Otevřít

Komentáře

Transkript

Otevřít
Umûlecké památky z doby kolem roku 1600
v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
Lenka âE·KOVÁ
Text se zamûfiuje na movité památky jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brnû, vzniklé po vysvûcení
novostavby chrámu roku 1602. Podobu interiéru v˘znamnû ovlivnili mecená‰i jezuitÛ, kardinál Franti‰ek z Dietrichsteina,
kter˘ si zaãal v kostele budovat svou hrobku, a moravsk˘ zemsk˘ hejtman Ladislav Berka z Dubé. Z iniciativy jezuitÛ byla
pofiízena ta ãást mobiliáfie, která souvisela s jejich pastoraãním pÛsobením.
A N O TA C E :
1
První polovina 17. století, a zvlá‰tû pak období
funkci dochovan˘ch památek a kontext, ve kte-
Obr. 1. Emerich Thurn a spolupracovníci, chórové lavice,
pfiedbûlohorské, stále pfiedstavuje pro dûjiny
rém vznikly. Na‰e závûry tedy vût‰inou nemohou
pfied rokem 1609, dfievo, kostel Nanebevzetí Panny Marie
umûní na Moravû dosti neprobádanou dobu
b˘t jednoznaãné a ãasto budou spí‰e podnûtem
(u jezuitÛ), Brno. (Foto Petr Bukovsk˘, 2011).
1
„beze jmen“ , o které si dosud mÛÏeme uãinit
pro dal‰í bádání.
2
obraz jen na základû velmi málo umûleck˘ch
Nejstar‰í movité památky chrámu (pomineme-
pfiedmûtÛ a je‰tû ménû umûlcÛ. Velmi zajímav˘,
li pozdnû gotick˘ krucifix a obraz Salus Populi Ro-
ním umûní: práce drÏitelÛ Baderova stipendia pro v˘zkum
kvalitní a zároveÀ nepfiíli‰ znám˘ soubor z doby po
mani, pÛvodnû umístûn˘ v kapli noviciátu) pochá-
malífiství 17. století. Praha : Nakladatelství Lidové noviny,
roce 1600 se zachoval v jezuitském kostele Na-
zejí z doby krátce po jeho vysvûcení olomouck˘m
2007, s. 11–43, zde s. 12. ISBN 978-80-7106-918-8.
nebevzetí Panny Marie v Brnû. V následující studii
biskupem kardinálem Franti‰kem z Dietrichstei-
2 Mobiliáfiem chrámu se nejnovûji soubornû zab˘vala Pet-
jsme se proto rozhodli zamûfiit se právû na nûj,
na, 22. záfií 1602. Stejnû jako na architekturu
ra Drbalová ve své diplomové práci: DRBALOVÁ, Petra. Ad
a tak se zároveÀ vrátit aÏ na samotn˘ poãátek dû-
kostela, tak také na podobu a obsah jeho umû-
maiorem Dei gloriam : umûlecká v˘zdoba jezuitského kos-
3
jin chrámu. KaÏdé z uveden˘ch dûl by si zaslouÏi-
tela Nanebevzetí Panny Marie v Brnû. Dipl. práce, Semi-
lo samostatnou hlub‰í studii, kterou v‰ak vzhle-
náfi dûjin umûní FF MU, Brno, 2010, zejména s. 45–75.
dem k mnoÏství srovnávacího materiálu, kter ˘
■ Poznámky
3 Österreichische Nationalbibliothek (dále ÖNB), Hand-
dnes máme k dispozici, a také ãasov˘m moÏnos-
1 JAKUBEC, Ondfiej. Man˘ristické epitafy olomouck˘ch ka-
schriftensammlung, Cod. 11 958, fol. 70v-71r. – SCHMIDL,
tem úkolu, v jehoÏ rámci staÈ vznikla, zatím neby-
novníkÛ a jejich tvÛrce Elias Hauptner – malífi konce jedné
Jan. Historia Societatis Jesu provinciae Bohemiae. Pars II.
lo moÏno provést. Zamûfiili jsme se proto pfiede-
éry. In BARTLOVÁ, Milena; KONEâN¯, Lubomír; SLAVÍâEK,
Ab anno Christi 1599 ad annum 1615. Pragae, 1749,
v‰ím na osobnosti objednavatelÛ a umûlcÛ,
Lubomír. Libosad: studie o ãeském a evropském barok-
s. 311–314.
344
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
10
leck˘ch dûl mûli zásadní vliv mecená‰i brnûn-
doby.
Po Huberovû návratu do Nûmecka vedl
5 Národní knihovna (dále NKP), Oddûlení rukopisÛ a sta-
sk˘ch jezuitÛ, ktefií v˘stavbu a vnitfiní v˘zdobu
sochafiské a fiezbáfiské práce na oltáfii nejspí‰e
r˘ch tiskÛ, sign. XXIII D 166, fol. 56r, 77v. – Archivum Ro-
chrámu financovali. Vedle hlavní iniciátorky novo-
fiezbáfi, sochafi a jezuitsk˘ bratr Emerich Thurn,
manum Societatis Iesu (dále ARSI), Austr., Epp. Gen 1, II,
stavby kostela Heleny z Tovaru to byl její bratr La-
kter ˘ je v jezuitsk˘ch pramenech uvádûn i jako
fol. 956. – Moravsk˘ zemsk˘ archiv (dále MZA), fond
dislav Berka z Dubé, a pfiedev‰ím pak sám kardi-
autor oltáfie.
4
nál Franti‰ek z Dietrichsteina, jenÏ zam˘‰lel zfiídit
11
Thurn pocházel z Rastattu v Por˘-
ní a do brnûnského noviciátu vstoupil jako velmi
12
¤ezbáfiskému umûní se
G 10, inv. ã. 745, sign. 830b, fol. 62v.
6 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 70v. – ARSI, Austr., Epp. Gen.
si v kostele hrobku. Kardinálova podpora jezuit-
mlad˘ 11. fiíjna 1601.
ského fiádu navazovala na program jeho pfied-
pravdûpodobné vyuãil v rodném Por˘ní. Je moÏné,
7 JAKUBEC, Ondfiej. Manifestace katolicismu v umûlec-
chÛdcÛ na olomouckém biskupském stolci. V br-
Ïe do brnûnského noviciátu byl pfiedstaven˘mi
k˘ch objednávkách olomouck˘ch biskupÛ v období rané-
2, I, fol. 53.
nûnském domû v‰ak mûl zvlá‰tní zalíbení, takÏe
nûmecké asistence poslán právû proto, aby zde
ho novovûku. In Historická Olomouc 13. Olomouc : Vyda-
objednávky pro brnûnské jezuity zaujímají v jeho
mohl uplatnit své umûlecké schopnosti pfii vnitfi-
vatelství Univerzity Palackého, 2002, s. 161–181, zde
mecená‰ské ãinnosti specifické postavení.
ním vybavování novû postaveného kostela. Po ab-
s. 166. ISSN 1211-0663.
PrÛbûh v˘stavby kostela kardinál sledoval nej-
solvování noviciátu zÛstal v Brnû i nadále jako ko-
8 TERHALLE, Johanes. …ha della Grandezza de padri Ge-
pozdûji od roku 1600. Jistû jiÏ pfii své první ná-
adjutor a v letech 1604–1605 tu pÛsobil jako
suiti. In BAUMSTARK, Reinhold (ed.). Rom in Bayern :
v‰tûvû staveni‰tû kostela v ãervnu roku 1600
5
praefectus arculariorum.
14
13
Zemfiel na souchotiny
Kunst und Spiritualität der ersten Jesuiten. München :
byl rozhodnut zbudovat si v novém jezuitském
roku 1605.
Ve své dobû byl Thurn velmi cenûn
Hirmer, 1997, s. 83–146. ISBN 3-7774-7600-5. – ALT-
chrámû hrobku, a to pfiedev‰ím pro sebe, ale ta-
jako vysoce talentovan˘ fiezbáfi, takÏe jeho smr t
MANN, Lothar. Die ursprüngliche Ausstattung von St. Mi-
ké pro dal‰í ãleny svého rodu. Zajisté uÏ od po-
musela b˘t pro jezuitsk˘ fiád velkou ztrátou. V elo-
chael und ihr Programm. In WAGNER, Karl (ed.). St. Mi-
ãátku bylo pro hrobku zvoleno místo pod nedávno
giu je oslavován jako velmi slavn˘ sochafi, kter ˘
chael in München. Festschrift zum 400. Jahrestag der
pfiíhodnû prodlouÏen˘m presbytáfiem kostela, te-
vynikal v navrhování architektur y i figurálních
Grundsteinlegung und zum Abschluss des Wiederauf-
dy na nejv˘znamnûj‰ím místû chrámového prosto-
dûl.
ru pfied hlavním oltáfiem. První kardinálovi pfiíbuz-
hlavním oltáfii byl od dubna do záfií 1603 placen
ISBN 3-7954-0444-4.
ní byli v je‰tû nedokonãeném kostele pohfibeni jiÏ
pouze malífi Daniel a jeho tovary‰, av‰ak jiÏ v led-
9 NKP, sign. XXIII D 166, fol. 77v. – MZA, G 10, inv. ã.
v ãervnu roku 1602, kdy sem byla z místa svého
nu téhoÏ roku bylo 300 tolarÛ posláno do Bená-
doãasného odpoãinku v minoritském kostele pfie-
tek.
Za tyto peníze byly v Benátkách nejspí‰e za-
10 THIEME, Ulrich – BECKER, Felix. Allgemeines Lexikon
nesena tûla kardinálova zemfielého bratra Zikmun-
koupeny (alespoÀ nûkteré) obrazy pro hlavní oltáfi.
der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart.
da a jeho dvou synÛ. UloÏena tehdy byla pfiechod-
Vzhledem k tomu, Ïe za ãástku 200 tolarÛ pofiídili
Bd. 18, Hubatsch – Ingoufol. Zwickau : F. Ullmann, 1925,
nû v jezuitské kr yptû, protoÏe dietrichsteinská
brnûn‰tí jezuité téhoÏ roku v Benátkách cel˘ velk˘
s. 19, heslo Huber (Hueber), Stephan. – CHIPPS SMITH,
hrobka je‰tû nebyla hotová. Dokonãena byla aÏ
obrazov˘ cyklus, mohlo se i nyní jednat o více ob-
Jeffrey. Sensuous Worship : Jesuits and the Art of the Ear-
roku 1607, kdy do ní nejspí‰e byly také pfienese-
razÛ, jistû o hlavní oltáfiní obraz a obraz v oltáfiním
ly Catholic Reformation in Germany. Princeton – Oxford :
ny ostatky Zikmunda a jeho dûtí. Zfiízení osobní
nástavci. Jak uvidíme dále, nakupovali brnûn‰tí je-
Princeton Univ. Press, 2002, s. 192, 194. ISBN 0-691-
i rodové hrobky v˘znamného fiádového mecená‰e
zuité obrazy v Benátkách ãastûji, a to u Baldissery
09072-6.
v jezuitském kostele nebylo ve své dobû niãím v˘-
d’Anna. Je proto moÏné, Ïe i oltáfiní obrazy mohly
11 NKP, sign. XXIII D 166, fol. 45v, 94v. – Schmidl, J. His-
jimeãn˘m. UÏ olomouck˘ biskup Vilém Prusinov-
b˘t jeho dílem.
toria, s. 416.
6
15
16
Za malífiské práce na „Dietrichsteinovû“
baus. München : Schnell & Steiner, 1983, s. 81–111.
745, sign. 830b, fol. 62v.
sk˘ z Víckova byl po své smrti roku 1572 pocho-
HuberÛv hlavní oltáfi byl pozdûji nahrazen sou-
12 LUKÁCS, Ladislaus (ed.). Catalogi personarum et offi-
ván pfied hlavním oltáfiem olomouckého kostela
ãasn˘m vrcholnû barokním dílem. Je‰tû dnes
ciorum provinciae Austriae S.I. Volumen 2 (1601–1640).
v‰ak v presbytáfii nalezneme dvû pfiímé památky
Romae : Institutum historicum Societatis Iesu, 1982,
numentální hrobku pro svÛj rod si v jezuitském
na kardinála Dietrichsteina. Jednou z nich je velká
s. 22, 33, 40, 54. ISBN 88-7041-125-7. – RICHTER, Vác-
kostele sv. Michala v Mnichovû nechal vybudovat
inkrustovaná mramorová krycí deska dietrichstein-
lav. Chorové lavice jesuitského kostela v Brnû. In Umûní.
