zpověď

Komentáře

Transkript

zpověď
JAKO OÈISTA
DUŠE
ZPOVÌÏ
OBSAH
1 Úvodem ke svátosti smíøení
2 Ukázky z bible
3 Proè je tøeba chodit ke zpovìdi ke knìzi?
Nemùžu si to s Pánem vyøešit o samotì?
4 Pocity nespokojenosti, stísnìnosti, smutku a apatie (mindrák?)
5 Co dává svatá zpovìï?
6 Miluj sám sebe!
7 Pocity povýšenosti, domýšlivosti a pýchy
8 Krátké úvahy k jednotlivým pøikázáním
9 Deset božích pøikázání
10 Neúplný výèet høíchù dle desatera
11 Speciálnì zamìøená zpovìï - Zpovìï, která vede
vnitøního èlovìka k pokoøe
12 Høíchy proti pøikázáním církevním
13 Sedmero hlavních høíchù
14 Høíchy proti Duchu svatému
15 Høíchy do nebe o pomstu volající
16 Devatero cizích høíchù
17 Jak slavit eucharistickou hostinu
18 Ukázky z díla „Pravidla rozlišování duchù“
19.. Doplnìní
1
Úvodem ke svátosti smíøení
Každý èlovìk potøebuje porozumìní a pochopení pro své slabosti. Tato svátost umožòuje znovuobnovení a
zacelení trhlin, které vznikly mezi èlovìkem a Bohem, jestliže jsme se dopustili høíchu. Usmíøení mezi Bohem a
lidmi uskuteènil Pán Ježíš tajemstvím své smrti a svého vzkøíšení. Pro odpuštìní høíchù spáchaných po køtu
ustanovil Pán zvláštní svátost, svátost pokání. Abychom pøedchozí vìtu zdùraznili, zopakujme si, že tato svátost
by mìla pøedcházet první svaté pøijímání. Pøistoupit k ní mùže každý pokøtìný vìøící.
On sám pak svìøil tuto službu smíøení církvi v osobì apoštolù.
Bùh volá lidi ke spoleèenství s Ním. Odpovìï na Boží volání vyžaduje obrácení a pokání.
Bùh umožòuje právì ve svátosti pokání svým synùm a dcerám, aby zaèínaly stále znovu od zaèátku a
pokaždé zase nabyly køestní nevinnost.
Èlovìk, který chce pøistoupit ke svátosti smíøení, by mìl projít nìkolika fázemi pøípravy: v tichosti a samotì
zpytovat své svìdomí, nalezne-li skutky, za nìž ho svìdomí kárá, mìl by jich litovat. Èasto je tøeba tento úkon
spojit s aktem odpuštìní tìm, kteøí nám ublížili, ale i pøijmout sám sebe pohledem boží lásky a odpustit i sobì
samému.
2
Ukázky z bible
2Petr 2,20-22 = Hrozící potrestání
Jestliže se totiž /lidé/ kteøí unikli z hniloby svìta poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, zase do toho
zaplétají a nechávají se tím pøemoci, jsou na tom hùø na konci, než byli na zaèátku. Bylo by pro nì lépe, kdyby
vùbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali a pak se obrátili zády k svatému pøíkazu, v nìmž byli
vyuèeni. Na nì se hodí toto pravdivé pøísloví: »Pes se vrací k tomu, co zvrátil« a »Prase (sotva) umyté se znovu
válí v blátì«.
Jak 1,12-18
Pokušení
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží. Když se osvìdèí, dostane za odmìnu život, jak to Pán slíbil tìm, kteøí
ho milují.
Když je nìkdo pokoušen, a neøíká: »To mì pokouší Bùh!« Jako je nemožné, aby byl Bùh pokoušen ke zlému,
tak ani on sám nikoho nepokouší. Když je èlovìk pokoušen, vábí ho a svádí jeho vlastní žádostivost. Ta
žádostivost pak poène a porodí høích, a když je høích spáchán, porodí smrt.
Nedejte se klamat, moji milovaní bratøi. Každý dobrý údìl, každý dokonalý dar pøichází shora, sestupuje od
Otce svìtel, u nìhož není zmìna ani ztemnìní, (jaké je zpùsobeno u hvìzd) otáèením. On rozhodl, že nám dá
život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvoøil.
Øím 1,18-29
Bùh dává z nebe jasnì najevo svùj hnìv pøi každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteøí svou
nespravedlností pøekážejí pravdì. Nebo co se mùže o Bohu poznat, je pro nì jasné, protože jim to Bùh sám
zjevil. Co je totiž u nìho neviditelné – jeho vìèná moc a jeho božské bytí – to je možné už od poèátku svìta
poznat svìtem rozumu z toho, co stvoøil. Proto je nelze omluvit.
Aèkoli Boha poznali, pøece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vdìènost. Jejich uvažování nevedlo k
nièemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Mysleli, že jsou mudrci, a zatím se staly blázny, když zmìnili
vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného èlovìka, ptákù, ètvernožcù a plazù.
Proto je Bùh nechal klesnout do neèistoty, jak toužilo jejich srdce, takže si sami hanobili vlastní tìlo. Zamìnili
pravého Boha za bohy falešné, uctívali tvora a klanìli se mu místo Stvoøiteli. Ten a je velebený navìky! Amen.
Proto je Bùh nechal klesnout do hanebných vášní. Jejich ženy totiž zamìnily pøirozený styk za protipøirozený a
podobnì i muži nechali pøirozeného styku se ženami a vzplanuli náklonností k sobì navzájem. Muži páchali
nestoudnosti s muži, a tak zakusili na sobì zasloužený trest za svoje poblouznìní. A protože se nesnažili poznat
Boha, dopustil Bùh, že klesli do pøivrácených názorù, takže se dopouštìli vìcí ošklivých.
Jsou plní kdejaké špatnosti a nièemnosti, chamtivosti a zloby, jsou samá závist, vražda, nesvár, lest,
zlomyslnost. Pomlouvají, na cti utrhají, Boha mají v nenávisti, urážejí druhé, jsou nadutí, domýšliví, vynalézaví
ve zlém, vzpurní vùèi rodièùm, tupí, vìrolomní, bezcitní, nemilosrdní. Oni sice znají Boží ustanovení, že
zasluhuje smrti ten, kdo se dopouští takových vìcí. Pøesto však nejenže to dìlají sami, nýbrž i schvalují, když to
dìlají druzí.
3
Proè je tøeba chodit ke zpovìdi ke knìzi?
Nemùžu si to s Pánem vyøešit o samotì?
Kristus ustanovil církev, aby byla prostøednicí Boží milosti, a tedy i prostøednicí Božího odpuštìní. Já jako
jedinec jsem èlenem církve, která má svìdèit o lásce, ale každý mùj høích toto svìdectví poškozuje.
Na svátost pokání a smíøení by se mìl pøipravovat nejen kajícník, ale i knìz. Kajícník má prosit Boha, aby mu
odpustil høíchy, a má srovnávat svùj život s pøíkladem a slovy Krista. Knìz se má modlit k Bohu, aby mìl od nìho
svìtlo a lásku.
4
Pocity nespokojenosti, stísnìnosti, smutku a apatie
(mindrák = ménìcennost)
Pýcha je zdrojem neuskuteènitelných tužeb a snah èlovìka. Když se nám takové tužby a snahy nesplòují – a
splnit se nemohou, protože jsou nereálné – pøepadávají nás pocity nespokojenosti, stísnìnosti, smutku a apatie.
Naše pýcha nám velí trápit se kvùli tomu, že nejsme takoví, jaké by nás chtìla mít.
Podléhání tìmto pocitùm je pøíèinou nedostatku aktivity a rezignace na život, nedbalosti ve vykonávání svých
povinností, lenivosti a tìžkopádnosti v duchovním snažení, egocentrismu. Podléhajíce vlastní nespokojenosti a
stísnìnosti dovolujeme, aby nás øídil zlý duch, který zasévá pøedevším pocit nesmyslnosti a pochybnosti v Boží
pùsobení.
Snažím se uvést do správného pomìru nezdary, poklesky a slabosti tím, že pøekonávám své znechucení a
nespokojenost? Obracím se ve svém zoufalství a smutku modlitbou k Bohu a snažím se v sobì vzbudit víru v sílu
jeho milosti pùsobící v mém životì? Nepøenáším na druhé své depresivní stavy a nešíøím kolem sebe atmosféru
zahoøklosti a ponurosti? Moje nespokojenost se sebou, s bližními i se svìtem mùže být jedem, jímž otravuji život
svých bližních, které mi poslal na mou životní dráhu sám Bùh.
5
Co dává svatá zpovìï?
Mnoho lidí, kteøí zøídka pøijímají svátost smíøení (kupø. Jen jednou do roka), je pøesvìdèeno, že zpovìï je
svým zpùsobem jen nìjakým oèištìním jejich nitra. Podle nich se Bùh Otec po svaté zpovìdi pøestává na nì
hnìvat a smazává jejich høíchy, aby znovu mohli zaèít høešit. Je to nepochopení svátosti smíøení kterou ustanovil
Ježíš Kristus.
Abychom pochopili tajemství, které se odehrává, ve zpovìdnici, je tøeba pozornì promyslet tuto svátost a
pøedevším se soustøedit na slova, která knìz pronáší pøi rozhøešení. Pøipomeòme si, že znìjí následovnì: Bùh,
Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkøíšením svého Syna smíøí se sebou celý svìt a na odpuštìní høíchù dal
svého svatého Ducha; a ti skrze tuto službu církve odpustí høíchy a naplní tì pokojem.
Všimnìme si, že tato formulace zdùrazòuje spoleèné pùsobení celé Svaté Trojice. Základem svaté zpovìdi je
smíøení, navrácení jednoty mezi èlovìkem a jinými lidmi, mezi èlovìkem a celým svìtem. Bùh prostøednictvím
Církve, tzn. Spoleèenství vìøících lidí, udìluje høíšníkovi odpuštìní a pokoj.
Co znamená toto odpuštìní? Mùžeme je srovnávat s naším lidským odpuštìním? Takové srovnání nevyjádøí
pøesnì odpuštìní, které Bùh prokazuje èlovìku. Èlovìk v dùsledku své slabosti chápe odpuštìní jako pokus o
odstranìní køivdy, odstranìní jejich koøenù, likvidaci dùsledku zla. Nìkteøí si pletou odpuštìní s tolerancí a
lhostejností ke zlu.
Bùh, který odpouští høíchy, je Bohem nekoneèným a všemohoucím. Odpuštìní høíchu Bohem spoèívá v
uzdravení vnitøku èlovìka a navrácení možnosti setkávat v lásce. Èlovìk znovu získává duchovní zdraví, které –
pokud je vìrný lásce, jež ho obklopuje – naplní jej celého a zaèíná vyzaøovat do okolí.
Ježíš Kristus nebyl první, kdo vyzýval lidi k pokání. Již døíve, v dobì starého zákona vyzývali k pokání proroci.
„Køest pokání na odpuštìní høíchù“ hlásal svatý Jan Køtitel. Zatímco Ježíš nejen nabádal k pokání, k zanechání
høíchù a k obrácení se celým svým srdcem, ale také skuteènì smiøoval høíšníky s Bohem. Mnohokráte Ježíš
spojoval odpuštìní høíchù s navrácením tìlesného zdraví, aby nám zøetelnìji ukázal, v èem spoèívá Boží
odpuštìní.
V èem spoèívá navrácení k lásce? Znamená to, že Bùh zaèíná po svaté zpovìdi znovu èlovìka milovat? Takto
to nelze øíci. Bùh nepøestává èlovìka milovat také tehdy, když upadl do høíchu. Pøi svaté zpovìdi se nemìní Bùh,
ale høíšník. Otevírá se znovu na Boha a dovoluje mu pùsobit silou milosti posvìcující. Boží odpuštìní není tedy
nìjakou zmìnou citù Boha vùèi èlovìku, ale zmìnou a posvìcením høíšníka. Bùh obdarovává svými milostmi,
obrozuje, vnitønì promìòuje a sjednocuje èlovìka s Sebou.
Skrze svou milost Bùh chce èlovìka promìnit, aby se stal více svatý, dokonalý, plnì milující. Respektuje však
lidskou svobodu a nechce žádného nutit ke zmìnì života. Èeká na dobrovolnou zmìnu èlovìka. Obrácení
spoèívá v tom, že èlovìk zanechává høíšný, egoistický zpùsob myšlení a konání a snaží se zcela dùvìøovat
Bohu, milovat Ho nade vše a zcela mu sloužit. Skuteènost, že Bùh miluje èlovìka, neosvobozuje žádného od
námahy. Ve svátosti smíøení Trojjediný Bùh dává schopnosti k promìnì života, avšak nezastupuje èlovìka v
práci nad sebou samým. Je však pøipraven doplnit dobro, které se odehrává v tom, kdo se obrací, a to zpùsobem
pøesahujícím lidské možnosti.
Ve svátosti smíøení se èlovìku nejen odpouštìjí høíchy, ale Bùh uzdravuje to, co je v nìm nemocné (kupø.
Skrytou pýchu, nechu k bližním, dávné rány, atd.). Pøipomeòme si slova Ježíše Krista: „Nepotøebují lékaøe
zdraví, ale nemocní. Nepøišel jsem, abych volal k nápravì spravedlivé, ale høíšníky.“ (Lk 5,31-32)
6
Miluj sám sebe
„Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22,39). Uvažujeme-li o tomto pøikázání, zamìøujeme se zpravidla jen
na jeho první èást: „Miluj svého bližního...“, jako bychom pøedpokládali, že jeho druhá èást: „jako sám sebe“ je
zcel samozøejmá; vždy podle našeho zdání – každý miluje sám sebe, a to možná dokonce pøíliš.
Je možná sám sebe pøíliš milovat, ale pouze nesprávnou láskou, která se projevuje jako únik ze skuteèného
života do života zdánlivého: do egoistické konzumace nebo též do iluzí o sobì. Opravdovou láskou není možno
nikdy a nikoho pøíliš milovat. Je potøeba rozlišit egocentrickou lásku od takové lásky, která vyžaduje od èlovìka
duchovní vyspìlost, pokoru a obìtavou práci na zdokonalování vlastní osobnosti. V pøikázání „Miluj svého
bližního jako sám sebe“ nám Ježíš ukazuje, že mírou lásky k bližnímu je láska k sobì samému. Kdo neumí sám
sebe milovat obìtavou a nároènou láskou, není schopen ani opravdové lásky k bližnímu.
