Autor: Mgr. Vítězslav Bártl

Autor: Mgr. Vítězslav Bártl
Publikace vydaná při příležitosti III. ročníku VOC TŘEBÍČ konaného dne 15. 10. 2011.
Výroba bílých vín
Hrozny se rozdrtí a vzniklý rmut se čerpá buď přímo do lisů nebo do scezovacích nádob a získaný
mošt se přečerpává do kvasných nádob. Při zpracovávání nezralých nebo nahnilých hroznů se mošt
před kvašením odkaluje, aby se zbavil nežádoucích kalových látek, popř. odkyseluje, pokud obsahuje
vyšší obsah kyselin.
Rmut ze zdravých vyzrálých hroznů aromatických odrůd se nechává 1-2 hodiny macerovat, aby se ze
slupek bobulí uvolnilo do moštu co nejvíce aromatických látek.
Mošt z nedostatečně vyzrálých hroznů, dosahujících cukernatosti méně než 19 °NM, se musí před
kvašením upravit přídavkem řepného cukru (smí se použít pouze při výrobě stolního a jakostního vína,
nikoliv vína jakostního s přívlastkem).
Kvašení začíná buď samovolně (spontánně) činností kvasinek obsažených již v moštu, anebo se mošt
zakvašuje čistou kulturou vyšlechtěných kvasinek. Ty zajišťují rychlé rozkvašení moštu, dokonalejší
prokvašení cukru obsaženého v moštu a také čistější kvašení, neboť rychlejší tvorba etanolu zabraňuje
rozmnožování nežádoucích mikroorganismů. Optimálními podmínkami pro průběh kvašení je
dostatečná koncentrace kvasinek, jejich dobrý zdravotní stav, teplota 13-18 °C, potřebný obsah
kyslíku pro rozmnožování kvasinek, potřebná koncentrace cukru a kyselejší prostředí o pH 3,5-4. Aby
kvašení proběhlo rychle a čistě, je třeba, aby mošt nebyl příliš chladný a obsahoval dostatek kyslíku
nutného pro rychlý rozvoj kvasinek.
Výroba červených vín
Modré hrozny je nutno při výrobě červených vín odzrňovat, neboť by při kvašení rmutu přecházely do
mladého vína i třísloviny obsažené v třapinách. Při výrobě červených vín odzrněný rmut kvasí v
otevřených nebo uzavřených nádobách, aby se uvolnilo barvivo uložené v plastidech (v pevných
taninových pouzdrech) ve slupce bobulí. Vlivem zvyšujícího se obsahu alkoholu v kvasícím rmutu tyto
plastidy křehnou a praskají a barvivo se z nich uvolňuje. Po ukončeném kvašení se rmut lisuje a
vylisované mladé červené víno se přečerpává do ležáckého sklepa, kde se ošetřuje stejně jako mladá
bílá vína.
Teplotu při kvašení rmutů je nutno kontrolovat, neboť při vyšších teplotách se ztrácí barva a hrozí i
velké nebezpečí napadení octovými bakteriemi. Způsob a doba kvašení se řídí podle zralosti a barvy
hroznů i podle vlastností jednotlivých odrůd. Čím déle kvašení rmutů trvá, tím více obsahuje mladé
víno tříslovin.
Uvolnění barviva ze slupek modrých hroznů je možno dosáhnout i tzv. teplou cestou. kdy se zahřátý
rmut šetrně lisuje šnekovými lisy. Při teplotách 60-65 °C se zahřívá rmut 1,5 až 2 hodiny, při 70 °C
třicet minut a při teplotách 80-85 °C dvě až tři minuty.
Potom se prokvašuje již jen získaný barevný mošt stejným způsobem, jako je tomu při kvašení bílých
moštů. Takto vyrobená červená vína mají vysokou a sytou barvu, ale v chuti se poněkud odlišují od
červených vín, vyrobených běžným kvašením rmutů.
Třídění vín dle zákona
Obsah cukru v hroznech (bobulkách) vína je jedním z nejdůležitějších ukazatelů kvality prvotní
suroviny pro výrobu vína a signalizuje zralost ke sklizni. U nás, na rozdíl od zemí s příznivějším
podnebím, je také základním vodítkem pro pozdější kvalitativní zatřídění vína. V české republice se
udává ve stupních českého normalizovaného moštoměru (čNM).
Nový vinařský zákon, schválen 29.dubna 2004, stanovuje následující jakostní třídy pro česká a
moravská vína:
Kategorie vín
Minimální cukernatost hroznů
Přirozený obsah alkoholu
Stolní víno
11 °NM
6,5 % obj.
Zemské víno
14 °NM
8,3 % obj.
15 °NM
15 °NM
8,9 % obj.
8,9 % obj.
Jakostní víno
odrůdové
známkové
Jakostní víno s přívlastkem
kabinetní víno
19 °NM
11,3 % obj.
pozdní sběr
21 °NM
12,5 % obj.
výběr z hroznů
24 °NM
14,3 % obj.
výběr z bobulí
27 °NM
16,1 % obj.
výběr z cibéb
32 °NM
19,0 % obj.
ledové víno
27 °NM
16,1 % obj.
slámové víno
27 °NM
16,1 % obj.
Cukernatost vína:
suché - nejvýše 4 g zbytkového cukru/litr
polosuché - 4,1 - 12 g zbytkového cukru/litr
polosladké - 12,1 - 45 g zbytkového cukru/litr
sladké - minimální obsah 45 g zbytkového cukru/litr
Stolní víno
Nejnižší kategorie vín, u kterých může být zvyšována cukernatost přídavkem sacharózy. V zóně B
(Morava) maximálně o 2,5 % obj. alk. tj. 4,3 °NM. V zóně A (Čechy) maximálně o 3,5 % obj. alk. tj.
5,9 °NM. Celkový obsah alkoholu po zvýšení cukernatosti však nesmí překročit na Moravě u bílých vín
12 % obj. alk. a u červených 12,5 % obj. alk. V Čechách pak u bílých vín 11,5 % obj. alk. a u
červených 12 % obj. alk. Pro výrobu stolních vín slouží odrůdy moštové, ale také stolní a
neregistrované. Na jeho etiketě nesmí být uváděna odrůda, ročník vína ani oblast, podoblast či viniční
trať. Většinou jsou to vína lehká, méně extraktivní, určená k nenáročnému stolování
Zemské víno
Je v podstatě vyšší kategorií vín stolních. Na etiketě smí mít uvedenou odrůdu pouze tehdy, je-li ve
víně zastoupena minimálně 85 % podílem. Je-lí víno získáno z více odrůd, pak na jeho etiketě smí být
vyjmenovány pouze tři, a to za předpokladu, že jsou ve víně zastoupeny minimálně 15 % podílem.
Etiketa smí obsahovat ročník vína a zeměpisné označení, odkud hrozny pocházejí. Jedná se o označení
české zemské víno a moravské zemské víno. Zemská vína by měla odrážet charakter určitého
vinařského území a dotvářet jeho folklor
Jakostní víno
Musí být inspekcí zatříděno jako odrůdové nebo známkové. Jakostní víno odrůdové smí být vyráběno z
vinných hroznů, rmutu nebo hroznového moštu, a to maximálně tří odrůd. Jakostní víno známkové
pak smí být vyráběno ze směsi vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu, příp. vína nebo smísením
jakostních vín. Vhodnou kombinací odrůd může vinař vytvořit velmi pěkné harmonické víno, které
příjemně doplní každodenní stolování. Na etiketě jakostního vína je již název vinařské oblasti. Dále
může obsahovat název vinařské podoblasti, obce či viniční tratě v případě, že hrozny pocházejí
výlučně z uvedené lokality. Vína ze směsi odrůd, nazývaná cuvée, jsou tradičně vyráběna například ve
Francii či Itálii a řadí se mezi špičková světová vína
Jakostní víno s přívlastkem
Smí se vyrábět pouze z hroznů, rmutu nebo hroznového moštu maximálně tří odrůd, jejichž hrozny
byly sklizeny ve vinicích jedné vinařské podoblasti. Výroba vína musí probíhat ve stejné vinařské
oblasti. U jakostních vín s přívlastkem se nesmí žádnými způsoby zvyšovat cukernatost a tím jejich
obsah alkoholu. Nesmí být konzervována chemickými látkami, pouze oxidem siřičitým. Na základě
ověření odrůdy, původu, cukernatosti a hmotnosti musí být víno zatříděno inspekcí jako jakostní víno s
přívlastkem. Podle naměřené cukernatosti jsou vína zatřiďována do kategorií - kabinetní víno (nebo-li
kabinet), pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, výběr z cibéb, ledové a slámové víno. Hrozny
každé z odrůd se vyznačují odlišnými charakteristikami. Optimální stadium zralosti bobulí je tedy pro
ně různé, a tím i termín sklizně, což ovlivňuje výslednou kategorii přívlastku. Jakostním vínům s
přívlastkem kabinetní víno svědčí delší zrání na lahvi. Tím se docílí lepšího ucelení poměru mezi
extraktivními látkami a kyselinami. Vzhledem k poměru jednotlivých látek ve víně jsou všeobecně za
nejlepší považována suchá vína s přívlastkem pozdní sběr. Mají-li vyvážený obsah cukru i kyselin a
jsou-li dostatečně extraktivní, pak v pozdním sběru nejvíce vynikne jejich odrůdový charakter jak ve
vůni, tak v chuti. Výběry z hroznů či bobulí jsou získávány z nejlepších částí hroznů sklizených v
pozdějších termínech a dosahují již vyšší cukernatosti
Výběr z cibéb
Taková vína se získávají z přezrálých seschlých bobulí. Někdy se na etiketě můžeme setkat také s
označením botrytický výběr. Tak se označuje víno v případě, že větší část sklizně hroznů je
napadena botrytidou nebo jsou sbírány napadené hrozny, příp. bobule
Ledové víno
Hrozny pro výrobu ledového vína jsou sklizeny při teplotách -7 °C a méně. V průběhu sklizně i
zpracování zůstávají bobule zmrzlé. To je také důvodem, proč ke sklizni často dochází v časných
ranních hodinách a hrozny se musí co nejdříve lisovat.