8
ské hrobky, která je zasazena uprostfied podlahy
ZdeÀku Wir thovi k ‰edesátinám. Praha : Jan ·tenc,
7
Panny Marie SnûÏné, spravovaného jezuity. Mo-
bavorsk˘ vévoda Vilém V. z rodu WittelsbachÛ,
17
fundátor mnichovské koleje.
presbytáfie.
V dlaÏbû byla osazena po dokonãe-
V souvislosti s plánovanou hrobkou pom˘‰lel
1938, s. 213–218, zde s. 214.
13 Catalogi 2., s. 40.
14 ARSI, Austr. 133, fol. 162 (74v). – ÖNB, Cod. 11 958,
kardinál i na náleÏité vybavení presbytáfie, které
by na jeho pfiítomnost v kostele upomínalo. Jed-
■ Poznámky
fol. 73v. – NKP, sign. XXIII D 166, fol. 45v.
nou z tûchto památek byl i samotn˘ hlavní oltáfi,
4 JAKUBEC, Ondfiej. ZboÏná reprezentace – reprezentativ-
15 SCHMIDL, J. Historia, s. 416.
jehoÏ v˘stavbu Dietrichstein financoval. Oltáfi,
ní zboÏnost. Poznámky k umûleckému mecenátu kardiná-
16 MZA, G 10, inv. ã. 745, sign. 830 b, fol. 63r.
zasvûcen˘ Pannû Marii Nanebevzaté a sv. Jose-
la Franti‰ka z Dietrichsteina. In BALCÁREK, Pavel;
17 MKP, rej. ã. 37687/7-71 (37-1385); rÛznobarevn˘
fovi, byl vysvûcen spoleãnû s kostelem; jeho v˘-
MLâÁK, Leo‰. Kardinál Franti‰ek z Dietrichsteina (1570
mramor, inkrustace, celek 505 × 373 cm, ústfiední od-
zdoba v‰ak byla pofiízena aÏ roku 1603. Podoba
aÏ 1636): prelát a politik neklidného vûku. Olomouc :
klopná deska 285 × 158 cm. Ústfiední desku s nápisy
oltáfie není známá, av‰ak jistû se jednalo o velmi
Muzeum umûní Olomouc, 2008, s. 32–42, zde s. 36–38.
a kardinálov˘m erbem doplÀuje ‰irok˘, akantov˘mi rozvili-
kvalitní umûlecké dílo. Kardinál pro nûj získal ba-
ISBN 978-80-87149-06-5. – Ke vztahu kardinála Die-
nami zdoben˘ rám, do kterého jsou v rozích a ve stfiedu
vorského sochafie a ‰tukatéra Stephana Hubera,
trichsteina k jezuitÛm obecnûji viz: PARMA, Tomá‰. Fran-
stran zasazeny inkrustované erbovní ‰títky rodového zna-
jezuitského laického bratra z hornonûmecké pro-
ti‰ek kardinál Dietrichstein a jeho vztahy k fiímské kurii:
ku DietrichsteinÛ na Mikulovû, doplnûné o erb papeÏe
vincie, jehoÏ díla byla velmi oceÀována a v rámci
prostfiedky a metody politické komunikace ve sluÏbách
Klimenta VIII. Aldobrandiniho. – TRAPP, Moriz. Das Die-
nûmecké asistence nejspí‰e pfiedstavovala nej-
moravské církve. Brno : Matice moravská, 2011,
trichstein’sche Gruftdenkmal in der Garnisonskirche
modernûj‰í a nejkvalitnûj‰í umûlecké práce své
s. 349–351. ISBN 978-80-86488-88-2.
zu Brünn. Wien : Gerold in Comm., 1882, pfiedev‰ím
9
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
345
Obr. 2. Neznám˘ autor, krycí deska Dietrichsteinské
krypty, 1607, rÛznobarevn˘ mramor, inkrustace, kostel
Nanebevzetí Panny Marie (u jezuitÛ), Brno. (Foto Petr
Bukovsk˘, 2011).
San Silvestro in Capite zfiídit náhrobek pro svého v ¤ímû náhle zesnulého synovce Jana Adama z Dietrichsteina. Mramorov˘ náhrobník byl
pÛvodnû umístûn, stejnû jako náhrobník brnûnsk˘, pfied hlavním oltáfiem a jeho ústfiední reliéfní deska byla obdobnû opatfiena ornamentálním
rámem, kter ˘ v‰ak byl v tomto pfiípadû zfiejmû
alespoÀ ãásteãnû zhotoven˘ z bronzu, byl mnohem uωí, bohatûji zdoben˘ a v rozích jej doplÀovala ãtvercová pole vyplnûná dietrichsteinsk˘mi vinafisk˘mi noÏi.
20
Autora brnûnské desky
■ Poznámky
s. LXXXIV–LXXXV. – KREJâÍK, Tomá‰. âeská heraldická
zastavení v ¤ímû II. Genealogické a heraldické informace. 2004, s. 72.
18 MZA, G 140, inv. ã. 1417, karton 348, fol. 1v. – NKP,
sign. XXIII D 166, fol. 72v. – V literatufie (SAMEK, Bohumil. Umûlecké památky Moravy a Slezska, I., A–I. Praha :
Academia, 1994, s. 200. ISBN 80-200-0474-2.) b˘vají jako léta vzniku kr ypty uvádûny roky 1605–1607. Moriz
Trapp (TRAPP, Moriz. Brünn’s kirchliche Kunst-Denkmale, s. 33–36) pí‰e, Ïe deska vznikla roku 1603, tamtéÏ
na s. 40 v‰ak tvrdí, Ïe byla pofiízena aÏ roku 1607. –
PROKOP, August. Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Bd. 3. Wien : b. n., 1904, s. 938.
– Datum 1607 se patrnû traduje od Gregora Wolného, viz:
WOLN¯, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren,
meist nach Urkunden und Handschriften. 2. Abt.: Brünner
Diöcese. Bd. 1. Brünn : b. n., 1856, s. 92–93.
19 Kdy si kardinál vybral jako místo pro svÛj vûãn˘ odpoãinek olomouck˘ dóm, zatím nevíme. Zámûr v˘stavby nového dietrichsteinského chóru je doloÏen od roku 1617.
PARMA, Tomá‰. My‰lenková koncepce dietrichsteinského
presbyteria olomouckého dómu. Stfiední Morava 27,
2008, s. 40–48. ISSN 1211-7889.
2
20 PARMA, Tomá‰. Kardinál Franti‰ek z Dietrichsteina
a jeho vztah k italskému prostfiedí. „Minimo et humilissimo cappelano et indignissima creatura di Vostra Santità“.
18
ní krypty roku 1607
a kardinál tehdy je‰tû jasnû
která je v kontextu soudobé sepulkrální produkce
In MLâÁK, Leo‰. Kardinál Franti‰ek z Dietrichsteina, s. 29
poãítal s tím, Ïe v kryptû brnûnského kostela bu-
na Moravû velmi v˘jimeãná a v ãeském prostfiedí
aÏ 30. – TP [TomበParma,], Náhrobek Jana Adama z Die-
Jistû právû na nápis
se nejspí‰e podobá bohatû zdoben˘m dílÛm praÏ-
trichsteina, kat. ã. I. 56. In MLâÁK, Leo‰. Kardinál Franti-
o jeho Ïivotû a smrti dodnes ãeká prázdné zrcad-
sk˘ch fiezaãÛ drah˘ch kamenÛ, zhotoven˘m nároã-
‰ek z Dietrichsteina, s. 102–103. – MARCUCCI, Laura.
de ãasem sám pohfiben.
19
lo obíjené kartu‰e ve spodní ãásti ústfiedního po-
nou technikou inkrustace. Analogie ke kompozici
La fabbrica di S. Silvestro „in capo di Roma“ nel sec. XVI
le desky pod centrálním dietrichsteinsk˘m erbem
i formû náhrobníku mÛÏeme najít nejspí‰e mezi
e l’opera di Carlo Maderno. Palladio: rivista di storia dell’
zavr‰en˘m kardinálsk˘m kloboukem, zatímco ná-
pracemi fiímsk˘ch mramoráfiÛ a mozaikáfiÛ, které
architettura e restauro. Nuova serie, anno XIV, N. 27,
pisu s údaji o úmrtí kardinálova bratra a jeho dvou
kardinál díky sv˘m pobytÛm v ¤ímû dobfie znal.
gennaio – giugno 2001, s. 17–52. PÛvodní vzhled náh-
synÛ bylo vyhrazeno ménû v˘znamné místo v úz-
Krátce po dokonãení brnûnské dietrichsteinské
robníku je znám díky dochované kresbû. Publikována
kém prouÏku pfii spodním okraji pole. Deska pfied-
hrobky (po roce 1609) nechal ostatnû kardinál
je in: MARCUCCI, Laura. La fabbrica di S. Silvestro,
stavuje velmi kvalitní umûleckofiemeslnou práci,
v ¤ímû ve svém (od roku 1598) titulárním kostele
s. 43, obr. 23a. Popis náhrobku viz pozn. 33.
346
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
zatím neznáme,
21
ale je pravdûpodobné, Ïe kar-
a v brnûnské koleji zÛstal (od roku 1604) jako co-
23 MKP, rej. ã. 61061/37-1429. Vymûfiení jejich stavu
dinál se opût snaÏil získat ty nejlep‰í umûlce, kte-
adjutor arcularius aÏ do roku 1611, pfiiãemÏ v le-
na konci 19. století, pofiízené Adolfem Büchlerem a Car-
ré je nejspí‰e znovu moÏno hledat v prostfiedí je-
tech 1609 a 1611 pÛsobil jako praefectus arcula-
lem Weinbrennerem, je publikováno in: Publikationen des
zuitsk˘ch laick˘ch bratrÛ, ale snad i mezi italsk˘mi
riorum. Simon Scholtz, rovnûÏ ze Slezska, byl
Vereines Wiener Bauhütte, Bd. 14, Wien, 1883/84,
kameníky, ktefií pro kardinála pracovali. V dobû,
novicem od 29. záfií 1601.
kdy vznikala brnûnská krypta, probíhala také pfie-
shodnû uvádûn od roku 1604 a roku 1605 stejnû
stavba, resp. stavba nového kostela San Silvestro
jako Thurn zemfiel.
in Capite, kterou Dietrichstein financoval. Pfii vyba-
z Por ˘ní, kter ˘ se stal novicem 10. srpna 1601
vování interiéru chrámu je doloÏen kameník Fran-
a jako arcularius je doloÏen k roku 1603.
31
30
Jako arcularius je
Tfietím byl Nicolaus Ditrich
32
Bl. 28–29, 30–31.
24 Presbytáfi byl prodlouÏen z iniciativy „brnûnské vefiejnosti“. ÖNB, Cod. 11 958, fol. 50v–51v. – MZA, fond
E 25, sign. 33 B.
25 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 76r. – ARSI, Austr. 133, fol.
33
153 (98r), Litt. Ann. za rok 1609. – NKP, sign. XXIII
cesco de Rossi z Florencie a jeho tovary‰ Antonio,
Ve své dobû byly lavice velmi oslavovány
ktefií roku 1601 vyhotovili podle projektu Carla
a skuteãnû v prostoru tehdej‰ího chrámového in-
D 166, fol. 78r. – SCHMIDL, J. Historia, s. 416.
22
Pfiímé analogie
teriéru musely tyto monumentální, bohatû ãlenité
26 SCHMIDL, J. Historia, s. 416. – ARSI, Austr. 133, fol.
s brnûnsk˘m náhrobníkem v jejich dílech zatím ne-
Maderny dva mramorové oltáfie.
a dekorativnû pojaté fiezbáfiské práce, vzniklé v du-
162 (74v).
nalézáme, av‰ak jistû ho mÛÏeme zasadit do kon-
chu zaalpského (nizozemsko-por˘nského) pozdní-
27 Mínûny tím kostelní lavice, které byly téhoÏ roku bu-
textu italského sepulkrálního umûní 17. století.
ho man˘rismu, pÛsobit velkolep˘m dojmem.
