Haute Couture 0 – 600 AD

HAUTE COUTURE
0-600 A. D.
Kristýna Poppová Urbanová - Guna Leite
Text: Kristýna Poppová Urbanová, překlad Petra Belaňová
Ilustrace: Kristýna Poppová Urbanová
Fotografie: Guna Leite
Kostýmy: Kristýna Poppová Urbanová, Guna Leite
Styling: Kristýna Poppová Urbanová, Guna Leite
Modelky / modelové: Petra Belaňová, Ivana Havlíková, Daniel Bursák, Jakub Halama, Jan Popp
Vyrobeno v Praze 2009
Haute Couture 0 – 600 A. D.
Kristýna Poppová Urbanová – Guna Leite
Katalog, doprovázející výstavu „Poslední Germáni v Čechách“, která se koná od
14.5. do 06.09.2009 ve Východočeském muzeu v Pardubicích, si bere za cíl ukázat
široké veřejnosti, jakým způsobem se vyvíjela móda v oblastech obývaných
germánským etnikem – tedy i v prostoru dnešní České republiky - od počátku
letopočtu do století sedmého. Vznikl na základě výzkumu jedné z autorek,
podporovaném grantem GA UK „Oděv a textilní produkce v době římské a v době
stěhování národů na území ČR“. Fotografie vytvořila lotyšská fotografka Guna Leite,
žijící a tvořící v Praze.
Poděkování patří bezesporu nadaci Pro Archeologia Saxoniae, bez jejíhož finančního
přispění by tato populárně laděná publikace nevznikla.
V neposlední řadě také přátelům, kteří se nebáli a hrdinně stanuli tváří v tvář
fotoaparátu jako modelky a modelové – Petře Belaňové, Ivaně Havlíkové, Guně
Leite, Danieli Bursákovi, Jakubovi Halamovi a Janu Poppovi.
Catalogue of the Exhition „Last Germans in Bohemia“ (14.05. – 06.09.2009 in
Východočeské Museum in Pardubice) wants to show to broad audience
the development of fashion in the areas settled by German ethnics – also in Czech
Republic – from 0 to 600 AD. It was financed by grant of Charles University
in Prague „Clothing and textile production in Czech lands during the Roman and
Migration period“. Thanks belongs also to foundation Pro Archaelogia Saxoniae and
Gerhard Bersu scholarship. Thanks belongs to all models in this fashion-book.
HAUTE COUTURE 4
5 HAUTE COUTURE
HAUTE COUTURE 6
GERMANIA LIBERA
GERMANIA LIBERA – SVOBODNÁ GERMÁNIE
(0 - 400 n.l.)
Písemné prameny
Jeden ze základních pramenů, který nám vypovídá o životě a
zvyklostech Germánů je spis „ Germánie - O původu, poloze,
mravech a národech Germánů (De origine, situ, moribus ac populis
Germanorum)“ od římského historika Tacita (55 př. n. l. – 120 n. l.).
V tomto svěžím etnografickém díle věnuje také jednu z kapitol
popisu jejich vzhledu a běžného oděvu. Doslova píše: „Jako oděv
slouží všem plášť sepnutý sponkou nebo trnem, jestliže nemají
sponku. Jinak jsou nezakryti a tráví celý den u hořícího krbu.
Ti nejbohatší nosí kromě toho spodní oděv, který nesplývá jako šat
↑
Ženský oděv, doba římská,
cca 2. století.
Dívka je oblečena v šatech
typu peplos z vlněné látky
keprové vazby, sepnutých
na ramenou dvěma sponami
a v oblasti hrudníku sponou
třetí, jiného typu. Šaty jsou
v pase přepásány jednoduchým vlněným páskem tkaným
na destičkovém stávku. Na
ruce má nádherný náramek se
zakončením ve tvaru zvířecích
hlaviček.
Na krku má delší náhrdelník
vytvořený z různobarevných
skleněných korálků.
Hlavu si zakrývá dvěma
plachetkami ze lnu v plátěné a
keprové vazbě.
Female dress, 2nd Century A.
D. Dress of peplos- type with
three fibulas.
Sarmatů nebo Parthů1, ale těsně přiléhá, takže jsou všechny části těla
zřetelně vidět. Nosí i zvířecí kůže, ti, kteří bydlí blízko Rýna, dost
nedbale, kmeny vzdálenější mnohem pečlivěji, protože jim obchod
neumožňuje žádný jiný přepych v oblékání. Vybírají si určité druhy
zvěře a na stažené kožešiny našívají stažené kůžičky zvířat2, která
rodí vnější Oceán a neznámé moře.“
Tacitus si všímá také oděvu žen: „Ženy se oblékají stejně jako muži,
jen se poměrně často zahalují do lněných rouch a zpestřují je nachovou barvou, jejich vrchní šat nepřechází v rukávy, takže mají holé
paže až k ramenou a nezakryta zůstává i horní část prsů.“
Neopomíná se pozastavit také u zvláštního druhu účesu, typického pro kmen Svébů: „Teď musím promluvit o Suebech…Pro tento
národ je příznačné, že si vyčesávají vlasy z čela a svazují je do uzlu.
Tím se odlišují Suebové od ostatních Germánů, tím se odlišují u
Suebů svobodní od otroků.
U jiných kmenů zavedlo tento zvyk příbuzenství se Sueby, nebo jak
se často stává,snaha podobat se jim.
Etnika žijící v prostoru Předního Východu a střední Asie. Byly pro ně typické široké kalhoty, které vzešly z jejich kočovnického způsobu života.
