Nezlomná láska zlomeného srdce - Česká evangelická luteránská

Èeská evangelická luteránská církev
Nezlomná láska zlomeného srdce
Tuesday, 27 August 2013
KázánÃ- z nedìle 23. èervna 2013 - Ozeáš 1:2
ZaèÃ-ná Hospodinova øeè skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi øekl: „Jdi, vezmi si nevìstku (dosl. ženu smilstva) a ze
smilstva mìj dìti (dosl. a dìti smilstva). Zemì jen smilnÃ- a smilnÃ-, odvracÃ- se od Hospodina.“Dobré ráno, milovanÃnevýslovnou BožÃ- láskou!Knihy hebrejských prorokù pøitahujÃ- dodnes pozornost mnoha lidÃ-. NìkteøÃ- toužÃ- vyèÃ-st
z proroctvÃ- datum konce svìta, jinÃ- se snažÃ- pøesnì zrekonstruovat historické události, které se v dobì pùsobenÃ- pro
odehrály. Jistì, byla to doba nepokojù a pøevratných zmìn. Kdysi velkolepé Å alomounovo královstvÃ- se rozpadlo ve dvÃsevernÃ- izraelské a jižnÃ- judské. SevernÃ- královstvÃ- pozdìji dobyli Asyøané, o dvì stoletÃ- nato padlo to jižnÃ- do ruko
Babylóòanù. Chrám v Jeruzalému byl vydrancován a znièen. Ale BožÃ- dìti obdaøené Duchem svého Otce spatøÃv knihách prorokù nìco vÃ-c: jakousi BožÃ- rozpolcenost, drama mezi dokonalou spravedlnostÃ-, která nemùže nechat
høÃ-Å¡nÃ-ka bez trestu, a dokonalou láskou, který toužÃ- po intimnÃ-m vztahu s høÃ-Å¡nÃ-kem.
V dobì již zmÃ-nìných politických bouøÃ- povstává mezi Izraelci mnoho prorokù. Bùh je posÃ-lá k obyèejným lidem
králùm. JednÃ-m z nich byl Ozeáš. Ve srovnánÃ- s proroky, jako byli Izajáš, Jeremjáš èi Ezekiel, patøÃ- Ozeáš me
tzv. menÅ¡Ã- proroky. OvÅ¡em jeho poselstvÃ- bylo stejnì velké a naléhavé! Dokonce v jednom smìru byl Ozeáš jedine
a kvùli tomu si jej dodnes vìtÅ¡ina køes•anù pamatuje. Bùh mu totiž øekl, aby si vzal za ženu nevìstku, cizoložnici, smilnici! To
byla vìc zcela neslýchaná! Pøedstavte si, že by mi, nebo spÃ-Å¡e mému svobodnému kolegovi Martinovi, Bùh naøÃ-dil, a
si vzal za ženu jednu z tìch dÃ-vek nabÃ-zejÃ-cÃ-ch „své služby“ u výpadovky na Rozvadov!!! Proè nìco takovéh
Ozeášovi udìlal? Proè chtìl, aby si vzal prodejnou ženu? A co z toho plyne pro nás dnes?Ozeáš žil v severnÃ-m královs
kolem roku 800 pøed Kristem. Pùsobil prorocky bìhem vlády krále Jarobeáma II., což byl na jedné stranì vojensky
úspìÅ¡ný král – dobil zpìt ztracená územÃ- Izraele a v zemi vládla prosperita; na druhé stranì vÅ¡ak bìhem jeho vlá
v zemi pøevažovala modloslužba a vzkvétala zloèinnost. VidÃ-me opìt, zas a znovu, jak úzce je morálnÃ- úpadek spojen s
