5. ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V

Transkript

R-T&A
5.
Úvodní národní inventura POPs v ČR
Výroba, použití, odpady, emisní inventura
ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V PODMÍNKÁCH
ČR
5.1 Úvod
Jedním z důležitých nástrojů pro zastavení nebo alespoň zpomalení zhoršování životního prostředí je
poznání skutečného stavu, tj. nejen objektivní zjištění aktuálního znečištění, ale také hledání zdrojů
podílejících se na znečišťování a hledání postupů k jeho omezení. Přípravnou fází pro aplikaci nástrojů
ke snižování atmosférických emisí je detailní identifikace zdrojů znečišťování, popis technologií a
vymezení jejich závažnosti v rámci celkové emisní bilance. Tyto kroky jsou nezbytnou součástí
procesu nazývaného „inventarizace emisí a zdrojů znečišťování“.
Mezinárodní programy zaměřené na ochranu ovzduší (např. projekt CORINAIR, projekt CAFE,
úmluva CLRTAP vč. protokolů k jednotlivým znečišťujícím látkám a také Stockholmská úmluva)
kladou na provedení inventury zdrojů a odhad emisní zátěže velký důraz.
Článek 11 Stockholmské úmluvy uvádí požadavky na výzkum, vývoj a monitoring. Mezi těmito
požadavky je uveden také monitoring zdrojů a úniků do životního prostředí. Text kapitoly 5.
ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V PODMÍNKÁCH ČR je zaměřen
právě na specifický monitoring emisí POPs do ovzduší, vymezení zdrojů znečišťování, jejich popis a
odhad produkovaných emisí.
Existence významnějších atmosférických emisí POPs v ČR je dána především následujícími dvěma
faktory - Česká Republika je zemí s poměrně rozvinutým průmyslovým sektorem a tuzemská spotřeba
prvotních energetických zdrojů je tvořena z více než 50 % tuhými palivy. Tyto dva základní údaje
dávají předpoklad existence významných zdrojů emisí POPs a ve srovnání se zeměmi s odlišnou
skladbou spotřeby paliv také předpoklad poměrně významného potenciálu emitovaného množství. K
těmto faktorům je nezbytné přidat nedostačující úroveň ekologického povědomí nejen obyvatelstva,
ale také středního managementu. Důsledkem toho je stav, který v mnoha případech nevede k
zabránění či omezení emisí škodlivin do ovzduší, ale spíše k jejich zbytečnému navyšování.
Ilustrativní údaje dokumentující strukturu hospodářství a průmyslu v ČR (stav k r. 2000) ukazují
tabulky (5-1 a 5-2) a grafy (obrázky 5-1 a 5-2) [1].
Významné atmosférické emise POPs v ČR jsou spojeny se spalováním paliv. Zejména se jedná o
spalování pro čistě energetické účely, jako je výroba elektrické energie a tepla, včetně vytápění
domácností. Významný podíl má však také spotřeba paliva při průmyslových procesech, ať už k
přímým ohřevům, u kterých dochází ke kontaktu spalin se surovinou nebo výrobkem, nebo k
nepřímým, kde jsou spaliny vypouštěny odděleně od emisí pocházejících z vlastního výrobního
procesu. K těm prvním patří např. zpracování nerostných surovin, zpracování kovů, chemický
průmysl, k těm druhým pak zejména výroby anorganické a organické chemie. Další významná
spotřeba paliva je spojena s chemicko-energetickým použitím, jako je např. spotřeba koksu při hutních
výrobách. Podíl jednotlivých druhů paliv na primární spotřebě ukazuje tabulka 5-3 [1]. Podíl
jednotlivých sektorů hospodářství na spotřebě paliv dokumentuje tabulka 5-4 [1], ze které vyplývá, že
hlavním spotřebitelem energie je zpracovatelský průmysl. S nejvýznamnějším sektorem
zpracovatelského průmyslu, odvětvím hutních výrob, souvisí také emise vznikající přímo v procesu
tepelného zpracování kovů, tj. při primárních a sekundárních výrobách. A to zejména tehdy, jsou-li
spojeny s využitím druhotných surovin, znečištěných např. látkami s obsahem chloru (nedostatečně
tříděný kovový šrot). Významnost těchto výrob (aglomerace rud, sekundární výroby kovů) potvrzuje
také členění kategorií uvedené ve Stockholmské úmluvě, a to jejich zařazením mezi hlavní zdroje
emisí POPs.
II-81
R-T&A
Nepříliš příznivá situace je v ČR v sektoru vytápění domácností, kde je přes pokročilou plynofikaci
provedenou zejména v první polovině devadesátých let stále významně zastoupeno spalování uhlí.
Změny ve skladbě vytápění domácností v letech 1991 a 2001 ukazuje obrázek 5-3 [2].
Problematickou oblastí, která není zatím informačně dostatečně pokryta, je spoluspalování odpadů v
domácnostech (ale i ve výrobní a komunální sféře) i v otevřených ohništích. S ukončením distribuce
olovnatého benzínu od r. 2001 se naopak významněji snížily emise z provozu osobních aut.
Tabulka 5-1: Národní účty – produkce podle odvětví
NATIONAL ACCOUNTS
NÁRODNÍ ÚČTY
Produkce podle odvětví OKEČ
Output: by CZ-NACE
Current prices
běžné ceny
1999
Odvětví
mil. Kč
CZK mil
4 617 910
Celkem
CZ-NACE
%
100,0 Total
v tom:
A
B
Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti v rámci rybolovu
158 898
C
Dobývání nerostných surovin
Zemědělství a myslivost, lesní hospodářství
1 518
3,4 Agriculture,
g, p hunting and forestry
0,0 farms, service activities incidental to fishing
57 773
1,3 Mining and quarrying
47 884
1,0
Mining and quarrying of energy
producing materials
9 889
0,2
Mining and quarrying except
energy producing materials
v tom:
D
CA
Dobývání energetických surovin
CB
Dobývání ostatních nerostných surovin
1 779 359
Zpracovatelský průmysl
38,5 Manufacturing
v tom:
279 207
6,0
Manufacture of food products;
beverages and tobacco
Textilní a oděvní průmysl
92 307
2,0
Manufacture of textiles and textile
products
DC
Kožedělný průmysl
13 754
0,3
Manufacture of leather and
leather products
DD
DE
Dřevozpracující průmysl
50 953
1,1
Manufacture of wood and wood
products
2,0
Manufacture of pulp, paper and
paper products; publishing and
printing
0,9
Manufacture of coke, refined
petroleum products and nuclear
fuel
DA
Průmysl potravinářský a tabákový
DB
Papírenský a polygrafický průmysl,
vydavatelské činnosti
DF
Koksování, rafinérské zpracování ropy, výroba
jaderných paliv, radioaktivních prvků a
sloučenin
91 067
40 010
DG
Chemický a farmaceutický průmysl
105 078
2,3
Manufacture of chemicals,
chemical products and man-made
fibres
DH
DI
Gumárenský a plastikářský průmysl
77 566
1,7
Manufacture of rubber and plastic
products
Průmysl skla, keramiky, porcelánu a
stavebních hmot
99 513
2,2
Manufacture of other non-metallic
mineral products
DJ
Výroba kovů a kovodělných výrobků
272 010
5,9
Manufacture of basic metals and
fabricated metal product
DK
Výroba strojů a zařízení pro další výrobu
154 072
3,3
Manufacture of machinery and
equipment n.e.c.
DL
Výroba elektrických a optických přístrojů
198 351
4,3
Manufacture of electrical and
optical equipment
DM
Výroba dopravních prostředků
229 691
5,0
Manufacture of transport
equipment
DN
Zpracovatelský průmysl jinde neuvedený
1,6
Manufacturing n.e.c.
75 780
E
Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
242 767
F
G
Stavebnictví
463 471
Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží
454 396
H
Pohostinství a ubytování
I
Doprava, skladování, pošty a telekomunikace
323 589
7,0 Transport, storage and communication
J
K
Peněžnictví a pojišťovnictví
157 562
3,4 Financial intermediation
Činnosti v oblasti nemovitostí, pronajímání movitostí, služby pro podniky, výzkum a vývoj
L až Q
Ostatní
439 375
464 816
74 386
5,3 Electricity, gas and water supply
10,0 Construction
; p
9,8 vehicles, motorcycles and personal and
1,6 Hotels and restaurants
9,5 Real estate, renting and business activities
10,1 Other
II-82
R-T&A
Tabulka 5-2: Počty registrovaných subjektů podle převažující činnosti
Organizační struktura národního hospodářství podle zařazení subjektů do
institucionálních sektorů a převažující činnosti v roce 2000*)
Organizational structure of the national economy: by businesses in sectors and principal
activity, 2000*)
Registrované
subjekty
celkem
Převažující činnost
(kategorie a subkategorie odvětvové
klasifikace ekonomických činností
Total number
of businesses
registered
A
B
Zemědělství a myslivost, lesní hospodářství
130 595
Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti v rámci rybolovu
588
C
Dobývání nerostných surovin
558
v tom:
D
CA
dobývání energetických surovin
114
CB
dobývání ostatních nerostných surovin
444
262 130
Zpracovatelský průmysl
v tom:
DA
průmysl potravinářský a tabákový
12 654
DB
textilní a oděvní průmysl
34 947
DC
kožedělný průmysl
DD
DE
dřevozpracující průmysl
46 521
papírenský a polygrafický průmysl, vydavatelské činnosti
11 094
DF
koksování, rafinérské zpracování ropy, výroba jaderných paliv,
radioaktivních prvků a sloučenin
DG
chemický a farmaceutický průmysl
DH
DI
gumárenský a plastikářský průmysl
průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot
10 509
DJ
výroba kovů a kovodělných výrobků
65 041
DK
výroba strojů a zařízení pro další výrobu
8 626
DL
výroba elektrických a optických přístrojů
39 011
2 277
24
4 180
3 951
DM
výroba dopravních prostředků
DN
zpracovatelský průmysl jinde neuvedený
1 395
21 900
1 281
E
Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
F
G
Stavebnictví
221 417
Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží
638 014
H
Pohostinství a ubytování
97 751
I
Doprava, skladování, pošty a telekomunikace
70 390
J
K
Peněžnictví a pojišťovnictví , p
výzkum a vývoj
L
Veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení
11 559
M
Školství
23 998
N
Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti
O
Ostatní veřejné, sociální a osobní služby
P
Domácnosti zaměstnávající personál
Q
Exteritoriální organizace a spolky
j
Celkem
*)
,
yp
p
y,
71 321
334 317
29 640
156 966
101
144
2 050 770
údaje z registru ekonomických subjektů podle stavu k 31.12. 2000
II-83
R-T&A
Obrázek 5-1: Produkce podle odvětví
(kódy odpovídají členění uvedenému v Tabulce 5-2)
P ro d u kce p o d le o d větví
O
Č u tp u t: b y C Z A
3%
A
B
B
0%
K
10%
L až Q
10%
C
D
C
1%
J
3%
E
D
39%
F
G
I
7%
H
2%
H
I
E
5%
F
10%
J
K
G
10%
L až Q
Obrázek 5-2: Produkce podle odvětví – zpracovatelský průmysl
(kódy odpovídají členění uvedenému v Tabulce 5-2)
Produkce podle odvětví OKEČ - zpracovatelský průmysl
Output: by CZ-NACE - manufacturing
DA
DB
5%
DN
4%
DM
13%
DA
16%
DC
1%
DL
11%
DK
9%
DD
3%
DE
5%
DJ
15%
DI
6%
DH
4%
DF
2%
DG
6%
DB
DC
DD
DE
DF
DG
DH
DI
DJ
DK
DL
DM
DN
II-84
R-T&A
Tabulka 5-3: Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů v v metodice EIA
Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů v metodice Total Primary Energy Supply IEA
IEA Methodology
TJ
Černé uhlí koksovatelné
Černé uhlí energetické
Hnědé uhlí a lignit
Brikety
Koks
Ostatní tuhá paliva
Tuhá paliva celkem
Ropa
Propan a butan
Benzin
Motorová nafta
Petrolej
Lehký topný olej
Těžký topný olej
Ostatní kapalná paliva
Kapalná paliva celkem
Zemní plyn
Svítiplyn
Ostatní plynná paliva
Plynná paliva celkem
Jaderná energie
Vodní energie
Elektřina
Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů celkem
2000
128 560
138 955
612 298
-3 698
-9 074
22 009
889 050
240 777
4 951
32 729
23 439
-6 123
-2 565
2 667
18 778
314 653
314 385
0
0
314 385
148 697
6 329
-36 061
1 637 053
Hard Coking Coal
Hard Steam Coal
Brown Coal + Lignite
Brown Coal Briquettes
Coke
Wood / Wood Waste
Total Solid Fuels
Crude Oil
LPG
Gasoline
Diesel Oil
Kerosene
Light Fuel Oil
Residual Fuel Oil
Other Oils
Total Liquid Fuels
Natural Gas
Town Gas
Other Gaseous Fuels
Total Gaseous Fuels
Primary Nuclear Heat
Primary Hydroelectricity
Electricity
Total Primary Energy Supply
Tabulka 5-4: Souhrnná energetická bilance v metodice EIA
II-85
R-T&A
Souhrnná energetická bilance v metodice IEA
TJ
Přírodní zdroje
Supply and consumption - IEA
2000
1 240 429 Indigenous Production
Dovoz
735 758 Imports
Vývoz
-354 780 Exports
Změna zásob
Tuzemská spotřeba prvotních energetických zdrojů
Druhotné zdroje a přesuny
Bilanční ztráta
Spotřeba transformačních pochodů
15 645 Stock Changes
1 637 052 Total Primary Energy Supply
-
Returns and Transfers
0 Statistical Differences
-505 365 Transformation Losses
Spotřeba při těžbě a vlastní spotřeba při výrobě elektřiny
-32 167 Transformation own Use
Ztráty v přenosu a rozvodu
-42 450 Distribution Losses
Konečná energetická spotřeba celkem
1 036 800 Total Final Consumption
z toho
zpracovatelský průmysl
of which:
430 465 Construction
stavebnictví
18 626 Agriculture
zemědělství
30 153 Transport
doprava
157 749 Commerce and Public Services
obchod a služby
153 170 Residential
domácnosti
246 637
Neenergetické užití
20 270 Non-energy Use
Obrázek 5-3: Porovnání skladby vytápění domácností v letech 1991 a 2001
II-86
R-T&A
1991
LOKÁLNÍ OTOP PP
50%
DOMOVNÍ KOT. PLP
3%
DOMOVNÍ KOT. PP
18%
DÁLKOVÝ OTOP
8%
2001
OSTATNÍ (EL., KOMB.)
3%
LOKÁLNÍ OTOP PLP
18%
LOKÁLNÍ OTOP PP
31%
DOMOVNÍ KOT. PLP
11%
DOMOVNÍ KOT. PP
9%
DÁLKOVÝ OTOP
13%
LOKÁLNÍ OTOP PLP
31%
OSTATNÍ (EL., KOMB.)
5%
PP- pevná paliva, PLP - plynná paliva
II-87
R-T&A
5.2 Skladba zdrojů atmosférických emisí POPs
Podle přílohy C Stockholmské úmluvy jsou za hlavní zdroje emisí do životního prostředí považovány
následující kategorie:
příloha C, část II: Kategorie zdrojů – významné zdroje
(a) spalovny odpadů včetně spoluspalování komunálních, nebezpečných nebo zdravotnických
odpadů nebo čistírenských kalů;
(b) cementářské pece spalující nebezpečný odpad;
(c) výroba celulózy a papíru používající chlór nebo chemické látky uvolňující chlor pro bělení;
(d) následující tepelné procesy v metalurgii:
•
•
•
•
druhotná výroba mědi;
aglomerační zařízení v železářském a ocelářském průmyslu;
druhotná výroba hliníku;
druhotná výroba zinku.
Vedle zmíněných významných zdrojů uvádí Stockholmská úmluva jako potenciálně významné
následující skupiny zdrojů:
příloha C, část III: Kategorie zdrojů
(a)
(b)
(c)
(d)
(e)
(f)
otevřené spalování odpadu včetně hoření skládek;
tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II;
domovní zdroje spalování;
zařízení a průmyslové kotle na spalování fosilních paliv;
zařízení na spalování dřeva a další biomasy;
speciální procesy chemické výroby, při kterých se samovolně vyvíjejí persistentní organické
polutanty, zvláště při výrobě chlorfenolu a chloranilu;
(g) krematoria;
(h) provoz motorových vozidel, zejména při spalování olovnatého benzinu;
(i) destrukce zvířecích zdechlin;
(j) barvení (chloranilem) a konečná úprava (s alkalickou extrakcí) textilu a kůže;
(k) šrotovací stroje pro zpracování vyřazených vozidel;
(l) doutnání měděných kabelů;
(m) rafinérie odpadních olejů.
Situace v ČR z pohledu tohoto členění ukazuje, že ze skupin zdrojů uvedených v příloze C, části II je
v současné době evidováno 65 spaloven nebezpečného odpadu, 3 spalovny komunálního odpadu a 4
cementárny, kterým bylo vydáno povolení ke spoluspalování odpadu.
Ve výrobě papíru a celulózy má Česká republika dlouholetou tradici a v současnosti jsou zde
provozovány dva velké závody se základní výrobou celulózy a papíru a 10 závodů s výrobou různých
druhů papíru a lepenky a dalším zpracováním.
Rovněž hutní průmysl je v ČR velmi rozvinutým odvětvím. Provozovány jsou dvě velkokapacitní
aglomerace železné rudy pro výrobu surového železa a oceli (Vysoké pece Ostrava a TŽ Třinec).
Odvětví barevné metalurgie v ČR je tvořeno velkým počtem technologií, protože prakticky každá
společnost má unikátní výrobkový sortiment. V ČR není realizována žádná primární výroba z rud
neželezných kovů a jedná se právě o druhotné (sekundární) výroby, které využívají dovezených
surovin (kovy, slitiny) a dále pak kovových odpadů neželezných kovů a jejich slitin. Podle dostupných
II-88
R-T&A
informací je v ČR evidováno 5 druhotných výrob mědi, 16 druhotných výrob hliníku. Samostatná
druhotná výroba zinku nebyla v ČR zjištěna. Uvedené výroby mohou být z pohledu emisí škodlivin
POPs do atmosféry významné významné spíše z lokálního hlediska.
Druhá skupina zdrojů zařazených v části III přílohy C Stockholmské úmluvy je daleko členitější a lze
ji rozdělit na dvě charakteristické podskupiny. První podskupinu tvoří, podobně jako zdroje uvedené
v části II, tzv. „řízené“ procesy, mezi něž lze zařadit tyto:
(b) tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II;
(d) zařízení a průmyslové kotle na spalování fosilních paliv;
(e) zařízení na spalování dřeva a další biomasy (konkrétní zdroje spalování dřeva a biomasy);
(f) speciální procesy chemické výroby, při kterých se samovolně vyvíjejí persistentní organické
polutanty, zvláště při výrobě chlorfenolu a chloranilu;
(g) krematoria;
(i) destrukce zvířecích zdechlin;
(j) barvení (chloranilem) a konečná úprava (s alkalickou extrakcí) textilu a kůže;
(m) rafinérie odpadních olejů.
Druhou podskupinou tvoří procesy, které lze z důvodu fyzikální podstaty vzniku emisí, nebo z důvodu
četnosti jejich výskytu, charakterizovat jako fugitivní:
(a) otevřené spalování odpadu včetně hoření skládek;
(c) domovní zdroje spalování;
(e) zařízení na spalování dřeva a další biomasy;
(h) provoz motorových vozidel, zejména při spalování olovnatého benzinu;
(k) šrotovací stroje pro zpracování vyřazených vozidel;
(l) doutnání měděných kabelů.
Informace o bodových zdrojích spadajících do první podskupiny lze charakterizovat podrobným
výčtem provozovaných technologií a jejich parametrů, jakou u významných zdrojů uvedených v části
II. Informace o zdrojích druhé skupiny jsou vzhledem k jejich četnosti nebo nesnadné identifikaci
prezentovány aktivitními údaji s případným územním rozlišením, i když u některých kategorií lze
rovněž zpracovat dílčí nebo úplný seznam konkrétních zdrojů.
5.3 Inventura atmosférických emisí v ČR
Ochrana ovzduší před znečišťujícími látkami v ČR je zakotvena v zákoně o ovzduší č. 86/2002 Sb.,
který navazuje na původní zákon č. 309/1991 Sb. Upravuje práva a povinnosti právnických a
fyzických osob při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a
způsob omezování příčin a zmírňování následků znečišťování. Rovněž vymezuje práva a povinnosti
ve státní správě ochrany ovzduší, kterou vykonávají Ministerstvo životního prostředí České republiky,
Česká inspekce životního prostředí, územní orgány a další instituce. Vedle jiných činností mají tyto
orgány za úkol provádět dozor nad dodržováním ustanovení právních předpisů a rozhodnutí, a mj. také
kontrolovat u provozovatelů zdrojů vedení údajů o emisích znečišťujících látek a dalších souvisejících
podkladových informací. Úkolem orgánů ochrany ovzduší je mj. zajistit shromažďování, evidenci a
archivaci těchto údajů pro další využití, např. pro ověřování výše vypočtených poplatků za
znečišťování ovzduší, ale také pro potřeby zjišťování celkového množství jednotlivých škodlivin
vypouštěných do ovzduší, t.j. k provádění emisních bilancí. Podrobné technické údaje o spalovacích a
technologických zařízeních a podklady pro provádění emisních inventur jsou obsaženy v tzv. Registru
emisí a zdrojů znečišťování ovzduší - REZZO.
II-89
R-T&A
Stacionární zdroje znečišťování ovzduší jsou z hlediska velikosti, typu a závažnosti vlivu na životní
prostředí rozděleny podle nové legislativy na čtyři základní skupiny, zatím evidované ve třech
samostatných subsystémech. Jejich členění a popis podle zákona č. 309/1991 Sb. ukazuje následující
tabulka 5-5.
Tabulka 5-5: Kategorizace stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší
Druh zdroje
Zvláště velké a velké
zdroje znečišťování
Střední zdroje znečišťování
Malé zdroje znečišťování
Databáze
REZZO 1
REZZO 2
REZZO 3
stacionární zařízení ke
spalování paliv o tepelném
výkonu vyšším než 5 MW
a zařízení zvlášť
závažných
technologických procesů
stacionární zařízení ke
spalování paliv o tepelném
výkonu od 0,2 do 5 MW,
zařízení závažných
technologických procesů,
uhelné lomy a plochy s
možností hoření, zapaření
nebo úletu znečišťujících
látek
stacionární zařízení ke spalování paliv
o tepelném výkonu, nižším než 0,2
MW zařízení technologických procesů,
nespadajících do kategorie velkých a
středních zdrojů, plochy, na kterých
jsou prováděny práce, které mohou
způsobovat znečišťování ovzduší,
skládky paliv, surovin, produktů a
odpadů a zachycených exhalátů a jiné
stavby, zařízení a činnosti, výrazně
znečišťující ovzduší
charakter zdroje
bodový zdroj
bodový zdroj
plošné zdroje
způsob evidence
zdroje jednotlivě sledované zdroje jednotlivě sledované
obsahuje
zdroje hromadně sledované
Samostatnou kategorii registru tvoří mobilní zdroje REZZO 4 sledované liniově (silniční doprava na
úsecích zahrnutých do sčítání dopravy) a plošně na úrovni okresů (ostatní mobilní zdroje).
Počátek sběru údajů o emisích škodlivin a základních technických údajů o zdrojích znečišťování
ovzduší je z historického hlediska položen na konec sedmdesátých let. Registr emisí a zdrojů
znečišťování ovzduší REZZO byl zaveden v tehdejší ČSSR od roku 1979 v celostátním provozním
měřítku. REZZO byl postaven jako systém podrobné a úplné inventarizace zdrojů znečišťování
ovzduší a evidence druhů a množství emisí znečišťujících látek do ovzduší. Tento nový systém
nahradil do té doby používané způsoby evidence technických údajů o zdrojích a emisích na bývalém
MLVH, ČTIO a ŠTIO SSR. REZZO byl rovněž součástí Informačního systému o území (ISÚ).
Stacionární zdroje znečišťování ovzduší byly, stejně jako v současnosti, rozděleny podle instalovaného
tepelného výkonu na REZZO 1 a REZZO 2 (sledovány jednotlivě) a REZZO 3 (hromadné sledování).
Zvláště se pak sledovaly vybrané skupiny mobilních zdrojů v REZZO 4. První sběr dat REZZO 1 byl
proveden a vyhodnocen za rok 1980, dále po některých úpravách v r. 1982, 1984 a pak byl již
prováděn pravidelně každoročně. Údaje REZZO 2 – 4 byly od poloviny osmdesátých let až do
poloviny devadesátých let aktualizovány v pětiletých cyklech. V současnosti jsou, stejně jako údaje
REZZO 1, aktualizovány každoročně. Správou databáze REZZO l bylo administrativně pověřeno
Povodí Ohře. Od r. 1993 byla správa databáze REZZO kompletně převedena na ČHMÚ, oddělení
emisí a zdrojů.
Z individuálně vykazovaných údajů REZZO 1 a REZZO 2 a z vypočtených údajů o emisích z malých
a mobilních zdrojů je sestavována emisní bilance ČR. Od roku 1980, kdy byla bilance založena na
nově vytvořeném systému sběru dat - REZZO, došlo k podstatnému snížení emisí a prokazatelnému
zlepšení stavu ovzduší v ČR. V souvislosti s legislativními změnami zavedenými Zákonem o ovzduší
č. 309/1991 Sb. a následnými prováděcími předpisy byla do 31. 12. 1998 většina velkých a středních
zdrojů znečišťování ovzduší uvedena do souladu s limity na ochranu ovzduší. To se projevilo
výrazným zlepšením stavu ovzduší a mírnějšími průběhy inverzních situací zejména od topné sezóny
1997/98 do současnosti. Situace je samozřejmě v různých lokalitách odlišná. Mezi emisně
nejzatíženější patří stále oblast Podkrušnohoří, Prahy a Ostravska. V řadě obcí také doposud
II-90
R-T&A
přetrvávají problémy s emisemi z lokálních zdrojů a z prudce narůstající silniční dopravy. Vývoj
množství emisí hlavních znečišťujících látek od r. 1990 ukazuje obrázek 5-4 [2].
Na některých místech ČR dochází k překračování předepsaných imisních limitů, mj. také pro
benzo(a)pyren, který je podle nově platné legislativy jedinou škodlivinou spadající mezi POPs se
stanoveným imisním limitem (viz obrázek 5-5) [2].
Na snížení množství emisí se podílely vedle hospodářských změn zejména postupná obměna palivové
základny, modernizace technologií a instalace zařízení pro snížení emisí, vynucené uplatňováním
emisních limitů. Investice do plošné plynofikace menších obcí s dotacemi ze SFŽP a z výnosů malé
privatizace se podílely na snížení emisí zejména ze středních a malých spalovacích zdrojů
komunálního sféry a z vytápění domácností. U mobilních zdrojů je nárůst přepravních výkonů
kompenzován postupující obměnou vozového parku, zejména u osobních vozidel. Tím by mělo dojít
v blízké době ke stagnaci a následnému snižování produkce emisí z mobilních zdrojů.
Český hydrometeorologický ústav připravuje pro národní i mezinárodní inventarizaci emisí
pravidelnou každoroční emisní bilanci pro jednotlivé kategorie zdrojů REZZO 1 – 4 za celou ČR a
také v územním členění na jednotlivé kraje a okresy. Tyto informace jsou dostupné na internetových
stránkách ČHMÚ (www.chmi.cz). Vedle hlavních znečišťujících látek (tuhé látky, oxid siřičitý, oxidy
dusíku, oxid uhelnatý) jsou u bodově sledovaných zdrojů zjišťovány také další emise, pocházející z
technologických procesů - amoniak, sirovodík, sirouhlík, těžké kovy, jednotlivé organické sloučeniny,
atd.
Bilance dalších mezinárodně vykazovaných emisí - těkavých organických sloučenin (VOCs), těžkých
kovů (TK) a perzistentních organických látek (POPs) - jsou prováděny výpočtem z příslušných
aktivitních údajů (výroby, dovozu a spotřeb rozpouštědel a nátěrových hmot, spotřeb paliv a
pohonných hmot, množství spálených odpadů, statistických údajů o produkci vybraných technologií,
apod.) a příslušných emisních faktorů, získaných z realizovaných měření na jednotlivých zdrojích,
popř. z literatury. Tyto emise jsou bilancovány především na celorepublikové úrovni, pro modelování
však již byly připraveny také dílčí inventury pro jednotlivé zdroje nebo části území.
Obrázek 5-5: Pole roční průměrné koncentrace benzo(a)pyrenu v ovzduší v roce 2001 (ČHMÚ)
II-91
R-T&A
Obrázek 5-4: Vývoj emisí hlavních znečišťujících látek v období let 1980 až 2001.
1 267
TL 1980
640
TL 1990
448
TL 1993
202
127
TL 1995
TL 1997
66
57
55
TL 1999
TL 2000
TL 2001
2 257
SO2 1980
1 881
SO2 1990
1 424
SO2 1993
1 089
SO2 1995
697
SO2 1997
SO2 1999
268
SO2 2000
264
263
SO2 2001
937
NOx 1980
531
NOx 1990
429
366
NOx 1993
NOx 1995
349
313
NOx 1997
NOx 1999
321
337
NOx 2000
NOx 2001
894
CO 1980
1 012
1 103
999
CO 1990
CO 1993
CO 1995
944
CO 1997
716
CO 1999
648
657
CO 2000
CO 2001
VOC 1980
441
VOC 1990
346
292
VOC 1993
VOC 1995
277
234
VOC 1997
VOC 1999
227
222
VOC 2000
VOC 2001
0
500
1 000
1 500
2 000
2 500
celkové emise v 1000 t/rok
II-92
R-T&A
5.4 Popis zdrojů atmosférických emisí v ČR
5.4.1 Úvod
Sjednocení popisu jednotlivých zdrojů a jejich kategorií má velký význam pro provedení emisní
inventury. Mezi důležité údaje patří samozřejmě jednoznačná identifikace jednotlivých kategorií a
skupin zdrojů, společná charakteristika používaných paliv a surovin, jednotná klasifikace výrobků a
shodně vykazované údaje o jednotlivých znečišťujících látkách a jejich skupinách. Příkladem takové
jednotné struktury pro popis zdrojů znečišťování ovzduší je EMEP/CORINAIR Emission Inventory
Guidebook [3].
Tento dokument, který je v současnosti zpracován již ve třetí verzi pro UNECE Task Force on
Emission Inventories and Projections (http://reports.eea.eu.int/EMEPCORINAIR3/en/), má obsáhlou
strukturu sestávající z následujících kapitol:
SNAP: šestimístný kód určující subkategorii zdroje
NÁZEV:
1. ZAHRNUTÉ AKTIVITY
2. PŘÍSPĚVEK K CELKOVÝM EMISÍM
3. OBECNÉ
3.1. Popis
3.2. Definice
3.3. Metodologie
3.4. Emise/Snižování emisí
4. JEDNODUŠŠÍ METODIKA
5. DETAILNÍ METODIKA
6. VÝZNAMNÉ STATISTIKY
7. KRITERIA BODOVÝCH ZDROJŮ
8. EMISNÍ FAKTORY, KÓDY KVALITY A ODKAZY
9. ZASTOUPENÍ SLOŽEK
10. ODHADY NEJISTOT
11. CHYBĚJÍCÍ ASPEKTY/HLAVNÍ OBLASTI PRO ZDOKONALENÍ ZVOLENÉ METODIKY
12. KRITERIA ÚZEMNÍ DISAGREGACE PRO PLOŠNÉ ZDROJE
13. KRITERIA ČASOVÉHO ROZLOŽENÍ
14. DOPLŇUJÍCÍ POZNÁMKY
15. DODATKOVÉ DOKUMENTY
16. VERIFIKACE
17. ODKAZY
18. BIBLIOGRAFIE
19. VYDÁNÍ VERZE, DATUM A ZDROJ
Pro sestavení přehledu zdrojů atmosférických emisí POPs v ČR je využita kategorizace emisí
vytvořená pro Selected Nomenclature for Air Pollution (SNAP) a používaná právě v Emission
Inventory Guidebook. Jednotlivé položky této kategorizace jsou do určité míry srovnatelné s členěním
jiných kategorizací, používaných v rámci mezinárodních aktivit, jako jsou např. Protokoly k CLRTAP
o emisích TK a emisích POPs nebo Stockholmská úmluva.
Struktura kategorií zdrojů SNAP je členěna na 11 hlavních kapitol, více než 70 kategorií a cca 450
subkategorií. Přeskupením jednotlivých subkategorií byla v letech 2000 – 2001 vytvořena nová
II-93
R-T&A
kategorizace NFR (Nomenclature For Reporting), jejíž formát je blízký kategorizaci používané pro
reporting emisí skleníkových plynů CRF (Common Reporting Format). Členění kategorií NFR a jejich
kódové označení podle „Guidelines for estimating and reporting emission data“ uvádí tabulka 5-6 [4].
Tabulka 5-6: Členění kategorizace NFR
Kódy a názevy kategorií
1 A 1 a Public Electricity and Heat Production
1 A 1 b Petroleum refining
1 A 1 c Manufacture of Solid Fuels and Other Energy Industries
1 A 2 Manufacturing Industries and Construction
1 A 2 a Iron and Steel
1 A 2 b Non-ferrous Metals
1 A 2 c Chemicals
1 A 2 d Pulp, Paper and Print
1 A 2 e Food Processing, Beverages and Tobacco
1 A 2 f Other (Please specify in a covering note)
1 A 3 a ii (i) Civil Aviation (Domestic, LTO)
1 A 3 a ii (ii) Civil Aviation (Domestic, Cruise)
1 A 3 b Road Transportation
1A3bi
R.T., Passenger cars
1 A 3 b ii
R.T., Light duty vehicles
1 A 3 b iii R.T., Heavy duty vehicles
1 A 3 b iv R.T., Mopeds & Motorcycles
1A3bv
R.T., Gasoline evaporation
1 A 3 b vi R.T., Automobile tyre and brake wear
1 A 3 b vii R.T., Automobile road abrasion
1 A 3 c Railways
1 A 3 d ii National Navigation
1 A 3 e Other (Please specify in a covering note)
1 A 3 e i Pipeline compressors
1 A 3 e ii Other mobile sources and machinery
1 A 4 a Commercial / Institutional
1 A 4 b Residential
1 A 4 b i Residential plants
1 A 4 b ii Household and gardening (mobile)
1 A 4 c Agriculture / Forestry / Fishing
1 A 4 c i Stationary
1 A 4 c ii Off-road Vehicles and Other Machinery
1A 4 c iii National Fishing
1 A 5 a Other, Stationary (including Military)
II-94
R-T&A
1 A 5 b Other, Mobile (Including military)
1B1 Fugitive Emissions from Solid Fuels
1 B 1 a Coal Mining and Handling
1 B 1 b Solid fuel transformation
1 B 1 c Other (Please specify in a covering note)
1 B 2 Oil and natural gas
1 B 2 a Oil
1 B 2 a i Exploration Production, Transport
1 B 2 a iv Refining / Storage
1 B 2 a v Distribution of oil products
1 B 2 a vi Other
1 B 2 b Natural gas
1 B 2 c Venting and flaring
2 A MINERAL PRODUCTS (b)
2 A 1 Cement Production
2 A 2 Lime Production
2 A 3 Limestone and Dolomite Use
2 A 4 Soda Ash Production and use
2 A 5 Asphalt Roofing
2 A 6 Road Paving with Asphalt
2 A 7 Other including Non Fuel Mining & Construction (Please specify in a covering note)
2 B CHEMICAL INDUSTRY
2 B 1 Ammonia Production
2 B 2 Nitric Acid Production
2 B 3 Adipic Acid Production
2 B 4 Carbide Production
2 B 5 Other (Please specify in a covering note)
2 C METAL PRODUCTION
2 D OTHER PRODUCTION (b)
2 D 1 Pulp and Paper
2 D 2 Food and Drink
2 G OTHER (Please specify in a covering note)
3 A PAINT APPLICATION
3 B DEGREASING AND DRY CLEANING
3 C CHEMICAL PRODUCTS, MANUFACTURE AND PROCESSING
3 D OTHER including products containing HMs and POPs (Please specify in a covering note)
4 B MANURE MANAGEMENT (c)
4 B 1 Cattle
4 B 1 a Dairy
II-95
R-T&A
4 B 1 b Non-Dairy
4 B 2 Buffalo
4 B 3 Sheep
4 B 4 Goats
4 B 5 Camels and Llamas
4 B 6 Horses
4 B 7 Mules and Asses
4 B 8 Swine
4 B 9 Poultry
4 B 13 Other
4 C RICE CULTIVATION
4 D AGRICULTURAL SOILS
4 D 1 Direct Soil Emission
4 F FIELD BURNING OF AGRICULTURAL WASTES
4 G OTHER (d)
5 B FOREST AND GRASSLAND CONVERSION
6 A SOLID WASTE DISPOSAL ON LAND
6 B WASTE-WATER HANDLING
6 C WASTE INCINERATION (e)
6 D OTHER WASTE (f)
7 OTHER
Pro popis a hodnocení zdrojů sledovaných v rámci Stockholmské úmluvy je vhodnější původní
členění podle základní nomenklatury SNAP. Stručná charakteristika jednotlivých hlavních kapitol
s uvedením výskytu na území ČR a hodnocením významnosti je uvedena v následujícím textu.
SNAP 1: Combustion in energy and transformation industries – Spalovací procesy v energetice a
transformace paliv
Veřejné elektrárny a kombinovaná výroba tepla a elektrické energie, dálkové vytápění (teplárny),
přeměna tuhých paliv na plynná, ropné rafinérie. Vlastní produkce elektřiny a tepla (pouze ve spojení
s prodejem elektřiny a tepla) odehrávající se v tomto sektoru. Ostatní vlastní produkce elektřiny a tepla
zde není uváděna.
V ČR je provozováno 11 velkých veřejných elektráren a cca 60 dalších významných zdrojů
vyrábějících teplo a elektrickou energii. Dále jsou v provozu dvě rafinérie ropy a jedna paroplynová
elektrárna. Významné jsou zejména emise SO2, NOx a také CO, určitý podíl je s ohledem na značná
množství spalovaných tuhých paliv také u emisí TK a POPs.
SNAP 2: Non-industrial combustion plants – Neprůmyslová spalovací zařízení
Výroba tepla v jiných než průmyslových sektorech, výroba a přeměny energie. Vlastní výroba
elektřiny a tepla (pouze ve spojení s jejich prodejem), probíhající v tomto sektoru.
V ČR je provozováno velké množství zdrojů zejména pro centrální zásobování teplem bytů a
komunální sféry (cca 18 tisíc, z toho cca 800 významnějších). Do této kategorie je zahrnuto rovněž cca
II-96
R-T&A
3 mil. domácností vytápěných buď lokálně nebo domovní kotelnou o výkonu pod 200 kW. Menší
podíl zde mají emise SO2 a NOx, výrazný je však podíl emisí ze spalování tuhých paliv v
domácnostech – tuhé znečišťující látky, CO, VOCs, TK a také POPs.
SNAP 3: Combustion in manufacturing industry – Spalovací procesy ve zpracovatelském průmyslu
Výroba tepla a výrobní procesy, které své nároky na teplo kryjí přímo spalováním (emise, které
nevznikají spalováním, se vylučují). Je zahrnuta i kombinovaná výroba tepla a elektřiny a vlastní
produkce elektřiny a tepla (pouze ve spojení s jejich prodejem) ze zdrojů, které přísluší průmyslovému
odvětví.
V ČR je provozováno cca 14 tisíc průmyslových zdrojů (cca 1000 významnějších) pro výrobu tepla a
popř. elektrické energie a dále velké množství zdrojů (cca 400 významnějších), v nichž jsou spalována
paliva jakou součást výrobních procesů. Podobně jako u SNAP 1 jsou zde významnější emise SO2,
NOx a hlavně CO, významný podíl představují emise TK a POPs z procesů zpracování kovů a
nerostných surovin.
SNAP 4: Production processes – Výrobní procesy
Pouze nespalovací procesy. Nároky na teplo jsou kryty v nespalovacím režimu, a to přímo z
teplonosných médií.
V ČR je provozováno několik tisíc technologií s emisemi z výrobních procesů (z toho cca 800
významnějších). Vedle emisí VOCs jsou zde významněji zastoupeny také emise tuhých znečišťujících
látek z mechanických procesů a manipulací, doprovázejících řadu primárních a sekundárních výrob.
SNAP 5: Extraction and distribution of fossil fuels and geothermal energy – Těžba a distribuce
fosilních paliv a geotermální energie
Zahrnuje těžbu a distribuci fosilních paliv a jejich primární zpracování, rovněž distribuci pohonných
hmot.
V ČR je těženo cca 50 mil. tun hnědého uhlí a cca 15 mil. tun černého uhlí. Dále je zde těžba cca 260
tis. tun ropy a cca 150 mil. m3 zemního plynu. Významněji jsou zastoupeny emise CH4 a VOCs z
těžby a distribuce plynných a kapalných paliv, zastoupení mají rovněž emise tuhých znečišťujících
látek z těžby a primárního zpracování tuhých paliv.
SNAP 6: Solvent and other product use – Použití rozpouštědel a jiných produktů
Použití organických rozpouštědel při aplikaci produktů, které je obsahují, jako činidla a ve výrobě a
použití těchto produktů.
Počty zdrojů se spotřebou rozpouštědel a přípravků, které je obsahují je odhadován na několik desítek
tisíc (z toho cca 800 významnějších). Kategorie zahrnují až na výjimky pouze emise VOCs, jejich
podíl na celkové emisi je významný.
SNAP 7: Road transport – Silniční doprava
Jezdící a parkující vozidla; tankování je zahrnuto v kap. 5. Jsou sledovány různé typy silničních
vozidel.
II-97
R-T&A
Podle skladby motorových vozidel je velmi výrazné zastoupení emisí NOx a VOCs, důležité mohou
být také emise TK a POPs. Primárními i sekundárními emisemi jsou velmi významné jemné částice
prachu PM 10 a PM 2,5.
SNAP 8: Other mobile sources and machinery – Ostatní mobilní zdroje a strojní zařízení
Provoz letecké dopravy, lodí, traktorů, stavebních mechanizmů, zemědělských strojů, vozidel armády
a dalších mobilních zařízení.
Situace je podobná jako u SNAP 7, výrazněji mohou být zastoupeny emise částic a PAHs z provozu
těžkých mechanismů.
SNAP 9: Waste treatment and disposal – Nakládání s odpady a jejich likvidace
Zahrnuje spalování odpadů se spotřebou i bez spotřeby tepla. Jestliže je některý odpad považován za
odpovídající palivo, pak jeho spalování je zahrnuto do SNAP 1 až 3. Vlastní výroba elektřiny a tepla
(pouze pro jejich prodej) náležející do tohoto sektoru je začleněna v této kapitole.
Produkce odpadů v ČR je cca 40 mld. tun., spáleno bylo v r. 2001 cca 830 tis. tun. V ČR je evidováno
65 spaloven nebezpečných odpadů a 3 velké spalovny komunálních odpadů. V roce 2001 bylo
