HL02-2016 - Hornické listy

Transkript

HL02-2016 - Hornické listy
HORNICKÉ listy
ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD
2 / 2016
ČÉZAŘI 2016
NAŠI Příloha: Bezpečnost práce v SD
Z OBSAHU
aktuality 9
hobby je víc než hra 14
Cyklistické radosti
Viktora Hrdiny
Jízda na kole je pro ma‑
nažera útvaru controllingu
Viktora Hrdinu hlavním
koníčkem a prostředkem
relaxace. Prozradil také svůj
tip na ideální prázdninový
cyklovýlet Bezručovým
údolím do Krušných hor.
z míst, kde žijeme 34
Revitrans má nového pomocníka
omezujícího znečištění komunikací
Na DB funguje automatická průjezdná
recirkulační myčka kol všech vozidel,
která opouštějí dobývací prostor.
Rozhovor s náměstkem mosteckého
primátora Markem Hrvolem
Ptali jsme se na zpřístupnění jezera Most
na místě zbytkové jámy hnědouhelného
povrchového dolu a budování
potřebné rekreační infrastruktury.
aktuality 10
sport 51
HORNICKÉ listy 2/2016
SD pečují o Střezovskou rokli
Severočeské doly se v rámci kompenzačního
opatření za úbytek biotopů při provádění
hornické činnosti zavázaly k péči o přírodní
památku Střezovská rokle u Března.
HORNICKÉ listy 2/2016 časopis zaměstnanců skupiny SD
Vzpěrač Jan Zajan
Seznamte se s držitelem
tří českých rekordů
a úřadujícím mistrem
ČR ve vzpírání kategorie
M 40 do 85 kg.
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA
REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e­‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Rudolf Kozák;
místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina,
Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK: Tiskárna
AKORD Chom58utov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO­‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 2/2016: 1. 7. 2016 UZÁVĚRKA ČÍSLA
3/2016: 20. 9. 2016. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­‑listy.cz a mobilní aplikaci Hornické
listy pro zařízení se systémem Android na Google Play https://goo.gl/eOk0rc 
Novela horního zákona přinese od roku
2017 zvýšení poplatků z vydobytých nerostů,
poplatků za držené dobývací prostory
a jejich nové rozdělení mezi stát a obce.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, čtenáři Hornických listů,
dovolte mi ještě jedno a opravdu poslední ohlédnutí za rokem
2015. Po skončení auditních prací (ověřování účetnictví) jsme
v květnu zveřejnili, že naše společnost Severočeské doly vykázala
v roce 2015 provozní zisk před odpisy (EBITDA) 4,3 mld. Kč a jen
o pár miliónů tak překročila roční rozpočet. Zisk po zdanění dosáhl
2,0 mld. Kč. Z pohledu financí to byl úspěšný rok.
Slyšíme to z mnoha stran – energetika v Evropě hledá svou
rovnováhu, možná spíše dno. Cena elektrické energie je pro nás
hlavním faktorem, ovlivňujícím výsledek hospodaření. Většina
našich prodejů je totiž právě vázána na vývoj ceny silové elektric‑
ké energie. Od druhé poloviny roku 2008 jsme byli svědky pádu
ceny elektřiny z maxim kolem 88 €/MWh, který díky viditelnému
zpomalení největších světových ekonomik přerostl v dlouhodobější
sestupný cenový trend, a který se prozatím letos v březnu zastavil.
Od března 2016, kdy cena spadla až na úroveň 22 €/MWh, cena
elektřiny opět roste a nyní se pohybuje v rozmezí 27–28 €/MWh.
Usuzovat na změnu trendu je ale poměrně obtížné, protože na trh
s elektřinou působí celá řada těžko odhadnutelných vlivů. Kdyby‑
chom tak měli křišťálovou kouli. Bohužel, nemáme.
Velmi důležité bude i jak se vyvine podpora obnovitelných zdrojů
energie a trh s emisními povolenkami CO2. Pokud by trh s emisními
povolenkami zkolaboval, cena elektřiny by mohla klesnout o cenu,
kterou dnes povolenka stojí. Ta se aktuálně pohybuje kolem 6 € za
1 tunu CO2 vypuštěnou do ovzduší. Cena elektřiny naopak může
vzrůst poté, co Evropská unie stáhne z trhu část povolenek, kterých
je nyní na trhu masivní přebytek, a dosahuje téměř celou jejich
jednoroční spotřebu. Evropa se snaží špatně fungující trh s CO2
zachránit. Počítá se se stahováním přebytečných povolenek z trhu
od roku 2019 tak, aby se naopak vytvořil jejich mírný nedostatek.
Tento krok by mohl být impulsem pro růst ceny povolenek a tím
i ceny elektrické energie. Spolu s cenou emisních povolenek cenu
elektrické energie ovlivňuje také cena černého uhlí. Od roku 2010
světové ceny uhlí každý rok klesaly jednak vlivem zpřísněných
vládních regulací, ale také kvůli konkurenci levného zemního plynu.
Někteří černouhelní těžaři už dokonce „krám“ zavřeli.
V oblasti legislativy, která nás rovněž zajímá, je důležité rozklí‑
čování dopadu novely horního zákona již podepsané prezidentem,
která nabude účinnosti 1. 1. 2017, na hospodaření naší společnosti.
Důležitou změnou, kterou tato novela spolu s nařízením vlády
o stanovení sazeb úhrad z vydobytých nerostů ze dne 16. 3. 2016
přináší, je zvýšení poplatků z vydobytých nerostů, poplatků za
držené dobývací prostory a jejich rozdělení mezi stát a obce.
V letech 2011–2015 jsme každý rok v průměru odváděli státu za
vydobyté nerosty 34 mil. Kč, úhrada obcím za vydobyté nerosty
a držené dobývací prostory činila 101 mil. Kč. Od roku 2017 budou
dle našeho odhadu, v závislosti na odbytu a výhřevnosti uhlí, tyto
poplatky přibližně 202 mil. Kč pro stát a 108 mil. Kč pro obce ročně.
Celková výše odvodu se zdvojnásobí.
Ale dost už špatných zpráv, máme tady léto. Je příliš brzo odhad‑
nout výsledky roku 2016, zavolejte mi v listopadu nebo v prosinci.
Nicméně jsem přesvědčen, že se Severočeské doly pružně přizpů‑
sobí měnícím se podmínkám uvedeným v předchozích odstavcích
a zůstanou i nadále finančně stabilní a prosperující firmou, jedním
z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v Ústeckém kraji.
Přeji nám všem slunečné léto a spoustu energie do dalších dní.
Jiří Postolka
místopředseda představenstva
a finanční ředitel
2/3
slovo ředitele
fotoeditorial
Noční provoz na homogenizační
skládce uhlí DNT
HORNICKÉ listy 2/2016
Noční směna na skládkovém stroji KSS 4 000/3500 S10 v obsazení
řidiče Gabriela Buchty (vpravo) a zámečníka Petra Pátka.
Ani členům posádky skládkového stroje KSS 4 000/3500 S11 řidiči Jiřímu
Černému (vpravo) a zámečníku Leo Lekavému noční směny nikterak nevadí.
4/5
text: Tomáš Vrba, foto: Tomáš Vrba, archiv PRODECO
Moderní homogenizační skládka zahájila provoz v roce 2000. Od té doby tudy prochází veškerá uhelná
produkce s rozdílnými kvalitativními parametry vytěžená v různých místech lomové lokality. Na skládce
se promícháváním, které zajišťují dva skládkové stroje KSS 4 000/3 500 S10 a S11, snižuje rozptyl
kvalitativních parametrů co do obsahu síry a popela tak, aby tušimické uhlí vyhovovalo požadavkům
elektráren. Skládkové stroje provádějící zakládání nebo nakládku jsou v nepřetržitém provoze –
během noční směny v průměru založí na depu 14 tis. t, zatímco na redepu 12 tis. t odtěží. Obsluhu
zajišťují ve dvanáctihodinových směnách čtyři zkušení pracovníci. Práce na směny jim vyhovuje
a rozhozeným biologickým rytmem rozhodně netrpí. „Na noční chodím od roku 1980, ať už to bylo
na bagru nebo PVZ, takže jsem si na směny dokonale zvykl a vyhovují mi. Vždy se po noční celé
dopoledne prospím a pak funguji naprosto normálně,“ uvedl řidič skládkového stroje Gabriel Buchta.
aktuality
HORNICKÉ listy 2/2016
Petr David v čele
SD – Kolejová doprava
Od 1. července je Petr David zvo‑
len předsedou představenstva a ge‑
nerálním ředitelem SD – Kolejová
doprava. Vystudoval Fakultu staveb‑
ní Českého vysokého učení tech‑
nického v Praze. S provozováním
dráhy a drážní dopravy má dlouho‑
leté praktické i vědecké zkušenosti.
Technologie a management v dopra‑
vě byly tématem jeho doktorandské
a habilitační práce, které úspěšně
obhájil na Dopravní fakultě Jana
Pernera Pardubice a Fakultě do‑
pravní ČVUT v Praze. Během dvou
desetiletí svého aktivního působení
v Československých státních drá‑
hách, respektive Českých drahách
zastával řadu řídících pozic, mimo
jiné byl náměstkem GŘ pro správu
majetku a dopravní cesty a členem
představenstva ČD. Paralelně se vě‑
noval pedagogické činnosti. Jeho
specializací byly obory Zasilatelství
a přeprava, Management v dopravě,
které přednášel na ČVUT v Praze
a Univerzitě Pardubice. Jako docent
pro obor Technologie dopravy a pře‑
prava, logistické technologie působil
na Vysoké škole technické a ekono‑
mické v Českých Budějovicích. Jeho
odbornou způsobilost potvrzuje na‑
příklad licence k provozování dráhy
a drážní dopravy, nebo osvědčení
zvláštní způsobilosti k činnosti ve
výstavbě v oboru investorském
a tituly Euromanager a Master of
International Management.
Radostný konec školního roku v Braňanech
Severočeské doly jsou tradičním
partnerem Základní školy v Braňa‑
nech. Podílejí se nejen na rekonstruk‑
ci a modernizaci školní budovy, když
zde v nedávné době pomohly například
s modernizací jídelny, novou půdní ve‑
stavbou a hřištěm, ale ve spolupráci
s obecním úřadem pořádají také řadu
akcí pro zdejší školáky. Tradicí se staly
výlety do zábavního parku Belantis, po‑
znávací cesty připomínající českou his‑
torii nebo zapojení dětí při transferech
obojživelníků z předpolí sousedních DB.
Radost všem školákům udělaly určitě
SD také 30. června, tentokrát netradiční
oslavou konce školního roku. Ještě než
se děti vrhly do nejrůznějších soutěží,
zazpíval jim populární Marek Ztracený.
Vrcholem zábavného dopoledne bylo
poděkování jedničkářům ze všech tříd
a předání kola žákyni deváté třídy Kate‑
řině Hajzlerové. Za píli a trvale výborné
studijní výsledky převzala horské kolo
v barvách Severočeských dolů z rukou
generálního ředitele Iva Pěgřímka. Gra‑
tulaci připojili také braňanský starosta
Petr Škanta, ředitel školy Petr Krato‑
chvíl a ředitel strategie a komunikace
SD Rudolf Kozák. Zdá se, že tak vzniká
další milá tradice, neboť už loni zde Ivo
Pěgřímek obdaroval jednoho žáka za
výrazné meziroční zlepšení výsledků
v učení. Kdokoliv ze 115 braňanských
školáků má tak šanci získat za vynika‑
jící prospěchové výsledky ve školním
roce 2016/2017 opět pěkný a praktický
dárek – kvalitní horské kolo. Letošní
oceněná žákyně Kateřina Hajzlerová
vnímala slavnostní předání daru jako
úžasnou tečku za devítiletou školní do‑
cházkou v Braňanech. Po prázdninách
bude pokračovat ve vzdělávání už na
Střední pedagogické škole v Mostě.
„Vážíme si dlouholeté podpory, která
se netýká jen školy. Pro rozvoj Braňan
jsou Severočeské doly strategickým
partnerem,“ uvedl starosta Petr Škanta.
Tři otázky pro: Václava Kulíka
vedoucího provozního úseku ÚDUT DNT
Neodmyslitelnou součástí vašeho
úseku je velkokapacitní skládka uhlí
(VKS), kde už několik měsíců probíhá
modernizace. Jak tato významná in‑
vestiční akce ovlivňuje jeho celkový
chod?
Na plánovanou modernizaci VKS, kte‑
rá začala loni v srpnu, jsme se připravili.
Skládka doposud sloužila k vyrovnávání
odbytu a zároveň umožňovala nakládku
uhlí na kolovou dopravu. V rámci na‑
šeho úseku pak byly pro distribuci uhlí
využity jiné dopravní cesty a homoge‑
nizační skládka. Vzhledem k nižším po‑
žadavkům odběratelů nemělo dočasné
zastavení provozu VKS na plánovanou
těžbu vliv.
Jaké etapy modernizace VKS jsou už
dokončené?
Současně s VKS probíhala moderni‑
zace centrálního dispečinku, odkud se
řídí veškerá těžební technika na DNT.
Po jejím dokončení se sem postupně
během května napojily všechny naše
úseky – drtírna 1, drtírna 2, VKS a ho‑
mogenizační skládka, které tvoří hlavní
technologický uzel DNT. Od začátku
června probíhá zkušební provoz VKS
s nastavováním parametrů modernizo‑
vaného skládkového stroje ZNKk 20/40.
Pro deponizaci uhlí na jednotlivá depa
VKS bude využit systém Windrow, kdy
se uhlí ukládá v podélných řádcích malé
výšky. Při modernizaci došlo také ke
zlepšení průchodnosti pásových do‑
pravníků VKS a skládkového stroje, a to
použitím bočního labyrintového těsnění
v přesypech.
Celý komplex VKS bude dokončen
v letos v listopadu. Na čem se bude
ještě pracovat?
V červenci se začalo realizovat pro‑
dloužení pásu S2, který původně vedl
od drtičů D15, DR25 a D45 na homoge‑
nizační skládku. Prodloužením vznikne
násypné místo pro PVZ 2 500.14, které
tak bude moci předávat uhlí z VKS na
homogenizační skládku. To umož‑
ní začlenění velkokapacitní skládky
do systému homogenizace a vylepší
se podmínky pro zbilančňování uhlí
s horšími kvalitativními parametry. Po
montáži systému monitorování kva‑
lity budou na centrálním dispečinku
k dispozici informace o obsahu síry
a popela v těženém uhlí.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2016:
leden
až
červen
Počet
evidovaných
úrazů
2016
2015
DB
22
20
DNT
8
Správa a. s.
SD celkem
Rozdíl
Počet
úrazů
se záznamem
Rozdíl
2016
2015
+2
5
7
-2
9
-1
0
0
0
1
2
-1
0
1
-1
31
31
0
5
8
-3
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
6/7
aktuality
aktuality
Kontrolní dny na rekultivacích SD
Orgány ochrany zemědělského půd‑
ního fondu, respektive odbory životního
prostředí měst Chomutov, Kadaň, Most,
Litvínov, Bílina, Duchcov a Teplice, zá‑
stupci Krajského úřadu ÚK a Minister‑
stva životního prostředí ČR pravidelně
pořádají na rekultivovaných plochách DB
a DNT kontrolní dny – komplexní terénní
exkurze po zemědělských a lesnických
rekultivacích. S aktuálními výsledky re‑
kultivačního procesu se tak seznamují
i starostové a zastupitelé okolních měst
a obcí. Na DNT ani letos nechyběli (zleva)
Jiří Kujíček ze Spořic, Zdeněk Valenta
z Března a Milan Živný z Droužkovic, kte‑
rým vedoucí oddělení rekultivací DNT
Jiří Hráček zevrubně přiblížil nejen kra‑
jinotvornou koncepci uplatňovanou při
rekultivaci na Tušimicku, úskalí zhruba
12letého rekultivačního cyklu a klasický
postup pěstební péče, ale i plány bu‑
doucí vodní rekultivace, kdy bude po
ukončení těžby zatopena zbytková jáma
DNT vodou. Do programu exkurze patřila
také prohlídka procesu skrývání ornice
z míst budoucího postupu dolu a její
navážky na plochy určené k zeměděl‑
ské rekultivaci. Loni takto na DNT skryli
199 tis. m3 ornice, která byla rozpro‑
střena na 50ha ploše. „Kontrolních dnů
na DNT se účastním pravidelně, takže
o zdejších rekultivovaných plochách
mám relativně dobrý přehled. Je vidět,
že celému procesu je věnována náležitá
péče. Oplocenky a postřiky proti okusu,
okopávání, vyžínání a hnojení jsou toho
jasným důkazem,“ uvedl droužkovický
starosta Milan Živný.
Na Radovesické výsypce můžete v létě potkat krutihlava
HORNICKÉ listy 2/2016
umístili sem bílinští ornitologové 80 pta‑
čích budek, vhodných mimo jiné i pro kru‑
tihlava. Letos se tady uhnízdilo 13 párů
a vyvedlo 104 mláďat. Otevřená krajina,
listnaté a smíšené lesy, jsou vhodným
prostředím, kde najdou dostatek hmyzu
pro krmení mláďat. Krutihlav obecný je
v červeném seznamu ČR zařazen do ka‑
tegorie zranitelný druh, ve vyhlášce MŽP
jako silně ohrožený druh. O to cennější
je jeho opakovaný a početný výskyt na
rekultivované vnější výsypce DB, kde se
drobnému krutihlavovi – pojmenované‑
mu podle ohebného krku umožňujícího
otočení hlavy až o 180° – mimořádně daří.
Rozlehlé rekultivované plochy vnější
výsypky DB (téměř 14 km2) jsou ideálním
prostředím pro řadu živočichů. Mezi zdejší
obyvatele patří také krutihlav obecný –
ohrožený ptačí druh, jehož počty v ČR
neustále klesají. Ornitologové z Bílinské
přírodovědné společnosti jeho výskyt na
Radovesické výsypce prvně zaznamenali
v roce 2009. Od té doby se tady objevu‑
je opakovaně. Vrací se sem na začátku
dubna ze svého zimoviště ve střední Af‑
rice, kam se zase zpátky v září odlétá.
Protože mladý lesní porost neumožňuje
přirozené hnízdění v dutinách stromů,
Nový zakladač pro Doly Bílina dodá PRODECO
V souvislosti s perspektivou DB danou vládní úpravou limitu
těžby bude na této lokalitě postupně obnovována dobývací tech‑
nika. Na konci loňského roku uzavřely SD s dceřinou společností
PRODECO smlouvu na dodávku nového zakladače ZPDH 6 300.2CZ/Z 103 s výkonem 6 300 m3/h. PRODECO je tradičním doda‑
vatelem důlních technologií. Vyprojektovalo a uvedlo do provozu
více než 140 velkostrojů. Nový ZPDH 6 300.2-CZ/Z 103 bude
v pořadí už 85. zakladačem. Na DNT a DB je aktuálně v provozu
12 zakladačů. Pro nový zakladač už byl dokončen strojní pro‑
jekt a intenzivně se pracuje na elektro projektu. V tušimických
a bílinských halách PRODECO začala výroba podvozkových
částí. Hlavním manažerem je Rudolf Redlich (vpravo) a vedoucím
projektantem Zdeněk Baloun. Zahájení montáže je plánováno na
duben 2017. Dokončení a předání nového zakladače proběhne po‑
dle očekávání v říjnu 2018 na montážním místě Jana u Duchcova.
Společně proti prachu
Na jarním veřejném zasedání monitorovacího výboru se v In‑
formačním centru Elektrárny Ledvice sešli signatáři iniciativy
STOP PRACH, reprezentanti Protiprašného projektu SD a ob‑
čané měst a obcí sousedících s DB. Kromě členů odborného
týmu vedeného Lubomírem Parohou z firmy Ascend vystoupili
také zástupci SD: technický ředitel Walter Fiedler, výrobní ředitel
Jiří Neruda a vedoucí přípravy území a rekultivací Milan Fraštia.