Cením si opravdu svého života jako daru samého Boha? Jak se sám angažuji pro to, abych svùj život prožil
správnì v souladu s Boží vùlí? Beru vážnì otázky a problémy, které pøede mne život klade, otázky o koneèném
cíli života, smyslu práce, obìti, utrpení a smrti?
Neutíkám od života a odpovìdnosti za nìj ke snìní a rùzným druhùm konzumace? Neztrácím marnotratnì
èas bezcennými televizními programy, èastými plytkými pøátelskými zábavami èi nehodnotnou èetbou? Plním
odpovìdnì úkoly, které jsou mi svìøeny? Snažím se pøitom tvùrèím zpùsobem využívat všechny vlohy, jimiž mì
Bùh obdaøil? Nepodléhám chtivosti po hmotných statcích? Nestrhuje mì tato chtivost ke krádeži nebo k jiným
zpùsobùm nepoctivosti na pracovišti nebo pøi rùzných kontaktech s bližními?
Neprobouzím svou erotickou pøedstavivost snìním èi prohlížením pornografie? Snažím se usilovnì zachovat
èistotu odpovídající mému životnímu stavu?
Nenièím svou duševní a psychickou vnímavost nadmìrným užíváním alkoholu? Zachovám pøimìøenost v
jídle a pití? Zachovávám posty pøikázané církví?
Pøi zpytování svìdomí se neomezujeme jen na výše uvedené otázky. Musíme se zamyslet nad vším, z èeho
nás obviòuje vlastní srdce.
7
Pocity povýšenosti, domýšlivosti a pýchy
Tím, že nás Bùh stvoøil ke svému obrazu a podobì, povolal nás k velikosti. Naším neštìstím je, když se ve své
porušenosti høíchem snažíme budovat svou osobní velikost sami na sobì, ne na Bohu a jeho vùli. To je
podstatou naší pýchy.
Naše pýcha se mùže projevovat velmi rùznými zpùsoby: usilováním o úspìch za každou cenu, bez ohledu na
vlastní svìdomí, na jiné lidi, èi na své zdraví; v pøemrštìné péèi a v používání všech prostøedkù k jejímu udržení;
v urážlivosti a v pomstychtivosti; v nekritické domýšlivosti, aniž je k ní skuteèného dùvodu. Pýcha je prvním
høíchem a pramenem všech ostatních høíchù; proto se tento høích snad nejobtížnìji odhaluje a pøiznává.
Malicherné ulpívání na „malých høíšcích“ mùže být nejednou pøi zpytování svìdomí únikem pøed odhalením a
pøiznáváním høíchu pýchy.
Pøi zpytování svìdomí se ptejme: v jakých životních situacích, rozhodnutích, volbách èi jiných souvislostech
se projevuje moje pýcha a jaké mìla zabarvení; jak se projevuje honba za vlastní velikostí, za tím, co je nad mé
síly? (srov. Ž 131). Neusiluji o životní kariéru za cenu kompromisù s vlastním svìdomím? Neponižuji se na jedné
stranì pøed výš postavenými a naopak nepohrdám tìmi, které považuji za níže postavené než jsem sám?
Nepìstuji v sobì pocit povýšenosti vùèi ostatním? Nepodléhám jakémusi falešnému perfekcionalismu, který mi
velí cedit komára, ale polykat pøitom velblouda? (srov. Mt 23,24).
8
Krátké úvahy k jednotlivým pøikázáním
1. - pøikázání
Na svìtì existuje mnoho rùzných náboženství, v nichž lidé k nim patøící tak èi onak líèí svého boha, èi božstva,
lítají svìtem rùzná individua, kteøí vše co ví o náboženstvích zkorigují si pro sebe po svém. Skuteènost je ta, že
ani køesané netvoøili výjimku, tudíž, nìkdy si umìli vykøesat pøesnì takového boha, jakého zrovna sami v té èi
oné chvíli potøebovali.
I dnes musíme stále znovu kriticky pøezkoumávat nové pøedstavy o Bohu. Tam, v našem myšlení, v naší
pøedstavivosti, vzniká náš obraz, který si o Bohu dìláme. Tam zaèíná to hrozné nebezpeèí, že opravdu zbožný
èlovìk bude celý život sloužit Bohu, který je jeho modlou, jeho výtvorem.
Musíme se napøíklad osvobodit od falešné pøedstavy Boha všemohoucího. Ano, nazývá se tak v Krédu, ale
všemohoucnost Boží není totožná s pøedstavou jakéhosi svìtového superdiktátora, který svévolnì mùže dìlat
všechno a je proto za všechno dìní ve svìtì odpovìdný. Taková hrozná pøedstava o Boží všemohoucnosti je
koøenem moderního ateismu: jak vìøit v Boha, který mùže zabránit zlu a neudìlá to?
Musíme se osvobodit od pøedstavy Boha podobného duchu z Aladinovy lampy. Pøivoláš ho modlitbièkou, když
ho potøebuješ, aby ti pomohl složit zkoušku, vyhrát spor èi válku.
Mìli bychom tu ještì mluvit o mnoha falešných pøedstavách, napø. o podobì Boha, sentimentálního
sladkobolnì kýèovitého pánbíèka. Mìli bychom mluvit o modlách ateistù – nebo modly Státu, Strany, Vlasti,
Penìz, Sexu lze uctívat i bez víry v Boha. Náboženství tu nahrazuje ideologie té èi oné strany. Naše generace
(narozená brzy po válce) zažila na své kùži hrùzy takové modloslužby.
Nikoho nezachrání pøed tìmito modlami, že se stane ateistou. Kde nenalezne pravého Boha, zbožští si
cokoliv. Kdo se nenauèí modlit, povýší na meditaci snìní vyvolané drogou.
Bùh Bible má tváø Ježíšovu. Pøedstavuje se obrazem milence. O moci a bezmoci milence vypovídá nejlépe
ona pohádka o mocném králi, kterého poslouchalo množství vojákù, poddaných, sluhù a služebných. Ten král se
zamiloval do pastýøky. Jako zamilovaný nemohl použít násilí, aby ho také milovala. K èemu mu byla moc? Vždy
milovat lze jen ve svobodì. Láska milencova je zárukou svobody milenky.
Tak to platí i mezi Bohem a èlovìkem. Evangelia nás uvádìjí do vesmíru lásky. U každého èlovìka riskuje Bùh
odmítnutí: èlovìk se mùže uzavøít boží lásce. Mùže kolem sebe stavìt pekelné hradby zloby, kterými se uzavírá
pøed vanutím Ducha lásky. Proto je ve svìtì tolik zla, že tolik lidí se Bohu brání, aby skrze nì pùsobil. Proto pláèe
milující Ježíš nad milovanými Jeruzalémy svìta. Pøedstavou milence lze také vyjádøit, že Bùh je lidumilný Bùh.
Závìrem si to shròme takto: V prvním pøikázání nejde jen o to, abychom nevìøili povìrám, nezapalovali
lampièky modlám. Jde i o to, abychom stále korigovali své dìtinské a falešné pøedstavy o Bohu. A pøedevším jde
o to, abychom uvìøili v jednoho Boha, Otce lidumilného a žili bez báznì a ve svobodì. Abychom pøijali za uèitele
svého života Ježíše Krista a drželi se jeho slova. Abychom se otevøeli Božímu Duchu a žili pokojnì, v pravdì a
lásce Božích dìtí.
Boží sebezdùraznìní chce chránit èlovìka pøed bludnými cestami, které buï nikam nevedou, nebo – a to
nejèastìji – vedou do záhuby. Mít toho jediného Boha, který k èlovìku hovoøí a èlovìka vysvobozuje, to je štìstí a
opravdová jistota, která se nikdy nerozplyne a nikdy nezmizí.
Ovšem jak mùže milovat Boha nìkdo, když nemá dostatek víry? Jak mùže mít nìkdo víru, když není schopen
pøesvìdèit sebe? Když v sobì nemáme dostatek pøesvìdèení, tak projevujeme nezájem o znalosti, o hlubší
hledání podstaty, oè jde v té oblasti; v tomto pøípadì o pravdivé poznání. Proto se otoèíme zády i svìtlu Ducha.
Nesmíme pøehlížet ani své zkušenosti, protože nám hodnì mohou pomoci, postavíme-li je meditací a studiem
Božího Slova do správného svìtla. Mohutnou podporou k obèerstvení svého ducha je èastá modlitba a to
zejména rùžence.
2. - pøikázání
V každém èlovìku je jakýsi popud k porouèlivosti. Dìlá nám dobøe, když druzí musí tancovat, jak my pískáme.
A nejen vladaøi vyhlašovali své války a zákony ve jménu Božím, i dnešní panovaèní lidé rádi svou porouèlivost
pokládají vùlí Boží. Ta se ovšem vždy podivuhodnì shoduje s tím, co chtìjí oni. To je ošklivá podoba braní jména
Božího nadarmo ke zneužívání moci. Vždy Bùh bible, Otec Ježíše Krista, se nestaví na stranu mocných a
panujících – diktátorù ve státì èi v rodinì, ale staví se po bok slabých a utlaèovaných. Jak èasto høešíme proti
druhému pøikázání, když se tìm nad sebou uctivì klaníme a ty pod sebou panovaènì kopeme.
Každý máme nad nìkým moc a máme ji používat tak, jak to dìlá Bùh: Být vìrní i vùèi nevìrným. Být laskavý i
vùèi zlostníkovi. Brát ohled i na bezohledného. Usmívat se i na zamraèeného. Být stále ochoten ke smíru. Tak
mùže jednat mocnìjší jen v síle moci Boží.
To, co vytváøí èlovìka èlovìkem, je jeho vztah k Bohu. Bùh mì nechává svobodnì rozhodovat, ale za své
rozhodnutí také nesu odpovìdnost, zda se mé lidství bude naplòovat a jednou vstoupím do plného spoleèenství
s Bohem, ke kterému jsem stvoøen. Mùžeme vidìt v druhém pøikázání suverenitu Boží, která nenechá tvora, se
sebou disponovat. Podobné postoje jsou neustále živé i v dnešní dobì, když slyšíme: „Tolik jsem se modlil k
Bohu, aby uzdravil a on to neudìlal, a tak v nìho nevìøím, nemodlím se.“ Ten èlovìk nemìl pøed Bohem postoj
víry, pokorné úcty, ale snažil se Boha ovládnout a využít pro své cíle.
Pan Ježíš pøináší nový synovský vztah k Otci. Tím se stáváme Bohu blízkými, ale svým špatným životem se
mùžeme stát velkou pøekážkou v poznání jeho dobroty pro ostatní lidi. Øíkat každý den Otèe náš, je nejen vztah
dùvìry, kdy èlovìk právem oèekává Boží pomoc, ale také vztah odpovìdnosti , aby se mùj život nejvíce podobal
Božímu jednání.
Z toho pohledu mùžeme více pochopit høíšnost braní Božího jména nadarmo. Nejedná se ani možná tolik o to,
co èlovìk dìlat nemá. Bezduchým vykøikováním jména Božího a svatých (což bývá i èastým jevem mezi
køesany), jen ukazuje na neuvìdomìlost nebo lhostejnost svého vztahu k Bohu. Pokud pøece k nìmu cítím
úctu, tak mnì mùj postoj k nìmu nedovolí takovým zpùsobem jednat.
Bùh projevil velkou dùvìru a blahosklonnost vùèi èlovìku, když se mu pøedstavil. Nyní záleží na èlovìku, aby
nezneužil této Boží laskavosti.
Jméno Boží lze vyslovovat jenom ve víøe, vyznání a modlitbì. Ne zbyteènì, ne lehkovážnì. A nesmí se také
zapomenout na vyznávání a oslavování jména Božího.
3. - pøikázání
Tøetí pøikázání je poslední z první desky desatera, které upravuje náš vztah k Bohu. Tato tøi pøikázání ukazují,
jak máme milovat Boha. Bùh, jako ten, na kterého se spoléhám, ke kterému mám náležitou úctu, a kterého ctím v
den sváteèní. Pøipadá mi, že dnešní èlovìk chápe zbožnost jako nìjakou dobroèinnou akci pro Boha. My na
svìtì máme tolik starostí a ještì si najdeme èas, Bože, abychom šli v nedìli do kostela. Ale tento postoj je
základním omylem. Zbožnost je otázka spravedlnosti, jako dìlník má právo, aby mu byla vyplacena mzda za
vykonanou práci, tak Bùh má právo, abychom ho ctili jako svého Pána a dárce veškerého dobra.
Bylo by dobré si pøipomenout, že všechno se nedá koupit a staøí lidé poèítali s nìèím, èemu se øíká „Boží
požehnání“. Èlovìk sice toho nemusí mít tolik, ale mùže žít šastnìjší a vyrovnanìjší život. Den Pánì není dnem
nicnedìlání – toto chápání pak èlovìka vede k tomu, že naplòuje nedìli podle svého výlety, sportem. Nedìle je
den Pánì. Èlovìk má zamìøit svou pozornost k Bohu, který má být jeho cílem. Tím si èlovìk také odpoèine od
denních lopot a není otrokem práce.
Tìžká a výdìleèná práce v nedìli bez nutné potøeby je tímto pøikázáním zakázána. Tøetí pøikázání má také
sociální rozmìr. Nejen abych já mohl odpoèívat, ale také dovolit druhým lidem , aby v nedìli mohli odpoèinout
(podnikatelé, vedoucí pracovníci). Nìkteøí se domnívají, že být køesanem se rovná být jen slušným èlovìkem.
Ve køtu nám byl dán nový život, který potøebuje další prostøedky, aby se mohl rozvíjet. Proto potøebujeme
pøicházet do shromáždìní církve, kde se setkáváme s Kristem, nasloucháme jeho slovu (abychom se co nejvíce
Kristu svým životem podobali) a pøijímáme další svátosti, hlavnì svátost oltáøní, která jako chléb vyživuje mùj
vztah k Bohu.
Šest dní máme pracovat, sedmý den odpoèívat a svìtit, øíká bible. A zpovìdní zrcadlo pøi tøetím pøikázání øíká,
že høeší, kdo v nedìli bez nutnosti pracuje, kdo v nedìli nejde na mši svatou, kdo se v kostele chová neuctivì.
Toto prastaré ustanovení odpovídá kupodivu pøesnì i silám dnešního èlovìka. Byly už pokusy ateistù zavést
pracovní týden desetidenní – tzv. dekády – ale nešlo to. Nejde to ani u dnešních laborantù s klouzavými
