Kompletní informace o výletu

V rámci celoroční činnosti DSK Motýlek se koná další z výletů vlastivědného cyklu: „Památná místa naší země a našich dějin“ V letošním roce pokračujeme s výlety po krásách naší země s připomenutím historie ať už bájné nebo skutečné. Vzhledem k tomu, že 14. 5. uplyne 700 let od narození českého krále Karla IV., vybral jsem výlet na snad nejznámější hrad, který založil. „Karlštejn“ Výlet se koná v sobotu dne 23. 4. 2016 dle následujícího programu: Sraz všech účastníků v 9:15 hod. v odjezdové hale Smíchovského nádraží (u informační tabule). Předpokládám koupit skupinovou zpáteční jízdenku pro trať Praha‐Smíchov – Srbsko. Proto přijďte včas. Odjezd: Smíchovské nádraží 9:55 (Os8824) Příjezd: Karlštejn 10:27 Od železniční stanice Karlštejn půjdeme pěšky do kopce k hradu Karlštejn (cca 2 km). Pro jistotu předpokládám, že k hradu dorazíme cca za 45 minut a tak prohlídku jsem rezervoval na 11:30 hod. Prohlídka trvá necelou 1 hodinu a v jedné výpravě s průvodcem může být až 55 osob. Jedná se o základní 1. okruh. Cena je (včetně 20,‐ Kč za rezervaci) pro děti a studující (s dokladem o studiu), starce a stařeny (nad 65 let) 130,‐ Kč, pro ostatní dospělé 190,‐ Kč. Okruh zahrnuje historické interiéry dvou pater Císařského paláce a spodních podlaží Mariánské věže s cenným vybavením ze 14. – 19. století. (Dvořenínská síň, Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Mariánské nádvoří, renesanční interiéry děkanství, Karlova ložnice s kaplí sv. Václava, Audienční síň, Královský sál předků a Hodovní síň, dále Hradní pokladnice, Klenotnice, bývalé hradní vězení v přízemí Mariánské věže. Na této trase je rovněž vystavena kopie české svatováclavské koruny.) Volně přístupná je Studniční věž s 78 m hlubokou hradní studnou s dochovaným unikátním systémem vytahování vody ze studny. 1. okruh je realizován pouze s průvodcem. Po prohlídce se vydáme po červené k dubu „sedmi bratří“ a dále po žluté k lomu „Malá Amerika“. Odtud se vrátíme zpátky na červenou (NS Karlštejn) a kolem Královy studně a Kubrychtovy boudy dojdeme až k Bubovickým vodopádům. Kus cesty se zase vrátíme (ke Kubrychtově boudě) a po žluté dojdeme k zastávce Srbsko. Celkem se jedná o trasu asi o délce 9 – 10 km a tak předpokládám, že bychom k zastávce dorazili kolem 16:00 hod. Po vyzvednutí nutného občerstvení v restauraci u zastávky půjdeme na vlak. Odjezd: Srbsko 17:50 (Os8853) Příjezd: Smíchovské nádraží 18:28 Rozchod: 18:40 Účastnit se mohou všichni: děti, ženy, starci i polo......, členové i nečlenové přátelé i nepřátelé DSK Motýlek. Vezměte si sebou: dobré oblečení (hlavně dobrou obuv), jídlo, pití na 8 hodin, děti 200,‐ Kč, dospělí 250,‐ Kč na jízdné a vstupné. Výlet se koná za každého počasí s výjimkou dlouhotrvajícího deště. Zároveň tento výlet berte jako setkání s účastníky letního tábora. Výlet má na starosti děda Pavel HAT Tikman a koná se pod záštitou prezidenta SK HARMONY Pavla Horáka. Kontakt: [email protected] +420 605 229 022 Děti mladší 15 let, které půjdou na výlet bez doprovodu svých rodičů nebo jiné osoby starší 18 let, musí mít svými rodiči vyplněnou následující přihlášku: Přihláška Přihlašuji tímto své dítě Jméno …………………………………………… Příjmení …………………………………………… Datum narození …………………………………………… Na výlet, který se koná dne 23. 4. 2016, v rámci činnosti DSK MOTÝLEK při SK HARMONY. Jedná se o celodenní výlet Karlštejn. Datum: …………………………………………… Jméno rodiče: …………………………………………… Podpis rodiče: …………………………………………… Telefon: …………………………………………… Karlštejn (Karlův Týn) HISTORIE HRADU Hrad Karlštejn byl založený v roce 1348 a zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. V roce 1355 již Karel IV. pobýval na hradě, dohlížel na jeho dostavbu a na výzdobu interiérů, především hradních kaplí. Stavebně byl hrad dokončen v roce 1365, kdy byla vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži. Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn převezeny české korunovační klenoty, které zde s krátkými přestávkami zůstaly uloženy téměř 200 let. Stavebně byl hrad po roce 1480 upraven pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Při poslední stavební úpravě z konce 19. století, vedené arch. Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled. Velmi působivé je zachované původní stupňovité uspořádání jednotlivých hradních budov. Od nejníže položených provozních částí Předhradí, Studniční věže a Purkrabského paláce stavba pokračuje majestátním pětipodlažním Císařským palácem a nad ním stojící Mariánskou věží. Na nevyšším místě skalního ostrohu stavba hradu vrcholí monumentální,
60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění. STAVEBNÍ VÝVOJ HRADU Hrad Karlštejn byl Karlem IV. založen před polovinou 14. století na skalní vápencové ostrožně nedaleko od ústí hlubokého údolí do údolní nivy řeky Berounky. Novostavba hradu postupovala etapově v navazujících, samostatně provozuschopných a aditivně seřazených objektech s vlastním fortifikačním systémem, doplněným společnou parkánovou zdí. Postupně bylo budováno purkrabství s nezbytným provozním zázemím a studniční věží, dále palác, menší věž a nakonec velká věž. Původní jednopatrový palác s věží sv. Mikuláše byl provozuschopný nejpozději v roce 1355. Menší věž byla v té době před dokončením, stavba velké věže zatím patrně zahájena nebyla. Císař Karel IV, nejspíš na přelomu roku 1356 a 1357 uložil adaptovat v té době již dokončenou menší obytnou věž pro karlštejnskou kolegiátní kapitulu, založenou následně dne 27. března 1357. Obytná komnata v II. patře byla upravena na kapitulní kostel „slavné a ustavičné Panny, rodičky Boží Marie“, přilehlá oratoř v jižní obvodové zdí na trezorovou kapli „Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského“, určenou pro uložení soukromého pokladu Kristových pašijí a sbírky relikvií svatých. Trezorová kaple, později nazývaná kaplí sv. Kateřiny, byla vyzdobena inkrustacemi drahými kameny a nástěnnými malbami. Počátkem 60. let 14. století se Karel IV. rozhodl umístit na hradě Karlštejně císařský korunovační poklad (říšské svátostiny a říšské korunovační klenoty). K jeho ochraně nechal ve II. patře rozestavěné velké věže upravit obdélnou plochostropou obytnou komnatu, s původně čtyřmi okny, krbem a prevetem na kapli sv. Kříže. Kaple vysvěcená dne 9. února 1365, byla vyzdobena inkrustací s drahokamů vložených do zlacené a kolkované pastiglie v soklové části obvodových stěn, a ve vyšší úrovni stěn bylo sestaveno dřevěné kazetové obložení se 130 deskovými z pražské dílny Mistra Theodorika, doplněné o triptych Tommasa da Modena na severní oltářní stěně. Dvě druhotně vložená pole křížové klenby byla vyzdobena skleněnými puklicemi a zlacenou pastiglií. I. patro věže s dvěma klenutými místnostmi, a druhotně vestavené schodiště s nástěnnými malbami s výjevy ze života sv. Václava a sv. Ludmily plnily v souvislosti s kaplí representační funkci. Prostory nad kaplí sloužily především manům, určeným k ochraně říšského pokladu. Nově koncipovaný přístup do velké věže přes menší věž si vyžádal půdorysnou redukci kostela Panny Marie, s kterou již souvisí nástěnný apokalyptický cyklus. Původně plánovaná obytná funkce věží musela tak být v plném rozsahu přenesena na palác. Jeho půdorysné rozšíření o tzv. arkádový přístavek a severní (tzv. děkanské) křídlo mohlo být zahájené již kolem roku 1370, nejpozději za vlády Václava IV, který hrad dále užíval. Na počátku husitských nepokojů byly na hrad Karlštejn převezeny s jinými drahocennostmi české korunovační klenoty. Ty však následně, nejpozději na jaře 1421, spolu