provozováno 371 skládek, na nichž bylo uloženo celkem 26,8% odpadů z celkové produkce [5].
Největší pozornost je v této kapitole věnována tradičně emisím POPs (dioxiny) a TK, zmínit je možné
také emise méně sledovaných škodlivin, jako je HCl, HF apod.
SNAP 10: Agriculture - Zemědělství
Neenergetické procesy při pěstování zemědělských plodin, chovu zvířat a pěstování lesních kultur.
Zahrnuje vlivy antropogenní činnosti na zdroje CO2 a jejich úbytky. Zahrnuje otevřené spalování,
zatímco otevřené spalování odpadů je vyloučeno (viz SNAP 9).
Celková plocha zemědělské půdy v ČR je cca 3 mil. ha. K 31. 3. 2002 bylo evidováno cca 1,5 mil
kusů skotu, 3,4 mil. kusů prasat a téměř 30 mil. drůbeže [1]. Zemědělská činnost a hlavně chovy
hospodářských zvířat se podílejí výrazně na emisích NH3 (až 90 %) a také CH4.
SNAP 11: Other sources and sinks – Ostatní zdroje
Samovolné procesy bez kontroly lidí (metabolismus, rozklad, atd.). Kromě vulkánů nejsou zahrnuty
emise CO2.
5.4.1 Popis hlavních kapitol a dalších významných kategorií
SNAP 1, SNAP 2, SNAP 3.1 Výroba elektrické energie a tepla, neprůmyslová spalovací zařízení a
spalování v průmyslu (část – kategorie 3.1)
Skupina zahrnuje kategorie a subkategorie významné z hlediska vzniku emisí ve stacionárních
zařízeních při spalování fosilních paliv. Jde o kategorie SNAP 1 - spalování v energetice a průmyslu
transformace paliv, SNAP 2 - neprůmyslová spalovací zařízení a SNAP 3.1 - spalování v kotlích,
plynových turbinách a stacionárních motorech v průmyslu.
Zařazené kategorie zahrnují zdroje emisí z veřejné energetiky (v případě ČR jsou za veřejné elektrárny
považovány elektrárny ČEZ, a.s. a Elektrárna Opatovice, a.s.), oblastních výtopen a tepláren,
spalovacích zařízení rafinerií ropy, zařízení na transformaci tuhých paliv (včetně otopu koksárenských
II-98
R-T&A
pecí a zařízení na zplyňování uhlí), energetická zařízení při těžbě uhlí, ropy a zemního plynu a jeho
distribuci, spalovací zařízení komunální a podnikové energetiky (výtopny, podniková zařízení na
výrobu tepla), domovní kotelny a lokální topeniště a také spalovací zařízení na výrobu tepla ve
zpracovatelském (výrobním) průmyslu zahrnující spalování v kotlích, plynových turbinách a
stacionárních motorech. Převažujícím palivem je zde hnědé energetické uhlí (s výjimkou oblasti
Ostravska, kde je spalováno těžené černé uhlí), významnější podíl v komunální energetice má
spalování zemního plynu.
Kategorie zahrnuje zejména velká spalovací zařízení pro výrobu elektrické energie o tepelném výkonu
300 MW a výše. Hlavními zdroji této kategorie jsou elektrárny ČEZ (celkem 10 uhelných elektráren s
instalovaným výkonem cca 6000 MWe). Do ochrany životního prostředí investoval ČEZ, a. s., do
konce roku 2000 téměř 50 mld. Kč. Většina těchto prostředků byla vynaložena na dosažení souladu
provozu uhelných elektráren s právními předpisy pro životní prostředí, přijatými v České republice
počátkem 90. let 20. století. Výsledky, kterých tím ČEZ, a. s. v ochraně životního prostředí od svého
založení dosáhl, lze považovat za výjimečné i ve srovnání s obdobnými západoevropskými
elektrárenskými společnostmi. Elektrárny ČEZ, a. s. plní ekologické limity srovnatelné s požadavky
EU. Ekologický program ČEZ, a. s. zahrnoval v letech 1993 - 2001 odsíření celkem 5 930 MW
výkonu v 32 uhelných blocích, výstavbu sedmi fluidních kotlů ve čtyřech elektrárnách, zvýšení
účinnosti odlučovačů popílku a uskutečnění opatření, která snižují také emise oxidů dusíku a oxidu
uhelnatého.
Významnější zdroje představují také zařízení pro výrobu elektrické energie, tepla a procesní páry ve
zpracovatelském průmyslu, zahrnutá pod kategorii SNAP 3.1, tj. spalovací zařízení o tepelném výkonu
nad 300 MW, příp. o výkonu 50 až 300 MW. Jedná se o zařízení, vyrábějící především elektrickou
energii a procesní páru pro chod průmyslových podniků a technologické procesy. U velkých podniků s
energeticky náročnými výrobami (např. Nová Huť, Třinecké Železárny, Chemopetrol, Kaučuk,
Spolana a.j.) se jedná rovněž o kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie pro vlastní spotřebu i
pro dodávky do veřejné sítě. S ohledem na regionální potřeby byly tyto průmyslové zdroje při
výstavbě koncipovány rovněž jako dodavatelé tepla do tržních fondů (bytový a komunální sektor).
Při hodnocení podílu zahrnutých zdrojů na celkové emisní bilanci ČR se jedná o zdroje významné
zejména z pohledu emisí SO2, NOx a emisí těžkých kovů (jsou převážně vázány na tuhý úlet ze
zařízení, spalujících pevná popř. kapalná paliva). Významnější podíl dalších emisí (VOCs a POPs) se
týká především subkategorie SNAP 2.2.5 (domácí topeniště).
Množství emisí POPs ze spalovacích zařízení závisí především na podmínkách spalování, t.j. teplotě a
nastavení přebytku vzduchu. Velká spalovací zařízení se proto na emisích POPs ze spalovacích
zařízení podílejí v menší míře. Produkty nedokonalého spalování, které je typické např. pro kotle
menších výkonů a lokální topeniště, jsou často polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Emise
halogenovaných organických sloučenin při spalovacích procesech závisí na výskytu halogenovaných
prekurzorů, na výskytu aktivního chloru při spalovacích procesech nebo na emisi nezměněných
sloučenin ze spalovaného materiálu. Vznik dioxinů (PCDDs) nebo dibenzofuranů (PCDFs) je
předpokládán zejména při případném spoluspalování odpadu, které by však v energetických zařízeních
v ČR, až na kontrolované výjimky, nemělo být prováděno.
SNAP 3.2 a SNAP 3.3 Spalovací procesy s kontaktem a bez kontaktu ve výrobních odvětvích (ve
zpracovatelském průmyslu)
Hlavní kapitola SNAP 3 zaujímá specifické postavení, neboť se jedná o kapitolu, která představuje
určitý přechod od ryze spalovacích procesů k technologiím. Tímto způsobem je také celá tato hlavní
kapitola rozdělena. O zdrojích skupiny SNAP 3.1 je pojednáno výše společně s kapitolami SNAP 1 a
SNAP 2.
II-99
R-T&A
Kategorie SNAP 3.2 zahrnuje procesy bez kontaktu surovin se spalinami, t.j. ohřevy vzduchu pro
vysoké pece (tzv. kaupry), u nichž jsou významné zejména emise CO, dále výrobu sádry a
nespecifikované procesy v ostatních pecích bez kontaktu. Kategorie SNAP 3.3 zahrnuje významné
procesy s kontaktem, mezi něž lze zejména zařadit sektor hutnictví železa (v ČR jsou dvě významné
hutní společnosti s primární výrobou železa - provozem aglomerace rud, výrobou surového železa a
výrobou i zpracováním oceli). Z hlediska emisí POPs jsou v kategorii SNAP 3.3 dále významné
slévárny šedé litiny, které jsou v ČR poměrně rozšířené (více než 100 podniků s rozdílnými
kapacitami) i další procesy, např. v barevné metalurgii, z nichž některé mohou patřit mezi
významnější z pohledu Stockholmské úmluvy.
Kategorie SNAP 3.3 zahrnuje také procesy zpracování nerostných surovin (výrobu cementu, vápna,
skla, keramiky apod.). Rovněž sušící procesy při výrobě papíru jsou zařazeny jako samostatná součást
kategorie SNAP 3.3.
Charakteristickým znakem procesů s kontaktem v kategoriích SNAP 3.3 je skutečnost, že spaliny
nejsou přímo vypouštěny do ovzduší, ale jejich zjevného tepla je nejprve využito k přepracování dané
suroviny a teprve poté jsou emitovány do atmosféry. Podle povahy procesu nebo zpracovávané
suroviny pak tyto emise představují směs škodlivin, pocházejících jak z paliva, tak ze surovin
vstupujících do procesu. Reakcí škodlivin obsažených v původních spalinách se zpracovávanou
surovinou může docházet k tvorbě dalších škodlivých látek, ale také jejich likvidaci nebo omezení
vzniku (např. emise SO2 z paliva se při výrobě cementu zachycují ve slínku) .
Ze škodlivin zaujímají v této kapitole rozhodující místo oxid uhelnatý, oxid siřičitý a oxidy dusíku. Na
dalším místě je třeba jmenovat emise těžkých kovů, které jsou průvodním jevem téměř při všech
zahrnutých procesech. Emise VOCs a zejména metanu jsou nevýrazné a odvozují se od použitého
paliva, obdobně jako ve spalovacích procesech. V některých případech jsou dokonce charakterem
procesu potlačovány (např. vysokou teplotou při výrobě cementu). Z persistentních látek jsou
připomínány PAHs jako poněkud významnější. Jak bylo již uvedeno, metalurgické procesy jsou
považovány za potenciálně významný zdroj emisí dioxinů.
Kategorie obsahuje téměř výhradně bodové zdroje. V mnoha případech jsou tyto zdroje snadno
definovatelné a emise lze přiřadit ke konkrétním výduchům z technologie, v ojedinělých případech se
však jedná o nesnadno definovatelné úniky technologickými netěsnostmi, jejichž vydatnost lze jen
stěží přesně stanovit.
SNAP 4 Výrobní procesy (zdroje bez spalování)
Jedná se o nejobsáhlejší kapitolu z hlediska počtu druhů výrob a technologií. Obsahuje všechny
průmyslové výrobní procesy, ve kterých nedochází k přímému kontaktu zpracovávané suroviny se
spalinami z energetických zdrojů. Zahrnuto je zde základní zpracování ropy a na něj navazující
petrochemické výroby, a emise při výrobě a zpracování železa, oceli i neželezných kovů, které
nesouvisí se spalovacími procesy. V oblasti anorganické chemie se jedná především o výroby silných
minerálních kyselin a čpavkovou chemii, zahrnující zejména výrobu hnojiv. V této kategorii je
zahrnuta také výroba organochlorových sloučenin, z nichž některé byly zejména v minulosti
významným zdrojem emisí POPs. Ostatní průmyslové procesy, souhrnně označované jako lehký
průmysl, jsou zařazeny v dalších kategoriích. V podmínkách ČR se jedná o poměrně široce rozvinutý
průmysl zpracování dřeva, t.j. výrobu papíru a celulózy, textilní průmysl a výrobu potravin a nápojů.
Vzhledem k rozmanitosti technologií se tyto procesy vyznačují širokým spektrem emitovaných látek,
pokrývajících celou škálu sledovaných škodlivin - tedy TZL, NOx, SO2, NH3, VOCs, těžké kovy a
persistentní organické látky. Jedině výskyt emisí metanu je v této kategorii ojedinělý a z hlediska
II-100
R-T&A
celkové bilance nevýznamný. Kategorie obsahuje téměř výhradně bodové zdroje. V některých
případech jsou tyto zdroje snadno definovatelné a emise lze přiřadit ke konkrétním výduchům z
technologie, v mnoha případech se však jedná o nesnadno definovatelné úniky technologickými
netěsnostmi, jejichž vydatnost lze jen stěží přesně stanovit.
Následující výčet subkategorií (s kódy a názvy v členění nomenklatury SNAP) zahrnuje zdroje, které
lze z pohledu emisí POPs v ČR zařadit mezi významnější, některé zejména s ohledem na
velkoobjemové kapacity výrob:
04 02 01
04 02 05
04 02 06
04 02 07
04 02 09
04 03 02
04 04 13
04 05 25
04 06 02
04 06 03
04 06 04
04 06 10
04 06 11
koksárenské pece (netěsnosti dveří a hašení koksu)
otevřené nístějové pece v ocelárně (SM pece)
kyslíkové pece v ocelárně - alkalická (kyslíkový konvertor)
elektrické pece v ocelárně
aglomerace (s výjimkou spalování zahrnutého v 03 03 01)
výroba feroslitin
výroba chlóru
výroba pesticidů
výroba buničiny (sulfátový proces)
výroba buničiny (sulfitový proces)
výroba buničiny (neutrální sulfitový polochemický proces)
výroba asfaltových střešních materiálů
asfaltování silnic
Typické pro zdroje zařazené v kapitole SNAP 4 jsou rozmanité emise organických látek. Emise
většinou neobsahují metan, neboť se jedná hlavně o úniky z destilačních a rektifikačních kolon např.
při zpracování ropy a v následném petrochemickém průmyslu. Výrobní proces ropných produktů je
uzavřený a spalování odplynů z výroby, které se provádí v pochodních (faklích), je hodnoceno v
kapitole SNAP 9. Za hlavní zdroj VOCs v této kapitole je jednoznačně považována výroba koksu, při
které uniká určitý podíl organických látek do ovzduší netěsnostmi dveří koksárenských baterií a při
hašení koksu. Velmi důležité jsou v ČR emise PAHs z výroby koksu, a to nejen z důvodu poměrně
velké měrné výrobní emise. Převážná část výroby koksu je totiž koncentrována na malém území
Ostravska, a to se v této oblasti nepříznivě projevuje např. překračováním imisních limitů
benzo(a)pyrenu (viz výše uvedený obr. 5-5).
Emise těžkých kovů a POPs jsou v této kapitole výrazné zejména v subkategoriích hutního průmyslu.
Jinak se tyto emise v celé kapitole vyskytují v malém měřítku, až na dnes již neprovozované výroby
organochlorových sloučenin. Vzhledem k tomu, že emise POPs jsou vázány především na tuhý úlet
(emise jemných částic frakce PM 10 i menších) je zřejmé, že největšími producenty jsou technologie s
těmito emisemi (výroba koksu, některé anorganické výroby). Z dalších oblastí v této hlavní kategorii
stojí pak za zmínku již jen emise rtuti z výroby chlóru, příp. galvanické pokovování a výroba baterií,
kde lze očekávat především emise Cd, Ni, Pb a Hg. Pro ČR je z hlediska emisí těžkých kovů zajímavá
jedna z nově zařazených subkategorií 04 06 16 - těžba minerálních rud, a to s ohledem na tradiční
těžbu uranu a dalších rud, i vzhledem k uvažované těžbě zlata kyanidovým loužením.
SNAP 5 Těžba a distribuce fosilních paliv a geotermální energie
Kapitola SNAP 5 zahrnuje veškeré manipulace s fosilními palivy, které probíhají od těžby, přes
skladování surovin a konečných výrobků, až po jejich dodávku ke konečnému spotřebiteli. Obsahuje
obory lidské činnosti, které jsou z hlediska emisí jedny z nejméně významných. Emise NOx, těžkých
kovů a persistentních látek se v této kategorii prakticky nevyskytují. Na druhé straně se jedná vedle
zemědělství o kategorii s největšími emisemi CH4. Kategorie obsahuje bodové, plošné i liniové zdroje.
Bodové zdroje jsou velice dobře definovatelné a jsou o nich poměrně konkrétní údaje. Emisní
II-101
R-T&A
vydatnost liniových a zejména plošných zdrojů (např. emise methanu z těžby uhlí) je obtížně
kvantifikovatelná a často je nutno se přidržet spíše odborných odhadů.
SNAP 6 Užití rozpouštědel a ostatních produktů
Kapitola SNAP 6 je vyhrazena sektoru použití rozpouštědel a dalších produktů organické a
anorganické chemie a petrochemie. Jde o kategorie zahrnující bodové i plošné zdroje, významné svým
podílem emisí nemetanických těkavých organických látek - VOCs. Jedná se zejména o použití
nátěrových hmot a rozpouštědel. Kapitola zahrnuje také významější emise organických
halogenovaných sloučenin klasifikovaných R větou R40 (trichlorethylen, tetrachlorethylen a další).
Hlavním zdrojem těchto emisí jsou procesy zahrnuté v subkategorii 06 02 00 odmašťování a chemické
čištění.
Hlavním zdrojem emisí VOCs jsou organická rozpouštědla, používaná při aplikacích nátěrových hmot
a při odmašťování kovů a suchém čištění. Jedná se o takové použití produktů organické chemie, ve
kterém dochází k masivním únikům těkavých složek v nich obsažených. Z hlediska použití nátěrových
hmot lze označit jejich emise v určitém ohledu za plošný zdroj. Na množství emisí se rozhodujícím
způsobem podílí celkové množství spotřebovávaných nátěrových hmot a také vysoký obsah těkavých
organických látek v nich. S použitím nátěrových hmot je pak spojeno také sekundární používání
čistých rozpouštědel - pro ředění barev a pro údržbu a čištění nástrojů a zařízení. Obdobně lze hodnotit
použití čistých rozpouštědel pro odmašťování a suché čištění, u nějž je množství vypouštěných emisí
závisle zejména na úrovni čistírenských strojů. Menší významnost z hlediska emisí představuje výroba
a zpracování chemických produktů a další aktivity, při nichž dochází k používání rozpouštědel.
Možným zdrojem emisí POP je subkategorie, zahrnující ochranu dřevěných materiálů, při níž se
používá destilačních zbytků ze zpracování dehtu. Tyto zbytky obsahují v těžko stanovitelných
podílech látky spadající mezi POPs (hlavně PAHs), které jsou postupem času emitovány z dřevěných
materiálů do ovzduší.
V minulosti byly v této kategorii evidovány poměrně významné emise PCBs, a to z výroby a aplikace
nátěrových hmot s jejich obsahem. Výroba nátěrových hmot s obsahem PCBs je již delší dobu v ČR
zakázána a provedené nátěry jsou dnes již z převážné části odstraněny. Pokud existují, jsou zařazeny
mezi tzv. staré zátěže (viz kapitola 3.3).
SNAP 7 Silniční doprava
Silniční doprava je jedním z hlavních zdrojů antropogenních emisí oxidů dusíku. Z pohledu emisí
těžkých kovů jsou významné pouze emise sloučenin olova a to zvláště u dříve používaných
olovnatých benzínů. Jejich podíl na trhu se v ČR v průběhu 90-tých let trvale snižoval, od r. 2001 je již
jejich prodej zastaven. Vznik emisí POPs (zejména jsou uváděny emise PCDDs/PCDFs u benzínových
motorů a emise PAHs u dieselových motorů) souvisí zejména s technickým stavem vozidel a jejich
vybavením např. katalyzátory nebo filtry pro záchyt a následné spalování jemných částic prachu.
Některé studie však naznačují možné další emise POPs z náhradních používaných antidetonačních
přísad automobilových benzinů.
Členění kapitoly je odvozeno od skupin vozidel (osobní, nákladní automobily a motocykly),
samostatnou subkategorii tvoří odpary z vozidel (pouze emise VOCs). Jako významné jsou novými
výzkumy připomínány také otěry pneumatik a brzdového systému i koroze karoserie, a to zejména z
pohledu emisí jemných částic PM 10 a případného podílu dalších škodlivin v nich. Za významnější lze
považovat emise PAHs a PM 10 z provozu naftových motorů, používaných jak v nákladní dopravě a
autobusech, tak v poslední době také u menších vozidel (dodávky i osobní vozidla).
II-102
R-T&A
SNAP 8 Nesilniční doprava
Podíl nesilniční dopravy na celkových emisích má v průběhu posledních let stoupající tendenci, i když
je to dáno především snižujícími se emisemi z dopravy silniční. Převážná většina vozidel evidovaných
v kapitole SNAP 8 spotřebovává motorovou naftu (zemědělské a lesní stroje, stavební a jiné speciální
mechanismy, lodní a železniční doprava, vozidla armády). S tím souvisí zejména vyšší podíl emisí
jemných částic PM 10, včetně emisí PAHs.
SNAP 9 Zpracování a ukládání odpadů
Kapitola SNAP 9 zaujímá svým zaměřením výjimečné postavení mezi předchozími hlavními
kapitolami. Je do ní komplexně zahrnuto zpracování (většinou zneškodňování) a ukládání odpadů a to
jak tuhých, tak i kapalných a plynných. Její členění podle SNAP zahrnuje především spalování
odpadů, které je podrobně rozděleno do jednotlivých subkategorií podle charakteru zpracovávaného
odpadu. Jedná se v podstatě o veškeré spalovací procesy využívané při zneškodňování odpadů v
průmyslu a komunálním sektoru. Zahrnuta je i subkategorie 09 10 00 - Ostatní zpracování odpadů,
která zahrnuje spíše biodegradační pochody při zneškodňování i využití odpadů, a je zaměřena
především na oblast úpravy odpadních vod a zemědělství. Samostatně je hodnocena také subkategorie
09 09 00 - Krematoria (sledovaná v ČR jako střední zdroj) a 09 07 00 - Otevřené spalování
zemědělských odpadů, které se v ČR neprovádí ve velkém měřítku a pokud k němu dojde, jedná se
téměř výhradně o požáry.
Spalovací procesy v kapitole SNAP 9 (spalování odpadů, krematoria, kafilérie) jsou přísně sledovány
a jejich emise lze vztáhnout ke konkrétním výduchům (komínům). Jedná se tedy o bodové zdroje a lze
je poměrně spolehlivě definovat. Určitou výjimku představují v této struktuře pochodně (fléry) v
petrochemii a chemickém průmyslu. Ostatní zpracování odpadů je podstatně hůře definovatelné
vzhledem k charakteru některých technologií (např. fugitivní emise ze skládkování odpadů). Spektrum
látek, které z jednotlivých procesů unikají, je poměrně široké, a přestože celá hlavní kategorie
nepředstavuje bilančně zajímavý zdroj emisí stojí určitě za pozornost, neboť jsou zde zastoupeny
emise typických anorganických sloučenin (HCl, SO2, NOx, atd.) i těžkých kovů a persistentních
organických látek. Spalovny odpadů produkující emise (mj. také PCDDs/PCDFs) představují lokálně
významné bodové zdroje, i když se na celkových emisí podílejí pravděpodobně pouze v řádu jednotek
procent.
Přehled emisně významnějších subkategorií kapitoly SNAP 9:
09 02 00
09 02 01
09 02 02
09 02 03
09 02 04
09 02 05
09 02 06
09 02 07
09 02 08
09 07 00
09 09 00
spalování odpadů
spalování domovního a komunálního odpadu
spalování průmyslových odpadů (s výjimkou spalování v pochodních)
spalování v pochodních v petrochemických rafinériích
spalování v pochodních v chemickém průmyslu
spalování kalů z čistíren odpadních vod
spalování v pochodních při těžbě plynu a ropy
spalování nemocničních odpadů
spalování znečištěných olejů
otevřené spalování zemědělských odpadů (s výjimkou 10 03 00)
krematoria
Spalovací technologie pro zneškodňování odpadů (především tuhých a kapalných) podléhají velice
přísným pravidlům a jsou většinou vybavovány čištěním a detoxikací unikajících spalin. Z toho
důvodu lze například emise VOCs v odpovídajících subkategoriích považovat za velmi nízké nebo
II-103
R-T&A
zanedbatelné. Určité pochybnosti však mohou vzniknout okolo odpadních plynů v pochodních v
petrochemickém a chemickém průmyslu, kde dochází ke spalování za běžných atmosférických
podmínek (účinnost těchto pochodní je odhadována na cca 96 %). Vzhledem k objemu takto
likvidovaných odplynů však nelze ani tyto emise považovat z bilančního hlediska za významné.
K emisím těžkých kovů a POPs dochází zejména u spaloven průmyslových odpadů. V případě, že se
jedná o spalování materiálů s určitým podílem těžkých kovů a chlorovaných látek, mohou být jejich
emise významné. Příkladem mohou být spalovny nemocničních odpadů, které jsou z hlediska emisí
těžkých kovů (zejména Hg) jednou z nejproblematičtějších subkategorií. Údaje vztahující se k emisím
POPs ze zdrojů zahrnutých v kapitole SNAP 9 tvoří základní část podrobné inventury a jsou uvedeny
dále.
SNAP 10 Zemědělství a lesnický průmysl, změny užití půdy a zásob dřeva
Jedná se o kapitolu zahrnující poměrně široký rozsah hospodářských aktivit. V zemědělství se jedná
zejména o živočišnou a rostlinou výrobu, včetně použití pesticidů. Nejsou zde zahrnuty emise vzniklé
provozem zemědělských strojů (traktory, kombajny), ani emise z energetických zdrojů používaných v
zemědělství. Lesnický průmysl zahrnuje hospodářsky udržované lesy a nikoliv „volně rostoucí“,
zařazené v kapitole SNAP 11 - přírodní zdroje emisí. V podmínkách ČR jsou uvažovány pouze lesy
hospodářsky udržované.
V zemědělství dochází zejména k emisím metanu z chovu hospodářského zvířectva - jednak z
trávících pochodů (zejména u skotu), jednak z rozkladu zvířecích exkrementů. Přitom dochází ve
velmi omezené míře i k emisím VOCs. Při aplikaci pesticidů a dalších ochranných přípravků rostlin se
v omezené míře uvolňují organické látky, které jsou obvykle obsaženy v komerčních přípravcích jako
rozpouštědla. Dostupné údaje neukazují v současné době na použití žádného z produktů, uváděných
mezi POPs. Významnou součást emisí ze zemědělství tvoří emise NH3 (představují ve většině zemí
více než 70%-ní podíl na celkové emisní bilanci amoniaku).
SNAP 11 Příroda
Kapitola SNAP 11 obsahuje v podmínkách ČR pouze některé druhy emisí, především těkavé
organické látky VOCs, methan a oxid dusný. Jedná se o emise z půdy, vodních toků a ploch a jiných
přírodních zdrojů.
5.5 Inventura atmosférických emisí POPs v ČR
Persistentní organické polutanty zahrnují široké spektrum sloučenin. Jsou to:
•
•
•
chemické produkty např. pesticidy a chlorované bifenyly (PCBs), které vstupují do prostředí
buď při výrobě nebo jejich aplikaci;
vedlejší produkty výrobních procesů; obvykle jsou obsaženy v produktu a do prostředí
vstupují jako kontaminanty daného produktu nebo jako emise unikající v průběhu výrobního
procesu;
vedlejší produkty neúplného spalování jako např. polychlorované dibenzo-p-dioxiny a
dibenzofurany (PCDDs/PCDFs) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs), které vstupují
do ovzduší přímo se spalinami nebo koncovými plyny.
II-104
R-T&A
Pro účely vykazování emisí v rámci CLRTAP byla v ČR komplexně zpracována emisní bilance POPs
a TK v letech 1997 – 1998. Metodicky vycházela tato inventura z EMEP-CORINAIR Atmospheric
Emission Inventory Guidebook a byla zpracována s rozlišením emisí na úrovni Selected Nomenclature
for Air Pollution (SNAP ‘97) – Level 1, tedy v základních 11 kapitolách. Pozornost byla zaměřena na
hlavní skupiny zdrojů, mezi něž byly vybrány spalovací procesy v průmyslu a domácnostech,
spalovny odpadů, aglomerace železných rud, výroby a zpracování kovů a nerostných surovin (výroba
železa, oceli, litiny, cementu, vápna a skla), doprava a některé další jednotlivé procesy.
Na zpracování inventury se vedle pracoviště oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ podíleli zejména
pracovníci Katedry chemie životního prostředí a ekotoxikologie PřF MU Brno, EGÚ Praha, TESO,
a.s. a AXYS Varilab. Údaje za rok 2000 byly vykázány v předběžné struktuře NFR - Level 1, která
byla shodná s předcházející strukturou hlavních kapitol SNAP. Údaje za rok 2001 byly poprvé
vykázány v upravené struktuře NFR (viz tabulka 5-6). Některé údaje byly agregovány do souhrnných
kategorií, jak to umožňuje Guidelines for Estimation of and Reporting on Emissions under the
Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution [4].
Strukturu inventarizovaných emisí hlášených podle protokolu k CLRTAP o omezování emisí POPs
ukazuje následující tabulka 5-7.
Tabulka 5-7: Struktura vykazovaných emisí POPs pro účely inventarizace v rámci CLRTAP
Emissions of persistent organic pollutants
ANNEX I
Aldrin (CAS: 309-00-2)
Chlordane (CAS: 57-74-9)
Chlordecone (CAS: 143-50-0)
Dieldrin (CAS: 60-57-1)
Endrin (CAS: 72-20-8)
Heptachlor (CAS: 76-44-8)
Hexabromobiphenyl (CAS: 36355-01-8)
Mirex (CAS: 2385-85-5)
Toxaphene (CAS: 8001-35-2)
ANNEX II
Hexachlorocyclohexane (HCH) (CAS: 608-73-1)
DDT (CAS:50-29-3)
Polychlorinated biphenyls (PCBs)
ANNEX III
Dioxins & Furans (TEQ PCDDs/PCDFs)
Polyaromatic hydrocarbons (PAHs)
Hexachlorobenzene (HCB) (CAS: 118-74-1)
OTHER
Pentachlorophenol (PeCP) (CAS: 87-86-5)
Short chained chlorinated parraffins (CAS: 85535-84-8)
II-105
R-T&A
Předmětem sledování a omezování úniků POPs ve Stockholmské úmluvě (článek 5 a příloha C, část I)
jsou:
Chemická látka
polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDDs/Fs)
hexachlorbenzen (HCB) (č. CAS: 118-74-1)
polychlorované bifenyly (PCBs)
Na tyto látky a na související emise PAHs je zaměřena pozornost při podrobné inventarizaci emisí
POPs pro účely této studie.
5.6 Způsob zpracování celostátní inventury emisí POPs
5.6.1 Úvod
Jak je uvedeno v kapitole 5.3, rozhodujícím pramenem informací pro zpracování přehledu zdrojů a
emisní inventuru POPs jsou podklady databáze REZZO. Jedná se o komplexní centrálně vedenou
databázi, sestávající z mnoha tabulek mezi sebou vzájemně propojených. Údaje databází REZZO 1 a
REZZO 2 (velké a střední zdroje podle původního členění v legislativě ČR) mají některé tabulky
společné – např. číselníky kategorií zdrojů, paliv, emisí, apod. Údaje databází REZZO 3 a REZZO 4
mají tabulky (až na územní identifikaci) samostatné.
Dalším informačním zdrojem byla rešerše odkazů na relevantní informace uváděné na internetových
stránkách pomocí komerčně používaných vyhledávacích servrů. Rešerše byla zaměřena jednak na
odkazy chemického názvosloví (dioxiny, PCBs, apod.), dále na specifické procesy (spalovny, hutní
technologie, papírenský průmysl, apod.) a rovněž také na podniky, které mají s problematikou emisí
POPs spojitost, i na instituce podílející se na výzkumu a shromažďování oborových informací (např.
vysoké školy, průmyslové oborové svazy a AV ČR).
Jako další informační zdroj byly využity publikace, z nichž některé jsou k dispozici přímo u řešitele
(např. zprávy projektů PPŽP a VaV řešených v gesci MŽP přímo zpracovateli této kapitoly, nebo za
jejich spoluúčasti). Čerpáno bylo částečně také z odborné literatury s problematikou emisí POPs v
knihovnách ČHMÚ, MŽP, ČEÚ a některých vysokých škol a universit. Významný podíl informací byl
čerpán také ze zahraniční literatury (materiály UNEP a TFEIP). Popis zdrojů, jejich provozu i
související legislativy, uvedený v této zprávě, odpovídá stavu vykazování emisí za rok 2001, tedy před
novelizací zákona o ovzduší a jeho prováděcích předpisů. Změny zahrnující např. rozdělení zdrojů
podle nového zákona o ovzduší č. 86/2002 budou zohledněny až při zpracování údajů za rok 2002.
5.6.2 Struktura a obsah databáze REZZO
Informace o bodových zdrojích REZZO 1 a 2 jsou v ČR každoročně aktualizovány. Aktualizace se
provádí jak u proměnných údajů (spotřeba paliv, provozní hodiny zařízení, množství emisí), tak u
stálých údajů (identifikační údaje zdroje, technologická zařízení, zařízení k omezování emisí).
Databáze REZZO 1 a 2 jsou naplňovány údaji souhrnného vyhodnocení provozní evidence podle
vyhlášky MŽP č. 205/1993 Sb. novelizované vyhláškou MŽP č. 117/97 Sb. Použity byly datové
vstupy REZZO 1 a 2 za rok 2001, t.j. ve struktuře podle požadavků vyhlášky č. 117/1997. Vyplněné
vzory s údaji předkládají provozovatelé zdrojů každoročně příslušnému orgánu státní správy. Forma
II-106
R-T&A
souhrnného vyhodnocení je z pohledu vyhlášky upravena § 18, věcnou náplň stanovuje příloha č. 7
„SEZNAM STÁLÝCH A PROMĚNNÝCH ÚDAJŮ TVOŘÍCÍCH PROVOZNÍ EVIDENCI“. V
současné době (poprvé pro sběr údajů za rok 2002) je již platná nová vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.,
která však v oblasti provozní evidence nemění významně její formální ani věcný obsah.
Údaje provozní evidence lze rozdělit na tyto základní části:
•
•
•
•
•
•
•
identifikační údaje o zdroji a provozovateli zdroje
údaje o spalovacích zařízeních - kotelnách a jednotlivých kotlích
údaje o měsíční spotřebě paliv
údaje o technologiích - kategorizace zdroje, výrobek a spotřeba paliva v technologii
údaje o zemědělských výrobách - chov hospodářských zvířat
údaje o odlučovačích
údaje o emisích a jejich měření - podle seznamu znečišťujících látek dle přílohy zákona č.
212/93 Sb.
Sběr dat a jejich zpracování je rozděleno do následujících kroků:
•
•
•
•
•
•
rozeslání formulářů s předtištěnými údaji za předchozí rok provozovatelům zdrojů
vyplnění formulářů provozovateli a jejich odevzdání do 15. února následujícího roku
kontrola a verifikace dat prováděná orgány ochrany ovzduší
pořízení údajů do elektronické podoby
kontroly dat, opravy chyb a konečné uložení a archivace dat
export standardních sestav, textových sestav a speciálních výstupů dat.
5.6.3 Přehled zdrojů
Pro sestavení přehledu zdrojů emisí POPs jsou u bodových zdrojů významné následující identifikační
údaje, umožňující zařazení do subkategorií SNAP, resp. NFR:
•
•
•
rozlišení typu hospodářské činnosti provozovatele zdroje (podle IČO jsou zdrojům přiřazeny z
REGISTRU ORGANIZACÍ ČR tzv. OKEČ - CZ_NACE neboli odvětvová klasifikace
ekonomických činností) [1]. Převod relevantních OKEČ – CZ_NACE (dvoumístný kód) do
kategorií SNAP je uveden v tabulce 5-8.
kategorizace druhu výroby technologické části zdrojů podle přílohy č. 2 Vyhlášky MŽP č.
117/97 Sb., která stanovuje Kategorizaci vybraných zdrojů znečišťování ovzduší. K
přesnějšímu zařazení technologie do kategorizace SNAP/NFR je často nezbytné využití
dalších vykazovaných údajů o názvu technologické linky a názvu výrobku. Přiřazení
relevantních kódů SNAP k jednotlivým kategoriím druhu výrob podle vyhlášky 117/97 Sb. je
uvedeno v tabulce 5-8.
územní lokalizace podle kódu okresů a krajů.
Uvedeným způsobem jsou identifikovány jednotlivé bodové zdroje, popř. jednotlivé výduchy
technologických zařízení. To znamená, že každý bodově sledovaný zdroj uvedený v REZZO
obsahující spalovací zařízení je charakterizován kódem SNAP, a stejně tak každý evidovaný
technologický výduch.
II-107
R-T&A
5.6.4 Aktivitní údaje
Pro provedení emisní inventarizaci je důležité získat u jednotlivých zdrojů příslušné aktivitní údaje,
nezbytné zejména při výpočtech emisí pomocí emisních faktorů. Pokud nejsou k dispozici údaje
jednotlivých zdrojů, je zapotřebí pro výpočet emisí zajistit příslušný statistický údaj, popř. odhad
produkce celého výrobního odvětví. Údaje pro jednotlivé zdroje nebo celá odvětví byly získány z
databáze REZZO, pokud tam obsaženy nebyly, byly zjištěny z dalších informačních podkladů
(publikované výsledky statistických zjišťování prováděných ČSÚ a příslušnými ministerstvy podle
zákona 470/2002 Sb., informace oborových svazů, internetové stránky podniků), popř. odhadnuty. V
případě zdrojů plošného charakterů (vytápění domácností, provoz motorových vozidel, apod.) byly
získány podklady z centrálních evidencí nebo ve spolupráci s regionálními institucemi, jako jsou
dodavatelé energií a paliv.
5.6.4.1 Aktivitní údaje zdrojů spalujících paliva (v kapitolách SNAP 01 – 03)
Zdroje zde zahrnuté představuji veškeré spalovací procesy ve stacionárních zařízeních, vyjma
spalování odpadů. Kromě subkategorie 02 02 02 - část (malé zdroje) a subkategorie 02 02 05 (lokální
kamna) je lze zařadit mezi bodové zdroje hodnocené z vykazovaných údajů provozní evidence zdrojů.
Pro stanovení potřebných aktivitních údajů lze převážně využít údaje o spotřebách jednotlivých druhů
paliv a jejich výhřevnosti. Potřebný aktivitní údaj představuje součet množství tepla v GJ.rok-1
vstupujícího do spalovacích procesů v palivech ze všech bodových zdrojů dané subkategorie SNAP.
Relevantními údaji však mohou být pro některé subkategorie (např. u spalování spojeného s výrobními
procesy) také údaje o produkci výrobků v naturálních jednotkách, popř. údaj o měrné spotřebě tepla
dané výroby. Týká se to také inventarizaci emisí TK a POPs, pro něž jsou v mnoha případech
vhodnější právě údaje o produkci výrobků v naturálních jednotkách. Tyto údaje lze často získat z
databáze REZZO 1, je však nezbytné je číselně porovnat s údaji vykazovanými ČSÚ.
Emise z domácích topenišť jsou vypočítávány pomocí modelového zpracování údajů ze Sčítání lidu,
domů a bytů (SLDB) provedeného v roce 1991 a nově také v roce 2001. Každoročně jsou z podkladů
regionálních dodavatelů paliv a energií aktualizovány údaje SLDB o počtu domácností, vytápěných
jednotlivými způsoby. K těmto údajům jsou pro jednotlivé oblasti stanoveny měrné potřeby tepla
v GJ.byt-1. Výstupem jsou údaje o spotřebě základních druhů paliv spalovaných v domácnostech.
Z nich jsou pak pomocí emisních faktorů vypočítávány emise škodlivin.
II-108
R-T&A
Tabulka 5-8: Převod kategorií podle vyhl. 117/97 Sb. a relevantních OKEČ (dvoumístný kód) do
kategorií SNAP
SNAP
KÓD III
NÁZEV KATEGORIE
DR. VYR. 117 OKEČ
Č. VÝKAZU
STAT.
ZJIŠŤOVÁNÍ
SKP
VÝROBKU
AKT. ÚDAJ AKT. ÚDAJ 1999
MJ
(REZZO)
AKT. ÚDAJ
1999 (ČSÚ)
POZN.
21 000
MPO
26 010
MPO
10000
Spalovací procesy v energetice a průmysl zpracování paliv
(stacionární zdroje)
20000
Neprůmyslová spalovací zařízení (komunální energetika) stacionární zdroje
20205
ostatní vybavení (lokální topeniště, krby, sporáky a pod.)
30100
Spalování v kotlích, plyn. turbinách a stacionárních motorech
10000
40
30307
sekundární výroba olova
20700
27
Prům P5-01
27. 43. 2
30308
sekundární výroba zinku
20700
27
Prům P5-01
27. 43. 2
30309
sekundární výroba mědi
20700
27
Prům P5-01
27. 44. 2
t
30310
sekundární výroba hliníku
20600
27
Prům P5-01
27. 42. 2
t
109 825
98 900
MPO
30311
výroba cementu (s vyjímkou dekarbonizace zahrnuté v 040612)
30301
26
26. 51
t
5 159 000
4 832 694
ČSÚ
30321
papírenský průmysl (sušící procesy)
40404
21
21. 1
GJ
23 000
30324
výroba niklu (termické procesy)
20700
27
27. 45. 3
40200
Procesy v železářskéma ocelářskémprůmyslu a při zpracování
tuhých paliv
40202
obsazování vysokých pecí
20201
27
27. 10. 11
t
5 274 000
MPO
40203
odpich surového železa
20202
27
Prům P5-01
27. 10. 11
t
5 274 000
MPO
40205
otevřené nístějové pece v ocelárně (SM pece)
20302
27
Prům P5-01
27. 1
t
3 399 427
MPO
40206
výroba oceli - kyslíkový konvertor
20303
27
Prům P5-01
27. 1
t
2 889 114
MPO
40207
elektrická (oblouková) pec v ocelárně
20304 - 05
27
Prům P5-01
27. 1
t
941 800
MPO
40209
aglomerace (s vyjímkou v kombinaci s 030301)
20101, 20103
13
13. 10. 12
t
6 487 900
MPO
40300
Procesy v průmyslu neželezných kovů
40302
výroba feroslitin
20801
40305
výroba niklu (s vyjímkou termických procesů v 030324)
20700
40306
výroba příbuzných kovů
40400
Procesy v průmyslu anorganické chemie
40416
ostatní procesy
40500
t
1 737
REZZO
40500
Procesy v průmyslu organ. chemie (velkokapacitní produkce)
40400
40522
skladování a manipulace s chemickými látkami v procesech organické chemie
40201
t
1 850 000
VUPEK
40525
výroba pesticidů
40406
10000
40
40
t
14 800
27
27
27. 1
27. 45. 1
27. 45
24
24
24. 20. 1
t
3 482
II-109
R-T&A
5.6.4.2 Aktivitní údaje technologických zdrojů (kapitoly SNAP 04, 05, 06, 09, 10)
Subkategorie SNAP zahrnuté v kapitolách SNAP 04, 05, 06, 09, 10 představují obsáhlý soubor