nedìlemi. Je to nový pokus, nová forma ohrožení sváteèního klidu– kolikátý už?
Prý, jaká to bude služba zákazníkùm, když budou obchody otevøené v nedìli! Ale mlèí se pøitom o nepohodlí
prodavaèù, narušení rodinné pospolitosti, když ani v nedìli nemùže být rodina pohromadì! Èlovìk je už tak
stvoøen, že jeho energie potøebuje obnovit v sedmidenním cyklu. Práce není jediným smyslem života!
Práce se mùže stát drogou, vyvolat chorobnou závislost. A výsledek? Stres, nervozita. V nejmajetnìjších
rodinách je nejvíc sebevražd.
Svádí se to èasto na neklidný èas, na uspìchanou dobu, ve které žijeme. Ale tak to není. Slunce vychází stále
stejnì, èas plyne v klidné stálosti jako pøed miliony let. Èas není neklidný, neklidný je èlovìk. Co jsou to nervy,
abys stihl všechno, co sis na víkend naplánoval. A tak se nám Boží dar oddechového dne mìní v dostihy.
„Co to na nás pøišlo, že jsme všichni tak neklidní?“ - ptal se kdosi. Zase omyl: všichni neklidní nejsme. Jsou
mezi námi lidé klidní a je jich dost. Jenže je není tak vidìt. Nejsou tak nápadní, jak ti, co se stále honí.
Jsou mezi námi lidé, z kterých voní klid. Nejsou pasivní, dìlají dost, ale v souladu s danou situací, bez hluku,
bez nervozity. Umìjí zabrat v práci, umìjí si vychutnat chvilky klidu, pohody, zábavy. Pochopili, že tøetím
pøikázáním Bùh láskyplnì øíká:
„Já tvùj Pán a Bùh ti pøikazuji, abys dodržoval den odpoèinku. Nemusíš se uštvat ani neustálou prací, ani
ustaviènou honbou za zábavou, ani strachem, že nìkde nìco zmeškáš. To vše ti bere radost ze života, který jsem
ti dal, abys jej žil pokojnì a šastnì.“ (E.Lange)
Co je dovoleno v nedìli dìlat, co je zakázáno? Sobota je pro èlovìka. Záleží tu na vnitøním postoji k tomu, co
dìláš, ne na èinnosti samé. Když pracuješ mimo služebnì ze zištnosti, je to špatné. Když dìláš tøeba totéž, ale z
lásky k bližnímu, je to dobré.
Šest dní budeš pracovat.
Jak prožít nedìli
Prožít hezkou nedìli, to je umìní. Tøetí pøikázání nás uèí, jak je zvládnout. Od toho,, jak se nám daøí v nedìli,
závisí stav našich nervù, rùst lásky a domácí pohody. Uè se proto v nedìli dokonale uvolnit: Nepøeplò si ji vším
možným, co musíš tuto nedìli udìlat. Celý týden musíš – i to, co se ti nechce. V nedìli nemusíš. Dìlej, co tì tìší,
krom toho, co ti káže služební povinnost (veøejné služby), nebo láska (maminka uvaøí).
Nezáleží na poèasí. Když bude hezky, hurá do pøírody. Když bude škaredì, èeká zajímavá knížka, klid pro
koníèka, popøemýšlení o sobì.
Vybude chvíle pro èleny rodiny k popovídání, trošce legrace, ke høe.
Tvé zklidnìní vytvoøí prostor pro radostnou, neuspìchanou nedìlní bohoslužbu, pro svìcení dne Pánì.
Maminka budí v nedìli své dva syny: „Honem vstávejte, abyste nepøešli pozdì do kostela!“ - a pak slyší do
kuchynì, jak se ten mladší pøi oblékání gatí lituje: „Èlovìèe, být katolíkem, to je poøádná døina. Každou nedìli
vstávat, nikdy se poøádnì nedospat. Já nevím, jestli budu chodit do kostela, až budu velký.“
Myslím, že podobné pokušení se ozve obèas v každém z nás: Spát v nedìli, dokud se sám neprobudím.
Potom pohodlnì posedìt u sváteèní snídanì. Pak si vyjet do pøírody bez špatného svìdomí, že jsem zameškal
kostel.
Mnoho lidí se tomuto pokušení poddává. V kostele je v nedìli neuvidíš, jak je rok dlouhý, až leda sem pøijdou
nohama vpøed – pøi svém funusu. Mají krásné výmluvy – tøeba tu, že lidé, co do kostela chodí, nejsou o nic lepší.
Že jejich bohoslužbou je jejich práce. Že se mohou stejnì pomodlit v pøírodì jako v kostele.
A také se ti lidé ptají: Je to dnes po koncilu, vùbec ještì povinnost, jít v nedìli do kostela?
Jenže kdo se ptá po povinnosti, zda musí jít na nedìlní mši, u toho není v poøádku sám základ víry. Kdo chce
ctít Boha prací a ne bohoslužbou, ten ho brzo nebude ctít nijak. Kdo se chce modlit v pøírodì, ale ne v kostele, ten
se brzo pøestane modlit vùbec. Kdo jezdí do hor, ale vynechává pøitom horu Kalvarii, ten brzo ztratí ze zøetele
cestu, kterou je Ježíš.
Co na té nedìlní bohoslužbì v kostele je, že po celý týden dává smysl naší veškeré práci venku?
První køesané sváteènímu dni dali krásný název: dies Dominica – den Pánì. Byl to zpoèátku státnì pracovní
den, ale jim to nevadilo; po práci se shromažïovali ke slavení a radovali se z toho, že toho dne Pán vstal z hrobu
a pøemohl smrt, že toho dne sestoupil Duch svatý na apoštoly. Bratrská láska je vedla, aby se scházeli do
spoleèenství. Láska k Pánu Ježíši je vedla k naslouchání jeho slovu, ke slavení eucharistie.
Kdyby se jich byl nìkdo ptal, jestli jsou povinni jít v nedìli do kostela, byli by udivenì odpovìdìli: Kdo tu myslí
na povinnost? My bychom bez nedìlní bohoslužby ani nemohli žít! Nedìlní eucharistie, je to pøece nesmírný dar,
dar vykupitelské lásky Ježíšovy! Kde jinde bychom získali sílu k dobrému životu pro celý týden, k budování
spravedlivìjšího svìta, než je ten dnešní. Kde jinde bychom prožili radostné vìdomí, že nejsme osamìlí, že
jsme rodina božích dìtí.
V žádném staroorientálním zákonodárství nelze nalézt nìjaký pøikázaný den odpoèinku. Bùh však chce, aby
èlovìk pøerušil svou práci, obnovil své síly a radoval se z toho, že je s Bohem. „Den odpoèinutí Hospodina“ je
„den svatý“. Nemá být prostoupen nicnedìláním, ale má být vìnován Hospodinu.
4. - pøikázání
Katechismus pøikazuje dìtem, aby své rodièe ctily, milovaly, poslouchaly, a aby jim pomáhaly. Takhle si pøed
svatou zpovìdí zpytují svìdomí dìti a nejvìtší dùraz pøitom bývá kladen na poslušnost.
Generaèní problém mezi rodièi a dìtmi se vidí hlavnì v té poslušnosti: „Dokdy vlastnì musím poslouchat? Už
nejsem malý, už si chci rozhodovat o svých vìcech sám!“
Je to snaha chválihodná a kde rodièe øeknou: „Jsme pro, nechceme, abys byl celý život jako nedospìlé
mimino; budeme ti radit a pomáhat, aby ses tomu samostatnému rozhodování co nejdøív nauèil,“ - tam jdou
problémy s dospívajícími dìtmi schùdnou cestou.
Horší je to tam, kde mládež nevidí svou nehotovost a rodièe nevidí, že dìti už nejsou malé.
„Náš otec, to je policajt a ne tatínek. Vyslýchá, hlídá, porouèí, pokutuje. Sednout si se mnou, povykládat si se
mnou, co bych chtìl a jak to myslím, to u nìj neexistuje.
Maminka, ta dìlá prima buchty – ale to je tak všechno, èím je užiteèná. U té jsem malý Honzíèek, kterému se
musí øíkat, aby se neumazal, aby si vzal èistý kapesník. Nìjaká debata s ní možná není – ona holt nikdy nebyla
patnáctiletým mužským.
O sestrách – o tìch škoda se vùbec zmiòovat. Nemám doma kousek soukromí, kde by neèmuchaly. Jsem
sám uprostøed toho, èemu se øíká nadnesenì: rodina.“
Kdo nauèí tohoto chlapce, jak vycházet i s takovými rodièi a sourozenci, kteøí mají své nedostatky? Kdo mu
poví, že když se nenauèí vedle chyb vidìt i jejich dobré stránky, že nebude schopen vycházet nikde a s nikým –
ani v zamìstnání, ani v rodinì, kterou si založí. V tom je dnešní smysl dodatku 4. pøikázání: Cti otce.... abys
dobøe živý byl a dobøe se ti vedlo.
Pamatujte, vy mladí, kteøí si hledáte partnera do svého života, že kdo vychází špatnì s rodièi, nebo
sourozenci, ten bude špatnì vycházet i s tebou, kdybyste se vzali! Pryè od takového!
Pùvodnì se 4. pøikázání nedospìlých dìtí netýkalo. Byl to pøíkaz dospìlým, aby mìli v úctì své staré rodièe a
peèovali o nì; aby si jich vážili.
Poslouchat své rodièe, to už dospìlí samozøejmì nemusí. Mají plné právo žít si po svém, ale vyslechnout
rodièe, to mohou a to dìlat mají. Chovat se k rodièùm s úctou a láskou, to s plnoletostí nekonèí, to platí po celý
život.
Ètvrté pøikázání se vztahuje i na povinnost rodièù k dìtem. Snad ta nejhorší chyba, kterou rodièe pøí výchovì
mohou udìlat, je, že dìtem neumožòují, aby se od mládí uèili žít samostatnì. „Hlavnì musí dìcko na slovo
poslechnout!“ - øíkávají siláètí tatínci. Jenže takhle si pletou své dítì se psem. U psa je nejdùležitìjší cíl výchovy,
aby na slovo poslechl. U dítìte je cíl jiný: dítì se má uèit a nauèit poslouchat sebe – a poruèit sobì, hlídat se
samo. Rodièe nebudou svým dìtem vždy za zády. A co potom, když si dìti neumí poruèit samy, když se neumí
samy rozhodnout – protože rodièe vždy sami pøísnì rozhodovali, co je pro nì nejlepší. Proto nezesmìšòujme
každý nezralý nápad dìtí, ale vysvìtlujme, veïme k pøemýšlení. Pochvalme každý dobrý nápad. Dovolte vše, co
povolit lze, pak vám budou dìti vìøit, že zákaz je oprávnìný.
Vaše dítì nemá vyrùstat k vašemu obrazu, ale k obrazu Božímu. Vy máte dìtem pomáhat rozvinout ty dobré
vlohy, které do nich Stvoøitel vložil – i tenkrát, když to neodpovídá vašim pøedstavám.
Kolik mladých charakterù se nerozvinulo proto, že je rodièe nevedli k samostatnosti. Kolik mladých manželství
se rozbilo proto, že rodièe chtìli stále urèovat a diktovat, co je pro ty mladé nejlepší.
Dospìlým dìtem mají rodièe radit jen tenkrát, když se jich dìtí na radu ptají. Rady nežádané jsou nežádoucí a
proto neprospìšné, by byly sebelépe mínìné. Co u svých dìtí zmeškáš na výchovì v dìtství, to v dospìlosti
nedoženeš. Vrame se tedy ještì k tomu dìtství.
- Nechtìj udìlat z dítìte „nejnej“ ve všem. Chtìj, aby bylo normální, takové, na co má a staèí.
- Nechtìj si za každou cenu vynutit, aby se tvé dítì mìlo na svìtì líp než ty. Dej mu možnost, aby si žilo po
svém, ukazuj mu, že duchovní hodnoty jsou víc než majetek.
- Nechtìj je ušetøit každé námahy, každého úsilí, zajistit finanènì i spoleèensky. Uè je radìji, aby se samo
umìlo starat o sebe i o tebe.
- Nezanedbej trpìlivé a laskavé, ale dùrazné vedení charakteru.
- Chraò se panovaèného, kaprálského uplatòování autority. Ze slabých dìtí to udìlá lidi ušlápnuté a
zakøiknuté, kterým se „nevede dobøe na zemi.“ Z opaèných povah to udìlá lidu agresivní a vzpurné, kteøí jsou
svým radikalismem ve stálém rozporu s okolím, a jsou kde jsou.
- Porouèej co nejménì. Ale když už poruèíš, musíš dohlédnout na splnìní rozkazu a pochválit. Svévolné
rozkazování a nepochválení, to neposlušnost pøímo provokuje.
- Nezmeškej dobu od 4 do 6 let, kdy je duše dítìte tak chtivá poznávání. Kde v tomto vìku ponechají dítì jen
svìtu pohádek a veèerníèkù, a nepovìdí mu nic o dobrém Otci v nebesích, o Pøíteli Ježíši, tam bude tento
nedostatek na dìtech po celý jejich život patrný.
- Nic nemá pøipravit dìti o to, aby se od rodièù nauèili znát Otèenáš, když se jej spoleènì modlí; - znát a chápat
desatero, když vidí pøíklad rodièù, jak je zachovávají.
- Zanic se nepøiprav o pevný základ , na nìmž mùže vyrùstat poslušnost – o rodièovskou autoritu založenou
na lásce, která dìtem dùvìøuje a dává jim tak potøebnou svobodu – svobodu i k udìlání chyby a pouèení se z ní.
Ve starozákonním prostøedí matka se mìla starat o první náboženské vychování dìtí. Rodièe tak byli dìtem
nejenom dárci pøirozeného života, nýbrž i vùdci k Bohu.
5. - pøikázání
Vážným provinìním proti pátému pøikázání je høích vraždy.
umìlý potrat a pøímá eutanazie. Jen Bùh je pánem života od jeho poèátku až k jeho konci.
Èlovìk není jen tìlo . Pøipodobnìním mùžeme „zabít“ i duši druhého èlovìka. Do této oblasti padají høíchy
pohoršení a navádìní ke høíchu. Navádìní je pøímé vybízení ke zlému jednání. Ale pohoršení je jednání (nemusí
být samo o sobì špatné), které svým pøíkladem navádí bližního ke špatnému jednání. Kristova slova. „Kdo by
pohoršil jednoho.“ Tato oblast je zvláštì citlivá ve výchovì dìtí a zvyšuje závažnost høíšného jednání. .
Páté pøikázání zakazuje i nenávist. Jen tenkrát se podaøí mocným rozdmýchat válku, když zasejí dost
nenávisti do srdcí lidí. Když lidem namluví, že proti druhým je tøeba bojovat, protože jsou to nepøátelé. Tøídní,
