Téma týdne

29/10
Téma týdne:
Poločas
Sezona 2010 je za půlkou. Kdo překvapil a kdo vůbec?
Historie:
F1 v Německu
Stalo se:
Čandhok je bez auta
Před závodem:
Před Velkou cenou Německa
Nejlepší GP historie:
Itálie 1988
MS silničních motocyklů:
Druhé zlato pro Pedrosu
Speciál:
Návrat pomalu zapomenutého pravidla
Rozhovor:
Adrian Sutil
Téma týdne
Poločas
Autorka: Eva Křivánková
Lewis Hamilton je na cestě ke druhému
titulu mistra světa. Kdo by si to před
začátkem sezony pomyslel? Ještě
v březnu se hlavní pozornost soustředila
na Michaela Schumachera, Fernanda
Alonsa či Red Bull. Teď po pěti měsících
se sedminásobný šampion ocitá stále
v roli začátečníka, Ferrari a Alonsa stíhá
jedna katastrofa za druhou a Red Bull
se otřásá vnitřní válkou. Je to McLaren,
kdo poklidně vede oba šampionáty.
1
29/10
Sezona 2010 je za půlkou a ve Wokingu
vládne idylka. Jenson Button a Lewis
Hamilton, britská dvojka, která se letos
podle předpovědí měla servat jako na
kohoutích zápasech, natáčí zábavná
komerční videa, kde si sami montují auto
nebo jen tak hrají na kytaru a zpívají. Ano,
hrají na kytaru a zpívají. Nemají si co
vyčítat. Hamilton má zatím dvě vítězství
a šest pódií, Button dvě vítězství a pět
pódií. Button nedokončil Velkou cenu
Monaka kvůli bizarní chybě mechanika,
který nesundal krytku chlazení a nechal
uvařit motor. Lewis Hamilton havaroval
před koncem Velké ceny Španělska,
když mu bouchla pneumatika. Pokud
má v něčem Hamilton výrazně navrch,
jsou to jen kontroverze. V Austrálii
dostal šťouchanec od Marka Webbera,
v Číně se přetlačoval v boxové uličce
se Sebastianem Vettelem, v Kanadě mu
předčasně došlo palivo na cestu do boxů
a ve Valencii ujel safety caru. Začátek
sezony si v Melbourne zpestřil skandálem,
když mu horlivý policista zabavil auto kvůli
smykem projeté zatáčce. Po technické
stránce připravil letos McLaren soupeřům
řádku bezesných nocí svým F-kanálem.
Ať už to F znamená cokoliv, Ferrari,
Mercedes i Red Bull strávily týdny jeho
kopírováním a testováním, ale nikomu se
nepodařilo získat z něj takovou výhodu.
Red Bull letos do dějin techniky formule 1
zapíše nejspíš řešení výfuků. Na začátku
sezony tolik diskutovaný záhadný pohyb
2
29/10
světlé výšky se ostatním týmům rozluštit
nepodařilo, a tak teď zkoumají výfuky.
Adrian Newey je posadil hodně nízko,
doplnil difuzorem a pravděpodobně jim
nechal přizpůsobit i chod motoru. Tmavě
modrý monopost je letos bez debat
nejrychlejší, připsal si devět pole position
v deseti závodech. Stáj ale nejdřív
brzdila nespolehlivost - to když měl Vettel
problémy v Bahrajnu a Austrálii - a teď
na ni neblaze působí dusno mezi jezdci.
Ta atomová puma tikala v Energy Station
delší dobu. Už vloni v Německu, kde Mark
Webber vyhrál svůj první závod v kariéře,
si někteří novináři všimli, že vedení týmu
se na jeho úspěch tváří nějak málo
šťastně. Až letos v Turecku ale prasklo,
jak moc a jak hloupě se někteří lidé
z vedení snaží zvýhodňovat mladšího,
německy mluvícího Sebastiana Vettela.
Amatérismus s jakým se pak snažili hasit
celou aféru, aby hned v Británii svou
neohrabaností rozpoutali další kolem
jednoho křídla, by snad byl i vtipný. Byl
by, kdyby Red Bull celých pět let před tím
nepředstíral, že „je jiný“. Že nepolitikaří
jako Ferrari či McLaren.
Ferrari se zatím potýká s neviditelným
nepřítelem. Je to smůla? Anebo se jen
vrací kasino, jakým byla Scuderia před
nástupem Jeana Todta? Ve prospěch
toho posledního vypovídá třeba incident
s Alonsovou spojkou, který se udál
v Británii. Španěl se na startu propadl
o několik pozic a po závodě přiznal, že s ní
měl problémy celý víkend. Nechat jezdce
startovat s vadnou spojkou je přitom podle
některých hrubé zanedbání. „Jestli se to
stalo takhle, viděl bych to jako obrovskou
chybu týmu. Start závodu ve formuli 1 je
příliš důležitý na to, aby to nechali být.
Měli hledat řešení,“ poznamenal pro
El País Joan Villadelprat. Pokažený start
měl pak pro Alonsa fatální následky.
Roberta Kubicu se snažil předjet tak
dlouho, až skončil mimo dráhu. Než stačil
Kubicovi pozici vrátit, Polák odstoupil pro
poruchu a Alonso dostal penalizaci za
zkrácení trati. Ještě ze začátku sezony
si dvojnásobný mistr světa nadělal nejvíc
problémů sám. Připomeňme startovní
kolizi s Buttonem a Schumacherem
v Austrálii, trapas s ulitým startem v Číně
nebo minelu, kvůli které nemohl nastoupit
do kvalifikace v Monaku. K tomu se
přidala hrubka týmu v Malajsii, kde obě
auta uvízla v první části kvalifikace, a pak
ten malý detail, kdy Stefano Domenicali
po Turecku přiznal, že vývojáři Ferrari
vybudou muset výrazně přidat a změnit
směr, protože jdou úplně špatně. Ne, to
nelze svalovat na smůlu. Smůla byla jen
to, když vyjel safety car ve Valencii těsně
před Alonsa a Vettela s Hamiltonem
nechal jet, a když se Alonsovi v Malajsii
3
29/10
porouchala spojka v zaváděcím kole.
Co se týče Felipeho Massy, jeho proměna
z raněného hrdiny v neviditelného nosiče
vody by si zasloužila vlastní téma.
Dominantní Španěl ho v podstatě vymazal
z očí veřejnosti.
U Mercedesu mladý Rosberg poráží
velkého Schumachera. Už je to tak. Místo
titulu si ale Team Deutschland musí hlídat
Renault a možná i Williams. Francouzi
díky Kubicovi drží krok s nejlepšími
čtyřmi týmy. Jen jednou byl Polák hůř než
osmý, v Austrálii a Monaku stál na pódiu.