výrobních a zpracovatelských technologií, které lze rozdělit do tří základních skupin:
1) Technologické zdroje výrobního charakteru
Pro skupinu zahrnující bodové zdroje lze částečně využít údaje o množství vyrobených produktů,
popř. o množství spotřebovaných surovin. Údaje, které provozovatelé vykazují v REZZO, nejsou v
současné době dostatečným způsobem verifikovány a upřesňovány. Proto je nezbytné jejich další
ověření, např. dotazem u výrobců, hodnocením celkové vykázané produkce v ČR, apod. Pro zdroje
zahrnuté mezi plošné je ve většině případů nezbytné provést odborný odhad, případně transformaci
aktivitního údaje z jiných sledovaných ukazatelů (např. produkce odvětví ve stálých cenách v Kč,
apod.).
Podobným způsobem jsou zjišťovány aktivitní údaje týkající se spaloven odpadů. Zde je však možno
využít také dalších informačních zdrojů, jako je např. ISOH (Informační systém odpadového
hospodářství) a také časté informace, prezentované provozovateli spaloven i nevládními organizacemi
na internetových stránkách. Podrobnější údaje o spalovnách odpadů prezentují v současnosti také
internetové stránky ČHMÚ (http://www.chmi.cz/uoco/emise/spalovny/index.html).
2) Spotřeba rozpouštědel a přípravků s jejich obsahem
Pro bilanci VOCs je z důvodu poněkud odlišného spektra zdrojů používána jiná metodika, než pro
ostatní hlavních znečišťujících látky. Vedle bodově sledovaných zdrojů, jako jsou např. lakovny,
odmašťování v průmyslu a čištění oděvů jsou typickými zdroji emisí VOCs také fugitivní emise např.
při aplikaci nátěrových hmot při povrchové ochraně konstrukcí, budov a materiálů, v domácnostech,
apod. Jako aktivitní údaje jsou tedy používány údaje o výrobě, dovozu a spotřebě nátěrových hmot,
rozpouštědel a dalších přípravků, rozpouštědla obsahujících. Z tohoto důvodu je velmi problematické
přesnější územní rozlišení emisí VOCs.
3/ Zemědělské výroby
Pro výpočty emisí ze zemědělské výroby je možné využít údajů ČSÚ, sledovaných v dlouhodobých
časových řadách. Týká se to také výpočtu emisí z používání hnojiv, pesticidů a dalších přípravků. Pro
výpočet emisí NH3 z chovů hospodářských zvířat jsou zjišťovány aktivitní údaje ze statistických
šetření ČSÚ, týkajících se počtu jednotlivých druhů hospodářských zvířat, velikosti obdělávaných
ploch a spotřeb hnojiv. Využití individuálně vykazovaných údajů v REZZO je vzhledem k jejich
absenci či nepřesnosti téměř nemožné.
5.6.4.3 Aktivitní údaje mobilních zdrojů (kapitoly SNAP 07, 08)
Pro mobilní zdroje je prvním důležitým kritériem při získávání aktivitních údajů volba měrné
jednotky. Pro inventarizace nedostatečné jsou pouhé údaje o počtech vozidel v jednotlivých
kategoriích, stejně tak jako údaje agregované na takové úrovni, že neumožňují korektní použití
emisních faktorů. V principu existují dvě základní definice emisních faktorů pro mobilní zdroje. Při
prvním způsobu, používaném zejména v silniční dopravě, je emise vztažena na ujetý kilometr
vozidlem daného typu (typický rozměr emisního faktoru: g.km-1). Použití tohoto emisního faktoru
vyžaduje např. aktivitní údaje ve formě počtu vozidel a údaje o středním ročním proběhu daného typu
vozidla nebo přímé vykázané údaje o proběhu jednotlivých kategorií vozidel. Zatímco údaje o počtu
vozidel jsou v dopravní statistice ČR běžně udávány, údaje o probězích prakticky chybí. K dispozici
jsou pouze dílčí údaje a odhady.
II-110
R-T&A
Při druhém způsobu jsou emise vztaženy na jednotku množství spotřebovaného paliva v mobilních
zdrojích daného typu (typický rozměr emisního faktoru: g.kg-1 paliva). Tyto údaje mohou být
odvozeny z vykazovaných údajů o spotřebě pohonných hmot a jejich disagregace mezi jednotlivé
kategorie vozidel. Tento postup je používán rovněž v ČR.
5.6.5 Emisní faktory
5.6.5.1
Úvod
Stanovení množství emisí POPs se většině případů neprovádí v ČR přímým měřením na zdrojích.
Výjimkou jsou pouze spalovny odpadů, u kterých je prováděno pravidelné měření koncentrací a
množství PCDDs a PCDFs, a to pro účely ověření dodržování předepsaného emisního limitu. U
skupiny významných zdrojů vyjmenovaných ve vyhlášce MŽP č. 117/1997 Sb. bylo předepsáno
jednorázové měření emisí POP (a těžkých kovů) v letech 1997 – 1999. Na tento právní předpis
navazuje také nová vyhláška 356/2002 Sb. s tím, že povinnost měření těchto škodlivin není pouze
jednorázová, ale je dána periodicky převážně v období tří let.
Při zpracování emisní inventury POPs v letech 1998-9 byly k dispozici pouze dílčí vykazované údaje
o měrných výrobních emisích konkrétních zdrojů. Pro většinu zdrojů bylo nutné využít výsledků
měření na jiných zařízeních stejné kategorie provedených v ČR v letech 1990 – 2000, popř. měření
provedených v zahraničí. Jako významný zdroj informací byl využit Emission Inventory Guidebook
[3] a na něj navazující publikace a samozřejmě také oficiální materiály UNEP Chemicals [6].
Podmínkou pro použití příslušného emisního faktoru (měrné výrobní emise) byla shoda rozměru
jednotky emisního faktoru s rozměrem dostupného aktivitního údaje, nebo alespoň podklady pro
přepočet (např. pro účely použití emisních faktorů POPs pro spalovací zařízení, často publikovaných
v jednotkách „g emise.GJ-1 tepla v palivu“, je zapotřebí provést přepočet spotřeby paliva v t.rok-1 na
množství tepla v palivu v GJ.rok-1, což lze zajistit pomocí údaje o výhřevnosti paliva).
Emisní bilance persistentních organických sloučenin (PCDDs/PCDFs, PCBs a PAHs) pro Českou
republiku se zpracovává z dostupných údajů o emisních faktorech (zahrnujících technologický stav
zdrojů) a aktivitních údajů (množství spalovaných paliv a pohonných hmot, teplo obsaženého v palivu,
produkce vybraných výrob, atd.).
Do emisní bilance jsou zahrnuty takové zdroje, u nichž je odhad ročního množství emisí ve vztahu k
jednotce v bilanci použité (kg.rok-1) posouzen jako významný. Je zřejmé, že existují další, do bilance
nezahrnuté, zdroje emisí POPs. Lze však předpokládat, že množství jejich emisí se pohybuje v
hodnotách o dva a více řády nižších. Tyto zdroje nejsou ani dostatečně identifikovány, neexistují pro
ně emisní faktory a celkovou emisní inventuru mohou ovlivnit jen nepatrně. To je metodický přístup,
který je díky absenci úplné sady emisních faktorů, používán také v zahraničí, a to i pro mezinárodní
emisní inventury.
Vlastní inventarizace atmosférických emisí POPs pro účely této studie byla provedena kombinací
uvedených přístupů pro údaje za rok 2001. Při nedostupnosti zejména aktivitních údajů byly využity
také starší data (1999 – 2000). Inventura byla zpracovávána po jednotlivých sektorech a v další části je
podrobně popsán její postup s hodnocením míry přesnosti údajů a podílu jednotlivých skupin zdrojů
na celkové emisi.
II-111
R-T&A
5.6.5.2 Zpracování přehledu dostupných emisních faktorů
Podkladem pro výpočet průměrných emisních faktorů byly údaje z protokolů o měření POPs podle
vyhlášky MŽP č. 117/97 Sb. a údaje získané měřeními v rámci projektů financovaných převážně MŽP
ČR. V prvním případě se jedná o údaje poskytnuté pro účely řešení projektů z jednotlivých OI ČIŽP a
ve druhém o údaje uvedené ve zprávách projektů SPŽP a VaV řešených v období let 1993 – 1999.
Část emisních faktorů byla čerpána rovněž z Emission Inventory Guidebook [3] a získaných materiálů
UNEP Chemicals [6].
Emisní faktory pro spalovací zdroje byly získány z údajů naměřených na vybraných zdrojích. Tato
měření byla provedena na základě povinnosti dané vyhláškou MŽP 117/1997 Sb., předepisující
povinná jednorázová měření emisí pro elektrárny, teplárny a výtopny s kotli o tepelném výkonu 50
MW a vyšším, spalující tuhá nebo kapalná paliva. Naměřené údaje byly ke zpracování do emisní
inventury poskytnuty z inspektorátů ČIŽP v letech 1997 a 1998, využity byly rovněž údaje o měřeních
poskytnuté společností ČEZ, a.s. Z celkového počtu 250 kotlů o výkonu 50 MW a vyšším,
evidovaných v databázi REZZO 1 v roce 1997, byly v roce 1997-8 získány protokoly o měřeních
provedených na 61 kotlích. Z toho 57 kotlů náleží do výkonové kategorie 50 – 300 MW a 4 kotle do
kategorie vyšší tj. s výkonem nad 300 MW. Převážná část měření se vztahuje ke granulačním
topeništím spalujícím hnědé a černé uhlí (31), dále k fluidním kotlům (9), kotlům s otopem prášek –
plyn (7), plyn – olej (6), olej (2) a další typy (4).
Emisní faktory přímo uvedené nebo vypočtené z protokolů o měřeních pro zdroje spalující tuhá a
kapalná paliva byly přepočítány na shodnou jednotku t.j. mg.GJ-1 tepla dodaného palivem. Zdroje byly
kategorizovány do specifických skupin podle druhu paliva, výkonu a typu topeniště. Pro každou
kategorii zařízení byl zjištěn minimální, maximální a průměrný emisní faktor PCBs, PAHs
(vyjádřených jako suma hmotnosti) a PCDDs/PCDFs (vyjádřený jako TEQ). Výpočet průměrných
emisních faktorů nebyl proveden pouze matematicky, ale bylo přihlédnuto také k uváděným
podmínkám měření a na základě nereprezentativnosti byly některé zjištěné údaje před výpočtem
vyřazeny.
V rámci výzkumných projektů financovaných převážně MŽP bylo provedeno měření i pro některé
kotle s výkonem nižším než 50 MW. Emisní faktory byly přepočítány na odlišnou jednotku, v tomto
případě na hmotnost emise znečišťující látky vztažené na množství spáleného paliva (mg.t-1).
Pro vybrané technologické procesy a zařízení pro spalování odpadů byl získán soubor emisních
faktorů POPs z literárních zdrojů [3] [4], z výzkumných zpráv z období let 1993 – 1999 [7] a z
protokolů o měřeních. Výběr stacionárních zdrojů pro ověřovací měření POPs prováděná při řešení
některých projektů [2] a pro emisní bilance POPs se řídil kategorizací dle přílohy VIII Protokolu o
persistentních organických polutantech.
5.6.5.3 Specifická kategorizace zdrojů pro účely inventarizace
Zdroje spalující tuhá a kapalná paliva byly rozděleny do skupin zdrojů podle druhu paliva, tepelného
výkonu a typu topeniště. Kategorizace skupin zdrojů specifikovaných podle jednotlivých parametrů
ukazují tabulky 5-9 až 5-11. Emise POPs (i TK) ze spalování plynných paliv nebyly uvažovány.
II-112
R-T&A
Tabulka 5-9: Kódy paliv
Sloučený kód
Kódy REZZO
Palivo
1
1
2
6
HU tříděné
HU prachové
lignit
2
3
4
5
ČU tříděné
ČU prachové
proplástek
3
7
8
Koks
brikety
4
9
dřevo
5
10
11
12
13
TTO
STO
LTO
nafta
Tabulka 5-10: Kódy výkonu
Sloučený kód
Výkon (MW)
1
> 50
2
5 - 50
3
<5
Tabulka 5-11: Kódy topenišť
Sloučený kód
Kódy REZZO
Topeniště
1
5
granulační
2
1
2
3
11
12
pásový rošt
pásový rošt s pohazovačem
přesuvný vratný rošt
kombinované topeniště prášek-olej
kombinované topeniště prášek-plyn
3
4
pevný rošt
4
6
7
13
14
15
16
výtavné
cyklónové
kombinované topeniště rošt-olej
kombinované topeniště rošt-plyn
kombinované topeniště prášek-rošt
fluidní
5
8
10
olejové
kombinované topeniště plyn-olej
II-113
R-T&A
Sestavení kategorií bylo provedeno sloučením kódů z uvedených tří tabulek a vytvořením
pětimístného kódu pro popis každé skupiny zdrojů způsobem uvedeným v tabulce 5-12.
Tabulka 5-12: Způsob sestavení kategorií pro zdroje spalování tuhých a kapalných paliv
Kategorie
Kód paliva
Kód výkonu
Kód topeniště
10101
1
01
01
hnědé uhlí
> 50 MW
granulační rošt
Na rozdíl od specifické kategorizace spalovacích zařízení byly stacionární technologická zařízení a
zařízení pro spalování odpadů kategorizována přímo podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 117/1997 Sb.
Vazba na kategorie SNAP byla vytvořena přímým přiřazením (viz tabulka 5-8) nebo pomocí
nepřímých doplňujících údajů. K jednotlivým kategoriím byly přiřazeny emisní faktory persistentních
organických polutantů.
5.6.5.4 Tabulkový přehled emisních faktorů
Emisní faktory POPs použité pro inventarizaci jednotlivých kategorií spalovacích zdrojů jsou uvedeny
v tabulce 5-13, pro technologická zařízení v tabulce 5-14 a pro mobilní zdroje v tabulce 5-15.
Tabulka 5-13: Emisní faktory POPs pro zdroje spalování tuhých a kapalných paliv
Zdroj emisí
Emisní faktor
PCBs
Kategorie
Zdroj emisí
PCDDs/Fs
PCBs
Kategorie
REZZO 1
-1
Emisní faktor
-1
PCDDs/Fs
REZZO 1
[mg.GJ ]
[mg.GJ-1] (TEQ)
50101
0,00292
0
0
50102
0,02358
0
0
0,00001
50104
0,00292
0
10104
0
0
50105
0,02358
0
10401
0,01233
0,00002
50401
0
0,00004
10402
0
0,00001
50402
0
0,00004
10404
0
0
50404
0
0,00004
10405
0
0,00001
50405
0
0,00004
10406
0
0,00001
50406
0
0,00004
10502
0
0,00001
50502
0
0,00004
10503
0,00001
0,00019
50503
0
0,00004
10505
0,00001
0,00019
50504
0
0,00004
10506
0,00001
0,00019
50505
0
0,00004
20101
0,03772
0,00006
50506
0
0,00004
20102
0,00000
0,00001
[mg.GJ ]
[mg.GJ ] (TEQ)
10101
0,01233
0,00002
10101 odsíření
0,02361
10102
-1
REZZO 2
II-114
R-T&A
[mg.t-1]
[mg.t-1] (TEQ)
10502
1,80000
0,01725
0,00001
10503
2,40000
0,03450
0,04989
0
10504
1,80000
0,01725
20406
0,04989
0
20502
0,00010
0,00160
20502
0
0,00001
20503
0,00010
0,00315
20503
0,83387
0,00222
20504
0,00010
0,00160
20504
0,04989
0
30502
3,80000
0,00430
30502
0
0,00003
30503
3,80000
0,00430
30503
0
0,00003
30504
3,80000
0,00430
40104
0,20500
0,00010
50505
26,00000
0,00420
40402
0,90220
0,00702
40503
9,02195
0,07019
40403
0,90220
0,00702
REZZO 3
40404
0,90220
0,00702
[mg.t-1]
[mg.t-1] (TEQ)
40502
0,90220
0,00702
10503
113,71084
0,12168
40503
0,90220
0,00702
20503
19,17903
0,05111
40504
0,90220
0,00702
30503
9,68986
0,00451
20104
0,04989
0
20401
0
0,03239
20402
0
20404
Tabulka 5-14: Emisní faktory POPs pro technologická zařízení a spalovny odpadů
Zdroj emisí
SNAP
Emisní faktor [mg.t-1]
Kod 117/97
Technologie
PAHs
PCBs
PCDDs/Fs (TEQ)
aglomerace
30301
20100
244,39
1,18280
0,00384
výroba surového železa
40203
20200
4691,55
0,00000
0,00500
výroba oceli
40207
20300
17
0
0,00526
výroba litiny
30303
20404
3,38
0,13590
0,00057
výroba koksu
40201
10500
2656
0
0,00023
výroba cementu
30311
30301
0
0
0
výroba olovnatého skla
30317
30401
0
0
0
komunální odpad
90201
50101
484,25
5,8000
0,00050
průmyslový odpad
90202
50102
772,67
331,3050
0,10581
nemocniční odpad
90207
50102
20
15,0250
0,15000
kaly z čistíren odp. vod
90205
50201
127
5,4000
0,02583
II-115
R-T&A
Tabulka 5-15: Emisní faktory POPs pro mobilní zdroje
Zdroj emisí
druh dopravy - palivo
SNAP
Emisní faktor [µg.t-1]
PAHs [mg.t-1]
PCBs
PCDDs/Fs (TEQ)
osobní – benzín
70100
5940
0
0,71
osobní – nafta
70100
6970
10000
0,5
70300; 80200;
80500
6970
10000
17,05
90203
854
0
0,71
nákladní – nafta
(vč. lodní a železniční)
letecká - benzín
5.6.6 Emisní bilance POPs
Bilance byla sestavena s použitím průměrných emisních faktorů pro dané kategorie zdrojů a
aktivitních údajů (spotřeb paliv, resp. tepla v nich obsaženého, spotřeb pohonných hmot a produkce
hodnocených výrob). V tabulce 5-16 jsou uvedeny celkové emise PCBs, PAHs a PCDDs/PCDFs
v letech 1990-2001 a porovnání poklesu emisí vztažené k r. 1990.
Tabulka 5-16: Emise POPs v letech 1990 – 2001
PAHs
Rok
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
PCBs
PCDDs/Fs
[kg.rok-1]
[% z roku
1990]
[kg.rok-1]
[% z roku
1990]
[g.rok-1]
[% z roku
1990]
751,6
747,0
1131,1
1114,7
951,4
1357,2
971,4
657,4
656,7
556,6
487,6
460,0
100
99,4
150,5
148,3
126,6
180,6
129,2
87,5
87,4
74,1
64,9
61,2
772,9
772,0
741,3
643,6
629,8
622,9
554,5
447,8
457,7
485,4
474,1
406,6
100
99,9
95,9
83,3
81,5
80,6
71,7
57,9
59,2
62,8
61,3
52,6
1251,7
1219,9
1219,8
1140,4
1135,3
1135,0
921,5
830,2
766,7
643,2
743,8
620,4
100
97,5
97,5
91,1
90,7
90,7
73,6
66,3
61,3
51,4
59,4
49,6
V roce 2003 je předpokládáno porovnání stávajících používaných emisních faktorů s novými údaji
databáze REZZO za rok 2002 a s dalšími informacemi. Rovněž je předpokládána verifikace hodnot
dosavadních emisních bilancí za období let 1990 - 2001. Z podkladů Atmospheric Emission Inventory
Guidebook a dalších materiálů by měly být doplněny emisní faktory pro méně významné kategorie
zdrojů, které nebyly doposud do inventarizace zahrnuty.
II-116
R-T&A
5.7. Podrobná inventura atmosférických emisí POPs
Zpracování podrobné inventury atmosférických emisí POPs pro účely této studie bylo provedeno
v následujících krocích:
•
•
•
sestavení seznamu zdrojů
provedení kategorizace zdrojů
načtení vykazovaných údajů o emisích POPs, jsou-li k dispozici
Pokud ne tak:
•
•
•
•
zjištění aktivitních údajů a aktuálních výrobních parametrů, zjištění doplňkových statistických
údajů (stav k r. 2001)
specifikace emisních faktorů pro provedení inventury
výpočet množství emisí daného zdroje
zhodnocení množství atmosférických emisí v ČR
Vypočtené údaje pro zdroje spadající mezi významné kategorie emisí POPs jsou uvedeny
v samostatných přílohách.
5.7.1 Sestavení seznamu zdrojů
Hlavní pozornost byla při sestavování seznamu zdrojů věnována nejvýznamnějším kategoriím,
uvedeným v části II přílohy C Stockholmské úmluvy. Podrobně byly sestaveny seznamy a zjištěny
informace zejména pro spalovny komunálních a nebezpečných odpadů.
5.7.1.1 Skupiny zdrojů uvedené v části II přílohy C
Pro sestavení seznamu zdrojů spadajících pod hlavní kategorie uváděné Stockholmskou úmluvou byly
využity podklady databáze REZZO 1 za rok 2001, a dále údaje čerpané z literatury a rešerše
internetových stránek.
Ve značné míře se jako využitelný základní informační zdroj ukázaly být právě údaje databáze
REZZO. Podle kategorizace uvedené ve vyhlášce MŽP č. 117/1997 byly pro sestavení seznamu zdrojů
vybrány ty kategorie, které odpovídaly kategoriím definovaným Stockholmskou úmluvou. Přehled je
uveden v tabulce 5-17.
Tabulka 5-17: Přehled technologií spadajících pod kategorie uvedené v části II příloha C
Kód
Technologie podle vyhlášky č. 117/1997
Kategorie Příloha C, Část II
PRŮMYSLOVÁ VÝROBA A ZPRACOVÁNÍ KOVŮ
20102
Spékací pásy aglomerace
(d) (ii)
20603
Elektrolytická výroba hliníku
(d) (iv)
20702
Výroba ostatních neželezných kovů a jejich slitin - pecní agregáty
(d) (i), (iii), (iv)
20902
Tavení neželezných kovů a jejich slitin
(d) (i), (iii), (iv)
VÝROBA NEKOVOVÝCH MINERÁLNÍCH PRODUKTŮ
II-117
R-T&A
30301
Výroba cementu
(b)
40404
Výroba buničiny, včetně zpracování odpadů z této výroby
(c)
ZPRACOVÁNÍ ODPADU
50101
Zařízení pro spalování komunálního odpadu
(a)
50102
Zařízení pro spalování nebezpečného odpadu
(a)
Počty provozoven v databázi REZZO 1 za rok 2001 s nalezenou odpovídající kategorizací jsou
uvedeny v následující tabulce 5-18.
Tabulka 5-18: Počty provozoven spadajících pod kategorie uvedené v části II příloha C
Kód
Technologie podle vyhlášky č. 117/1997
Počet
Počet 20102
Spékací pásy aglomerace
2
Počet 20702
Výroba ostatních neželezných kovů a jejich slitin – pecní agregáty
2
Počet 20902
Tavení neželezných kovů a jejich slitin
Počet 30301
Výroba cementu
6
Počet 40404
Výroba buničiny, včetně zpracování odpadů z této výroby
3
Počet 50101
Zařízení pro spalování komunálního odpadu
3
Počet 50102
Zařízení pro spalování nebezpečného odpadu
61
Celkový počet
15
92
Pozn.:
Počet zjištěných hutních výrob u neželezných kovů je spíše orientační. Tradičně se v kategorizacích této skupiny zdrojů
vyskytují nedostatky, které se přenášejí do dat REZZO. Zpřesnění seznamu zdrojů je provedeno z dalších informačních
podkladů. Počet spaloven nebezpečného odpadu neodpovídá aktualizovanému seznamu, zveřejněnému na internetových
stránkách ČHMÚ. Rozdíl představují spalovny dlouhodobě odstavené mimo provoz.
Pro zdroje spadající do tohoto výběru jsou níže uvedeny texty s dalšími technologickými informacemi,
získanými jednak z údajů databáze REZZO, jednak z rešerše internetových stránek s odpovídající
tématikou.
5.7.1.1.1 Spalovny odpadů
Spalovny komunálního odpadu
V České republice jsou v současné době v provozu tři velké spalovny směsného komunálního odpadu.
Nejstarší spalovna je v Brně (provozovatel SAKO Brno, a.s.) s roční kapacitou 240 000 tun, byla
uvedena do provozu v roce 1989 a v roce 1994 byla vybavena druhým stupněm čištění spalin na
principu polosuché vápenné metody. Největší je spalovna v Praze - Malešicích (provozovatel Pražské
služby, a.s.) uvedená do provozu v roce 1998 s čištěním spalin metodou mokré vápenné vypírky a
roční kapacitou 320 000 tun. Poslední spalovna pracuje v Liberci od roku 2000 (provozovatel
Termizo, a.s.) a má projektovanou kapacitu 96 000 tun. Kapacita těchto spaloven tedy souhrnně činí
zhruba 650 tisíc tun za rok. V roce 2000 v nich bylo spáleno asi 400 tisíc tun odpadů, v r. 2001 367
tisíc tun odpadů. Roční produkce směsných komunálních odpadů v České republice dosahuje úrovně
4,5 milionů tun. Uvážíme-li, že důsledným omezením produkce odpadů lze toto množství snížit o 10 15 % a materiálově využít dalších 15 - 20 % (papír, plasty, sklo, kovy, bioodpad), potom zbývá asi 3
miliony tun odpadů ročně. Z tohoto množství odpadů lze využít ke spalování cca 75 % (odhad), tedy
asi 2,2 milionů tun. Kapacity stávajících spaloven se jeví z tohoto pohledu jako nedostačující [8].
II-118
R-T&A
Vzhledem k tomu, že se jedná o významné lokální zdroje emisí POPs, je popisu těchto tří provozoven
věnována samostatná příloha.
Vypouštěné koncentrace škodlivin ze spaloven komunálního odpadu jsou podle legislativy pravidelně
monitorovány. Kontinuálně jsou zjišťovány emise hlavních znečišťujících látek a taky HCl a HF.
Jednorázově se pak v příslušném intervalu provádí měření koncentrací těžkých kovů a PCDDs/Fs.
Množství emisí z komunálních spaloven vykazují provozovatelé v rámci provozní evidence a jejího
souhrnného vyhodnocení. Vedle celkových ročních emisí sledovaných škodlivin jsou v nových
formulářích souhrnné provozní evidence zjišťovány u vybraných zdrojů také naměřené koncentrace
škodlivin, hmotnostní tok a měrná výrobní emise. Důvodem pro sběr těchto údajů je zejména potřeba
výpočtu průměrných emisních faktorů, použitelných obecněji pro bilance emisí těžkých kovů a POPs.
Tabulka 5-19 uvádí údaje za rok 2001, které byly vypočteny z průměrných emisních faktorů pro
spalovny komunálních odpadů (individuální měrné výrobní emise jednotlivých komunálních spaloven
nebyly v podkladech REZZO 1 za rok 2001 k dispozici).
Od r. 2005 budou pro všechny tři uvedené spalovny platit zpřísněné emisní limity pro vypouštění
dioxinů (hodnota 0,1 ng.m-3). Je tedy reálné předpokládat, že při zachování objemu spáleného odpadu
dojde ke snížení emisí o cca 20%.
Tabulka 5-19: Vypočtené údaje o emisích POPs pro spalovny komunálního odpadu (2001)
Provozovatel
PRAŽSKÉ SLUŽBY, a.s.
SPALOVNA KOMUNÁLNÍHO
ODPADU, SAKO BRNO, a.s.
TERMIZO, a.s.
CELKEM
Obec
Spáleno
[t.rok-1]
PAHs
[kg.rok-1]
PCBs
[kg.rok-1]
PCDDs/Fs
[g TEQ.rok-1]
Praha 10
185 000
89,586
1,073
0,092500
Brno
99 000
47,941
0,574
0,049500
Liberec
83 000
40,193
0,481
0,041500
177,720
2,129
0,183500
Podíl spaloven komunálního odpadu v ČR na celkových emisích není nijak významný a dosahuje
maximálně 2 %. Lokální význam je rozhodně větší, a proto by měl být provoz spaloven komunálního
odpadu i nadále důkladně sledován.
Spalovny nebezpečného odpadu
V ČR je v současnosti evidováno 65 spaloven nebezpečného odpadu, z nich je 25 spaloven
nemocničního odpadu (stav k 30. 6. 2003). V současnosti je 18 spaloven nebezpečných odpadů
dlouhodobě nebo krátkodobě mimo provoz. Podrobný seznam je uveden v tabulce II-44. Spalovny
odpadů jsou v některých případech umístěny přímo v areálu průmyslových podniků a v areálech
nemocnic, a ve větší míře jsou zde spalovány vlastní odpady. Druhou skupinu spaloven tvoří spalovny
vystavěné jako samostatné provozovny, které z větší části slouží ke spalování svážených
nebezpečných odpadů. Některé ze spaloven nebezpečného odpadu spalují rovněž určitý podíl
komunálního odpadu, popř. odpadu, který není charakterizován jako nebezpečný.
Vypouštěné koncentrace škodlivin ze spaloven nebezpečného odpadu jsou podle legislativy pravidelně
monitorovány. Kontinuálně jsou zjišťovány emise hlavních znečišťujících látek a taky HCl a HF.
Jednorázově se pak v příslušném intervalu provádí měření koncentrací těžkých kovů a PCDDs/Fs.
Pokud však spalovna není provozována, nebo nemá dostatečné množství odpadu pro provedení
náročných měření emisí PCDDs/Fs stává se, že je od měření dočasně upuštěno. Pro takové spalovny je
možné provést výpočet emisí buď z výsledků měření předchozích let, nebo pomocí průměrných
II-119
R-T&A
emisních faktorů stanovených z měření na jiných spalovnách obdobného charakteru. Detailní výsledky
měření na některých spalovnách a výpočty emisí jsou uvedeny v samostatné příloze. Údaje za rok
2001 byly vypočteny z průměrných emisních faktorů pro spalovny nebezpečných průmyslových a
nemocničních odpadů (individuální měrné výrobní emise nebyly u převážné většiny zdrojů
k dispozici).
5.7.1.1.2 Cementářské pece se spoluspalováním odpadu
Některé termické procesy, spojené zejména se zpracování nerostných surovin, jsou charakteristické
vysokými teplotami a relativně příznivými podmínkami pro likvidaci nebezpečných látek. Používány
jsou metody incinerace při teplotách vyšších než 1 200 °C při dobách zdržení 2 s za přebytku kyslíku
(přídavek 6 % v/v na výstupu). Pro spalování materiálu kupříkladu s obsahem PCBs je nutná druhá
spalovací (dohořívací) komora a rychlé ochlazení spalin ke snížení koncentrace vzniklých
polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů. Mezi vhodné technologie lze zařadit zejména
cementárny, v nichž jsou při výpalu slínku v rotačních pecích dosahovány potřebné teploty i doba
zdržení spalin. Tyto procesy jsou v současnosti využívány zejména pro likvidaci tzv. starých zátěží,
např. kontaminovaných olejů a zeminy s obsahem PCBs.
Postup při udělení povolení ke spoluspalování odpadu v ČR nebyl v minulých letech jednotný, a proto
je v této oblasti často problémem rozlišit v údajích souhrnné provozní evidence zda se jedná o
náhradní druh paliva nebo skutečně o odpad. Podle nové legislativy je tato situace přesně kontrolována
a takováto zařízení podléhají prakticky režimu spaloven odpadů, i když s určitou časovou prodlevou
pro náběh přísných emisních limitů. Z oficiálních podkladů ČIŽP vyplývá, že povolení podle zákona
309/1991 Sb. ke spoluspalování odpadu mají uděleny tyto provozovny:
Českomoravský cement, a.s. /Plc.
LAFARGE CEMENT, a.s. /Plc.
Praha-Radotín
Králův Dvůr
Mokrá
Čížkovice
Společnost Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost, člen nadnárodní skupiny
HeidelbergCement, je jedním z nejvýznamnějších výrobců stavebních materiálů v České republice. Ve
výrobě cementu má dlouholetou tradici. Dva z výrobních závodů – Radotín a Králův Dvůr – jsou v
provozu již od konce 19. století, závod Mokrá byl založen v roce 1968.
Společnost LAFARGE CEMENT, a.s. převzala výrobu v cementárně Čížkovice v r. 1992.
Cementárna má jednu výrobní linku suchého výpalu slínku pracující v nepřetržitém režimu. Výrobní
kapacita Lafarge Cement, a.s. představuje 720 tisíc tun slínku a 1 mil. tun cementu za rok.
Vzhledem k tomu, že se může jednat o významné lokální zdroje emisí POPs, je popisu těchto a dalších
provozoven evidujících spalování nestandardních druhů paliv věnována samostatná příloha. Emise
POPs nejsou v žádných podkladech provozovatelů vyčísleny a výpočet jejich množství zatím
neumožňují ani pomocné údaje např. o skladbě a množství spoluspalovaných odpadů.
5.7.1.1.3 Výroba celulózy a papíru používající chlór nebo chemické látky uvolňující chlor pro bělení
Výroba celulózy a papíru má v ČR dlouholetou tradici. Vývoj oboru v posledních letech je nutno dát
do kontextu rozvoje samotných výrob papíru a vláknin (buničin a mechanických vláknin). Papírenská
výroba prošla v devadesátých letech celosvětově několika recesemi, které byly umocněny v ČR
probíhající transformací. Přesto výroba vláknin celkově vzrostla v roce 2000 o 12,5 % a proti období
nejhlubší recese v polovině 90. let dokonce o 30,9 %. Spotřeba papíru, která je významným
II-120
R-T&A
ukazatelem ekonomické situace v zemi - někteří tvrdí, že dokonce tím nejcitlivějším - byla v roce
2000 vyšší o 48,1 % proti roku 1990 a o 20,3 % ve srovnání s rokem 1996. Tabulka 5-20 ukazuje
vývoj výroby v letech 1996 – 2000.
Tabulka 5-20: Výroba papíru a vláknin
Proces
Jednotky
1996
1997
1998
1999
2000
% 00/90
% 00/96
Výroba vláknin
kt
490.0
515.0
574.1
571.9
641.3
112.5
130.9
Výroba papíru
kt
726.0
792.0
785.3
769.8
803.3
103.0
110.6
Celková výroba papíru a vláknin
kt
1 216.0
1 307.0
1 359.3
1 341.7
1 444.6
107.0
118.8
Spotřeba papíru
kt
767.0
862.0
876.0
861.0
922.4
148.1
120.3
Souvislost s atmosférickými emisemi POPs je zde poměrně úzká a je omezena pouze na jeden
z procesů – bělení. K tomu se používalo v minulosti chlóru, jako účinného oxidačního činidla. Riziko
vzniku dioxinů však použití tohoto přípravku pomalu vytlačuje. Podle informace ing. Zbořila (Svaz
průmyslu a dopravy), nejinak je tomu v ČR. Zavádění ECF (Elemental Chlorine Free) a zcela
bezchlórového bělení TCF bylo „hitem“ prvé poloviny 90. let a tabulka 5-21 s údaji o znečištění vod z
papírenského průmyslu ukazuje léta největšího poklesu.
Tabulka 5-21: Vývoj zatížení odpadních vod z českého papírenského průmyslu
Zátěž výtoku
Jednotka
1990
1992
1994
1995
1997
1998
1999
2000
2001
BOD5
[t]
16 607
4 583
2 400
2 646
2 448
2 284
2 204
1 976
29
COD
[t]
94 234
28 317
19 147
22 208
18 599
15 967
16 485
14 419
87
Suspended Solids
[t]
17 311
8 414
4 029
4 031
3 522
2 255
2 009
2 143
18
AOX
[t]
350,0
240,0
120,0
105,0
11,0
9,3
12,5
17,7
13,7
Specifická zátěž výtoků
Spec. BOD5
Spec. S.S.
Spec. COD
Spec. AOX
Jednotka
1990
1992
1994
1995
1997
1998
1999
2000
2001
-1
12,30
3,92
2,04
2,10
1,87
1,68
1,64
1,37
0,02
-1
12,82
7,20
3,42
3,20
2,69
1,66
1,50
1,48
0,01
-1
69,80
24,22
16,25
17,65
14,23
11,75
12,29
9,98
0,06
-1
0,61
0,48
0,23
0,20
0,02
0,02
0,02
0,03
0,02
[kg.t ]
[kg.t ]
[kg.t ]
[kg.t ]
V ČR se tyto technologie zavedly v obou velkých závodech na výrobu celulózy (BIOCEL Paskov, a.s.
a FRANTSCHACH Štětí, a.s.). Třetí provozovaná celulózka (JIP a.s. Větřní) byla v r. 2002 zastavena,
nebělí se tam však již od počátku osmdesátých let (dříve se tam chlor a chlornan používal). K malému
přenosu chlóru muže docházet z použiti bělené buničiny nebo recyklovaného papíru, takže i pro
papírny se nastavují přísné limity. Reálné koncentrace jsou však velmi blízko nule (viz tabulka 5-22
převzatá z materiálu BREF pro papírenský průmysl) [9].
Běžně se hodnota obsahu AOX v papírenských vodách vůbec nestanovuje, pokud bude prosazeno
dodržování limitů dá se očekávat, že monitoring bude muset být instalován (i když patrně nepříliš
frekventovaný). Používání elementárního chloru pro bělení bylo ukončeno v polovině devadesátých let
a nyní se používá ClO2. Pro zesvětlování sběrového papíru pro některé účely jsou v provozu dvě linky
(Štětí - Norske Skog a JIP Loučovice), kde se využívá peroxid vodíku a dithioničitan, resp. i jejich
kombinace. Papírenský průmysl je dnes veden jako ECF (Elemental Chlorine Free) s využitím
chlordioxidu.
II-121
R-T&A
Tabulka 5-22: Tabulky hodnot emisí do vod v papírenském průmyslu dosažitelných s využitím
nejlepších dostupných technik pro jednotlivé hlavní technologie
Objem
[m3.l-1]
CHSK
[kg.t-1]
BSK
[kg.t-1]
NL
[kg.t-1]
AOX
[kg.t-1]
Celkový N
[kg.t-1]
Celkový P
[kg.t-1]
Bělená buničina
30 - 50
8 - 23
0,3 – 1,5
0,6 – 1,5
< 0,25
0,1 – 0.25
0,01 – 0,02
Nebělená buničina
15 - 25
5 -15
0,2 – 0,7
0,3 – 1,0
0
0,1 – 0,2
0,01 – 0,02
1-2
0
0,15 – 0,3
0,02 – 0,05
Kraft
Sulfit
Bělená buničina
40 -55
20 – 30
1-2
Mechanické
CTMP vláknina (neintegrovaná
výroba, pouze výroba vláken)
15 - 20
10 - 20
0,5 – 1,0
0,5 – 1,0
0
0,1 – 0,2
0,005 – 0,01
Integrovaná výroba vlákniny a
papírna (novinový papír, LWC,
SC apod.)
12 - 20
2-5
0,2 – 0,5
0,2 – 0,5
< 0,01
0,04 – 0,1
0,004 – 0,01
Recykl
<7
0,5 – 1,5
0,05 –
0,15
0,05 –
0,15
< 0,5
0,02 – 0,05
0,002 –
0,005
Papírny zpracovávající sběrový
papír se zesvětlením (novinový,
tiskový, psací papíry)
8 - 12
2-4
< 0,05 –
0,5
0,1 – 0,3
< 0,5
0,05 – 0,1
0,005 – 0,01
Tissue papír na bázi sběrového
papíru
8 - 25
2-4
< 0,05 –
0,4
0,1 – 0,4
< 0,5
0,05 – 0,25
0,004 –
0,015
Integrované papírny,
zpracovávající sběrový papír
bez zesvětlení (wellenstoff,
testliner, bílý liner, lepenky)
Parametry neintegrovaný
Bezdřevý papír nenatíraný
0,5 - 2
0,15 -0,25
0,2 – 0,4
Bezdřevý papír natíraný
0,5 – 1,5
0,15 –
0,25
0,2 – 0,4
Tissue
0,4 – 1,5
0,15 – 0,4
0,2 – 0,4
Hlavní podniky papírenského průmyslu v ČR jsou uvedeny v následujícím přehledu s rozdělením
podle hlavních výrobních aktivit. Emise POPs nejsou vyčísleny a je pravděpodobné, že atmosférické
emise budou velmi nízké nebo nulové.
Výroba vlákniny
BIOCEL, a.s.; Paskov
Nosným produktem společnosti je magnesiumbisulfitová bělená buničina prodávaná pod obchodním
názvem VIAN. Svou kapacitou se BIOCEL řadí mezi přední evropské producenty sulfitové buničiny.
Sulfitová technologie výroby umožňuje využít nezanedbatelný obsah zkvasitelných cukrů v odpadním
výluhu k výrobě krmných kvasnic VITEX, které jsou vedlejším produktem společnosti. Sulfitové
výluhy jsou využívány také k výrobě lignosulfonanových derivátů VIANPLAST.
II-122
R-T&A
Frantschach Pulp & Paper Czech a.s.; Štětí
Výroba vlákniny, papíru, lepenky a zboží z těchto materiálů. V rámci privatizace Severočeských
papíren a následné restrukturalizace vznikla 1.7. 1992 akciová společnost SEPAP, a.s. Po vstupu
zahraničního partnera do společnosti SEPAP se závod přejmenoval na AssiDomän, a.s. a po dalším
prodeji na současný Frantschach Pulp & Paper Czech a.s.
Výroba vlákniny, papíru a lepenky
JIP - Papírny Větřní, a.s.; Větřní
Společnost již tradičně patří k největším producentům papíru v České republice. Výroba JIP-Papíren
Větřní, a.s. je zaměřena především na rozvoj produkce tiskových SC-papírů a tradiční výrobu balicích
papírů, zejména tenkých. Papírenský stroj číslo 7 vyrábí kvalitní hlazené papíry pro hlubotisk a
ofsetový tisk barevných magazínů - tzv. SC-papíry - v množství přes 47 tisíc tun ročně. Strojně
hlazené tiskové papíry a nepromastitelné papíry, vyráběné na papírenském stroji číslo 4 představují
roční kapacitu výroby přesahující 10 tisíc tun. Dalších 20 tisíc tun roční výroby pak představuje
produkce balicích papírů na papírenských strojích číslo 6 a 8. Divize ROTO vyrábí ročně zhruba
47.000 tun SC ofsetových a hlubotiskových papírů. Divize Papírna vyrábí ročně zhruba 31.000 tun
balicích a tiskových papírů. V současnosti nabízí DP svým zákazníkům celkem 1.500 výrobků z
primárních buničin, ale i recyklovaných surovin a také dřevoviny. Doplňkovým programem divize
papírna je výroba dekoračního krepového papíru.
Výroba papíru a lepenky
AMERSIL-FILPAP, s.r.o, Štětí
Výzkum, vývoj a výroba speciálních technických papírů, papírů pro filtraci vzduchu, oleje a paliv,
papír pro sáčky do vysavačů, papír pro filtraci kávy a výroba atypických filtračních vložek. Doplňková
výroba ostatních technických a jiných druhů papírů.
Duropack Bupak Obaly, a.s.; České Budějovice
Závod na výrobu a zpracování vlnité lepenky - nově vystavěný po požáru v roce 1985 - patří dnes k
nejvýznamnějším podnikům svého oboru v České republice. Firma vyrábí krepovaný sulfátový papír
zejména na obalové účely k balení průmyslových výrobků, jejich součástí apod., vyžadujících pevné
balení (např. telekomunikační kabely, nábytek, obrazové lišty, uzávěry papírových pytlů při šití,
proklady k porcelánu, při vazbě knih).
G.T. MANDL a.s.; Merklín
Výrobce a prodejce obalů z nasávané kartonáže.
Norske Skog Štětí, a.s.; Štětí
Podnik je druhým největším dodavatelem novinového papíru a třetím největším dodavatelem papíru
na časopisy v ČR.
Plzeňská papírna a.s., Plzeň
II-123
R-T&A
Společnost se zabývá výrobou papíru a výrobků z papíru. Výroba je soustředěna na produkci určenou
pro polygrafický průmysl. V současnosti jsou ve společnosti v provozu tři papírenské stroje, stroje na
výrobu obálek a další zpracovatelská zařízení. Výrobní program tvoří bezdřevé, dřevité a recyklované
papíry a kartony o plošné hmotnosti 60-270 g.m-2. Roční kapacita je 25 000 tun papírů a kartonů a 300
mil. kusů poštovních obálek a tašek. Prohloubila se specializace papírny, která neustále zvyšovala
podíl speciálních papírů a kartonů na klasické ofsetové produkci. Kromě zavedení výroby rozsáhlého
barevného sortimentu začala papírna využívat sběrového papíru pro výrobu recyklovaných papírů a
kartonů. Negativní dopady na životní prostředí byly hlavním důvodem k zastavení výroby sulfitové
celulózy v roce 1975.
Další podniky:
JIP - Papírna Vltavský mlýn, a.s.
HUHTAMAKI Přibyslavice, a.s.
JIP - CEREPA, a.s., Červená Řečice
5.7.1.1.4 Tepelné procesy v metalurgii
Průmyslové odvětví zabývající se výrobou kovů, jejich mechanickou, tepelnou a chemickou úpravou,
patří mezi největší znečišťovatele životního prostředí. Největší podíl emisí je produkován v
technologiích výroby a zpracování surového železa a oceli a technologiích, které jsou do těchto
