Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín

Komentáře

Transkript

Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín
Roèník 20
25. 12. 2014
Èíslo 2
Život jsme dostali darem proto,
abychom se i my mohli stát darem pro druhé.
Program na každý den roku:
Ménì vzdychej, více zpívej.
Ménì k zemi, více k nebi se dívej.
Ménì se hnìvej, více se modli.
Ménì plánuj, více podnikej.
Ménì s lidmi, více s Bohem poèítej.
Ménì rozkazuj, více bližním služ.
Ménì hovoø o lásce, více miluj.
Ménì vyèítej, více povzbuzuj.
Ménì slibuj, více splò.
Ménì naøíkej, více Bohu dìkuj.
Ménì pochybuj, více dùvìøuj.
Ménì posuzuj, více potìšuj.
Ménì mluv, více rozvažuj.
Ménì se rozèiluj, více odpouštìj.
Ménì kritizuj, více pomáhej.
Ménì o tìlesnou, více o duševní
krásu dbej.
Ménì ber, více dávej.
Ménì se chval, více èinem dokaž.
Ménì o nynìjší, více o vìèné
bohatství se starej.
Kdo tak èiní, vždy bude šastný.
A nejen v den sváteèní, ale celý
jeho život bude krásný…
Drazí,
ze srdce Vám pøejeme,
aby se skrze Dítì Boží, které pøichází na tuto zemi,
narodila ve Vašich srdcích skuteèná láska,
aby Vaše životy byly naplnìny pokojem, radostí, zdravím,
vdìèností a touhou kráèet po Božích cestách…
Kéž Vás Pán obdaøí potøebnými milostmi ke zvládání všech starostí
všedních dnù nového roku, abyste zdárnì dokázali odolávat odvráceným
ctnostem naší doby a aby Vás radostné poselství Vánoc
„Nám, nám narodil se…“ provázelo neustále.
K tomu Vám vyprošujeme Boží požehnání
P. Miroslav Strnad a redakce Pastýøe
www.faslavicin.cz
- PASTÝØ strana 1-
PASTÝØSKÝ LIST - Vánoce 2014
Drazí bratøi a sestry,
Vánoce, které dnes slavíme, nejsou jen liturgickou oslavou
narození Pána Ježíše, který je zakladatelem našeho náboženství,
nebo jen rodinnými svátky, kdy se v naší kultuøe scházejí celé rodiny
ke spoleènému slavení, èi jen svátky dárkù, na které se tìší dìti
a hlavnì obchodníci. To všechno k Vánocùm patøí, ale já vidím
Vánoce v rodinì jako zvláštní teologický prostor. Jednodušeji
øeèeno, zvláštní pøíležitost k poznání Boha a k setkání s ním,
k jeho hlásání, k jeho zviditelnìní. O Vánocích pøece sám
neviditelný Bùh pøichází na svìt ve svém viditelném Synu. Skrze
nìho se nám dal poznat.
Skrze nìho se vyslovil do dìjin tak, že nám v nìm odhalil všecko.
Skrze nìho nám ukázal svou lásku, která šla až do krajnosti, když za
nás dala život.
Rád vzpomínám na Vánoce svého dìtství, které bývaly na dárky
skromné, ale mìly mimoøádnou atmosféru vzájemné blízkosti
a radosti z Boží pøítomnosti. Vyprávìní o Bohu a vlastních náboženských zkušenostech, spoleèná modlitba a zpívání koled nebyly
v ten veèer nìèím cizím èi násilným, ale logickou souèástí rodinného
slavení, stejnì jako nedìlní obleèení, nebo maminèina bílá zástìra
po její mamince, kterou si brávala jen na Štìdrý veèer k slavnostní
veèeøi. Ta zástìra mi jaksi uvízla v pamìti a stala se symbolem
Adventní duchovní obnova
Na 1. nedìli adventní jsme mohli v naší farnosti pøivítat
P. Bohumíra Vitáska, prezidenta Arcidiecézní charity Olomouc,
který si pro nás pøipravil duchovní obnovu na téma Modlitba –
rozhovor s Bohem.
Otec Bohumír se tímto tématem „trefil do èerného“, dotkl se
našeho slabého místa, naší „Achillovy paty“. Kdo o sobì mùže øíct,
že se dobøe a správnì modlí? V této oblasti máme vždy nìjaké
pochybnosti, jestli se naše modlitby líbí Bohu, zda jsou úèinné
a pøijaté. Pro ty, kteøí se nezúèastnili jeho vystoupení, bych chtìla
pøipomenout nìkteré myšlenky z jeho promluvy.
Máme obnovit svoje setkání s Ježíšem Kristem. Všichni jsme
pozváni k radosti. Toto osobní setkání se mùže uskuteènit pouze
v modlitbì. Ale jak? Když se setkáváme s milovaným èlovìkem, na
kterém nám záleží, tak do toho jdeme naplno. Takto do toho musíme
jít i pøi setkání s Bohem. S modlitbou nezaèneme hned. Nejprve si
musíme uvìdomit, s kým se chceme setkat. Je to Pán a Bùh celého
vesmíru a pøebývá v našem nejhlubším nitru. Mùžeme se mu
poklonit, nebo vyslovit chválu: „Pane, ty jsi zde, ty jsi ve mnì, dìkuji
ti, klaním se ti!“ Pak následuje vlastní modlitba. Mùže to být výèitka,
že dopustil zlé v našem životì, touha po lásce a pokoji, dùvìra, že
nás neopustí, dìkujeme za všechno. Potom to mùže být modlitba
nauèená: Otèe náš, Zdrávas Maria. Každý den máme prožít
v Kristovì duchu a snažíme se všechno dobøe vykonat. Pokud se
dostaneme do jakékoliv složité situace, máme se v duchu modlit:
„Pøijï, Pane Ježíši, do této mojí situace!“ Všechno odevzdávejme
Bohu, zvl᚝ pøi mši svaté.
Žena støedního vìku si stìžuje: „20 let žiji v èerném hrobì. Žiji
s rodièi manžela.“ Dostala takovou radu: „Vezmi ten hnùj, podej ho
Pánu Bohu a stane se z toho perla.“ Žena to udìlala a prožila to. To je
odevzdání. Mùžeme mu dávat úplnì všechno.
Bùh k nám promlouvá ještì skrze Písmo svaté. Výrok z Písma
svatého mùžeme vnímat jako Boží oslovení. Napø. „Kdo vìøí ve mne,
i kdyby umøel, bude žít“ (J 11,25). Náš údìl není hrob, nebo kremaèní
pec. Toto slovo nás mùže povzbudit a dát nadìji. Témìø celé evangelium je pro to vhodné.
Po nìjakém období, kdy se èlovìk rád modlí, pøijde nìjaké temno.
Èlovìk se vzepøe Bohu, když se mu nìco stane. Modlit se máme
i potom, když z toho nemáme žádné pocity, i když prožíváme temno.
Tuto nedokonalou modlitbu, všechnu nesoustøedìnost a roztržitost,
máme odevzdat Bohu a prosit ho za odpuštìní. Znovu a znovu prosit
za odpuštìní, a tak se modlitba stane opravdovou. Není rozhodující
množství slov, ale jak dalece je naše jednání v souladu s Boží vùlí.
Modleme se: Pane, ty máš vždycky pravdu! Pane, ty o mnì
nejkrásnìjších dìtských zážitkù i Boží blízkosti.
Zjištìní, že dárky chystá maminka a stromek
rozsvítí potají tatínek, nemohlo pokazit prožitek
tajemné posvátnosti, protože Boží pøítomnost
ve vzájemné lásce byla silnìjší. Jako dítì jsem
to ještì neumìl rozeznat a pojmenovat, ale tato
zkušenost byla dùležitým základem mé víry
a osobního vztahu k Bohu, který se pak mohl
rozvíjet. Za to jsem rodièùm po celý život
vdìèný.
Obracím se pøedevším na rodiny s prosbou:
Využijte sváteèní atmosféru a dejte jeden
druhému, zvláštì Vašim dìtem, zakusit Boží
blízkost. Otevøete svá srdce a povídejte o Bohu, o své víøe,
o svých zkušenostech s Ním, o jeho pomoci a velikých vìcech,
skrze které jste poznali jeho lásku, tøeba v malièkostech.
Zadívejte se s láskou na své dìti a na své manželské partnery.
Objevíte další dùvody k oslavì Boha.
Pak obnova Vašich manželských slibù o Svátku svaté Rodiny
bude velkým impulsem pro další požehnaný rok.
Všem pøeje pravou vánoèní radost z Ježíše uprostøed nás a z jeho
štìdrých darù, všem také ze srdce žehná
arcibiskup Jan
všechno víš! Jediná spása a jistota je Bùh! Bùh jediný si
zaslouží být Bohem! Pane, ty mne miluješ takového jaký jsem DÌKUJI TI!
Marie Fojtíková
P. Bohumír èerpal z knihy Evangelii gaudium
a knížky Dennì se modlit, ale jak?, kterou vøele doporuèuje.
Bílé Vánoce
Bílé Vánoce, to si v našich konèinách pøejí snad všichni, zvl᚝
když se tohle pøání zøídkakdy splní. Oblíbená a po celém svìtì
známá vánoèní píseò White Christmas (Sním o Vánocích, bílých
Vánocích), které se prodalo víc než sto milionù kusù ve stovkách
interpretací, je vlastnì píseò o touze. V prosinci 1941 zazpíval tuto
cituplnou píseò poprvé na veøejnosti americký skladatel židovského
pùvodu Irving Berlin. Spoleènì s koledou Tichá noc patøí White
Christmas k nejúspìšnìjším vánoèním písním. To proto, že se
dotýká nejniternìjších hlubin lidské duše. Zní tak trochu
melancholicky, ale zároveò je plná touhy, když se pøedstava pokoje,
schopnost snít a vzpomínat, spojuje uprostøed váleèných dnù
s obrazem bílých Vánoc. Sníh, který dovede zakrývat bídu tohoto
svìta a zároveò svìt promìòovat, splývá s naší pøedstavou
pokojného ducha Vánoc. Tak jako zrození Boha v Ježíši Kristu mìní
svìt, stejnì tak sníh promìòuje krajinu a naplòuje svìt klidem.
Putování bílou zasnìženou krajinou má svùj osobitý pùvab,
zklidòuje nás bezdìènì a my obdivujeme jakoby pocukrované
stromy. Všechno dostává jakési jiné svìtlo, záø božské krásy.
„Úsmìv Boží“ – tak jednou nazvala sníh jedna básníøka. Právì takto
mùžeme vnímat Vánoce: skrze Boha, který se stal èlovìkem, je
krása také v nás. Vyzaøuje z každého oblièeje. A vyzaøuje také
z každého stvoøení, které se skrze vtìlení Boží zázraènì obdivuje.
Anselm Grün Vánoèní rozjímání
EVANGELIUM PODLE VÁS
Matouše, Marka, Lukáše a Jana èítá nejeden z nás. Však nejvíc se ètou a jsou posuzována evangelia podle vás. Den co den pøibude kapitola
