1 A Aeroflot 28.3.1969 po vítězství hokejistů ČSSR

A
Aeroflot
28.3.1969 po vítězství hokejistů ČSSR na SSSR 4:3 na mistrovství světa uspořádali lidé oslavné noční
pochody, které následně vedly k protestům proti okupaci. V Praze došlo k útoku na kancelář zastoupení
sovětského leteckého dopravce Aeroflotu na Václavském náměstí. Tyto události se staly záminkou
sovětského stranického vedení k dokončení čistek ve vedení strany a státu. 17. dubna 1969 byl A.
Dubček ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ nahrazen G. Husákem. Zda bylo zničení kanceláře
Aeroflotu výsledkem spontánní akce rozjařených lidí nebo vyprovokovanou akcí StB není zcela jasné.
Agent
Za agenta mohl být označen každý jednotlivec, který se z nějakého důvodu nehodil centrální moci. Za
agenty bylo postupně označeno i množství soudruhů zakládajících v ČSR komunistickou moc a na
základě těchto označení pak byli buď na dlouhá léta uvězněni, nebo někteří dokonce popraveni.
Podle potřeby mohl být člověk označen za následující typy agenta nebo někdy i více typů najednou:
„agent CIA“,“ protikomunistický agent“, „buržoazní agent“, „agent sil nepřátelských socialismu“,
„americký agent“ atd.
Lidová tvorba:
Americká CIA vyslala do Československa speciálního agenta s úkolem rozvrátit
čs. hospodářství. Po měsíci od něj přijde do Washingtonu šifrovaná zpráva:
"Pracuje zde mnohem výkonnější organizace pod kódovým označením KSC. Moje
práce zbytečná. Žádám návrat.“
Oficiální hesla:
• Naší vesnicí americký agent neprojde!
• Nemluv o tom, co děláš!
Agitační dvojice
V počátcích socialistického zřízení chodily agitační dvojice přesvědčovat voliče, aby dali svůj hlas KSČ
a Národní frontě. Později již agitační dvojice nebyly třeba, protože každý byl náležitě poučen o tom, že
volit musí a volit může z nabídky jedné možnosti.
Agitprop
Zkratka vytvořená ze slov „agitace“ a „propaganda“. Vznikla ve dvacátých letech v SSSR a označovala
činnost sloužící propagaci marxismu-leninismu, komunismu atd. pomocí různých forem – film, tisk,
masové akce apod.
Agitační středisko
Obvykle prostory znárodněných obchůdků, které sloužily v určité oblasti jako místo pro schůze a další
činnosti místních funkcionářů různých organizací Národní fronty.
Agitovat
1
Pozitivní výraz pro činnost spojenou se získáváním podpory pro KSČ a její politiku. Vykonávali ji
agitátoři, kteří se někdy sdružovali do agitačních dvojic. Také v socialistické armádě existovala funkce
agitátora jednotky, jehož úkolem bylo získávání podpory ostatních vojáků pro daná politická rozhodnutí,
politické akce, brigády atd.
Lidová tvorba
Komunistům více práce ať nechají agitace.
Agrese
Za agresi byly vydávány vojenské nebo jiné ozbrojené akce realizované kýmkoliv jiným než SSSR,
případně jinými zeměmi socialistického tábora (ZST).
Režimní heslo:
Americký agresoři utopíme v Černým moři.
ADK – Absolvent dělnických kurzů Ve snaze vytvořit co nejrychleji socialistickou inteligenci, byly již
koncem čtyřicátých let vytvořeny speciální kurzy, ve kterých získávaly dělnické kádry maturitní
vysvědčení během 6-8 měsíců. Tito lidé pak nahrazovali místa uvolněná studenty, kteří nebyli
z kádrových důvodů na vysoké školy přijati nebo z nich byli z kádrových důvodů vyloučeni.
Akce
Akce bylo poměrně oblíbené označení pro různé likvidační činnosti prováděné bezpečnostními složkami
v době reálného socialismu. Různé fáze likvidace církve, náboženských řádů atd. měly například
označení Akce K (likvidace klášterů), Akce B (boj proti Ukrajinské povstalecké armádě), Akce P atd.
Násilné vystěhovávání samostatných zemědělců bylo pak například označeno jako Akce Kulak. Jak se
režim postupně vypořádával s různými skupinami obyvatel, které mu nevyhovovaly nebo s ním
nesouhlasily, bylo zaváděno mnoho dalších krycích názvů pro potírání i těchto skupin.
Akce Z
Takto byla označována dobrovolně povinná brigádnická činnost, které se mělo zúčastnit co nejvíce
občanů. Název Akce Z údajně vzniknul ze slova „zvelebování.“ Jednalo se o brigádnické hnutí, kdy
například obyvatelé jedné vesnice, městečka nebo čtvrti museli dobrovolně odpracovat nějaký počet
hodin na veřejně prospěšných stavbách. Často bylo účastí v Akci Z podmiňováno získání nějakých
nedostatkových služeb – například zařazení dětí do školky atd. Aktivity v rámci Akcí Z měly prioritu
v přídělech stavebního materiálu a čehokoliv potřebného. Díla dokončená v rámci Akcí Z byla pak
z propagandistických důvodů také náležitě označena jako výsledek tohoto dobrovolného hnutí. Později
se staly Akce Z součástí státního plánování a občané se museli dobrovolně povinně účastnit.
Akce Z byly organizovány od roku 1959 až do listopadu 1989 a ve městech i vesnicích jsou stále vidět
některé jejich výsledky. Mezi tradiční činnosti v rámci Akcí Z patřil například úklid sídlišť a veřejné
zeleně, stavba kanalizace na menších městech, stavba prodejen a mateřských školek a podobně.
Příklad oficiálních hesel na podporu Akce Z:
• Občané, budujte nové, krásnější, socialistické Karlovy Vary.
• Ať i Ty můžeš hrdě říci svému synovi, že jsi budoval Karlovy Vary.
2
Akční jednota
Jednota k akci byla propagována především pro stranu a lid a byla obvykle nutná k budování
socialistické vlasti. Výraz se objevoval častěji v období normalizace.
Akční program strany
V dnešním jazyce by se tento výraz dal vyjádřit jako „programové prohlášení“ KSČ. Akční program,
reagující na společenské změny spojené se začínajícím Pražským jarem, byl prezentován v dubnu
1968. Tento akční program zahrnoval požadavky osobních svobod, odstranění kádrování na základě
třídního původu a mnoho dalších liberalizačních principů. Zachovával však vedoucí úlohu KSČ.
Akční výbor (Národní fronty)
Akční výbory Národní fronty, zkratka AV NF, byly zvláštní orgány Národní fronty vytvořené především
ze členů strany, které vznikly během Února 1948 na Gottwaldovu výzvu. Ústředním řídícím orgánem byl
Ústřední akční výbor Národní fronty. I když existence akčních výborů neměla žádný legální základ,
vydávaly rozhodnutí a výzvy, kterými zbavovaly zaměstnání a funkcí politické odpůrce KSČ.
Aktiv
Nejvyspělejší a nejčinnější část příslušníků strany. Aktiv strany tvořili politicky neuvědomělejší na všech
stupních stranické hierarchie. Často takto bylo označováno také shromáždění nejaktivnějších členů
strany.
Aktivita
Sledovaný stupeň režimní loajality jednotlivce a někdy též kolektivu. Být politicky aktivní znamenalo
aktivně (samostatně) podporovat aktuální vedení strany a vlády nějakou politicky pozitivní činností
(účast na brigádách, účast v manifestacích, sběr surovin, vedení pracovních kolektivů k vyšším
výkonům atd.). Tato skutečnost se pak pozitivně odrážela v hodnocení a posudku hodnoceného.
Naopak být hodnocený jako pasivní přinášelo problémy.
V systému reálného socialismu bylo běžné, že aktivita, podobně jako i třeba plnění plánů se vykazovala
především papírově. Šlo tedy hlavně o to, aby lidé měli dostatek „čárek“ za účast na režimem
podporovaných akcích. Skutečnou aktivitu vykazovalo minimum členů společnosti.
Aktivizovat
Výraz označující proces nebo snahu o zvyšování aktivní podpory režimu. Byl používán například ve
spojení „aktivizovat masy“, „aktivizovat pracující lid“, „aktivizovat členy strany“.
Aktivizace mas byla trvalým úkolem médií, strany i všech organizací Národní fronty, protože bylo
zřetelné, že přes často deklarovanou „aktivní podporu“ lidu a mas, byla skutečná podpora režimu malá.
Aktivní
V posudcích na jednotlivce se bylo třeba zhodnotit jejich aktivitu ve vztahu k režimu, jeho politice a
institucím. Pokud jednotlivec cokoliv potřeboval (práce, studium, doporučení i souhlas s čímkoliv) bylo
žádoucí, aby byl v posudku označen jako „aktivní“. Za aktivitu bylo považováno například – členství
v různých organizacích Národní fronty včetně KSČ, účast na brigádách, účast na oslavách státních
svátků, účast v závazkovém hnutí atd.
Ve většině případů byli lidé v posudcích označováni jako „aktivní“, protože byli jednak hodnoceni svými
kolegy, nadřízenými, sousedy atd., kteří si nechtěli kazit své vztahy s hodnocenými. Samozřejmě se
však také našli tvrdší hodnotitelé, kteří se v posudcích vyjadřovali kriticky a tím mohli pak hodnoceným
poměrně dost uškodit.
3
Aktivní podpora
Tento výraz označoval režimem kýžený stav, kdy každý jednotlivec měl prokazovat aktivní podporu
socialistickému zřízení. Viz též Aktivní, Angažovanost.
Tento výraz byl používán především v médiích, když se hovořilo o masách poskytujících „aktivní
podporu vedení strany a vlády“, než o aktivitě jednotlivců.
Americký brouk
Viz též mandelinka bramborová. Oficiální označení „americký brouk“ vycházelo z toho, že mandelinku
bramborovou na naše území údajně shazovala americká letadla. Začátkem padesátých let byly na sběr
mandelinky organizované brigády. Agitace proti mandelince se zúčastnil například i oblíbený autor
Ferdy Mravence – Ondřej Sekora, který napsal příběh „O zlém brouku bramborouku – o mandelince
americké, která chce loupit z našich talířů“.
Oficiální heslo:
Americký brouk – posel amerického imperialismu!
Angažovanost
Být „angažovaný“ bylo mírně vyšším stupněm podpory režimu než být „aktivní“. Pokud bylo v posudku
nebo jiné formě hodnocení jednotlivce zmíněno, že je angažovaný, znamenalo to, že se aktivně účastní
(diskutuje, organizuje, vede, atd.) činnosti různých režimních organizací a struktur a reálný socialismus
veřejně podporuje.
Angažovanost znamenala „vyšší stupeň“ aktivnosti.
Antagonistický
Za antagonistické síly byly režimem označovány ty části společnosti, u kterých se dal očekávat odpor
k socialistickému zřízení. Výraz se používal také ve spojení „antagonistické třídy“, což bylo jiné
označení pro „nesmiřitelný rozpor“ mezi kapitalistickou a dělnickou třídou.
AntichartaRudé právo uveřejnilo 12. ledna 1977 článek pod názvem Ztroskotanci a samozvanci. 28.
ledna
1977
http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ztroskotanci_a_samozvanci&action=edit&redlink=1byli
pak do Národního divadla pozváni umělci a další osobnosti. Na shromáždění přečetla herečka Jiřina
Švorcová provolání „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru,“ které vyjadřovalo loajalitu režimu.
Podobné shromáždění bylo uspořádáno 4. února 1977 v Divadle hudby, kde prohlášení přečetl zpěvák
Karel Gott.
Cílem bylo „legitimizoval“ pronásledování signatářů Charty 77, tyto signatáře izolovat od většinové
společnosti a odradit potenciální další signatáře od podpisu prohlášení Charty 77.
Antiimportní komise
Ve snaze snížit celkový dovoz z kapitalistických států, kde bylo nutné platit ve volně směnitelných
měnách, byly v jednotlivých podnicích ustanoveny antiimportní komise, které každou potřebu zakoupit
cokoliv v zahraničí měly prozkoumávat, hledat alternativní možnosti nákupu náhrady v rámci republiky
nebo alespoň v rámci RVHP. Jednalo se tedy o ultraochranářský mechanismus omezování importu.
4
V praxi se často odsouhlasily nákupy věcí, které si přáli různí členové vedení podniku nebo stranické
organizace a naopak nákupy některých potřebných strojů a zařízení z dovozu či jiného zboží
potřebného pro chod podniku byly omezovány a byly hledány méně kvalitní nebo nevyhovující
alternativy. To, současně s dalšími ekonomickými problémy reálného socialismu vedlo celkově ke
snižování kvality výroby v ČSSR.
Antikomunista
Označení osoby s protirežimním smýšlením. Bylo to velmi vážné nařčení, které pokud se objevilo někde
oficiálně (například v posudku) obvykle mělo zásadní dopady na život hodnocené osoby i jeho
příbuzných.
Přestože si lidé dělali z režimu a celé marx-leninské ideologie často legraci a vyprávěli vtipy, prakticky
nikdo by se býval sám neoznačil za antikomunistu.
Lidová tvorba:
Rozdíl mezi komunistou a antikomunistou je ten, že komunista díla Marxe a
Lenina četl, antikomunista těmto dílům porozuměl.
Antikomunistické síly
Označení jakési části společnosti vyjadřující nesouhlas s politikou KSČ nebo snažící se o „změnu
socialistického zřízení v ČSSR.“ .
Tento výraz se častěji objevoval často během normalizace při hodnocení situace v roce 1968. Přestože
bylo Pražské jaro především výsledkem frakčních bojů v KSČ, byly z jeho vzniku obviňovány jakési
temné „antikomunistické síly“.
Antisocialistický
Výraz používaný ve spojení „antisocialistické síly“, „antisocialistické postoje“, „antisocialistické živly“.
Používal se v médiích v případech kritiky jednotlivců nebo skupin s názory odlišnými od aktuální politiky
prosazované v té době vedením strany a vlády. Byl často užíván v období normalizace a konsolidace,
kdy bylo třeba dokazovat, že invaze armád Varšavské smlouvy (bratrská pomoc) byla nezbytná
k zachování socialismu vzhledem k aktivitě antisocialistických, antikomunistických a kontrarevolučních
sil.
Rozlišení výrazů antisocialistický a antikomunistický nebylo zcela jednoznačné. Antikomunistický postoj
byl zřejmě závažnější, protože znamenal odpor k celé marxisticko-leninské teorii.
Antisovětské živly
Výraz používaný po roce 1968 označující část společnosti, která vyjadřovala nesouhlas s okupací ze
strany SSSR a přílišným vlivem SSSR na politickou situaci a život v ČSSR. Alternativně se objevoval
také výraz „antisovětské síly“, který měl podobný obsah.
V srpnu 1968 byl veřejně antisovětský prakticky celý národ včetně většiny představitelů tehdejší strany
a vlády. S postupem času se však oficiální názory měnily a tak ti, kteří dosud dávali veřejně najevo
nesouhlas s bratrskou pomocí, byli postupně označováni za antisovětské živly.
Aurora
Vojenský křižník, který sloužil jako symbol bolševické revoluce – VŘSR. Lenin dal 7. listopadu 1917
příkaz k vystřelení salvy slepých nábojů z Aurory jako signál k útoku na Zimní (carský) palác
5
v Petrohradě. Tento útok a související demonstrace pak přerostly v převzetí moci stranou bolševiků
v čele s Leninem.
Lidová tvorba:
Jaké byly tři největší námořní katastrofy? Potopení Titanicu, požár na Queen
Mary a nepotopení Aurory.
Soudruh Lenin říká ostatním soudruhům:“ Soudruzi, revoluci musíme odložit,
soudruh Džerdžinský jel na ryby.“ Jeden soudruh se Lenina zeptá: „A bez něho
by to nešlo?“ „Bez Džerdžinského ano, ale ne bez Aurory.“
Autocenzura
Novináři, spisovatelé a jiní tvůrci již napřed počítali s tím, že jejich tvorba bude cenzurována a tak často
tvořili tak, aby výsledky jejich činnosti prošly oficielním schvalovacím procesem.
Avantgarda
Kulturní a umělecké hnutí dvacátých let dvacátého století. Hlavní znaky avantgardy bylo odmítání
sociální nespravedlnosti a z toho plynoucí příklon k extrémistickým politickým hnutím jako komunismus,
anarchismus a po určitou dobu i fašismus.
6
B
Babice
V červenci 1951 došlo k vraždě tří funkcionářů MNV v Babicích na Třebíčsku. Podle StB byla provedena
protistátní skupinou organizovanou ze zahraničí. Zatčeny byly desítky osob, které byly odsouzeny
k vysokým trestům, včetně trestů smrti a to i pro tři katolické kněží. Dnešní historický názor je, že celá
akce od začátku do konce byla zinscenovaná Státní bezpečností a vlastní vraždu funkcionářů provedl
agent StB – provokatér Malý.
BBC
Jedna ze zahraničních rozhlasových stanic, které byly zdrojem nezávislých informací vysílaných
v češtině. Viz též Svobodná Evropa, Hlas Ameriky. Viz též Rušička.
Většina informací o dění ve světě a často i o dění v ČSR/ČSSR přicházela prostřednictvím zahraničních
rozhlasových stanic a dále se šířila šuškandou a šeptandou. Československo na tom bylo z toho ohledu
vzhledem ke své geografické poloze docela dobře, protože bylo možné zachytit jak vysílání různých
stanic v němčině, francouzštině nebo angličtině, tak také speciální vysílání v češtině/slovenštině. Velká
část obyvatel v příhraničních oblastech měla dokonce možnost sledovat západní televizní kanály.
Režim se tomu snažil bránit například tím, že vysílání a tím i všechny televizní přijímače v ČSSR
prodávané, využívaly jinou vysílací normu, než na jaké se dalo přijímat západní televizní vysílání. Chytří
čeští lidé si s tím však uměli také poradit.
Bdělost a ostražitost
Režimem propagovaný stav mysli jednotlivce či mas, při kterém jsou jimi ostatní stále prověřováni
z pohledu ideologické čistoty svých myšlenek a chování. Bdělí a ostražití měli být všichni občané a to
jak proti nepřátelům socialismu, tak také proti všem agentům imperialismu a dalším, režimu
nepříznivým, kategoriím osob a organizací.
V realitě se bdělost a ostražitost projevovala jako udavačství nebo špiclování provozované z různých
důvodů některými jednotlivci.
Berlínská krize
Berlínská krize vznikla jako následek výstavby Berlínské zdi v noci z 12. na 13. srpna 1961. Spojenci si
nebyli jisti, jaké přesně jsou záměry NDR a SSSR. Američané do Západního Berlína vyslali vojenské
posily, aby byly schopné čelit případné snaze SSSR a NDR obsadit i Západní Berlín. Několik dní proto
byla vojenskopolitická situace velmi napjatá a tak jako i jindy v případech, kdy bylo nebezpečí přímé
konfrontace mezi SSSR a USA, svět se obával třetí světové války.
Berlínská zeď
Přestože ještě v červenci 1961 tehdejší šéf východoněmeckého režimu Walter Ulbricht mluvil o tom, že
NDR plánuje lepší využití svých stavebních kapacit než stavbu „nesmyslné zdi“, v noci ze soboty na
neděli 12/13. Srpna 1961 začaly jednotky tajné policie a armády NDR natahovat ostnaté dráty mezi
sovětskou a spojeneckými zónami obsazeného Berlína. Jako důvod byla uváděna nutnost „zabránit
vykupování“ východoberlínských obchodů západoberlínskými občany. Pravda je, že východoněmecké
vládě mnoho alternativ nezbývalo, protože každým rokem ztrácela NDR desetitisíce občanů, kteří
využívali ještě přežívající možnosti dostat se do Západního Německa přes Západní Berlín. Berlínská
zeď byla pak stále zdokonalována, aby nebylo možné se přes ni z Východního Berlína dostat. Při
7
pokusech o její překonání bylo podle dostupných zdrojů zabito za dobu jejího trvání 238 lidí. Stavba
Berlínské zdi vyvolala také Berlínskou krizi.
Berlínské povstání
Jednalo se po nepokojích v Československu spojených s měnovou reformou o další vzdor samotných
dělníků proti komunistické vládě v zemích socialistického tábora. Došlo k němu 17. června 1953,
zúčastnilo se jej kolem 150 000 pracujících, z nichž 17-19 „lidová policie“ a další ozbrojené režimní
složky zastřelily. Povstání bylo vyvoláno zvýšením pracovních norem a celkovým zhoršováním
pracovních podmínek dělníků v NDR. Potlačení povstání se účastnily i tanky Rudé armády.
Citát – Bertold Brecht (levicový spisovatel)
Vyměňte ten lid! – jako reakce na potlačení lidového berlínského povstání lidovou vládou
Bezpečnost (složka represivního systému)
Socialistická bezpečnostní organizace měla dvě základní profesionální složky Veřejná bezpečnost (VB)
a Státní bezpečnost (StB) spravované Ministerstvem vnitra. VB byla uniformovaná složka a věnovala se
běžným policejním činnostem a ochraně zájmů režimu ve vztahu k veřejnosti. StB byla neuniformovaná
a zajišťovala zájmy režimu způsoby, které byly často neetické, neústavní či nezákonné. StB
odposlouchávala, provokovala, vydírala, vytvářela si sítě agentů, špiclů, provokatérů a dalších kategorií
spolupracovníků, kteří pak donášeli informace na své kolegy, přátele, rodinné příslušníky atd. V případě
potřeby byly k ochraně zájmů režimu povolávány i armádní jednotky (např. v srpnu 1969).
Být příslušníkem VB nebo profesionálním vojákem mělo mezi lidmi velmi nízkou prestiž. Zejména na
profesi příslušníků VB kolovalo hodně vtipů. O tom, že je někdo u StB se jen šuškalo a lidé se takového
člověka prostě báli a pokud to bylo možné, tak se jej stranili.
Mimo tyto profesionální složky existovaly ještě „dobrovolné“ organizace – Lidové milice a Pomocná
stráž VB. K tomu pak mezi lidmi pracovali ještě různými způsoby získaní agenti StB z řad občanů.
Lidová tvorba:
Víte, že se budou zvyšovat platy? Ano, ale podle abecedního pořádku: Armáda,
Bezpečnost, Cenzoři a Dost.
Stěžuje si manželka jednoho příslušníka druhé: "Představ si, včera jsme jeli
autem do divadla a jeli jsme později, spěcháme, když v tom manžel přejede
křižovatku na červenou. Zastaví, štípne si kupón a jede dál. Na další křižovatce
nedal přednost, div že jsme se nesrazili s jiným vozem, vystoupí, vezme si řidičák
a do divadla jsem s ním musela pěšky." Druhá říká: "To není to nejhorší. Já byla s
manželem nakupovat v Tuzexu. Čekáme ve frontě, až obslouží před námi západní
Němce, v tom manžel přeskočí pult a požádal o azyl!"
Tři muži se ve vězení baví o tom, proč je zavřeli.
První říká: "Vždycky jsem chodil do práce o deset minut později, tak mě zavřeli
za sabotáž." "To já jsem chodil o deset minut dřív," říká druhý, "tak jsem tu za
8
špionáž." Třetí povzdechne: "Chodil jsem vždycky včas, tak mě odsoudili za to, že
mám hodinky ze Západu."
Bezpracný zisk
Jako bezpracný zisk byl v době reálného socialismu označován především zisk z podnikání – tzv.
kapitalistický zisk, proti kterému byla principielně zaměřená celá marxisticko-leninská teorie.
Paradoxně však reálný socialismus svými vlastními problémy vytvářel výborné příležitosti k možnosti
získávat bezpracný zisk. Vzhledem k nedostatku mnoha druhů zboží a služeb, zahraniční měny i
vzhledem k potřebě různý doporučení a „protekcí“, bylo běžné získávat i dávat úplatky a všimné,
vydělávat na vekslu, rozkrádat atd. Viz též Směnný kurz, Vekslák, Bony.