procesů integrovány (výroba koksu, aglomerace rud). V části II přílohy C Stockholmské úmluvy jsou
vyjmenovány tyto specifické procesy:
(i)
(ii)
(iii)
(iv)
druhotná výroba mědi;
aglomerační zařízení v železářském a ocelářském průmyslu;
druhotná výroba hliníku;
druhotná výroba zinku
Aglomerace
Jak uvádí Neužil a kol. [10], v resortu hutnictví železa jsou největšími znečišťovateli ovzduší
technologie aglomerace železných rud (produkující především vysoké emise oxidu uhelnatého, tuhých
znečišťujících látek, oxidu siřičitého a organických látek) a technologie výroby koksu (především
emise tuhých látek, organických látek vč. PAHs, oxidu siřičitého a oxidů dusíku). Ostatní výrobní
procesy daného resortu se na znečišťování ovzduší podílejí menší mírou.
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.1, SNAP 03 03 01 a 04 02 09, Protokol POPs - 2
Aglomerace anebo spékání železných rud je zahřívání prachové aglomerační směsi (rudná část, palivo,
přísady) na takovou teplotu, že dojde k natavení povrchu jednotlivých zrn vsázky a vzniklá tavenina
vytvoří mezi zrny kapalinové můstky, které po ztuhnutí zajistí vznik pevného pórovitého materiálu aglomerátu. Spékání rud je pyrometalurgický proces založený na hoření prachového koksu
obsaženého ve vsázce. Aglomerace se provádí v ČR dnes již výhradně na sintrovacích strojích s
pohyblivými pásy. Tyto pásy mají plochu většinou 75 – 95 m2. Vsázkou do aglomeračního zařízení v
železárnách je tzv. aglomerační směs, která se sestává z železné rudy, vysokopecního výhozu,
kyzových výpalků a jiných surovin obsahujících železo o zrnu 0 - 10 mm, paliva (tím je nejčastěji
koksový prach a přidává se i uhlí) a přísad (např. vápenec, vápno či dolomit) o zrnu 0 - 3 mm. Hlušina
rud obsahuje SiO2 , Al2O3 , CaO , MgO, sirníky některých těžkých kovů (při obsahu síry pod 0,15 % a
II-124
R-T&A
obsahu arsenu pod 0,06 %), fosforečnany (pod 0,1 %). Další kovy jako Ni, Cu, Zn, Pb, Cr a Co se
vyskytují v rudách v desítkách a stovkách ppm. Pro aglomeraci se používají další kovonosné zdroje:
okuje z válcoven, některý šrot (smaltovaný), strusky z oceláren, prachové úlety z filtrů aj. Na možných
emisích POPs se mohou podílet právě přísady zaolejovaných okují, znečištěného šrotu s podílem
plastů, apod.
Aglomerační směs se sype na pohyblivý pás ve vrstvě vysoké asi 200 až 350 mm a zapálí se
zapalovacím zařízením. V odsávacích komorách pod roštem se vytvoří podtlak, kterým se prosává
vsázkou vzduch a odtahují se spaliny. Směs prohořívá shora, kde se tvoří aglomerát. Sintrovací proces
je dokončen, když fronta hoření projde celou vrstvou a přítomné palivo vyhoří. Fronta hoření je velmi
úzká a teplota v ní dosahuje cca 1 000 – 1 100 oC. Doba zádrže spalin v této vrstvě je relativně velice
malá.
Vzniklé spaliny mění své chemické složení podle průběhu chemických reakcí ve vsázce, strhávají
drobné částečky vsázky a jsou odsávány přes odprašovací zařízení do komína. Množství tuhých
znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší závisí kromě technologických faktorů vlastní
aglomerace hlavně na technologii odlučování a její účinnosti. Staré mechanické odlučovače prachu
které se v minulosti používaly (multicyklony), nebyly schopny vyčistit spaliny z počáteční hodnoty
znečištění 1 až 3 g.m-3 pod hodnotu 300 mg.m-3 spalin. V současnosti používané elektrostatické
odlučovače prachu většinou bez problémů plní emisní limit, který je pro tuhé znečišťující látky 100
mg.m-3. Stejný limit platí i pro výstup z elektrostatických odlučovačů chlazení aglomerátu.
Z technologického hlediska je možno aglomeraci rozdělit na tzv. studený úsek, zahrnující výklopníky
surovin, drcení, mletí, třídění a homogenizaci surovin a teplý úsek. Teplý úsek zahrnuje skladování a
dávkování surovin, jejich míchání a předpeletizaci, vlastní spékací pás s příslušenstvím, drcení, třídění
a chlazení vyrobeného aglomerátu. Patří sem i odsávací soustava s čištěním spalin. Tomuto
technologickému uspořádání odpovídá i podrobná kategorizace zdrojů znečišťujících ovzduší ve vyhl.
117/1997 Sb., kde jsou samostatně stanoveny emisní limity pro přípravu vsázky, spékací pásy
aglomerace a pro manipulaci se spečencem. Je možno konstatovat, že veškeré technologické operace,
které se provádějí za normální teploty, znečišťují životní prostředí většinou jen tuhými prachovými
emisemi. To může mít lokální význam mj. také pro zhoršení pracovního prostředí.
Kromě tuhých znečišťujících látek je velmi důležité i chemické složení vypouštěných spalin. Když
nepovažujeme za nečistotu CO2, i když je to tzv. skleníkový plyn, má největší význam obsah CO ve
spalinách. Z technologického principu procesu spékání vyplývá, že asi 20 % uhlíku koksu hoří na CO,
zbytek na CO2. Podíl CO v aglomeračních spalinách není možné snižovat tak jako u energetických
zařízení a této skutečnosti jsou přizpůsobeny i emisní limity. Současný emisní limit pro obsah CO v
aglomeračních spalinách je 6 000 mg.m-3 a pro karbonátové rudy 8 000 mg.m-3. To ukazuje na
existenci nedokonalého spalování, které může být zdrojem emisí dalších polutantů.
Další škodlivinou produkovanou při spékání je SO2. Síra je do procesu spékání vnášena palivem
(koksem), v menší míře ostatními složkami vsázky. V průběhu spékání se síra až z 90 % oxiduje a
přechází do spalin. Současný emisní limit je 400 mg SO2.m-3 spalin. Oxidační charakter spékání je
příčinou vzniku další plynné škodliviny - NOx. Emisní limit pro obsah NOx ve spalinách je 400
mg.m-3.
Kromě uvedených škodlivých látek obsahují aglomerační spaliny celou řadu často velmi
nebezpečných látek, množství kterých se však pravidelně nesleduje. Z těžkých kovů jsou to zejména
emise zinku, olova, kadmia, rtuti a arzénu. Ze skupiny NMVOCs byly identifikovány benzen, toluen a
xyleny. Vedle těchto látek je možno ve spalinách očekávat celé spektrum aromátů a polyaromátů. Ze
skupiny POPs se jedná o PAHs (a v nich zastoupení benzo(a)pyrenu) a také o emise PCDDs/Fs. Ty se
tvoří během sintrovacího procesu, neboť jsou splněny všechny podmínky k jejich vzniku: teplota nad
200 °C, přítomnost chlóru, přítomnost organické hmoty, přítomnost kyslíku, přítomnost látek
II-125
R-T&A
katalyzujících tvorbu dioxinů (např. měď jejíž emisní faktor je kolem 2 g.t-1 vyrobeného aglomerátu).
Chlór je přítomen již v železné rudě a to ve formě chloridů. Jejich koncentrace může dále vzrůst
během flotačních operací, takže koncentrace chloridů ve směsi vstupující do sintrovacího procesu
může být značná. Prach zachycený ve filtrech spalin obsahuje až 25 % chlóru. Pro vznik PCDDs/Fs
jsou vyhovující i další podmínky např. krátká doba zádrže spalin ve frontě hoření. Krátkou zádrží je
patrně dostatečně kompenzována teplota ve frontě hoření, která by jinak pro vznik dioxinů byla příliš
vysoká (udává se, že vhodným teplotním rozmezím pro vznik PCDDs/Fs je 200 – 800 °C).
Množství všech polutantů typu TK a POPs emitovaných do atmosféry závisí hlavně na obsahu
odpadních a recyklovaných materiálů v aglomerační vsázce (vysokopecní a ocelárenské kaly,
zaolejované okuje apod.).
V současné době zajišťují v ČR výrobu aglomerátu 2 výrobní celky – Třinecké železárny, a.s. (4
aglomerační pásy) a Vysoké pece, a.s. (dříve Nová Huť - 5 aglomeračních pásů). Do roku 1997 se
výrobou aglomerátu zabývaly ještě Vítkovické železárny, a.s. Zde však byla v roce 1998 výroba
ukončena a Vítkovické železárny se nadále orientují jen na výrobu oceli a zpracovatelské technologie.
Celková produkce aglomerátu a surového železa v těchto podnicích přesahuje každoročně 6 mil. tun.
Emise POPs z výroby aglomerátů jsou v emisní bilanci vypočteny z údajů o měřeních, provedených na
obou aglomeracích koncem 90-tých let. Pro výpočet jsou použity průměrné emisní faktory pro zařízení
vybavená účinnými textilními filtry.
Barevná metalurgie
Odvětví barevné metalurgie v ČR je tvořeno velkým počtem technologií, protože prakticky každá
společnost má unikátní výrobkový sortiment. Je třeba zdůraznit, že v ČR není realizována žádná
primární výroba z rud neželezných kovů, a že se jedná právě o sekundární výroby, které využívají
surovin a slitin z primárních výrob a odpadů neželezných kovů. Velký počet provozoven zabývajících
se barevnou metalurgií naznačuje, že v ČR nejsou až na výjimky provozovány velkokapacitní
technologie, a že se jedná o menší podniky s omezeným sortimentem výrobků. Znamená to, že zde
nedochází ke koncentraci výroby v určité lokalitě a k významným emisím typickým pro jiné
velkoobjemové technologie, jako je např. výroba železa a oceli na Ostravsku.
V tomto sektoru v důsledku velkého počtu surovin vstupujících do různých produkčních procesů může
docházet k emisím řady těžkých kovů a jiných sloučenin. Jako příklad se v protokolu o těžkých
kovech uvádějí emise olova, mědi, zinku, cínu a niklu. Protokol o POPs uvádí průmysl primární a
sekundární produkce neželezných (barevných) kovů jako důležitý zdroj emisí PCDDs/Fs. V bilanci
emisí POPs v ČR nebyly procesy sekundárních výrob barevných kovů doposud zahrnuty, a to zejména
z důvodů nedostupnosti potřebných emisních faktorů. Pro inventury PCDDs/Fs bude možné
v následujících letech využít nové informace, uvedené v Toolkit.
V dalším textu jsou komentovány pouze ty procesy, které bylo možné identifikovat v ČR. Vzhledem k
tomu, že žádná primární výroba z rud není na území ČR provozována, jsou relevantní jen ty části
protokolu, které se zabývají odprašováním procesů a technologiemi sekundární výroby barevných
kovů. Pro odprašování odpadních plynů se, pokud je to vhodné, doporučuje použití tkaninových filtrů.
Koncentraci prachu lze tak snížit až pod 10 mg.m-3, čím zároveň dojde k omezení emisí např. TK a
POPs. Prach ze všech pyrometalurgických výrob by měl být recyklován v daném závodu nebo mimo
závod. V tabulce 5-23 jsou uvedena opatření při sekundární výrobě barevných kovů [11].
II-126
R-T&A
Tabulka 5-23: Opatření, účinnost snížení prachu a související náklady v průmyslu sekundární
produkce barevných kovů
Emisní zdroj
Omezující opatření
Produkce olova
krátké rotační pece: odsávací hubice v otvorech + látkový
filtr; trubkový kondenzátor, hořáky na kyslíkatá paliva
Produkce zinku
tavící pece IS
Účinnost (%)*
Náklady **
> 99.9
45 $ / t Pb
> 95
14 $ / t Zn
Poznámky:
* účinnost snížení emisí prachu
** celkové měrné náklady na potlačení emisí prachu ($ = v dolarech USA)
Druhotná výroba mědi
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.7, SNAP 03 03 09, Protokol POPs – 3
Sekundární výroba mědi představuje okolo 40% z celkové světové produkce mědi. Pro přepracování
šrotu s obsahem mědi a dalších materiálů jsou používány pyrometalurgické tavicí procesy, pro rafinaci
a finální čištění pak elektrolytické metody.
Stávající závody pro primární a sekundární produkci mědi mohou po čištění odpadních plynů
dosáhnout úroveň emisí PCDDs/Fs od několika málo pikogramů do 2 ng TEQ.m-3. Před optimalizací
agregátů mohla jediná pec produkující měď emitovat až 30 ng TEQ.m-3. Obecně je spektrum látek
PCDDs/Fs v emisích z těchto závodů velmi široké, vzhledem k velkým rozdílům v surovinách
používaných v různých agregátech a procesech. V následující tabulce 5-24 je uveden přehled BAT
v dané oblasti, tak jak jsou uvedeny v protokolu o emisích POPs.
Tabulka 5-24: Přehled BAT pro oblast sekundárních výrob kovů (měď, olovo, apod.)
Druh opatření
Účinnost
Náklady
Primární opatření
- přetřídění šrotu, odstraňování plastů a PVC-složek ze vstupních materiálů; odstranění
nátěrů
nízké
Sekundární opatření
- chlazení horkých odpadních plynů
vysoce účinné
nízké
5-7
1,5 - 2 ng*
vysoké
- reaktory s fluidním ložem nebo s fluidním proudem v kombinaci s adsorpcí na
aktivním uhlí nebo koksárenském prachu
0,1 ng*
vysoké
- katalytická oxidace
0.1 ng*
vysoké
- aplikace kyslíku nebo kyslíkem obohaceného vzduchu ke spalování, vhánění kyslíku
do pece (zabezpečuje úplné spálení při minimalizaci objemu odpadních plynů)
- zkrácení doby zdržení v oblasti kritické teploty v systému odpadního plynu
Poznámka: zkratka ng* znamená ng TE.m-3
II-127
R-T&A
Druhotná výroba hliníku
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.6, SNAP 03 03 10, Protokol POPs - 5
Sekundární výroba hliníku představuje např. v USA okolo 50% z celkové produkce hliníku.
Sekundární výroba hliníku v ČR je charakteristická větším počtem relativně malých závodů s nízkou
kapacitou zpracování, převážně hliníkového šrotu.
Protokol o omezení POPs upozorňuje u kategorie „sekundární výroba hliníku“ na pravděpodobnost
vzniku poměrně vysokých emisí PCDDs/Fs. Pro tavicí pece průmyslu sekundárního hliníku jsou
uvedeny koncentrace v rozsahu přibližně 0,1 až 14 ng TEQ.m-3. Výsledná koncentrace v emisích
závisí na typu tavícího zařízení, na vstupujících materiálech a na postupu použitém k čištění
odpadního plynu. Souhrnně lze konstatovat, že jednostupňové a vícestupňové tkaninové filtry s
přídavkem vápence či aktivního uhlí nebo koksu na vstupu do filtru umožňují splnit emisní
koncentraci 0,1 ng TEQ.m-3, účinnost snížení emisí je 99 %. Protokol dále uvádí přehled následujících
technických opatření pro jejich omezení (tabulka 5-25).
Tabulka 5-25: Přehled technických opatření pro omezení emisí PCDDs/Fs
Druh opatření
Účinnost
Náklady
Rizika
- vyloučení halogenovaných materiálů (hexachloretanu)
nízké
nutnost užít čistící
roztoky
- eliminace maziv obsahujících chlor (např. chlorovaných parafinů)
nízké
Primární opatření
- očištění a roztřídění vsádek znečištěného šrotu, např.odstranění
nátěrů opískováním, flotačními separačními postupy či technikami
swim-sink nebo rotujícím proudem vysokotlakého paprsku vody
Sekundární opatření
- jednostupňové a vícestupňové tkaninové filtry s aktivací vápencem
či aktivním uhlí na vstupu do filtru;
<1
0,1 ng*
střední /
vysoké
- minimalizace a separované odstraňování a čištění různě
kontaminovaných toků odpadních plynů;
střední /
vysoké
- separovaný sběr a zpracování emisí z operací vsázení a vypouštění
střední /
vysoké
- zlepšené předzpracování odpadních hliníkových špon užitím
separačních postupů swim-sink a dalšího zlepšení rotujícím proudem
vysokotlakého paprsku vody
střední /
vysoké
Protokol dále dává ke zvážení použití dalších technických opatření pro jejich omezení.
•
•
•
vyloučení depozice částic v odpadních plynech;
rychlé převedení plynu oblastí s kritickou teplotou;
zlepšením předčištění hliníkového šrotu odstraněním nátěrů obroušením za mokra a
následným vysušením.
Využití těchto možností je důležité, neboť je nepravděpodobné, že by moderní tavící techniky (které
vylučují použití halogenových solí) byly schopny zpracovávat nízkokvalitní šrot, který lze využívat v
rotačních válcových pecích. Chlor obsažený v tavenině je nutný k odstraňování hořčíku a dalších
nežádoucích složek. S využitím současného stavu poznatků lze zpracovat taveniny, například směsi
II-128
R-T&A
dusík/chlor v poměru mezi 9:1 a 8:2, zařízením na vstřikování plynu pro jemnou disperzi a aplikací
dusíku před- a po-proplachování a vakuové odmašťování. Pro směsi dusík/chlor byly změřeny emise
PCDDs/Fs okolo 0,03 g ng TEQ.m-3 (v porovnání s emisemi nad 1 ng TEQ.m-3 při zpracováním
samotným chlorem).
V ČR je realizováno několik sekundárních výrob hliníku, daleko více jsou však rozšířeny slévárenské
podniky, které produkují hliníkové odlitky různých velikostí a tvarů. Jejich uplatnění je velmi široké.
Druhotná výroba zinku
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.7, SNAP 03 03 08, Protokol POPs – NE
Poměr primární a sekundární výroby na produkci zinku je na rozdíl od mědi a hliníku cca 10:1, tzn. že
více než 90% produkce pochází z primární výroby (sulfid a oxid zinečnatý, koncentráty).
Regeneraci zinku z oxidovaných zbytků lze uskutečnit v indukčních tavících pecích. Velmi chudé
zbytky a prach (například z ocelářského průmyslu) jsou přitom nejprve zpracovávány v rotačních
pecích (Waelzovy pece), ve kterých vzniká vysoký obsah oxidu zinečnatého. Metalické materiály jsou
recyklovány tavením v indukčních pecích nebo v pecích s přímým nebo nepřímým ohřevem zemním
plynem nebo kapalnými palivy, nebo ve vertikálních retortách typu New-Jersey, v nichž lze recyklovat
velmi různorodé oxidické a metalické sekundární materiály. Zinek lze také regenerovat ze strusek pecí
produkujících olovo procesem profukování strusky.
Obrázek 5-5: Sekundární výroba zinku s použitím vertikálních New Persey retort (Rentz et al., 1996)
Přehled technologií používaných v barevné metalurgii – měď, hliník, zinek
V následujícím textu je uveden přehled provozovaných technologií v barevné metalurgii, týkajících se
výrob kovů spadajících pod část II přílohy C Stockholmské úmluvy, s rozdělením podle hlavních
výrobních aktivit.
Výroba hliníkových polotovarů a finálních výrobků z hliníku a jeho slitin:
II-129
R-T&A
•
•
•
•
•
tavení hliníku a jeho slitin, odlévání desek, válcování pásů
výroba hliníkových slitin
lisování hliníkových profilů
tažení hliníkových trub
tažení hliníkových drátů.
Výroba měděných a mosazných polotovarů:
•
•
•
•
tavení mědi a slitin
slévání slitin mědi
válcování mědi a jejich slitin
strojní obrábění.
Výroba feroslitin, Al-krupice, slévárenské slitiny, externí zásypy, krystalický křemík a V2O5:
•
•
•
•
aluminotermická výroba feroslitin - FeV
výroba Al-krupice - rozprašování hliníkové taveniny proudem vzduchu
hydrometalurgická výroba V2O5
přetavování hliníkového šrotu.
Výroba slitin na bázi mědi a niklu ve formě polotovarů:
•
•
•
slévání slitin mědi
válcování slitin mědi
tažení drátů, rourovna.
Přehled provozoven se sekundární výrobou mědi a hliníku je uveden v samostatné příloze společně
s podrobnými technickými údaji.
5.7.1.2 Skupiny zdrojů uvedené v části III přílohy C
5.7.1.2.1 Úvod
Pro identifikaci zdrojů spadajících pod kategorie uvedené v části III přílohy C Stockholmské úmluvy
byly využity podklady databází REZZO 1 a REZZO 2 - aktivitní údaje pro bodově sledované zdroje, a
podklady databází REZZO 3 a REZZO 4 - aktivitní údaje pro domácí topeniště a mobilní zdroje. Pro
sestavení seznamu zdrojů spadajících pod tyto doplňkové kategorie byly využity podklady za rok 2001
a dále literární údaje a rešerše internetových stránek. Podle kategorizace uvedené ve vyhlášce MŽP č.
117/1997 Sb. byly pro sestavení seznamu zdrojů vybrány příslušné kategorie, uvedené v tabulce 5-26.
Následně byl pro bodově sledované kategorie sestaven přehled podniků podle hlavních výrobních
aktivit vymezených Přílohou C, částí III: Skupiny zdrojů.
Tabulka 5-26: Přehled technologií spadajících pod kategorie uvedené v části III příloha C
Kód
Technologie
10100
Spalování paliv za účelem výroby tepla nebo elektřiny
10102
Kotle spalující dřevo
II-130
R-T&A
Výroba surového železa
20202
Odlévání
Výroba oceli
20302
Nístějové pece s intenzifikací kyslíkem
20303
Kyslíkový konvertor
20304
Elektrické obloukové a pánvové pece s hmotností vsázky
20305
Elektrické indukční pece s hmotností vsázky nad 5 tun
20400
Výroba odlitků ze slitin železa
20402
Tavení v elektrické obloukové peci
20403
Tavení v elektrické indukční peci s hmotností vsázky nad 5 t
20404
Kuplovny
20405
Tavení v rotační bubnové olejové a plynové peci
20600
Výroba lehkých a alkalických kovů a jejich slitin
20602
Pecní agregáty
20800
Výroba ferroslitin
20802
Pecní agregáty
20903
Žárové pokovování zinkem
40200
Zpracování ropy, petrochemie
40400
Výroba organických látek
60100
Krematoria
60300
Veterinární asanační zařízení
Doplňkově byly ještě zařazeny tyto kategorie:
Kód
Technologie
40406
Výroba přípravků na ochranu rostlin
40500
Výroba anorganických látek
40501
Výroba chloru
Počty provozoven s odpovídající kategorizací uvedenou v databázích REZZO 1 a REZZO 2 za rok
2001 jsou uvedeny v následující tabulce 5-27.
Tabulka 5-27: Počty provozoven spadajících pod kategorie uvedené v části II příloha C
Druh výroby
Název kategorie
Počet
REZZO 1
Počet 20202
Výroba surového železa - Odlévání
2
Počet 20302
Výroba oceli - Nístějové pece s intenzifikací kyslíkem
1
Počet 20303
Výroba oceli - Kyslíkový konvertor
2
Počet 20304
Výroba oceli - Elektrické obloukové a pánvové pece
7
REZZO 2
II-131
R-T&A
Počet 20305
Výroba oceli - Elektrické indukční pece
3
Počet 20400
Výroba odlitků ze slitin železa – bez další specifikace
10
11
Počet 20402
Tavení v elektrické obloukové peci
13
3
Počet 20403
Tavení v elektrické indukční peci
8
7
Počet 20404
Kuplovny
40
1
Počet 20405
Tavení v rotační bubnové olejové a plynové peci
4
18
Počet 20600
Výroba lehkých a alkalických kovů a jejich slitin
2
3
Počet 20602
Pecní agregáty
9
13
Počet 20800
Výroba ferroslitin
2
Počet 20802
Pecní agregáty
7
Počet 20903
Žárové pokovování zinkem
5
Počet 40200
Zpracování ropy, petrochemie
10
Počet 40400
Výroba organických látek
20
8
Počet 40406
Výroba přípravků na ochranu rostlin
6
2
Počet 40500
Výroba anorganických látek
10
3
Počet 40501
Výroba chloru
2
Počet 60100
Krematoria
Počet 60300
Veterinární asanační zařízení
Celkový počet
10
21
5
1
168
103
Pozn.:
Počet zjištěných hutních výrob u neželezných kovů je spíše orientační, tradičně se v kategorizacích této skupiny
zdrojů vyskytují nedostatky. Zpřesnění seznamu zdrojů je provedeno z dalších informačních podkladů.
Nízký je rovněž údaj o počtu krematorií, způsobený patrně nesprávně používanou kategorizací zdrojů na straně
provozovatelů.
Pro zdroje spadající do tohoto výběru jsou dále v textu uvedeny odpovídající technologické údaje
čerpané z databáze REZZO a z rešerše internetových stránek s odpovídající tématikou.
5.7.1.2.2 Otevřené spalování odpadu včetně hoření skládek
Tato kategorie spadá mezi zdroje, které lze považovat za fugitivní. V podmínkách ČR je otevřené
spalování odpadu mimo zařízení k tomu určená zakázáno. Je však pravděpodobné, že v menším
rozsahu jsou odpady různého složení likvidovány právě tímto způsobem. Ve statistice Hasičského
záchranného sboru Prahy se např. uvádí, že v r. 2002 bylo evidováno 788 požárů odpadů (bez bližší
specifikace).
V ČR je v provozu cca 400 skládek a z tohoto počtu je okolo 250 skládek smíšených. Hoření skládek
lze považovat za havarijní stav, ale údaje o požárech nejsou centrálně evidovány. Podklady pro
podrobnější vyhodnocení této kategorie nejsou k dispozici. Některé údaje jsou uvedeny např. v
materiálech nevládních organizací. Ve statistice Hasičského záchranného sboru Prahy se např. uvádí,
že v r. 2002 bylo evidováno 237 požárů skládek (bez bližší specifikace, ale pravděpodobně menších
skládek, které nepatří mezi evidované).
II-132
R-T&A
5.7.1.2.3 Tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II
Tepelné procesy v metalurgickém průmyslu patří mezi procesy významné z hlediska emisí
znečišťujících látek do ovzduší. Jedná se často o velkokapacitní výroby se značnou energetickou
náročností (viz tabulka 5-28).
Tabulka 5-28: Měrná spotřeba paliv, tepla a el. energie na výrobu některých výrobků
Název výrobku
MFJ
Vyrobené
množství
Sklo ploché tažené
Etylen
Porcelán užitkový a ozdobný
Butadien - styrenový kaučuk a
latex
Hnědé uhlí, těžba v lomech vč.
skrývky
Kamenina celkem
Etanol
tis. m2
tuny
tuny
Amoniak
Odlitky z oceli
Železo surové (vsázka)
Hydroxid sodný tekutý a
elektrolytický
Odlitky z litin - provozní spotřeba
Cukr rafinovaný
Odlitky - kuplovny a plamenné
pece
Odlitky z litin - elektrické pece
Siemens-martinská ocel včetně
duplexu
Polyetylen a kopolymery
Hliník a slitiny v základních
tvarech
Lepenky
Desky dřevovláknité
Železo surové (provozní spotřeba)
Slínky cementové - suchý způsob
51 968
439 158
33 640
Spotřeba
paliv
GJ/MFJ
81,823
31,450
33,128
Spotřeba
tepla
GJ/MFJ
1,911
23,796
6,303
Spotřeba
elektr. en.
MWh/MFJ
3,367
0,221
0,873
Spotř.
celkem
GJ/MFJ
95,854
56,044
42,574
tuny
92 106
0,615
25,035
0,331
26,842
tis. m3
201 998
3,155
1,319
4,493
20,648
tuny
tuny
tuny
100%NH3
tuny
tuny
tuny
100%NaOH
tuny
tuny
1 356
23 151
17,451
4,417
0,000
11,988
0,350
0,294
18,710
17,464
258 043
0,000
11,031
1,416
16,127
244 833
4 670 737
10,913
13,355
0,628
0,000
0,547
0,000
13,510
13,355
135 800
0,000
0,033
2,947
10,643
131 412
441 408
4,175
1,614
1,966
6,953
0,968
0,182
9,624
9,221
tuny
220 033
6,181
0,648
0,464
8,499
tuny
147 968
1,776
0,589
1,392
7,376
tuny
28 910
6,915
0,335
0,013
7,295
tuny
130 067
0,122
3,235
0,586
5,467
tuny
34 844
3,980
0,000
0,274
4,967
tuny
m3
tuny
tuny
198 573
174 341
4 670 737
2 448 730
0,095
1,942
2,335
3,273
3,476
1,667
1,375
0,001
0,238
0,096
0,020
0,038
4,426
3,955
3,782
3,411
Emise POPs pocházejí z vlastních energetických procesů (spalování paliv) a také z kontaktu horkých
spalin se surovinou, často znečištěnou látkami zapřičiňujícími vznik např. dioxinů (viz kapitola
5.7.1.1.4.).
Výroba surového železa
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.2, SNAP 03 02 03, 04 02 02 a 04 02 03, Protokol POPs – NE
Vyhláška 117/1997 Sb. člení tento proces na dopravu a manipulace s vysokopecní vsázkou, odlévání a
ohřívače větrů. Podobným způsobem je provedena i kategorizace SNAP:
II-133
R-T&A
zavážení vysokých pecí
odpich surového železa
ohřívače větru
Každý z uvedených procesů má své charakteristické emise. Pro manipulace a zavážení vysokých pecí
vsázkou platí v podstatě to, co již bylo uvedeno u chladné části aglomeračního procesu. Na rozdíl od
protokolu o POPs (výroba surového železa není zahrnuta do sledovaných kategorií), protokol o
těžkých kovech ji považuje za významný zdroj emisí a je zde vytvořena samostatná kategorie.
Tuhé prachové emise vznikají hlavně při manipulaci se vsázkovým materiálem t.j. při dopravě,
skladování, třídění a dávkování surovin. Tyto prostory jsou odprašovány mechanickými nebo
elektrostatickými odlučovači. Určitým zdrojem emisí tuhých znečišťujících látek (TZL) a plynných
emisí je sazebna vysoké pece. Bezzvonová i zvonová sazebna obsahuje prostor, který je střídavě
spojený s atmosférou a s pecním prostorem. Objem tohoto prostoru naplněného znečištěným
vysokopecním plynem se u starších vysokých pecí v pravidelných intervalech odpouštěl do vzduchu.
U moderních pecí se tento plyn přečerpává do plynového řádu. Jelikož je ve vysoké peci přetlak plynu,
při vyrovnání tlaku v dávkovacím zařízení a sazebně vysoké pece dochází při každé dávce surovin k
úniku plynu a prachu. V ČR nejsou tyto emise dostatečně podchyceny (je používán odhadnutý emisní
faktor 25 g TZL.t-1 železa).
Vlastní vysoká pec je konstruovaná jako uzavřená tlaková nádoba, takže k emisím může docházet jen
netěsnostmi, při jejím zavážení (viz výše), nebo při odpichu. Uvnitř vysoké pece je výrazný teplotní
profil. Maximální teplota 1 900 – 2 000 °C je ve spodní části (u výfučen vzduchu), směrem nahoru
teplota klesá a nahoře u sazebny je teplota 250 - 300 °C. Prostředí ve vysoké peci je redukční s
výjimkou malé oblasti u výfučen větru. Z chování jednotlivých prvků a anorganických sloučenin při
tavbě lze odvodit možnost emisí těžkých kovů. SiO2 a oxidy manganu jsou redukovány na Si a Mn a
přecházejí do železa. Fosfor z fosfátů přechází z větší části na Fe3P (do železa) a částečně do strusky.
Olovo a zinek v redukční atmosféře těkají a přecházejí hlavně do vysokopecního plynu a prachového
úletu. Arsen částečně těká a částečně přechází do železa (podle podmínek). Obsah kadmia je většinou
nízký, obsah rtuti často zanedbatelný. Síra přechází ze 40 - 75 % do strusky, zbytek do železa. S
ohledem na vysoké teploty a redukční charakter procesu nelze očekávat vysoké podíly POPs.
Při odpichu se tekuté surové železo na licím stroji odlévá do tvaru housek, které se expedují k dalšímu
zpracování do oceláren a sléváren. Odlévárna vysoké pece je dalším zdrojem tuhých a plynných emisí.
Při vypouštění surového železa a strusky vznikají nad žlaby tepelné vzduchové proudy, které unášejí
vzniklé škodliviny. Proto mají moderní vysokopecní závody žlaby zakryté s odsáváním plynů a
následným odlučováním prachu. Emisní limit pro tuhé znečišťující látky ve vysokopecním provozu je
100 mg.m-3. Emisní faktor pro zpracování tekutého surového železa je uváděn 12 g prachu.t-1 železa.
Emise POPs z výroby surového železa jsou bilancovány v ČR výpočtem z uváděných aktivitních
údajů a z emisních faktorů čerpaných z literatury. Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou
velkokapacitní technologii, je snahou zpracovatele emisní inventury (ČHMÚ) zajistit v co nejbližší
době provedení měření emisí POPs a TK při odpichu surového železa u jedné z vysokých pecí.
Získané výsledky by zpřesnily dosavadní údaje.
Plynné emise při ohřevu vysokopecního větru jsou typické pro spalovací procesy. Jako palivo se
používá směsného plynu. Obsah CO2, CO, SO2 a NOx v plynu opouštějícím komín ohřívačů větru
závisí na podílu koksárenského plynu, jeho složení (zejména obsahu sulfanu), na teplotě větru a
technologických parametrech.
Vysokopecní plyn se čistí pomocí cyklonů a elektrostatických odlučovačů, tkaninových filtrů, mokrou
vypírkou nebo kombinací těchto metod. Nejlepších výsledků se dosahuje pomocí tkaninových filtrů emise prachu bývají obvykle pod 10 mg.m-3, elektrostatické odlučovače a mokré vypírky dosahují
II-134
R-T&A
koncentrace emisí prachu 30 - 50 mg.m-3. Produktem čištění vysokopecního plynu jsou kromě
vyčištěného plynu dva druhy odpadu. Vysokopecní výhoz je produktem hrubého čištění plynu v
prašníku, kde se zachytí až 70 % prachových částic. Jedná se o suchý prachový odpad s poměrně
vysokým obsahem uhlíku a nízkým obsahem škodlivin (Pb, Zn, Cd, atd.). Veškerý výskyt
vysokopecního výhozu se bez problémů zpracovává na aglomeraci. Druhým odpadem je vysokopecní
kal, který je produktem polojemného a jemného čištění vysokopecního plynu. Vysokopecní kal
obsahuje vyšší množství škodlivin, hlavně zinku, olova, kadmia a alkálií. Z tohoto důvodů se
vysokopecní kal recykluje jen částečně.
Výroba oceli
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.3, SNAP 03 03 02, 04 02 05 - 7, Protokol POPs – 4
Systematiky je od sebe třeba oddělit velké ocelárny, které jsou začleněny do hutních kombinátů, a
ostatní ocelárny využívají jako hlavní surovinu železné housky a ingoty. Ve velkých ocelárnách se
provádí výroba oceli ze základní suroviny, kterou je tekuté surové železo. Tento postup je v ČR
využíván pouze na Ostravsku (Třinecké železárny, a.s. a Vysoké pece, a.s.)
Emise POPs z výroby oceli jsou bilancovány v ČR výpočtem z uváděných aktivitních údajů a
z emisních faktorů, odvozených z měření provedených na některých provozech v Třineckých
železárnách, Vítkovických železárnách a Nové Huti Ostrava v letech 1995 – 1999.
Výroba oceli v SM pecích
SM pece jsou plamenné nístějové pece s regeneračním topením. Palivem u těchto pecí je koksárenský
plyn, zemní plyn nebo topný olej. Vsázkový materiál těchto pecí tvoří 60 až 75% surové železo, 40 až
25% ocelový odpad a struskotvorné přísady. Tento pochod bývá intenzifikován kyslíkem. Při této
technologii výroby vzniká celkem asi 200 kg strusky na tunu oceli.
Tuhé emise tvoří prachové podíly ve spalinách. Jejich koncentrace je různá a mění se během průběhu
tavby (0,1 - 0,7 g.m-3 spalin). Při intenzifikaci pochodu kyslíkem tyto hodnoty dosahují několika
desítek g.m-3. Emisní faktor se pohybuje od 1 do 3 kg.t-1 oceli.
Plynné emise tvoří SO2 a NOx. Koncentrace SO2 ve spalinách závisí na druhu používaných paliv a
pohybuje se od 0,1 do 2 g.m-3. Koncentrace NOx je od 0,4 do 0,6 g.m-3 spalin. Emisní faktor se
pohybuje v rozmezí 2,4 do 4,3 kg.t-1 oceli.
Určitá část emisí uniká do prostoru ocelárenské haly při sázení, nalévání surového železa, stahování
strusky, při přidávání struskotvorných, oxidačních a legovaných přísad otevřenými dvířky pece a také
při odpichu oceli odpichovým otvorem. Rovněž při přidávání přísad do pánve při odpichu odcházejí
vznikající emise do prostoru haly ocelárny.
Výroba oceli v tandemových pecích
Tandemové pece jsou v podstatě dvě spřažené SM pece a patří ke kyslíkovým pochodům výroby oceli.
Je zde využíváno oxidu uhelnatého, vzniklého při uhlíkové reakci v jedné nístěji. Jeho spálením na
oxid uhličitý vzniká reakční teplo, které je využito k předehřevu vsázky ve druhé nístěji. Z toho
důvodu nejsou nutné rekuperátory tepla. K oxidačním reakcím je používán pouze kyslík.
II-135
R-T&A
Koncentrace tuhých emisí (prachových podílů) činí na počátku procesu 30 až 50 g.m-3 a na konci klesá
na 6 až 10 g.m-3. Tuhé emise jsou zachycovány na mokrých odlučovačích, kde je dosahováno hodnot v
rozmezí 50 až 100 mg.m-3 spalin. Plynné emise SO2 dosahují nízkých hodnot a jsou limitovány
obsahem síry ve vsázce – asi 1,6 g.t-1 oceli. Emise NOx mají hodnotu 0,06 – 0,5 g.m-3 spalin, emisní
faktor dosahuje hodnoty 0,05 kg.t-1 vyrobené oceli. Určitá část emisí uniká do prostoru ocelárenské
haly obdobným způsobem, jako již bylo popsáno u SM pece.
Výroba oceli v kyslíkových konvertorech
Podstatou výroby oceli v kyslíkových konvertorech je dmýchání kyslíku tryskou horem (LD proces)
nebo tryskami spodem (OBM proces) do kovové vsázky, kterou tvoří tekuté surové železo a 20 až 25
% ocelového odpadu.
Podíl emisí z kyslíkových konvertorů je podstatně nižší ve srovnání s ostatními způsoby výroby oceli,
a to je důvodem k postupnému přechodu na tento proces. Koncentrace tuhých emisí v surovém
konvertorovém plynu se pohybují v širokém rozmezí 160 – 400 mg.m-3. Ve spáleném plynu tento
obsah klesá na 15 až 40 mg.m-3, protože spaliny jsou čištěny elektrostaticky nebo mokrými
odlučovači. Při použití mokrého čistění lze dosáhnout hodnot mezi 20 až 60 mg.m-3 spalin. Plynné
emise SO2 závisí, jako u tandemových pecí, na obsahu síry ve vsázce. Obsah SO2 v plynu je velmi
nízký – 20 až 100 mg.m-3. Emise NOx v konvertorovém plynu prakticky neexistují, vznikají až
spálením plynu. Obsah NOx ve spalinách bývá 100 – 300 mg.m-3, což jsou hodnoty typické pro
spalovací procesy. Emisní faktor činí 0,05 kg NOx.t-1 oceli. Emise CO jsou likvidovány jeho
spalováním s následným využitím tepla ve spalinovém kotli.
Ke vzniku emisí mimo systém odprášení dochází při sázení a nalévání surového železa a rovněž při
odpichu oceli. Při přidávání přísad do oceli v pánvi, obdobně jako u předcházejících technologií
výroby, dochází k úniku emisí do prostoru ocelárenské haly.
Výroba oceli v elektrických obloukových pecích
Tyto pece se používají pro výrobu nejkvalitnějších ocelí. U elektrických obloukových pecí se přeměna
elektrické energie na tepelnou uskutečňuje v elektrickém oblouku mezi grafitovou elektrodou a
kovovou vsázkou. Použitím elektrického oblouku se dosahuje velmi vysokých teplot, které jsou
nezbytné pro dosažení požadované kvality produkce.
Čištění spalin z obloukových pecí spočívá v jejich odsávání do spalovací komory, kde je oxid uhelnatý
dopalován na oxid uhličitý. Tuhé emise ze spalin jsou odlučovány zpravidla pomocí látkových
hadicových filtrů, rovněž je možné použití i filtrace mokré. Emisní faktor se pohybuje v rozmezí 0,01
až maximálně 0,06 kg.t-1 oceli. Emise oxidu siřičitého jsou velmi nízké a odpovídají obsahu síry ve
vsázce. Obsah NOx je udáván v hodnotách 550 mg.m-3 spalin. Protože základním principem výroby
oceli je oxidace nečistot a jejich vazba do strusky je nutno v odtahovaných odplynech očekávat
zvýšené podíly emisí těžkých kovů. Při výrobě oceli jsou připomínány zejména emise Pb, Cd, As, Hg
a Zn. Emise POPs z procesu výroby oceli zahrnují PCDDs/Fs, vznikající zejména ve fázi vsázky a v
počátku rafinačního procesu. V pozdějších fázích výroby (rafinace, odpich, vypouštění strusky) k
tvorbě dioxinů nedochází – organické látky již nejsou přítomny a teplota je vysoká. Množství
vznikajících dioxinů závisí na obsahu nekovových příměsí (organické hmoty a chloru). Pokud je
zpracováváno surové železo, bude obsah těchto příměsí nízký. Vyšší bude při zpracování tzv. těžkého
šrotu (v podstatě recyklace odpadů z válcoven a dalších hutních provozů) a jeho další zvýšení lze
očekávat při použití tzv. lehkého šrotu (železný komunální odpad).
II-136
R-T&A
Slévárny
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.4, SNAP 03 03 03, Protokol POPs – NE
Vyhláška 117/97 má pro tuto oblast výrob vytvořenu skupinu, která se dále dělí na dopravu a
manipulaci se vsázkou nebo produktem, tavení v elektrické obloukové peci, tavení v elektrické
indukční peci s hmotností vsázky nad 5 tun, kuplovny a tavení v rotační bubnové olejové nebo
plynové peci. V členění SNAP je pouze jedna kategorie zdrojů – slévárny šedé litiny, která nepokrývá
celou kategorizaci vyhl. 117/97. Zatímco protokol o POPs slévárenské procesy jednoznačně
nekategorizuje (výstupy pracovní skupiny MŽP pro Protokol POPs zařazují výrobu litiny do kategorie
