svého Václava o jeho zvelebení se postaral (1600). Zároveň

Příspěvky к studiím humanistickým v Oeohách.
5
svého Václava o jeho zvelebení se postaral (1600). Zároveň
vdovský svůj stav proměnil, pojav r. 1600 30. kv. za man­
želku vdovu Dorotu Maušvicovou, dceru Mart. Gregoria,
primasa v Kostelci na Labi, s jehož rodinou byl ve známost
vešel r. 1597, jsa požádán o báseň k třetímu sňatku Gregoriovu. Maje poměry takto uspořádané a podporován jsa
účinně při správě majetku bratrem Václavem oddával se
horlivě oblíbené činnosti básnické a docházel po té stránce
zaslouženého uznání. Zvláště potěšen byl poctou se strany
dvorní, vyznamenán byv od Rudolfa II. věncem vavřínovým
(poeta laureatus, caesareus) r. 1596 12. Sept.1) Kol. r. 1(509
dosáhl práva vyhotovovati listiny veřejné (pubíicus imperialis
notarius) a brzo potom stal se členem úřadu desítipanského
(pře civilní ve věcech dlužních; viz Winter, Kulturní obraz
II. 620). Hlubokým, upřímným žalem naplnila ho smrt
bratra Václava, jenž v náručí jeho zemřel r. 1604 29. Nov.
v 33. roce věku svého.2) Srdečně želel i sestry Kateřiny, jež
zesnula r. 1606 18. Dec. majíc let 21, svobodná a zbožná.
Častá úmrtí rodinná plnila jej úzkostí zvláště r. 1609, když
syn jeho Karel Jiří v březnu ve škole Slánské těžce se byl
roznemohl. Nebezpečenství na štěstí sice zmizelo, ale otec
sám začal pociťovati nedostatky na zdraví svém a myšlenek
na brzký konec zhostiti se nemohl. Odtud vznikala u něho
často podrážděnost a nedůtklivost, jakož i zatvrzelost proti
vadám u jednotlivých osob a stavů. Vrcholu dospělo takové
rozladění v prosinci r. 1611, když účasten jsa pitky s dvěma
společníky, z nichž jeden byl jeho přítel a druhý uštěpačný
posměvač, zachvácen byl prudkým kašlem, po němž dosta­
vila se záducha a těžké onemocnění. V osudné této době
Carolides na kvap upravoval svou literární pozůstalost a m i m o
jiné vyhotovil si i zvláštní Epitaphium, v němž vyjadřuje
své snahy, tužby, zkušenosti a sklamání.3)
1
) Farrago symbol.:
Gratia bis seXto nobis SepteMbre R o D V L p h l
EaVIt et e X nostro PhoebVs honoře fVIt,
Laurea q u u m nostrum tralata ex Caesaris horto
Carminis ornarent munere serta caput.
2
) Epitafium v Epigram. Primoví (1609):
„Cura domus nostrae fuerat tua cura . . .
T u moriens igitur m e a gaudia fracta relinquis.
C o m m o d a tu moriens nostra perire vides."
3
) Epitaphium, quod ipse mihi, m e m o r humanae fragilitatis,
confeci (1612).$ Di mezi jiným:
Vidi plurima et audii et notavi,
Scripsi, disserui, simulque gessi,
Neglexi m e a meque serviendo
Constanter patriae et meis amicis,
Interdum quoque non meis amicis.