melounovo–filmové listy

Transkript

melounovo–filmové listy
melounovo–filmové listy
3 Němá kapela: Carnem
4 Rozhovor: Slávek Horák
5 Dotazník: Iva Hejlíčková
7Welles
8Kaurismäki
9Rozhovor
o Národním filmovém muzeu
10 English friendly page
O
r B
→ . O ČA
rs N
K sob o n K
lu o W A
b ta e N
1 1 ku l 2 5 l l e E
.3 tu .0 s
0 r 7.
y
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
sobota 25.07.2015
2
Mix
Stane se
Finský slovníček
Finština má kromě neuvěřitelného množství samohlásek i mnoho
jiných úžasných vlastností. Jedním slovem často dokáže nahradit celou větu, nebo naopak vyjádřit mnoho různých skutečností. Uvádíme
proto několik frází, které by se vám mohly třeba při cestování Finskem hodit.
Vihdoin vihdoin vihdoin
Konečně jsem se ošlehal březovou
větvičkou.
Juoksentelisinkohan?
Měl bych možná jen tak bezdůvodně pobíhat okolo?
Kokko, kokoo kokoon koko
kokko!
Kokko, dej dohromady celý táborák!
Mistä löydän koiran
valjakkooni?
Kde najdu psa do svého spřežení?
↓
Divadelní stan / 10.00
Vzrušují-li vaše děti obskurní pojmy jako foloryt či zootrop, přihlaste je do tvůrčí dílny, během níž si vytvoří vlastní
animované filmy, které rozpohybují za pomoci prekinematografických aparátů. A za svou
touhu objasnit si princip laterny magiky se nemusí stydět ani
dospělí!
Chcete mít doma festivalové plátěné tašky, trička nebo hrnečky?
Zadarmo? Tak se jukněte na následující dva orsonovské dotazy
a správné odpovědi nám pošlete na mail [email protected]. Pak už
stačí jen trocha štěstí při slosování a máte to doma.
1. Proč se Isabel Ambersonová naštve na svého nápadníka Eugena
Morgana a nevezme si ho? Zjistit to můžete dnes od 14.30 ve Slováckém divadle na promítání filmu Skvělí Ambersonové.
2. Jak znělo první křestní jméno Orsona Wellese?
a) George
b) Charles
c) Falstaff
Anketa
Jaká finská filmová díla
nebo tvůrce kromě bratrů Kaurismäkiových
byste doporučili?
Zuzana Vorlíková
studentka
Můj oblíbený snímek je Lví srdce
od Domeho Karukoskiho. Znám
od něj ale jen tenhle jeden film.
Je o neonacistovi, co se zamiluje
do ženy, která má dítě s černochem, a díky tomu změní pohled
na svět.
na Filmovce naživo představí písně z debutové desky Live
from the Room. Po nich vystoupí ve 20.30 Kieslowski, ti sází
na intimitu a syrovost základního akustického zvuku kytary
a piana a kontrast dvou barevně výrazných a skvěle souznících hlasů.
Studentský maraton
2015
↓
Kavárna Respekt / 16.00
Nemůžete v noci klidně spát,
protože ve svých autorských
počinech používáte nelegálně
získanou hudbu? Skladatel
a spolutvůrce projektu
hudebnibanka.cz Jan Nedvěd
vám vysvětlí všechny právní
náležitosti při získávání licencí.
Dozvíte se i něco o držitelích
autorských práv, takže se
vám už nemůže stát, že by vás
místo Oscarů čekalo pět let
s ostrahou na Borech.
↓
RWE letní kino Masarykovo
náměstí / 22.00
O tom, že studentský film není
jen nadávka, vás přesvědčí téměř třicet snímků nejrůznějších žánrů ze sedmi škol. Česká televize si na sobotní večer
připravila čtyřhodinovou nálož, v níž nechybí horory, sci-fi,
animáky, dokumenty ani všemi
milovaná psychologická dramata. Večera se zúčastní i pedagogové, studenti a absolventi filmových škol, takže pokud
máte v hlavě námět o incestním
vztahu dvou nezaměstnaných
sourozenců, nebojte se jich zeptat na jejich fundovaný názor!
Zygmunt Rytka:
Foto-vize 1978–1983
Brejkovat 2:
Electro bugalú
↓
Foyer kina Hvězda / 17.30
Nejen vyznavači konceptuálního umění ocení vernisáž Zygmunta Rytky, který reflektuje
dějiny Polska a světa za poslední tři desetiletí výjimečným
a převratným způsobem. Tím
je fotografický záznam televizní obrazovky. Výstavu doplní i Rytkův krátký snímek
Re-transmise, jenž je součástí
sbírek Muzea moderního umění ve Varšavě.
↓
Kino Hvězda 23.30
Dnes večer vytasí půlnoční
sekce svůj největší trumf. Zatímco plátno kina Hvězda ožije křiklavě pestrobarevným infernem v kýčovité tajtrlíkovině
Brejkovat 2: Electro bugalú, auditorium čeká vpravdě neopakovatelný zážitek. Projekci totiž
doprovodí věhlasný vícehlasý
genderově vyvážený simultánní překlad z Festivalu otrlého
diváka.
Své fenomenální hlasivky, slovní ekvilibristiku a umění kreativního překladu dá
na odiv hvězdná slovácká pěnice Samantha Bifidus a krok s ní
se bude pokoušet udržet Jíra
Fostrá.
Těšte se na hurónskou podívanou plnou osmdesátkových
módních výstřelků, bezduchého kýče, absurdních dialogů
a live zpěvu i rapu.
Hudba ve filmu
Soutěž
Petra Kašpárková
studentka
Určitě můžu doporučit Rare
Exports od Jalmariho Helandera
nebo Legendu o Vánocích Juhy
Wuolijokiho. Na finské kinematografii se mi líbí specifická
atmosféra až absurdnost, kdy
třeba právě Vánoce jsou pojaté
úplně jinak, než jsme zvyklí.
Ponrepo dětem:
Lunapark filmových
vynálezů
Koncert Kalle
a Kieslowski
→ Kolejní nádvoří / 19.30
Oddychněte si od přeplněných
kinosálů na dnešním dvojkoncertě! Minimalistické kytarové
riffy Davida Zemana a osobitý projev Veroniky Buriánkové
se propojily v duu Kalle, které
(aka)
2
Odborný program
Němá kapela Carnem
Spojením zpěvačky Kateřiny
Göttlichové (BraAgas – Anděl
v kategorii world music v letech
2009 a 2014), syna jejího tchána
Davida Göttlicha (Timudej) a Jana
Balcara (La Putyka) vznikla v Praze kapela Carnem. Čerpá ze španělské, mexické i balkánské hudby, nechává z ní ale jen základní
kameny, které dokresluje krajinou elektronických zvuků, ruchů,
loopů a efektů.
