Tomáš Fiurášek

Tomáš Fiurášek - ..,,poezie je nejkrásnější způsob vyjadřování, jaký vůbec existuje…"
Když se setkáte s Tomášem Fiuráškem, uvidíte štíhlého, středně vysokého mladého muže,
který vás upoutá sympatickým úsměvem, lehce posmutnělýma hnědýma očima. Na rozdíl od
mnoha lidí - v dnešní uspěchané době - vás Tomáš vždy pozorně a zdvořile vnímá, vždy
přemýšlí nad tím, co říká. Už léta reprezentuje naši školu svou literární tvorbou v nejrůznějších
soutěžích, kde se dosti často umísťuje na předních místech.
Trochu jsem Tomáše vyzpovídala a výsledkem by měl být tento článek, který vám chce přiblížit
tohoto netuctového, milého kluka, pro kterého je dle vlastních slov poezie nejkrásnější způsob
vyjadřování sebe sama
Tomáš se narodil 6. května 1995, tedy v letošním roce oslaví krásných dvacet let. Studium
začal na naší škole v roce 2010 oborem Potravinářská výroba, pak se rozhodl studovat ještě
další obor, a to obor Cukrář. V současnosti je tedy v druhém ročníku tohoto oboru. Na otázku,
jaká je jeho oblíbená barva, jsem dostala odpověď, která mě ani trochu nepřekvapila, protože
Tomáše vídávám často. Tomáš má rád černou barvu. I když by mohl někdo namítnout, že je to
barva smutku, k Tomášovi dle mého soudu jde. Vyjadřuje velmi dobře jeho lehce
melancholické, romantické životní ladění.
Na otázku, jaké jsou jeho koníčky, bychom samozřejmě očekávali četbu a zaobírání se
literaturou. Tak tomu samozřejmě je. Tomáš ale mimo toho píše kritiky na knihy kam. Rád
poslouchá hudbu, ale není jenom pasivním posluchačem, umí zahrát i na klavír a kytaru. Má
rád vážnou hudbu, opery, gotický a symfonický metal. Má celou řadu oblíbených autorů literátů. Takže tady jsou - vyjmenováni v pořadí, které si Tomáš zvolil: Howard Phillips
Lovecraft, Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire, Bram Stoker, Steven Erikson, Walt Whitman,
John Donne, Clive Barker, Joseph Sheridan Le Fanu, Jan Neruda a Karel Jaromír Erben.
A teď trochu od duše k tělu - další otázky byly tzv. odlehčovací. Tomáš má rád českou klasiku bramborový salát a řízek, který připravuje maminka. Babička umí (jako spousta babiček)
výborné knedlo-vepřo-zelo. Třetím Tomášovým oblíbeným jídlem jsou špagety se ".špagetkou" což je omáčka na špagety z konzervy. Tomáš nemá rád vločkovou polévku - tento pokrm
(troufám si říct) asi nebude mít moc nadšených přívrženců.
Tomáše naštve arogance, infantilita a lehkomyslnost a rozesmutní ho povrchnost. Co ho potěší,
tak to je úsměv, upřímnost a nová knížka. Vždy ho pobaví vyprávění Miroslava Donutila, Show
Jana Krause a umí ocenit dobrý vtip. Řekla bych, že se v tomto s Tomášem skoro shoduji.
A nyní dejme prostor přímo Tomášovi, aby odpověděl na otázky, které se týkají jeho literární
tvorby.
Co pro Vás, Tomáši, poezie znamená:
Nejkrásnější způsob vyjadřování, jaký vůbec existuje. Je to “magie se slovy", kterou se dá
vykouzlit jak úsměv, tak mrazení v zádech. Dříve jsem bral poezii pouze jako prokletí, které mne
provází každým dnem - nyní však již vím, že je nedílnou součástí mne, a jsem moc rád, že
tenhle způsob vyjadřování mohu používat a mluvit tak k lidem. Jsem hodně samotářský člověk
a tohle je jedna z nejčastějších forem mé komunikace s okolním světem. Jsem moc rád, že
mám možnost psát a že to lidi baví číst.