Z bobulí je vytlačena koncentrovaná šťáva, zatímco voda zůstává zmrzlá v krystalcích ledu. Získaný
mošt je velmi hustý a sladký. Výsledkem je vynikající aromatické sladké víno, které se plní do malých
lahví.
Slámové víno
Toto víno se smí vyrábět jen z hroznů, které byly před zpracováním skladovány na slámě či rákosu
nebo byly zavěšeny ve větraném prostoru po dobu alespoň tří měsíců.
Takové hrozny se zpracovávají nejpozději z celé sklizně, často až v březnu následujícího roku.
Vyrobené víno má sytě žlutou barvu, výrazný buket a velký podíl zbytkového cukru. Výlisnost
sušených bobulí, podobajících se rozinkám, je velmi nízká. Víno se proto pije velmi výjimečně a rovněž
se plní do malých lahví
Víno originální certifikace (VOC)
Již naši předkové si uvědomovali, že určité území se vyznačuje výjimečnými podmínkami, které se
otisknou do charakteru výsledného vína. Označovali pak svá vína názvem příslušného areálu nebo
vinařské obce.
Víno originální certifikace se dnes snaží na tuto tradici navázat a vyzdvihnout tak charakter a optimální
kvalitu
vín
pocházejících
z
určitých
vinařských
poloh.
Víno
originální
certifikace
smějí
produkovat členové sdružení vinařů, jehož fungování je povoleno Ministerstvem zemědělství ČR. Víno
smějí takto označit na základě povolení uděleného rovněž ministerstvem.
Členy sdružení mohou být pěstitelé, kteří mají vinice v dané lokalitě a jsou zároveň výrobci, anebo
výrobci nakupující z místních poloh hrozny. Víno originální certifikace se vyrábí na menším území, než
je vinařská oblast. Kvalitou musí odpovídat alespoň jakostnímu vínu a splňovat požadavky stanovené a
kontrolované příslušným sdružením vinařů. Vinaři průběžně svá vína společně hodnotí a před
uvedením do oběhu je sami zatřiďují. Zatřídění jednotlivých vín pak oznamují příslušným kontrolním
orgánům. Na etiketě je víno označeno celým názvem, případně zkratkou V.O.C. nebo VOC.
Šumivé víno
Šumivé víno se vyrábí ze stolního vína, které dosáhlo 8,5 % objemových alkoholu prvotním i
druhotným kvašením a musí mít 0,3 MPa přetlaku při 20 °C.
Jakostní šumivé víno neboli sekt smí být vyráběno ze suroviny domácí nebo dovezené. Celková
výrobní doba při kvašení v tancích musí být 60 dní a při kvašení na lahvi 9 dní. Obsah alkoholu musí
dosáhnout celkem 10 % objemových a přetlak musí být 0,35 MPa. Stejné podmínky musí splňovat
aromatické jakostní šumivé víno získávané prvotním kvašením z aromatických odrůd.
Jakostní šumivé víno stanovené oblasti neboli sekt stanovené oblasti se vyrábí z jakostních
odrůdových vín jen v rámci jedné vinařské oblasti. Vína musí zrát 6 měsíců v tanku nebo 9 měsíců na
lahvi. Stejné podmínky platí pro výrobu pěstitelského sektu přičemž jeho produkce probíhá u jednoho
pěstitele.
Třídění šumivých vín podle obsahu cukru:
brut nature nebo přírodně tvrdé - pokud obsah cukru je pod 3 g v litru; tyto údaje lze užít pouze
na výrobky, kterým po vytvoření šumivého vína nebyl dodán žádný cukr
extra brut nebo zvláště tvrdé - jestliže obsah cukru je mezi 0 g až 6 g v litru
brut nebo tvrdé - jestliže obsah cukru je nižší než 15 g v litru
extra dry nebo zvláště suché - jestliže obsah cukru je mezi 12 g a 20 g v litru
sec nebo suché - jestliže obsah cukru je mezi 17 g a 35 g v litru
demi-sec nebo polosuché - jestliže obsah cukru je mezi 33 g a 50 g v litru
doux nebo sladké - jestliže obsah cukru je větší než 50 g v litru
Perlivé víno
Vína perlivá neboli jakostní perlivá vína se vyznačují odlišnou výrobní technologií a nesmějí se
označovat jako šumivá nebo sekty. Jsou získávána z domácích stolních nebo jakostních vín a k jejich
výrobě se používá sycení oxidem uhličitým. Jejich výroba probíhá ve stejné vinařské oblasti, ve které
byly hrozny sklizeny. Vína musí obsahovat nejméně 9 % objemových alkoholu a z toho nejméně 7 %
objemových skutečného obsahu alkoholu. Přetlak v lahvi při teplotě 20 °C musí dosahovat 0,1-0,25
MPa
Likérové víno
Jakostní likérové víno musí obsahovat 15-22 % objemových skutečného obsahu alkoholu a nejméně
17,5 % objemových celkového obsahu alkoholu. Likérová vína smějí být vyráběna z moštu, jakostních
vín či vinného destilátu, a to ve vinařské oblasti původu hroznů.
Jak nejlépe vychutnat víno
Vzhled vína
Vzhled vína vám může napovědět mnohé nebo téměř nic - záleží na víně. Přesto byste se u něj měli
alespoň krátce zastavit. Když už nic jiného, přinejmenším zjistíte, zda ve sklence neplavou kousky
korkové zátky. To sice není nic závažného, ale ani nic příjemného, když se vám dostanou do úst.
Čirost - Víno v dobrém stavu by mělo být pěkně čiré, nezakalené a nezamlžené. Lahve se zakaleným,
zkaženým mokem se dnes naštěstí jen málokdy ocitnou v maloobchodní síti a jediné přičichnutí a
ochutnání by mělo potvrdit, že něco není v pořádku. Příčinou zakaleného vzhledu je s velkou
pravděpodobností sediment (usazeniny barviva, tříslovin a vínanů), zvířený při manipulaci s lahví. Ten
se běžněji vyskytuje v červených vínech.
Vzhledem k současnému trendu směřujícímu k upouštění od intenzivní filtrace (v některých případech
se víno dokonce nefiltruje vůbec) se dnes setkáváme s větším množstvím vín se sedlinkou. A nemusí
jít vždy o stará vína. Usazenina se může začít vytvářet i v dobré dvouleté australské směsi Cabernetu
Sauvignon a Shirazu. Chuť a struktura může být dost nečistá, takže pokud se domníváte, že v lahvi
může být sediment, nalévejte víno opatrně a nikdy nerozlévejte lahev až do dna (nechte uvnitř
alespoň centimetr vysoký zbytek). Někdy bývá na etiketě uvedeno, že je víno nefiltrované nebo že se
v něm může vytvořit sedlina.
U bílých vín je větší pravděpodobnost, že na dně sklenky uvidíte bezbarvé krystalky nebo těsně pod
hladinou vína bublinky. Krystalky vytváří neškodný vinný kámen, jenž dokládá - podobně jako
sediment - že víno nebylo nadměrně školeno. V mladých vínech můžete najít nezávadné bublinky
oxidu uhličitého, které na jazyku lehce štípají. Bublinky bude mít také jakékoli červené či bílé víno
které začíná kvasit (začíná být trpké). V takovém případě je vždy bude doprovázet neopominutelná
octová pachuť.
Barva - barva vína vypovídá o jeho stáří, původu, použité odrůdě, způsobu fermentace a zrání, a
potažmo i o jakosti. Bílá vína toho o sobě odhalí vesměs méně než červená, nicméně i jejich barva
přechází od takřka průsvitné, někdy se slaboučkým zelenkavým nádechem, po sytě zlatavou a tmavší
odstíny. Jedním z klíčových faktorů je stáří. Bílá vína s věkem tmavnou až do nahnědlé barvy, která - s
vyjímkou dolihovaných vín, jako je Madeira - svědčí o tom, že víno už je dávno za zenitem.