2 vedle aglomerace), protokol o TK obsahuje jednoznačně definovanou kategorii slévárny železných
kovů s produkční kapacitou nad 20 t.d-1. Uvedený mezní kapacitní údaj však nelze přímo porovnat s
údajem ve vyhl. 117/97.
Tavení litiny je ve slévárnách prováděno v kuplovnách, elektrických obloukových a indukčních pecích
a plynových pecích (kelímkových, rotačních nebo bezkoksových kuplovnách). Podle použitého
způsobu tavení jsou kvalitativně a kvantitativně charakterizovány emise tuhých znečišťujících látek
(prach) a emise plynných polutantů (CO, NOx, SO2). Tyto procesy jsou obdobné s procesy v
ocelářském odvětví a na tomto místě je uveden jen jejich výčet se stručným popisem.
Problematika emisí z oboru slévárenských procesů byla rozpracována a systematicky řešena na
pracovišti Státního výzkumného ústavu materiálů Praha, pracoviště výzkumu slévárenství Brno, nyní
v SVÚM a.s. Praha, slévárenství Brno. V údobí od konce šedesátých let až do současnosti byly tyto
úkoly řešeny v rámci řady resortních a státních úkolů pro ministerstvo průmyslu a obchodu, projekty
MŽP ČR a s realizací v rámci zakázek technické pomoci pro slévárny.
Byl zpracován výčet převažujících používaných technologií při výrobě odlitků s vazbou na souhrn
poznatků o emisích po kvalitativní a kvantitativní stránce. Je třeba zdůraznit, že podniků které
provozují slévárenské procesy je značný počet a jedná se o široké spektrum technologií. A to jak z
pohledu jejich výkonů, tak i z pohledu jejich struktury nebo typů technologie. Zde byly využity
poznatky a údaje o technologiích a emisích z doplňkových materiálů (nových literárních údajů,
výsledků měření emisí prováděných pro slévárny a údajů dílčích zpráv ekologické komise CIATF).
Prvně byly posuzovány emise persistentních látek a těžkých kovů v devadesátých letech, a to v
konfrontaci výsledků měření na kuplovnách prováděných v rámci projektů MŽP a měření v Německu.
Emise POPs z výroby litiny jsou bilancovány v ČR výpočtem ze statistických údajů a z emisních
faktorů získaných z měření provedených v letech 1992 - 2000. Rozsah zjištěných emisních faktorů je
však značný a proto je při použití průměrných údajů celá bilance emisí POPs z výroby litiny zatížena
určitou chybou.
Tavení v kuplovnách
Bilanční rozbor emisí z kuploven byl zpracován na základě zjištěných hodnot produkovaných
škodlivin vztažených na dosažený tavící výkon kuplovny s přepočtem do hodnot emisního faktoru.
Podle použitého odlučovače nebo lapače jisker dosahují emise tuhých látek (v kilogramech na tunu
vytavené litiny) hodnot od 7,2 (stříška) až pod 0,06 (látkové filtry) při odhadované odpovídající
výstupní koncentraci do ovzduší v mezích od 2 400 – 1 440 (stříška) až pod 5 mg.m-3. Přesné hodnoty
emisí tuhých znečišťujících látek u kuploven lze získat měřením. Provedená měření emisí u nově
instalovaných látkových filtrů prokazují dosahování výstupní koncentrace TZL na výstupu do ovzduší
kolem hodnoty 1 mg.m-3.
II-137
R-T&A
Pro kuplovny je za významný plynný polutant považován CO, jehož emisní faktor se pohybuje v
mezích 18,7 – 75,0 kg.t-1, což odpovídá jeho hmotnostní koncentraci v kouřových plynech v rozmezí 6
250 – 26 900 mg.m-3. Množství emisí SO2 závisí na stupni jeho pohlcování ve vodě, emisní faktor SO2
se pohybuje v intervalu 0,4 až 6,4. O řád nižší významnost mají emise NOx, pro které je uváděna
hodnota emisního faktoru 0,05 – 0,08 kg.t-1 a koncentrace na výstupu do ovzduší v rozmezí 10 – 27
mg.m-3.
Tavení v elektrických obloukových pecích
Tavení v EOP (elektrická oblouková pec) je provázeno výrazným vývinem prachu a plynů (spaliny
uhlíku elektrod a vsázky, oxidy NOx, CO2, CO, sloučeniny síry, páry kovů při zplyňování kovů za
vysokých teplot elektrickým obloukem, hořlavé uhlovodíky a vodní páry při natavování znečištěného
šrotu). Průměrné hodnoty emisního faktoru pro prach (pro EOP s odsávacím zákrytem bez odlučování
prachu) se pohybují v intervalu 7 – 9 kg.t-1 a při dmychání O2 dosahují hodnot 8 – 13 kg.t-1. Průměrné
hodnoty emisních faktorů vztažené na 1 tunu vytavené oceli dosahují pro některé polutanty těchto
hodnot: EF_CO = 10 – 25; EF_NOx = 1,5; EF_SO2 = 0,45; EF_F = 0,06.
Tavení v elektrických indukčních pecích
Emise vyvíjené při tavení v elektrických indukčních pecích jsou významně ovlivňovány stupněm
znečištění vsázky. Výsledky provedených provozních měření emisí u instalovaných systémů odsávání
indukčních pecí jsou podstatně ovlivněny skutečně dosahovanou účinností odsávání zákrytů nebo
hermetizace pecí. Emisní faktor pro prach dosahuje při tavení relativně čisté vsázky hodnot EF_TZL =
0,12 až 0,7 kg.t-1 vytavené litiny, při tavení litinových třísek značně znečištěných olejem hodnoty až
1,5 a při tavení vsázky běžně znečištěné v peci ISTOL s kloboukovým zákrytem s 40 %-ní účinností
se jeho hodnota pohybuje v intervalu 0,06 až 0,12 kg.t-1.
Emise z úpravárenských a čistírenských zařízení
Samostatným problémem v této skupině zdrojů není ani tak vlastní tavba, ale proces odlévání a
následná manipulace a recyklace hmoty, ze které je vytvořena forma nebo jádro. Výroba odlitků je
převážně prováděna do pískových forem a to ručně nebo strojně na jednotkových strojích nebo
automatických formovacích linkách. Výroba formovacích a jádrových směsí je prováděna v
úpravárenských zařízeních (sušení v rotačních nebo fluidních suškách, chlazení a homogenizace směsi
v kolových nebo průchozích mísičích, doprava syrového a vysušeného písku pásovými dopravníky,
elevátory. Po odlití forem a vychladnutí odlitků jsou odlitky z forem vybavovány ručně nebo
mechanicky na roštech. Upotřebená směs je vratnou dopravou vracena zpět do zásobníků, po cestě
probíhá její úprava (drcení hrudek, prosívání v polygonových sítech, chlazení, regenerace). Vybavené
odlitky jsou odjádrovány na roštech, v rotačních bubnech a apretovány (čištěny v tryskačích
stolových, bubnových, komorových) a broušeny. Všechny uvedené technologické uzly jsou provázeny
emisemi škodlivin a to převážně prachu. Při výrobě směsi na formy a jádra v procesu přípravy směsi a
odlévání forem dochází hlavně u směsi vytvrzovaných chemicky k emisím plynných škodlivin a to v
závislosti na použitých složkách a přísadách.
Základ hmoty jader a forem většinou tvoří písek, který se mísí s nejrůznějšími pojidly. Složení těchto
hmot je často předmětem „výrobního tajemství“. Přesto je zřejmé, že se zpravidla jedná o vyšší
uhlovodíky, různě substituované, které se při tepelném namáhání mohou transformovat na širokou
škálu organických polutantů, vyznačujících se často značnou toxicitou. Kritickým okamžikem, kdy
dochází ke skokovému nárůstu koncentrací emisí, je vytloukání forem. Polutanty, které se po odlití
výrobku a v průběhu jeho chladnutí vytvářely a byly vázány na hmotu formy nebo jádra, se
II-138
R-T&A
jednorázově uvolní při jejich destrukci na vytloukacím rámu. Další podíl emisí se uvolňuje v průběhu
následujících manipulací a úprav s hmotou pro výrobu forem a jader. Významným zdrojem emisí
organických polutantů, podezřelých jako POPs, jsou procesy pro přesné odlévání. Tyto procesy často
využívají jako jádra přesného modelu budoucího odlitku, který je vyroben z některého polymeru
(např. pěnového polystyrenu). Při nalití žhavého kovu do takového jádra dojde k jeho tepelné
destrukci a k jednorázovému vývinu produktů této destrukce do ovzduší. O složení těchto emisí nejsou
zatím dostupné informace.
Výroba ferroslitin
Ferroslitiny se vyrábějí v elektrických pecích karbotermickou redukcí, redukovadlem je uhlík,
nejčastěji z koksu resp. ve speciálních pecích bez použití vnějšího zdroje tepla, tzv. metalotermií.
Připomínány jsou emise především těžkých kovů a to W, Mn, Fe, Cu, As, Sn, V, Mo, dále síry a
fosforu při redukčním pochodu.
Technologie používané v ČR k povrchovým úpravám kovů
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 2.10, SNAP 04 03 07
Vyhláška 117/97 zařazuje tyto technologie do jedné kategorie, která není dále rozdělena. V textu uvádí
jen příklady relevantních procesů např.: moření, galvanické pokovování, fosfatizace, smaltování,
leštění, broušení, tryskání a související operace. Protokoly o TK a POPs nepovažují tyto operace za
významné zdroje emisí a ani kategorizace SNAP nemá vytvořeny explicitní kategorie pro celou škálu
povrchových úprav kovů (uvedeny jsou pouze galvanovny a elektrolytické pokovování).
Technologie povrchových úprav (PÚ) kovů lze rozdělit do dvou základních skupin:
•
•
vytváření organických povlaků (nanášení tekutých a práškových nátěrových hmot na všechny
typy podkladových materiálů). Podíl těchto technologií v celkovém objemu PÚ činí cca 90 %.
vytváření anorganických povlaků (vytváření zejména kovových povlaků, případně
anorganických smaltů, převážně na kovových podkladových materiálech). Podíl těchto
technologií v celkovém objemu PÚ činí cca 10 %.
Společné pro všechny typy technologií vytváření povlaků je předběžná příprava povrchu (přípravné
operace). Podle technických požadavků jsou používány mechanické úpravy, chemické úpravy a
moření. Technologie předběžných příprav povrchu zajišťují odstranění nežádoucích nečistot. V
některých případech jsou tyto technologie jako konečná povrchová úprava.
Vliv technologií vytváření organických povlaků na životní prostředí je samostatnou problematikou,
související převážně s emisemi VOCs.
Technologie povrchových úprav kovů kovovými (anorganickými ) povlaky
Nezbytnou součástí těchto technologií jsou technologie předběžných příprav povrchu, zajišťující
odstranění nežádoucích nečistot z povrchu výrobků určených pro následné vytváření povlaku.
Významné jsou technologie odmašťování, mechanické úpravy a moření. V technologickém řetězci
následuje vytváření povlaků všemi známými technologiemi a dokončovací operace, které upravují
některé typy povlaků do konečného stavu.
II-139
R-T&A
Podle použitého procesu můžeme povrchové úpravy kovů rozdělit na
•
•
•
•
•
mechanické – broušení, kartáčování, leštění, omílání, broušení, suché a mokré tryskání
chemické – odmašťování ve vodných i nevodných odmašťovacích lázních, chemické moření
a odrezování, fosfátování, pasivace, chromátování, barvení aj., chemické leštění, bezproudové
vylučování kovových povlaků a mechanicko-chemické vylučování kovových povlaků,
zejména povlaku Zn
elektrochemické – vylučování kovových povlaků, vytváření anorganických vrstev (anodická
oxidace, zejména hliníku), elektrolytické odmašťování a elektrolytické obrábění (moření,
leštění aj.)
organické – ochrana povrchu kovů převážně látkami s obsahem organických rozpouštědel
tepelné úpravy – termodifúzní procesy – zinkování, hliníkování, chromátování, křemíkování
aj.; ponorové pokovení – zinkování, cínování, hliníkování, olovění, dále nedifúzní procesy –
žárově stříkané povlaky, vakuové pokovování, smaltování
Z uvedeného přehledu používaných operací je zřejmé, že lze očekávat rozmanitou škálu polutantů v
emisích z těchto procesů pokrývající v podstatě celé spektrum sledovaných škodlivin. Na druhé straně
je nutno připomenout, že jejich podíl na celkové bilanci nebude významný. Za významnou je však
třeba považovat tu skutečnost, že některé z těchto procesů povrchových úprav kovů jsou podezřelé z
emisí těžkých kovů a POPs. Celá oblast je doposud nedostatečně prověřena měřením emisí.
Vedle výše uvedených hutních procesů je zdrojem emisí POPs (převážně polyaromatických
uhlovodíků) také výroba koksu, kterou lze považovat za doprovodnou výrobu pro celý hutní průmysl.
Tato výroba je tedy rovněž zařazena do přehledu, i když nepatří mezi procesy vyjmenované
Stockholmskou úmluvou.
Výroba koksu
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 1.5, SNAP 01 04 06 a 04 02 01, Protokol POPs - 9
Výroba koksu je založena na zahřívání uhelné směsi obyčejně nad 1 000 °C bez přístupu vzduchu, t.j.
na vysokoteplotní karbonizaci. Výrobu koksu je možno rozdělit do čtyř na sebe navazujících
technologických uzlů:
•
•
•
•
uhelná služba zahrnující procesy přípravy uhelné vsázky jako doprava a vykládka uhlí, jeho
drcení, mletí a míchání, transport a dávkování uhelné směsi;
koksárenské baterie, ve které probíhá vlastní karbonizační proces a kam patří i obsazování
koksových pecí, vytlačování koksu a otop baterie;
koksová služba zahrnuje úpravu vyrobeného koksu od jeho hašení, úpravy zrnitosti, třídění až
po jeho expedici;
chemická část koksovny obsahuje provozy, kde se surový koksárenský plyn čistí a kde vzniká
řada cenných chemických látek (dehet, síran amonný, benzol a mnoho dalších).
Každý z uvedených technologických cyklů je charakteristický nejen prováděnými operacemi, ale i
druhem a vlastnostmi vznikajících škodlivin. Zatímco uhelná a koksová služba poškozují životní
prostředí hlavně prachovými emisemi (drobná zrna uhlí a koksu) (0,65), koksárenská baterie a
chemická část koksovny produkují velké množství škodlivých látek různého charakteru a vlastností.
Při otopu koksárenských baterií uniká do ovzduší kromě prachu i CO, SO2 a NOx. Při karbonizačních
II-140
R-T&A
a chemických procesech se sleduje únik prachu, CO (1,52), H2S (0,10), SO2 (0,88), NH3 (0,06), HCN
(0,14), NOx (0,50), pyridinu (0,04), fenolu (0,04), benzenu (0,15), toluenu (0,03), xylenu (0,01),
naftalénu (0,16), benzo(a)pyrenu (0,01), bifenylu (0,01), alifatických uhlovodíků (0,09), aromatických
a ostatních uhlovodíků (0,32). Čísla v závorce za jednotlivými škodlivinami udávají orientační
hodnotu měrné emise dané látky v kg.t-1 vyrobeného koksu.
Emise POPs z výroby koksu jsou bilancovány v ČR výpočtem ze statistických údajů a z emisních
faktorů získaných z měření provedených v letech 1992 - 1994. Rozsah zjištěných emisních faktorů je
však značný a proto je při použití průměrných údajů celá bilance emisí POPs z výroby koksu zatížena
určitou chybou. Navíc se jedná o emisní faktory poměrně zastaralé a je tedy snahou zpracovatele
emisní inventury (ČHMÚ) zajistit v co nejbližší době provedení nového měření emisí POPs z výroby
koksu, popř. provedení zpřesněného odhadu množství emisí, který by lépe charakterizoval současný
technologický stav koksoven. Získané výsledky by zpřesnily dosavadní údaje, zejména při bilanci
PAHs a benzo(a)pyrenu.
Přehled provozovaných technologií
V následujícím textu je uveden přehled provozovaných technologií v barevné metalurgii, týkajících se
výrob kovů spadajících pod část III přílohy C Stockholmské úmluvy, s rozdělením podle hlavních
výrobních aktivit.
Výroba olova, výrobky z olova a jeho slitin:
•
•
•
•
redukční tavení v šachtové peci - technologie VARTA
rafinace surového olova
tavení v krátkých bubnových pecích
druhovýroba olova
Recyklace odpadních slinutých karbidů na bázi wolframu a kobaltu:
•
•
•
pražení
hydrometalurgie, chemické procesy - WO3
redukce WO3
Hydrometalurgická recyklace průmyslových pocínovaných odpadů:
•
•
hydrometalurgie, chemické procesy
extrakční elektrolýza
Recyklace odpadů na bázi ušlechtilých kovů:
•
•
přetavování a rafinace ušlechtilých kovů
hydrometalurgická extrakce ušlechtilých kovů
Výroba slinutých karbidů, feritů a termistorů:
•
prášková metalurgie
Přehled provozoven s výrobou a zpracováním kovů, spadajících pod část III přílohy C, je uveden
v samostatné příloze společně s technickými údaji.
II-141
R-T&A
5.7.1.2.4 Spalování v domácnostech
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – NE (malé zdroje), SNAP 02 02 02 a 02 02 05, Protokol POPs - 7
Vytápění domácností je významným zdrojem emisí nejen v bilanci stacionárních zdrojů, ale také v
celkové emisní bilanci. Kategorie REZZO 3 vymezená v rámci inventarizace emisí v ČR představuje
vytápění domácností provozované spalováním paliv v domovních kotelnách o výkonu do 200 kW a v
lokálních topeništích. Podle údajů emisní bilance hlavních znečišťujících látek je např. podíl tuhých
znečišťujících látek na celkových emisích v roce 2001 více než 40%. Skladbu vytápění domácností
uvádí následující tabulka 5-29.
Tabulka 5-29: Počty bytů podle způsobu vytápění (výsledky modelového výpočtu pro rok 2001) [12]
Rok
Dálkový
otop
Domovní
kot. PP
Domovní
kot. PLP
Lokální otop
PP
Lokální otop
PLP
Ostatní
Celkem
2001
481 752
356 305
421 651
1 193 598
1 174 910
205 168
3 833 383
PP = pevná paliva; PLP = zemní plyn; OSTATNÍ = elektr. vytápění, kombinované a jiné typy vytápění
Přes příznivý vývoj počtu domácností používajících pro vytápění ekologičtější druhy paliv (viz Obr. 53), je v ČR stále poměrně vysoký podíl spalování uhlí (zejména hnědého) a koksu.
V řadě lokalit je spalován také významný podíl dřeva (z celorepublikového hlediska se sice jedná o
cca 5 % bytů, v místech se snadnou dostupností dřeva se však může jednat o daleko významnější
množství). A s ohledem na vyšší podíl emisí PAHs při spalování dřeva se může lokálně jednat o
závažný problém. Spalování dřeva je v rámci Stockholmské úmluvy považováno za závažný proces a
je mu tedy věnována samostatná kategorie v rámci části III přílohy C Stockholmské úmluvy.
Dalším jevem, který provází nepříznivý vývoj cen dodávaných paliv a energií v ČR (hlavně cen
zemního plynu a elektrické energie), je využívání komunálního i jiného odpadu jako paliva. Podíl
spalovaných odpadů lze však jen těžko odhadovat. Bude nezbytné této problematice věnovat v
následujících letech zvýšenou pozornost.
Emise POPs z vytápění domácností jsou bilancovány v ČR postupem, uvedeným v kapitole 5.6.3.1.
Aktivitní údaje jsou modelově vypočítávány a emisní faktory jsou čerpány z měření provedených
v letech 1992 – 1997 [7]. Rozsah zjištěných emisních faktorů je však značný a proto je při použití
průměrných údajů bilance emisí POPs z vytápění domácností zatížena určitou chybou. Navíc se jedná
o emisní faktory poměrně zastaralé a je tedy snahou zpracovatele emisní inventury (ČHMÚ) zajistit
v co nejbližší době provedení nové sady měření emisí POPs pro co nejširší spektrum používaných
paliv, vč. dřeva a některých složek komunálních odpadů. Získané výsledky by zpřesnily dosavadní
údaje, zejména při bilanci PAHs a benzo(a)pyrenu.
5.7.1.2.5 Zařízení a průmyslové kotle na spalování fosilních paliv
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 1.1 a 1.2, SNAP část 01 00 00, část 02 00 00 a 03 01 00, Protokol POPs – 6
Jak vyplývá z údajů uvedených v předešlém textu, podíl fosilních paliv na tuzemské spotřebě
prvotních energetických zdrojů v metodice IEA představuje v ČR více než 90%. Hlavní energetická
II-142
R-T&A
základna pro výrobu elektrické energie (veřejné i průmyslové elektrárny) je tvořena tepelnými
elektrárnami spalujícími hnědé uhlí (cca 60 %). Menší podíl má spalování uhlí v lokální energetice
(výtopny a průmyslové kotelny), kde začíná převažovat použití zemního plynu. Vývoj spotřeby
jednotlivých druhů paliv u zdrojů evidovaných v REZZO 1 ukazuje obr. 5-6.
Obrázek 5-6: Vývoj spotřeby jednotlivých druhů paliv v letech 1990 – 2001 u zdrojů REZZO 1
60 000
40 000
6
3
10 t (10 m )
50 000
3
30 000
20 000
10 000
Brown coal
Hard coal
Natural gas
Residual oil
0
1990 1992
1994 1996
1998 1999
Coke
Lignite
2000 2001
Údaje o skladbě topenišť, jejich technické specifikaci, spotřebě paliv i vybavení zařízeními ke
snižování emisí jsou sledovány v databázích REZZO 1 a REZZO 2. Tyto podrobné podklady slouží
mj. také k výpočtu emisí POPs podle příslušných emisních faktorů (viz kapitola 5.6.4.).
Průměrné stáří kotelního fondu je jedním z ukazatelů, který může být charakteristický pro hodnocení
potenciálního významu této kategorie z pohledu emisí POPs. Starší kotle s nedokonalou regulací a
nižší účinností přispívají k emisím POPs významněji, než nové nebo rekonstruované kotle,
provozované například dominantním výrobcem elektrické energie, společností ČEZ, a.s.
Podíl jednotlivých skupin zdrojů na celkových emisích POPs je dán především skladbou paliva,
případně také úrovní zařízení ke snižování emisí. Ve veřejné energetice, do níž lze zahrnout elektrárny
ČEZ, a.s. a výtopny regionálního významu (Praha, Brno, Ostrava), jsou ve většině případů kotle
vybaveny dokonalými způsoby čištění spalin (mokré odsiřovací způsoby, které významně snižují
emise jemných částic prachu a tím také POPs). Výtopny ve velkých městech spalují většinou
ekologicky příznivější druhy paliv, zejména zemní plyn. Z celkové sumy cca 35 000 MW příkonu
zdrojů spalujících pevná paliva spadajících mezi zvláště velké spalovací zdroje (nad 50 MW příkonu)
je v současnosti odsířeno mokrými způsoby 21 706 MW, t.j. více než 60%. Skladbu topenišť podle
druhů paliv ukazuje následující tabulka 5-30.
II-143
R-T&A
Tabulka 5-30: Zastoupení jednotlivých typů topenišť u velkých a středních zdrojů (r. 2001)
Typ paliva
REZZO 1 - Výkon (MW)
REZZO 1 %
REZZO 2 - Výkon (MW)
REZZO 2 %
Tuhá paliva
34 819
56
3 432
19
Kapalná paliva
3 186
5
1 474
8
Plynná paliva
19 746
32
12 298
67
Komb. topeniště
3 906
6
1 272
7
Celkem
61 657
100
18 476
100
Podrobná inventura emisí POPs ze spalovacích zařízení byla provedena výpočtem pomocí údajů o
spotřebě paliv a emisních faktorech pro příslušnou skupinu topenišť (viz kapitola 5.6.3.). Aktivitní
údaje jsou čerpány z databáze REZZO 1 a 2 a emisní faktory z měření provedených v letech 1997 1999. Ke zpřesnění emisní bilance této skupiny zdrojů určitě přispějí nová ustanovení v legislativě
ochrany ovzduší o periodickém měření emisí POPs zvláště velkými spalovacími zdroji.
5.7.1.2.6 Zařízení na spalování dřeva a další biomasy
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 1.1.2, SNAP část 01 00 00, část 02 00 00 a 03 01 00, Protokol POPs – 8
Samostatně hodnocenou skupinou spalovacích zařízení, standardně používaných zejména pro účely
vytápění, jsou kotle spalující dřevo a další biomasu. Zastoupení kotlů na dřevo, evidovaných
v REZZO, můžeme nalézt ve všech výkonových skupinách spalovacích zdrojů, t.j. u domácích
topenišť, kotlů spadajících mezi střední zdroje i kotlů s výkonem v rozsahu 5 – 20 MW. V některých
provozovnách, v nichž je dřevo zpracováváno (výroba nábytku a hlavně papírenský průmysl), je dřevo
spalováno i v kotlích s výkonem vyšším než 30 MW. Spalování biomasy jiné než dřevo bude
pravděpodobně vykazováno ve skupině tzv. jiných tuhých paliv, a v současnosti ho tedy nelze blíže
specifikovat.
Biomasa [13] je definována jako hmota organického původu; jde o veškerou živou přírodu. Hovořímeli o biomase v souvislosti s energetikou, máme na mysli nejčastěji dřevo a dřevní odpad, slámu a jiné
zemědělské zbytky a exkrementy užitkových zvířat. Využití energie biomasy je nutné rozdělit do
několika podskupin, protože se při využívání tohoto obnovitelného zdroje jedná o celou řadu různých
možností.
Energii lze získávat z biomasy termochemickou nebo biochemickou přeměnou. Rozlišujeme biomasu
"suchou" (např. dřevo) a "mokrou" (např. kejda). Od toho se odvíjejí dvě základní technologie
zpracování:
suché procesy (termochemická přeměna)
spalování
zplyňování
mokré procesy (biochemická přeměna)
fermentace (produkce etanolu)
anaerobní vyhnívání (produkce bioplynu)
Zvláštní podskupinu potom tvoří lisování olejů a jejich následná úprava, což je v podstatě
mechanicko-chemická přeměna (např. výroba bionafty a přírodních maziv).
II-144
R-T&A
Spalovací zařízení
Kotle nad 100 kW se používají pro průmyslové aplikace nebo systémy centrálního zásobování teplem.
Spalují nejčastěji dřevěné štěpky nebo balíky slámy. Často jsou vybaveny automatickým přikládáním
paliva a jsou schopny spalovat i méně kvalitní a vlhčí biomasu. Někdy tato zařízení využívají
kombinovanou výrobu tepla a elektřiny (kogenerace).
Kotle pro rodinné domky pracují obvykle tak, že se palivo nejprve zplyňuje a teprve potom se plyn
spaluje. Takový systém umožňuje velmi dobrou regulaci srovnatelnou s plynovými kotli. Kotle spalují
nejčastěji polenové dříví či pilinové brikety, někdy v kombinaci se štěpkou nebo dřevním odpadem.
Přikládat je nutno asi čtyřikrát za den; popel se vybírá přibližně jednou týdně. V zahraničí si získávají
oblibu lisované pilinové pelety, které umožňují bezobslužný provoz kotle a komfortní dopravu a
skladování.
Cihlové pece, kachlová kamna na dřevo se v Čechách používaly už od pradávna. Jsou zajímavou
součástí celého interiéru, mají vysokou účinnost, jsou dostatetným zdrojem tepla po celý den.
Poskytují příjemné sálavé teplo, čímž jsou ve srovnání s radiátorovým vytápěním úspornější.
Kovová kamna se vyrábějí jak z plechu, tak z litiny. Výhodou je, že se rychle rozehřejí. Účinnost
kamen závisí na konstrukci i na uživateli. Dokonalé spalování dává často mnohem více tepla, než
vyžaduje aktuální spotřeba. Často se tedy dává přednost méně dokonalému spalování (nižší účinnost,
více kouře) a rovnoměrnější dodávce tepla. Některá moderní kamna mají také vestavěnou topnou
vložku, takže pracují zároveň i jako kotel ústředního vytápění.
Odhad spotřeby
Spotřeba dřeva (surového i odpadního, tj. zbytků po jeho zpracování) v REZZO 1 v roce 2001 činila
cca 475 tis. tun, v REZZO 2 se jednalo téměř o 190 tis. tun. Podle údajů SLDB z r. 2001 je podíl bytů,
uvádějících dřevo jako hlavní druh paliva pro vytápění cca 4,3%. Jedná se o cca 166 500 bytů z
celkového počtu 3,8 mil. bytů. Při odhadu 5% podílu dřeva na spotřebě paliv v domácnostech
(REZZO 3), t.j. včetně domácností v nichž je dřevo vedlejším palivem, by se mohlo jednat o spalování
cca 1,4 mil. tun dřeva. Srovnání těchto údajů např. s daty ČSÚ uvádějícími těžbu palivového dříví
nelze provést, neboť u sektoru domácností se bude ve větším množství jednat o spalování dřeva, které
není dodáváno z tržních fondů. Celková spotřeba dřeva ke spalování by se tak mohla pohybovat
odhadem okolo 2 mil. tun. V bilanci energetického hospodářství za rok 2000 je uvedeno množství tzv.
jiných tuhých paliv, v nichž bude zastoupeno dřevo rozhodující měrou, ve výši 22 TJ (Primární
spotřeba prvotních energetických zdrojů). Tento údaj by odpovídal spotřebě paliva o výhřevnosti 9000
kJ.kg-1 ve výši cca 2,4 mil. tun. Vyhodnocený údaj je tedy v řádové shodě s odhadem údaje o spotřebě
dřeva z podkladů REZZO 1 - 3.
Centrální podklady o spalování biomasy nejsou zatím k dispozici. V podmínkách ČR se však bude
jednat převážně o slámu. To ukazují např. prezentace uvedené na internetu. Pro zajištění
podrobnějších údajů o spalování biomasy u bodově sledovaných zdrojů (nad 200 kW) bude ve
formulářích souhrnné provozní evidence pro rok 2003 navrženo doplnění kódů specifikujících druh
spalované biomasy.
Výpočet emisí POPs u bodově sledovaných zdrojů spalujících dřevo (REZZO 1 a 2) probíhal
postupem obdobným jako u zařízení na spalování fosilních paliv. Bilance ze spalování dřeva
v domácnostech bude zpracována pravděpodobně v r. 2003 z nových podkladů SLDB.
II-145
R-T&A
5.7.1.2.7 Speciální procesy chemické výroby, při kterých se neúmyslně vyvíjejí persistentní organické
polutanty, zvláště výroba chlorfenolu a chloranilu;
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 4.4 a 1.2, SNAP část 04 05 26, Protokol POPs –
Výroby speciálních látek, jako je např. chloranil, jsou prováděny za velmi přísných bezpečnostních
opatření. Úniky vyráběných látek lze považovat u dokonalejších technologií za vyloučené. Výroba
chloranilu byla evidována v datech REZZO až do r. 1998. V letech 1996 – 8 byla v provozní evidenci
uváděna jediným výrobcem (Spolchemie Ústí n. Labem) shodná výrobená množství 5 t.rok-1. Od r.
1999 již není výroba chloranilu uváděna a podle dostupných informací došlo k jejímu zastavení.
Rovněž výroba chlorfenolu není podle dostupných informací v ČR v současné době prováděna.
Určité riziko a možnost atmosférických emisí představují tzv. staré zátěže, které se nacházejí u
chemických podniků, které v minulosti provozovaly např. výroby ogranochlorové chemie
(SPOLCHEMIE, SPOLANA). Možnosti úniků emisí POPs z těchto staveb nebo kontaminovaného
prostředí v jejich okolí do atmosféry nelze objektivně vyhodnotit a tím ani odhadnout jejich případný
podíl na celkových emisích.
5.7.1.2.8 Krematoria
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 6.1, SNAP 09 09 00, Protokol POPs –
Provoz krematorií je v současné době v ČR na poměrně vyspělé technické úrovni. Legislativa v
ochraně ovzduší předepisuje již od r. 1991 poměrně přísné emisní limity pro pece v krematoriích.
Vedle hlavních škodlivin jsou limitovány také koncentrace plynných sloučenin chlóru a fluóru.
Rovněž je uvedena technická podmínka vynucující dodržení vysoké teploty, zajišťující termickou a
oxidační destrukci všech nebezpečných látek, t.j. teplota 850 oC s dobou setrvání spalin nejméně 1 s
(podmínky podobné jako pro spalovny nebezpečných odpadů).
Kremační pece jsou vybaveny hlavním a dopalovacím hořákem, palivem je zpravidla zemní plyn,
variantně bývá používán také lehký topný olej nebo propan butan. Spaliny vzniklé při kremaci v
hlavní komoře jsou odtahovány přes boční směšovací komory s přívody sekundárního vzduchu do
dopalovacích komor. Za přítomnosti sekundárního a terciárního vzduchu dochází k efektivnímu
dopalovacímu procesu a tím k dokonalému zlikvidování škodlivin v souladu s požadavky na ochranu
životního prostředí. Proces kremace je řízen počítačem, kontrolu ekologicky nezávadného spalování
zajišťuje kyslíková sonda, umístěná v dopalovací komoře. Filtrační zařízení suchého či mokrého typu
jsou nezbytnou součástí vybavení kremačních pecí. Používají se zejména tkaninové filtry pro teplotu
filtrované vzdušiny až 200 °C a reaktivní odlučovače sloučenin fluoru a chloru. Nejčastěji sledovanou
škodlivinou je oxid uhelnatý, jakožto indikátor dokonalosti funkce termoasanačního (dopalovacího)
systému. Monitorovací zařízení je možno rozšířit o sledování dalších složek. Výsledky rozborů jsou
ukládány do paměťové jednotky a následně interpretovány ve formě požadované orgány ochrany
ovzduší.
Průzkumem internetových stránek byli zjištěni dva výrobci kremačních pecí - PKI Teplotechna Brno
s.r.o. a Tabo-cs spol. s.r.o. Olomouc. Vedle toho zde byl v počátku devadesátých let uskutečňován
dovoz technologií např. z Francie.
Počet evidovaných krematorií v databázi REZZO 2 je 29 (21 se správně uvedenou kategorizací 60100,
ostatní s názvem provozovny odpovídajícím provozu krematoria, nebo s příslušným OKEČ). Výpočet
II-146
R-T&A
emisí pro kategorie tohoto typu je prováděn z aktivitních údajů a emisních faktorů pro příslušné
škodliviny. V databázi REZZO 2 však spolehlivé údaje nebyly k dispozici. Počet kremací v ČR byl
odhadnut ve spolupráci s pracovníky Spolku přátel žehu na cca 70 tis. za rok. Odhadovaný emisní
faktor je podle Kalače cca 4 µg TEQ PCDDs/PCDFs na tělo [14], což představuje odhad roční emise
ve výši 280 mg TEQ PCDDs/PCDFs. Seznam evidovaných krematorií je uveden v samostatné příloze.
5.7.1.2.9 Provoz motorových vozidel, zejména spalujících olovnatý benzin
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – NE (mobilní zdroje), SNAP 07 00 00 a 08 00 00, Protokol POPs – NE
Je všeobecně známo, že mobilní zdroje jsou velmi významným producentem znečištění ovzduší a u
některých druhů znečišťujících látek je můžeme řadit na první místo mezi zdroji antropogenního
znečištění. Při provozu motorových vozidel je emitováno široké spektrum škodlivin - NOx , CO,
VOCs, v omezeném měřítku i tuhé znečišťující látky resp. frakce PM 10 a s ní spojené emise těžkých
kovů a persistentních organických látek. Významné jsou také emise z otěru pneumatik, brzdových
systémů a vozovky. Stejně tak je v současnosti věnována velká pozornost sekundárnímu znečištění ze
zvíření jemných částic prachu a jejich reemisí. Problematice emisí POPs z dopravy je vedle
následujícího textu věnována také kapitola 5.11.3.
Pro úplnou inventarizaci emisí z mobilních zdrojů je zapotřebí získat řadu aktivitních údajů v
podrobném členění. Výchozí hodnotou pro výpočet množství emisí je údaj o celkovém prodeji
pohonných hmot. Aby bylo možno tyto celkové údaje rozčlenit do jednotlivých skupin (osobní
vozidla, nákladní silniční a železniční doprava, atd.) jsou zapotřebí údaje o jednotlivých přepravních
výkonech. Ty stanovuje z dostupných podkladů MD ČR. Pro další rozčlenění spotřeby paliv uvnitř
jednotlivých skupin vozidel (např. na osobní vozidla s naftovým nebo benzínovým motorem
vybaveným nebo bez katalyzátoru) jsou využívány podrobné údaje Registru vozidel, vedeného MV
ČR. Důležitým údajem pro výpočet emisí je právě počet vozidel vybavených katalyzátorem a z něj
odvozený podíl spotřeby benzínu, na tato vozidla připadající. Vedle statického počtu vozidel
zjištěného z evidence (rok výroby nebo dovozu odpovídající normám EURO 1 – 3, t.j. vozidlům
vybaveným řízeným katalyzátorem) je zapotřebí do výpočtu zahrnout také korekci na roční proběh
jednotlivých tříd vozidel. Počet ujetých kilometrů za rok bude logicky u novějších automobilů vyšší,
než např. u vozů Škoda, dvacet a více let starších. Pomocí měrné spotřeby každé ze skupin vozidel je
pak stanoven např. podíl spotřeby benzínu připadající na vozidla s katalyzátorem a podíl připadající na
ostatní vozidla. Stoupající tendence počtu vozidel vybavených katalyzátorem je zjevná a je v souladu s
tempem obměny vozového parku osobních aut.
Ve struktuře vozidel v ČR znatelně převládá počet osobních a dodávkových automobilů (76 % z počtu
všech evidovaných vozidel). Do skupiny vozidel s méně než deseti procenty patří autobusy a nákladní
automobily. Vývoj počtu vozidel vybavených katalyzátorem ukazuje tabulka 5-31. Jak je uvedeno
výše, místo statického počtu vozidel s katalyzátory je pro výpočet emisí nutné použít hodnotu
dynamického proběhu jednotlivých tříd vozidel, která určuje jejich podíl na spotřebě pohonných hmot.
Tabulka 5-31: Počet vozidel vybavených katalyzátory (tis. vozidel)
Rok
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
Počet
19
58
141
183
280
436
517
670
842
981
1 181
1 470
1 682
%
0,8
2,4
5,6
6,8
9,5
14,0
17,5
20,6
24,1
26,6
32,02
37,1
41,6
II-147
R-T&A
Počet automobilů do 3,5 t na 1 000 obyvatel (stupeň motorizace) má trvale stoupající tendenci, od
roku 1993 výraznější. Od roku 1996 je patrný nárůst především u automobilů do 3,5 t i nákladních
automobilů. Tabulka 5-32 uvádí přehledné statistické údaje.
Tabulka 5-32: Počet motorových vozidel v ČR (tis. vozidel)
Rok
Druh vozidel
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
Jednostopá
1 172 1 174 1 175 1 151
Osobní a dodávky
2 411 2 483 2 580 2 747 2 924 3 043 3 193 3 392 3 493 3 440 3 439 3 530 3 619
912
915
918
930
927
800
749
755
760
Nákladní
156
158
156
148
184
203
225
247
260
268
276
296
324
Autobusy
26
26
26
25
19
20
20
21
20
19
18
18
21
Celkem *
3 765 3 841 3 937 4 071 4 039 4 181 4 356 4 590 4 700 4 527 4 482 4 599 4 724
U přepravních objemů a výkonů v osobní dopravě dochází v období let 1990 - 2002 k trvalému růstu
především v individuální automobilové dopravě (IAD) a k poklesu ve veřejné osobní silniční
(autobusové) dopravě. Přepravní výkony a objemy v IAD se oproti roku 1990 zvýšily více jak o
polovinu.
Přepravní výkony v železniční dopravě se rozdělují na elektrickou a motorovou trakci podle počtu
kilometrů najetých elektrickými a motorovými soupravami (vlkm). Přepravní objemy a výkony v
osobní železniční dopravě v roce 2002 opět po dvouleté stagnaci poklesly. Důvodem je především
obchodní politika Českých drah, které v roce 2002 výrazně zdražili jízdné v osobní přepravě. Nadále
pokračuje vzrůstající trend objemů a výkonů v letecké dopravě, kde přepravní výkony stouply od roku
1990 téměř na trojnásobek.
V silniční nákladní dopravě dochází v období let 1990 - 2002 v souvislosti se zvyšováním poptávky k
trvalému nárůstu přepravních výkonů. Důsledkem je postupné zvyšování zatížení silniční sítě a
silničních hraničních přechodů. U silniční nákladní dopravy se rozvíjí především veřejná doprava, při
stagnaci dopravy na vlastní účet. Nárůst přepravních výkonů v silniční nákladní dopravě činí od r.
1990 přibližně 20 % ročně. U železniční nákladní dopravy je v posledních třech letech zaznamenáno
opětné snižování výkonů v průměru asi o 5% ročně. Je zřejmé, že od roku 1990 se poměry výkonů
silniční a železniční nákladní přepravy zcela obrátily. Vodní a letecká nákladní doprava se podílí na
výkonech v zanedbatelném množství.
V motorech spalované pohonné hmoty svým složením výrazně ovlivňují kvalitu ovzduší. Tato
skutečnost si vyžádala např. zpřísnění legislativních požadavků na obsahy benzenu a síry v
automobilových benzínech a motorové naftě v EU. Došlo také ke stanovení nových parametrů,
kterými jsou u benzínů aromatické uhlovodíky a olefiny, a u nafty pak polyaromatické uhlovodíky.