duchovnÃ-m úpadkem. Kolikrát se již historie v tomto ohledu opakovala? Uèit lidi žÃ-t morálnì bez Boha? To je jako když
kluci na høiÅ¡ti hrajÃ- fotbal bez pravidel a rozhodèÃ-ho – vždycky to konèÃ- hádkou, brekotem, pocitem ukøivdìnosti a
zloby.Ozeáš popisuje stav izraelské spoleènosti, když se obracÃ- na jejÃ- obyvatele: „SlyÅ¡te slovo Hospodinovo, synovÃ
izraelÅ¡tÃ-! Hospodin vede pøi s obyvateli zemì, protože nenÃ- vìrnost ani milosrdenstvÃ- ani poznánÃ- Boha v zemi. Kletby a
pøetváøka, vraždy a krádeže a cizoložstvÃ- se rozmohly, krveprolitÃ- stÃ-há prolitou krev. Proto zemì truchlÃ-, chøadnou vÅ¡
jejÃ- obyvatelé, polnÃ- zvìø a nebeské ptactvo; hynou i moøské ryby. … Mùj lid se doptává svého døeva, jeho hùlka m
pøedpovÃ-dá; tak jej zavádÃ- duch smilstva. SmilstvÃ-m se odvracÃ- od svého Boha.“ (Ozeáš 4:1-3,12)Tohle bìdován
nevìrným a sebestøedným životem BožÃ-ho lidu nebylo ani tak bìdovánÃ-m Ozeáše, jako hlavnì Boha. Velká èást
prorockých výrokù je de facto vylévánÃ-m BožÃ-ho srdce pøed Jeho lidmi. Je to, jako kdyby Bùh pøiÅ¡el
k psychoterapeutovi a ten se zeptal tou svou obvyklou otázkou „Tak jak se cÃ-tÃ-te?“ A Bùh se ústy prorokù dává do
„Jak se cÃ-tÃ-m? Jak mi je? Øeknu vám to. NaÅ¡el jsem si ženu. Byla vyhublá na smrt, Å¡pinavá až bìda. Ale vypiplal jsem
ji, Å¡atil ji, staral se o ni. Ale ona mì opustila, nezná se ke mnì. Å la za jinými, prodává se jim a mnou pohrdá. Jak mi je?
Jsem zhrzený, zrazený, zklamaný, zoufalý!“ Pomyslete, jak velice opravdový a vášnivý pravý Bùh je, viïte!
jak vzdálen je pøedstavì jen jakési neosobnÃ-, abstraktnÃ- sÃ-ly. Bùh vášnivì miluje svùj lid.A aby tohle své rozpoloženÃBùh svému mluvèÃ-mu, Ozeášovi, pocÃ-tit na vlastnÃ- kùži, naøÃ-dil mu, aby si vzal za ženu nevìstku. Bùh chtìl, aby byl
Ozeáš skuteènì „vidÃ-cÃ-“ – jak se prorokùm také øÃ-kalo – aby Ozeáš nejen vidìl BožÃ-ma oèima, ale také c
Ozeáš mìl zakusit tu BožÃ- rozpolcenost – Jeho hnìv i lásku, které ho vedly k hrozbám trestu i ke slibùm
vykoupenÃ-.Ozeášovi tedy Bùh øekl: „Jdi, vezmi si nevìstku a ze smilstva mìj dìti (doslova ale: vezmi si ženu smilstva a dìti
smilstva). Zemì jen smilnÃ- a smilnÃ-, odvracÃ- se od Hospodina.“ „Žena smilstva“ pro Ozeáše pøedstavuje pro Boh
Izrael jako celek“ a „dìti smilstva“ jsou pro Boha „Izraelci jako jednotlivci“. Tahle metafora – matka coby skupin
jednotlivci – byla tehdy bìžná a rozÅ¡Ã-øená. Ozeáš si tedy vzal prostitutku, jmenovala se Gomera, a mìl s nÃ- tøi dìti. Je
