UPlyn 01 07 - Pražská plynárenská, as

1/2007
KŘÍŽOVKA
Zkratka
trinitrotoluenu
Korýš
Iniciály
básníka
Heyduka
Starořecká
řehtačka
Hnis
(zastarale)
Vymřelý
kočovník
Část
vozu
Tohoto
roku
Král
a svršek
v kartách
Dovednost
Držitel
věci
Pramáti
lidstva
Heyerdahlův 1. díl tajenky
člun
Nekujné
nerosty
Domácí pták
Křídlo
budovy
Nástupiště
Zdrhovadla
M Ě S Í Č N Í K K O N C E R N U P R A Ž S K É P LY N Á R E N S K É , a . s . w w w. p p a s . c z
Okázalá pocta
2. díl tajenky
Italský prozaik
Mužské jméno
Zkratka
tlaku
krve
Opojená
Druhová
číslovka
Palivo
Inic. režiséra
Klose
Památník
vítězství
Prkenný strop
Tvoření
hlasu
4. díl tajenky
Byliny
podobné
bodláku
Foto Petr Hejna
Prostorové
útvary
Iniciály
Palackého
Výrobce
tkaniny
Pevnina
obklopená
vodou
Řecké
písmeno
Amisův
přítel
Pouta
Trup
Druh
šňupavého
tabáku
Zkratka
obchodní
akademie
M. Cunnigham
v Galerii Smečky
Výtopna
Nadšení
Močan
Zvrat
Planetka
Žolíky
Oblek
(slangově)
Gáza
Žebříček
nejlepších
Slovenská
obec
Oslavná
báseň
Roubík na
vázání obilí
(nářečně)
Domácky
Kornélie
Jemný
odstín
SPZ
Litoměřic
Sjet
po lanu
Útvar
druhohor
Věchet
Podnos
Značka
nanosekundy
Značka
americia
Světlost
Formát papíru
Žal
Trouba
Import
3. díl tajenky
Dívka
Rodový svaz
Buddhistická
hrobka
Kód letiště
Ankara
Klobouk
(nářečně)
Španělská
exkrálovna
Vycházka
Ostrov v atolu
Pašované
zboží
Zámezí
Ošetřovatelé
psů
Název značky
draslíku
Tahle
Chlapecké
jméno
Záchrana
(zastarale)
Přebývání
Hezká
(dětsky)
Jemný
likér
Staroarménské
město
Dceřiné společnosti
Kde nás najdete
Pražská plynárenská Distribuce, a. s.,
člen koncernu Pražská plynárenská, a. s.
Sídlo společnosti Pražská plynárenská, a. s.
Praha 1-Nové Město, Národní 37, 110 00
Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030 • www.ppas.cz
Služby pro domácnosti a maloodběratele:
• Jungmannova 31, Palác Adria, 110 00 Praha 1
• U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle, budova č. 37
Pracovní doba:
Pondělí až čtvrtek: 9.00–18.00 hodin
Pátek od 9.00 do 12.00 hodin
Služby pro střední odběratele
a velkoodběratele:
Pražská plynárenská, a. s.,
oddělení velkoodběru
U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle,
budova č. 37
Tel.: 267 174 404–422 • Fax: 267 174 414
Zákaznická linka
Pracovní doba: Pondělí až pátek: 7.00–19.00 hodin
Tel.: 840 555 333 • Fax: 267 174 222
www.ppas.cz • www.spoluproprahu.cz
Spojení do Michle: Tramvaj č. 11 z Bělehradské ulice
(u metra C – I. P. Pavlova), autobus číslo 188 z Pankráce (u metra C – Pankrác). Parkoviště přímo před vchodem do hlavní budovy nebo v areálu U Plynárny – vjezd
motorovou vrátnicí (asi 200 m před hlavním vchodem
směrem od centra města).
U Plynárny 500,
145 08 Praha 4
Tel.: 267 171 111
Fax: 267 171 030
www.ppdistribuce.cz
Pražská plynárenská Servis distribuce, a. s.,
člen koncernu Pražská plynárenská, a. s.
U Plynárny 1450/2a,
140 00 Praha 4-Michle
Tel.: 267 171 245, 267 172 451
Fax: 267 174 245
e-mail: [email protected]
www.ppsd.cz
Informační služby – energetika, a. s.
U Plynárny 500/44,
Pomůcka:
Aza, knutel, krotalon,
Plaveč, topa, tropeum, Ulula
145 08 Praha 4-Michle
Tel.: 267 172 903
Fax: 267 174 903
e-mail: [email protected]
www.ise.cz
Prometheus, energetické služby, spol. s r. o.
U Plynárny 500,
145 08 Praha 4-Michle
Tel.: 267 172 820
Tel./fax: 272 768 798
e-mail: [email protected]
www.prometheusgas.cz
Pražská plynárenská Správa majetku, s. r. o.,
člen koncernu Pražská plynárenská, a. s.
U Plynárny 500,
145 08 Praha 4-Michle
Tel.: 267 172 397
Fax: 267 173 438
www.ppsm.cz
Adresa redakce: U Plynárny 500, 145 08 Praha 4. Šéfredaktor: Ing. Jan Žákovec. Redakční rada: Ing. Dagmara Hartmanová (předseda), Miroslav Vránek (místopředseda), Ing. Jan Žákovec,
Kateřina Nováková, Ing. Jana Frýdecká, Ing. Jiří Šach, Ing. Marek Sukup, František Erben, Rudolf Novák, Ing. Jana Hnízdilová, Ing. Marián Veverka, Ing. Oldřich Nechanický, Ing. Zuzana Brožová,
Ing. Tomáš Svatoň, Ivo Kult, Zuzana Floriánová, Kateřina Hošková Křišťálová. Sekretariát: Kateřina Hošková-Křišťálová, tel.: 221 092 718, e-mail: [email protected]. • www.ppas.cz.
Vydavatel: Gallery, s. r. o., Legerova 70, 120 00 Praha 2.
© Zdenka Reisenauerová • Foto Petr Hejna
Dělnický
spolek
v 19. století
Kód
Rumunska
NA NÁVŠTĚVĚ U ZÁKAZNÍKA
Tančící dům
Aqua-therm Praha 2006
Trendem jsou
kondenzační kotle
a úspory energie
AKTUALITY
Pražská plynárenská nadělovala
dětem z dětských domovů
Exotické ovoce
rozdával Mikuláš
Výstavu exotického ovoce, jejíž sponzorem byla Pražská
plynárenská, a. s., pořádala Pražská botanická zahrada
v adventním čase. Dětem z dětských domovů pak samotný Mikuláš nadělil drobné dárky a také mohly ochutnat
dobroty z téměř celého světa.
Had
Michael Cunnigham v Galerii Smečky
V centru Prahy svítí další plynové lampy
Stalo se již skoro pravidlem, že na konci roku se
v historickém centru Prahy rozsvítí další plynové
lampy. Po loňských 93 lampách v Celetné ulici se
v prosinci rozsvítily další plynové lampy na levé
straně Staroměstského náměstí, před orlojem, na
Malém náměstí, v Karlově a Jilské ulici, na zbytku Uhelného trhu a v Rytířské ulici. Do konce dubna se plynové lampy vrátí i do Rytířské, Železné
a Hlavsovy ulice. Na Starém Městě se tak vytvoří uzavřená oblast s téměř 270 plynovými lucernami.
