Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder A

Bohemia
Zeitschrift für Geschichte und Kultur
der böhmischen Länder
A Journal of History and Civilisation
in East Central Europe
Herausgegeben
im Auftrag des Collegium Carolinum
von Martin Schulze Wessel, Michaela Marek und Frank Hadler
Band 48 Heft 1 2008
Redaktionsbeirat:
Christoph Boyer (Salzburg), Peter Bugge (Aarhus),
Gary B. Cohen (Minneapolis, MN), Mark Cornwall (Southhampton),
Horst Förster (Tübingen), Steffen Höhne (Weimar),
Miroslav Hroch (Prag), Elena Mannová (Bratislava),
Sheilagh Ogilvie (Cambridge) und Jiří Pešek (Prag)
Editorial
AUFSÄTZE
„ZUR EHRE UND ZUM LOB GOTTES“. DIE BÜRGERLICHE
FRÖMMIGKEIT IN DER ZEIT VOR DER SCHLACHT AM WEIßEN BERG
AM BEISPIEL KÖNIGLICHER STÄDTE NORDWESTBÖHMENS
“HONOUR AND PRAISE TO GOD”
BOURGEOIS PIETY IN NORTHWESTERN BOHEMIAN TOWNS UP TO
THE BATTLE OF THE WHITE MOUNTAIN
Michaela Hrubá
This contribution examines bourgeois wills from selected towns in northwest
Bohemia directly subordinated to the king (Louny, Litoměřice, Žatec, Ústí nad
Labem) as to their religious significance. A close look is taken at legacies addressed
to ecclesiastical institutions, religious brotherhoods and literate societies as well as
at charitable legacies. The author thus seeks to solve the question of religious
orientation in general and in particular of the importance of religion in the everyday
life of urban dwellers. 20 to 30 percent of the testators left estates for the good of
their religion. They represented all social strata, with the financially better off,
however, proving the least generous. There is a distinct predominance of the
female gender among those leaving an estate toward a religious end, which might
suggest that the will was a way of making up for the women’s marginal social status
in this life.
„EN L’HONNEUR ET À LA GLOIRE DE DIEU“
LA PIÉTÉ BOURGEOISE À L’ÉPOQUE PRÉCÉDANT LA BATAILLE DE
LA MONTAGNE BLANCHE, À L’EXEMPLE DES VILLES ROYALES DU
NORD-OUEST DE LA BOHÊME
Michaela Hrubá
L’étude analyse des testaments bourgeois provenant de villes royales choisies du
nord-ouest de la Bohême (Laun, Leitmeritz, Saaz, Aussig) du point de vue de leur
force d’expression religieuse. L’auteur étudie les testaments destinés aux institutions
religieuses, aux fraternités religieuses et d’écrivains ainsi que les testaments
caritatifs. Cette étude soulève la question de savoir vers quelle confession les
bourgeois et les bourgeoises des villes penchaient-ils et quelle place la religion avaitelle dans leur vie. On a pu établir que 20 à 30 pour cent de tous les testateurs
faisaient des dons à des fins pieuses et qu’ils étaient issus de toutes les classes
sociales. Cependant, il faut noter que les bourgeois les plus aisés étaient ceux qui se
montrèrent les moins généreux. Il ressort clairement que, parmi les donateurs
pieux, les femmes représentaient la majorité, ce qui soulève la question de savoir si
le testament était un moyen de compenser leur marginalisation sociale sur Terre.
„KE CTI A CHVÁLE BOŽÍ“
ZBOŽNOST MĚŠŤANŮ V PŘEDBĚLOHORSKÉM OBDOBÍ NA
PŘÍKLADU KRÁLOVSKÝCH MĚST SEVEROZÁPADNÍCH ČECH
Michaela Hrubá
Studie je založena na rozboru měšťanských testamentů vybraných královských
měst severozápadních Čech (Louny, Litoměřice, Žatec, Ústí nad Labem).
Zkoumány jsou odkazy církevním institucím, náboženským a literátským
bratrstvům a v neposlední řadě také odkazy charitativního charakteru. Základní
sledovanou otázku představuje konfesijní orientace a postavení, jaké náboženství
zaujímalo v životě měšťanů a měštek. Přitom bylo zjištěno, že na zbožné účely
odkázalo 20 až 30 % testátorů. Tito pocházeli ze všech sociálních vrstev, přičemž
se ovšem nejbohatší měšťané ukázali být nejméně štědří. Nápadné je, že mezi
zbožnými donátory měly určitou převahu ženy, což vede k otázce, zda pro ně
testament nebyl cestou, jak kompenzovat svoje společenské upozadění během
vezdejšího života.
REFLEXION DER BÖHMISCHEN UND EUROPÄISCHEN
KONFESSIONELLEN TRADITION IN FRÜHNEUZEITLICHEN
BÖHMISCHEN BÜRGERLICHEN BIBLIOTHEKEN
WHAT EARLY MODERN BOHEMIAN BOURGEOIS LIBRARIES
EXPLAIN ABOUT BOHEMIAN AND EUROPEAN CONFESSIONAL
TRADITIONS
Olga Fejtová/Jiří Pešek
This study deals with the “consumption” of religious (in the broadest possible
sense) literature during the period of confessional division and under pressure from
re-Catholicization, and makes use of research work devoted to the history of
printing, the book market, and bourgeois reading habits developing in urban
Bohemian communities in the 16th and 17th centuries. It focuses on Prague and
subordinated towns and is based predominantly on systematic analysis of
comprehensive collections of estate inventories and testaments by citizens of
Prague and Louny (Laun). In contrast to what Czech literary studies and
ecclesiastical history have maintained until now, from about 1520 onwards reading
consumption in those towns and cities was characterised by a massive influx of
German reformatory literature, wheras interest in the locally established tradition
waned. Works of local origin were supplanted in bourgeois libraries by new,
reformatory titles which found their readership throughout Central Europe. This
process had its fluctuations which were caused by overall economic developments
and, more specifically, the evolution of the book market and also by the ebb and
flow of the process of reformation and counter-reformation in Europe. As a rule,
works belonging to the more traditional Czech religious environment did not
survive in the second half of the 16th and throughout the 17th century unless they
had been altered and adapted in the course of a new wave of reformation and in
this new guise “reimported” to Bohemia.