nová a v ní jsou všecky vaše skutky a slova. Zda pravda, èi lež, lidé poznají vráz. Jaké je evangelium podle vás? Mohou v nìm lidé pravdu, lásku
èísti, nebo je plné zla a nenávisti? Váš život høeje, èi z nìj èiší mráz? Jaké je evangelium podle vás?
- PASTÝØ strana 2 -
„Vidìli jsme jeho hvìzdu…“
BETLÉMSKÁ HVÌZDA
(Slavnost Zjevení Pánì 1994)
Loni v listopadu jsem mohl se svými spolupracovníky navštívit
kdysi slavnou papežskou hvìzdárnu v Castel Gandolfu. Vidìli
jsme mohutné teleskopy, jejichž pomocí se ještì donedávna
pokoušeli uèení otcové zkoumat tajemství oblohy.
Dnes je to vše už jen pouhé muzeum. Ne, že
by všechny tyto pøístroje už nefungovaly, ale
svìtla nad mìstem Øímem a nad témìø celou
západní Evropou jsou tak intenzivní, že je
sotva ještì možné vidìt hvìzdy, což prakticky
znemožòuje pozorování oblohy. Pokud
bychom chtìli v pozorování pokraèovat, museli
bychom odjet do odlehlé, liduprázdné oblasti,
tøeba v Americe. Umìlé osvìtlení – svìtlo
vyrobené èlovìkem – pøehluší svìtla na
obloze. Pøes naše osvìtlení není možné spatøit
Boží hvìzdy. Tuto skuteènost mùžeme chápat jako obraz toho, že kvùli
tomu, co jsme sami zhotovili, nejsme schopni rozpoznat stvoøení Boží,
jeho stopy.
A nyní pøiputovali muži z východu, kteøí øíkají: „Vidìli jsme jeho
hvìzdu na východì, a proto jsme se mu pøišli poklonit.“
Byli to lidé, kteøí hledali více. Hledali svìtlo, které nám ukazuje cestu,
po níž musíme ve svém životì jít. Byli to lidé, kteøí byli pøesvìdèení, že
Boží rukopis je vtištìn do stvoøení a my se musíme pokusit jej rozluštit,
že je možné Boží stopy najít a nechat se jimi vést, abychom dosáhli
opravdového života. Nebyli to tedy dobrodruzi jako novodobí plavci
kolem svìta, kteøí chtìli získat vìhlas tím, že pøinesou nové poznatky
o Zemi; nebyla v nich ani zvìdavost vìdy, která vysílá rakety do
vesmíru, aby vyrvala jeho poslední tajemství. Jejich pohled sahal
mnohem dál: Byli to lidé, kteøí hledali Boha, a tím sami sebe.
A jestliže se dobøe díváme, mùžeme øíci: Bìhem staletí se mudrci
z východu stali sami hvìzdami, které nás vedou a které nám ukazují,
kde je Kristus.
Joseph Ratzinger Vánoèní promluvy
SVÌTEC OBDOBÍ SVATÝ SILVESTR I. – PAPEŽ
(pøipomínka 31. prosince)
Narodil se ve 3. století v Øímì. Zemøel roku 335 v Øímì.
Je ochránce domácích zvíøat a patron dobré úrody krmiv.
Za „dobrý nový rok“ (silvestrovská noc)
Slyšíme-li jméno Silvestr, myslíme hned na Nový rok a oslavy.
Sotvakdo si dá námahu, zabývat se blíže svìtcem, který dal
poslednímu dni roku tak významné jméno: papežem Silvestrem I.,
hlavou církve od roku 314 do 335. Vládl v dobì pro køesanství
mimoøádnì dùležité: bylo to ke konci strašného pronásledování
køesanù a na poèátku nové epochy pro vìøící. Silvestr byl papežem,
který smìl prožít po desetiletích strachu a hrùzy pronásledování
šastný nový zaèátek.
Silvestr byl rodem Øíman a pøišel na svìt snad v polovinì 3. století.
Je témìø jisté, že pøijal knìžské svìcení ještì pøed zaèátkem
pronásledování køesanù za císaøe Diokleciána v roce 284, protože
bìhem pronásledování žil nìkolik let v úkrytu na Monte Spravte
u Øíma. Za 20 dní po smrti papeže Miltiada byl zvolen 31. prosince 314
øímským biskupem (øímský biskup je od sv. Petra zároveò papežem).
O papežovì pùsobení v dalších dvou desetiletích není celkem nic
známo. Do jeho pontifikátu spadá první všeobecný koncil niceský,
který byl svolán v roce 325 císaøem Konstantinem pro ariánskou
otázku. (Alexandrijský knìz Arius uèil, že Kristus není Bohem stejné
podstaty s Otcem, ale jen èlovìkem, pøijatým za Božího Syna. Proto
tehdy koncil schválil vyznání víry, které potvrzuje Ježíšovo Božství
slovy: „Pravý Bùh z pravého Boha, zrozený, ne stvoøený, jedné
podstaty s Otcem.“)
Papež Silvestr I. se tohoto koncilu osobnì nezúèastnil, poslal k této
øíšské synodì dva knìze, kteøí nehráli žádnou zvláštní roli. Po
skonèení koncilu však potvrdil jeho závìry.
Každý vnímavý èlovìk, který
nìkam putuje, potøebuje k dosažení svého cíle orientaèní body:
znaèky, kompas, mapu… Noèní
poutník pod hvìzdnou oblohou má
cestu sice ztíženou, ale nemusí být
vždy beznadìjná, jestliže se umí
orientovat podle hvìzd. Hvìzdy na obloze zde byly i pøed 2000 lety.
Tehdy vzešla na nebi jasnì záøící hvìzda, která jistì nevznikla
náhodou. Posloužila jako pomocný orientaèní bod, který se zaskvìl na
noèní obloze a dùvìøivým lidem napovídal, že se stala nevídaná velká
událost, pøi které jak vznešení mudrci, tak i chudí obyèejní pastýøi
poblíž mìsta Betléma, prokázali pokoru a na kolenou pøivítali Božího
Syna, který se stal èlovìkem. Nenarodil se jako pozemský vládce –
v pøíjemném prostøedí a s bujarou oslavou. Prostøedí, ve kterém se toto
dítko narodilo, vzbuzovalo spíše soucit a politování. Pøišel na svìt
nenápadnì, jako bezmocné a bezbranné dítì.
Památku této události si køesané pøipomínají v dobì vánoèní.
Svátky vánoèní slaví také bezvìrci, bohužel ale s jiným úmyslem.
Dùležitý prvek, støed veškerého dìní – úmysl narození Božího Syna –
jim schází. Zato jim neschází hmotné pomíjivé dary, kterými se
obdarovávají. A tak se nejednomu nezduchovnìlému èlovìku mùže
stát nìco podobného jako jednomu milionáøi, který si posteskl: „Co je
mi platné, když mám všechno, na co si jen mùžu vzpomenout, ale
lidská láska, nìha, pohlazení, radost a smysl života, to vše mi
schází…“
Také ve vìøících rodinách jsou hmotné dárky na místì. Ty opravdu
potìší, ale nejvìtším darem je láska, prokazovaná všemi možnými
zpùsoby, kterou postrádal vzpomenutý milionáø. Když budeme
dùvìøovat a vìøit v narození Božího Syna, tehdy i nám vzejde v našich
srdcích jasná hvìzda, která nás povede v noèní hodinu do Betléma
našeho kostela, abychom se jako pastýøi a mudrci poklonili malému
bezbrannému Dítìti a dali mu tak najevo, že se nenarodilo zbyteènì.
František Chromák (Immaculata 6/2004)
Silvestr také prosadil zákony týkající se otrokù, vyhlásil nedìli jako
povinný sváteèní den. Silvestr I. byl, jak se zdá, zastiòován osobností
prvního císaøe stojícího na stranì køesanù. Byl to klidný a rozvážný
muž, který se vyhýbal konfliktùm a vždy dával pøednost nenápadnému
budování církve.
O Silvestrovi vznikly dvì legendy o tzv. „Konstantinovì
darování“
Podle nich prý pokøtil Silvestr císaøe Konstantina Velikého, s jehož
zaèátkem vlády zaèal nový vìk pro køesany. Asi od 8. století byla tato
legenda ještì dále pøikrášlena tvrzením, že Konstantin daroval papeži
z vdìènosti za zázraèné uzdravení mìsto Øím a území dnešního
Vatikánu. „Konstantinovo darování“ se prokázalo jako nepravé, avšak
Konstantin podporoval církevní stát prokazatelnì velkoryse a vybavil
ho. Vstoupil do historie jako zakladatel nesèetných kostelù a dal
postavit v neposlední øadì nad Petrovým hrobem první kostel
sv. Petra.
O Silvestrovì osobì je ještì jedna legenda. Podle ní chtìla Helena,
Konstantinova matka, vést svého syna k židovství, když už se mezi tím
stal køesanem. Na to došlo mezi Silvestrem a dvanácti rabíny
k disputaci, pøi níž pøekonal køesan Silvestr jedenáct rabínù. Dvanáctý
pak usmrtil býka, neumìl však už zvíøe probudit k životu, kdežto
Silvestrovi se to ihned podaøilo. Dojati tímto èinem, dali se pak
císaøovna Helena a rabíni pokøtít. Pohanské knìze obrátil Silvestr
podle legendy tím, že nebezpeènému draku zašnìroval tlamu…
Svatý Silvestr byl tøicátým tøetím papežem katolické církve. Jeho
pontifikát trval od 31. ledna (?) 314 do 31. prosince 335. V dobì jeho
pontifikátu si katolická církev upevnila své postavení ve svìtì, kterého
se poté už nikdy nebyla donucena vzdát. Silvestr I. byl 8. nejdéle
vládnoucím papežem. Na Svatém Stolci se udržel 21 let, 11 mìsícù
a 1 den.
Rok se svatými, legendy svatých
TO DÙLEŽITÌJŠÍ
O zesnulém Samovi Rayburnovi, bývalém pøedsedovi snìmovny reprezentantù, se vypráví tento pøíbìh. Dcera jeho pøítele utrpìla tìžké zranìní
pøi dopravní nehodì. Druhý den èasnì ráno zaklepal pan Rayburn u svého pøítele na domovní dveøe. „Mùžu nìjak pomoci?“ vyptával se. Otec
odpovìdìl, že se nedá nic dìlat. „Nuže,“ øekl Rayburn, „mìl jste dneska už kávu?“ Muž øekl, že ještì nesnídali. Rayburn se sám pustil do pøípravy
snídanì. Pøítel za ním pøišel do kuchynì a zeptal se: „Pane pøedsedo, myslel jsem, že máte dneska snídat v Bílém domì.“ „Mìl jsem,“ odvìtil
Rayburn, „ale zavolal jsem prezidentovi a øekl jsem mu, že mì potøebuje mùj pøítel, takže nemùžu do Bílého domu pøijít.“ Jak by se zmìnil svìt,
kdybychom se umìli zajímat jeden o druhého a byli ménì sobeètí!