Komentovali vybraná opatření, jež jsou součástí Protiprašného
projektu (přemístění nakládky tříděného uhlí ledvické úpravny,
vybavení nového objektu systémem zkrápění a centrálního od‑
sávání), průběh výsadby zeleně a pěstební péče na rekultivova‑
ných plochách v okolí DB. Velké pozornosti se těšila prezentace
generálního ředitele Revitrans Tomáše Sedláčka (na fotografii),
který mimo jiné přiblížil systém úklidu a čištění sousedních
Ledvic, Chotějovic a Braňan.
Revitrans má pomocníka omezujícího znečištění komunikací
Dceřiná společnost Revitrans provozuje na obou lokalitách
SD 750 dopravních prostředků a 190 doplňkových mechanismů.
Trvale usiluje o omezení hluku, prachu a znečištění komuni‑
kací. Novým účinným pomocníkem zamezujícím znečištění
komunikací a prašnosti je automatická průjezdná recirkulační
myčka kol všech vozidel, která opouštějí dobývací prostor DB.
Mobilní myčka Tank 8 m je umístěna na nejfrekventovanějším
výjezdu u vrátnice DB jih, kde funguje od začátku dubna. Díky
technickým parametrům, kdy nosnost na nápravu dosahuje 15 t
a šířka mycího roštu 2,9 m, zvládne umýt téměř všechna vozidla
provozovaná v DB. Zařízení pracuje na principu okamžitého
množství oplachové vody 10 tis. l/min. Voda přitom dopadá
pouze na pneumatiky a boky vozidel, nikoliv na převodovky
a motory. Tím nevzniká žádný nebezpečný odpad. Opláchnuté
bláto z pneumatik se shromažďuje v kontejneru a následnou
ekologickou likvidaci pak zajišťuje smluvní partner.
8/9
aktuality
aktuality
SD pečují o Střezovskou rokli
Střezovská rokle
 od roku 1966 přírodní památkou
 rozloha: 18,1 ha
 nadmořská výška: 272 – 315 m
 hloubka svahů: až 25 m
 charakteristika: erozní činností
vody byla vytvořena unikátní
geomorfologie erozní strže
 výskyt chráněných druhů
rostlin a živočichů
Kozinec dánský
 nevelká asi 20 cm vysoká teplomilná a suchomilná
rostlina z čeledi bobovitých
 vyskytuje se v polosuchých travních porostech,
na svazích v písčitých půdách
 období květu: květen až červen
 k věty tvoří krátké a husté hrozny v modrofialové až červenofialové barvě
 patří mezi ohrožené druhy naší květeny
 na jaře bylo ve Střezovské rokli vysázeno 26 rostlin
transferovaných z míst budoucího postupu DNT
Východně od Března se nachází
unikátní přírodní památka Střezovská
rokle charakteristická strmými svahy
pozoruhodných tvarů a výskytem
cenné teplomilné vegetace.
V posledních desetiletích zde
docházelo k postupnému zarůstání
nepůvodními náletovými dřevinami,
erozi a degradaci půdy způsobené
pesticidy a hnojivy z okolních polí
a dokonce i k zakládání černých
skládek. Severočeské doly se
v rámci kompenzačního opaření
za úbytek biotopů při provádění
hornické činnosti nedávno zavázaly
k péči o tuto přírodní památku.
Střezovská rokle
Přírodní památkou byla Střezovská
rokle vyhlášena výnosem Okresního
národního výboru v Chomutově v roce
1966. Toto opatření mělo ochránit unikátní
strž vytvořenou erozní činností povrchové
vody v měkkých miocenních sedimen‑
tech zdejší hnědouhelné pánve. Původní
nezpevněné písky, jíly a uhelné sedimenty
byly silné vodní erozi vystaveny už ve
čtvrtohorách. Díky tomu se vytvořila
rokle s teplomilnými stromy a keři. Byla
domovem četných chráněných druhů ži‑
vočichů a hlavně rostlin, jako například
kosatce žlutého, kociánka dvoudomého,
kozince dánského, vemeníku dvoulistého
nebo zeměžluči hořké. V teplomilných
trávnících připomínajících step, které se
dříve využívaly jako pastviny, ještě dnes
najdeme zbytky dříve rozšířené kostřavy
waliské, růže keltské a rozrazilu rozpro‑
střelého. I přes statut přírodní památky
však od 60. let docházelo k zarůstání
náletovými dřevinami a výsadbě nepů‑
vodních a nevhodných druhů dřevin, což
mělo negativní vliv na vývoj chráněných
rostlin. K udržení biodiverzity tohoto
unikátního území bylo bezpodmínečně
nutné začít s odstraňováním náletových
dřevin a nevhodné lesní výsadby a zá‑
roveň občas pokosit travnaté plochy
a nahradit tak absenci pastvy. Potřebné
a nutné péče se v rámci kompenzačních
opatření za úbytek biotopů při provádění
hornické činnosti ujaly Severočeské doly.
V loňském roce začala v rokli dceřiná
společnost Revitrans realizovat nutnou
asanaci – odstraňovat nežádoucí nepů‑
vodní náletové porosty a provádět údrž‑
bové sečení. Také letos počítají s dalším
sekáním travnaté plochy a pokračováním
údržby této přírodní památky.
 Zalévání nových stanovišť kozince dánského.
 Výsadba probíhala pod dohledem
zkušeného docenta Jiřího Cibulky (vlevo).
 Rekultivační
specialisté
Martin Kroupa
(Revitrans)
a Petra Próniková
(SD) při sázení
transferované rostliny
ve Střezovské rokli.
Transfer kozince dánského
Letos na jaře uskutečnil tým odbor‑
níků složený z vědeckých pracovníků
České zemědělské univerzity v Praze,
rekultivačních pracovníků SD a dceřiné
společnosti Revitrans plánovaný trans‑
fer kozince dánského z míst budoucího
postupu DNT u vrchu Farářka a Březen‑
ské nádrže. Jako vhodné náhradní sta‑
noviště byla vybrána Střezovská rokle,
tedy místo kde se vyskytují chráněné
druhy rostlin a živočichů, včetně kozin‑
ce dánského. Z jeho přenesených drnů
vypěstovali botanici ČZU v kontejnerech
a volné půdě 26 rostlin, které vysadili do
náhradních lokalit ve Střezovské rokli.
Celkem bylo pro 1–3leté rostliny kozince
vybráno 7 stanovišť. Naši rekultivační
specialisté Martin Kroupa a Petra Pró‑
niková věnují transferovaným rostlinám
maximální pozornost. V případě sucha je
zavlažují a pravidelně sledují jejich stav.
Dobrou zprávou je, že všech 26 nově
vysázených kozinců dánských neuschlo
a prosperuje. Kritickým obdobím budou
prázdninové měsíce, ale díky příkladné
péči rekultivačních pracovníků může‑
me věřit, že i toto období s nejvyššími
teplotami přečkají přestěhované rostliny
bez úhony.
Obec Březno přemýšlí o zpřístupnění
znovuobjevené přírodní památky
Zhruba 18hektarový prostor Střezov‑
ské rokle s unikátní geomorfologií čeká
v blízké budoucnosti kromě Severočes‑
kými doly prováděné asanace expan‑
zivních dřevin a stabilizace původních
přírodních biotopů také vybudování
naučné stezky se zastávkami, opatření
informačními tabulemi a obnova polní
cesty. To jsou záměry, které hodlá se
souhlasem příslušného orgánu ochrany
přírody zařadit do plánu zpřístupnění pří‑
rodní památky její bezprostřední soused
a vlastník – obec Březno.
text: Tomáš Vrba
foto: Tomáš Vrba, Ondřej Jungmann
pracovní den
MŮJ
pracovní DEN
HORNICKÉ listy 2/2016
12 rekultivačních hodin
Lukáše Hamerleho
Skutečnost, že
zahlazování následků hornické činnosti je
nedílnou součástí těžebních
operací, dokládá jeden typický pracovní den s Lukášem Hamerlem, technikem rekultivací z bílinského Revitransu. K výkonu své profese disponuje
ideálními předpoklady – střední lesnickou
školou a cennými zkušenostmi hajného
chomutovských lesů. Přírodu má nejen
rád, ale také jí dobře rozumí. Rekultivacím DB se intenzivně věnuje už devět let.
Jeho záběr je široký. Se svým týmem se
specializuje na technické rekultivace, zajišťování nejrůznějších investičních akcí
(od odvodnění dna dolu, až po různá stabilizační opatření), ale také na kontrolu
plnění plánu rekultivačních činností. Jeho
pracovištěm zdaleka není jen předpolí či
rekultivované výsypky, ale vlastně celý
dobývací prostor DB. Právě pestrost činností a různorodost prostředí dělá jeho
práci ještě více zajímavou.
text a foto: Tomáš Vrba
07:15 12/13
rvní dnešní terénní
P
jízda po DB
V práci jsem už zhruba dvě hodiny. Po
ranních telefonátech s dispečinkem auto‑
dopravy a dodavateli, upřesnění dnešních
úkolů se zástupcem vedoucího našeho
úseku Janem Slukou a rozvozu mých kole‑
gů na jednotlivá pracoviště zajišťuji hladký
rozběh prací. Na jižních svazích DB jsem
řidiči buldozeru Robertu Erlitzovi blíže
specifikoval jeho dnešní úkol – výstavbu
komunikace k čerpací stanici Braňany III.
Už dřív jsme právě tady realizovali napří‑
klad žebra stabilizačních opatření.
13:00 adovesická výsypka –
R
moje oblíbená lokalita
Skrývání 30cm vrstvy ornice z předpolí
DB a její transport na depo Ledvice, od‑
kud bude později přemístěna k finálnímu
využití na nových rekultivovaných plo‑
chách, patří mezi naše stěžejní činnosti.
Moc rád se věnuji biologickým rekulti‑
vacím, proto jsem dnes uvítal možnost
zajet na Radovesickou výsypku. Pravi‑
delně tady kontroluji zdravotní stav zhru‑
ba desetiletých borovic. Vzrostlé stromy
vnímám jako hmatatelný důkaz úspěchu
našich rekultivačních snah.
17:05 áš úsek rekultivace
N
tvoří správný tým
Rozvozy a svozy kolegů patří do mé pracovní náplně.
Rád zdůrazňuji, že strojníky (zleva) Pavla Webera, Jaro‑
slava Roma a Jana Kříže považuji za skutečné profesionály,
kteří ovládají potřebný grif a svědomitě plní zadané úkoly. Navíc
u nás vždy platí férové vztahy i s širším okruhem kolegů, včetně
představitelů vedení.
17:45 mým povinnostem
K
patří i administrativa
Před koncem dnešní směny ještě v kan‑
celáři zpracovávám agendu, dopisuji sta‑
vení deník a volám svému protějšku ze
zítřejší ranní směny Martinu Oktábcovi,
jaké práce jsme provedli. Protože přálo
počasí, dařilo se nám efektivně skloubit
úkoly na všech stavbách, maximálně
využít mechanismy, prostě stihnout co
nejvíc práce. Protože do Bíliny dojíždím
z Chomutova, kde s rodinou žiju, dostanu
se domů až kolem sedmé hodiny večer.
Ale zítra mě čeká volný den.
hobby je víc než hra
Cyklistické radosti Viktora Hrdiny
HORNICKÉ listy 2/2016
K volným letním dnům
neodmyslitelně patří projížďky
na kole. Ne každý je ale
tak zdatným cyklistou jako
manažer útvaru controllingu
Viktor Hrdina. Ten během
sezony najede zhruba 9 tisíc
kilometrů a kolo je dlouhodobě
jeho hlavním koníčkem
a prostředkem relaxace. Jako
tip na ideální prázdninový
cyklovýlet krásnou přírodou
z Chomutova Bezručovým
údolím do Krušných hor
vybral 40 km trasu, kterou
doporučuje i pro rekreační
cyklisty. Nechte se inspirovat!
Odkdy se vlastně cyklistice věnujete?
Jako každý kluk jsem odmalička rád jezdil na kole. Nej‑
dřív jsem si tajně půjčoval favorita od staršího bráchy.
V páté třídě jsem i já dostal vlastního vytouženého favorita.
Intenzivněji jsem ale začal jezdit až po ukončení vysoké školy,
když jsem se vrátil do Chomutova. To bylo v polovině 90. let, kdy
byl u nás boom horských kol. Jedno jsem si hned pořídil a začal
poměrně často jezdit.
Jste organizovaný v cyklistickém oddíle a účastníte se také
závodů horských kol?
S partou podobných nadšenců jsme založili Cyklistický
klub Chomutov a kromě pravidelných vyjížděk pořádali také
lokální závody horských kol. Účastnil jsem se závodů, z nichž
k mým nejoblíbenějším patřil Krušnohorský MTB Qwert
maraton a Karlovarský bikemaraton. Teď jsem ale tyto
soutěžní aktivity omezil, protože mám rodinu a volný
čas pochopitelně věnuji především svým malým
dětem. Na kole se ale snažím jezdit dál.
Kolik najedete během cykli‑
stické sezony kilometrů?
Už to zdaleka není tolik
jako dřív, kdy jsem ročně
najel kolem 9 tisíc kilome‑
trů. Přesto se s ohledem
na pracovní a rodičovské
povinnosti snažím vyrazit
v týdnu několikrát na kolo,
Co vás na cyklistice baví?
Být venku na vzduchu, v přírodě. Udr‑
žuje mě to v kondici a je to ideální pro pře‑
mýšlení. I když je cyklistika jednoznačně
volnočasová aktivita, paradoxně na kole
si nejlépe v klidu utřídím myšlenky týkající
se pracovních záležitostí. Navíc při jízdě
na kole odbourám nahromaděný stres
a získám patřičný nadhled.
Horizont vašich cyklistických cest je
značně široký a neomezuje se pouze
na náš region. Taky jste projel některé
úseky prestižních cyklistických závo‑
dů Tour de France a Giro d'Italia. Co
jste si vyzkoušel?
Tour de France, Giro d'Italia a Vuel‑
ta - nejstarší a nejproslulejší etapové
závody na světě jsou mojí vášní. Vzpo‑
mínám si, jak jsem ještě v dobách
totality jako kluk sbíral každou zprá‑
vu a vystřihoval si články a obráz‑
ky z těchto legendárních cyk‑
listických podniků. Hltal jsem
příběhy o mimořádných výko‑
nech, které v obtížných pod‑
mínkách předváděli takoví bor‑
ci jako Bernard Hinault a Greg
LeMond, v pozdějších letech pak
Miguel Indurain. Dnes si nenechám ujít
televizní přenosy z těchto velkých třítý‑
denních etapových závodů. Možnost pro‑
jet jejich horské úseky pro mě byla spl‑
něním velkého klukovského snu. Z těch
nejznámějších stojí za zmínku stoupání na
Col d'Izoard, Col du Galibier, Passo Giau,
Passo Sella či Passo Fedaia ve výškách
nad 2 000 m n. m. Jako kdybych šlapal do
nebe! Tak jsem si připadal při stoupání
do průsmyku na Col d'Agnel na italsko­
‑francouzské hranici s nadmořskou
výškou 2 744 m. Mým nejoblíbenějším
je ale legendární stoupání do vyhledáva‑
ného lyžařského střediska Alpe d'Huez.
I když je to jen 13 km dlouhé stoupání do
výšky 1 850 m, tak lehký kopec to určitě
není, za každou z 21 serpentin se silnice
(ne)pěkně zvedne.
Zmínil jste několik legendárních pro‑
fesionálních cyklistů. Kdo je vaším
idolem?
Jednoznačně Belgičan Eddy Merckx.
Pětinásobný vítěz Tour de France z let
1969 až 1974 stále drží rekord v počtu
vyhraných etap, když celkem 34krát
nenašel přemožitele. Podle statistik má
úctyhodnou bilanci v počtu vy‑
hraných závodů, když při každém
třetím závodě své sportovní karié‑
ry suverénně zvítězil. Obdivuji ho
hlavně pro jeho všestrannost a vy‑
trvalost. V sezoně se vždy účast‑
nil téměř všech závodů. Uspěl jak
v jarních jednorázových klasikách,
tak v třítýdenních etapových zá‑
vodech. To už se dnes nestává.
Současní závodníci se specializují na je‑
den či dva velké etapové závody a zbytek
vynechávají.
Určitě máte i českou nejoblíbenější
trasu. Kam vede?
Jsem patriot a nedám dopustit na naše
Krušné hory. Proto mojí nejmilejší tra‑
sou je okruh Bezručovým údolím – tím
nejhlubším a zároveň nejdelším údolím
v Krušných horách. V údolní nivě řeky
Chomutovky je krásná příroda s řadou
zajímavostí, jako například přírodními
rezervacemi Novodomské rašeliniště
a Buky pod Kameničkou, nebo kamen‑
nou hrází Kamenička. Z Chomutova sem
vede cyklostezka, pak se pokračuje kom‑
binací terénních lesních cest a cyklos‑
tezek podél Chomutovky a Tří mlýnů až
na Horu sv. Šebestiána. Zpáteční cesta
vede kolem rašeliniště a přehrady. Zhruba
40kilometrovou trasu s převýšením 450
metrů vřele doporučuji jako pěknou vy‑
jížďku vhodnou i pro víkendový rodinný
výlet. Připravte si velkou svačinu a při‑
jeďte, určitě nebudete litovat.
text a foto: Tomáš Vrba
14/15
alespoň na dvě hodiny, o víkendu pak
i déle. Ideálním tréninkem může být i ranní
jízda do práce nebo ranní běhání.
naši zaměstnanci
NAŠI HORNICKÉ listy 2/2016
Letošní Čézary ze Severočeských
dolů – Viliama Štajgera
a Václava Trunečka – spojuje
nejen svědomité plnění zadaných
úkolů i aktivit nad rámec
povinností, výjimečné pracovní
úspěchy, profesionalita, dokonalá
znalost problematiky těžby uhlí
a skrývky podložená dlouholetými
zkušenostmi z prostředí povrchových
hnědouhelných dolů, ale také
shodný začátek jejich aktivního
působení na těžebních lokalitách
Severočeských dolů v roce 1977.
Viliam Štajger
vedoucí výroby – provoz lom DB
Jeho dlouhá praxe, díky níž zná uhelný lom jako málokdo, začala v roce 1977,
kdy jako čerstvý maturant strojní průmyslovky začínal na tehdejším VMG 2 –
lomu Jirásek. Postupně vystřídal řadu profesí od kolejáře, revírníka, vedoucího
úseku až po současnou pozici vedoucího výroby provozu lom. Neustále hledá
možnosti, jak věci zlepšit. Proto se aktivně zapojil do boje proti prachu. Poté,
co byly umístěny zkrápěcí atomizéry na přesypy uhelných odtahů, inicioval
jejich montáž také na DPD se skrývkou. V současné době zde účinně omezuje
polétavou prašnost 10 atomizérů.
Mimořádní lidé si zaslouží
mimořádné ocenění
Tradice ocenění nejlepších pracovní‑
ků Skupiny ČEZ soškou Čézara začala
v roce 2005. Při zvládání náročného
úkolu, jakým byla transformace regi‑
onálních energetických společností,
se zrodila idea ohodnotit ty nejlepší
za mimořádnou práci. Prvními nositeli
nového ocenění byli pracovníci regio‑
nálních energetik, procesních dceřiných
společností. Vlastní zaměstnanci jed‑
notlivých organizačních jednotek ČEZ
se do prestižního seznamu Čézarů za‑
psali prvně v roce 2006. Do té doby
přebírali sošku Čézara vždy během
roadshow vrcholového managementu
na různých místech republiky. Důleži‑
tým mezníkem v dosavadní historii od‑
měňování zaměstnanců byl rok 2008.
Změnila se nejen soška Čézara. Místo
původní plastiky vousatého bojovní‑
ka se sekyrou ze slovanské mytologie
vytvořili mladí designéři Radim Babák
a Ondřej Tobola moderně pojatou skle‑
něnou postavičku s paprsky, designem
přesně odpovídající dynamické před‑
ní evropské energetické společnosti.
Změn doznal i vlastní ceremoniál, který
se ustálil do společného Víkendu Čé‑
zarů v atraktivním prostředí s bohatým
doprovodným programem. Zároveň se
mezi držiteli Čézara objevili v roce 2008
vůbec první zástupci z SD, a to Jiří Kol‑
man z DB a Bohumil Wimmer z DNT.