rasoví, politiètí a jací ještì. Že je nutno polepšit je násilím, zlikvidovat, zabít.
Polepšovat mùžeme a máme – ba musíme, - ale každý nejprve sebe sama. Nejprv mír v tom kousíèku svìta,
kterým je tvé srdce – touto akcí pro mír mùžeme zagitovat každý sám sebe – a bude pro pokoj ve svìtì nìco
konkrétnì udìláno.
Kdosi moudrý napsal: „Existují vlastnì jen dva svìtové názory : Svìtový názor lásky a svìtový názor
nenávisti. A nenávist to je hlad lidojeda.
Kdo bližního nenávidí, je lidojed. Není to výrok trochu pøehnaný? Vùbec ne. Pán Ježíš to øekl ještì tvrdìji: „Kdo
svého bližního nenávidí, ten je vrah!“ - Tak to tady je. Každý, kdo doma tøeba pokojnì pojídá nudle s mákem, ale
pìstuje v sobì nenávist k bližnímu - ten je už lidožrout, ten je vrah. Proè? Bez nenávisti by nebyly vraždy,
teroristi, nebyly by války. Nenávist je podhoubí všeho zla. Kdo lidi vychovává k nenávisti, a z jakéhokoli motivu a
dùvodu, to je pravý váleèný štváè, to je zloèinec proti míru. A nic to na vìci nemìní, jestli pøitom na plnou hubu
vyvolává: už nikdy válku! Dramatický zápas v srdci èlovìka mezi láskou a nenávistí, mezi životem a smrtí, si
musí každý èlovìk vybojovat osobnì a pro sebe. To je jediné bojištì, na které má èlovìk právo vstoupit.
Aby èlovìk ten zápas dokázal vyhrát, pøišel mu na pomoc Ježíš Kristus. Ten páté pøikázání zostøil. Kromì
zabíjení zakazuje i nenávist: „Slyšeli jste, že bylo øeèeno: Nezabiješ! Kdo zabije, propadne soudu. Ale já vám
øíkám: „Každý, kdo se na bratra hnìvá, propadne soudu.“ (Mt 5,21-22)
Bùh bere v ochranu i každého jednotlivého èlovìka, každé dítì – i dosud nenarozené, každého starce, který
už nemùže pracovat. Ba Bùh bere v ochranu každého èlovìka i pøed ním samým. Zakazuje sebevraždu, sáhnutí
si na život v náhlém návalu deprese. Zakazuje i škodìní si na zdraví špatnou životosprávou, pøejídáním,
kouøením, pitím tabletami , nerozumným sportováním. Sem patøí i høíchy tìch, kdo pìstují potraviny pomocí
jedù, protože vìdí, že tím ohrožují zdraví lidí – i malých dìtí.
Patøí sem i ti, kdo zabíjejí dìtské duše tím, že jim dávají pohoršení svým špatným pøíkladem, - tím, že je pøi
výchovì nevedou k dobru, k lásce, k Bohu. O tìchto Herodesích , vrazích dìtských duší, vyslovil Ježíš strašlivý
soud: „Takovým by bylo lépe uvázat na krk mlýnský kámen a utopit je. Takovým by bylo lépe, kdyby se
nenarodili.“ Proè? Kdo špatnì vychovává nebo vùbec nevychovává dìti, ten má spoluvinu na všem, co ten
zkažený napáchá. Všechny ty náøky na delikty mladistvých – to má nìkdo na svìdomí. Nìkdo je tomu buï
nauèil, anebo zabránil , aby ti mladí byli vychováni v duchu Božího desatera, aby jejich svìdomí bylo rozvíjeno v
duchu Ježíšova evangelia.
Dodnes zní svìtem Kainovo: „Jsem já strážcem svého bratra? „ - Ale kdo takto smýšlí, je vlastnì vrah jako
Kain, i když nikoho nezabil: zabil totiž ve svém srdci bratra.
Každý z nás je strážcem svého bratra. Je strážcem svých bratøí kolem sebe. Pøíkaz o lásce k bližnímu bere
Pán Ježíš velmi vážnì. O nièem nemluvil èastìji, než o tom, že každý èlovìk je náš bratr. Ve stále nových
podobenstvích usiloval, aby to v nás nezùstalo jen mrtvou literou.
6. - pøikázání
–
Šesté pøikázání zní v èeštinì støedovìce a nesrozumitelnì. Nesesmilníš! Biblisté už dávno navrhovali, aby to
bylo nahrazeno srozumitelnìjším a pøesnìjším pøekladem „nezcizoložíš!“ Ale nestalo se tak a slovo
„cizoložství“ nevešlo do hovorové èeštiny. Zato tím víc je v použití slovo „rozvod“.
Nedopustíš se cizoložství! Nesmíš rozbít své manželství! Tenhle pøíkaz pøipadal pøíliš tvrdý už Izraelitùm. Ti
zavazovali k manželské vìrnosti pod trestem smrti ženy, chtìli tak zachránit legitimitu svých dìtí, rodokmenù,
ale muži se manželskou vìrností vázaní necítili. Pán Ježíš jim vytýká, že jen pro zatvrzelost jejich srdce jim
Mojžíš dovolil zapudit svou manželku. Ženì cizoložnici Pán Ježíš sice zachránil život, ale nenechal ji ani v
nejmenším na pochybách, že to, co dìlala, byl høích. (J 8, 1-11)
Dnes naráží na odpor radikální požadavek, který zavazuje k manželské vìrnosti oba partnery, ba podle poètu
rozvodù se zdá, že dnes naráží více, než kdy v minulosti.
Církev je v pøedpisech o pohlavním životì vùbec moc staromódní. Církev by mìla toto pøikázání zmìnit,
zmodernizovat...“, øíkají. Jenže zákony Boží církev mìnit nemùže - a pøíkaz: „Co Bùh spojil, to èlovìk
nerozluèuj.“ - to zákon Boží je.
A tak zùstává a provždy zùstane základním smyslem šestého pøikázání ochrana manželství pøed rozvratem,
který má koøen v osobní neukáznìnosti. Vždy bude platit, že vìrné manželství patøí do božího øádu a cizoložství
je jeho porušením, høíchem.
A tak navzdory všem pochybovaèùm hlásá šesté Boží pøikázání i dnešnímu èlovìku, že trvalé manželské
lásky schopen opravdu je. Že to jde, vytvoøit si na celý život pìkné manželství a teplé hnízdo domova pro dìti. Že
to jde, stavìt vzájemný vztah muže a ženy ne na romantické zamilovanosti, na citu, ale na spolehnutí, dùvìøe,
vìrnosti, na partnerství v dobrém i zlém. Že to jde, po každém rozladìní èi nedorozumìní zaèít znovu.
Proè se to tedy tak mnohým nepodaøí?
Nikdo si po svatbì neøekne: teï zaènu rozbíjet naše manželství. Zaène to nenápadnì: nedostatkem
trpìlivosti, nedostatkem snášenlivosti, nedostatkem ochoty odpustit a smíøit se.
Zaène to uraženým mlèením, pokraèuje lhostejností a konèí nenávistí. Zaène to tím, že jeden zapomene, že
manželé jsou dva horolezci uvázaní na jednom lanì, aby se mohli vzájemnì zajišovat, podržet toho, který
uklouzne. Zøíti-li se jeden, zøítí se do propasti oba.
Jak se tomu bránit? Co dìlat? .
Aby se manželství takhle nerozbilo, je tøeba tisíce malých drobných pozorností, které je udržují živé. Je tøeba
je støežit, aby se v nìm žádný partner necítil vìznìm, støeženým na každém kroku. Aby se v nìm oba cítili
svobodní. Aby mohli mít své osobní drobné koníèky a záliby. Aby mìli jeden pro druhého èas – i pro intimní
chvilky a nìžnosti. Aby od sebe neutíkali – on ke své práci, ona ke svým dìtem. Aby si navzájem umìli stále
odpouštìt, vždy znovu spoleènì zaèínat.
Musíme mít stále na pamìti Ježíšova slova: „Kdo z vás je bez høíchu, hoï první kamenem.“ (Jan 8,7) Copak je
tu nìkdo, kdo se proti šestému pøikázání neprovinil aspoò v mysli? Komu nenapadlo, že by bylo lépe, kdyby
mohl prásknout doma dveømi a hledat nového partnera?
Když si tohle uvìdomíme, nebudeme se tak pohoršovat nad tìmi, kteøí manželské soužití nezvládli, kteøí
ztroskotali a rozvedli se. Budeme mít s nimi soucit jako s lidmi, kterým se stalo neštìstí. Budeme hledat, jak tìm
troseèníkùm pomoci, místo toho, abychom je vyluèovali z farního i sousedského spoleèenství. A to i v pøípadì, že
se pokusí pro sebe a pro dìti založit náhradní manželství obèanským sòatkem.
*******
Jakékoli jednání manželù pøed a po pohlavním styku, které zamezí poèetí dítìte je proti Božímu zákonu a tím
je høíšné. Problémy se šestým a devátým pøikázáním jsou orámovány høíchy proti studu (nevhodné obleèení,
nudismus, spoleèné sauny, vystavování lidského tìla jako sexuálního zájmu, ). Èistota vyžaduje stud.
Nemùžeme utéci z tohoto svìta, ale na mnì je, na co se dívám, co poslouchám, a o èem pøemýšlím. Èím více je
nemravnosti kolem nás, tím více si musíme chránit své nitro.
když jsou rùzné formy èistoty: úplná, snoubenecká, manželská. Ale vždy sledují stejný cíl, aby èlovìk byl èistý
ode všeho, co by narušovalo jeho schopnost úplnosti lásky. Mezi høíchy proti šestému pøikázání se øadí
sebeukájení, smilstvo, pornografie, prostituce a znásilnìní. Všechny høíchy proti šestému pøikázání se øadí do
závažné oblasti a patøí tedy do svátosti smíøení. Není dostateèné vyznání øíci: dopustil jsem se høíchu proti
šestému pøikázání, ale zase na druhé stranì není potøeba øíkat víc, než druh høíchu, jak byly vyjmenovány pøed
malou chvílí.
Dalším aktuálním problémem je smilstvo. Je to tìlesné spojení svobodného muže a svobodné ženy. (Pokud
by jeden z nich byl vázán manželstvím, tak se jedná o cizoložství.)
Mladí lidé již pøed svatbou žijí èasto jako manželé. Na jedné stranì to není dobré odsuzovat, protože je zde
lidská slabost, ale na stranì druhé to patøí do svátosti smíøení. Je tøeba, aby mladí lidé odpovìdnì pøistupovali již
k zapoèetí vážné známosti, protože pøedstava, že spolu budou pìt let jen chodit a ¨mít se rádi, je naprosto
nereálná. (Oni si to myslí, alespoò dívky.) Dále je tøeba, aby se vyvarovali pøíležitosti ke høíchu. Pokud budou
bývat èasto sami, tak jak to mùže dopadnout. V dnešní dobì se stává normálním, že snoubenci spolu jezdí na
dovolenou.
Církev neustále hájí, že homosexuální jednání odporuje pøirozenosti èlovìka. Potom je tøeba na ni nahlížet
jako na nemoc a není možné z nemocného èlovìka dìlat zdravého.
V dnešní dobì se stává moderní si vzájemný vztah pøed manželství si vyzkoušet. A jak tedy nìkdy snoubenci
žijí spolu už pøed svatbou. 0bdobou jsou volná spoleèenství bez uzavøení manželství jako sociální instituce. K
tomu je tøeba øíci, že láska se nedá zkoušet.
Dalšími høíchy, které uvádí KKC jsou mnohomanželství a krvesmilstvo. K tomu asi nemusíme nic dodávat.
7. - pøikázání
V øeèi dnešních lidí jako by to platilo jinak:
„Z cizího krev neteèe.“
„Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu.“
„Šikovný se živý kradením, chytrý obchodováním a hlupák prací.
A tak jsme pro samou chytrost a šikovnost dopracovali tak daleko, že musíme poøád hlídat kufr, když nìkam
jedeme. Že se bojíme nechat stát auto na ulici.
Bùh vede èlovìka k jiné chytrosti: Neber, co ti nepatøí. Neniè, cos sám nevytvoøil. Chraò majetek bližního
stejnì peèlivì, jako chráníš svùj.
Sedmé pøikázání hájí právní jistotu èlovìka proti svévoli silnìjšího a to je vìc nemalá. Ježíšùv Nový zákon je
prohloubil: nezùstává u pouhého nekradení – míøí k darování v lásce, jak to chápe svatý Pavel: „Pracuj, abys mìl
z èeho udìlit nuznému.“ (Ef 4,28)
Krádež porušuje vzájemné vztahy mezi lidmi. Je nespravedlivá. Pøikázání se netýkalo tìch, kteøí kradli z
hladu. Tím spíše platí pro bohaté a mocné, proti jejich koøistnictví.
8. - pøikázání
Jsou rùzné druhy lži. Je lež drzá, je lež z nouze, je lež milosrdná, jsou tucty lží a polopravd. Jsou lži ze sobecké
zištnosti, ze zlomyslné snahy ublížit.
Jsou lži z nouze, kdy lidé pøi vyslýchání na Gestapu zapírali, aby neuvedli do vìzení druhé lidi. Podobná
situace se stává i dnes. Je vìcí svìdomí, zamlèet pravdu tam, kde byla použita ke zlému.
Je lež milosrdná – když víš, že pravda by druhému ublížila, že by ji neunesl – tøeba nemocný rakovinou.
Je i lež z lásky. Pøijdeš na návštìvu, ukazují ti z radostí, jak mají zaøízený byt. Zvl᚝ hrdí jsou na veliký obraz –
jak ten pìknì oživuje celý pokoj! A ty vidíš, že podle mìøítek umìní je to bezcenný kýè. Máš povìdìt své mínìní,
když víš, že by zarmoutilo? Máš respektovat právo èlovìka zaøídit si byt podle svého vkusu? Máš nepravdivì
pochválit?
Jsem povinen vždy a každému povìdìt všechno, co vím?
Na takové otázky musíme umìt najít správnou odpovìï, aby se nám prosté „nelži“ nestalo nepøehlednou
houštinou mudrování, co se ještì smí a co už se nesmí.
A kde jinde se jít uèit správné orientaci, než ke Kristu, který pøišel, aby vydal svìdectví o pravdì. Setkání s
Ježíšovým evangeliem, s jeho duchem, se køesan uèí èestnosti, stává se pozorným vyznavaèem pravdy v
lásce.
Pokorným vyznavaèem pravdy – øekli jsme si. Pokornì si uvìdomuje, že plnost je jen v Duchu. Že jen Kristus