34
dovány za penûÏní dar (500 tolarÛ) od Katefiiny Krajífiové
Thurn a jeho spolupracovníci se díky sv˘m pracím
z Krajku. ARSI, Austr. 133, fol. 53 (29r).
jejichÏ
u jezuitÛ v Brnû zfiejmû proslavili, takÏe po jejich
28 ARSI, Austr., 133, fol. 54 (29v), Litt. Ann. za rok
v˘skyt v jezuitském kostele mÛÏe na první pohled
dílech byla poptávka také mimo kolej. Formálnû
1603.
pfiekvapit. K jejich pofiízení sice jistû vybízela sa-
témûfi totoÏné, resp. je‰tû o nûco bohat‰í chóro-
29 Catalogi 2., s. 22, 33, 40, 54, 77, 87, 97, 109, 121.
ma forma presbytáfie (která ale zdaleka nebyla
vé lavice, vytvofiili kolem roku 1604 pro kartuzi-
30 TamtéÏ, s. 22, 33, 40, 54.
V souvislosti s hrobkou nechal kardinál do
presbytáfie pofiídit také chórové lavice,
23
24
zámûrem stavebníkÛ ), av‰ak pro úãely jezuitÛ,
ánsk˘ kostel v Brnû-Královû Poli.
35
31 SCHMIDL, J. Historia, s. 416.
ktefií nemají pfiedepsány spoleãné chórové modlit-
JiÏ na první pohled mûlo b˘t jasné, Ïe lavice
by, nebylo tûchto lavic potfieba. Zjevnû se tedy
jsou spjaty s osobností kardinála Dietrichsteina.
33 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 76r.
jedná o objednávku kardinála Dietrichsteina. Lavi-
Lze totiÏ pfiedpokládat, Ïe pozdnû barokní kartu‰e
34 Ke stylové anal˘ze lavic viz: RICHTER, V. Chorové lavi-
ce byly v kostele umístûny roku 1609.
25
Jak uvá-
s dietrichsteinsk˘m erbem,
36
32 Catalogi 2., s. 6, 33.
které byly na lavi-
ce, s. 216–218. Richter ve formálním ztvárnûní lavic
dûjí jezuit‰tí historiografové, cena lavic byla od-
cích pÛvodnû vyzdviÏeny, pouze nahradily star‰í
spatfiuje vlivy dolnopor˘nské a jihonûmecké a nûkteré mo-
hadnuta na 2000 tolarÛ, av‰ak vzhledem k tomu,
fiezby s toutéÏ tématikou. Pfiítomnost chórov˘ch
tivy odvozuje ze vzorníkov˘ch publikací Hanse Vredemana
Ïe lavice z vût‰í ãásti zhotovili „na‰i“, pfii‰ly pou-
lavic vytváfií z presbytáfie jakousi rodovou pohfieb-
de Vries a jeho syna Pavla. – MEDKOVÁ, Jifiina. Renesanã-
ze na 500 tolarÛ, které zaplatil Dietrichstein. Me-
ní kapli DietrichsteinÛ, resp. pÛvodnû mûla vytvá-
ní umûlecké fiemeslo na Moravû. In CHADRABA, Rudolf.
zi ony „na‰e“ náleÏel mj. Emerich Thurn, kter˘ byl
fiet pfiedev‰ím pohfiební kapli kardinála Dietrich-
Dûjiny ãeského v˘tvarného umûní II/ 1. Praha : Academia,
nejspí‰e autorem návrhu lavic a hlavním fiezbá-
steina. Lavice zde kardinál jistû nechal pofiídit
1989, s. 150–158, zde s. 155, 156, obr. 109. ISBN 80-
fiem, jenÏ dohlíÏel na jejich v˘robu. Na lavicích
proto, aby se v nich ãlenové rodu mohli modlit za
200-0069-0.
pracoval souãasnû s pracemi na hlavním oltáfii.
své zemfielé pfiedky, ãi snad pfiesnûji proto, aby se
35 Lavice jsou v kostele umístûny dodnes. Chránûny jsou
V Thurnovû elogiu jsou mezi jeho díly pro brnûn-
tu pfiíslu‰níci jeho rodu, jezuité i dal‰í vûfiící mohli
jako MKP pod rej. ã. 63040/37-536. Dal‰í stylovû pfií-
sk˘ kostel vedle hlavního oltáfie v˘slovnû zmiÀo-
modlit za spásu du‰e jeho samotného. V obdobné
buzné a formálnû je‰tû bohat‰í chórové lavice pÛvodem
ván „lavice v chóru kostela“, která jsou zde
funkci byly kolem roku 1589 chórové lavice umís-
z kartuziánského kostela v Královû Poli, datované do ro-
26
tûny napfi. v jezuitském kostele sv. Michala v Mni-
ku 1604 a pocházející jistû také z okruhu Emericha Thur-
S pofiízením lavic se nejspí‰e poãítalo jiÏ od oka-
chovû, pod jehoÏ presbytáfiem byla zfiízena rodová
na, jsou zachovány ve sbírkách Muzea mûsta Brna, od-
mÏiku, kdy kardinál rozhodl o v˘stavbû hrobky
hrobka WittelsbachÛ.
oslavován jako „dílo bezmála Daidalovo“.
37
dûlení architektury a urbanismu.
v kostele, tedy zhruba od roku 1600. Práce na
Za kardinálovu objednávku, motivovanou sna-
36 MKP, rej. ã. 58493/37-1387. Kartu‰e jsou dílem Ja-
nich se v‰ak protáhla. Roku 1603 se hovofií
hou propagovat mariánsk˘ kult, nûkdy b˘vá pova-
na Adama Nessmanna, kter˘ provedl i úpravy nûkter˘ch
o „nákladnûj‰ích“
27
lavicích z tfie‰Àového dfieva,
38
Ïován
cyklus obrazÛ ze Ïivota Panny Marie, kter˘
které mají b˘t umístûny v chóru a jejichÏ v˘roba si
28
vyÏaduje více ãasu.
detailÛ lavic. Dnes jsou zavû‰eny pod kÛrem.
37 PAAL, Bernhard – VON GÖTZ, Roman. Gottesbild und
Lavice mohly b˘t z vût‰í ãás-
Weltordnung. Die St. Michaelskirche in München. Re-
ti dokonãeny jiÏ roku 1605, kdy Thurn zemfiel,
■ Poznámky
gensburg : Schnell und Steiner, 1997, s. 22–23. ISBN 3-
av‰ak v presbytáfii byly umístûny aÏ roku 1609.
21 Trapp, kter˘ se odvolává na Cerroniho, za autora po-
7954-1112-2.
Ono nûkolikaleté ãasové zdrÏení snad zpÛsobila
vaÏuje Giorgia Gialdiho. TRAPP, M. Das Dietrichstein’
38 Viz napfi. KROUPA, Jifií. Kunst, Mäzenatentum und Ge-
nepfiíznivá situace kolem roku 1605 (mor a vpá-
sche Gruftdenkmal, s. LXXXIII.
sellschaft in Mähren 1620–1650. In BUßMANN, Klaus;
dy TurkÛ a TatarÛ) a posléze dokonãovací staveb-
22 Kostel byl v je‰tû nedokonãeném stavu vysvûcen
SCHILLING, Heinz. 1648 – Krieg und Frieden in Europa :
ní práce na hrobce.
v kvûtnu 1601. Smlouvu s kameníkem Franceskem de
Münster/ Osnabrück, 24. 10. 1998 – 17. 1. 1999. Text-
Díky katalogÛm brnûnského probaãního domu
Rossi sepsal DietrichsteinÛv prokurátor Fabio Ursolini.
bd. II, Kunst und Kultur. Münster : Veranstaltungsgesells-
známe také jména nûkolika dal‰ích truhláfiÛ, ktefií
Oltáfie se dodnes dochovaly v kaplích transeptu a nesou
chaft 350 Jahre Westfälischer Friede, 1998, s. 253–261,
se mohli jako Thurnovi pomocníci podílet na zho-
Dietrichsteinovy erby. PARMA, T. Kardinál Franti‰ek
zde s. 257. ISBN 3-88789-127-9. – DANIEL, Ladislav. Ob-
tovování lavic. V‰ichni vstoupili do brnûnského
z Dietrichstein a jeho vztah k italskému prostfiedí, s. 29.
razárna. In DANIEL, Ladislav; PERUTKA, Marek; TOGNER,
noviciátu zhruba ve stejné dobû jako Thurn. Georg
– PARMA, T. Franti‰ek kardinál Dietrichsteina, s. 238,
Milan. Arcibiskupsk˘ zámek & zahrady v KromûfiíÏi.
541. – MARUCCI, L. La fabbica di S. Sibastro, s. 52.
KromûfiíÏ : NPÚ, ú.o.p. v KromûfiíÏi, 2009, s. 151–170,
Schrötter ze Slezska
29
nastoupil 17. záfií 1601
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
347
3
4
Obr. 3. Chórové lavice – ãelní pohled, vymûfiení z konce
■ Poznámky
23–25 agosto 1984). Pordenone, 1985, s. 121–126. –
19. století, Adolf Büchler – Carl Weinbrenner. Reprofoto:
zde s. 154–155. ISBN 978-80-87231-02-9. – MILTOVÁ,
CVETNIå, Sanja. Baldassare d’Anna u Kre‰evu i Kraljevoj
Publikationen des Vereines Wiener Bauhütte, Bd. 14, Bl.
Radka – KONEâN¯, Michal. Pro nesmrtelné jméno, slávu
Sutjesci. Peristil 50, 2007, s. 261–268. ISSN 0553-
28–29.
a vûãnou památku: Umûní na Moravû v první polovinû
6707. – PRIJATELJ PAVIâIå, Ivana. Contributo alla ricerca
Obr. 4. Chórové lavice – boãní fiez, vymûfiení z konce
17. století. In KONEâN¯, Michal. Kr y‰tof Pavel z Liech-
delle pale d’altare di Baldassare D’Anna nei conventi fran-
19. století, Adolf Büchler – Carl Weinbrenner. Reprofoto:
tensteinu-Castelkornu a Morava v ãasech tfiicetileté vál-
cescani della Dalmazia. Ikon : ãasopis za ikonografske
Publikationen des Vereines Wiener Bauhütte, Bd. 14, Bl.
ky. Brno : NPÚ, ú.o.p. v Brnû, 2010, s. 83–95, zde s. 93,
studije 3, 2010. ISSN 1846-8551. – K brnûnskému cyklu
30–31.
s. 95. ISBN 978-80-86752-83-9.
viz: HAWLIK, Ernst. Zusätze und Verbesserungen zur Ges-
39 O osobnosti a celkovém díle Baldissery d’Anna viz slov-
chichte der Baukunst, der bildenden und zeichnenden
níková hesla (se soupisem literatury): Dizionario biografico
Künste im Markgrafthum Mähren. Brünn, 1841, s. 24–25.
degli Italiani 32, Dall’Anconata – Da Ronco. Roma :
– TRAPP, Moriz. Die k. k. Garnisonkirche in Brünn. Brünn,
V tomto pfiípadû se v‰ak jednalo o programovou
1986, s. 614–616, heslo D’Anna, Baldassare. – Saur All-
1886, s. p. – VACKOVÁ, Jarmila. Nizozemské malífiství
objednávku brnûnsk˘ch jezuitÛ. Mariánsk˘ cyklus
gemeines Künstler – Lexikon : die Bildenden Künstler al-
15. a 16. století. Praha : Academia, 1989, s. 323, 328
jezuité zakoupili spoleãnû s ‰estnácti men‰ími ob-
je dílem benátského malífie Baldissery d’Anna.