Letošní ročník tedy už poosmé hostil
16/17
ČÉZAŘI
dva nejlepší pracovníky Severočeských
dolů – Viliama Štajgera a Václava
Trunečka. Na to, jak probíhala letošní
slavnost včetně následného víkendo‑
vého programu, i na jejich odbornou
pracovní náplň jsme se zeptali přímo
našich čerstvých laureátů.
Můžete přiblížit vaši práci?
V. T.: Jsem elektromechanikem skrývky
DNT. Mojí pracovní náplní je, jak už je
patrné z názvu, zajistit funkčnost a bez‑
problémový chod veškerého elektroza‑
řízení, které v našem úseku máme. Jde
o 3 rýpadla, 3 zakladače, 36 poháně‑
cích stanic DPD v celkové 30km délce
pasovky. Náš pracovní prostor je tedy
poměrně rozsáhlý. Začíná u distribuč‑
ních stanic napájení a vede až k jed‑
notlivým velkostrojům. K zajištění bez‑
problémového chodu je nutné provádět
pravidelnou údržbu a případné opravy.
Proto k mojí práci patří také plánová‑
ní jednotlivých generálních oprav. Teď
zrovna připravuji plánovanou generálku
rýpadla KU 800.20/K K 106, která by
měla proběhnout v roce 2018. Vloni se
u nás úspěšně zvládla generální oprava
včetně kompletní modernizace elekt‑
rovýzbroje zakladače ZP 6 800/Z 100.
Nemusím zdůrazňovat, že i moje pro‑
fese je jednoznačně součástí týmové
práce. V tom našem týmu se mohu opřít
o dva elektromechaniky a zhruba 60
elektrikářů tušimické skrývky.
V. Š.: Zjednodušeně řečeno, pracuji na
tom, aby lom fungoval a dodával do
úpravny v požadované kvalitě potřebné
objemy uhlí dané požadavky odbytu.
Uhelná sloj je u nás nerovnoměrně ulo‑
žená. Pracovní pláně rýpadel se pohy‑
bují v rozmezí od 17 až po 240 m n. m.
Příkryvný poměr objemu skrývky vůči
uhlí činí zhruba 5,8 m3/t. Podle para‑
metrů daných výhřevností a popelna‑
tostí těženého uhlí máme pět kategorií
s označením T1 až T5. Proto je nutné
mít přesně zmapovaný prostor a umět
maximálně využívat technické mož‑
nosti dobývacích strojů. Dohromady
používáme 7 rýpadel (4 na uhlí a 3 na
skrývce), 4 uhelné a 1 skrývkový odtah
Václav Truneček
mechanik úseku elektro – provoz skrývka DNT
Od roku 1977 je pevně spjat s DNT. Původně vyučený elektromontér začínal
jako elektrikář DPD, později elektrikář posádky velkostroje. Po rozšíření
vzdělání – maturitě na střední průmyslové škole – byl mechanikem směny,
elektrikářem­‑zástupcem řidiče velkostroje, revírníkem. Od roku 2008 působí
jako mechanik elektro. Své všestranné schopnosti a zkušenosti využil mimo
jiné při zprovozňování rýpadel KU 800.8/K 77 a SchRs 1 320/K 110. Stále je ve
skvělé formě a proto rád využil nabídky pokračovat v práci a předávat nasbírané
bohaté zkušenosti mladší generaci.
naši zaměstnanci
proslulý svým wellness centrem a roz‑
sáhlým golfovým hřištěm. Manželka si
dopřála nejrůznější masáže. Společně
jsme využili možnost prohlídky nedale‑
kého premonstrátského kláštera v Teplé
s jeho unikátní knihovnou.
V. Š.: Já jen doplním, že kromě golfu
a masáží jsem si vyzkoušel segway.
Protože mě zajímají auta, využil jsem
příležitost a projel se elektromobilem.
Novinka VW e­‑ Golf, kterou poháněl
elektromotor o výkonu 115 koní s mož‑
ností dobíjení i z běžné zásuvky, mě
překvapila dobrou akcelerací a abso‑
lutně tichou jízdou.
HORNICKÉ listy 2/2016
a 2 zakladače. Vše musí dokonale fun‑
govat tak, aby se do úpravárenských
hlubinných zásobníků dostalo vždy uhlí
v požadované kvalitě i kvantitě. Do úse‑
ku lom na DB patří také sedmý skrývko‑
vý řez. Jeho úkolem je začištění uhelné
sloje tak, aby docházelo jen k minimál‑
ním kvalitativním ztrátám. A takovou
mojí libůstkou je pak odvodnění lomu,
neboť voda se k nám do nejnižšího mís‑
ta celých DB přirozeně stále stahuje.
Ctím zásadu, že fedrovat za sucha umí
skoro každý, ale když je mokro, tak jen
ten, kdo je na to dobře připraven. Pří‑
roda nám nadělila i tektonické poruchy
a zvlnění hlavy uhelné sloje. Proto in‑
tenzivně spolupracuji nejen s vedoucí‑
mi jednotlivých provozních úseků, ale
nutně také s přípraváři a měřiči.
Kde proběhlo letošní slavnostní pře‑
dání cen s následujícím Víkendem
Čézarů?
V. Š.: Pozvání platilo na víkend 13. až
15. května. Slavnostní ceremoniál se
uskutečnil v hotelu Ambassador na
Václavském náměstí v Praze. Pak jsme
se všichni přesunuli do Mariánských
Lázní, kde jsme v luxusním wellnes ho‑
telu Esplanade prožili i s manželkami
opravdu pěkný víkend.
Kolik zaměstnanců ze Skupiny ČEZ
bylo letos oceněno?
V. T.: V letošním roce získalo Čézara
37 pracovníků jednotlivých divizí, dce‑
řiných společností a organizačních
jednotek Skupiny ČEZ. Protože ČEZ
má aktivity také v zahraničí, byli mezi
námi i pracovníci z Polska, Rumunska
a Bulharska.
Měli jste možnost setkat se s před‑
staviteli vrcholového managementu?
V. Š.: Cenu nám osobně předal gene‑
rální ředitel ČEZ Daniel Beneš, který
nám také v úvodním projevu poděkoval.
Pozdravila nás i ředitelka divize správa
Michaela Chaloupková. Přišli rovněž
další členové představenstva ČEZ, na‑
příklad Tomáš Pleskač a Pavel Cyrani.
Součástí vaší odměny byl tedy ten
nevšedními zážitky nabitý víkend. Co
vše jste stihli?
V. T.: Program byl skutečně bohatý.
Spoustu aktivit nabízel přímo náš hotel,
Pro titulní stránku Hornických listů
jsme vás oba společně fotografovali
na DB, kde byl pan Truneček vlastně
hostem. Kolikátá to byla vaše návště‑
va a jaký je váš dojem z nejhlubšího
hnědouhelného lomu v ČR?
V. T.: Jsem tady potřetí. A vždycky mě
udiví ta hloubka uložení uhelné sloje.
Příkryvný poměr je tady oproti našemu
Nástupu více než dvojnásobný. Sedm
skrývkových řezů působí skutečně im‑
pozantně. Díky hloubce se jeví Bílina
mnohem sevřeněji než DNT. Také prostor
mezi vnitřní výsypkou a uhelným lomem
je mnohem užší než u nás. Navíc v bu‑
doucím postupu lomu dojde k jeho další‑
mu zahlubování. Jsou tady prostě hodně
složité geologické poměry. Proto oceňuji
kolegu Vildu Štajgera, že vše dokonale
zvládá, navíc s vyřazujícím optimismem.
text: Tomáš Vrba
foto: Tomáš Vrba, archiv ČEZ
Německé hnědé uhlí
chce dál plnit svoji zodpovědnou roli
Letošní Den hnědého uhlí (Braunkohlentag) se 19. května
v Postupimi zabýval perspektivami hnědouhelného
průmyslu v rámci probíhající transformace energetického
sektoru (Energiewende). Zároveň jasně odmítl
ozývající se jednostranné požadavky na rychlý odchod
Německa od uhlí a odsoudil nebezpečné blokády
a další agresivní hrozby militantních aktivistů.
Hnědouhelný průmysl potřebuje vyvá‑
žené rámcové podmínky
„Chceme společně s politiky, vědci
i odboráři pracovat na tom, aby byly na‑
staveny takové rámcové podmínky, které
umožní domácímu hnědému uhlí dál pl‑
nit jeho roli v bezpečnosti energetických
dodávek a produkci zaplatitelné elektřiny
během probíhající usilovné transformace
energetiky,“ prohlásil předseda sdružení
německého hnědouhelného průmyslu
DEBRIV Matthias Hartung. Zdůraznil, že
hnědé uhlí má ve spolkových zemích Se‑
verní Porýní­‑Vestfálsko, Sasko, Sasko­
‑Anhaltsko a Braniborsko velmi dobré
sociální i politické ukotvení. Je oceňováno
jako dobrý zaměstnavatel a uznáváno jako
významný faktor hospodářského růstu.
Význam hnědého uhlí v Německu a ve
zmíněných spolkových zemích se musí
při nadcházejících procesech rozhodování
o energetické politice brát nediskriminač‑
ně a vyváženě v úvahu. Německé hnědé
uhlí samozřejmě musí a může samo při‑
spět ke splnění národních i evropských
cílů ochrany klimatu. DEBRIV však jasně
a rozhodně odmítá jednostranné poža‑
davky na rychlý odklon od uhlí.
Proč je politická situace a společen‑
ská diskuse kolem hnědého uhlí tak
vyhrocená?
Účastníci Dne hnědého uhlí se museli
zabývat násilnou blokádou víc než tří tisíců
aktivistů, která o svatodušních svátcích
13.–14. května nebezpečně zasáhla v lu‑
žickém revíru hnědouhelný lom Welzow
a elektrárnu Schwarze Pumpe. Odpůrci
uhlí z celého Německa i Evropy (včetně
ČR) vstoupili do dobývacího prostoru
a obsadili provozní zařízení lomu. Tito ak‑
tivisté v bílých kombinézách protestovali
proti spalování uhlí a také proti tomu, že
švédská společnost Vattenfall chce svá
hnědouhelná aktiva v Lužici místo nepro‑
dleného útlumu prodat českému EPH. Je‑
jich útočná akce vystavila pracovníky lomu
a elektrárny, ochránce pořádku a nakonec
i právní stát skutečně tvrdé zkoušce.
Aktivisté nevystoupili ve Welzowě proti
hnědému uhlí poprvé. Už v září 2013 tady
obsadili koleje a bránili vlakům dodávat
uhlí do sousední elektrárny. Podobnou
akci podnikli loni v Porýní. Jaké jsou důvo‑
dy eskalace jejich násilných excesů? Hnutí
má kořeny v boji proti civilnímu využívání
jádra. Po uzavření německých jaderných
elektráren ztratí jejich po desítky let uží‑
vaný obraz veřejného nepřítele na lesku
a aplikují ho tedy rychle na uhlí. Nejde
samozřejmě vůbec o výměnu názorů, ale
jen o stigmatizaci hnědého uhlí. V tomto
černobílém vidění přicházejí aktivisté se
záplavou pseudovědeckých analýz a plá‑
nů na okamžitý odchod od těžby a užití uhlí.
Sledují přitom cestu působivých mediál‑
ních inscenací.
V pluralistické demokratické společ‑
nosti mohou existovat různé názory na
to, jak může nebo má vypadat budouc‑
nost – včetně budoucnosti energetické.
Musí však také existovat respekt a toleran‑
ce pro rozdílné názory a je nutné odmítat
násilí a narušování práva. DEBRIV proto
apeluje na zvrácení trendu eskalace násilí
a na návrat k věcné výměně názorů.
text: Tomáš Vrba
foto: DEBRIV
Těžba hnědého uhlí v SRN 2015
(dle revírů – 178,1 mil. tun)
Porýní 53,5 %
Střední Německo 10,6 %
Lužice 35,1 %
Helmstedt 0,8 %
18/19
svět dolů
V dubnu prezentovali v bavorském Mnichově své novinky lídři svě‑
tového trhu stavebních a těžebních strojů. Ústředním tématem už
31. ročníku proslulého veletrhu byly ekologicky a ekonomicky efek‑
tivní stroje. Letošní Bauma přilákala téměř 580 tis. návštěvníků, kteří
se ve venkovních a vnitřních expozicích seznamovali s produkty 3 423
vystavovatelů z 58 zemí, mezi nimiž nechyběli ani výrobci z Česka.
Totální stanice
Měřictví je nedílnou součástí
aktivit stavebnictví a těžebního průmyslu, proto na veletrhu měli svá zastoupení přední výrobci přístrojů na měření
a registraci měřených hodnot. Geodetické přístroje,
přístroje GIS, referenční
stanice a vážící systémy pro
rýpadla v Mnichově předvedla jednička světového
trhu – americký výrobce
Trimble, jehož totální stanice a GNNS aparatury používají při zaměřování dolu
a při vytyčování objektů
měřiči na obou těžebních
lokalitách SD.
Technika pro hlubinné doly
Dobývací a transportní stoje určené pro hlubinnou
i povrchovou těžbu vystavoval významný polský výrobce KGHM ZANAM – včetně nejnovějšího kolového
nakladače LHD LKP-0406 s obsahem lžíce 1,5 m3.
Dampry Volvo
Volvo patří k lídrům přepravy těžkých materiálů kloubovými dampry.
U nás na DB provozuje
Revitrans 10 vozů typu
A35 a A40. Prezentovaný robustnější model
A45G FS s nosností
41 t je z 95 % recyklovatelný. Jízdní vlastnosti předváděl na
venkovní show u pavilonu značky Volvo.
Světová premiéra Tatry Phoenix Euro 6 10 × 10
Pohon všech kol 10 × 10 se zadní řiditelnou nápravou, americký
motor Paccar o výkonu 510 koní (plnící emisní limity Euro 6),
automatická sedmistupňová převodovka, vzduchem odpružený podvozek, užitečné zatížení 40 tun – to je novinka Tatry
Trucks. Loni v Kopřivnici vyrobili 858 aut (o 37 více než v roce
2014). Většina produkce byla určena na export. Do roku 2020
chtějí výrobu zdvojnásobit na 1 800 vozů ročně. Na mnichovském
výstavišti byla z výrobního programu vystavena jen dvě auta.
Navzdory nevelkému prostoru expozice budily Tatry velký zájem.
Obří hydraulické rýpadlo PC 7000 od firmy Komatsu je určené
pro povrchovou těžbu uhlí a mědi. Pohon 677tunového kolosu
zajišťují dva motory, každý o výkonu 1 250 kW. Objem lžíce
je 36 m3. A obří je také jeho cena 7 milionů eur. K ní je nutné
připočítat sumu za zhruba dvouměsíční montáž, neboť díky
gigantickým rozměrům se stroj dopravuje na místo nasazení
po částech. Uznávaný japonský výrobce stavebních a dobývacích strojů už oslavil 95 úspěšných let. Novinka PC 7000 se
však nevyrábí v Japonsku, nýbrž v Düsseldorfu, kde sídlí divize
Komatsu Mining.
text a foto: Tomáš Vrba
HORNICKÉ listy 2/2016
Komatsu PC 7000 – gigantická hvězda veletrhu
HORNICKÉ listy
ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD
2 / 2016
Bezpečnost práce v SD
Í
N
ÁL A
I
C OH
E
SP ŘÍL
P
DNT získaly již popáté nejvyšší
ocenění za bezpečnost v hornictví
Zlatý Permon, prestižní cena udělovaná Českým báňským úřadem za vynikající výsledky v oblasti
bezpečnosti práce, byl znovu udělen Dolům Nástup Tušimice. V dosavadní čtrnáctileté historii
oceňování získaly tedy DNT Zlatého Permona už pětkrát, a to v letech 2008, 2009, 2011, 2014 a 2015.
HORNICKÉ listy speciální příloha
 Zlatý Permon 2008
Prvního Permona pro DNT převzal od předsedy ČBÚ v Praze výrobní ředitel Jiří Neruda. K vítězství stačila bilance 14
pracovních úrazů, při meziročním snížení o 4 úrazy.
 Zlatý Permon 2009
Pět registrovaných úrazů zaručilo DNT opětovné vítězství
v bezpečnostní anketě. Cenu převzal opět od předsedy ČBÚ
Iva Pěgřímka generální ředitel SD Jan Demjanovič.
 Zlatý Permon 2014
Cena za bezpečnost se opět vrátila do Chomutova, kam ji za
vynikající výsledek (1 zaevidovaný úraz) přivezl generálnímu
řediteli SD Ivu Pěgřímkovi předseda ČBÚ Martin Štemberka.
 Zlatý Permon 2011
DNT bodují potřetí. Celkem 14 registrovaných úrazů a radost ve tváři generálního ředitele SD Ivana Lapina, kterému
Permona v Chomutově předal předseda ČBÚ Ivo Pěgřímek.
bezpečnost práce v SD
22/23
  Zlatý Permon 2015
Za vynikající výsledky v oblasti bezpečnosti práce získaly
DNT popáté prestižní ocenění. V roce 2015 byl na DNT zaevidován 1 pracovní úraz s rekonvalescencí delší než tři dny.
Generálnímu řediteli SD Ivu Pěgřímkovi cenu předal ředitel
odboru hornictví ČBÚ Radim Mžyk. Slavnostnímu vyhlášení
byli přítomni také (zleva) manažer útvaru těžba Pavel Smatana, výrobní ředitel Jiří Neruda, závodní lomů Milan Novotný
a odborový inspektor BHP a PO Libor Nedvěd.
Rád bych pro všechny čtenáře HL připomenul,
jak si osobně vážím svědomitého plnění naší
firemní vize Efektivní a bezpečná těžba ze strany všech zaměstnanců i jak oceňuji výsledky
v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví.
Pátý Zlatý Permon je velkým úspěchem. Sám
jsem před příchodem do SD působil několik
let jako předseda Českého báňského úřadu
a proto znám dobře všechny detaily přísných
požadavků k získání tohoto celostátního ocenění. V široké konkurenci vítězí vždy jen ti
úplně nejlepší. Společně s managementem
SD uděláme všechno pro to, aby se naši zaměstnanci vždy vraceli z práce domů v plném
zdraví. A za svůj vlastní odpovědný přístup
k bezpečné práci si zaslouží velké uznání –
a navíc určitě i dalšího Zlatého Permona pro
barvy SD. Jsme jeden tým!
Ivo Pěgřímek
předseda představenstva
a generální ředitel SD
bezpečnost práce v SD
Milan Novotný:
Bezpečnost především
Od roku 2008, kdy zastává pozici závodního lomů a zodpovídá
za odborné a bezpečné vedení hornické činnosti na obou
těžebních lokalitách SD, získaly DNT pětkrát nejvyšší cenu za
bezpečnost v hornictví – Zlatého Permona. V roce 2012 byl
jedním z iniciátorů strategie Efektivní a bezpečná těžba. I když se
od té doby počet pracovních úrazů snižuje, zůstává pragmatikem
a nespoléhá jen na dokonale propracovaný systém prevence
pracovních úrazů v SD. „Hornická práce je různorodá, ovlivněná
klimatickými a přírodními podmínkami. Proto stejně důležité
jako přezkušování a ověřování znalostí z oblasti bezpečnosti
práce je mít na zřeteli, že každý zaměstnanec ovlivňuje
svoji vlastní bezpečnost a v případě úrazu nese zdravotní
následky jen on sám,“ říká závodní lomů Milan Novotný.
Můžete připomenout strategii Efek‑
tivní a bezpečná těžba?
V roce 2012 došlo k meziročnímu ná‑
růstu počtu pracovních úrazů o 60 %
a 23 evidovaných úrazů se záznamem
pro nás bylo naprosto nepřijatelných.
Ke zlepšení bezpečnostního standar‑
du SD a k trvalému snížení úrazovosti
byla vytvořena nová strategie Efektivní
a bezpečná těžba. Naším cílem bylo, aby
počty úrazů nepřesáhly pětiletý průměr.