Dnes od 14.30 vám Carnem
ve Hvězdě zahrají k oficiálnímu
3
Národní? Filmové? Muzeum?! Jestli chcete znát odpověď na všechny tři otázky, dorazte na stejnojmennou debatu od 11.30 v Redutě 2
– mluvit se bude o plánovaném muzeu české kinematografie. Stojí za ním skupina studentů filmových studií, kteří zároveň v Praze
uspořádali výstavu Na film!, kde představili možnosti i úskalí svého
projektu. Více o něm také na straně 9.
Od 13.30 tamtéž začíná Letní filmová akademie, věnovaná letos
vzniku civilního dramatu Domácí péče z pohledu jednotlivých profesí – dnešní lekce se zaměří na scénář, o němž povypráví režisér
a scenárista Slávek Horák, dramaturg Jan Gogola a spoluscenárista Rudolf Suchánek.
Odborný program v Redutě 2 pokračuje od 15.30 přednáškou
Věroslava Háby Technicolor – čtyři stupně k dokonalosti o zrodu barevného filmu ve 20. a 30. letech minulého století.
Z Reduty 2 se odborný program přesune do šapitó Letní poloha, kde od 17.00 vystoupí tuzemský král klaunů a Valašska a jeden
z nejúspěšnějších současných herců Boleslav Polívka – s Pavlem
Sladkým si bude povídat o herectví i o Domácí péči, kterou přijel
na LFŠ představit a v níž ztvárnil jednu z hlavních rolí. (šk)
Android
Váš hlas
a obraz
Hradiště
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
@lfskola
letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace
a program 41. letní
filmové školy Uherské
Hradiště najdete
na www.lfs.cz.
Pro návštěvníky je také
letos připravena pohodlná mobilní aplikace
App4fest vytvořená
firmou Ackee.cz,
s programem, novinkami a informacemi
o filmech.
režijnímu debutu Alfreda Hitchcocka z roku 1925, němému filmu Bludiště lásky, adaptaci románu o osudech dvou revuálních
sboristek, které nakonec na cestě životem rozdělí odlišné ambice i povaha.
„Carnem vnáší do letošní němé
sekce atmosféru horkého Španělska a latinské rytmy, což v kombinaci s Hitchcockovým melodramatem slibuje ideální propojení
hudby a obrazu,“ láká hudební dramaturg LFŠ Zdeněk Blaha. (ivp)
Pozvánka na:
Kolekce studentských
filmů Jakuba Šmída
„Každá generace se potýká s novými problémy,“ řekl v jednom
rozhovoru mladý režisérský talent Jakub Šmíd. „Ta moje brala
sice rozum v novém, svobodném
světě, ale stejně si myslím, že
jsme nebyli pořádně připraveni
na všechno, co nás čeká.“
Jestli vás zajímá vhled do Šmídovy generace, zajděte si na přehlídku autorových studentských
filmů, které sklízejí vavříny doma
i v zahraničí. Například jeho
bakalářský snímek Neplavci získal před čtyřmi lety na Českých
lvech Cenu Magnesia za nejlepší studentský film a francouzská
L’Académie des César ho vybrala mezi sedm nejlepších kraťasů
roku 2011; Šmídův magisterský
počin Amanitas zase vyhrál několik cen na loňském Famufestu. Letos přijde do kin autorova celovečerní prvotina Laputa. Přijďte se
s Jakubem Šmídem a jeho tvorbou
seznámit v 18.00 do kina Mír. (šk)
Rozhovor
4
SLÁVEK HORÁK:
CHCI DALŠÍ
DÁVKU FILMU!
JAN ŠKODA
Dvacet let točil reklamy, stojí
za kampaněmi pro Lexus, IKEA
i plzeňské pivo, sjezdil půlku světa…
A teď se vrátil domů. Čtyřicetiletý
režisér Slávek Horák totiž situoval
svůj celovečerní hraný debut Domácí
péče na rodnou Moravu a inspiroval
se povahou i profesí své mámy, která
pracuje jako domácí ošetřovatelka.
Že to asi bylo první z mnoha dalších
správných rozhodnutí, dokládá
fakt, že film vybrali do hlavní
soutěže karlovarského festivalu,
odkud si představitelka „Horákovy
mámy“ Alena Mihulová odvezla
cenu za ženský herecký výkon.
Na LFŠ uvedete několikadílnou
Letní filmovou akademii,
kde budete krok za krokem
popisovat, jak Domácí péče
vznikala. Prvním dílem je (dnes
od 13.30 v Redutě 2) práce
na scénáři. Existuje vůbec
nějaká univerzální rada pro
začínající tvůrce, jak začít psát
nebo kde vzít námět?
Existuje! Vyberte si materiál,
který vás nejvíc baví, zajímá,
vzrušuje – a pak si ho uspořádejte podle klasických principů, jež
dnes už můžete vyčíst z mnoha
knih a se kterými vám na Akademii určitě poradím i já.
Ve Zlíně jste studoval pod
vedením známého dramaturga,
profesora Jana Gogoly, který
se na Akademii také ukáže. Co
vám poradil při psaní Domácí
péče?
Byl všeobecně hrozně nápomocný, protože dokonale zná kraj,
v němž se náš příběh odehrává.
Kdybych měl třeba dramaturga z Ameriky, tak by nevěděl nic
o místních lidech a jejich nátuře.
Jan Gogola je Moravák, takže ví.
Pomáhal mi samozřejmě i s celkovou stavbou příběhu.
5
Vy jste v Domácí péči čerpal
ze svého rodinného prostředí,
vaše matka je ošetřovatelka.
Bylo to skutečně tak, že
jste hledal námět pro svůj
debut všude jinde, a pak vám
docvaklo, že ho vlastně „máte
doma“?
Ano, krásný námět jsem měl celou dobu přímo před očima, jen
jsem ho dlouho neviděl. Jezdil
jsem na meditační soustředění domů k rodičům na Moravu,
kde mě ale máma neustále rušila
z mého hlubokého rozjímání svými historkami z práce a vyprávěním o lidech, které jsem vůbec
neznal. Třeba o tom, jak ji zamkl
pacient v koupelně a odmítal pustit ven. Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem pochopil, že tohle je
mnohem zajímavější než cokoliv,
co bych si dokázal sám vyfantazírovat. Až když mi to docvaklo,
začalo se všechno rozbíhat tím
správným směrem. Přesto trvalo dva roky, než byl scénář hotový. Práci na něm žádná reklamní
praxe neurychlí, je to úplně jiný
svět… Snad jen ten cit pro zkratku se hodí.
Alenu Mihulovou a Boleslava
Polívku jste v hlavních rolích
viděl okamžitě? Domácí péče je
film, který do velké míry stojí
na hereckých výkonech – měl
jste tohle na mysli, když jste je
obsazoval?
Bolek byl jasný od začátku, Alena byla dlouho v nejužším výběru, ale přišla mi k Bolkovi moc
mladá… Až když jsme ji trochu
„postaršili“ a dali je vedle sebe,
jeho, velikého chlapa, a ji, maličkou ženu, bylo mi jasné, že ona
je ta pravá – zranitelná, obětavá,
nenápadně velkolepá.
Co na svou „představitelku“
říkala vaše matka?