39
ler Zeiten und Völker, Band 4, Angelin – Ardon. München
a s. 330, obr. 285. ISBN 80-200-0206-5. – VACKOVÁ, Jar-
Podle textu zprávy
– Leipzig 1992, s. 143–144, heslo Anna, Baldassare d’
mila. Závûsné malífiství a kniÏní malba v letech 1526 aÏ
bylo v‰ech dvacet ãtyfii obrazÛ urãeno „k v˘zdobû
(Baldisera d’Ana, Baldissera Ana). – Nejnovûji k jeho dílu,
1620. In CHADRABA, Rudolf ed. Dûjiny ãeského v˘tvarné-
zpovûdnic“. Osm vût‰ích obrazÛ mûlo zachycovat
pfiedev‰ím v oblasti nûkdej‰í Dalmácie, viz: BRALIå, Vi‰n-
ho umûní II./ 1., s. 93–105, zde s. 105. – TOGNER, Mi-
„Ïivot Panny Marie, která je uctívána v na‰em chrá-
ja; KUDI· BURIå, Nina. Istria pittorica. Dipinti dal XV al
lan. Malífiství 17. století na Moravû. Olomouc : UP, 2010,
mû,“ a ‰estnáct men‰ích bylo vytvofieno tak, aby
XVIII secolo: diocesi Parenzo – Pola. Rovigno-Trieste :
s. 49 a s. 50, obr. 35, 36. ISBN 978-80-244-2479-8. –
dokázalo „pohnout oko i du‰i vûfiících pfiistupují-
Centro di Ricerche Storiche, 2005, s. XLIV, XLVII–XLVIII,
DRBALOVÁ, Petra. Ad maiorem Dei gloriam, zejména
cích ke svátosti smífiení“. Obrazy byly tedy primár-
63–64, 114, 279–280. Bez ISBN. – LIMENTANI VIRDIS,
s. 63–75.
nû urãeny k v˘zdobû zpovûdnic a jejich souãasné
C. La famiglia d’Anna a Venezia, contatti col Pordenone,
40 ARSI, Austr. 133, fol. 54 (29v). – ÖNB, Cod. 11 958,
pevné sepjetí s (mnohem mlad‰ími) zpovûdnicemi
Tiziano e Tintoretto. In FURLAN, Catarina. Il Pordenone :
fol. 72v.
40
razy roku 1603 v Benátkách.
bylo prvotním zámûrem jejich objednavatelÛ.
348
41
Atti del Convegno Internazionale di Studio (Pordenone,
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
Na svátost smífiení kladli jezuité velk˘ dÛraz, tak-
jeho práci máme doloÏenu teprve od roku 1600.
43 Viz napfi.: R. P. Francisci Arias Societatis Iesu Theolo-
Ïe se nelze divit, Ïe cel˘ cyklus mûl b˘t jakousi
Tehdy se spoleãnû se sv˘m uãitelem podílel na
gi, De frequenti usu et utilitate S. S. Confessionis
ozdobou místa, kde se tato svátost udûluje.
malífiské v˘zdobû kostela bratrstva zv. Scuola di
et Communionis, Liber. In quo, de quorundam hominum
Onûch ‰estnáct men‰ích obrazÛ bylo zfiejmû
San Fantin.
Zatímco jiÏ roku 1600 zde Palma il
S. Sacramenta frequentantium defectibus, eorumque ve-
umístûno pfiímo ve zpovûdnicích anebo poblíÏ nich
Giovane dokonãil sérii vyobrazení s tématikou
ris remediis, agitur. Nunc primum in Latinum conversus.
tak, aby na nû vûfiící, pfiicházející ke zpovûdi, vidû-
oãistce, zasazen˘ch do dfievûného kazetového
Coloniae, apud Balthasarum Clypeum, Anno M. DCIII, ka-
li a aby je pfiimûly k lítosti nad vlastními hfiíchy.
stropu, pracoval Baldissera d’Anna spoleãnû s Leo-
pitola Post confessionem.
V duchu ignaciánské spirituality, kladoucí velik˘
nardem Coronou na cyklu devíti rozmûrn˘ch plá-
44 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 68r.
dÛraz na imaginaci, mohly obrazy pfiedstavovat
ten s pa‰ijovou tématikou, umístûn˘ch po obvodu
45 CORAZZOL, Gigi. La data di mor te di Baldassarre
klasickou „vizuální pomÛcku“ pro vûfiící, a tedy
prostoru v horní polovinû stûn. Ze v‰ech devíti ob-
D’Anna. Venezia Arti 9, 1995, s. 148.
fungovat jako jakési obrazové zpovûdní zrcadlo.
razÛ je za dílo, které Baldissera d’Anna po Coro-
46 BRALIå, Vi‰nja; KUDI· BURIå, Nina. Istria pittorica,
Rozmûrné obrazy mariánského cyklu byly vyzdviÏe-
novû smrti jistû dokonãil, ale nejspí‰e i celé na-
s. XLVII.
ny vzhÛru nad zpovûdnice. Úcta k Pannû Marii by-
maloval, povaÏován obraz Ecce Homo. Práce na
47 TamtéÏ. – Obraz Svatá rodina s mal˘m Janem Kfitite-
la u jezuitského fiádu velmi silná a v období po
pa‰ijovém cyklu trvaly aÏ do roku 1605, a probíha-
lem, dochovan˘ v Musei Civici v Padovû a datovan˘ do
tridentském koncilu Tovary‰stvo v˘znamnû pfiispí-
ly tedy paralelnû s pracemi pro brnûnské jezuity.
20. let 17. století.
48
valo k roz‰ifiování mariánského kultu. Scény z její-
Brnûnsk˘ cyklus pfiedstavuje jednu z nejkvalit-
48 TRAVERSO, Chiara. La scuola di San Fantin o dei
ho Ïivota mûly Pannu Marii prezentovat jako pfií-
nûj‰ích dosud znám˘ch Baldisserov˘ch prací,
„Picai“. Carità e giustizia a Venezia. Venezia : Marsilio,
klad mravnû ctnostného Ïivota a vybízet vûfiící
které se zdají b˘t ovlivnûny pfiedev‰ím díly Palmy
2000 s. 107–108, 124–127, obr. 35–38. ISBN 88-317-
(nejen po pfiijetí svátosti smífiení) k následování
il Giovane a v pfiípadû brnûnského cyklu zejména
7650-9. – ZAMPETTI, Pietro. Guida alle opere d’arte del-
a napodobování Panny Marie.
42
V duchu potri-
49
Paola Veroneseho.
Cyklus zachycuje osm scén
50
dentské zboÏnosti nesmûla ostatnû ani u svátos-
ze Ïivota a posmrtné oslavy Panny Marie.
ti smífiení scházet modlitba k Pannû Marii, která
ticky je nejzajímavûj‰í obraz Panny Marie Immacu-
mûla tvofiit souãást rozjímání mezi pfiijetím svá-
laty ikonografického typu „Tota pulchra“,
51
Téma-
la scuola di san Fantin. Ateneo Veneto Venezia : Veneto
libri, 2003, s. 48–58. ISBN 978-88928-10-00.
49 Podorobnûj‰í popis obrazÛ s uvedením jejich motivic-
kter˘
k˘ch paralel s Veroneseho díly (i dal‰ími pracemi Baldise-
byl v umûní katolické reformace velmi ãast˘m
ry d’Anna) pfiiná‰í Petra Drbalová : DRBALOVÁ, Petra. Ad
Z formátu i velikosti obrazÛ lze soudit, Ïe vznik-
a postupnû se vyvinul ve zpÛsob, jak zachytit uãe-
maiorem Dei gloriam, s. 63–75. Viz také TOGNER, Milan.
ly na objednávku pro konkrétní místo v brnûn-
ní o neposkvrnûném poãetí Panny Marie, roz‰ífie-
Malífiství 17. století na Moravû, s. 49. Veroneseho díly je
ském jezuitském kostele. Tvarovû obrazy kores-
né jiÏ od 15. století a pozdûji v˘znamnû podporo-
inspirováno kompoziãní fie‰ení scén, typologie postav
pondují s termálními okny vnûj‰ích stûn boãních
vané mj. jezuity. Na 5. generální kongregaci roku
i práce se svûtlem.
lodí, pod kter˘mi jsou umístûny, a vytváfiejí s nimi
1593 byla podpora tohoto uãení prohlá‰ena za
50 Narození Panny Marie, Uvedení Panny Marie do chrá-
jednotnou kompozici. Proã nechali jezuité pofiídit
povinnost v‰ech ãlenÛ fiádu. V teoretick˘ch spi-
mu, Zvûstování Pannû Marii, Nav‰tívení Panny Marie,
obrazov˘ cyklus právû u Baldissery d’Anna, zatím
sech ho propagoval mj. Petr Canisius, v jehoÏ díle
Uvedení Pánû do chrámu, Nanebevzetí Panny Marie, Pan-
nevíme. Jisté v‰ak je, Ïe v Benátkách nakupovali
De Maria Virgine z roku 1577 je obsaÏena také
na Marie Immaculata a Korunování Panny Marie. Jedná
obrazy pro svÛj kostel ãastûji. TéhoÏ roku zde nej-
ilustrace typu „Tota pulchra“.
Tato rytina snad
se o olejomalby na plátnû, aplikované na dfievûné desky,
spí‰e pofiídili i obrazy pro hlavní oltáfi a jiÏ roku
mohla b˘t inspiraãním zdrojem také pro brnûnsk˘
zasazené do dfievûného, hnûdû natfieného rámu, vût‰i-
1602 tu koupili také ‰est obrazÛ na v˘zdobu sak-
obraz. V obou pfiípadech je Panna Maria prezento-
nou s pozlacen˘mi vyfiezávan˘mi aplikacemi. Obrazy mají
Je moÏné, Ïe i jejich autorem byl Baldis-
vaná jako apokalyptická sluncem odûná Ïena sto-
stejnou velikost: 270 × 175 cm, a chránûny jsou jako
sera d’Anna. D’Anna patfiil k prÛmûrn˘m benát-
jící na pÛlmûsíci. Nad její hlavou se vzná‰í holubi-
MKP, rej. ã.: 63946/37-1403, 63227/37-1405, 55317/
sk˘m malífiÛm pozdního man˘rismu. Narodil se
ce Ducha svatého a v˘‰e je umístûna polopostava
37-1406, 59643/37-1408, 58375/37-1416, 65696/
v Benátkách kolem roku 1572 a zemfiel tamtéÏ
Boha Otce. Také ãistota Panny Marie je vyjádfiena
37-1417, 66326/37-1418, 58420/37-1419. Na obraze
tosti smífiení a svat˘m pfiijímáním.
ristie.
44
roku 1646 ve vûku 74 let.
45
43
52
Jak ukázalo nejno-
Nanebevzetí Panny Marie je umístûna malífiova signatura,
vûj‰í bádání, nebyl spfiíznûn s bohatou benát-
která byla zfiejmû objevena bûhem restaurátorsk˘ch prací
46
■ Poznámky
roku 1840. HAWLIK, Ernst. Zusätze und Verbesserungen,
jak se dfiíve podle jeho pfiíjmení usuzovalo. Malífi-
41 Musíme tedy odmítnout nûkdy v literatufie uvádûnou
s. 24–25. Obrazy jsou poznamenány restaurátorsk˘mi zá-
skému umûní se vyuãil v dílnû Leonarda Corony.
domnûnku, tradovanou jiÏ od konce 19. století (KISA, A.
sahy z 19. století (zfiejmû byly restaurovány roku 1840,
Malífiem byl také jeden z Baldisserov˘ch bratrÛ,
Baldassare d’Anna. Repertorium für Kunstwissenschaft.
kdy byly vyãi‰tûny, a posléze roku 1883 ak. mal. Emilem
Melchiorre d’Anna, od kterého zatím známe pou-
skou rodinou obchodníkÛ vlámského pÛvodu,
Band 9, 1886, s. 182–188, zde s. 187), Ïe se jednalo
Pirchanem a Eduardem Sykorou). SAMEK, B. Umûlecké
jenÏ vykazuje pfiíbuzné r ysy
o obrazy oltáfiní. Z dobov˘ch popisÛ chrámu a koleje navíc
památky, s. 203. Tyto pfiemalby velmi negativnû hodnotí
s ran˘mi pracemi jeho bratra. Je proto moÏné, Ïe
víme, Ïe kromû hlavního oltáfie chrámu a oltáfie v novici-
jiÏ literatura z poãátku 20. století, viz napfi.: STAV, K. Je-
na malífisk˘ch pracích z prvního období Baldisse-
átní kapli (s obrazem Salus Populi Romani) se v dobû
den z nejkrásnûj‰ích brnûnsk˘ch chrámÛ. Moravská orli-
rovy tvorby, signovan˘ch pouze Baldisserou, spo-
vzniku obrazového cyklu v kostele ani v koleji Ïádn˘ dal‰í
ce, roã. 76, ã. 163, 17. 7. 1938.
lupracovali oba bratfii, a nemÛÏeme vylouãit, Ïe to-
mariánsk˘ oltáfi nenacházel.