2
Pravděpodobně se jedná o tuleně nebo lachtany.
1
← Velmožský mužský oděv,
cca 2. – 3. století.
Muž je oděn do dvou úzkých,
splývavých tunik
(spodní lněná, v plátěnné
vazbě, svrchní vlněná ve
vazbě keprové, zdobená
různobarevným vzorem
kostek) jednoduchého obdélného střihu a vlněných anatomicky tvarovaných kalhot
v keprové vazbě. Tuniky jsou
v pase přepásány
jednoduchým vlněným páskem
tkaným na destičkovém stávku
a podkasány.
Na pravém rameni má sepnutý
stříbrnou sponou rozměrný
vlněný obdélný plášť zdobený
při krajích tkanicí utkanou na
destičkovém stávku.
Přes něj má přehozenu
kápi ušitou z vydělané ovčí
kožešiny.
Na nohou má ponožky vyrobené technikou pletení jehlou a
kožené sandály. Vlasy má na
boku spleteny do tzv.
svébského uzlu.
Male dress, 2nd – 3th Century
A. D. Rich dress of german
leather.
7 HAUTE COUTURE
GERMANIA LIBERA
→
Mužský oděv, doba římská,
cca 2. – 3. století. Muž je oblečen
v úzké, splývavé vlněné
tunice jednoduchého
obdélného
střihu
utkané
v keprové vazbě a vlněných
anatomicky tvarovaných kalhot
taktéž v keprové vazbě. Tunika
je v pase přepásána jednoduchým vlněným páskem tkaným na
destičkovém stávku a podkasána. Přes horní polovinu těla má
přehozen vlněný plášť (keprová
vazba, zdobená motivem drobných kostek), na pravém rameni
svázaném.
Male dress,
2nd – 3th Century AD.
↓1 – Dobřichov - Pičhora,
Ale setkáváme se s tím u nich jen zřídka a jen u mladých lidí. Suebové si však až do stáří češou vzpurné vlasy dozadu a často je svazují
do uzlu na samém temeni, náčelníci je mají upraveny ještě ozdobněji.
Je to parádivost, ale nevinná, neboť jim nejde o to, aby dávali najevo
lásku nebo aby ji vyvolávali – oni se zdobí pro zraky nepřátel, když
se chystají do války, aby vypadali vyšší a strašnější.“ Tento druh
copu, svázaného na pravé straně hlavy dostal podle svých nositelů
také název – svébský uzel. Jeho vzhled máme dochován také archeologickými nálezy. Mumie muže, dochovaná v dánských bažinách,
měla takový uzel smotán na straně. Také jej máme dochován na řadě
ikonografických pramenů, o nichž bude řeč níže,například na bron-
inv. č. 224021, doba římská
2 – Dobřichov – Pičhora,
inv. č. 53890, doba římská
3 – Dobřichov – Pičhora
inv. č. 224020, doba římská
4 – Záluží u Čelákovic
inv. č. 43986,
doba stěhování národů
5 – Praha Podbaba
inv. č. 51164,
doba stěhování národů
6 - Praha Podbaba
inv. č. 51141,
doba stěhování národů
7 – Světec u Bíliny
inv. č. 50799,
doba stěhování národů
8 -Praha Podbaba
inv. č. 51143.
doba stěhování národů,
9 – Zvoleněves inv. č. 18633,
doba stěhování národů
10 – Záluží u Čelákovic
inv. č. 43555,
doba stěhování národů.
zových bustách germánských náčelníků z kotle nalezeného na území
Všechny předměty uloženy v
Oddělení prehistorie a protohistorie, Národní muzeum.
už navždy dělící linií mezi oblastí spravovanou římskou mocí a tzv.
Fibulas from Roman and
Migration Period from
localities Dobřichov Pičhora,
Úherce u Loun, Zvoleněves,
Záluží u Čelákovic and Praha
Podbaba
(National museum in Prague).
tihuje také první věta již zmiňované Tacitovy Germánie: „Germánie
České republiky, z Mušova.
Ikonografické prameny
Ikonografickými prameny myslíme zobrazení Germánů, ať už
v malířství nebo sochařství, díky kterým bychom si mohli udělat
lepší představu o jejich vzhledu. V období římského císařství se
setkáváme s množstvím památek, které reflektují poněkud frustrující římskou zkušenost s těmito etniky. Římané se poprvé setkávají
s Germány při Caesarových výbojích za Rýn. Ve svých „Zápiscích
o válce galské“ (De bello gallico) také tento státník poprvé rozlišuje
Germány od Keltů. Popisuje je jako lid, sídlící za Rýnem. Ačkoliv
víme, že Germáni sídlili na obou rýnských březích, stala se tato řeka
Svobodnou Germánií (Germania Libera). Krásně tuto skutečnost vys-
jako celek je oddělena od Galů, Raetů a Pannoniů řekami Rýnem a
Dunajem, od Sarmatů a Dáků vzájemným strachem nebo horami.