Máma ji naprosto miluje už
od roku 1983, kdy hrála v Sestřičkách. Je pro ni hrdinka, protože
zpopularizovala její profesi zdravotní sestry. S Alenou mají stejnou konfekční velikost, tak jí teď
do filmu zapůjčila oblečení i ty
dvě tašky, co pořád tahá. A máma
si ve filmu i zahrála. Poté, co Alenu odmítne Bolek odvézt domů
a ona musí v dešti pěšky, projede kolem ní na kole a řekne: „To
je teda humus.“ Skutečně hrozně lilo a máma to pak omarodila.
Měl jsem o ni strach.
Natáčení bylo dost komorní,
nízkorozpočtové. Jak vám
sedlo? Nechtěl jste z Moravy
utéct opět někam na reklamní
plac?
Zas tak na dřeň to nebylo. Já chtěl
naopak původně točit jen v pár lidech, a nakonec jsem měl štáb
téměř reklamní velikosti. Pořád
jsem se otáčel přes rameno, jestli
je aktuální záběr dost dobrý i pro
agenturu a klienta, a bylo skvělé
si pokaždé znovu připomenout,
že tyhle „schvalovací“ role jsou
tady jen na mně.
Točilo se u vašich rodičů?
Jasně. Točili jsme všude u nás
doma. V obýváku, na zahradě,
v dílně. Plac jsme si z našeho rodinného baráku udělali na deset
dní. Na chvíli jsme rodiče museli odstěhovat. Táta ale přesto
pomáhal jako rekvizitář, protože je velký kutil. No a máma, jak
už jsem říkal, zafungovala jako
kostymérka. Štáb byl s mojí „rodinnou crew“ tak spokojený, že
dostali nabídku na další natáčení! Jen by se museli přestěhovat
do Prahy…
Když jsem Domácí péči viděl,
příjemně mě překvapilo, že
ze mě nechtěla prvoplánově
dolovat slzy a že ukázala, že
venkov nerovná se Babovřesky.
Bylo třeba i tohle vaším
záměrem?
No s dovolením! My dělali seriózní drama, do kterého se připletlo pár fórů! Ale ano, ta civilnost,
netlačení na pilu, byla od počátku hlavním stylotvorným prvkem. Tak nenápadným, aby si
nikdo nevšiml, že jde vlastně
o styl.
Poputuje po Letní filmové škole
Domácí péče na další festivaly?
Nabídek je spousta: z Izraele,
z Kanady, z Chorvatska nebo
z Německa. Už sice nemůžeme
do soutěže žádné áčkové přehlídky, do jiných sekcí však ano.
V podstatě teď nedělám nic jiného, než že řeším festivaly.
Co vás čeká teď? Vrátíte se
k reklamám, nebo chcete dál
točit filmy?
Filmy forever! Úplně mě ten proces pohltil, chci další dávku.
Mám v hlavě nějaké dva tři nápady a už se těším, že zase brzo začnu psát.
← Lifebox
SLÁVEK HORÁK je Moravák se zlínskou školou dramaturga, profesora Jana
Gogoly a také nedokončený student pražské FAMU.
Poprvé se na placu natáčení celovečerního filmu ocitl
v polovině 90. let, kdy dělal
druhého asistenta režie
Janu Svěrákovi na oscarovém Koljovi. Jenže to už
pošilhával po nablýskaném
reklamním světě. Komerční
zakázky ho pak zaměstnaly
na dvacet let. Až ve čtyřiceti dokončil podle vlastního scénáře svůj celovečerní
hraný debut Domácí péče
s Bolkem Polívkou a Alenou
Mihulovou (sám si tu taky
zahrál menší roli), který letos soutěžil na MFF Karlovy
Vary a po LFŠ se chystá
objet ještě řadu dalších
festivalů.
Bratrstvo neohrožených:
Iva Hejlíčková
Zeptali jsme se lidí, kteří
připravují Letní filmovou
školu, na pár zvídavých, ale
co si budeme zase nalhávat,
jinak docela zbytečných
otázek. Dnes je hostem rubriky
programová ředitelka Iva
Hejlíčková.
Co je na vaší práci
nejzábavnější?
Vyplňování tabulek.
Jaké by bylo vaše
mafiánské jméno?
Padrina.
U jakého filmu jste
naposledy brečela?
Zrodila se hvězda.
Kdyby o vás natočila
dokument Helena
Třeštíková, jak by se
jmenoval?
Ivanka.
A u jakého jste brečela,
ale stydíte se za to?
Neřeknu, jinak by mě
vyhodili z práce.
Björk, nebo Amy?
Björk.
Kam v Hradišti po filmu
na jídlo?
K Italovi.
Chuck Norris, nebo
Jean-Claude Van Damme?
Cary Grant.
Co je váš šestý smysl?
Žádný nemám. Anebo je
po mně a nevím o tom.
Je Miroslav Donutil
nespolehlivý vypravěč?
No zdali.
Doporučujeme
MÁM STRACH
→ Kino Reduta 1 / 09.00
Jedním z hlavních témat italské kinematografie 70. let bylo prorůstání státních struktur
organizovaným zločinem. Platí to i pro film
Damiana Damianiho Mám strach. Vypráví
příběh řadového policisty Graziana (v podání
italského Delona – G. M. Volontého), jenž má
za úkol dělat osobní stráž soudci vyšetřujícímu
zdánlivě obyčejnou feťáckou vraždu v přístavu. Soudce je však brzy zabit a na mušce organizátorů obřího spiknutí se ocitá i Graziano.