RÉFLEXIONS SUR LA TRADITION CONFESSIONNELLE BOHÉMIENNE
ET EUROPÉENNE DANS LES BIBLIOTHÈQUES BOURGEOISES DE
BOHÊME AU DÉBUT DES TEMPS MODERNES
Olga Fejtová/Jiří Pešek
La contribution traite de la „consommation de lecture“ de littérature religieuse au
sens le plus large dans la société bourgeoise de Bohême à l’époque du schisme
confessionnel ainsi que sous la pression de la recatholisation. Elle s’étend des
recherches sur l’histoire de l’imprimerie et du marché du livre au développement de
l’intérêt des bourgeois pour la lecture dans les villes de Bohême du XVIe et XVIIe
siècle, tout en mettant l’accent sur les villes pragoises. Elle se base principalement
sur la mise en valeur systématique de vastes collections d’inventaires de successions
et de testaments de bourgeois de Prague et de Louny (Laun). Contrairement à ce
que les lettres tchèques et l’histoire de l’Église ne le pensaient jusque-là, l’intérêt
pour la lecture dans les villes citées ci-dessus était empreint depuis les années 1520
d’un apport massif de littérature allemande réformatrice et marqué parallèlement
par un intérêt faiblissant pour la tradition religieuse locale plus ancienne. Dans les
bibliothèques bourgeoises, celle-ci fut remplacée par de la nouvelle littérature
réformatrice bien accueillie en Europe centrale. Il s’agissait en fait d’un processus
qui oscillait entre des cycles conjoncturels et la vente de la production de livres d’un
côté, et entre le processus de développement de la Réforme européenne et de la
Contre-Réforme d’autre part. De la tradition religieuse tchèque plus ancienne, il ne
subsista dans la deuxième moitié du XVIe siècle et au XVIIe que les œuvres qui
furent adaptées par une autre vague de la Réforme et qui furent ainsi „réimportées“
en Bohême par le biais du marché du livre.
REFLEXE ČESKÉ A EVROPSKÉ NÁBOŽENSKÉ TRADICE
V MĚŠŤANSKÝCH KNIHOVNÁCH RANĚ NOVOVĚKÝCH ČECH
Olga Fejtová/Jiří Pešek
Studie se zabývá „čtenářským konzumem“ široce chápané náboženské literatury
v české měšťanské společnosti období konfesijního dvojvěří i pod rekatolizačním
tlakem. Vychází přitom z výzkumu dějin knihtisku, knižního obchodu a dějin
měšťanských čtenářských zájmů v 16. a 17. století v českých městech, a to
s akcentem na města pražská. Přednostně se opírá o systematické zpracování
rozsáhlých souborů pozůstalostních inventářů a testamentů pražských a lounských
měšťanů. V uvedených městech byly čtenářské zájmy, nikoliv ve shodě
s představami dosavadní české literární vědy a církevněhistorického bádání, od
dvacátých let 16. století formovány masivním přílivem německé reformační
literatury a paralelním ústupem zájmu o starší domácí náboženskou literární tradici.
Tu v měšťanských knihovnách nahradila nová středoevropsky recipovaná
reformační literatura. Šlo přitom o proces, který osciloval mezi vnitřními rytmy
konjunktur knižní produkce a odbytu a mezi vývojem evropské reformace a
protireformace. Ze starší české náboženské tradice přežívala ve druhé polovině 16.
a v 17. století jen ta díla, která byla adoptována další vlnou reformace a v tomto
kontextu knižním trhem druhotně „injektována“ do Čech.
„NE VERBUM DEI IN NOBIS SUFFOCETUR...“.
KOMMUNIKATIONSTECHNIKEN VON PREDIGERN DES FRÜHEN
HUSSITISMUS
“NE VERBUM DEI IN NOBIS SUFFOCETUR…”
PREACHERS OF THE EARLY HUSSITE ERA AND THEIR
RHETORICAL TECHNIQUE
Pavel Soukup
Since preaching was very important for the Hussite reformers, the present
contribution is based on the assumption that this appreciation of the role of the
homily in connection with the use of certain communication strategies is one of the
principal reasons for the broad resonance the Hussite doctrine found across the
whole social spectrum. The study focuses on the structural and rhetorical
approaches used in those Latin and Old Czech sermons that have been preserved
in verbatim form, mainly texts by Jan Hus and Jacobellus of Mies. Thus, the
reconstruction of the communicative process does not depend exclusively on metahomiletic sources, but rather takes into account the sermons themselves, which had
been neglected by past research efforts. In homilies both ad clerum and ad populum,
the study detects addressee-orientated wording and specifically homiletic patterns
of thought. Closer analysis shows that homiletic methods from the heyday of
scholasticism were applied to Hussite sermons in a selective fashion. This result is
especially valuable for an appraisal of the true importance of early Hussitism among
the ecclesiastical reform movements of its time.
„NE VERBUM DEI IN NOBIS SUFFOCETUR…“
LES TECHNIQUES DE COMMUNICATION DES PRÉDICATEURS
AU DÉBUT DU HUSSISME
Pavel Soukup
Les réformateurs hussites accordaient une grande place au prêche. La contribution
part de la thèse que c’est justement cette grande valeur accordée au prêche associée
à certaines stratégies de communication qui assura aux enseignements hussites un
vaste retentissement social. Au centre de la recherche se trouvent la structure et
l’organisation des prêches conservés en latin et en vieux tchèque, notamment les
textes de Jan Hus (Johannes Hus) et de Jakoubek ze Střibra (Jakobellus von Mies).
Pour la reconstruction des processus de communication, on a pris en compte non
seulement les sources métahomilétiques, mais aussi les textes de prêches qui avaient
été négligés jusque-là par la recherche. Dans les Sermones ad clerum et ad
populum, on trouve une présentation du texte orientée vers le destinataire ainsi que
des manières de penser, qui sont typiques de l’homilétique. L’analyse de texte met
aussi en évidence la reprise sélective de méthodes homilétiques et de la grande
scholastique dans les prêches hussites. Ce résultat a beaucoup de valeur notamment
pour la classification comparative du début du hussisme durant les tentatives de
réforme de l’Eglise de son époque.