- PASTÝØ strana 3 -
SLOVO SE STALO TÌLEM
„Nám, nám narodil se.“ Tak zpíváme v písni „Narodil se Kristus
Pán“. Bùh pøijal údìl èlovìka, z lásky k nám se v Ježíši Kristu stal
èlovìkem. Z lásky k nám a pro nás pøijal lidský údìl a zcela se nám
pøipodobnil. Narodil se jako malé bezbranné lidské dítì, které
potøebuje lásku a péèi svých rodièù. Boží láska k nám lidem jde až do
krajnosti, Ježíš pøijímá lidskou pøirozenost a zcela se vydává do
rukou lidí. „Do vlastního pøišel, ale jeho vlastní ho nepøijali.“(J 1,11)
Ježíš pøišel na tento svìt, narodil se jako Mesiáš, ale izraelský národ
ho nepøijal, jeho mocní ho nepøijali, oèekávali jiného mesiáše. Spíše
ho pøijali ti prostí lidé. Herodes, když se dovìdìl, že se narodil ten
zaslíbený král, ze strachu o svùj trùn se ho snažil pøipravit o život
a nechal povraždit malé dìti ve vìku, ve kterém by mohl být Ježíš,
ale Bùh ho ochránil. Vánoce nám zvìstují velikost Boží lásky, která
pøichází na tuto zem. Láska, která je mocnìjší než všechna zloba
a nenávist.
Spisovatel Victor Hugo vypravuje takový drobný pøíbìh: Na
pobøeží moøe zuøila bouøe. Vichr, obrovské vlny, mlha, všude tma.
Rybáøova žena, která doma u svìtla spravovala sí, si øíká: „Jen aby
se manžel vrátil. V takovém neèase a on šel lovit. A vždy je pøece
Štìdrý den.“ Pak ji napadne – copak dìlá sousedka? Její manžel
zahynul na moøi a ona má dvì malé dìti. Musím se za ní podívat.
V oknì svítilo svìtlo, dveøe nebyly zamèené. Otevøela, svìtýlko hoøí
na noèním stolku a ozaøuje ženu v posteli. V koutku se choulí dvì
dìti. Žena klidnì spí. Když pøistoupila blíž a položila jí ruku na èelo,
èelo bylo studené. „Chudinka, umøela. Ale co ti dva brouèci? Co
budeme dìlat? My máme doma pìt dìtí, spí tam na palandì, jako
schodeèky, stále vìtší a vìtší. Ale co tito dva?“ Pøikryla je plachtou,
vzala oba do náruèe a položila k tìm svým pìti.
Dál pracuje a jenom si v duchu øíká: „Ale jak bude reagovat
manžel?“ Koneènì pøišel, o pùlnoci, upachtìný, umáchaný. „Jak se
ti vedlo?“- „Ale, bylo to zlé. Nechytil jsem nic a sí je potrhaná. Div, že
jsem si život zachránil.“ Žena mlèí a pak øíká: „Naše sousedka
Simonová umøela.“ Bylo ticho a pak se muž ptá: „A co bude s dìtmi?
Nemùžeme je tam nechat. Bìž tam a dones je k našim.” Mlèela. On jí
povídá: „Ty máš tak tvrdé srdce? Ty nechápeš, že k dìtem musíš mít
soucit?“ Neøíkala nic, jenom oddìlala plachtu a ukazuje: „Už jsou
tady.“
Vidíte, malé dítì svou bezmocí budí soucit. I ten malièký Ježíš,
narozený Spasitel. Ale jsou i lidé jako Herodes, na které soucit
neplatí, jsou lidé, kteøí mají v ruce zbraò a dovedou i dìti zabíjet. Ale
tito prostí a chudí lidé mají soucit. Tak je to i v našem životì, ti, kteøí
mají málo, se dokážou rozdìlit i o to málo, co mají. Naopak ti, kteøí
mají mnoho, mají srdce zatvrzelá. Ti dva poutníci Josef a Maria
hledají pøístøeší a musí se uchýlit do chléva, protože pro nì nebylo
jinde místo. Nenechme zavøená naše srdce a otevøeme je, aby se
Ježíš mohl narodit i v našem srdci. To Dítì, které pøišlo do Betléma,
nám káže lásku. A láska je mocnìjší než meè. Proto Dítì betlémské
má zaruèené vítìzství.
Teï ještì jeden pøíbìh, který ukazuje, jak prokázaná láska má
moc promìnit naše srdce a znovu objevit ten poklad víry, který byl
v našem srdci zdánlivì ztracen. Boží láska má moc znovu vzkøísit
k životu, co bylo mrtvé.
Dìlník Berta v životì zkrachoval. Dìtství mìl dobré, býval i ministrantem. Pak se ho ujala ateistická škola a tam mu vytrvale vtloukali
do hlavy, že Bùh neexistuje a Kristus nežil. On si z toho vyvodil, že si
mùže dìlat, co chce, a z domu odešel.
Byl Štìdrý veèer. Na Štìdrý den jsou zavøeny továrny a hospody.
Lidé spìchají domù nebo do kostela. Jenže Berta nemìl domov a do
kostela nechodil. Našel pøece hospodu, která byla otevøená.
Ubruèený hospodský se zlobil, když tam mìl jen jednoho hosta,
který pomalièku upíjel koøalku. Berta hledìl ven oknem, vítr hnal
vloèky snìhu. Najednou uvidìl na chodníku starého èlovìka.
Potácel se od jedné strany chodníku ke druhé stranì, pak zakopl
a svalil se. Vítr mu sebral klobouk a pohrával si s jeho bílými vlasy.
Hospodský zabruèel: „Když je ožralý, má sedìt doma.“ V Bertovi se
ozvalo svìdomí. Tøeba to je nešastný èlovìk. Vyšel ven, vzal ho do
náruèí a donesl dovnitø. „Pro opilce není v hospodì místa,“ øekl
hostinský. Bertovi se vybavila vzpomínka z náboženství – pro Ježíše
nebylo místo v hospodì. Øekl: „Bude tady. Dejte mu kávu.“ Muž se
posilnil, vzpružil. Zaèal vypravovat: „Mám doma
slepou ženu. Potøebovala nutnì lék. Vyšel jsem,
jedna lékárna je otevøená, lék jsem dostal, ale
dostal jsem taky závra. Padl jsem. Dìkuji vám,
že jste mì zachránil. Jak já se teï dostanu
domù?“
Berta zavolal taxík, dojeli až k jejich domu,
vystoupili nahoru. Otevøeli, žena sedìla u svìtla.
Øekla: „Je to betlémské svìtlo, zažehnuté
u jeskynì v Betlémì. Já je oèima nevidím, ale
høeje mnì ruce a høeje mé srdce.“ Když muž
vypravoval, co se stalo, dìkovala: „Vy jste
zachránil dva lidi: muže, aby nezmrzl, a mì – já bych bez toho léku
umøela.“
To, už se Berta vytratil a smìøoval ke kostelu. Tam knìz právì
kázal: „Dnes, pøišla na svìt láska...“ Bertovi se zdálo, že prožívá
pohádku. Zdálo se mu, jakoby ho ten malièký Ježíš políbil na èelo
a v nìm oživla spící víra. Víra se mu vrátila. Proto o Vánocích
pøicházejí do kostela i ti, kteøí jinak nemohou, nebo nechtìjí. Èasto
pøijdou i ke svátostem. Dotkla se jich láska. A proto Bùh poslal na
svìt svého Syna ne jako ozbrojeného krále, ale jako dìátko.
Co nám ukazují tyto dva pøíbìhy, ukazují nám èinnou lásku
prostých lidí. Ukazují nám, že i my máme být vnímaví ke všem lidem,
ale zvláštì k tìm, kteøí jsou nejvíce zranitelní. A už jsou to malé dìti,
nebo staøí a nemocní lidé. Ježíš øíká: „Amen, pravím vám, cokoliv
jste uèinili jednomu z tìchto mých nepatrných bratøí, mnì jste
uèinili.“ (Mt 25,40) Toto je poselství vánoèní noci, vidìt Ježíše v každém èlovìku.
Støedem Vánoc pro nás je oslava Boha, který se stal lidem tak
blízký, že mu nic lidského není cizí. Krásnì o tom kázal P. Tomáš
Halík ve vánoèní promluvì z knihy „Oslovit Zachea“, ze které jsem
vybrala úryvek. Støedem Vánoc je zvìst o Vtìlení – To Slovo, které
bylo na poèátku u Boha, které bylo Bùh – jak èteme v prologu Janova
evangelia – to Slovo, kterým Bùh chtìl vyjádøit sám sebe, se stalo
èlovìkem. Bùh, který je pro nás nejdøíve vzdálený a nepochopitelný,
všecko pøesahující, ten Bùh se chce uèinit srozumitelným: posílá
své Slovo. Dává své Slovo lidem a nevezme ho zpátky. Ono tvùrèí
Slovo, plné života a síly, skrze nìž povstalo všechno, co jest. Slovo,
které nesli proroci, Slovo, kterým se Bùh sdìluje a sdílí, to prostupuje dìjinami spásy. A posledním, koneèným a dokonalým
tvarem tohoto Slova je lidství Ježíše Krista.
Nad Dítìtem, které se narodilo v betlémské stáji, stojí Boží
hvìzda. Ježíš Nazaretský, jeho lidství – i v tomto tvaru dìtské
bezmoci – je plností Božího sebevyjádøení. Bùh, o kterém hovoøí
naše víra, už není vzdálený Bùh: je to EMANUEL, Bùh s námi. Bùh
chtìl být s námi jako jeden z nás.
Bùh èiní naše lidství tím, èím sám sebe vyjadøuje. Èlovìèenství je
to svaté místo, kde se Bùh s námi setkává. Musí to být nìco
obrovského, být èlovìkem, jestliže Bùh sám chce být èlovìkem. Ve
jménu této vánoèní víry øíkáme, že je to velká a svatá vìc být
èlovìkem. Vìøíme, že každý, kdo pøijímá své vlastní lidství i lidství
druhých vdìènì a odpovìdnì, jako dar a poslání - se už tím samým
setkává s Bohem. Bùh je vždycky tam, kde je èlovìk - i tato nadìje je
souèástí naší vánoèní víry. A také proto jsme zavázáni hájit velikost
a dùstojnost èlovìka, jeho práva a svobodu. Ve jménu této vánoèní
víry øíkáme „NE“ všem pokusùm snižovat a znevažovat hodnotu
èlovìka. Ve jménu této vánoèní víry øíkáme, že žádný èlovìk nesmí
být diskriminován – ani z dùvodù rasových, náboženských,
politických, nacionálních. Ve jménu této vánoèní Boží dùvìry
v èlovìka chceme pøipomenout velikost a krásu èlovìèenství všem,
kteøí si zoufají a uvažují o tom, vzít si život. Lidský život – každý, i ten
nejkøehèí, i ten skrytý dosud v lùnì matky, je posvátný. Je to veliká
vìc, být èlovìkem, øíká nám poselství vánoèní noci.
Jednorozený Syn Boží se stal èlovìkem. Vánoce jsou pro nás
zpøítomnìní toho nejhlubšího dùvodu, proè ani nám „nic lidského“
nesmí být cizí.
Pøeji Vám krásné a požehnané svátky, a Boží láska promìòuje
naše srdce, abychom s dùvìrou vycházeli vstøíc všem lidem.
Ludmila Dulíková