jména symbolicky vyjadøovala pøedzvìst blÃ-žÃ-cÃ-ho se BožÃ-ho trestu: syn Jizreel (což znamená „Bùh rozptyluje“),
Lórucháma (to jest „Neomilostnìná“) a nakonec syn Lóami (to znaèÃ- „Nejste-lid-mùj“). ProstøednictvÃ-m OzeÃ
oznamoval, že pro svou duchovnÃ- nevìrnost, kvùli svému „chozenÃ- za jinými“ bohy, ztratili obyvatelé severnÃ- øÃ
milost a pøÃ-zeò, pøiÅ¡li o BožÃ- ochranu coby Jeho lid a budou rozptýleni a rozprášeni. A opravdu, staèila tøi desetiletÃ- a
navenek prosperujÃ-cÃ- a váleènì úspìÅ¡ná zemì nevydržela náporu Asyøanù a nìkdy kolem roku 722 pøed Kr. bylo hlavnÃ
mìsto SamaøÃ- znièeno, tamnÃ- lidé byli vysÃ-dleni a promÃ-cháni s okolnÃ-mi národy. Nikdy už severnÃ- královstvÃ-, tìch
„10 ztracených izraelských kmenù“, nedalo národnostnì dohromady.Tak jako Bùh odvrhl svùj stále smilnÃ-cÃ- lid, ta
Ozeáš odvrhl svou ženu Gomeru. Oba chtìli, aby se „jejich manželka“ odvrátila od své nevìrnosti a oddala se jen „
Ale nestalo se. Gomera stále „bìhala za jinými“ a oddávala se cizoložstvÃ-. Pro Ozeáše to nebylo snadné a ani pr
ne. Ozeáš zaznamenal BožÃ- stesky: „Co mám s tebou dìlat, Efrajime? … VaÅ¡e zbožnost je jak jitønÃ- obláèek, jako ro
která hned po ránu mizÃ-. Proto jsem [vás] otesával skrze proroky, ubÃ-jel jsem [vás] výroky svých úst; z mých
soudù nad tebou ti vzejde svìtlo.“ (Ozeáš 6:4-6) Bùh nemìl a nemá radost z trestánÃ- lidÃ-. Horlivì vÅ¡ak toužÃ- po náv
Jeho ženy do Jeho vìrné náruèe. Trestat milované Boha „nebere“. Izajáš podobnì prorokoval v jižnÃ-m královstv
že Bùh tam „vykoná své dÃ-lo, dÃ-lo Jemu nevlastnÃ-; udìlá svou práci, práci Jemu cizÃ-.“ (Izajáš 28:21) Bùh tedy
soud a trest, ale nerad a jednÃ-m dechem slibuje obnovu a nový zaèátek.I toto dává Ozeášovi poznat a zažÃ-t. Naøizuje
mu, aby svou nevìrnou ženu, která mezitÃ-m upadla do otroctvÃ-, vykoupil za velkou cenu a nazval ji „milovanou“ a „s
vlastnÃ-“. A tak èteme slova Ozeáše: „Hospodin mi øekl: Jdi opìt a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právì tak m
Hospodin izraelské syny, i když se obracejÃ- za jinými bohy …“ (Ozeáš 3:1) Zdá se, jakoby uprostøed vÅ¡ech hrozeb
høÃ-mánÃ- unikla Bohu ta nejhlubÅ¡Ã- touha Jeho srdce. Jak napsal jeden køes•anský autor, „Bùh se sám oddává divo
neodolatelné moci své lásky“.A tak následnì u Ozeáše èteme (pro nezasvìcené rozporuplná slova): „Což bych s
http://www.luterani.cz
Vytvoøeno pomocí Joomly!