Citát z filmu Slunce, seno a pár facek:
Jednoho dne v parku, našel jsem tam marku, ležela tam mnoho dní, byla totiž
východní....
Beztřídní společnost
Představa společnosti v komunistickém systému, která neměla být již rozdělena na jednotlivé třídy,
protože se očekávalo, že do té doby bude celá společnost plně sjednocená a vztah každého k výrobním
prostředkům a způsob získávání prostředků pro život, bude u každého stejný. Peníze měly zmizet.
Otázka kritérií a způsob organizačního zajištění pro rozdělování kolik a čeho kdo potřebuje, nebyla
řešena. Už socialismus, jako „nižší stádium komunismu“ však ukázal, že tam, kde byly peníze
nahrazované čímsi rozhodováním, posuzováním atd., se otevíral prostor pro korupci a vytvářely se
privilegované vrstvy občanů, kteří měli známé, styky nebo jiným způsobem získali exkluzivní přístup k
nějakým možnostem uzavřeným ostatním občanům.
Lidová tvorba:
Existuje v socialismu třídní nerovnost ?
Ne! Třídní členění jak jej známe z kapitalistické společnosti bylo
zlikvidováno socialistickou revoluci. V socialistické společnosti existuje naprostá
a všeobecná rovnoprávnost s tou
výjimkou, ze někteří jsou si rovnější než druzí.
Bělogvardějec
Označení člověka bojujícího se zbraní v ruce proti bolševikům v občanské válce v Rusku po VŘSR.
Po skončení VŘSR uteklo hodně bělogvardějců do předválečné ČSR podobně jako sem emigrovala i
řada dalších ruských občanů, kteří se báli vlády komunistického režimu. Po příjezdu Rudé armády a
pracovníků NKVD do Prahy v květnu 1945 jich bylo mnoho zajato a deportováno do SSSR přímo do
gulagů. Přesto, že měli v té době již československé občanství, Benešova vláda se jich nijak nezastala.
To byl jeden z mnoha znaků československé faktické podřízenosti SSSR již hned po válce.
Bitva o zrno
Akční výraz pro socialistické žně. Byl používán periodicky v červencových číslech Rudého práva
například – Bitva o zrno začíná, Bitva o zrno se dobře vyvíjí, Bitvu o zrno komplikuje déšť apod.
9
Bílá kniha
Dokument publikovaný a rozšiřovaný armádami Varšavské smlouvy po začátku bratrské pomoci ČSSR
v srpnu 1968. V dokumentu bylo vysvětlováno jak a proč byl socialismus v ČSSR v roce 1968 smrtelně
ohrožen a proč byla bratrská pomoc 21.8. 1968 tím nejlepším a jediným správným řešením.
Důvěryhodnost tohoto materiálu byla nízká a celkově Bílá kniha mezi lidmi sklízela opovržení, mj. i
proto, že byla distribuována ještě v době, kdy se prakticky celý národ semknul proti invazi armád
Varšavské smlouvy.
Bílé zlato
Bílým zlatem byl nazýván cukr. Jednalo se o oslavný název, který se používal v médiích při
vyzdvihování předností socialistického zemědělství.
Cukr byl jedním z mála druhů zboží, které se exportovalo do kapitalistických zemí a tak se za něj
získávaly volně směnitelné měny.
Blaho lidu
Mediálně často proklamovaný cíl veškerého snažení strany a vlády i KSČ jakožto předvoje dělnické
třídy. Viz též Uspokojování hmotný a kulturních potřeb obyvatelstva.
Režim měl problém vysvětlovat masám, proč za své platy dostanou dělníci v kapitalistických zemích
více a kvalitního zboží než v zemích reálného socialismu. Západní kultura se proto označovala
opovržlivě jako materialistická, spotřební atd. a hovořilo s o vyšších morálních hodnotách a principech
socialistické společnosti. To vše pak bylo doplňováno tím, že pracujeme pro zítřky, pro budoucí
generace tzn., že není třeba si lámat hlavu s dnešními problémy. Přesto se však životní úroveň
v socialismu měřila v jednotkách spotřeby na hlavu.
Lidová tvorba:
Jaký je rozdíl mezi českým a kanadským dřevorubcem? Žádný, oba si mohou za
svoji měsíční výplatu zajet na výlet do Prahy.
Blahobyt
Kýžený stav především materiální spotřeby v socialistické společnosti. Blahobyt bylo mediálně často
využívané slovo popisující současný nebo budoucí stav uspokojení materiálních potřeb jednotlivců i lidu
v socialistické společnosti.
Lidová tvorba:
Proč se bojí brát komunisty do pekla? Protože by tam mohli chtít budovat ráj.
V SSSR se ptá zahraniční novinář stařečka:
"Dědo, co budete dělat, až v Rusku nastane blahobyt?"
"Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!"
10
Tři stádia blahobytu v socialistickém Československu:
1. Mít vlastní auto
2. Mít vlastní chatu
3. Mít vlastní názor.
Bohužel třetí stádium vylučuje ta první dvě.
Blíže k masám
Jeden z principů proklamovaných čas od času vedením strany. Měl prokázat „sepětí strany a lidu“. Sám
tento výraz ale naznačuje, že strana (nebo alespoň její vedení byla jiná část společnosti než masy –
tedy lid). Viz též Čelem k masám.
Boj
V reálném socialismu se věci neřešily, ale podle médií a v souladu s oficiální propagandou bylo třeba
neustále „bojovat, budovat, soutěžit, dosahovat“ atd. Boj a bojovat byla tak slova, která se v médiích
často objevovala. Šlo například o boj o krmnou základnu, proti absenci, za práva pracujících, o uhlí, o
bílé zlato, boj za další rozvoj výroby a blahobytu lidu, o splnění plánu atd.
„Bojovalo“ se však pouze v médiích a ve schůzovních proslovech. Pracovní morálka byla celkově velmi
nízká a i režim hodnotil často lépe, když se lidé věnovali schůzím, sběru papíru, brigádám atd., než své
práci. „Vymlouvat se“ například na to, že má člověk hodně své práce ve svém zaměstnání, když se
hledali lidé na brigádu v zemědělství, se mohlo vymstít ve špatném posudku. Viz též Bitva o zrno.
Oficiální heslo:
Každý pytel obilí republiku posílí. Bojuj o zrno.
Bojůvky
Výraz používaný v médiích při označování demonstrujících mladých lidí, kteří se sešli na Václavském
náměstí 21. srpna 1969 k prvnímu výročí invaze armád Varšavské smlouvy. Viz též Neprošli.
Bolševik
Výraz vznikl na sjezdu ruské strany sociální demokracie v roce 1903, kde V.I. Lenin prosazoval
zavedení vojenské discipliny. Jeho straničtí oponenti tuto koncepci odmítali vzhledem k tomu, že
evidentně likvidovala jakékoliv vlastní myšlení, uvažování a vnitrostranickou demokracii. Před
hlasováním o této otázce Lenin své oponenty urážel hrubými výpady a ti se na protest vzdálili ze
schůze. V té chvíli dal Lenin hlasovat a jeho koncepce zvítězila podporou takto vzniklé většiny
(bolšinstva). Ti sociální demokraté, kteří koncepci železné kázně a nekritického přijímání příkazů centra
podpořili, se začali nazývat bolševiky.
Později se tento název stal synonymem pro označení členů komunistické strany, která z bolševické
frakce strany sociálně demokratické později vznikla. Podobně jako v SSSR pak na stejných základech
(železné kázně a discipliny, podřízenosti Moskvě) vznikaly komunistické strany i v jiných zemích včetně
ČSR, kde KSČ vznikla v roce 1921.
Bolševický postoj
Znamenal přistup k životu a problémům z pohledu marxismu-leninismu a jeho principů jako například –
třídní hledisko, nadřazenost zájmu kolektivu nad zájmy jednotlivce, plánovitost atd.
11
Bony
Bon, bony bylo označení pro paralelní měnu, která obíhala v socialistickém obchodním systému
v ČSSR a byla platidlem přijímaným v prodejnách podniku TUZEX. Bony bylo možné získat několika
způsoby – výměnou za volně směnitelné měny (americký dolar, západoněmecká marka, francouzský
frank atd.), výměnou za část diet přidělených pro služební cesty do socialistických zemí (aby se
služební cestovatelé do ZST necítili znevýhodněni) nebo pak nákupem za kurz 4-7 Kčs (dle momentální
poptávky na trhu) za 1 bon na černém trhu. Prodejci bonů představovali kategorii tzv. veksláků, kteří
obvykle nakupovali valuty (proti tehdejším zákonům) od kapitalistických cizinců – devizových cizinců,
tyto valuty vyměnili za bony a tyto pak nabízeli před obchody organizace TUZEX. Výdělky z tohoto
prodeje byly obvykle mezi 20-50 procenty v závislosti na dosažené nákupní ceně valut a momentálnímu
kurzu bonů na černém trhu.
Kurz bonů se řídil situací na vnitřním trhu, politickou situací atd. Nejvyšší ceny kolem 7.- Kčs bylo proto
například dosahováno v letech 1969-70, kdy se lidé velmi obávali další měnové reformy, kdy
v obchodech nebylo zboží a kdy velké množství lidí emigrujících na západ volně směnitelné valuty
shánělo. Cena jednoho bonu vyjadřovala vlastně momentální násobek oficiálního a reálného kurzu
západních měn, kdy kurz koruny byl tedy 5-7 krát nadhodnocen. Za 1 USD se například dostalo v bance
7.20 bonu, protože oficiální kurz 1 USD byl 7,20 Kčs. Na černém-volném trhu se však neoficielní kurz 1
USD dostal při kurzu 5.- Kčs za 1 bon na výši 36.- Kč (5x7,20).
Botasky
Botasky představovaly vysoce populární a moderní obuv, se kterou přišel na trh začátkem šedesátých
let národní podnik Botas. V současné době jsou na trhu opět dostání ve verzi retro.
Bramborová brigáda
Jedna z forem pomoci socialistickému zemědělství. V průběhu měsíce října jezdilo mnoho škol na týden
na bramborové brigády.
Studenti dostávali určitou finanční odměnu v závislosti na množství jimi posbíraných brambor a
vzhledem k tomu, že se tak vyhnuli na týden školnímu vyučování, byly tyto brigády celkem populární.
Branné hry
Branné hry se obvykle hrály ve škole v rámci tělocviku nebo schůzek Pionýra (pionýrské organizace).
Úkolem bylo zvýšit tělesnou zdatnost a také bdělost mladých lidí a dětí a hrou je připravovat na obranu
socialistické vlasti. Discipliny v rámci branných her obvykle zahrnovaly i hod granátem a některé další
polovojenské aktivity.
Bratr
Bratry byli nazýváni občané dalších socialistických zemí, ale hlavními bratry byli občané SSSR.
Největším Bratrem pak byl celý SSSR.
Lidová tvorba:
„Jaký je rozdíl mezi bratrem a přítelem?“ odpověď: „Přítele si člověk může
vybrat“.
Chceš se rozdělit „bratrsky“ nebo „půl na půl?“ (u Bratra se vědělo, že chce mnohem více
než polovinu)
12
Bratrská pomoc
Výraz představoval především vlastní akt okupace ČSSR v srpnu roku 1968. Dal se však použít k
označení jakékoliv snahy o ovlivnění vnitřních věcí jiného socialistického státu. Viz též Internacionální
pomoc.
Lidová tvorba:
V pětačtyřicátém jsme okupanty vyhnali na Západ a teď přišli z Východu.
Američan, Angličan, Rus se dohadují, kde je lépe. Američan říká: „My máme 3
auta – jedno na nákupy a do práce, druhé na reprezentaci a k cestám do divadla a
třetí k cestám do zahraničí. Angličan říká: „My máme dvě auta – jedním jezdím
po Anglii druhým do zahraničí. Rus se usměje a říká: „To my máme jedno auto na
celou gubernii a do zahraničí jezdíme v tancích.“
Proč se do ČSSR nedá vůbec dovolat? No protože je pořád obsazeno.
Bratrská spolupráce
Výraz používaný pro spolupráci socialistických zemí v různých oblastech – vojenské, hospodářské,
vědecké, politické atd. V případě ČSSR, která byla z těchto zemí ve většině oblastí nejvyspělejší,
představovala bratrská spolupráce obvykle způsob pro ostatní ZST, jak získat od ČSSR cosi za
podmínek lepších než standardních.
V médiích se často objevovaly články, hesla a fotografie propagující a oslavující „bratrskou spolupráci,
příklad našich sovětských soudruhů“ atd.
Bratrské armády
Výraz se začal používat po bratrské pomoci ČSSR v srpnu 1968. Všechny armády, které v noci z 20. na
21. srpna „vstoupily“ do ČSSR (armády SSSR Svazu Sovětských Socialistických Republik, PLR –
Polské lidové republiky, NDR – Německé demokratické republiky, MLR – Maďarské lidové republiky,
BLR – Bulharské lidové republiky) byly později v období konsolidace a normalizace označovány za
bratrské. Do této kategorie ale nepatřila například armáda Rumunské lidové republiky, jejíž vláda pod
vedením vůdce Čaucesca do ČSSR odmítla přijít.
Lidová tvorba:
To, že bratrské armády zakročily v Maďarsku a později i v Československu bylo
velmi dobře.
Jinak by je totiž západní imperialisti zotročili a začali
vykořisťovat. Sovětský svaz je ale předběhl.
Bratrské země, bratrské národy
Toto označení bylo mediálně a propagandisticky používáno v případech, kdy se jednalo o spřátelené a
ideově přijatelné Země Socialistického Tábora. Například tímto termínem nebyla od šedesátých let
označována Čínská lidová republika, přestože do té doby byla také bratrskou zemí. Stačila však
roztržka mezi šéfy čínské a sovětské strany a celý čínský národ a země přestaly být bratrské.
Lidová tvorba:
13
Myslíte, že to svoji existenci má jednodušší Izrael nebo ČSSR? No samozřejmě
Izrael, ten se musí bránit jen nepřátelům.
Brežněv, Leonid
Žil 1906-1982. Byl Chruščovův chráněnec, ale to mu nezabránilo v tom, aby v roce 1964 Chruščova
společně se svou klikou odstranil a posadil se na jeho místo. Uvnitř komunistického světa se začal
vracet ke stalinismu, tzn. netolerantnímu režimu a je proto spojován s tzv. neostalinismem. Prosazoval
teorii společné odpovědnosti armád Varšavské smlouvy za udržení systému reálného socialismu ve
všech ZST zemí. Tato politika vyvrcholila v invazi armád Varšavské smlouvy do ČSSR 21. srpna 1968.
Zároveň ale zahájil politiku mezinárodního uvolňování (détente), v rámci které se setkal s americkými
prezidenty Nixonem a Fordem a podepsal různé odzbrojovací dokumenty, které snižovaly mezinárodní
napětí. V rámci vedení strany a vlády v SSSR podporoval, na rozdíl od Chruščova, politiku stability, tzn.
prakticky zastavení výměn na špičkových stranických a vládních funkcích a zachovávání systému bez
jakýchkoliv reforem. Zajistil si tím loajalitu svých lidí, kteří jej nechtěli vyměnit ani, když ve druhé
polovině sedmdesátých let mu již začalo ochabovat zdraví a odcházet hlava. Největší ránou pro SSSR
a budoucnost jeho přežití znamenal vpád SSSR do Afganistánu v roce 1979, který celou společnost
demoralizoval a ekonomicky vysával. Po smrti Brežněva zůstávalo socialistickému táboru již jen 7 let
života a samému SSSR 9 let. Brežněv byl pak nahrazen Andropovem, který zemřel asi po dvou letech,
a ten pak Černěnkem, který zemřel asi po roce. Stáří členů politbyra KSSS a rychlá úmrtí hlavních šéfů
přinesla také hodně veselých vtipů a průpovídek.
Lidová tvorba:
Bača volá přes údolí na druhého baču – „Fero, Brežněv zemřel!“ „Cóóó?“ „Brežněv
zemřel“ křičí ten první znovu. „Opakuj to ještě!“ křičí ten druhý zase „Sakra si
hluchý?“ „Ne to nejsú, ale pekne sa to poslúchá!!
Kanadský velvyslanec je na recepci v Moskvě. Dochází k přípitku, velvyslanec
uchopí křišťálovou číši a obdivně říká Brežněvovi: „No, to je nádhera, odkud to
máte?”
„Ale, to máme tady od těch vedle, jak se jen jmenujou. Jo, Češi, nějaké
Československo.”
Konečně si připíjejí a jak velvyslanec při přípitku zvedne hlavu, všimne si
nádherného křišťálového lustru. Je opět úplně nadšený.
„A to máte odkud?” ptá se znovu.
„Ale, to jsme taky dostali od těch Čechoslováků,” odpoví Brežněv.
Velvyslanec se podiví: „Ti vás ale musejí mít rádi, když vám dávají takové dary.”
„Jo, to je pravda,” přisvědčí Brežněv. „Musejí, musejí!”
Brežněv sežere chlapíka, ten prochází jeho žaludkem a ve střevech pak potká
Husáka. „Vás taky snědl soudruhu tajemníku?“ „Ne, já jsem přišel druhou
stranou“.
14
Při zahajovacím ceremoniálu olympijských her v roce 1980 v Moskvě má Brežněv
projev. Začíná slovy O, O, O … ale v tu chvíli k němu přiběhne jeho tajemník a
šeptá mu do ucha: „To nečtěte soudruhu generální tajemníku, to jsou olympijské
kruhy.“
Filmové představení je v nejlepším a najednou se film vypne, rozsvítí se světla a
před plátno přiběhne ředitel biografu. „Dnes nehrajeme, soudruh Brežněv
zemřel“. Babička ve čtvrté řadě si stoupne a zklamaně vykřikne: „A to nemáte
jiného promítače?“
Brežněv na schůzi politbyra: „Soudruzi, roznesla se fáma, že místo mě vozí v autě
figurínu. Není to samozřejmě pravda, místo figuríny vozí mě.!“
Brežněv přijde do pekla, Lucifer se ptá, jestli chce být ve Východním nebo
v Západním sektoru pekla. „Samozřejmě ve Východním odpoví Brežněv.“ „No
dobrá, ale na snídaně, obědy a večeře budeš chodit do západního,“ říká Lucifer.
„A proč?“ „Přece nebudeme kvůli jednomu člověku roztápět celou kuchyni.“
V posledních letech se u nás mnoho lidí modlilo za Brežněva, Andropova, Černěnka
atd. , dříve se ale modlili za Stalina. Není to důkaz, že jsou modlitby zbytečné?
Ani ne. Nezemřel snad Stalin?
Brežněv se chlubí: „Mám nového koníčka, sbírám politické vtipy o sobě.” „A kolik
jich už máte?” „Zatím jen dva a půl lágru!”
V letadle do Moskvy se narodila dvojčata. Jedno nad Slovenskem, druhé nad
SSSR. Uvědomělá matka je pojmenovala Gustáv a Leonid. Novináři se při návštěvě
ptali jak je pozná. "To je jednoduché, když Leonid začne řvát, Gustáv se hned
podělá..."
Jak populární byla postava Brežněva v ČSSR, ukazuje například tato sbírka „informací TASS, které
dementují dezinformační zprávy šířené buržoazními médii:“
Není pravda, že soudruh Brežněv zemřel už v r. 1975, a od té doby místo něho
vystupoval jeho dvojník. Pravda je, že tyto metody jsou Sovětskému svazu
bytostně cizí. Kromě toho, roku 1975 dvojník soudruha Brežněva zemřel.
Není pravda, že rakev s tělesnými pozůstatky soudruha Brežněva měly původně
vézt na lafetě děla všemi tábory GULAGŮ, aby se s ním mohli rozloučit i občané,
kteří se nemohou vzdálit z místa bydliště. Pravda je, že za prvé v Sovětském
svazu žádný GULAG neexistuje a za druhé, že by taková cesta trvala několik
15
měsíců.
Není pravda, že sovětští občané, kteří se přišli rozloučit se zesnulým, obdrželi
kilogram chleba bez potravinových lístků za normální cenu. Pravda je, že
luxusními potravinami je třeba i nadále přísně šetřit.
Není pravda, že TASS uveřejnil zprávu o úmrtí soudruha Brežněva se
24hodinovým zpožděním. Pravda je, že Leonid Brežněv zemřel o den dříve, než to
strana a vláda očekávaly.
Není pravda, že představitelé bratrských stran se pohřbu soudruha Brežněva
nezúčastnili z obavy, aby je nepostihl osud Klementa Gottwalda, který se na
Stalinově pohřbu nachladil a o pár dní později sám zemřel. Pravda je, že
představitelé bratrských stran se sice báli, ale přijet museli.
Není pravda, že mercedes soudruha Brežněva vydražili na tajné dražbě mezi
členy prezídia. Pravda je, že tento mercedes už šest let stojí na stálé výstavě
'Úspěchy Sovětského svazu' ve strojírenském pavilónu v expozici továrny na
automobily 'Čajka'.
Není pravda, že k úmrtí soudruha Brežněva došlo zastavením činnosti srdce.
Pravda je, že - jak ukázala pitva - soudruh Brežněv srdce neměl.
Není pravda, že při loučení se sovětských pracujících se zesnulým soudruhem
Brežněvem nebožtíkovi ukradli náramkové hodinky. Pravda je, že soudruhu
Brežněvovi náramkové hodinky zmizet nemohly, protože byly přibité.
Není pravda, že pracující tábora míru přijali zprávu o smrti soudruha Brežněva
lhostejně, nebo dokonce s radostí. Pravda je, že mnozí měli v očích slzy, zvláště
při demonstracích slavnostně ukončovaných slzným plynem.
Není pravda, že soudruh Brežněv nezanechal politický testament. Pravda je, že
testament zanechal, jenomže soudruzi z předsednictva ÚV KSSS se zatím
nemohou dohodnout na jeho definitivním znění.
16
Není pravda, že náhlou smrt soudruha Brežněva zavinily Spojené státy. Pravda je,
že americké embargo se na náhradní součástky pro soudruha Brežněva
nevztahovalo.
Brigáda
Výraz označující dobrovolně povinné, obvykle bezplatné pracovní činnosti s většinou velmi nízkými
praktickými výsledky. Na brigády se chodilo jak ve volném, tak v pracovním či studijním čase. Ve
volném čase se chodilo na brigády obvykle v bydlišti (viz například Akce Z). V pracovním čase se pak
jezdilo na brigády na výpomoc do zemědělství či nějaké manuální výroby. Ve studijním čase se pak
obvykle jezdilo na sezónní práce v zemědělství - zejména chmelové a bramborové brigády. Tyto
brigády pak trvaly jeden až dva týdny a byly mezi studenty často oblíbené. Studenti za ně byli také
relativně rozumně placeni.
Známé byly také například žňové, zemědělské, lesní, uhelné brigády
Brigáda socialistické práce (BSP)
Název hnutí organizovaného obvykle v podnicích, jehož propagovaným cílem bylo zvýšit kvalitu práce,
výkonnost, pracovní prostředí, odpracovat brigádnické hodiny, odevzdat určité množství sběru (starý
papír, železo atd.), snížit náklady na něco podřadného (toaletní papír apod.)
Označení pracovišť, obchodů, kanceláří atd. jako „Kolektiv BSP“ nebo prostě „Brigáda socialistické
práce“ bylo hodně. Jednalo se však o formalitu, která měla na skutečné pracovní výsledky a kvalitu
práce takových kolektivů malý nebo nulový vliv.
Brigádnické hodiny
Čas věnovaný brigádám. Byl sledován, vyhodnocován a byl jedním z podkladů pro hodnocení politické
aktivity nebo alespoň loajality jednotlivců nebo celých pracovních či školních kolektivů režimu reálného
socialismu.
Brzko
Výraz, který použil v některém ze svých proslovů soudruh prezident Novotný k označení blízké
budoucnosti, ve které podle jeho slibu mělo být v hojném množství k dostání maso.
