ZDE - BRC
Transkript
ZDE - BRC
Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA 6 / 2014, ročník VI. Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i Vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz. SNÍDALI JSME S NOVOU 7. října 2014 jsme v průběhu ranního vysílání pořadu Snídaně s Novou představili profesi FYZIOTERAPEUT a některé pracovní činnosti jedné z fyzioterapeutek BRC. Celkem se jednalo o šest živých tříminutových vstupů z různých pracovišť BRC v rámci pořadu PROFESE - NA VLASTNÍ KŮŽI. Moderátor TV Nova Petr Říbal (na snímcích uprostřed v pracovním oděvu fyzioterapeuta) měl pod vedením mentorky - fyzioterapeutky BRC Mgr. Anny Biolkové za úkol naučit se nebo vyzkoušet některé pracovní postupy, které fyzioterapeut při práci využívá. Samozřejmě se jednalo o jistý druh humorné nadsázky, protože v tak krátkém vysílacím čase se nedá zcela zmapovat profese, k jejímuž zvládnutí je zpravidla třeba pět let vysokoškolského studia a další roky praxe. To ovlivnilo i náš výběr činností pro moderátora a pracovišť, na kterých se natáčelo. Naším cílem bylo samozřejmě představit také prostředí Beskydského rehabilitačního centra. Tým TV Nova natáčel v Polariu, v tělocvičně Beta, v budově Lázní, v bazénu Apartmánového domu Lara a na cestě v parku mezi Léčebným domem Dr. Storcha a Lázeňským náměstím. Na záznam vstupů jsme získali licenci, zpracovali jsme je do filmové podoby a zařadili do vysílání naší TV Ondřejka. K vidění je film také na internetu na www.youtube.com/rehabilitacnicentrum. Více na stranách 2 a 3. VYCHÁZÍ NOVÁ KNIHA O BESKYDECH Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech je název nové knihy, kterou vydává Okrašlovací spolek Rozhledna jako volné pokračování vloni vydané publikace Cestami lesními od Lysé až po Radhošť. Více na straně 11. 1 Andrea Adamová První zhruba tříminutový vstup se natáčel v Polariu. Moderátorovi Petru Říbalovi pracovní oděv i naše firemní symboly zjevně slušely. (Už mimo natáčení potom neodolal a pobyt Polariu si doopravdy vyzkoušel.) Poděkování patří všem zaměstnancům BRC, kteří nám se zajištěním natáčení pomáhali, a také pacientům dobrovolníkům. Tyto jsme zachytili při trpělivém čekání na „vstup do záběru“ - a do Polaria. Zbývalo jen připevnit mikrofon a mohlo se začít natáčet cvičení na Therapimasteru v tělocvičně Beta. Natáčení severské chůze na cestě v parku od Léčebného domu Dr. Storcha směrem k Lázeňskému náměstí bylo náročné především pro kameramana Jiřího Pažouta a dva zvukaře. Kameraman musel celou cestu couvat, a to dost rychle. (My ostatní jsme se schovávali za kapličku, abychom se nedostali do záběru. V televizním záznamu jsou v závěru tohoto vstupu vidět prchající nohy produkční manažerky Gabriely Hlávkové /„celá“ vlevo dole/, která hlídala přesný čas trvání každého vstupu, a tak se zcela ukrýt nestihla.) 2 Aplikace bahenního zábalu samozřejmě v popisu běžné práce fyzioterapeutky není. Tuto wellness proceduru jsme zvolili hlavně proto, abychom ukázali interiér budovy Lázní. Pro moderátora byla ale očividně velice příjemná, dokonce naši figurantku nazval „Miss Čeladná“ a při nanášení bahna nevynechal ani chodidlo. Cvičení na míčích šlo rozhodně lépe našim pacientkám. Při balančním cvičení Anička Petrovi vytkla nesprávné držení těla a také zdůraznila, že fyzioterapeut musí nejdříve sám zvládnout vše, co vyžaduje od pacientů. Šestý, poslední vstup představil skupinové cvičení v bazénu s dobrovolníky z léčebného domu Golf. V jeho závěru měla také Anička vystavit moderátorovi „vysvědčení“, jak se v její profesi osvědčil. Chcete vědět, jakou známku dostal a proč skončil v bazénu mezi pacienty? SOUTĚŽ PRO POZORNÉ DIVÁKY (www.youtube.com/rehabilitacnicentrum) Odpovězte na otázku: Jakou známku dostal moderátor Petr Říbal za profesi fyzioterapeut? Video dokument se záznamem našeho pořadu Profese - na vlastní kůži je možné vidět na našem kanále YouTube (adresa nahoře). Zařadili jsme ho také do vysílání TV Ondřejka vždy od neděle do úterý (opakuje se 24 hodin). Toto vysílání mohou sledovat všichni klienti, ubytovaní v hlavním areálu BRC, v televizích ve svých pokojích. Ze správných odpovědí vylosujeme pět výherců, kteří obdrží permanentku na pět vstupů do bazénu v AD Lara. Odpovědi posílejte do 31. 12. 2014 na adresu: Čeladenská fontána, BRC, Čeladná 42, 739 12; nebo [email protected]. 