Nástrojem k dosažení této mety byla
kromě většího důrazu na dodržování
technologických postupů a bezpeč‑
nostních předpisů také hmotná zainte‑
resovanost zodpovědných pracovníků,
kteří mají část prémiové nadstavby mzdy
vázanou na ukazatel počtu úrazů. Jsem
Úrazovost v poměru k objemu vytěžených hmot
0,50
četnost úrazů v % (počet/mil. m 3 THM)
0,45
průměr v letech 2011–2015
HORNICKÉ listy speciální příloha
0,40
0,35
0,30
0,28
0,25
0,20
0,47
0,40
0,15
0,29
0,10
0,05
0
2011
2012
2013
0,12
0,12
2014
2015
rád, že naše bezpečnostní strategie při‑
náší výsledky. A trend počtu úrazů má
sestupnou tendenci. Na DB klesl počet
úrazů zhruba na třetinu a DNT už druhý
rok za sebou zaznamenaly pouze jeden
pracovní úraz. I když jsme jako každý
podnikatelský subjekt orientováni na vý‑
kon a zisk, vždy toho chceme dosáhnout
bezpečným provozem našich dolů.
Výsledky v bezpečnosti práce za loň‑
ský rok potvrdily, že nízká úrazovost
se v SD stává standardem. Jaké jsou
aktuální výsledky počtu úrazů za prv‑
ní pololetí roku 2016?
Během prvních šesti měsíců letoš‑
ního roku jsme u našich zaměstnanců
zaregistrovali pouze 5 úrazů se zázna‑
mem na DB. Na DNT nebyl stejně jako
loni v tomto období zaznamenán žádný
úraz. DNT si tedy udržují stabilní vyni‑
kající úroveň úrazovosti. Ani výsledek
na DB není špatný. Odpovídá loňskému
výsledku a s ohledem na členitost a spe‑
cifičnost těžby a úpravy zdejšího uhlí lze
i takový počet úrazů považovat za uspo‑
kojivý výsledek. To ale neznamená, že
na DB nechceme na bezpečnosti práce
ještě zapracovat a dosáhnout lepších
výsledků.
Jaké jsou nejčastější příčiny a zdroje
úrazů?
Jednoznačně převažuje manipulace
s materiálem, břemenem a předměty.
Následují pády zapříčiněné zakopnu‑
tím či uklouznutím. Proto je důležité
dodržování zásad báňské přípravy
a mít bezpečný stav na pracovišti. Pro
eliminaci úrazu v báňském provoze je
potřeba dbát na úpravu pláně, řádné
odvodnění atd.
Na jaře získaly DNT za výsledky
v oblasti bezpečnosti práce Zlatého
Permona. Navzdory snižování počtu
úrazů zůstává bezpečnost práce v SD
stále žhavým tématem. Jak hodláte
pokračovat a udržet nastolený trend?
Jak jsem říkal, naše cesta je správ‑
ná. Nepředpokládám v dohledné době
velké změny, ale nebráníme se dílčím
vylepšením systému bezpečnosti práce
v SD. Přál bych si, aby naši pracovníci
nevěnovali bezpečnosti práce pozornost
jenom proto, že to vyžaduje vedoucí. Ka‑
ždý máme svůj díl odpovědnosti, a proto
Milan Novotný
závodní lomů SD
Absolvoval Fakultu hornicko­
‑geologickou na VŠB.
V hornictví má 33letou praxi.
Odbornost si rozšířil získáním osvěd‑
čení o odborné způsobilosti pro pro‑
jektování povrchových lomů a jako
závodní lomu s těžbou nad 500 tisíc t.
Od zavedení procesního řízení v roce
2008 zastává pozici závodního lomů
DNT a DB.
Za dlouholetý přínos k rozvoji čes‑
kého hornictví byl oceněn nejvyšším
báňským oceněním – medailí Geor‑
gia Agricoly.
24/25
musíme mít bezpečnost každodenně
na zřeteli.
Systém bezpečnosti práce v SD věnu‑
je velkou pozornost školení zaměst‑
nanců v oblasti bezpečnosti a hygie‑
ny práce a nedílnou součástí je také
kontrola dodržování bezpečnostních
předpisů. V jakých úrovních probíhá
školicí a kontrolní činnost?
Základní kontroly pracoviště provádějí
sami zaměstnanci a technici, kteří sledují
své úseky. Jednou ročně se uskuteční
na každém pracovišti veřejná prověrka
bezpečnosti práce. Dodržování pravidel
bezpečnosti práce kontroluje komise
složená z inspektora, vedoucího úseku,
zástupce odborů a vedení společnosti.
Další kontroly jsou zaštítěny státní báň‑
skou správou. Báňští inspektoři z OBÚ
v Mostě u nás provádějí namátkové
i předem hlášené kontroly. Ročně jich
je několik desítek a některé jsou i ně‑
kolikadenní. Jednou za tři roky prove‑
de OBÚ v Mostě komplexní prověrku.
Nejvyšším stupněm kontroly ze strany
státní báňské správy je pak generální
prověrka. Ta se opakuje zhruba v pětile‑
tých cyklech. Loni v září se uskutečnila
na DB a dopadla výborně. Školení pro‑
vozních zaměstnanců v dělnických pro‑
fesích probíhá každý rok a jednou za tři
roky jsou prověřovány znalosti z oblasti
bezpečnosti práce a požární ochrany
u všech zaměstnanců naší společnosti.
Provozní technici obdrží po úspěšném
ověření svých znalostí osvědčení k vý‑
konu technického dozoru.
text a foto: Tomáš Vrba
bezpečnost práce v SD
Rozbory pracovních úrazů
v provozech DB a DNT
Rozbor pracovních úrazů podle délky
trvání pracovněprávního vztahu
v letech 2007–2015 na DB
55
Rozbor pracovních úrazů podle délky
trvání pracovněprávního vztahu
v letech 2007–2015 na DNT
53
55
50
50
45
45
40
40
35
35
30
25
20
20
30
26
25
23
20
15
15
8
2
6 – 10
11 – 15
16 – 20
21 – 25
26 – 30
31 – 35
36 – 40
40 +
Úrazovost podle dnů
v letech 2007-2015 na DB
50
47
0
0
0 – 5
6 – 10
11 – 15
16 – 20
21 – 25
26 – 30
31 – 35
36 – 40
40 +
50
28
25
22
30
24
22
20
20
20
17
15
17
11
10
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota
neděle
0
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
Vývoj počtu pracovních úrazů
v letech 2010–2015 na DNT
35
35
32
12
12
sobota
neděle
10
10
Vývoj počtu pracovních úrazů
v letech 2010–2015 na DB
30
30
25
25
23
21
20
20
23
20
16
14
15
15
11
11
10
10
5
5
0
10
5
40
30
HORNICKÉ listy speciální příloha
10
5
Úrazovost podle dnů
v letech 2007–2015 na DNT
40
0
13
11
10
10
7
5
0 – 5
15
15
10
0
29
25
2010
2011
2012
2013
2014
2015
0
8
2010
2011
2012
2013
1
1
2014
2015
V roce 2015 byl díky důslednému do‑
držování bezpečnostních předpisů na
DNT registrován pouze jeden pracov‑
ní úraz se záznamem. Zároveň nebyla
evidována žádná mimořádná událost
podléhající ohlašovací povinnosti státní
báňské správě. Příznivá bezpečnostní
bilance loňského roku se na DNT týkala
také evidence závažných pracovních
úrazů, které by si vyžádaly hospitali‑
zaci postiženého na dobu delší než
pět dnů. Takový případ totiž nebyl
zaznamenán během loňského
roku ani jedinkrát.
Díky důslednému dodržo‑
vání pravidel vize Efektivní
a bezpečná těžba bylo do‑
saženo pozitivních výsledků
rovněž v počtu zameška‑
ných pracovních směn
v přepočtu na jednoho
zaměstnance, které
představovaly pou‑
hých 0,016 směny
na jednoho pra‑
covníka DNT.
V roce 2015
zvládal veš‑
keré těžeb‑
ní a úpra‑
várenské
operace na DNT
profesionální kvalifikovaný tým 969 osob.
Po zásluze tedy DNT už popáté bodovaly
v kategorii Hornická činnost prováděná
povrchovým způsobem – uhelný lom
a za vynikající výsledky získaly prestižní
ocenění za bezpečnost – Zlatého Per‑
mona. Cena za bezpečnost v hornictví
se uděluje od roku 2002, a to v několika
kategoriích a vždy za uplynulý kalendářní
rok, subjektům podléhajícím dozoru stát‑
ní báňské správy jako projev uznání za
dosažení vynikajících výsledků v oblasti
bezpečnosti práce. Zřizovatelem žebříč‑
ku nejbezpečnějších hornických provozů
jsou Český báňský úřad, Odborový svaz
pracovníků hornictví, geologie a naftové‑
ho průmyslu a Odborový svaz Stavba ČR.
Cenu propůjčuje a uděluje jménem všech
zřizovatelů předseda Českého báňského
úřadu. V dosavadní čtrnáctileté historii
udělování Zlatého Permona získaly DNT
toto ocenění už pětkrát.
Zmáhači ohňů v Dolech Bílina
Zmáhači ohňů Václav Kühnel (vlevo) a Petr Fridrich spolu pracují v jedné směně.
Zmáhači ohňů, nebo přesněji záparů vzniklých okysličováním uhlí,
kdysi patřili mezi frekventované profese každého povrchového
uhelného dolu. Dnes, kdy likvidaci ohně v báňském provozu
provádějí hasiči a stará důlní díla likvidují báňští záchranáři, je
pracovní pozice zmáhačů už spíše výjimkou. Na Dolech Bílina
jsou v současné době zaměstnání tři zmáhači ohňů.
Ještě předtím, než na počátku
20. století vznikla profese báňských
záchranářů, existovali na každé šachtě
tzv. ohňaři, jejichž úkolem bylo hlídat
a chránit důlní díla před zárodky po‑
žárů. Ohňaři neboli zmáhači likvidovali
zápary vzniklé okysličováním uhlí, pří‑
padně i vlastní požáry způsobené jeho
samovznícením odnepaměti také při
povrchovém dobývání hnědého uhlí.
Představovali tak určitou formu hasičů.
V současné době, kdy jejich práci za‑
stávají příslušníci závodních hasičských
sborů, jak je tomu například na DNT, je
v moderních povrchových hnědouhel‑
ných velkolomech pravých zmáhačů už
jen poskrovnu. V revíru jich pár najdeme
ještě na velkolomu ČSA, a tři muži této
specifické profese slouží také na DB.
„Naše práce by se dala shrnout takto:
kropení zápar, jejich zavážení pískem,
vytváření dostatečného množství písku
na depech v dobývacím prostoru a sa‑
mozřejmě zkrápění šachetních komu‑
nikací, čímž minimalizujeme prašnost,“
upřesňuje Václav Kühnel, zmáhač ohňů
z DB. Tříčlenná parta kolegů zmáhačů
doplněná řidičem nákladních aut se
střídá ve dvanáctihodinových ranních
směnách. Při likvidaci zápar využívají
dvě cisterny (Tatru 815 s objemem 9 m3
a CAT 730 s 22 m3). Pro svoji činnost
využívají i další techniku – pásový nakla‑
dač, buldozery a nákladní auta z Revit‑
ransu. Písek k zásypu zápar vybírají ze
skrývkového nadloží na vnitřní výsypce.
V nedávné minulosti, kdy postupovala
porubní fronta přes hlubinný důl Mír,
často pomáhali báňským záchranářům
při uzavírání chodeb starých důlních děl.
text a foto: Tomáš Vrba
26/27
Efektivní a bezpečná
těžba na DNT
bezpečnost práce v SD
Jaromír Vrba:
Mezi naše priority patří rozvoj
odborné a fyzické připravenosti
Ačkoli absolvoval zatím pouze prvních šest měsíců v pozici velitele HZS DNT, s likvidací požárů,
požárními asistencemi, technickými a technologickými činnostmi v dobývacím prostoru DNT má
bohaté, už dvacetileté zkušenosti. Jaromír Vrba patří ke šťastlivcům, kterým se podařilo zrealizovat
velké přání z dětství – věnovat se profesi, o které vždy snili. V našem rozhovoru přibližuje nejen svoji
hasičskou praxi a cíle dalšího zdokonalování odbornosti a fyzické zdatnosti 41členné hasičské jednotky.
Od začátku roku velíte tušimickým hasičům. Podařilo se
vám během této relativně krátké doby uplatnit nějaké nové
postupy nebo zaměření?
Šest měsíců je skutečně krátký časový úsek. Navíc, naše
jednotka výborně fungovala za mého předchůdce Jaroslava
Nováka, který mi předal spoustu zkušeností. Kladu velký důraz
na fyzickou připravenost členů naší jednotky. Za tímto účelem
jsme například pořídili běžecký pás, který slouží k výcviku fy‑
zické zdatnosti zaměstnanců při pohybu v dýchací technice. Ve
spolupráci s personálním odborem SD se tak mohou naši hasiči
účastnit nejrůznějších školení a kurzů odborné přípravy, jako je
třeba kurz pro spojaře, ovládání dispečinku a radiostanic, nebo
kurz řidiče vozidla dopravy nemocných a raněných organizovaný
ústeckou nemocnicí. V prvním pololetí jsme také uskutečnili dvě
neplánovaná prověřovací cvičení zaměřená na připravenost
a akceschopnost jednotky, časy dojezdů na jednotlivá pracoviště
a znalost příjezdových cest. Velmi mě těší, že z obou cvičení
jsme vyšli se ctí a potvrdili tak naši profesionalitu a akceschop‑
nost. V SD máme výborné zázemí a pochopení pro naši profesi.
HORNICKÉ listy speciální příloha
K úzkému okruhu spolupracovníků Jaromíra Vrby patří
Marek Herčzík, inspektor bezpečnosti práce DNT.
Kladu velký
důraz na
fyzickou
připravenost
členů naší
jednotky.
Za tímto
účelem jsme
například
pořídili
běžecký pás
k výcviku
fyzické
zdatnosti
při pohybu
v dýchací
technice.
Vážím si výborné spolupráce s výrobním
ředitelem Jiřím Nerudou, závodním lomů
Milanem Novotným a vedoucím odboru
BHP a PO Jiřím Kučerou.
Určitě jdete sám svému mužstvu
příkladem.
Snažím se o to. I když těžiště mojí práce
spočívá nyní především v administrativě,
chci si dál udržovat fyzickou připravenost.
Pro další odborný růst se pravidelně za‑
pojuji do speciálních seminářů, školení
a kurzů. Letos jsem již absolvoval školení
profesionálních řidičů, nebo kurz zaměře‑
ný na instrukčně metodické zaměstnání
velitelů hasičských záchranných sborů
podniků. Mým přáním a cílem je, aby od‑
bornost všech členů naší jednotky splňo‑
vala pokyn vydaný generálním ředitelem
HZS ČR.
Plánujete dovybavení moderní hasič‑
skou technikou?
Jen špičková hasičská technika je
zárukou spolehlivých zásahů. A právě
takové technické vybavení máme u nás
k dispozici. Většina byla pořízena v ne‑
dávných letech, navíc náš vozový park
průběžně modernizujeme a rozšiřujeme
o další potřebnou techniku. Naposledy to
byl kontejner na pitnou vodu k doplňování
pitné vody na velkostrojích.
Můžete představit činnosti hasičů na
DNT?
Náš sbor má 41 členů a špičkové mo‑
derní technické vybavení - to zahrnuje
pět cisternových stříkaček, technická
28/29
a velitelská vozidla, sanitu a věcné prostředky požární ochra‑
ny. Těžištěm naší činnosti jsou výjezdy k nejrůznějším druhům
zásahů. Jejich počet se pohybuje v řádech stovek ročně. Loni
jsme napočítali celkem 849 výjezdů. Nejčastěji se jednalo o tech‑
nické a technologické pomoci, požární asistence. K vlastním
požárům jsme v roce 2015 vyjížděli celkem šestkrát, a to včetně
výjezdů v rámci integrovaného záchranného systému. Na DNT
obstaráváme také údržbu komunikací pro chůzi a údržbu zeleně.
Pravidelně asistujeme jako požární hlídky při větších akcích, jako
je například probouzení Březenského draka.
Hasičský záchranný sbor DNT je součástí integrovaného
záchranného systému. Kdy jste naposledy zasahovali na
žádost krajského operačního střediska mimo dobývací
prostor?
Při těžké autonehodě, ke které došlo 29. dubna na křižovatce
silnice I/13 a silnice vedoucí do Kadaně. Při srážce osobního
auta a autobusu bylo zraněno 27 osob. Náraz autobus vymrštil
na vedení parovodu, který se tím poškodil. Na místě zasahovaly
tři vrtulníky a několik hasičských sborů. Naši hasiči se aktivně
podíleli na přenášení raněných do vrtulníku a sanitek. Za svoji
vysokou profesionalitu byla naše jednotka při vyhodnocení ce‑
lého zásahu pochválena ředitelem HZS ČR územního odboru
Chomutov. Další závažnou dopravní nehodu osobního auto‑
mobilu řešila naše jednotka ve spolupráci s kadaňskými hasiči
a PČR v blízkosti kolejiště SD – Kolejová doprava.
text a foto: Tomáš Vrba
Těžištěm
naší činnosti
jsou výjezdy
k nejrůznějším
druhům
zásahů.
Jejich počet
se pohybuje
v řádech
stovek ročně.
Loni jsme
napočítali
celkem 849
výjezdů.
Jaromír Vrba
velitel HZS DNT
Už od školních let byl u dobro‑
volných hasičů v rodném Mašťově
a pokračoval tak v rodinné hasič‑
ské tradici. Snil o tom, že se jednou
stane hasičem z povolání. Proto
úspěšně absolvoval obor provozní
požární technik na SŠEaS.
V roce 1996 se mu jeho dětské
přání splnilo a stal se členem ha‑
sičského záchranného sboru DNT.
Začínal jako hasič – strojník. Pozdě‑
ji, kdy už byl velitelem směny, si roz‑
šířil vzdělání na UJAK v Praze. Je
držitelem odborné způsobilosti pro
takticko­‑strategické řízení u MV ČR
a HZS ČR. Od 1. ledna 2016 zastá‑
vá pozici velitele jednotky. Jaromír
Vrba je ženatý a má dvě dcery. Ve
volném čase se věnuje rodině a rád
cestuje. Podniká výpravy do příro‑
dy. V poslední době si oblíbil i jízdu
na čtyřkolce.
bezpečnost práce v SD
Cena za bezpečnost v hornictví – Zlatý Permon
V dosavadní čtrnáctileté historii udělování Zlatého Permona získaly DNT toto
prestižní ocenění již pětkrát, a to v letech 2008, 2009, 2011, 2014 a 2015.
Historie bezpečnosti a ochrany zdraví při práci sahá
až do 18. století př. n. letopočtem. A co historie OBHP
na DNT? Na období mezi „tehdy“ a „dnes“ se díváme
s úctou a hrdostí. Minulost s přítomností spolu jdou
téměř ruku v ruce a je velmi těžké je od sebe od‑
dělit. Přítomnost je totiž minulostí tvořena. Jinými
slovy, historie je skutečně magistra vitae, tedy
učitelkou života. Metody, způsoby a prostředky
se možná lišily, ale cíl byl a je stále stejný, a to
zajistit bezpečnost. „Oni“ tehdy odvedli úžasnou
práci a za to jim patří dík.
Zde je seznam bezpečnostních techniků, tak
jak jsem se s nimi postupně setkával, respekti‑
ve spolupracoval od roku 1985: Luboš Soušek,
Gabriela Kánská, Walter Fiedler st., Ivo Brabec,
Vladimír Paleček, Václav Endal ml., Ivan Stehlík,
Mikoláš Fedurca, Josef Terč, Zdeněk Macháň, Jiří
Kalabis st. a Zdeněk Čermák. Z těch „novějších“
pak František Chmel, František Fialka a Jiří Kučera.
Ale odložme pomyslnou knihu historie a podí‑
vejme se na současnost. Získání Zlatého Permona
je pro nás do určité míry vždy překvapením. Těší
nás, že náš původní cíl neustále se zlepšovat je
oceněn odborníky. Ano, na počátku jsme opravdu
jen chtěli pokračovat ve vytváření nových bezpeč‑
nostních standardů a posunout ještě dále jejich
úroveň. A za to jsme nyní oceňováni. Na úspěchu
je nejkrásnější, že po jeho dosažení jej máte ko‑
nečně před očima. Nezbývá než poděkovat všem
zaměstnancům DNT za jejich přispění k získání
Zlatého Permona.