Mercedes se po inovacích nasazených ve
Španělsku propadl, ale posledně v Británii
Rosberg už zase držel krok s první trojkou
týmů a připsal si třetí stupně vítězů. Podle
mnohých by to teď měl být Alonso, kdo
by měl stát v čele šampionátu. Někteří
včetně jeho samého dokonce věří, že
se mu na titul ještě podaří před koncem
roku dosáhnout. No, uvidíme. Zatím je
lídrem Lewis Hamilton a McLaren pro
závod na Hockenheimringu dolaďuje
další vylepšení. Záda v bodování jezdců
kryje Hamiltonovi parťák Button, takže
se už brzy ukáže, jestli a jak dlouho jim
harmonické soužití vydrží. Pokud chce
Ferrari napravit zpackanou první polovinu
sezony, bude muset Alonso přeskočit
ještě oba jezdce Red Bullu. Jak se těm
bude dařit po zemětřeseních v Turecku
a na Silverstonu, je záhada.
Historie
F1 v Německu
Autor: Filip Fikejz
Již před druhou světovou
válkou patřilo Německo mezi
motoristické velmoci. Jezdcům
jako Rudolf Caracciola, Manfred
von Brauchitsch, Hermann
Lang, Hans Stuck či Bernd
Rosemeyer s vozy MercedesBenz a Auto Union fandili již
naši dědové.
NÁSTUP MERCEDESU
V prvním ročníku šampionátu F1 ještě
Velká cena Německa chyběla, protože
Německo a němečtí jezdci byli ještě
v důsledku druhé světové války v nucené
izolaci. Roku 1951 už Nürburgring
v kalendáři nechyběl. Vyhrál Alberto
Ascari. Na Nürburgringu se příležitostně
objevovaly německé vozy formule 2 BMW
a Veritas, ale největší radost museli mít
fanoušci při návratu Stříbrných šípů v roce
1954. Juan Manuel Fangio vyhrál s novým
Mercedesem W196. O rok později se
v Německu velká cena nejela a po tragédii
v Le Mans Mercedes ukončil své sportovní
aktivity. Na jeho kontě zůstaly dva tituly
Fangia.
JELO SE I NA AVUSU
Roku 1958 se na Nürburgringu zabil Peter
Collins. V další sezoně se Velká cena
Německa poprvé a naposledy konala na
tradiční berlínské trati Avus. Rychlý okruh,
který se skládal prakticky ze dvou dlouhých
rovinek, vlásenky a klopené zatáčky
nebyl zrovna bezpečný. Při doplňkovém
závodě sportovních vozů zahynul Jean
Behra. Závod F1 pak vyhrál Tony Brooks.
V následujícím roce se jel jen nemistrovský
závod na kratší variantě Nürburgringu
zvané Jižní smyčka. Zvítězil Joakim
Bonnier s porsche. Právě stuttgartské vozy
vstoupily roku 1961 do formule 1. Zpět na
tradiční Severní smyčce dosáhl poslední
výhry v kariéře Stirling Moss. O rok později
vyhrál Graham Hill s BRM, ale z úspěchu
se mohli radovat i u Porsche, protože Dan
Gurney dojel třetí.
TĚŽKÉ HAVÁRIE
Na jiné německé trati Hockenheimring
zahynul roku 1968 při závodě formule 2 Jim
Clark. Okruh pak prošel bezpečnostními
úpravami a roku 1970 poprvé v historii
hostil závod formule 1. Vyhrál Jochen
Rindt s lotusem, který zde oslavil poslední
výhru před tragickou nehodou. Pak se F1
4
29/10
znovu vrátila na Nürburgring pod pohoří
Eifel, kde se jezdilo až do roku 1976, kdy
zde málem uhořel Niki Lauda. Velká cena
Německa se poté na dlouhá léta přesídlila
na Hockenheimring a prvním vítězem
byl Lauda. Roku 1982 tu při kvalifikaci
těžce havaroval kandidát na titul mistra
světa Didier Pironi a utrpěl komplikované
zlomeniny obou nohou, kvůli kterým musel
ukončit svou závodní kariéru.
POSLEDNÍ NĚMECKÉ
ÚSPĚCHY
V roce 1985 se poprvé jelo na novém
Nürburgringu postaveném na místě bývalé
Jižní smyčky. Jinak se ale nadále závodilo
na Hockenheimringu. V osmdesátých
letech se Němci vrátili také ke stavbě
motorů. Vozy McLaren používaly v letech
1984 až 1987 skvělé turbomotory TAG
Porsche, se kterými získali Lauda a Alain
Prost dohromady tři tituly mistra světa.
S motory BMW zase slavili úspěch
Brabham a Nelson Piquet. Roku 1995 se
při Velké ceně Německa dočkal vítězství
Michael Schumacher. Jednalo se o první
výhru německého jezdce na německé
půdě v historii F1. Sedminásobný mistr
světa domácí výhru zopakoval celkem
třikrát. V devadesátých letech se do
formule 1 vrátil Mercedes. Jako dodavatel
motorů pro McLaren získal s Mikou
Häkkinenem a Lewisem Hamiltonem
celkem tři jezdecké tituly. V loňské sezoně
na poslední chvíli poskytl motory novému
týmu Brawn GP, s jehož vozem Jenson
Button slavil překvapivý titul. Do F1 se
dočasně vrátilo také BMW. Nejdříve jako
dodavatel motorů, posléze i s vlastním
šasi. Robert Kubica s ním byl dokonce ve
hře o titul, ale po neúspěšné následující
sezoně
mnichovská
automobilka
šampionát F1 opustila.
SOUČASNOST
Momentálně mají němečtí piloti v F1
největší zastoupení. Jedním z nich je
i jeden z favoritů na zisk titulu Sebastian
Vettel. Velkou pozornost ale vzbuzuje
také návrat Michaela Schumachera
po tříleté pauze. Zlákal ho tovární tým
Mercedes, nový majitel mistrovského
Brawn GP. Svého času se v Německu
jezdily dva závody F1. Na Nürburgringu
se totiž závodilo také pod hlavičkami GP
Lucemburska či Evropy. Od roku 2007
se obě tratě střídají v pořádání jediného
německého závodu. Letos se pojede opět
na Hockenheimu, který byl roku 2002
radikálně zkrácen o více než dva kilometry.
Stalo se
Čandhok je
bez auta
Autorka: Eva Křivánková
Karun Čandhok doplatil
na indický vztah k placení
faktur, Bruno Senna předtím
na prostořekost. Red Bull
zápasí se svou komunikační
neohrabaností a Bernie
Ecclestone prohrál boj se svým
hrabivým já už dávno.