»V následujících letech budeme postupně pokračovat po Královské cestě do Karlovy ulice, přes
Karlův most až výhledově na Pražský hrad. V roce
2007 by se měl rekonstruovat také další osmiramenný plynový kandelábr na Loretánském náměstí. Historické pražské uličky mají kouzlo samy
o sobě, návrat plynových lamp vdechne jejich
osobité atmosféře teplo a romantiku starých časů
– tak časté náměty pouličních malířů,« uvedl
náměstek primátora Pavel Klega při slavnostním
rozsvěcení nových plynových lamp.
Plynové světlo se začalo do Prahy vracet v roce
2002. Tehdy nechal magistrát přestavět na zemní
plyn lampy v Michalské ulici. Následovala část
Uhelného trhu, Vejvodova, Melantrichova a již
zmíněná Celetná ulice. Pražským historickým uličkám dodává osvětlení z plynových lamp atmosféru tepla a romantiku starých časů. Obnova historického plynového osvětlení je i v souladu se
zásadami památkové péče a Prahu jednoznačně
obohacuje.
P
ražská plynárenská, a. s., ve spolupráci s Festivalem spisovatelů Praha využila
prosincové návštěvy jednoho z nejpozoruhodnějších současných amerických spisovatelů Michaela Cunninghama v Praze a pozvala ho před Vánoci do Galerie Smečky. V úvodu večera přivítal Michaela Cunninghama generální ředitel Pražské plynárenské, a. s., Milan Fafejta, který přítomné seznámil s historií vzniku Galerie Smečky
i jejími záměry do budoucna. Po projevech zástupců Festivalu spisovatelů Praha –
prezidenta Michaela Marche a viceprezidentky Vlasty Brtníkové – se slova ujal Michael Cunningham. Ve svém odlehčeném proslovu (foto 1) ocenil, že po několikadenním
náročném programu v Praze, kdy absolvoval veřejné autorské čtení své poslední knihy, několik autogramiád a tiskových konferencí ho čeká příjemný odpočinkový večer.
Vyzdvihl i krásy Prahy, která jej při procházkách okouzlila a která si podle jeho slov,
na rozdíl od mnoha dalších míst, která při svém četném cestování navštěvuje, udržuje stále jistou jedinečnost a originalitu. Slavnostní úvod večera zakončily hudební
ukázky ruského houslisty Alexandera Shonerta (foto 2).
Přání M. Cunninghama se ne úplně splnilo, v průběhu večera, kterého se účastnila řada českých spisovatelů i dalších vzácných hostů, byl stále středem pozornosti,
odpovídal na dotazy a podepisoval své knihy (foto 3).
1
Michael Cunningham
Jeden z nejpozoruhodnějších současných amerických autorů, ceněný kritikou
stejně vysoce jako svými čtenáři, se narodil roku 1952. První, co čtenáře v Cunninghamových románech zasáhne, je styl – umí setrvat u prchavých okamžiků, citů a nálad,
stejně jako razantně pohánět příběh. Debutoval románem Zlaté státy, ale kritika autora přijala až poté, co se jeho krátká próza Bílý anděl dostala do antologie nejlepších
amerických povídek 1989. Následoval úspěšný román Domov na konci světa a sága
Maso a krev. Do širokého povědomí Cunningham vstoupil svým románem Hodiny (v roce
1999 získal za něj Pulitzerovu cenu), který se dočkal také slavné filmové adaptace (oceněné Oskarem) a který navazuje na kultovní dílo anglické spisovatelky Virginie Woolf,
Paní Dallowayová. V Praze Cunningham v rámci veřejného čtení představil vybrané
části své nejnovější knihy Specimen Days, kterým se autor zařadil po bok současným
spisovatelům vyjadřujícím se k ožehavým problémům počátku 21. století. Český překlad vydalo nakladatelství Odeon pod názvem Vzorové dny.
Jan Žákovec • Foto Tomáš Rasl
Náměstek pražského primátora Pavel Klega
na Staroměstském náměstí rozsvěcuje nové plynové lampy
Jan Žákovec • Foto Petr Hejna
2
Generální ředitel PP, a. s., M. Fafejta v rozhovoru s M. Cunninghamem
M. Cunningham s V. Brtníkovou a M. Marchem
3
1/2007
3
Nová Zákaznická karta Pražské plynárenské, a. s.
INFORMUJEME
…a co děvčata?
Pro ně jsou takzvané »holčičárny«, jimž vévodí originální zpracování klasických pohádek – Karkulka a červený balonek a Sněhurka – nová generace (i pohádkové bytosti totiž mají potomky a je zajímavé sledovat, jak
se právě nová generace popere se svým osudem… Na
Malé scéně je to zase pohádka Hanse Christiana Andersena O Malence, ta je pro opravdové prcky. Ale hrajeme i »nezařaditelné« inscenace, jako Bruncvík a lev,
Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování, nebo
Jak Mařenka a Boženka koukaly.
Jak často hrajete?
Často. Úterní a středeční ranní představení jsou věnována školám a školkám. Ale od čtvrtka už hrajeme pro
veřejnost. Ve čtvrtek a v pátek v podvečer od 18 hodin,
což je poněkud neobvyklé, ale diváci už se pomalu učí.
Je to výhodné pro celou rodinu – po práci a po kroužcích se všichni mohou sejít u nás v divadle. No a o víkendu hrajeme klasicky odpoledne od tří.
Ale ještě zpátky k premiérám. Jaké jsou ty letošní?
Vezmu to chronologicky: Vícezrnný koláček štěstí.
Tento »rytmizovaný zábavní pořad«, neboli kabaret, je
ovšem určen výhradně dospělým divákům a je takovým
doplňkem našeho repertoáru – pro rodiče, kteří seženou
hlídání, Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi
chlupatci. V listopadu jsme se také připojili k akci Rok
s židovskou kulturou, kterou pořádá Židovské muzeum
v Praze u příležitosti 100. výročí založení. V rámci spolupráce s katedrou alternativního a loutkového divadla
Divadlo Minor
Zemní plyn pro motoristy
od ledna výrazně levnější
V prvním letošním vydání časopisu vám přinášíme
rozhovor s divadlem Minor, který poskytoval slevy
našim zákazníkům již celý loňský rok a i na rok 2007
má připraveno pro své návštěvníky plno zajímavého. Bývalé Ústřední loutkové divadlo, od roku 1991
Minor, najdete ve Vodičkově ulici, v těsné blízkosti
Karlova náměstí. Minout ho nemůžete. Už z dálky se
na vás slibně usmívá »panák Minorek« vymalovaný
na zdi vedle vchodu do dětské pasáže. Právě v ní
naleznete hlavní vchod divadla, schodiště lákající
na Malou scénu v 1. patře i zbrusu novou pokladnu.
A na co si koupit lístky? Na Vinnetoua, Ostrov pokladů, Sněhurku – novou generaci, Klapzubovu jedenáctku, Planetu opic… Nabídka je pestrá. A baví se
celá rodina! O divadle nám ledacos prozradí dramaturgyně Petra Zámečníková.