„NE VERBUM DEI IN NOBIS SUFFOCETUR…“
KOMUNIKAČNÍ TECHNIKY KAZATELŮ RANÉHO HUSITSTVÍ
Pavel Soukup
Pro husitské reformátory mělo kázání velký význam. Studie vychází z teze, že právě
velký důraz na kázání zajistil husitskému učení spolu s určitými komunikačními
strategiemi širokou sociální odezvu. Centrálním předmětem výzkumu je struktura a
forma dochovaných latinských a staročeských kázání, především textů Jana Husa a
Jakoubka ze Stříbra. K rekonstrukci komunikačních procesů tedy nejsou využity
pouze metahomiletické prameny, ale i výzkumem doposud opomíjená kázání jako
taková. V sermonech ad clerum a ad populum konstatuje autor výstavbu textu
zaměřenou na posluchače stejně jako myšlenkové vzory typické pro homiletiku.
Analýza pak jasně ukazuje selektivní přebírání vysoce scholastických homiletických
metod v husitských kázáních. Tento výsledek má význam především pro
komparatistické zařazení raného husitství do církevních reformních snah té doby.
VON MENSCHEN UND GRÄBERN. DER BESTATTUNGSORT IM
STÄDTISCHEN MILIEU DES SPÄTEN MITTELALTERS
OF HUMANS AND GRAVES
THE ROLE OF THE PLACE OF BURIAL IN LATE MEDIEVAL URBAN
LIFE
Hana Pátková
This contribution deals with the question what importance their place of burial had
for those living in an urban environment during the late middle ages. Hitherto
international as well as Czech scholars have held the view that only for the nobility
was the place of entombment of any relevance. Written sources and artefacts, even
though their number may be rather small, permit a different interpretation. Hints
pointing to special ideas having been entertained about where one would like to be
buried and the desired looks of grave and gravestone allow conclusions (which are
not further elaborated upon) to be drawn about what was common. Thus, analysis
of sources from several Bohemian towns of differing religious orientation proves
that to attach importance to one’s eventual place of burial was not an exclusive
prerogative of the nobility. Similar to what was common in aristocratic circles,
respectful rememberance of deceased family members and ancestors was among
the central considerations to be taken into account.
DES HOMMES ET DES TOMBES
LE LIEU DE SÉPULTURE EN MILIEU CITADIN AU BAS MOYEN ÂGE
Hana Pátková
La contribution suivante pose la question de savoir quelle importance il faut
attribuer au lieu de sépulture en milieu citadin au bas Moyen Âge. Jusqu’à présent,
la recherche internationale, ainsi que la tchèque, a supposé que le lieu de sépulture
ne concernait que la noblesse. Même si leur nombre n’est pas élevé, les sources
écrites et matérielles permettent d’avoir une autre interprétation. Les informations,
que l’on y trouve, sur les souhaits spéciaux sur le lieu de sépulture et sur la
décoration d’une tombe permettent de tirer des conclusions sur les cas normaux
qui n’ont pas été traités en particulier. Ainsi, la recherche sur des sources provenant
de diverses villes de Bohême d’orientations religieuses différentes prouve que le lieu
de sépulture au bas Moyen Âge était aussi important pour les roturiers. Tout
comme pour la noblesse, le souvenir des membres de la famille décédés et des
ancêtres jouait un rôle central.
O LIDECH A HROBECH
MÍSTO POHŘBU V MĚSTSKÉM PROSTŘEDÍ POZDNÍHO
STŘEDOVĚKU
Hana Pátková
Příspěvek se zabývá otázkou, jaký význam byl přikládán místu pohřbu v městském
prostředí pozdního středověku. Dosavadní mezinárodní i domácí výzkum vycházel
z toho, že místo pohřbu mělo výraznější pozici pouze v myšlení šlechty. Přes svůj
nevelký počet ovšem dovolují písemné i hmotné prameny jinou interpretaci:
poukazy na specifické představy o místě pohřbu a výzdobě náhrobku dovolují
udělat si zpětně obrázek o speciálně nikdy nezmiňovaném normálním případu.
Výzkum pramenů z různých českých měst různého konfesního ražení dokazuje, že
v pozdním středověku bylo místu pohřbu důležité i pro nešlechtice. Stejně jako
v případě šlechty přitom hrála centrální úlohu památka na zesnulé předky a členy
rodiny.
DIE RELIGIÖSEN BRUDERSCHAFTEN DER BAROCKZEIT UND DIE
REKATHOLISIERUNG BÖHMENS
RELIGIOUS BROTHERHOODS IN THE BAROQUE ERA, AND THE
RE-CATHOLICIZATION OF BOHEMIA
Jiří Mikulec
This study acquaints the reader with the history of religious fraternities in Bohemia
between 1620 and 1738. The author defines what constituted a religious
brotherhood during the Baroque era in Bohemia, and presents a typology of the
878 fraternities founded in the Bohemian lands during that time. He also deals with
the function of the fraternities in the process of re-Catholicization during the 17th
century, which he describes as predominantly auxiliary. At the same time, however,
he draws attention to the definitely active participation, in the re-Catholization
efforts, of the Maryan congregations founded by the Jesuits. Another subject of
examination are the saints whose namesakes the Brotherhoods elected to be, the
situation being compared to developments in the neighbouring contries. The final
part of the study is devoted to sources containing information on privileges of
indulgence awarded by the Holy See to brotherhoods in Bohemia and elsewhere in
the 17th and 18th centuries.
LES FRATERNITÉS RELIGIEUSES DE L’ÉPOQUE BAROQUE ET LA
RECATHOLISATION DE LA BOHÊME
Jiří Mikulec
La contribution nous mène à la découverte de l’histoire des fraternités religieuses
en Bohême entre 1620 et 1738. L’auteur définit les fraternités religieuses à l’époque
du baroque bohémien et établit une typologie pour les 878 confraternités qui furent
fondées dans les pays tchèques à cette époque. En outre, il se consacre au rôle des
fraternités dans le processus de la recatholisation du XVIIe siècle et il décrit celui-ci
comme ayant principalement joué le rôle de soutien. En même temps, il attire
l’attention sur la nette participation active des congrégations mariales créées par les
Jésuites lors de la recatholisation. Il a fait également des recherches sur les
„patrocines“ (prêches) des fraternités et les compare au développement de la
situation dans les pays voisins. La dernière partie du texte est une étude des sources
sur les privilèges des indulgences du pape qui furent accordées aux fraternités en
Bohême et en dehors de la Bohême aux XVIIe et XVIIIe siècles.