Přesuny jezdců u Hispanie pokračují.
Bruno Senna se v Německu vrací do
vozu, ale Sakon Jamamoto bude závodit
dál. Místo mu tentokrát uvolní druhý
z původní
jezdecké dvojice Karun
Čandhok. Jak se ukázalo v minulém týdnu,
Japonec měl pravděpodobně nastoupit
místo Čandhoka už na Silverstonu. Černý
Petr ale nakonec zůstal Sennovi, protože
v interním emailu kritizoval šéfa týmu
Colina Kollese. Na rozdíl od Senny se
Čandhokova absence nejspíš protáhne.
„Karun zůstává součástí týmu a do vozu
se pravděpodobně vrátí v nějakém
z dalších závodů letošní sezóny,“ uvedla
stáj. Sponzoři indického jezdce jsou totiž
pozadu s placením. Ne nadarmo se mezi
obchodníky po celém světě šíří moudro:
Ať už s Indy podnikáte cokoliv, nechte si
zaplatit dopředu. S indickou mizernou
platební morálkou se formule 1 nepotkává
poprvé. S placením účtů měla v minulosti
velké problémy i Force India, která se
dokonce vloni během závodního víkendu
v Německu přetahovala o svůj motorhome
s exekutorem. Letos v únoru zase týmu
hrozila likvidace, protože nedodal britským
úřadům účetnictví ke kontrole.
5
29/10
TO JSEM NEMĚL ŘÍKAT…
Mark Webber a šéf Red Bullu Christian
Horner spolu měli po britské velké
ceně vážnou řeč. Horner zalitoval, že
s Webberem osobně nepromluvil, když
mu mechanici v Británii před kvalifikací
odebrali jediné inovované křídlo, které
týmu zbylo, a namontovali ho Sebastianu
Vettelovi. Australan se cítil poškozený
a po zbytek víkendu to dával najevo.
„Neměl jsem čas to s ním před kvalifikací
probrat, jinak jsem si jistý, že by měl větší
pochopení,“ poznamenal Horner. Webber
zase uznal, že některé kousavé poznámky
do médií si mohl odpustit. „V továrně jsme
si všechno vyjasnili a vyčistili vzduch.
Když se teď ohlédnu, některé věci jsem
neměl říkat,“ napsal na svém webu. Tým
ale podezření z protežování Vettela čelí
dál a nebezpečí obnovení vnitřní války
trvá. Jak upozornil německý bulvární
deník Bild, manažerem Marka Webbera
je Flavio Briatore. Ten se po Singapurské
aféře nedávno vrátil do padoku. Podle
Bildu není náhoda, že se objevil právě ve
Valencii po ostudě v Turecku či v neděli na
Silverstonu, stejně jako to, že se Webber
právě v Británii otevřeně postavil proti
rozhodnutí týmu.
UCHAZEČ VILLENEUVE
Boj o 13. místo na roštu už prý má své
finalisty. Měli by jimi být americká Cypher
Group, španělský Epsilon Euskadi
a italské Durango. K tomu se se svým
projektem přidal Jacques Villeneuve.
Podle šéfa Duranga Ivone Pintona by za
ně Villeneuve jezdil, ale také se podílel na
vedení týmu. „Určitě se aktivně zapojí,“
podotkl Pinton. „Doufám, že to místo
společně dostaneme. Pro Durango je
to čest s ním spolupracovat. Mluvíme tu
o synovi legendy a bývalém mistru světa.
Znám ho od jeho šestnácti let.“ Villeneuve
mluví o návratu do formule 1 už od loňska.
Svou současnou snahu ale konkrétně
nekomentuje.
EVROPANÉ, PLAŤTE VÍC
Šéf formule 1 Bernie Ecclestone připustil,
že několik tradičních evropských okruhů
přijde o pořádání velké ceny, aby bylo
místo pro nové. Nic jisté nemá ani posvátné
Monako. „Šlo by to i bez Monaka, beztak
neplatí dost,“ poznamenal Ecclestone.
Průměrný poplatek za pořádání závodu je
kolem 24 milionů eur. Letos se pojede 19
podniků, přičemž maximum, na kterém se
Ecclestone dohodl s týmy, je 20 závodních
víkendů ročně. Podepsaná už je smlouva
v Texasu, počítá se také s ruským Soči.
Občas se ozvou dobrodruzi z Bulharska
či Říma a Ecclestonovým snem je
momentálně návrat do Jižní Afriky. Až se
bude příští rok sestavovat kalendář 2012,
někdo na starém kontinentu bude muset
z kola ven. Evropští pořadatelé totiž působí
vedle asijských ekonomických tygrů jako
chudí příbuzní. „Evropané musí víc platit,
anebo se my musíme přestěhovat jinam,“
řekl šéf formule 1. „Jediné, co má v tomto
obchodě opravdovou cenu, je značka
Formule 1 a jméno Ferrari,“ dodal.
Před závodem:
Před Velkou cenou Německa
Po závodě v Británii je na řadě další tradiční závod. Po roční pauze se formule 1 vrací zpět na moderní okruh Hockenheimring.
6
29/10
Před závodem
Před Velkou
cenou Německa
Autor: Michal Mikoláš
Sezona 2010 se již přehoupla do
své druhé poloviny a na řadě je další
z evropské série závodů. Jedenáctým
podnikem letošního mistrovství světa je
Grand Prix Německa. V Hockenheimu,
kde se naposledy jelo v roce 2008, se dají
čekat tribuny naplněné k prasknutí. Není
divu, v současném jezdeckém složení
formule 1 má Německo hned šestinásobné
zastoupení. Mezi nimi pochopitelně i dva
největší taháky, Sebastiana Vettela, který
patří k největším favoritům na zisk titulu
a Michaela Schumachera, navrátivší
závodní legendu. Německé radosti ale
budou chtít zamezit piloti McLarenu,
Ferrari a také Mark Webber.
7
29/10
Německo vždy patřilo mezi motoristické
velmoci. Logicky tudíž patřilo mezi první
země, které pořádaly automobilové
závody. Ten úplně první se konal již v roce
1907. První Grand Prix Německa pak
byla pořádána v roce 1926, kdy se jelo
na superrychlé trati AVUS, poblíž Berlína.
Poté se podnik nadlouho přestěhoval na
Nürburgring. V dobách druhé světové
války a v několika následujících letech se
ovšem závod nepořádal. Znovuoživení se
Grand Prix Německa dočkala v roce 1950.