Mezi lidmi se pak začalo říkat: „jdeme nakoupit do Brzka, tam mají všechno“. Později se podobné rčení
objevilo, když soudruh generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky soudruh Husák v jednom ze
svých projevů řekl, že se „v zásobování objevují čas od času nedostatky, ale v globálu je všechno“. Lidé
tedy začali chodit nakupovat také do „Globálu“.
Lidová tvorba
Dotaz na Rádio Jerevan: „Jaký je rozdíl mezi americkou a sovětskou pohádkou?“
Odpověď: „Americká pohádka začíná: „Bylo jednou … a sovětská: Jednou bude …“
BSP
Viz Brigáda socialistické práce.
Budoucí generace
Těžko uchopitelný subjekt, jehož blahobyt měl být cílem snažení současné generace budující
socialistickou společnost.
17
Používaná mediální vazba vypadala například takto: „Budováním vyspělé socialistické vlasti pro
blahobyt a dobro budoucích generací“.
Budoucnost
Období, ve kterém mělo být vše krásné, vyřešené, radostné a skvělé. Viz též Brzko. Základní
propagovanou myšlenkou celého socialistického systému bylo právě to, že v budoucnu bude vše
výborné a že svou skvělou socialistickou vlast budují pro své děti a budoucí generace obecně.
Lidová tvorba:
Moskvan kupuje auto. Konečně na něj dojde řada. Když podepisuje kupní smlouvu,
ptá se, kdy si může auto vyzvednout. Prodavač nakoukne do papírů a povídá:
"Auto tu budete mít za 11 let 3 měsíce a 17 dní a 23 hodiny, to znamená devátého
září v deset hodin dopoledne... roku 1997. Chlápek se okamžitě rozčílil, ale
prodavač mu povídá: "Pane, uvědomte si, že čekat v Moskvě na takové auto jen
něco přes jedenáct let, není zas tak moc!"
Ale zákazník odpovídá: "Ten rok 1997 je v pořádku, ale to deváté září 1997
dopoledne! Na tu dobu mám už objednaného instalatéra!"
Budoucnost národa
Budoucnost národa byla dle různých prohlášení to nejdůležitější na srdcích vládních a stranických
představitelů ČSSR i představitelů všech bratrských komunistických stran a vlád.
Bylo logicky snazší slibovat a budovat cosi pro budoucnost, protože to lze činit bez skutečné
zodpovědnosti a viditelných momentálních výsledků.
Budovat
Tento výraz se používal především ve spojeních „budovat socialismus“ „budovat lepší zítřky“ „budovat
novou společnost“ atd. Myšlena tím byla podpora změnám souvisejícím se zavedením reálného
socialismu. Některá spojení také spojovala budování či výstavbu socialismu s všeobecnou touhou po
míru.
Lidová tvorba:
Otázka:
pracovat.“
„Proč mám budovat socialismus?“ Odpověď: „Je to snadnější než
„Kdy skončí budování socialismu?“ „ Až budou mít všichni všeho dost.“
Existují nějaké státy, kde nelze budovat socialismus? Ano, například Andorra
nebo Lucembursko, jsou totiž příliš malé na tak velký bordel.
18
Kdy bude u nás vybudován komunismus? - Až bude všechno rozkradený a budeme
si to půjčovat!
Oficiální heslo:
Buduj socialistickou vlast, posílíš mír.
Budovatel
Existovali „budovatelé míru“, „budovatelé komunismu“, „budovatelé světlých zítřků“ atd. Tento výraz byl
mediálně velmi používaný a populární.
Obecně se mělo jednat asi o člověka, který pracoval na něčem ne zcela jasném, ale pro rozvoj naší
socialistické vlasti, socialismu nebo světového míru velmi důležitém.
Budovatelská hesla
Budovatelská hesla se objevovala na plakátech, transparentech, tribunách, na oficiálních budovách,
podnicích, školách, stranických budovách, veřejných prostranstvích atd. Největší žeň hesel bylo pak
vždy možné spatřit i slyšet na prvomájových oslavách. Hesla byla jednak obecně nadčasová a jednak
se věnovala specifickým úkolům a problémům. Hlavními tématy byla práce, mír, produktivita, přátelství
mezi národy, přátelství se SSSR, socialistická společnost, plnění plánů a pětiletek, odpor ke kapitalismu
atd.
Příklady budovatelských hesel z doby reálného socialismu v ČSR/ČSSR:
Je čas soudruzi skoncovat s alkoholem!
Republiku si rozvracet nedáme!
Úkoly splníme!
Republice více práce to je naše agitace.
Vysokou kvalitou práce každého pracovníka k efektivní práci celého
kolektivu.
• Poručíme větru dešti!
• Soudruzi a soudružky, tužme se!
• Česká ženo - voláme Tě.
•
•
•
•
•
Budovatelská práce
Obecně tento výraz označoval práci přispívající budování reálného socialismu.
Média tento výraz používala pro označení práce v socialistickém průmyslu, dolech, socialistickém
zemědělství a zejména pokud byly plněny závazky, plán nebo úkoly různých sjezdů strany či jiných
organizací Národní fronty.
Budovatelské nadšení
Tušený radostný ševel a optimistická netrpělivost v hlavách budovatelů. Výraz používaný často
v médiích.
Budovatelské písně
19
Budovatelské písně měly dodávat radostného ducha a energii masám při budování socialistické
společnosti. Hrály se při brigádách, prvomájových oslavách, o režimních svátcích atd. i běžně v rámci
rozhlasového vysílání jak v běžném rozhlasovém vysílání, tak v rozhlase po drátě. Často byly hrány
také v místním rozhlase. Texty se věnovaly především budovatelským tématům a byly také často ve
jménu „budoucnosti“ nebo něčeho jiného často oslavovaly i agresivní a násilné chování ve jménu
nového řádu.
Příklady názvů budovatelských písní:
Brigádnický pochod, Budujeme, Hymna demokratické mládeže, Komsomolská,
Kupředu, zpátky ni krok, Májová, Moskva, My, Nadešel čas, Na stráži míru, Píseň
brigády, Píseň brigád mládeže, Píseň práce, Pochod Klementa Gottwalda, Pochod
rudých námořníků, Proletářský pochod, Radost zemědělce, Rozkvetlý den, Rudý
traktorista, Rudá armáda, Se zpěvem a smíchem, Sláva Stalinu, Slunečný den,
Svatá válka, Traktoristka, Údernická, Váhavý sedlák, Věřte nám, Vpřed směle
soudruzi spějme, Vzhůru pionýři, Za hvězdou jitřní, Za mír, Zítra.
Budovatelský pochod
Optimisticky laděná melodie s textem nalévajícím radost do práce, obraně vlasti a podobně.
Budovatelské pochody se hrály běžně v rádiu, během režimních svátků (1. Máj atd.), při brigádách atd.
Jednou z nejznámějších skladeb tohoto typu byla píseň „Kupředu levá“, která pak byla lidmi také různě
parodována. Známou parodií byla například slova „Kupředu levá, dejte nám chleba, my
máme hlad“. Základní melodie písně Kupředu levá byla také po mnoho let znělkou rozhlasové
stanice Praha Československého rozhlasu.
Budování socialismu
Budování socialismu byl nepřetržitý proces a bylo tomu tak zřejmě proto, že základní principy
socialismu vytvářely množství problémů, které bylo třeba neustále řešit, vysvětlovat a omlouvat a proti
kterým bylo třeba „bojovat“. Někdy se objevoval také výraz „dovršit výstavbu socialismu“, který jakoby
naznačoval určitou časovou omezenost procesu budování. Novinové články Rudého práva však byly po
celých 41 let trvání reálného socialismu plné výzev k budování socialismu, aniž by bylo někde zmíněno,
že společnost je dobudování či dovršení výstavby socialismu nějak blíže. Lze si tedy dovodit, že proces
budování socialismu má ve skutečnosti stejné trvání jako socialismus sám.
Lidová tvorba:
Po dobudování socialismu v Praze, bude jen pět čtvrtí: Strašnice, Pankrác,
Hrdlořezy, Bohnice a Olšany.
Buržoazie
Kapitalistická společnost byla v socialistické teorii světa rozdělována na třídy - na dělníky, rolníky a
buržoazii (kapitalisty). Buržoazie byla třída parazitující na dělnících a rolnících, a proto historicky
odsouzená k zániku. Buržoazie se ještě někdy dělila podle velikosti majetku na velkou a malou.
Buržoazní ideologie
Byla prezentovaná jako opak ideologie marxismu-leninismu, protože stranila vykořisťovatelské třídě
kapitalistů.
20
Buržoazní nacionalismus
Myšlenka komunismu si stavěla za cíl přeměnu společenského systému na komunistický v celém světě.
Třídní příslušnost a soudržnost byla stavěna nad pocity národní sounáležitosti (vlastenectví) – viz např.
známé heslo Proletáři všech zemí, spojte se! Ode všech komunistických stran ve všech zemích se proto
také očekávala bezmezná poslušnost při realizaci společné strategie stanovené v Moskvě.
V období reálného socialismu byly odchylky od prosazované koncepce internacionalismu, které
podporovaly myšlenku národních zájmů či národních odlišností byly odmítány mj. jako buržoazní
nacionalismus a potírány. Stupeň potírání závisel na stupni znelíbení se protagonistů těchto myšlenek.
Z buržoazního nacionalismu byl v padesátých letech obviněn a asi na 10 let uvězněn např. pozdější
(posrpnový) generální tajemník ÚV KSČ a od roku 1976 také prezident ČSSR soudruh Gustáv Husák.
Buržoazní názory
Zastávání názorů odlišných od ideologie marxismu-leninismu. Vzhledem k tomu, že marxismusleninismus byl prezentován jako „stranická ideologie“, tzn. ideologie „stranící dělnické třídě“, byly za
„buržoazní“ považovány i představy o osobních svobodách pro všechny, rovný přístup ke vzdělání atd.
atd.
Buržoazní pavěda
Označení použité poprvé v roce 1948 sovětským „vědcem“ T.D. Lysenkem k označení vědního oboru
genetika. V ČSSR bylo toto označení používáno začátkem padesátých let k označení tehdy začínajícího
oboru „kybernetika“.
Buržoazní přežitky
Označení používané pro chování neodpovídající představám o vzorovém chování lidí v komunistické
(socialistické) společnosti.
Takto bylo možné označit cokoliv – např. chození do kavárny, poslouchání režimem nepodporovaných
hudebních žánrů (Rock and roll, jazz atd.)
Buržoazní původ
Jedna ze dvou hlavních škatulek rozdělení obyvatelstva na základě třídního přístupu. Druhou škatulku
představoval „dělnický původ“. Lidé, kteří měli „buržoazní původ“ a byli takto ve svých posudcích
označeni, měli znemožněný nebo podstatně zkomplikovaný přístup ke vzdělání, k jiné než manuální
práci atd. Buržoazní původ se identifikoval na podkladě skutečnosti, že někdo z rodičů daného člověka
byl podnikatel.
Buržoazní svody
Za buržoazní svody bylo obvykle označováno atraktivní západní zboží normálně nedostupné na trhu
v ČSSR, západní hudba, tanec atd. Lidé byly těmito „svody“ svádění k obdivu kapitalistické společnosti,
což byl samozřejmě velmi nežádoucí jev. Šiřitele takových myšlenek a svodů bylo proto třeba po
zásluze trestat.
Snaha zabránit tomu, aby lidé byli buržoazními svody sváděni z „jediné správné cesty“, byl také jedním
z více důvodů, proč se prakticky nesmělo jezdit do západních zemí.
Lidová tvorba:
"My máme barevnou televizi! Vysílá sice černobíle, ale má rudý program!
21
Buržoazní živel
Všeobecné označení nepřátel socialistického systému. Předpokládalo se samozřejmě, že nepřátelé
systému se rekrutují výhradně z řad potlačené buržoazie, která přišla o své bohatství a výrobní
prostředky. Pokud se ukázalo, že daný jedinec nebo skupina měla dělnický původ, pak se taková
situace popsala jako odcizení se dělnické třídě.
Buržoazní žvanírna
Leninova definice parlamentu v zemích nevedených komunistickou stranou.
Lenin se vlivu parlamentu či podobného shromáždění volených představitelů zbavil a nahradil jej
exekutivním rozhodování ústředního výboru komunistické strany. „Parlamentní žvanění“ se mu tak
opravdu podařilo odstranit a celý proces vládnutí zjednodušit, zrychlit a z jeho pohledu i zefektivnit.
22
C
Celiny
Technicky se jedná o stepi. V SSSR se celiny nacházely zejména ve střední Asii.
Vůdce KSSS N.S. Chruščov měl jako jeden ze svých cílů umožnit využívání celin pro zemědělskou
výrobu tím, že se rozorají a osejí zemědělskými plodinami – především kukuřicí. Pro tento cíl se
organizovalo mnoho brigád, obracely se toky řek a využívala voda z Kaspického moře k zavlažování.
Jednalo se koncem padesátých a začátkem šedesátých let o velmi propagované dobrovolné hnutí.
Celní prohlášení
Formulář, který bylo třeba vyplnit a příslušně okolkovat před každou cestou do zahraničí.
Kolky na případnou cestu do kapitalistické země stály 300.- Kčs (cca týdenní mzda) a do socialistických
zemí obvykle 50.- Kč. Formulář zahrnoval informace o cestovateli, vyvážených a dovážených penězích i
vyváženém a dováženém zboží a cestovních potřebách. Limit na dovoz bezcelního dovozu ze zahraničí
byl 300.- Kčs na jednoho dospělého a polovina na děti. V té době to představovalo reálně asi 8 -10
respektive 4 - 5 amerických dolarů.
Celospolečenská krize
Viz Krize ve společnosti
Celospolečenský zájem
Cokoliv, o čem rozhodla strana a vláda (rozuměj Ústřední výbor KSČ), že je z pohledu „zachování a
rozvoje“ socialistického systému důležité.
Cena
Socialismus se chlubil stabilitou maloobchodních cen. Ceny některých druhů zboží tak vydržely na
stejné úrovni po mnoho let a byly proto vytištěny i na obalech zboží. Takovéto zmrazování cen však
vedlo k pnutím v ekonomickém systému a dále snižovalo možnost získání správných informací o
fungování tohoto systému.
Zvyšování cen se obvykle dělo ve skocích, a to například od 1. ledna či jiného významnějšího data a
bylo obvykle spojeno se snížením cen něčeho jiného, aby se mohlo lépe vysvětlit pracujícím masám a
aby nevznikala inflace. Problém byl ale v tom, že ceny se obvykle zvyšovaly u žádaného zboží, zatímco
se snižovaly u zboží, které nikdo nežádal. Ve snaze udržet pracující lid ve spokojenosti a loajalitě byly
některé ceny – například pivo, chleba a mléko – považovány za politicky citlivé a tím pádem prakticky
neměnné. Zvyšování cen se vždy drželo v tajnosti až do data jeho zavedení. Šuškanda a šeptanda o
něm obvykle informovaly již s předstihem a docházelo tak k vykupování zboží určeného ke zdražení.
Centrální plánování
bylo páteří celé ekonomiky reálného socialismu a mělo nahradit kapitalistický trh.
Centrální plánování bylo realizováno Státní Plánovací Komisí (SPK), která si však nedokázala poradit
se změnami ve světových podmínkách obchodu, výkyvech poptávky a vlastně ani s celou komplexností
hospodářských vztahů v rámci národního hospodářství a vznikaly tak disproporce a problémy. Tyto byly
také výsledkem nereálných cílů řízených zejména politickou snahou představit výhody socialistického
zřízení a jeho „ohromný potenciál růstu.“
23
Základními problémy centrálního plánování byla nemožnost stanovit reálné ceny surovin i výrobků a
služeb a také potřebný objem výroby tisíců různých druhů zboží a výrobků. Dokonce i oficiální politická
ekonomie se, v částech věnujícím se principům tvorby ceny za socialismu, odvolávala na „světové ceny
dosahované na kapitalistických trzích avšak očištěné od konjunkturálních výkyvů“. Centrálně plánovaný
ekonomický systém produkoval současně nedostatkové zboží a zároveň výrobky nepotřebné a
přebytečné. Viz též: Plán, Pětiletka.
Lidová tvorba:
• Plánování je nepřetržité narušování normálního vývoje.
• Co nelze splnit, lze vždy alespoň naplánovat.
• Plánování je soustavná cílevědomá činnost zaměřená k dosažení alespoň
náhodných výsledků.
• Před válkou jsme nevěděli, co bude za pět let. Teď to víme, ale netušíme,
co bude zítra odpoledne.
Cenzura
Oficiálně neexistovala. Ve skutečnosti však byla na mnoha úrovních – autocenzura, politická cenzura,
náboženská cenzura, vojenská cenzura atd.
Základní myšlenkou bylo, že masy se nesmějí zatěžovat informacemi, názory nebo fakty, které nebyly
v souladu s momentální politikou. Protože se ale průběžně měnila i celková situace, politika i lidé
v politice, bylo často, podobně jako v Orwellově knize „1984“, potřeba upravovat i minulost retušováním
fotografií, přepisováním fakt a přehodnocováním různých činů, historických událostí nebo osobností.
Praktické případy jsou dodnes dochovány.
Dotaz na Rádio Jerevan: „Cenzurují se v SSSR dopisy?“ Odpověď: „V principu ne,
ale dopisy s protistátním obsahem se vylučují z přepravy.“
Dotaz na Rádio Jereven: „Je v SSSR cenzura médií?“ Odpověď: „V principu ne.
Bohužel se ale této otázce nemůžeme blíže věnovat“
Otázka na Rádio Jerevan: „Kde vlastně sedí ten, co vymýšlí vtipy na Rádiu
Jerevan?” Odpověď: „To bohužel nevíme, ale sedí zcela určitě!”
Zprávy se za socialismu dělí na pravdivé, pravděpodobné, ostatní. (sportovní
výsledky a počasí)
Céčka
V osmdesátých letech mezi dětmi ohromně populární výlisky z umělé hmoty ve tvaru písmene „C“, které
se spojovaly v různé řetízky a také se mezi dětmi vyměňovaly.
24
Céčka byla původně vyráběná jako součásti závěsů do oken a dveří, v první polovině 80. letech
se stala u československých dětí (viz též Husákovy děti) velmi žádaným sběratelským
artiklem. Sběr céček byl tehdejší kultovní záležitostí a velikost sbírky definovala status jejího
vlastníka. Díky vysoké poptávce a obvyklé, nedostatečné nabídce, se céčka rychle zařadila
mezi podpultové zboží.
Slova písně Michala Davida:
...Céčka, sbírá céčka, v tom je ta léčka
a já jsem o tom neměl ani zdání,
céčka, že sbírá céčka, tak co mi brání,
jen abych sehnal je a běžel za ní.
Po městě bloudím od krámu krám,
někde i loudím, jinde se jen ptám,
korunou cinkám, že na to mám,
nikoho vůbec nedojímám...
Cesta k socialismu
Společně s budováním socialismu se oficiální zdroje často zmiňovaly o „cestě k socialismu“. Tento
pojem nebyl nikde přesně definován, ale pravděpodobně jím byl myšleno zavádění základních principů
reálného socialismu, jako – kolektivizace, vedoucí úloha KSČ, členství ve Varšavské smlouvě, zákaz
soukromého podnikání, znárodnění výrobních prostředků, konfiskace větších majetků atd.
V ideologických teoriích se za použití tohoto výrazu řešila otázka „národní cesty k socialismu“ což
znamenalo „odlišnosti při budování socialismu v různých zemích“. V principu ale odlišnosti od
sovětského modelu nebyly žádoucí.
Lidová tvorba:
Že bude cesta k socialismu radostná, to předpokládali již
klasikově. Že to bude taková sranda, to nikdo nečekal.
Cvrček
Lidové označení pro „vnitřní reprodukční cenové vyrovnání“ - VRCV.
Čachrovat
Výraz používaný v padesátých letech k obecnému označení činnosti tvrdě potlačovaných soukromých
obchodníků.
Častuška
Oficiálně podporovaný hudební žánr. Jednalo se o ruské melodie s texty na různá témata, často ne
politická. Lidé se při této hudbě měli bavit, radovat a dostat se do romanticko-melancholicko-šťastných
budovatelských nálad.
Čeka
25
První ze série tajných policíí v SSSR. Čeka byla jako první založená ještě Leninem už 20. prosince
1917. Různé zdroje hovoří o tom, že za její pětiletou existenci (v roce 1922 byla přeměněna na
organizaci GPU) stály životy 200 – 500 tisíc lidí. Viz též KGB, NKVD, GPU.
Lidová tvorba:
Sovětská policie, Rudá armáda a KGB mají za úkol od Stalina prokázat, která z
těchto organizací je výkonnější v chytání imperialistických agentů. Jejich úkolem
je vypátrat králíka v lese.
Sovětská policie rozmístila po lese zvířecí informátory. Ti vyslýchají rostlinné a
minerální svědky. Po tříměsíčním pátrání vydá sovětská policie prohlášení, že
králíci neexistují.
Rudá armáda po dvou týdnech bez jediné stopy nakonec spálí celý les a zabije tak
všechno živé, včetně králíka. Nikomu se, samozřejmě, neomluví. Ten
imperialistický králík si to přeci zasloužil.
KGB jde bleskurychle na věc. O půl hodiny později táhnou z lesa příšerně
domláceného medvěda, který řve: "Přiznávám se, přiznávám se, jsem králík. Jsem
králík!!
Čelem k masám
Podobně jako výraz blíže lidu, i výraz „čelem k masám“ měl ukázat blízkost „strany a lidu“ a podpořit
myšlenku vedoucí úlohy strany, jako předvoje dělnické třídy.
Černé zlato
Kromě bílého zlata bylo i zlato černé – toto oslavné označení umožňující procítěněji oslavovat práci
horníků, bylo používáno pro černé uhlí dolované v socialistickém Československu.
Černobyl
V noci z 25. na 26. dubna 1986 se přehřál atomový reaktor jaderné elektrárny v Černobylu a způsobil
výbuch. V SSSR bylo zvykem neúspěchy (socialismu, SSSR) zatajovat, protože by byly „zneužity
nepřáteli socialismu“. V tomto případě problém ale během velmi krátkého času překonal hranice SSSR
a radioaktivní spad začal ohrožovat velkou část Evropy.
V Kievě, ale také v Praze, představitelé strany a vlády stále tvrdili, že o nic nejde a z toho důvodu také
prvomájové oslavy v těchto městech probíhaly jako by se nic nestalo. Teprve později se ukázala celá
velikost černobylské katastrofy a i to, jaký hazard s životy a zdravím lidí znamenaly radostné
prvomájové průvody, na které z nebe padal radioaktivní prach. V ČSSR se však celý problém vlastně
vůbec nikdy nepřiznal.
Na Ukrajině a v sousedním Bělorusku muselo být mnoho vesnic navždy opuštěno a mnoho dětí se
narodilo s různými defekty. V ukrajinských a běloruských lesích začaly růst nadměrně velké houby a na
polích rekordně velké okurky i jiné druhy zeleniny.
Lidová tvorba:
V ČSSR jsou prý nejpřísnější celníci – v celé Evropě je jaderný spad z Černobylu
a u nás nic – celníci jej prý nepustili.
26
Při havárii v Černobylu zařvali prej jen dva lidi – první zařval „Vypni to!“ a druhý
„Nejde to!“
Je to pravda, že pracovníci v jaderné elektrárně v Černobylu se přestali
oslovovat „Soudruhu“? Ano, od konce dubna 1986 se oslovují „Vaše jasnosti“.
Je pravda, že mezi USA a SSSR došlo k nové dohodě o jaderných zbraních? Ano,
samozřejmě, prezident Reagan se jménem USA zavázal, že USA nepoužijí
jadernou elektrárnu jako první.
Dotaz na rádio Jerevan: „Jsou jablka v okolí Černobylu poživatelná?” Odpověď
rádia Jerevan: „Ano, jablka jsou jedlá, jen ohryzky je pak nutno zakopat
minimálně sedm metrů pod zem!”