s říšským pokladem odvezl císař Zikmund do Uher. V letech 1421 a 1422 Pražané neúspěšně dobývali hrad. Karlštejn získal opět na významu v roce 1436, kdy se znova stal místem uložení českých korunovačních klenotů a nejdůležitějších zemských písemností (česká koruna, uzavřené zemské desky, relikviáře s českými svátostinami a korunní archiv). Cennosti byly patrně uloženy i v kapli Umučení Páně. S novým posláním hradu souvisí rozsáhlé stavební úpravy. Především byl nově koncipován přístup do hradu z příkopu s dvěma novými vstupními věžemi. Přízemí velké věže bylo sklenuté a v palác byl doplněn o II. hrázděné patro a přilehlou schodišťovou věž. Nový institut úřadů dvou karlštejnských purkrabí si vyžádal po roce 1500 dostavbu purkrabství o křídlo založené v parkánu a postavené v pozdně gotickém saském slohu. Celková obnova chátrajícího hradu byla provedena na přání Rudolfa II. v letech 1579 až 1597. Stavbou byl pověřen dvorní architekt Ulrico Aostallis. Nejpozději v té době byla snesena předpokládaná hrázděná horní patra věží a nová sedlová střecha velké věže byla opatřena volutovými štíty. Hrázděné horní patro paláce bylo nahrazeno zdivem. Všechny fasády hradu získaly novou sgrafitovou omítku, doplněnou na věžích a II. vstupní bráně o monumentální malířskou heraldickou výzdobu. Pro potřeby kapituly byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy v menší věži, spojené s obnovou kostela Panny Marie do celého půdorysu II. patra. V prvních letech 30. leté války, přestal být hrad bezpečný a 22. června 1619 byly odtud odvezeny korunovační klenoty a zemské písemnosti. V roce 1625 zrušil Ferdinand II. úřad karlštejnských purkrabí a panství karlštejnské s hradem věnoval své manželce Eleonoře jako trvalé věno královen. Ta ho zastavila Janu Kavkovi z Říčan. Zástavu se podařilo vyplatit Eleonoře Magdaleně, vdově po císaři Leopoldovi I. a později Marie Terezie věnovala karlštejnské panství nově založenému Ústavu šlechtičen. V bývalém purkrabství bylo zřízeno sídlo hospodářské zprávy. Na hradě sice i nadále působila Karlštejnská kapitula, ale hradní budovy byly z velké části nevyužívány a hrad postupně chátral. To vedlo roku 1812 císaře Františka I., po jeho návštěvě hradu, k rozhodnutí zajistit nezbytné opravy, zaměřené na zastřešení věží. Nové, architektonicky ambiciózní stavební opravy v letech 1837‐1840 souvisely s výměnou krovu menší věže a s neogotikou rekonstrukcí kostela P. Marie. Od 60. let 19. století se datuje úsilí o komplexní obnovu hradu, podporované nacionálními aspekty. V roce 1866 Josef Mocker, Ludwig Wachter a Franz Jobst hrad detailně zaměřili a v roce 1870 předložil Friedrich Schmidt první návrhy obnovy věží a paláce. Restaurace hradu byla zahájena s ohledem na finanční problémy až v roce 1887 pod vedením k tomu účelu jmenované znalecké komise. Realizované Schmidtovy návrhy zastřešení věží a paláce s podsebitím vycházely z mylné interpretace nálezu prahové konstrukce zaniklého hrázděného patra menší věže. Po Schmidtově smrti byl v roce 1892 Josef Mocker jmenován jeho nástupcem. V té době byly po stavební stránce dokončeny obě věže s rekonstruovaným spojovacím mostem a ve značně pokročilém stavu restaurace byl i císařský palác. Rekonstrukce části purkrabství z počátku 16. století s hrázděným patrem, spojená s politování hodnou demolicí původní stavby purkrabství a jeho hradeb s pozdně gotickou II. branou na západní straně, byla realizovaná od roku 1894, tedy již podle projektu Josefa Mockera. Interiérové práce, především v kapli sv. Kříže, pokračovaly po Mockerově smrti v roce 1899 až do roku 1905. V roce 1901 doplněná karlštejnská komise pod vedením nového předsedy Josefa Zítka se velmi kriticky vyjádřila k metodě obnovy hradu, a to především k restauraci kaple sv. Kříže. Tzv. užší