Pravdou je, že v lednu 2012 se přihodilo 8 úra‑
zů a z toho 7 jich bylo s pracovní neschopností.
To byl impuls, abychom si sedli a začali hledat
řešení, jak negativní vývoj úrazovosti zvrátit.
Bylo to pragmatické rozhodnutí, které mělo za
cíl jednak snížení úrazovosti a zároveň snížení
počtu dní pracovní neschopnosti. V únoru 2012
jsem se sešel s vedoucími PÚ LOM, PÚ ÚDUT
a PÚ OČV. Pracovní skupina 4 lidí byla vybrána
záměrně, protože ne vždy platí, že všichni ti co
mluví, mají také nejvíce co říct. Následně jsme
pak o výsledku jednání informovali ostatní THP
uhelných provozů a Zdeňka Čermáka, vedoucího
odd. BHP a PO DNT.
Nemohu a ani nechci nikomu radit, aby postu‑
poval podobně, ale jsem názoru, že když jste na
pochybách, je nutné se vrátit k základům, protože
i v prohrách se může skrývat výhra. Dílčí prohry
jsou politováníhodné, ale ne neobvyklé a neúspě‑
chy (i ty dočasné) jsou součástí našeho života.
A protože se historie stále opakuje (i když pokaždé
trochu jinak – aneb do stejné řeky se znovu nevstoupí),
popsal jsem vedoucím provozních úseků postup sníže‑
ní úrazovosti na závodě uhelných lomů hospodářského
střediska ÚDUT v letech 1986 - 1987. V té době bylo HS
ÚDUT (dnes provozní úsek ÚDUT) vybráno jako pilotní
projekt ke snížení úrazovosti. V roce 1985 pracovalo na
HS ÚDUT 308 pracovníků a bylo registrováno 5 úrazů
s pracovní neschopností. V roce 1986 pracovalo na
HS ÚDUT 337 pracovníků a přijetím opatření ke sní‑
žení úrazovosti byl registrován pouze 1 pracovní úraz
s pracovní neschopností, a to i přes uvedený nárůst
pracovníků. V roce 1987 se počet pracovníků snížil na
332 a byl opět registrován 1 pracovní úraz s pracovní
neschopností. Jednalo se tehdy o poměrně jednodu‑
chý soubor opatření, protože jak všichni víme, složitá
opatření většinou stojí více a mají tendenci chovat se
nezvykle v nejméně vhodnou chvíli. Soustředili jsme
se tehdy na tři hlavní cíle, a to prevenci, šetření úrazů
a zlepšení úrovně znalostí v oblasti BP a PO u zaměst‑
nanců. V roce 1985 byla drtírna na závodě uhelných
lomů jasným poraženým, naopak v roce 1986 a 1987
se karta obrátila a v roli „outsidera“ se ocitla ostatní
střediska závodu uhelných lomů.
Stejně tedy jako v letech 1986 a 1987, tak i v roce
2012 jsme se chtěli vyvarovat slabině spočívající v tom,
že člověk má často tendenci „uložit problém k ledu“
a že přeceňuje tzv. „léčivou schopnost času“. Negativní
stav tím nikdy nezmizí, ale pouze se přesune. Snažili
jsme se proto předpovědět všechny možnosti. V pře‑
kladu to znamená, že úspěchu docílíte jistěji, když se
nebudete spoléhat na jeho vlastní tempo, ale ukážete
mu i to svoje.
Jestliže chce jakákoliv firma zůstat na minimální
úrazovosti, je třeba změnit po čase systém. Když nejste
ochotni systém změnit, nebo nejste ochotni změnit
své cíle, tak tím co činíte, jen přestavujete tzv. pomy‑
slné židle na Titanicu. Navíc prostředí se stále mění
s příchodem nových technologií. Standardy, které
platí jeden rok, už ten další neplatí. Vše se mění a je
to i dobře, protože jen díky změnám může vzniknout
nový způsob myšlení. Proto jsme na uhelných pro‑
vozech soubor opatření z let 1986–1987 přizpůsobili
podmínkám roku 2012.
Věděli jsme, že jednoduché to nebude. Předpokládali
jsme, že jasněji bude v tomto ohledu už vcelku brzy,
v řádech týdnů. Ne, nebylo to žádné „má se za to“, ale
prověřený systém. Bylo tu přesto velké ALE. Obhajovat
tuto verzi bylo pro nás jako chůze po provaze, protože
zda jste se trefili do černého, poznáte až s odstupem
času. Po dostavení prvních úspěchů (zastavení nárůstu
bonusový systém, který v sobě zahrnuje
předem stanovenou finanční odměnu pro
každého zaměstnance za práci bez úrazu
za určené období (finanční příspěvek do
důchodového pojištění za čtvrtletí, přípla‑
tek ke mzdě a poukázky na služby). Mají
zaveden „soutěžní systém“ mezi pracovní‑
mi kolektivy s kolektivními odměnami pro
nejúspěšnější. Hodnocení je korigováno
podle úrovně rizikovosti práce jednotlivých
kolektivů. Slavnostní vyhlašování výsledků
této soutěže se provádí za účasti vrcholo‑
vého vedení společnosti.
Ale i na Dolech nástup Tušimice jsme
dříve postupovali obdobně. Byl zde rovněž
zaveden soutěžní systém mezi pracovními
kolektivy s kolektivními finančními odmě‑
nami pro nejúspěšnější. Až do roku 1985
jsme prováděli čtvrtletní vyhodnocování
tzv. soutěže na úseku OBP a to vždy pro
první tři závodová střediska z každého
závodu (závod skrývek Merkur a Březno,
závod Prunéřov, závod uhelných lomů,
závod důlně technických služeb). Pro
upřesnění dodávám, že odbor BHP a PO
pouze vyhodnocoval úrazovost, finanční
odměnu pro jednotlivé kolektivy zajišťoval
ekonomický odbor
To co vidíme jako nejdůležitější část
naší „mise bezpečnosti práce“, je udržet
nastavenou laťku a posunovat ji stále výš.
Hlavním faktorem tedy zůstává bezpeč‑
nost práce a ochrana zdraví našich za‑
městnanců na pracovišti. To je myslím asi
ten největší benefit, který můžeme v oblasti
BHP nabídnout. A jaký je náš cíl? Možná to
zní zvláštně, ale naše cesta vlastně nemá
cíl. Protože našim cílem je cesta - tedy
bezpečná cesta. A v tom je rozdíl.
A získání dalšího ocenění Zlatý Per‑
mon? Osobně si myslím, že to realizovat
lze a umím si to i představit. Pablo Picas‑
so kdysi řekl, že všechno co si dovedete
představit, je reálné. Tak proč ne? Jestli
to bude, nebo nebude, není samo o sobě
důležité, daleko důležitější je, aby lidé
z práce odcházeli zdraví, tedy bez úrazů.
Další motivací je i skutečnost, že za býva‑
lého vedoucího OBHP DNT Zdeňka Čer‑
máka (funkci vedoucího OBHP vykonával
od roku 1992 do 29. 12. 2014) jsme získali
celkem 4x ocenění a nyní pod vedoucím
OBHP Jirkou Kučerou jsme získali první
ocenění – motivace k překonání zde tedy je.
A vývoj úrazovosti v letošním roce? Je
za námi teprve polovina roku, takže těžko
předjímat, jak se bude vyvíjet ta druhá. Ješ‑
tě není zcela vyhráno. I když s jistotou bych
si vsadil na to, že úrazovost v porovnání
s rokem 2012 bude na DNT nižší (jsem
v tomto pohledu optimista, nejsem tedy
žádný profesionální prognostik). Ale o kolik
to bude, to už bych spíš jen hádal.
V roce 2014 a 2015 byla úrazovost velice
nízká a bylo by tedy proto skoro nesmyslné
hovořit i přes mírný nárůst úrazů o špat‑
ných výsledcích, ale spíše o mimořádně
dobrých výsledcích v minulosti a sou‑
časném určitém návratu na dlouhodobě
udržitelnější úrovně. V této souvislosti
bych chtěl připomenout i slova profesora
Romana Makariuse, že hornictví bylo, je
a zřejmě bude povoláním nejenom těžkým,
ale i značně nebezpečným.
Dovolím si přidat pár řádků o tomto vý‑
znamném člověku. Naposledy jsme spolu
hovořili dne 25. dubna 2014 v Mostě na 125.
SKOKU PŘES KŮŽI. Při pozdravu jsme si
podali ruce a profesor se (s elegancí jemu
vlastní) omluvil, že vzhledem ke své zdra‑
votní indispozici zůstal sedět při pozdravu.
Posadil jsem se také a chvíli jsme si spolu
povídali. Během hovoru jsem přemýšlel,
zda jsem již někdy potkal člověka s takovou
autoritou a noblesou. Takového odborníka
v oblasti správního a horního práva, histo‑
rie horního práva a oblasti bezpečnostních
předpisů, osobu budící můj velký respekt,
krátce řečeno - par excellence. Ale to je
jen můj soukromý názor, který rozhodně
nikomu nevnucuji. Vzpomněl jsem si i na
naše první setkání v jeho kanceláři před‑
sedy ČBÚ v Praze. Rovněž se mi vybavila
i profesorova známá věta ze zkoušek, která
zněla: Horní právo je zákon a zákon se
cituje – nevypráví svými slovy. Každý, kdo
byl u pana profesora na zkoušce z horního
zákona, si jistě na tuto větu vzpomene a dá
mi za pravdu. Shoduji se s názorem mého
kolegy profesora Aloise Adamuse z HGF
TU­‑VŠB vOstravě, že hornická veřejnost
bude postrádat předního znalce historie
a současnosti horního práva.
Jedno rčení praví, že opatrnosti není
nikdy dost. Slýcháme to ze všech stran.
Málo si ale uvědomujeme, jak je pravdivé.
A začít se dá zdánlivě maličkostmi, třeba
tou nejobyčejnější – dávat na sebe větší
pozor. Když pro nic jiného, tak kvůli svému
zdraví. A protože úrazy jsou součástí života
každého z nás, tak ať již rádi sportujete,
tvoříte, nebo děláte cokoliv jiného – pro‑
sím, dělejte to bezpečně, respektive od‑
povědně. Protože bezpečnost je vlastně
odpovědnost.
Škoda, že tak prostý závěr má ke svému
naplnění tak složitou a nesnadnou cestu.
text: Marek Herčzík
30/31
úrazů) se k nám následně přidaly i skrýv‑
kové provozy. Vzhledem k tomu, že by pro‑
blém mohl nastat, pokud nám to nevyjde,
měli jsme připravené celkem dvě varianty.
Jinými slovy, pokud řekneme A, tak musí‑
me být připraveni i na to říct B. Samozřejmě,
že všechna opatření mají svůj účel, a je od
nich očekáván jakýsi výsledek a fungují
i s určitou setrvačností. První varianta se
týkala přímo šetření úrazů, odškodňová‑
ní úrazů a následného ověření znalostí
bezpečnostních předpisů po ukončení
pracovní neschopnosti zaměstnanců. Ta
druhá varianta se týkala kontrolní činnosti.
Následně jsme změnili i systém periodic‑
kého přezkušování z BP a PO. Zaměřili
jsme se především na vytipované profese
- osádky velkostrojů a řidiče PVZ. Vycházeli
jsme z předpokladu, že čím vyšší úroveň
odbornosti, tím vyšší úroveň bezpečnosti
práce. Koncem roku 2013 pak následo‑
vala analýza situace a kontrola nastavení.
V letošním roce máme již vytipované dal‑
ší činnosti, na které se chceme zaměřit.
Jednou z nich je i zvýšení úrovně znalostí
v požární ochraně.
Se zajímavou variantou cesty ke snižo‑
vání pracovní úrazovosti jsem se seznámil
27. října 2009 ve středoněmecké hnědo‑
uhelné společnosti MIBRAG v Theißenu,
kde jsem byl se závodním lomů Milanem
Novotným na pracovním setkání bezpeč‑
nostních techniků. Byla zde konzultová‑
na problematika ochrany zdraví při práci,
hygieny práce, požární ochrany a báňské
legislativy. Jednalo se o komplex jednotli‑
vých opatření, který je v podstatě založen
na velice častém upozorňování na proble‑
matiku BP, úrazovosti, udržování bezpeč‑
ného pracoviště a bezpečného chování
zaměstnanců. Prvním opatřením je vytvá‑
ření povědomí osobní odpovědnosti všech
zaměstnanců. Slogan „Hlavním úkolem
všech vedoucích na všech stupních říze‑
ní je zajistit, aby jejich podřízení, kteří do
práce přišli, i zdraví odešli“ je pravidelně
zdůrazňován na všech poradách jako jed‑
noznačná priorita. Na schůzkách pracov‑
ních kolektivů (tzv. bezpečnostní mítink)
se klade důraz na systematické opakování
nutnosti dodržování bezpečnostních před‑
pisů všemi zaměstnanci. Dále byly insta‑
lovány zřetelné tabule s údaji o úrazovosti
a výzvou k dodržování BP (toto jsme pak
aplikovali i na obou lokalitách SD). Společ‑
nost MIBRAG také tiskne firemní plánovací
diáře s upoutávkami na BP pro každého
zaměstnance. Druhým opatřením je „Moti‑
vační program“. Jedná se o propracovaný
bezpečnost práce v SD
Bezpečnost práce v českém hornictví 2015
V loňském roce došlo v České
republice při těžbě hnědého
a černého uhlí, rud a ostatních
surovin celkem k 510 pracovním
úrazům, což bylo o 91 méně
než v roce 2014. S výrazným
poklesem pracovních úrazů byl
zaznamenán také mírný pokles
úrazů smrtelných, které se
meziročně snížily o 2 na celkem
9 případů evidovaných v roce
2015. Pozitivních výsledků bylo
dosaženo i v počtu nahlášených
mimořádných událostí. Ty
se podařilo meziročně snížit
o 28 % na celkových 49 hlášení
o mimořádné události.
HORNICKÉ listy speciální příloha
Smrtelná úrazovost v ČR
Celostátně bylo v loňském roce vy‑
kázáno 41 441 pracovních úrazů. Tento
výsledek má trvale mírně klesající úroveň,
což se však bohužel netýká počtu smrtel‑
ných pracovních úrazů, kterých naopak
v Česku přibývá. Jen v roce 2015 přišlo při
práci o život 122 lidí, a to zejména řeme‑
slníků a opravářů. Nejčastějším důvodem
byly pády z výšky, ale umíralo se i při ob‑
sluze strojů a řízení motorového vozidla.
Nejčastější příčinou smrtelného úrazu
pak byl špatný odhad rizika a nebezpečný
pracovní postup, práce bez oprávnění,
nebo vykonávaná navzdory zákazu. Smrt
se bohužel nevyhnula ani náročným čin‑
nostem, které zajišťují potřebné zdroje
surovin. V českém hornictví bylo v roce
2015 zaznamenáno 9 smrtelných úrazů
(o 2 méně než v roce 2014). Při dobývání
černého uhlí zaplatili svým životem 4 lidé.
Jeden smrtelný úraz vznikl při dobývání
rud hlubinným způsobem a rovněž 1 smr‑
telný úraz nastal při dobývání ostatních
surovin povrchovým způsobem. Celkem
k 3 smrtelným úrazům došlo při nakládání
s výbušninami. Až 80 % smrtelných úra‑
zů v hornictví bylo způsobeno selháním
lidského činitele nebo nedostatky v or‑
ganizaci práce. Zhruba 20 % smrtelných
úrazů způsobují nepředvídatelná rizika
hornické práce. Obecně pak zdroji smr‑
telných úrazů v roce 2015 byly nejčastěji
oheň, horké látky a předměty, výbušniny,
dále pak kontakt se strojním zařízením
a dopravní prostředek.
Úrazovost v hornictví
Bilance úrazů u subjektů podléhající
dozoru státní báňské správy vykázala
v loňském roce 510 záznamů o pracov‑
ním úrazu a 49 hlášení o mimořádné
události. Nejvíc pracovních úrazů bylo
evidováno při těžbě ostatních surovin,
zejména stavebních hmot, a při hrubé
kamenické výrobě. Za těmito činnostmi
následuje hlubinná těžba černého uhlí.
Až na třetím místě v počtu evidovaných
Vývoj pracovní úrazovosti v oblasti těžby hnědého uhlí
Rok
Celkový počet úrazů
z toho smrtelných
2010
171
-
2011
165
1
2012
151
-
2013
116
1
2014
156
2
2015
*84
-
Zdroj: Hornická ročenka 2014, *Zpráva o stavu bezpečnosti v hornictví 2015.
pracovních úrazů stojí povrchová těžba
hnědého uhlí. Ze statistiky počtu úrazů
ovlivněných délkou pracovního poměru
a množstvím praxe jasně vyplývá, že nej‑
rizikovějším obdobím je první rok v novém
zaměstnání. Proto je potřeba zapraco‑
vat na dalším zlepšení například formou
intenzivnějšího nebo dlouhodobějšího
dohledu již zkušeného kvalifikovaného
pracovníka nad nově příchozím začáteč‑
níkem. Zajímavým aspektem je pak čet‑
nost vzniku úrazu během pracovní doby,
kdy nejvíce úrazů v hornictví vzniká po
třech hodinách na pracovišti, nejméně
pak před koncem dvanáctihodinové smě‑
ny. A jaké byly nejčastější příčiny úrazů
v roce 2015? Jednoznačně nejvíc úrazů
způsobilo špatně nebo nedostatečně od‑
hadnuté riziko, následováno další nejčas‑
tější příčinou – nesprávnou organizací
práce. Šetření příčin úrazů u jednotlivých
zaměstnavatelů mimo jiné odhalilo, že
z celkového počtu 510 pracovních úrazů
došlo k 94 pracovním úrazům při chůzi.
Možnost pracovního úrazu se týká
nejen dělnických a provozních profesí
Mylná je všeobecná představa, že
hrozba vážného pracovního úrazu se
týká jen pracovníků na stavbách, v do‑
lech a v nejrůznějších průmyslových pro‑
vozech, a že v kanceláři se vám nemůže
nic stát. Pro zajímavost: Jen v roce 2015
se v ČR při výkonu práce zranilo také
55 vědeckých a odborných duševních
pracovníků a 42 úředníků!
text a foto: Tomáš Vrba
Seminář Hornické společnosti
podkrušnohorské oblasti
Hornická společnost podkrušnohorské oblasti uspořádala, jako každý rok, odborný
seminář k aktuální tematice – Jak se změní uplatnění hnědého uhlí na energetickém
trhu ČR. Vzhledem k měnícím se podmínkám pro užití vybraných energetických
surovin při výrobě elektrické a tepelné energie se mění rovněž pohled na využití
hnědého uhlí, je třeba hledat jeho uplatnění i v neenergetických sektorech.
Seminář byl rozdělen do dvou samo‑
statných tematických částí. První část
se zabývala pravděpodobným vývojem
trhu s hnědým uhlím v ČR, využitím uhlí
v energetice a při výrobě neenergetic‑
kých produktů. Přednášky prezentovali
Ladislav Pelcl, ředitel VUPEK – EKO‑
NOMY Praha a ředitelka VÚHU Most
Marcela Šafářová. Účastníci byli se‑
známeni se stavem energetického trhu,
s bilancí celkové spotřeby primárních
energetických zdrojů při výrobě elektři‑
ny a tepla ve vazbě na současné i bu‑
doucí potřeby.
Bylo konstatováno, že současné vyu‑
žívání tuzemského hnědého uhlí v ener‑
getickém hospodářství se dlouhodobě
příznivě odráží v nízké dovozní energe‑
tické závislosti České republiky. Ve státní
energetické koncepci se předpokládá
postupný pokles podílu hnědého uhlí
v energetických bilancích.
Nelze opomenout skutečnost, že zhru‑
ba 1,84 mil. domácností je zásobováno
teplem z centrálních energetických zdro‑
jů, kde topným médiem je uhlí.
Druhá část semináře byla věnována
problematice aktuálního stavu a oče‑
kávanému vývoji cen energetických
komodit z hlediska současné reality.