Kdy jste začal s psaním básní a uměleckých textů:
Bylo mi asi dvanáct let. Tehdy jsem psal texty jen tak pro sebe “do šuplíku”. Větší zvrat však
nastal až na téhle škole, kdy jsem dal jednu svou básničku přečíst své tehdejší paní učitelce
literatury, paní Bártové, které dodnes vděčím za svou “básnickou cestu”, kterou mohu
absolvovat. Paní učitelka mne povzbudila a poslala mou báseň do soutěže o cenu Filipa
Venclíka. Asi o měsíc později nám přišel dopis, že mne zvou do Prahy, což pro nás byla velká
čest. A tehdy jsem si nějak řekl, že nepíšu asi nejhůř a že bych to měl zkoušet dál, a to i
veřejně. Díky “akční” práci paní Bártové jsme začali obesílat soutěže a začal jsem se “kladně
umisťovat” a pak už to šlo samo.
Můžete nám přiblížit vaši literární tvorbu:
Snažím se těmhle otázkám vyhýbat. (smích). Nikdy totiž nevím, jak ji popsat. Často píši dost
malé sbírky - max. třináct básní, ale snažím se, aby každá sbírka byla v kontextu s danou
myšlenkou. Sbírky mám většinou rozdělené do dvou částí - lyrické a epické. Z lyrických sbírek
mám asi nejznámější a nejúspěšnější básně jako jsou: Labyrint světa…, Smrt dělá umělce
apod. Z epických sbírek jsem se povětšinou nechal inspirovat svými oblíbenými příběhy, jako je
např. sbírka “A nocturnal concerto of Jericho”, která je inspirována básní Johna Miltona Ztracený ráj a příběhem hraběnky Báthory. Má poezie má povětšinou temnější tón - zaměřuji se
spíše na temnější otázky života, které lidé neradi řeší ale také rád vyzdvihuji “nechutné pravdy”
a pobuřuji okolí. (např.sbírka “Krví oseté květenství”, která kritizuje církev a popisuje jisté boje
věřícího člověka - jsem věřící)). Je to individuální - sbirka od sbírky. Nezůstal jsem však jen u
poezie, a zabrousil i do prózy. Napsal jsem asi tři hororové povídky, z čehož jednu jsem zaslal
do soutěže, kde se celkem úspěšně umístila.
Kterých literárních soutěží jste se zúčastnil:
2x Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka, 2x Literární soutěž městské knihovny Znojmo
(umístění 1. a 2. místo), Literární soutěž - Kutná Hora Jiřího Ortena, Literární soutěž Václava
Hraběte, Literární soutěž poezie a próza 2013 České Budějovice, Hororová soutěž
Necronomiconu (6.místo), 4x Almanach žákovské a studentské poezie města Ostravy
Co plánujete v nejbližší době:
Mám rozpracovanou už třetí knihu, dopisuji sbírku “Smuteční vrby” a povídky “Hostina démonů”
a “Hrobník”. Chci se účastnit některých literárních .soutěží, hlavně mám nyní “spadeno” na
hororovou soutěž Necronomiconu o nejlepší hororovou povídku, které bych se rád zúčastnil.
Dále také plánuji vydání druhé knihy mých sbírek v elektronické podobě, pravděpodobně někdy
ke konci prázdnin. Sám jsem zvědav, jak bude přijata. A jinak chci psát, dokud je co a o čem.
Myslíte si, že poezie oslovuje dnes mladé lidi:
Myslím, že bohužel ne. Jednotlivce ano, ale i mé “publikum” tvoří především starší lidé než mí
vrstevníci. Takže opakuji - bohužel ne.
Co říci závěrem - Tomáši, přejeme Vám za všechny vnímavé čtenáře hodně autorské inspirace,
více mladých čtenářů a radost z vlastních nových knih, které spatří světlo světa. A samozřejmě
v osobním životě štěstí a zdraví.
Děkuji za rozhovor.
Mgr. Ludmila Kofroňová