V řadě špatných zpráv na začátku roku, týkajících se zdražování elektřiny, vody, nejrůznějších věcí
a služeb, přinášíme také jednu dobrou zprávu. Zemní plyn pro pohon automobilů (CNG) od 1. ledna 2007 výrazně zlevnil, konkrétně v Praze z dosavadních 21,70 Kč/kg na 18,00 Kč/kg. Tato cena
odpovídá 12,50 Kč/m3 a je méně než poloviční v porovnání s benzinem (1 m3 CNG=1 litr benzinu).
Kilometr jízdy na zemní plyn při spotřebě 7,5 m3/100 km vychází na 0,94 Kč. Důvodem snížení
ceny CNG je jednak nulová spotřební daň, kterou schválila Poslanecká sněmovna v rámci novely zákona o spotřebních daních, jednak pokles cen potrubního zemního plynu. Nízká sazba spotřební daně na CNG a především její dlouhodobá stabilizace jsou rozhodující faktory pro budoucí rozvoj využívání zemního plynu jako motorového paliva, významně snižujícího zatížení životního
prostředí z dopravy a jako prakticky okamžitě využitelné alternativy ke stávajícím klasickým
pohonným hmotám – benzinu a naftě.
Na zemní plyn v současnosti v České republice jezdí asi 550 vozidel, třetinu z nich tvoří autobusy městské a meziměstské dopravy. V současné době je v provozu 12 veřejných CNG plnicích
stanic. Poslední byla zprovozněna v prosinci loňského roku v Ostravě. Další na sebe nenechají
dlouho čekat. V prvním kvartále letošního roku budou do provozu uvedeny stanice v Táboře,
Ústí nad Labem, Mladé Boleslavi, Brně a Karlových Varech. V České republice existují 3 výrobci autobusů na zemní plyn (Karosa, Tedom, Ekobus). Řada verzí sériově vyráběných zahraničních osobních a dodávkových automobilů je u nás již v prodeji (Fiat, Citroën, Opel, Renault, Volvo). Také Škoda Auto chystá prototyp automobilu na zemní plyn.
Jan Žákovec
Rekordní počet návštěvníků
v Plynárenském muzeu
Foto Petr Hejna
1266 zájemců o poznání historie i současnosti
plynárenství navštívilo v loňském roce Plynárenské muzeum v Praze v areálu Pražské plynárenské, a. s. Jedná se o rekordní počet od roku
1999, kdy bylo muzeum otevřeno. Oproti předchozím rokům se počet návštěvníků zvýšil zhruba o 400. Plynárenské muzeum je častým objektem návštěv základních i středních škol,
odborníků, cizinců i běžných občanů, kteří se zajímají o historii obecně nebo o vývoj techniky
a energetiky.
Plynárenské muzeum, jediné v České republice věnované plynárenství, seznamuje návštěvníky s historií a vývojem světového a českého
plynárenství od samých jeho počátků až po
současnost. Muzeum je rozčleněné do několika sekcí – od těžby a výroby plynu až po jeho
užití k nejrůznějším účelům. Nachází se zde originály i modely různých plynárenských a plynových zařízení. Všichni zájemci jsou srdečně
zváni.
Těšíme se na vaši návštěvu
Plynárenské muzeum
U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle
(areál Pražské plynárenské, a. s.)
Spojení: Tramvaj č. 11 nebo bus č. 188,
zastávka Plynárna Michle
Otevírací doba: celoročně, termín návštěvy muzea
je třeba předem dohodnout na tel.: 267 172 482
nebo 267 172 616 nebo prostřednictvím
e-mailu: [email protected].
Pro návštěvníky se sníženou pohyblivostí
je zajištěn bezbariérový přístup.
Odborný výklad je zajištěn – česky,
německy, anglicky.
Vstup zdarma
Pro Plynárenské muzeum hledáme staré plynové spotřebiče, přístroje, fotografie,
obecně vše, co souvisí s historií plynárenství.
V případě, že chcete rozšířit naše sbírky, volejte na výše uvedená telefonní čísla.
4
Z inscenace Čtyřlístek!, »Pinďa a Bobík se bojí«
Foto: Josef Ptáček
Dobrý den paní Zámečníková, co je u vás v Minoru
nového?
Tak u nás se pořád něco děje. Kromě toho, že
máme zhruba pět premiér za rok, což bez prázdnin
vychází jedna za dva měsíce, se stále něco mění
a buduje, což způsobuje především nezměrná aktivita ředitele divadla Zdenka Pecháčka. On rád staví
a buduje. Při rekonstrukci divadla před pěti lety si to
mohl řádně užít…
Co jste tedy naposled vybudovali?
Nejvýznamnější novinkou je asi otevření dalšího
sálu – tzv. Malé scény v 1. patře, kde byly dříve obchody. Ta funguje již druhou sezonou a docela se ujala.
Nabízí zase trochu něco jiného než velký sál. Hraje
se tam hodně pro malinké děti, protože těmto nejmenším divákům svědčí kontakt s hercem a vůbec komornější prostředí. Ale teď v říjnu tam měl premiéru
dokonce i večerní kabaretní kus s živou kapelou. Takže záběr je skutečně široký.
Váš repertoár je opravdu pestrý. Podle čeho
vybíráte jednotlivé tituly?
Těch hledisek je mnoho a jedno z nich je právě ta
pestrost, která do divadla pro děti patří. Nemůžeme
hrát jenom jeden žánr, nebo jednoho autora, vždyť by
to děti hnedle omrzelo. Ty totiž na rozdíl od dospělých,
kteří si mohou vybírat nevím z kolika desítek divadel,
takovou možnost nemají. A tak se snažíme, aby na ně
s každou premiérou čekalo nějaké překvapení a aby
se k nám malí diváci těšili. A samozřejmě musíme
také patřičně zlákat a naladit toho, kdo vstupenky
platí, tj. rodiče, prarodiče, paní učitelky a jiný doprovod. A v neposlední řadě také myslíme na herce, aby
si zahráli, a režiséry, aby je práce s nimi bavila. To je
pak na jevišti totiž vždycky vidět.
Co byste tedy doporučila…
Mám-li to nějak lákavě roztřídit, tak momentálně
máme převahu spíše dobrodružných titulů: Vinnetou,
to je přiznaná vějička na tatínky, kteří na indiánkách
vyrostli. Ostrov pokladů, v malebně starosvětském
zpracování Arnošta Goldflama a s Oldou Navrátilem
coby doktorem, to je spíš hold klasice, což se o naší
nejčerstvější novince, Planetě opic, rozhodně říci
nedá. Toto představení bych směle označila za akční,
nedoporučila ho divákům mladším 9 let, ale zato o to víc
doporučila všem ostatním. Pro milovníky fotbalu nezbývá než doporučit Klapzubovu jedenáctku »pod píšťalkou bratří Formanů…«
Z inscenace Bruncvík a lev,
»Bruncvík vyjíždí do boje«
Foto: Petr Neubert
Z inscenace Ostrov pokladů, »Kostelní lavice,
Černý pes a dr. Livesey«
Foto: Josef Ptáček
na DAMU vznikla inscenace na motivy povídek současného židovského autora Edgara Kereta Díra ve zdi.
Velkou jarní premiérou bude komiks Františka Skály jr.
Velké putování Vlase a Brady. Poslední premiérou sezony, květnovou, bude adaptace povídky RIKKI-TIKKI-TAVI
z Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga v režii Jiřího Adámka, tentokrát na Malé scéně. Oba jarní tituly budou určeny skutečně všem!