Na barvu má vliv také původ vína. V čím dál chladnějších podmínkách hrozny zrály, tím je víno bledší,
má vyšší obsah kyselin a jeho barva bude tmavnout pomaleji. Platí to i naopak - čím teplejší klima, tím
má víno žlutější barvu, nižší obsah kyseliny a rychleji bude stárnout. Existují ovšem některé vyjímky.
Hrozny napadené ušlechtilou plísní dávají víno sytější barvy.
Barvu bílých vín může ztmavit také kvašení a zrání v dubových sudech. Ale aby to bylo ještě složitější,
bílá vína kvasící v dubových sudech často zrají v sudu na kalech (uhynulých kvasinkách), které jim
brání zežloutnout. Barva je důležitá spíše u červených vín. Kde bílé víno tmavne s věkem, červené
bledne a ztrácí barvu ve formě sedimentu. Podobně jako bílá i červená vína postupně hnědnou. To
znamená, že sytá, fialově červená u mladých vín postupně ustupuje rubínové, granátové či cihlové, až
nakonec přechází ve vybledlý žlutohnědý odstín, který indikuje, že víno má optimální zralost za sebou.
Čím je červené víno vyzrálejší, tím větší je gradace barvy od středu - nejtmavší části - k nejsvětlejšímu
okraji. Ve starém moku je okraj takřka bezbarvý. Červená vína zrající dlouho v dřevěných sudech
navíc ztrácejí více barvy než vína ležící převážně na lahvi.
Stejně jako u bílých vín i u červených vín platí, že čím teplejší klimatické podmínky, tím tmavší je
barva. To vysvětluje, proč má tolik červených vín tmavý, inkoustový odstín.
Viskozita - Počáteční zakroužení vína ve sklence vám toho sice moc neřekne, ale víno, jež při stékání
po stěnách vytváří zřetelné viskózní "nohy" či "slzy", má pravděpodobně dost vysoký obsah alkoholu
nebo je sladké. Víno, v němž se okraj jakoby rozpadá, místo aby stékal ve zmíněných slzách, bude
zřejmě poměrně staré, nebo lehké a suché.
Vůně vína
Z vůně se můžete o vínu dozvědět víc než ze vzhledu či chuti, ale pouhé vsunutí nosu do sklenky
nestačí.
Když ze sklenky vytryskne nějaká důvěrně známá vůně - angrešt nebo černý rybíz, máte znenadání
pocit, že už celé degustaci rozumíte. Ale stejně tak je možné, že neumíte ihned určit žádnou konkrétní
vůni - a už vůbec ne ze záplavy exotického ovoce, květin a zeleniny, kterou jsou někteří degustátoři
zdánlivě pokaždé schopni rozpoznat. Místo toho zjistíte, že i po druhém zakroužení sklenkou víno voní
nu, zase jen po víně, a vůbec ne po hroznech.
Odhalení vůní - Jen hrstka vín - převážně ta vyrobená z muškátových odrůd - skutečně voní po
čerstvě utržených hroznech. Schopnost rozeznat vůni, kterou cítíte, je otázkou praxe. To v tomto
případě není žádné neštěstí, avšak některá vína jsou v tomto ohledu nepochybně jednodušší.
Kupříkladu jen stěží opominete bujné odrůdové aroma Tramínu - liči, pleťový krém a turecký med. V
chladnějších klimatických poměrech vesměs vznikají vína s tlumenější vůní, zatímco s postupujícím
stářím se ve víně rozvinou komplexnější buketní látky, jež se hůře odhalují.
Zkuste použít náš povšechný nápovědní seznam (připravuje se), který vám pomůže určit aromatické
látky ve víně. Tento seznam není oficiální ani definitivní, takže si k němu podle libosti připisujte další
kategorie.
Ať už přitom děláte cokoli, důvěřujte svým smyslům. Nenechte se lapit do pasti snahou rozlišit
všechny aromatické a buketní látky, protože si myslíte, že by v daném víně měly být přítomny. Vždy se
řiďte podle toho co jen sami cítíte. Zrovna tak se nebojte, že vaše slova budou znít snobsky. Vína
opravdu mohou vonět po zelené paprice, růžích, malinách, hruškách, banánech, posečené trávě,
zeleniny a běžných materiálech, protože v hroznech najdete řadu stejných chemických sloučenin.
Zdroje vůní - Určování jednotlivých aromatických složek je uspokojující a prospěšné, ale je to jen
jeden aspekt senzorického hodnocení vín. Cílem není sestavit popis připomínající nákupní seznam,
nýbrž zjistit, jak se aromatické a buketní látky prolínají, a vytvořit si obrázek o stylu charakteru (včetně
stáří) a kvalitně daného vína. Tak budete vědět, nejen co máte rádi, ale také proč a - to především co dalšího by se vám mohlo zamlouvat.
Když se učíte poznávat styl vína, pamatujte, že aromatické látky pocházejí ze tří hlavních zdrojů či fází.
První - takzvané primární aromatické látky, často zjevně ovocné, květinové či rostlinné - pocházejí
přímo z hroznů dané odrůdy. Naproti tomu sekundární aromatické látky vznikají při výrobě. Kupříkladu
vůni másla či smetany naleznete zejména v bílých vínech, jež prošly jablečno-mléčným kvašením.
Vůně vanilky, dřevěných hoblinek a toastů jsou spojovány s použitím nového dubového sudu během
fermentačního procesu nebo zrání. Řada vín se dál než k těmto dvěma fázím nikdy nedostane. Jsou
určena k brzké spotřebě a zráním nezískávají na kvalitě.
Starší vína - Třetí skupina - terciální aromatické látky, často nejobtížněji definovatelné - jsou
komplexní, vyzrálé složky, jež se rozvinou při zrání vysoce jakostního vína v lahvi. Svěží ovocné vůně
čerstvé podrcených hroznů pozvolna nahrazují navzájem propletené vrstvy těžších vůní. Víno sice
nebude vonět tak výrazně svěže a živě jako mladý mok, ale pořád by jeho vůně měla být čistá, nikoli
zatuchlá a unavená.
V bílých vínech patří k nejnápadnějším terciárním aromatickým látkám med (v suchých i sladkých
vínech), toasty, pražené oříšky a petrolej. V červených vínech se aroma ovoce sice zjemní, ale jaksi
zesládne a "zpodzimní". Někdy v nich rozpoznáte náznaky sušeného ovoce či potpourri a často také
pikantní zvěřinové tóny a odstíny kůže. V tomto stadiu začíná profesionální degustátor mnohdy hovořit
o "buketu" vína.
Tyto vůně mohou být poměrně pronikavé, někdy až odpudivě. V takovém případě jste narazili na víno
či styl, který vám nesedí. Některým konzumentům připadá petrolejová vůně jemného starého ryzlinku
nečekaná a nelákavá. Jiní jsou zase šokováni prvním závanem stodoly či stáje ve vyzrálém červeném
burgundském. Některá stará červená vína, zejména červené bordeauxské, mohou vydávat odér
připomínající
houby.
Žádná
ze
zmíněných
vůní
by
neměla
převládat,
ale
jako
součást
mnohovrstevnatého buketu mohou vínu přidat přitažlivé aromatické odstíny. Překvapivé pachy
nicméně nejsou jen doménou starých vín - aroma sauvignonu a müller thurgau byla přirovnána ke
kočičině či kočičímu spreji. Pokud náhodou narazíte na vůní, která vás přiměje, lidově řečeno,
"padnout na zadek", ale která podle vás nevypovídá o zkaženém víně, považujte ji za spřízněnou duši
jednoho z těch příšerně páchnoucích, zato výtečných francouzských sýrů.
Intenzita vůně - Jakmile získáte představu, po čem víno voní a zda je pravděpodobně mladé, staré,
nebo někde uprostřed, zamyslete se nad intenzitou vůně. Je pronikavá, bujná, rafinovaná, zdrženlivá,
nebo takřka neznatelná? Je-li příliš tlumená, existují tři možnosti - víno může být vyrobeno z jedné
nejméně aromatických odrůd nebo může jít o levné běžné víno z odrůd, u nichž se nereguluje výnos a
které dávají hrozny velmi vodnaté chuti. Další alternativou je, že držíte v ruce jakostní víno, které však
ještě není připraveno ke konzumaci a prochází takzvanou němou fázi. Někdy lze takové víno oživit,
když sklenku přikryjete dlaní a potřesete s ní (možná si to raději nejdříve vyzkoušejte s vodou). Často
potřebuje prostě jen delší čas ležet na lahvi, možná několik měsíců, nebo také let, aby se "vylouplo".
Pokud jste zakoupili od tohoto vína hned několik lahví, odolejte pokušení a buďte trpěliví.