Hodnocen byl vliv na ceny, například
rychle rostoucí výroba elektřiny z ob‑
novitelných zdrojů, rozsah nabídky pod‑
půrných služeb a jejich cen, cena silové
elektřiny na evropských trzích a cenový
vývoj povolenek CO2.
Diskutována byla i otázka potenciálu
hnědého uhlí pro výrobu klíčových che‑
mikálií, především v budoucnu. Uhlí má
své využití i v technologickém procesu
zplyňování, zkapalňování, při výrobě uh‑
líkatých adsorbentů.
Diskutována
byla i otázka
potenciálu
hnědého uhlí
pro výrobu
klíčových
chemikálií,
především
v budoucnu.
Přednášky přednesli Jiří Gavor, ředitel ENA Praha a Asociace
nezávislých dodavatelů energií a Jaromír Lederer, vědecký
ředitel Výzkumného centra UniCRE.
Součástí semináře byla exkurse do laboratoří výzkumného
centra UniCRE v Litvínově, v areálu Unipetrolu RPA (Rafinérie,
petrochemie, agrochemie). Tato společnost dodává na trh
například motorová paliva, topné oleje, asfalty, rafinérské
produkty, saze, sorbenty aj. Exkurze zaměřená na jiný obor
byla zajímavá, přínosná a inspirující.
Semináře se zúčastnilo více než 40 posluchačů. Podle vyjá‑
dření většiny byl seminář velmi zajímavý a přinesl nové infor‑
mace a pohledy na využití hnědého uhlí. Ukázal rovněž, že při
využití hnědého uhlí pro výrobu elektrické a tepelné energie
je i přes klesající podíl v energetickém mixu aktualizované
energetické politiky státu nutné upřesňovat pozici hnědého
uhlí na trhu s energetickými surovinami a hledat nové oblasti
jeho uplatnění v budoucnosti
text: František Fraus, Jaroslava Šťovíčková
foto: Lenka Vaidišová
32/33
svět dolů
z míst, kde žijeme
Marek Hrvol:
Jezero Most zatraktivní
a zpříjemní naše město
Mostecký rodák, nejmladší viceprimátor v republice Marek Hrvol se rozhodl, že na rozdíl od řady
vrstevníků zůstane po ukončení vysokoškolských studií v Mostě. Vstoupil do regionální politiky
a úspěch v prvních volbách ho vynesl do čela radnice 70tisícového města těsně sousedícího
s těžebními a chemickými průmyslovými komplexy a s vysokou nezaměstnaností. Energický náměstek
mosteckého primátora se s velkým nasazením snaží dát městu novou, přívětivější tvář. Jedním
z jeho velkých konkrétních témat je zpřístupnění jezera Most a vybudování potřebné infrastruktury.
Jezero Most je už zhruba dva roky
napuštěné, přesto je tam koupání
zakázáno pod patnáctitisícovou po‑
kutou. Kdy bude podle vás reálné
počítat s fungováním plnohodnotné
příměstské rekreace podobně jako
u nedalekého jezera Matylda?
Zpřístupnění jezera Most veřejnosti se
plánuje v létě roku 2018, po dokončení
základní infrastruktury. Avšak cesta k pl‑
nohodnotné příměstské rekreaci s celko‑
vým vybudovaným zázemím a potřebným
komfortem pro návštěvníky samozřej‑
mě bude pokračovat v delším časovém
horizontu.
Zpřístupnění
jezera Most
veřejnosti se
plánuje v létě
roku 2018,
po dokončení základní
infrastruktury.
Jaké má město Most představy o re‑
kreačním areálu, který jednou na bře‑
hu jezera vznikne?
Urbanistickou a ekonomicko­
‑marketingovou studii využití jezera Most
HORNICKÉ listy 2/2016
V saském Zwenkau už jezero po těžbě hnědého uhlí od loňského roku slouží lidem.
má statutární město Most zpracovanou již od roku 2010. V sou‑
časné době probíhá výstavba základní páteřní komunikace
kolem jezera (stavba Obnovení silnice III/2565 Most – Mariánské
Radčice). Další projekty spolufinancované státem, jako například
komunikace a inženýrské sítě v jižní části jezera Most či realizace
pláží a plovoucích mol, se chystají v letech 2017 – 2018. Kolem
jezera by dále měly být vybudovány cyklotrasy a obslužné komu‑
nikace. Po jejich dokončení je možné realizovat další rozvojové
projekty. Projektová příprava probíhá v koordinaci se správcem
stávajícího území jezera Most – Palivovým kombinátem Ústí
nad Labem (PKÚ).
Mostem vyhlášená veřejná zakázka na stavbu hlavních
a vedlejších cest okolo jezera a vybudování inženýrských
sítí počítá s realizací v roce 2017. Ministr Mládek ale nedáv‑
no uvedl, že převod pozemků z PKÚ na město Most by se
pravděpodobně provedl až v roce 2019. Co by se v případě
takového mezičasu mohlo u jezera dít?
Stavba by měla být realizována v letech 2017 – 2018. Převod
pozemků z Palivového kombinátu Ústí nad Labem na město by
na termín realizace stavby neměl mít žádný vliv.
Bude město Most ještě dál spolupracovat v nějaké formě
s Palivovým kombinátem Ústí nad Labem?
Statutární město Most dosud s PKÚ úzce kooperuje a s touto
spoluprací uvažuje i do budoucna. Dokladem toho je skuteč‑
nost, že zástupci PKÚ jsou členy pracovního týmu k řešení
problematiky jezera Most. Bylo by nerozumné tuto spolupráci
jakkoliv ukončovat s ohledem na další vývoj území, jelikož PKÚ
je subjektem, který má k této lokalitě nejvíce znalostí a podkladů.
Máte možnost porovnání s jezery zbytkových jam po těžbě
u nás a v zahraničí?
Ano, právě ve spolupráci s PKÚ se snažíme odstranit veškeré
nedostatky, které byly identifikovány například na jezeru Milada
u Ústí nad Labem. To bylo zpřístupněno veřejnosti v červnu
loňského roku. Ve spolupráci s Krajskou hospodářskou komorou
pak čerpáme inspiraci i v SRN, zejména v Sasku a lužickém
34/35
Jezero Most čeká po dokončení náročných
projektů komunikací a inženýrských
sítí vybudování pláží a mariny.
i středoněmeckém hnědouhelném revíru,
kde byla po ukončení těžební činnosti
vodou zatopena celá řada povrchových
dolů. K čerpání znalostí nám i slouží také
zahraniční cesty se Severočeskými doly.
V loňském roce jsme tak s dalšími zastu‑
piteli navštívili například lokalitu Zwenkau
u Lipska, kde vznikla celá nová jezerní
krajina po povrchové těžbě hnědého uhlí.
V okolí Mostu je několik rozmanitých
příkladů úspěšné rekultivace těžbou
poznamenané krajiny. Kromě jezera
Most a autodromu jsou to také zato‑
pené malolomy Benedikt a Vrbenský
(dnes Matylda). Nejvýznamnějším pří‑
kladem revitalizace je pak Hipodrom
na rekultivované výsypce Velebudice.
Dostihový areál nyní mění většinové‑
ho vlastníka. Jak se to dotýká města
Mostu, jako minoritního vlastníka?
Přesně tak vnímá areál Hipodromu
i město - jako jednu z nejvýznamnějších
ukázek úspěšně rekultivace území po těž‑
bě. Považujeme Hipodrom rovněž za pres‑
tižní značku pro město Most ve smyslu
zvýšeného turistické zájmu a zlepšeného
vnímání obrazu našeho složitého regionu.
S ohledem na tyto skutečnosti budeme
intenzivně jednat s novým majoritním
vlastníkem. Tím se stala společnost
Charvát Group zastoupená jednatelem
Jiřím Charvátem, který je mimo jiné pre‑
zidentem Jockey Clubu České republiky.
Schůzka s novým majoritním vlastníkem
o budoucím záměru s areálem naše město
teprve čeká, avšak v tuto chvíli je jasné, že
by Most o dostihový sport rozhodně přijít
neměl. Toto využití areálu pro nás bylo, je
a doufám, že i bude nadále prioritní.
Jste nejmladším náměstkem primá‑
tora v ČR. V době zvolení do pozice
druhého muže ve vedení města vám
bylo 26 let. Co vás přimělo ke vstupu
do komunální politiky?
Ve veřejném sektoru jsem začal praco‑
vat přibližně před šesti lety, a to v neda‑
lekém městě Lom jako asistent starostky.
Postupně mě ta práce začala více a více
naplňovat. Již jsem uváděl několikrát, že
pracovní zkušenosti z Lomu mi dodaly
potřebné znalosti a povědomí o fungová‑
ní města, ale rovněž i pohled na vnímání
ze strany politiků. Říkal jsem si, že by
bylo fajn, kdybych práci a úsilí, které vě‑
nuji Lomu, mohl jednou realizovat i u mě
doma v Mostě. Zanedlouho přišla nabíd‑
ka od Severočechů kandidovat v Mostě
a po chvilce přemýšlení jsem měl jasno.
Jsem rád, že i tak mladý člověk jako já
může v komunální politice působit a pozi‑
tivně ovlivňovat život ve svém městě. Ten
titul nejmladšího viceprimátora doufám
přispěje k tomu, že přitáhne více mladých
lidí do místní i celostátní politiky.
Máte za sebou rok a půl v úřadu ná‑
městka primátora. Jaké cíle pro hor‑
nický Most považujete za prioritní
a jak se je daří naplňovat?
Priority jsou jasné, několikrát zmiňo‑
vané otevření a zprovoznění jezera Most,
rekonstrukce budovy reprezentačního
domu včetně rekonstrukce celého území
centra města, které na to čeká již řadu let.
Cílem je i rekonstrukce parku nad spor‑
tovní halou v rámci přeshraniční spoluprá‑
ce s městem Marienberg a rekonstrukce
mostu u nemocnice. Chceme pokračovat
ve výborných výsledcích hospodaření
města a jeho organizací, dál vést úspěšná
jednání s novými investory na průmyslové
zóně Joseph a tím přispívat ke zřizování
nových pracovních míst. A na závěr chci
zdůraznit cíl nejdůležitější – zajištění ma‑
ximální bezpečnosti pro obyvatele města
s ohledem na narůstající počet nepřizpů‑
sobivých občanů v celém regionu.
text a foto: Tomáš Vrba
HORNICKÉ listy 2/2016
jezerní krajina po těžbě
Mostecko jako centrální část revíru dosahovalo s koncentrací
12 provozovaných hnědouhelných lomů nejen nejvyšších objemů těžeb,
ale zároveň bylo oblastí s nejrozsáhlejšími zásahy hornické činnosti do
krajiny. Tou vůbec nejmarkantnější jizvou byla likvidace středověkého
královského města Mostu kvůli odtěžení 95 mil. t uhelných zásob.
Po jejich vyuhlení zůstala obří zbytková jáma. Nyní, po napuštění
vodou a následné revitalizaci okolí, se otevírá další etapa této těžbou
poznamenané lokality, která se opět navrací lidem a krajině.
36/37
Jezero Most
vodní plocha s příběhem
jezerní krajina po těžbě
HORNICKÉ listy 2/2016
Těžba uhlí na Mostecku
Od poloviny 19. století se datuje skuteč‑
ný průmyslový rozvoj zdejší těžby, který
souvisel s dokončením výstavby Ústecko­
‑teplické dráhy směřující v prodloužení
přes Duchcov až do Mostu. Už tehdy zde
působilo několik stovek malých důlních
podniků, které tak mohly pro odbyt své
uhelné produkce využívat nové železniční
spojení. Spotřeba uhlí rychle rostla a vy‑
volávala tlak na těžaře. Ti se postupně
sdružovali do větších celků a vytvářeli
nové těžební společnosti. První a největ‑
ší těžařskou společností byla Mostecká
uhelná společnost založená roku 1871 Ví‑
deňskou směnečnou bankou. Mostecké
uhlí snadno konkurovalo dražšímu kla‑
denskému. Navíc od 20. let k významným
odběratelům nově přibyly elektrárny. Pří‑
mo v těsném sousedství Mostu byl v roce
1901 založen důl Richard, který do roku
1921 fungoval jako hlubinná šachta a poté
těžil povrchově. Postup lomu do větších
hloubek uložení uhelné sloje si vyžádal po‑
stupné zavádění parních rýpadel a parní
úzkorozchodné kolejové dopravy. Jedno
z prvních parních lopatových rýpadel firmy
Menck­‑Hambrok bylo nasazeno právě na
Richardu. Roční objemy těžby se ve 20. le‑
tech pohybovaly kolem 400 tis. tun. V roce
1944, díky rozšíření počtu velkostrojů, pak
dosáhly téměř 900 tis. t. Po osvobození
se lom Richard stal základem budoucího
Těžba uhlí v lomu Most probíhala v letech 1970 až 1999. Celkem bylo
v dobývacím prostoru vytěženo 107 mil. tun (z toho 95 mil. tun v uhelném
pilíři pod městem a 12 mil. tun v dobývacím poli Kopisty).
lomu Ležáky začleněného do národního
podniku SHD. V roce 1950 byla zahájena
otvírka nového dobývacího pole, která
předurčila budoucí rozvoj lokality. I když
lom Ležáky vykazoval v ročních těžbách
kolem 3 mil. tun, potřebám centrálně říze‑
ného socialistického hospodářství to bylo
stále málo. Masivní objemy uhlí mělo proto
zajistit otevření lomu Most, jako přirozené
pokračování lomu Ležáky.
Likvidace Mostu
O zbourání města se jednalo už od
počátku 60. let. Jeho osud stvrdilo
26. března 1964 usnesení vlády č. 180,
kdy padlo konečné a nezvratné rozhod‑
nutí o likvidaci starého Mostu, odtěžení
uhelného pilíře pod ním a také o výstavbě
nového Mostu jako soběstačného okres‑
ního města s 56 tisíci obyvatel. Už v roce
1967 začaly první bourací práce. Zkáze
města neušlo ani více než dvacet gotic‑
kých objektů, zmizely školy, nádraží, diva‑
dlo, ocelárna, keramické závody, pivovar…
Zároveň v rychlém sledu s demoličními
pracemi pokračovala výstavba nového
města. Obojí v návaznosti na dokončení
nového koridoru, kam byly do bezpečí
1920
1970
1975
Most je těsně sevřen několika malými povrchovými
doly: Richard, Hrabák a Johan (na snímku). Objemy
jejich těžeb se neustále zvyšují. Zahlubující se lomy
a zvětšující se objemy výsypek tvoří charakteristickou
podobu města.
Už třetím rokem trvá likvidace města a postupné
stěhování jeho obyvatel do sídlišť v novém Mostě.
Demolice trhavinou a nenávratné mizení historického
města je všední realitou.
Od 30. 9. do 27. 10. probíhá úspěšný záchranný transfer
gotického kostela, který tak unikl likvidaci na rozdíl od
zbytku města. Kvůli vysoké koncentraci váhy na malý
prostor byla demontována a separátně přestěhována
kostelní věž.
Jen díky nim se podařilo přemístit 10 tis.
tun historického zdiva architektonického
skvostu z 16. století. Kostel během 28 dnů
na speciálním kolejovém podvozku po
obloukové transportní trase překonal
841,1 m s průměrnou rychlostí 2,16 cm/
min. Situaci znesnadňoval výskyt nezdo‑
kumentovaných starých báňských děl
a bývalý povrchový důl, v němž byla situ‑
ována městská skládka. Od 27. října 1975,
kdy byl přesun ukončen a objekt usazen
na nové základy v blízkosti starobylého
městského špitálu s kostelíkem sv. Ducha,
se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie
dominantou půvabného areálu, který
alespoň částečně připomíná atmosféru
starého Mostu.
30. září 1975 bylo trakční zařízení uvedeno
do pohybu. Po 646 hodinách byl 27. října
v 8:52 hodin přesun kostela ukončen.
Unikátní transfer kostela
O záchraně pozdně gotického klenotu
z roku 1517 postaveného věhlasným sta‑
vitelem Jakubem Heilmannem bylo roz‑
hodnuto záhy po potvrzení likvidace sta‑
rého města. Už v roce 1965 vypracovaly
Báňské projekty Teplice studii přemístění
děkanského kostela Nanebevzetí Panny
Marie. Přípravné práce (podbetonování
celého objektu, vyztužení konstrukce)
a vlastní posun, kdy se data o jakémkoliv
pohybu přenášela z čidel v rozpěrách
všech lodí a sloupů do měřicí centrály,
by vydaly na samostatnou knihu o mimo‑
řádné dovednosti všech zúčastněných,
zejména specialistů z Transfery Praha.
Zatápění zbytkové jámy
Od počátku sanace bývalého lomu
Most se počítalo pouze s vodní rekultivací,
neboť pro alternativní suchou variantu
nebylo dost potřebných zemin. Aktivní
báňská činnost tady probíhala v letech
1970 až 1999. Celkem bylo vytěženo
107 mil. tun uhlí, pod vlastním intravilá‑
nem města 95 mil. tun. V rámci příprav‑
ných sanačních prací se zajistila těsnost
dna budoucího jezera zakrytím zbytků
uhelné sloje a upravila se břehová linie.
Vlastní napouštění vodou z přivaděče
z Nechranické přehrady a čerpací sta‑
nice z uzavřeného dolu Kohinoor začalo
v roce 2008. Už od roku 2002 se ale na
dně budoucího jezera akumulovala voda
ze srážek a vývěrů svahů lomu, takže
při zahájení napouštění už měla vodní
plocha rozlohu 21 ha a hloubku 21 m.
V roce 2012 bylo dočasně napouštění
ukončeno, neboť probíhaly opravy břeho‑
vé komunikace a výstavba stabilizačních
prvků břehové linie. V květnu 2014 začalo
opět dopouštění jezera až na konečnou
požadovanou kótu stálé hladiny 199 m n.
m., které bylo dosaženo v září 2014. Nyní
jezero s hloubkou až 70 m a rozlohou přes
300 ha stále spravuje a udržuje Palivový
1986
2006
2007
Maximální roční těžba v lomu Most dosáhla 7,5 mil. tun
uhlí a 12,3 mil. m3 skrývky. Na dobývací straně jsou na‑
sazena tři rýpadla KU 300 a jedno KU 800. Nadloží je
ukládáno na vnější Střimické výsypce a výsypce lomu
Ležáky zakladači ZP 6 600 a ZP 2 500.
Součástí prvotních sanačních prací byla například
úprava břehové linie – stavba opevnění proti vodní
abrazi způsobené vlnobitím – a vybudování obvodové
komunikace.
Budování hlavního zdroje zatápění zbytkové jámy
lomu Most. Vodou z řeky Ohře zásobuje budoucí je‑
zero přivaděč z Nechranické přehrady z průmyslového
vodovodu Nechranice o celkové délce 4,9 km.
38/39
vyuhleného prostoru přeloženy všechny
dopravní a inženýrské sítě (silnice, tram‑
vajová trať, řeka Bílina). Během necelých
deseti let byla největší změna v historii
města dokonána. Ačkoliv základním sta‑
vebním prvkem nově budovaného města
byl litý beton a panely z místní betonárky,
podařilo se v rámci daných možností dát
alespoň novému centru – na rozdíl od
betonové džungle sousedních sídlišť –
přívětivou tvář s množstvím zeleně a po‑
zoruhodnou stavbou divadla (otevřeno
v roce 1985). Jedinými pojítky s původním
středověkým Mostem, jehož historie sa‑
hala až do 11. století, zůstala čtvrť Zahra‑
žany a přesunutý gotický kostel.
Mariánské
Radčice
jezerní krajina po těžbě
kombinát Ústí nad Labem a chystá se
jeho převod městu Mostu. Pozemky,
u nichž se nepočítá s komerčním využitím,
by měly být předány bezúplatně, ostatní
části pak za úplatu. Vše musí být sladě‑
no s přísnými pravidly EU o schvalování
veřejné podpory. Konečné rozhodnutí
o vlastníkovi jezera Most by mělo padnout
nejpozději v roce 2019.