A co říci na závěr?
Snad jen – že se v divadle Minor ve Vodičkově ulici
č. 6 na vás těší: Klapzubáci, Džango, Sněhurka a Sněhurka matka, Old Shatterhand, Princ, Bobík, Černý pes,
Hraši, Vlas, Karkulka, Čert, Manda Kuku s manželem, Vlk,
Jim Hawkins a Sam Hawkins, Fifinka, Mamutík, Vinnetou, bílí králíci, Kapitán Flint, Malenka, Broučci, Miluška, Červený balónek, Ježíšek, Boženka, DJ Pelikán,
Baron, víla Ryběnka, Kopčem, Ryc, Pyc & spol.
Jo, a koukněte se na www.minor.cz!
Poskytovatelé výhod
pro držitele Zákaznické karty
Pražské plynárenské, a. s.
Svatba snů
Půjčovna a prodejna svatebních a společenských
šatů, zakázková výroba
šatů, snubní prsteny, svatební oznámení, květinový servis, služby profesionální vizážistky, svatební účesy, foto, video, doplňky,
bižuterie, závoje, svatby na klíč – vše potřebné pro
váš svatební den!
Poskytovaná sleva pro držitele Zákaznické karty
PP, a. s.: 15 % na zapůjčení svatebních šatů, do snubních prstenů briliant zdarma.
Telefon: 281 910 716
e-mail: [email protected]
www.svatbasnu.cz
Divadlo v Dlouhé
Pražské Divadlo v Dlouhé
je repertoárové divadlo se
stálým hereckým souborem, které působí v kompletně zrenovovaných prostorách domu č. 39 v Dlouhé třídě. Jeho budova je –
stejně jako celá pasáž – postavena v architektonickém stylu art-deco a původně byla otevřena 4. prosince 1929 jako Velká opereta. Hlavní sál má kapacitu 450 míst, ve foyer divadla byl navíc vytvořen komorní
prostor pro osmdesát diváků. Po zničení všech prostor během povodně v srpnu 2002 proběhla kompletní
rekonstrukce, která kromě nového interiéru přinesla
též některá funkční zlepšení v jevištní technice
i v diváckém zázemí.
V repertoáru divadla najdete dramatické příběhy,
komedie nejrůznějšího druhu i představení pro celou
rodinu. Pokladna otevřena: po–pá 9.00–19.00 hodin.
Poskytovaná sleva pro držitele Zákaznické karty
PP, a. s.: 30 Kč z uvedené ceny za každou zakoupenou vstupenku (sleva neplatí na dětská představení
a pronájmy).
Telefon: 221 778 629
www.divadlovdlouhe.cz
Děkuji vám za hezké povídání a přeji vám mnoho spokojených diváků.
Zuzana Floriánová
Nezapomeňte se zúčastnit čtenářské soutěže s divadlem Minor na straně 11.
Na vylosované výherce čekají zajímavé ceny.
Naše čtenáře informujeme o tom, že se Zákaznickou kartou Pražské plynárenské, a. s.,
mají v divadle Minor slevu ve výši 10 % z ceny vstupenky.
1/2007
Aktuální informace o Zákaznické kartě a přehled
poskytovatelů výhod naleznete na www.ppas.cz,
nebo v letáku v našich obchodních kancelářích.
Přejeme vám hodně zábavy a příjemných zážitků
s vaší Zákaznickou kartou PP, a. s.
Připravuje Zuzana Floriánová
5
N A N ÁV Š T Ě V Ě U Z Á K A Z N Í K A
Tančící dům, nazývaný také »Ginger and Fred«,
stojí v Praze na Jiráskově náměstí na pravém
břehu Vltavy. Je první stavbou špičkových světových architektů, která byla ve městě po sametové revoluci realizována. Pojmenování dostal
podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním
párem Ginger Rogers a Fred Astair.
Tančící dům
aneb
Jak Ginger a Fred
tančí na pražském
nábřeží
Jiráskův most, celkový pohled ze smíchovské strany v roce 1934. Rohový činžák na nábřeží o 11 let později zmizel,
spadla na něj americká bomba. Dnes na tom místě stojí Tančící dům.
Tam, kde dopadla americká bomba
Na místě Tančícího domu nebylo nic. Tedy
původně tam stál běžný činžák, který byl
ovšem za amerického bombardování Prahy
dne 14. února 1945 těžce poškozen a poté zbořen. Od té doby až do počátku devadesátých let
minulého století zůstávala atraktivní parcela na
vltavském nábřeží prázdná. Prvním podnětem
k výstavbě Tančícího domu byla už v osmdesátých letech myšlenka tehdejšího disidenta
Václava Havla, který bydlel hned vedle vybombardovaného objektu, vybudovat zde polyfunkční dům zasvěcený kultuře – s knihovnou,
divadlem a kavárnou. Projektu se ujal český
Stavba Tančícího domu, 1995
vými sloupy vstupuje do prostoru ulice. Ústřední motiv celého domu – dvě nárožní věže ze
skla a betonu, formované do prvoplánovaného
sousoší Ginger a Freda, razantně vystupují z uliční fronty a tančí na chodníku. Skleněný plášť Ginger je možné vidět i na pozdější Gehryho realizaci Guggenheimova muzea v Bilbau. Výrazným
motivem šedého betonového pláště jsou okna
v nestejných výškách s výraznými šambránami
z pozinkovaného plechu. Interiéry kanceláří byly
z části svěřeny britské architektce českého původu Evě Jiřičné. Tančící dům skvěle vyjadřuje
ducha doby a svým výrazem zapadá do bloku
domů na nábřeží. Podle Gehryho má stavba
vyjadřovat pohyb, tanec a energii. Také proto
dostala název podle inspirativní dvojice slavných
tanečníků. Architekt Milunič zase chtěl, aby dům
reflektoval dobu svého vzniku, čili sametovou
revoluci, kdy se společnost z totalitní strnulosti dala někam na pochod. Tančící dům má proto dvě části, statickou a dynamickou.
V budově, kterou financovala Nationale Niederlanden (dnes ING), jsou v současnosti kanceláře, luxusní kavárna a restaurace. Přízemí
a suterén, původně určené jako prodejní plochy,
jsou nyní využity jako víceúčelový pronajímatelný prostor. Přízemí je řešeno jako velkoprostor
s přístupem od hlavní recepce a z venku od
nábřeží.
Ne každému se rozkročený dům líbí
architekt jugoslávského původu Vlado Milunič.
Protože se ovšem ukázalo, jak těžké je získat na
takový záměr peníze, vstoupila do hry nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, která na konci roku 1991 získala prázdnou parcelu. S architektonickým návrhem Miluniče
souhlasila, chtěla však, aby nová stavba byla
využita i komerčně. Další podmínkou zahraničního investora bylo, aby se na konečném řešení podílel přední světový architekt. Miluničova
volba padla na Franka Owena Gehryho, kalifornského architekta, známého svými neorto6
doxními projekty např. amerického centra v Paříži, muzea v Bilbau, banky v Berlíně či auditoria
v Los Angeles.
Je to spíše socha než klasický dům
Dům vyrostl v letech 1992 až 1996. Oba architekti vytvořili dílo, o němž se mnohdy říká, že
nejde ani tak o dům jako spíše o sochu. Na
nároží Rašínova nábřeží vznikl ojedinělý výtvor.