ZEVNÌJŠEK A NITRO
Odborníci v kosmetice zjistili, kolik èasu stráví žena pøed zrcadlem. Dívenky 6-10 leté asi 7 minut dennì. Dívky od 10 do 15 let se zhlížejí v zrcadle
prùmìrnì 18 minut dennì. Dívkám od 15 do 20 let zabere zušlechování oblièeje dennì 50 minut. Ženy 20-40 leté stráví pøed zrcadlem nejvíc èasu,
pùl druhé hodiny dennì. U žen nad 60 let klesne prùmìr zase na tìch pùvodních 7 minut dennì. Kolik minut dennì pozorujeme svoje nitro?
Jak dlouho a jak èasto zpytujeme své svìdomí? Nemáme peèovat jen o líbivý zevnìjšek, ale též o krásu duše.
- PASTÝØ strana 4 -
Vánoce plné lásky
Tento pøíbìh jsem už asi jednou psal. Ale pro jeho krásu a vzácný
pøíklad jej neváhám napsat znova.
Pavel odešel do kanceláøe. Když se vrátil, okukoval jeho auto
jeden hoch. „To auto je vaše, pane?“ otázal se. „Ano. Je to vánoèní
dárek od bratra.“ – „Chcete øíct, že vám jej bratr daroval a nechtìl
nic? Teda, taky bych chtìl……“ Odmlèel se. „Chtìl bys takové auto,
že.“ A byl vyveden z míry chlapcovou odpovìdí: „Chtìl bych být
takovým bratrem.“
Pavel dostal nápad: „Chtìl by ses na nìm kousek svést?“ – „To jo,
moc.“ Po krátké projížïce se chlapec se záøivýma oèima zeptal:
„Pane, nevadilo by vám projet kolem našeho domu?“ Pavel se
usmál: chce se pochlubit. „Zastavil byste u tìchto dveøí?“ požádal
chlapec. Skokem vybìhl po schodech a pak se pomalu vracel.
Doprovázel chromého bratøíèka. Posadil jej na schodek a ukázal mu
na auto. „Podívej, to je ten auák, o kterém jsem ti vyprávìl. Bratr mu
jej daroval k Vánocùm a zdarma. Jednou ti daruji úplnì stejné.“
Pavel vystoupil, zvedl chlapce, posadil ho do auta a sedl si za volant.
Vìtší bratr se záøivýma oèima sedl vedle nìj. Tak všichni tøi podnikli
nezapomenutelnou vánoèní projížïku.
Jak krásné je udìlat druhým radost a udìlat jim Vánoce
Vánocemi! A mnohdy to ani moc nestojí. A jak krásnì je zde ukázána
opravdová bratrská láska! Ten nechce nic pro sebe, vše je ochoten
obìtovat pro bratra.
Jedno dìvèátko nosilo v kapse rukavice, které jí maminka dala.
Ale ve druhé kapse mìlo druhé rukavice. Maminka se divila: „Proè
potøebuješ druhé rukavice.“ A holèièka odpovìdìla: „Nìkteré dìti
nemají žádné a prsty jim mrzly. Tak tìm je pùjèuji.“
Jak malá služba mùže znamenat velké dobro a lásku!
Když jsem byl ještì malý, nosil nám stromeèek Ježíšek. Tu
dìtskou radost a iluzi o Ježíškovi – tu nelze nièím rozumným
nahradit. Je škoda té dìtské iluze, o kterou pøijdou dìti, kterým
„rozumnì“ doma vysvìtlí skuteènost. Také já jsem byl vždy unesen
tou touhou a krásou iluzí. Urèitého zklamání se mnì dostalo, když
rodièe uznali, že už jsem dost starý, abych poznal pravdu. Uspokojilo mne, když jsem pak tatínkovi pomáhal stromek strojit. Zeptal
Recept na dobrý život
- První vrstvou je piškotové tìsto – Základ, bez nìhož se celá
stavba hroutí. Týká se prvních tøech pøikázání vztahujících se
k Bohu. Bez této osnovy jsou další komponenty nedokonalé
a vlastnì beze smyslu. Ona rozhoduje o kvalitì celku.
- Druhou vrstvou je krém – Cti otce svého i matku svou. Vztah
k rodièùm je výjimeèný, nikdo není s to navázat s námi jemu
podobný. Takový „krém“ mùže mít rùznou chu, ovšem
nejdùležitìjší je, aby se nesrazil, protože to potom jde jen velmi
tìžko napravit. Je-li pøipraven patøièným zpùsobem, dává rùst
i dalším vztahùm chovajícím zvláštní úctu k životu, lásce, hmotným
statkùm i ke slovùm.
- Kandované ovoce – pøikázání vztahující se k mému vztahu
k druhým lidem. Èlovìk je tvorem spoleèenským, nemùže se svìta
èi lidí stranit. Nestaèí se snažit o zachování toliko prvních ètyø
pøikázání. Je nutné vyjít tomu druhému vstøíc. Obvykle se to
odehrává zcela pøirozeným zpùsobem.
- Rozinky – Nezabiješ! – Lidský život je posvátný. Jeho zdrojem je
Boží láska k lidskému tvoru. Bùh chtìl, abys byl na tomto svìtì
a díky Jeho stvoøitelské moci na nìm taky jsi.
- Kokos – Nezcizoložíš! Bùh vetknul v èlovìèenství lidského jedince
pøi jeho stvoøení schopnost vytváøet spoleèenství lásky, lásky mezi
mužem a ženou. Ta, pøestože se z ní toèí hlava, by mìla být èistá
jsem se maminky: „Máš ještì radost
z toho, když víš, že Ježíšek stromek
nenosí?“ A ona odpovìdìla. „Mám
velkou radost z toho, když vidím, jak
radostnì záøí dìtem oèi. To je pro
mne ta nejvìtší radost.“
Vánoce jsou skuteènì rodinné
svátky, kdy jsme si nejbližší a kdy
máme opravdovou radost z radosti
druhých. Ti, co jsou pro nì Vánoce
jen volné dni vhodné k rekreaci,
nemají ani pøedstavu o kolik radosti
a štìstí jsou ochuzeni.
Proè slavíme Vánoce právì
25. prosince? Nedejte se zmást
rùznými „osvícenci“, že vlastnì
slavíme pohanský svátek slunovratu. Je sice skuteènost, že Ježíš se opravdu nenarodil 25.
prosince. Podle posledního bádání je den jeho narození koncem
listopadu. My pøesnì nevíme ani rok jeho narození. Bylo to
pravdìpodobnì 4 roky, nebo nejèastìji poèítaných 7 rokù, nebo 10
rokù pøed naším letopoètem. Tehdy, když byl stanovený poèátek
našeho letopoètu, bylo to èíslo pravdìpodobné. O dni jeho zrození
nebylo žádné pøedstavy. Svátek jsme však slavit chtìli. Proto bylo
slavení svátkù Ježíšova narození pouze stanoveno. A zvolen byl
termín, kdy jsou lidé pøirozenì obklopeni vzájemnou láskou. To je
právì ta doba slunovratu. Není to tedy oslava pohanského svátku,
ale ten den dostal úplnì novou náplò. Je to oslava dne, kdy se nám
narodil Ježíš Kristus. Tím, že se tyto dvì doby shodují, není nijak
oslabena nová náplò – že se zrodil Ježíš Kristus...
Vnuèka pana Antonína Nováka našla rozepsaný ještì tento
poslední èlánek do vánoèního èísla Pastýøe… Jeho vydání už pan
Novák sleduje z nebeských výšin… Kéž ho Pán ve své lásce
a milosti obdaruje vìèným pokojem duše…
a pùvabná jako snìhobílý voòavý kokos. Lze být v manželství po
celý život vìrný jediné osobì!
- Mandle – Nepokradeš! – Nedumej stále jen o nebeských
mandlièkách, ale buï poctivý a svìdomitì pracuj!
- Oøechy – Nepromluvíš køivého svìdectví! - Obèas musíme
rozkousnout poøádnì tvrdý oøíšek, ale ani složitost dané situace nás
neopravòuje ke lži èi pøekrucování pravdy ze zištných dùvodù.
Pravda rodí dùvìru. Bez ní je zhola nemožné pøátelství tak moc
potøebné každému, zvláštì pak mladému èlovìku.
- Sušené švestky – Nepožádáš manželky bližního svého! Obèas
èlovìka ovládne velice silná emoce – žádostivost. Toto pøikázání
má na mysli tu tìlesnou. Jde o dùsledek prvotního høíchu. Napìtí
mezi touhami tìla a duše budou vždy na poøadu dne. Je tedy
zapotøebí umírnìnost a èistoty, aby smyslnost zbyteènì
neprobouzela.
- Želatina, jež vše spojuje – Aniž požádáš statku jeho! Chtivost
vede k uctívání „bùžkù“ tohoto svìta, což zakazují první tøi
pøikázání, dále pak k násilí a nespravedlnosti k jiným lidem, což
zakazuje pøikázání páté, ke vzbuzování tìlesných choutek, jež jsou
pøíèinou pozdìjší necudnosti a prostopášnosti, což zakazují
pøikázání šesté a deváté, a v neposlední øadì vede k touze po cizím
majetku, která vyvolává krádeže, podvody a lži, což zakazují sedmé
a osmé pøikázání.
internetový zdroj
O PROJEVOVÁNÍ POHOSTINNOSTI
Jeden muž šel na bohoslužbu do pøeplnìného kostela, a když byl službou u vchodu požádán, aby si sundal klobouk, odmítl. Také nìkolik dalších
lidí ho upozornilo, aby si klobouk sundal, ale on tvrdošíjnì vzdoroval. Kazatele to rozrušilo. Po bohoslužbì si na muže poèkal. Øekl mu, že v kostele
jsou rádi, že mezi nì pøišel, a budou rádi i nadále, a k snímání klobouku uvnitø kostela poznamenal, „že doufá, že se v budoucnu pøizpùsobí jejich
zvykùm“. „Dìkuji,“ øekl muž. „Dìkuji, že jste si na mì našel èas. Je od vás milé, že jsem pozván na shromáždìní. Vlastnì sem už pravidelnì chodím
tøi roky, ale dnes je to poprvé, co mi nìkdo vìnoval pozornost. Tøi roky si mì nikdo nevšímal a dnes, díky tomu, že jsem si nechal na hlavì klobouk,
jsem mìl možnost mluvit se službou u vchodu. A teï si tu povídám s vámi, protože jste byl pøedtím vždy zaneprázdnìn.“ A co vy? Snažíte se
projevovat pohostinnost k novì pøíchozím, nebo nemáte stále èas?
- PASTÝØ strana 5 -
ADOPCE NA DÁLKU
Farnost Slavièín spolenì s Charitou sv. Vojtìcha podporuje ve studiu
indickou dívku Vinithu. Díky této finanèní pomoci dosáhne lepšího
vzdìlání a zapojí se do pracovního procesu. Tím bude zajištìna celá
rodina. Pomoc jednomu èlenovi rodiny je vnímána jako pomoc celé
rodinì. Všem dárcùm dìkujeme.
Drahé tety,
28.10.2014
pøejeme Vám veselé Vánoce a mnoho radostí v tomto období.
Vánoce je doba, kdy bychom mìli jiným utírat slzy a pøinášet radost,
lásku a mír do jejich životù.