Oficiální vysvětlení pro nehodu v Černobylu: „Nešlo o nehodu, byl to řízený proces
rentgenování obyvatelstva v Černobylském regionu.“
Černý trh
Černý trh byl v době reálného socialismu normální součástí oběhu peněz a zboží. Na černém trhu se
prodávaly cizí valuty, bony, různé druhy zboží z dovozu, zakázané nebo nedostatkové zboží. Označení
je to však velmi široké a měl by se do něj zřejmě zahrnout i velmi rozšířený podpultový prodej (maso,
ovoce, zelenina, elektronika atd. atd.) známým či za úplatek.
Černý trh neměl fyzické sídlo a fungoval spíše na bázi informací předávaných si mezi lidmi cosi
shánějícími a cosi nabízejícími, často s využitím jejich známých či kolegů z práce jako prostředníků.
Mlčenlivým tolerováním černého trhu si režim vypomáhal k řešení problémů, které byly oficiálně pouze
těžko řešitelné (především deficit mezi nabídkou a poptávkou u řady druhů zboží a služeb). Čas od
času byl však někdo odhalen a odsouzen za nedovolené podnikání či poškozování devizového
monopolu státu apod.
Červený Hrádek
Část města Plzně , kde v místním kulturním domě přednesl Milouš Jakeš 17. července 1989 svůj
legendární projev, kterým se bavila většina populace ČSSR a který, zřejmě jako historicky jediný projev
aktuálního nejvyššího představitele KSČ, byl čten a šířen mnoha lidmi, jimž za to hrozilo stíhání ze
strany Stb i VB.
Československá měna
Československá koruna (Kčs), jako všechny měny socialistických zemí, byla nesměnitelná a nesměla
se ani vyvážet ani dovážet do/ze zahraničí. Část papírových platidel byla vydávána jako „státovky“ a
nikoliv jako „bankovky“. Platidla připravovaná pro měnovou reformu v roce 1953 byla ve snaze strany a
vlády měnovou reformu zatajit, vyrobena v SSSR.
Existovaly v zásadě tři možnosti výměny Československé měny za volně směnitelné měny – na černém
trhu při použití černého směnného kurzu; v některých zahraničních bankách (při úspěšném porušení
zákazu vývozu čs. korun), kde byl kurz ještě mírně horší než na černém trhu; oficiálně při velmi
27
nepravděpodobném získání ho přídělu v rámci tzv. devizového příslibu za kurz velmi blízký kurzu
černého trhu. Čs. měna měla stanovený pevný obsah zlata za jednotku, avšak za žádných okolností
nebylo možné bankovní zlato za koruny zakoupit. Na bankovkách bylo uvedeno, že jsou“kryté zlatem a
všemi aktivy Státní banky československé.“ Viz též Bony, Vnitřní reprodukční cenové vyrovnání,
Směnný kurz.
Lidová tvorba:
Československý ministr financí a jeho poradci přemýšlejí, jak zhodnotit korunu.
Jeden poradce navrhuje navrtat dírku do koruny a nalít do ní zlato, druhý
poradce říká, že zlata je málo a tak navrhuje vyvrtat dvě dírky a nalít do nich
stříbro, ministr financí o tom chvíli přemýšlí a pak rozhoduje, že mince budou
raději prodávat se dvěma prázdnými dírkami za dvě koruny jako knoflík.
Československá republika
Viz ČSR
Československá socialistická republika
Viz ČSSR
Československo
Československo byl stát, který existoval (mimo období 2. světové války) od 28. října 1918 do 31.
prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států
rozpadlého Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska, Slovenska a
Podkarpatské Rusi. V roce 1945 byla Podkarpatská Rus bezplatně postoupena Sovětskému svazu proti
přání mnoha jejích obyvatel. Do roku 1960 bylo používáno označení ČSR – Československá republika a
od roku 1960 pak se zavedením socialistické ústavy a nových státních znaků se označení změnilo na
ČSSR – Československá socialistická republika. Celé Československo pak zaniklo rozdělením na
Českou republiku a Slovenskou republiku 1. ledna 1993.
Lidová tvroba:
Jsi-li dobrým Čechem, utírej si zadek mechem. S každým kouskem papíru,
spěchej rychle do sběru.
Československo-sovětské přátelství
Vysoce propagovaný a oslavovaný vztah mezi ČSSR a SSSR a mezi jejich lidem. Zůstával však jen na
oficiální bázi. Přátelství přímo mezi lidmi nebylo ani příliš možné rozvíjet, protože cestování do SSSR
bylo velmi složité a občané SSSR do ČSSR nemohli soukromě cestovat prakticky vůbec. Ve školách
bylo proto v hodinách ruského jazyka silně propagováno dopisování si se sovětskými pionýry. Viz též
Svaz československo-sovětského přátelství.
Lidová tvorba:
Víte, proč emigroval pan Roubíček do Izraele? Arabsko-izraelská válka mu byla
přeci jen nějak milejší než Československo-sovětské přátelství.
28
Československý svaz mládeže (ČSM)
Komunistickou stranou podporovaná mládežnická organizace existující v letech 1949 – 1968. Během
Pražského jara pak ČSM zanikl. Součástí ČSM byla také organizace Pionýr. V roce 1970 byl pak ČSM
nahrazen normalizační organizací Socialistický svaz mládeže (SSM).
Členy ČSM se mladí lidé ve školách stávali téměř automaticky. Odmítnout mohlo znamenat problémy a
v tvrdších dobách padesátých let i vyloučení ze studia.
Oficiální hesla:
• Za tisíce nových členů ČSM!
• Přijď mezi nás!
Čest práci
Pozdrav mezi členy KSČ.
Tímto pozdravem se zdravilo spíše jen schůzích a při oficiálních příležitostech, protože soukromě, mezi
přáteli tento pozdrav použít by se bývalo nesetkalo s pozitivní reakcí.
Čestné pionýrské
Čestné slovo pionýra mělo být důkazem pravdy toho, co ten který mladý člověk tvrdí. Pokud tedy své
tvrzení stvrdil slovy „čestné pionýrské (slovo)“, mělo to být potvrzení, že mluví pravdu.
Čierná nad Tisou
V tomto nejvýchodnějším městečku bývalého Československa se ve dnech 29.7. - 1.8.1968 konalo
společné zasedání politbyra ÚV KSSS (vedeného L.I.Brežněvem) a předsednictva ÚV KSČ (vedeného
A. Dubčekem). Sovětské vedení se zde naposledy pokusilo přesvědčit své československé soudruhy o
kontrarevolučním nebezpečí v ČSSR. Zvláštností byl způsob nocování. Vagony se sovětskou delegací
se vždy po jednání přesunuly na sovětské území – zřejmě v obavě, aby se jejím členům
v kontrarevolučním Československu něco nepřihodilo.
Činorodé úsilí, činorodá práce
Optimistické označení práce a činnosti podporované režimem. U lidí projevujících „činorodé úsilí“ se
předpokládalo, že danou činnost vyvíjejí s příkladným nadšením a s úsměvem.
Člen společnosti
Výraz, který v médiích často nahrazoval méně ideologické označení občanů Československa jako
„občanů“.
Člen strany
Člen KSČ.
Členská základna
Členové určité organizace (KSČ, SSM, ČSM, SČSP atd.)
V ČSSR šlo především o to, mít co největší členskou základnu, takže kritéria vstupu nebyla buď žádná,
nebo relativně jednoduchá. V jiných zemích socialistického tábora (ZST) tomu mohlo být jinak a
například členství v národní komunistické straně mohlo být podstatně výběrovější záležitostí, než tomu
bylo v socialistickém Československu, kde hlavním cílem byla masovost.
29
ČSLA – Československá lidová armáda
ČSLA byla členem Varšavské smlouvy, strategickým a oficiálním nepřítelem bylo NATO. V reálném
socialismu existovala všeobecná branná povinnost pro všechny mladé muže od 18ti let věku. Základní
prezenční služba trvala 24 měsíců. Pro absolventy vojenských kateder na vysokých školách byla
prezenční služba zkrácena na 12 měsíců. Zásadní rozdíl proti klasickým armádám byl ten, že ČSLA
byla zpolitizovaná a vyšší velitelé museli být členy strany a že velká část výcviku vojáků byla věnována
PŠM (politickému školení mužstva), které propagovalo pouze komunistickou ideologii.
V průběhu srpnových událostí dostala ČSLA rozkaz se okupačním armádám (bratrským armádám)
nebránit, čímž si dále zhoršila svou prestiž mezi lidmi. Několik málo velitelů přikázalo alespoň zničit
nebo znehodnotit zařízení předávaném v srpnu 1968 bratrským armádám a byli za to později po
zásluze potrestání.
ČSR – Československá republika
Oficiální název Československa do roku 1960, kdy byl přijat název ČSSR – Československá
socialistická republika.
ČSSR – Československá socialistická republika
Název ČSSR – Československá socialistická republika byl zaveden k 18. červenci 1960 za prezidenta
soudruha Antonína Novotného, který rozhodl, že ČSR již dosáhla „socialistického stupně rozvoje“.
Současně se změnou názvu se vydala nová platidla a změnily se i státní znaky. Československý lev tak
například místo korunky dostal nad svou hlavu pěticípou hvězdu. Byla také vyhlášena nová socialistická
ústava, která mj. zakotvovala vedoucí úlohu KSČ ve společnosti .
Lidová tvorba:
Jaký význam mají barvy na čs. Vlajce? – bílí dřou na červené, až jsou z toho
modrý.
Jaký rozdíl je mezi Národním divadlem a ČSSR? Národní divadlo má nouzové
východy a ČSSR nouzi z východu.
Sedm divů socialismu v ČSSR:
1. Přesto, že to nikoho nezajímá, stále se mluví o práci.
2. Přesto, že se stále mluví o práci, nikdo nic nedělá.
3. Přesto, že nikdo nic nedělá, plán se plní.
4. Přesto, že plán se plní, nikde nic není.
5. Přesto, že nikde nic není, všichni všechno mají.
6. Přesto, že všichni všechno mají, všichni jsou nespokojení.
7. Přesto, že jsou všichni nespokojení, volí jednomyslně kandidáty Národní
fronty.
30
D
Darex
Předchůdce organizace Tuzex. Darex byl založený v roce 1949 s cílem stáhnout od lidí západní (volně
směnitelnou) měnu. Začalo tak rozdělování společnosti na ty, kteří si mohli koupit nedostatkové zboží a
na „ty ostatní“. Výraz Darex je zkratkou slov „dárkový export“.
V Darexu bylo možné koupit nedostatkové a zboží z dovozu. Platilo se poukazy, které bylo možné
získat pouze za volně směnitelné měny. Paradoxem samozřejmě bylo, že běžní dělníci a rolníci, jejichž
zájmy nová diktatura proletariátu údajně hájila, neměli jinou možnost než nakupovat za vydělané koruny
druhořadé zboží a na nedostatkové zboží jen myslet nebo v lepším případě stát fronty.
Dederoni
Mírně zesměšňující označení občanů NDR - Německé Demokratické Republiky. Vycházel ze
skutečnosti, že označení státu na jejich autech (především Trabanty a Wartburgy) bylo DDR (Deutsche
Demokratische Republik). Dederon byla zároveň jedna z prvních umělých tkanin používaných pro
výrobu pánských košil a symbolizující úspěchy socialistického hospodářství. Viz též Východní
Německo.
Bylo zajímavé, že občané NDR byli oficiálně našimi bratry, přáteli a soudruhy, zatímco občané
Západního Německa (NSR) byli oficiálně vesměs špatní, socialismu a míru nepřátelští lidé, mající na
mysli především zkázu socialismu a rozpoutání další světové války. A to přesto, že rozdělení Německa
proběhlo na základě čistě vojenského rozhodnutí o dobytém území a nikoliv na základě dobrovolné
politické volby jejich obyvatel.
Deformace
Deformace viz Přehmaty
Demokracie
V reálném socialismu byla demokracie prezentována jako socialistická demokracie. V praxi to
znamenalo, že demokracie byla nahrazena diktaturou proletariátu.
Lidová tvorba:
Víš, jaký je rozdíl mezi demokracií a socialistickou demokracií? ??? Asi jako mezi
křeslem a elektrickým křeslem.
Demokratický centralismus
Princip demokratického centralismu byl jedním ze základních pilířů teorie vnitřního fungování
komunistických stran leninského typu. Myšlenka byla v tom, že je žádoucí, aby k důležitým tématům
probíhala diskuse, avšak tato diskuse pak musí být ukončena závazným centrálním rozhodnutím. Tento
princip odpovídal Leninově představě politické strany s vojenskou kázní.
Demokratizace společnosti
Proces spojený obvykle se střídáním vedoucích osob ve straně a vládě. Předchozí vývoj byl při
takových příležitostech prezentován jako nedostatečně demokratický a nový vývoj pak jako
31
demokratizace společnosti. Faktem bylo, že kromě snad roku 1968 takovéto procesy uvnitř společnosti
k demokracii nikdy ani nesměřovaly. Hlavní příčinou nestability a neexistence demokracie byla vedoucí
úloha KSČ a princip diktatury proletariátu.
Demonstrace
V dobách reálného socialismu nebyly prakticky jiné, než prorežimní oficiálně organizované demonstrace
podpory straně a vládě, případně režimem organizované protestní demonstrace proti nějakým krokům
západních vlád. Demonstrace proti vykořisťování, proti systému atd., byly zmiňovány jako jev normální
v kapitalistické společnosti. Ve společnosti socialistické/komunistické jich však nebylo zapotřebí,
protože celá společnost byla vedená stranou a vládou, jejímiž jedinými cíli bylo blaho lidu a zájmy
dělnické třídy.
Desítkový důvěrník
Nebo-li také „desítkář“ měl na starost deset lidí, o kterých musel podávat hlášení, např. co čtou, jak
pracují. O svých poznatcích pak pravidelně informoval příslušného stranického funkcionáře.
Devizový cizozemec
Označení zahraničních občanů pocházejících z kapitalistických zemí, tzn. držitelů volně směnitelné
měny. Pro definici devizového postavení cizinců ze Zemí Socialistického Tábora - ZST bylo používáno
více kritérií v závislosti na charakteru plateb a služeb či zboží které se mělo hradit. Devizoví cizozemci
podléhali různým pravidlům, jejichž cílem bylo dostat z nich co nejvíce volně směnitelné měny, zabránit
jim v možnosti využívat relativně nízkých tuzemských cen vyvolaných případnou aplikací černého kurzu
koruny při prodeji valut vekslákům. Devizoví cizozemci tak podléhali pravidlům povinné směny a
hotelové služby i služby leteckých společností museli navíc vždy platit ve volně směnitelných měnách.
Devizový monopol
Pojem vyjadřující skutečnost, že obchodování s devizami a valutami včetně jejich vlastnictví mohl
realizovat pouze stát a jeho instituce. Z tohoto principu pak byly odvozeny různé povinnosti občanů jako
např. nabídková povinnost, podle které musel každý občan nabídnout k odprodeji státu veškeré valuty
do 10 dnů od jejich získání. Samozřejmě nebylo dovoleno vlastnit jakékoliv prostředky či účty
v zahraničí a do druhé poloviny osmdesátých let nebylo možné mít účet v cizí měně ani u žádné z čs.
bank.
V praxi tedy docházelo k tomu, že si lidé případné cizí bankovky ukládali na různá tajná místa a buď je
postupně měnili na bony, nebo si je nechávali jako trvalé úspory, nebo, v případě že se jim podařilo
vycestovat do kapitalistické země, je vyváželi tajně přes hranice. Způsoby jakými se takové bankovky
uschovávaly před bystrými zraky celníků, bylo více, ale žádný zaručený, protože prohlídky byly někdy
opravdu drasticky důkladné. V případě nalezení pašovaných valut byly tyto automaticky zkonfiskované
a podle jejich množství pak ještě hrozila možnost zákazu cesty nebo případně i trestního postihu. Viz
též Devizový přestupek, Volně směnitelné valuty, Černý trh, Kurz, VRCV, Devizový příslib, Nabídková
povinnost.
Devizový přestupek
Do této kategorie spadal například nákup/prodej valut, „nelegální“ vývoz/dovoz valut a korun, nesplnění
nabídkové povinnosti – v podstatě porušení zákonů vytvářejících devizový monopol státu. Existovala
však automatická amnestie, kdy od chvíle kdy tak učinili, nebyli stíháni lidé, kteří volně směnitelné měny
nabídli k odkoupení bankou. Devizové přestupky patřily mezi nejtvrději stíhané a při větším objemu pak
přecházely do kategorie trestných činů.
32
Devizový příslib
Systém přidělování velmi omezeného množství zahraniční měny (obvykle stanovený v USD na jeden
den pobytu) na cesty do zahraničí. Mezi lidmi se hovořilo o „devizáku“.
Systém devizových příslibů vznikl v rámci určitého uvolňování v šedesátých letech a pak přetrvával až
do Listopadu 1989. Žádat o devizový příslib bylo možné jednou ročně ve stanovených termínech
(obvykle do konce února) a celý systém přidělování se stal vysoce prestižní a současně korupční
záležitostí. Žádost musela být podpořena souhlasem zaměstnavatele, u studujících musely souhlas
vydat školy a u žen v domácnosti nebo důchodců pak příslušný Národní výbore. V osmdesátých letech
získání souhlasu zaměstnavatele mohlo znamenat až 4-6 vnitřních podnikových podpisů než byl vydán
ten potřebný (vedoucí, nadvedoucí, ROH, KSČ atd.). Pravděpodobnost získání devizového příslibu byla
bez potřebných kontaktů i tak ale velmi nízká až téměř nulová. Viz též Žádost o žádost.
Devizový únik
Výraz používaný při nákupu služeb či zboží, které oficiálně bylo možné zakoupit za koruny nebo za
omezeně směnitelné měny (měny zemí skupiny Zemí socialistického tábora - ZST) avšak byly státem
nebo jeho organizacemi nakoupeny za měny volně směnitelné. Složitými výpočty se pak ohodnocovala
výše „ztráty“ a příslušný pracovník musel svá rozhodnutí pečlivě zdůvodnit, aby podnik dostal souhlas
antiimportní komise a posléze banky.
Děda Mráz
Sovětská alternativa Ježíška. Děda Mráz naděluje zřejmě na Nový rok a není nepodobný americkému
Santa Clausovi.
V socialistickém Československu byl Děda Mráz propagován bez velkého ohlasu. Se zajímavou teorií
vysvětlující nahrazování Ježíška Dědou Mrázem, přišel Antonín Zápotocký. V rozhlasovém pořadu pro
děti přišel před Vánocemi 1952 s příběhem stárnoucího Ježíška který se prý postupně přeměnil
v Dědu Mráze. Viz též Jolka, Vánoční besídka.
Dělba práce – mezinárodní socialistická
V rámci RVHP byla prosazována myšlenka dělby práce mezi jednotlivými zeměmi socialistického tábora
(ZST). Jednalo se o prosazování specializace jednotlivých zemí společně s prohlubováním jejich
vzájemné závislosti. Pro Československo, které mělo všestranně rozvinutý vlastní průmysl, tato politika
znamenala zásadní zaostávání zejména výroby spotřebních předmětů a lehkého průmyslu.
Dělnická třída (DT)
Velmi často používaný výraz pro označení části společnosti, jejímž jménem režim fungoval, aniž se
však opravdu kdy zeptal, zda si to dělnická třída přeje. DT byla označována také jako nejprogresivnější
a nejlepší silou společnosti. Jedná se také o souhrnné označení všech dělníků. Viz též Dělnické hnutí
Dělnické hnutí (DH)
Souhrnný název zahrnující politické aktivity odborové, socialistické i komunistické. Komunistická strana
byla prezentována jako vůdkyně a organizátorka všech takovýchto aktivit dělníků o zlepšení jejich
životních podmínek. Vznik dělnického hnutí se datuje do počátků průmyslové revoluce tzn. od konce 18.
století. Zpočátku mělo za cíl jen zlepšit tehdy opravdu špatné sociální podmínky dělnické třídy. Teprve
Marx, Engels a později Lenin vytvořili filosofii, jež dostala i politický rozměr tím, že si jako cíl stanovila
získání moci a diktaturu proletariátu.
33
Dělnicko-rolnická vláda
Lidé podepsaní pod Zvacím dopisem a jejich političtí soukmenovci se chystali na převzetí moc okamžitě
po invazi armád Varšavské smlouvy. Vysočanský sjezd je však nezvolil do žádných funkcí a ani
prezident Svoboda nereagoval na jejich návrh vytvořit dělnicko-rolnickou vládu. Myšlenka okamžitého
vytvoření takovéto kolaborantské vlády byla tedy eliminována a konzervativní křídlo KSČ muselo za
podpory ÚV KSSS zahájit pomalejší proces normalizace, který měnil mocenskou strukturu a celkovou
situaci v ČSSR postupně. Dá se říci, že v dubnu roku 1969 mělo konzervativní křídlo KSČ celou situaci
v ČSSR již pevně v rukou. Tehdy byl také zvolen generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustáv Husák.
Dělnický kádr
Označení lidí vybraných např. na středoškolská nebo vysokoškolská studia, případně k řízení
pracovních kolektivů na podkladě jejich dělnického původu a nikoliv znalostí či schopností.
Prosazování dělnických kádrů bylo zvláště silné v padesátých letech, kdy systém měl potřebu rychlé
obměny vedoucích kádrů ve všech oblastech života společnosti. Řediteli továren, podniků a institucí se
tak stávali lidé bez praxe či vzdělání, ale se zázemím v KSČ. Drastické dopady do hospodářství přišly
velmi záhy.
K novému zubaři přijde první pacient. Sestra ho usadí do křesla, zubař se na něj
podívá, vezme majzlík a kladivo a hned mu vyseká zub. Když pacient celý
vystrašený opouští ordinaci se zkrvavenou pusou a bez několika zubů, říká sestře:
„No něco takového jsem ještě nezažil“. „No bodejť byste zažil, dyť náš doktor
než udělal Večerní Univerzitu Marxismu Leninismu, byl elektrikářem“.
Dělnický prezident
Za dělnické prezidenty byli označováni všichni prezidenti zvolení po Únoru 1948 do konce reálného
socialismu v ČSSR, tzn. od Gottwalda po Husáka.
Dělnická přípravka
Plným jménem „Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy“. Jednalo se o součást režimní
snahy o co nejrychlejší vytvoření socialistické inteligence. Posluchači byli vybíraní z řad dělnických
kádrů a učivo středních škol jim bylo prezentováno ve velmi zrychlené formě – během 6-8 měsíců. Mezi
lidmi se jím říkalo „rychlokvašky“. Viz též Absolvent dělnických kurzů – ADK.
Dělnický původ
Dělnickým původem se mohli pochlubit lidé, jejichž rodiče (nebo alespoň otec) pracovali jako dělníci.
Otázka původu každého jednotlivce byla kladena prakticky ve všech dotaznících – pro zaměstnání,
studia atd. – a byla zmiňována v hodnoceních a posudcích.
Pokud člověk chtěl studovat nebo získat nějaký souhlas, snažil se obvykle ve své rodině objevit
někoho, od koho by mohl odvozovat svůj „dělnický původ“. Postupně se situace stávala nepřehlednou,
protože dělnický původ získávaly například i děti politicky nepohodlných jedinců, kteří byli odsouzeni
k manuální práci a vlastně se tak za trest stali členy „nejprogresivnější složky společnosti“ – dělnické
třídy a svým dětem tak zajistili pozitivní dotazníkové hodnocení.
Dělník
34
Člověk pracující manuálně v nějakém výrobním procesu. V reálném socialismu měl tento výraz silně
ideologický podtext. Dělníci byli hlavní součástí proletariátu, jehož jménem nebo jménem dělnické třídy
byla celá země a společnost řízena. Jediná známější kritika dělníků vůbec přišla z úst prezidenta
Zápotockého, který plzeňské dělníky za jejich bouřlivé demonstrace proti měnové reformě v červnu
1953. Tehdy řekl, že „nelze vytvářet kult dělníka, kterému je vše dovoleno.“ Jeho reakce byla logická –
dělníci měli jiný názor než strana a vláda, které je reprezentovaly.