Schválením směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/EC o jakosti benzínu a motorové nafty
platné od 1. 1. 2000 byly zavedeny nové přísnější ukazatele kvality pohonných hmot, pro některé z
nich pak bylo definováno ještě další zpřísnění, a to od 1. 1. 2005.
V oblasti požadavků na kvalitu pohonných hmot se legislativa ČR přibližuje požadavkům EU v
několika časových intervalech. Česká technická norma pro PHM ČSN EN 228 z prosince 1998 je
českou verzí evropské normy EN 228/1998. Vyhláška MPO ČR č. 227/2001 Sb. pak v souladu s
právem EU stanovuje požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a
způsob sledování a monitorování jejich jakosti.
II-148
R-T&A
Podíl dopravy na celkové spotřebě energie v ČR má stoupající tendenci. Největší podíl spotřeby
energie v dopravě má individuální silniční doprava a silniční nákladní doprava. Trend spotřeby energie
u silniční dopravy se od roku 1997 stabilizoval na hodnotě okolo 90 % z celkové spotřeby energie v
dopravě.
Jak je uvedeno výše, základním údajem pro bilanci emisí z mobilních zdrojů je údaj o prodeji
pohonných hmot. V tabulce 5-33 je zahrnut prodej veškerých pohonných hmot, tady nejen v resortu
dopravy, ale i pro vozidla používaná v zemědělství, lesnictví, stavebním průmyslu a ostatních
sektorech, např. v armádě. Roste spotřeba zkapalněného ropného plynu (LPG) [16]. Nadále pokračuje
významný růst prodeje motorové nafty, což má negativní dopad na vývoj emisní bilance.
Tabulka 5-33: Prodej pohonných hmot v ČR v letech 1990 – 2002 (tis. tun.rok-1)
Rok
Druh vozidel
1990
Benzín natural
Benzín olovnatý
9,5
27,5
8,0
1993
103,7
1994
320,4
1995
621,3
8,0
12,0
8,0
8,0
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
782,1 1 010,3 1 210,8 1 172,7 1 390,0 1 562,3 1 974,4 1 960,0
893,3
836,5
726,5
610,0
583,0
355,5
-
-
9,0
3,4
5,0
6,0
2,6
2,8
3,2
3,0
1 192,0 1 054,0 1 308,0 1 425,6 1 651,6 1 684,4 1 850,1 1 941,0 1 788,7 1 975,6 1 920,6 1 977,6 1 963,0
Petrolej letecký
Nafta motorová
1992
1 174,5 1 018,5 1 192,3 1 097,2 1 022,3
Benzín letecký
Benzín celkem
1991
256,0
222,0
232,0
174,1
138,1
177,2
156,1
148,5
160,0
189,0
189,0
181,7
190,0
2 275,1 1 894,5 1 906,0 1 682,5 1 685,6 1 982,9 2 285,3 2 239,6 2 275,0 2 232,0 2 393,1 2 668,4 2 730,0
Biopaliva
•
•
•
•
•
25,0
30,0
170,0
180,0
178,0
228,3
207,5
224,7
Kap. raf. plyn
•
•
•
•
•
1,6
5,0
8,2
12,0
61,0
62,1
72,4
92,0
Zem. plyn
•
•
1,3
1,2
2,4
3,2
3,4
3,8
4,5
5,3
4,9
4,9
4,9
Celkem (mimo
zem. plyn)
3 723,1 3 170,5 3 446,0 3 282,2 3 475,3 3 871,1 4 326,6 4 508,6 4 415,7 4 635,6 4 793,1 5 107,6 5 199,7
• údaje nejsou k dispozici
- prodej zastaven
Zdroj: ČAPPO
Emise hlavních škodlivin z dopravy jsou vypočítávány standardními postupy pomocí údajů o spotřebě
pohonných hmot jednotlivých skupin mobilních zdrojů, přepravních výkonů a příslušných emisních
faktorů [15]. Emise POPs (nebo i TK) jsou vypočítávány ze spotřeby pohonných hmot (benzín a nafta)
a emisních faktorů pro osobní a nákladní vozidla.
Emisní faktor PCDDs/PCDFs je závislý, stejně jako i u jiných škodlivin, na druhu paliva a technickém
vybavení vozidla. Tabulka 5-34 uvádí některé emisní faktory doporučované pro inventarizace.
Tabulka 5-34: Emisní faktor PCDDs/PCDFs pro osobní vozidla (Toolkit)
Emisní faktory [µg TEQ.t-1 spáleného paliva]
Klasifikace
Ovzduší
Voda
Půda
Produkt
Rezidua
Olovnatý benzín
2,2
NA
NA
NA
NA
Bezolovnatý benzín bez katalyzátoru
0,1
NA
NA
NA
NA
Bezolovnatý benzín s katalyzátorem
0
NA
NA
NA
NA
Je možno konstatovat, že s výjimkou Pb a limitovaných polutantů (CxHy a CO), emise z dopravy
neustále rostou, což koresponduje se vzrůstajícími objemy dopravy. Emisní růst je však naštěstí
pomalejší než růst objemů přepravy, neboť jsou uplatňována redukční opatření (podpora alternativních
II-149
R-T&A
paliv, emisní limity a stropy, atd.). Nárůst provozu především nákladní automobilové dopravy je také
v souladu s rozvojem hospodářských aktivit a zahraničního obchodu ČR.
Je zřejmé, že aplikovaná redukční opatření nejsou dostatečně účinná a bude nutné přijmout taková
opatření restriktivního a ekonomického charakteru, která by například omezila provoz v
exponovaných oblastech, vyčíslila externí náklady a postupně je převedla na majitele a provozovatele
vozidel.
5.7.1.2.10 Veterinární sanační zařízení
Kategorizace:
Vyhl. 117/97 – 6.3, SNAP – NE, Protokol POPs – NE
Veterinární asanační zařízení jsou Stockholmskou úmluvou zmiňována mezi doplňkovými zdroji
emisí POPs. Základní provoz kafilérií v ČR spočívá ve zpracování těl zvířat na produkty dále
upotřebitelné jako krmiva (masokostní moučky, tuky, apod.). Podle popisu uvedeného v Toolkit se v
této kategorii jedná spíše o proces likvidace nevyužitelných zbytků nebo zvířat, která nelze zpracovat,
spalováním. Používaná zařízení se často vyznačují nedostatečně řízeným spalovacím procesem a
nedokonalým spalováním, které může být zdroje emisí POPs, vznikajících např. při kontaminaci těl
zvířat látkami s obsahem chloru (nátěrové hmoty s PCBs, apod.). Odhad emisních faktorů pro
jednotlivé typy pecí uvádí Toolkit (viz tabulka 5-35).
V ČR není v trvalém provozu zařízení, které by provádělo speciální likvidaci těl zvířat, nevyužitelných
v rámci klasického asanačního procesu (kafilerie). K jejich likvidaci jsou využívány spalovny
nebezpečných odpadů, vybavené příslušným čistícím zařízením, omezujícím rovněž emise POPs.
Tabulka 5-35: Emisní faktor PCDDs/PCDFs pro spalování těl zvířat (Toolkit)
Emisní faktory [µg TEQ.t-1
spáleného zvířecí mrtvoly]
Ovzduší
Rezidua
Staré pece, vsázkové, bez zařízení na čištění spalin
500
nezjištěno
Modernizované typy, kontinuálně provozované a řízené, s některými prvky
systému čištění spalin
50
nezjištěno
Moderní zařízení, kontinuálně a kontrolovaně provozované, s úplným
systémem čištění spalin
5
nezjištěno
5.7.1.2.11 Barvení (chloranilem) a konečná úprava (s alkalickou extrakcí) textilu a kůže
Pro tuto kategorii nebyly získány relevantní podkladové materiály.
5.7.1.2.12 Zařízení pro zpracování vyřazených vozidel
Pro tuto kategorii nebyly získány relevantní podkladové materiály.
II-150
R-T&A
5.7.1.2.12 Doutnání měděných kabelů
Pro tuto kategorii nebyly získány relevantní podkladové materiály. Lze odhadovat, že při likvidaci
odpadů nepovoleným volným spalováním, nebo jako úprava šrotu (odstranění plastové izolace) je
spalování kabelů realizováno. Tento jev je dáván hlavně do souvislosti s aktivitami lidí s nízkými nebo
nulovými příjmy, kteří se snaží zhodnotit ve sběrných surovinách odpadní popř. i zcizené měděné
kabely i jiný materiál s obsahem kovů.
5.7.1.2.13 Rafinérií odpadových olejů
Kategorie rafinérie odpadových olejů uvedená v části III přílohy C Stockholmského protokolu
zahrnuje likvidaci, resp. regeneraci olejů ve velkém měřítku tak, jak je prováděna např. u dvou
hlavních výrobců olejů a maziv ČR – společnostech PARAMO a KORAMO. Ti se spolupodílejí na
zajištění systému sběru odpadních olejů podle požadavků legislativy EU. Bližší podrobnosti o
množství a výrobních postupech při rafinaci odpadových olejů však nebyly z dostupných pramenů
získány.
Odpadní oleje obsahují větší či menší množství látek, které mohou znečišťovat životní prostředí. Jedná
se zejména o přídavky aditiv, zaručujících stálost a neměnné vlastnosti olejů po dobu jejich životnosti.
Tato látky mají často toxický charakter a při běžných způsobech likvidace (skládkování, spalování) by
docházelo k jejich průniku do životního prostředí.
Sběr odpadních olejů od spotřebitelů je proto řízen na úrovni EU směrnicí o nakládání s odpadními
oleji 75/439/EC. Česká republika provádí implementaci této směrnice aby zajistila veškeré náležitosti
s tímto související.
V ČR má určitou specifickou tradici likvidace upotřebených automobilových olejů v malém měřítku
přímo v autoservisech, zajišťujících jejich výměnu. Nová legislativa v ochraně ovzduší tuto činnost
omezuje a od 1. 6. 2004 by tato zařízení v současnosti klasifikovaná jako malý nebo střední zdroj
neměla být v provozu.
Jedním z typických zařízení je ohřívač vzduchu ASV 202 a ASV 203 na upotřebené oleje pro vytápění
průmyslových prostor - dílen, autodílen, skladů, zemědělských prostor, staveb, apod. Zařízení využívá
principu odpařování a následného hoření olejových par. Čerpadlem dopravovaný olej z nádrže vtéká
do spalovacího válce (bubnu) na naftou rozpálenou misku, kde se odpařuje a hoří ve střední části
bubnu. Takto ohřátý buben je ochlazován ventilátorem a teplý vzduch proudí do volného prostoru.
Typ ASV 202 má výkon 10 kW, spodní nádrž a menší rozměry. Typ ASV 203 má dvě rychlosti
čerpadla, výkon 15 až 20 kW a variabilní zadní nádrž s filtrem a odkalovacím ventilem. Oba typy jsou
řízeny termostaty a mají pojistnou misku pro případ přeplavení paliva.
Použití tohoto zařízení je povoleno pouze pro oleje, sbírané od spotřebitelů v rámci servisní činnosti,
tzn., že není dovolen odkup či odběr jiných olejů pro likvidaci na tomto zařízení.
Další formou likvidace upotřebených olejů je jejich spalování např. v cementářských pecích, t.j. v
zařízeních, ve kterých teplotní a dynamické podmínky zaručují likvidaci všech toxických látek. Pro
tyto účely bylo u cementáren provedeno několik spalovacích zkoušek a měření, jejichž výsledky
potvrdily reálnost likvidace upotřebených olejů v těchto zařízeních. Podrobněji je toto zmíněno v
kapitole 5.7.1.1.2 Cementářské pece se spoluspalováním odpadu.
II-151
R-T&A
5.7.1.2.15 Požáry
Problematika volného hoření je pokud jde o emise POPs poměrně málo doložena reálnými měřeními a
většinou se využívají expertní odhady. V podmínkách ČR bylo realizováno několik měření
souvisejících s realnými požáry průmyslových podniků.
Od roku 1993 laboratoř Axys Varilab řešila 3 zakázky týkající průzkumu znečištění prostředí
PCDDs/Fs po velkých požárech průmyslových objektů. Ve všech případech bylo významně
zastoupeno hoření elektroinstalace v PVC izolaci. Předmětem analýzy byly až pozůstatky po požáru
po vychladnutí spáleniště a analyzovaným materiálem byly pevné zbytky po hoření, omítky zasažené
zplodinami hoření a stěry sazí. Ve dvou případech byly zkoumány i dekontaminované plochy.
Výsledky jsou shrnuty v tabulce 5-36.
Tabulka 5-36: Výsledky analýz PCDDs/Fs z požářišť
Vzorek
Materiál
Jednotka
PCDDs/Fs (TEQ)
Požár I.
1
2
3
Odpad
ng.g-1
28.2
Odpad
-1
0.42
-2
12.7
-2
Stěr
ng.g
ng.m
4
Stěr
ng.m
108
5
Odpad
ng.g-1
10.05
Odpad
-1
13.1
6
ng.g
Požár II.
1
Omítka
ng.g-1
0.22
2
Omítka
ng.g-1
0.23
Omítka
-1
0.25
-2
12.0
-1
8.2
-1
0.13
3
4
5
Stěr z podlahy
Omítka
ng.g
ng.m
ng.g
6
Omítka
ng.g
7
Omítka
ng.g-1
7.9
-2
970
-1
2 060
8
9
Stěr ze stěny
Saze
ng.m
ng.g
Požár III.
1
Stěr
ng.m-2
52
2
Popel
ng.g-1
2.3
3
4
5
6
Stěr
Stěr
Stěr
Stěr
-2
1 600
-2
1 400
-2
8 300
-2
58
ng.m
ng.m
ng.m
ng.m
II-152
R-T&A
5.8 Vykazování emisních údajů
5.8.1 Úvod
Vykazování údajů o emisích provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší je jedním ze základních
vstupů pro zpřesnění emisní inventury POPs. Jedná o finančně poměrně nákladný proces, a proto je při
stanovení podmínek individuálního vykazování emisí zapotřebí respektovat také velikost zdroje, jeho
potenciální podíl na celkových emisích a vliv na životní prostředí. V principu lze provádět zjišťování
údajů o emisích třemi způsoby [3,17]:
•
•
•
měřením; nelze-li metodu měření zajistit,
výpočtem; nelze-li metodu výpočtu zajistit,
expertním odhadem
V podmínkách ČR tento princip znamená, že pokud nejsou pro danou kategorii zdroje předepsány
legislativou emisní limity pro danou škodlivinu, popř. není stanoveno pro určitý zdroj a konkrétní
škodlivinu plnění obecného emisního limitu, není povinností provozovatele stanovovat množství emisí
(koncentraci, hmotnostní tok, měrnou výrobní emisi) měřením. Výjimky tvoří taková ustanovení
legislativy, kde je měření jednorázově nebo v určitých časových periodách předepsáno přímo pro
vybrané kategorie zdrojů. Nejsou-li tedy dostupné výsledky měření, je nutné použít další metody
zjištění emisí POPs.
Stručná charakteristika jednotlivých postupů zjišťování emisí:
Měření
Měřením se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu.
Monitorování je možno provádět následujícími způsoby:
a) kontinuálně,
b) jednorázově.
Musí být zaznamenána doba trvání emise. Bodová měření jakéhokoli parametru emisí musí být
dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových
ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu
a expertního odhadu).
Autorizovaná měření prováděná v ČR se dají rozdělit na dvě skupiny. Při těch prvních, např. před
prvním uvedením zdroje do trvalého provozu, je zapotřebí za maximálně nepříznivých podmínek
prokázat u daného zařízení plnění emisního limitu. Při těch druhých by mělo měření proběhnout za
podmínek odpovídajících průměrnému ročnímu stavu, a tato měření jsou pak využita ke stanovení
množství emisí, měrné výrobní emise a emisních faktorů.
Výpočet
Výpočtem se rozumí zjištění hodnoty emisí pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je
nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení.
Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance.
II-153
R-T&A
Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak,
aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno
provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro toto období jsou přepočteny
k získání údajů o ročních emisích a přenosech. Pro konkrétní látky v jednotlivých procesech je možno
použít jednoduchý výpočet hmotnostní bilance.
V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných
zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků.
Expertní odhad
Expertním odhadem se rozumí zjištění hodnoty emisí na základě obecnějších údajů získaných ze
stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato
metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory.
Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky
jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako
poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem. Při jakýchkoli
výpočtech je nutno využívat co možná nejkvalitnější údaje.
5.8.2 Individuální měření emisí
Individuální měření emisí POPs nemá v ČR dlouhou tradici. Samostatná legislativa ochrany ovzduší,
popisující komplexně pro převážnou většinu zdrojů znečišťování ovzduší konkrétní opatření a
náležitosti jejich provozování, byla v ČR poprvé legislativně zakotvena počátkem devadesátých let.
5.8.2.1 Měření předepsaná legislativou
Prováděcím předpisem, ve kterém byla poprvé stanovena povinnost měření emisí POPs, byla vyhláška
MŽP č. 270/1993 Sb. o způsobu zjišťování množství emisí a o technických prostředcích pro jejich
měření u velkých a středních zdrojů znečišťování. Měření obsahu PCDD/F ve spalinách bylo
předepsáno pro všechny spalovny nebezpečných a komunálních odpadů s četností jedenkrát za rok
formou jednorázového měření.
Významnější posun v této oblasti byl proveden novelizací vyhlášky 270/1993 v r. 1997 vyhláškou
MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních
zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší). Vedle zachování měření u spaloven odpadů byla předepsána
jednorázová povinnost pro kotle spalující tuhá nebo kapalná paliva o tepelném výkonu 50 MW a
vyšším.
Vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb.; §13, odst. 4)
U elektráren, tepláren a výtopen s kotli o jmenovitém tepelném výkonu 50 MW a vyšším,
spalujícími tuhá nebo kapalná paliva, se ve spalinách zjišťují jednorázovým měřením
emise těžkých kovů uvedených v příloze č. 1 a perzistentních organických látek
(polychlorované bifenyly, polychlorované dibenzodioxiny, polychlorované dibenzofurany,
polycyklické aromatické uhlovodíky) vždy po prvním uvedení zdroje do provozu a dále
vždy po každé záměně paliva nebo po každém významném a trvalém zásahu do
konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do šesti měsíců od vzniku jedné z výše uvedených
skutečností. U zdrojů již provozovaných musí být měření podle tohoto odstavce
provedeno do 30. června 1998.
II-154
R-T&A
Pro spalovny odpadů byly stanoveny následující podmínky.
§ 14 Spalovny zvláštního a nebezpečného odpadu:
(1) U spaloven zvláštního a nebezpečného odpadu, s výjimkou komunálního odpadu, se
ve spalinách zjišťuje měřením:
.......
e) součtový obsah polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů, v němž jsou
jednotlivé složky přepočteny pomocí koeficientů ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 6.
(2) Znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené v odstavci 1 se zjišťují:
a) kontinuálním měřením u všech spaloven, a to znečišťující látky, teplota spalin a obsah
kyslíku uvedené pod písmenem a),
b) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 1 t/h spalovaného odpadu; do
výkonu 1 t/h spalovaného odpadu jednorázovým měřením alespoň jednou v kalendářním
roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem b),
c) jednorázovým měřením jednou v kalendářním roce u všech spaloven, a to znečišťující
látky uvedené pod písmeny c) a d),
d) jednorázovým měřením vždy po prvním uvedení spalovny do provozu a dále jedenkrát
za tři kalendářní roky v případě spalování odpadů stálého složení, a to znečišťující látky
uvedené pod písmenem e).
.....
(4) Provozovatel neprovádí měření emisí těch znečišťujících látek uvedených v odstavci 1
písm. c) až e), jejichž výskyt lze ve spalinách s přihlédnutím ke složení spalovaného
odpadu prokazatelně vyloučit.
§ 15 Spalovny komunálního odpadu
(1) U spaloven komunálního odpadu se ve spalinách zjišťuje měřením
.....
g) součtový obsah polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů, v němž jsou
jednotlivé složky přepočteny pomocí koeficientů ekvivalentu toxicity podle přílohy č. 6.
(2) Znečišťující látky, teplota spalin a obsah kyslíku uvedené v odstavci 1 se zjišťují takto:
a) kontinuálním měřením u všech spaloven, a to teplota spalin a obsah kyslíku uvedené
pod písmenem a),
b) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 1 t/h spalovaného odpadu; do
roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem b),
c) kontinuálním měřením u spaloven s výkonem vyšším než 3 t/h spalovaného odpadu; do
roce; a to znečišťující látky uvedené pod písmenem c),
d) jednorázovým měřením jednou v kalendářním roce u všech spaloven, a to znečišťující
látky uvedené pod písmeny d) až g).
Jak je zmíněno v kapitole 5.6.4, měření emisí podle §13 nebylo provedeno u všech vymezených
spalovacích zařízení a navíc řada výsledků obsahovala pouze údaje o naměřených koncentracích a
naopak v nich chyběly podklady pro stanovení hmotnostního toku a emisního faktoru (měrné výrobní
emise).
II-155
R-T&A
Úprava podmínek měření pro spalovny odpadů byla provedena novelizací vyhlášky 117/1997 Sb.
vyhláškou 97/2000 Sb. Povinnost měření byla upravena následovně:
měření PCDDs/Fs - jednorázovým měřením vždy po prvním uvedení spalovny do provozu
a dále během prvních dvanácti měsíců provozu jednorázovým měřením každé dva měsíce
a v dalších letech dvěma jednorázovými měřeními ročně v intervalu mezi měřeními ne
kratším než tři měsíce.
Vedle stanovení povinnosti měření emisí PCDDs/Fs byl předepsán poprvé v legislativě ČR emisní
limit pro 0,1 ng TEQ.m-3 a to pro všechny spalovny odpadů.
Protokoly o měření emisí PCDDs/Fs u spaloven odpadů a u energetických zařízení byly jednorázově
zpracovány v ČHMÚ v souvislosti s řešením projektu VaV MŽP 520/1/99 „Vědecké a technické
podklady pro inventarizaci emisí látek znečišťujících ovzduší“ [7].
Protokoly, v nichž byly obsaženy všechny informace odpovídající požadavkům na vyplnění formulářů
o provedených měřeních a získaných výsledcích (http://www.chem.unep.ch/pts/default.htm Regionally Based Assessment of Persistent Toxic Substances), byly použity pro vložení dat za ČR.
Celkem bylo vloženo více než 30 protokolů, převážně pro spalování uhlí v kotlích o výkonu nad 50
MW. Je předpoklad, že brzy bude možné tuto databázi za ČR rozšířit údaji za technologické procesy.
Další významný posun nastal v oblasti zjišťován emisí POPs při novelizaci celé legislativy v ochraně
ovzduší v roce 2002. Povinnost měření emisí POPs u spaloven odpadů byla v Nařízení vlády č.
354/2002, kterým se stanoví emisí limity a další podmínky pro spalování odpadu, uvedena zcela
v soulad s předpisy EU (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES, o spalování odpadu).
Vedle spaloven odpadů byla tato povinnost zavedena rovněž pro zařízení, schválená pro
spoluspalování nebezpečných odpadů.
Významná změna byla zavedena vyhláškou MŽP č. 356/2002, kterou se stanoví seznam znečišťujících
látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných
znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů,
podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a
podmínky jejich uplatňování. Jednorázová měření POPs předepsaná vyhláškou č. 117/1997 Sb. pro
kotle o výkonu 50 MW a vyšším byla rozšířena rovněž na další kategorie významných zdrojů a navíc
byla tato jednorázová povinnost změněna na měření v intervalu jedenkrát za tři roky.
Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.; § 17 Měření u jmenovitě určených zdrojů
(1) Jmenovitě určené zdroje jsou:
a) zdroje spalující fosilní paliva v elektrárnách, teplárnách, plynárnách a v
průmyslových kotlích s jmenovitým tepelným příkonem nad 50 MW,
b) zařízení na pražení nebo sintrování (aglomeraci) kovových rud (včetně
sulfidických) s kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo
koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo
zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti,
c) zařízení pro výrobu surového železa nebo oceli (primární nebo sekundární
tavba, včetně elektrických obloukových pecí) včetně kontilití s kapacitou nad
2,5 t/hod,
d) slévárny železných kovů s produkční kapacitou nad 20 t/den,
e) zařízení pro výrobu mědi, olova a zinku z rud, koncentrátů nebo sekundárních
surovin metalurgickými procesy s kapacitou nad 30 t kovu denně pro primární
II-156
R-T&A
zařízení a 15 t kovu denně pro sekundární zařízení nebo pro jakoukoli primární
výrobu rtuti,
f) zařízení pro tavení (zejména rafinaci, slévárenské odlévání) včetně výroby
slitin mědi, olova, hliníku a zinku, včetně regenerovaných produktů, s
kapacitou tavení nad 4 t/den pro olovo nebo 20 t/den pro měď, hliník a zinek,
g) zařízení pro výrobu cementového slínku v rotačních pecích s výrobní kapacitou
nad 500 t/den nebo v jiných pecích s výrobní kapacitou nad 50 t/den.
(2) U těchto zdrojů se zjišťují jednorázovým měřením bez přihlédnutí k § 9 odst. 4 zákona
....
b) emise polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD) a polychlorovaných
dibenzofuranů (PCDF), a to individuální toxické kongenery v rozsahu podle
přílohy č. 1 k této vyhlášce. Toxicita je vyjádřena ekvivalentním množstvím
2,3,7,8 TCDD (TEQ). Množství se stanoví jako součet ekvivalentních množství
výše uvedených toxických kongenerů vypočtených jako součin analyticky
stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného
faktoru ekvivalentní toxicity (I-TEF) podle přílohy č. 1 k této vyhlášce,
c) emise polychlorovaných bifenylů (PCB), a to individuální toxické kongenery v
rozsahu přílohy č. 1 k této vyhlášce. Emise se vyjádří jako celková hmotnost
uvedených toxických kongenerů,
d) emise polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH), a to fluoranten, pyren,
benz[a]antracen, chrysen, benz[b]fluoranten, benz[k]fluoranten, benz[a]pyren, indeno[1,2,3-c,d]pyren, dibenz[ah]antracen, benzo[g,h,i]perylen.
.....
(4) Jednorázové měření u znečišťujících látek podle odstavce 2 se provádí při obvyklém
provozním výkonu zdroje při prvním uvedení zdroje do provozu a dále jednou za 3
kalendářní roky nebo po každé záměně paliva nebo suroviny nad rámec schváleného
provozního řádu nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo
vybavení zdroje, a to do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností. U
zjišťování emisí jiných znečišťujících látek nejsou tím dotčena jiná ustanovení hlavy III
této vyhlášky a § 9 zákona.
Tato ustanovení by měla v následujících letech přinést konkrétní informace o množství emisí POPs
nejvýznamnějších zdrojů a umožnit stanovení průměrných emisních faktorů využitelných v širším
měřítku.
5.8.2.2 Měření v rámci projektů, jiná měření
Vedle měření emisí POPs předepsaných legislativou byla v letech 1990 – 2002 provedena řada měření
emisí POPs zejména s finanční podporou MŽP (projekty PPŽP a VaV). Některá měření byla zejména
v počátku 90-tých let zaměřena pouze na kvalitativní stanovení obsahu jednotlivých persistentních
organických látek ve spalinách, popř. na získání údajů o jejich koncentracích. Později byla tato měření
prováděna již důsledně se snahou získat pro daný zdroj údaje o hmotnostním toku emisí POPs a
měrných výrobních emisích.
Ucelený přehled o těchto měřeních nebyl doposud sestaven, využitelné údaje o měrných výrobních
emisích však byly zpracovány v rámci řešení projektů MŽP řešitelem ČHMÚ (VaV 520/1/99 a VaV
740/3/01). Přehled provedených měření a používaných emisních faktorů je uveden v samostatné
příloze.
Vedle měření financovaných projekty se v průběhu minulých let uskutečnila řada dílčích měření u
jednotlivých zdrojů, zejména v hutním průmyslu a u zařízení, plánovaných k využití pro
II-157
R-T&A
spoluspalování odpadů. Tato měření jsou financována privátními společnostmi a jejich výsledky jsou
obtížně dostupné.
5.8.2.3 Emisní limity pro POPs
Regulace emisí látek znečisťujících ovzduší je v ČR upravena zákonem č. 309/1991 Sb. o ochraně
ovzduší, ve znění pozdějších úprav a navazujícími předpisy. V oblasti regulace emisí ze spaloven tento
zákon v zásadě odpovídal tehdy platným směrnicím ES. Směrnice Rady EC/96/61 o integrované
prevenci a omezení znečišťování zahrnula PCDDs/Fs jako novou samostatnou kategorii látek, kterou
je třeba brát v úvahu z hlediska ochrany ovzduší při stanovování emisních limitů. Pro spalovny byl
doporučen pro tyto látky emisní limit 0,1 ng TEQ – NATO.m-3. V řadě zemí EU byl v průběhu 90 let
emisní limit 0,1 ng TEQ.m-3 přijat jako závazná hodnota emisního limitu pro PCDDs/Fs. V dubnu
roku 2000 byla přijata novela vyhlášky č. 117/97 Sb., kterou se stanovují emisní limity stacionárních
zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší. Touto novelou, vyhláškou č. 97/2000 Sb., byl zakotven emisní
limit PCDDs/Fs pro spalovny odpadů zcela v souladu s doporučením Směrnice Rady ES.
Přehled emisních limitů POPs podle nové legislativy vydané v r. 2002 uvádí následující tabulka 5-37.
Tabulka 5-37: Kategorie zdrojů s udanými emisními limity POPs, obecné emisí limity a další limity
Právní předpis, odst.
Zdroj
Emisní limit
Pro
Kód NFR
Kód SNAP
Hodnota
353/2002 Sb. Ostatní stacionární zdroje
Příloha 1
1.1 energetika
zvláště velký zdroj
třídění a úprava uhlí, briketárny
pro PAHs platí obecný
emisní limit jako
specifický limit
1A1a
0101
1.2 výroba koksu
koksování, vytlačování koksu
emisní limit
1A1c
010406
3.7 obalovny živičných směsí a
mísírny živic
velký zdroj znečišťování
obalovny a mísírny
emisní limit
1A2f
0301
(030313)
4.4 chem. průmyslová zařízení –
výroba základ. prostředků na
ochranu rostlin a biocidů
pro POPs podmíněně:
hmotnostní koncentrace tuhých
znečišťujících látek obsahujících
látky těžko odbouratelné, lehce
akumulovatelné nebo vysoce
jedovaté (vyhl. 192/1998 Sb.) v
odpadních plynech z výroby,
rozemílání, míšení, balení či
přečerpávání prostředků k ochraně
rostlin před škůdci a plevely nebo
k likvidaci škůdců a plevelů při
hmotnostním toku 25 g/h a větším
nesmí překročit hodnotu 5 mg/m3
2B5
0405
(040525)
6.7 zařízení na výrobu uhlíku
vysokoteplotní karbonizace,
výroba elektrografitu
vypalováním či grafitací a
zpracování uhlíkatých materiálů
pro benzo(a)pyren a
další karcinogenní látky
platí obecné emisní
limity
354/2002 Sb. Spalování odpadu
Příloha 2
II-158
R-T&A
Zdroj
Emisní limit
Pro
Kód NFR
Kód SNAP
Hodnota
2.1 spoluspalování odpadu
v cementářských pecích
celkový emisní limit
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
6C
0902
v zařízení na spalování paliv
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
6C
0902
v jiných průmysl. zařízeních
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
6C
0902
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.l-1
-
-
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
6C
0902
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
6C
090208
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
6C
090201
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
6C
090207
Příloha 4
vody vypouštěné ze zařízení na
čištění odpadních plynů
nefiltrovaný vzorek
Příloha 5
specifické emisní limity pro
spalovny odpadu
d) emisní limit z průměrných
hodnot součtového obsahu PCDD
a PCDF ve vzorku odebraném
během období nejméně 6 hodin a
nejvýše 8 hodin
emisní limit z průměrných hodnot
součtového obsahu PCDD a
PCDF ve vzorku odebraném
během období nejméně 6 hodin a
nejvýše 8 hodin
Příloha 6
specifické emisní limity a požadavky na měření při spalování
odpadních olejů
1 specifické emisní limity
specifické emisní limity
Příloha 8
specifické emisní limity a popro všechny provozní kapacity
žadavky na měření pro stávající
spalovny komunálního odpadu
platné od 1.1. 2003 do 28.12.2005
Příloha 9
specifické emisní limity a požadavky na měření pro stávající
spalovny nebezpečného odpadu
spalující pouze infekční
nemocniční odpady platné od
1.1.2003 do 28.12.2005
specifické emisní limity
Příloha 10
II-159
R-T&A
Zdroj
specifické provozní podmínky a
emisní limity platné
v přechodném období ode dne
účinnosti tohoto nařízení do
31.12.2002 pro spalovny odpadů a
spoluspalovací zařízení
1.1.e spalovny nebezpečného
odpadu
Emisní limit
Pro
Kód NFR
Kód SNAP
6C
0902
6C
090201
Hodnota
u spaloven nebezpečného odpadu
se ve spalinách zjišťuje měřením
součtový obsah PCDD a PCDF
(TE)
u spaloven komunálního odpadu
se ve spalinách zjišťuje měřením
součtový obsah PCDD a PCDF
(TE)
2.1.g spalovny komunálního
odpadu
356/2002 Sb. Obecné emisní limity
Příloha 1
3 obecné emisní limity
PCDDs + PCDFs
0,1 ng TE.m-3
PAHs:
0,2 mg.m-3
PCBs:
0,2 mg TEQ.m-3
jiné chlorované POPs:
0,2 mg.m-3
Dodatek: 357/2002 Sb. Kvalita paliv
§4 odst. 7 maximální přípustné
obsahy
kapalná paliva
PCBs < 10 mg.kg-1
5.8.3 Výpočty emisí
Vzhledem k prozatímnímu nedostatku přímých vykazovaných údajů o emisích POPs ze strany
provozovatelů zdrojů je nutné pro převážnou většinu kategorií zdrojů provádět výpočty emisí POPs
z dostupných technických údajů o provozu jednotlivých zdrojů a emisních faktorů. Technické údaje
představují nejen základní údaje o provozovaných kapacitách (množství spáleného paliva, množství
výrobku, spotřeba suroviny apod.), ale také případnou technickou specifikaci zařízení, zařízení ke
snižování emisí apod.
Rozdílný přístup je ve zpracování celorepublikové emisní bilance a v přípravě emisní inventury
jednotlivých zdrojů. Zatímco pro republikovou bilanci lze čerpat řadu údajů o výrobách s větší
četností v agregované podobě (např. množství vyrobené litiny, obalovaných živičných směsí apod.),
při podrobné inventuře je zapotřebí tyto údaje získat pro všechny evidované zdroje jednotlivě. Tyto
údaje však jsou některými provozovateli vyplňovány do souhrnné provozní evidence velmi nedbale a
neúplně. Centrální pracoviště odborného charakteru, jakým je oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ, nemá
příliš mnoho možností na vymáhání dodatečných údajů u jednotlivých zdrojů. To je možné pouze ve
spolupráci s orgány ochrany ovzduší a jedná se o proces značně náročný. U těchto případů je tedy
přistoupeno ke zjišťování údajů z doplňkových podkladů (např. internetové prezentace firem), popř.
jsou vyrobená množství odhadnuta na základě údajů předchozích let, provozovaných kapacit a počtu
II-160
R-T&A
provozních hodin nebo z odhadu jiných vykazovaných údajů (např. poměru emisí tuhých látek
v jednotlivých letech). Tyto způsoby do určité míry vnášejí nepřesnosti do provádění podrobné
inventarizace emisí POPs a výsledky vypočtené pro jednotlivé zdroje v součtu neodpovídají
celorepublikovým hodnotám.
Při výpočtu emisí POPs v rámci inventarizace v ČR byly potřebné údaje pro zařízení na výrobu
elektrické energie a tepla získány z databáze REZZO tj. z REZZO 1 pro zdroje s tepelným výkonem
vyšším než 5 MW, z REZZO 2 pro střední zdroje s tepelným výkonem 0,2 – 5 MW a z REZZO 3 pro
lokální topeniště s výkonem menším než 0,2 MW.
Zdroje byly členěny do kategorií podle druhu paliva, výkonu, typu topeniště a dalších podmínek
uvedených v kapitole 5.6.4.
Při výpočtu emisí byl pro každý zdroj z databáze REZZO 1 získán údaj o množství spalovaného
paliva, který byl pomocí výhřevnosti přepočten na teplo dodané v palivu podle rovnice:
Q = Qri × S ,
kde: Q je teplo v GJ,
Qri je výhřevnost v GJ.t-1 a
S je spotřeba paliva v tunách.
Emisní faktory pro zdroje z databáze REZZO 1 byly vyjádřeny jako hmotnost emise znečišťující látky
připadající na jednotku množství tepla dodaného v palivu, tj. v mg.GJ-1.
Pro výpočet emisí ze zdrojů databáze REZZO 2 a 3 byly použity údaje o spotřebovaném množství
paliva. Příslušné emisní faktory pro výpočet emisí byly vypočteny jako hmotnost emise znečišťující
látky vztažená na množství spotřebovaného paliva za rok a vyjádřeny v mg.t-1 spáleného paliva.
Pro technologická zařízení byly aktivitní údaje získány z databáze REZZO, ze Statistické ročenky
České republiky a publikace Výroby vybraných průmyslových výrobků v průmyslu ČR z let 1990 –
2001, (ČSÚ). Výběr technologií se řídil kategorizací dle Přílohy VIII Protokolu o persistentních
organických polutantech Úmluvy CLRTAP. Emisní bilance POPs zahrnovala např. aglomeraci rud,
výrobu surového železa a oceli, výrobu koksu a cementu.
Z databáze REZZO 1 byly získány údaje o množství spáleného komunálního, nemocničního a
průmyslového odpadu, které byly využity pro výpočet emisí.
Při výpočtu emisí z mobilních zdrojů byla použita data ze Studie o vývoji dopravy z hlediska
životního prostředí v České republice (1995 – 2001), CDV Brno. K výpočtu emisí POPs byly použity
údaje o spotřebě pohonných hmot a emisní faktory uvedené v AEI Guidebook.
5.8.4 Vykazování emisí v databázi REZZO
Jak vyplývá z textu uvedeného v kapitole 5.8.1, nelze v současné době čerpat téměř žádné
individuálně vykazované údaje z databáze REZZO. V letech 1980 – 1994 nebyly POPs zařazeny ani
do seznamu znečišťujících látek. Od roku 1995 byly do seznamu znečišťujících látek zavedeny
škodliviny, uvedené v tehdejší legislativě (zákon č. 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a o
poplatcích za jeho znečišťování, příloha č. 1 - Seznam znečišťujících látek a sazba poplatku za jejich
vypouštění). Ve skupině látek I. třídy je uveden benzo(a)pyren a dále bifenyl a jeho chlorderiváty.
II-161
R-T&A
Vykazování těchto škodlivin v REZZO bylo však spíše ojedinělé. Navíc v této době nebyly dostatečně
popsány metody odběru vzorku a jeho analýzy a proto nejsou uvedené emise použity při
inventarizacích emisí v letech 1995 – 1999. Přehled vykázaných údajů o emisích je uveden
v samostatné příloze.
Změna nastala nejprve v roce 2000, rozšířením seznamu znečišťujících látek uvedeného v příloze č. 1
vyhlášky 117/1997 Sb. Do seznamu škodlivin vykazovaných v rámci souhrnné provozní evidence
byly vedle některých individuálních sloučenin přidány všechny tři hlavní kategorie POPs
s následujícími kódy:
11002
11006
14001
14002
14003
benzo(a)pyren (1,2-benzpyren)
dibenzoantracen
polychlorované bifenyly
polychlorované dibenzofurany
polychlorované dibenzodioxiny
Vykazování těchto škodlivin v REZZO bylo stále spíše ojedinělé. Přehled získaných údajů je uveden
rovněž v samostatné příloze.
Další změna, zahrnující již kompletní seznam individuálních POPs a jejich skupin definovaných pro
mezinárodní emisní vykazování, byla provedena pro údaje za rok 2002, které jsou zpracovávány nyní
v průběhu r. 2003. Rozdělení emisí a jejich kódové označení vycházející z přílohy č. 1 vyhlášky č.
356/2002 Sb. ukazuje tabulka 5-38.
Tabulka 5-38: Seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin podle vyhl. 356/2002 - POPs
3. Persistentní organické látky (POPs)
3010
Polychlorované dibenzodioxiny (PCDDs) a dibenzofurany (PCDFs) celkem vykazované v
ekvivalentech toxicity (I-TEQ) 2,3,7,8 - TCDD
3020
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) celkem
3030
Polychlorované bifenyly (PCBs) celkem
3040
Jiné chlorované persistentní organické sloučeniny
3041
Hexachlorcyklohexan
3042
Tetrachlorfenol
3043
Hexachlorbenzen
3044
Trichlorbenzen