Drazí pøátelé, vy jste tím nástrojem, který poskytuje lásku, radost a mír
v srdcích Vinithy a její rodiny. Vy utíráte slzy této rodinì. Pøivedli jste ji od
temnoty ke svìtlu, od negramotnosti ke vzdìlání tím, že sponzorujete
školu tomuto dítìti. Jsem vám vdìèná, že jim pomáháte. Spoleènì se
sponzorovanou rodinou Vám dìkuji. Bez Vaší drahé pomoci by život
této rodiny byl bídný a tvoøen temnými dny. Jste svìlem budoucnosti
tohoto dítìte. Mìli byste být pyšní za šíøení lásky v této rodinì.
Pøikládám vánoèní dopis a nakreslený obrázek od Vašeho dítìte,
které obdrží v sociálním centru nové obleèení a vánoèní dekoraci jako
dárek jejich rodinì k Vánocùm.
Jsem ráda, že Vám mohu dát nìkolik informací o aktivitách našeho
sociálního centra v období od èervna do øíjna 2014. Kvùli nezájmu
mnoha lidí neznáme jejich krevní skupinu. Takže jsme zorganizovali
neziskový tábor pro urèení krevní skupiny a také pro dárce krve. Taktéž
byli vesnièané seznámeni se svými obèanskými právy a s konáním
násilností na ženách, s nemocemi jako jsou tuberkulóza, malárie a spící
nemoc. Díky pomoci vládního projektu jsme zauèili 78 mladých dìvèat
jako kosmetièky ve dvou skupinách. Mìli jsme zalesòovací program
a vysadili jsme 325 døevin kolem vesnice. Abychom udrželi tradici,
zorganizovali jsme festival jídla a výstavu antických vìcí. Pro dìti
a mladé jsme uspoøádali tábor, kde jsme je uèili hodnotám vzdìlání,
pohlavní rovnoprávnosti a show talentu.
Bìhem roku jsme poskytli zdarma jídlo 65 chudým dìtem, léky pro
27 lidí nakažených tuberkulózou a staráme se o 25 mladých vdov. Dále
jsme schopni díky Vám provádìt mnoho aktivit pro negramotné a chudé
lidi z naší spoleènosti.
Dìkuji Vám, že šíøíte radost Vánoc po celý rok. S pøáním šastných
a veselých Vánoc a požehnaný nový rok
Sr. Daphne D’Souza SRA,
koordinátor adopce na dálku.
Novinky ve farní knihovnì
Papež František: U mne je vždy otevøeno. Papež František v rozhovoru
s Antoniem Spadarem SJ.
Papež František: Zkaženost a høích. Jak mùže spoleènost i jednotlivec
pøedcházet mravní zkaženosti když víme, že všichni jsme høíšníci.
Marek Vácha: Neumìlcùm života. Pokus o zahlédnutí èlovìka Božíma
oèima, jak to èteme v podobenství o marnotratném synu - s nejlepšími
šaty, prstenem a obuví na nohou tak, jak byl kdysi stvoøen.
Marek Vácha: Vìda, víra, Darwinova teorie a stvoøení podle knihy
Genesis. Kniha pojednává o souèasném vztahu pøírodních vìd a køesanské náboženské víry.
Anselm Grün: Doprovázení na duchovní cestì. Køesanská duchovní
cesta, její rùzné etapy a úskalí. Kniha ukazuje, jak ozdravné úèinky má
spojení s Kristem na lidské nitro a také na pøedstavy o sobì i o Bohu.
Elias Vella: Výstup na horu manželství. Ideál køesanského manželství
a problémy, se kterými se potýká.
Guy Gilbert: Partnerství. Jak uspìt ve velkém dobrodružství lásky.
Guy Gilbert: Tváøí v tváø utrpení. Známý francouzský knìz pøemýšlí nad
rùznými druhy životních bolestí.
Bernard Peyrous: Život Marty Robinové. Životopis jedné z nejpodivuhodnìjších postav Církve 20. století.
Walter J. Ciszek SJ: S Bohem v Rusku. 23 knìžských let v sovìtských
vìzeních a sibiøských pracovních táborech.
Maria Calasanz Ziescheová: Poutník. O biskupu Pirminovi (685-753)
a založení kláštera na ostrovì v Bodamském jezeøe, dnes slavné
Reichenau.
Drazí pøátelé,
zdravím všechny! Moje rodina a já se máme dobøe. Nádherné období
Vánoc je zase tady. Pøeji Vám krásné Vánoce a požehnaný rok 2015.
Díky Vaší lásce a podpoøe se mi daøí ve škole. Na konci záøí jsem mìla
zkoušky a po tìchto zkouškách jsem strávila týden prázdnin u kamarádky. Bìhem tìchto prázdnin jsem se zúèastnila i táborového
pobytu ve farnosti. Bylo nás tam 207 dìtí z 10ti farností. Uèili nás o Bibli,
Eucharistii, lásce a pøátelství. Dále jsme zpívali písnièky, hráli hry. Moc
jsme si to užili.
Jsem smutná, že Vám musím øíct, že jsem byla na operaci slepého
støeva. Nìkolik dní jsem byla v nemocnici. Nyní jsem již v poøádku
a pùjdu do školy.
V létì jsme mìli teplé poèasí. Obvykle zde bývají bìhem èervna
monzunové deštì, ale letos v èervnu moc nepršelo. Pozdìji byly
nepøetržité deštì v srpnu i v záøí. V jižní èásti naší zemì byly povodnì.
Dokonce i v jižní Indii. Bìhem obvyklého období dešù již tak nepršelo.
Nìkteré dny v srpnu bylo dokonce docela chladno. Nyní je tu zimní
období. Avšak v porovnání s Vaší zimou tu není tak chladno.
Tradièní vánoèní den budeme slavit 21. prosince v sociálním centru.
Bude zde krátký kulturní program. Budeme hrát divadlo a tanèit. Už se
nemùžu doèkat.
Dìkuji za krásné obleèení a dárek pro moji rodinu k Vánocùm.
Konèím tento dopis s láskou Vaše milující dítì
Vinitha D‘Souza
Eduard Martin: Schody do ráje. Svìdectví øady lidí o tom, že andìlé
tento svìt neopustili, jsou mezi námi a pøicházejí, aby nás provázeli na
všech našich cestách.
Farní knihovna je na faøe otevøena každou støedu dopoledne od
9.00-11.00 hod. a odpoledne od 13.00-16.30 hod. Tìšíme se na vaši
návštìvu.
Marie Fojtíková
Cesta vede do našeho nitra
Cesta k lidskosti podle Aurelia Augustina vede nikoli pouze smìrem
dolù na zem, ale také do našeho nitra. Cesta do vlastního nitra je podle
jeho pøesvìdèení také cestou sebepoznání, zahloubání se do duše.
Augustin svou výzvu „Poznej sám sebe“ ještì doplòuje o další, „Miluj
sám sebe“. Sebepoznání a sebepøijetí patøí k sobì. Nemùžeme sami
sebe poznávat a nemít se rádi. Jenom láska nám totiž umožòuje
proniknout do nitra naší duše a poznat, kdo skuteènì jsme. Mít se rád je
nìco docela jiného než se neustále zabývat sebou samým. Dítì
v jeslièkách nás vybízí: Miluj sebe sama, zacházej sám se sebou
láskyplnì, smiøuj se s tím, že jsi takový, jaký jsi. K tomu, abys pøijal sám
sebe a nauèil se mít se rád, potøebuješ dìtský úsmìv, jemný humor
èlovìka, který v srdci dál zùstává dítìtem. Ten, kdo se bere pøíliš vážnì,
se buï chvástá, nebo se považuje za dùležitou osobu. Mùže však také
pohrdat sám sebou, nevážit si sebe samého, ponižovat se. Milovat sám
sebe znamená pøijmout se takový, jaký jsem, a smìøovat k tomu, co pro
nás stanovil Bùh.
Anselm Grün Vánoèní rozjímání
DVOJÍ ÚHEL POHLEDU
Poslyšte pøíbìh o dvojèatech. Jeden bratr byl nadìjí naplnìný optimista. „Všechno dobøe dopadne,“ øíkával. Druhý bratr byl smutný, beznadìjný
pesimista. Murphyho z knihy „Murphyho zákony“ považoval za optimistu. Rodièe si s chlapci dìlali starosti, a proto je vzali k psychologovi. Ten
doporuèil plán, jak vyrovnat jejich charaktery: „O pøíštích narozeninách nechte pøi rozbalování dárkù oba chlapce o samotì, každého jinde.
Pesimistovi dejte nejkrásnìjší hraèky, jaké vás napadnou, a optimistovi dejte krabici s hnojem.“ Rodièe se øídili instrukcemi a se zájmem pozorovali,
co se stane. Když tajnì nahlédli k pesimistovi, slyšeli, jak si nahlas stìžuje: „Ta barva toho poèítaèe je hrozná… Ta kalkulaèka se urèitì brzy
rozbije… To je divná hra… Jeden kamarád dostal mnohem vìtší autíèko než já…“ Rodièe po špièkách pøešli k malému optimistovi a tajnì nahlédli
i do jeho pokoje. Synek vesele rozhazoval hnùj po pokoji a smál se: „Mì neošálíte! Kde je hnùj, tam musí být i poník!“
- PASTÝØ strana 6 -
Svatý Josef a sýry
Svatý Josef bezradnì hledìl na hromadu darù, které pøinesli pastýøi. Naše vánoèní
jeslièky však lžou: pastýøi neobdarovali Ježíška koši ovoce, chlebem a rybami, nebo
dokonce šunkovou kýtou. Co jiného mohli
pastýøi donést než sýr? Byly to sýry všech
druhù a tvarù, ale… jen samé sýry.
Co s nimi? Nemluvnì jimi krmit nelze.
Josefovi s Marií by vystaèily aspoò na celý rok,
ale kdo se s nimi ponese? Že by je nìkomu
darovali? To by se pastýøi urazili.
Osla s volem do krmení nikdo nutit nemusel,
ale sýry nebyly nic pro nì. Dokonce všechny
myši s okolí se nacpaly k prasknutí, ale sýra
jako by neubývalo. Trvalo by jim léta, než by
ho spotøebovaly.
Josef tedy provedl vìc, o které evangelia
radìji mlèí, pøestože na ní nebylo nic zlého.
Pokusil se sýry prodat. Když se zeptal
betlémského sýraøe, jestli by chtìl nakoupit tøi
sta dvacet dva kol sýra, se zlou se potázal.
Kupec ho mìl za blázna a chtìl na nìho poslat
stráže.
Josefa tedy napadlo, že nejlepší bude se
o sýry nìjak postarat. Každý pøedmìt,
k nìmuž se èlovìk chová s respektem
a láskou, se mu urèitým zpùsobem odvdìèí.
A protože Josef byl povoláním tesaø, postavil
v koutì jeskynì police a sýry na nì peèlivì
vyrovnal. Kout oddìlil od zbytku jeskynì
kamennou stìnou a škvíry vymazal blátem.
Nechal v ní otvor, aby sýry mohly dýchat.