Paradoxně byla dělnická profese sice hodnocena jako v celé hierarchii nejvýše, avšak do dělnických
profesí byli zároveň odesíláni lidé pro politické či jiné prohřešky za trest. Viz též Dělnický původ.
Dělník, rolník, příslušník inteligence
Od konce šedesátých let tři základní složky socialistické společnosti. Mezi přijatelné příslušníky
inteligence byli ale bráni jen lidé, kteří vystudovali již ve školách socialistického typu, tzn., že byli na tyto
školy vybráni již podle kriterií uplatňovaných v reálném socialismu a studovali podle nových osnov, které
také vždy zahrnovaly předměty jako Dějiny mezinárodního dělnického hnutí, Politická ekonomie
kapitalismu a socialismu atd.
Výraz „příslušník inteligence“ naznačuje, že inteligence nebyla brána jako celek. Zároveň je ale zřetelný
posun v přístupu k inteligenci od konce čtyřicátých a začátku padesátých let, kdy inteligence byla
potlačována jako socialismu nepřátelská vrstva společnosti.
Lidová tvorba:
Dotaz na Rádio Jerevan: „Nebylo by nejlepší zavřít všechny nepřátele našeho
státu dělníků a rolníků do vězení?“ Odpověď: „V principu ano, ale kdo by potom
pracoval na polích a v továrnách?“
Víte, jak se oslovují zametači ulic a popeláři za socialismu?
"Brý jitro, pane inženýre!"
"Dobrý, dobrý, pane doktore..."
Dialektický materialismus
Filozofický princip, z něhož vychází marxismus-leninismus. Podle něj je základem všeho hmota a k
obecnému vývoji dochází na základě soupeření protikladných sil. Do marxistické politické ideologie byla
pak hmota přeložena jako materiální výroba a protikladné síly jako protikladné (antagonistické) třídy.
Zajímavé je, přes uznávání úlohy soutěže jako hnací síly pokroku, reálný socialismus konkurenci zcela
zlikvidoval a tím z velké míry zapříčinil hospodářskou stagnaci a ztrátu konkurenceschopnosti našeho
průmyslu.
Diktatura proletariátu
Základ Leninova přístupu k třídnímu rozdělení lidské společnosti, který ospravedlňoval zrušení
demokracie a základních demokratických pravidel ve společnosti reálného socialismu. Proletariát byl
představován nejasně definovanou masou lidí, především dělníků a rolníků, kteří radostně a vděčně
podporují komunistickou stranu, jako svůj předvoj.
Diktaturou proletariátu se ospravedlňovalo zavedení socialistické demokracie, protože tato demokracie
měla sloužit právě údajným zájmům proletariátu. Podle tohoto principu má dělnická třída a logicky tak
35
také její předvoj – Komunistická strana – právo ignorovat a potlačovat zájmy všech ostatních tříd
společnosti a tím i obecné principy demokracie.
Oficiální heslo:
• Socialistický stát – nástroj diktatury proletariátu
Disident
Ve východní Evropě se v druhé polovině 20. století snažili disidenti odporovat režimu socialistického
realismu vydáváním tzv. samizdatové literatury, organizováním akcí apod. Příklady disidentských
skupin: Charta 77, Solidarita (Polsko). Známí disidenti: Václav Havel, Alexander Solženicyn, Lech
Walesa.
Diskreditace strany
Zveřejňování či zmiňování zločinů, chyb, přehmatů a negativních jevů způsobených stranou nebo jejími
představiteli. U koho se přišlo na to, že stranu takto „diskreditoval“, byl nějakým způsobem spravedlivě
potrestán.
Disproporce
Mírně eufemistický výraz pro vyjádření problémů v ekonomice. Obvykle šlo o zásadní rozdíly mezi
poptávkou a nabídkou. Tento výraz měl podobné využití jako termín strukturální problémy.
Diverzant
Označení člověka, o němž se předpokládalo, že má za úkol poškodit zájmy socialistického systému. Do
velké míry se překrývá s výrazem sabotér. Výraz diverzant však naznačoval, že daný škůdce je placený
a vedený zahraničními tajnými službami zatímco sabotér mohl škodit na základě vlastního rozhodnutí,
zájmů a možností.
O diverzantech a sabotérech se média šířila především v padesátých letech. Tito se měli rekrutovat
z emigrantských kruhů, agentů CIA, osob nepřátelských socialistickému zřízení atd.
Dlouhý, neutuchající potlesk
Toto hodnocení atmosféry po projevech předních představitelů strany a vlády nebo „vrcholných
představitelů bratrských stran“, se objevovalo pravidelně na stránkách Rudého práva, ve zprávách
Československé televize i v dalších dobových médiích. Obvyklé znění bylo toto: „Po projevu soudruha
toho a toho následoval dlouhý, neutuchající potlesk“.
Do švestek
Po Únoru 48 se mnoho lidí utěšovalo tím, že komunismus velmi brzo padne. „Do švestek“ byl jeden
z používaných termínů, který v podstatě znamenal, že by režim měl padnout do podzimu. Ve
skutečnosti těch podzimů proběhlo 41.
Lidová tvorba:
V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso. Jeden z čekajících mužů to nevydrží a
začne nahlas kritizovat systém. Člověk v kožené bundě, který postával nedaleko,
k němu přistoupí a povídá: „Soudruhu, podívej, za starých časů, kdyby si někdo
36
takhle nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho … a rukou naznačí pistoli namířenou na
mužovu hlavu. Když muž přijde domů s prázdnou, ptá se jeho žena: „Co se děje,
došlo maso?“ „Je to ještě horší, už jim došly i náboje!“
Moskva 70. let. Je strašná zima. Příští den mají dovézt do masny zboží.
V předvečer té události už stojí před obchodem několikatisícová fronta lidí. Mají
na sobě kožichy, s sebou stoličky, vodku a šachy.
Ve tři odpoledne vychází řezník a oznamuje: "Soudruzi, právě mi volali z
ústředního výboru strany, maso nestačí pro všechny, Židé mají jít domů."
Židé poslušně opustí frontu, ostatní čekají dál.
V sedm večer znovu vyjde řezník: "Soudruzi, právě mi zase volali z ÚV, vypadá to,
že maso nebude vůbec, musíte jít domů všichni."
Dav se neochotně rozchází a bručí: "Ty zatracený Židi zas měli štěstí."
Dobrovolná účast
Ostře sledovaná a vyhodnocovaná účast na režimem sponzorovaných akcích. Ať už na prvomájových
oslavách, jakýchkoliv schůzích, demonstracích apod., byl vždy někdo, kdo zapisoval účast a jemuž se
bylo třeba nahlásit, aby účast měla pro daného jednotlivce kýžený smysl. Mezi lidmi se zažilo označení
dobrovolně povinné. Dobrovolná účast byla pak jedním z kritérií při posuzování aktivity a vypracovávání
posudků. V případě, že se určitý člověk neúčastnil „dobrovolných“ akcí, mohlo to v závislosti na jeho
životních plánech a očekáváních znamenat nepříjemnosti. „Dobrovolných“ akci se lidé zúčastňovali
zejména proto, aby „měli čárku“, což znamenalo, aby byli na této akci viděni, jejich přítomnost
zaznamenána čárkou do jmenného seznamu (studentů, pracovníků, členů nějaké organizace atd.) a
odtud se pak tato jejich aktivita mohla pozitivně projevit v jejich posudku.
Dobrovolně povinné
Lidový výraz označující skutečnost, že účast jednotlivců na určité dobrovolné režimní akci je
zaznamenávaná a kdo se jí nezúčastnil, je hodnocen negativně. Viz též Posudek.
Dočasné rozmístění vojsk
Výraz vzniklý po návratu Alexandra Dubčeka a dalších představitelů strany a vlády z nedobrovolné
cesty do Moskvy koncem srpna 1968. Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk zahrnovala sice
termín „dočasný“, avšak bez jakéhokoliv časového omezení. Vznikaly proto také vtipy srovnávající
význam výrazů „dočasný“ a „na věčné časy“ apod. Pobyt cizích vojsk na území ČSSR/ČSFR skončil až
v roce 1991. Viz též Dočasnost.
Lidová tvořivost:
„Byl jsi přivítat sovětská vojska?“ „Ne, nebyl, ale těším se, že je půjdu
vyprovodit“.
„Copak to tady děláš synku?“ „Ale tatínku, vyhlížím odchod sovětských vojsk“ „To
mi děláš radost synku, že sis našel trvalé povolání“.
Dočasnost
37
Výraz, který se začal používat po roce 1968, kdy byla podepsána „Smlouva o dočasném pobytu
sovětských vojsk v ČSSR“. Tato smlouva poprvé použila výraz – dočasný pobyt. Viz též dočasné
rozmístění vojsk.
Lidová tvorba:
Co je jednotkou dočasnosti? A odpověď - Jeden Furt.
Jak se stupňuje slovo „dlouhé“? „Dlouhé, delší, nejdelší, dočasné“.
Dočasný pobyt
Výraz používaný ve „Smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR“. Viz též Dočasnost.
Lidová tvorba:
V době svého dočasného pobytu u nás přijde komandant do prodejny obuvi. Říká:
„Mám dovolenku a jedu domů. Rád bych koupil synovi hezké boty.”
„Kolik je mu let a jak velké to má být číslo?”
„Já nevím, já nebyl sedm let doma.“
Dodavatelsko-odběratelské vztahy
Výraz vyjadřující socialistické tržní vztahy. V reálném socialismu nebyli zákazníci, ale byli „odběratelé“.
Například cestující v letecké i železniční dopravě byli v souhrnu s nákladem označováni jako přepravní
substrát.
Dogmatismus
Odpor ke kritice vlastních názorů. Za dogmatismus lze označit neochotu a neschopnost komunistické
teorie přijmout nutnost změn marxismu-leninismu v závislosti na společenském i technologickém
pokroku. Za dogmatiky označoval Lenin občas i ty své souputníky, kteří nebyli ochotni akceptovat
nějakou jeho myšlenku.
Dohnat a předehnat
Cíl v soutěžení s kapitalistickým systémem. Výraz byl používán hlavně v padesátých letech, kdy ještě
rozdíly mezi úrovní v ČSR a v sousedních západních zemích nebyly tak velké. V pozdější době už by
při srovnání realit působil nevěrohodně a začaly se spíše hledat objektivní důvody, proč socialistická
ekonomika zaostává. Jako jeden z takových důvodů bylo uváděno, že Západ mocně zbrojí, a proto
socialistické státy musí věnovat velkou část svých zdrojů právě na obranu proti západnímu nepříteli.
Lidová tvorba:
Jaké hlavní cíle si vytyčily jednotlivé sjezdy KSČ?
XV. sjezd: Dohnat a předehnat kapitalistické státy.
XVI. sjezd: Udržet s nimi krok.
XVII. sjezd: Neztratit stopu.
38
Otázka na Rádio Jerevan: „Naši politici tvrdí, že v blízké budoucnosti
předeženeme USA. Zároveň se v novinách ale stále píše, že USA míří mílovými
kroky do propasti. Můžete se vyjádřit k této protiřeči? Odpověď: „Děkujeme za
otázku, ale náš vysílací čas je bohužel již u konce.“
Kapitalismus musíme dohnat, ale nepředhánět, aby neviděli naše holé zadky
Dojnice
Výraz často mediálně používaný při zdůrazňování úspěchů kolektivního zemědělství. Produktivita dojnic
se tak stávala obecně známým a mediálně často prezentovaným ukazatelem, jehož hodnoty byly
měřeny v počtu litrů na den a případně na rok a široce mediálně publikované.
Socialistické dojnice podle médií dosahovaly lepší produktivity než dojnice v systému kapitalistickém.
Problémy o kterých se nehovořilo, byly životní podmínky skotu (obvykle bez výběhu v kravínech) a
používání agresivních dojících zařízení, která byla nebezpečná zdraví dojnic i kvalitě mléka.
Domovní důvěrník
Člověk, jenž byl pověřen správou určitého domu, ve kterém současně bydlel. Obyvatelé domu, kteří
k různým žádostem potřebovali souhlas nebo doporučení domovního důvěrníka se pak obvykle snažili
s domovním důvěrníkem dobře vycházet.
Dosáhnout vítězství v boji za splnění plánu
Jednoduše - splnit plán.
Dovršení socialistické výstavby
Blíže nedefinovaný časový bod, kdy měla být výstavba socialismu dokončena. Vzhledem k tomu, že se
za dovršení socialistické výstavby stále bojovalo a nebyla určena jasná kritéria, kdy tento boj skončí
nebo bude „dovršen“, lze předpokládat, že „dovršení socialistické výstavby“ bylo trvalým, ale průběžně
se vzdalujícím cílem režimu reálného socialismu.
Družba
Výraz označující nadšenou mezinárodní spolupráci a přátelství mezi různými kolektivy pracujících,
sportovců, politiků, či jiných kategorií obyvatelstva.
Družba byla oficiálně velmi podporovaná a v jejím rámci se cestovalo do družebních zemí, podniků,
měst, továren, vesnic atd. Pod tuto činnost bylo tedy možné za státní peníze zahrnout při dodržení
správného názvosloví vlastně cokoliv – jako cesty za pitím, nákupy a podobně.
Družební oblasti
Země, oblasti, regiony, města či vesnice, mezi nimiž existovaly družební vztahy. Viz též Družba.
Družební podniky
Podniky mezi nimiž existovaly družební vztahy. Viz též Družba.
Družstevní vlastnictví
Jedna ze dvou forem vlastnictví výrobních prostředků ideologicky přijatelných pro systém reálného
socialismu. Družstevní a státní vlastnictví výrobních prostředků byla jeho socialistickým zákonodárstvím
jedině povolená.
39
Dubček, Alexander
Žil 1921 – 1992. Před válkou pobýval s rodiči v SSSR. Po návratu vystudoval stranickou politickou školu
a začal stoupat po kariérním žebříčku KSČ. V lednu 1968, po roztržce mezi konzervativním a reformním
křídlem KSČ a po odvolání Antonína Novotného byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ, čímž začal
v ČSSR obrodný proces.
Dubček trochu naivně věřil, že bude možné zavést a udržet socialismus s lidskou tváří současně
s demokracií a osobními svobodami. Byla zrušena cenzura, uvolňovány hranice, umožněna svoboda
shromažďování atd. V dubnu 1968 byl prezident Antonín Novotný donucen abdikovat i z funkce
prezidenta. SSSR a ostatní ZST měly ze situace v ČSSR obavy a tak při mnoha příležitostech byl vývoj
v ČSSR kritizován a Dubček dostal několik varování – poslední v Čierné nad Tisou. Jeho osobní naivita
však způsobila, že si neuvědomoval reálné nebezpečí vpádu SSSR do ČSSR a tak jím byl 21. srpna
1968 velmi zaskočen a překvapen. Následně byl proti své vůli společně s dalšími představiteli strany a
vlády odvezen do Moskvy a zde donucen podepsat Moskevský protokol., jehož principy se staly
základem Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR. Při rozhlasovém projevu k národu po
svém návratu se v rozhlasovém studiu do mikrofonu rozvzlykal a svěřil se lidem, že nečekal „že mu
tohle sovětští soudruzi udělají“.
V dubnu 1969 byl jako 1. tajemník ÚV KSČ vystřídán Gustávem Husákem a stal se předsedou
Federálního shromáždění. V této funkci podepsal pendrekové zákony a ztratil tím zásadní část, do té
doby ohromné, podpory obyvatel ČSSR. Po nějaké době byl odstraněn i z této funkce a byl jmenován
velvyslancem v Turecku. Po roce byl pak z politiky zcela odejit a začal pracovat jako mechanizátor
v lesním podniku. Na výsluní se vrátil až v roce 1989, kdy působil ve funkci předsedy Federálního
shromáždění. Zemřel na následky zranění při autohavárii.
Lidová tvorba:
„Soudruzi, buďme k sobě stateční a přiznejme si, že za všechno může Antonín
Novotný.“
Duch marxismu leninismu
Popis skutečnosti, že veškeré konání a jevy v socialistické společnosti musí být v souladu s principy
marxismu leninismu – musí být v „duchu marxismu leninismu“.
U tohoto výrazu, používaném v dobových učebnicích i v médiích, působí trochu zvláštně fakt, že ryze
materialistická a ateistická filosofie marxismu-leninismu používá tak nadpřirozených a
nematerialistických výrazů jako „duch“.
Důchodky
Lidový výraz pro filcové černé vysoké boty se zipem uprostřed, které stály kolem 60 Kč a byly tak
přístupné i nižším příjmovým skupinám obyvatel.
Důvěra strany a dělnické třídy
Bylo něco, o co se měl každý snažit. V realitě denního života to znamenalo, že člověk, který takovouto
důvěru dostal, byl přijat do KSČ nebo mu bylo odsouhlaseno cosi, čeho chtěl dosáhnout a k čemu
potřeboval souhlas nějakého stranického orgánu. Explicitní prohlášení, že určitý člověk „nemá důvěru
strany a dělnické třídy“ mělo velmi negativní důsledky pro jeho pracovní, studijní či jiné ambice. Viz též
Posudek, Hodnocení, Kádrové materiály.
Důvěřuj, ale prověřuj
40
Heslo propagované v rámci KSČ, které v podstatě nabádalo k totální nedůvěřivosti mezi členy KSČ i
mezi lidmi vůbec.
Soudruhovi nebylo samozřejmě možné říci, že nevěříte jeho slovům, ale bylo naprosto správné nějakým
způsobem si jeho tvrzení prověřovat (špehováním, donášením, slíděním či jiným sběrem informací).
Dva tisíce slov
Dokument o délce 2000 slov vypracovaný spisovatelem Ladislavem Vaculíkem na jaře 1968. Dokument
hodnotil kriticky situaci ve společnosti i roli, kterou sehrála při vytvoření této situace KSČ. Dokument byl
podepisován politiky, umělci a dalšími veřejně známými osobnostmi i normálními občany.
Kdokoliv byl později (po srpnové invazi) identifikován jako signatář tohoto dokumentu, ztratil práci i část
svých občanských svobod a byl označován některým z názvů pro nepřátele socialistického zřízení.
Lidová tvorba:
Dohadují se americký, německý a český ministr obrany, kolik platí za jeden tank.
Německý ministr říká, „My kupujeme tanky za 2000 marek za kus“. Američan
říká, „To my je máme lepší, ale taky trochu dražší. Nás jeden tank stojí 2000
dolarů“. A český říká: „To nám stačí 2000 slov a máme tanků plnou republiku“.
Dvouletka
První dlouhodobý centrální plán uvedený po převzetí moci komunistickou stranou v Únoru. Po dvouletce
1948/49 pak už přicházely pětiletky.
Základní cíle byly – mohutnou propagandou aktivizovat masy k podpoře hospodářské politiky KSČ,
zvýšit produkci v základních odvětvích (v padesátých letech zejména těžké strojírenství, doly atd. a
teprve v šedesátých letech se určitá pozornost věnovala i spotřebnímu průmyslu) ukázat Západu, že
socialistické země mají rychlejší dynamiku růstu a dále pak nahradit fungování trhu centrálním
dlouhodobým plánováním.
Dým (z továrních komínů)
Opěvované znamení úspěšného budování socialismu. V dobách reálného socialismu byly dým, tovární
hluk, komíny atd. považovány za symboly úspěšného socialistického rozvoje a industrializace
společnosti.
41
E
Ekonomická reforma
Občasná snaha vedení strany a vlády o nápravu některých problémů vytvořených aplikací
socialistických principů. Vzhledem k tomu, že problémy se směly řešit pouze v rámci socialistického
systému a při respektování vedoucí úlohy KSČ, neměla žádná z reforem praktickou naději na úspěch.
Lidová tvorba:
Lidé mají dobrou náladu, co to znamená? „To znamená, že ekonomická reforma
ještě neskončila.“
Letenskou plání na vojenské přehlídce projíždí bojová technika a pochodují
vojáci. Na samotném konci jde za raketovými nosiči mužík v ošuntělém tesilovém
obleku. Brežněv stojící na tribuně s Husákem se jej s překvapením ptá: „Co to má
znamenat? Kdo to je na tom konci?“ „To je naše nejlepší tajná zbraň proti
americkým imperialistům – český ekonom!“ odpovídá Husák.
Baví se spolu dva psi:
"Tak co, jak ta ekonomická reforma působí na tvůj život a životní úroveň?"
"Ani se neptej, nestojí to za nic. Už mi zkrátili řetěz." "To není špatné, alespoň
nemusíš běhat tak okolo." "No, ale žrádlo nechali na původním místě."
Elektrifikace
Lenin vytyčil elektrifikaci Ruska jako jeden z hlavních cílů revoluce. Na základě své úvahy také vytvořil
rovnici Elektrifikace plus Sovětská moc rovná se Komunismus. Tyto Leninovy ideje ukazují, jak rozdílné
byly podmínky, za nichž myšlenky komunismu vypracovával a podmínky, za nichž byl do ČSR
komunismus importován. Přesto byl Sovětský Svaz propagován jako náš vzor.
Lidová tvorba:
Lenin měl pravdu, že socialismus je éra elektřiny. Do práce chodíš s odporem, na
plat se čeká s napětím a vedení se dotknout nemůžeš.
Elitářství
Výraz nedůvěry KSČ ke vzdělání a příslušníkům inteligence, kteří byli považování za elitáře, tzn. lidí, u
kterých se předpokládalo, že se povyšují nad dělníky i rolníky a že jsou potenciálními rozvraceči
socialismu.
Embéčko
Automobil původně označený 1000MB, který se továrně Škoda Mladá Boleslav začal vyrábět v roce
1964. Embéčko se pak v různých verzích stalo národním automobilem a znakem úspěchu
socialistického hospodářství. Lidově byl vůz nazýván také „tisíc malých bolestí“.
42
Emgeton
Československý výrobce magnetofonových pásků a kazet.
Emigrace, Emigranti
V době reálného socialismu pejorativní označení pro odchod do zahraničí a všechny ty, kteří tak učinili.
Obvykle bylo toto označení ještě používáno ve vazbě „nelegální emigrace“. Nelegálním emigrantem se
však stával prakticky každý emigrant, neboť legální emigrace nebyla od počátku padesátých let
prakticky možná. Systém zaznamenal dvě základní vlny emigrace – poúnorovou a posrpnovou. Do
první patřili lidé, kteří odešli do zahraničí po převratu v Únoru 1948 a do druhé pak ti, kteří odešli po
okupaci v srpnu 1968. Po roce 1948 nějakou dobu trvalo, než byly hranice neprodyšně uzavřeny (viz též
kopečkáři) a po okupaci v roce 1968 bylo možné až do podzimu roku 1969 relativně jednoduše cestovat
na Západ.
Emigrovalo se však vždy, jakmile k tomu lidé dostali nebo si vytvořili příležitost. Počet emigrantů
v poúnorové vlně je odhadován na 50 – 60 000 osob, v posrpnové vlně to pak podle různých údajů bylo
až 200-250 000. Problém byl zesílen tím, že emigrovala ta část populace, která měla šanci se
v zahraničí lépe uchytit, tzn. různí odborníci, lékaři atd. Proto byl počátkem sedmdesátých let v ČSSR
nedostatek lékařů a dalších odborníků.
Lidová tvorba:
Husák plave v rybníku a ze shora se mu směje sluníčko: „Dělej co dělej, ale večer
budu na západě.“
Dotaz na Rádio Jerevan: „Je návrat z Měsíce opravdu tak obtížný?“ Odpověď: „V
principu není. Technicky je problém již vyřešen, nyní ale zbývá dořešit otázku jak
naše kosmonauty donutit k návratu zpět do SSSR.!“
Stojí chlápek na Václavském náměstí a vykřikuje: „Za pět tisíc letenky do New
Yorku! Za pět tisíc letenky do New Yorku!“
Zastaví se u něho pán a ptá se: „To je i zpáteční, prosím vás?“
Chlápek se na něj ani nepodívá a pokračuje: „Za pět tisíc do New Yorku, blbce
neberem, za pět tisíc do New Yorku“!