Do kalendáře formule 1 zamířila o rok
později. Závod se pak stal téměř výhradně
záležitostí Nordschleife, tedy Severní
smyčky Nürburgringu, jež je dodnes
považována za jeden z nejnáročnějších
okruhů vůbec. Na Nordschleife se jelo
nepřetržitě od roku 1951 do sezony
1976 (kdy zde téměř přišel o život známý
rakouský závodník Niki Lauda), jen
s několika výjimkami. V roce 1959 se
jednorázově vrátil AVUS, v roce 1960
se jelo na Jižní smyčce Nürburgringu
(závod ale nebyl řazen do mistrovství
světa) a v roce 1970 závod hostil
Hockenheimring. Posledně jmenovaný se
od sezony 1977 stal na více než třicet let
synonymem Grand Prix Německa.
Hockenheimring
je
závodní
trať
ležící nedaleko města Hockenheim.
Jedenadvacetitisícové město se nachází
v severozápadní části spolkové země
Bádensko-Württembersko.
Původní
verze okruhu byla vystavěna za pomoci
využití lesních silnic v roce 1932 (otevření
proběhlo 25. května). Pro testování ji
využíval Mercedes-Benz i Auto Union.
O šest let později byl profil tratě zásadně
pozměněn.
Původní
trojúhelníkovitý
půdorys prošel modifikací a výsledkem byl
okruh, jehož základní oválovitý tvar zůstal
zachován až do roku 2001. Tato široká trať
(v té době nesoucí jméno Kurpfalzring)
se rázem stala jedním z nejrychlejších
okruhů. Druhá světová válka byla pro
Hockenheimring
těžkým
obdobím.
Okruh byl značně poničen vojenskou
technikou a zastaral. V roce 1947 se
proto začalo s pracemi na jeho obnově.
Další modernizace probíhala v první
polovině šedesátých let. Velkou premiéru
ve formuli 1 si Hockenheim odbyl v roce
1970, kdy zvítězil Jochen Rindt. Nastálo
se sem formule vrátily v roce 1977. Mimo
roku 1985 (představení nové, GP-verze
Nürburgringu), se Grand Prix Německa jela
až do sezony 2008 výhradně zde. Okruh
byl známý svou osobitou charakteristikou.
8
29/10
6,8 kilometrů dlouhá trať byla z velké
části vedena hlubokými lesy. Bylo to sice
fotogenické a atmosférické, zároveň to ale
představovalo jistou nevýhodu – diváci na
okruhu měli šanci vidět prakticky jen sekci
na Stadionu. V roce 1999 proto vznikly
plány na radikální zkrácení okruhu, který
by pojmul více diváků a poskytoval více
možností k předjíždění. Modernizace
z pera Hermanna Tilkeho Hockenheim
přiblížila jiným novým okruhům, dodnes
ovšem mezi částí fanoušků vyvolává
kontroverzi. Kapacita nynější verze se
zvýšila z 83 tisíc diváků na 120 tisíc.
Skládá se ze třinácti zatáček, z nichž
nejzajímavější je zřejmě extrémně
dlouhá a rychlá Parabolika, zakončená
ostrou vlásenkou. Nejužší místo na
trati je patnáct metrů široké. Celý okruh
dohromady měří 4574 metrů. Traťový
rekord na něm drží Kimi Räikkönen, který
v roce 2004 ještě s McLarenem zajel čas
o hodnotě 1:13.780.
V posledních letech byla budoucnost
Hockenheimringu nejistá, formule 1 se pro
pořadatele stávala finančně náročnější
a město Hockenheim, které z velké
části okruh živí, samo nemá prostředků
nazbyt. Loni v říjnu se však ukázalo,
že budoucnost Hockenheimringu je
minimálně do roku 2018 v bezpečí. I do
budoucna se pravděpodobně o pořádání
Grand Prix Německa bude střídat
s Nürburgringem. Poslední závod zde
byl pořádán 20. července 2008. Tehdy
zvítězil Lewis Hamilton z McLarenu před
Nelsinhem Piketem (který startoval až
sedmnáctý) a Felipem Massou. Závod byl
značně ovlivněn výjezdem safety caru,
který byl vyvolán nepříjemnou nehodou
Tima Glocka. Mimo Lewise Hamiltona
se o víkendu představí hned několik
dalších jezdců, kteří zde již dokázali
zvítězit. Konkrétně se jedná o Michaela
Schumachera (který je se čtyřmi triumfy
nejúspěšnějším jezdcem v historii GP
Německa, nepočítáme-li předválečná
vítězství Rudolfa Caraccioly), Rubens
Barrichello a Fernando Alonso.
VELKÁ CENA NĚMECKA - program
Pátek 23. července 2010
1. trénink
2. trénink
9:55 - 11:35
13:55 - 15:35
NOVA Sport
NOVA Sport
10:55 - 12:05
13:55 - 15:00
16:35 - 17:35
NOVA Sport
NOVA Sport
NOVA Sport
10:30 - 11:20
11:20 - 12:25
13:30
20:00 - 21:00
NOVA Sport
NOVA Sport
TV NOVA
NOVA Sport
Sobota 24. července 2010
3. trénink
kvalifikace
GP2 - 1. závod
Neděle 25. července 2010
GP2 - 2. závod
kvalifikace - záznam
závod
GP2 - 2. závod - záznam
Nejlepší GP historie
Itálie 1988
Autor: Filip Fikejz
Roku 1988 dominovaly
šampionátu formule 1
výjimečné vozy McLaren
s Ayrtonem Sennou a Alainem
Prostem za volanty. Oba piloti
dohromady vyhráli patnáct ze
šestnácti závodů, ale v Monze
se z dvojitého vítězství radovalo
Ferrari a připravilo tak místním
fanouškům necelý měsíc
po smrti „Commendatoreho“
mimořádně emocionální
zážitek.
FAVORIT BYL JASNÝ
Velká cena Itálie se jela jako dvanáctý
podnik sezony 1988. Karty byly rozdány
jasně. Stále dominovaly týmy používající
turbomotory. Jediní zástupci širší špičky,
kteří použili atmosférické motory, byli
Williams a Benetton. Pro Sennu i Prosta
platilo, že pokud dokončili závod, dojeli
na prvním či druhém místě. Vedl Brazilec,
který měl na svém kontě 75 bodů za
sedm výher a dvě druhá místa. Francouz
měl čtyři výhry a šest druhých míst.