„Nejsem sice pastýø,“ øíkal si pøi práci, „ale
když se sýry dostaly až k Ježíškovi, urèitì to
bude pro dobrou vìc.“ Co dobrou vìc,
dokonce vynikající!
O tøi roky pozdìji se Josef s Marií vraceli z
Egypta. Zastavili se také v Betlémì. Josef se
zašel podívat do jeskynì a vzpomnìl si na
sýry. Byly na svém místì a tiše odpoèívaly.
Píchnul do jednoho z nich nožem. Jakmile
zajel pod tvrdou kùru, podivil se, jak velký kus
sýru se sám odloupl. Byl krásnì zlatavý. Josef
opatrnì ochutnal. Ten byl ale dobrý! Hned ho
dal kousek i Ježíškovi.
Zvìst o vynikajícím sýru se rozletìla po kraji
a ještì týž veèer byla jeskynì plná pastýøù.
Moc toho nenamluvili, ale všichni se shodli, že
sýr je velmi chutný. Jedinì snad nìkdo dodal,
že by se k nìmu hodilo dobré víno.
Z tohoto pøíbìhu je patrné, že Josef,
kterému nikdo nepøièítá žádný zázrak,
vymyslel parmazán, a dokázal, že velkých
výsledkù èlovìk dosáhne, když s láskou
peèuje o obyèejné vìci.
Piero Gribaudi
Pøíbìhy vánoèní noci
PODOBA
Jeden misionáø jel rychlým japonským vlakem a modlil se po cestì breviáø. Pøi jednom prudkém pohybu vlaku mu z knihy vyklouzl obrázek Panny
Marie a spadl na podlahu. Malý chlapec, který sedìl naproti misionáøi, se sehnul a obrázek mu podal. Byl zvìdavý jako všechny dìti, a tak si ho
napøed prohlédl. „Kdo je ta krásná paní?“ zeptal se misionáøe. „To je… moje matka,“ odpovìdìl knìz po krátkém zaváhání. Chlapec se podíval
na nìj a ještì jednou na obrázek. „Moc se jí nepodobáš,“ øekl. Misionáø se usmál: „Vidíš, a pøece se celý život snažím, abych jí byl aspoò trochu
podobný.“ Komu se podobáš ty?
- PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …
Až pøíštì budete mít pocit,
že s vámi Bùh nic nesvede,
vzpomeòte si, že…
Dva orli si plachtí vzduchem, když vtom se kolem pøežene
tryskové letadlo. Jeden orel povídá druhému: „Ty jo, vidìls, jak
rychle ta vìc letìla?“ A druhý na to: „Jo, taky bys letìl tak rychle,
kdyby ti hoøel ocas.“
Noe byl opilec.
Abraham byl pøíliš starý.
Izák byl snílek.
Jákob byl lháø.
Lea byla ošklivá.
Josef byl obìtí násilí.
Gideón se bál.
Rachab byla prostitutka.
Jeremiáš a Timoteus byli pøíliš mladí.
David mìl aféru a byl to vrah.
Jonáš utekl pøed Bohem.
Noemi byla vdova.
Job zbankrotoval.
Jan Køtitel jedl brouky.
Petr zapøel Krista.
Uèedníci usnuli, když se modlili.
Marta si se vším dìlala starosti.
Marie Magdaléna byla prostitutka.
Samaøská žena byla rozvedená
– víc než jednou!
Zacheáš byl moc malý.
Pavel byl pøíliš náboženský.
Timoteus mìl žaludeèní vøedy.
A…
… Lazar byl mrtvý!
Veverka sedí na stromì a louská oøíšky. Rozlouskne první –
støíbrné šaty. Rozlouskne druhý – zlaté šaty. Rozlouskne tøetí –
diamantové šaty. Veverka se rozpláèe, schoulí se na vìtvièku
a vzlyká: „Já se kvùli té hloupé pohádce snad nikdy nenažeru!“
Majitel volva pøijel do servisu s pomaèkaným blatníkem.
„Copak se stalo?“ „Ale, najel do mì malý fiátek…“ „Prosím vás!
A kolikrát?“
Žena smaží na pánvi volské oko, když v tom momentì do
kuchynì vtrhne manžel a zaène køièet: „Pozor! Pozor! Víc oleje.
Dávej pozor. Otoè to. No tak to rychle otoè. Otoèit… Otoèit…
Otoèit… Pozor! Ten olej. Zbláznila ses? Dávej pozor! Rychle, sùl.
Nezapomeò na sùl!“ Žena už to nevydrží a úplnì vynervovaná se
ptá: „Co tak øveš? Myslíš si, že neumím udìlat obyèejné volské
oko?“ Muž naprosto klidným hlasem odpoví: „To jen abys mìla
pøedstavu, jaké to je, když mi kecáš do øízení auta.“
Sešli se tøi u nebeské brány a svatý Petr se jich ptá: „Co byste
nejradìji slyšeli od svých pøíbuzných na pohøbu?“ První øíká: „Já
bych chtìl slyšet, že jsem byl skvìlý lékaø a dobrý otec rodiny…“
Druhý øíká: „Já bych chtìl slyšet, že jsem byl úžasný manžel a že
jsem jako policista zachránil životy mnoha lidí…“ Tøetí øíká: „Já
bych chtìl slyšet: Podívejte, vždy on se hýbe!!!“
„Pane doktore, veèer nemohu usnout, musím neustále
myslet na tisíce vìcí.“ „Pøed spaním vypijte sklenici kyselého
mléka.“ „A pak klidnì usnu?“ „To sice ne, ale budete myslet jen na
jednu vìc.“
Takže už žádné výmluvy!
Turista jede vzadu v taxíku a chce se zeptat taxikáøe na
nìjaké tipy, kam ve mìstì zajít. Nakloní se a poklepe øidièe na
rameno. Ten hrozivì vykøikne, strhne volant, odrazí se od
autobusu na chodník a zastaví tìsnì pøed obrovskou prosklenou
výlohou. Turista, hodnì vystrašený, se zaène okamžitì
omlouvat: „Pardon, pardon, netušil jsem, že jedno malé
poklepání vás mùže takhle vydìsit…“ Taxikáø se na nìj otoèí
a zaøve: „Nikdy mi to už nedìlejte!“ Pak se rozdýchá a povídá:
„Není to vaše vina. Víte, jsem dnes první den v nové práci.
Pøedtím jsem léta jezdil s pohøebákem.“
Jedna matka si pøála motivovat svého chlapce ke cvièení na klavír,
a tak ho vzala na koncert slovutného Paderewského. Jakmile se
usadili, zahlédla maminka v hledišti o dvì øady dál kamarádku a šla ji
pozdravit. Chlapec už byl znudìný èekáním, a tak vstal a zaèal se
potulovat po divadle, dokud nedošel až ke dveøím s nápisem: Zákaz
vstupu.
Když zhasla svìtla a koncert mìl zaèít, matka se vrátila na své
místo a zjistila, že synek zmizel. Nervóznì ho hledala oèima, ale pak
se zvedla opona a reflektory namíøily na piano uprostøed jevištì.
Matka s hrùzou zjistila, že její syn sedí u piana a klidnì pøehrává
tóny z písnì „Bratøe Kubo“. V tu chvíli vešel „mistr“. Svižnì pøešel
k pianu a pošeptal dítìti do ucha: „Nepøestávej hrát.“ Paderewski si
sedl vedle chlapce, natáhl levou ruku a zaèal hrát doprovod. Pak
kolem dítìte natáhl i pravou paži a rozvinul melodii do krásné
skladby. Starý mistr a mladý žák spolu promìnili trapnou situaci
v úžasnì kreativní pøedstavení.
„Ten øízek, co jste mi donesl, je cítit rumem!“ volá muž. Èíšník
odstoupil dva kroky od stolu: „A teï?“
Nezbedùv humor 3
internetový zdroj
Koncert
Pøesnì tohle se dìje, když jsme s Bohem. Svými silami a tou
nejlepší snahou dokážeme hrát pøíjemnì plynoucí hudbu. Ale
s rukama Mistra se díla našeho života stávají výjimeènými
kusy. Až budeš pøíštì chtít uskuteènit
nìco dùležitého (to mùžeš každý den),
dej pozor. Možná uslyšíš, jak ti do ucha
šeptá Mistr: „Nepøestávej hrát!“ Ucítíš
jeho milující paže kolem sebe. Zjistíš, že
jeho silné ruce s tebou chtìjí hrát
koncert tvého života.
Bruno Ferrero Rosa pro duši
DESATERO PØIKÁZÁNÍ
„Než zemøu, chtìl bych vykonat pou do Svaté zemì,“ øekl kdysi v devatenáctém století jeden prùmyslový baron Marku Twainovi. „Vystoupím na
horu Sinaj a nahlas pøeètu desatero pøikázání.“ „A proè radìji nezùstanete doma a nedodržujete je?“ odvìtil mu Twain.
- PASTÝØ strana 8 -
Vánoèní koncerty
ZUŠ Slavièín
„Lidové Vánoce“
Duchovní cvièení na Velehradì 2015
29. 1. – 1. 2.
Duchovní cvièení pro všechny,kteøí pøijali svátosti
církve v dospìlosti
P. Vítìzslav Øehulka
13. 2. – 15. 2.
Duchovní obnova formou veèeøadla
jáhen Jiøí Maxa
20. 2. – 22. 2.
Duchovní cvièení (nejen) pro èleny Matice
svatoantonínské
P. Josef Èunek SJ
24. 2. – 27. 2.
Duchovní cvièení pro zamìstnance Charity
P. Bohumír Vitásek
27. 2. – 1. 3.
Duchovní cvièení pro kostelníky a akolyty
Mons. Vojtìch Šíma
6. 3. – 8. 3.
Rekolekce pro katechety a animátory farních
spoleèenství
Mons. Pavel Posád
12. 3. – 15. 3.
Postní duchovní obnova na téma „Promìna srdce“
P. Vladimír Kasan OSB
16. 3. – 18. 3.
Duchovní cvièení pro kostelníky a akolyty
Mons. Vojtìch Šíma
20. 3. – 22. 3.
Víkendová duchovní obnova pro všechny, kteøí peèují
o kostel (+ praktická èást pro aranžéry kvìtin)
Mons. Vojtìch Šíma
27. 3. – 29. 3.
Víkend pro seniory (Centrum pro rodinu)
P. Stanislav Peroutka SJ
12. 6. – 14. 6.
Duchovní obnova formou veèeøadla
jáhen Jiøí Maxa
14. 6. – 18. 6.
Duchovní cvièení pro všechny
P. Antonín Dabrowski OFM
21. 6. – 27. 6.
Duchovní cvièení pro øeholní sestry
P. Emil Matušù SDB
8. 7. – 11. 7.
Duchovní cvièení pro všechny
P. Miloslav Kabrda SDB
19. 7. – 23. 7.
Duchovní cvièení pro všechny
Mons. Aleš Opatrný
23. 7. – 26. 7.
Duchovní cvièení pro lékaøe a zdravotníky
Mons. Aleš Opatrný
16. 8. – 19. 8.
Duchovní cvièení pro pedagogy a katechety
Mons. Aleš Opatrný
23. 8. – 28. 8.
Duchovní cvièení pro trvalé jáhny a jejich manželky
jáhen Max Kašparù
23. 8. – 28. 8.
Duchovní cvièení pro vysokoškoláky
P. Michal Altrichter SJ
6. 9. – 9. 9.
Duchovní cvièení pro všechny
P. Miloslav Kabrda SDB
23. 10. – 25. 10. Víkend pro seniory (Centrum pro rodinu)
P. Stanislav Peroutka SJ
26. 11. – 29. 11. Adventní duchovní cvièení
Mons. Vojtìch Šíma
29. 11. – 3. 12. Adventní duchovní cvièení
P. Antonín Dabrowski OFM
30. 12. – 1. 1.
Duchovní obnova formou veèeøadla
