 2009 listopad

caliban cove text.indd

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA

PAF můžete v létě vidět hned na několika českých a slovenských

Tomoko Kumagai - WordPress.com

Fenomén živosti kina – PAF řeší Live Cinema. S Norskem