3 JAK SE NARODIL FILM Andrea Adamová Film Nové zvony pro Čeladnou je dosud nejrozsáhlejším projektem tvůrčí dílny naší televize Ondřejka, proto bychom rádi seznámili čtenáře Fontány s tím, jak vznikal. Zastupitelům Čeladné se totiž při premiéře líbil natolik, že se rozhodli u nás objednat výrobu 1500 kusů a v září 2014 ho jako dárek dostali do schránek všichni občané v Čeladné. Bylo to příjemné ocenění naší práce, která trvala víc jak rok. FILM NEČEKANĚ PRACUJE PRO NÁS Dvacetiminutový film „Nové zvony pro Čeladnou“ jsme původně vytvářeli pro diváky naší televize Ondřejka jako záznam událostí, souvisejících s výrobou a instalací nových zvonů v čeladenském kostele svatého Jana Nepomuckého, v období od ledna 2013 do července 2014. V úvodu představujeme obec Čeladnou a zařadili jsme sem samozřejmě mimo jiné pasáž, věnovanou činnosti Beskydského rehabilitačního centra. Tím, že se film neočekávaně dostal také do všech domácností v Čeladné, „pracuje“ pro naše centrum daleko víc, než jsme původně plánovali. V naší televizi ho nyní vysíláme již několik týdnů a první ohlasy diváků jsou více než příznivé. Věříme, že tím to nekončí. Několik desítek kopií má k dispozici vedení BRC pro reprezentační účely, k propagaci televize Ondřejka ho bude dále využívat oddělení rozvoje a marketingu. A časem se po nezbytných úpravách objeví na našem kanále YouTube. TELEVIZNÍ TVORBA JAKO KONÍČEK V první řadě je třeba říci, že všichni z našeho malého, vlastně jen čtyřčlenného týmu, kteří se na přípravě filmu podíleli, pracují ve zcela jiných oborech, než je televizní tvorba. Mgr. Andrea Adamová pracuje v BRC v oddělení rozvoje a marketingu a je mimo jiné zodpovědná za programovou náplň TV Ondřejka. Jiří Matýsek pracuje ve zdravotnickém úseku. Naši externí spolupracovníci Jaroslav Šmahel a David Věžník jsou zároveň Jirkovi kamarádi. To je ale zcela v souladu s původní strategií a s programem Ondřejky. Cílem našeho vnitřního okruhu je přinášet klientům aktuální zprávy o dění v BRC, o různých novinkách nebo akcích. Program je tedy od začátku koncipován tak, abychom ho mohli z větší části vytvářet sami s pomocí běžně dostupného technického vybavení. To má různá úskalí, z nichž zcela zásadní je omezené množství času, který má každý z nás k dispozici. Další překážkou jsou technické možnosti volně dostupného software k amatérské „výrobě“ filmů. Podstatné je také počítačové vybavení, protože nároky na výkon procesoru počítače jsou při zpracování videí daleko větší, než při běžné práci s daty. JAK TO ZAČALO? Prvotní impulz k natáčení nám dal kolega Jaroslav Kozel, který jako zastupitel věděl, že do kostela v Čeladné se vyrábějí nové zvony, a upozornil nás na termín, kdy se budou přivážet první dva. Usoudil, že by krátké video mohlo být zajímavé pro vysílání TV Ondřejka. A jak se později ukázalo, usoudil správně. Jedno jarní odpoledne se tedy Jirka Matýsek (a od té chvíle hlavní kameraman a střihač v jedné osobě) vydal se zcela novou kamerou ke kostelu. A vůbec netušil, co vše se mu podaří zachytit. Navíc novou kameru jsme měli jen krátce, a on se s ní postupně „sžíval“ a učil zacházet. Za pár týdnů následovalo další natáčení a kolega Jaroslav nám zároveň posílal fotografie z odlévání zvonů přímo ze zvonařské dílny. Bylo třeba rozhodnout, jak tento materiál zpracovat a použít. Blížil se také termín žehnání zvonů a dalšího možného natáčení. Tehdy jsme si naplno uvědomili, jaký potenciál a „poklad“ v již natočených záběrech máme. A bylo zřejmé, že už nemůže jít o krátké video, ale musíme se pustit do delšího dokumentu, který všechny tyto jedinečné události bude mapovat postupně. NARODIL SE SCÉNÁŘ Pátrali jsme ještě po dalších zdrojích a získali jsme zajímavé fotografie a informace ze zvonařské dílny Josefa Tkadlece v Halenkově a samozřejmě další podrobnosti o čtyřech nových zvonech, vyráběných pro Čeladnou. Paní místostarostka nám poskytla údaje o financování a o výsledcích veřejné peněžní sbírky. A nám se při 4 přemýšlení, kam získané materiály a data ve filmu zařadit, začal vlastně rodit scénář filmu. A vyvíjel se a proměňoval se nám „pod rukama“ dál podle toho, co jsme získávali. S kamerou jsme vyráželi za zainteresovanými osobami, do míst s výhledem na obec, „lovili“ jsme pěkné záběry na kostel, zašli