Snímek není jen konspiračním thrillerem, ale
také reflexí dobové italské společnosti a nese
i stopy psychologického dramatu. Hlavní
hrdina nám klade otázku, zda lze vůbec v tak
zkaženém prostředí žít obyčejný život bez
každodenního strachu o vlastní existenci. (zbn)
ŠVEJK BOURÁ NĚMECKO
→ Kino Reduta 1 / 11.30
Režisér Karel Lamač zfilmoval Haškova Švejka
už ve 20. letech, takže není divu, že po této
látce sáhl i v anglickém exilu. Nejde však
o pietní adaptaci a z Haškova románu ani ze
Švejkova charakteru na plátně mnoho nezbylo – náš „dobrý voják“ totiž za druhé světové
války dělá pucfleka vysokému důstojníkovi
gestapa a zároveň pomáhá protinacistickým
odbojářům. Snímek z roku 1943, který chce
spíš burcovat lid proti Hitlerovi než předávat Haškův literární talent, nabízí parafráze
některých motivů z knihy a řadu povedených
momentů – včetně titulní písně, kterou složil
sám Lamač. Hodné pozoru je, že úvodní slovo
snímku obstaral Jan Masaryk (ale až po válce)
a že jednu z vedlejších rolí ztvárnil budoucí
slavný režisér Richard Attenborough. (šk)
DELTA FORCE
→ Kino Mír / 12.00
Obsah snímku můžeme shrnout parafrází jednoho komentáře z ČSFD: „Chuck Norris viděl
v TV nespravedlnost ohledně únosu letadla,
a tak odjel na výlet se svými kámoši z Delta
Force. Výsledek – vyhlazenej Bejrút.“ Jeden
z producentů Menahem Golan se ujal i režie
a – velmi volně inspirován skutečným únosem letadla libanonskými teroristy – natočil
ve svém rodném Izraeli politicky nekorektní
jatka s hromadami arabských mrtvol. Chuck
Norris byl jednou z prvních hvězd, které se
Cannon Films povedlo přivést do své stáje
a udržet, zatímco pro hollywoodskou legendu
Leeho Marvina byla role v Delta Force první
a poslední spoluprací s touto slavnou filmovou
společností (a zároveň posledním angažmá vůbec), protože krátce nato zemřel. (šk)
SLOW WEST
→ Kino Hvězda / 17.00
Pokud si myslíte, že čerstvý vzduch do pro někoho vyčpělého žánru westernu může vnést
pouze Tarantino, rozhodně by vám neměl uniknout snímek Slow West. Ten je věrný svému názvu, čeká vás totiž zprvu pomalé atmosférické
putování aristokratického zelenáče Jaye na západ, kde se skrývá jeho milovaná Rose. Společnost mu kromě jamujících černochů a banditů v kožiších dělá nájemný zabiják v podání
Michaela Fassbendera. Jeho Silas vám zprostředkuje všechny potřebné znalosti nutné pro
přežití na Divokém západě. Naučit se můžete
vytahovat šíp z prostřelené ruky nebo zapálit
obilné pole plné desperátů. A nebojte, ono se
to pomalé putování nakonec změní v pořádně
krvavá jatka. (aka)
HOTEL
→ Slovácké divadlo / 11.00
Rakouská režisérka Jessica Hausnerová ukazuje, že lze natočit dobrý horor i s malým rozpočtem, bez monster a krve. Hlavní hrdinka začne pracovat jako recepční v hotelu, který by
byl úplně normálním, přiměřeně ošklivým ubytovacím zařízením, kdyby nebyl obklopen hlubokými lesy a kdyby se tu kdysi před lety neztratila jiná mladá žena… „Dost trapný pokus
jakési rakouské začínající režisérky o thriller
à la Shyamalan,“ píše na ČSFD uživatel Dadel, ale na Dadela se vykašlete. Hausnerová se
nesnaží šokovat závěrečným zvratem ve stylu
„všichni vám lhali, všichni jsou mrtví“, ale pomalu, pečlivě a hlavně uvěřitelně buduje atmosféru místa, jemuž citlivá hrdinka propadne.
A lekaček tam nakonec taky pár je. (klk)
6
VELKÁ CESTA
→ Letní kino Smetanovy sady / 21.30
„Jedním z kritérií bylo vyhnout se věcem všeobecně známým, nota bene těm, které sám
Rudolf Hrušínský rád neměl, jako Dobrý voják
Švejk,“ popisuje dramaturg Jaroslav Sedláček
svůj výběr snímků do sekce Letní kino: Zapomenutý nezapomenutelný Rudolf Hrušínský.
Přesto o haškovské téma diváci nepřijdou –
díky československo-sovětskému filmu Velká
cesta, v němž Josef Abrhám ztvárnil Jaroslava
Haška a Hrušínský jeho švejkovského kumpána
Strašlipku. U nás málo známá komedie „odhaluje“ skutečné předobrazy postav z Haškova
díla a režisér Jurij Ozerov (jinak hlavně tvůrce válečných velkofilmů oslavujících Rudou
armádu) obsadil i další představitele z filmů
Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím – Františka Filipovského, Josefa Hlinomaze či Jaroslava
Marvana. (šk)
Program
Inventura:
Retrospektiva:
Orson Welles
TALENT
STEJNĚ VELKÝ
JAKO EGO
V květnu uplynulo sto let od jeho narození. V říjnu
uběhne třicet let od jeho smrti. Orson Welles, zázračné
dítě Hollywoodu, které nikdy pořádně nedospělo, stále
fascinuje a inspiruje.
Třetí muž (režie: Orson Welles, 1949)
→ Sobota 01.08. / Klub kultury / 21.00
IVA PŘIVŘELOVÁ
7
I kdyby natočil jenom Občana Kanea, jenž
dlouhá léta vévodil anketě časopisu Sight &
Sound o nejlepší film historie (než ho před
třemi lety předběhlo Hitchcockovo Vertigo), stačilo by to na zápis do učebnic. Rodák
z Wisconsinu, který vyrostl v Chicagu, režíroval samozřejmě snímků více (na letošní LFŠ
se jich kromě Kanea promítá jedenáct), jen
už skoro žádný další nedokončil zcela podle
svých představ a většina jich působila jako variace na ústřední témata jeho neslavnějšího
opusu – korupce mocí a penězi, zrazený blízký
vztah, hledání identity.
Osobnost občana Wellese byla komplikovaná. Projevoval se jako mistrný manipulátor,
charismatický kouzelník, přecitlivělý asociál,
znalec Shakespeara, fanoušek prezidenta F. D.
Roosevelta, liberál ohledně práv černochů, ale
ne žen, ač jeho matka byla sufražetka. Velikost
jeho ega se rovnala velikosti jeho talentu.
Za génia ho začali označovat brzo. Když
mu bylo deset, už o něm noviny psaly jako
o umělci. To již byl poloviční sirotek a po matce mu v patnácti zemřel i otec-alkoholik –
v Orsonovi to zanechalo pocit viny a inspiraci pro dětství Charlese Kanea. Osobnost jeho
nejslavnějšího (anti)hrdiny vyrostla i z osudů
Howarda Hughese, Josepha Pulitzera nebo
Williama Randolpha Hearsta. Ten poslední si
to vzal osobně a film se v roce 1941 snažil nechat zničit.
Tehdy se za Wellese postavilo studio RKO,
i když Hearstova zlovůle negativně ovlivnila
tržby z kin. Chvíli trvalo, než publikum ocenilo, jak je Občan Kane inovativní. Obsahově,
když se skládá z pěti subjektivních vzpomínek
na milionáře, který právě osamoceně skonal
ve svém sídle. I formálně, především díky nezvyklé hloubce ostrosti kamery, jež umožnila
probíhání několika dějů v jednom záběru.
Táhl jako jezdec
Vliv na jeho styl měla divadelní a rozhlasová
průprava. Do ní patří i halloweenské vysílání adaptace sci-fi Válka světů, která se v roce 1938 zčásti tvářila jako reportáž z invaze
Marťanů. Třiadvacetiletý mladík se jí proslavil a RKO mu dalo volnou ruku pro jeho filmový debut – ve studiovém systému něco neslýchaného.
Stejnou příležitost už nikdy nedostal. Některé filmy mu producenti sebrali a nechali
přestříhat, na některé neměl dost peněz, některé nikdy nedokončil. Jeho touha po dokonalosti i pocit osobní výjimečnosti vedly k neschopnosti dodělat projekty včas a za daný
rozpočet, jeho vize byly často vnímány jako
příliš odvážné.