Jako jeden z mála objektů v Praze překračuje
Tančící dům obvyklý půdorys a železobetono-
Od samého počátku vzbudil záměr výstavby
netypické moderní budovy na místě proluky na
pražském Rašínově nábřeží širokou diskuzi odborné i laické veřejnosti na téma vstupu novostavby
do historického prostředí Prahy.
Poruší novostavba historické panorama, či naopak vznikne nový
moderní symbol města? Kritizována byla zejména skutečnost, že projekt nerespektoval uliční čáru parcely a směrem do Resslovy ulice ji
překročil pilíři skleněné věže, i jeho
výrazné převýšení vůči sousedům.
Mnohé dodnes iritují především
mohutné nohy Ginger, které zřetelně stěžují průchod kolem domu.
S Tančícím domem se nikdy nesmířil například dnešní ředitel Národní Galerie Milan Knížák, podle
něhož je »nesoučasný, předekorativnělý a zpupný až do kýče«. To vše
je však zároveň nutno chápat i jako
výraz architektonického individu1/2007
alismu a vypjaté gesto výtvarně skulpturálního
zacházení s formou, které byly záměrem autorského tandemu. Celkový výraz stavby vyjadřuje její základní funkci administrativní centrály
a jakéhosi vývěsního štítu nadnárodní firmy,
která razantně vstoupila na český trh. V tomto
smyslu je možné stavbu charakterizovat jako
monumentální reklamní poutač v poloze architektonického designu.
Jak si postěžoval historik architektury Zdeněk
Lukeš, moderní atraktivní projekty veřejnost
spíše odrazují: »Stačí si připomenout stavby, které vybočily, a následné křeče, které kolem toho
byly. Mám na mysli Tančící dům, kde to naštěstí holandský investor ustál.«
U Pražanů vyvolávala moderní stavba nejprve rozporuplné reakce. Nyní ji ale už berou jako
nový symbol města.
Nejznámější česká současná stavba
Budoucnost nakonec dala za pravdu spíše
zastáncům projektu. S odstupem času se tato
radikální stavba stala přirozenou součástí panoramatu novoměstského nábřeží, jehož historizující a secesní zástavbu dotváří expresivním
a hravým výrazem. Nepřehlédnutelná budova
je i určitým symbolem otevřenosti Prahy moderním uměleckým proudům a současným architektům. Je to nepochybně nejznámější moderní architektura v Praze. Tančící dům získal mnoho
odborných ocenění. V roce 1997 získal v prestižní anketě amerického časopisu Time hlavní
cenu v kategorii designu. Čeští architekti ho
Plynová kotelna
ocenili v anketě časopisu Architekt o nejlepší
stavbu druhé poloviny 20. století v České republice, kde se Tančící dům dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb devadesátých let.
Tančící dům je vyhledávanou turistickou atrakcí a jeho fotografie nechybí v průvodcích ani
publikacích o architektuře. U světové veřejnosti
je možná Tančící dům nejznámější česká současná stavba, protože ji navrhl světově proslulý architekt.
»Tančící dům je naprosto originálním tvůrčím
činem, který mohl vzniknout právě počátkem
devadesátých let, v nestabilizované porevoluční atmosféře, kdy neexistovala žádná pevně
daná pravidla a zákony, kterými společnosti
likvidují cokoli neznámého a výjimečného ve
jménu osvědčených hodnot,« napsala Irena Fialová ve své knize o Tančícím domě.
Budovu ocenil i Klub za starou Prahu, který
je jinak znám svým kritickým postojem k současným stavbám. »Jeho dynamické zvlněné
průčelí invenčně doplnilo řadu nábřežních činžovních domů a ukázalo, že klíčem k soužití historické a současné architektury není historizující nápodoba, ale respekt k urbanistickým
zásadám a regulativům svého prostředí,« uvedl klub v publikaci, v níž hodnotil architektonický
vývoj v letech 1991 až 2005.
Zemní plyn v Tančícím domě
Od realizace Tančícího domu v roce 1995 je
zde zemní plyn využíván pro vytápění celé budovy, přípravu teplé vody a v restauraci La Perle Prague ve varném centru pro přípravu
pokrmů. Plynová kotelna je umístěna v druhém podzemním podlaží
administrativní budovy Tančícího
domu. Osazena je třemi litinovými.
nízkotlakými teplovodními kotli, každý o výkonu 140 kW při maximální
teplotě topné vody 115 °C a maximálním provozním tlaku 0,6 MPa.
Instalované plynové kotle jsou osazeny dvoustupňovým atmosférickým hořákem. Použitý typ hořáku
je speciální konstrukce s dokonalým předsměsováním paliva a spalovacího vzduchu, zajišťujícím
extrémně nízké hodnoty emisí
škodlivin. Celkový instalovaný
výkon kotelny je 420 kW. Odvod
spalin je proveden samostatnými
kouřovody z kotlů do tří komínových průduchů objektu.
Jan Žákovec • Foto Petr Hejna, archiv
7
TECHNIKA
HISTORIE
Trendem jsou
kondenzační kotle
a úspory energie
Společná expozice firem Buderus, Junkers a Dakon
V rámci soutěže o nejlepší exponát veletrhu
Aqua-therm Praha 2006 jako obvykle nechyběly plynové spotřebiče. Zlaté medaile obdržely
firmy Buderus a Thermona za nové typy plynových kotlů a firma Robert Bosch za společný
přetlakový komín pro plynové kondenzační kotle. Ceny Aqua-thermu ukazují, jakým směrem
jde vývoj v oblasti tepelné techniky. To, jaké
výrobky jsou oceňovány, jasně naznačuje, že
obor se stále více zaměřuje na úspory energie
a moderní technologie vytápění.
Firma Buderus obdržela zlatou medaili za
nástěnný plynový kondenzační kotel Logamax
plus GB162-100. Kotel pro vytápění a ohřev teplé vody o výkonu 100 kW je vhodný pro bytové domy, jakož i komerční a průmyslové podniky. Lze ho bezproblémově skládat do kaskád
s až osmi kotli, rozsah modulace výkonu je
19–100 %. Kotel má keramický plošný předsměsovací hořák pro minimální emise škodlivin a vyznačuje se nízkými emisemi hluku.
Druhou zlatou medaili získala firma Thermona za teplovodní kondenzační kotel na zemní
plyn THERM 45 KD nové generace. Kotel představuje originální a pokrokové řešení s využitím
nové termoplastové spalovací komory Isothermic. S plynule modulovaným výkonem 13–45
kW a vysokou účinností v celém rozsahu výkonu 98–106 % snižuje provozní náklady na minimum. Díky vylepšenému konstrukčnímu uspo-
Nová řada nástěnných plynových
kotlů DAKON
8
Aqua-therm Praha je
největším veletrhem na
pražském Výstavišti
a také největším
a zároveň
nejprestižnějším
veletrhem v oboru
technického zařízení
budov v České republice.
V posledních letech
nabývá na významu
a stává se místem, kde
se setkávají všichni,
kteří mají co společného
s vytápěním, ventilací,
klimatizační, měřicí,
regulační, sanitární
a ekologickou
technikou. Ve dnech
21.–25. listopadu 2006
proběhl již jeho
13. ročník. Zúčastnilo se
jej 415 vystavovatelů
z 54 zemí Při veletrhu se
tradičně konala řada
doprovodných odborných
akcí, zaměřených
především na možnosti
úspor energie při
rekonstrukci a stavbě
domů a bytů a na
obnovitelné zdroje
energií.