mùže øíci: já jsem pravda. My vidíme pravdu na zemi jen jako v zrcadle – a to zrcadlo má mnoho slepých míst.
Kdo si to uvìdomuje, je pokorný.
Vyznavaèem pravdy v lásce – øekli jsme si. Pravda bez lásky, to je nesnášenlivý fanatizmus.
Støedem Kristovy pravdy je láska a ta mùže být hlásána jen v mírnosti. Proto a je nám pravda jako pl᚝, který
druhému podržíš, aby jej snadno mohl obléci.
Dodnes zní Kainovo: „Jsem já strážcem svého bratra?“ - Ale kdo takto smýšlí, je vlastnì vrah jako Kain, i když
nikoho nezabil: zabil totiž ve svém srdci bratra.
Každý z nás je strážcem svého bratra. Je strážcem svých bratøí kolem sebe. Pøíkaz o lásce k bližnímu bere
Pán Ježíš velmi vážnì. O nièem nemluvil èastìji, než o tom, že každý èlovìk je náš bratr. Ve stále nových
podobenstvích usiloval , aby to v nás nezùstalo jen mrtvou literou.
Nejobecnìjším høíchem proti osmému pøikázání je lež. Spoèívá v tom, že èlovìk øíká nepravdu s úmyslem
oklamat . (KK2482) Jak již bylo øeèeno, jsou vìci, které se bližního netýkají, kde se chrání nìjaké jiné vìtší dobro
a potom pravda nemusí být sdìlována. Dále se jedná o chvastounství neboli vychloubání. Je tøeba se vyhnout
jakémukoliv slovu, které druhého utvrzuje ve špatném jednání, lichocení, pochlebnictví nebo pøitakávání.
Závažné porušení pravdivosti je køivé svìdectví a køivá pøísaha. Vìtšinou se jedná o zpùsobení vážné újmy
druhým lidem.
Další oblastí je ochrana dobré povìsti druhých lidí. Èlovìk ke svému životu nepotøebuje jen tìlesné potøeby,
ale také sociální vazby. Toho se mohu dopouštìt trojím zpùsobem: opovážlivým úsudkem, pomluvou a
nactiutrháním. Opovážlivým úsudkem høešíme, když bez dostateèného dùkazu pøipouštíme mravní vinu
druhého èlovìka, tøeba jen ve skrytu svého srdce. Bývá to èastý høích a mnohdy pøehlížený. (Lidé v mé domovinì
øíkají: „Na každém šprochu pravdy trochu.“ ukázka høíšného smýšlení) Na tento høích se asi nejvíce vztahuje
známé Kristovo slovo: „Nesuïte a nebudete souzeni.“ (Lk 6,37) Mnohdy by se k tomu dalo øíci: „Podle sebe
soudím sebe.“ Svou vlastní nevyzrálost a úzkoprsost si promítám na druhé lidi. Je to høích, který se stává
koøenem mnohého zla mezi lidmi.
Posledním nejvìtším høíchem v této oblasti dobré povìsti druhého èlovìka je pomluva.
Zde se jedná o lživé oèeròování druhého. Jde o nejvìtší závažnost, protože pøímo odporuje pravdì. Mnoho
pomluv povstává z opovážlivých úsudkù.
Èlovìk nemusí druhému ukrást jen majetek, mùže mu ukrást i dobrou povìst. A jako ostatní høíchy proti
spravedlnosti vyžadují náhradu, tak je tomu i v oblasti osmého pøikázání. Pokud poškodím nìèí dobrou povìst,
tak jsem povinen to nahradit, tøeba i ušlý zisk. V pøípadì pomluvy i tím, že se pøiznám ke lži. U nactiutrhání je to
složitìjší. Potom je potøebné upozornit na dobré stránky daného èlovìka. Spíše lze nahradit majetek, než vrátit
dobrou povìst. Buïme v této oblasti opatrní. Nejen nemáme èest bližních poškozovat, my ji máme dokonce
chránit.
Dále jsme vázáni dodržovat spravedlivou zdrženlivost ohlednì soukromého života (KK) jiných osob.
Týká se lidí, kteøí žijí v blízkosti nebo nahlíží do soukromí druhých. Zvláštní povinnost pro zachovávání pravdy a
ochranu soukromí mají hromadné sdìlovací prostøedky. Pøesnìji lidé, kteøí v nich pracují.
9. pøikázání
Je to v Božím øádu, že každý normální muž shledá hezkou ženu hezkou, milou ženu milou, žádoucí ženu
žádoucí. Na tom ještì není nic høíšného. Ale je v Božím øádu i to, aby všichni muž svìta sebežádoucnìjší
provdanou ženu nechali na pokoji. Aby ji pøáli jejímu manželovi, protože je už èástí jeho bytosti, protože je jeho
polovièkou, možná i lepší polovièkou. Totéž platí samozøejmì i opaènì pro vztah žen k mužùm.
9. 10. - pøikázání
- Dobrovolné neèisté myšlenky a žádosti; høíšná žádost toho, co náleží bližnímu.
V desátém pøikázání Bùh bere pod svou ochranu to, co patøí bližnímu. Za høích se tu vyhlašuje žádostivost
cizího, závist a chamtivost, v nichž je koøen mnohých zlých èinù. Ale to zlo není až ve zlých èinech. Už sama
závist otravuje život. Závistivec vidí u souseda nové auto – a už kope zlostnì do svého „starého køápu“.
Závistivec uvidí nìkde nový nábytek – a už si doma pøipadá jako ve zboøenisku, práskne dveømi a jde do
hospody. Závistivec vidí venku hezkou ženu, hodné dìti – a už si doma vylévá žluè na své rodinì, která nemá
zdání, proè.
Jistì jste si všimli, jak právì závistivci mívají plno øeèí o spravedlnosti: Ten má vìtší plat a to není spravedlivé!
Ten má lepší místo – a to není spravedlivé! A nejde mu ani o to, aby vydìlal víc, jde mu hlavnì o to, aby ten druhý
nevydìlal. Spravedlnost chce, aby pro každého bylo dost, ta je velkorysá. Závist je malicherná a nepøejícná.
Všichni ostatní mají být chudí, oškliví, nešastní – to je ideál správného svìta podle srdce závistivce.
A k èemu nás desáté pøikázání vede pozitivnì, k èemu osvobozuje? Jednak k pìstování tužeb dobrých, ty mají
svùj význam pro aktivitu, èinorodost èlovìka.
A za druhé k cvièení v sebevládì a askezi. Pùvodní význam øeckého slova askezis je cvièení tìla ke
sportovním výkonùm, ale je to i cvièení ducha k lidskosti a ctnosti.
Už pro dítì je dùležité cvièit se v askezi. Je tøeba, aby zažilo omezení a obtíže. Aby zažilo, že nemùže dostat
všechno, co chce. Musí to být dobøe vysvìtlené a zdùvodnìné – a v tom je ta potíž. Èasto je pohodlnìjší dítìti
vyhovìt, než s ním hovoøit a vysvìtlovat, že se má rozdìlit o èokoládu, protože se o svou radost máme sdílet.
Zlé žádostivosti byly známy jako hlavní høíchy: pyšný slavomam, lakota, dychtivost po cizoložství, závist,
chamtivost, hnìvivost, lenost. Jsou to všechny projevy nezkrocených tužeb. Zdá se, že v tom výètu schází
žárlivost. Ale ta je souhrnem toho nejhoršího z hlavních høíchù dohromady.
Rozdíl mezi sedmým a desátým pøikázáním spoèívá v tom, že sedmé zakazuje skutek krádeže, zatímco
desáté zakazuje postoj chtivosti a zvláštì postoj chtivé závisti. Vždy závist je koøenem všeho zlého. Vede k
nepøátelství, k nenávisti, k vraždì.
9
Deset božích pøikázání
Desatero božích pøikázání
1. V jednoho Boha vìøiti budeš
a) moje víra není prohlubována a rozšiøována, neznám všechno, co se týká mé víry, nìkdy ve víøe zakolísám,
bojím se, že bych ve své víøe vždy nesetrval, moje víra neurèuje mùj celý život.
b) nespoléhám skuteènì a bezvýhradnì na Boha – v nadìjí kolísám.
c) popravdì, dost Boha nemiluji, nebo nejednám vždy tak, jak On si pøeje, nejsem Bohu dost vdìèný,
neprosím o dary Ducha svatého, modlitba je nesoustavná, nepravidelná, roztìkaná, stále øíkám co já chci a
neptám se, co On žádá ode mne, nemám duchovní èetbu, nekonám pravidelné sebepoznání, nepeèuji o
zdokonalení charakteru.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
Neuvažuji o Boží velikosti. Bùh se mi stává pouhým slovem, jménem, které pronáším bez uvážení, co vlastnì
øíkám.
3. Pomni, abys den sváteèní svìtil.
Mše svatá je mi vcelku neznámá, nudím se pøi ní, nic jsem o ní neèetl. Neuvìdomuji si, že mše svatá je
nekrvavým opakováním popravy Ježíše Krista na køíži. Význam mše svaté mi uniká. Místo toho, abych pøicházel
na mši o chvilku døív, abych promluvil v klidu pár slov k Bohu, abych se uklidnil a pomodlil se, pøicházím na ni
pozdì a jiné tím ruším.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobøe ti bylo na zemi.
K rodièùm jsem byl nevdìèný, hnìval jsem je, pùsobil jsem jim starosti, svéhlavì jsem neuznával jejich rady,
nestaral jsem se o nì, ztrpèoval jsem jim život, pøál jsem jim zlé, ublížil jsem jim, nedùvìøoval jsem jim, dával
jsem pøednost cizím lidem, nemìl jsem je rád.
Dìti jsem považoval za naprosto své, zapomínal jsem, že jsou mnì svìøeny. Usmyslil jsem si, že v nich muším
vyniknout,- byl jsem na nì prudký, domníval jsem se, nìžnost a dobrota by poškodily mou autoritu. Byl jsem na
nì slabý, ve výchovì nedùsledný, zapøel jsem pøed nimi chybu, lhal jsem pøed nimi, dal jsem jim pohoršení, vedl
jsem je k pýše, chlubil jsem se jimi, zakrýval jsem jejich chyby, byl jsem k nim neuznalý, nepìstoval jsem jejich
svìdomí, nevedl jsem je k duchovnímu životu, nechal jsem je na pospas ulici, neèetl jsem žádnou knihu o
výchovì, nesledoval jsem jejich vývoj, v dospívání jsem jim nebyl oporou.
K ženì jsem byl tvrdý, despotický, neuznalý, nemìl jsem ohledy, byl jsem nároèný, nebyl jsem jí skuteènou
oporou, porušoval jsem úctu, lásku a vìrnost.
5. Nezabiješ
Sobì nebo jiným jsem poškodil zdraví, pomlouval jsem, posuzoval, odsuzoval, šíøil nedùvìru k nìkomu, kazil
jsem jeho povìst, špatnì jsem vykládal jeho slova, podezøíval jsem, osoèoval jsem.
6. Nesesmilníš.
Èasté poklesky, špatná èetba, zkazil jsem nìkomu život.
7. Nepokradeš.
Nìco jsem si ponechal, neodevzdal, zamlèel, nìkoho jsem ošidil, zkazil jsem druhému nìjakou vìc.
8. Nepromluvíš køivého svìdectví proti bližnímu svému.
Lhal jsem, byl jsem obojaký, moje øeè nebyla ano, ano – ne, ne; byl jsem uzavøený, dával jsem každému za
pravdu, abych z nìèeho dobøe vyšel.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
- zmínka již ve 4. pøikázání
10. Aniž požádáš statku jeho.
- zmínka již v 7. pøikázání.
10
Neúplný výèet høíchù dle desatera
Kdyby se snad našel nìkdo, kdo by mi chtìl vytýkat, že jsem neuvedl úplný poèet høíchù, tomu odpovím, že
má pravdu. Tato doba pøináší nové druhy høíchù a to ve vztahu k poèítaèi. Høíchù je totiž bezpoèet a vìøím, že
seznam s úplným poètem ani nemùže existovat. Takže nejde o žádný test køesanské dokonalosti. Z druhé
strany tento seznam je sestaven tak, aby kajícníkovi pomohl nahlédnout na svùj život skuteèný a dovtípit se
dalších høíchù, které spáchal sám.
Høíchy proti pøikázání prvnímu
- Pochybovat ve vìcech víry a nehledat vysvìtlení. - K pravému uèení z báznì se pøiznávat. - Pohrdat
církevními vìcmi, pobožnostmi nebo o nich potupnì mluvit - Poddávat se povìrám, snažit se èarovat, èi radit k
tomu jiným. - Nechat si hádat. - Zanedbávat ranní a veèerní modlitbu anebo ji vykonávat nedbale. - Zoufat nad
Božím milosrdenstvím. - Úmyslnì høešit na Boží milosrdenství. - Dobrovolnì setrvat v høíšném myšlení. Zanedbávat vyuèování náboženství
- P r o t i v í ø e: Nevìra a bludaøství, odpadlictví, zapírání víry, lhostejnost ve víøe, dobrovolné pochybování o
èláncích sv. víry, mluvení proti víøe a ochotné poslouchání øeèí proti ní, ètení a rozšiøování víøe nepøátelských
knih, novin, internetových stránek, atd.
- P r o t i n a d ì j i: Nedùvìra a zoufalství, opovážlivé spoléhání na milosrdenství Boží.
- P r o t i l á s c e: Odpor a nenávist proti Bohu..
- P r o t i k l a n ì n í s e B o h u: modláøství, hádání, èáry nebo kouzla (spiritismus), svatokrádež, pokoušení
Boha, zanedbávání modlitby a služeb Božích.
První pøikázání zahrnuje tøi ctnosti - víru, nadìji a lásku. Nedostatkem nadìje je høích zoufalství. Èlovìk
pøestává doufat, že mu Bùh pomùže, aby dosáhl spásy. Nebo nedoufá v odpuštìní høíchù. Na druhé stranì stojí
høích opovážlivosti. Èlovìk si myslí, že se spasí sám, nebo pøehnanì spoléhá na Boží všemohoucnost nebo
milosrdenství.
Poslední božskou ctností je láska. Láska k Bohu nemá horní hranici, vždy bude nedostateèná. Je dobré si
pøipomenout slova P. Ježíše: „Jestliže mì milujete, budete zachovávat má pøikázání.“ Mnoho køesanù se snaží
dìlat kdovíjaké pobožnosti a poutì a zapomínají, že nové pøikázání P. Ježíše zní: „Milujte se navzájem, jako já
jsem miloval vás.“ Láska k Bohu není co do intenzity našeho citu, ale do ocenìní (mít Boha a jeho pøikázání jako
nejvìtší hodnotu.) Nedostatek lásky je høích nevdìènosti, lhostejnosti, vlažnosti a omrzelosti nebo lenosti k