„V hollywoodské zkažené šachové hře byl
Orson jen pěšák, ale táhl jako jezdec. Nikdo nevěděl, kam skočí. Tak se stal nepopulárním,”
tvrdil Maurice Seiderman, maskér (nejen) Občana Kanea.
Ale i když si po válce Welles vypěstoval
image nepochopeného génia, hollywoodského
vyděděnce a oběti komerce, jeho kariéru nelemovala jen fiaska. S Othellem vyhrál v Cannes,
Dotek zla dostal cenu na Expo 58 v Bruselu,
Falstaff se stal jednou z jeho nejlepších rolí.
Ač své projekty financoval hraním všude možně (včetně reklam na víno a pivo), postupně se
proměnil v živoucí legendu. V roce 1971 získal
k Oscarovi za scénář Občana Kanea Oscara
čestného.
Zemřel v roce 1985 na infarkt, s psacím
strojem na klíně. Zůstaly po něm nedokončený Don Quijote, Král Lear, Kupec benátský nebo Druhá strana větru, kterou se nyní snaží dotáhnout Peter Bogdanovich.
Ke stoletému výročí jeho narození nám Filmovka dává pěknou příležitost pokusit se jeho osobnosti i dílu, tomu střetu velkoleposti
a chaosu, znovu porozumět.
Orsonovské mýty
aneb Věřte nevěřte
Wellesovu osobnost už za jeho života provázela řada legend
a polopravd, jež novinářům často navykládal i on sám. Které
z následujících historek jsou
pravdivé?
Jeho rozh lasová adaptace Války světů vyvolala v roce
1938 celonárodní paniku, během níž lidé utíkali z domovů
před domnělou mimozemskou
invazí. NE
Ostatní studia nabídla RKO
800 000 dolarů za to, že zničí
všechny kopie Občana Kanea ještě před jeho premiérou. ANO
Noirový skvost Třetí muž, kde
hraje zkaženého obchodníka Harryho Limea, režíroval víc Welles
než Carol Reed. NE
Na natáčení Falstaffa dostal
peníze jen díky tomu, že tvrdil, že
ve stejných kulisách natočí i dobrodružný Ostrov pokladů. ANO
Program
Fokus:
Mika Kaurismäki
V AUTĚ
I NA KARAOKE
BARBORA BEDNAŘÍKOVÁ
Starší bratr populárního Akiho Kaurismäkiho Mika se po střední škole nějaký
čas živil jako malíř pokojů, což jej ale záhy
omrzelo a rozhodl se namísto toho studovat film. A i díky tomuto svému osudovému rozhodnutí se může už podruhé ukázat
na LFŠ a uvést zde letos hned šest svých
snímků.
Výrazně na sebe Mika Kaurismäki upozornil už snímkem Lhář, který natočil v roce 1981
jako svou diplomovou práci na Filmové a televizní univerzitě v Mnichově. Brilantní existencialisticky laděný příběh misantropického
intelektuála Villeho Alfy (jméno je odkazem
ke Godardovu snímku Alphaville) v sobě nese
prvky noir a předznamenal nástup nové vlny
finské kinematografie. V hlavní roli zazářil
právě režisérův bratr Aki, který se na snímku
podílel rovněž jako spoluscenárista. Oba bratři posléze založili společnost Villealfa Filmproductions, která se záhy stala jednou z největších produkčních firem ve Finsku.
V 90. letech se Mika Kaurismäki přestěhoval do Ria de Janeira. V té době vznikaly jeho filmy zejména v mezinárodních koprodukcích. Platí to například o romantické komedii
Jak se neztratit v L. A. s Davidem Tennantem,
Johnnym Deppem a Julií Delpyovou. V tomto
období natočil i několik hudebních dokumentů o tradiční brazilské hudbě. Dokumentární
tvorba ostatně provází celé Kaurismäkiho filmařské působení až do současnosti, kdy už se
zase vrátil do náruče finské kinematografie.
O obojím svědčí jeho nejnovější životopisné
snímky o legendárním finském fotbalistovi
Jarim Litmanenovi či populárním baviči Vesovi-Mattim Loirim.
Kaurismäkiho sekci na Letní filmové škole propojuje žánr road movie, který je pro režisérovu tvorbu nejcharakterističtější. Jako
by autor omezený prostor auta vnímal coby
Vyvrhelové (režie: Mika Kaurismäki, 1982)
→ Sobota 25.07. / Slovácké divadlo / 17.00
uzavřený mikrosvět ideální pro rozvíjení intimních dialogů i výmluvné mlčení postav.
Konverzační scény jsou ostatně pro jeho
snímky klíčové.
Kromě Cesty na sever, která včera LFŠ zahájila, se divákům v Hradišti představí melancholická gangsterka Rosso, v níž v titulní roli
italského nájemného vraha zazářil přítel bratrů Kaurismäkiových Kari Väänänen, a především skvělí Vyvrhelové odkazující na poetiku
felliniovsky bizarních postaviček a dialogů.
Snímek byl zároveň debutem dvorního herce
a přítele Akiho Kaurismäkiho Mattiho Pellonpääho. Mika jej obsadil také do svého dalšího
počinu Zombie a vlak duchů, který je ze všech
na Filmovce uváděných snímků zřejmě nejdepresivnější a nejrockovější. Baladický příběh
basáka Anttiho s přezdívkou Zombie, který
postupně ztrácí kontakt s okolním světem
a beznadějně propadá závislosti na alkoholu,
získal několik finských národních cen Jussi –
za nejlepší režii, kameru a herce v hlavní roli
(Silu Seppälä).
Rosso (režie: Mika Kaurismäki, 1985)
→ Neděle 26.07. / Slovácké divadlo / 11.00
8
Lhář (režie: Mika Kaurismäki, 1981)
→ Sobota 25.07. / Sportovní hala / 12.00
O rodičích a dětech
Poslední filmy Miky Kaurismäkiho spojuje téma složitých manželských a rodinných
vztahů. Jakýmsi protějškem Cesty na sever
vyprávějící o otci a synovi, kteří se znovu setkávají po třiceti letech odloučení, má být
Kaurismäkiho nejnovější snímek s premiérou
v srpnu tohoto roku, který pro změnu reflektuje hledání porozumění mezi otcem a dcerou.
Sekci Miky Kaurismäkiho na LFŠ uzavírá
konverzační drama My tři králové, které má
s tragikomikou mezilidských vztahů také co
dělat. Jde o jakési improvizační cvičení trojice populárních herců Kariho Heiskanena,
Perttiho Sveholma a Tima Torikky v úlohách
dávných kamarádů, kteří se setkávají na Štědrý den pro Finsko příznačně – v karaoke baru.
Herci dostávali v průběhu natáčení vždy jen
takové informace, které zároveň mohly mít
i jejich postavy. A teprve na základě toho, co
si mezi sebou svěřili, vystavěli celý příběh.