51 KIRSCHBAUM, Engelbert; BANDMANN, Günter et al.
mu tak bylo i u prací pro brnûnsk˘ kostel. Zdej‰í
42 Napfi. R. P. Francisci Arias, SI theologi, De imitatione
Lexikon der christlichen Ikonographie. Zweiter Band.
mariánsk˘ cyklus patfií mezi nejranûj‰í zatím zná-
Beatiss. Virginis Mariae Liber, nunc primum ex Italico
Allgemeine Ikonographie Fabelwesen – Kynokephalen.
mé Baldisserovy práce. PfiestoÏe v seznamu ãlenÛ
idiomate in linguam Latinam conversus. Coloniae Agrip-
Rom : Herder, 1990, s. 338–342, bez ISBN, heslo Im-
benátského malífiského cechu je Baldisserovo
pinae, in officina birckmannica, sumptibus Arnoldi Mylij.
maculata Conceptio.
jméno uvedeno jiÏ roku 1593, pfiípadnû jiÏ 1589,
Anno 1602.
52 Rom in Bayern, s. 547–549, kat. ã. 212b.
ze jeden obraz,
47
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
349
podobn˘mi symboly, mariánsk˘mi invokacemi,
ze oltáfiní obrazy, které tehdy byly ãásteãnû sefiíz59
které mají svÛj pÛvod ve Starém zákonû: mûsto
nuty a zasazeny do nov˘ch oltáfiních celkÛ.
BoÏí uzavfiené pfied hfiíchem (Î 87, 3), vûÏ Davido-
dobovému popisu
v‰ak známe pfiibliÏnou podo-
55 MASON RINALDI, Stefania. Palma il Giovane: l’ opera
va (Pís 4, 4), vûÏ z kosti slonové (Pís 7, 5), olivov-
bu pÛvodních oltáfiÛ, a pfiedev‰ím pak ikonogra-
completa. Milano: Alfieri, Gruppo Editoriale Eleata, 1984,
ník (Sír 24, 19) ãi cedr (Sír 24, 13-14). V jezuit-
fickou stránku jejich v˘zdoby.
obr. 52, kat. ã. 156, s. 94, s. 84, kat. ã. 91, obr. 57.
ském prostfiedí kolem roku 1600 byl tento
60
Díky
‰e po ikonografické stránce a v pouÏití nûkter˘ch motivÛ;
kompozice obrazÛ se li‰í.
Slib, jímÏ se Berkova manÏelka zavázala Ignáci,
56 K jeho osobnosti viz napfi. KRATOCHVÍL, Augustin.
ãasto vz˘vanému pomocníkovi pfii tûÏk˘ch poro-
Vlastivûda moravská. Velkomezifiíãsk˘ okres. Brno : Mu-
brnûnského cyklu jako
dech, kter˘ byl právû zhruba v dobû vzniku oltáfie
sejní spolek, 1907, s. 62–65, 87. – JORDÁNKOVÁ, Hana,
celku snad mohl b˘t soubor pûti obrazÛ s marián-
blahofieãen (1609), mûl pfiipomínat oltáfi sv. KfiíÏe.
SULITKOVÁ, Ludmila. ·lechta v královském mûstû Brnû
skou tématikou, kter˘ v letech 1581–1582 zho-
Námût hlavního oltáfiního obrazu byl zfiejmû zvolen
v pfiedbûlohorském období. In KOKOJANOVÁ, Michaela
tovil Palma il Giovane pro pÛvodní jezuitsk˘ kostel
s ohledem na zasvûcení oltáfie, kter˘ byl jiÏ roku
ed. Mû‰Èané, ‰lechta a duchovenstvo v rezidenãních
Zachovaly se
1602 vysvûcen jako oltáfi sv. KfiíÏe. ZároveÀ v‰ak
mûstech raného novovûku (16.–18. století). Prostûjov :
z nûj obrazy Zvûstování Pannû Marii a Uvedení
mûl oltáfi upomínat na Ignáce z Loyoly, a proto byl
Muzeum Prostûjovska, 1997, s. 166–184, zde s. 178.
53
ikonografick˘ typ velmi ãast˘m.
Inspiraãním zdrojem
54
chiesa dell’Umiltà v Benátkách.
55
61
Panny Marie do chrámu, dále jsou doloÏeny ob-
pro jeho hlavní oltáfiní obraz
dÛmyslnû zvolen
ISBN 80-900106-6-0. – ·TINDL, Martin (ed.) Velká Meze-
razy Nav‰tívení Panny Marie, Uvedení Pánû do
motiv z Ignácova Ïivota, ve kterém hraje v˘znam-
fiíã Franti‰ka Ignáce Konteka 1401–1723 : mûstská kroni-
chrámu a Korunování Panny Marie. Cyklus byl
nou úlohu kfiíÏ – Ignácovo vidûní v kapli La Storta
ka barokní Moravy. Ti‰nov : Sursum, 2004, s. 84. ISBN
prodán a roztrou‰en jiÏ v prvních desetiletích 17.
u ¤íma. Tento obraz doplÀovaly dva men‰í. Jeden
80-7323-069-0. – FI·ER, Zdenûk ed. Velké Mezifiíãí v zr-
století a pÛvodní obrazy Palmy il Giovane ales-
zdobil predelu a zachycoval pfiíbûh, jak do‰lo k uãi-
cadle dûjin. Brno : Muzejní a vlastivûdná spoleãnost,
poÀ ãásteãnû nahradila právû díla Baldisser y
nûní slibu. Druh˘ byl vyzdviÏen v nástavci a pfied-
2008, s. 106–107. ISBN 978-80-7275-075-7. – Docu-
d’Anna s toutéÏ tématikou. Baldisserova pozdûj-
stavoval sv. Kosmu a Damiána. Oltáfi byl opatfien
menta Rudoplhina, heslo Berka, Ladislav, http://www.do-
‰í díla máme zatím doloÏena aÏ po roce 1610,
bohatou sochafiskou v˘zdobou. Obraz rámovaly
cumenta.rudolphina.org/Indices/Ind_Pers_de.html, vy-
a to jak v Benátkách a dal‰ích italsk˘ch mûs-
dvojice vyfiezávan˘ch sloupÛ, mezi kter˘mi byla na
hledáno dne 4. 10. 2012
tech, tak pfiedev‰ím na území nûkdej‰í Dalmá-
jedné stranû osazena socha sv. Bartolomûje a na
57 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 76v. – ARSI, Austr. 133, fol.
cie, pro které pracoval ve svém pozdûj‰ím obdo-
druhé sv. Václava. Na vnitfiní stranû byly umístûny
211 (127r). – NKP, sign. XXIII D 166, fol. 78r.
bí témûfi v˘hradnû. Dalmátské práce ukazují
sochy sv. Barbory a sv. Katefiiny. Ve vrcholu oltáfie
58 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 76v. Berkova první Ïena Kate-
postupn˘ úpadek kvality jeho malífiské práce,
byla vyzdviÏena Kalvárie s Pannou Marií a sv. Ja-
fiina z Hradce zemfiela roku 1604. TéhoÏ roku se Berka
která je ãasem stále plo‰nûj‰í a nab˘vá rustikál-
nem Evangelistou.
oÏenil s Eli‰kou ze Îerotína.
ní charakter.
Zachovan˘ oltáfiní obraz zachycuje téma, které
59 Obrazy byly restaurovány na konci 19. století (obraz
Dal‰í vybavování chrámového interiéru inicioval
v ikonografii jezuitského fiádu zaujímá velmi v˘-
V‰ech svat˘ch Emilem Pirchanem, obraz sv. Ignáce
opût jeden z velk˘ch mecená‰Û brnûnsk˘ch jezui-
znamné místo. Vidûní, jeÏ se net˘kalo pouze Ig-
Eduardem Sykorou). Obraz sv. Ignáce poznamenala dfií-
Na jeho náklady byly
náce, ale mûlo komunitní rozmûr, znamenalo po-
vûj‰í, zatím neznámo kdy provedená restaurace, pfii které
pfied rokem 1610, kdy je jezuitské prameny uvá-
tvrzení jména budoucího Tovar y‰stva JeÏí‰ova
byly smyty teplé lazury. SYKORA, Eduard. Zwei Bilder in
dûjí jako jiÏ hotové, v ãelech boãních lodí vybudo-
a také jeho poslání. Téma tedy mûlo, pfiedev‰ím
der ehemaligen Jesuiten-Kirche zu Brünn. Mittheilungen
vány boãní oltáfie sv. KfiíÏe (dne‰ní oltáfi sv. Igná-
56
tÛ, Ladislav Berka z Dubé.
v poãátcích Tovary‰stva, silnou legitimizaãní funk-
der k. k. Centralkommission zur Er forschung und Erhal-
Zfiejmû v provizorní podobû
ci a ãasto se stávalo námûtem oltáfiních obrazÛ,
tung der Baudenkmale. 20. Jahrgang N. FOL., 1894,
byly spoleãnû s oltáfiem sv. Vor‰ily v pohfiební
které mnohdy b˘valy zároveÀ obrazy milostn˘mi.
s. 74–76, zde s. 75.
kapli vysvûceny kardinálem Dietrichsteinem jiÏ
Také s brnûnsk˘m obrazem byla spjata ãetná
60 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 76v.
13. fiíjna 1602. Ladislav Berka z Dubé, bratr praÏ-
uzdravení, resp. pomoc pfii obtíÏném porodu. Ja-
61 MKP, rej. ã. 37687/7-71 (37-1372). Olejomalba na
ského arcibiskupa ZbyÀka Berky z Dubé, zastával
ko v˘raz díkÛ byly na obraz pfiibíjeny rÛzné votivní
dfievû, cca 200 × 100 cm. Svatozáfie, které dnes odklo-
funkci nejvy‰‰ího komofiího Markrabství morav-
pfiedmûty, jako reliéf stfiíbrného srdce ãi malého
pují hlavu sv. Ignáce i Krista, jsou nejspí‰e pozÛstatkem
ského a pozdûji moravského zemského místo-
dítûte.
57
ce) a V‰ech svat˘ch.
62
ãi následkem tepan˘ch kovov˘ch svatozáfií, které byly
hejtmana a hejtmana (1603–1604, 1607–1608;
Jako nov˘ ikonografick˘ motiv se zaãalo vidûní
na malbu aplikovány v blíÏe neurãené dobû a koncem
† 1613). Jako vÛdce tzv. ‰panûlské strany na
v La Stortû objevovat pfied rokem 1600 díky gra-
19. století byly odstranûny. SYKORA, E. Zwei Bilder,
Moravû byl velk˘m pfiíznivcem Tovary‰stva a jeho
fick˘m ilustracím Ignácova Ïivota, vznikl˘m v Ant-
s. 75.
velkomezifiíãské panství, na kterém i díky jezuit-
verpách, které v té dobû pfiedstavovaly hlavní
62 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 217v, rok 1682; fol. 229v, rok
sk˘m misionáfiÛm uvádûl v praxi program rekato-
centrum Tovar y‰stva v severní Evropû. V grafi-
1685. – SYKORA, E. Zwei Bilder, s. 75–76. O existenci
lizace, bylo jakousi ba‰tou katolické strany na
kách a posléze i na obrazech se setkáváme se
tûchto pfiedmûtÛ svûdãí díry po hfiebících, které zÛstaly
Moravû. U brnûnského jezuitského kostela Berka
tfiemi obrazov˘mi typy.
mj. jiÏ financoval v˘stavbu kostelní vûÏe a pfiislíbil
charakter skuteãného nebeského zjevení a její
63
V prvním má epizoda
také poskytnutí finanãních prostfiedkÛ na pofiízení
63 Pfiehled literatury k ikonografii Ignácova vidûní v La
Stortû viz napfi. in: APPUHN-RADTKE, Sibylle. Innovation
zvonÛ. Boãní oltáfie vznikly ex voto Berkovy druhé
58
na dfievûné desce obrazu.
durch Tradition: zur Aktualisierung mittelalterlicher Bild■ Poznámky
motive in der Ikonographie der Jesuiten. In KARNER,
díky modlitbám k Ignáci z Loyoly ‰Èastnû pfieãka-
53 Viz napfi. oltáfiní obraz Giovanniho Battisty Fiammeriho,
Herber t; TELESCO, Werner. Die Jesuiten in Wien.
la porod svého prvorozeného syna. Oba oltáfie
vznikl˘ po roce 1598 pro jezuitsk˘ kostel San Vitale v ¤í-
Wien : Österreichische Akademie der Wissenschaften,
byly odstranûny pfii celkové obnovû interiéru ve
mû. Napfi. Rom in Bayern, s. 479–481.