duchovním vìcem. Vážný høích je nenávist vùèi Bohu.
Vìštìní a magie – snaha o ovládnutí duchových sil pro službu èlovìku. Odhalovat budoucnost. Oblast, která
je Bohem zakázána a nejen, že zatìžuje psychiku èlovìka. Jedná se o uchylování k horoskopùm, astrologii, k
hádání z ruky, k výkladu pøedtuch a vìšteb, k jevùm jasnovidectví, ptát se rùzných médií, nošení amuletù. Do
této oblasti patøí také èarodìjnictví a spiritismus. Je tøeba být na pozoru u tzv. Pøírodních léèebných metod na
léèitele, aby jejich léèba nezabíhala do této oblasti.
Poslední problém je ateismus, který je kolem nás tolik èitelný. A to je vždy dùvod k zamyšlení pro nás køesany.
Lidé by skrze náš život mìli pøicházet k poznání Boží existence a jeho dobrotì. Jak to øíká P. Ježíš: „Aby lidé
vidìli vaše dobré skutky a velebili vašeho otce v nebesích.“
Høíchy proti pøikázání druhému
- Køivì nebo bez potøeby pøísahat. - Nìco proklínat. - Reptat nebo se rouhat proti Bohu. - Brát jméno Boží
nadarmo. - Klel jsem - Pøísahal jsem bez potøeby nebo køivì.
Neuctivì, napøíklad pøi klanìní, lehkomyslnì nebo v hnìvu vyslovovat jméno Boží, svatých svìtic a potupnì,
posmìšnì o nich mluvit, (rouhat se), høíšnì pøísahat, uèinìné sliby rušit.
Nejtìžším høíchem proti 2. pøikázání je rouhání. Spoèívá v tom, že èlovìk pronáší vnitønì nebo navenek
nenávistná , vyèítavá, vyzývavá slova proti Bohu. Nebo také mluví posmìšnì o Bohu. Jsou to tedy slova, která
jsou spojena s úmyslem, který znamenají.
Rozdílem od rouhání je klení, které sice slovnì vyjadøuje nadávku Bohu, ale èlovìk to tak nemyslí. V Písmì je
psáno: „Bùh se nenechá posmívat.“ Možná znáte skuteèné tresty, které dolehly na lidi za høích rouhání. Dalším
høíchem je køivá pøísaha. Pøísaha je dovolávání se Boha za svìdka. Kdo pøísahá køivì, tak z Boha dìlá lháøe.
Svatost Božího jména vyžaduje nepoužívat pøísahu k malicherným vìcem.
Proti pøikázání tøetímu - V nedìli a ve svátek zanedbat mši svatou. - V nedìli a ve svátky tìžkou práci
provádìt. - Pøišel jsem v nedìli a ve svátek vlastní vinou na mši svatou znaènì pozdì? - Choval jsem se v kostele
nepobožnì nebo neuctivì. - Služebná práce, zanedbávání mše svaté, rozpustilé zábavy
Proti pøikázání ètvrtému
- Rodièe zarmucovat, zle o nich mluvit, nepodporovat, neposlouchat je v dobrých vìcech.
- P r o t i p o v i n n o s t e m k r o d i è ù m: - Za rodièe se stydìt, - pohrdat jimi,- zle o nich mluvit, - posmívat se
jim, - vzpurnì se k nim chovat, - pøát jim zlého, - zarmucovat je, nebo je zlobit, - opouštìt je v potøebách, (nedávat
jim výmìnek), - nesnášet trpìlivì jejich køehkosti, - nemodlit se za nì, - rozkazù, napomínání a výstrah jejich
nedbat,
- P r o t i p o v i n n o s t e m k p ø e d st a v e n ý m: Neposlušnost, nevìrnost, nactiutrhání, pomluvy, lenost,
- P r o t i povinnostem k d u c h o v n í m a svìtským v r c h n o s t e m: kdo je drze haní a tupí, proti nim se bouøí, - - Neuctivost k starým lidem.
- P r o t i p o v i n n o s t e m r o d i è ù k d ì t e m: Nedbat o jejich vyuèování ve víøe a potøebných vìdomostech,
nepøidržovat je k dobrému, nechránit je pøed svádìním, dávat jim špatný pøíklad, - když je tøeba, nekárat a
netrestat je, - nestarat se o jejich èasné blaho,
- P r o t i p o v i n n o st e m v r c h n o s t í k p o d d a n ý m: Nechránit je v pravé víøe, nejednat s nimi po právu a
spravedlnosti, nepomáhat jim k blahu.
Proti pøikázání pátému
- Škodit svému nebo cizímu zdraví – závist,- prudká zlost,- ustavièné sužování, - dlouhé nepøátelství,požívání škodlivých pokrmù a nápojù, - bití a poranìní, - mstivost,- pohoršení dávat, - k høíchu radit nebo k nìmu
navádìt.
§Zkracovat nebo brát sobì život, § bez dùvodu se vydávat v nebezpeèí, §bližního usmrtit, §zranit, § nebo mu
život zkracovat pøíkoøím, § hrubostí, § pøetížením prací, atp. Dále – § souboj, § závist, §nenávist, § hnìv, §
žárlivost, § spílání i § klení a vše, co vede k poškození zdraví vlastního èi cizího. Též pohoršení, § svádìní k
høíchu, i § týrání zvíøat.
Høichy proti pøikázání šestému
- Neèisté myšlenky z mysli nevypuzovat, - kochat se v nich, - svolovat v nich. - Neslušným - prohlížením, dotýkáním se prohøešovat. - Nechat se od jiných neèistì se dotýkat. - Vést a - poslouchat neèisté øeèi. Dopustit
se smilstva nebo cizoložství.
Dobrovolné neèestné myšlenky a - žádosti, - øeèi, - žerty a - písnì, - pohledy i - skutky (cizoložství); - vše, co k
porušení èistoty svádí, jako - všeteènost oèí, - nemravné obrazy a - ètení nemravných knih a spisù, nepoèestnost odìvu, - pøíliš volné obcování s osobami opaèného pohlaví a - lehkovážná spoleènost, - neslušné
tance a - hry, - zahálka a - nestøídmost v jídle a pití.
Proti pøikázání sedmému
- Nìkomu nìco vzít. - Bližního podvést. - Cizí jmìní zadržovat, pøijímat, nevrátit, - ukradené vìci vìdomì
kupovat. - Zpùsobit škodu bližnímu na jeho jmìní.
- Krádež a loupež, lichva a podvod, nespravedlivé zadržování cizího majetku, dobrovolné a
nespravedlivé poškozování cizího majetku.
Høíchy, které se øadí do sedmého pøikázání, je krádež, loupež, podvod, vydìraèství a lichva. Na rozdíl od
krádeže je loupež, když si vezmu vìc pøes odpor majitele. Podvod je pøedstírání oprávnìného nároku nebo
utajené nedodržení smluv. Vydìraèství je mravní násilí s cílem nabýt nespravedlivì cizí majetek. A nakonec
lichva je využití nouze nebo nevìdomosti druhého pøi stanovení nespravedlivé ceny. Vùèi vlastnímu majetku
mohu høešit rozmaøilostí a lakomstvím.
Proti pøikázání osmému
- Køivì na nìco svìdèit. - Lhaním zpùsobit škodu bližnímu. Na cti utrhat – pomlouvat, køivì posuzovat. Domýšlet bez pøíèiny o jiných nìco zlého. - Vymýšlel jsem chyby o jiných - Roznášel jsem bez potøeby chyby
jiných.
Nepromluvíš køivého svìdectví proti bližnímu svému.
Køivé svìdectví, lež a pøetváøka, køivé podezøívání a opovážlivé posuzování, pomluva, - na cti utrhání a
donášení (klevety), spílání anebo nadávání.
Proti pøikázání devátému
Celé lidské tìlo je krásné Boží dílo, je dobré. Pohlavní síly podnìcují v mladých lidech životní elán, probouzejí
a rozvíjejí citový život, vedou k nalezení životního partnera a k založení domova a rodiny. V manželství slouží
pohlavní styk k pøedávání života a k vzájemnému obdarování láskou. Pudový život však musí být ovládán
duchem. Høíšné je to, co je proti Božímu zámìru.
Vím v oblasti tìlesné lásky všechno, co potøebuji? Umím o tom myslet a mluvit bez zbyteèných zábran, ale
ukáznìnì a krásnì? Nehøešil jsem neslušnými vtipy a øeèmi? Nezneužíval jsem sobecky pohlavního pudu
(cizoložství, pohlavní styk mimo manželství, sebeukájení)? - Vyhýbal jsem se blízké pøíležitosti ke høíchu?
Mezi manžely: Peèoval jsem o to, aby náš intimní manželský život byl spoleènì prožitou radostí a
prohloubením naší lásky? Neodmítal jsem dìti ze sobeckých dùvodù? Zachoval jsem ve všech situacích
manželskou vìrnost? Žiji v manželství uzavøeném pøed církví?
Proti pøikázání desátému
Desáté pøikázání zakazuje chtivost majetku bližního, která je koøenem krádeže, loupeže a podvodu
zakázaným sedmým pøikázáním. (KKC 2534) Smyslová pøání jsou sama o sobì dobrá, ale èasto nezùstanou v
mezích správného rozumu a èlovìk má touhu vlastnit, na co nemá právo a co vlastní druzí. Z této nezøízené
touhy vyvstává neøest závisti, kterou svatý Augustin nazývá ïábelským høíchem. Ze závisti se rodí další
høíchy jako nactiutrhání, pomluva, radost nad neštìstím bližního a nelibost z jeho štìstí.
11
Speciálnì zamìøená zpovìï - Zpovìï, která vede
vnitøního èlovìka k pokoøe
Nemilovat Boha, nenávidìt bližního, nevìøit v Boží Slovo a být pln pýchy a ctižádosti jsou to hlavní koøeny, z
nichž vyrážejí výhonky všech høíchù, do kterých padáme. V tìchto høíších je veškeré zlo a naše duchovní zkáza.
Když jsem peèlivì obrátil svùj zrak na sebe a pozoroval trvalý stav svého nitra, ovìøil jsem si, že nemiluji
Boha, nemám lásku pro své bližní, nemám náboženskou víru a jsem plný pýchy a požitkáøství.
1. Nemiluji Boha
Kdybych miloval Boha, neustále bych na Nìho myslel radostným srdcem. Každá myšlenka na Boha by mi
poskytla štìstí a blaženost. Naopak, myslím mnohem èastìji a mnohem horlivìji na pozemské vìci a myšlení na
Boha je pro mne pracné a suchopárné. Kdybych miloval Boha, pak by rozhovor s ním v modlitbì byl mým
pokrmem a potìšením a dovedl by mne k nepøerušovanému spoleèenství s Ním. Ale naopak, nejen že
nenacházím v modlitbì potìšení, ale považuji ji dokonce za námahu. Zápasím s nechutí, jsem oslabován
leností a radìji jsem dychtivì hotov zabývat se jakoukoliv bezvýznamnou malièkostí, jen když to zkracuje
modlitbu a odvádí mne od ní. Mùj èas prchá nepozorovanì v malicherných èinnostech, ale když se zabývám
Bohem, když se stavím do Jeho pøítomnosti, zdá se každá hodina dlouhá jako rok. Miluje-li nìkdo druhého, myslí
na nìho celý den nepøetržitì, pøedstavuje si ho, peèuje o nìho a na základì okolností jeho milovaný pøítel
neopouští jeho mysl. Avšak já si bìhem dne sotva vyhradím jednu hodinu na hluboké ponoøení do meditace o
Bohu, na zapálení svého srdce láskou k Nìmu, zatím co horlivì vìnují tøiadvacet hodin dne jako vøelou obì
modlám svých vášní a sklonù. Dychtím po rozhovoru o lehkovážných vìcech a po tom, co snižuje ducha; to mne
tìší. Ale v úvahách o Bohu jsem vyprahlý, znudìný a líný. I když jsem nechtìnì vtažen jinými do duchovního
hovoru, snažím se rychle zmìnit námìt na jiný, který se líbí mým žádostem. Jsem neúnavnì zvìdavý na novinky
o obèanských záležitostech a politických událostech; horlivì hledám uspokojení pro svou zálibu v získávání
poznatkù o vìdì a umìní a v cestách k získání vìcí, které si pøeji vlastnit. Ale studium Božích zákonù, znalost
Boha a náboženství na mne dìlá pramalý dojem a neuspokojuje hlad mé duše. Považuji tyto vìci nejen za
nepodstatné zamìstnání pro køesana, ale svým zpùsobem za jakési vedlejší zájmy, kterými bych se možná
mohl zabývat ve svém pøebyteèném èase, ve volných chvílích. Krátce, je-li posuzována láska k Bohu podle
zachovávání Jeho pøikázání, (>Miluješ-li mne, zachovávej má pøikázání,< øíká náš Pán Ježíš Kristus), pak já
nejen že je nezachovávám, ale dokonce se málo o to snažím; následuje tedy zcela jistì závìr, že Boha nemiluji.
Tak to øíká Basil Veliký: „Dùkaz, že èlovìk nemiluje Boha ani Krista je v tom, že nezachováváme Jeho pøikázání.“
2. Nemiluji svého bližního
Jsem nejen neschopen rozhodnout se položit svùj život za nìho (jak praví Evangelium o tom, kdo má lásku ke
svému pøíteli), ale ani neobìtuji pro dobro svého bližního své štìstí, svou pohodu a svùj mír. Kdybych ho miloval
jako sebe sama, jak praví Evangelium, jeho neštìstí by mne rmoutilo a jeho štìstí by mne tìšilo. Ale naopak,
naslouchám podivným, nešastným historkám o svých bližních a nejsem zarmoucen; zùstávám zcela neteèný,
nebo – což je ještì horší – nacházím v tom nìco jako potìšení. Nesprávné chování ze strany svého bratra
nepokrývám svou láskou, ale s odsouzením to rozhlašuji. Jeho blaho, èest a štìstí mne netìší tak jako mé
vlastní, ale jako by byly nìèím zcela cizím; nejsem jimi potìšen. Dokonce ve mnì vzbuzují lstivé pocity závisti
nebo opovržení.
3.Nemám náboženskou víru
Nevìøím ani v nesmrtelnost ani v Evangelium. Kdybych byl pevnì pøesvìdèen a vìøil bez pochybností, že za
hrobem je vìèný život a odplata za èiny v tomto životì, neustále bych na to musel myslet. Samotný ideál
nesmrtelnosti by mne udržoval v bázni Boží a poèínal bych si v tomto životì jako cizinec, který se zde pøipravuje