BAROKNÍ NÁBOŽENSKÁ BRATRSTVA A REKATOLIZACE ČECH
Jiří Mikulec
Studie seznamuje s dějinami náboženských bratrstev v Čechách mezi lety 1620 a
1783. Autor přitom definuje náboženské bratrstvo doby českého baroka a provádí
typologii 878 konfraternit, které jsou pro uvedené období v českých zemích
doloženy. Dále se zabývá úlohou bratrstev v procesu rekatolizace v 17. století a
vyzdvihuje jejich převážně pomocnou úlohu. Zároveň ale také upozorňuje na
vysloveně aktivní podíl mariánských kongregací zakládaných jezuitským řádem při
rekatolizaci. Studie dále sleduje patrocinia bratrstev a srovnává je se stavem
v okolních zemích. Závěrečná část je věnována pramennému výzkumu papežských
odpustkových privilegií, která byla vydávána pro bratrstva v Čechách a ve světě
v 17. a 18. století.
KONKURRENZ DER FRÖMMIGKEITSMODELLE UND
ORDENSINTERNE INNOVATION. SERVITEN NÖRDLICH DER ALPEN
IM 17. UND 18. JAHRHUNDERT
COMPETING PATTERNS OF PIETY, AND ATTEMPTS AT INNOVATION
WITHIN MONASTIC ORDERS
THE SERVITE ORDER IN THE REGION NORTH OF THE ALPS IN THE
17TH AND 18TH CENTURIES
Veronika Čapská
During the 17th century, the Order of the Servants of Mary sought to re-establish a
foothold on the far side of the Alps. The Servites’ attempts at restituting former
convents and at creating new ones brought them in a situation where they
competed with other orders. The present contribution examines the strategies
which smaller orders such as the Servants of Mary employed in order to attain their
goals. It emphasizes the importance of maintaining a semblance of historical
continuity in the way the orders argued, but also the extraordinary attractivity of
new forms of piety and devotion to laity and monks alike. The cult of the Seven
Pains of the Holy Virgin Mary and the consecrated black scapular were by no
means Servite inventions, but the Servants of Mary succeeded in interpreting,
propagating and incorporating them in their religious rites to such an extent that
the presence of this order throughout central Europe received a considerable
impetus.
CONCURRENCE ENTRE DES MODÈLES DE PIÉTÉ ET INNOVATION
INTERNE DE L’ ORDRE
LES SERVITES AU NORD DES ALPES AU XVIIE ET XVIIIE SIECLE
Veronika Čapská
Au XVIIe siècle, les Servites tentèrent de renouveler la présence de leur ordre au
nord des Alpes. À la suite de la recatholisation, ils tentèrent de rétablir d’anciens
couvents et d’établir de nouvelles fondations, mais se trouvèrent alors en
concurrence avec d’autres Ordres. La contribution suivante étudie les stratégies
utilisées par de petits ordres comme celui des Servites pour faire valoir leurs droits.
Elle montre que la manière d’argumenter de l’Ordre, qui fut appliquée de manière
conséquente sur une longue période historique, joua un grand rôle et elle montre
aussi l’attraction extraordinaire, qui provenait de nouvelles formes de piété et de
dévotion, qu’elle exerça sur les laïcs et sur les frères de l’ordre. Le culte des septs
douleurs de la Vierge Marie et le scapulaire béni noir ne furent en aucun cas de
nouvelles créations servites. Mais leur signification, leur intégration dans des rites
religieux et leur propagation réussirent si bien aux Servites qu’ils favorisèrent
l’expansion de l’Ordre en Europe centrale de manière durable.
KONKURENCE MODELŮ ZBOŽNOSTI A VNITŘNÍ ŘÁDOVÁ INOVACE
SERVITÉ SEVERNĚ OD ALP V 17. A 18. STOLETÍ
Veronika Čapská
V 17. století se servité snažili restaurovat působení svého řádu severně od Alp. Při
svých pokusech o restituci starých řeholních institucí a etablování nových fundací
v souvislosti s rekatolizací se dostávali do konkurenčního poměru s jinými řády.
Článek se zabývá strategiemi, s jejichž pomocí se menší řády jako servité snažily
prosadit své požadavky. Autorka ukazuje, jak velký význam mělo zdůrazňování
historické kontinuity ve způsobu argumentace řádů a také, jak neobyčejně atraktivní
byly nové modely zbožnosti a devoční formy pro laiky i řádové bratry. Kult Panny
Marie Sedmibolestné a posvěcený černý škapulíř rozhodně nebyly vynálezem
servitů. Jejich úspěšná interpretace, zapojení do náboženských rituálů a propagace
však trvale přispěly k rozšíření tohoto řádu ve střední Evropě.
DER GENERALOBERE DER GESELLSCHAFT JESU P. FRANZ RETZ
UND DIE EINFÜHRUNG DER BUßMISSIONEN IN DEN BÖHMISCHEN
LÄNDERN
FATHER FRANZ RETZ, GENERAL OF THE SOCIETY OF JESUS, AND
THE INTRODUCTION OF PENITENTIAL MISSIONS IN THE
BOHEMIAN LANDS
Martin Svatoš
The Prague-born Father Franz Retz (1673-1750), the 15th general of the Society of
Jesus, was the order’s only leader from Bohemia. The present article starts off with
rendering, in a nutshell, Father Retz’ descent and biography, which have received
scant attention so far. The main focus is on the period immediately before Retz
joined the Jesuit order, and his eventual career within its ranks. A second part
describes Retz’s successful attempts at introducing penitential missions in Bohemia
from 1733 onwards. Special attention is devoted to the guidelines which Retz gave
the missionaries, and to his correspondence with the Province of Bohemia of the
Jesuit order and also with the missionaries. The missions themselves are described
as to their programme, the scenario to which they unfolded, and their outcome. A
documentary supplement carries reprints of Retz’s eulogium, the rules Retz drew
up for missionaries within the Province of Bohemia of the Society of Jesus and a
description by Father Antonín Koniáš of the method of recollection as used in
Prague.