Všude dobře, tak co tady?
Jaký je rozdíl mezi Českou filharmonií a Pražským kvartetem? Česká filharmonie
se stává Pražským kvartetem vždy po turné v západních zemích.
Mezinárodní rychlík vjíždí do jedné ruské vesnice, průvodčí naběhnou, odeženou
všechny cestující od oken a okna zatemní černými závěsy. Po průjezdu vesnicí
okna zase odtemní. Nikomu to nepřipadá divné, jen jeden cizinec se ptá
průvodčího, co to jako mělo znamenat. „No víte, asi před deseti roky tento
rychlík pro poruchu musel zastavit v této vesničce. V té době šlo jedno místní
43
děvče vykonat potřebu do kukuřice a z vlaku ji při tom uviděl jeden Američan.
Okamžitě se do ní zamiloval, z vlaku vystoupil, oženil se s ní a vzal si ji do
Ameriky.” „To je teda opravdu romantický příběh, ale jak to souvisí se
zatemňováním oken?” „No, od té doby každý den, kdy projíždí tento rychlík, v té
kukuřici vykonává potřebu celá vesnice!”
Leonida Brežněva na státní návštěvě ve Francii provázejí po Paříži. Krásy
Elysejského paláce si prohlíží s kamennou tváří, na poklady Louvru nereaguje.
Vedou ho k Vítěznému oblouku a nic, ani špetka zájmu. Nakonec přijíždí průvod k
Eiffelovce. A Brežněv se se zájmem diví: "Poslyšte, vždyť Paříž má 9 miliónů
obyvatel, to vám opravdu stačí jedna strážní věž?"
Engels, Fridrich (Bedřích)
Žil 1820-1895. Byl filantropistickým kapitalistou, který své zisky z textilní továrny věnoval na tvorbu a
propagaci marxistické filosofie. S Karlem Marxem byl osobní přítel. Společně vytvořili základní
dokument marxistické filosofie – Komunistický manifest. Engels také založil Svaz Komunistů a napsal
řadu teoretických knih podporujících myšlenku socialismu a komunismu.
44
F
Federace / Federativní uspořádání
ČSSR / ČSFR mělo v letech 1968 – 1992 zajistit rovnoprávné postavení Slovenska v rámci
Československa. Jednalo se o výrazný politický krok podporovaný zejména G. Husákem. Federace
skončila 31.12.1992 vyhlášením dvou samostatných republik ČR a SR k 1.1.1993. Viz též ČSR.
Festival mládeže a studentstva
Oficiální festivaly (levicové) mládeže a studentstva byly organizovány od roku 1947, kdy proběhl první
takový festival v Praze. Celkem jich pak do roku 1990 bylo zorganizováno 13. Jednalo se o režimně
podporované mezinárodní akce, kde se od mladých lidí očekávala podpora boje proti imperialismu,
kapitalismu a různým negativním jevům s těmito pojmy spojenými.
Filmový týdeník
Asi desetiminutový filmový průřez událostmi předchozího týdne promítaný vždy před hlavním filmem ve
všech biografech. Filmové týdeníky byly silně využívané k politické propagandě.
Lidová tvorba:
Novotného proslov na sjezdu KSČ byl zaznamenán na filmu pro filmový týdeník.
Novotnému někdo donese, že v kině Svět lidé hned po jeho projevu vstávají a
tleskají. Chce si to užít a tak se už po začátku filmového týdeníku vplíží do druhé
řady, se zalíbením se dívá na svůj projev a pak ještě radostněji poslouchá, jak mu
všichni tleskají. Najednou dostane pohlavek a člověk vedle něj mu říká: „Tleskej
ty vole, nebo nám to kino zavřou!“.
Fluktuant
V médiích pejorativní označení lidí s vlažným přístupem k pracovní morálce v reálném socialismu nebo
též někdy lidí systému nepohodlných. Viz též pracovní povinnost.
Fronta
V socialistickém obchodě trvalý fenomén vznikající jako výsledek kvantitativních i strukturálních rozdílů
mezi nabídkou a poptávkou. Řada druhů zboží byla nedostatková trvale (zejména dovážené zboží) a
jiné druhy pak často (vejce, máslo, tuky, oleje, knihy, dámské hygienické potřeby, náhradní díly do
automobilů atd. atd.).
Fronty byly normální před masnami, mlékárnami, ve čtvrtek (dodací den) před knihkupectvími a vůbec
všude, kde se zrovna prodávalo nedostatkové zboží.
Lidová tvorba:
V době již vybudovaného komunismu se vnučka ptá babičky: „A babi, co to prosím
Tě, co byly ty fronty?“ „To ještě za socialismu bylo nějakého zboží jen málo a tak
třeba na maso lidé čekali před obchodem v zástupu, kterému se říkalo fronta, už
je ti to jasné?“ „Ano babi, už tomu rozumím. Jen prosím tě, co to je to maso?“.
45
Ve vlaku z Brna do Prahy jedou dva chlapíci a ten jeden se druhého ptá, kam
jede. „Jedu do Prahy koupit maso.“ „ A proč vystupujete už teď v Kolíně?“ „Tady
končí fronta.“ Odpovídá mu ten druhý a vystupuje z vlaku.
Polská vláda dala příkaz, aby v každém uzenářství byl za výlohou vystaven jeden
buřt. Víte proč? No aby lidé nestáli před těmito obchody frontu na kachlíčky.
Fučík Julius
Rozporuplná postava komunistického novináře, který byl dáván jako vzor čestného hrdiny. Jeho
integrita byla však mezi lidmi zpochybňována s tím, že měl údajně nadstandardně dobré vztahy se
svým vyšetřovatelem z gestapa a i jeho role v podzemním komunistickém hnutí za 2. světové války se
zdála mít trhliny.
Fučík se ve dvacátých letech vypravil také do SSSR a z této cesty pak vznikla jeho knížka s názvem
„V zemi, kde zítra znamená včera“.
46
G
Gagarin Jurij
První kosmonaut světa, kterého vyslal na oběžnou dráhu dne 12.4. 1961 SSSR. Zahynul později jako
zkušební letec sovětského vojenského letectva.
Kolovala řada pověstí o tom, že ve skutečnosti zahynul ve vesmíru, protože se jeho kosmická stanice
nebyla schopna vrátit zpět na zem. Tyto pověsti se však nepotvrdily.
Lidová tvorba:
Otázka na Rádio Jerevan:
„Je pravda, že kosmonaut Gagarin vyhrál v loterii
automobil?“ Odpověď: „Ano, máte naprosto pravdu. Nebyl to ale kosmonaut
Gagarin, nýbrž učitel Afanasij Krivošejov a nevyhrál automobil, ale ukradli mu
kolo.“
Generální linie
Tento výraz by v současné době bylo možné vyjádřit jako „programové prohlášení“ strany. Generální
linie výstavby socialismu, budování socialismu atd. „v období po x-tém sjezdu KSČ“ byla obvykle
jedním z výsledků „sjezdových jednání“ zpracovaných v tištěné formě i pro veřejnost.
Generální (první) tajemník KSČ
Původně „první tajemník“, od roku 1971 pak generální tajemník KSČ byl nejvyšším funkcionářem KSČ a
většinou též také prezidentem republiky.
Je zajímavé se podívat na tuto funkci trochu historicky: 1945 – 51: Rudolf Slánský – generální tajemník
KSČ, 51 – 53: Gottwald – předseda KSČ, 53 – 68: Novotný – první tajemník, 68 – 69: Dubček – první
tajemník, 69 – 71: Husák – první tajemník, 71 – 87: Husák – generální tajemník, 87 - 89 :Jakeš, 89:
Urbánek: oba generální tajemníci. Pak krátce Adamec: předseda.
Glasnost
Politika otevřenosti, větší informovanosti, svobody slova, větší demokracie v rámci systému reálného
socialismu v SSSR zaváděná do života od poloviny osmdesátých letech Gorbačevem. Vzhledem k roli,
jakou SSSR hrál, se však logicky glasnost začala rozšiřovat i do ostatních zemí socialistického tábora.
Glasnost byla propagována společně s Perestrojkou.
Vedení strany a vlády v ČSSR se zejména Glasnosti obávalo a ve druhé polovině osmdesátých let se
snažilo najít svou, „československou cestu k socialismu“. To ale nemělo naději na dlouhodobější
úspěch, protože socialismus byl v ČSSR udržován do té doby při životě represivním systémem
s vydatnou pomocí SSSR. Jakmile SSSR svou podporu zrušil, byl konec socialistického realismu
v ČSSR už spíše jen otázkou času. Viz též Cesta k socialismu.
Gorbačov, Michal Sergejevič
Narodil se v roce 1931. Jeho politická kariéra byla velmi strmá a tak se v roce 1980 dostal do vybrané
skupinky členů politbyra ÚV KSSS. Podařilo se mu zúčastnit se hodně zahraničních cest, což mu
umožnilo udělat si do velké míry nezávislé politické a ekonomické názory. Po smrti Černěnka v roce
1985 byl zvolen generálním tajemníkem ÚV KSSS. Jeho první velkou výzvou byla havárie Černobylu,
47
kdy silně kritizoval zodpovědné hodnostáře za to, že o havárii včas a plně nikoho neinformovali.
Postupně pak zaváděl reformy podobné Leninově Nové ekonomické politice (NEP), kdy byla
podporovaná osobní iniciativa a soukromé hospodaření. Spolu s tím šla politika „Glasnosti“ (otevřenosti)
a Perestrojky (ekonomické reformy). Při jednáních s americkým prezidentem Reaganem (Ženeva,
Reykjavík, Malta) se podařilo prakticky ukončit studenou válku. Gorbačov také odmítl podporovat
jednotlivé komunistické vlády v satelitních zemích (Země Socialistického Tábora - ZST) a v podstatě je
nechal jejich osudu, což vedlo v roce 1989 ke kolapsu celé Socialistické světové soustavy, zboření
Berlínské zdi a následně spojení Německé demokratické a Německé spolkové republiky ve Spolkovou
republiku Německo v roce 1990. Jeho odsouzení invaze armád Varšavské smlouvy do ČSSR , bylo pro
československou stranu a vládu vražedné, neboť její „legalita“ se opírala především právě o invazi
z roku 1968.
Změny, ke kterým došlo za Gorbačova vedly k rozpadu SSSR v prosinci 1991 i když on sám tak velké
změny rozhodně neplánoval. Vývoj prostě opět (stejně jako v ČSSR v roce 1968) ukázal, že v době
reálného socialismu nebylo možné demokracii jen trochu zvětšovat nebo jen částečně uvolňovat
svobodu. Jakmile se skulina v systému objevila, nebylo možné další vývoj zadržet. To zpětně potvrdilo,
že i Pražské jaro by bývalo pravděpodobně vedlo ke konci reálného socialismu v ČSSR. Invaze vojsk
Varšavské smlouvy měla proto z pohledu SSSR a Brežněva svou logiku, protože jinak bylo ohroženo
přežití reálného socialismu ve všech zemích ZST.
Citáty:
• V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí
• Polopravda je horší než lež.
• Demokracie bez veřejné informovanosti neexistuje a existovat nemůže.
Gottwald, Klement
Žil v letech 1896-1953. Vyučil se jako truhlář, dezertoval z rakousko-uherské armády, se svými
politickými souvěrci (z nichž většinu nechal později popravit) se dostal do vedení KSČ a tuto podřídil
Moskvě. Byl poslancem v parlamentu ČSR, v roce 1939 utekl do Moskvy a zde podporoval až do
června 1941 (útok Německa na SSSR) pakt Hitlera a Stalina, pak začal vytvářet protiněmeckou frontu a
získal pro ni i Beneše. Po válce byl mimo šéfování KSČ i předsedou vlády a od června 1948 pak
prezidentem. Beneše a jeho vládu chytře přelstil a dosáhl tak v únoru 1948 poměrně klidného převzetí
moci. Beneše pak ještě použil k podepsání nové ústavy a zákonů umožňujících plné převzetí moci
komunistickou stranou. Zahájil politické procesy a stal tak zodpovědný za smrt a věznění mnoha lidí
včetně svých nejbližších spolupracovníků. Za jeho vlády byly také na návrh jeho zetě, ministra národní
obrany Alexeje Čepičky, zavedeny Pomocné technické prapory (PTP), jimiž prošly desítky tisíc lidí.
Zemřel v březnu 1953 po návratu z pohřbu Stalina. Jeho smrt byla údajně způsobena jeho progresivní
paralýzou (syfilis) a závislostí na alkoholu, o těchto jeho nemocech se ale nesmělo mluvit. Kolovaly i
pověsti, že byl v Moskvě otráven.
Lidová tvorba:
Klement Gottwald umře a přijde do pekla. Lucifer mu dá trest stát 1000 let po
kolena ve vařícím oleji. Gottwald se smutně šourá ke svému přidělenému místu
v nádrži s horkým olejem a v tu chvíli zahlédne Hitlera, že tam stojí jen po
kotníky. Zeptá se tedy Lucifera, proč Hitler dostal tak málo, když zabil mnohem
48
víc lidí než on. Lucifer se otočí a rozkřikne se na Hitlera – „Ty zrůdo, že sis zase
vylezl Leninovi na ramena!“
„Pošta prý musela stáhnout z oběhu známky s Gottwaldem.“ „A prosím tě, proč?“
„Protože lidi prej nevěděli, na kterou stranu mají plivnout.“
Citáty:
• Do Moskvy se jezdíme radit, jak vám, kapitalistům zakroutit krky. (třicátá
léta)
• Právě jsem se vrátil z Hradu ….. pan prezident demisi přijal. (únor 1948)
• Kdo bude strašit tím, že chceme budovat kolchozy, patří k rozvratníkům a
záškodníkům (28. února 1948).
• Říkal jsem Stalinovi výslovně, že o kolchozech nebudeme mluvit, že je
budeme dělat (23. února 1949)
• Kdo nejde s námi, jde proti nám
• Církev je nutné neutralizovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila
našemu režimu
Gottwaldov
Název města Zlín v letech 1949 – 1989.
Gottwaldova stanice
Název stanice metra Vyšehrad až do roku 1990.
GPU
Označení sovětské tajné policie následující po názvu Čeka – tzn. od roku 1923. Viz též také NKVD,
KGB.
Gulagy
Pracovní „nápravné“ tábory v odlehlých částech SSSR, zejména na Sibiři. Prošlo jimi kolem 10-20
milionů lidí. První Gulagy byly vytvořeny již za vlády Lenina v roce 1919. Masově se jejich počet i počet
jejich obyvatel zvyšoval za vlády Stalina. Největší počet vězňů Gulagy pak zaznamenaly na přelomu
čtyřicátých a padesátých let, kdy v nich mimo sovětské občany byli vězněni i občané některých
poražených zemí (Maďarsko, Německo atd.).
Lidová tvorba :
"V této cele sedí naše pýcha," říká ředitel věznice parlamentní komisi pro lidská
práva. Když k nám přišel poprvé, učil se číst a psát. Předtím byl úplně
negramotný. A nyní tady sedí za falšování celních dokladů a bankovních převodů.
Co nevidět se u nás vyučí na presidenta!"
Gustapo
49
Lidové označení pro StB (Státní bezpečnost), případně i pro VB (Veřejná bezpečnost) v období vlády
Gustáva Husáka.
50
H
Havíř
Často používané budovatelské označení horníka.
V médiích byla práce havířů často oslavována, představitelé strany a vlády si občas nasazovali havířské
helmy s kahany a nechávali se fotit obklopeni černým prachem zaprášenými, ale usměvavými havíři.
Obvykle bylo pod obrázky ještě zmíněno, že tito havíři splnili plán nad 100 procent.
Havel, Václav
Hesla
Míněna byla obvykle radostné a optimistické myšlenky pracujících mas.
Hesla byla prezentovaná skandováním nebo nošením potištěných transparentů v průvodech. Hesla se
také „provolávala“. Viz též budovatelská hesla.
Hudba a zvuk
Časopis věnující se nově se rozvíjejícímu oboru hi-fi reprodukované hudby, vycházející od roku 1967,
jehož činnost byla v roce 1971 režimem ukončena.
Hlasování
Hlasovalo se o něčem prakticky na každé schůzi. Hlasování bylo vždy veřejné, takže by bylo vidět,
kdyby někdo hlasoval jinak, než se očekávalo. Hlasování obvykle vedlo k jednomyslné podpoře
předloženého návrhu. Viz též Volby a Jednomyslnost.
Hlas Ameriky
Jeden z hlavních zdrojů svobodných informací vysílaných rádiem v českém jazyce na naše území
z Německé Spolkové Republiky (Západní Německo).
Hlas Ameriky byl také konzervativnější než Svobodná Evropa a nerozebíral tak kriticky aktuální
politickou a ekonomickou situaci v ČSSR. Jednalo se o vysílání vlády USA a tak nebylo obvykle rušené
jako např. Svobodná Evropa. Viz též BBC a šuškanda a šeptanda.
Hmotná a kulturní spotřeba společnosti
Zvyšování „hmotné a kulturní spotřeby“ společnosti bylo označováno za hlavní cíl socialistické
společnosti, strany a vlády i tvůrčí činnosti všeho lidu. Viz též Základní potřeby, Nadstavba.
Lidová tvorba:
Do SSSR má přijet na návštěvu prezident USA. Četa uklízečů pod dohledem
druhého tajemníka ÚV KSSS gruntuje přistávací dráhu na letišti Šeremetěvo.
Tajemník se zastaví u Váni zametajícího spadané listí a říká mu: „Váňo, budeš
zastupovat pracující inteligenci při setkání s americkým prezidentem. Když se tě
bude ptát, co máš za zaměstnání, řekneš, že jsi bezpečnostní technik přistávací
dráhy. Pak se tě asi bude ptát, kolik za to bereš a ty mu řekneš, že deset tisíc
51
rublů. Asi ho bude ještě zajímat, co si za svůj plat můžeš koupit. Odpovíš, že
nejnovější model českého motocyklu Jawa. Je to jasné?“
Americký prezident přiletí, vystoupí a hned po uvítání si všimne Váni, jde k němu
a ptá se ho: „Hello, a jaké tvůj džob?“ „Já jsem bezpečnostní technik přistávací
dráhy!“
Very well! A co za takovou důležitou práce bereš měsíčně?
„Deset tisíc rublů“!
„Oh, good! A co si tak za to můžeš třeba koupit?
„Třeba nejnovější model českého motocyklu Jawa. No, ale nejsem pitomej a tak
když si ještě sto rublíků přidám, tak si můžu koupit ušanku a flašku vodky!“
Hněv lidu
Hněv lidu se projevoval prostřednictvím různých prohlášení, výzev, odsouzení a kritiky publikovaných v
médiích a podepsaných neznámými jednotlivci nebo pracovními kolektivy.
Představitelé strany a vlády pak, v deklarované snaze reagovat na hněv lidu, přijímalo různá
nepopulární opatření nebo odsuzovalo jednotlivce a své činy legalizovalo právě odvolávkami na „hněv
lidu“. Při neexistenci svobodných médií, veřejných průzkumů, internetu atd., nebylo samozřejmě možné
nikdy ověřit, kolik lidí a zda dobrovolně vůbec nějací lidé cosi odsuzují nebo si přejí či nepřejí.
Hnutí
Pozitivní výraz obvykle používaný pro aktivity podporující boj dělnické třídy.
Byly používány například následující vazby: mládežnické hnutí, dělnické hnutí, „pokrokové hnutí“ atd.
Hodnocení
V době reálného socialismu byl každý jednotlivec průběžně hodnocen a posuzován. Hodnocení bylo
obvykle obsahem posudků, které se psaly na členy i nečleny strany, na zaměstnance, na studenty, na
školáky, na každého v pravidelných (obvykle ročních) intervalech nebo když tito něco závažnějšího
potřebovali. Hodnocení pak byla vkládána do kádrových materiálů, na jejichž základě byli lidé
povyšováni či ponižováni, přijímání či propouštěni, chválení či hanobeni atd. Velkým pomocníkem pro
vypracování hodnocení byly jednak „dotazníky“, které bylo třeba často vyplňovat a pak názory
hodnotitelů.
Holubice míru
Často zmiňovaný, vystřihovaný, nalepovaný, kreslený a jinak umělecky ztvárňovaný a adorovaný
symbol míru. Během „májových svátků“ (1., 5., a 9. květen), byly holubice míru dobrovolně povinně
vylepovány do oken bytů. Tento zvyk byl zvláště populární v padesátých a šedesátých letech.
Horník
Povolání, které bylo zcela na vrcholu hierarchie pojmu dělnická třída. Být horníkem prezentoval
socialistický režim jako nejvyšší metu. Tato byla podporována různými hesly jako např. „Jsem horník a
kdo je víc?“ Ideologicky populárnější byl z nějakého důvodu pro tuto profesi ale název havíř.
Oficiální heslo:
• Já jsem horník a kdo je víc?
52
Hospodářská politika KSČ
Termín používaný pro soubor ekonomických principů socialismu promíšený s přáními a sliby, kam by se
měla socialistická společnost v budoucnosti dostat. Hospodářská politika KSČ se většinu času
soustředila na řešení problémů vzniklých fungováním systému reálného socialismu.
Houpačka
Byl v letech 1964 až 1969 velmi populární hudební pořad, ve kterém mohli posluchači prostřednictvím
hlasů zasílaných korespondenčními lístky hlasovat pro skladby, které se jim líbily, což byla v té době
naprosto revoluční myšlenka . Soutěžily samostatně české a zahraniční skladby. Pořad byl mocensky
ukončen v roce 1969, mimo jiné i proto, že na něm zazněla také proti-okupační skladba „Běž domů
Ivane“ a skladby Karla Kryla.
Hraniční průvodka
Malý růžový papírek, který musel až do roku 1968 vyplnit každý cestovatel před překročením hranic –
prý pro statistické účely. Po zavedení papírových výjezdních doložek v roce 1969 nebyly již hraniční
průvodky vyžadovány.
Hráz socialismu
Hrází socialismu bylo více. Jednalo se o cosi, co mělo ochránit socialismus před útokem nepřátelských
sil zvenčí. Za hráz socialismu byly tak v médiích podle potřeby označovány například Západočeský kraj
nebo také ČSLA (Československá Lidová Armáda) či Varšavská smlouva.
Hrdina socialistické práce
Jednalo se o vysoké státní vyznamenání udělované zvláště výkonným nebo zvláště dobře politicky
zapsaným pracovníkům a funkcionářům, zejména z kategorie dělnických kádrů. Mezi lidmi však
takováto vyznamenání neměla žádný respekt a uznání.
Lidová tvorba:
Po té, co jsem dostal titul „Hrdina socialistické práce“, jsem začal pochybovat o
svých schopnostech.
Hromadné zbrojení
Označení „zbraně hromadného ničení“ pak zahrnoval jaderné, vodíkové a další podobné zbraně v tomto
případě prakticky bez ideologického zabarvení.
Hromadně však podle médií zbrojily výlučně kapitalistické, imperialistické země. Země socialistické
soustavy musely jen odpovídající měrou „reagovat“, aby se mohly ubránit případné kapitalistické agresi.