jsme za zvony po jejich instalaci do věže a natočili jejich krásný souzvuk. Při psaní scénáře jsme se vystřídali, počáteční Jirkovu „krátkou verzi“ jsem rozepsala a doplnili jsme ho o čtený komentář. KAŽDÝ FILM JE JAKO SKLÁDAČKA O výrobě filmu Jiří Matýsek píše: „Videopořady do vysílání naší televize zatím vytváříme v nejdostupnějším střihovém software v programu Windows Live Movie Maker. Program sám o sobě je celkem jednoduchý, umožňuje vložit jako samostatnou stopu obraz (video, fotografie nebo obrázek), zvuk (reálný nebo hudební doprovod), mluvený komentář a titulky. Obsahuje také základní nástroje, jakými jsou přechodové animační efekty. Mě ale ještě baví vymýšlet, jak tyto jednoduché nástroje použít a vytvořit i náročnější efekty, například animaci titulků. Grafické podkladové obrazovky vytváří náš externí spolupracovník Jaroslav Šmahel, text komentáře má na starosti Andrea a namlouvá ho David Věžník. Já, jako „hlavní střihač“ pak dle potřeby jednotlivých obrazovek vkládám fotografie a další obrazové prvky. Ve střižně se také z potřebných záběrů extrahuje zvuková stopa (opět v dostupných jednoduchých počítačových programech), videozáběry se kombinují s dostupnými fotografiemi a ze všech těchto složek pak vzniká výsledný obraz. Na filmu o zvonech se tak plně zúročily všechny postupy, které jsme si osvojili během práce na předchozích videích. Pro takto složitý film by se mi určitě hodil víc poloprofesionální komerční střihový program. Práce s ním je již ale náročnější a je třeba si ji nejdřív osvojit. A na to je zase třeba hodně času, proto jsme nakonec zůstali u již zmíněného programu Movie Maker. Stejně jako při střihové práci na skutečném filmu i v naší „střižně“ zůstalo mnoho hodin materiálu tzv. na podlaze. Přesto se výsledný film skládá z 216 různých položek, filmových záběrů, fotografií, grafických tapet a zvukových stop. Film jsme při postupných finalizacích jednotlivých částí viděli - a slyšeli - oba snad tisíckrát a konečných finalizací pro DVD bylo nakonec 19 verzí. Jen pro představu - každá finalizace, tedy operace, při níž program „skládá“ všechny použité prvky dohromady do podoby filmu, trvala víc, jak hodinu.“ ČAS SE SPOČÍTAT NEDÁ K tomu musíme připočítat desítky minut víkendových telefonních hovorů a vzájemných konzultací, díky nimž se podoba filmu posouvala dál. A také „zmařené“ hodiny, kdy se během finalizace program zasekl a „spadl“ kvůli nadměrným nárokům na procesor počítače - a muselo se začít znovu. Bylo to opravdu někdy nervy drásající čekání na výsledek a také proto trvala „výroba“ filmu daleko déle, než jsme původně plánovali. DVĚ ÚSPĚŠNÉ PREMIÉRY Vlastně to byla shoda okolností, když jsme pana ředitele Milana Bajgara informovali o dokončení filmu jen několik dní před plánovaným setkáním zastupitelů Čeladné v naší restauraci U Sestřiček. Ve stejné době byla po rekonstrukci také dokončena instalace nové projekční techniky. Prozradili jsme hned v úvodu, že premiéra dopadla dobře a nad naše očekávání. (Ono když slyšíte vlastní dílo tolikrát, nedokážete už vůbec odhadnout, jak ho posoudí ostatní...) A další, druhá „premiéra“ následovala tamtéž o pár dní později při slavnostním setkání donátorů zvonů s vedením obce. I jim se film líbil. Jste-li jako naši klienti právě ubytováni v některém z léčebných domů či v Apartmánovém domě Lara, nenechte si ujít jedinečnou příležitost film Nové zvony pro Čeladnou zhlédnout ve vysílání TV Ondřejka. Je zařazen v programovém bloku, který vysíláme nepřetržitě od středy do pátku. Věříme, že i vám se bude líbit. Na snímku Jaroslava Kozla natáčí Jiří Matýsek (vzadu s kamerou) transport prvních dvou zvonů do čeladenského kostela sv. Jana Nepomuckého v sobotu 17. května 2013. 5 Muž, který podnítil hromadné cestování labužníků z Prahy do Brna a z Brna do Beskyd Rozhodl se povýšit brynzu nad ricottu Kdyby se oznámení uvedené v titulku nějakým způsobem dostalo do Itálie, mohlo by tam alespoň v místních restauracích a v domácnostech způsobit pozdvižení, nebo při nejmenším neklid. Co to je vlastně ricotta a kdo je onen odvážný autor tohoto výroku? Kdo je vlastně Michal Göth? A jak se stalo, že se díky němu stalo v Brně módou „chodit na kuchaře?