Chuť vína
Ať to zní jakkoli podivně, vaše chuťové pohárky vám o víně prozradí méně než čich. Upití doušku
nicméně umocní a upřesní dosud nabyté dojmy.
Pokud víno necítíte, nemůžete dobře určit ani jeho chuť. To si vyzkoušejte na jednoduchém testu:
zacpěte si nos. To ovšem neznamená, že by chuť jako smyslový orgán byla nadbytečná. Vaše chuťové
pohárky hrají rozhodující roli při posuzování dojmu z plnosti a struktury vína a hlavních netěkavých
látek. Abyste své chuťové pohárky přiměli k práci, musíte si dát pořádný doušek a pak jej poválet po
jazyku. V této fázi můžete víno buď spolknout, vyplivnout, nebo se uchýlit k dalšímu nepovinnému
zvyku profesionálních degustátorů. Zlehka otevřete ústa a vtáhněte dovnitř trochu vzduchu. Pokud si
myslíte, že to zní děsivě, tak počkejte, až se dostanete k plivání. Záměrem je víno provzdušnit a
postrčit těkavé složky do zadní části úst k přednímu výběžku čichového laloku, kde čichové nervy
přenesou dojmy do mozku. Po ochutnání, "zanalyzování" a spolknutí nebo vyplivnutí, zvažte, kolik a
jaké aspekty chuti přetrvávají v ústech. Délka chuťového vjemu a jeho dopad neboli dochuť, "ocásek"
atd. jsou klíčovými indikátory jakosti všech vín. Čím delší a příjemnější, tím lepší je víno. Zkuste
spočítat, kolik vteřin vydrží.
Netěkavé látky
Váš první dojem z chuti pravděpodobně potvrdí velkou část toho, co jste nalezli ve vůni, protože
stejné aromatické látky se přesunuly do zadní části vašich úst k výběžku čichového laloku.
Pravděpodobně ale zjistíte, že relativní intenzita různých aromatických látek se změnila, neboť nyní je
zakoušíte společně s chuťovými složkami a strukturou. Jedním z vašich hlavních cílů v této fázi je
zjistit, zda jsou všechny složky vína v rovnováze.
Chuťové pohárky jsou citlivé na čtyři základní vjemy - sladkost, kyselost, hořkost a slanost (ačkoli té v
žádném víně mnoho není). Mnoho lidí vnímá sladkost nejvíce na špičce jazyka, kyselost po stranách a
hořkost, kterou způsobují třísloviny v některých červených vínech, v zádní části jazyka. Tento model
ovšem v žádném případě není univerzální, proto se na něj nespoléhejte, pokud si nejste jisti, že mu
odpovídáte.
Kyselost
Začněte posouzením, jak je víno kyselé a sladké a zda jsou obě tyto vlastnosti v rovnováze. Kyselost
je nutnou součástí zejména sladkých vín; pokud jim chybí, mohou být příšerně odpuzující. V suchých
vínech můžete rozeznat malé množství zbytkového cukru, tedy cukru z hroznů, který se nestačil
přeměnit na alkohol. Dojem sladkosti může vyvolávat také chuť zralého ovoce, alkohol a glycerol
(vedlejší produkt kvasného procesu). Zapamatujte si, že vína z teplejších klimatických podmínek mají
vesměs vyzrálejší ovocnou chuť a vyšší obsah alkoholu a glycerolu než ty pocházející z chladnějších
zón. Proto se suchá vína z Nového světa mohou jevit "sladší" než vína ze Starého světa, vyrobená ze
stejných odrůd. Vyšší obsah alkoholu a glycerolu také propůjčuje plnějším vínům hladší, někdy
dokonce trochu olejovitou strukturu.
Kyselost, která je v chladnějších podmínkách vyšší, dává zejména bílým vínům nezbytnou svěžest a
říz. Pokud ji ovšem nevyvažuje ovocnost a alkohol, chutnají vína prostě kysele. V teplejším
australském podnebí se kyselina přidává do většiny bílých vín uměle, aby byla harmoničtější. Ale ne
vždy vinaři dosáhnout správné vyváženosti a někdy - místo aby dodala vínu živost a říznost - se
kyselina neprolne s ostatními složkami vína.
Životnost
Kyselost je také hlavní příčinou dlouhé životnosti bílých vín, s jejichž stárnutím se postupně zjemňuje.
Mladé bílé víno určené do archivu bude do začátku potřebovat poměrně vysoký stupeň kyselosti. V
dubovém sudu prokvášející vína, jež vynikají novou dimenzí chuti a bohatou strukturou, vám nebudou
připadat tak výrazně kyselá jako vína, která v nich nekvasila. Není snadné posoudit, zda je vyváženost
kyselin v bílém víně určeném k vyzrávání správná. Nejdůležitější je dostatečné množství ovocnosti,
které do doby, než se kyselost dokonale zjemní, nezeslábne. Ideální poměr je do značné míry otázkou
zkušenosti - pro chuťové pohárky sice příjemné, ale pro zubní sklovinu už méně.
Třísloviny
Kyselost je důležitá i u červených vín, ale tady jsou mnohem nepostradatelnější třísloviny, zejména v
červených vínech vhodných k uložení do archivu. Jde o látky se svíravým účinkem přítomné rovněž v
čaji. Lze je odhalit pomocí chuťových pohárků citlivých na hořkost. Paralelně se stárnutím vína se
třísloviny zjemňují, ale v některých velmi mladých, vysoce jakostních červených vínech mohou být
nepříjemně intenzivní. Když ochutnáváte víno, pokuste se posoudit, zda nejsou třísloviny přespříliš
tvrdé a drsné, nebo jestli za nimi rozeznáte hloubku zralého ovoce - dostatečnou na to, aby třísloviny
přestály.
V současné době se po celém světě vyrábějí vína ze zralejších hroznů a s vyzrálejšími tříslovinami, a
jsou proto ovocnější a přístupnější už v mladším věku. Zároveň se ale razí trend ještě větších, stále
koncentrovanějších červených vín. To může vést k tomu, že vinaři - ve snaze vymačkat z modrých
hroznů i tu poslední kapičku chuti - z nich extrahují také příliš mnoho tříslovin. Dokud se někomu
nepodaří ovládnout podnebí, vždy budou v chladných klimatických podmínkách slabé ročníky, v nichž
budou vznikat sotva dozrálé hrozny s tvrdými, nevyzrálými tříslovinami.
Na opačné straně škály se nacházejí vína hedvábná a hladká (hladkost jim propůjčuje glycerol). To
může znít lákavě, ale příliš jemné víno s nedostatkem tříslovin nebo kyselin, se může zdát fádní a
ochablé. Ještě než vypijete první skleničku, bude vám chuť pravděpodobně připadat nudná a víno
nebude mít žádný potencionál zrání.
Dub
Dalším potenciálním zdrojem nerovnováhy je dubové aroma. Duběnku zachytíte už ve vůni, ale lépe se
odhalí v chuti. Za předpokladu, že je opatrně použit, může správný druh dubu (nové či téměř nové
sudy z francouzského a nejlepšího amerického dubu) dodat komplexní chuť a bohatší strukturu jak
červenému, tak bílému vínu. Dub má vlastní vanilkové a trastové aroma a čím dál víc se využívá v
různých levnějších formách (dubové třísky, fošny zavěšené v nerezových tancích), aby propůjčil
přímočarou dubovou chuť levnějším vínům. Na tom není nic špatného, za předpokladu, že budete v
ruce držet sklenici vína, a nikoli dubové tekutiny, která víno připomíná jen vzdáleně. Dub v podobě
drahých sudů někdy nerozvážně používají ambiciózní, ale nedostatečně kvalifikovaní či zkušení vinaři.
Pokud vínu chybí koncentrovaná ovocnost a kyselost či tříslovitost, dub přehluší veškeré chuťové
složky mladého vína a bude převládat i poté, co ovocnost a další chuťové odstíny zeslábnout.
Tělo
Po posouzení všech chuťových složek a struktury vína a jejich vzájemného poměru byste se měli
zaměřit na dojem z extraktu. Je víno lehké, středně plné, nebo plné? Tělo víno určuje mimo jiné
především alkohol. Ten má nasládlou chuť a ve vysokém množství ohnivý až lehce pálivý závěr. Stejně
jako cokoli jiného, i alkohol by měl být v harmonickém poměru s ostatními složkami. Příliš alkoholické
víno bude těžké a pálivé a bude postrádat osvěžující schopnost.
Vyrovnanost
Vyrovnanost je v podstatě otázkou jakosti - čím větší harmonie je mezi cukry, kyselinami, tříslovinami
a alkoholem, tím je víno kvalitnější. Přesto je vyrovnanost třeba posoudit v souvislosti se stylem vína.