HORNICKÉ listy 2/2016
Konečná bilance
Likvidace tak velkého a historicky
cenného města, jakým byl starý Most,
nemá v historii povrchové těžby v seve‑
ročeském revíru obdoby. Těžko bychom
dnes mohli zjistit názor jeho obyvatel
v 60. letech. Žádný oficiální průzkum
veřejného mínění se pochopitelně ne‑
uskutečnil. Je ale dost možné, že drti‑
vé většině obyvatel, převážně horníků
a dělníků, vyhovovalo přestěhování do
nových bytů s ústředním topením. Navíc
většina z nich nebyli rodáci, neboť vy‑
střídali původní obyvatelstvo německé
národnosti odsunuté v roce 1945, a tak
si ani nestihli vytvořit k Mostu, kam přišli
za prací, citový vztah. Spasilo 95 mil.
tun uhlí ležících pod Mostem národní
hospodářství, nebo došlo k barbarské
likvidaci historického sídla?
text: Tomáš Vrba,
foto: Tomáš Vrba, Ondřej Jungmann,
archiv Oblastního muzea v Mostě
Záluží
Propadlina
Poštův rybník
Konobrž
Venuše
Pařid
Kopisty
Braňany
Jezero Most
Vrbenský
Starý Most
Želenice
Matylda
Souš
Střimice
Nadrz
České Zlatníky
Rudolice
Obrnice
Most
Patokryje
Jezero Most v číslech:
 2008 – 2014 napouštění zbytkové jámy
Benedikt
Betynka
Vtelno
přehrady
 0,6 – 1,2 m3/s průtok vody z přivaděče z Nechranické
Čepirohy
 309 ha plocha vodní hladiny
 75 m maximální hloubka
 70,5 mil. m3 objem vody
 9 380 m délka břehové linie
 199 m n. m. výška vodní hladiny
2008
2010
2014
24. 10. bylo za účasti primátora Vlastimila Vozky a minis‑
tra průmyslu a obchodu Martina Římana slavnostně za‑
hájeno napouštění jezera Most. Za realizaci celého pro‑
jetu zodpovídá Palivový kombinát Ústí n. L., který převzal
veškeré sanační práce lokality lomu Most­‑Ležáky.
Jezero má objem vody 69,8 mil. m3, obvod 8,8 km a ma‑
ximální hloubku 74 m, ale po dobu realizace dodateč‑
ných stabilizačních a optimalizačních zásahů břehové
linie bylo napouštění dočasně přerušeno.
Po šesti letech je jezero Most napuštěno na požado‑
vanou hladinu 199 m n. m. Plochou 309 ha lehce přesa‑
huje Máchovo jezero (284 ha). V přehledu rekultivač‑
ních jezer je pak zatím druhé největší za sokolovským
Medardem (490 ha).
jubilanti
Pracovního jubilea dosahují v DB:
30 let
Bomberovičová Jana
Bulantová Markéta
20 let
Mlinařič Petr
Haraus Roman
Juriš Ján
Pisinger Jaroslav
Štěpánek Jaroslav
Stuchlý Milan
Sivák Robert
Strnad Zdeněk
řidič velkostroje
řidič velkostroje
provozní zámečník
provozní zámečník
přestavbář PD
zámečník velkostroje
strojník v úpravně
strojník v úpravně
30 let
Žihla Jaroslav
Jirásek Jiří
Pavlíček Jiří
řidič velkostroje
provozní elektrikář
mechanik elektronických zařízení
PÚ – TU
PÚ­– TU
Energetika
40 let
Hýsek Boris
Beneš Antonín
Polák Miroslav
Dupák Jiří
Legeňová Eva
Svoboda Roman
revírník
řidič velkostroje
vedoucí řidič velkostroje
řidič velkostroje
vážný
mechanik elektronických zařízení
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – ÚU
Energetika
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let
Lohberger Pavel
Dubický Ivan
provozní zámečník
řidič velkostroje
Skrývka
Skrývka
30 let
Háša Karel
Říhová Iveta
Vašková Pavlína
Kubíček Rostislav
mechanik úseku
operátor PD
sekretářka
provozní zámečník
Lom
Lom
OŘV
Skrývka
40 let
Zálešál Vlastimil
Klimpl Zdeněk
Pliska Zbyněk
řidič velkostroje
provozní elektrikář
provozní zámečník
Lom
Lom
Skrývka
40/41
Jubilanti skupiny SD (duben – červen)
VO podpory obchodu
referent ekonomické podpory
OPO
OEP
Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.:
20 let
Hejda Jiří
Vavřík Jiří
30 let
Svoboda Radek
40 let
Bureš Zdeněk
vulkanizér
vulkanizér
provoz Tušimice
provoz Tušimice
mistr strojní
provoz Tušimice
soustružník kovů
provoz Bílina
Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.:
20 let
Pešl Jiří
Štětina Jaroslav
Urban Dušan
30 let
Libertin Jiří
Stehlík Pavel
Pákozdy Viliam
Boroš Štefan
40 let
Tichý Jiří
řidič sil. mot. vozidel – nákl.
řidič sil. mot. vozidel – nákl.
řidič sil. mot. vozidel – nákl.
AUB
AUB
AUB
řidič sil. mot. vozidel – nákl.
řidič sil. mot. vozidel­– nákl.
řidič pracovních strojů
řidič pracovních strojů
AUB
AUB
DDMB
DDMB
řidič sil. mot. vozidel – nákl.
AUB
Pracovního jubilea dosahují v SD­‑Kolejová doprava, a.s.:
20 let
Lála Jan
Krejčí Jiří
vlakvedoucí – ved. posunu­‑voz.
vlakvedoucí­– ved. posunu
30 let
Obr Jaroslav
Zajícová Jitka
vlakvedoucí – ved. posunu
obsluha velínu
PT
PT
EPR
EPR
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD:
20 let
Houdek Jiří
technik údržby VS
OIT
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
Jubilant Jan Žďárský
HORNICKÉ listy 2/2016
Uznávaný báňský odborník oslavil v červnu ve skvělé formě 80. narozeniny. Zkušeností z povrchového
dobývání uhlí má jako málokdo, stejně jako dobrý přehled o všech těžebních lokalitách v revíru. K srdci
mu přirostly nejvíc Doly Bílina. Tady začínal na počátku 60. let, postupně prošel celý provoz až po řídicí
funkce. Později jako technický ředitel GŘ SHD a pak výzkumný pracovník úzce spolupracoval s DB
i DNT. Založil a 18 let předsedal Hornické společnosti podkrušnohorské oblasti (dříve VTS). Neustále
sleduje situaci uhlí v globálním měřítku. Nestor českého hornictví Jan Žďárský je po zásluze držitelem
nejvyššího resortního vyznamenání - medaile Georgia Agricoly. Vyřazuje z něj stavovská noblesa,
optimismus a přirozený respekt k hornickým tradicím i úcta k moderně řízené současné těžbě v SD.
Na různých provozních, řídicích a vě‑
deckovýzkumných postech jste v se‑
veročeském hnědouhelném revíru
působil od roku 1960 celých 56 let.
Patříte ke generaci tvůrců proměny
způsobu těžby a techniky do dnešní
podoby. Jak vzpomínáte na období
začátků velkolomové těžby?
Z dnešního pohledu považuji za štěstí,
že jsem mohl být přitom. Do revíru jsem
se dostal poprvé jako čerstvý absolvent
ostravské VŠB na umístěnku v roce 1960.
Mou první štací byl důl Liebig na Teplic‑
ku. Pracoval jsem postupně jako revírník,
vedoucí skrývky. Poté jsem přešel na lom
Barbora, už jako vedoucí výroby. Přes
pozici hlavního inženýra lomu Fučík a ře‑
ditele na Jirásku jsem byl v roce 1972
pověřen funkcí ředitele Dolů Julia Fučíka
(DJF) v Bílině (nyní Doly Bílina). To bylo
období, kdy se transformovala podoba
teplicko­‑bílinské části revíru. Malolo‑
my jako Liebig, Košťany, Barbora byly
postupně douhleny. V rámci koncepce
intenzifikace povrchové těžby vytvořily
Báňské projekty Teplice vizi velkolomo‑
vé těžby, která byla připravována jako
propojení lomů Jirásek a Maxim Gorkij,
čímž měla vzniknout jedna porubní fronta
a velkolom, který by byl největším a nej‑
hlubším v celém revíru. Pamatuji si na
ambiciózní plán s předpokládanou roční
těžbou až 16 mil. tun. Za tím účelem byly
na tehdejších DJF nasazovány první vel‑
kostroje výkonnostních technologických
celků TC2 a později i TC3 a vybudována
moderní úpravna uhlí v Ledvicích. I když
uvažovaného objemu maximální těžby se
nikdy nedosáhlo (a také v případě tech‑
nicky nejvýkonnějšího TC3 bylo realizová‑
no pouze jedno obří rýpadlo a zakladač),
v hrubých obrysech fungují Doly Bílina
dodnes tak, jak bylo prognózováno tehdy
v 60. letech.
Jedna věc je připravení koncepce vel‑
kolomového provozu a druhá její re‑
álné uskutečnění. Nepochybně se při
zavádění nové generace výkonné do‑
bývací techniky vyskytovaly problémy.
Ano, problémy byly, a obrovské. Na
Dolech Bílina se v rámci celého revíru
vůbec prvně aplikovala rýpadla řady KU
800, potřebná k odklizu zvyšujících se
objemů skrývkového nadloží. Zkušeb‑
ní provoz KU 800.1 začal v roce 1969,
kdy zároveň probíhala montáž dalšího
rýpadla KU 800. 3. Náběh obou těchto
strojů nebyl vůbec úspěšný. Bylo nutné
provádět nesčetné úpravy a opravy. Bylo
to nesmírně náročné pionýrské obdo‑
bí nejen pro montážní pracovníky, ale
především pro členy nově utvořených
posádek, kteří s tak velkými stroji ne‑
měli žádné zkušenosti. Vzpomínám si,
že zásadní problémy byly s převodovými
skříněmi zdvihu a výsuvu kolesového vý‑
ložníku, s životností zubů a břitů korečků,
špatným provedením lanovnic a nízkou
životností lan. Značná poruchovost trá‑
pila také příslušné linky dálkové pásové
dopravy. Pracovníci údržby DB a revír‑
ních strojíren KSK úzce spolupracovali
na kompletní rekonstrukci špičky koleso‑
vého výložníku KU 800. 3. Díky velkému
úsilí posádek – například bratrů Skálů,
pánů Sloupa a Bendy, šikovných lidí
z podniku jakými byli Jirka Jelínek nebo
Vladimír Řehoř – a samozřejmě expertů
z výzkumných ústavů a dalších specia‑
lizovaných pracovišť se postupně dařilo
dostat nová rýpadla do relativně dobré
kondice. V této souvislosti mě napadla
jedna vzpomínka. Když se v roce 1976
na lomu Merkur v Tušimicích předávalo
do provozu další KU 800.6, vykazovalo
při přísné přejímce již „jen“ 200 závad,
což byl v tehdejším měřítku výsledek
velice uspokojivý.
Jako výzkumný pracovník jste se ze‑
vrubně zabýval výskytem a možnost‑
mi dobývání pevných poloh kontinuální
technologií v nadloží uhelné sloje v se‑
veročeské hnědouhelné pánvi. V 90. le‑
tech jste soustavně sledoval interakci
mezi horninou a dobývacím strojem
také na DNT. O co tam konkrétně šlo?
Těžba na posledním skrývkovém řezu
lomu Libouš na DNT byla často pozna‑
menána výskytem těžce rozpojitelných
 Jan Žďárský se rád vracívá na golfové
hřiště v Oldřichově – výsledek příkladné
rekultivace bývalého lomu Barbora, kde v 60.
letech zahájil svoji hornickou životní pouť.
 V roce 1953
po vyučení
horníkem na
hlubinném dole
Československé
armády
v Karviné.
 Personální ředitel SD
Josef Molek patřil mezi
početné gratulanty
k významnému
životnímu jubileu.
O všechny se pozorně
starala paní Marie
Žďárská, která je
svému muži oporou
už od společných
studentských let
na ostravské VŠB.
jílovců nebo karbonátů. S kolegy z VÚHU
jsem tehdy posuzoval, jak řešit porucho‑
vost až destrukci klasických zubových
korečků s rohovými břity a doufám, že
jsme přispěli k celkové technické rekon‑
strukci velkostrojů a k specifikaci zadání
nové dobývací techniky. Naše měření
prokázala, že na rohovém břitu korečku
se soustředí síla potřebná k prvotnímu
rozpojení zeminy, což následně umož‑
ňovalo zpřesnit zadání požadavků na
obměnu rozpojovacích orgánů rýpadel
a řešení kusovitosti. Výborná spolupráce
a přátelská atmosféra provázela četná
jednání s Jiřím Nerudou, Josefem Hejs‑
kem, Vladimírem Andráškem, Martinem
Vrublem a celou řadou dalších zkuše‑
ných profesionálů z DNT.
Poznal jste řadu hnědouhelných dolů
ve světě. Máte možnost srovnání.
Jak z toho vycházejí naše povrchové
lokality?
Měl jsem možnost se opakovaně se‑
známit s uhelnými ložisky v Německu,
Polsku, Maďarsku, Španělsku, Bulhar‑
sku a řadě dalších míst. Každá těžební
lokalita má svá specifika, ale přesto po‑
važuji velkolom Bílina za jeden z nejsloži‑
tějších, ať už z hlediska výchozích přírod‑
ních podmínek, nasazené technologie
a vůbec rozsahu dobývání. Zažil jsem
dobu, kdy se intenzivně hledaly příčiny,
proč Bílina nejede tak, jak by měla. Pa‑
matuji i počátek 90. let s úvahami o jejím
uzavření. Proto jsem rád, že dnes jsou
DB v tak výborné kondici. Obzvlášť když
je právě Bílina mojí srdeční záležitos‑
tí a nezbavil jsem se toho osudového
propojení ani v penzi. Vážím si každé‑
ho setkání a fárání s našimi šikovnými
následovníky – Novotným, Brabencem,
Bílým, Dolejším, Štajgerem, Kohútem
a celou řadou dalších znamenitých lidí.
Všem přeji Zdař Bůh!
text a foto: Tomáš Vrba
42/43
profil
z historie těžby uhlí na Bílinsku
Důl Rudiay I v Bílině
Pokračování našeho historického seriálu vás zavede do vrchnostenských uhelných provozů rodu
Lobkoviců na Bílinsku. Důl Rudiay prošel za téměř 200 let od roku 1751 četnými proměnami
báňské technologie i svého názvu. Celkem dokázal vytěžit 8 mil. t bílinského hnědého uhlí.
Historie tohoto dolu je velmi dlouhá,
trvala 196 let. Důlní pole po celou dobu
těžby uhlí patřilo majitelům bílinského
zámku, tedy starobylému rodu Lobkovi‑
ců. Podle zápisů z roudnického archivu
byl důl založen roku 1751 Ferdinandem
Filipem z Lobkovic (1724–1784).
Vývoj pojmenování dolu začíná názvem
dosti nejasným a dle zachovaných map
víme, že v roce 1808 se důl jmenoval Ru‑
diay. Již v roce 1830 měl název důl Ca‑
rolina (česky Karolina) na Rudiayských
vrchnostenských provozech, v letech 1848
důl Rudiay a podobně v roce 1876 důl
Carolina v Rudiay. Koncem 19. století se
název ustálil na Rudiay. Od zprovoznění
lobkovického dolu u Chudeřic měl pak již
stálý název Rudiay I. Další změna však
nastala v roce 1924, kdy byl přejmenován
na Anna­‑Berta a v roce 1939 opět na Ru‑
diay I. Poslední změna se odehrála roku
1947, kdy byl již povrchový důl opatřen
názvem Maxim Gorkij.
Měnil se nejen název. Vlastní důlní pro‑
voz se přemisťoval po dolovém poli v kruž‑
nici a byl v provozu celkem na 5 místech.
Zpočátku fungoval jako hlubinný důl vede‑
ný štolou s portálem na katastrální parcele
Bíliny č. 1125. Kolem roku 1850 byl v pro‑
vozu již hlubinný důl na katastrální parce‑
le Bíliny 1209/4, kde po opuštění lokality
vznikla cihelna. Kolem roku 1872–3 vznikl
třetí v provozu, již jako klasický hlubinný
důl na katastrální parcele Bíliny č. 1195/1.
Mapa důlního pole Lobkoviců u Bíliny v roce1880.
Letecký snímek dnešní povrchové situace a umístění historických důlních děl.
Další místo vzniklo kolem roku 1923–1924
na katastrální parcele Bíliny č. 1328/1, jako
nakládací rampa s třídírnou u železniční
vlečky. Poslední místo bylo vybudováno
v letech 1935–1940 na katastrální parcele
Bíliny č. 1332 v blízkosti sklárny Engels
a skoro se vrátilo k původnímu místu z dob
založení v roce 1751. Budovy areálu dolu
Rudiay dodnes zčásti stojí a sídlí zde firma
Humatex, která zpracovává kapucín.
Dolové pole se nacházelo na severozá‑
padním okraji města, za vrchem Větrák,
proti starému bílinskému nádraží a zaují‑
malo 8 dvojitých a 10 jednoduchých důl‑
ních měr označených Carolina I až XVIII
a 16 malých důlních měr. První těžba byla
započata pravděpodobně na návrší zá‑
padně od staré cesty z Bíliny na Duchcov.
U bývalého starého železničního nádraží
bylo provozováno důlní dílo Carolina od
Křest dolu na Annu­‑ Bertu 4. 7. 1924 za přítomnosti
Zdenka Lobkovice a jeho manželky Anny­‑ Berty.
Jediná kresba povrchového lomu Rudiay z roku 1945.
44/45
roku 1751. Přímo u cesty byla šachetní
jáma a od ní vedly dvě větve hlavní štoly,
které sbíraly vodu z vydobytých prostor
i nových porubů. Východně přes cestu
směrem k toku řeky byla vedena štola
dlouhá 90 m a od ní dále vodní strouha
až do řeky Bíliny. Důl byl pojmenován po
kněžně Eleonoře Carolině Lobkovicové
(1685–1720). Mapa z roku 1821 zazna‑
menává rozsah uhelných lomů západně
u silnice na Duchcov. Pod pojmem lomy
zde musíme mít na zřeteli spíše nehluboké
odkryvy při výchozu uhelné sloje. Těžila
se pouze svrchní část sloje do hloubky
hladiny spodní vody. Mapa z roku 1830
má honosný název: Mapa přes veškerá
uhelná díla v Rudiayských vrchnostenských provozech a jámy Caroliny. Na mapě
je již zaznamenán rozsáhlý hlubinný důl
s těžbou v několika patrech a hlavní dobý‑
vací metodou chodbicování. Kolem roku
1872–3 byl zprovozněn moderní hlubinný
důl s parním těžním strojem a hloubkou
103 m. K dolu vedla vlečka z bílinského
nádraží o délce až 1,2 km, která se změ‑
nou provozu zkracovala.
V dolovém poli byla uložena jedna uhel‑
ná sloj o proměnlivé mocnosti 8–24 m.
Největší hloubka dolu byla kolem 70 m
pod povrchem, důl nebyl plynující a použí‑
valo se otevřené světlo. Geologická stavba
zde byla poměrně komplikována beze‑
slojnými pásmy. V nadloží se nacházely
vrstvy vodonosných písků - kuřavek, které
několikrát zahrozily a došlo k průvalům do
důlních děl, naštěstí bez obětí, jak je za‑
znamenáno roku 1897. Častěji docházelo
k těmto událostem s nástupem moderní
dobývací metody komorování, kdy při za‑
valování dotěžených komor se zpřetrhaly
písčité vrstvy v důsledku propadu hornin
do dutin po komorách. Rubalo se zde zá‑
sekovými komorami na zával. Vedle těžní
Firemní hlavička na dobovém dokumentu z roku 1895.
jámy byl důl ovětráván přirozeně dvěma
výdušnými jámami. Těžební pole bylo celé
přerubáno hlubinným způsobem a těžba
uhlí se od roku 1906 snižovala, až byla
ukončena v roce 1920. Od 1. dubna 1924
byla hornická činnost na dole obnove‑
na a modernizována. Z nedalekého za‑
staveného dolu Frauenlob u Ledvic byla
zakoupena třídírna a postavena přímo
u železniční vlečky a napojena úklonnou
lanovkou do lomu. Na Prokopské slavnos‑
ti 4. července 1924 byl důl přejmenován
na počest hraběnky Lobkovicové na důl
Anna – Berta. Povrchová těžba závalo‑
vých polí začala postupně narůstat a bylo
dosaženo ročních výkonů kolem 100 tisíc
tun uhlí. V roce 1935 zahájil kníže Lobkovic
výstavbu nového závodu na místě opuště‑
né sklárny Adler naproti hlavnímu nádraží
v Bílině. Byla postavena nová moderní
třídírna a nová závodní elektrárna. Pro‑
voz byl zahájen kolem roku 1940. Také se
s těžbou uhlí začal využívat kapucín, jako
surovina pro produkci ořechového mořidla
ve vlastním chemickém provozu.