“ Ano. Tak jako jsme chodili do Národního na Högera či na Peška, tak se v Brně chodilo do restaurace na Götha. Všechno to začalo někdy v roce 1991, kdy do brněnské restaurace U Kastelána nastoupil do praxe student hotelové školy, brněnský rodák Michal Göth. O rok později se na stáži ve Francii definitivně rozhodl - jeho příštím pracovním oblekem nebude slušivý oblek číšnický, leč méně atraktivní kuchařský rondon. A tak začal zrod Mistra kuchaře. Díky pobytu a práci v italských a francouzských restauracích získal Michal Göth přesvědčení, že kuchařské řemeslo je vysoce tvůrčí a odpovědnou prací, která ve spojení s nápaditou fantazií může docela jednoduchým způsobem změnit restaurační či hotelovou kuchyni v hnízdo neobyčejně voňavých a chutných gastronomických kouzel. Snad také proto byla v roce 2005 brněnská restaurace U Kastelána, v níž Michal téměř dvacet let vařil, vyhodnocena jako nejlepší v republice. A v tomto roce byl její šéfkuchař Michal Göth přijat za člena gastronomické společnosti Chaine des Rôtisseurs, která vznikla již v polovině třináctého století a jejími členy jsou mistři a milovníci skvělých pokrmů ze sedmdesáti zemí světa. Ricotta je italský lahodný bílý sýr hrudkovitého tvaru, mírně nasládlý, prostě delikatesa. Je velmi dobře stravitelný, obsahuje velice málo soli a tuku. Italská kuchyně používá tento sýr, vyráběný ze syrovátky, která zbyde při tradiční výrobě sýra z kozího, ovčího či kravského mléka, v mnoha sladkých i slaných jídlech pochopitelně italského původu. Tvarohový koláč Crostata di Ricotta pokapaný medem ve vás zanechá nezapomenutelné vzpomínky, zrovna tak jako desítky naopak slaných pomazánek, jejichž základem je ricotta. Brynzu známe. Zasýřením ovčího mléka vznikne hrudkový ovčí sýr. Ten se nechá vyzrát, zbaví se kůry a syrovátky. Posléze se solí a drtí (válcuje). Tak vzniká brynza. Má více soli a také značné množství tuku. Obecně jsou známy halušky s brynzou, avšak brynza nalézá široké použití v gurmánské i v domácí kuchyni jako vhodná přísada do sladkých i slaných jídel včetně omáček, pomazánek a koláčů. „Povýšit“ brynzu nad ricottu se tedy dá. Aniž bychom jeden či druhý výrobek zatracovali. Upřednostnit brynzu tak, abyste jí dávali napříště přednost před ricottou, lze, avšak vyžaduje to opravdového kuchařského mistra s nenapodobitelnou fantazií. Nu a přesně jeden takový onu větu z titulku vyslovil. Jmenuje se Michal Göth a učinil tak v srpnu 2013 v rozhovoru s foodblogerkou Julií Kalodovou (www.chillijulie.cz) pro server iDNES. V textu rozhovoru je použita i fotografie, pořízená na terase hotelu Miura v Čeladné. Na horizontu snímku se rýsuje Kněhyně a Stolová. Takže jsme opravdu v Beskydech. Michal Göth poskytl během své kariéry desítky rozhovorů. Nejsou všechny stejné, protože k umění odpovídat patří také umění se zeptat. Jenže v tomto případě mám situaci značně jednodušší. Dalo by se říci, že Michal již všechno řekl, takže by stačilo se ho na to ještě jednou zeptat. Ale není to tak. Stále existují gastronomické taje, o nichž toho není mnoho známo. Ale nejsou složité. A tak se budeme chvíli ptát. Umění kuchařské je spojeno také s uměním použití a spojení používaných surovin. Vy jste již kdysi uvedl, že právě proto byly i v minulosti Beskydy předmětem Vašeho zájmu. Je to tak? Ano. Velice často jsem z Brna jezdil do Beskyd nejen proto, abych se kochal krásami přírody. K tomu, abych vytvořil opravdu chutné a originální jídlo, nepotřebuji například exotické suroviny. Potřebuji vysoce kvalitní prvotní surovinu, ať je to již sýr, sádlo, masný výrobek, maso, jehněčí, smetana, Pár měsíců předtím přinesly jihomoravské a brněnské regionální deníky a časopisy znepokojující zprávy uváděné různými titulky, které ve své podstatě zněly takto: Brno ztrácí mistra kuchyně, Michal Göth míří do Beskyd; Šéfkuchař se přesunul z Brna na Čeladnou. Dokáže kouzlit i s kyselicou. 