Sancerrské víno by mělo mít obzvlášť vysoký obsah kyselin, zatímco Condrieu či jiné víno z odrůdy
Viognier nikoli, neboť Viognier rozvine svůj typický odrůdový charakter pouze za předpokladu, že
hrozny byly dozrálé a kyselost poměrně nízká. Červené burgundské by nemělo vynikat takovou
tříslovinou jako červené bordeauxské stejné kvality a stáří. Podobně i kalifornský pinot noir ze Santa
Barbara County by neměl mít takové množství tříslovin jako cabernet sauvignon ze stejného ročníku a
jakosti, vyrobený v Howell Mountain severně od Santa Barbary v Napa Country.
Odrůdy vinné révy v ČR
Zweigeltrebe
Synonyma: Zweigelt, Rotburger
Tradiční oblasti: Rakousko
Barva: tmavě granátová s fialovým zábleskem
Vůně: ovocněkořenitá, mnohdy připomínající bobulové ovoce
Chuť: plná, s dostatečným obsahem tříslovin, řízná až jemná a hebká
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ostružiny, višně
Stolování: Vína Zweigeltrebe doprovázejí bez problémů nejrůznější masité pokrmy i vydatné sýry,
případně těstoviny
Víno: Chuťové vlastnosti vín Zweigeltrebe jsou silně závislé na objemu sklizně hroznů připadajících na
jeden keř. Při omezených sklizních jsou vína barevná, plná, po vyzrání jemná a hebká, ale nepostrádají
přitom dostatečné množství tříslovin a určitou přímočaře pevnou říznost. Třapinu je třeba při
zpracování hroznů odstranit, aby víno nebylo trpké
Svatovavřinecké
Synonyma: Saint Laurent, Sankt Laurent
Tradiční oblasti: Rakousko, Německo
Barva: tmavě červená, granátová až fialová
Vůně: výrazně višňová, někdy až černorybízová
Chuť: drsnější, s ovocnými tóny, plná, výrazně odrůdový charakter, zajímavě strukturované třísloviny,
někdy bývají mladá vína zatížena příliš vysokým obsahem kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: višně, černý rybíz, u lahvově zralých dobrých ročníků povidla
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Svatovavřinecké se podává k běžné konzumaci všedních jídel a k sýrům. Velmi dobře se
hodí jako doprovod tmavého masa a sýrů s intenzivní chutí. Je dobrým doplňkem také ke kořeněnému
vepřovému nebo ke zvěřině. Potěší rovněž v kombinaci s husou či kachnou
Víno: Vína odrůdy Svatovavřinecké mohou ve velmi dobrých ročnících oslnit svou plností a povidlovou
vůní i chutí. Jsou vhodná také do směsí s Modrým Portugalem
Rulandské modré
Synonyma: Roučí modré, Pinot noir, Spätburgunder, Blauer Burgunder, Blauer Klevner, Crni
burgundac, Kisburgundi, Pinot nero
Tradiční oblasti: Francie, Itálie, Německo, Čechy, Morava
Barva: bledě rubínová až cihlově červená, s nazlátlým okrajem
Vůně: ovocné tóny
Chuť: plná, nízký obsah kyselin, velmi jemné třísloviny, hebkost při klouzání po
jazyku
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ostružiny, maliny, jahody, červné třešně, brusinky, ve vyzrálých
kůže, kouř hořícího dřeva, tlející listí, sušené švestky, povidla, hořké mandle, hořká čokoláda
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Červená vína Pinot noir se podávají v širokých "břichatých" pohárech a platí pro ně
pravidlo: čím starší víno, tím objemnější pohár, který se plní jen do pětiny až čtvrtiny celkového
objemu, aby se široká hladina mohla dobře provzdušnit. Taková vína lze podávat bez pokrmů, k
tichému obdivu jejich vůní a skladby a k meditování s přáteli. Při stolování se předkládají k pečeným
masům, jemným úpravám zvěřiny i jiných tmavých mas, pernaté zvěři, nadívané drůbeži a doporučují
se rovněž k pokrmům z hub a k mnoha druhům sýrů. Jsou skvělé také k delšímu posezení s malým
zákuskem
Víno: Vína odrůdy Rulandské modré mívají různý charakter, podle světových oblastí, kde se tato
odrůda pěstuje, ale i podle toho, jak s nimi vinař zachází. Ohromují svou plností, která se zráním
zvyšuje. Vína se velmi dobře hodí k dlouhému skladování. Slupka bobulí Rulandského modrého
obsahuje málo červeného barviva, a proto se lisováním celých hroznů snadno získají bezbarvá vína
zvaná klarety, která jsou součástí základu směsi pro výrobu francouzských klasických šumivých vín
Champagne
Modrý Portugal
Synonyma: Oportó, Kraljevina, Portugaljka, Portugizac Crni, Portugais Bleu, Blauer Portugieser
Tradiční oblasti: Rakousko, Čechy, Morava, Maďarsko
Barva: jemně rubínová
Vůně: jemně květinová
Chuť: lehčí, s menším obsahem tříslovin, harmonická
Ve vůni a chuti můžeme hledat: květiny, čerstvé seno
Vhodnost ke skladování: malá
Stolování: Vína Modrého Portugalu se často pila při družné závabě pod víchem, kde se podávaly
studené masité pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při stolování a dají se
kombinovat s velkou paletou pokrmů, neboť svým neutrálním dojmem výraz jídel nijak neruší. Jsou
vhodná ke zrajícím sýrům, k drůbežímu masu s hutnou úpravou i k těstovinám
Víno: Odstín červené barvy vína odpovídá velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní než u
Svatovavřineckého. Mladé víno má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná. Při zrání vína
se objevůjí vůně čerstvého sena. Použitím zvláštní technologie, tzv. karbonické macerace, lze z
Modrého Portugalu vytvořit velmi příjemný typ mladého červeného vína. To přichází na trh pod
názvem "Martinské víno" v den svátku sv. Martina (11. listopadu). Víno Portugalu se občas užívalo ke
spojování s vínem Frankovky, aby se dosáhlo rychlejšího zrání a zjemnila se tvrdost kyselin a tříslovin
Frankovky. Takovou směs nazývali na Slovácku "Slovácký granát" a bývala velmi oblíbená
Merlot
Synonyma: Médoc noir, Vitraille, Sémillon Rouge
Tradiční oblasti: Francie
Barva: rubínová až tmavě granátová, odstín záleží na velikosti sklizně, a protože je odrůda plodná,
objevují se na trhu i vína světle rubínová s travnatou vůní a nahořklou
dochutí
Vůně: jemná vůně přezrálého černého rybízu
Chuť: nízký obsah kyselin, plnost, hebkost, vláčnost, dlouhé doznívání
Ve vůni a chuti můžeme hledat:černé třešně, švestky, kompot, fíky, růže, po delším ležení na lahvi
se objevují tóny tabáku lanýžů, kávy, čokolády nebo i hutného ovocného koláče
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Vína Merlotu se dají pít samotná, bez doprovodu jídel. Podávají se k různým jemným
paštikám, k srnčímu nebo jelenímu ragú, k telecím ledvinkám, k hříběcímu masu, k pokrmům s
výraznou chutí rajčat, k pokrmům z pernaté zvěře nebo k ementálu
Víno: Víno se velmi leho a příjemně pije. Pro svou vláčnost jsou vína Merlotu velmi oblíbena u
konzumentů, kteří by se tříslovitých červených vín nenapili pro složitost chuťových vjemů
Frankovka
Synonyma: Blaufränkisch, Blauer Limberger, Lemberger, Kékfrankos
Tradiční oblasti: Rakousko, Německo, Morava, Slovensko, Maďarsko
Barva: světle i tmavě rubínová s fialovými záblesky
Vůně: v mladém víně je travnaté aroma, které se při zrání vína mění na ostružinové
vůně
Chuť: tvrdší, s čerstvou kyselinkou a vyššími tříslovinami, kořenitá, ovocná
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ostružiny, skořici
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: V závislosti na vyzrání hroznů může být víno Frankovky běžným denním vínem ke
svačinám a k celé řadě obvyklých jídel všedního dne. Z dobrých ročníků se výborně hodí k pečeným
masům, ke zvěřině, kachně i huse, ke guláši, k jídlům z vnitřností, ke kořeněným jídlům zeleninovým,
k polentě, ke zrajícím i bílým sýrům, k těstovinám v kořenité úpravě nebo k některým druhům pizzy