LE PÈRE FRANZ RETZ, SUPÉRIEUR GÉNÉRAL DE LA COMPAGNIE DE
JÉSUS, ET L‘INTRODUCTION DES MISSIONS DE PÉNITENCE DANS
LES PAYS TCHÈQUES
Martin Svatoš
Le père Franz Retz (1673-1750) de Prague, 15e Supérieur général de la Compagnie
de Jésus, fut l’un des plus grands représentants de cet ordre en Bohème. La
contribution commence par un aperçu sur les origines et la vie peu connues du
père Retz, puis se concentre sur sa période précédant son entrée dans l’Ordre et
sur sa carrière, que Retz effectua enfin comme jésuite dans différents postes. La
deuxième partie de l’essai est consacrée aux tentatives couronnées de succès de
Retz d’introduire les missions de pénitence en Bohème (en 1733). Une attention
toute particulière est portée sur les directives, que Retz fit édicter pour les
missionnaires, et sa correspondance avec la Province bohêmienne de la Compagnie
de Jésus ainsi qu’avec directement les missionnaires. De plus, l’essai décrit le
programme, le déroulement et les conséquences des missions de pénitence. En
annexe, on trouvera imprimées l’éloge du père Retz, ses règles pour les
missionnaires du peuple dans la Province bohêmienne de la Compagnie de Jésus
ainsi que la description de la méthode de contemplation intérieure religieuse à
Prague du père Antonín Koniáš.
GENERAL TOVARYSSTVA JEZISOVA P. FRANZ RETZ A ZAVEDENI
KAJICICH MISII V CESKÝCH ZEMICH
Martin Svatoš
Pražský rodák P. Franz Retz (1673-1750), patnáctý generál Tovaryšstva Ježíšova,
byl jediným nejvyšším představeným tohoto řádu, jenž pocházel z Čech. V úvodu
nabízí příspěvek přehled o doposud málo známém původu a životních osudech P.
Retze a dále se zaměřuje na období před jeho vstupem do Tovaryšstva a na kariéru,
kterou následně jako jezuita v různých funkcích udělal. V druhé části jsou
popisovány Retzovy úspěšné snahy o zavedení kajících misií v Čechách (1733).
Zvláštní pozornost je přitom věnována směrnicím, které P. Retz vydal pro
misionáře, a jeho korespondenci s Českou provincií Tovaryšstva Ježíšova i
s misionáři samotnými. Dále je popisován program, průběh a výsledky kajících
misií. V příloze je otištěno elogium P. Retze, jeho instrukce pro kající misionáře
v České provincii Tovaryšstva Ježíšova a popis metody rekolekce v Praze od
P. Antonína Koniáše.
INVENTARISIERT UND VERSIEGELT. DIE KIRCHENSCHÄTZE DER
OBERLAUSITZ ALS POLITISCHE VERHANDLUNGSMASSE IM
ZEITALTER DER REFORMATION
INVENTORIED AND SEALED. TREASURES FROM UPPER LUSATIAN
CHURCHES AS AN OBJECT OF POLITICAL BARGAINING IN THE
REFORMATION PERIOD
Kai Wenzel
The churches in the margravate of Upper Lusatia once owned a wealth of gold
articles forged in the late Middle Ages. Only few items have survived, most of them
in the treasure vaults of the Cistercian female convent of St. Marienstern or the
Bautzen cathedral of St. Peter. The overwhelming majority of the treasures held by
the churches of the region was lost in the course of the reformation, at first
because the councils of the so-called Six towns sold items or had them melted
down with the aim of using the proceeds for creating an independent social system
no longer linked to the church. In addition, items of high value aroused
covetousness on the part of the sovereign, and some of them were impounded by
King Ferdinand I. The climax of the sequestrations by the sovereign is marked by
the punishment imposed against the Six towns of Upper Lusatia in 1547, an action
caused by rivalries within the association of towns during the Schmalkaldic war: As
part of the penalty, Ferdinand I had a considerable amount of valuable vessels and
instruments which were used during service, and of valuable paraments,
transported from Upper Lusatia to Prague. The items in question had already been
inventoried and put under seal by a royal commission a few years previously.
RÉPERTORIÉS ET MIS SOUS SCELLÉS. LES TRÉSORS
ECCLÉSIASTIQUES DE HAUTE-LUSACE EN TANT QUE MOYEN DE
NÉGOCIATION POLITIQUE À L´ÉPOQUE DE LA RÉFORME.
Kai Wenzel
Jadis, les églises dans le margraviat de Haute-Lusace (Oberlausitz) possédaient de
riches dépôts d’objets en or du bas Moyen Âge, dont il ne reste de nos jours que
peu de choses – ceux-ci se trouvent notamment dans les dépôts des trésors du
monastère cistercien de St. Marienstern ainsi que dans le trésor de la cathédrale St.
Petri. La plupart des trésors ecclésiastiques de la région furent perdus au cours de la
Réform, principalement lorsque les conseils municipaux des six villes de HauteLusace les firent fondre ou les vendirent afin d’édifier – avec l’argent récupéré – un
système éducatif et social indépendant de l’église. Mais les précieux joyaux
soulevèrent aussi les convoitises du souverain, ce qui conduisit à des confiscations
de la part du roi Ferdinand Ier. Les représailles d’État atteignirent un point
culminant en 1547 avec ce qui est passé à la postérité sous le nom de
„Oberlausitzer Pönfall“, c’est-à-dire avec la répression contre les six villes de
Haute-Lusace qui avait été déclenchée suite à la guerre de Smalkalde. Pour châtier
les six villes (dont les troupes avaient fait défection à l’empereur lors de la bataille
de Mühlberg le 23 avril 1547), Ferdinand Ier fit entre autres transporter de HauteLusace à Prague de vastes dépôts d’objets ecclésiastiques et des vêtements
liturgiques qui, peu d’années auparavant, avaient été déjà répertoriés et mis sous
scellés par une commission royale.