na vstup do své zemì. Naopak, vùbec nemyslím na vìènost a považuji konec tohoto pozemského života za
hranici své existence. Hnízdí ve mnì tajná myšlenka: „Kdo ví, co se stane po smrti?“ Øeknu-li, že vìøím v
nesmrtelnost, pak mluvím jen o své mysli a mé srdce je velmi vzdáleno pevnému pøesvìdèení. To otevøenì
dosvìdèuje mé chování a mé neustálá péèe o uspokojování smyslového života. Kdybych s vírou pøijal celým
svým srdcem svaté Evangelium jako slovo Boží, neustále bych se jím zabýval, studoval bych je, nacházel v nìm
své potìšení a zamìøoval bych svou pozornost k nìmu s hlubokou zbožností. Moudrost, milosrdenství, láska
jsou v nìm ukryty; vedlo by mne to ke štìstí, nalézal bych spokojenost ve studiu Božích zákonù ve dne i v noci. V
nich bych nacházel svou potravu jako denní chléb a mé srdce by bylo vedeno k zachování zákonù. Nic na zemi
by nebylo dosti silné, aby mne od toho odvedlo. Ale ve skuteènosti je tomu naopak – vždycky, když ètu èi slyším
slovo Boží, a bývá to jen z nutnosti nebo ze všeobecné lásky ke znalostem, pøistupuji k nìmu bez napjaté
pozornosti a jeví se mi nudné a nezajímavé. Vìtšinou skonèím s èetbou bez jakéhokoliv zisku a jsem až pøíliš
ochoten pøijít na svìtskou èetbu, která mne více tìší a v níž nacházím nové a zajímavé námìty.
4. Jsem pln pýchy a smyslové sebelásky
Potvrzují to všechny mé èiny. Když v sobì spatøím nìco dobrého, pøeji si to zveøejnit nebo chlubit se tím pøed
jinými lidmi nebo se sám sobì obdivovat. I když stavím na obdiv zevní pokoru, pøipisuji ji své vlastní síle a
považuji se za lepšího než ti druzí, nebo alespoò ne za horšího. Když v sobì poznám chybu, snažím se ji omluvit;
zakrývám ji slovy „už jsem zkrátka takový“, „tak jsem vychován“ nebo „nemohu za to“. Zlobím se na lidi, kteøí se
mnou nejednají s úctou a považuji je za neschopné ocenit hodnotu èlovìka. Chvástám se svými dary, považuji
neúspìchy v jakémkoliv podnikání za osobní urážku. Reptám a tìší mne neštìstí mých nepøátel. Když usiluji o
nìco dobrého, èiním to, abych získal chválu nebo pro duchovní požitkáøství èi svìtskou útìchu. Krátce, neustále
ze sebe èiním idol a nepøetržitì mu sloužím, pøièemž hledám ve všem smyslovou radost a potravu pro své
smyslné vášnì a chtivost.
Když to všechno probírám, vidím, že jsem pyšný, nevìrný, nevìøící, bez lásky k Bohu a chovám nenávist ke
svému bližnímu.
12
Høíchy proti pøikázáním církevním
1 - - Nesvìtit zasvìcené svátky.
2 - - Nebýt pobožnì pøítomen.
3 - - Nezachovávat pùst.
4 - - Nezpovídat se ani jednou v roce.
5 - - V èas zapovìzený slavit veselý.
13
Sedmero hlavních høíchù
1. Pýcha, - 2. Lakomství, 3. - Smilstvo, 4. - Závist, 5. - Nestøídmost, 6. - Hnìv, 7. - Lenost , V duchovních
vìcech líným být.
14
Høíchy proti Duchu svatému
1. 2. 3.4. 5. 6. -
Úmyslnì høešit na Boží milosrdenství.
Nad milosrdenstvím Božím zoufat.
Odpírat poznanou køesanskou pravdu.
Svému bližnímu nepøát a závidìt Boží milosrdenství.
Zatvrdit si srdce vùèi spasitelnému napomínání.
Setrvat až do konce v nekajícím životì.
15
Høíchy do nebe o pomstu volající
1 - Úmyslná vražda.
2 - Sodomský høích
3 - Utiskování chudých lidí, vdov a sirotkù.
4 - Zadržování nebo ujímání mzdy dìlníkùm.
16
Devatero cizích høíchù
Høíchy cizími býváme spoluviníky, když:
1. Ke høichu radíme, - 2. jiným høešit velíme, - 3. Svolujeme jiné ke høíchu. - 4. Ponoukáme jiné ke høíchu, - 5.
Vychvalujeme høíchy jiných. - 6. Mlèíme ke høíchu jiných. - 7. Netrestáme høíchy jiných. - 8. Bereme podíl na
høíchu jiných. - 9. Hájíme høíchy jiných.
Dále zpytuj své svìdomí, nezhøešil-li jsi opomenutím dobrého, jež jsi byl povinen konat.
17
Jak slavit eucharistickou hostinu
Následující výòatek platí pro ty, kteøí chodí pøíležitostnì a již nezasvìcenì do kostela a když se dává tìlo
Pánì, jdou s davy ho pøijímat aniž by absolvovali v nedávné minulosti zpovìï.
1 Kor 11,27-30
Kdo by jedl chléb (Pánì) nebo pil kalich Pánì nehodnì, proviní se proti tìlu a krvi Pánì. Proto musí èlovìk sám
sebe zkoumat, a tak a chléb jí a z kalicha pije. Kdo totiž jí a pije a tìlo (Pánì) nerozlišuje (od obyèejného chleba),
jí a pije si odsouzení. Proto je mezi vámi tolik nemocných a churavých a mnoho jich už umøelo.
18
Ukázky z díla „Pravidla rozlišování duchù“
sv. Ignác z Loyoly
Podle svatého Ignáce z Loyoly, každá myšlenka, která se zrodí v èlovìku, ve svém dùsledku se mùže odvodit
na tøi prameny: „máme v sobì tøi druhy myšlenek: ta moje vlastní, která pramení úplnì z mé svobody a z mé vùle,
a ty další dvì pøicházejí zvenèí, a to jedna od dobrého ducha, druhá od zlého ducha.“
Tìmto myšlenkám, impulzùm, dává pravidla. To jsou ta vìhlasná „pravidla rozlišování duchù“, èím rozlišuje
duchy dobré a zlé, ty poslední má za nepøátele.
„Pøed lidi, kteøí kupí smrtelný høích na smrtelný høích, staví nepøítel obyèejnì èarovné obrazy požitkù. Dává jim
pøedstavy smyslné krásy a požitky, aby v nich dával rùst jejich zkaženosti a v høíchu. Dobrý duch u tìch používá
opaèný zpùsob. Soudností rozumu jim kouše jejich svìdomí.
U tìch, kteøí kráèí kupøedu ve vymýcení svých høíchù a ve službì Bohu rostou od dobrého k lepšímu; zpùsob je
právì opaèný tomu prvnímu. V tomto pøípadì totiž zlý duch hryže, dìlá osobu smutnou a klamným podáním
pøíèin ho zneklidòuje, klade pøed nìho pøekážky, aby nedìlal pokroky dopøedu. Jinými slovy, zlý duch zuøí a snaží
se tì svést, klade pøekážky, vede k neopodstatnìnému smutku, (ten smutek nemá rozumný dùvod!) znepokojuje
tì nesprávnými dùvody (nesmyslné argumenty), abys už dále nepokraèoval v dobru.
Vlastností dobrého ducha je, že dává útìchu, odvahu, slzy, vnuknutí a klid, všechno usnadòuje, pøekážky
odstraòuje, aby èlovìk mohl rùst v konání dobra.
Vlastností nepøítele je, že ztratí sílu a odvahu, a jeho pokušení prchnou, jestli ten, který se cvièí ve ctnostech,
smìle èelí pokušením nepøítele a koná pøesnì opak toho, co pokušitel vnucuje.
Ovšem, když èlovìk ztrácí odvahu pøi snášení pokušení, není tak zuøivého divokého zvíøete na zemi, jako
pøirozený nepøítel èlovìka, pøièemž svùj zámìr chce uskuteènit zarputilou zlostí.
Nepøítel se chová jako lstivý, nepravý milenec. Chce zùstat utajen a bojí se odhalení.
Záludný èlovìk totiž, když zkouší pokoušet dceru nìkterého dobrého otce, nebo ženu nìkterého dobrého
manžela, pøeje si, aby jeho námluvy a øeèi zùstaly ve skrytosti. Proto mu není vhod, když dcera otci nebo
manželka manželovi odkryje zlý úmysl jeho, protože lehko pozná, že své zapoèaté dílo nebude moci pøivést ke
konci.
Stejnì, když pøirozený nepøítel èlovìka, když se vkrade se svými námluvami a úskoky do pravého èlovìka,
pøeje si, aby ten je pøijímal a držel v tajnosti. Málo se mu líbí tedy, když duše odkryje toto svému zpovìdníkovi, èi
jinému èlovìku znalému v duchovní oblasti, který zná podlosti podvodníka.
Pochopí totiž, že svou zapoèatou podlost nemùže pøivést ke konci, protože je jasné, že jeho lstivost je
odhalena.
Nepøítel se chová jako vojevùdce. Chce podmanit a uzmout to, co si pøeje. Vojevùdce je zároveò velitelem
armády. Nejdøív totiž zaujme postavení, vyšetøí, prozkoumá stav pevnosti a schopnosti její v obranì a teprve pak
zaútoèí na nejvìtší slabinu.
Podobnì i nepøítel lidské pøirozenosti obchází, prozkoumá ze všech stran všechny naše ctnosti. Nakonec, kde
nás vidí že jsme nejslabší a nejménì chránìni po stránce naší vìèné spásy, tam na nás útoèí a usiluje nás
porazit.
Jinými slovy, ta pevnost jsi ty, napadne tì na tvém nejslabším místì, proto je tøeba posilovat svoji duši
duchovním životem – Boží milost nás èiní pevnými.
Svatý Ignác odkrývá i jiný sled pravidel rozlišování. I z toho jsou zde krátké výòatky:
„Dávejme si pozor na sled myšlenek! Jestli zaèátek, støed i konec jsou dobré a vše smìøuje k dobrému, tak je
to znamení dobrého andìla. Jestli prùbìh myšlenek je zlý, nebo konèí ve špatných, nebo pozornost odvádìjících
myšlenkách od toho dobrého, co pøedtím chtìl konat, anebo jestli zeslabuje, ruší, zneklidòuje duši a bere jí
pùvodní mír, klid a ticho, tak je to jasné znamení toho, že to pochází od nepøítele našeho pokroku, spásy, od zlého
ducha.
Ovšem ti, kteøí kráèí od dobrého k lepšímu, tam dobrý andìl se dotýká duše lehce, jemnì, jako když kapka
padne na houbu. Zlý andìl to dìlá ostøe, hluènì, neklidem, jako když kapka padne na kámen.
Ty které kráèejí od zla k horšímu, výše zmínìné duše se dotýkají obráceným zpùsobem. Dùvod je ten, že
nastavení duše je vùèi zmínìným andìlùm podobné nebo odlišné.
Když je to odlišné, andìlé s velkým rámusem, nápadnì, citelnì vnikají, a když je podobné, duch vchází tiše,
jakoby pøes otevøená vrata do svého domu. Nepøítel velice pozoruje, jestli duše je hrubá èi jemná. Jestli je jemná,
snaží se ji ještì více zjemnit až do nekoneènosti, aby ji úplnì zmátl nebo zpochybnil.
Napøíklad když vidí, že duše nesouhlasí se vstupem ani do lehkého ani do smrtelného høíchu, ba ani do zdání
rozmýšleného høíchu, tak nepøítel (protože ji nemùže potopit ve vìcech které vypadají jako høích) snaží se aby
duše vidìla høích i tam, kde není høích, tak napøíklad v nìjakém bezvýznamném slovu èi myšlence.
Jestli je duše hrubá, nepøítel se snaží ji uèinit ještì hrubší. Jestli napøíklad lehké høíchy nebral vážnì, bude
usilovat, aby ani smrtelné høíchy nebral v potaz. A jestli se døíve jakžtakž se o nì staral, nyní a se o nì stará
mnohem ménì èi vùbec.“
19
Doplnìní
Vzato z Medžugorje
O b r á c e n í – Obrácení je èastým poselstvím Panny Marie, nebo v lidech nachází v souèasné dobì slabou
nebo žádnou víru. Bez ní není možné dosáhnout pokoje.
Obrácení znamená „oèistit si srdce“(Jer 4,14), nebo zkažené srdce vytváøí a udržuje zlé vztahy a
spoleèenské soustavy, nespravedlivé zákony a otrocké struktury. Bez radikálního vnitøního obrácení srdce
nebude pokoje. Panna Marie proto vyžaduje èastou svatou zpovìï. Tato žádost je pokynem pro všechny lidi bez
rozdílu, nebo „není ani jediného spravedlivého.. Všichni se odchýlili, stejným zpùsobem se pokazili“ (Øím 3, 1112)
M o d l i t b a – Poèínajíc od pátého dne zjevení, Panna Marie doporuèuje témìø každodennì modlitbu. Žádá
od všech lidí, aby se neustále modlili, tak jak to žádal i Kristus. (Mk 9,29; Mt 9 – 38; Lk 5,13...) Modlitba totiž
povzbuzuje, anebo upevòuje víru èlovìka , bez které není možný dobrý vztah ani k Bohu ani k ostatním lidem.
Mimo toho modlitbou projevuje èlovìk svùj životní svazek s Bohem: uznává Ho, je to díkuvzdání za pøijaté dary a
s odevzdaností od Nìho oèekává i ostatní vìci, které potøebuje, pøedevším spásu.
Odùvodnìním modlitby je skuteènost, že Slovo Boží se obrací na èlovìka, který má na nìho odpovìdìt
slovem. Odpovìdí je vyslovená víra anebo modlitba, která zároveò víru podnìcuje, obnovuje, upevòuje a
udržuje. Modlitbou též pøesvìdèivì ohlašujeme Boha a Evangelium, èím roznìcujeme víru druhých lidí. Slovo
modlitby tak obohacuje èlovìka a formuje jeho život.
P ù s o b e n í S a t a n a – Satan je zde pøítomný a je tak silný, že využívá pro sebe každý okamžik. Matka Boží
èasto zdùrazòovala, že satan má velice silný vliv na mládež, nebo chce znièit naše rodiny. Jedním z velkých
satanových cílù je rozbít rodiny a mládež odvést od Boha.
U t r p e n í – Když Bùh sešle utrpení anebo køíž, je to velký dar, proto ho musíme pøedložit Bohu s láskou,
nebo každý køíž má svou pøíèinu. Matka Boží dále zdùrazòuje, že si neumíme pøedstavit, jaký význam má naše
utrpení v Božích oèích. Mùžeme se modlit za to, abychom dostali sílu, pomocí které dokázali nést dar køíže
trpìlivì a s láskou.

