Nejde jen o štípance

NEJDE JEN O ŠTÍPANCE
Hmyz je na planetě Zemi nepoměrně déle neţ lidstvo. Kdyţ lidé
začali pěstovat souvislé jednodruhové porosty plodin, hmyz se
přemnoţil a stal škůdcem. Jeho škůdcovství narůstá, neboť mu stejně jako nám chutnají
přešlechtěné výţivově hodnotnější plodiny.
Celosvětově se hmyz podílí na přenosu řady infekčních onemocnění a způsobuje mnoho
závaţných alergických reakcí. Celková prevalence alergie na hmyz se odhaduje mezi 1 – 3 %:
můţe jít o reakci na hmyzí bodnutí nebo kousnutí, o alergie inhalační a o kombinace obou.
Vedle pravých alergických reakcí se mohou vyskytnout alergie toxické. Zkříţené alergické
reakce byly nejlépe prozkoumány u blanokřídlého hmyzu: včela vykazuje silné zkříţené reakce
se čmelákem, sršeň s vosou. Včelí jedy reagují zkříţeně s vosími jen slabě.
Komáři potřebují naši krev
Lidstvo odjakţiva provázejí blechy, štěnice, vši, komáři, mouchy, včely, vosy, sršni a
klíšťata. Odborníci doporučují zachovat při styku s hmyzem především klid. Je-li v kolektivu
malé dítě nebo alergik jakéhokoliv věku, snaţte se zabránit příletu hmyzu k potravinám: tekutinu
pijte ze sklenice brčkem, jídlo zakrývejte a nechoďte v trávě bosi. Kromě mravenců v trávě ţijí
komáři pisklaví, vosy i včely.
Komáři jsou druhem dvoukřídlého hmyzu sajícího krev speciálně upravenými ústy. Štípou jen
samičky! Ve světě ţije víc neţ 2 000 druhů komárů. Někteří z nich mohou přenášet závaţné
choroby, jako arbovirózy (onemocnění způsobené arboviry, klinicky mají ráz neuroinfekcí jako
klíšťová meningoencefalitida, krvácivé stavy – hemoragické horečky, z nichţ nejtypičtější je
ţlutá zimnice, a horečnatá onemocnění s vyráţkou jako horečka dengue ), filárie (cizopasní
červi způsobují filariózu – onemocnění blokující mízní cévy) a malárii.
U nás mohou komáři - stejně jako další krev sající hmyz – přenášet lymeskou boreliózu. Za
běţných teplot není komáří štípanec nebezpečný, avšak tropická vedra mohou i do střední
Evropy přitáhnout komáry z Afriky a ze Středomoří. Několik druhů komárů je přenašečem ţluté
zimnice, hrozící především ve Střední a Jiţní Americe a v rovníkové Africe. Očkování proti ţluté
zimnici je proto při cestách do některých oblastí povinné, do jiných doporučené. Vakcína chrání
očkovaného po 10 dnech 10 let.
Malárii přenáší samička komárů rodu anopheles. V r. 1902 dostal Nobelovu cenu anglický lékař
Donald Roos za zjištění souvislosti výskytu malárie (jiţ Hippokrates ji popsal jako „nemoc z
baţin“) s komárem. Antimalarika jsou předpokladem cestování do mnoha tropických oblastí.
Malárie bývá importována také ze zemí severní Afriky a z Turecka. Nejde jen o nemoc
exotickou, ještě v první polovině 20. stol. se vyskytovala v Praze, v Polabí, v jiţních Čechách i
na jiţní Moravě. Ohniska se nejdéle udrţela na Slovensku. V ČR ţije 9 druhů komárů rodu
Anopheles. . Němečtí experti v souvislosti s letošní teplou zimou upozorňují na moţnost
výskytu komárů roznášejících malárii v Porýní a v Bavorsku.
Spolehlivou ochranu před komáry představují různé repelenty, kokosový olej, hřebíček a nať z
petrţele. Proti svědění a zanícení ranky pomáhá kolečko čerstvé cibule, směs soli s octem nebo
Fenistil gel z lékárny.
Ústa speciálně upravená k bodání mají také ovádi. Napadají velké savce a tak se s nimi lze
setkat spíše u pastvin dobytka nebo ve stájích. Ve vedrech se přemnoţí. Štípnutí ovádem bolí,
můţe vzniknout trvalá jizva, musí se chladit a citlivější jedinec by si měl aplikovat mast s
antibiotiky. Ovády odpuzuje česnek, třezalka a vysoké dávky vitaminu B.
Ektoparaziti bez křídel
Na člověku parazitují tři druhy vší: vlasová, šatní a veš ohanbí (muňka). Vlasová veš
způsobující svědění hlavy často řádí mezi dětmi. Veš šatní byla příčinou šíření skvrnitého tyfu,
který na sklonku 19. stol. vyhubil desetinásobek vojáků zabitých ve válce. Po návratu
německých vojáků do vlasti onemocnělo skvrnitým tyfem 15 % obyvatel Německa. Veš šatní
ovšem můţe přenášet i borelie, zdroje borelióz (návratná horečka nebo u nás lymeská
borelióza). Pro likvidaci vší platí zásada, ţe musí být vymýceny v celém kolektivu, který
postihly.