Generováno: 12 October, 2016, 16:32
Èeská evangelická luteránská církev
Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tì, Izraeli, jen tak vydat?… Mé vlastnÃ- srdce se proti mnì vzepøelo, jsem pohnut hlubokou
lÃ-tostÃ-. Nedám prùchod svému planoucÃ-mu hnìvu, neznièÃ-m Efrajima, protože jsem Bùh, a ne èlovìk, jsem Svatý
uprostøed tebe; nepøijdu s hnìvivostÃ-. Budou následovat Hospodina, až zaøve jako lev. Až vydá øev, pøibìhnou s tøesenÃ-m
synové od moøe, pøilétnou s tøesenÃ-m z Egypta jako ptáèe, z asyrské zemì jako holubice. A já je usadÃ-m v jejich
domech, je výrok Hospodinùv.“ (Ozeáš 11:8-11)Bùh slibuje, že sám obnovÃ- svùj lid. Rozptýlené opìt shromáždÃOdpustÃ- a nebude pøipomÃ-nat jejich høÃ-ch. VepÃ-Å¡e jim své zákony do nového srdce. Vdechne život hromadì suchý
kostÃ-. Budou jeden lid s jednÃ-m vládcem. A to vÅ¡e s pøÃ-chodem BožÃ-ho Mesiáše! Ne, Bùh neopustÃ- svùj lid,
nepøestane jej milovat. Ozeáš tak konèÃ- svá prorocká slova pozitivnì: „Jejich odvrácenÃ- uzdravÃ-m, rád si je zamiluji,
nebo• mùj hnìv se od nich odvrátil. Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie, zapustÃ- koøeny jako libanónský cedr. … Jsem
jako zelený cypøiÅ¡; ode mne budeÅ¡ mÃ-t ovoce, které poneseÅ¡.“ (Ozeáš 14:5-9)Ozeáš poznal, jak je Bùh uvnitø s
rozervaný, když musÃ- trestat toho, koho vroucnì miluje. A co teprve, když je v tom ten trestaný nevinnì! Jako byl pøÃ-pad
JežÃ-Å¡e. „Toto je mùj milovaný Syn!“ zaznìl hlas z nebe pøi JežÃ-Å¡ovì køtu. „Bože mùj, Bože mùj, proè jsi mì opu
z køÃ-že, když se Otcova tváø odvrátila od toho, jenž byl kvùli nám uèinìn høÃ-chem, abychom se my v Nìm stali BožÃspravedlnostÃ- (viz 2. Korintským 5:21).To dÃ-ky JežÃ-Å¡i jste i vy a já byli povoláni za BožÃ- lid. I my jsme byli shromáždìn
obnoveni, obvázáni, zamilováni. Aèkoli nejsme z žÃ¡dného izraelského kmene, byli jsme skrze køest naroubováni do
vinného kmene. VÃ-rou jsme byli uzdraveni. Právì na Ozeáše se apoÅ¡tol Pavel odvolával, když psal ØÃ-manùm: „… n
povolal nejen ze židù, ale i z pohanských národù. Jak je psáno u Ozeáše: `Lid, který nenÃ- mùj, povolám za svùj lid a
Nemilovanou nazvu Milovanou, a kde bylo øeèeno: Vy nejste mùj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.´“ (ØÃ-m 9
26)Nìkolik pouèenÃ- se nám tak odkrývá v životì a ve slovech Ozeáše. I my jsme døÃ-ve žili jako smilnÃ-ci, BožÃ- nevìrn
Nebo možná jeÅ¡tì v nìèem poøád žijeme!? Poøád máme radìji své modly – rodinu, kariéru, majetek? Komu dìkujeme
hojnost? A jak se svou hojnostÃ- nakládáme? „MilosrdenstvÃ- chci, a ne obì•,“ øÃ-ká skrze Ozeáše Bùh i nám. Mož
vidÃ-me svou jistotu a bezpeèÃ- právì v tom, co máme. ZapomÃ-náme, že materiálnÃ- bohatstvÃ- vezme za své? I v dob
Ozeáše zemì hospodáøsky i politicky vzkvétala, ale 25 let poté ležela v troskách!I nám ale Ozeáš vzkazuje: „Pojït
se k Hospodinu, On nás rozsápal a také zhojÃ-, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátÃ- život, tøetÃ-ho dn
nám dá povstat a my pøed NÃ-m budeme žÃ-t. Poznávejme Hospodina, usilujme Ho poznat.“ (Ozeáš 6:1) My jsme v K
poznali svého manžela. Jsme jÃ-m milováni odvìkou láskou. Jsme Jeho lid. Teï hledÃ-me na Jeho oslnivou tváø; ale spolu
s NÃ-m také hledÃ-me a jdeme stejným smìrem – Jeho smìrem. Na svìt kolem, který otroèÃ- a smilnÃ-, hledÃ-me Jeho
vìrnýma a neustále milujÃ-cÃ-ma oèima. Nejsme tady, abychom svìt soudili; ale abychom jej vyzývali k pokánÃ-, ke
smÃ-øenÃ-, k obnovenÃ- v Kristu – k návratu marnotratných do milujÃ-cÃ- náruèe Otce. Tam teï jsme a tam zùstaneme
navìky. DÃ-ky, Pane. Amen.
http://www.luterani.cz
Vytvoøeno pomocí Joomly!
Generováno: 12 October, 2016, 16:32