komitét však žádných pozitivních změn nedocílil kromě řešení požárního vodovodu (od 1902, Antonín Kunz). V hradních interiérech bylo následně zpřístupněno muzeum se zaměřením na dobu Karla IV. Roku 1918 se ujal správy hradu Správní výbor hradu Karlštejna (m. j. Zdeněk Wirth, Břetislav Štorm). S ohledem na kvalitní restauraci hradu nebyly v 1. polovině 20. století nutné větší opravy. Od roku 1950 hrad spravovala Národní kulturní komise a v roce 1955 přešla správa na organizace státní památkové péče. Teprve od padesátých let byly prováděny větší stavební úpravy vyvolané především zvyšující se návštěvností hradu (ve 20. letech cca 20 000 návštěvníků, po 2. světové válce již cca 200 000 návštěvníků) a také pořádáním divadelních představení Noci na Karlštejně. V roce 1981 byla pro návštěvníky, s ohledem na zhoršující se stav, uzavřena kaple sv. Kříže. Po restaurování a vyřešení klimatického režimu byla kaple znovu otevřena v novém návštěvnickém okruhu v roce 2000. V polovině 80. let 20. století byla zahájena generální obnova hradu obnovou krytiny a fasád velké věže. Práce pokračovaly do počátku 90. let obnovou krytiny dalších střech. V letech 1997 až 2001 byly finanční prostředky zaměřeny na nezbytnou sanaci dřevěných stropních konstrukcí paláce a obou věží, poškozených především návštěvnickým provozem, dosahujícím v té době přes 330 000 návštěvníků ročně. V roce 1960 byla realizovaná nová hradní expozice s důrazem na prezentaci maket a fotografií. Velkorysá nová expozice z roku 1978 byla vybavena novými modely a výtvarnými díly. V posledním období jsou výstavní prvky redukovány a zpřístupněné interiéry hradu jsou postupně instalovány dobovým mobiliářem. ZAJÍMAVOSTI Zcela ojedinělá původní nástěnná výzdoba ze 14. stol., soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli sv. Kříže (největší na světě), největší portrétní galerie českých panovníků v ČR, vystavené repliky Svatováclavské koruny českých králů a koruny císařů Svaté říše římské, unikátní hradní studna. Hrad také proslavila Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně. Karel IV. Karel IV. (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, jako Karel I. vládnoucí od července 1346 až do listopadu 1378; jako Karel IV. byl německý (římsko‐německý) král od roku 1346 a císař římský od roku 1355. Byl také italský (lombardský) král od 1355, burgundský (arelatský) král od 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Karel byl původně pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Císař byl také autorem nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona Zlaté buly, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Karlovi se podařilo najít kompromis mezi panovnickou mocí a politickými nároky šlechty, posílil tím centralizovanou monarchii. V roce 1344 založil arcibiskupství pražské. Tím českou církev osvobodil od německého diktátu. Praha se za jeho vlády stala sídelním městem a centrem českého království. Přítel Karla IV. Arnošt z Pardubic se stal prvním pražským arcibiskupem. Řídil olomouckou a litomyšlskou diecézi. Dne 21. listopadu 1344 v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský, položil s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic, s tehdy již slepým otcem Janem Lucemburským a s bratrem Janem Jindřichem, základní kámen katedrály sv. Víta. Jako český král proslul Karel především výstavbou započatou především v roce 1348 a sice: Nového Města pražského (8. 3. 1348), založením univerzity (7. 4. 1348) v Praze, která nese jeho jméno, stavbou hradu Karlštejna (10. 6. 1348) a dále stavbou kamenného Karlova mostu (1357, 9. 7. 5:31) přes řeku Vltavu v Praze i mnoha dalšími počiny. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem. Lom Malá Amerika Bubovické vodopády