Víno: Ve vínech Frankovky je vždy poněkud více kyselin nežli v ostatních červených vínech a na
počátku jsou i třísloviny tvrdší. Tato skutečnost vede producenty kvalitních vín Frankovky k
podstatnějšímu snížení sklizní probírkou hroznů, k prodloužení doby nakvášení rmutu a tím získání
vyššího extraktu. Současně se ponechávají taková vína delší dobu vyzrávat na sudech. Tím je možné
dosáhnout při využití jablečno-mléčného kvašení výraznější charakter červeného vína, které je kořenité
a současně plné s ovocnými tóny. Vína Frankovky se dají dobře skladovat a zrají na lahvi pomalu
Dornfelder
Synonyma: We S 341
Tradiční oblasti: Německo (7,5 % - 7900 ha)
Barva: tmavě granátová
Vůně: svěží ovocné tóny
Chuť: středně plná až plná podle úrody a technologie
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ořechy
Vhodnost ke skladování: střední
Stolování: svěží vína Dornfelderu se hodí k těstovinám, plná vína podáváme k pečeným masům
Víno: Dornfeldern poskytuje možnost velkého kvalitativního rozsahu od stolních vín až k pozdním
sběrům a současně umožňuje využití různých technologií k výrobě červených vín. Záhřevem drtě se
dají získat velmi barevná vína vhodná ke krytí (zvýraznění) barvy různých cuvée
Cabernet Sauvignon
Synonyma: Petit-Cabernet, Bouchet, Sauvignon Rouge
Tradiční oblasti: Francie
Barva: tmavě granátová barva, někdy s modravým zábleskem, stárnutím se sytost
stupňuje
Vůně: typická černorybízová
Chuť: mohutná s dlouhotrvajícím dojmem, kořenitá, u mladých vín silně tříslovitá, u vyzrálých hebce
sametová
Ve vůni a chuti můžeme hledat: černý rybíz, třešně, ostružiny, zelenou papriku, olivy, cedrové
dřevo, marmeláda, hořkou čokoládu, eukalypt, tabák, tuhu, mentol
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Plná, aromatická vína velmi dobře doprovázejí masitá jídla, zejména jehněčí pečeni,
bifteky, krůtí maso nebo úpravy jídel s kořenitými omáčkami
Víno: V nezralých ročnících a při přetížení keřů úrodou se ve víně Cabernetu objeví zelené tóny, vůně
zelené papriky, hrubost. Z vyzrálých hroznů je chuť vždy černorybízová a k ní se pak druží podle
polohy, půdy, sklizně a technologie vůně tmavých třešní, ostružin, tabáku, eukalyptu, anebo u velmi
koncentrovaných vín ze zámoří vůně marmelády. Ve většině oblastí, kde se ve větší míře pěstuje
Cabernet Sauvignon je školení vína spojenou s používáním sudů barrique, které předávají vínům další
vůně a chuť, zejména po vypalování sudů (toastování). Vína této odrůdy zrají velmi pomalu. Lahvují
se po jednom až dvou letech a začínají být příjemná k pití po čtyřech až pěti letech. Svého optima
dosáhnou po pěti až deseti letech i později
Cabernet Moravia
Tradiční oblasti: Morava
Barva: tmavě granátová
Vůně: jemně kabernetové tóny
Chuť: jemně kabernetové tóny
Ve vůni a chuti můžeme hledat: černý rybíz
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Podává se k masitým jídlům s kořeněnými omáčkami a k tučným sýrům
Víno: Je-li technologie dobře zvládnuta, patří Cabernet Moravia ke špičkovým moravským červeným
vínům. Po odbourání kyseliny jablečné je víno velmi plné, hebké, s dobře strukturovanými tříslovinami
a s dlouhou dochutí
André
Tradiční oblasti: Morava
Barva: u vín z dobře vyzrálých hroznů tmavě granátová
Vůně: ovocné vůně peckovitého ovoce, u zralých vín tóny borůvek, případně povidel
Chuť: plná, harmonická, po vyzrání v sudech a na lahvích hebká chuť zralé třísloviny
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ostružiny, borůvky, povidla
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: vína André jsou vhodná ke grilovaným masům a k tučnějším sýrům. Jsou vděčným
doplňkem k tvrdým sýrům a tmavým a uzeným masům
Víno: mnohé vinaře bohužel svádí velká plodnost odrůdy a produkují pak vína světlá, tvrdá a drsná
Veltlínské zelené
Synonyma: Grüner Veltliner, Grünmuskateller, Zöldveltelini, Veltlinac zleni
Tradiční oblasti: Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Balkán
Barva: světle zelená až zelenožlutá
Vůně:svěží,pronikavá
Chuť: střední tělo, ovocné tóny, vyvážená, svěží s vyšším obsahem příjemných kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: lipový květ, jemně hořké mandle, pepř, u vyzrálých vín exotické
ovoce
Vhodnost ke skladování: jen u výjimečných ročníků, víno je nejlepší jako mladé
Stolování: Vína Veltlínského zeleného jsou vhodná pro denní stolování. Ředěna vodou jako vinný
střik tiší žízeň. Veltlínské zelené lze kombinovat se širší škálou pokrmů. Mladá vína jsou vhodná ke
studeným masům, vyzrálá k hovězímu a k neutrálním omáčkám
Víno: Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu
šumivých vín. Ponecháme-li na letorostu pouze jeden hrozne, dosáhneme tak zvýšené extraktivnosti a
plnosti vína. Veltlínské zelené dnes tvoří 48,4 % z celkové plochy vinic v sousedním Rakousku a
setkáváme se tam většinou s běžnými jakostními víny, která se konzumují k běžné stravě anebo se pijí
"pod víchem" v družné zábavě jako "heuriges" - letošní (mladé) víno. Jako mladé voní svěžestí,
pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového
květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na lahvi se nejprve
objevují zesílené kořenité pepřnaté tóny, které posléze zanikají a kraluje mandlová chuť, zjemněná u
přívlastkových vín vyšších stupňů sametovou plností.
Tramín červený
Synonyma: Tramín, Tramín kořenný, Gewürztraminer, Roter Traminer, Traminer, Savagnin rosé,
Gentil rosé, Piros tramini, Traminac crveni, Traminac mirisavi, Uva aminea
Tradiční oblasti: Francie, Německo, Rakousko, Slovinsko, Itálie, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko
Barva: zelenožlutá až zlatožlutá, intenzivní
Vůně: kořenitě medová
Chuť: koncentrovaná, kořenitá
Ve vůni a chuti můžeme hledat: čajová růže, koření, med, hrozinky, exotické aroma, tropické
ovoce, fialka, zázvor, skořice, liči
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Tramín se hodí pro slavnostní příležitosti. Vína více vychlazená lze podávat jako sklenku
aperitivu, ale jsou také vhodná při ukončení stolování. Často se nabízejí jako doprovod předkrmů,
zejména paštiky z husích jater. Suché Tramíny se doporučují k cibulovému koláči nebo k uzeným
rybám. Sladké výběry se zbytkem neprokvašeného cukru se hodí k dezertům a sýrům s modrou plísní
nebo k ovčím či kozím sýrům v závěru stolování. Díky neobvyklému aroma a plnosti chuti po liči patří
Tramín k těm málo vínům, které se hodí ke kořeněnému jídlu. Proto lze vína Tramínu podávat i k
některým exotickým, silně kořeněným pokrmům asijské kuchyně, případně ke sladkým úpravám masa
Víno: Většina vín Tramínu bývá s menší či větším zbytkem cukru, který podporuje typické aroma a
chuť. Pro víno Tramínu je příznačná bohatost omamující vůně a kořenitost, která je u vyšších stupňu
přívlastkových vín podbarvenou sladce medovými tóny hrozinek. Jeho základní vůni lze přirovnat k
vůni čajové růže, kterou doprovázejí další odstíny vůní, jako skořice, květy pomeranče, citrusové
plody, čaj a zimolez. Vína z odrůdy Tramín jsou ve vůni lehce rozpoznatelné. Někdy však mohou
připomínat také Muškát. Pochází-li víno z přiměřeně velké sklizně a vyzrálých hroznů, pak chutná zcela
jinak než všechna ostatní bílá vína. jedná se o plné extraktivní víno, s nižším obsahem kyselin. Mívá
hustou až vysoce viskózní strukturu. Vína Tramínu mají dlouhou dochuť a neslouží k běžnému pití.