Husák, Gustáv
Žil 1913-1991. Do KSČ vstoupil v roce 1933 a od té doby byl jejím aktivním členem. Na konci
čtyřicátých let se pak dostal do stranické a vládní špičky na Slovensku. V roce 1951 byl však ve
zinscenovaném procesu obviněn z buržoazního nacionalismu a v roce 1954 odsouzen na doživotí. Před
trestem smrti jej zachránila úmrtí Stalina a Gottwalda v roce1953. Antonín Novotný jej pak rehabilitoval
a Husák se vrátil zpět do politiky, kde v roce 1968 dostal příležitost tím, že se jako člen československé
„delegace“ (unesená část vedení strany a vlády) v Moskvě choval „pragmaticky“ (zrádně) a zalíbil se
Brežněvovi, který si jej vybral jako svého oblíbence (loutku). To mu v dubnu 1969 vyneslo místo na špici
KSČ, v roce 1975 pak ještě navíc funkci prezidenta. Husák byl dirigentem normalizace a konsolidace
v ČSSR a tak i hlavním kolaborantem s okupačními mocnostmi. Na rozdíl od bývalého protektorátního
prezidenta Háchy svou funkci plnil mnohem aktivněji a k podstatně větší spokojenosti okupantů než tak
53
činil Hácha. V roce 1987 byl Husák pro zhoršující se zdraví nahrazen ve vedení strany Miloušem
Jakešem, avšak prezidentem zůstal až do sametové revoluce v roce 1989, kdy byl vystřídán Václavem
Havlem.
Lidová tvorba:
Husák jde kolem hezké vilky a neodolá a Pepíčkovi, který stojí u branky a říká
mu: „Já jsem ten, komu vděčíš za to, že žiješ v tak hezkém domku se zahradou a
že jezdíš v tak hezkém autě, co vám stojí v garáži“. „Maminko, maminko, strýc
Kurt z Mnichova je tady.“ Křičí Pepíček celý šťastný.
Husák je prý hrozně veselý člověk, sbírá anekdoty o sobě – i s těmi, kdo je
vykládají.
Husák s Husákovou jdou po Václaváku a kolem jde slečna v minisukni. Gustáv se
po ní se zájmem podívá, Husáková to vidí a tak mu hned dá facku. V tu chvíli
přiskočí slečna a vrazí mu facku taky. Husáková se na ní oboří a ona: „Promiňte,
já myslela, že už to začalo“.
Jaký byl rozdíl mezi Husákem v padesátých letech a v osmdesátých letech?
„Velmi malý – jen jeden háček, v padesátých letech byl v cele a v osmdesátých
v čele.“
Setká se Husák s Brežněvem a ten se ho ptá: "Gusto, jak jste na tom s obilím?"
"Překročili jsme plán o 8 procent."
"Výborně, tak pošlete do Rumunska 50 vagónů. A co brambory?"
"Taky překročený plán."
"To je dobře, Polákům dáte 100 vagónů. A co houby?"
"Joj, letos velká bída," přiznává Husák.
"Neboj se, hned zítra Ti posílám 100 000 kozáků i s rodinami."
Tři význačné osobnosti slovenského života? .
Ĺudovít Štúr - vytvořil spisovný jazyk,
Jozef Tiso - založil Slovenský štát,
Gustáv Husák - připojil k němu Čechy a Moravu.
54
Jednoho dne Gustáv Husák vyjde ven z pražského hradu, začne se toulat po okolí
a sbírá přitom kameny, zkoumá je a pak je ukládá do brašny. Dělá to několik
hodin, až jeho asistent začne mít obavy o jeho duševní stav a zavolá do Moskvy,
aby se zeptal, co by se v takovém případě mělo dělat. "Ó ne, už zase,"
povzdychne si Brežněv, "už zase se nám prohodily linky do Prahy a na měsíční
Lunochod.
Soudruh generální tajemník Gustáv Husák napsal za svůj život rozsáhlé souvislé
literární dílo. Jedná se o pětidílný životopisný celek:
1. O hudbě: "Z basy do čela"
2. O sportu: "Jak jsem doběhl dělnickou třídu"
3. O lásce: "Tři polibky od Brežněva"
4. O zemědělství: "Jak jsem zvoral republiku"
5. O medicíně: "Jak jsem voperoval srdce Evropy do zadku Sovětskému Svazu
Největší prezident byl Gustáv Husák. Zadek měl na Hradě, ruce s měšcem na
Slovensku a nohy připoutané v Kremlu.
Brežněv se dívá dalekohledem z Kremlu po spřátelených zemích. Při pohledu na
Prahu zbledne, a vyzve k pohledu Kosygina. Ten řekne: „Co ma byt, vždyť tam
sněží!.“ - To jsem se lekl, myslel jsem, ze ho škubaj!
Přijde králíček do zeleniny a chce mrkev. Králíčku, mrkev nemáme. Přijde druhý
den a chce mrkev. Králíčku, mrkev není. A jestli tady budeš otravovat, tak tě
pověsím na zeď! Králíček příjde třetí den a chce mrkev. Prodavač se naštve a
králíčka pověsí za ouška na zeď. Králíček se rozhlídne a vidí vedle sebe obraz
Husáka. A ptá se Tys chtěl taky mrkvičku??
Husákovo ticho
Lidový název pro Těšnovský tunel před bývalým ÚVKSČ, nyní Ministerstvem dopravy. Generálnímu
tajemníkovi ÚV KSČ Gustavu Husákovi údajně vadil hluk ze silnice před budovou sídla strany a tak byl
na jeho přání vybudován tunel, který hluk v něm projíždějících vozidel zcela utlumil.
55
Husákovy děti
Husák prosadil na počátku sedmdesátých let podstatné zvýšení dětských přídavků. Důvodem byl
klesající počet obyvatel způsobený nízkou porodností a vysokou emigrací v letech 1968-69. Politika
přídavků a dalších zvýhodnění (mateřská dovolená atd.) vedla k ohromnému nárůstu porodnosti, na
kterou však nebyla připravená infrastruktura (školky, školy, lékaři, bydlení atd.). V té době bylo tedy
složité děti do školek a škol umístit. Pro děti narozené během sedmdesátých let se tak někdy používalo
označení Husákovy děti.
56
Ch
Charta 77
Neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala politickou a státní moc za
nedodržování lidských a občanských práv. Svou činnost oficiálně ukončila v roce 1992. Významní
představitelé Charty 77: Jan Patočka, Václav Havel, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Jiří Hájek.
Zakládající dokument Charty 77 byl připraven a podepsán v lednu 1977 a měl být předložen
Federálnímu shromáždění 7. ledna 1977. Tomu režim zabránil zatčením hlavních představitelů včetně
Václava Havla. Celé provolání Charty 77 však bylo zveřejněno v médiích v Západním Německu. Režim
rozpoutal proti Chartě nepřátelskou kampaň, která byla charakteristická tím, že média agresivně
kritizovala a odsuzovala něco, co z veřejnosti prakticky nikdo neměl možnost vidět a číst. Režim tak
pravděpodobně udělal Chartě 77 dobrou propagaci. Vrcholem režimní kampaně proti Chartě pak byla
tzv. Anticharta.
Chmelová brigáda
Brigády, kterých se obvykle zúčastnili středoškolští studenti. Chmelové brigády byly jednak jarní, kdy se
háčkovaly výhonky chmele na dráty a pozdně letní (srpen-září), kdy se do věrtelů sklízely chmelové
květy.
Letní chmelové brigády byly opravdu masovou záležitostí a mnoho studentů na ně jezdilo rádo, protože
to byla určitá příležitost si vydělat peníze, částečně se ulít ze školy a často se i dobře bavit. Chmelová
brigáda byla také ústředním motivem filmu Starci na chmelu režiséra Miloše Formana.
Chodit do pionýra
Účastnit se akcí pořádaných dětskou organizací Pionýr.
Děti měly obvykle schůzky pionýra jednou nebo dvakrát týdně po škole a hrály při nich různé hry.
Vedení pionýra se věnovala obvykle jedna nebo více z maminek dětí ve třídě. Každá škola pak měla
jednu profesionální šéfku nebo šéfa pionýra, kteří práci pionýra na škole koordinovali a přenášeli rituály
a úkoly „z ústředí“. Kvalita činnosti pionýra tedy záležela hodně na kvalitě těch, kteří se jeho vedení
profesionálně nebo dobrovolně věnovali.
Chozraščot
Výraz převzatý z ruštiny (zkrácené „chozjajstvennyj rozčot“) označující princip fungování socialistických
podniků na bázi tržeb a nákladů.
Princip chozraščotu se stal velmi progresivním v druhé polovině šedesátých let a i v hospodářské
reformě chystané ekonomem Otou Šikem v roce 1968. Jednalo se o jednoduchý princip činnosti na bázi
tržeb a nákladů a zavedení určité zodpovědnosti za výsledky. Bylo však nutné přicházet s novými
názvy, které by ukázaly svébytnost socialismu a nemusely například používat výraz „zisk“ nebo
„konkurence“, které byly znakem systému kapitalistického. Chozraščot byl do systému socialistické
ekonomiky zaváděn prakticky neustále avšak s malými praktickými výsledky, protože vlastně spojoval
neslučitelné – ekonomické principy kapitalismu s ideologicko-ekonomickými teoriemi socialismu.
Chruščov, Nikita Sergejevič
Žil 1894 – 1971. Původem chudý kovodělník, který se zapojil do dělnického hnutí. Ve dvacátých a
třicátých letech velmi strmě stoupal po žebříčku politických funkcí v KSSS a účastnil se aktivně také
Stalinových čistek během třicátých let. V roce 1939 vedl ukrajinskou KSSS, což znamenalo, že byl na
Ukrajině neomezeným pánem. Během války byl politrukem Rudé armády zprostředkovávajícím kontakt
57
mezi Stalinem a nejvyššími generály. Účastnil se také obrany Stalingradu. Po smrti Stalina v roce 1953
se mu podařilo odstranit všechny konkurenty v boji o moc a získal tak nástupnictví. Na XX. sjezdu
KSSS v roce 1956 Stalina odsoudil a kritizoval také jeho kult osobnosti.
Za jeho vlády došlo k mírnému uvolnění tvrdého režimu, skončilo se s nejtvrdšími politickými procesy
nebo se alespoň zmírnily tresty při nich udílené. Období jeho vlády zaznamenalo hodně úspěchů –
první družice země, pes Lajka ve vesmíru, první člověk (Gagarin) ve vesmíru, relativně dobrá životní
úroveň v SSSR, řada úspěchů ve vědě i ekonomice atd. Chruščov také zaměnil Stalinovu teorii o
nevyhnutelnosti války mezi socialismem a kapitalismem za novou teorii „mírového soutěžení mezi
oběma světovými soustavami – kapitalistickou a socialistickou“, což znamenalo podstatné snížení
nebezpečí propuknutí třetí světové války. Za jeho vlády však vznikly také dvě potenciálně velmi
nebezpečné krize – Berlínská krize vyvolaná stavbou berlínské zdi v srpnu 1961 a Kubánská (karibská)
krize v září 1962, kdy byl svět na pokraji válečného konfliktu.
Chruščov měl velmi obhroublé chování a jeho vystupování přineslo čas od času velké pozdvižení.
Světový ohlas měla například scénka z roku 1960, kdy se při jednání Valného shromáždění OSN v New
Yorku natolik rozčílil, že si sundal botu a mlátil s ní o stůl. Chruščov byl odstraněn Brežněvem v roce
1964. Byl obviňován z nestability vedení, náhodného rozhodování, neodbornosti atd. Zastal se jej jediný
Antonín Novotný, který napsal Brežněvovi dopis, ve kterém nesouhlasil se způsobem, jakým byl
Chruščov odstraněn. Novotný tak upadl v nemilost a v roce 1968 mu to Brežněv oplatil tím, že se jej
nezastal během vnitrostranických bojů v KSČ a Novotný tak ztratil ve straně vedoucí místo, které mu
vzal Dubček. Chruščov sám byl první komunista ve špičkové funkci v KSSS, který nebyl po svém
odstranění zlikvidován nebo alespoň zavřen či odeslán do Gulagu. Celkově je obvykle hodnocen
pozitivně za svou roli při odstraňování následků stalinismu.
Citáty:
Politik je člověk, který slíbí, že postaví most i tam kde není řeka.
Lidová tvorba:
„Co by se stalo, kdyby místo Kennedyho bývali zastřelili Chruščova?“ „To není
docela jasné, ale jisté je, že by si Onasis nevzal paní Chruščovovou“.
Komsomoskaja Pravda uveřejnila fotografii z návštěvy soudruha Chruščova na
prasečí farmu a pod ní byl nápis „Soudruh Chruščov mezi vepříky (třetí zleva)“.
Předseda Chruščov s prezidentem Kennedym se rozhodli svoje politické rozpory
vyřešit v závodě v běhu.
Po dlouhém, urputném běhu zvítězil Kennedy.
Československá média to komentovala takto: „Soudruh Chruščov doběhl na
překrásném druhém místě a prezident Kennedy skončil předposlední.“
58
Jde Nikita Chruščov po poli a uvidí poctivého sovětského rolníka. Udělá si tu
chvíli, aby se u něj zastavil a žoviálním tónem se zeptá: „Tak co zelenina?”
„Zalenina?” znechuceně se odvrátí zemědělec. „Za Lenina vám nedám ani rubla!”
59
I
Ideologická čistota
Ideologickou čistotou se rozuměla skutečnost, že určitý názor, dokument, dílo či jiný výsledek lidské
činnosti byl v souladu se základními principy marxismu-leninismu.
Ideologická diverze
Rozšiřování názorů odlišných od názorů nejvyšších představitelů strany a vlády a ideologické linie
strany.
Výraz byl používán v období normalizace a konsolidace, kdy byly potírány názory představitelů strany a
vlády z období Pražského jara. Právě reformní a demokratizační plány a představy Pražského jara byly
označovány za ideologickou diverzi poškozující jedinou správnou a původní marxisticko-leninskou teorii
diktatury proletariátu.
Ideologická linie strany
Aktuální politická doktrína KSČ. Přestože se tato v průběhu času měnila, byla médii vždy prezentována
jako jediná správná a trvalá ideologická hodnota vedoucí socialistickou společnost ke „šťastným
zítřkům“.
Lidová tvorba:
„Prosím tě, jak vlastně funguje ta socialistická ekonomika?“ „To je jednoduché,
já ti to rád vysvětlím“ „To mě ale nezajímá, vysvětlit to umím taky“.
Ideologická náplň
Od všech uměleckých děl vytvořených v rámci socialistického realismu se očekávalo, že budou mít
jasnou „ideologickou náplň“, tzn., že budou jednoznačně prosazovat myšlenky budování socialismu,
třídního přístupu k dějinám, vedoucí úlohu KSĆ atd. Díla, která tyto myšlenky neobsahovala,
nedostávala podporu oficiálních míst a v horších (častých) případech nebylo jejich provozování nebo
jiné zveřejňování povoleno.
Ideologická úchylka
Interpretace marxismu-leninismu jiným způsobem, než byl aktuálně propagovaný KSSS a KSČ. Viz též
Revizionista, Oportunista.
Ideologický boj
Tímto výrazem bylo míněno nejčastěji mezi teoriemi „socialistické a kapitalistické cesty vývoje
společnosti.“
Ideový zápas
Obvykle tento výraz označoval trvalý boj mezi dvěma světovými soustavami. Často však také znamenal
souboj komunistických názorů s názory pluralitní společnosti nebo i mezi různými názorovými frakcemi
v rámci komunistického hnutí. Zápas bylo nutné vyhrát potlačením jiných než těch „správných“ názorů
jakýmikoliv prostředky.
60
Klasickým příkladem vnitřního ideového zápasu ve straně bylo Pražské jaro a následná normalizace.
Během Pražského jara vítězili s podporu občanů reformní komunisté a během normalizace pak
s bratrskou pomocí zvítězila konzervativní frakce KSČ.
Imperialismus
Snaha o mocenské ovládnutí jiných území. Imperialismus byl Leninem definován jako „nejvyšší,
zahnívající stadium kapitalismu“.
V období reálného socialismu byl tento výraz používán ve vztahu k USA či jiným západním státům
(američtí imperialisté, západní imperialisté apod.). Imperialistický charakter SSSR nebyl v této
souvislosti v té době samozřejmě zmiňován. Cílem imperialismu mělo být zotročení nejen svých
vlastních mas pracujících, ale také celých jiných národů. Viz též Základní zákon kapitalismu.
Imperialisté
Jako imperialisté byly obecně nazývání představitelé „imperialistických zemí“ nebo ještě obecněji
nepřátelé socialismu.
Index
Být na indexu znamenalo nesmět být veřejně činný. Výraz se používal především ve vztahu
k zakázaným hercům, spisovatelům, skladatelům atd. Na index se dostávali lidé, kteří se režimu
nějakým způsobem znelíbili. Důvody ke znelíbení byly různé, avšak zásadním milníkem v hodnocení
loajality režimu bylo vystupování daného jednotlivce v letech 1968/69. Veřejné podporování Pražského
jara, podepsání a neodvolání podpisu na některých dokumentech jako například Dva tisíce slov atd.,
znamenalo být na indexu po velmi dlouhou dobu, pro některé umělce až do sametové revoluce v roce
1989.
Industrializace
Oslavovaný proces využívání moderních technologií a rychlého rozvoje průmyslu i růstu objemu
materiální výroby.
Původní úroveň industrializace v ČSR byla i v celosvětovém srovnání velmi vysoká. Přes neustálé
industrializační snahy v období reálného socialismu však ČSR/ČSSR svou pozici ztrácela.
Industrializace ale opravdu postupovala v SSSR a jiných státech ZST, jejichž počáteční úroveň bylo
mnohem nižší.
Inflace za socialismu
Inflace za socialismu oficiálně neexistovala a byla považována za jev typický pouze pro kapitalismus.
Jakákoliv zmínka o inflaci byla považována za nepřátelskou socialistickému zřízení. Ceny se za
socialismu zvedaly skokově v centrálně řízených celostátních zvyšování cen obvykle k 1. lednu daného
roku. Statisticky zachytitelné inflaci bylo zabraňováno současnými sníženími cen nepotřebného zboží,
které však bylo zahrnuto do koše pro výpočet kupní síly koruny a ta tak zůstávala opticky stejná. Stejný
zůstával i směnný kurz, jen se občas přidal nějaký příplatek a zdání pevné socialistické měny tak bylo
dokonalé.
Lidová tvorba:
Jaké jsou dva základní zákony socialistického maloobchodního trhu?
61
• Člověk musí zakoupit to, co zrovna je a sám sebe přesvědčit, že to
potřebuje nebo potřebovat bude.
• Úpravy cen se provádějí promyšleně s ohledem na spotřebitele - zdražení
toaletního papíru je kompensováno zlevněním lokomotiv.
Informbyro
Mezinárodní organizace komunistických stran založená v roce 1947 jako následník Kominterny, kterou
v roce 1943 Stalin rozpustil jako gesto dobré vůle vůči západním spojencům. Informbyro, podobně jako
Kominterna sloužily Moskvě jako fórum zajišťující ji mocenský vliv v mezinárodním komunistickém hnutí
a možnost exportu komunismu do ostatních zemí. Informbyro bylo rozpuštěno v roce 1956 v souvislosti
s „odstraňováním pozůstatků“ stalinismu.
Inteligence
V období reálného socialismu mírně pejorativně označení vzdělanější části společnosti, která nepatřila
mezi dělnickou či rolnickou třídu.
Určité vylepšení pozice vzdělaných vrstev nastalo v době, kdy již byla vychována nová inteligence, které
se pak také říkalo socialistická inteligence. Plnou důvěru ale vzdělanější část společnosti nezískala
nikdy. Bylo to asi proto, že u ní bylo větší nebezpečí, že bude politickou situaci kriticky rozebírat a
hodnotit. Po Únoru 48 byla „buržoazní inteligence“ považována většinou za politicky nespolehlivou a tak
bylo velké množství vzdělaných lidí převáděno na manuální práci.
Jednou z více památek na toto období je tzv. „Most inteligence“, což byl název pro Bránický železniční
most. Tento most se začal narychlo stavět v roce 1949, zřejmě aby se našla práce právě pro příslušníky
„buržoazní inteligence“. Bohužel, most byl špatně naplánován a tak na něj nebylo možné položit dvě
kolejiště, ale pouze jedno a vede také do úzkého, jednokolejného tunelu. Zůstává tedy dodnes
vzpomínkou na plýtvání lidmi, materiálem i úsilím v době nastupujícího reálného socialismu.
Lidová tvorba:
Jde Novotný ráno ulicí na Hrad a vidí nějakého elektrikáře, jak pracuje u lampy a
tak se ho ptá, co dělá. Elektrikář odpoví: „Ale soudruhu prezidente, přidělávám
lampu k elektrickému vedení“. Novotný s mírným úsměvem pokývne a odejde do
svého úřadu. Večer se vrací z Hradu stejnou ulicí a vidí, že stejný muž klečí u
stejné lampy a pořád se tam o něco snaží. Novotnému se to moc nelíbí a tak tomu
elektrikáři říká: „To máš teda nízkou produktivitu práce soudruhu, celý den na
jednu lampu. To já bych to měl hotové za dvacet minut.“ „No jo, vy ano soudruhu
prezidente, ale já jsem vystudoval na advokáta“.
Intenzifikace
Hospodářství v počátku reálného socialismu rostlo především v objemu avšak využití zdrojů (energie,
suroviny, pracovní síla, investiční prostředky, provozní náklady atd.) klesalo. Když se tento problém
ukázal jako brzda dalšího rozvoje a překážka efektivnímu exportu, začal se propagovat proces
intenzifikace, který měl dosáhnout právě lepšího využívání zdrojů. Až do konce reálného socialismu
však byl však podíl přidané hodnoty nízký, podíl zdrojů vysoký a kvalita výroby i technologická vyspělost
malé.
Internacionalismus
62
Teorie internacionalismu v komunistickém hnutí vycházela z toho, že socialismus a posléze
komunismus postupně zvítězí a musí zvítězit ve všech zemích světa. Země reálného socialismu měly
tedy za úkol pomáhat prosazovat zájmy pracujících žijících zatím v „méně šťastných“ zemích, kde
reálný socialismus dosud zaveden nebyl. Současně s teorií internacionalismu platila zásada vedoucí
role ÚV KSSS, která znamenala, že komunistické hnutí a celý komunistický svět se měl podřizovat
představám moskevského vedení, k čemuž byla využívána organizace se sídlem v Moskvě nazvaná
Internacionála.
V praxi se jednalo o expanzivní ideologii, kdy vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí a
podřízenost Moskvě byly v podstatě programem a cílem. Tato ideologie zaváděla komunistické hnutí
také často do složitě vysvětlitelných situací, jako například v roce 1939, kdy byl podepsán pakt mezi
Stalinem a Hitlerem a kdy Moskva samozřejmě očekávala, že tento její krok bude automaticky podpořen
všemi komunistickými stranami. Je zřetelné, že lidé v zemích obsazených Hitlerem včetně ČSR mohli
jen těžko něco takového vítat a podporovat. KSČ, která představu Moskvy respektovala, se tak dostala
na několik let do izolace.
Dotaz na Rádio Jerevan: „A mohl by být komunismus opravdu v celém světě?“
Odpověď: „Samozřejmě, že mohl, ale kam by se pak utíkalo?“.
Internacionála
1) Mezinárodní hymna dělnického či komunistického hnutí. Učily se jí děti ve škole, zpívala se při
politických oslavách. Jejím tématem byl třídní boj a dělnická třída, považované v písni i v
ideologii za předvoj lidské společnosti.
2) Mezinárodní organizace sdružující jednotlivé národní komunistické strany. Internacionála měla
sídlo v Moskvě, předsedal jí předseda ÚV KSSS (Lenin a později Stalin). Byl to nástroj
prosazování teorie rozšiřování reálného socialismu a posléze komunismu v celém světě a
vycházela z principu komunistického internacionalismu. Byla zrušena v roce 1943 Stalinem jako
gesto dobré vůle v rámci spojenecké spolupráce s USA a Velkou Británií.
Internacionální
Komunistické hnutí mělo za cíl „přechod na beztřídní společnost“ (změnu společenského řádu,
vybudování komunistické společnosti apod.) na celém světě. Výraz „internacionální“ byl tedy součástí
této ideologie a byl používán v pozitivním smyslu, kdy jednotlivé socialistické země poskytovaly
nezištnou pomoc jiným zemím a jejich proletariátu. Skutečnost, že se jednalo o vměšování do vnitřních
záležitostí jiných zemí nebyl uznáván, protože se jednalo o objektivně potřebnou internacionální pomoc,
která sloužila osvobození dělnické střídy. Viz též Internacionalismus.