Rozhovor
Naučily jsme se
stát si za svým
IVA PŘIVŘELOVÁ
Na LFŠ kdysi filmu propadly. Letos přijely Adéla Mrázová a Terezie Křížkovská
do Hradiště představit svůj plán na zbudování českého Národního filmového
muzea (NaFilM). Debatovat o tom, jak by
něco takového mělo vypadat, s nimi můžete dnes od 11.30 v Redutě 2.
9
Proč chcete v Praze postavit filmové
muzeum?
Česká kinematografie si ho zaslouží a zároveň je důležité chápat její vývoj v kontextu světové tvorby. A protože je film médium,
které zasahuje a ovlivňuje nejrůznější sféry
života, je potřeba nahlédnout na něj i mimo
prostor kina… Ale kde? U nás žádné muzeum, které by se věnovalo dějinám kinematografie nebo filmové řeči, není, přitom taková nová kulturní instituce by do určité míry
mohla suplovat a následně doplňovat filmovou výchovu, kterou se zatím nedaří dostat
do škol. Široké veřejnosti by se otevřelo místo pro stálé či dočasné expozice, promítání,
besedy a dílny; místo, kam by se návštěvníci
mohli vracet.
Prozatím jste s kolegy zorganizovaly
výstavu Na film!, která je k vidění
v pražském Museu Montanelli.
Co vás její příprava naučila?
Stát si za svým nápadem, ale přijímat kritiku
a učit se z chyb, nevzdávat se cíle a věci dotahovat do konce. Vše, co jsme dělaly, jsme dělaly poprvé. Samotná příprava výstavy znamenala dát dohromady řadu lidí a vyvolat
energii, díky které to teď celé stojí. Pochopily
jsme, co to znamená vykročit z bezpečí akademické půdy. Že ne každý bude nápadem
Terezie Křížkovská
pár studentů nadšený a že se vždy objeví někdo, kdo místo toho, aby poradil a pomohl,
uškodí. Učíme se i teď. Každý den jsme na výstavě a mluvíme s návštěvníky, provázíme
na komentovaných prohlídkách a spolupracujeme se školami.
Komu je výstava určena?
Chtěly jsme, aby byla pro všechny. A ukazuje
se, že se to povedlo. Nadšení jsou starší lidé,
pro které je interaktivní výstava něčím úplně
novým, studenty zase baví, že něco budujeme zespoda, a děti jsou nadšené, že si mohou
vše vyzkoušet. Své si najdou i zahraniční návštěvníci. Protože si ale myslíme, že budoucí
muzeum by nemělo být jen o exponátech, organizujeme na výstavě i tak trochu punkové
projekce, workshopy a přednášky.
Jak to momentálně vypadá s realizací
filmového muzea?
Hledáme prostory a zjišťujeme, za jakých
podmínek je možné některou ze stávajících
pražských budov ve filmové muzeum proměnit. Pohráváme si i s myšlenkou budovy zcela nové. Také hledáme partnery. Spolupracujeme se zahraničními týmy, se kterými
budeme projekt následující dva roky vyvíjet.
Důležité je ale mít i nějaké domácí zázemí,
abychom mohly vše dotáhnout do konce.
Adéla Mrázová
Stalo se
Filmovka zahájena!
Slavnostní zahájení 41. ročníku LFŠ se neslo
v duchu prvorepublikových tradic. Švihácký
moderátor v dámském slamáku poprvé v historii uvedl festival písní shrnující vybrané sekce a připravil entrée pro ředitelku Filmovky
Radanu Korenou, která posléze akci oficiálně
zahájila. Vrcholem večera pak bylo předání
Výroční ceny AČFK finsko-brazilskému filmaři Mikovi Kaurismäkimu, který byl v roce 2007
v Hradišti v rámci brazilského fokusu a letos
je tu pro změnu za Finsko. „Přemýšlím ještě
nad nějakou třetí zemí,“ zavtipkoval Kaurismäki, jenž napsal i režíroval letošní zahajovací snímek LFŠ, road movie Cesta na sever. (aka)
Hitchcock na farmě
Přehlídka Hitchcockových němých snímků
včera začala titulem Farmářova žena z roku
1928. S romantickou komedií o cholerickém a domýšlivém farmáři hledajícím manželku nebyl prý Hitch úplně spokojený, ale
jak upozornil v hradišťském úvodu Věroslav
Hába, už na počátku své kariéry byl vynikajícím pozorovatelem a ve filmu zanechal řadu
humorných postřehů. Publikum ve Hvězdě si
kvalitně restaurovanou verzi veselohry užilo
s doprovodem šumperské kapely The Finally,
která do vystoupení vtipně zapojila i zvuky
farmářských zvířat. Na závěr Hába varoval,
aby se diváci v panujícím vedru neřídili doslova jedním z mezititulků filmu, že pití piva nenadělá zdaleka tolik paseky jako láska. (ivp)
Šest kraťasů z FAMU
Co se točí na našich filmových školách? Tým
iShorts uvádí v kavárně Respekt absolventské
či studentské snímky, které zahrnují kromě
hraných věcí i animáky, dokumenty či žánrové lahůdky. Včera se promítalo šest kraťasů z pražské FAMU. Třeba animovaný M.O.
ukázal negativní vlastnosti mechanizovaných
dědů-důchodců – komedie Jakuba Kouřila
obdržela v roce 2012 Cenu Magnesia za nejlepší studentský film. Cagey Tigers od nedávno zesnulého Aramisovy se zase se svou
chytilovskou poetikou probojoval až do soutěžní sekce Cinéfondation v Cannes. Další
nálož studentských snímků vás čeká v neděli
od 17.00 a ve středu od 13.00. (aka)
Texaský masakr podruhé a jinak
„Pokud jste viděli Texaský masakr motorovou pilou, tak vás nabádám, abyste na něj
teď zapomněli,“ řekl dramaturg Jiří Flígl
v úvodu včerejší projekce pokračování tohoto kultovního snímku. Zatímco v „jedničce“ z roku 1974 režisér Tobe Hooper v podstatě redefinoval žánr hororu, o dvanáct let
mladší „dvojku“ záměrně pojal úplně jinak –
jako vyhrocenou satiru na „éru extrémního
konzumu a kapitalismu, který šel – v tomto
případě doslova – přes mrtvoly,“ jak podotkl
Flígl. Texaský masakr motorovou pilou 2
ve své době šokoval svou brutalitou cenzory,
takže v Británii se nepromítal vůbec a v USA
pouze okrajově; dnes ovšem platí za klasické
dílo hororového žánru. (šk)
English friendly
UPCOMING
EVENTS
PONREPO FOR KIDS:
FUNFAIR OF FILM
INVENTIONS
→ Divadelní stan / 10.00
All the kids who are excited
about the obscure terms like foloryt or zoetrope are welcome to
the workshop where they can
make their own animated films
and trigger them with pre-cinematographic apparatus. And
if you’re an adult eager to know
the principles of Laterna Magika,
don’t be shy and come along too!