Celkově ztrácel tři body. Vozy McLaren
MP4/4-Honda 1,5 V6T zkrátka neměly
konkurenci. Nejlepší ze zbytku světa byl
pilot Ferrari Gerhard Berger s osmadvaceti
body, následoval obhájce titulu Nelson
Piquet, který před sezonou přešel od
Williamsu k Lotusu. Trojnásobný mistr
světa měl bodů osmnáct, o dva body více
než Thierry Boutsen (Benetton) a Michele
Alboreto (Ferrari). Osmý byl Ivan Capelli
s vozem Leyton House March-Judd
z dílny Adriana Neweyho. Vicemistr
z předchozích dvou ročníků Nigel Mansell
měl u svého Williamsu často problémy
s revolučním aktivním zavěšením a měl na
svém kontě jen šest bodů za druhé místo
v Silverstone, což byl dokonce jeho jediný
dokončený závod. V Poháru konstruktérů
měl McLaren již 147 bodů, tedy o 103 více
než druhé Ferrari. Třetí byl Benetton (22),
čtvrtý Lotus (19), pátý March, šestý Arrows
(oba 13). Obhájce prvenství Williams byl
s osmi body až sedmý.
MCLARENY V PRVNÍ ŘADĚ
Piloti McLarenu potvrdili role favoritů
i v kvalifikaci. Nejrychlejší byl Senna před
Prostem, který za svým mladším týmovým
kolegou zaostal o 0,3 sekundy. Druhá řada
patřila domácím vozům Ferrari v pořadí
Berger, Alboreto, do třetí se prosadili Eddie
Cheever a Derek Warwick s vozy Arrows
9
29/10
a pohonnou jednotkou Megatron z dílen
BMW. Sedmý byl Piquet, osmý Boutsen,
devátý Alessandro Nannini s druhým
benettonem a desátý Riccardo Patrese
s williamsem. Jeho týmový kolega Mansell
musel závod kvůli planým neštovicím
stejně jako v Belgii vynechat. Tentokrát ho
zastoupil Francouz Jean-Louis Schlesser,
pozdější šampión sportovních prototypů
i dakarské rallye. Jeho strýc Jo zahynul při
Velké ceně Francie roku 1968.
OSUD TO TAK ASI CHTĚL
V Monze se roku 1988 jelo 11. září,
tedy téměř přesně měsíc po úmrtí Enza
Ferrariho, které nastalo 14. srpna ve
věku devadesáti let. Přesto se Ferrari na
Monzu výborně připravilo a představilo
upravené turbo a výfuky. Start se sice
nejlépe vydařil Prostovi, ale již v zatáčce
Rettifilo vedl Senna a ihned začal ostatním
ujíždět. Naopak Prost se od dvojice
maranellských pilotů Bergera a Alboreta
nedokázal odpoutat. Jenže Monza byla
vždy náročná na motory, o čemž se
mohli přesvědčit například Nicola Larini
s osellou, Pierluigi Martini s minardi, Alex
Caffi za volantem dallary, Philippe Alliot
s lolou týmu Larousse či pozdější šampión
DTM Bernd Schneider se zakspeedem.
Po poruše agregátu v lotusu Japonce
Satoru Nakadžimy ve čtrnáctém kole
následoval ve čtyřiatřicátém také motor
honda ve voze Alaina Prosta, na kterého
stále dotíral Berger. Senna pro jistotu
zvolnil, aby ho nepotkal podobný problém
jako Prosta či Nakadžimu. Brazilcova
zpomalení Rakušan ihned využil ke
stahování ztráty. Ve 49. kole už rozdíl
činil jen okolo pěti sekund. Zrychloval
i Alboreto, který předtím zajel nejrychlejší
kolo závodu, a na svého týmového kolegu
ztrácel jen dvě a půl sekundy. Přesto vše
nasvědčovalo tomu, že má Senna závod
pod kontrolou. Kritický okamžik nastal,
když se Brazilec dvě kola před cílem
snažil zleva předjet opozdilce Schlessera.
Jenže Francouz se mu nedokázal
vyhnout. V Rettifilo se mu zablokovala
kola a vyjel z ideální stopy. Senna se
tedy pustil do manévru, ale mezitím se
Schlesser vracel do stopy a oba se potkali
ve vrcholu zatáčky, kde Schlesser Sennovi
přejel přes přední křídlo. Brazilec se ještě
odrazil o obrubník a jeho zadní kola se
zvedla do vzduchu. Pro oba to dvě kola
před cílem znamenalo konec závodu.
Závodníci ve službách Maranella, kteří
čekali na zaváhání McLarenu, tak skvěle
uctili památku Enza Ferrariho. Z výhry se
radoval Berger před Alboretem. Na stupně
vítězů se dostal ještě Cheever. Čtvrtý
dojel Warwick, pátý Capelli jako nejlepší
zástupce vozů s atmosférickými motory
a šestý Boutsen. Body už nezbyly na
Patreseho, Mauricia Gugelmina s druhým
vozem March, devátý dojel Nannini, na
desátém, respektive jedenáctém místě
byli klasifikováni Senna se Schlesserem,
dvanáctý byl Julian Bailey s tyrrellem
a třináctý René Arnoux s ligierem.
NADŠENÍ TIFOSI
Ferrari nejlepším možným způsobem
uctilo
památku
svého
zakladatele.
Přestože sezona patřila McLarenu, Monza
patřila Ferrari. Britský tisk s několikaletým
odstupem psal, že taková euforie
byla srovnatelná snad jen s radostí
anglických fanoušků při výhrách Mansella
v Silverstone. V celkové klasifikaci se toho
tolik neměnilo. Stále vedl Senna (75 bodů)
před Prostem (72) a Bergerem, který
si polepšil na 37. Na čtvrté místo se už
posunul Alboreto (22), následovali Piquet
(18), který nedojel s poruchou spojky,
Boutsen (17), Warwick (14) a Capelli
(10). V Poháru konstruktérů vedl nadále
jednoznačně McLaren (147), Ferrari (59)
snížilo svou ztrátu, třetí byl Benetton
(23) a na čtvrté se po úspěšném závodě
posunul Arrows (20) o bod před Lotus.
Šestý byl Leyton House March s patnácti
body.
MS silničních motocyklů:
Druhé zlato pro Pedrosu
Španěl je ve formě a znovu dokazuje, že s Hondou RC212V dokáže vyhrávat závody Grand Prix.
10
29/10
MS silničních motocyklů
Druhé zlato
pro Pedrosu
Autor: Petr Czyž
Po osmém podniku sezony v Německu
můžeme hovořit o dalším napínavém
souboji jezdců všech tří kubatur. Nikde
nechyběly velmi krásné momenty, ale
také nebezpečné situace. Ta nejvážnější
nakonec vedla až k zastavení závodu
královské kubatury. V případě jezdců
MotoGP je letošní ročník velmi nešťastný,
protože jedno zranění střídá druhé a to
není dobře. Nižší kubatury již zahájili letní
dovolenou, ale na jezdce MotoGP čeká
ještě tento týden závod na americkém
okruhu v Laguně Seca. Valentino Rossi
je po zranění zpátky a ve formě, ale na
západním pobřeží Spojených států bude
tento víkend chybět Randy De Puniet
a možná i Aleix Espargaró.