6 tvaroh, ovoce, lesní plody, mléko, různé druhy brambor a podobně, které získávám od místních zemědělců. V Beskydech je několik farem, které produkují velice kvalitní výrobky. A to je základ dobrého vaření. S dobrou a kvalitní surovinou můžete opravdu kouzlit. V opačném případě se propadnete do prostřednosti. Neměl jsem s tím problém. Šířit kvalitní jídlo znamená šířit také dobrou náladu. V restauraci U Sestřiček je vstřícný a dobře spolupracující personál, takže současně se zajímavými architektonickými úpravami interiéru restaurace došlo i k dokonalému „přebudování“ jídelního lístku. Doufám, že pro dobro věci. Všiml jsem si, že ony dodavatele dokonce v některých případech uvádíte jménem nebo názvem u nabízených jídel. Je to tak dobře? Samozřejmě. Perfektně upravené jídlo na talíři jistě vzbudí vaši důvěru, avšak tu také umocní jméno dodavatele z regionu. Mnozí jsou totiž ve veřejnosti známi svými kvalitními farmářskými výrobky. Takže jejich jméno u nabízeného jídla je zároveň jakýmsi doporučením. Možná, že se to nezdá, ale tento systém současně také pomáhá vytvořit jakési neviditelné pouto mezi hostem a kuchyní. Důležité je také to, aby dodávky od místních zemědělců byly pravidelné a abychom se mohli vzájemně na sebe spolehnout, pokud jde o kvalitu a stabilitu. Ono zřejmě nejde pouze o jídelníček a o jeho skladbu. Musí se také o těchto změnách vědět. Mohl bych v tomto případě říci, že se dobré zboží chválí či prodává samo. V případě restaurace je to trochu jinak. Chvíli to trvá, než hosté restauraci tak říkajíc objeví. Ovšem poté ji již neopustí. A to je základ úspěchu. Slyšel jsem, že svého času tak říkajíc „na Vás“ jezdili do Brna milovníci dobré kuchyně až z Prahy. A co dělají Vaši brněnští příznivci, když jste je před rokem tak nečekaně opustil? Tady je odpověď naprosto jednoduchá. Jezdí sem z Brna za mnou. Do Čeladné to z Brna není tak daleko. Navíc v Brně svého času vznikl Fan Club Michala Götha, takže jednou z jejich činností je i to, aby se čas od času přesvědčili, že má jejich klub smysl. Velice si toho vážím a nezdá se mi, že bych mohl být lépe oceněn. Kam chodí Mistr kuchař za jídlem? Opustíte z důvodů jiných možných gurmánských prožitků svou vlastní kuchyni? Jistě. Člověk se stále učí. Takže chodím i do obyčejných hospod a rád si dávám třeba krajová jídla. Na nich nejlépe poznáte kvalitu kuchyně. A také studuji jídelní lístky - co když tam najdu něco zcela netušeného, čím bych mohl naši nabídku obohatit? Od studentských let jsem se takto zejména v cizině učil. Proč by mě nemohl inspirovat nějaký kolega ze zapadlé horské obce. Nebráním se tomu a již dávno jsem poznal, že si člověk (ani sebelepší kuchař) nemá hrát na boha. Nu a to je celý příběh. Na Götha dnes můžeme chodit do Miury, ale vlastně také tak trochu do restaurace U Sestřiček v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné. Neviditelná ruka Michala Götha se před vašima očima mihne při čtení jídelního lístku a při konzumaci nabízených pokrmů pochopíte, že „tady někdo radí přes ulici“. A to doslova, protože Michal bydlí v Apartmánovém domě Lara. Tedy správně by mělo být, že zde „někdo radí přes náměstí“. A navíc lázeňské. To je příjemné vyznání. Snad proto jste také vyhověl přání ředitele Beskydského rehabilitačního centra MUDr. Milana Bajgara, abyste se stal jakousi inspirací, nebo spíše jakýmsi guru pro kuchyni lázeňské restaurace U Sestřiček? Za rozhovor poděkoval a vše ostatní sepsal Petr Andrle 7 Nahoře: Záhon u reklamního sloupu ve spodní části parkoviště pod budovou Apartmánového domu Lara s mulčovací vrstvou štěrku. Uprostřed: Detail téhož záhonu před položením štěrku, žlutě kvetoucí je krásnoočko. Dole: Rozmístění cibulovin na záhoně u vjezdu na parkoviště. Ing. Zdeněk Strnadel Dva články se stejným názvem vyšly v předchozích číslech Čeladenské fontány. Mimo jiné vysvětlovaly rozdíl mezi letničkovými, trvalkovými a smíšenými záhony. Také jsem v nich podrobně popsal výsadbu na záhonu před budovou Kněhyně. V tomto článku se budu věnovat charakteristikám smíšeného záhonu trvalek a cibulovin s vyšším stupněm autoregulace a sníženými nároky na údržbu. CO JE AUTOREGULACE? Ve slovníku cizích slov je pojem autoregulace vysvětlen jako schopnost samočinně se přizpůsobit proměnným podmínkám. V zahradně-krajinářském pojetí je pak autoregulací míněno, že rostliny vytvoří funkční společenství, které udržuje dynamickou rovnováhu mezi jednotlivými rostlinami. Rostliny mezi sebou vytvoří negativní či pozitivní vazby (přistínění, vláhová konkurence) a jejich vzájemná kombinace pak přináší dynamickou rovnováhu v záhonu. Sestavení osazovacího plánu konkrétního záhonu je založeno na znalosti sociability (schopnosti vstupovat do vztahu ve společenství) a životní strategie použitých rostlin. Expanzivnější trvalky z části vytlačí v průběhu jednoho až tří let méně bujné