ZYGMUNT RYTKA:
PHOTO-VISION 1978–1983
→ Foyer kina Hvězda / 17.30
Zygmunt Rytka’s exhibition will
surely attract much broader audience than just the funs of conceptual art. In his photographs Rytka reflects the last thirty years of Polish
and world history in a revolutionary
way – by photographing a running
TV screen. Rytka’s short Re-transmission deposited in the Museum
of Modern Art in Warsaw will also
be screened on the exhibition.
MUSIC IN FILM
→ Kavárna Respekt / 16.00
Are you having trouble sleeping
because of using illegally downloaded music in your authorial
works? Jan Nedvěd, founder and
co-creator of the project hudebnibanka.cz, will give you a lesson
on all legal requirements needed
to obtain a licence. More’s going
to be talked on the issue of copyright holders.
CONCERT OF KALLE AND
KIESLOWSKI
→ Kolejní nádvoří / 19.30
Take a rest from crammed screening halls and come enjoy tonight’s
double concert! David Zeman’s
minimalistic guitar riffs and the seducing voice of Veronika Buriánková merge in duo Kalle. They will
introduce the songs from their debut release Live from the Room.
The second band Kieslowski
will come to stage afterwards at
20.30. This duo bets on the crude,
intimate sound of acoustic guitar
and piano and focuses on the contrasts between the two resonating
and colourful voices.
WHAT
TO SEE
HOTEL
→ Slovácké divadlo / 11.00
Austrian film director Jessica
Hausner proves it’s possible to
make a good horror movie with
a low budget, no monsters and
no blood. A young woman gets
a job as a receptionist in a hotel
that would be completely normal, appropriately unsightly accommodation, if it wasn’t situated deep in the woods. And what’s
more, there is this story about
a young lady, who disappeared
years ago… Hausner doesn’t try
to shock with a final twist. Tardily and thoroughly she creates the
convincing atmosphere that gradually absorbs the main character. And yes, there is a couple of
shocking scenes too.
SLOW WEST
→ Kino Hvězda / 17.00
If you think that only Tarantino
can bring the fresh wind to the (as
some say) worn-out western genre, you shouldn’t miss Slow West.
This film stays loyal to its title. You
may look forward to initially slow
atmospheric westward journey of
aristocratic greenhorn Jay who is
in search of his love Rose. He is
accompanied with a group of jamming Afro-Americans, fur coated
bandits, and one hired killer performed by Michael Fassbender.
Slávek Horák:
I Want Another Dose of Film!
For twenty years, he made commercials, travelled half
the world… Now he’s back home. Forty-year-old film
director Slávek Horák located his feature-length debut
Home Care in his native Moravia and found inspiration in
his mum’s temperament and profession – she works as
a home healthcare nurse. That was the first in the line of
good decisions. The film was chosen to the KVIFF Official
Selection-Competition and Alena Mihulová, playing
„Horák’s mum“, won the Best Actress Award.
JAN ŠKODA
Is it a true story that you were
looking for the theme of your
debut everywhere else and
then the penny dropped and
you came home to it?
Yes, I had such a marvellous
theme right in front of my eyes,
but I couldn’t see it. I would
go back home to Moravia to
do some meditation, but my
mum kept disturbing me going around and telling me stories from her work about people I’d never met. Like the one
about a patient, who locked her
in a bathroom and didn’t want
to let her out. It took me a while
to figure out that this was much
more gripping than the tales
I’d been able to make up.
Did you see Alena Mihulová
and Boleslav Polívka in the
main roles right from the start?
Bolek fitted in from the beginning. Alena occurred long in
the final selection but I thought
she would look too young compared to Bolek… Well, then
we „gave her a little fright“,
placed them next to each other
– a huge man and a tiny woman, vulnerable, self-sacrificing
and discreetly magnificent,
and it became clear she was
the one.
What did your mother think
about „her performer“?
My mum absolutely loves her!
She knows Alena from the
1983 movie Sestřičky and considers her to be a hero, as she
popularized the nursing profession. They’ve got the same
clothing size, so my mum lent
Alena her clothes and even
the two bags she wears all the
time. Mum plays in the film
too. When Bolek denies driving Alena home and she has
to walk in the rain, mum’s
passing on the bike and says:
„What a muck.“ That rain was
really heavy and my mother
fell ill. I was worried about her.
The whole filmmaking
process was quite small-scaled, you worked with
a low budget. How was it for
you? Did it suit you or did
you have a side-though to run
back to commercial stage?
Well, it wasn’t that small as you
may think. Though my initial
idea was to make a film with
a few people, the final crew
was almost of the size of a commercial. All the time I had to
consider whether the shot was
satisfactory enough – for the
client, for the agency. On the
other hand, I had a great feeling about the fact that all these
approvals were exclusively in
my hands.
•
10
Kecy po dvou deci
Píšu disertačku o Občanu
Kaneovi. Došel jsem k tomu,
že sáně jsou príma věc.
A o čem píšeš ty?
Já dělám sémantickou
analýzu večerníčku
Krtek a sníh z hlediska
neostrukturalismu.
A k čemu jsi došel?
Že sníh je
príma věc.
Proboha,
takové
klišé!
Dopito
ZAPÍRÁNÍ
KLÁRA KOLÁŘOVÁ
Jezdíme na festivaly, díváme se na artové filmy a lžeme, co všechno jsme viděli od Tarkovského. Jsme schopni fundovaně pohovořit, jestli je Zrcadlo lepší než Stalker. Správná odpověď by měla
znít ano, protože Stalker jde příliš divákovi na ruku. „Pěkné, ale
poněkud podbízivé, že?“ Už pár let tajím před cinefilskými kamarády některé své oblíbené filmy, o kterých slušný člověk nemluví. Ne nahlas. „To jsem nedokoukala. Takový laciný,“ zapírám, zatímco tonu ve vzpomínkách na dojemné slzopudné finále, kde se
všichni vožení. Nepřiznávám, že se každý rok před Vánocemi dívám na Zatímco jsi spal, kde je Sandra Bullocková tak hrozně hodná, až z toho potká životní lásku. Před svými střízlivě uvažujícími
kamarádkami se nehlásím ani k tomu, že jsem mockrát a ráda koukala na Úsměv Mony Lisy, feministickou pohádku o ženách, které
dojdou k tomu, že jsme každá jiná, je to tak v pořádku a všechny
to budeme respektovat! A už vůbec se nechlubím, že vrcholem
sofistikovanosti hororového žánru je pro mě televizní série Věřte
nevěřte. Takovéhle srdnaté zapírání ale vede k tomu, že se člověk zbytečně připravuje o debaty, jestli je Sandra Bullocková lepší ve Slečně drsňák, nebo ve Slečně drsňák 2: Ještě drsnější. A ty
mohou být podobně přínosné a podstatné jako to, jestli Tarkovskij
pracoval s mizanscénou pozoruhodněji ve svém raném, či pozdním období.
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková,
Štěpán Kučera, Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann,
Marek Malůšek (fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo
place
název
title
sekce
section
úvod
introduction
host
guest
08.30
Kino Hvězda
Falstaff
I
Iva Hejlíčková
08.30
Slovácké divadlo
Hrůza na jevišti
S
Eva Chlumská
09.00
Kino Reduta 1
Mám strach
I
Aleš Říman
09.00
Klub kultury
Smrtelný hřích
I
Věroslav Hába, Michael Málek
09.30
Sportovní hala
Poběžme!