ZINVENTARIZOVÁNO A ZAPEČETĚNO. KOSTELNÍ POKLADY HORNÍ
LUŽICE JAKO POLITICKÁ PODSTATA JEDNÁNÍ V OBDOBÍ
REFORMACE
Kai Wenzel
Kostely v markrabství Horní Lužice kdysi vlastnily bohaté sbírky pozdně
středověkých zlatnických prací. Jen málo z toho se dochovalo – převážně
v pokladnicích cisterciáckého kláštera St. Marienstern a v klenotnici budyšínského
dómu sv. Petra. Většina kostelních pokladů tohoto regionu zanikla v průběhu
reformace, nejprve roztavením a prodejem, k nimž přistupovaly městské rady
Šestiměstí, aby za pomoci utržených peněz mohly vybudovat samostatné, na církvi
nezávislé školství a sociální péči. Drahocenné předměty probouzely ale také
žádostivost ze strany zeměpána, což vedlo k jejich zabavení králem Ferdinandem I.
Vrchol zeměpanské sekvestrace představoval „Pönfall“ namířený proti
hornolužickému Šestiměstí z roku 1547, k němuž došlo v důsledku
vnitrostavovských nepokojů Šmalkaldské války: jako součást trestu nad Šestiměstím
nechal Ferdinand I. odvézt z Horní Lužice do Prahy rozsáhlý soubor církevních
předmětů a paramentů, které již byly o několik let dříve královskou komisí
zinventarizovány a zapečetěny.
LITERATUR- UND FORSCHUNGSBERICHTE
CONFESSION AND CONVERSION. TRANSCENDING RELIGIOUS
BOUNDARIES IN CENTRAL AND EASTERN EUROPE, 1560-1700
CONFESSION AND CONVERSION. TRANSCENDING RELIGIOUS
BOUNDARIES IN CENTRAL AND EASTERN EUROPE, 1560-1700
Maria Crăciun/Jörg Deventer/Martin Elbel
In recent years, research into the pre-modern religious environment has been
characterised by a host of attempts at widening, in a thematic as well as a
methodical regard, the scope of possible approaches. Crucial questions concerning,
for instance, religious practice and experience, in particular in a situation where
there is an acute competition between religious orientations and denominations,
have been posed with unprecedented urgency. The present contribution deals with
a phenomenon which is, one might say, at the focal point of the thematic sphere thus
delineated, and with the phenomenon’s personification. The phenomenon is
“conversion,” the change of religious denomination, and its personification, the
convert. The operative question is what findings may be realistically expected by
examining across the whole range of central and eastern Europe forms and
conditions of becoming a Roman Catholic, and the ways in which this switch of
denomination was “staged” with regard to its public effect. The findings are that
conversion must not be interpreted as a purely religious or ecclesiastical
phenomenon. It has to be approached as a compound of factors also concerning
social history and history of everyday life, and it exists in multitudinous forms.
Another conclusion is that the figure of the convert is not a marginal phenomenon
linked to a chosen few or to some social or intellectual elite – it may be found
across the whole range of society.
CONFESSION ET CONVERSION. TRANSCENDER LES FRONTIÈRES
RELIGIEUSES EN EUROPE CENTRALE ET DE L’EST,
ENTRE 1560 ET 1700
Maria Crăciun/Jörg Deventer/Martin Elbel
Ces dernières années, la recherche du monde religieux prémoderne se caractérise
par une série de tentatives intensives qui visent à élargir la palette des différentes
approches possibles tant du point de vue thématique que méthodique. Des
questions essentielles, comme celles par exemple portant sur la pratique et
l’expérience religieuse, notamment dans le cas où il y a une concurrence directe
entre des orientations confessionnelles, ont été posées avec une urgence sans
précédent. La contribution présente traite d’un phénomène et de la personne
incarnant ce phénomène, qui se trouvent pareillement au cœur de la sphère
thématique, à savoir le phénomène de la „conversion“ et la figure du converti.
Concrètement, il s’agit de montrer les apports positifs que l’on peut tirer d’une
analyse des conditions et des formes de conversions au catholicisme en Europe
centrale et de l’Est, et de la manière dont les conversions furent mises en scène.
Dans l’ensemble, il s’avère que la conversion ne doit pas être interprétée comme un
phénomène purement religieux ou ecclésiastique, mais qu’il faut aussi la
comprendre comme un ensemble de facteurs multiples concernant l’histoire sociale
et celle de la vie quotidienne. Il apparaît aussi clairement que la figure du converti
n’est pas un phénomène marginal réduit à quelques personnalités exceptionnelles
ou à quelques membres d’une élite sociale ou intellectuelle – on le trouve en fait
dans toutes les couches de la société.
KONFESE A KONVERZE. PŘEKRAČOVÁNÍ NÁBOŽENSKÝCH HRANIC
VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ, 1560-1700
Maria Crăciun/Jörg Deventer/ Martin Elbel
V posledních letech se výzkum předmoderního náboženského světa nachází ve
znamení velmi intenzivních snah o tematické a metodické rozšíření přístupů. Na
pořad dne se přitom s novým důrazem dostávají základní otázky jako například
náboženské praktiky a zkušenosti, především v situaci přímé konfesní konkurence a
polarity. Příspěvek se zabývá fenoménem a postavou, které se zároveň nacházejí v
průsečíku zmíněných oblastí zájmu: fenoménem „konverze“ a postavou „konvertity“.
Konkrétně jde o to ukázat, jaké šance a výsledky může analýza rámcových
podmínek, forem a mediálních inscenací konverzí ke katolictví přinést v širokém
regionu středovýchodní Evropy. Celkově je patrně, že „konverzi“ je třeba zkoumat
nejen jako nábožensko-duchovní, ale také jako komplexní, v mnoha formách se
vyskytující fenomén sociálních a každodenních dějin. Navíc je zjevné, že postava
konvertity není okrajovým jevem a neomezuje se pouze na výjimečné jedince nebo
příslušníky sociálních a intelektuálních elit.
EIN VERGEBLICHER HILFERUF: DER BRIEF KÄTHE SPIEGELS AN
DEN REKTOR DER DEUTSCHEN KARLS-UNIVERSITÄT IN PRAG VOM
11. OKTOBER 1941
A FUTILE PLEA: THE LETTER KÄTHE SPIEGEL SENT TO THE
RECTOR OF THE GERMAN CHARLES UNIVERSITY IN PRAGUE
OCTOBER 11, 1941
Karel Hruza
The author seeks to shed some light upon the final months in the life of the Prague
German-Jewish historian and women’s rights advocate, Käthe Spiegel (18981942?). In 1941, Spiegel was deported from Prague to the Ghetto in Łodz. Her fate
beyond this point could not be determined. As a documentary supplement, a letter
is reprinted which Spiegel addressed to the rector of the German University in
Prague, whom she implored to help avoid her imminent deportation.