Někdy lze víno Tramínu rozpoznat již podle barvy, neboť se oproti většině ostatních vín vyznačují
velmi intenzivní barvou. Tato elegantní vína vyžadují odpovídající rozpoložení mysli a dostatek času k
vychutnávání všech zážitků, které mohou přinést
Sylvánské zelené
Synonyma: Sylvánské, Grüner Silvaner, Grüner Zierfandl, Zöld silván
Tradiční oblasti: Rakousko, Německo (Rheinhessen, Falc, Franken), Morava, Slovensko
Barva: zelenožlutá
Vůně: při nižší sklizní mírně kořenitá a bez zvláštních aromatických látek
Chuť: neutrální s větším množstvím kyselin, při vyšší vyzrálosti hroznů nabývá na viskozitě, hladkosti
a vláčné harmonii
Ve vůni a chuti můžeme hledat: u mladších vín angrešt
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: vína Sylvánského zeleného jsou výborná pro společenské události, neboť jejich pití
neunavuje. Jsou to neutrální vína, která nenarušují chuť jemných jídel
Víno: při větších sklizních jsou mladá vína tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle
odbourávají a víno může být až fádní. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvdšími víny (na
Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché "výčepní víno" k prostým jídlům
Sauvignon
Synonyma: Sauvignon blanc, Blanc Furné, Muskat-Sylvaner, Feigentraube
Tradiční oblasti: Francie, Itálie, Rakousko, Morava, Slovensko
Barva: světle zelenožlutá
Vůně: intenzivní
Chuť: dlouhotrvající, kořenitá, výraznější kyselinky, s velkou škálou od travnatých kopřivových až po
tóny připomínající ovocné plody
Ve vůni a chuti můžeme hledat: černý rybíz, angrešt, kiwi s nádechem citronu, broskve,
nektarinky, meloun, u sladkých výběrů meruňky, pomeranče, ananas i marcipán, někdy tropické ovoce
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: aromaticky výrazná a suchá vína Sauvignonu jsou vhodná jako vína aperitivní nebo ke
studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a kozím sýrům. Plnější a zralá vína jsou vhodná ke
kořenitým jídlům, těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou. Dále se hodí k vařené šunce nebo
bílým masům se smetanovými omáčkami, k rybám s výraznější úpravou či k rybám uzeným. Pozdní
sběry a výběry jsou dobrým společníkem sladkých dezertů
Víno: Sauvignon patří k nejkvalitnějším vínům severních vinařských oblastí. V závislosti na ročníku,
stanovišti, době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína této odrůdy. Intenzita
aromatických látek, kterou vnímáme v mladých vínech současně se svěžestí mladého vína, je pro
mnohé milovníky Sauvignonu velmi svůdná. V plné síle se objevuje hlavně u Sauvignonů z Nového
Zélandu, kde její vývoj podporuje vysoká vzdušná vlhkost a velký počet slunečných dní při nižší
průměrné teplotě. V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají
travnaté, kopřivové či paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti
hroznů se začínají objevovat ovocné tóny. Zráním Sauvignonu na lahvi se většinou ony mladistvé tóny
ztrácejí a ve víně se rozvíjí hlavně lahvová zralost. Spolu s ní narůstá i vyšší barevný tón vína a jeho
plnost
Ryzlink rýnský
Synonyma: Starosvětské, Rheinriesling, Petit Riesling, Rajnai rizling, Graševina, White Riesling,
Johannisberg, Gentil Aromatique, Roháč
Tradiční oblasti: Německo
Barva: světle zelenožlutá, s přibývající zralostí se objevují zlatavé odstíny, u výběrů z bobulí až
jantarové tóny
Vůně: široká škála vůní podle půdního typu a ročníku, po ovocných plodech, ale i kořenité, minerální
zemité i kouřové, z příliš horkých lokalit může zavánět petrolejem a kerosinem, to když je většina
bobulí vlivem slunce hnědavě zbarvena
Chuť: od ocelové kyseliny v nezralých ročnících přes příjemně říznou až po svěže zralou, která je
nezbytnou součástí velkých vín výborných ročníků a současně oporou tvorby buketu a chuťových látek
lahvové zralosti
Ve vůni a chuti můžeme hledat: broskev, jablko, pomeranč, citronovou kůru, kdouli a u měkčích
vín i meruňku nebo ananas, ale i med, marcipán, mandle a hrozinky, minerály, květ mučenky, lipový
květ
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: jakostní vína Ryzlinku rýnského jsou vhodná k lehčím úpravám drůbeže. Kabinetní vína
jsou jedinečná ke studeným předkrmům a telecímu masu. Pozdní sběry se hodí k pstruhům i jiným
rybám v různých úpravách. Sladké výběry doprovázejí dobře dezerty. Vína Ryzlinku jsou vhodná k
dlouhému posezení s malým zákuskem
Víno: v chuti ryzlinkových vína hraje velkou roli kyselina a její zralost. Nejtypičtěji se "ryzlinkový
fenomén" projevuje ve zralých, suchých, kabinetních vínech. Ve vyšších stupních přívlastkových vín je
postupně onen fenomén překrýván narůstajícím tělem vína, případně tóny zralosti pocházejícími z
napadení ušlechtilou plísní. Taková vína jsou jistě neméně zajímavá a přinášejí jiný druh požitku
Ryzlink vlašský
Synonyma: Welschriesling, Riesling italico, Olasrizling, Laški rizling, Rizling italijanski
Tradiční oblasti: Itálie, Maďarsko, Slovensko, Rakousko, Morava
Barva: světle žlutozelená
Vůně: široká škála vůní
Chuť: plná, harmonická
Ve vůni a chuti můžeme hledat: červený rybíz, angrešt, kytice lučního kvítí, hrozinky, sladký citrón,
medové tóny
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: vína Ryzlinku vlašského zachycují celou škálu bílých vína. Lehká, prostá, tvrdá vína stolní,
která přinášejí osvěžení při namáhavé manuální práci, se hodí ke svačinám s uzeninám. Suchá vína
Ryzlinku vlašského se dobře uplatní jako aperitiv ke studeným předkrmům a k celé paletě jídel
jednoduché všední kuchyně. Hodí se k zeleninovým jídlům i zeleninovým polévkám a bílým sýrů, k
lehké úpravě ryb či jemným paštikám. Jako vinný střik dobře uhasí žízeň
Víno: Vína Ryzlinku vlašského se vyznačují vyšším obsahem kyselin, které mohou být až ocelové. Při
lepší vyzrálosti hroznů a nižší sklizni jsou svěže pikantní a ve vyšších stupních přívlastkových vína
působí příjemným zralým dojmem, tvoříce harmonii se zbytkovým cukrem. Tradičně dává výborná vína
ledová. Ryzlink vlašský dával vždy vítanou surovinu pro šumivá vína a je stále důležitou složkou
všemožných vín známkových, v nichž tvoří páteř směsi, která by se bez jeho přítomnosti mohla zbortit
do měkce se rozplývající unylosti
Rulandské šedé
Synonyma: Roučí šedé, Pinot gris, Tokay d'Alsace, Malvoisie, Pinot grigio, Ruländer, Grauer
Burgunder, Grauer Riesling, Tokayer, Piros kisburgundi, Szürkebarát, Rulandac Sivi, Crvena Klevanjka
Tradiční oblasti: Francie, Německo, Čechy, Morava, Maďarsko
Barva: zlatožlutá
Vůně: neutrální, ovocné tóny
Chuť: plná, dlouhotrvající, hebká, s vysokým extraktem
Ve vůni a chuti můžeme hledat: pomeranč, med, botrytické tóny, jablka, hrušky, mango, květiny,
někdy i kozí pysk
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Vína Rulandského šedého doprovázejí nejčastěji hutná a kořenitá jídla nebo rybí speciality.
Sladké výběry jsou vhodné k dezertům. Suchá vína se hodí k těžší úpravě drůbeže nebo k husím
polévkám
Víno: Od vín Rulandského šedého se očekává plnost, hebkost, vysoký extrakt, pomerančové tóny ve
vůni spojené s dojmy medovosti. K dosažení typických charakteristik je nutná vyzrálost alespoň na
stupeň pozdního sběru a výše. Pak se objevuje ve vínech i vyšší obsah alkoholu a glycerolu, čímž se
do jisté míry napodobuje sladký vjem, který spolu se skutečným zbytkem cukru vyrovnává převahu
alkoholu nad kyselinami. Jejich obsah je nutné při vinifikaci bedlivě hlídat, podobně jako barevný tón
vín, který může při nedostatečně rychlém zpracování šedomodrých hroznů vytvořit až růžový odstín.