Ostatní její hranice obtéká Oceán, objímající rozlehlé poloostrovy
a nesmírné prostory ostrovů. “Germáni jsou v oficiálním římském
umění znázorňováni jako urostlí, avšak poněkud zvířecky diví muži
HAUTE COUTURE 8
9 HAUTE COUTURE
4
3
9
10
2
7
1
HAUTE COUTURE 10
1
2
5
3
4
5
5
6
6
7
8
6
9
10
8
8
7
11 HAUTE COUTURE
GERMANIA LIBERA
s delšími vlasy a vousy, odění pouze do úzkých kalhot, nebo
s přehozeným pláštěm přes nahou hruď. Vidíme je tak na sloupu
Marca Aurelia, na deskách památníku v Adamclisi, ale i na mincích a
nejrůznějších výtvorech drobného umění. Vždy jsou v roli sveřepých
nepřátel Říma, kterak bojují proti postupujícím jednotkám, nebo
jak jsou poráženi a trestáni. Germánské ženy jsou znázorňovány
jako jednoduše oblečené v šatech typu peplos, v pase a na bocích
podkasanými, s dlouhými, volně rozpuštěnými vlasy. Nutno podotknout, že , potvrzeno archeologickými nálezy, tato znázornění jsou
z části pravdivá. Avšak od určitého období se v umění římské říše
ustálil „typ Barbar“, který zobrazoval Germána vždy stejně oděného
– tak jak je to popsáno výše. Tudíž změny v oděvu nebo lokální
odlišnosti germánského kroje nijak nereflektoval. Naštěstí jsou zde
přímé archeologické nálezy, které nám dovolují odhalit, jak tyto šaty
vypadaly. Jelikož se zde našly jak oděvy mužské, tak ženské, máme
tedy poměrně kompletní přehled o tom, jak šaty, které lidé v této
době nosili, vypadaly a jak byly střižené.
Archeologické nálezy oděvů a jejich součástí
V oblastech severního Německa a Dánska, které jsou charakteristické bohatým výskytem rašeliništních půd, mokřadů a bažin, došlo
k mnoha nálezům skutečných oděvů nebo jejich součástí. Jedná se
například o lokality Damendorf, Nydam, Thorsberg aj. Zde se konaly
lidské oběti a popravy různých provinilců, o čemž máme bohaté
literární zmínky u římských letopisců. Také sem byly jako milodary
vhazovány nejrůznější předměty, často zabalené do kusů oděvů nebo
tkanin. Od konce 19. století se pak při těžbě rašeliny tyto oběti
nacházely a vzbuzovaly řadu zaslouženého zájmu a zejména
vědeckého prozkoumání.
3
Tkanina utkaná v jednom kuse na speciálním tkalcovském stavu.
HAUTE COUTURE 12
GERMANIA LIBERA
Jelikož se zde našly jak oděvy mužské, tak ženské, máme tedy
poměrně kompletní přehled o tom, jak šaty, které lidé v této době
nosili, vypadaly a jak byly střižené (viz střihová příloha vzadu).
Ženský a mužský oděv
Základem ženského oděvu byl tzv. peplos – obdélná látka na jednom
konci sešitá, která vytvořila jakýsi tubus, který se na ramenou spínal
sponami. Dokonce máme dochován jeden skutečný nález, který byl
právě jako peplos interpretován – tubulární tkanina3 z Huldremose.
Peplos byl vysoký zhruba jako člověk, někdy jej výškou přesahoval
– poté se okraj ohýbal směrem dopředu a tvořil jakýsi sklad,
který mohl být v případě nutnosti přetažen přes hlavu. Široký byl
maximálně na délku roztažených paží. Aby se docílilo estetického
vzhledu, byl přepásán a dále řasen – někdy pouze v oblasti pasu, ale
také v oblasti boků.
Tacitus zmiňuje, že Germánky nenosily spodní šat. Tato zpráva
je však zavádějící, neboť máme doklady halen, které mohly být
používány jak muži, tak ženami. Nedá se předpokládat, že by ženy
nenosily v chladnějších dnech vrstvené oblečení.
Peplos nebyl jediným kusem typicky ženského oděvu. Na lokalitě
Damendorf byla objevena popravená žena, která byla oblečena
v bohaté, řasené vlněné sukni se základkami. Ze shodného místa
máme také doklad spodních kalhot. Byly ušity z vlněné látky a jsou
anatomicky tvarované, zakončené v polovině lýtek. Podobné spodní
ženské kalhoty se našly také v rašeliništi v Dätgen. .
Ženský i mužský oděv, doba římská, cca 2 – 3. století.
← Jednoduchá záplatovaná tunika (Bernuthsfeld) a ženské kalhoty
(Dätgen)
← dlouhá vlněná sukně se základkami (Dammendorf).
→ vlněné anatomicky tvarované ženské kalhoty (Dätgen),
→ Rozměrná tunika podkasaná páskem zhotoveným na destičkovém
stavu (Reepsholt),
Male and female dresses from different localities
(Dammendorf, Reepsholt atc.), Roman Period
13 HAUTE COUTURE
GERMANIA LIBERA
→
Mužský oděv, doba
římská, cca 2. – 3. století. Muž je
oblečen v úzké, splývavé vlněné
tunice jednoduchého obdélného střihu utkané v keprové
vazbě a vlněných anatomicky
tvarovaných kalhot
taktéž
v keprové vazbě.
Male dress, 2nd – 3th Century
AD.
Vypadá to, že germánské ženy nosily za určitých okolností i tyto
kalhoty, které jsou střihem blízké mužským, možná jako ekvivalent
spodního prádla.
Mužský oděv byl tvořen tunikou (halenou) a kalhotami. Tuniky
měly jednoduchý obdélný střih s dlouhými i krátkými rukávy, nebo
také bez rukávů, jak nám dokládají nálezy z lokalit Thorsberg, MarxEtzelu, Bernuthsfeldunebo Reepsholtu (viz střihová část). V několika
málo případech měly ozdobné lemování rukávů tkanicemi zhotovenými na destičkovém stávku s velmi jednoduchým geometrickým
vzorem. Některé z nich byly také po stranách rozstřiženy a opatřeny
provázky na svazování (halena z Thorsbergu viz střihová část).