řádání má kotel malé rozměry, díky kterým je
snadno osaditelný do jakéhokoliv prostoru. Díky
svým ekologickým a ekonomickým výhodám je
vhodný k efektivnímu zapojení do kaskádových
kotelen.
Robert Bosch odbytová, s. r. o., divize JUNKERS
obdržela zlatou medaili za společný přetlakový
komín LAS pro plynové kondenzační kotle s možností napojení až 5 kondenzačních kotlů do společného, až 21 metrů dlouhého, odtahu. Nový
systém vícenásobného přetlakového odtahu spalin pro kondenzační kotle umožňuje např. výměnu stávajících konvenčních kotlů ve vícepodlažních bytových domech za moderní ekologické
a vysoce účinné kondenzační kotle.
Junkers na veletrhu představil i novou generaci konvenčních plynových závěsných kotlů
s označením Ceraclass, jejímž společným znakem je nový unikátní »Skin Design«. Jednotlivé kotle budou uváděny na trh postupně v průběhu celého roku 2007.
Společnost Viessmann předvedla na Aquathermu 2006 jako novinku plynový kondenzační kotel Vitocrossal s výkonem 285 kW se sálavým hořákem MatriX, kompletně nerezovým
výměníkem a spalovací komorou. Díky svým
kompaktním rozměrům je kotel vhodný pro
bytové jednotky nebo menší objekty jako např.
panelové domy apod. Kotel se vyznačuje mimořádně tichým provozem a extrémně nízkými
emisemi spalin.
Obecně lze konstatovat, že zvýšení ceny zemního plynu v posledních letech se projevilo dvěma způsoby. Movitější si pořizují úspornější
kondenzační kotle, chudší se vracejí
k topení uhlím. Na kondenzační
techniku se zaměřili všichni výrobci a to, co platilo před 5 lety, to že
kondenzační kotel rovná se špičkový kotel, již neplatí. I veletrh Aquatherm 2006 jednoznačně potvrdil, že
kondenzační technika patří v současnosti k výrazně rostoucí části
trhu vytápění.
Text a foto Jan Žákovec
Výročí pražského plynárenství v r. 2007
V letošním roce si připomínáme hned několik výročí, která mají velký význam pro pražské plynárenství.
Sedmička na konci letošního letopočtu stála totiž také na konci letopočtů zrodu prakticky všech pražských karbonizačních plynáren.
• V roce 1847 byla v Karlíně postavena první plynárna pro veřejné osvětlení v českých zemích.
• V roce 1857 postavili bratři Ringhofferové plynárnu na Smíchově.
• V roce 1867 byla na Žižkově (tehdy to ještě byly Královské Vinohrady, Žižkov se z nich vyčlenil
později) uvedena do provozu první obecní plynárna v Čechách.
• V roce 1887 začala v Holešovicích výstavba tehdy největší plynárny u nás.
• V roce 1927 byla slavnostně uvedena v Praze-Michli do provozu největší a nejmodernější karbonizační plynárna v Československu.
• V roce 1937 se uskutečnila v Praze významná výstava »Plyn, voda a zdravotní technika«
Pozn.: Pro upřesnění je třeba poznamenat, že Karlín, Smíchov, Žižkov (resp. Královské Vinohrady) a Holešovice byly v době vzniku plynáren samostatnými obcemi u Prahy, avšak plynárny zde postavené jsou považovány za pražské, protože sloužily veřejnému osvětlení pražských ulic a náměstí a byly
později, s výjimkou plynárny karlínské, převzaty do majetku města Prahy.
V průběhu roku 2007 si uvedená výročí v našem časopise blíže připomeneme.
Rudolf Novák • Foto Petr Hejna
Buderus – Logamax plus GB162-100 –
zlatá medaile
Před 200 lety se zrodil automobil
s výbušným motorem
D
Junkers –
zlatá medaile
za společný
přetlakový
komín LAS
Viessman – vnitřek kondenzačního kotle Vitodens 300
ne 30. ledna tohoto roku tomu bude právě 200 let, co švýcarský vysloužilec Napoleonovy armády, major Isaac de Rivaz, obdržel
od francouzské vlády patent na první výbušný
motor na světě. Motor nebyl poháněn benzinem, naftou ani jiným kapalným palivem, ale
plynem. Jestli tímto plynem byl svítiplyn nebo
vodík, to není zcela dobře známo a historické
materiály se v tomto směru rozcházejí. Oba
plyny si však vynálezce, podle tehdejšího stupně poznání, mohl poměrně snadno vyrobit
vlastními silami, takže to mohl být kterýkoliv
z nich. Svítiplyn se vyráběl suchou destilací
(tzv. karbonizací) dřeva nebo uhlí v žárové retortě za nepřístupu vzduchu (tak si např. vyráběl
plyn pro osvětlování v té době Francouz Filip
Lebon nebo Skot William Murdoch), vodík zase
působením kyseliny sírové na železné piliny
(H2SO4+Fe=H2+FeSO4). Tak se vyráběl vodík na
konci 18. a na začátku 19. století pro plnění
leteckých balonů. Motor měl válec s pístem.
Směs plynu a vzduchu pod pístem se zapalovala elektrickou jiskrou. Píst, který byl výbuchem vytlačen vzhůru, byl pak svojí vahou
a atmosférickým tlakem vzduchu tlačen dolů, přičemž ozubeným hřebenem poháněl soukolí, od
nějž se pohyb přenášel na kola vozu.
Isaac de Rivaz se narodil v r. 1752 v Paříži
jako syn profesora matematiky a žil v Sitten.
Sloužil ve francouzské armádě. Od r. 1785 do
roku 1791 byl majorem v Monthey, poté vlastnil po nějakou dobu papírnu a v r. 1798 se stal
státním úředníkem. Měl dobré technické vědomosti a touhu vynalézat. Již v r. 1775 se zabýval parním automobilem; jeho tehdejší model
byl však poničen při požáru, který zachvátil Sitten v r. 1788. Současně uvažoval o možnosti použití k pohonu motoru expanze spálených plynů.
Velmi mu pomohlo, když si vzpomněl, jak jim
ve slavné Napoleonově dělostřelecké akademii
předváděl Alessandro Volta svoji plynovou,
elektricky odpalovanou pistoli v přesvědčení, že
1/2007
by plynová děla a pušky mohly pomoci vyhrá- úřadu. Díky prostřednictví svého bratra Pierrevat války. Volta, vynálezce elektrického článku Emanuela, který to ve francouzských službách
(obr. 1) sestrojil totiž ze skla a mosazi pistoli, dotáhl až na hodnost generála, obdržel od franu které expanze zapálené směsi plynu se vzdu- couzské vlády 30. ledna 1807 požadovaný dokuchem vystřelila kulku z hlavně. Rivaz pochopil, ment – patent na první výbušný motor světa.