11
29/10
Velká cena Německa přinesla pro
všechny
fanoušky
motocyklového
mistrovství světa závodních prototypů
další skvělou podívanou, když ve všech
třech kubaturách byly okamžiky, které
okořenily nedělní klání na Sachsenringu.
Nicméně osmý závodní víkend sezony se
také nesl ve znamení dalších úrazů a těch
už je v letošním roce víc než dost.
Událostí číslo jedna byl návrat Valentina
Rossiho zpět k závodění. Šest týdnů od
doby, kdy si v tréninku na Velkou cenu
Itálie zlomil holenní kost, byl devítinásobný
mistr světa zpátky v boxech Fiat Yamahy,
připraven získat zpět ztracené pozice.
Německá Grand Prix rovněž představovala
místo návratu Alexe De Angelise, který
jako současný jezdec Moto2 dočasně
nahradil u Interwetten Hondy MotoGP
zraněného Hiroshi Aoyamu.
Spolu s Rossim a Lorenzem jel do
Německa také testovací jezdec Yamahy
Wataru Jošikawa, který měl v případě
potřeby Rossiho nahradit. To se ovšem
nestalo, protože Rossi celý víkend zvládl
nad očekávání dobře. Bohužel to samé se
nedá říct o ostatních jezdcích královské
kubatury. V sobotní kvalifikaci začal hořet
motor Jorge Lorenzovi a rozžhavený
olej, který z něho vytekl na asfalt byl
příčinou pádu hned dvou jezdců. Prvním
byl Ben Spies z Monster Tech 3, jeho
Yamaha najela na olej a okamžitě šel
k zemi. Vzápětí na stejné místo dorazil
Randy De Puniet a bylo velké štěstí, že
se oba jezdci a jejich stroje nesrazili,
i když Francouz vzal nohou Spiesovu
M1 a bolestivě si narazil holenní kost. Pro
Spiese kvalifikace více méně skončila,
protože na druhé motorce už nedokázal
jezdit stejné časy. De Puniet měl štěstí,
protože ještě před pádem stačil zajet kolo,
které mu stačil na sedmou startovní pozici.
V sobotu večer pak LCR Honda oznámila,
že Randy De Puniet nemá nic zlomeného
a je pro závod v pořádku.
Počasí bylo v Německu velkou neznámou
a už po pátečních trénincích se všichni
smířili s tím, že to byl možná jejich
poslední trénink na suché dráze. Jenže
celou sobotu počasí jezdcům přálo
a pršet začalo až v neděli ráno, když
všechny kubatury absolvovaly zahřívací
tréninky. Do prvního závodu ale bylo
po dešti a dráha postupně osychala.
Závod MotoGP byl vyvrcholením víkendu
v Německu a na start se postavilo celkem
sedmnáct borců. První zatáčkou projeli
všichni bez problému. O vedoucí pozici
12
29/10
bojoval Jorge Lorenzo s Danim Pedrosou
a Valentino Rossi po startu z pátého místa
jel mezi jezdci jako Andrea Dovizioso
nebo Casey Stoner. První vypadl Colin
Edwards a pak už se blížilo osudné
deváté kolo, kde Randyho De Punieta při
výjezdu ze čtvrté zatáčky vyhodila jeho
Honda ze sedla. Došlo k tomu nejhoršímu,
Mika Kallio se De Punietovi ležícímu na
dráze nestačil vyhnout a narazil do jeho
levé nohy, za ním už jeho týmový kolega
Espargaró spadl a Álvaro Bautista narazil
do ležícího motocyklu, skončil také na
zemi a Francouzova Honda začala hořet.
Okamžitě byly vyvěšené červené vlajky
a závod zastaven.
Espargaró s Bautistou se pak nestihli
vrátit v termínu do boxů, jejich motorky
byly rozbité, takže to ani nebylo v jejich
silách. Podle pravidel tím ale nesplnili
podmínku
pro
možnost
startovat
v opakovaném závodu a tak pro nich
velká cena Německa skončila. Výsledek
této kolize není příjemný. Francouz
De Puniet má zlomenou nohu a u Aleixe
Espargara zjistili až po důkladném
vyšetření zlomeninu sedmého obratle.
Jeho start v Laguně Seca je tak vážně
ohrožen. V případě De Punieta můžeme
hovořit o neuvěřitelné smůle, perfektně
rozjetá sezona skončila během jediného
okamžiku. Z vítězství v opakovaném
závodu se nakonec radoval Dani Pedrosa
z Repsol Hondy, druhé místo obsadil Jorge
Lorenzo a třetí projel cílem Casey Stoner.
Australana ale potrápil čtvrtý Valentino
Rossi. Oba v závěru svedli velmi napínavé
a celkem těsné bitvy a už teď se můžeme
těšit na jejich závod v Laguně Seca.
V Moto2 jsme nyní svědky historického
momentu, protože italská Ducati nabídla
svůj závodní prototyp Desmosedici týmu
Karla Abrahama, Cardion AB Motoracing.
Český jezdec už dokonce absolvoval
testy v Mugellu, které měly dopadnout
ke spokojenosti všech zainteresovaných.
Pokud vše vyjde, tak v příštím roce
uvidíme v MotoGP prvního českého
zástupce. Velmi dobrou formu také potvrdil
pátým místem v závodu Moto2 a to je před
domácím podnikem v Brně velmi dobrá
výchozí pozice. Naopak vůbec se nedařilo
dalšímu českému zástupci v šestistovkách
Lukáši Peškovi z Matteoni CP Racing.
Jezdec Moriwaki havaroval v sobotním
tréninku a bolestivě si zranil levou nohu
a vážně uvažovali, zda vůbec nastoupí
do závodu. Po zahřívacím tréninku padlo
rozhodnutí do závodu nastoupit, ale to
nikdo netušil, že už v první zatáčce po
startu dojde k pádu jezdců před ním
a další bolestivé nehodě. Naštěstí se to již
obešlo bez zranění. Velmi napínavý závod
Moto2 vyhrál vedoucí jezdec šampionátu
Toni Elías, druhý skončil Andrea Iannone
a třetí Roberto Rolfo.