Nová struktura REZZO, kladoucí důraz na povinnost vykazování škodlivin bez ohledu na způsob
jejich zjišťování, se neomezuje pouze na prezentaci výsledků autorizovaných měření prováděných pro
účely kontroly dodržování emisních limitů na zdrojích. Podle ustanovení uvedených v nařízení vlády
č. 351/2002 by měli provozovatelé pro účely zapracování do emisních inventarizací využívat všech
metod zjišťování množství emisí, t.j včetně výpočtu z dostupných emisních faktorů a odhadů množství
emisí.
Nařízení vlády č. 351/2002 Sb.; § 5 Emisní inventury a projekce emisí
(1) Emisní inventury zajišťuje každoročně pro znečišťující látky, pro které jsou v příloze
č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy Ministerstvo životního prostředí nebo
jím zřízená právnická osoba. Spolu s emisními inventurami vypracuje také emisní
II-162
R-T&A
projekce těchto látek pro období do roku 2020 (§ 6 odst. 9 zákona). Současně
provede vyhodnocení plnění směrných cílových hodnot.
(2) Při provádění emisních inventur a zpracování jejich výsledků se postupuje podle
metodiky schválené v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím
hranice států.
(3) Emisní inventury se provádějí pro stacionární a mobilní zdroje znečišťování ovzduší,
a to pro veškeré zdroje nebo skupiny zdrojů vymezené územním uspořádáním nebo
technickou specifikací. Emise z provozu letadel se započítávají pouze v provozním
cyklu vymezeném v § 2 písm. f). Podklady pro inventury se provádí s využitím údajů
Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (§ 13 odst. 1 zákona).
(4) Emisní inventury se provádějí pro zvláště velké, velké a střední zdroje z údajů
souhrnné provozní evidence (§ 13 odst. 4 a 5 zákona). Množství emisí znečišťujících
látek zjišťují provozovatelé zdrojů způsobem uvedeným v § 9 odst. 10 zákona pro
znečišťující látky, pro něž má zdroj stanoven emisní limit nebo pro něž jsou ve
zvláštním prováděcím předpisu stanoveny emisní faktory. Množství emisí
znečišťujících látek, pro něž zdroj nemá stanoven emisní limit nebo emisní faktor, se
zjišťuje výpočtem pomocí měrné výrobní emise způsobem stanoveným zvláštním
právním předpisem.
Pro výpočty množství emisí POPs i dalších škodlivin bude pravděpodobně nutné uvést ověřené emisní
faktory jako přílohu příslušných prováděcích předpisů, aby je mohli provozovatelé k výpočtům emisí
využívat.
5.8.5 Jiné informační zdroje
Jiné informační zdroje vztahující se k emisním údajům POPs lze získat podrobnou literární a
internetovou rešerší. Pro tyto účely byl sestaven přehled dostupných zdrojových informací podle
klíčových slov, týkajících se zdrojů atmosférických emisí POPs. Výsledky rešerše byly využity
zejména při zpracování seznamu zdrojů vyjmenovaných ve Stockholmské úmluvě a pro emisní
inventuru.
5.9 Provedení emisní inventury
5.9.1 Úvod
Inventura emisí POPs v ČR byla zpracována v letech 1990 – 2001 různými institucemi nebo týmy
odborníků a pro různé účely použití. V některých případech se jednalo o inventury omezené na určité
skupiny zdrojů, popř. vymezené území. V současnosti se celorepublikovou inventarizací emisí POPs
zabývá téměř výhradně pracoviště oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ, ve spolupráci s dalšími subjekty.
To je dáno do určité míry snadným přístupem ČHMÚ k údajům provozní evidence zdrojů
znečišťování ovzduší a k dalším, např. statistický datům. ČHMÚ je organizací pověřenou MŽP
prováděním emisních inventur a pracoviště oddělení emisí a zdrojů má tedy k této činnosti
zprostředkovaně vytvořeno potřebné legislativní zmocnění. Emisní inventarizací POPs (ve spojení
s TK) se v současné době zabývá samostatný specialista oddělení.
Srovnání výsledků různých inventur emisí POPs provedených v ČR uvádí Holoubek a kol.
v dokumentech k implementace Protokolu o POPs (tabulka 5-39).
II-163
R-T&A
Tabulka 5-39: Srovnání výsledků inventur emisí POPs realizovaných v ČR
Odhady emisí POPs v ČR
1989
ΣPAHs [t.y-1]
4, a
215
ΣPCBs [kg.y-1]
31 000
-1
ΣPCDDs/Fs [g TEQ.y ]
a
odhad na základě literárních dat
b
odhad na základě reálných měření
-
19931, a
19902, b
19942, b
19993, b
378
4 214.6
3 635.2
850
23 340
3 917.5
3 464.2
-
30.25
2 121.5
1 776.6
650
1
Holoubek I., Caslavsky J., Nondek L., Kocan A., Pokorny B., Lenicek J., Hajslova J., Kocourek V., Matousek M., Pacyna and J. M.
Thomas D. (1993): The Compilation of Emission Factors of Persistent Organic Pollutants in Czech and Slovak Republics. Report of
AXYS Ltd., Canada and Masaryk University, Brno, CR.
2
Parma Z., Vosta J., Horejs J., Pacyna J. M. and Thomas D. (1996): Atmospheric emission inventory guidelines for persistent organic
pollutants. Report for External Affairs Canada. AXYS Ltd, Sidney, Canada/Prague, CR.
3
Holoubek I. and Kohoutek I. (1999): Emission inventory of persistent organic pollutants. Research project (1997-1999), Ministry of the
Environment, Prague, Czech Republic.
4
Warmenhoven J. P., Duiser J. A., de Leu L. T. and Veldt C. (1989): The contribution of the input from the atmosphere to the contamination
of the North Sea and the Dutch Wadden Sea. TNO Report No. R 89/394A, The Netherlands.
Oficiální inventarizace provedené v letech 1999 (zpětně za období let 1990 – 1998) až 2002 prezentuje
pro účely mezinárodních hlášení k plnění závazků CLRTAP oddělení emisí a zdrojů ČHMÚ. První
předložená inventura byla zpracována v rámci řešení projektu MŽP VaV/520/1/97 „Výzkum a vývoj
vědeckých podkladů kvantifikace znečišťování ovzduší v ČR“. Způsob provedení emisní inventury
v r. 1999 byl v podstatě shodný se způsobem současným, popsaným v kapitole 5.6 a změny v
metodice inventarizace v průběhu let 2000 – 2002 se týkaly pouze doplnění emisních faktorů pro
některé kategorie zdrojů (Emission Inventory Guidebook - 3. vydání, v měž byly uvedeny nové emisní
faktory pro POPs [3]). Nejednalo se však o významné zdroje a trend vývoje prezentovaných emisí
POPs nebyl tímto výrazně ovlivněn.
Celkové údaje za ČR za období let 1990 – 2001 jsou uvedeny v tabulce 5-16 v kapitole 5.6.5.
V současné době probíhá druhá významná etapa zpracování emisní inventury POPs. Zpětně jsou
kontrolovány použité průměrné emisí faktory pro významné skupiny zdrojů, a to zejména v případech,
kdy výpočty průměrných hodnot byly v roce 1999 provedeny z údajů se značným rozptylem (v
některých případech se jednalo až o rozdíly ve čtyřech řádech). Z nově vyhodnocených průměrných
emisních faktorů a z doplněných podkladů pro další kategorie zdrojů (např. údaje uvedené v Toolkit)
je sestavována ověřovací inventura pro rok 2001. Její výsledky budou k dispozici v průběhu roku 2003
a lze předpokládat, že nově vypočtená množství emisí POPs budou o něco nižší, než doposud
vykazovaná. V případě významnějších změn bude inventura dané skupiny látek přepočtena zpětně pro
celé období let 1990 – 2001.
5.9.2 Úplnost inventarizace
Jedním z velmi kritických bodů při sestavování inventury emisí POPs je její úplnost. Hodnocení
úplnosti lze provést ze dvou samostatných hledisek. Tím prvním je úplnost zahrnutých kategorií
zdrojů pro provedení inventury. Tím druhým hlediskem potom úplnost inventarizace jednotlivých
kategorií zdrojů, t.j. podchycení všech zdrojů a výrobních kapacit u sledované skupiny zdrojů. Do
tohoto druhého hlediska lze zahrnout také využití variability používaných emisních faktorů, zejména
pokud jsou svou hodnotou výrazně závislé na technických podmínkách provozu zdroje, na vybavení
zařízením ke snižování emisí, apod.
II-164
R-T&A
5.9.2.1 Úplnost kategorií zdrojů
Inventura emisí prováděná v ČR je z pohledu úplnosti kategorií zdrojů vcelku vyhovující. Zahrnuje
veškeré bodově evidované spalovací zdroje (REZZO 1 a REZZO 2) a rozhodující většinu zdrojů
spadajících mezi malé spalovací zdroje. Z této skupiny nejsou evidovány a vypočítávány emise pouze
u skupiny zdrojů, které lze zařadit mezi tzv. malou komunální energetiku, t.j. jedná se např. o drobné
provozovny, nádražní budovy, školky, zdravotnická zařízení a budovy jiných institucí. Podstatná část
těchto zdrojů, pokud nejsou napojena na centrální zásobování teplem, je pravděpodobně
plynofikována a jejich příspěvek k emisím POPs je v porovnání s domácími topeništi velmi nízký.
Nedostatečně jsou však podchyceny emise ze spalování dřeva v domácnostech a to z důvodů absence
potřebných údajů o spalovaném množství.
Emise z technologických procesů jsou inventarizovány u omezené části zdrojů, a to zejména z důvodu
absence použitelných emisních faktorů. Do bilance jsou zahrnuty nejmasivnější technologie
vyjmenované v části II přílohy C Stockholmské úmluvy – spalování a spoluspalování odpadů a výroba
aglomerátu. Atmosférické emise z výroby celulózy a papíru jsou prakticky zanedbatelné a nejsou
zjišťovány. Určitý potenciál emisí pro doplnění emisní inventury je pravděpodobně u kategorií
druhotných výrob kovů (měď, hliník, zinek). Pro tyto zdroje jsou sice známy emisní faktory (např.
Toolkit – PCDDs/PCDFs), z podkladů REZZO však zatím nelze získat potřebná vyrobená množství.
Rovněž bude třeba znát technické podmínky provozu těchto zdrojů, aby bylo možné zvolit
odpovídající emisní faktory (emisní faktory uvedené v Toolkit jsou pro některé typy výrob v rozsahu
dvou až tří řádů, a to v závislosti na vybavení zařízeními k omezování emisí). Na doplnění této části
inventury je v současné době rovněž zaměřena pozornost.
Do bilance jsou zahrnuty rovněž nejmasivnější technologie a procesy, vyjmenované v části III přílohy
C Stockholmské úmluvy – tepelné procesy v metalurgickém průmyslu nezmíněné v části II jako jsou
výroba surového železa (vč. výroby koksu s významnými emisemi PAHs), oceli a litiny. Další, méně
významné technologické procesy (krematoria, organické výroby, asanační technologie, apod.), nebyly
v době prvního zpracování emisní inventury zahrnuty z důvodu neexistence potřebných emisních
faktorů. Některé z těchto technologií nejsou v ČR již provozovány, některé budou do emisní
inventarizace doplněny, neboť jejich provozované kapacity jsou z podkladů REZZO (resp. z dalších
doplňkových podkladů) k dispozici. Problematičtější bude zahrnutí zdrojů s případnými fugitivními
emisemi, jako je např. doutnání měděných kabelů.
Emise z mobilních zdrojů jsou vypočítávány z oficiálních údajů o prodeji pohonných hmot a měly by
tedy být z hlediska úplnosti zdrojů kompletní.
Vyjmenované problematické okruhy jsou řešeny v současnosti v rámci novelizace emisní inventury
POPs v ČHMÚ.
5.9.2.2 Úplnost inventarizace jednotlivých kategorií zdrojů
Problematika úplnosti inventarizace jednotlivých kategorií zdrojů se týká především takových
procesů, u nichž se vyskytuje značná četnost, případně variabilita technologií v rámci daného procesu.
To se netýká v např. emisí z procesů primární výroby železa, které jsou soustředěny do dvou
výrobních podniků.
Více problematickou je oblast výroby litiny a barevných kovů, kde existuje podstatně širší spektrum
technologií, větší četnost zdrojů a také rozdílné podmínky pro omezování emisí POPs dané
technologickou úrovní provozoven. Ke zlepšení situace by mělo dojít v rámci novelizace způsobu
II-165
R-T&A
sběru údajů souhrnné provozní evidence podle nové legislativy v ochraně ovzduší, která je
v současnosti prováděna v ČHMÚ.
Úplnost inventarizace z tohoto pohledu je problematická rovněž u všech zahrnutých spalovacích
zdrojů. Důvodem je velká variabilita technického stavu spalovacích zařízení i zařízení ke snižování
emisí a také způsob jejich provozování. To jsou parametry velmi subjektivní a těžko hodnotitelné při
výběru vhodných emisních faktorů. Tady lze např. hledat zdůvodnění pro značný rozptyl naměřených
a udávaných emisních faktorů. Emisní inventury by v takových případech bylo reálnější prezentovat
rovněž v rozmezí hodnot, než jako jedno přesné, ale jen matematicky přesné, číslo.
5.9.3 Kvalita dat, přesnost inventarizace, odhady emisí
Hodnocení kvality prováděných inventur emisí je standardizováno metodikou uvedenou v Revised
reporting guidelines for estimating and reporting emission data. Kvalitu dat lze posuzovat v několika
krocích. Výsledná kvalita dat je dána celým systémem opatření, která mají zamezit výrazným chybám.
Za současného stavu úrovně informací a znalostí o emisích POPs lze za dostatečně kvalitní považovat
inventuru s přesností v rozmezí cca 30 - 50 %. To je také odhad pro inventuru prezentovanou v ČR.
5.9.3.1 Verifikace a validace v rámci datových souborů
Pojmy verifikace a validace mají širší sémantický obsah, který je konkretizován účelem, tzn.
požadavkem na dosažení potřebné kvality určitých informačních dat. V praxi vytváření a užívání
datových souborů se setkáváme s pojmy, jako je např. přesnost, správnost, spolehlivost, neurčitost,
transparentnost, věrohodnost apod. Tyto pojmy jsou často užívány pro charakteristiku určitých
zpracovaných nebo k dalšímu zpracování či využití předávaných souborů informací (s kvantitativními,
tedy diskrétními nebo kvalitativními či kvalifikačními údaji). Pro názornost lze uvést sémantické
rozdíly a aplikační priority některých termínů v pojetí analytické praxe (tj. při získávání dílčích dat) a
v pojetí globální aplikace (tj. zejména při interpretaci informace vyplývající ze souboru dat nebo
z jeho zpracování určitým algoritmem) v následující tabulce 5-40.
Tabulka 5-40: Významové rozdíly některých pojmů
Pojem
Analytická aplikace
Globální aplikace
Přesnost
Základní vlastnost souboru výsledků získaných za
minimálně variabilních podmínek
Základní požadavek na vstupy pro zásadní
rozhodnutí zohledňující variabilitu souborů dat
v delším časovém období a respektující účel, pro
který jsou data uváděna
Správnost
Významná vlastnost jednotlivého výsledku nebo
Uvědomění, že dosažení správnosti dat pro
střední hodnoty souboru výsledků, je dána chybou, globální prezentaci vyžaduje výsledky získané
tj. rozdílem od skutečné hodnoty (dvě složky
v režimu QA/QC
chyby: náhodná a soustavná)
Spolehlivost
Vyjádření přesnosti a správnosti současně; jelikož
přesnost je vlastností souboru dat a správnost je
vlastnost jednotlivého výsledku, je spolehlivost
vyjádřením vlastností střední hodnoty; může mít
význam statistický (jako celková možná chyba
nebo interval spolehlivost), nebo význam
informační (vyjádření neurčitosti)
Spolehlivost vstupních dat jako základní předpoklad pro dlouhodobá rozhodnutí a sledování
trendů
Neurčitost
Spíše k hodnocení kvality interpretace analytické
informace; kvalitativní rozlišení analytické
informace mezi soubory dat
Důležité vyjádření kvality vstupních i výstupních
dat, odrážející (zpravidla jednoduchou klasifikační
stupnicí) spolehlivost prezentovaných dat (nikoli
ve smyslu informatiky)
II-166
R-T&A
Pojem
Analytická aplikace
Globální aplikace
Transparentnost
Význam pouze ve smyslu konstrukce měřícího
nebo výpočtového algoritmu, jinak vlastnost
podrobněji popsaná programy QA/QC, GLP nebo
výpočetními schématy
Velmi důležitá vlastnost prezentovaných výsledků
vyjadřujících současně jejich strukturu a vazbu
k danému účelu
Věrohodnost
Význam při konstrukci kvalifikovaných odhadů
Vlastnost získávaná klasifikací výstupů za delší
období nebo ve více programech, významná pro
zařazení dílčích databází do vyšších (globálních)
struktur
Verifikace
Významná v rámci analytického procesu (při
získávání jednotlivých, dílčích dat)
Nástroj k porovnání více datových zdrojů, jsou-li
k disposici
Validace
Významná pro celý analytický proces a klasifikaci
jeho provedení
Významný prostředek k posouzení konsistence
více datových souborů nebo informačních zdrojů
zpracovávaných k danému účelu, nezbytný při
argumentaci a k uplatnění globálních dat
5.9.3.2 Verifikace a validace, nejistoty a správná praxe emisních inventarizací
Emisní inventarizace, což jsou postupy především pro kvantifikaci úhrnného vstupu znečišťujících
látek do ovzduší na určitém území, je významným nástrojem hodnocení životního prostředí, opírajícím
se o početné soubory dat. Vstupní data charakterizují určité stavy v daném časovém úseku, a to buď
statisticky vyhodnotitelným kontinuem údajů (tj. z hlediska daného časového úseku s minimálním
nebo zanedbatelným počtem přerušení v získávání jednotlivých dat), nebo diskrétními údaji, zpravidla
získávanými podle určitého časového plánu. Údaje mohou být výsledky měření konkrétních
znečišťujících látek na konkrétním emisním zdroji, nebo to mohou být výsledky výpočtů podle
známých (zpravidla kodifikovaných) vztahů mezi hodnotou emise a jiného kvantitativního ukazatele
(parametru) na zdroji.
Emisní inventarizace pro účely mezinárodních dohod mají za účel sledovat trendy ve znečišťování
ovzduší na území překrývajícím více státních celků a porovnávat příspěvky jednotlivých členů dohod
k celkové emisní bilanci. Pro území Evropy je nejvýznamnější dohodou Úmluva o dálkovém
znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států, iniciovaná a spravovaná Evropskou hospodářskou
komisí Organizace spojených národů (EHK/OSN). Jedním z produktů této Úmluvy jsou i pravidelně
vyhodnocované emisní inventarizace s přehledy, vypracovanými podle dohodnutých pravidel.
Ke sjednocení postupů pro vypracování národních emisních inventur byly v rámci Úmluvy vydávány
a postupně upřesňovány určité pokyny, které jsou součástí obsáhlého kompendia „Atmospheric
Emission Inventory Guidebook“, na jehož tvorbě a aktualizaci se podílí odborníci ze signatářských
zemí Úmluvy. Ve třetím vydání Atmospheric Emission Inventory Guidebook v roce 2001 byla
uvedena nově zpracovaná kapitola pojednávající o verifikaci a validaci emisních inventur „Good
Practice Guidance for CLRTAP Emission Inventories“.
Účelem uvedené kapitoly je přispět ke konsistenci postupů směřujících k objektivnímu posouzení
emisní situace a k získání relevantních podkladů pro vytváření modelovacích nástrojů a formulaci
strategických záměrů, a to podle principů jež jsou dále stručně popsány. Jedním z principů, který nová
kapitola přijímá, je určení zdrojů nejistot a kvantifikace nebo odhad nejistot, což vychází ze studií
provedených v rámci mezinárodních programů pro inventarizaci skleníkových plynů.
Princip verifikace a validace emisních dat je přijímán, aby strany Úmluvy uváděly data pečlivě,
smysluplně a spolehlivě. Pojmy verifikace a validace jsou tu chápány s následujícím obsahem:
II-167
R-T&A
Verifikace:
dotýká se správnosti postupů plánování, vývoje, a naplňování datových souborů pro inventarizace, a to
s vědomím účelu pořizované inventarizace;
nástroji jsou např. porovnání s jinými studiemi (pořízených nezávislými subjekty) nebo konfrontace
výsledků s měřeními prováděnými jinými prostředky nebo metodami;
Validace:
je prokázání správnosti a opodstatnění přístupu k vytvoření emisní inventarizace podle zadaných
pravidel a prokázání vnitřní konsistence inventury; účelem je dosažení oficiálního přijetí a schválení
inventury jakožto určitého protokolárního aktu.
Je-li účelem emisní inventarizace popis stavu znečišťování ovzduší emisemi v globálním
(nadnárodním) měřítku na základě dílčích emisních inventur, pak princip verifikace a validace lze
schematicky znázornit:
VALIDACE
Byla správně použita daná pravidla?
Globální úroveň
emisí
Emisní inventury
VERIFIKACE
Jsou předávány správné údaje?
Validovaná inventura, tzn. uznaná, že byla provedena správně podle pravidel, může být postoupena do
zprávy, která je konečným výstupem (produktem vypovídajícím o globální úrovni emisí nebo
interpretujícím tuto úroveň pro určitá, např. strategická rozhodnutí).
Mezi verifikací a validací platí zpětná vazba, např. ukáže-li se, že verifikovaná data, tzn. pořizovaná
k určitému účelu, nenaplňují správně globální přehled, je nutné upravit nebo opravit zadávaná
pravidla. Tento proces je dlouhodobý a přispívá k věrohodnosti konečné výpovědi.
Princip nejistoty emisních inventur je chápán jako podstatná součást výsledku emisní inventury.
Nejistota globální úrovně emisí je dána jak nejistotou dílčích dat, tak i nejistotou výsledků,
prezentovaných národními orgány v úhrnech (národních nebo sektorových).
Verifikace, jež má zajistit přenos správných údajů, a validace, jež má zajistit správnost (účelnost)
použitých postupů (pravidel), jsou podporovány systémem zajištění kvality dat QA/QC (quality
assurance / quality control), který je zpravidla vypracován v rámci akreditace nebo certifikace
subjektů, které primární data získávají (např. laboratoře akreditované podle ČSN EN ISO/IEC 17025)
nebo je zpracovávají (subjekty certifikované podle ISO 9000). Systém zajištění kvality dat stanoví
podmínku uvádět nejistoty na všech úrovních (a pokud nelze nejistotu určit z kvantitativních výsledků,
pak je třeba uvést alespoň její kvalifikovaný odhad), čemuž má předcházet rozbor zdrojů nejistot. V
složitém systému získávání dat pro emisní inventury nelze předpokládat, že by bylo možné ve
výsledné nejistotě zahrnout všechny její složky, proto se vyvíjí snaha, vyjádřit nejistotu v procesu
verifikace a validace dílčích dat nástroji QA/QC.
II-168
R-T&A
Účelem vyjádření nejistoty emisní inventury není zpochybnit platnost inventury, resp. odhadu emisní
inventury. Pořizování emisních inventur je opakovaný proces a vyjádření nejistot (zvláště jsou-li
uvedeny a kvantifikovány jejich zdroje), má zásadní význam:
•
•
•
•
pro určení priorit, jimiž lze dosáhnout konečného výsledku dílčí inventury (národní, sektorové
apod.) s menší nejistotou,
pro upřesňování metodických postupů (zásad, pravidel, formulářů, výpočtových algoritmů
apod.),
pro určení mezí, v jakých se pohybují výsledky inventury, což je důležité pro interpretaci
výsledků inventury a tím i pro rozhodnutí, jež se od výsledku inventury odvíjejí (např.
technická a správní opatření, legislativní kroky, mezinárodně politická rozhodnutí pro
bilaterální nebo multilaterální smlouvy apod.)
pro určení míry použitelnosti dat emisních inventur při vytváření a provádění modelových
aplikací nebo strategických studií či projekcí.
Princip správné praxe provádění emisních inventur je chápán jako soubor postupů pro zajištění co
nejpřesnějšího odhadu emisních inventur ve smyslu minimalizace dílčích nejistot a nejistoty celkové,
pokud je toto dostupnými prostředky dosažitelné.
Správná praxe provádění emisních inventur zahrnuje:
•
•
•
•
•
•
•
výběr vhodných a přiměřených metodických postupů pro výpočet a odhad emisí na národní
úrovni,
zajištění kvality dat procedurami QA/QC,
uplatnění postupů verifikace a validace,
vyjádření nejistot v procesu získávání, zpracování, vyhodnocování a interpretaci dat,
vyjádření nejistot v kvantifikované formě (jako součást všech složek výpočtu a odhadu emisí),
archivaci dat a vypracovaných zpráv,
zpětné hodnocení vypracovaných zpráv s ohledem na jejich průkaznost a průhlednost
(transparence dosvědčující, že zpráva je vypracována v požadované struktuře a v přímé
souvislosti se zadaným účelem).
Pro vytvoření zpráv o emisních datech podle mezinárodních protokolů jsou vydávány pokyny,
zpravidla aktualizované s roční periodou. Pro Úmluvu CLRTAP byly vydány poslední směrnice pro
vypracování národních emisních přehledů na 26. zasedání výkonného orgánu EMEP ve dnech 2. - 4.
září 2002 v Ženevě. Součástí směrnice jsou i předepsané tabulkové formuláře, které strany Úmluvy
vyplní a odešlou výkonnému orgánu EMEP ve stanoveném termínu.
5.9.3.3 Posouzení kvality emisních dat
Výše uvedená legislativní opatření pro správu dat se dotýkají fenoménu jejich získávání, neboť jinak
než zákonnými opatřeními nelze celostátně zajistit sběr statisticky důležitých údajů. Jsou-li pak data
soustředěna a uspořádána do předem stanovených a účelně strukturovaných souborů, je třeba zabývat
se jejich kvalitativními znaky, což zajišťují výše zmiňované procesy QC/QA, tedy "quality control" a
"quality assurance". Tyto procesy jsou známé jak z disciplin zabývajících se analytickými postupy, tak
postupy souvisejícími s normami řady USO 9000.
Postupy quality control QC, řízení kvality, i quality assurance QA, zajištění kvality, mají ovšem v
případě sběru a vyhodnocování emisních dat specifický význam.
II-169
R-T&A
Řízení kvality QC je systém rutinních technických činností, jimiž se zajistí, že vytvářené datové
soubory (databáze) mají požadovanou kvalitativní úroveň. Systém QC se opírá o následující hlavní
články:
•
•
•
zajištění rutinní, zásadové a nezpochybnitelné kontroly integrity dat, jejich správnosti
a úplnosti,
zjištění a určení konkrétních chyb nebo opomenutí,
vypracování přesné dokumentace všech kroků, jež byly pro získání dat učiněny, a archivace
této dokumentace (což je důležité pro pozdější zpracování dat podle jiných metodických
postupů nebo kritérií).
Součástí postupů QC je kontrola správnosti uváděných dat, včetně kontroly jejich původu, kontrola
výpočetních postupů, určení zdrojů nejistot a odhad míry celkové nejistoty. Na vyšší úrovni pak jde o
kontrolu použitých měřících metod, uplatnění správných emisních faktorů pro konkrétní kategorie
zdrojů a případně i o celkovou revizi technické zprávy, jež je pro účely získání nebo předání emisních
dat vypracována.
Postupy QA zahrnují činnosti, které lze označit jako oponentské, tedy vykonávané osobou
nezúčastněnou na sběru dat či vytváření datových struktur. Výsledkem procesu QA je zpravidla
zpráva, která zhodnotí uplatněné postupy QC a posoudí, zda metodika získávání emisních dat
odpovídá současnému stavu vědeckých poznatků, zda byly využity všechny prostředky dostupnosti dat
a zda program QC je efektivní.
Uvedené postupy souvisejí s procesy verifikace, která v případě emisních dat je zaměřena především
na odhalení chyb, zejména tam, kde jde o tzv. kvalifikované odhady. Verifikační procesy mohou být
zahrnuty do programu QC/QA.
Postupy QC lze stanovit ve dvou úrovních:
•
•
pro data získávaná převážně pomocí emisních faktorů a
pro data získávaná převážně měřícími metodami.
Při použití emisních faktorů se jako postupy QC uplatňují zejména činnosti:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
kontrola, zda je použit dokumentovaný zdroj emisních faktorů pro konkrétní kategorie,
kontrola, zda zdroj emisních faktorů je řádně citován,
kontrola vlastních výpočtů pomocí emisních faktorů,
kontrola použitých jednotek a fyzikálních rozměrů (včetně kontroly konverzních vzorců),
kontrola, zda výsledky jsou zařazeny do správné kategorie,
kontrola, zda jsou použity konsistentní aktivitní parametry,
kontrola přenosu dat mezi soubory,
kontrola, zda je proveden správný výpočet nebo odhad nejistot,
kontrola, zda vyřazení některých dat bylo korektní,
kontrola celé dokumentace, zda jsou uvedeny podpůrné informace nebo údaje o autorství
použitých dokumentů,
kontrola případnou rekalkulací v jednotlivých kategoriích,
kontrola, zda byly ve všech případech použity konsistentní metodiky a zda vstupní data jsou
ze stanoveného časového období,
porovnání s dřívějšími výsledky nebo zprávami.
II-170
R-T&A
5.9.3.4 Nejistota dat
K výpočtu emisí pomocí emisních faktorů se používají intensitní, zpravidla ekonomicko statistické
činitelé, jako např. výroba/spotřeba energie, ukazatelé produkce/výroby, populace aj. Kvalita těchto
činitelů závisí na způsobu získávání potřebných dat a odráží se v nejistotě, s níž jsou (nebo by měly
být) uváděny. V řadě případů ale nelze nejistotu odhadnout, a proto příručka Emission Inventory
Guidebook uvádí následující chybovou tabulku 5-41 pro různé zdroje dat.
Tabulka 5-41: Odhad chyb pro různé zdroje dat
Datový zdroj
Oficiální národní
statistika
Aktualizovaná národní
data poslední statistiky
s použitím HDP
International Energy
Agency (IEA)
Databáze OSN
Data z jiných zdrojů
Rozpětí chyby
-
Poznámka
Oficiální národní data lze pokládat za "bezchybná",
nicméně chybu lze odhadnout ze statistických odchylek v
údajích o produkci a spotřebě
2-5%
Ekonomický ukazatel státu se pravděpodobně nemění o
více než několik procent v řadě po sobě jdoucích let
Pro země OECD: 2 - 3 %
pro nečlenské země: 5 - 10 %
5 - 10 %
IEA publikuje národní statistické energetické údaje, jež lze
u členských zemí OECD pokládat za stejně spolehlivé jako
národní aktualizovaná statistická data
Spolehlivost dat jako u IEA
30 - 100 %
Klasifikační stupnice emisních odhadů s rozsahem chyb podle materiálů Evropské unie je uvedena v
následující tabulce 5-42.
Tabulka 5-42: Klasifikační stupnice emisních odhadů
Stupeň
Definice
Typické rozpětí chyby
A
odhad založený na velkém počtu měření provedených na velkém počtu zdrojů, jež
plně representují sektor
10 - 30 %
B
odhad založený na velkém počtu měření provedených na velkém počtu zdrojů, jež
representují podstatnou část zdrojů v sektoru
20 - 60 %
C
odhad založený na počtu měření provedených na malém počtu representativních
zařízeních nebo kvalifikovaný odhad založený na počtu relevantních údajů
50 - 150 %
D
odhad založený na jednotlivých měřeních nebo na technickém výpočtu
100 - 300 %
E
odhad založený na technickém výpočtu odvozeném pouze z předpokladu
řádové
5.9.4 Prezentace údajů a závěrečná doporučení
Prezentace oficiálních údajů o emisích znečišťujících látek je prováděna zejména z podkladů
vedených v ČHMÚ. Týká se to standardních periodických publikací, mezi nimiž lze jmenovat tyto:
•
•
Zpráva o životním prostředí MŽP - tištěná neprodejná verze, náklad 850 výtisků (r. 2002),
prezentace na internetových stránkách MŽP (www.env.cz)
Statistická ročenka ŽP, ČEÚ - tištěná česko-anglická neprodejná verze, náklad 1800 výtisků
(r. 2002), prezentace na internetových stránkách ČEÚ (www.ceu.cz)
II-171
R-T&A
•
Znečištění ovzduší na území ČR, ČHMÚ – tištěná česko-anglická verze (včetně prodeje),
náklad cca 1000 ks, prezentace na internetových stránkách ČHMÚ (www.chmi.cz)
Strukturu významných kategorií zdrojů podle podílu na celkových emisích jednotlivých sledovaných
skupin POPs ukazují následující grafy (obrázky 5-7 až 5-9) .
Obrázek 5-7: Struktura nejvýznamnějších zdrojů emisí PCDDs/Fs v ČR
PCDD/F
plošné zdroje
53,89%
aglomerace
3,02%
3,11%
bodové zdroje
27,37%
výroba oceli
4,41%
spalování odpadu
2,63%
výroba koksu
mobilní zdroje
0,11%
5,46%
Obrázek 5-8: Struktura nejvýznamnějších zdrojů emisí PCBs v ČR
PCB
plošné zdroje
77,77%
aglomerace
1,46%
mobilní zdroje
bodové zdroje
2,98%
5,05%
spalování odpadu
12,73%
ostatní technologie
0,01%
II-172
R-T&A
Obrázek 5-9: Struktura nejvýznamnějších zdrojů emisí PAHs v ČR
PAH
plošné zdroje
85,40%
aglomerace
0,29%
bodové zdroje
4,10%
4,45%
spalování odpadu
0,06%
mobilní zdroje
3,74%
výroba koksu
ostatní technologie
1,94%
0,02%
Lze předpokládat, že významnější změny podílů jednotlivých kategorií na celkových emisích nebo
výraznější omezení emisí POPs nelze v krátkodobém horizontu očekávat. Snížení emisí POPs je
podmíněno např. zvýšením podílu zemního plynu pro vytápění v domácnostech a v dokonalejším
odpadovém hospodářství. Dílčí omezení emisí POPs by mělo následovat při uplatnění nové legislativy
v ochraně životního prostředí, zejména zákona o ovzduší a zákona o integrované prevenci. Podle této
nové legislativy budou muset všechna nová nebo rekonstruovaná zařízení emitující např. POPs
dodržovat požadavky BAT.
Z hlediska postupu inventarizace bude zapotřebí klást důraz zejména na úplnost a kvalitu vykazování
údajů o emisích a dalších souvisejících technických parametrů, a to zejména na straně provozovatelů
zdrojů. Napomoci by k tomu měl také připravovaný návrh prováděcího předpisu k zákonu č. 76/2002
Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a o integrovaném registru znečišťování. Návrh
nařízení vlády, kterým se stanoví „seznam ohlašovaných látek, způsob zjišťování a vyhodnocování
ohlašovaných látek, způsob a forma ohlašování do integrovaného registru znečišťování a některá
opatření k zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí“, předpokládá od roku
2004 povinný reporting údajů o emisích a přenosech látek, spadajících pod problematiku IRZ (EPER,
PRTR ...). Tato povinnost by se vztahovala na všechny provozovatele, kteří překročí prahovou
hodnotu stanovenou pro danou škodlivinu. Tzv. „uživatelé registrované látky“ budou na základě
výsledků měření, výpočtu nebo odborného odhadu každoročně předávat příslušnému orgánu údaje
specifikované formulářem a to přímo elektronickou formu. Dobrá využitelnost těchto dat bude podle
názoru řady odborníků pouze při integraci požadovaných údajů IRZ se stávajícími informačními
systémy v oblasti životního prostředí (REZZO - ovzduší, HEIS – odpadní vody a ISOH – odpadové
hospodářství).
Vedle toho je třeba doplňovat znalosti o dalších, bodově nesledovaných procesech, při nichž mohou
vznikat emise POPs. Jedná se zejména o emise z tzv. starých zátěží, ale také např. z hoření skládek a
volného spalování odpadů. Na základě porovnání doporučených emisních faktorů (CORINAIR,
Toolkit) a stávajících používaných údajů naměřených v ČR by mělo být rovněž zváženo provedení
ověřovacích měření emisí u kategorií, které nejsou pokryty povinným měřením v rámci legislativy
v ochraně ovzduší (např. domácí topeniště).
II-173
R-T&A
Pozornost bude věnována rozvoji nástrojů pro celkové zpřesnění emisní inventarizace, zahrnujících
změny nejen v samotných formulářích souhrnné provozní evidence, ale v také v celém systému
zpracování a kontroly dat REZZO, jako základního nástroje provádění emisních inventur v ČR.
Souběžně bude nutné vyhledávat doplňkové zdroje informací zejména v oblasti standardních výstupů
ČSÚ, resortních statistických informací, ale také údajů samotných provozovatelů zdrojů (např.
povinné údaje zveřejňované spalovnami komunálních odpadů na internetu a ve výročních zprávách).
5.9.5 Zpracování přehledu zdrojů pro UNEP
Jedním z cílů projektu bylo také zpracování podrobného přehledu zdrojů pro dotazníky umístěné na
webových stránkách UNEP Chemicals (http://www.chem.unep.ch/) pod heslem Persistent Toxic
Substances (PTS).
Každý dotazník obsahuje údaje o zpracovateli dotazníku, znečišťující látce, zdroji emisí, naměřených
a vypočtených hodnotách a odkazu na podklady. Do informací o zdroji jsou zahrnuty údaje o jeho
kategorizaci, zeměpisném umístění a provozních podmínkách. Naměřená data zahrnují periodu odběru
vzorku, objemový tok plynu, hmotnostní koncentraci a roční tok znečisťující látky.
Požadavky pro správné vyplnění dotazníků jsou následující:
•
•
•
•
•
povinně se musí odpovědět na tučně vytištěné a podtržené položky, zodpovězení ostatních
položek je nepovinné
vkládat pouze celá čísla
poskytovaná data udávat v požadovaných jednotkách
při vyplňování údajů o poloze je nutné uvést zemi, ve které byl proveden odběr vzorku a tzv.
„geo-references“ (zeměpisné souřadnice nebo kód oblasti)
vyplnit údaje o zpracovateli na začátku každého dotazníku.
Jako podkladové materiály pro zpracování dat pro vyplňování dotazníků byly použity protokoly o
měření provedených podle vyhlášky MŽP ČR č. 117/97 Sb. a v rámci projektů VaV MŽP ČR. Dále
pak údaje uvedené ve zprávách projektů SPŽP a VaV řešených v období let 1993 – 1999. Pro
doplnění údajů o provozních podmínkách zdrojů byly použity údaje z databáze REZZO.
Výsledky provedených měření byly pomocí údajů uvedených v protokolech a v databázi REZZO
přepočteny na požadované jednotky. Kvůli absenci údajů v některých protokolech nebylo možné
všechna data použít a vložit do dotazníku. Například hmotnostní koncentrace bylo nutné přepočítat na
normální stavové podmínky (101,325 kPa a 273,1 K) a 11% obsah O2 ve spalinách. Tento přepočet
nebylo možné provést v případě, že protokol o měření údaj o obsahu O2 neobsahoval.
Za Českou republiku bylo do této doby vloženo 32 dotazníků, výhradně za sektor výroby elektrické
energie. Vyplnění předcházela příprava dat do potřebné struktury. Dotazníky byly vyplňovány
postupně od června do září tohoto roku. Po uplatnění příslušných ustanovení nové legislativy
v ochraně ovzduší budou v průběhu roků 2003 – 2005 k dispozici další údaje o měřeních emisí POPs.
5.10 Závěr
Uvedenou studii shromažďující podklady pro inventuru atmosférických emisí POPs lze považovat za
jedno z prvních komplexních zpracování. V rámci možností byly autorem zpracovány kapitoly
popisující stav inventarizace prováděné pověřenou institucí (ČHMÚ), a dále byly do zprávy
zkompilovány informace uvedené v materiálech, autorovi dostupných. Tyto texty, které jsou v ČHMÚ
II-174
R-T&A
shromažďovány např. v rámci řešení projektů PPŽP a VaV zadaných MŽP, jsou zde většinou bez
dalších úprav nebo jen s malými korekcemi uvedeny zejména pro ilustraci úrovně dosažitelných
informací v tomto oboru.
5.11
Emise POPs z dopravy
5.11.1 Úvod