Jak píše Tacitus, tyto tuniky byly spíše útlejší než volné a řasily se
tak, aby odhalovaly stehna. Majetnější Germáni si údajně mohli
dovolit halen více. Mužské kalhoty, které známe z mnoha nalezišť,
např. Thorsbergu a Damendorfu aj., měly velmi složitý, anatomicky
tvarovaný střih. Končily v oblasti pupku, kde byly svazovány
tkanicemi nebo byly opatřeny průvlečkami pro opasek. Některé
nálezy dokonce připomínaly jakési dětské oblečení označované jako
„dupačky“, měly totiž přišity na nohou šlapky. Jiné měly zakončení
v oblasti kotníků rovně zastřižené. Aby se docílilo opravdu úzkého
vzezření, byly tyto kalhoty často na lýtku rozstřiženy a opět , shodně
jako tuniky, opatřeny provázky na stažení.
Součástí mužského oděvu byly samozřejmě různě zdobené opasky,
odpovídající postavení jeho nositele. Na těchto opascích opatřených
přezkami a různými úchytnými oušky a závěsnými ozdobami,
byly pověšeny předměty denní potřeby jako nože, ale také toaletní
soupravy (pinzety, ušní lžičky aj.), které byly uloženy v kapsářích
společně s výbavou na křesání (křesací kameny, ocílka).
Muži i ženy nosili pravděpodobně rozměrné obdélné pláště, které
jim zakrývaly většinu těla, o kterých se zmiňuje také Tacitus.
Tyto pláště byly vlněné, s ozdobnými lemy tkanými na destičkovém
stávku o různé šířce od několika málo po desítky centimetrů.
HAUTE COUTURE 14
15 HAUTE COUTURE
GERMANIA LIBERA
→
Ženský oděv,
doba římská, cca 2. století.
Female dress from 2th Century
A. D..
Zakončeny mohly být také umně svazovanými a skanými střapci.
Nejkrásnějšími příklady jsou nálezy bohatě vytkávaných plášťů
z lokalit Hunteburg, Damendorf, Dätgen, Thorsberg, Odry aj.
ako ochrana proti nepříznivému počasí sloužily také peleríny a kápě
sešívané ze zvířecích (nejčastěji ovčích) kůží – známe je z lokality Damendorf aj. Shodně je nosili muži i ženy.
Ozdoby hlavy, účesy
Vlněné pásky z lokalit Vaalemor, Dätgen, Damendorf, Bernuthsfeld
apod., ať už tkané na destičkovém nebo mřížkovém stávku nebo
jen sešívané z rozstřižené tkaniny, sloužily jak ke svazování šatů,
tak i jako ozdobné stuhy do vlasů, držící účes. Měly vesměs prostý
dekor - pruhy nebo geometrické ornamenty. Z lokality Damendorf
známe také čepec, vyrobený technikou pletení na rámu. Ke zpevnění
účesu u žen sloužily také jednoduché jehlice z kosti nebo složitě profilované z kovů, nejčastěji bronzu nebo mosazi.
Jak jsme viděli u Tacita výše, Germáni si libovali v úpravě svých
vlasů a vousů. Tento zvyk, starat se o svůj vzhled, dokládají také
nálezy toaletního náčiní – drobných nůžek a břitev, které dozajista
k úpravě vlasů a vousů mohly sloužit více než dobře.
Nálezy z prostředí České republiky
„Obzvláštní je sláva a moc Markomanů… I samotná svá nynější sídla
získali statečností, vyhnáním Bójů. Markomani a Kvádové si uchovali až do doby, na kterou si ještě pamatujeme, krále domácího původu
ze vznešeného rodu Marobudova a Tudrova. Dnes snášejí i cizí. Moc
a síla králu se opírá o schválení Říma. Tu a tam jim pomáháme
vojensky, častěji penězi, a jejich vážnost není proto menší.“
(Tacitus, Germánie)
Markomani přišli doprostoru Čech někdy v rozmezí 1. století př. n.
l. až počátku 1. století n. l., vedeni Marobudem, šlechticem germánského původu, který vyrůstal v Římě jako rukojmí a tam také získal
HAUTE COUTURE 16
17 HAUTE COUTURE
GERMANIA LIBERA
→
Mužský oděv,
doba římská, cca 2. – 3. století.
Male dress,
2nd – 3th Century AD.
římské vzdělání. Velmi záhy vzniklo kolem této výrazné osobnosti mocenské centrum. Marobudova moc a armáda byly natolik
rozsáhlé, že znepokojovaly, samotný Řím. Roku 6. n. l. tudíž byla
vyslána proti Marobudovi trestná výprava, která však byla odvolána
kvůli nepokojům v jiných částech říše dříve, než se dostala hlouběji
do území tímto germánským králem ovládaného.
Na Marobudově dvoře se žilo velmi luxusním životem – setkávali
se zde římští kupci, řemeslníci i diplomatické sbory. Archeologicky
máme tento živý mezinárodní styk doložen zejména nálezy bohatě
vybavených pohřebišť například z lokalit Dobřichov – Pičhora nebo
Třebusice aj. Součástí tohoto pohřebního ritu u Germánů bylo balení
předmětů ukládaných do hrobu do tkanin nebo textilních váčků.