Výběry z hroznů a bobulí lze při dostatečném obsahu kyselin zařadit mezi bílá vína nejvyšší jakosti a to
za předpokladu dostatečně vysokého extraktu. Naproti tomu přišli Italové s myšlenkou dobýt některé
evropské trhy lehkým, svěžím a jemně aromatickým Pinot grigio z vysokých sklizní v oblasti Veneto a
výborně uspěli u mladých lidí, zejména v Německu. Pinot gris se v menší míře rozšířil i do zámoří,
odkud přicházejí jeho vína ovocných vůní
Rulandské bílé
Synonyma: Roučí bílé, Pinot blanc, Pinot blanco, Weisser Burgunder, Clevner, Fehér burgundi, Beli
Pinot, Biela Klevanjka
Tradiční oblasti: Světová odrůda
Barva: světle žlutá, zelenožlutá
Vůně: jemné květinové vůně, u vyzrálého vína chlebnatá
Chuť: plná, dlouhotrvající, bohatá na extraktivní látky, harmonická, elegantní
Ve vůni a chuti můžeme hledat: hrušky, broskev, červené ovoce, lískové oříšky, mandle,
chlebovou kůrku, máslo, vanilku
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Vína Rulandského bílého lze podávat při slavnostnějších příležitostech při bohatém výběru
masitých jídel. Hodí se dobře i k uzeným rybám, k pečením nebo k sýrům s ušlechtilými plísněmi. Také
k hutnější, ale ne příliš výrazné úpravě hovězího i vepřového masa, k hustším polévkám, k výraznějším
paštikám a k uzenému masu. Vína nejvyšších přívlastkových kategorií se zbytkovým cukrem jsou
vhodná také k dezertům. Svěží Rulandské je vynikající jako aperitiv
Víno: Na celém světě patří vína odrůdy Pinot blanc mezi klasická vína. K tomu, aby byly splněny
předpoklady pro takové ocenění, nesmějí být výnosy příliš vysoké a vyzrálost hroznů musí být alespoň
kolem kvality pozdního sběru. Při nadměrném výnosu a nedozrálých hroznech jsou vína hrubá, tvrdá,
prázdná a žádným ležením se nezlepší. Pinot blanc je vhodný pro tvorbu výběru z hroznů, ale také
výběrů z bobulí i botrytických výběrů. Současně je to výborná surovina pro šumivá vína (Alsasko) a
také pro zrání v malých dubových sudech barrique (Bádensko, Britská Kolumbie). Kyselina vín těchto
vyšších kategorií je zralá, což zvyšuje přitažlivost, a při řízeném kvašení se v nich zachovají i jemné
květinové vůně. Ležením se taková vína ještě více zaplňují a získávají na viskozitě, jejich barevné tóny
se zvýrazní
Pálava
Tradiční oblasti: Morava
Barva: zlatožlutá
Vůně: aromatické látky typu Tramínu doplněné o vanilkové tóny
Chuť: plná, dlouhotrvající, jemnější harmonie než u Tramínu
Ve vůni a chuti můžeme hledat: koření, muškát, vanilku
Vhodnost ke skladování: střední
Stolování: podává se podobně jako Tramín k silněji kořeněným jídlům, k paštikám, ke sladkým
úpravám masa, k ovčím či kozím sýrům
Víno: Charakter vína je podobný vínům Tramínu, ale kořenítá plnost bývá nižší. Pro příjemnost chuti
je nutné zachovat dostatečný obsah kyselin
Neuburské
Synonyma: Neuburger
Tradiční oblasti: Rakousko, Maďarsko, Transylvánie, Morava
Barva: žlutá, u vyšších přívlastků zlatožlutá
Vůně: jemné aroma
Chuť: středně plná až plná, harmonická, hebká, viskózní, s nižším obsahem kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: ořechy, maliny, smetanu
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Neuburské výborně doprovází jídla s hustými omáčkami, pečenou drůbeží nebo drůbeží
paštiky. Hodí se k vařeným masům, přírodní úpravě hovězího, k vydatnějším ale neutrálním jídlům.
Dále můžeme doplňovat bílé sýry či zeleninové polévky
Víno: Kvalita mladého vína bývá průměrná. Vyšší a zajímavější kvality je dosahováno ležením vína na
lahvi. Víno se ležením zaplňuje a přibývá buketních látek červeného ovoce, zvyšuje se viskozita vína a
vzrůstá sametový dojem v ústech. Dochuť vína je harmonická, neutrální a dlouhá. Z průměrného
mladého se stává často přitažlivé, lahvově zralé víno neutrálního typu
Müller Thurgau
Synonyma: Rivaner, Rieszling-Sylvaner, Rizlingszilvani
Tradiční oblasti: Německo (50 000 ha), Rakousko, Čechy, Morava, Švýcarsko, Slovensko, Maďarsko
Barva: světlá se zelenožlutým odstínem
Vůně: muškátová, s ovocnými odstíny
Chuť: svěží, s nižším obsahem kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: travnaté tóny, citrusové plody, muškát, angrešt, černý rybíz,
broskev, grapefruit
Vhodnost ke skladování: malá
Stolování: Vína odrůdy Müller Thurgau jsou vína ke každodennímu pití k prosté stravě a při
společenské zábavě. Hodí se k předkrmům, zeleninovým polévkám, k rybě nebo k bílým měkkým
sýrům
Víno: Při velkých sklizních, které se dají snadno docílit, je víno řídké a hořké. Správně zvládnutou
technologií by se mělo vytvořit víno, které je nejlépe pít jako mladé, svěží a pobízející k popíjení díky
nižšímu obsahu alkoholu. Současně by mělo mít k ostatním látkám přiměřený obsah kyselin, s užšími
tóny muškátově ovocných vůní a s hladkým odchodem, který vyvolává dojem šťavnatosti a pobízí k
dalšímu doušku. Bohužel se konzumenti setkávají i s víny málo aromatickými, širokými, plochými, s
hořkou dochutí, která je výsledkem popření základních technologických poznatků o této odrůdě a
která v poslední době zatlačují tuto cennou odrůdu do pozadí. Víno je rovněž vhodné do různých
cuvée, zvláště s pozdě zrajícími odrůdami, které mívají nadměrný obsah kyselin
Muškát moravský
Synonyma: Mopr
Tradiční oblasti: Morava
Barva: světle žlutá
Vůně:výrazná muškátová vůně
Chuť:lehčí, s nižším obsahem kyselin
Ve vůni a chuti můžeme hledat: muškát, příjemnou lehkost spojenou s ovocnými tóny
Vhodnost ke skladování: malá
Stolování: Jemně muškátové víno je vhodné jako aperitiv k předkrmům z husích jater nebo k plodům
moře. Také se hodí k mírně sladkým dezertům neutrální chutě. Suché víno je vhodné k jemné paštice
Víno: Zpracování hroznů na kvalitní víno s muškátovou vůní je náročné na umění vinaře jak ve vinici,
tak ve sklepě. Jedině vína dostatečně reduktivní povahy a s příjemným obsahem kyselin mají šanci na
přízeň konzumenta. Při nevhodných manipulacích jsou vína tenká, plochá, s nepříjemnými
tóny kyseliny mléčné. Vína muškátu moravského jsou vhodná do směsí a jako součást značkových vín
i sektů
Irsai Oliver
Synonyma: Oršaj, Irsay Olivér
Tradiční oblasti: Maďarsko, Slovensko, Rakousko, Slovinsko, země bývalého Sovětského svazu
Barva: světle žlutá
Vůně:muškátově kořenitá
Chuť:nízký obsah kyselin, muškátová chuť, méně plná, krátká, někdy s
hořčinkou
Ve vůni a chuti můžeme hledat: muškát
Vhodnost ke skladování: malá
Stolování: Víno lze podávat jako aperitiv a k dezertům
Víno: Velmi často se víno Irsai Oliveru využívá do směsí s víny kyselejšími, nejvhodnější je směs s
Ryzlinkem vlašským. Často nalézá uplatnění při výrobě burčáků. Jako čisté odrůdové víno stárne
rychle, a proto není vhodné k archivaci. Původně byla rozšířena jako stolní odrůda, avšak jako taková
má řadu nedostatků, především na vzhledu a transportabilitě
Chardonnay
Synonyma: Pinot Chardonnay, Morillon, Weisser Clevner, Gelber Weisburgunder, Feinburgunder
Tradiční oblasti: Světová odrůda
Barva: světle žlutá, zelenožlutá až nazlátlá
Vůně: intenzivní, plná, harmonická
Chuť: plná, dlouho doznívající, jemně kořenitá, s elegantní kyselinou, minerální,
křemenná
Ve vůni a chuti můžeme hledat: zelené jablko, hrušku, akát, citrusové plody, broskev, mango,
banán, meloun, ananas, smetanu, máslo, med, karamel, lískový oříšek, ocelové tóny, minerály,
toastování
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování: Víno se hodí pro slavnostní příležitosti. Dobře doplňuje hustší polévky, pokrmy s bílým
masem a smetanovou omáčky. Dále je vhodné k paštikám a k plodům moře. Poradí si i se steakem.
Vyhýbejte se tučným rybám a octu
Víno: Vína Chardonnay jsou uznávanými, vyhledávanými a v současnosti nejmódnějšími víny na
světě. Dokonce i pěstitelé si tuto odrůdu velmi zamilovali, hlavně kvůli jeho přizpůsobivosti. Daří se mu
v mnohem širší škále klimatických a půdních podmínek než většině ostatních odrůd. Bývají často
využívána také pro výrobu šumivých vín. Výraz vína se mění podle klimatických a půdních podmínek. V
chladnějším klimatu bývají sice vína plná, ale úzká a často mívají ocelovou kyselinu. Na těžkých
půdách mají minerální charakter a někdy zelené tóny ve vůni. K optimální zralosti takových vín dochází
až po 8 až 10 letech. Chardonnay s teplých klimatických podmínek mívá tropický charakter s vůní
manga, smetany, banánu, ananasu, žlutého melounu a někdy medu i karamelu. Taková vína stárnou
rychleji a optimum jejich zralosti bývá dosaženo po 3 až 5 letech zrání v láhvi. Při výrobě vína v
malých dubových sudech typu barrique vystupuje též aroma podle stupně vypálení vnitřních stěn sudu
(toastování). Pro kvalitu vín odrůdy Chardonnay je důležité, aby se vždy zpracovávaly hrozny dobře
vyzrálé na suché víno s vyšším obsahem alkoholu. Větší obsah zbytkového cukru chuť vína nepříjemně
rozšiřuje