2003, s. 243–259, zde s. 243, pozn. 4. ISBN 3-7001-
40. letech 18. století a zachovaly se z nich pou-
54 Pokud mÛÏeme soudit podle dochovan˘ch obrazÛ, spí-
3203-4. – PFEIFFER, Heinrich. L’iconografia. In SALE,
manÏelky Eli‰ky ze Îerotína,
350
která roku 1606
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
Obr. 6. Baldissera d’Anna, Panna Marie Immaculata,
1603, olej, plátno, kostel Nanebevzetí Panny Marie (u jezuitÛ), Brno. (Foto Miroslav Zavadil, 2005).
znázornûní nejvíce odpovídá vyprávûní v Ignácovû Ïivotopise. Scéna se odehrává v kapli, jejíÏ
zadní stûna je prolomena dvefiním otvorem, ve
kterém lze spatfiit postavy Petra Fabera a Diega
Laineze, ktefií Ignáce doprovázeli. Obrazu dominuje postava Ignáce, kter ˘ kleãí pfied oltáfiem
a pohlíÏí vzhÛru. Nad oltáfiem se zjevuje postava
Krista, pfiidrÏujícího kfiíÏ, doprovázená Bohem Otcem. Tento typ se roz‰ífiil zejména díky mûdirytinû Hieronyma Wierixe, vzniklé kolem roku 1595
v Antverpách a publikované spoleãnû s fiadou
dal‰ích scén z Ignácova Ïivota pfii jeho svatofieãení roku 1622.
64
Nacházíme ho také v ilustro-
vaném Ïivotopise Ignáce z Loyoly, Vita Beati P.
(resp. Sancti) Ignatii Loiolae Societatis Iesu fundatoris, kter ˘ sepsal Pedro de Ribadeneira.
Poprvé vy‰el v ¤ímû roku 1609 u pfiíleÏitosti Ignácova blahofieãení a podruhé pfii jeho svatofieãení roku 1622.
65
Kresby ilustrující IgnácÛv Ïivot
v‰ak vznikaly nejménû od roku 1599 v rámci
snah o Ignácovo svatofieãení. Grafiky jsou snad
dílem antverpského rytce Jeana Baptisty Barbého, zetû Hieronyma Wierixe, a nejspí‰e se zakládají na kresbách Petra Pavla Rubense, popfi. jeho okruhu.
Zhruba ve stejné dobû se vyvinul druh˘ ikonografick˘ typ, kter ˘ naopak textu neodpovídá
a vyznaãuje se vût‰í bezprostfiedností. Scéna se
odehrává pfied kaplí v otevfiené krajinû, uprostfied které se v pozadí r˘suje panorama ¤íma,
a zachycuje reálné setkání Ignáce s Kristem.
Nad nimi se uprostfied oblak zjevuje polopostava Boha Otce (nûkdy doprovázená holubicí Du-
6
cha svatého), kter ˘ ukazuje na Ignáce, kleãícího pfied Kristem. V pozadí se v krajinû r ˘sují
postavy dvou Ignácov˘ch druhÛ. Tento typ snad
■ Poznámky
mohl b˘t inspirován obrazem Quo vadis, Domi-
Giovanni; BAILY, G. A. Ignazio e l’arte dei Jesuiti. Milano :
66 SARACINO, Francesco. Cristo a Venezia. Genova, Mi-
ne? Annibala Carracciho (1602, NG, Lond˘n),
Jaca Book, 2003, s. 169–206, zde s. 193. ISBN 88-16-
lano : Marietti 1820, 2007, obr. pfiíloha III. ISBN 978-88-
popfi. díly benátského malífiství 16. století, jako
60293-7.
211-7781-1.
je MorettÛv obraz, kter ˘ zachycuje fieholníka,
64 PFEIFFER, H. Iconografia, s. 191, obr. 175.
67 BURKE, Marcus B. (ed.). Jesuit art and iconography
jenÏ v krajinû kleãí pfied realisticky zachycen˘m
65 Vita Sancti Ignatii Loiolae Societatis Iesu fundatoris.
1550–1800. Jersey City: Saint Peter’s College, NJ, 1993,
Takto realistic-
– PFEIFFER, H. Iconografia, s. 182–185. – Rom in Bayern,
s. 49, kat. ã. 27b, obr. s. 75. Bez ISBN. – Dále viz také
ky je Ignácovo vidûní pfiedstaveno na mûdirytinû
s. 324–325, kat. ã. 34. – Viz napfi. také velkoformátovou
reliéf na dvefiích kostela San Vitale v ¤ímû, jejichÏ v˘zdo-
vzniklé v Antverpách ro-
grafiku, kterou vydal v ¤ímû kolem roku 1600 Francesco
bu pro jezuity kolem roku 1600 vytvofiil fra’Taurino.
Kristem, pfiidrÏujícím velk˘ kfiíÏ.
Cornelise I. Galleho,
67
66
ku 1610 jako souãást Ignácova ilustrovaného
Villamena. LEVY, Evonne. Propaganda and the Jesuit
68 PFEIFFER, Heinrich. Note sull’Iconografia di S. Ignazio
Ïivotopisu. Cyklus grafik byl pofiízen z iniciativy
Baroque. Berkeley : University of California Press, 2004,
di Loyola. Colloqui del Sodalizio / Sodalizo tra studiosi
Pedra de Ribadeneira a vznikl na základû série
s. 129, obr. 29. ISBN 0-520-23357-3. – Rom in Bayern,
dell’arte. II. serie 6, 1976–1978 / 1978–1980, s. 77 aÏ
obrazÛ ze Ïivota Ignáce z Loyoly, které roku
s. 326–328, kat. ã. 36. Z malífisk˘ch dûl kolem roku
79, zde s. 78. – PFEIFFER, H. Iconografia, s. 191.
1600 ãi 1604 vytvofiil Juan de Mesa pro kolej
1600 viz napfi. obraz Pabla de Céspedes (1603–1604)
v Madridu.
68
S tímto typem se setkáváme i po-
Sevilla, Paraninfo de la universidad, ãi Domenichina.
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
351
Obr. 7. Neznám˘ autor, Vidûní sv. Ignáce v La Stortû, cca
1606–1608, olej, dfievo, kostel Nanebevzetí Panny Marie
(u jezuitÛ), Brno. (Foto Miroslav Zavadil, 2005).
Ikonografické schéma brnûnského obrazu odpovídá druhému typu, ne v‰ak zcela. Kromû Ignáce a jeho dvou druhÛ jsou totiÏ na obraze zachyceni dal‰í jezuité. Prvních osm je pomocí typiky
tváfií individualizovan˘ch, zb˘vající pfiedstavují nesãetn˘ zástup, kter˘ prezentuje celé fiádové spoleãenství. Konkrétní pfiedlohou obrazu byla zfiejmû
mûdirytina, obsaÏená v pa‰ijovém cyklu o 17 rytinách Passio Domini Nostri Iesu Christi.
73
Rytiny
navrhl a vyr yl Hieronymus Wierix. Na Wierixovû
rytinû i brnûnském obraze Kristus pfiistupuje ke
kleãícímu Ignácovi, za nímÏ kleãí nespoãetná
skupina modlících se jezuitÛ. V horní ãásti se mezi oblaky vynofiuje poprsí Boha Otce, nad kter˘m
se na grafice vzná‰í holubice. Rytina je doprovázena citátem z Luká‰ova evangelia (Lk 9,23),
jenÏ akcentuje my‰lenku „imitatio Christi“, kterou Ignác velmi podporoval a v níÏ má svÛj pÛvod
také jméno Tovar y‰stva. „Imitatio Christi“ bylo
ve formû alegorií ãasto tematizováno i na dobov˘ch grafikách zejména antverpského pÛvodu
a jistû stojí také za zasvûcením brnûnského boãního oltáfie svatému KfiíÏi.
Mezi rytinou a stranovû obrácen˘m brnûnsk˘m
obrazem nacházíme mnohé shody, napfi. ve formû kfiíÏe, traktování drapérie, postoji Krista, symbolickém zachycení celého Tovary‰stva, gestiku-
■ Poznámky
69 Napfi. obraz Gerarda Segherse (1622), Juana de Valdés Leal (1660–1664) nebo Pedra Atanasia Bocanegry
(1688).
70 Napfi. díla Sebastiana Conky, Andrea Pozza ãi Bacciccia.
71 Z obrazÛ kolem roku 1600 viz dílo Alonsa Vázqueze
7
(Sevilla catedral) ; neznámého severoitalského (?) mistra
(kolem 1610, kostel Nejsvûtûj‰ího Salvátora v Praze) ãi
Jana Jifiího Heringa (1622, kostel Panny Marie SnûÏné
zdûji v prÛbûhu 17. století, ale spí‰e v˘jimeãnû.
69
stavy Ignáce a Krista si proporãnû odpovídají. Ce-
v Olomouci).
lek pÛsobí jako reálné setkání, av‰ak Kristus stojí
72 KÖNIG-NORDHOFF, Ursula. Ignatius von Loyola: Stu-
Zfiejmû slouãením obou typÛ vznikl typ tfietí,
na oblaku, kter˘ akcentuje nadpfiirozen˘ charak-
dien zur Entwicklung einer neuen Heiligen-Ikonographie
kter˘ posléze ve vrcholnû a pozdnû barokní iko-
ter scény. V horní polovinû je uprostfied oblak za-
im Rahmen einer Kanonisationskampagne um 1600.
nografii jednoznaãnû pfievládl, neboÈ nejvíce od-
chycena opût proporãnû odpovídající postava Bo-
Berlin : Mann, 1982, obr. 87. ISBN 3-7861-1222-3.
povídal imaginaci a mentalitû barokního ãlovû-
ha Otce, nûkdy doprovázená holubicí Ducha
ka, a umoÏnil vznik dramatick˘ch dynamick˘ch
svatého.
Takto byla scéna zachycena napfi. na
nad R˘nem. – SPENGLER, Dietmar. Die „Ars Jesuitica“
kompozicí, variujících vztahy mezi jednotliv˘mi
obraze Abrahama Bloemar ta, reprodukovaném
der Gebrüder Wierix. Wallraf-Richar tz-Jahrbuch 57,
na rytinû Cornelise II. Bloemarta, která byla po-
1996, s. 161–194, zde s. 166, obr. 4. ISBN 3-7701-
postavami scény.
70
V˘jev se ãasto odehrává
v neurãitém prostfiedí, vyplnûném oblaky, anebo
71
sléze hojnû kopírována.
72
73 Graphische Sammlung Wallraf-Richartz-Musea, Kolín
2206-2.
v otevfiené krajinû s náznakem ¤íma v pozadí. Po-
352
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
laci Ignáce, která je pro tento ikonografick˘ typ
jezuitsk˘ fiád. Tváfií v tváfi vûãnému mûstu fiád zís-
dosti neobvyklá, apod. Detaily se ale ãasto li‰í,
kává pokyny od Boha a je povolán k tomu, aby
a je tedy zfiejmé, Ïe malífi dokázal se svou pfiedlo-
následoval Krista nesoucího kfiíÏ. Tak mûly b˘t
hou zacházet velmi kreativnû. S holubicí Ducha
oba obrazy jasn˘m prostfiedkem propagandy fiá-
svatého se na obraze nesetkáváme. Detailnûj‰í
du. Jako oltáfiní obraz se Ignácovo vidûní, stejnû
zachycení mûsta ¤íma na brnûnském díle nahra-
jako boÏské poslání fiádu stalo souãástí liturgie,
zuje neurãitá kopcovitá krajina, které dominuje vy-
a tím i zboÏné úcty. Îe mûla pfiítomnost Ignáco-
soká hora, pfiedstavující nejspí‰e Colli Albani. Od-
v˘ch druhÛ na obraze jistû také legitimizaãní cha-
li‰ná je také gestikulace postav. Zatímco na rytinû
rakter, naznaãuje skuteãnost, Ïe na pozdûj‰ích
se jezuité modlí rÛÏenec, na obraze má vût‰ina vi-
znám˘ch vyobrazeních vidûní v La Stortû se s ní
diteln˘ch postav ruce sepjaty k modlitbû, popfi.
jiÏ vût‰inou nesetkáváme, popfi. pouze v transfor-
v gestu pokory zkfiíÏeny na hrudi (sv. Franti‰ek Xa-
maci do jiného ikonografického typu.