Doprava se v posledních desetiletích stala významným faktorem ovlivňujícím životní prostředí
člověka a to jak v pozitivním tak i negativním směru. Komplexní popis vlivů dopravy na prostředí by
v sobě musel zahrnovat znečištění vznikající během výroby dopravních prostředků, znečištění vzniklé
během stavby a provozu komunikací, zahrnující vedle kontaminace prostředí přímo z materiálu
komunikací i např. možnou kontaminaci z barev a nátěrů dopravního značení, kontaminaci
z posypových solí, oděru pneumatik a povrchu vozovky apod., dále vliv dopravy na fragmentaci
krajiny, kontaminaci prostředí spojenou s uchováváním a transportem pohonných hmot a v neposlední
řadě také významnou kontaminaci ovzduší emisemi ze spalování pohonných hmot.
Nejzávažnějším problémem je kontaminace ovzduší emisemi, především díky jejich významnému
vlivu na lidské zdraví, zejména ve velkých městech s vysokou hustotou automobilové dopravy.
Odhaduje se, že hmotnostní jednotka exhalátů z motorové dopravy je ve městě a ve velkých obytných
aglomeracích 10 – ti násobná oproti exhalátům vzniklých z jiných zdrojů (průmysl, topení) a dokonce
100 násobná oproti jiným exhalátům v oblastech mimo město. Výfukové plyny motorových vozidel
obsahují stovky chemických látek v různých koncentracích, s různými účinky na zdraví člověka.
Vedle „klasických“ sledovaných polutantů jako jsou např. oxidy dusíku, oxid uhelnatý, oxid uhličitý
nebo oxid siřičitý je v poslední době zaměřena pozornost také na persistentní organické polutanty
(POPs) jako jsou polyaromatické uhlovodíky (PAHs), polychlorované bifenyly (PCBs),
polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDDs) a dibenzofurany (PCDFs).
5.11.2
Zdroje POPs v dopravě
POPs (PAHs, PCBs, PCDDs, PCDFs) mohou pronikat do životního prostředí z dopravy v principu
dvěma způsoby. Buď po syntéze ze svých prekurzorů, nebo úniky POPs vytvořených mimo vlastní
dopravní činnost. Na tomto základě lze vymezit čtyři cesty, kterými doprava produkuje tyto látky.
•
•
•
•
Spalování pohonných hmot při provozu vozidel
Úniky při přepravě materiálů
Uvolňování z konstrukčních materiálů dopravních cest
Likvidace odpadů
5.11.3 Emise POPs z mobilních zdrojů
5.11.3.1 Úvod
Vzhledem ke skutečnosti, že POPs nepatří mezi limitované složky (vozidla musí splňovat pouze
emisní limity uhlovodíků) existuje do současné doby velmi málo spolehlivých měření emisních
faktorů POPs. Situaci navíc stěžuje fakt, že dosud získané hodnoty mají poměrně velký rozptyl (např.
PAHs - BA 95 natural: 0,25 - 0,5 mg.km-1; CNG: 0,2 - 0,55 mg.km-1; BA 95 natural: 7 - 25 g.km-1 při
II-175
R-T&A
rychlosti 90 km.h-1; CNG: 11 - 40 g.km-1 při rychlosti 90 km.h-1). Chemické rozbory pevných částic,
na které jsou POPs rovněž vázány se provádějí ještě v daleko menším rozsahu a získané informace
nemají reprezentativní charakter. Při výpočtu a bilancování množství emisí POPs produkovaných
dopravou bylo vycházeno z COPERT III [25] a prácí Ústavu výzkumu motorových vozidel Praha [26]
Pro vyhodnocení (výpočet) emisí z dopravy bylo vycházeno jednak z produkce (tj. spotřeba paliv,
energie, přepravní vzdálenost, výkon) a jednak z emisního faktoru. Emisní faktor (Ef) polutantu p je
vždy uváděn v hmotnostním množství na jednotku energie (g.MJ-1), délky přepravy (g.km-1),
hmotnosti spotřebovaného paliva, (g.kgpal-1) nebo výkonu motoru (g.kWh-1). Zatím co emisní faktory
limitovaných složek (CO, CxHy, NOx, PM) jsou povinně měřeny u silničních vozidel - nové,
importované, pravidelné technické kontroly (periodické technické prohlídky železničních vozidel a
plavidel se v ČR neprovádí), emise POPs z dopravy nejsou limitovány žádnými předpisy. Proto se na
rozdíl od limitovaných složek u vozidel běžně neměří a bývá především vázáno na oblast
experimentální.
5.11.3.2 Výpočet celkových emisí POPs
Pro stanovení emisí POPs byla využita metodika výpočtu [27], která vychází z údajů o evidenci
množství prodaných pohonných hmot. Po odečtení nedopravních zdrojů, tj. spotřeby v zemědělství,
lesnictví, stavebnictví a armády (týká hlavně nafty), je množství prodaného paliva i distribuováno
pomocí přepravních výkonů mezi jednotlivé druhy dopravy:
•
•
•
•
•
•
•
individuální doprava (ID)
silniční veřejná osobní doprava (AD)
silniční nákladní doprava (SND)
autobusy MHD
železniční doprava – motorová trakce (ŽD)
vodní doprava (VD)
letecká doprava (LD)
Uvedené druhy dopravy jsou celkem rozděleny do 23 kategorií, podle používaného paliva a vybavení
katalyzátory. Z takto rozdělené spotřeby se poté kalkulují emise, pomocí průměrných emisních
faktorů.
Pro každou z uvedených kategorií je použit průměrný emisní faktor [g.kg pal-1], který vychází
z naměřených a statisticky zpracovaných hodnot.
U vybraných kategorií silniční dopravy, tzv. kategorie kp, s velmi rozdílnými ročními kilometrickými
proběhy, se paralelně s výpočty spotřeby druhu dopravy d, pomocí přepravních výkonů, kalkuluje
spotřeba kategorie kp z uvedených proběhů. Kontrola správnost je zajištěna tak, že součet spotřeb
kategorií kp, vypočtených z proběhů patřících k druhu dopravy d0, musí být shodný se spotřebou d0,
vypočtenou z celkové spotřeby. Dále roční kilometrické proběhy jsou zadávány tak, aby odpovídaly
výsledkům celostátních dopravních sčítání, které se provádí 1 krát za období 5ti let.
Pro zpracování emisní inventury byly použity spotřeby jednotlivých pohonných hmot stanovené
v rámci Metodiky pro stanovení emisí látek znečišťujících ovzduší z dopravy [27] a emisní faktory,
statisticky vyhodnoceny v Databázi emisních faktorů (zpracovatel CDV) a přepočtené z g.km-1 na g.kg
pal-1. Emisní inventura zahrnuje emise PAHs, PCDDs, PCDFs a PCBs (benzínová vozidla).
II-176
R-T&A
Tabulka 5-43: Celkové emise PAHs v ČR [kg]
Druh dopravy
ID
AD
SND
Rok
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
5 265 4 592 5 620 6 127 6 642 7 105 8 249 8 541 8 591 9 223 9 206 9 625
379
282
256
209
167
194
197
176
271
266
307
347
2 389 2 039 2 388 2 220 3 003 4 003 5 206 5 810 5 160 5 572 5 837 7 316
MHD autobusy
169
132
138
125
109
138
170
172
190
221
250
296
ŽD mot.trakce
449
320
296
195
163
233
249
206
214
190
165
186
43
35
33
27
23
30
40
20
23
24
21
18
VD
LD
Doprava celkem
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
8 694 7 400 8 731 8 903 10 106 11 703 14 111 14 926 14 448 15 496 15 786 17 788
Roční množství emisí PAHs v ČR z dopravy přesahuje v roce 2001 podle uvedených výpočtů 17,8
tun. V kategoriích benzínových vozidel splňujících emisní limity EURO a naftových vozidel jsou
emise PAHs tvořeny z více než 90% naftalenem. U starších benzínových vozidel, které nesplňují
normy EURO, převažuje fenantren, který tvoří okol 50%, naftalen zde tvoří méně než 10%.
Porovnáním emisních faktorů PAHs z různých zdrojů zjistíme, že nejsou výrazné rozdíly mezi
novějšími a staršími vozidly jako u VOC, neboť PAHs nejsou limitovány žádným předpisem. Vychází
tedy značný nárůst těchto emisí, který koresponduje s růstem spotřeby benzínu a nafty a přepravních
výkonů silniční individuální a silniční nákladní dopravy.
Emise z letecké dopravy nejsou součástí uvedené emisní bilance, neboť není znám podíl PAHs na
emisích uhlovodíků vzniklých spalováním leteckých paliv.
Tabulka 5-44: Celkové emise PCDDs v ČR [mg]
Druh dopravy
ID
Rok
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
168,5 147,2 179,9 195,1 214,9 209,6 219,9 211,2 178,1 163,6 123,2
2001
97,3
AD
5,1
3,8
3,5
2,9
2,4
2,8
2,8
2,5
3,7
3,5
4,0
4,5
SND
13,7
13,4
17,5
17,9
29,0
32,9
38,1
45,8
37,0
43,1
46,1
48,1
MHD autobusy
2,1
1,6
1,7
1,5
1,3
1,7
2,0
2,0
2,1
2,0
2,2
2,4
ŽD mot. trakce
5,6
4,0
3,7
2,4
2,0
2,9
3,1
2,5
2,6
2,3
2,0
2,3
VD
0,5
0,4
0,4
0,3
0,3
0,4
0,5
0,2
0,3
0,3
0,3
0,2
LD
Doprava celkem
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
195,5 170,5 206,7 220,2 250,0 250,2 266,4 264,2 223,8 214,8 177,8 154,8
II-177
R-T&A
Tabulka 5-45: Celkové emise PCDFs v ČR [mg]
Druh dopravy
ID
Rok
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
348,4 304,4 372,0 403,2 444,4 433,3 454,6 436,6 368,2 338,0 254,6 201,1
AD
5,7
4,3
4,0
3,4
2,9
3,4
3,3
2,9
4,2
4,1
4,6
5,1
SND
23,2
23,5
31,4
32,8
54,7
61,3
69,9
84,5
67,6
80,0
84,8
88,8
MHD autobusy
2,1
1,6
1,7
1,5
1,3
1,7
2,0
2,0
2,1
2,0
2,2
2,4
ŽD mot. trakce
5,6
4,0
3,7
2,4
2,0
2,9
3,1
2,5
2,6
2,3
2,0
2,3
VD
0,5
0,4
0,4
0,3
0,3
0,4
0,5
0,2
0,3
0,3
0,3
0,2
LD
Doprava celkem
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
385,5 338,2 413,2 443,7 505,6 502,9 533,4 528,9 445,0 426,7 348,5 299,8
Emise PCDDs/Fs z dopravy se pohybují celkově řádově v miligramech. Nejvíce jsou produkovány
staršími vozidly, nesplňující normy EURO 1 - 3. Sestupný trend v produkci těchto emisí dopravou je
dán obměnou vozového parku především v individuální dopravě. Z databáze emisních faktorů
COPERT není však možno vyčíst jsou-li tyto emise u starších vozidel vázány na tzv. halogenové
vynašeče, nebo vznikají-li ze stopových obsahů chlóru v benzínu [25].
Emisní faktory PCDDs/Fs jsou velmi nízké, řádově v pg.km-1, proto je pravděpodobný vznik tohoto
minimálního množství i spálením paliv, která neobsahují halogenové vynašeče. Tento předpoklad
podporuje i fakt, že součástí databáze jsou i emisní faktory naftových vozidel, kde se halogenové
přísady nepoužívaly.
Podobně jako v případě PAHs, nejsou emise PCDDs/Fs z letecké dopravy součástí emisní bilance.
Tabulka 5-46: Celkové emise PCBs v ČR [mg] – benzínová vozidla
Druh dopravy
ID
Rok
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
143,2 125,3 154,3 169,0 190,1 192,4 212,0 218,8 204,7 224,4 216,1 222,4
AD
0,4
0,3
0,4
0,3
0,4
0,4
0,4
0,3
0,4
0,4
0,4
0,4
SND
6,1
6,6
9,3
10,0
17,5
19,1
21,2
26,0
20,3
24,7
26,1
26,9
MHD autobusy
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
ŽD mot. trakce
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
VD
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
LD
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Doprava celkem
149,8 132,3 163,9 179,3 208,0 211,9 233,6 245,1 225,5 249,6 242,6 249,8
Emise PCBs byly kalkulovány pouze pro benzínová vozidla, neboť nebyla zjištěna žádná měření
emisních faktorů PCBs naftových vozidel.
II-178
R-T&A
5.11.4 Legislativa
Obsah PAHs v palivech je limitován vyhláškou MPO č. 227/2001 Sb. v motorové naftě (EN 590 ČSN
65 6506) a směsném palivu (ČSN 65 6508). Limitní hodnota PAHs je stanovena pro období 1. 1. 2003
– 31. 12. 2004 max. 11,0 % hm. Po tomto období by vyráběná paliva již neměla obsahovat PAHs.
Vzhledem k technologii výroby benzínu je obsah PAHs zanedbatelný.
Podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích upravuje zákon č. 56/2001 Sb. Vymezuje
mimo jiné práva a povinnosti osob, které vyrábějí, dovážejí a uvádějí na trh vozidla a pohonné hmoty
a dále práva a povinnosti stanic měření emisí. V návaznosti na uvedený zákon byly vydány vyhlášky
MDS č. 301/2001 Sb. a 302/2001 Sb. Vyhláška č. 301/2001 Sb. odkazuje na příslušné homologační
předpisy a směrnice Evropského společenství pro vozidla jednotlivých kategorií. Tyto předpisy a
směrnice neudávají samostatné emisní limity pro PAHs, ale stanovují emisní limity celkových
uhlovodíků a pevných částic, jejichž jsou součástí a na které jsou vázány. Vyhláška č. 302/2001 Sb.
stanovuje v příloze 1 rozsah a způsob měření emisí uhlovodíků.
5.11.5 Redukce emisí POPs u mobilních zdrojů
PAHs jsou ve výfukových plynech vázány na pevné částice (PM) a omezování jejich vstupu do
životního prostředí tedy souvisí se snižováním množství emisí pevných částic [29, 30]. Za většinu
emisí pevných částic jsou zodpovědné vznětové motory a s ohledem na jejich úspěšné pronikání i do
pohonu osobních a dodávkových vozidel, věnují výrobci problematice emisí pevných částic značnou
pozornost. Obsah pevných částic ve výfukových plynech dnešních moderních vznětových motorů je
účinně snižován kromě aplikace vnitromotorových opatření (např. aplikace vysokotlakých
vstřikovacích systémů [31, 32]) i použitím katalyzátorů. V současnosti jsou vozidla se vznětovými
motory vybavována oxidačními katalyzátory, které kromě redukce obsahu oxidu uhelnatého (CO) a
nespálených uhlovodíků (HC), rovněž snižují obsah pevných částic ve výfukových plynech až o cca
50% destrukcí organické frakce částic [33]. Vývojový trend a současná situace ve vybavenosti vozidel
katalyzátory v České republice jsou zřejmé z tabulky 5-31 uvedené v kapitole 5.7.1.2.9.
Uvedený počet vozidel s katalyzátory je odhadnut dle tempa obměny vozového parku a v souladu
s tímto tempem je zjevná stoupající tendence počtu vozidel vybavených katalyzátorem. Rovněž je
potřeba zdůraznit požadavek na zabezpečení odpovídajících parametrů paliva, které podmiňují
účinnost výše uvedených technologií [35]. Zejména se jedná o obsah síry, která jednak snižuje též
emise pevných částic a jednak ovlivňuje efektivnost katalytických systémů. Problematice kvality
motorových paliv je v ČR věnována značná pozornost, analýza hlavních modifikací současných
procesů a informace o nových procesech pro výrobu autobenzínů a motorové nafty do roku 2010
uvádí Švajgl (2002) [36].
Bohužel počet pevných částic je u vznětových motorů s katalyzátory nezměněn a tak problémy
spojené s vlivem ultrajemných částic na lidské zdraví zůstávají nevyřešeny. Tyto problémy
vznětových motorů vyřeší až zavedení tzv. zachycovačů částic [32, 33, 37-39], vybavených
automatickým čištěním a regenerací, kdy dochází ke spálení zachycených částic. Tyto zachycovače se
v současnosti sériově prakticky nemontují, změna situace se očekává během cca 3 - 5 let.
5.11.6 Přeprava POPs
Přeprava nebezpečných látek po silnicích, tedy i POPs je v současnosti řízena Evropskou dohodou o
mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) č.6/2002 Sb., která byla přijata v Ženevě 30.
září 1957 a v České republice byla vyhlášena pod č. 64/1987 Sb. Tato dohoda platila v ČR až do roku
II-179
R-T&A
1994 pouze pro mezinárodní dopravu. Ve vnitrostátní dopravě tedy do tohoto roku nebyly stanoveny
podmínky pro přepravu nebezpečných věcí, tudíž se jejich přeprava nijak nesledovala.
Sledování přepravy některých, vybraných, nebezpečných látek začalo v roce 1994, kdy vešel
v platnost zákon č.111/94 Sb. o silniční dopravě. Zákon v § 22 mimo jiné uvádí, že nebezpečné věci
stanovené prováděcím předpisem (vyhl. Ministerstva dopravy č. 187/94), jejichž přepravou může být
zvláště ohrožena bezpečnost osob a věcí nebo ohroženy složky životního prostředí, lze přepravovat jen
na základě povolení Ministerstva dopravy (MD).
Vyhláška MD č. 187/94, kterou se prováděl zákon 111/94 Sb. o silniční dopravě, uvádí v § 20 ods. 1 a
2, že k přepravě nebezpečných věcí uvedených v příloze č.3 této vyhlášky se vyžaduje povolení MD,
dosahuje-li jejich přepravované množství hmotností stanovených v této příloze nebo přepravují-li se
v jednom vozidle nebo v jedné jízdní soupravě dvě nebo více různých nebezpečných věcí uvedených
v příloze č. 3 této vyhlášky, jestliže jejich celkové množství dosahuje hmotnosti stanovené pro jednu
z nich. V § 21 odst.1 a 2 jsou pak stanoveny náležitosti, které musela žádost dopravce o povolení
k přepravě nebezpečných věcí obsahovat, a také náležitosti, kterými musel dopravce žádost doložit.
V příloze č. 3 výše uvedené vyhlášky je dán seznam všech látek, které vyžadovaly povolení MD pro
jejich přepravu po území ČR.
Jedná se o tyto nebezpečné látky:
•
•
•
látky třídy 3, kromě látek skupiny A a látek spadajících v ostatních skupinách pod písmeno
b) nebo c) – Aldrin, Chlordan, Dieldrin, Endrin, Heptachlor,
kapalné látky třídy 6.1 kromě látek spadajících pod písmeno b) nebo c) – Aldrin, Chlordan,
DDT, Dieldrin, Endrin, Heptachlor, Mirex,
kapalné látky třídy 8 kromě látek spadajících pod písmeno b) nebo c).
V tabulce 5-47 jsou uvedeny jednotlivé látky rozdělené dle UN-čísla a třídy ADR s uvedeným
množstvím, pro které již bylo nutné povolení k přepravě.
Tabulka 5-47: Charakteristika látek
Název
UN-číslo
Třída ADR
Množství látky [kg]
ALDRIN ; bod vzplanutí 23°C a více
2 995
6.1, 72
500
2 996
6.1, 71
500
2 761
6.1, 73
500
ALDRIN ; s bodem vzplanutí pod 23°C
2 762
3, 41
CHLORDAN* ; bod vzplanutí 23°C a více
2 761
6.1, 73
500
2 996
6.1, 71
500
2 995
6.1, 72
500
CHLORDAN* ; s bodem vzplanutí pod 23°C
2 762
3, 41
DDT ; bod vzplanutí 23°C a více
2 761
6.1, 73
500
DDT ; s bodem vzplanutí pod 23°C
2 761
6.1, 73
500
DIELDRIN ; bod vzplanutí 23°C a více
2 761
6.1, 73
500
2 995
6.1, 72
500
2 996
6.1, 71
500
DIELDRIN ; s bodem vzplanutí pod 23°C
2 762
3, 41
1 000
1 000
1 000
II-180
R-T&A
ENDRIN ; bod vzplanutí 23°C a více
2 996
6.1, 71
500
2 761
6.1, 73
500
2 995
6.1, 72
500
ENDRIN ; s bodem vzplanutí pod 23°C
2 762
3, 41
1000
HEPTACHLOR ; bod vzplanutí 23°C a více
2 995
6.1, 72
500
2 996
6.1, 71
500
2 761
6.1, 73
500
HEPTACHLOR ; s bodem vzplanutí pod 23°C
2 762
3, 41
MIREX* ; bod vzplanutí 23°C a více
2 761
6.1, 73
500
2 995
6.1, 72
500
2 996
6.1, 71
500
1 000
* tyto látky nebyly v ČR vyráběny, požívány ani registrovány, ale pro jejich tranzit přes ČR bylo nutné povolení MD
Vysvětlivky:
UN-číslo – je čtyřmístné přírůstkové číslo zaznamenané v registru nebezpečných látek OSN pro více než 3000 položek.
Jednotlivá čísla (kódy) jsou uděleny jednak samostatným látkám a jednak některým přesně definovaným
směsím. Souhrnné UN-číslo mohou mít také látky se souhrnnými vlastnostmi.
Třída ADR – jednotlivé třídy klasifikace ADR (1-9) rozdělují nebezpečné látky podle jejich vlastností takto: tř. 1 –
výbušné látky; tř. 2 – plyn;, tř. 3 – hořlavé kapaliny; tř. 4.1 –hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající
látky a znecitlivělé tuhé výbušné látky; tř. 4.2 – samozápalné látky; tř. 4.3 – látky, které ve styku s vodou
vyvíjejí zápalné plyny; tř. 5.1 – látky podporující hoření; tř. 5.2 – organické peroxidy; tř. 6.1 – jedovaté
látky; tř. 6.2 – infekční látky; tř. 7 – radioaktivní látky; tř. 8 – žíravé látky a tř. 9 – různé nebezpečné látky a
předměty.
Podle Un- čísla a tříd ADR jsou tedy v tabulce následující látky:
2761 – 6.1 - pesticid, organická sloučenina chloru, tuhý, jedovatý
2762 – 3 - pesticid, chlorovaný uhlovodík, kapalný, hořlavý, jedovatý
2995 – 6.1 - pesticid, organická sloučenina chloru, kapalný, jedovatý, hořlavý
2996 – 6.1 - pesticid, organická sloučenina chloru, kapalný, jedovatý
Pozn. Členění látek je uvedeno dle ADR, která platila v době platnosti vyhl. 187/94 Sb..
Pro přepravu ostatních pesticidů hexachlorbenzen, chlordecon, lindan a toxafen nebylo nutné žádné
povolení, totéž platilo i pro PCBs. Jednotlivá povolení pro přepravu zajišťoval Odbor silniční dopravy
a BESIPu MDS ČR, včetně vedení jejich evidence. Dopravce, který požádal a zaplatil poplatek 1 000,Kč získal povolení na potřebnou dobu přepravy a pokud se nejednalo o rozvážku, byla mu také
v povolení stanovena trasa přepravy. Povolenky k přepravě byly Odborem silniční dopravy a BESIPu
předány Odboru krizového řízení MDS ČR, který prováděl jejich převádění do elektronické podoby a
ukládání do databáze. Podle vyjádření Odboru krizového řízení MDS ČR nebyly za roky 1994-2000
uděleny žádné povolenky pro přepravu výše uvedených pesticidů. Povolení byla nejčastěji udělována
pro přepravu chloru, trhavin typu A,B,D, TNT, butanu, kyseliny sirové a fluorovodíkové apod.
Žádosti o povolení přepravy látek uvedených v příloze č. 3 prováděcí vyhl. 187/94 byly zrušeny
novelou zákona o silniční dopravě č. 150/2000 Sb. Od data uvedení této novely v platnost tedy lze
přepravovat nebezpečné látky libovolně. Jediná povinnost poskytnout podklady a potřebné údaje pro
přepravu nebezpečných látek vyplývá v současnosti dopravcům a správním úřadům ze zákona
239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému. Tento zákon uvádí v § 9 mimo jiné, že správní
úřady a dopravci jsou povinni MDS ČR poskytnout potřebné podklady a údaje pro účely dopravního
informačního systému před každým provedením přepravy nebezpečných věcí v silniční, železniční,
letecké a vnitrozemské vodní dopravě.
II-181
R-T&A
Ze získaných informací o silniční přepravě poskytnutých Centrem dopravního výzkumu (CDV) však
vyplývá, že většina dopravců podklady MDS ČR neposkytuje, protože není technicky možné jejich
zpracování a předávání IZS se tedy neprování. Správní orgány (Okresní úřady - OÚ) evidovaly
přepravu nebezpečných věcí přepravovaných po silnici pouze jako odpady. Pro přepravu těchto látek
jsou dopravci povinni vyplnit přepravní list a tento pak odevzdávaly na příslušný OÚ. Přepravní listy
byly na příslušných OÚ evidovány, ale dále předávány nebyly. Sloužily pro kontrolní činnost OÚ. OÚ
zanikly k 31. 12. 2002 a jejich kompetence přešly dle zákona buď na obecní nebo krajské úřady. MDS
ČR proto opět nedostává informace o této přepravě a tedy nemůže poskytovat potřebné podklady pro
IZS. Přeprava nebezpečných nákladů po železnici se řídí Mezinárodní úmluvou o přepravě
nebezpečných věcí po železnici (RID). Přepravu také upravuje zákon 266/94 Sb o drahách, kde je v
§39 mimo jiné uvedeno, že přeprava nebezpečných věcí po železnici je povolena jen za zvláštních
podmínek.
V nařízení vlády č.1/2000 Sb o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu je pak v § 14
mimo jiné uvedeno, že ve vnitrostátní přepravě nebezpečných věcí na dráze celostátní a na drahách
regionálních se postupuje podle podmínek platných pro přepravu nebezpečných věcí v mezinárodní
železniční přepravě stanovených mezinárodní smlouvou – vyhl. 8/85 Sb, Úmluva o mezinárodní
železniční přepravě COTIF ve znění sdělení č.61/91 Sb. a dalších. Dopravci, kteří chtějí přepravovat
nebezpečné věci po železnici, musí splnit podmínky přepravy podle RID a odevzdat na Českých
drahách (ČD) vyplněný nákladní list. ČD nákladní list zaevidují (převedou do elektronické podoby).
Díky evidenci mají přesný přehled o nakládce, vykládce a samotné přepravě nebezpečných věcí (typ
látky, přepravované množství, trasa po které se náklad pohybuje apod.).
Přepava nebezpečných věcí letecky se v ČR řídí pokyny Technical Instruction for Desave Transport of
Dangerous Goods by Air – Doc. 9284 – AN/905 (Technické pokyny pro přepravu nebezpečného
zboží vzduchem). Tento dokument byl sestaven Mezinárodní organizací pro civilní letectví ICAO a
Mezinárodním sdružením leteckých dopravců IATA. Jedná se v podstatě o letecké pokyny pro
přepravu nebezpečných věcí, které dělí přepravované zboží do 9 základních tříd. Pro každou
přepravovanou látku je v tomto dokumentu stanoveno kolik látky lze přepravovat, za jakých
podmínek, jak musí být látka zabalena apod. Pro přepravu nebezpečných věcí letecky v ČR mají
licenci České aerolinie (ČSA). Evidence vnitrostátní přepravy není nijak vedena, ČSA nehlásí
jednotlivé přepravy. Tranzit přes naše území a dovoz nebezpečného zboží cizími leteckými
společnostmi na území ČR musí být hlášen Odboru civilního letectví MDS ČR, který uděluje povolení
k přepravě a také vede jejich evidenci. V současné době je tedy přehled pouze o nebezpečném zboží,
které je přes naše území přepravováno, a které je na území ČR dováženo.
Vnitrostátní přeprava nebezpečných věcí po vodě se řídí zákonem č. 114/1995 Sb. o vnitrostátní
plavbě, kde v § 36 tohoto zákona je uvedeno, že předměty a látky, pro jejichž povahu může být
ohrožena bezpečnost přepravovaných osob a věcí nebo životní prostředí, stanovené prováděcím
předpisem, lze přepravovat jen na základě povolení plavebního úřadu. Podmínky přepravy
nebezpečných věcí a náležitosti žádosti o její povolení jsou stanoveny v Nařízení vlády č. 222/1995
Sb. V tomto nařízení vlády se v § 35 uvádí, že žádost o povolení dopravy nebezpečných věcí jejichž
seznam tříd je obsažen v příloze č.2 této vyhlášky, musí obsahovat úřední název věci, objem přepravy,
její časový rozvrh, místo nakládky a určení a druh plavidla dopravujícího nebezpečné věci. V dalších §
je pak uvedeno, že odesílatel zvláště vyznačí nebezpečné věci dopravované vodní dopravou při
objednání dopravy a podle stanovených podmínek pro přepravu připojí k průvodním listinám
charakteristiku nebezpečných věcí, druh nebezpečí a opatření pro případ mimořádné události.
Dopravce je dále oprávněn použít k dopravě nebezpečných věcí jen plavidla, která jsou způsobilá
k této dopravě podle podmínek stanovených předpisem 233/1995 Sb. – vyhláška MD o způsobilosti
plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách. Plavidlo dopravující nebezpečné věci pak
musí být označeno příslušnými znaky dle Řádu plavební bezpečnosti. V osobní vodní dopravě je
cestující oprávněn vzít si jako zavazadlo na loď nebezpečné věci jen v rozsahu a za podmínek, které
II-182
R-T&A
stanoví smluvní přepravní podmínky. Pokud plavební úřad udělí povolení k přepravě nebezpečných
věcí, je pode zák. 114/95 Sb povinen informovat o vydaném povolení příslušné okresní úřady, jejichž
územním obvodem bude přeprava nebezpečných věcí uskutečněna. Pro mezinárodní přepravu
nebezpečných věcí po vodě platí vždy předpisy daného státu. Byla podepsána mezinárodní dohoda
ADN – Evropská dohoda o mezinárodní vodní přepravě nebezpečných věcí, která však dosud
nevstoupila v platnost.
5.11.7 Závěry
•
•
•
•
•
•
•
POPs jsou dopravou buď produkovány nebo jsou přepravovány (s případným rizikem úniků).
Nejméně problematické se jeví zpracování inventury emisí pocházejících ze spalování
pohonných hmot. Emisní faktory, kategorizace vozidel a spotřeba pohonných hmot jsou
většinou známy.
Úniky přepravovaných komodit náležejících do kategorie POPs je poněkud obtížnější
stanovit. Při znalosti množství a přepravních tras je možné alespoň vysledovat jejich pohyb po
republice. Vlastní průnik do prostředí bude zřejmě možné odhadnout podle údajů o haváriích.
I při eventuální znalosti množství uniklých pohonných hmot není známý obsah POPs v nich a
výsledky bude nutné odhadovat se značnou nejistotou.
Při hodnocení průniku POPs do prostředí z dopravních cest budou odhady pravděpodobně
zatíženy nejistotou závislou na nejistotách odhadů časové a místní závislosti uvolňování POPs
z komunikací.
Zpracování inventury likvidace odpadů z dopravy (autovraky, pneumatiky, rekonstrukce
dopravních cest) bude zatíženo zřejmě největší nejistotou, protože vlastní likvidace probíhá na
pracovištích s různou úrovní, včetně likvidace odpadů vlastníky vyřazených automobilů.
Rovněž způsoby nakládání s prosívkou z rekonstrukce železnice jsou různé (skládkování,
zpevňování komunikací, recyklace).
Emise POPs u mobilních zdrojů negativně ovlivňuje vysoké stáří vozového parku v ČR a
teprve jeho obnova moderními vozidly, vybavenými příslušnými technologiemi pro redukci
POPs, přispěje ke snížení jejich celkové produkce.
Jako nedostačující se jeví evidence nebezpečných látek v silniční dopravě.
5.11.8 Literatura
[1] ČSÚ, Statistická ročenka České republiky 2002, Praha 2003
[2] ČHMÚ Úsek ochrany čistoty ovzduší, Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2001, Praha 2002
[3] UNECE/EMEP Task Force on Emissions Inventories and Projections, EMEP/CORINAIR Guidebook on Emission
Inventories (3. doplněné vydání), European Environment Agency Kodaň 2002
[4] UNECE/EMEP Task Force on Emissions Inventories and Projections, Guidelines for Estimation of and Reporting on
Emissions under the Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution, EB.AIR/GE.1/2002/7, UN ECE Ženeava
2002
[5] MŽP, Životní prostředí České republiky v roce 2001, Praha 2002
[6] UNEP Standardized Toolkit for Identification and Quantification of Dioxin and Furan Releases, (1. vydání), UNEP
Chemical, Ženeava 2003
[7] Závěrečné zprávy projektů (viz kapitola 5.12)
[8] Dvořan, V. (2002): Termické zhodnocení odpadů ve spalovnách směsných komunálních odpadů (diplomová práce),
Praha.
[9] Ing. Zbořil (2002), Svaz průmyslu a dopravy, ústní sdělení
[10] EUROPIAN COMMISION, JOIN RESEARCH CENTRE, Institute for Prospective Technological Studies (Seville)
Referenční dokument Nejlepší dostupné techniky v průmyslu papíru a celulózy (překlad), MPO 2000
[11] UNECE Environment and Human Settlements Division, CLRTAP, PROTOKOL k úmluvě o dálkovém znečištění
ovzduší přesahujícím hranice států o persistentních organických látkách (POPs), Aarhus 1998
[12] Machálek, P., Machart, J. (1997): Emisní bilance malých zdrojů znečišťování ovzduší 1991-1995, ČHMÚ prac.
Milevsko.
II-183
R-T&A
[13] i-EKIS - síť Energetických Konzultačních a Informačních Středisek České energetické agentury (internetová
prezentace), http://www.i-ekis.cz/
[14] Kalač, P. (1995): Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany v životním prostředí, ČEÚ Praha.
[15] Adamec, V., Dufek, J., Jedlička, J. (2002): Studie o vývoji dopravy z hlediska životního prostředí v České republice za
rok 2001, Centrum dopravního výzkumu Brno.
[16] ČAPPO - Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (internetová prezentace), http://www.cappo.cz/
[17] Fara, M. (2002): Požadavky na kvalitu emisních dat, studie v rámci závěrečné zprávy o řešení projektu VaV 740/3/01
Vědecké a technické aspekty vstupu do Evropské unie, EGÚ Praha.
[18] Holoubek, I., Anton Kočan, A., Holoubková, I., Hilscherová, K., Kohoutek, J., Falandysz, J., Roots, O. (2000):
Persistent, Bioaccumulative and Toxic Chemicals in Central and Eastern European Countries - State-of-the-art Report.
TOCOEN REPORT No. 150a. Brno.
[19] Draft Exposure and Human Health Reassessment of 2,3,7,8-Tetrachlorodibenzo-p-Dioxin (TCDD) and Related
Compounds, Chapter 4: Combustion Sources of CDD/CDF: Power/Energy Generation.
http://www.epa.gov/nceawww1/pdfs/dioxin/part1and2.htm.
[20] Leukertová, J. (2001): Vliv asfaltových emulzí na životní prostředí. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s.
[21] Leukertová, J. (1999): Výzkum vlivu provozu na pozemky dálnic a silnic z hlediska životního prostředí. Státní projekt
č. S 401/120/603. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s.
[22] Leukertová, J. (1999): Hodnocení vlivu pojiv na ekologii. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s.
[23] Leukertová, J. (1999): Vliv údržby na zeminu z krajnic a silničních příkopů. Výzkumná zpráva. Imos Brno, a.s.
[24] Gabriel, E., Huzlík, J., Švanda, J. (1993): Výzkum vlivu znečištění kolejového lože ropnými látkami na kvalitu vod.
Výzkumný ústav železniční Praha.
[25] COPERT III - Computer Programme to Calculate Emissions from Road Transport. Methodology and Emission
Factors. Version 2.1. EEA. 2000.
[26] Krobl, L. (2001): Přehled emisních faktorů silničních motorových vozidel. Výzkumný ústav motorových vozidel Praha.
[27] Dufek, J., Adamec, V., Klustová, P., Cholava, R., Huzlík, J., Marešová, V., Marvanová S. (2002): Stabilizace a
postupné snižování zátěže životního prostředí z dopravy v České republice. Výzkumná zpráva. Centrum dopravního
výzkumu Brno.
[28] Database of Sources of Environmental Releases of Dioxin-like Compunds in the United
States. Version 3.0.
(EPA/600/C01/012). <http://cfpub.epa.gov/ncea/cfm/dioxindb.cfm>.
[29] Walsh, M.P. et al. (2002): Vehicle Emission Trends. Paris, ECMT.
[30] Walsh, M.P. et al. (2001): Vehicle Emission Reductions. Paris, ECMT.
[31] Kröbl, L. (2002): Požadavky vznětových motorů na motorovou naftu. In Odborný seminář České asociace
petrolejářského průmyslu a obchodu. Brno, červen 2002.
[31] Robert Bosch GmbH: <http://www.bosch.com>.
[32] Association for Emissions Control by Catalyst (AECC). <http://www.aecc.be>.
[33] Pražák, V., Buchta, J. (2002): Motorová nafta pro pohon vozidel. Vývoj kvality a perspektivy jejího využívání. In
Odborný seminář České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Brno, červen 2002.
[34] Švajgl, O. (2002): Modifikace rafinérských procesů k výrobě motorových paliv do roku 2010. In Odborný seminář
České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Brno, červen 2002.
[35] Manufacturers of Emission Controls Association (MECA). <http://www.meca.org>.
[36] Nett Technologies Inc. (NETT). <http://www.nett.ca>.
[37] PSA Peugeot Citroen (PSA). <http://www.peugeot.com>.
5.12
Emise POPs - Projekty VaV a další
Měření emisních faktorů pro zpřesnění emisní inventury bylo součástí několika projektů
financovaných MŽP ČR:
•
•
•
•
Projekt PPŽP/520/2/96: Získání technických podkladů pro legislativní úpravy a plnění
mezinárodních podkladů v ochraně ovzduší
Projekt VaV/520/1/97: Výzkum a vývoj vědeckých podkladů kvantifikace znečišťování
ovzduší v ČR
Projekt VaV/520/1/98: Komplexní strategie omezení látek znečišťujících ovzduší z provozů
výroby a zpracování kovů v ČR
Projekt EU 740/4/99: Zavedení protokolů o těžkých kovech a persistentních organických
polutantech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států v
České republice
II-184
R-T&A
•
•
Persistentní organické škodliviny v motorových emisích při použití olovnatého benzinu a
různých olejů
Studie vlivů vzniku POP látek při spalování odpadních olejů v komerčně dostupných kotlích
malých výkonů, s cílem snížení jejich tvorby (OHS Frýdek-Místek, VŠB Ostrava (VĚC) a
ÚCHP AV ČR Praha)
5.12.1 Vliv vzniku POPs při spalování odpadních olejů v komerčně dostupných kotlích malých
výkonů
Použité a odpadní oleje vznikají vyřazením motorových, převodových, hydraulických, turbinových,
elektroizolačních, teplonosných a dalších olejů z provozu po skončení doby jejich životnosti. Během
jejich životnosti jsou tyto oleje znečištěny produkty oxidace, tepelným namáháním (organická
kontaminace) a otěrem kovových mechanických částí (anorganická kontaminace – kovy). Místem
jejich vzniku jsou servisy motorových vozidel, individuální výměna olejů a strojírenský, stavební,
elektrotechnický, chemický a potravinářský průmysl.
Současná právní úprava v ČR je jen částečně kompatibilní s úpravou v zemích EU a v současné době
dosud není v ČR přijata politika priorit nakládání s odpadními oleji v kontextu směrnic EU.
Důsledkem takové úpravy je rozšířený způsob zneškodňování olejů spalováním v různých
energetických zařízením, zpravidla menších výkonů (25 – 250 kW).
Statistické údaje publikované UEIL (Union of Independent Lubricant Manufacturers) vykazují, že z
5,2 mil. t mazacích olejů, které se v EU ročně spotřebují, se 2,6 mil. tun eviduje jako odpadní oleje. Z
toho bylo 1,6 mil. t sebráno a z toho 37 % bylo regenerováno.
V rámci ČR je situace prodeje a sběru patrná z níže uvedené tabulky 5-48.
Tabulka 5-48: Množství prodaného a použitého oleje
Rok
Prodej čerstvých olejů
[kT]
Sběr použitých a odpadních
olejů [kT]
Podíl sběru
[% z prodaných olejů]
1988
150,7
58,1
38,6
1989
170,2
60,0
35,2
1990
155,3
45,1
20,0
1991
162,8
40,7
25,0
1992
160,7
36,0
22,4
1993
140,8
28,2
20,0
1994
151,9
27,0
17,8
1995
148,8
26,7
18,0
1996
154,4
24,8
16,1
1997
150,5
24,3
16,1
1998
151,0
23,1
15,3
Z uvedených faktů vyplývá, že množství vykoupeného oleje k prodanému je v ČR velmi malé. Důvod
této skutečnosti je mimo jiné ve stále více se rozšiřujícímu způsobu využívání upotřebeného oleje
neekologickými cestami v zařízeních, která nejsou pod dostatečnou kontrolou (emisí, vstupních
II-185
R-T&A
surovin). Např. v běžné dílně, zabývající se opravou automobilů, a provádějící výměny oleje, přičemž
tyto oleje jsou mnohdy používány jako palivo pro vytápění provozních prostor.
Podle odhadů [21] se předpokládá roční prodej čerstvých olejů v úrovni 145 - 150 tisíc tun, zřejmě
více poroste spotřeba průmyslových olejů a to zejména na úkor kategorie ostatních, motorových a
převodových olejů. Bude to dáno neustále se zlepšující klasifikací olejů a výrobou olejů ve vyšších
jakostních třídách. To povede k prodlužování výměnných lhůt v zařízeních a dopravních prostředcích.
Dále poroste podíl spotřeby polosyntetických a syntetických olejů, se kterými je nutné při případné
regeneraci nakládat odlišným způsobem než s minerálními oleji.
Z důvodu růstu požadavků na zvyšující se kvalitu čerstvých mazacích olejů, zejména motorových,
nebude většina použitých a odpadních olejů regenerována, ale bude převedena na topné oleje.
Recyklace olejů pro účely výroby nových olejů se z ekonomických a technických důvodů nedá
předpokládat, jak ukazuje i praxe v Evropské unii.
II-186

5. ZHODNOCENÍ ZDROJŮ ATMOSFÉRICKÝCH EMISÍ POPs V

Transkript

Podobné dokumenty

Rozptylová studie - JMK

Plné znění programu

chemická technologie

neprodyšnost konstrukcí vétrotésná a parobrzdná vrstva

Intenzifikace ČOV Svitavy

EKO VIS 05/2012 (PDF, 346 kB ) - Ministerstvo životního prostředí

Survey of contaminated sites

Technický popis - RÖSLER OBERFLÄCHENTECHNIK GMBH

Historie a současnost Výzkumného ústavu

Sborník Enersol 2007

kap4

přehled dostupných dat o zátěži české populace

Studie HCB a odpady HCB