UN APPEL AU SECOURS EN VAIN: LA LETTRE DE KÄTHE SPIEGEL
DU 11 OCTOBRE 1941 AU RECTEUR DE L’UNIVERSITÉ ALLEMANDE
CHARLES DE PRAGUE
Karel Hruza
L’auteur tente de retracer les derniers mois de Käthe Spiegel (1898-1942?),
historienne allemande et juive de Prague qui fut aussi défenseur des droits de la
femme. En 1941, celle-ci fut déportée de Prague au ghetto de Łódź, où sa trace se
perd. Comme document à l’appui, on trouvera une lettre de Käthe Spiegel adressée
au recteur de l’université allemande de Prague, dans laquelle elle le supplie de l’aider
devant la menace de sa déportation imminente.
MARNÉ VOLÁNÍ O POMOC: DOPIS KÄTHE SPIEGEL REKTOROVI
NĚMECKÉ KARLOVY UNIVERZITY V PRAZE Z 11. ŘÍJNA 1941
Karel Hruza
Autor se snaží popsat poslední úsek života pražské německé židovské historičky a
bojovnice za ženská práva Käthe Spiegel (1898-1942?), která byla roku 1941
deportována z Prahy do ghetta Łódź, kde se její stopa ztrácí. Jako dokument je
otištěn dopis, ve kterém Spiegel žádala rektora pražské Německé Karlovy
Univerzity o pomoc před svou blížící se deportací.
„DEUTSCHE MINDERHEIT“? EINE DISKUSSION DER LITERATUR ZU
BÖHMEN UND OBERSCHLESIEN NACH DER
ZWANGSUMSIEDLUNG DER DEUTSCHEN
“A GERMAN MINORITY?”
LITERATURE ABOUT BOHEMIA AND UPPER SILESIA AFTER THE
FORCED RESETTLEMENT OF THE GERMANS: A SURVEY
Damien Tricoire
This description of various scientific approaches to the question of German
minorities in Bohemia and Upper Silesia during the second half of the 20th century
aims at emphasizing the strengths and weaknesses of the respective historiographic
methods. The author subdivides studies devoted to national minorities into three
groups, which he terms “objectivistic,” “subjectivistic,” and “structuralistic.”
Wheras the studies belonging in the first group fail to produce “objective” criteria
and, consequently, cannot explain why a minority emerges, the “subjectivistic”
approach succeeds in developing a dynamic interpretation by defining minorities
along the lines of the common image they share of their national self, albeit by
evaluating predominantly reactions by the minority to its treatment by the majority.
This is why a more structural approach, examining in a macro-historical way how a
minority forms, remains indispensable. However, many studies belonging to this
latter group lack a sound theoretical foundation; socio-linguistic concepts are
largely being ignored. In consequence, any analysis of macro-historical conditions
remains unsatisfactory, since the cases examined are not always comparable.
QU’EST-CE QU’UNE „MINORITÉ ALLEMANDE“? UNE DISCUSSION
DES TRAVAUX SUR LA BOHÈME ET LA HAUTE-SILÉSIE APRÈS
L’„EXPULSION“ DES ALLEMANDS
Damien Tricoire
Le but de ce passage en revue des publications sur les minorités allemandes de
Bohème et de Haute-Silésie dans la deuxième moitié du XXe siècle est de faire le
bilan des avantages et inconvénients de différentes approches historiographiques
des „minorités nationales“. L’auteur regroupe les travaux en trois groupes:
l’approche „objectiviste“, „subjectiviste“ et „structuraliste“. Alors que les travaux
du premier groupe échouent dans leur recherche de traits „objectifs“ et ne peuvent
expliquer l’évolution de la „minorité“, l’approche „subjectiviste“, qui définit les
minorités par leur conscience, réussit à développer des interprétations dynamiques.
Elle enregistre toutefois principalement des réactions de la „minorité“ face à son
traitement par la „majorité“. On ne peut ainsi faire l’économie d’une approche
„structuraliste“. Il manque cependant souvent aux travaux de ce dernier groupe un
fondement théorique; les concepts de la sociolinguistique ne sont pas utilisés.
L’analyse de l’impact de données macrohistoriques reste ainsi insatisfaisante et la
comparabilité des cas traités limitée.
„NĚMECKÁ MENŠINA“?
DISKUZE LITERATURY O ČECHÁCH A HORNÍM SLEZSKU PO
NUCENÉM VYSÍDLENÍ NĚMCŮ
Damien Tricoire
Tento přehled různých přístupů k výzkumu německé menšiny v Čechách a Horním
Slezsku v druhé polovině 20. století si klade za cíl analyzovat přednosti a slabiny
různých humanitněvědných metod. Autor dělí výzkumy „národnostních menšin“
na tři skupiny: „objektivistické“, „subjektivistické“ a „strukturalistické“. Zatímco
práce náležející k první skupině selhávají při svém hledání „objektivních“ znaků a
vznik menšiny nedokáží vysvětlit, „subjektivistickému“ přístupu se díky tomu, že
menšiny definuje prostřednictvím jejich národního vědomí sounáležitosti, daří
vyvinout určitou dynamickou interpretaci. Přesto však tato perspektiva
zaznamenává především reakce menšiny na způsob, jakým s ním zachází většina. Z
toho důvodu není možné upustit od strukturálně-historické metody, která se
zabývá makro historickým vznikem menšiny. Mnoha pracím této poslední skupiny
ovšem chybí teoretický základ; koncepty sociolingvistiky zde nenacházejí uplatnění.
Analýza důsledků makro historických skutečností tedy zůstává nedostatečná a
srovnatelnost jednotlivých zkoumaných případů omezená.
MISZELLEN
Post tenebras spero lucem? Das geistige Antlitz der böhmischen und mährischen Aufklärung
(Jan Randák)
Das „Grenzgebiet“ als Forschungsfeld: Aspekte der ethnografischen und kulturhistorischen
Erforschung des Grenzlandes (Eva Fohlová)
Film im Herzen Europas. Deutsch-tschechische Filmbeziehungen im 20. Jahrhundert.