76
74
Zatímco krajina, ve které se scéna odehrává,
Li‰í se rovnûÏ fyziognomie obliãejÛ, která u obra-
je jen nejasnû naznaãena, tváfie jezuitÛ jsou peã-
zu prozrazuje portrétní zájmy malífie. Vztah mezi
livû a detailnû propracovány. Fyziognomie obliãe-
Kristem a Ignácem je na obraze pfiesvûdãivûj‰í
je sv. Ignáce se pfiesnû nepfiidrÏuje ani jednoho
a akcentovanûj‰í je také my‰lenka „imitatio
z nejroz‰ífienûj‰ích typÛ Ignácovy vera effigies, ja-
Christi“. Kristus se naklání, aby svÛj kfiíÏ pfiedal
ko byly portréty Jacopina del Conte, Alonsa Sán-
Ignáci, a ten natahuje ruce, aby kfiíÏ pfiijal. Mezi
cheze Coella ãi anonymních vlámsk˘ch mistrÛ.
obûma protagonisty probíhá intenzivní konverza-
NejblíÏe má snad Barbého r ytinû Sv. Ignác káÏe
ce.
zástupÛm,
versk˘) ãi pozdviÏeny na znamení úcty a obdivu.
77
78
Ze zachovan˘ch soudob˘ch dûl má brnûnská
bem zachycen nezmûrn˘ zástup lidsk˘ch postav.
práce nejblíÏe obrazu, kter˘ vznikl pro oltáfi kaple
U Ignácov˘ch druhÛ jsou tváfie prvních osmi muÏÛ
75
sv. Ignáce v poustevnû ve Schleissheimu.
8
na které je také podobn˘m zpÛso-
Obraz
individualizované, zatímco ostatní postavy jsou
vytvofiil na zakázku bavorského vévody Viléma V.
anonymní. Tváfie nesou por trétní r ysy, a je tedy
z rodu WittelsbachÛ, Ignácova velkého ctitele,
pravdûpodobné, Ïe vznikly podle dobov˘ch portré-
zfiejmû mezi léty 1609–1611 nebo o nûco dfiíve,
tÛ, které mohl Berka získat jako dar od brnûn-
dosud neznám˘ fiímsk˘ ãi jihonûmeck˘ malífi. Jistû
sk˘ch jezuitÛ do bohaté obrazárny svého mezifiíã-
i on se inspiroval, vedle mûdir ytiny Cornelise I.
ského zámku,
79
av‰ak ãásteãnû jsou stylizované
Galleho, Wierixovou rytinou, se kterou ho (podobnû jako s brnûnsk˘m obrazem) pojí nûkteré spoleãné motivy, jako napfi. gesto Ignácov˘ch rukou
■ Poznámky
pfiijímajících kfiíÏ od Krista, kter˘ se k Ignácovi na-
74 BULWER, John. Chirologia or The natvrall langvage of
klání, ãi pfiipojení holubice Ducha svatého. Igná-
the Hand. Lond˘n 1644. Ilustrace je oti‰tûna napfi. in:
ce i zde doprovází vût‰í skupina jeho druhÛ, ktefií
PREIMESBERGER, Rudolf. Paragons and Paragone: Van
ale tentokrát pfiedstavují pouze prvních osm za-
Eyck, Raphael, Michelangelo, Caravaggio, Bernini. Los
kládajících ãlenÛ Tovary‰stva v ãele se sv. Fran-
Angeles : The Getty Research Inst., 2011, s. 11, obr. 6.
ti‰kem Xaversk˘m. Vedle nápisÛ na kfiíÏi a nápi-
ISBN 978-0-89236-964-5.
sové pásce nacházíme na obraze fiadu popisn˘ch
75 NIEHOFF, Franz (ed.). Mit Kalkül & Leidenschaft: Ins-
detailÛ. Pod Ignácovou nataÏenou levou rukou
zenierungen des Heiligen in der bayerischen Barockmale-
demonstrativnû leÏí atributy poutníka, které sym-
rei. Band 2, Katalog. Landshut 2004, s. 24–25. ISBN
bolizují „imitatio Christi“ a zdÛrazÀují v˘znam pu-
3-924943-40-0. – ETTELT, Beatrix (ed.). Die Jesuiten in
Obr. 8. Hieronymus Wierix, Vidûní sv. Ignáce v La Stortû,
tování v jezuitské spiritualitû. V pozadí je vlevo
Ingolstadt, 1549–1773. Ingolstadt : Stadtarchiv, 1991,
Passio Domini Nostri Iesu Christi, Graphische Sammlung
zachycena kaple a vpravo naznaãen ¤ím. Jeho ‰i-
s. 11, 14, kat. ã. 3. – GLASER, Hubert (ed.). Um Glauben
Wallraf-Richartz-Museum, Köln am Rhein. (reprofoto:
roce otevfiená brána dává tu‰it, Ïe tudy pozdûji
und Reich: Kur fürst Maximilian I. Bd. 1. München : Hir-
SPENGLER, Dietmar. Die „Ars Jesuitica“ der Gebrüder
vût‰ina ãlenÛ fiádu vkroãí do mûsta, aby se tu pfii-
mer, 1980, s. 33–34. ISBN 3-7774-3190-7. – Rom in
Wierix. Wallraf-Richartz-Jahrbuch 57, 1996, s. 161 aÏ
pravovala na své poslání.
Bayern, s. 319–321, kat. ã. 32.
194, zde s. 166, obr. 4.)
76 Claude Vignon, Triumf sv. Ignáce.
Obr. 9. Neznám˘ jihonûmeck˘ ãi fiímsk˘ (?) autor, Vidûní
ce intenzivní ve v˘razu, av‰ak poslání obou obra-
77 PFEIFFER, H. L’iconografia, s. 177–182.
sv. Ignáce v La Stortû, cca 1609–1611, olej, plátno, Alte
zÛ, které pfiedstavují jedny z nejstar‰ích oltáfiních
78 ITURRIAGA ELORZA, Juan. Vida de San Ignacio de
Pinakother, München (reprofoto: BAUMSTARK, Rein-
obrazÛ s tímto tématem, bylo zfiejmû obdobné.
Loyola en grabados de siglo XVII. Bilbao : Ediciones Men-
hold (ed.). Rom in Bayern: Kunst und Spiritualität der er-
Oba jistû pfiedstavovaly programová díla, která
sajero, 1995, s. 107. ISBN 8427118570.
sten Jesuiten. München : Hirmer, 1997, s. 320).
vznikla v rámci snah o Ignácovu kanonizaci. Pfií-
79 Berkova sbírka obrazÛ ãítala více neÏ 150 obrazÛ
tomnost vût‰ího poãtu Ignácov˘ch druhÛ má zdÛ-
(mj. por trétÛ habsbursk˘ch císafiÛ a ãlenÛ rodu BerkÛ
razÀovat základní v˘znam této události pro cel˘
z Dubé) a ve své dobû se fiadila mezi nejvût‰í obrazové
Brnûnsk˘ obraz je ménû narativní a naopak ví-
9
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
353
Obr. 10. Neznám˘ autor, V‰ichni svatí, cca 1606–1608,
olej, dfievo, kostel Nanebevzetí Panny Marie (u jezuitÛ),
Brno. (Foto Miroslav Zavadil, 2005).
imago) Salvátora. Zachovan˘ oltáfiní obraz zachycuje nespoãetné zástupy svat˘ch, shromáÏdûné
kolem beránka s labarem, a andûlské kÛry na nebesích. Inspirován byl nejspí‰e textem Apokalypsy (Zj 7, 9) a jeho kompoziãní schéma je zfiejmû
odvozeno z dobov˘ch antverpsk˘ch grafik, na kter˘ch se setkáváme s podobn˘m znázornûním andûlsk˘ch kÛrÛ rámujících otevfiená nebesa i nezmûrn˘ch zástupÛ svat˘ch. Ve‰kerá plastická
sloÏka obou oltáfiÛ byla pozlacená. Oltáfie, které
83
vy‰ly na více jak 2000 tolarÛ , podle soudob˘ch
historiografÛ pfiedstavovaly „dílo bezmála královské“.
Podle popisÛ mÛÏeme soudit, Ïe oltáfi sv. KfiíÏe
byl více spjat s osobností Berkovy manÏelky, zatímco oltáfi V‰ech svat˘ch mûl spí‰e upomínat na
Berku samotného. Na prvním oltáfii je totiÏ tematizován v˘jev z Eli‰ãina Ïivota, se kter˘m obsahovû jistû souvisí také volba svat˘ch – sv. Kosmy
a Damiána a sv. Bartolomûje. Základní tématiku
oltáfie doplÀovaly sochy dvou Ïensk˘ch svûtic. Na
druhém oltáfii jiÏ jsou zachyceni manÏelé oba
a v celkovém konceptu je vedle V‰ech svat˘ch
akcentován v˘znam ãesk˘ch, resp. moravsk˘ch
zemsk˘ch patronÛ, coÏ mohlo souviset se skuteãností, Ïe Berka dlouho zastával vysoké pozice
v politické správû Moravy. Nechybûl ani BerkÛv
osobní ochránce, sv. Ladislav, patron Uherska
a Sedmihradska.
■ Poznámky
galerie u nás. Umûlecká díla z tohoto období se ve Velkém Mezifiíãí kvÛli ãast˘m konfesijním sporÛm a s tím
souvisejícím ikonoklasmem bohuÏel nedochovala. FI·ER,
Zdenûk. Velké Mezifiíãí, s. 136–137.
10
80 Viz napfi. podle tradice nejstar‰í vyobrazení prvních deseti Ignácov˘ch druhÛ na kresbû z pfielomu 16. a 17. století. LUCAS, Thomas M. Saint, site, and sacred strategy :
(v‰echny se vyznaãují mal˘mi ústy, ‰piãat˘mi no-
pÛsobení jezuitského fiádu na na‰em území,
Ignatius, Rome and Jesuit urbanism. Catalogue of the ex-
sy a drobn˘ma vystupujícíma oãima). Lze mezi ni-
resp. konkrétnû v tehdy pfieváÏnû protestant-
hibition. Vatican City, 1990, s. 123, kat. ã. 60. ISBN
mi snad rozeznat tváfi sv. Franti‰ka Xaverského,
ském Brnû.
88-210-0625-5.
popfi. Diega Laineze a Petra Fabera, av‰ak dal‰í
Protûj‰kov˘ boãní oltáfi V‰ech svat˘ch byl opat-
obliãeje fyziognomii tváfií Ignácov˘ch prvních dru-
fien oltáfiním obrazem odráÏejícím jeho patrocini-
hÛ pfiíli‰ neodpovídají.
80
Zdá se, Ïe mezi nimi
81
um.
Obraz v predele zachycoval kleãícího Berku
82
dfievû, cca 200 × 100 cm.