Vzácné látky byly dávány zemřelým také jako milodary nebo mohly
být používány jako rubáše. Nejpočetnější textilní materiál pochází
ze žárového pohřebiště v Třebusicích, kde se dochovaly pozůstatky
látkových obalů na nejrůznějších předmětech - od hrotů kopí, přes
nože, nůžky až po zbytky textilních měšců, ve kterých bylo uloženo
↓
1 – Třebusice inv. č. 224038
doba římská,
2 - Třebusice inv. č. 229014,
doba římská,
3 – nákrčník inv. č. 23526,
Bratislava(?),
doba stěhování národů,
4 – 6 - závěsky inv. č.,
Úherce u Loun, doba stěhování
národů,
7 – náhrdelník se psím zubem
inv. č.51188,
Praha Podbaba,
doba stěhování národů,
8 - náhrdelník inv. č. 51382,
Praha Podbaba,
doba stěhování národů.
Všechny předměty uloženy v
Oddělení prehistorie a protohistorie, Národní muzeum.
Necklaces from Roman and
Migration Period from localities Třebusice, Bratislava, Praha
Podbaba. All from
National Museum in Prague.
HAUTE COUTURE 18
vícero předmětů pohromadě. Ojedinělé jsou v Čechách nálezy
různě velkých fragmentů textilu na kovových předmětech, např. na
sponách z Velkých Přílep nebo Křesíně Na Moravě byly nalezeny
také negativní otisky na keramice, např. z Komořan nebo na mazanici, např. z výmazu hrnčířské pece v Křižanovic.
Nejzajímavějším textilním nálezem jsou otisky a fragmenty tkanin
na římském bronzovém vědru z Řepova a to nejen množstvím a
různorodostí (plátno, keprová vazba, tkanice tkaná na destičkovém
stávku, skané nitě - střapce), ale především tím, že jedna z těchto
tkanin byla vyrobena z hedvábí. Na jednom předmětu tak máme
doloženu znalost výroby několika textilních vazeb, používání
předtkalcovských textilních technik a zároveň doklad o dovozu
kvalitních látek, které svou jemností poukazují na vysoké postavení
zemřelých. Mimořádně kvalitní tkaniny a oděv dovážené z římského
prostředí byly jistě jedním ze znaků luxusu nejvyšších vrstev.
19 HAUTE COUTURE
3
2
6
7
HAUTE COUTURE 20
3
8
8
4
1
4
2
3
4
1
1
5
6
5
5
7
8
21 HAUTE COUTURE
HAUTE COUTURE 22
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU –
NOVÉ NÁRODY NA OBZORU
(400 – 600 n. l. )
Písemné prameny
„Před ním kráčel pestře vystrojený kůň: za ním i před ním šli další
koně s nákladem blyštících se šperků. Ale nejpůvabnější pohled
v celém průvodu skýtal sám princ, kráčející uprostřed svých sluhů a
lokajů, oblečen v zářivě šarlatovém, rudě zlatém a čistě bílém hedvábí a jeho světlé vlasy, kvetoucí tvář a bílá pleť se tomuto jasnému
←
Ženský oděv, starší fáze
období stěhování národů, cca
5. století. Dívka je oblečena do
lněných šatů keprové vazby
typu peplos, na ramenou sepnutých dvěma párovými sponami, mezi kterými jsou zavěšeny
ozdobné vícebarevné korálky.
V pase je oděv podkasán dvěma
opasky – jeden je sepnut kovovou přezkou, druhý kroužkem.
Na krku má kovový nákrčník se
závěsky – barevnými korálky
upevněnými k nákrčníku pomocí kovových drátků.
Female dress, 5th Century, peplos – type with two fibulas on
shoulders.
oblečení zcela vyrovnaly. Na náčelníky a přátele, kteří ho odprovázeli, byl i v tom mírovém čase hrozivý pohled. Na nohou měli boty
pokryté srstí, které jim sahaly od špiček prstů až po kotníky, kolena,
holeně a lýtka měli odhalená. Nad tím byl pestrý, přiléhavý oděv,
vysoko vytažený, spadající jim sotva k holým stehnům a s rukávy,
jež zakrývaly jen horní část paží. Měli na sobě zelené pláště s
fialovým lemováním.“ Takto popisuje pozdně římský historik
Sidonius Apollinaris průvod franského prince Sigismera s jeho nově
pojatou chotí (okolo roku 469).
Písemné prameny této neklidné doby se nevěnují tak pečlivě a
popisně oděvu a vzhledu jako tomu bylo dříve (Tacitus).
Na rozdíl od republikánských a císařských, mnohdy až
etnografických, studií barbarských kmenů se pozdně římští
historikové zabývají spíše popisem událostí než popisem vzhledu.
Výjimečně tak učiní v případě významné osoby, jako byl např. Atila,
jeho vyslanci nebo předáci germánských kmenů. Ale i
tehdy je popis oděvu stručný a omezuje se spíše na konstatování, že
„ byl oděn podle skytského zvyku“ apod. Ammianus
Marcelinus, Priskos, Jordanes a Sidonius Apollinaris jsou spíše
dějepisci než obdivovatelé módy, proto jejich stručné popisy
vzhledu Římu nepřátelských kmenů jsou mnohdy zavádějící a silně
tendenční.
↓
Ženský oděv mladší fáze
doby stěhování národů,
6.
století, celek a detail. Dívka má
na sobě dvě tuniky. Spodní je
jednoduchého obdélného střihu
s dlouhými úzkými rukávy.