že expanze zapálené směsi plynu se vzduchem Patent zněl na »použití explozivního spalování
by se dalo využít jako hnací síly i k jinému úče- hořlavých plynů jako pohonné síly pro různé
lu a že k zapálení směsi je vhodné použít elek- stroje místo vodní páry«. Vedle popisu pístového
trické jiskry, jako to udělal Volta u své pistole. motoru obsahuje patent dále zobrazení vozidV r. 1791 Rivaz prováděl v tomto směru poku- la délky 3,90 m na čtyřech kolech. V patentovém
sy a testoval vhodné pohonné plyny. Avšak úřadu sice bylo známo, že výbušná energie
praktické experimenty se uskutečnily až v roce uhlovodíkových sloučenin byla dávno objeve1802. Ve sklepě svého bratra Anne-Josepha, na, tento ale uznal, že nikdo před Rivazem nerekněze v Conthey, se de Rivazovi podařilo přivést alizoval myšlenku použít tuto energii v motoru.
Zdařilé pokusy povzbuzovaly Rivaze pokrado pohybu 85 knihami naložený automobil
s výbušným motorem poháněným plynem. Ten- čovat v nastoupené cestě. Proto pověřil svého
to úspěch jej povzbudil natolik, že odložil prá- spolupracovníka Jeana Zobela konstrukcí novéce na požárem poškozeném parním automobi- ho automobilu s větším motorem. První jízda
lu. Od r. 1804 věnoval svoji pozornost výhradně tohoto vozidla se uskutečnila 15. 1. 1807. Dochávýbušnému motoru. Nejdříve si postavil malou zelo však k problémům se zpětným nárazem
dílnu. Pak pořídil starou dělovou hlaveň a pus- (šlehnutím plamene), jednou se motor zapálil
til se do práce. Do hlavně vložil píst
spojený s ozubenou tyčí. Do zubů
tyče zapadalo ozubené kolo. Takto
připravený motor upevnil na podvozek vozu, který původně sloužil
ke svážení vína z vynálezcových
vinic. Pak připojil k hlavni měch
s plynem pomocí přívodního potrubí s uzavíracím kohoutem a zapojil elektrické zapalování. Automobil
byl hotov (obr. 2). Když pak elektrickou jiskrou přivedl směs plynu
a vzduchu v hlavni k výbuchu, byl
výsledek ohromující. Vůz vyrazil
rychleji a dál, než de Rivaz předpokládal. Bohužel však hned při
této první jízdě mu pobořil celou dílnu, protože vrazil do jedné její stěObr. 1 – Alesandro Volta předvádí v Národním institutu v Paříži
ny. Přesto Rivaz ještě téhož veče7. 11. 1801 svůj elektrický sloup (Voltův článek)
ra sepsal popis svého stroje
prvnímu konzulovi Napoleonovi Bonaparte
a následně poslal patentovému
9
ČTENÁŘSKÉ SOUTĚŽE 1/2007
1804 životopisec vynálezcův kanovsám od sebe, podruhé se zapalovací
ník Henry Michelet: »Tento motor již
jiskry neobjevily vůbec, což Rivaz
zahrnoval všechny podstatné soupřipisoval selhání použitých Leyčásti dnešního výbušného motoru,
denových lahví. Vůz proto po čase
především válec, ve kterém se sem
odstavil na dešti v Evian. Až v květa tam pohybuje píst. Tento díl byl
nu 1810 sebral odvahu a za cenu
převzat z parního stroje. ...Na moto»15 batz par jour« objednal u svéru lze vidět značné nedostatky.
ho spolupracovníka Josepha GirouNavržené způsoby zapalování nebyda jeho opravu. Přátelům nabídl
ly z hlediska provozu spolehlivé,
možnost spolujízdy a 12. 2. 1812
přenos hnací síly formou řetězů
oznámil, že motor je funkční, a to
a ozubených kol byl primitivní, běh
jak jako stacionární, tak i jako
motoru by býval měl být vyrovnán
pojízdný. Dne 25. 2. 1812 řídil vůz
setrvačníkem. Na druhé straně by
naložený čtyřmi osobami. Každý
bylo nespravedlivé chtít srovnávat
»pracovní takt« pohnul vozidlem
tento první model s dnešními motoo 19 stop (5,7 m). Celá »jízda« sestáry, které představují vývojové právala ze 14 nebo 15 taktů za minutu
ce jednoho a půl století.«
a bez vysazení se uskutečnilo asi
Max Rauch, další životopisec de
100 zážehů. Jízda byla ukončena asi
Rivaze napsal o vynálezci: »Byl prvpo 7 minutách, uražená vzdálenost
ní, kdo vybavil vůz spalovacím
byla kolem 570 m, což odpovídá
motorem a tím odstartoval pokuprůměrné rychlosti 4,89 km/h.
sy. On sám ale prohlásil, že nechce
Později si Rivaz nechal sestavit ješvytvořit žádné motorové vozidlo
tě větší vůz s rozvorem kol 5,20 metObr. 2 – Rivazův první automobil na světě, patentovaný r. 1807
pro obecné použití, ale že se sporu, na němž byla umístěna kola
kojí s tím, že svým pokusem dokáo průměru 2,10 m. Tento vůz překonal své předchůdce i svým pracovním válcem riment rychlý konec. Především díky nepřeko- že, že pouliční vozidla jsou schopna pohybu
o průměru 35,2 cm a délce 1,4 m. První před- natelným rozporům mezi zúčastněnými byla pomocí tlaku spalovaných plynů. Nelze jej tedy
vedení tohoto vozu se konalo 28. 2. 1813. Dva další spolupráce nemožná. Rivaz už dále na dost dobře označit jako vynálezce automobilu,
učitelé fyziky ze Sitten, Jean Baptiste Amstaad vývoji automobilu nepokračoval, pravděpo- neboť u něj hraje značnou roli nepoměr mezi
a Alphonse Pignat, »zkolaudovali«, resp. prověřili dobně zatrpkl a ztratil elán. Zemřel v roce 1828 jeho přáním a skutečnými technickými možnostmi. Nesporná zůstává ale skutečnost a zásluvozidlo úředně, Rivaz je odzkoušel osobně se v Sitten.
zátěží 16 liber a dvěma cestujícími dne 7. 5. 1813.
Životem a dílem Isaaca de Rivaze se oprávněně ha, že tento neohrožený konstruktér provedl
Od července do října 1813 byl vůz ve zkušebním zabývají historici a publicisté, přestože vynález- pokus s vozidlem se spalovacím motorem jako
provozu ve Vevey. Když se dne 22. 10. 1813 vozu ce nedokázal dovést své započaté dílo k lepší- první.«
se zátěží 128 liber kamení a čtyřmi osobami při mu výsledku a tím k praktickému využití. Podíjízdě do kopce roztrhl hnací řetěz, vzal celý expe- vejme se, co napsal o Rivazově motoru z roku
Rudolf Novák
V letošním ročníku našeho časopisu budeme od příštího čísla uveřejňovat na pokračování seriál z historie plynárenství. Tentokrát se podíváme, jakými objevy, vynálezy nebo významnými skutky přispěli příslušníci jednotlivých evropských národů k rozvoji plynárenského oboru. Dodnes využíváme některé plody jejich práce a většinou nevíme, jak se tyto plody zrodily. Seznámíme
se všemi nejvýznamnějšími. Největší počet významnějších vynálezů z této oblasti pochází z Německa, Velké Británie a Francie.