82 Nejspí‰e pfii svatém pfiijímání. ÖNB, Cod. 11 958, fol.
76v.
moÏná najdeme nejen historicky první Ignácovy
a jeho manÏelku pfii m‰i
druhy, ale také dal‰í jezuity, ktefií mûli zaklada-
stavoval sv. Ludmilu a sv. Víta. V interkolumniích
83 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 75v. – ARSI, Austr. 133, fol.
telsk˘ v˘znam pro jednotlivé provincie, napfi. ze-
byly osazeny sochy sv. Cyrila a sv. Metodûje a pfii
211 (127r).
jména Petra Canisia ãi snad Johannese Condu-
ústfiední ose sochy sv. Václava a sv. Ladislava.
cia. Obraz tak mohl b˘t snahou o legitimizaci
Ve vrcholu oltáfie byla umístûna socha (Krista,
354
a obraz v nástavci pfied-
81 MKP, rej. ã. 37687/7-71 (37-1378). Olejomalba na
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
Oba zachované obrazy pfiedstavují malífisky vel-
to (hypotetická) díla nûkterého z císafiov˘ch dvor-
na ‰panûlsk˘ pÛvod rodu jejího manÏela). – SAMEK, B.
mi kvalitní a ikonograficky i kompoziãnû neobyãej-
ních umûlcÛ akcentovat Berkovo sepûtí s praÏ-
Umûlecké památky, s. 201–202.– Informace o „vla‰-
nû zajímavé a ojedinûlé práce, provedené s vel-
sk˘m dvorem. Kdo byl tímto umûlcem, zatím ne-
sk˘ch mistrech“ pochází od Cerroniho, MZA, G 12, sign.
k˘m smyslem pro detail a kvalitu materiálÛ. Kdo
mÛÏeme pfiesnû fiíci. Vzhledem k peãlivému
I./ 32, fol. 11v. – Objevila se i domnûnka, Ïe jejich auto-
byl jejich autorem, zatím nevíme. Pokud se t˘ãe
zachycení tváfií je moÏné, Ïe malífi byl ãinn˘ také
rem je Alonso Sánchez Coello. Ta má svÛj pÛvod nejspí‰e
malífiské sloÏky oltáfiÛ, dozvídáme se z dobov˘ch
jako portrétista. V kompozici obrazÛ byl dosti svá-
ve skuteãnosti, Ïe Coello je autorem jednoho z posmrt-
pramenÛ, Ïe Ladislav Berka si na svÛj zámek ve
zán grafick˘mi pfiedlohami. Pfii pojednání detailÛ
n˘ch portrétÛ sv. Ignáce. Sykora, E. Zwei Bilder, s. 74–76.
Velkém Mezifiíãí dal zavolat „nejv˘znaãnûj‰ího ma-
mu v‰ak byla ponechána volnost, a tehdy jasnû
Podle Syroky pfiipsal Coellovi obraz sv. Ignáce znalec
lífie, jakého jen mohl získat,“ a ten tam „na zákla-
prokázal svÛj smysl pro preciznû zpracovan˘ de-
a malífi Josef Angerer.
dû sv˘ch vynikajících umûleck˘ch zku‰eností“ na-
tail i materiálovou kvalitu pfiedmûtÛ. Zálibu mûl
86 JORDÁNKOVÁ, Hana; SULITKOVÁ, Ludmila. Italové
maloval v‰ech ‰est obrazÛ, vyznaãujících se
zfiejmû také v krajinomalbû, i kdyÏ zde nemÛÏeme
a ·panûlé v pfiedbûlohorském Brnû. In Ad Vitam et Hono-
V literatufie
vylouãit ani spolupráci figuralisty s krajináfiem, ja-
rem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi pfiátelé a Ïáci k pûta-
se setkáváme s názorem, Ïe obrazy jsou dílem
ko tomu nejspí‰e bylo napfi. u oltáfiního obrazu
sedmdesát˘m narozeninám. Vyd. 1. Brno : Matice morav-
85
Stigmatizace sv. Franti‰ka, kter ˘ vznikl roku
ská, 2003, s. 715–742. ISBN 80-86488-13-6. Silná
Prameny dokládají pfiítomnost malífie na Berkovû
1607 pro chrám sv. Petra a Pavla na Vy‰ehradû,
italská men‰ina pÛsobila také ve Velkém Mezifiíãí. –
zámku, a je tedy jasné, Ïe obrazy nepfiedstavují
snad na základû spolupráce Hanse von Aachen
K malífiství na Moravû kolem 1600 viz TOGNER, Milan.
impor t, ale díla umûlce pÛsobícího (nejspí‰e)
s krajináfiem Roelandtem Saverym.
„velmi elegantní pestrostí barev“.
84
neznámého italského ãi ‰panûlského mistra.
89
Malífiství 17. století na Moravû, s. 15–23, 143–145.
v ãesk˘ch zemích. Malífie Berkovi zfiejmû nedopo-
Berkovy oltáfiní obrazy, stejnû jako ostatní díla
87 Jak Bartolomeus Spranger, tak Hans von Aachen na-
ruãili brnûn‰tí jezuité, neboÈ sami si obrazy kupo-
z pojednávaného souboru, pfiedstavují v rámci mo-
pfi. vytvofiili obrazy pro jezuitsk˘ kostel Nejsvûtûj‰ího Sal-
vali v Benátkách, a pravdûpodobnû bychom ho
ravského umûní kolem roku 1600 kvalitní práce,
vátora v Praze. Viz napfi. ·RONùK, Michal. Barokní malífi-
nena‰li ani mezi na Moravû (v Brnû ãi ve Velkém
které se z tohoto kontextu jist˘m zpÛsobem vymy-
ství 17. století v âechách. In CHADRABA, Rudolf (ed.)
Mezifiíãí) usazen˘mi italsk˘mi nebo ‰panûlsk˘mi
kají. Zárukou jejich kvality, a zároveÀ pfiíãinou je-
Dûjiny ãeského v˘tvarného umûní II./1., zde s. 324.
Spí‰e bychom ho v‰ak mohli hledat me-
jich urãité v˘jimeãnosti, byli jiÏ samotní objednava-
88 Palác pod Nov˘mi zámeck˘mi schody (na dne‰ní Thu-
zi umûlci rudolfínského dvora. Jejich práce byly
telé dûl, jimiÏ byli, vedle jezuitÛ samotn˘ch,
novské ulici) zakoupil Berka jiÏ roku 1590. Mezi léty
ãasto urãeny pro katolické, nezfiídka fiádové, kos-
nejv˘znamnûj‰í pfiedstavitelé tehdej‰í církevní
1606–1636, resp. 1620, bylo ke staré budovû pfiistavû-
tely a klá‰tery, mezi nimiÏ nechybûly ani chrámy
86
malífii.
i státní správy na Moravû a souãasnû mecená‰i
no nové trojpodlaÏní západní kfiídlo. Zatím není jasné, kdo
Jako vysok˘ zemsk˘ úfiedník a repre-
brnûnsk˘ch jezuitÛ. KaÏd˘ z tûchto objednavatelÛ
pfiesnû byl jeho stavebníkem; je snad moÏné, Ïe kfiídlo za-
zentant císafiské katolické strany na Moravû byl
hledal umûlce pro realizaci sv˘ch plánÛ ve „svém“
ãal stavût sám Berka († 1613) v souvislosti se sv˘m ná-
Berka v úzkém kontaktu s praÏsk˘m dvorem.
kulturním prostfiedí. Proto brnûnsk˘ soubor pfied-
stupem do funkce moravského zemského hejtmana roku
Snad právû v dobû, kdy brnûnské oltáfie vznikaly,
stavuje velmi rÛznorod˘ celek, spjat˘ s prostfiedím
1607. PATRN¯, Michal. Das Berka-Palais unter der Prager
si roz‰ifioval svou praÏskou rezidenci, situovanou
pozdnû man˘ristick˘ch Benátek, ¤íma a Por ˘ní,
Burg – ein unbekannter Bau der Prager Spätrenaissance.
na Malé Stranû v tûsné blízkosti císafiského dvo-
ale také rudolfínské Prahy. Detailnûj‰í prÛzkum
Studia Rudolphina : bulletin Centra pro v˘zkum umûní
ra, o nové kfiídlo. Formy pfiístavby byly inspirovány
vztahÛ mezi umûním na Moravû a na rudolfín-
a kultury doby Rudolfa II., 11, 2011, s. 136–142. ISSN
dílem Rudolfova dvorního stavitele Giovanniho
ském dvofie, bliωí poznání mecenátu kardinála
1213-5372. Autor nachází analogie mezi formami pfií-
Maria Filippiho, kter˘ se snad sám, anebo spí‰e
Dietrichsteina a Berky z Dubé ve vztahu k jezui-
stavby a císafisk˘mi konírnami, které pro Rudolfa II. sta-
nûkter˘ z jeho spolupracovníkÛ z okruhu stavitelÛ
tÛm, umûlecká aktivita jezuitsk˘ch laick˘ch bra-
vûl v letech 1602–1603 Filippi.
císafiského dvora, mohl podílet na pfiístavbû Ber-
trÛ, kontakty brnûnsk˘ch jezuitÛ s Benátkami
89 Obraz vznikl na objednávku sekretáfie fií‰ské kancelá-
87
jezuitské.
88
kova paláce.
Berka jistû velmi dobfie znal umûní
osobnosti a díla Baldisser y d’Anna, stejnû jako
fie a budoucího císafiova dvorního rádce Gottfrieda Herte-
na Rudolfovû dvofie a je moÏné, Ïe si na svÛj zá-
dÛkladnûj‰í prozkoumání umûní na Moravû ko-
la. Hansi von Aachen a Roelandtovi Saverymu ho pfiipsal
mek ve Velkém Mezifiíãí zval i umûlce z Prahy.
lem roku 1600 obecnû, to v‰e jiÏ pfiedstavuje ak-
Ivo Kofián. KO¤ÁN Ivo. Man˘ristické a barokní obrazy Vy-
Nûkoho z nich si sem snad pozval také ke zhoto-
tuální úkoly do budoucna.
‰ehradu. In HUBER, Jifií; KOTOUS, Jan; NECHVÁTAL, Bofii-
vení obrazÛ pro oltáfie v jezuitském kostele v Br-
voj. Královsk˘ Vy‰ehrad II: sborník pfiíspûvkÛ ke kfiesÈan-
nû. Mohlo se tak stát snad nejspí‰e mezi léty
V˘stup vznikl v rámci v˘zkumného úkolu Ná-
skému miléniu a k posvûcení nov˘ch zvonÛ na kapitulním
1606, kdy Eli‰ka uãinila svÛj slib, a 1608. Roku
rodního památkového ústavu, fie‰eného v roce
chrámu sv. Petra a Pavla. Kostelní Vydfií : Karmelitánské
1608 totiÏ do‰lo ke stavovskému povstání proti
2012: „V˘zkum, dokumentace a prezentace mo-
nakladatelství, 2001, s. 229–241, zde s. 232–234.
Rudolfovi II. a jeho stoupencÛm, pfii kterém mo-
vitého kulturního dûdictví“, VaV 130.
ISBN 80-7192-599-3. Dále viz: OSZCZANOWSKI, Piotr,
rav‰tí stavové sesadili Berku z úfiadu zemského
Silesians at the Cour t of the Emperor Rudolf II. Studia
hejtmana, a jeho statek se dostal pod správu ko-
Rudolphina, 2004, s. 3–16, zde s. 5. – ·RONùK, Michal.
misafiÛ zemského hejtmana. Do jaké míry se mo-
Johann Barvitius als Mäzen im rudolfinischen Prag. Stu-
hl Berka vûnovat své mecená‰ské ãinnosti i po
■ Poznámky
tûchto událostech, zatím nevíme. Roku 1610,
84 ÖNB, Cod. 11 958, fol. 76v.
kdy se o oltáfiích zmiÀují jezuitské prameny, pak
85 TRAPP, M. Brünn’s kirchliche Kunst-Denkmale, s. 32:
byla díla jistû dokonãena. Pokud obrazy vznikly
uvaÏuje o italském nebo ‰panûlském pÛvodu obrazÛ
v letech 1607–1608, kdy Berka opût zastával
a uvádí, Ïe oltáfie nechal zfiídit Ladislav Berka z Dubé a ob-
úfiad moravského zemského hejtmana, mohla ta-
razy Ïe darovala Helena z Tovaru (pfiiãemÏ se poukazuje
dia Rudolphina, 8, 2008, s. 49–57, zde s. 54.
Zprávy památkové péãe / roãník 72 / 2012 / ãíslo 5 /
I N M E D I A S R E S | L e n k a â E · K O VÁ / U m û l e c k é p a m á t k y z d o b y k o l e m r o k u 1 6 0 0 v j e z u i t s k é m k o s t e l e
Nanebevzetí Panny Marie v Brnû
355

Podobné dokumenty