Svrchní je z luxusního materiálu (hedvábí), střižená do „A“,
s dlouhými úzkými rukávy
zdobenými na koncích tkanicemi utkanými na mřížkovém
stávku. Také límec je zdoben
shodnými tkanicemi. V oblasti
hrudi je tunika sepnuta dvěmi
drobnými sponami.
V pase
má dva opasky, na nichž jsou
zavěšeny ochranné amulety
(korálky, spona - starožitnost)
a předměty denní potřeby
(přesleny, nožík, nůžky, klíče
aj.) a toaletní potřeby (pinzeta
aj.). Na krku má náhrdelník
z drobných temně modrých
korálků uprostřed se psím
zubem (ochranný amulet).
Pod tunikami má oblečeny
dlouhé lněné, úzké kalhoty
převázané tkanicemi tkanými
na destičkovém stávku. Na nohou má kožené kotníčkové boty.
Hlavu má krytu dvěma plachetkami, z nichž jedna je zdobena
tkanicí pletenou v prstech.
Female dress, 6th - 7th Century,
so called tunic – type.
23 HAUTE COUTURE
HAUTE COUTURE 24
25 HAUTE COUTURE
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU
Zde máme například na mysli slavné prohlášení Ammiana Marcellina, že „Hunové se odívají pouze do zvířecích koží“. Z archeologických výzkumů víme, že Hunové měli mnohdy velmi luxusní, složitě
střižený oděv. Autor se pouze snažil tímto popisem vyjádřit hrůzu,
kterou Řím měl z těchto kočovníků, a popsat je jako nelidská zvířata
nehodná zájmu.
Ikonografické prameny
Z této doby bohužel máme poměrně málo znázornění Germánů,
které by byly natolik jasné, že bychom si skrze ně mohli udělat
přesnou představu o oděvu a vzhledu germánských kmenů. Setkáváme se stylizovanými portréty langobardských velmožů na
mincích z prostoru severní Itálie, nebo na znázornění bitevních scén
z nejrůznějších památek drobného umění (například dno mísy z Isola
Rizza). Germáni jsou na nich znázorňováni velmi podobně jako
v předchozích dobách – s delšími vlasy, v úzké tunice a kalhotách.
Archeologické nálezy
Z období stěhování národů nemáme žádný přímý nález dochovaného oděvu tak, jak tomu bylo z období předcházejícího. Setkáváme se pouze s dochováním textilních fragmentů velkých
několik centimetrů na těle zemřelého. Představu o tom, jak mohly
oděvy vypadat, nám podávají archeologické výzkumy kostrových
pohřebišť. V hrobech se často setkáváme s rozložením předmětů na
těle nebožtíka tak, jak sloužily ke spínání oděvu nebo k jeho ozdobě.
Rozdílné uložení spínadel v hrobech celé merovejské Evropy
vyvolaly řadu diskuzí. Jedná se totiž o výraz specifického kulturního
prostředí a je projevem různého typu kroje. Například pro východogermánský okruh kroje (Gótové aj.) je charakteristické uložení spon
na ramenou – zdá se, že tedy spínaly šat typu peplos.
HAUTE COUTURE 26
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU
Nejznámějším nálezem tohoto typu kroje je bohatý ženský hrob ze
Smolína nebo hroby z Žiželic u Prahy a Prosmyk aj.
Naproti tomu uložení spon v hrudním koši a v oblasti pánve je
typickým projevem kroje merovejsko – langobardského okruhu
(Frankové, Durynkové, Langobardi aj.). Z Čech jsou nejznámějšími
a největšími pohřebišti tohoto okruhu lokality Záluží u Čelákovic a
Praha Podbaba, nebo bohatý ženský hrob ze Světce u Bíliny.
Ne vždy však rozložení spon a přezek v hrobě vypovídá o vlastním
oděvu – občas mohly sloužit jako spínadlo složeného pláště nebo k
sepnutí pohřebního rubáše.
Ženský a mužský oděv
Zatímco oděv germánských kmenů, obývajících prostor současných
Čech během 5. století, stále vychází z tradičního oděvu spínaného na
ramenou dvěmi sponami, tzv. peplu, v průběhu století 6. se začíná
objevovat nový typ kroje. Spony, které dříve měly ryze praktickou
funkci, začínají být pouze jakýmisi módními doplňky a přesouvají se
z oblasti ramen k boku a někdy dokonce ještě níže – až ke kolenům.
Upevněny bývají přímo na šatech nebo také velmi často na kožených
řemenech – opaskách. Ženy nosily spodní tuniky různých délek,
přes které oblékaly tuniku delší (pod kolena nebo po kotníky),
která mohla být vepředu rozstřižena (zde se nejspíše projevuje vliv
kočovných národů, které Evropu dobyly během 5. století – Hunů).
Svrchní tunika mohla mít delší, ale také kratší rukávy, jako to známe
z nálezů z hrobky franské královny Arnegundy ze 6. století. Tuniky
byly u krku a v oblasti hrudi spínány drobnějšími sponami nejčastěji
destičkovými ptačími nebo dračími. Krk byl dále ozdoben pestrobarevnými náhrdelníky tvořenými perlami skleněnými nebo
jantarovými.
Mužský a ženský oděv doby stěhování národů, kolem 7. století.
Male and female dresses, 6th – 7th Century.
27 HAUTE COUTURE
HAUTE COUTURE 28
29 HAUTE COUTURE
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU
↑ → Ženské oděvy
merovejsko – langobardského
okruhu. Rekonstruováno na
základě nálezů z lokality Praha
Podbaba.