Podobné dokumenty

Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín

Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín sotva ještì možné vidìt hvìzdy, což prakticky znemožòuje pozorování oblohy. Pokud bychom chtìli v pozorování pokraèovat, museli bychom odjet do odlehlé, liduprázdné oblasti, tøeba v Americe. Umìlé ...

Více

Zpravodaj 23/2007 - Klub nemocných cystickou fibrózou

Zpravodaj 23/2007 - Klub nemocných cystickou fibrózou V souèasné dobì vytváøíme nový celorepublikový registr nemocných s CF, který splòuje všechny právní náležitosti týkající se ochrany osobních dat a údaje v nìm obsažené budeme moci využít i v celoev...

Více

Prostor - 8. cislo (2. rocnik)

Prostor - 8. cislo (2. rocnik) ten má tuhý koøínek, ale v tomto pøípadì jde o jeho obraz. Ani nevíte, jak je deprimující, když se na vás celou hodinu, celou dvouhodinu, celý den dívá tak èernobíle, chladnì, až vám naskoèí husí k...

Více

Doma v REGIONECH - Asociace regionálních značek

Doma v REGIONECH - Asociace regionálních značek přežít i další programové období, musí se vymanit z projektového uvažování a začít hledat vlastní zdroje. Ty nemusí být vždy jen finanční. Snahou editorů tohoto čísla Doma v REGIONECH bylo představ...

Více

TOLERANCE cz

TOLERANCE cz Mnohým Bùh pøipadá, jakoby všechno pøehlížel. Jiní vlivem tohoto klamu zvažují, zda mají vìøit v existenci Boha, protože

Více