Nejnižší kubatura byla opět parketou pro
sedmnáctiletého Marca Márqueze z Red
Bull Ajo Motorsport. Španěl o zlato bojoval
s Polem Espargarem z Tuenti Racing, ale
ten při výjezdu z jedné ze zatáček najel až
příliš za okraj dráhy a jeho Derbi Španěla
vystřelila ze sedla těsně před jedoucím
Márquezem. Jen centimetry dělily oba
jezdce od katastrofy, ale tentokrát měli
štěstí a Márquez mohl v cíli oslavit páté
vítězství v řadě. V Brně má možnost
vyrovnat rekord Valentina Rossiho, který
jich ve 125ccm vyhrál šest. Druhé místo
obsadil Japonec Koyama z domácího
týmu Racing Germany a třetí byl domácí
jezdec Sandro Cortese z Avant Mitsubishi
Ajo. Jakub Kornfeil po startu figuroval na
sedmém místě, ale cílem nakonec projel
sedmnáctý. Vzhledem k tomu, že měl
zdravotní problémy, to určitě není špatný
výsledek.
Speciál
Návrat pomalu
zapomenutého
pravidla
Autor: Petr Minařík
F1 už za 60 let své existence
vyzkoušela mnohé. Není divu,
že řada věcí se časem opakuje,
či vrací. Jednou z nich se
v příští sezoně ostatně stane
i 107procentní pravidlo.
Tedy předpis, který má z účasti v závodech
automaticky vyřadit v kvalifikaci ty, kteří
nedokáží zajet se svými vozy čas tvořící
107 či méně procent času jezdce, který
získá pole position. FIA toto pravidlo přijala
v polovině roku 1995 a jeho snaha a smysl
byly jasné. V situaci, kdy počet startujících
klesl na hranici propustnosti tratí (tedy na
26 vozů), zvednout nad týmy s nevelkým
rozpočtem (Forti, Simtek, Pacific) varovný
prst. A dát jim jasnou záminku pro to, aby
zvýšily svůj technický potenciál. Jinými
slovy: aby dostaly své relativně pomalé
monoposty na úroveň obecných představ
o formuli 1.
Zmíněné pravidlo tehdy mělo začít platit
už v srpnové GP Maďarska, jenže FIA
nakonec jeho účinnost odložila a začalo
se uplatňovat až od počátku následující
sezony. Tedy od GP Austrálie 1996.
A v Melbourne na něj okamžitě doplatili
oba piloti týmu Forti ze severoitalské
Alessandrie: Luca Badoer a Andrea
Montermini. Ostatně právě italští piloti
byli těmi jedinými, kdo v této sezoně
byli 107procentním pravidlem postiženi:
Montermini pětkrát, Badoer čtyřikrát
a Giovanni Lavaggi (Minardi) dvakrát.
Za sedm let existence tohoto pravidla
(posledním závodem, ve kterém bylo
v platnosti, byla GP Japonska 2002), se
stalo 37krát, že by některý z jezdců tento
limit nakonec překročil. Nejvíc časů za jeho
hranicí – pět - měli na svědomí Brazilec
Rosset (s vozy Tyrrell a Lola) a Italové
Badoer (Forti i Minardi) a Montermini
(Forti). Mezi těmi, kteří se do něho při
kvalifikaci z nejrůznějších důvodů nevešli,
se ovšem dalo najít i pár známých jmen.
Například Španělé Fernando Alonso, Marc
Gené (oba Minardi), či Pedro de la Rosa
(Arrows), Japonci Takumo Sato (Jordan)
a Taranosuke Takagi a také Jos Verstappen
z Nizozemí, Němec Heinz Harald Frentzen
(všichni Arrows), či Damon Hill (Jordan).
Protože však 107procentní pravidlo hovořilo
13
29/10
také o výjimkách (do těch samozřejmě
patřila řada nepředpokládaných okolností,
které na čas mohly mít vliv: havárie, prudký
déšť, zranění, souhra těchto okolností
a podobně) a jejich udělení bylo v rukách
komisařů samotného závodu, zdaleka
ne ve všech 37 případech nakonec pilot
opravdu nestartoval. Výjimky byly totiž
uplatněny hned ve 13 případech, takže
počet těch, které toto pravidlo – platící
plných 116 závodů – opravdu postihlo, byl
jen 24.
HILL I ALONSO NA VÝJIMKU
DOSÁHLI
Klasickou
výjimku
představoval
v australské GP 2002 třeba Japonec Sato.
Vítěz britské F3 totiž ve volném tréninku
těžce havaroval a svůj vůz zcela rozbil.
Pro kvalifikaci musel použít náhradní a na
jejím začátku zastavil u boxu s problémem
převodovky. Jenže v ten moment
se spustil prudký déšť a Sato neměl
nejmenší šanci zajet slušný čas. Naopak,
disponoval tím vůbec nejhorším, jaký kdo
v dějinách stosedmičkového pravidla zajel:
představoval totiž 132 % času, držitele pole
position, Rubense Barrichella! Komisaři
však Sata do závodu pustili. I když mu to
nakonec moc platné nebylo: ve 12. kole jej
vyřadila z desátého místa elektronika...
Vůbec
nejtěsnější
překročení
107procentního
pravidla
(o
dvě
setiny procenta!) se zase podařilo ve
francouzské GP 1999 Damonu Hillovi.
Jenže i mistr světa z roku 1996 nakonec
do závodu odstartoval, stejně jako čtyři
další, kteří tehdy tento limit ve francouzské
kvalifikaci překročili (Gené, de la Rosa,
Takagi a Badoer): komisaři uznali, že
déšť v kvalifikaci se vyznačoval různou
intenzitou a oni byli postiženi nejvíc.
Prakticky totéž platilo i o kvalifikaci GP
Belgie 2001. I tehdy všichni jezdci, kteří
limit nesplnili (Alonso, Bernoldi, Verstappen
a Marques), nakonec do závodu vyrazili.
Z těch, kteří díky zmíněnému pravidlu
do závodů opravdu neodstartovali, měl
tedy nejbližší čas 107procentní hranici
Lavaggi v GP Německa 1996 (107,165 %)
a nejvzdálenější naopak Brazilec Riccardo
Rosset: ten jeho při ostudné premiéře vozů
Lola v GP Austrálie 1997 představoval
114,23 % pole position. To Frentzen
a Bernoldi v GP Francie 2002 zažili jiný
příběh. Jejich těžce zadlužený tým Arrows
nehodlal platit pokutu za to, že by snad
nedodržel nastoupení do druhé poloviny
MS, takže vozy do kvalifikace poslal, ale
zájem o start v závodě neměl. Podle toho
také dopadla...