Female dresses of merovingian
– langobardian cultural area,
7th Century.
After finds from Praha Podbaba
burial.
Lemy rukávů a výstřihů byly zdobeny přišívanými pestrobarevnými
tkanicemi zhotovenými na destičkovém nebo mřížkovém stávku
nebo vyšívány.
U bohatších dam také zlatými nitěmi dováženými až z oblasti
Předního Východu. Pod tuniky se oblékaly úzké kalhoty, nejčastěji ze
lnu nebo vlny, které byly na lýtkách omotány ovinkami a řemením,
které je upevňovaly. Tato řemení mohla být opět z barevných tkanic
nebo také kožená s luxusními zdobnými kováními a drobnými
přezkami. Také kožená obuv byla zdobena kovovými přezkami.
V chladnějším počasí nosily obdélné pláště nebo prošívané kabátce.
Mužský oděv se v průběhu věků příliš neměnil. Muži stále oblékali
jako základ volnější halenu ke kolenům, přes kterou přetahovali
svrchní tuniku, která mohla mít rukávy delší i kratší, shodně jako
tuniky ženské. Tyto tuniky byly zdobeny našívanými tkanicemi u
krku, v oblasti ramen a na lemech rukávů. Kalhoty se nosily úzké,
těsně ovázané onucemi s řemením. Jejich pláště byly obdélného
tvaru, svazované na jedné straně do uzlu nebo sepnuté zdobnou sponou. Důležitou součástí vzhledu muže, která odrážela i jeho sociální
postavení, byla výzbroj – krátké nože saxy, meč spatha a kopí.
Opasky
Důležitou součástí zejména ženského kroje byly složité konstrukce
opasků. Skládaly se z jednoduchého pásku z kůže zakončeném
přezkou, na kterém bylo zavěšeno množství předmětů denní
potřeby, jako byly nože, nůžky, jehelníčky, přesleny ale také
nejrůznější amulety mající za úkol ochraňovat nositelku (křišťálové
koule, korálky ze skla i jantaru, bronzové závěsky, mušle aj.).
Nezřídka mohly být opasky i dva. V prostředí Čech nemáme
tak zdobné závěsky, s jakými se setkáváme například na území
současného Německa. Na kostrových pohřebištích v Praze Podbabě
a Záluží u Čelákovic se našlo několik variant jednoduchých opasků
HAUTE COUTURE 30
31 HAUTE COUTURE
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU
→
1 – závěsek ve tvaru ryby,
Světec u Bíliny
2 – cedníček, Světec u Bíliny
3 – korálek, Praha Podbaba
4 – korálek, Praha Podbaba
5 – jantarový závěsek (korálek),
Praha Podbaba
6 – jantarový závěsek (korálek),
Praha Podbaba
7 - korálek, Praha Podbaba
8 – korálek (přeslen?),
Praha Podbaba
9 – korálek (přeslen?),
Praha Podbaba
10 – přeslen, Praha Podbaba
11 – korálek, Praha Podbaba
12 – jantarový závěsek
(korálek), Praha Podbaba.
Vše doba stěhování národů.
Všechny předměty uloženy v
Oddělení prehistorie a
protohistorie,
Národní muzeum pod inventární řadou 51000.
Belt with components from
localities Světec u Bíliny and
Praha Podbaba. Migration Period. All in National Museum
in Prague.
tvořených nezdobenými nebo velmi střízlivě pojatými kroužky.
Opasky mohly být také zakončeny dlouhými řemeny, které splývaly
až do poloviny lýtek. Na těchto řemeních bývala umístěna ozdobná kování z bronzu nebo drahých kovů a zakončena nákončími
nejčastěji lístkových tvarů. Na těchto řemenech byly taky někdy
zavěšovány spony, které již ztratily svou původní funkci jako
spínadlo oděvu, a změnily se v dekorativní prvek.
Muži i ženy nosili zavěšeny na opascích také různě tvarované
kapsáře z kůže. Ty mohly být jednoduché, jen s přezkou na sepnutí
nebo zdobné s kováním po stranách a po povrchu.
Účesy, pokrývky hlavy
„…neb tito mladíci se podobají zkroceným obludám, s vlasy na
temeni lebky sčesanými k čelu a svítivě odhalenou šíjí, zbavenou
přirozené pokrývky. Oči mají mdlé, světlé, se zábleskem šedomodré
barvy. Vyholují si tváře a na místo vousů na bradě nosí jen úzké
kníry, které si rozčesávají hřebenem. Dlouhé údy mužů zahaluje
přiléhavý oděv, vytažený tak vysoko,,, že je vidět holá kolena a úzký
pas je obepnut širokým opaskem.“ Takto popisuje Sidonius Apollinaris vzhled franských mužů v polovině sedmého století. Z tohoto
popisu je zřejmé, že u tohoto kmene byla úpravě vlasů a vousů
věnována značná pozornost. Oproti tomu ikonografické památky ze
severní Itálie vypovídají o tom, že Langobardi nosili vlasy a vousy
delší – o čemž ostatně vypovídá už název jejich kmene (v překladu
„dlouhé brady“). Je možné, že jednotlivé kmeny se rozlišovaly také
podle charakteristického účesu, o kterém bohužel nemáme žádné
dochované doklady.
Co se úpravy vlasů a vousů týče, zdá se, že muži v období stěhování
národů všeobecně nosili delší vlasy a různě upravovanou bradku.