Během druhé světové války byl důl stále
majetkem rodu Lobkoviců a pracovalo na
něm kolem 330 horníků, kteří dosáhli těžby
až 300 tisíc tun uhlí. Již v březnu 1946
byl znárodněný důl zařazen do národní‑
ho podniku Severočeské hnědouhelné
doly. Za svoji skoro dvousetletou historii
vytěžil zhruba kolem 8 milionů tun uhlí. Na
šachetní slavnosti dne 26. října 1947 byl
povrchový důl přejmenován na Maxim
Gorkij. Poslední fáze těžby v dolovém poli
probíhala povrchovým způsobem za pou‑
žití kolejové dopravy a lopatových rýpadel
a vytěžila celé dolové pole směrem na důl
Amalia II­–III. Lom byl postupně zasypáván
a v jižní části vznikla převýšená výsypka
Větrák, která byla následně rekultivována
v letech 1970 až 1994. Po rozhodnutí o vy‑
budování velkolomu Maxim Gorkij byl ma‑
lolom stejného názvu zastaven, dosypán
a na zbývající nerekultivované ploše vznikl
technický areál: dílny, sklady, montážní
místo a kanceláře.
text: Zdeněk Dvořák
foto: archiv OMG Doly Bílina
tip na výlet
Horské louky na Zinnwaldu.
Vstup do dolu.
Zinnwald a jeho rudný důl
Předpověď na letošní léto je velmi různorodá a tak vezměte tento tip na výlet jako příležitost
kam se podívat, když prší, nebo je nesnesitelné horko. V obou případech budete spokojeni,
neboť v tomto dole neprší, ale jen trochu kape, a teplota je stálá. Pokud vezmete s sebou
malé děti, můžete navštívit bobovou dráhu a vaše rodinné renomé rázem vzroste.
Technické zařízení dolu.
Začneme tedy příjezdem na Cínovec,
kde na první kruhové křižovatce zamíří‑
te druhým výjezdem směrem na starý
hraniční přechod. Pokračujete dál mírně
z kopce, míjíte budovu staré celnice a po
několika metrech přejíždíte státní hranici
z českého Cínovce do německého Zin‑
nwaldu. Kostel je jak na německé, tak
i české straně a oba jsou funkční. V tom
na českém bude v neděli 17. července
sousedská slavnost, malé neformální se‑
tkání lidí z obou stran hranice. My však
pojedeme do dolu. Pokračujeme kolem
druhého kostela, cesta se stáčí doprava
a první odbočka doprava je cesta, po kte‑
ré půjdeme pěšky. Popojedeme asi 100
metrů, na pravé straně je veliké parkoviště,
kde zaparkujeme. Vrátíme se na zmiňo‑
vanou cestu a po ní mírně z kopce, mezi
domy, a pak po loukách vejdeme do lesa.
Po 300 metrech chůze lesem přijdeme
na křižovatku. Ostře zahneme doprava
a opět z kopce po dalších 300 metrech
dojdeme k dolu. Typická budova na sebe
prozradí, že je vstupní branou do hlubin‑
ného dolu, těžní věž však zde nehledejte.
Po zakoupení vstupenek obdržíte pláš‑
těnky, lampy a můžete začít s prohlídkou.
Nicméně dobrá obuv je přece jen vhodná,
stejně jako v létě teplejší oděv. Teplota ve
štolách je 8 stupňů.
Historie osídlení sahá do 13. století.
Osídlení i hornická činnost přišly na ně‑
meckou stranu Krušných hor z Krupky.
Podzemní jezero.
46/47
České strana byla osídlena již od polo‑
viny 13. století. Rozvoj a blahobyt na‑
stal díky bohatým nalezištím cínu. Od
poloviny 15. století je doložena hlubinná
těžba v největší, české části cínovec‑
kého naleziště. V menším, saském na‑
lezišti začala těžba cínu teprve v druhé
polovině 16. století. Tyto nálezy cínové
rudy byly důvodem pro založení horské
obce Böhmisch Zinnwald (dnes Cínovec)
a později saského Zinnwaldu.
Tradiční hornictví se nejprve omezovalo
jen na získávání cínových rud, od poloviny
19. století k tomu přibyla těžba rud wolfra‑
mových. Od roku 1890 k těženým rudám
ještě přibyl zinnwaldit (lithiová slída), který
se dobýval do konce druhé světové války.
Po jejím ukončení byla těžba v saském
Zinnwaldu pro vyčerpání zásob ukonče‑
na. Teprve v roce 1990 skončila činnost
hlubinného dolu na české straně – na
Cínovci. Od roku 1969 byla důlní díla na
německé straně po mnoho let uzavřena.
V letech 1990–1992 proběhla obsáhlá
rekonstrukce, která zahrnovala zajištění
štoly Bünau a dala vznik rozsáhlému hor‑
nickému návštěvnickému centru.
Po celou dobu prohlídky musíme re‑
spektovat skutečnost, že profil chodby je
nižší. Celá prohlídková trasa je osvětlena.
Ke zhlédnutí jsou jak stará důlní čerpadla,
tak i sál s velkými čerpadly a dmychadly,
která zajišťovala chod dolu. Chodba po‑
kračuje a ocitáme se ve velké vydobyté
komoře, na jejímž dně je průzračné jezero.
Prostor je efektně nasvícen a dojem je
impozantní. Blížíme se ke státní hranici,
což dokazují nejen státní znaky, ale i brá‑
na mezi oběma doly. Vlastně je to jinak.
Verze německého průvodce, kterou jsme
slyšeli v loňském roce, uvádí, že v době
Odborný výklad průvodce.
Hraniční přechod v rudném dole.
nejvyšší těžby v dole, v šedesátých letech
minulého století, rudná žíla pokračovala
na českou stranu. Vedení německého
dolu to neřešilo a úspěšně pokračovalo
v těžbě v Čechách. Pochopitelně, aniž by
někdo informoval českou stranu. Protože
na české straně rovněž těžil rudu hlubinný
důl, tak po jisté době Češi narazili na vy‑
těžený prostor. Následně německá strana
musela získanou rudu nahradit. V té době
tak šlo projít z Česka do Německa pod
Hornická svačina.
zemí. Nyní je důl na české straně zaplave‑
ný, a tak to už není možné. Zdá se vám to
neuvěřitelné? Nevím, státní znaky, brána
i odtěžený prostor tam je. Zajeďte a ze‑
ptejte se, jestli to je pravda. A slibovaná
bobová dráha, ta je v Altenbergu, což je
další městečko za Zinnwaldem, po levé
straně ve svahu. V centru má velké par‑
koviště. Krásnou letní pohodu na všech
vašich cestách.
text a foto: Jan Říha
Státní hranice v rudném dole.
tip na výlet
Hallstatt
HORNICKÉ listy 2/2016
7000 let těžby soli
Malé městečko s necelou tisícovkou
obyvatel je celosvětově proslulé nejen
díky starobylé tradici těžby soli, která se
stala zdrojem blahobytu, ale především
pro svoji pohádkovou polohu na břehu
křišťálově čistého jezera při úpatí alpského
masivu Dachstein. Jedinečnost Hallstattu
a výjimečnou historickou hodnotu jeho
přírodní a kulturní krajiny stvrdilo zařazení
do Seznamu světového dědictví UNESCO.
Nejstarší dochované důkazy o zdejší
těžbě soli jsou přes sedm tisíc let staré.
Zejména pak ve středověku sůl z dolu
Salzberg zásobovala po obchodních
stezkách Evropu a přinášela nesmírné
bohatství. Pro celý zdejší region označo‑
vaný jako Solná komora skutečně platilo,
že sůl je nad zlato. Proto až do roku 1918
patřila těžba soli pod přímou správu císaře
a salcburských arcibiskupů. Později byly
doly zprivatizovány a význam těžby kvůli
poklesu tržní ceny byl už méně rentabilní
a postupně upadal. I přes citelný útlum těž‑
ba v Salzbergu – nejstarším solném dole
na světě – dodnes pokračuje. S ročním
objemem zhruba 750 tis. tun ji zajišťuje
několik desítek horníků. Solné doly v Ha‑
llstattu, Altaussee a Halleinu tvoří páteř
Solné komory v centrální části rakouských
Alp. Všechny jsou dnes vyhledávanými
turistickými cíli a přibližují historii těžby
soli od pravěku až po současnost.
Díky těžební činnosti se v Hallstattu
podařilo několik zásadních objevů přibli‑
žujících místní historii. V roce 1734 obje‑
vili horníci solí dokonale mumifikované
tělo pravěkého horníka – legendárního
„muže v soli“. Fenomenální nález se podařil
v roce 1846 tehdejšímu důlnímu inspek‑
torovi Johannu Ramsauerovi, který ná‑
hodně objevil rozsáhlé keltské pohřebiště
z 8. až 4. století před naším letopočtem
s ostatky více než 4 tisíc lidí. Tato lokali‑
ta s množstvím nálezů (šperky, nádoby,
zbraně) dokumentuje blahobytné poměry
obyvatel a přinesla do učebnic dějepisu
pojem halštatská kultura s pravěkými po‑
čátky zpracování železa. Archeologické
průzkumy na pohřebišti stále pokračují.
Návštěva Solné komory – tiché a roman‑
tické krajiny jezer a hor – určitě stojí zato.
text a foto: Tomáš Vrba
Hornická tradice
Prastaré hornické řemeslo zavedli v Solné komoře Keltové. Sůl byla a stále je pro Rakousko
důležitým nerostem. Její 7000 let trvající těžba
formovala životy a kulturu obyvatel. Fascinující
„solný svět“ láká k poznávání starodávných tradic, technické i sociální historie hornictví.
Sůl nad zlato
S těžbou v Hallstattu začali už Keltové. Dodnes to
připomíná jeho název - slabika hal znamená keltsky sůl. Nejprve byla sůl ceněna
především pro své konzervační účinky,
až později jako dochucovadlo. Význam
alpské soli postupně upadal, když byla
z evropského trhu vytlačována mořskou solí, nebo tureckou konkurencí
soli kamenné. Život bez soli si dodnes
nedokážeme představit. Spektrum použití je stále široké – od potravinářství
přes chemický průmysl až po farmacii.
Muzeum v solném dole
48/49
V proslulé Solné hoře (Salzberg) se ve výšce
300 m nad Hallstattským jezerem ukrývá
nejstarší solný důl na světě. Návštěvníkům
přibližuje velkolepou historii 7000 let těžby
soli. Trasu do útrob dolu zpestří lanovka,
havířská skluzavka a důlní vláček.
Malebné městečko u jezera
Hallstatt je údajně nejkrásnějším
městem na jezeře v Evropě. Rozprostírá se v nadmořské výšce 508 m
na úzkém pruhu mezi stejnojmenným jezerem a vysokými horami.
Domy zde připomínají ptačí hnízda
přilepená ke skále nebo ke kůlům
nad vodní hladinou. Také Hallstatt
se stal obětí čínského plagiátorství.
V roce 2012 byla v provincii Kuang­
‑tung otevřena plně funkční kopie
proslulého alpského městečka.
Alpská sůl
Zdejší přírodní sůl je víc než pouhý chlorid sodný. Obsahuje totiž 84 minerálií, a proto má blahodárný účinek
na náš organismus. Oproti běžné kuchyňské soli údajně
nezvyšuje krevní tlak a hlavně mnohem lépe chutná.
Sůl s nerůznějšími příchutěmi je typickým suvenýrovým
artiklem. Pro alpskou sůl ale do Hallstattu už jezdit nemusíte – je k mání i v našich supermarketech.
Nejstarší dřevěné schodiště
V Hallstattu mají nejen nejstarší solný
důl, ale v něm i nejstarší schodiště na
světě. Bylo objeveno během těžby v roce
2003. Jeho délka je 8 m, šířka 120 cm.
Sloužilo k přemisťování horníků už
v době bronzové. Dendrochronologický
průzkum provedený vědci zemědělské
univerzity ve Vídni prokázal, že dřevo pro
schody bylo poraženo v letech 1344 až
1343 před naším letopočtem. Dřevěné
schodiště nasáklé solí vydrželo neporušené v hlubině dolu tisíce let.
sport
Vzpěrač
PRODECO bodovalo v klání dračích lodí
Druhou červnovou sobotu se na vodní ploše Matylda uskutečnil
už pátý ročník největších amatérských závodů dračích lodí v ČR
StarColor CUP. Celkem startovalo 36 posádek. Se zkušenými borci
držel krok nováček soutěže – tým zaměstnanců PRODECO. Díky své
skvělé kondici a taktice kapitána Tomáše Gärtnera dojel ve finálových
jízdách na slušném 27. místě, což nebyla špatná premiéra.
HORNICKÉ listy 2/2016
Zatopená zbytková jáma malolomu
Vrbenský u Mostu s vodní plochou
téměř 40 ha je ideálním místem nejen
pro příměstskou rekreaci a koupání,
ale také pro provozování vodních spor‑
tů. Už popáté zde proběhly závody
12,5m otevřených kanoí opatřených
dračí hlavou na přídi a ocasem na zádi.
Historie dračích lodí má počátek už ve
starověké Číně. Novodobá podoba zá‑
vodů pak vznikla v roce 1976 v Hong‑
kongu. Od té doby se jejich popularita
lavinovitě šířila. Odhaduje se, že nyní
se této disciplíně věnuje 50 milionů
sportovců na celém světě. Patří mezi
ně i parta nadšenců z PRODECO.
I když šlo o premiéru v závodech
dračích lodí StarColor CUP, 21člen‑
ná posádka s kapitánem Tomášem
Gärtnerem hladinu Matyldy pořádně
rozbouřila. Tempo k co nejrychlejšímu
zdolání 200 m trati udávala bubeni‑
ce Aneta Šťastná, která byla zároveň
nejmladší členkou dračí posádky. No‑
váček závodů si vedl statečně a dojel
na pěkném 27. místě. Navíc jeho stan
v barvách PRODECO bodoval v soutě‑
ži o nejkrásnější dračí příbytek (zázemí
závodníků). Skvělá zábava a umístění
jsou příslibem pro účast týmu PRO‑
DECO v soutěži i příští rok.
text a foto: Tomáš Vrba
Koordinátor staveb Jan Zajan
z bílinského inženýringu
PRODECO – úřadující mistr ČR ve
vzpírání v kategorii M 40 do 85 kg –
je v letošní sezoně v mimořádné
formě. Borec teplického oddílu
vzpěračů na dubnovém Mistrovství
České republiky veteránů vytvořil
hned tři nové české rekordy: v trhu
neuvěřitelných 125 kg a v nadhozu
pak 144 kg. To zároveň znamenalo
nový rekord ve dvojboji (269 kg).
Cenné body sbíral také v ostatních
soutěžích ligy Masters. Pod
vedením trenéra Václava Profta
neustále vylepšuje techniku trhu
i nadhozu a připravuje se na
vrchol sezony – Mistrovství světa
Masters 2016 v Heinsheimu.
Vzpěračská kariéra
Ke vzpírání nasměroval Jana Zaja‑
na už v dětství jeho otec, který se sám
úspěšně věnoval silovému trojboji. Pod
otcovským dohledem se tedy Jan začal
v devíti letech učit základní techniku.
Postupně úspěšně prošel všemi kate‑
goriemi – od starších žáků, dorostenců,
juniorů, mužů až po současné Masters –
veterány nad 35 let. Slibně našlápnutou
kariéru, kdy v roce 1993 na mistrovství
republiky porazil členy reprezentace,
přerušila zhruba na rok léčba vážného
úrazu. Po neplánované přestávce ale Jan
Zajan opět začal trénovat a sbírat úspě‑
chy. Za zatím ten svůj největší považuje
ocenění Sportovec roku Teplicka, které
získal v roce 2012. Tehdy nejenže vyhrál
na mezinárodním mistrovství republiky,
ale svými vynikajícími výsledky během
roku byl tahounem celého oddílu tep‑
lických vzpěračů a pomohl mu do první
ligy. „Velký podíl na pozitivním vývoji mé
sportovní kariéry má trenér Václav Proft.
Znám ho už od malička. Na závody umí
skvěle připravit i po taktické stránce.
Díky tomu se mi daří porážet ty nejlepší
borce z celé republiky. Sám bych se tak
dobře připravit nedokázal. Pan Proft je
zkrátka skvělý trenér. Stačí, když je na
závodech se mnou, a už to jde samo,“
představil svoji trenérskou oporu vzpě‑
račský rekordman Zajan. V současné
Jan Zajan
vzpěrač
Datum narození: 20. 10. 1976
Výška/váha: 170 cm/77 – 82 kg
Oddíly: SKV Teplice, Fitness Jiskra Bílina
Největší dosavadní úspěchy:
čtyři české rekordy – kategorie M 35 do 77 kg: nadhoz
140 kg; M 40 do 85 kg: v trhu 125 kg (2016), v nadhozu
144 kg (2016), ve dvojboji 269 kg (2016), MČR v juniorech,
vítěz řady Velkých cen, účastník TOP 12 Havířov, MČR
Masters – silový trojboj, bronz na MČR Masters v bench­
‑pressu RAW. Několikanásobný mistr republiky v mužích
a opora vzpěračského družstva Teplic byl v roce 2012
vyhlášen vítězem ankety Sportovcem roku.
Největší cíl: získat medailové umístění na letošním
mistrovství světa ve vzpírání Masters
době po týdnech střídá intenzivní a vol‑
nější trénink a v posilovně tráví týdně
buď 8, nebo 4 hodiny. K tomu přidává
plavání a jízdu na kole. Samozřejmostí
je také úprava jídelníčku. „Nejsem žádný
výživový fanatik. Snažím se dodržovat
zdravou výživu - k snídani bílý jogurt
a vločky, z masa preferuji kuřecí. Jím ale
běžně i ostatní věci. Jako aminokyseliny
pro růst svalové hmoty užívám creatin
a BCAA,“ doplnil Jan Zajan.
Vrcholem sezony
bude MS v Heinsheimu
Po celou letošní sezonu se Jan pravi‑
delně účastní závodů mužské ligy a po‑
hárových soutěží ve vzpírání v kategorii
M 40 do 85 kg v trhu a nadhozu. Navíc
v rámci tréninku přidal i MČR v silovém
trojboji, kde ve své kategorii Masters
Největší radost a největší fanynka: sedmiletá dcera
Petra (Poštolka)
opět bodoval. Vyvrcholením pak bude
mistrovství světa ve vzpírání, které se
uskuteční v německém Heinsheimu na
začátku října. Optimální příprava a do‑
savadní letošní úspěchy jsou pozitiv‑
ními signály, že by také na MS mohl
vystoupat na medailovou bednu. Pevná
vůle a zarputilost jsou pro vzpěračského
šampiona typické a netýkají se pouze
sportu. Jan Zajan si při zaměstnání roz‑
šířil vzdělání. Po maturitě přijal nabídku
a přešel z pozice zámečníka těžkých
montáží do inženýrigu, kde je koordi‑
nátorem staveb.
text: Tomáš Vrba
foto: Tomáš Vrba, Petr Ditrich
Na MČR veteránů vytvořil Jan Zajan
hned tři české rekordy.
50/51
Jan Zajan ve skvělé formě
FANDÍME SIMONĚ BAUMRTOVÉ
na XXXI. letních olympijských hrách v Riu de Janeiru

Podobné dokumenty

HL05-2013 - Hornické listy

HL05-2013 - Hornické listy VYDAVATEL: Severočeské doly, a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e­‑mail: [email protected] REDAKČ...

Více