jáhen Jiøí Maxa, P. Štìpán Filip OP
Bližší informace naleznete na: www.stojanov.cz
poøádané ve spolupráci s mìstem Slavièín
a Øímskokatolickou farností Slavièín
úèinkují: žáci a uèitelé ZUŠ Slavièín,
dìtské pìvecké sbory Tuèòáci a Tuèòáèci,
SPS Cantare pøi ZUŠ Slavièín
a jako host cimbálová muzika Klobuèan
Nedìle 28. prosince 2014
kostel sv. Vojtìcha, 16.00 a 19.00
Tøíkrálová sbírka 2015
Vážení ètenáøi, u nás na Charitì sv. Vojtìcha Slavièín tradiènì vstupujeme do
nového roku pøípravami na Tøíkrálovou
sbírku. Je tomu tak i letos. Termín sbírky
pøipadl na první lednovou sobotu roku
2015, tedy na 3. ledna. V tento den se
koledníèci se svými vedoucími ( 69 skupinek)
vydají do ulic našeho mìsta a do okolních
vesnic, aby vám všem pøinesli radostnou zvìst Vánoc,
narození Ježíše Krista a poprosili o dar pro pomoc lidem
v nouzi. Hlavním posláním sbírky je upozornit na potøebné lidi
kolem nás a pomoci jim. Kromì toho chce umožnit všem
lidem dobré vùle, aby zakusili radost a uspokojení z toho, že
obdarovali jiného èlovìka. Jedním z hlavních cílù je sice
shromáždìní finanèních prostøedkù pro potøebné, ale
snažíme se, aby nezùstalo jen u toho. Skupinky koledníkù
vypravujeme také do nemocnic, domovù dùchodcù, kde má
pokladnièka spíše symbolický význam. Dùležité je popøát,
potìšit. Na cestu bude koledníkùm požehnáno již v pátek
2.ledna 2015 v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì. P. Miroslav Strnad požehná také køídu, kterou koledníèci píší na
dveøe iniciály K+M+B, jenž nejsou zkratkami jejich jmen
Kašpar, Melichar a Baltazar, ale latinským Christus
Mansionem Benedicat, což lze pøeložit jako ,,A Kristus
žehná tomuto domu“. Kde všude peníze, vybrané na
rùzných místech Èeské republiky, pomáhají, mùžete
sledovat bìhem Tøíkrálového koncertu v nedìli 4. ledna
2015 v 18.00 hod. v pøímém pøenosu na ÈT 1.
Více informací o sbírce mùžete pak naleznout na
www.trikralovasbirka.cz nebo www.slavicin.charita.cz
V minulém roce byl výtìžek sbírky 442 149 Kè. Èást
finanèního obnosu putovala na pomoc do zahranièí. Další
èást pak byla využita pro pøímou pomoc rodinám, matkám
v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi z oblasti
Slavièínska, také na podporu charitního díla. Výtìžek ze
sbírky roku 2015 by Charita sv. Vojtìcha Slavièín chtìla
využít opìt pro humanitární pomoc v zahranièí, pro pøímou
pomoc potøebným a podporu charitního díla. Všem, kteøí
budou chtít pøispìt do sbírky, dìkujeme. A Tøi králové
naplní Vaše srdce láskou a nadìjí.
Za Charitu sv. Vojtìcha Slavièín
Magda Zùbková - koordinátorka Tøíkrálové sbírky
ØEKNÌTE TO HNED
Jeden starý muž se èas od èasu rád zastavil ve starožitnictví a tu a tam prodal nìjaký kus nábytku. Jednou když odešel, prohodila majitelova žena,
jak ji vždy potìší jeho návštìva. Manžel jí na to øekl: „Tak mu to pøíštì øekni!“ Následujícího léta pøišla do obchodu mladá žena a pøedstavila se jako
dcera starého pána. Øekla, že její otec zemøel. Majitelova žena jí vyprávìla, co si s manželem povídali, když od nich starý pán naposledy odešel,
a jí se okamžitì zalily oèi slzami. „Ach, jak by to mého otce bývalo potìšilo!“ vzlykala. „Patøil k lidem, kteøí potøebují být neustále ubezpeèováni o tom,
že je ostatní mají rádi.“ „A od toho dne,“ konstatovala pozdìji žena majitele obchodu, „když si o nìkom myslím nìco hezkého, øeknu mu to hned.
Mohlo by se totiž stát, že už k tomu podruhé nebudu mít pøíležitost.“
- PASTÝØ strana 9 -
KØTY
7.12.
Nikol Zollerová
Šimon Linhart
POHØBY
22.11. Filip Unzeitig, 1999, Slavièín
25.11. Miroslav Skoèovský, 1952, Slavièín
29.11. Zdenìk Machù, 1934, Slavièín
2.12. Anastázie Hrbáèková, 1919, Nevšová
6.12. Marie Polášková, 1929, Petrùvka
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ
O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA
20.12. - 26.12. Hrádek
27.12. - 2. 1. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st.,
Humpolová ml., Studenková A., Adámková J.,
3.1. - 9.1.
Rudimov
10.1. - 16.1.
Petrùvka
17.1. - 23.1.
Zupková P., Fojtíková I., Raková R.,
Durïáková E., Štìpanèíková I., Zollerová L.
24.1 - 30.1.
Nevšová
31.1. - 6.2.
Lipová
7.2. - 13.2.
Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková,
Šuráòová
14.2. - 20.2.
Divnice
21.2. - 27.2.
Rokytnice
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ
– nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.
Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:
Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.
(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)
Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.
(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)
Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.
(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)
Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.
Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek
asi hodinu pøed veèerní mší sv.
ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE
Støeda
--------15.00 – 16.00
Pátek
8.30 – 9.30
15.00 – 16.00
Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.
V ostatních èasech bez záruky.
TELEFONICKÝ KONTAKT:
Fara (úøad) :
739 245 911
P. Miroslav (soukromé): 731 402 086
E-mail: [email protected]
Web: www.faslavicin.cz
Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI
SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
NE
PO, ST, PÁ
SO
Pøíbìhy s pouèením v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou
z knihy Briana Cavanaugha Kolik váží snìhová vloèka
a Malé pøíbìhy.
ÈT
PÁ
JEDEN DÁREK NAVÍC® PRO DÌTI V AFRICE
SO
NE
Nezapomeòte o letošních Vánocích také
na ty, kteøí to velmi potøebují a pøipravte jim
Jeden dárek navíc®.
Podpoøte vzdìlávací program pro chudé
pøedškoláky v Zambii a pøispìjte na stavbu
mateøské školy pro 450 chudých dìtí v
arcidiecézi Lusaka, ve farnosti Kaunda Christ the King. Náklady na stavbu, materiál i
práci èiní pøibližnì 450 Kè na jedno dítì,
které bude do školky chodit.
Vaše vánoèní dárky, prosím, pošlete
nejpozdìji do 31. 12. 2014. Ve farnosti stoupá poèet dìtí. Mnohé
z nich jsou v dùsledku HIV/AIDS sirotci.
Nedostatek vody, hlad, bída, infekèní
nemoci a vysoký poèet lidí nakažených
virem HIV/AIDS jsou utrpení, která sužují
obyvatele Zambie. Je velmi naléhavé
postavit školku a zajistit dìtem øádné
vzdìlání. Zemì se svou vysokou
úmrtností celosvìtovì øadí na 8. místo.
Mezi nejmenšími je mnoho sirotkù a velmi
chudých dìtí, kterým pobyt v mateøské
škole, jakmile bude postavena, umožní
dobrou péèi a pøedškolní výchovu.
Pomoc zajišují Papežská misijní díla,
Špindlerùv Mlýn 33, 543 51, [email protected], tel.: 499 433 058,
604 838 882, www.missio.cz, èíslo úètu: 72540444/2700,
variabilní symbol: 240. Do zprávy pro pøíjemce uveïte: Zambie.
Ti, kdo vìnují finanèní pomoc, se mohou zaregistrovat jako
„dárci misií“. Zájemci mohou obdržet potvrzení pro daòové
úèely.
Za jakoukoliv pomoc Vám upøímnì dìkujeme!
PO
ÚT
ST
ÈT
NE
ÚT
NE
NE
SO
NE
ST
SO
NE
PO
ÚT
NE
ST
NE
ST
NE
7.20 hodin
9.30 hodin
11.00 hodin
18.00 hodin
7.00 hodin
25.12.2014 Slavnost Narození Pánì
26.12.
Svátek sv.Štìpána, prvomuèedníka,
2. svátek vánoèní
27.12.
Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty
28.12.
Svátek Svaté rodiny, Svatých Mláïátek,
muèedníkù
29.12.
5. den v oktávu Narození Pánì
30.12.
6. den v oktávu Narození Pánì
31.12.
7. den v oktávu Narození Pánì,
sv. Silvestr
1.1.2015 Slavnost Matky Boží, Panny Marie
Svìtový den modliteb za mír
4.1.
2. nedìle po Narození Pánì
6.1.
Slavnost Zjevení Pánì
11.1.
Svátek Køtu Pánì
18.1.
2. nedìle v mezidobí
Týden modliteb za jednotu køesanù
(18. – 25.1.)
24.1.
sv. František Saleský
25.1.
3. nedìle v mezidobí,
Obrácení svatého Pavla, apoštola
28.1.
sv. Tomáš Akvinský
31.1.
sv. Jan Bosco
1.2.
4. nedìle v mezidobí
2.2.
Svátek Uvedení Pánì do chrámu
Svìtový den zasvìceného života
3.2.
sv. Blažej
8.2.
5. nedìle v mezidobí
11.2.
Panna Maria Lurdská
Svìtový den nemocných
15.2.
6. nedìle v mezidobí
18.2.
Popeleèní støeda
22.2.
1. nedìle postní, Svátek Stolce
svatého apoštola Petra
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana
Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky
v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán
Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v 22.2.2015 na 1.nedìli postní.
Uzávìrka bude v nedìli 8.2.2015. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury.
V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!
- PASTÝØ strana 10 -