Soudíme tak na základě několika vyobrazení barbarských germánských králů, které známe. Ženy nosily vlasy volně rozpuštěné nebo
HAUTE COUTURE 32
12
11
10
7
8
9
6
2
3
5
1
4
27
33 HAUTE COUTURE
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU
→ Ženský oděv
merovejsko – langobardského
okruhu. Rekonstruováno na
základě nálezů z lokality Praha
Podbaba.
Female dresses of merovingian
– langobardian cultural area,
7th Century.
After finds from Praha Podbaba
burial.
splétané do copů, které mohly být omotány kolem hlavy a fixovány
pomocí delších kovových jehlic. Jehlice (nejčastěji se v hrobech
z této doby nacházejí jedna nebo dvě) mohly také přidržovat různě
aranžovaný závoj nebo závoje. Dívky mohly nosit ve vlasech ovázané stuhy utkané na destičkovém nebo mřížkovém stávku. Nejsou
vyloučeny ani pokrývky hlavy vyráběné z plsti nebo technikami
pletení.
Textilnictví u Germánů
Oproti vlastnímu textilu, který se v půdních podmínkách České
republiky dochovává pouze výjimečně, jsou předměty sloužící
k textilní výrobě, archeologickými nálezy více než častými. Jedná
se o přesleny, které patří k jedněm z nejčastějších sídlištních nálezů,
přeslice, tkalcovská závaží, nůžky, jehly aj. Podle nálezů hliněných
tkalcovských závaží různých tvarů a velikosti můžeme soudit, že k
výrobě tkanin byl používán svislý tkalcovský stav. Ten byl tvořen
dvěma vertikálními tyčemi (postranicemi) a dvěma transverzálními. Upevněn mohl být buď přímo zapuštěním do země, opřením
o stěnu, nebo byl vybaven stojanem, poté stál samostatně. Osnova
byla napnuta závažími různých tvarů (pyramidální, kruhové atd.) a
z různých materiálů (hlína pálená i nepálená, kameny, kov). Křížení
osnovních nití docházelo upevněním jedněch k brdové příčce a
druhých k závažím. Takto vzniklým prošlupem byl protažen útek
a vznikla vazba tkaniny. Tkalcovská závaží se nacházejí nejčastěji
jednotlivě nebo jako odpadky v různých sídlištních objektech.
V několika málo případech se však setkáváme s pozůstatky jejich rozložení in situ pod tkalcovským stavem v obytných nebo
hospodářských objektech, jako tomu bylo např. v chatě ve Slepoticích
(starší doba římská) nebo v objektu (pravděpodobně chatě) v Praze
– Kobylisích (mladší doba římská), kde byly krom 12-ti pyramidálních závaží s rytými značkami (kříže, linie aj.) také nalezeny
HAUTE COUTURE 34
35 HAUTE COUTURE
ZROZENÍ STŘEDOVĚKU
→Portrét mladého páru z doby stěhování národů.
Portait of young couple, Migration Period.
dva přesleny a trojdílný hřeben. Je více než pravděpodobné, že se
jednalo o tkalcovskou dílnu. Tkalcovský stav byl umisťován přímo
v domě, nejčastěji u stěny. Mohl pokrýt potřebu textilu pro jednu
rodinu nebo mohl být společný pro více rodinných jednotek. Existují
také doklady specializovaných dílen, kde v jednom domě – výrobně
– stálo tkalcovských stavů hned několik. Ty vyráběly látky pro širší
zázemí, nebo pro určitý okruh náročných odběratelů – například
z řad šlechticů, kteří si mohli dovolit takovouto specializovanou dílnu a pracovní síly vydržovat.
V obou zde prezentovaných dobách se setkáváme nejčastěji se dvěma
základními typy tkalcovských vazeb - plátnovou a keprovou a jejími
variacemi, které byly velmi oblíbené pro jednoduchý, ale zároveň
výrazný efekt (kepr 2/2, hrotitý kepr tzv. rybí kost, tzv. diamantový kepr aj.). Oděvy (tuniky, pláště) byly nejčastěji zakončovány
ozdobnými lemy tkanými na destičkovém stávku a zdobeny střapci.
V současné době nemáme žádný doklad jiných textilních technik,
se kterými se setkáváme u germánských kmenů v severní Evropě
- např. sprang (pletení na rámu) nebo nålebinding (pletení jehlou).
Nebyl učiněn ani přímý nález výšivky.
Na základě průzkumu textilních pozůstatků víme, že se tkaniny zhotovovaly z ovčí vlny, lnu, či jiných rostlinných vláken (např. kopřiva
aj.). Tkaniny a příze zejména z ovčí vlny dovolovaly vytvářet pomocí
rostlin a mořidel nepřeberné množství barev a odstínů. I když je dnes
těžké z dochovaných fragmentů stanovit původní barevnost, nálezy
tkanin ze severoněmeckých a dánských bažin ukazují, že oděv byl
pestrý. Jistě i na našem území Germáni území ovládali a používali
barvířské řemeslo.
HAUTE COUTURE 36
37 HAUTE COUTURE
Střihová příloha
Střih č. 1. ženské kalhoty z Dätgen.
Střih č. 2. mužské kalhoty z Dammendorfu.
Střih č. 3. ženská sukně se skladkami z Dammendorfu.
Střih č. 4. tunika z Thorsbergu.
Střih č. 5. halena z Reepsholt.
Střih č. 6. peplos z Huldremose.
Střih č. 7. Tuniky podle nálezů z hroby královny Arnegundy.
HAUTE COUTURE 38
39 HAUTE COUTURE
HAUTE COUTURE 40
PRAHA 2009