Bezkřídlé blechy parazitující na krysách, potkanech, zajících, svištích a křečcích přenášely
mor. Po třech pandemiích a několika „místních“ epidemiích se sice podařilo zjistit uvedenou
souvislost, ale ještě v r. 1958 bylo zaznamenáno 472 onemocnění morem a v r. 1970 se vyskytl
jediný případ moru ve Francii.Blechy mohou šířit lymeskou boreliózu, kterou trpí i psi - ti se
nakazí tzv. psí blechou. Není pravda, ţe tato blecha nepřeskočí na člověka. Po poštípání
blechou můţe dojít k řadě imunopatologických reakcí na kůţi od kopřivky po ekzém, i k
alergickému postiţení dýchacích cest. Blecha písečná ţijící v tropech a subtropech se zavrtává
do kůţe nohou, chodidel a pod nehty, coţ vede ke vzniku edému a následně vředu.
Štěnice (hmyz s redukovanými křídly) patří k plošticím. Ţiví se krví, kterou během nocí nasají
na teplokrevných ţivočiších včetně lidí. U nás ţije jiný druh štěnic neţ v tropech a subtropech. U
štěnic nebyl prokázán specifický přenos chorob, avšak pokousání svědí a má podobu
kopřivkovitých pupenů. Hlavně dolní končetiny poznamená zarudlými svědivými pupeny
bodalka stájová ţijící ve chlévech. (Na rozdíl od ostatních dvoukřídlých sají krev obě pohlaví.)
Bolestivé reakce svědění a erytém způsobuje bodnutí u nás rozšířeným pakomárem bleším.
Od Afriky do Evropy
V tropické Africe saje krev moucha tse-tse přenášející africkou trypanosomózu označovanou
jako „spavá nemoc.“ (V lymfatickém systému člověka se šíří prvoci napadající centrální nervový
systém.)
Akutní
průběh
trvá
měsíce,
chronický
aţ
několik
let.
Rovněţ u nás mohou mouchy roznášet řadu chorob a zárodků vedoucích třeba k ţaludeční
nevolnosti a průjmu, ovšem také infekční ţloutenku. Na těle much ţijí miliony nejrůznějších
bakterií, v jejich útrobách pak je zárodků ještě mnohonásobně víc. Muchničky a bzikavky mohou
přenést lymeskou boreliózu.
Na bodnutí blanokřídlého hmyzu zejména včelou nebo vosou můţe jedinec reagovat alergicky a
to okamţitě, později i jinak. Při velkém napadení můţe dojít k anafylaktoidní reakci. Příčinou
takové reakce můţe být i málo agresivní čmelák. Včela medonosná rozšířená po celém světě
je jediným hmyzem, který nechává ţihadlo v kůţi. Vosy stejně jako včely bodají ze strachu. U
včelího bodnutí se musí odstranit ţihadlo a pak pomohou chladivé obklady s francovkou nebo s
kolečkem cibule. Pomoc při napadení vosou či sršněm je stejná. Sršeň má ţihadlo silnější a
bodnutí je bolestivější, nikoliv nebezpečnější. Zasáhne-li hmyz oko, rty, jazyk, je třeba přiloţit
kostku ledu a spěchat k lékaři.
Klíšťata přenášejí infekční zánět mozku a lymeskou boreliózu. Obě choroby se projeví aţ
několik týdnů po přisání klíštěte a mohou být smrtelné. Před infekčním zánětem mozku chrání
očkování. ČR patří k zemím s velkým výskytem nakaţených klíšťat, nejsme v tom ovšem sami.
S teplejšími léty postupují klíšťata do vyšších poloh, u nás na Šumavu a například se vyskytují i
ve Skandinávii. Nově objevenou infekci s průběhem podobným borelióze představuje
ehrlichióza.
Kdy navštívit lékaře
Bodnutí i kousnutí hmyzem je nezbytné řádně ošetřit. Skutečně efektivní je aplikace silnějších
dezinfekčních prostředků. Je-li reakce silná, bylo-li postiţeno malé dítě, chronicky nemocný
nebo starší člověk, je třeba vyhledat lékaře. Pacient je ohroţen při bodnutí do oblasti úst nebo
krku, nebezpečná je úporná koţní reakce (mnoho svědivých pupínků, velkoplošné zarudnutí),
oběhové a dechové potíţe, rozsáhlý otok či opuchnutí. Alergici a citlivější jedinci by neměli
chodit
do
přírody
bez
tzv.
pohotovostního
balíčku
léků
a
průkazu.
Závěrem něco optimistického: přílišné teplo během letošní zimy můţe vést k přemnoţení
hmyzu, zejména klíšťat, mohlo by ale být méně komárů.
PhDr. Anna Vejvodová
Článek vyšel v březnu 2007 v časopise Moje zdraví