rostliny. V tomto období taktéž vymizí ze záhonu krátkodobé trvalky. ZÁHON, KTERÝ KVETE CELÝ ROK Záhony s vyšší autoregulační schopností se zakládají v hustém sponu. Cílem je co nejrychlejší zapojení rostlin na záhonu, čímž se sníží zaplevelování plochy. K snížení nároků na údržbu přispívá rovněž po výsadbě trvalek a cibulovin mulčovací vrstva štěrku, který zabraňuje z části růstu plevelů. Založené záhony pak vyžadují nižší podíl lidské práce, pletí záhonu probíhá třikrát do roka a v případě teplé zimy čtyřikrát. Zálivka je nutná pouze v prvním roce, v dalších letech jen v případě extrémně vysokých teplot. Osázení záhonu je koncipováno tak, aby zde po celý rok něco kvetlo. Nové pojetí spočívá také v tom, že uschlé květenství a natě se odstraňují až v brzkém jaru před pučením krokusů, což se jeví v tradičním pojetí zahradničení, které odstraňuje natě s květenstvím u trvalek již na podzim, nemyslitelně až nepřijatelně. Ponecháním nadzemních částí rostlin se však může prodloužit estetické působení záhonu, například námraza na těchto suchých částech působí úchvatně. NEJVĚTŠÍ VÝHODA Smíšený záhon trvalek a cibulovin s vyšším stupněm autoregulace a sníženými nároky na údržbu mění tradiční vnímání trvalkového záhonu v zahradě či parku. Nutno podotknout, že se jedná o nový typ založení záhonu, který 8 nemá za úkol nahradit tradičně pojatá trvalková rabata (dlouhé květinové záhony pravidelného tvaru), ale stát se jedním z dalších typů trvalkového záhonu. Předností nového typu záhonu je, že umožňuje zakládat trvalkové záhony do míst, která nelze udržovat intenzivně. JARO ZASVÍTÍ BARVAMI Na parkovišti pod budovou Apartmánového domu Lara byl na jaře a z části na podzim založen smíšený záhon s vyšší autoregulační schopností, který vychází z typového německého záhonu, který je již několik let používán a osvědčen. V květnu proběhla výsadba části trvalek. Na podzim pak byla vysázena druhá část trvalek a dále byly skupinkově zasazeny jarní cibuloviny. Dominovat se svou výškou okolo jednoho metru bude na záhonu žlutooranžově kvetoucí mnohokvět, řebříček, z okrasných trav pak ozdobnice, třtina chloupkatá a kultivar třtiny rákosovité, kterou vyšlechtil světoznámý německý zahradník Karl Foerster. Podzimní období prozáří svou žlutou barvou záplevák. Mezi dominantními trvalkami porostou tzv. doprovodné trvalky, které jsou nižšího vzrůstu. Na záhonu porostou žlutě kvetoucí denivky, na podzim kvetoucí rozchodníky, pryšce a celá řada Foto: Letničkový záhon před vchodem do restaurace U Sestřiček dalších rostlin. Velká část plochy záhonu bude začátkem září (nahoře). Dole: Tentýž typ záhonu koncem října pokryta trvalkami nízkého polštářovitého před Apartmánovým domem Lara. vzrůstu, tzv. půdopokryvné trvalky, mezi něž patří pupalka, šanta a devaterník, které vytvoří kvetoucí podnož pod dominantními a doprovodnými rostlinami. Na jaře pokvetou především cibuloviny - tulipány, narcisy a krokusy, které rozzáří záhon světle žlutými, oranžovými a červenými barvami. Máme se tedy stále na co těšit. KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE POVINNÁ Ve druhém říjnovém týdnu se postupně všichni zaměstnanci BRC školili v poskytování kardiopulmonální resuscitace. To je soubor úkonů, které se provádějí při zástavě jedné nebo dvou ze tří základních životních funkcí dechu a/nebo srdeční činnosti. (Základními životními funkcemi se rozumí srdeční činnost, dýchání a činnost mozku). Toto školení je jednou za rok povinné pro všechny zaměstnance zdravotnických zařízení, tedy i pro zaměstnance jiných, než zdravotnických oborů. Školení vedl primář MUDr. Miroslav Zajonc, který má v poskytování nejen první pomoci bohaté zkušenosti díky své mnohaleté práci v záchranné službě. (Na snímku dohlíží na správnost nepřímé srdeční masáže, kterou na figuríně provádí zdravotní sestra Lucie Uhlářová.) Základní resuscitaci by měl dobře ovládat každý, protože poskytnout první pomoc je dle zákona povinné. A to zejména v případech, kdy nehrozí nebezpečí pro zachránce nebo kohokoliv jiného, jeho zaměstnání ve své povaze zahrnuje povinnost poskytnout první pomoc, nebo při autonehodě. Jídelna léčebného domu Polárka, kde školení probíhalo, praskala doslova ve švech. Vzhledem k počtu zaměstnanců proběhla školení dvě, aby měl každý možnost si resuscitaci prakticky