Pravidlo 107 procent sice v roce 2002
z MS zmizelo, v příští sezoně se však
objeví opět. A kdo v Q1 nedosáhne času,
představujícímu alespoň 107 % pole
position (Bernie Ecclestone navrhoval
rovnou 105 %), půjde - opět mimo
výjimek - z kola ven. Samozřejmě, že ze
stejných důvodů jako v roce 1996. Protože
svádět tato pravidla na bezpečnost, je
přinejmenším zavádějící: vždyť třeba
rozdíl mezi loňským držitelem pole
position 24hodinovky v Le Mans a vozem
s nejhorším časem byl víc jak 29 procent.
A FIA na tom nic nevadilo!
Faktem ovšem je, že kdyby toto pravidlo
platilo už letos, neviděli bychom v britské
GP Yamamota, při úvodní GP Bahrajnu by
se nekonala premiéra španělského týmu
HRT a podobně. Ovšem v Monaku by
Fernando Alonso startoval: nepochybně
by dostal výjimku...
Rozhovor
Adrian Sutil
Autor: Michal Mikoláš
Adrian Sutil patří společně se
svým týmem Force India k těm
příjemnějším překvapením
sezony. Německý závodník
se pravidelně pohybuje na
bodovaných pozicích a občas
se mu podaří zatopit i některým
vozům z nejsilnější čtveřice
týmů. V průběžném hodnocení
pak ztrácí pouze jeden
bod na devátého Michaela
Schumachera.
Jste ten typ člověka, který má svůj
plán B?
Adrian Sutil: „Někdy. Rád dělám
věci, které jsou pořádně promyšlené
a zorganizované. Celkově mám raději,
když jde všechno pěkně přímočaře, bez
nějakých nepříjemných překvapení.“
Co máte rád kromě závodění?
AS: „Můj život se celý točí kolem aut.
Rád si naliju adrenalin do žil i mimo práci.
Nedávno jsem si zkusil skydiving, což mě
pořádně nakoplo.“
Na koho se nejvíce těšíte, když ve
čtvrtek dorazíte do paddocku?
AS: „Vždycky se těším, až vstoupím do
motorhomu. Obzvlášť v poslední době,
tým si zařídil zbrusu nový, který je velmi
pěkný. Vládne tam uvolněná atmosféra.
Celý tým je jako moje rozšířená rodina.“
S kým byste se nejraději potkal?
AS: „Pokud by se mělo jednat o ženu, pak
ať je to dobře vypadající, chytrá a milá
dáma. Pokud se má jednat o někoho,
koho jsem vždycky chtěl potkat, pak by to
byl jednoznačně Sean Connery! Nejsem si
jistý, že se mi to někdy podaří, ale pokud
se naskytne příležitost, rád ji popadnu.
Je to ten nejlepší James Bond vůbec!“
Který film vás naposledy rozbrečel?
AS: „Nejsem zrovna uplakánek. Když mi
film vhání slzy do očí, je to většinou ze
smíchu. V poslední době se to ale nestalo.“
Čeho se bojíte?
AS: „Pavouků. Žiju ve starém domě
a občas na ně natrefím. Úplně z nich šílím,
hlavně z těch s dlouhýma nohama!“
Kterou knihu jste naposledy četl?
AS: „Nejsem moc velký čtenář, jsem spíš
na filmy. Poslední knížka, kterou jsem
prolétl, byla o plachtění.“
14
29/10
Jak nejraději odpočíváte?
AS: „Když jsem doma sám, pustím si
nějakou muziku, podívám se z okna
a vyčistím si hlavu. Někdy nechci nikoho
vidět a raději jsem o samotě.“
Vyjmenujte pět věcí, které nesnášíte.
AS: „Pavouky a hmyz. Neřád a neuklizená
místa. A ještě něco? Nemám rád špinavá
auta. Jsem fanatický čistič aut! Když doma
nemám co dělat, jdu si umýt auto. Pak už
s ním ale nechci nikam jet. Čistota je pro
mě velmi důležitá. Boty pod postelí musí
být pěkně srovnané, jinak neusnu. Zní to
trochu šíleně? Asi ano. Chci mít všechno
perfektní.“
Barvil jste si někdy vlasy?
AS: „Ne, kdepak. Jen když jsem byl ve
formuli 3, měl jsem chvíli na vlasech jeden
blonďatý pruh. Myslel jsem si tehdy, že je
to cool, což opravdu nebylo. Ale aspoň
jsem to zkusil.“
Jaké bylo první CD, které jste si koupil?
AS: „Byla to spíš ještě audiokazeta.
Muselo to být něco od Michaela Jacksona,
snad Thriller.“
Máte nějaké tetování nebo piercing?
AS: „Nemám, tetování ani piercing se mi
nelíbí.“
Co o vás říkali vaši učitelé, když jste byl
malý?
AS: „Měl jsem s nimi dost problémů.
O hodinách jsem byl vždycky myšlenkami
pryč a oddával se snům, ve svém vlastním
světě. Fyzicky jsem sice seděl ve třídě, ale
myšlenkově na míle daleko. Svého snu
jsem nakonec dosáhl, takže to snad zas
tak na škodu nebylo.“
Jací byli vaši dětští hrdinové?
AS: „Většinou se jednalo o filmové
hvězdy. Určitě mezi nimi byl Arnold
Schwarzenegger jako Terminátor nebo
Sylvester Stallone jako Rocky nebo
Rambo. Fandil
hvězdám.“
jsem
hlavně
akčním
Máte nějakou neřest?
AS: „Když doma pojídám sladkosti,
vždycky mě pak hryže svědomí. Stejně si
to ale neodpustím. Chutná mi to, ale musím
také myslet na svou váhu. Na sladkosti
myslím každý den.“
Sbíráte něco?
AS: „Ano, psací pera a modely aut. S pery
jsem začal teprve loni. Výjimečné kousky
jsou totiž dost drahé, takže jsem si je
předtím nemohl dovolit. Mé nejvzácnější
se jmenuje Tádž Mahal. Koupil jsem
si ho jako odměnu za povedený závod
v Malajsii.“
Co z vašeho domova vám na cestách
nejvíce chybí?
AS: „Samotné místo, kde bydlím. Je tam
klid a všude zeleno.“
Jakou kávu máte nejraději?
AS: „Černou, s trochou cukru.“
Jaké je vaše ideální nezávodní nedělní
ráno?
AS: „Když můžu spát nejméně do deseti,
pak si dát brunch, nasednout do auta
a projet se po horách.“
Jaké bylo vaše první vozidlo?
AS: „Byl to Smart Roadster. Bylo to zábavné
vozítko a kamarádi mi ho záviděli.“