20. Internationaler filmhistorischer Kongress (Helena Srubar)
Wege christlicher Politik (Michal Pehr)
Konkurrierende Ordnungen. Religion, Staat und Nation in Ostmitteleuropa von der Frühen
Neuzeit bis zum 20. Jahrhundert (Monika Heinemann)
Minderheiten – Mehrheiten. Interkulturelle Beziehungen in Geschichte und Gegenwart (Anna
Caroline Cöster)
Das Jahr 1968 aus der Perspektive der Gesellschaften Mittel-, Ost- und Südosteuropas
(Hannes Lachmann)
Der Februar 1948 in der Tschechoslowakei: Der Vormarsch des kommunistischen
Totalitarismus und die Veränderung der Gesellschaft (Christiane Brenner)
Das 12. Münchner Bohemisten-Treffen (Anke Zimmermann)
Die historische Nationalismusforschung im geteilten Europa 1945-1989: Politische Kontexte,
institutionelle Bedingungen, intellektuelle Transfers (Sebastian Seibert)
1918 – Modell eines komplexen Transformationsprozesses? (Jana Osterkamp)
NEUE LITERATUR
Besier, Gerhard (unter Mitarbeit von Katarzyna Stokłosa): Das Europa der Diktaturen. Eine neue
Geschichte des 20. Jahrhunderts (Bedřich Loewenstein)
Mann, Michael: Die dunkle Seite der Demokratie. Eine Theorie der ethnischen Säuberung
(Samuel Salzborn)
Jaworski, Rudolf/Stachel, Peter (Hgg.): Die Besetzung des öffentlichen Raumes. Politische
Plätze, Denkmäler und Straßennamen im europäischen Vergleich (Jan Musekamp)
Zwicker, Stefan: „Nationale Märtyrer“: Albert Leo Schlageter und Julius Fučík. Heldenkult,
Propaganda und Erinnerungskultur (Volker Zimmermann)
Hahn, Hans Henning (Hg.): Hundert Jahre sudetendeutsche Geschichte. Eine völkische
Bewegung in drei Staaten. – Weger, Tobias: „Volkstumskampf“ ohne Ende? Sudetendeutsche
Organisationen, 1945-1955 (K. Erik Franzen)
Müller, Klaus Detlef: Franz Kafka. Romane. – Neumann, Bernd: Franz Kafka: Aporien der
Assimilation. Eine Rekonstruktion seines Romanwerks (Steffen Höhne)
Kubů, František: Chebský mětstký stát. Počátky a vrcholné období do počátku 16. století
(Karel Hruza)
Županič, Jan: Nová šlechta rakouského císařství (Martin Pelc)
Leininger, Věra: Auszug aus dem Ghetto. Rechtsstellung und Emanzipationsbemühungen der
Juden in Prag in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts (Martina Niedhammer)
Lieske, Adina: Arbeiterkultur und bürgerliche Kultur in Pilsen und Leipzig (Tim Mathias
Schmidt)
Řezníková, Lenka: Moderna a historismus. Historické reprezentace v proměnách literatury na
přelomu devatenáctého a dvacátého století (Pavel Kolář)
Jaworski, Rudolf: Deutsche und tschechische Ansichten. Kollektive Identifikationsangebote
auf Bildpostkarten in der späten Habsburgermonarchie (Werner Telesko)
Janatková, Alena/Kozińska-Witt, Hanna (Hgg.): Wohnen in der Großstadt 1900-1939.
Wohnsituation und Modernisierung im europäischen Vergleich (Tim Tepper)
Borák, Mečislav (Hg.): Perzekuce československých občanů v Sovětském svazu (1918-1956).
Část I: Vězni a popravení; část II: Váleční zajatci a internovaní. – Ders. (Hg.): Výzkum
perzekuce československých občanů v Sovětském svazu (1918-1956). Sborník příspěvků (Jan
Gebhart)
Letz, Róbert: V hodine veľkej skoušky (Michal Pehr)
Demetz, Peter: Mein Prag. Erinnerungen 1939 bis 1945 (Ines Koeltzsch)
Oberkofler, Gerhard: Käthe Spiegel. Aus dem Leben einer altösterreichischen Historikerin
und Frauenrechtlerin in Prag (Karel Hruza)
Židé v boji a odboji. Rezistence československých Židů v letech druhé světové války (Jiří
Kosta)
Das deutsche Archivwesen und der Nationalsozialismus. 75. Deutscher Archivtag 2005 in
Stuttgart. Hg. vom VdA – Verband deutscher Archivarinnen und Archivare e.V. (Anne Chr.
Nagel)
Wiedemann, Andreas: „Komm mit uns das Grenzland aufbauen!“ Ansiedlung und neue
Strukturen in den ehemaligen Sudetengebieten 1945-1952 (Jörg Osterloh)
Benthin, Madlen: Die Vertreibung der Deutschen aus Ostmitteleuropa. Deutsche und
tschechische Erinnerungskulturen im Vergleich (Anna Jakubowska)
Černý, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 19451955 (Sabine Kramer)
Margolius, Ivan: Praha za zrcadlem. Putování 20. stoletím (Jiří Kosta)
Catalano, Alessandro: Sole rosso su Praga. La letteratura ceca tra socialismo e underground
(1945-1959). Un’interpretazione (Pavel Kolář)
Hermsdorf, Klaus: Kafka in der DDR. Erinnerungen eines Beteiligten (Volker Strebel)
Springer, Philipp: Verbaute Träume. Herrschaft, Stadtentwicklung und Lebensrealität in der
sozialistischen Industriestadt Schwedt (Tim Tepper)
Boyer, Christoph (Hg.): Zur Physiognomie sozialistischer Wirtschaftsreformen. Die
Sowjetunion, Polen, die Tschechoslowakei, Ungarn, die DDR und Jugoslawien im Vergleich
(Uwe Müller)
Loužek, Marek (Hg.): Česko-německá deklarace. Deset let poté (Theresa Langer)
SUMMARIES
RÉSUMÉ
RESUMÉ
ABKÜRZUNGSVERZEICHNIS
MITARBEITERINNEN UND MITARBEITER DES HEFTES