vyzkoušet. Samozřejmě si všichni přáli, aby zůstalo jen u nácviku. (aa) 9 Andrea Adamová Pozorní diváci naší Televize Ondřejka si jistě všimli novinky ve vysílání, jíž je původní, 20minutový dokument s názvem Nové zvony pro Čeladnou. Tento film vypráví o dění kolem čtyř nových zvonů v Čeladné v období od ledna 2013 do července 2014. O tom, jak a proč vznikl, píšeme podrobněji na stranách 4 a 5. V srpnu 2014 následovaly další, pro obec i farnost neméně významné a zajímavé události. Byla opravena báň kostela svatého Jana Nepomuckého a restaurován kříž na jeho věži. V neděli 24. srpna 2014 byly po mši svaté umístěny do věže tři tubusy, obsahující dokumenty, uložené sem pro příští generace. U této události nechyběli ani naši pacienti. (Pokud se jich sejde alespoň pět, na mši svatou je v neděli dopraví náš řidič služebním minibusem.) Mezi uloženými dokumenty byla především pamětní listina, popisující historii i současnost obce a farnosti, ke které na místě připojily svůj podpis stovky občanů. V tubusech jsou také aktuální vydání novin, v současnosti platné evropské i světové bankovky a mince, dokumenty základní a mateřských školy, hasičů a místních spolků, různé fotografie a obrázky dětí. Nechybí ani Obecní zpravodaj a několik čísel Čeladenské fontány v tištěné podobě. Přidali jsme také celý archiv dosud vydaných čísel Fontány (od roku 2009 přesně 39 čísel) vypálený i s firemním logem na mini CD. Fontána tedy od letošního léta odpočívá ve věži kostela a nám nezbývá, než doufat, že ti, kteří přijdou po nás, shledají něco z jejího obsahu zajímavým, až bude skrýš objevena. Pokud by to bylo v souvislosti s opravou zvonů či věže, věříme, že k tomu dojde až za několik set let. Tubusy vynesli po lešení až nahoru na věž klempíři poté, co je pečlivě zavařili. (Foto: Ladislav Sobol) PRVNÍ TISÍCOVKA za 18 měsíců Od února 2013 jsme prvním vloženým videem o účincích Polaria začali představovat naše akce, služby a léčebné postupy také na našem vlastním kanále na webu YouTube. Od té doby jich přibylo na adrese http://www.youtube.com/rehabilitacnicentrum dalších 38. Většinu z nich jsme vytvořili sami a pokud jsou aktuální, vysíláme je zároveň v naší televizi Ondřejka. Video o konceptu relaxačního bubnování, které pro nás vytvořil bubeník Ivo Batoušek a sdílíme ho s jeho kanálem, je z této řady první, které si prohlédla víc jak tisícovka návštěvníků. Původní dokument o Polariu se blíží k šesti stovkám a nový (Polarium zevnitř), natočený s paní primářkou Jurovou, má za 7 měsíců uplynulých od jeho zveřejnění 400 zhlédnutí. Ke čtyřem stovkám se blíží také Důvěrné hovory s Ladislavem Frejem a video znělka televize Ondřejka. Celkem má naše stránka přes 5 300 zhlédnutí, což je za rok a půl velmi slušná bilance. (aa) 10 OKRÁŠLOVÁNÍ POVOLENO A POKRAČUJE Koncem loňského roku vzbudila v našem regionu mimořádnou pozornost kniha „Cestami lesními od Lysé až po Radhošť“. Brzy byla rozprodána a zájem o tento titul neklesá. Jenže mezitím Okrašlovací spolek Rozhledna připravil další podobnou knihu. Nese název „Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech“. Vyjde v listopadu tohoto roku a doufejme, že budou uspokojeni všichni zájemci. Uvedená publikace vyjde opět ve skvělé grafické úpravě, v pevných deskách formátu A4, celobarevná na křídě. Bude mít 400 stran, a protože si ji spolek sám distribuuje, může být její prodejní cena neuvěřitelně nízká - pouze 480 korun. Jak název napovídá, půjde o Zadní hory, do nichž autoři zařadili obce Ostravici, Krásnou, Morávku, Staré Hamry, Bílou, Horní Bečvu a Čeladnou. A pochopitelně mnohá místa z jejich okolí. Osou knihy je deset zajímavých příběhů lidí spojených s historií tohoto regionu. Krásné přírodní snímky kontrastují s historickými pohlednicemi a příběhy z dávné historie se prolínají s příběhy z dob nedávných. Kniha v této podobě a v tomto pojetí zatím ještě nikdy nevyšla. V jejím úvodu čteme mimo jiné následující: Les nejprve zcela pohltil onu obrovskou prostoru, plnou zvlněných kopců, kamení, břehů říček, řek a potoků, a vytvořil tak zdánlivě neprostupnou hradbu zelené masy, která představovala jednoznačně danou suverénní lokalitu plnou jedlí, smrků, dubů, jasanů, kaštanů, travin, květů a dalších neuvěřitelně rozmanitých druhů říše rostlinné. Když postavena byla tato hradba veskrze přírodní, přichází