F
Ema Stašová
10.00
Divadelní stan
Ponrepo dětem uvádí:
Lunapark filmových vynálezů
11.00
Kino Hvězda
Malá z rybárny
V
host: Jan Balej
11.00
Slovácké divadlo
Hotel
S
Pavel Sladký
11.30
Kino Reduta 1
Švejk bourá Německo
V
11.30
Kino Reduta 2
Národní? Filmové? Muzeum?!
11.30
Klub kultury
Občan Kane
12.00
Kino Mír
12.00
jazyk
language
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
země
country
rok
year
115
Španělsko,
Švýcarsko
1966
•
76
110
Velká Británie
1949
•
95
120
Itálie
1977
110
USA
1946
•
78
107
Finsko
1982
•
min.
82
63
156
120
DP
strana / page
čas
time
english friendly
SOBOTA / Saturday
•
111
83
ČR, SK, Francie, 2015
Německo
Rakousko,
2004
Německo
•
92
Radomír Kokeš
83
Velká Británie
1943
•
103
hosté: Adéla Mrázová, Terezie
Křížkovská, Jakub Jiřiště
90
I
Věroslav Hába
119
USA
1941
•
73
Delta Force
I
Jiří Flígl
124
USA
1986
•
86
Sportovní hala
Lhář
F
host: Mika Kaurismäki
53
Finsko
1981
•
64
13.30
Kino Reduta 2
Letní filmová akademie – Scénář
OP
14.00
Divadelní stan
Večerníček slaví 50 – nové NEJ
DP
14.30
Kino Hvězda
Bludiště lásky
hudební doprovod: Carnem
I
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
14.30
Slovácké divadlo
Skvělí Ambersonové
I
Iva Hejlíčková
15.00
Kino Reduta 1
Bungalov
S
Jan Jílek
15.00
Klub kultury
Zpívání v dešti
I
Iva Hejlíčková, Věroslav Hába
15.00
Šapitó Letní poloha
Autorské čtení: Marie Doležalová
o blogu Kafe a cigárko
15.30
Kino Mír
Adelheid
15.30
Kino Reduta 2
Technicolor –
čtyři stupně k dokonalosti
OP
hosté: Slávek Horák, Jan
Gogola, Rudolf Suchánek
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
V
141
120
156
75
Velká Británie,
Afghánistán
1925
•
83
81
USA
1942
•
73
82
Německo
2002
•
91
103
USA
1952
•
99
host: Věroslav Hába
90
Sportovní hala
Odsun
16.00
Kavárna Respekt
Hudba ve filmu
17.00
Kino Hvězda
Slow West
AČFK
17.00
Slovácké divadlo
Vyvrhelové
F
host: Mika Kaurismäki
host: Boleslav Polívka
F
90
Aleš Říman
15.30
OP
141
Olaf Möller
el. české
titulky
100
79
164
45
DP
OP
Československo
106
1969
Finsko
84
Velká Británie,
Nový Zéland
2015
•
122
119
Finsko
1982
•
64
Šapitó Letní poloha
Lekce filmu podle Boleslava Polívky
OP
Foyer kina Hvězda
Zygmunt Rytka:
Foto-vize 1978–1983
DP
17.30
Kino Reduta 1
Baron Prášil
S
Eva Chlumská
17.30
Klub kultury
Čaroděj ze země Oz
I
Iva Hejlíčková, Věroslav Hába
18.00
Kino Mír
Jakub Šmíd –
Kolekce studentských filmů
V
host: Jakub Šmíd
el. české
titulky
90
141
30
166
83
Československo
1961
•
95
101
USA
1939
•
78
4
Česká republika
2009
•
117
V
Někdy někoho
V
9
Česká republika
2011
•
117
Neplavci
V
23
Česká republika
2014
•
117
Amanitas
V
Sportovní hala
Noční vlak do Mnichova
V
19.00
Kavárna Respekt
Finské krátké filmy
OP
19.30
Kolejní nádvoří
Kalle, Kieslowski
DP
20.00
Divadelní stan
Divadlo NaHraně –
Hrabě 2.15: Bez dechu
DP
20.30
Kino Hvězda
Domácí péče
V
Jan Jendřejek
el. české
titulky
iShorts
22
Česká republika
90
Velká Británie
65
Finsko
1940
117
•
103
Slovácké divadlo
Cyklista
Z
host: Mohsen Makhmalbaf
21.00
Kino Reduta 1
Setkání ve tmě
V
Radomír Kokeš
21.00
Klub kultury
Krajina po bitvě
V
Stanislaw Zawislinski
21.00
Šapitó Letní poloha
21.30
Letní kino
Smetanovy sady
DJ Little Frank –
Frankie Goes to Hradiště
Velká cesta
21.30
Sportovní hala
Cesta do strachu
I
22.00
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Studentský maraton 2015
L
22.00
Divadelní stan
Slow West Party
23.30
Kino Hvězda
Brejkovat 2: Electro bugalú
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
Michael Málek
ČR, Slovensko
2015
110
overvoice
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
23.30
Kino Reduta 1
Lupič
S
Jan Jílek
23.30
Slovácké divadlo
Fantom opery
I
Věroslav Hába, Michael Málek
23.59
Klub kultury
Sampo
F
Olaf Möller
23.59
Sportovní hala
Anděl smrti
S
Eva Chlumská
Írán
1987
Velká Británie
1943
•
103
101
Polsko
1970
•
109
•
164
97
Československo,
SSSR
1962
69
USA
1943
133
•
23.59
Klub Mír
LFŠ Midnight Party
73
136
•
165
94
USA
1984
•
85
97
Německo,
Rakousko
2010
•
94
92
USA
1943
•
78
91
SSSR, Finsko
1959
•
60
USA
1998
•
96
•
165
127
DP –
Doprovodný
program
125
78
94
DP
Jiří Flígl
OP –
Odborný
program
161
•
240
I
L–
Letní kina
158
92
DP
L
Z–
Zvláštní uvedení
150
45
20.30
DP
•
•
150
hosté: B. Polívka, A. Mihulová,
S. Horák, J. Šťastný, V. Barák
AČFK –
AČFK uvádí
117
58
Rozřezat, rozejít
18.00
V–
Visegrádský
horizont
151
Jan Jílek
17.00
S–
Spektrum
61
1956
60
el. české
titulky
I–
Inventura
141
iShorts
17.30
↴
72
F–
Fokus: Finsko
Veškerý program
včetně odborného
je veden v českém
jazyce, případně
tlumočen, projekce
doprovází české
titulky.

Podobné dokumenty

Stáhnout - Letní filmová škola

Stáhnout - Letní filmová škola získala několik ocenění – například Evropskou filmovou cenu nebo Českého lva. Často natáčí o lidech žijících na okraji. Známé

Více