Podíleli se však vynálezci i jiných evropských národů. Vznik a vývoj plynárenství ovlivnili nejen ti, co vynalezli výrobu plynu, plynojem, regulátor či nějaký plynový spotřebič, ale dávno před nimi i ti, kteří jako první definovali plyny, a ti, kteří objevili jeho fyzikální a chemické vlastnosti.
Vynálezci, objevitelé a průkopníci to neměli vždy jednoduché. Naráželi často, jak už to bývá, na nepochopení svých současníků, závist a nepřejícnost. Přesto díky jim je dnes plynárenství jedním z nejvyspělejších a nejrozšířenějších oborů lidské činnosti.
Holanďan Johannes Baptista
van Helmont, objevitel plynu
10
Francouz Filip Lebon,
vynálezce výroby svítiplynu
Francouz Antoine Laurent
Lavoisier, vynálezce plynojemu
Na samém začátku 19. století bylo velmi oblíbenou atrakcí slavnostní osvětlení na náměstích velkých evropských
měst při různých příležitostech. K tomu bylo používáno trubkových hořáků se svítivým ... (tajenka doplňovačky).
Tenké trubky, do kterých bylo vyvrtáno tisíce otvorů, byly zformovány do různých obrazců (hvězdy, písmena, květy, erby) a plamínky na nich pak ... (tajenka písmenkového labyrintu). Při bourání staré plynárny ve Vrchlabí byl
nalezen rakouský znak – orlice, zhotovený z měděných trubek. Také v Praze byly plynové obrazce v řadě případů
používány. Např. nad vchodem první pražské plynárny v Karlíně svítilo plynové »Boží oko«.
Doplňovačka
Divadlo Minor
Divadlo Minor sídlí v nové budově ve Vodičkově ulici, kde kapacita sálu je 224 míst. Hraje pro celou vaši
rodinu, a to ve čtvrtek a v pátek od 18 hodin, v sobotu a v neděli od 15 hodin.
Nabízí nevšední a jedinečný zážitek pro všechny. Nejnovějšími tituly jsou Planeta opic v režii Davida Drábka, Vinnetou, Ostrov pokladů a Klapzubova jedenáctka pod píšťalkou bratří Formanů.
Postupuj po hvězdičkách
s lichými čísly.
Dnešní otázka
Jak se jmenuje maskot divadla Minor?
Foto Josef Ptáček
Odpovědi prosíme zasílejte do 10. 2. 2007
na adresu: Redakce časopisu U Plynárny
Kateřina Hošková-Křišťálová
Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město
nebo e-mail: [email protected]
Nezapomeňte uvést výrazné označení
»Makovice 1/2007«
a svoji zpáteční adresu i telefon.
Na výherce čekají pěkné dárky
od Pražské plynárenské, a. s.
A štveme ho a dorážíme
a pak po dlouhém utrpení...
nu ovšem, pomník postavíme –
pro slávu svého pokolení!
Béranger
Správná odpověď z č. 11/2006:
jediné na světě, svého druhu.
Výherci soutěže pro děti z č. 11/2006:
Michal Budík, Čelákovice,
Helena Andělová, Praha 2,
Lucie Hronová, Nové Kounice
Když prvně přišel na nápad,
uslyšel, že se zbláznil snad.
Když konečně všichni pochopili,
za samozřejmost to prohlásili.
Wilhelm Jensen (1837–1911)
Němec Robert Wilhelm Bunsen,
vynálezce plynového hořáku
Sleva pro držitele Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s., je 10 % z ceny vstupenky.
Adresa: Vodičkova 6, Praha 1, tel.: 222 231 351
www.minor.cz
Písmenkový labyrint
Jsme papíroví vojáci a z olova
a podle šňůry v řad se stavíme;
Vpřed někdo vykročí, již doslova
»Smrt tomu bláznu« křičíme.
Angličan Samuel Clegg,
vynálezce plynoměru
a regulátoru tlaku plynu
Posláním soutěží se Zákaznickou kartou je představovat vám zajímavé partnery, kteří jsou zapojeni do
programu Pražské plynárenské, a. s.
Úkolem čtenáře je správně odpovědět na otázku,
která souvisí s jednotlivými partnery.
Soutěž je otevřena pro všechny čtenáře našeho
časopisu bez rozdílu, tedy i pro ty, kteří dosud Zákaznickou kartu nevlastní. Na vylosované čtenáře čekají zajímavé dárky od představeného poskytovatele.
Přejeme vám v soutěži hodně úspěchů!
Na 3 vylosované výherce čeká poukaz na odběr 2 vstupenek do divadla Minor.
Odpovědi prosíme zasílejte do 10. února 2007
na adresu: Redakce časopisu U Plynárny
Kateřina Hošková-Křišťálová,
Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město
nebo e-mail: [email protected]
Nezapomeňte uvést výrazné označení
››Divadlo Minor 1/2007‹‹
a svoji zpáteční adresu i telefon.
Čtenářská soutěž s časopisem
Odpovědi prosíme zasílejte do 10. 2. 2007
na adresu: Redakce časopisu U Plynárny
Kateřina Hošková-Křišťálová
Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město
nebo e-mail: [email protected]
Nezapomeňte uvést výrazné označení
»Čtenářská soutěž 1/2007«
a svoji zpáteční adresu i telefon.
Na výherce čekají pěkné dárky
od Pražské plynárenské, a. s.
1. Nejslavnější román amerického spisovatele
Michaela Cunninghama je:
a) Vzorové dny
b) Domov na konci světa
c) Hodiny
2. Tančící dům vytvořili architekti:
a) Ginger Rogers a Fred Astair
b) Vlado Milunič a Frank O. Gehry
c) Vlado Milunič a Jan Línek
1/2007
3. Cena zemní plynu pro
pohon vozidel v Praze
je v porovnání s benzinem:
a) Méně než poloviční
b) Přibližně stejná
c) Dvojnásobná
Správná odpověď z č. 11/2006:
Restaurant Petřínské terasy se nachází uprostřed
Seminářské zahrady pod Petřínskou rozhlednou.
Výherce z č. 11/2006: Monika Seinerová
Správné odpovědi
z č. 11/2006:
1b) Pražská plynárenská ve 4. čtvrtletí
nakupuje zemní plyn
od společností RWE
Transgas a Vemex
2c) V Pražské plynárenské, a. s., pracuje bratr režisérky Jitky Němcové Alexandr
3b) První použití stlačeného svítiplynu v městské
kolejové dopravě bylo v roce 1893 v Německu
Výherci z č. 11/2006: František Klimeš, Praha 3
Čestmír Vach, Praha 10, Ing. Blanka Frantová, Praha 4
Připravila Zuzana Floriánová
Foto Petr Hejna
Co je dnes běžně užíváno, existovalo kdysi pouze ve fantazii některých lidí
William Blake
Čtenářská soutěž
s poskytovateli výhod
Zákaznické karty PP, a. s.
na téma »Plynárenské kuriozity« – Plynové slavnostní osvětlení
Řešení křížovky na str. 12: Ocelové plynovody nahrazujeme moderními umělohmotnými.
V příštím čísle vychází nový historický seriál
Co přinesli Evropané světovému plynárenství
Soutěž pro děti s časopisem
Co najdete v příštím čísle 2/2007
> Rozhovor s výtvarníkem Pavlem Matuškou
> Nová výstava v Galerii Smečky
> Historický seriál »Co přinesli Evropané
světovému plynárenství« – 1. část
11