člověk. Nikoli s technikou a s metodami přírodě nepřátelskými. Přichází s jistou pokorou vzít si kus půdy, který hodlá nejprve spásat ovcemi a později kultivovat svými nástroji, aby zde současně vystavěl svá sídla. A les ustupuje. Nerad. Nečekaně je zahřívána jeho půda kulturami ze života zvířat i lidí, jež zde zanechávají stopy, které mu svědčí. Spásání trávy posiluje rostoucí les a začíná vznikat kouzlo neuvěřitelně krásného prostoru, které by nevymyslel sebelepší lesní architekt. Postupem času se boj stává potřebně nerozhodným a oběma soupeřícím živlům je povoleno vytvářet krásno. Tak vznikaly osady a samoty Zadních hor. Neukrajovaly si nikdy více, než potřebovaly k obživě. K existenci jejich obyvatel, kteří respektovali přírodu a neuzurpovali si více, než potřebovali, to stačilo. Vzdálenosti a různá výška zvlněné krajiny, v níž se usazovali, odrazovaly ty, jejichž zájmem bylo přírodu pouze zneužít. Lidé, přicházející do těchto původně nehostinných míst, přiznali nepsané právo těm, kteří zde byli první, aby osady a samoty nesly na věky věků jejich jména. Ti první dnes mnohdy upadli v zapomnění, pouze nám je oživují názvy, které zdomácněly, zkrásněly a staly se součástí půvabu země, do které tak - nejdřív doslova a nyní symbolicky - vrostli. Úvod je opět přeložen do angličtiny a němčiny, aby i zahraniční zájemce poznal, oč v knize jde. Ostatní mu dopoví stovky snímků, které překládat netřeba. Kniha se může stát krásným vánočním dárkem, neboť bude k mání ve značném předstihu. Samozřejmě, že bude, stejně jako v loňském roce, v prodeji na recepci Apartmánového domu Lara. Okrašlovací spolek Rozhledna se snaží v duchu tradice jeho zakladatelů z roku 1903 stále okrašlovat. A tak v červnu roku příštího dodá i dotisk knihy „Cestami lesními od Lysé až po Radhošť“. (le) Na snímku Petra Lukeše je Javořinka, jedna z nejkrásnějších osad Zadních hor. Plná sněhu, vzadu pak vidět Bílý kříž. 11 V září 2014 jsme po téměř dvou letech příprav spustili nové internetové stránky www.brc.cz. Oproti původní verzi nastala velká změna především v grafickém vzhledu stránek, v uspořádání horní nabídkové lišty i jednotlivých záložek. Informační texty jsme zkrátili a zpřehlednili, to ale neznamená, že by zmizely často vyhledávané informace o účinku jednotlivých procedur, nezanedbali jsme ani historii lázní Skalka a popis nejvyhledávanějších turisticky zajímavých míst v okolí. Celkově větší prostor dostala obrazová složka - ve „FOTOGALERII“ průběžně aktualizujeme fotografie léčebných domů, pracovišť, procedur a parku, vkládáme sem také jen s minimálním zpožděním aktuální fotografie z různých akcí, které v BRC probíhají. Všechny ceníky jsou nyní dostupné přímo z horní lišty na hlavní stránce. Zcela nová složka „Personál centra“ (přístupná z horní lišty z první záložky CENTRUM BRC) obsahuje fotografie členů vedení podniku, vedoucích zdravotnického úseku a lékařů. Fotografie vytvořila profesionální fotografka Pavla Rechtenbergová z ateliéru ve Frýdlantu nad Ostravicí a na tvářích našich kolegyní a kolegů je to znát. Největší novinkou jsou samostatné stránky restaurace U Sestřiček www.restauraceusestricek.cz, na které lze stejně jako na adresu www.larawellness.cz přejít jedním kliknutím z horní záložky webu BRC. Fotogalerie i kompletní jídelní a nápojový lístek jsou na stránkách restaurace jako nejvyhledávanější položky přístupné přímo z horní nabídkové lišty. Můžete si zde také prohlédnout fotografie všech jídel a pravidelně aktualizované týdenní menu restaurace. Věříme, že nové stránky budou pro uživatele celkově přehlednější a uvítáme v tomto směru jakékoliv podněty. (lem) Tito zaměstnanci, kolegyně a kolegové slaví svá životní výročí v listopadu: MUDr. Milan Adámek, Ph.D. Dana Stuchlá - R1 Ondřej Andrýsek - restaurace Ludmila Šlechtová, DiS. - Lázně MUDr. Zuzana Bajgarová Jarmila Šmírová - R9 Katerína Bartóková - R2 Lenka Štefková - kuchyně Pavla Bartoňová - R2 Monika Štulcová - obchod Pavlína Maroszová - R4 Karla Štůralová - kuchyně Monika Mladěnková - R1 Kamil Švarc - údržba Jitka Slivková - Lázně Miroslava Švarcová - R1 Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Mgr. Lenka Machálková, Věra Machálková. Adresa redakce: BRC, 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v listopadu 2014 v nákladu 700 výtisků. 12