Podobné dokumenty

a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín

a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín z povìdomí lidí, co je podstatou života. Svìt byl stvoøen z lásky, a láska se z nìho vytrácí, a tak dostává prostor neláska a vše, co s ní ruku v ruce pøichází. Láska ve svìtì ztratila svùj pravý v...

Více

Zpravodaj 21/květen 2006 - Klub nemocných cystickou fibrózou

Zpravodaj 21/květen 2006 - Klub nemocných cystickou fibrózou na boj se všemi možnými virózami, proto není vùbec moudré ho pøetìžovat zbyteènými nadmìrnými výkony.

Více

1/2013 - Občanské sdružení Hájenka

1/2013 - Občanské sdružení Hájenka zpochybnit nelze, nicménì je zde ještì lidský rozmìr, který je podstatnì více výmluvný a tvárný. Jinak s pøíbìhy lidí nakládají média, jinak jej interpretují lidé povodní pøímo zasaženi. Tyto zpráv...

Více

Potravinářské aktuality

Potravinářské aktuality kapacita 4 milionù kusù. Firma byla založena v roce 1958, v roce 1964 instalovala první mechanická zaøízení a otevøela chladírenský sklad.

Více

Září - Stará Bělá

Září - Stará Bělá studentkou Vysoké školy zemìdìlské v"Praze. „Øekla jsem si, že když už jsem tady, musím to zvládnout. A"že když to zvládnu já, budou mít šanci i jiní.“ To všechno aniž by mìla ponìtí, že"je ve stej...

Více

a něco pro rozveselení

a něco pro rozveselení zdobíme hroby, rozsvìcujeme svíèky, a hlavnì myslíme na všechny své zemøelé ve svých modlitbách, aby mohli žít s Bohem v nebi v jeho blízkosti. Také dìkujeme za jejich život a pøipomínáme si, èím n...

Více