Lidová tvorba:
Proč se cítí SSSR tak těsně spojen s Africkými zeměmi? Pojí je to, že jak
v Africe, tak v SSSR velmi dobře kvete černý obchod.
Internacionální akce
Akt internacionální pomoci.
Prostě jiný mediální dobový výraz pro využití armád Varšavské smlouvy k udržení zájmů Moskvy v
zemích reálného socialismu – zemích socialistického tábora (ZST) nebo zemích, které bylo možné
destabilizovat směrem doleva.
63
Lidová tvorba:
Co je to USA?
USA je imperialistická supervelmoc, která se hrubě vměšuje do vnitřních
záležitostí Sovětského svazu na celém světě.
Internacionální odpovědnost
Označení povinnosti či práva přijít na pomoc soudruhům v jiných socialistických zemích, kteří by se
dostali do většího konfliktu s vlastními občany a nebyli schopni svou moc udržet sami nebo s pomocí
svých vlastních bezpečnostních složek a armády. Výraz odrážel také základní myšlenku
internacionalizace komunistického hnutí a jeho export do všech zemí světa. Viz též Internacionalismus,
Internacionála, Internacionální.
Internacionální pomoc
Podpora levicové opozici v jiných zemích získat moc nebo alespoň narušit pořádek v dané zemi
případně vojenské potlačení snah o rozmělnění nebo odstranění reálného socialismu v jiné zemi.
Internacionální pomoc byla poskytovaná běžně v různých formách – ideologická podpora, mezinárodněpolitická podpora, vojenská, peněžní, výcviková, technologická, zpravodajská atd. Cílem bylo získat
v daných zemích vliv, informace atd. a případně zorganizovat převzetí moci prosocialistickými
skupinami. Nejvyšší formou internacionální pomoci pak byla bratrská pomoc tak jak byla realizovaná
v Maďarsku v roce 1956 a v ČSSR v srpnu 1968. Viz též Internacionalismus, Internacionála,
Internacionální, Pražské jaro, Maďarské události.
Lidová tvorba:
Dva kolegové sedí v hospodě a jeden se ptá toho druhého: „Tak Vláďo, na co se
tě dneska ptali na těch přijímačkách na Večerní univerzitu Marxismu Leninismu?“
„No ptali se mě, jaký je rozdíl mezi okupací a internacionální pomocí“. „Tak tos
měl jednoduché, cos odpověděl?“ „No raději sem odpověděl, že nevím“ „Jo, a proč
prosím tě?“ „No jeden kamarád na to loni vodpověděl správně a dostal vosum
roků“.
Internacionální solidarita
viz Internacionální odpovědnost
Lidová tvorba:
Řekl opravdu sovětský stranický ideolog soudruh Suslov, že v roce 1994 bude
vládnout v USA komunistická strana? „Soudruh Suslov to opravdu řekl, jenom
ještě nevysvětlil, kde pak bude SSSR nakupovat obilí.“
Invaze
64
Tento výraz byl lidmi a médii používán k popsání aktu bratrské pomoci v době od 21. srpna 1968
přibližně do konce srpna 1968, kdy se vrátila stranická a vládní delegace z jednání v Moskvě.
Média pak postupně přecházela na méně transparentní výrazy (vstup armád Varšavské smlouvy, vstup
spřátelených armád, vstup bratrských armád atd.), až v roce 1969 začala používat od reality zcela
odtržený výraz bratrská pomoc. I mezi lidmi výraz invaze postupně mizel tak, jak se obávali represí či
udání a současně jak byli ovlivněni všude přítomnou propagandou.
Lidová tvořivost:
S kým sousedí Sovětský Svaz? S kým se mu zachce.
Proč vši nesvětélkují jako světlušky? Aby imperialisté nemohli pozorovat noční
přesuny Rudé armády na našem území.
Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, ze Československo požádalo Sovětský svaz
o osvobození?“ Odpověď Rádia Jerevan: „Ano, je to pravda, tato žádost z roku
1939 byla kladně vyřízena roku 1968.“
Pár příkladů hesel z pražských ulic - srpen 1968
Běž domů Ivane, čeká tě Nataša.Nezakopávejte se! Brzo vás vykopeme!
Civilizaci už jste poznali, tak táhněte domů.
Vyměním vázaného Lenina za svázaného Brežněva
Ignorujte okupanty - obracejte se k nim zády - nechte je přemýšlet
Ani sousto Rusům - zamykejte popelnice!´
Ivane, vrať se, Nataša ti chodí s Koljou!
Se Sovětským svazem do věčné basy.
Stojíme za Dubčekem, Svobodou, Smrkovským, Černíkem
Lenine, vzbuď se! Brežněv se zbláznil!
65
J
Jakeš, Milouš
Narodil se v roce 1922. Svou politickou kariéru začal v ČSM, pak v aparátu KSČ. Během normalizace
se angažoval jako Husákův spojenec. V roce 1987 byl pak v rámci vnitrostranického boje v KSČ zvolen
jejím generálním tajemníkem přijatelným svou neschopností pro všechny frakce. Chaoticky se snažil o
ekonomické reformy, ale zůstal spíše u slov než jakýchkoliv reálných kroků. Z funkce generálního
tajemníka byl velmi rychle odstraněn v listopadu 1989 jako přímá oběť lidových demonstrací. V prosinci
byl pak vyloučen z KSČ. Byl vlastně posledním šéfem KSĆ s rozsáhlými pravomocemi nad celou
společností v ČSSR vyplývající z vedoucí úlohy KSČ ve společnosti.
Veřejností byl považován za málo inteligentního, spíše směšného člověka. Jeho politické postavení bylo
ovlivněno celkovým rozkladem socialistické společnosti ke konci osmdesátých let a také rozhodnutím
Gorbačova nechat jednotlivé komunistické strany v zemích socialistického tábora (ZST) svému osudu.
Velmi známé jsou dosud citáty z jeho legendárního proslovu v Červeném hrádku 17. července 1989,
kterými se zesměšnil a které kolovaly mezi lidmi tajně, protože jejich rozšiřování bylo stíháno
socialistickou bezpečností. Režim měl totiž poměrně oprávněné obavy z diskreditace strany. Jakeš tak
byl paradoxně zřejmě jediný představitel strany a vlády, jehož proslovy byly natolik populární, že si je
masy (nebo spíše lidé) mezi sebou radostně předávaly, poslouchaly je a diskutovaly o nich... A to i přes
hrozící nebezpečí ze strany VB a StB, jejichž příslušníci se snažili šiřitele Jakešových proslovů najít a
potrestat.
Citáty:
• Musíte nám pomoci Vy řadoví komunisté, protože jinak jsme my na ÚV KSČ
jako kůly v plotě.
• Paní Zagorová, je to milá holka, ale bere každý rok 600 tisíc korun.
• To jsme v minulosti trochu přešvihli s tou, jak bych řekl, s tou socializací.
Lidová tvorba:
Jakeše prý ranila mrtvice. „A proč?“ „Ale, u holiče se ho zeptali, jestli to chce na
havla.“
Jaký je rozdíl mezi Jakešem a kocourem Mikešem? Kocour Mikeš uměl mluvit!.
Proč musel Jakeš vyjít ze šesté třídy?
Protože musel na vojnu.
Jak se řekne "přestavba" japonsky?
Šibetijakeši.
66
Největší lež: „Jakeš se zamyslel“
Čtyři nohy stojící, dvě nohy sedící, jedna hlava myslící - co je to? Jakeš na oslu.
Jásající dav
Spontánní podpora lidu politice nebo určité akci strany a vlády.
Tento výraz se médiích objevoval pravidelně pod obrázky z prvomájových manifestací, kdy měly masy
možnost projevit svou radost a podporu představitelům strany a vlády stojícím na tribuně, masám
mávajícím a obklopeným při tom pionýry v kroji.
Jednota dělníků, rolníků a pracující inteligence
Po vstupu socialistické inteligence do praktického života byly masy pracujících rozšířeny také o
„pracující inteligenci.“
Jednota strany
Princip akceptování a prosazování názoru členů vedení strany všemi členy. Je v souladu s Leninovou
teorií komunistické discipliny, avšak je složité si jej představit bok boku s principem skutečné
společenské nebo alespoň opravdové vnitrostranické demokracie.
Principy „jednoty strany“ se zdůrazňoval především v období normalizace, která následovala po
zásadním rozštěpení ve straně během Pražského jara.
Jednomyslnost
Kýžený výsledek voleb nebo hlasování o jakémkoliv návrhu sponzorovaném kteroukoliv součástí
systému. Objevovaly se vazby jako „jednomyslné přijetí návrhu“, „jednomyslně schválit“, „jednomyslná
podpora návrhu“ atd.
Ve veřejných volbách, kdy existovala určitá marginální možnost s někým z kandidátů nesouhlasit, se
obvykle dosahovalo výsledků mezi 99.5 procenta až 99.9 procenta, neboť se vždy našel někdo, kdo to
zkazil a možnost nesouhlasit využil. Na schůzích, kde probíhalo hlasování zcela otevřeně, bylo obvyklé
dosahovat 100 procentní podporu jakýchkoliv návrhů, rezolucí a rozhodnutí členstvu té které organizace
předložených. Viz též Volby a Hlasování.
Jednotná kandidátka
Do „voleb“ mohli být navrhováni pouze kandidáti Národní fronty. Tato organizace sdružující pod
vedením KSČ všechny politické organizace i naprostou většinu společenských organizací připravila do
voleb vždy svou kandidátku. Voliči pak vlastně jen potvrzovali svůj souhlas s návrhem uvedeným na
„jednotné kandidátce“.
Jednotné zemědělské družstvo (JZD)
JZD byla zakládána od konce čtyřicátých let jako součást procesu kolektivizace zemědělské výroby a
podle vzoru sovětských kolchozů velmi násilně zaváděných od dvacátých let v SSSR Stalinem.
Samostatně hospodařící zemědělci byli do družstev dohnáni s použitím různých prostředků i faktickým
znemožněním činnosti (nevykupování produkce, nemožnost nákupu hnojiv a mechanizace atd.). JZD
byla často vedena dřívějšími bezzemky, kteří vzhledem ke změně svého statutu byli nejspolehlivějšími
zastánci nových pořádků. Problém byl ale samozřejmě často s jejich nedostatečnými znalostmi jak
principů zemědělské výroby, tak vedení lidí a organizace práce. Viz též Kolchozy, Gottwald, Kulak.
67
Lidová tvorba:
Kohout, pes a vůl přijdou k předsedovi JZD s výpovědí. Ten se diví, proč chtějí
odejít a zvířátka vysvětlují. Kohout povídá: „Kokrhám už ve tři hodiny a lidi
přijdou do práce stejně až v jedenáct. Koho by taková práce bavila?” Pes praví:
„Já tady přes noc hlídám a lidi si klidně kradou ve dne. Koho by taková práce
bavila?” „Podívej, předsedo,” říká nakonec vůl, „když jsi tady ty, já už tu přece
být nemusím!”
Soudní zápis: "Prosil, aby bylo založeno v obci JZD - aby nemusel nic dělat."
Oficiální verš:
U nás už se nehádáme
kdo má větší pole lán,
všichni máme ruce k práci,
nikdo není jenom pán
Jednota strany a lidu
Princip hlásaný ze strany KSČ a mediálně prezentovaný fotografiemi jásajících davů, „radostných
pracujících“, „veselých pionýrů“, umouněných havířů atd., v družných rozhovorech s představiteli strany
a vlády nebo od nich přebírajících různá vyznamenání.
Cílem bylo demonstrovat legalitu systému jedné strany, která vládne v zájmu všeho lidu. Jasně však
vystupuje konflikt tohoto principu s principem diktatury proletariátu. Tento konflikt se řešil tím, že jako lid
byla v některých případech mlčky chápána pouze ta část společnosti, která stranu aktivně podporovala
nebo proti ní alespoň nijak nevystupovala.
Jezeďáci
Mírně zesměšňující označení pro lidi pracující v zemědělství.
Označení mlčky předpokládalo, že všichni zemědělci vlastně byli členy Jednotných zemědělských
družstev (JZD). Zcela pravda to ale nebyla, protože existovaly ještě Státní statky a určitá, ale prakticky
zanedbatelná část zemědělců (zejména v horských oblastech a jiných těžko dostupných místech
nevyužitelných pro kolektivní hospodaření) hospodařila i v době reálného socialismu nezávisle.
Jiskra
Označení pro nejmladší členy systému mládežnických organizací sponzorovaných KSČ.
Děti skládaly slib Jisker někdy ve věku 9-10 let.
Jít na policajty
Dostavit se osobně na stanici SNB/VB buď po předvolání nebo například pro výjezdní doložku apod.
68
Jolka
Název pro školní prosincovou oslavu. Jednalo o náhražku oslavy Vánoc, které měly příliš církevní
nádech. Jolka v ruštině znamená smrček nebo vánoční stromeček. V určité době se pro tyto školní
prosincové oslavy zažil také méně ideologicky přijatelnější název Vánoční besídka. Viz též Děda Mráz,
Zápotocký.
69
K
K dostání
Výraz „k dostání“ byl používán ve vztahu k velkému rozsahu zboží včetně nedostatkového a znamenal
oznámení nebo dotaz o/na možnost koupě daného zboží.
Pokud někdo u někoho viděl něco, co si přál nebo chtěl koupit či alespoň obdivoval nebo chtěl pochválit,
zeptal se, kde to je/bylo „k dostání“. Myšleno tím bylo, kde se dané zboží dalo sehnat. Častá odpověď
byla, že přes „známé“, „náhodou“ nebo, že na to byla „velká fronta.“
K 231
Organizace K(lub) 231 vznikla na jaře 1968 jako sdružení politických vězňů, kteří byli odsouzeni na
základě zákona číslo 231 – Zákon na ochranu lidově-demokratické republiky. K231 byl režimem
rozpuštěn několik týdnů po vstupu armád Varšavské smlouvy do ČSSR jakožto organizace „nepřátelská
socialistickému zřízení.
KAN – klub angažovaných nestraníků
Klub angažovaných nestraníků – podobně jako K 231 vznikl na jaře 1968 a sdružoval členy, kteří chtěli
aktivně publikovat svůj alternativní názor na společenské uspořádání.
Také KAN byl během dvou týdnů po invazi v srpnu 1968 rozhodnutím československých vládních
orgánů zrušen jakožto organizace režimu nepřátelská.
Kandidát
Čekatel na členství ve straně nebo do některých orgánů stranického vedení (např. ÚV KSČ).
Po uplynutí stanovené zkušební lhůty pak byl takovýto člověk do příslušné funkce či jako člen KSČ
potvrzen. Kandidátství mělo prověřit oddanost režimu, straně, věci socialismu, marxismu leninismu atd.,
a také zajistit dlouhodobou loajalitu. Podobně jako lidem zařazeným do kádrovým rezerv, byly v rámci
kandidátské lhůty čekatelům ukládány různé úkoly a méně populární funkce.
Kapitalismus
Souhrnný název pro ekonomický systém prakticky všech zemí, které nebyly součástí světové
socialistické soustavy. Kapitál byl v rámci marxisticko-leninské teorie považován za zdroj všeho
bezpráví a vykořisťování dělnické třídy. Název nerozlišoval mezi faktickým ekonomicko-politickým
uspořádáním jednotlivých zemí a tak byly do jedné skupiny dávány země jako Švédsko, Francie i USA
nebo Jihoafrická republika. Je tedy možné vnímat, že za kapitalistický byl označen každý stát, který
nebyl postaven na principech reálného socialismu sovětského typu. Určitou výjimkou byly pouze ty
rozvojové země, které se se zeměmi reálného socialismu alespoň přátelily.
Oficiální heslo:
Kapitalismus je metla lidstva
Lidová tvořivost:
Kapitalismus je zahnívající společenské zřízení, které se maskuje demokracií a
rostoucí životní úrovní.
70
V jakém stadiu se nyní nachází kapitalismus? „Už je na pokraji propasti.“ A
socialismus? „Ten je vždy před kapitalismem.“
Kapitalismu je vlastní jedna vada – nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu
je vlastní jedna ctnost – rovnoměrné rozdělení bídy.
Kapitalistická, -ý, -é
V principu záporná vlastnost nebo záporné hodnocení určitého jevu nebo skutečnosti. Cokoliv bylo
označeno za kapitalistické, bylo špatné. Nejběžněji používané vazby: kapitalistický zisk, kapitalistické
hospodářství, kapitalistické vykořisťování (vykořisťování člověka člověkem), kapitalistický stát,
kapitalistický štváč, kapitalistická agrese atd.
Lidová tvorba:
Chlap umře a přijde do pekla. Před samotnými mučícími komorami stojí Satan
a ptá se ho: „Tak co, ty smrade. Chceš do socialistickýho nebo do
kapitalistickýho pekla?“
Chlap se zeptá: „A co mě čeká v socialistickým?"
Satan: „No, tam tě každý den přibijou velkýma hřebíkama za ruce a nohy na
zem, a pak přes tebe bude celý den jezdit takový ten buldozer na
urovnávání asfaltu.“
Chlap: „Uf, to je teda maso. A co kapitalistický peklo?“
Satan: „No, tam tě každý den přibijou velkýma hřebíkama za ruce a nohy na
zem, a pak přes tebe bude celý den jezdit takový ten buldozer na
urovnávání asfaltu.“
Chlap: „Ale vždyť to je to samý! Jakej je v tom rozdíl?“
Satan: „No, žádnej… Ale přesto bych ti radši doporučoval to socialistický.“
Chlap: „A to jako proč?“
Satan: „No, protože v socialistickým pekle jednou chybí hřebíky, jindy
kladivo, potřetí není nafta pro buldozer … Co jsem tady, tak například
nepamatuju, že by někdy válcovali…“
Kapitalistická agrese
Mediální označení akcí nepřátel socialismu. Tento výraz byl častější v padesátých letech, kdy se
„nastupující“ socialistický systém musel „vypořádat“ se zbytky kapitalismu.
Systém potřeboval mít vnějšího nepřítele, na kterého bylo možné svádět ekonomické a jakékoliv další
problémy a se kterým bylo možné strašit lid. Za takového nepřítele byl označován především
kapitalismus, kapitalistické země, imperialismus atd. Ve vojenské oblasti bylo za úhlavního nepřítele
považováno vojenské sdružení NATO, které bylo nazýváno mj. nástrojem kapitalistické agrese. Za
kapitalistickou agresi byl někdy označován předpokládaný vojenský útok zemí NATO a především
německého Bundeswehru. Skutečnost, že německá ústava zakazovala vstup německých vojáků na cizí
území, nebyla této teorii nijak na překážku. V nevojenských oblastech měla pak mít kapitalistická agrese
71
různé další podoby – ideologická diverze, kontrarevoluce atd., protože za všechny projevy nesouhlasu
s režimem byly viněny kapitalistické státy, které je údajně osnovaly.
Kapitalistická soustava
Všechny země s vyspělou ekonomikou nepatřící do světové socialistické soustavy (především země
EHS (předchůdce EU) a USA, Austrálie, Kanada, Japonsko, Nový Zéland. Méně vyspělé,
nesocialistické země byly pak zařazovány do skupiny zemí „třetího světa“ nebo do tzv. HMVZ –
„hospodářsky méně vyspělých zemí“ či „rozvojových zemí“. O HMVZ byl pak mezi zeměmi socialistické
a kapitalistické soustavy sváděn ideologický i ozbrojený boj zejména v období rozpadu koloniálních
systémů Británie, Francie, Holandska, Belgie či Portugalska v Africe a Asii. Viz též Mírové soužití.
Kapitalistické státy - KS
Souhrnný název pro země, které si „nezvolily“ socialistickou cestu rozvoje.
Ty kapitalistické země, které byly hospodářsky úspěšné, pak byly zařazovány do podmnožiny Vyspělé
kapitalistické státy (VKS). Paradoxně a jak to bývalo - pokrytecky - to byly právě tyto země, jejichž
národní měna byla komunistickými režimy vyhledávána pro svou volnou směnitelnost (dolary, marky,
franky, libry atd.). Viz též Kapitalistická soustava, Volně směnitelné měny.
Lidová tvorba:
Jak si vysvětlujete, že Kanada dodává do SSSR tolik pšenice. To je celkem jasné.
Jako všechny ostatní kapitalistické země trpí Kanada krizí z nadprodukce.
Kapitalistické zřízení
Systém uspořádání státu umožňující soukromé podnikání – tzn. v marxisticko-leninské teorii
vykořisťování člověka člověkem.
Kapitalistický štváč
Možné označení kohokoliv, kdo nesouhlasil s komunistickou ideologií a svůj názor jakýmkoliv způsobem
veřejně projevoval nebo projevil, tzn. nepřítele socialismu. Viz též např. Nepřítel lidu.
Kapitál
Hlavní bible marxismu kriticky hodnotící kapitalismus, avšak nenabízející praktická řešení. Autory
Kapitálu byli Karel Marx a Fridrich Engels.
Kapitál byl hlavním zdrojem učení politické ekonomie kapitalismu intenzivně přednášené a zkoušené
v prvních ročnících vysokých škol. Byly zde popsány také základní kategorie jako třídy, třídní boj, zisk,
výrobní síly, pracovní síly, mzda, nadhodnota atd.
Kazeťák
Nahrávací a přehrávací zařízení využívající záznamu na magnetofonovém pásku navinutém v tzv.
kazetách. Začátkem sedmdesátých let u nás zcela revoluční zařízení, které umožnilo poslouchat hudbu
i na cestách a na místech bez přímého přístupu k elektrickému proudu. První československý kazetový
magnetofon, který se široce prodával, měl název Tesla A3. Viz též Emgeton.
Každému podle jeho potřeb
72
Princip rozdělování výrobků a služeb slibovaný obyvatelstvu po vybudování komunismu. V té době mělo
již dojít k takovému rozmachu produkce, že by nebylo třeba spotřebu nijak omezovat a všichni by mohli
spotřebovávat tak, jak to odpovídá jejich potřebám.
Každému podle jeho zásluh
Princip rozdělování výrobků a služeb, na jehož základě bylo údajně organizováno rozdělování výrobků a
služeb během přechodné etapy cesty ke komunismu – tzn. v období socialismu. V této době byla
produkce ještě omezená a tak bylo třeba „brát v úvahu zásluhy na její tvorbě“.
Kádrová práce (práce s lidmi)
Do kádrové práce mělo patřit vzdělávání, rozmisťování, doplňkové vzdělávání atd. Ve skutečnosti se
obvykle jednalo o politické zpracovávání lidí k vyšší podpoře režimu a využívání různých nástrojů
k tomu, aby loajální byli nebo aby loajalitu alespoň předstírali. Základním nástrojem kádrové práce byla
proto hodnocení a posudky na lidi a rozhodování o jejich pracovním zařazení. Viz též Kádrování a
Kádrové materiály.
Kádrová rezerva
Čekatel na určitou vyšší nebo nějakým způsobem zajímavou funkci. Do výběru „kádrových rezerv“ byly
obvykle jmenovány dělnické kádry.
S kádrovými rezervami se také „pracovalo“, což znamenalo, že se jim zadávaly různé úkoly, které
museli lidé zařazení v kádrových rezervách plnit – šlo například o vstup do té či oné organizace, určité
množství brigád, vystudování předepsaných škol nebo účast ve stanovených politických školeních
apod.
Lidová tvorba:
Jak udělat kariéru za socialismu:
1.
2.
3.
4.
Kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Kdo nic nepokazí, toho si všimnou.
Koho si všimnou, toho povýší.
Koho povýší, ten nic nedělá, atd.
Kádrový profil
Souhrn informací uvedených v posudku daného jednotlivce (třídní původ, vztah ke kolektivu, vztah
k socialistickému zřízení, aktivita zapojení do brigádnické činnosti, účast na režimních akcích, pracovní
nasazení, chování v únoru 1948, v srpnu 1968, příbuzní v zahraničí atd.).
Kádrový referent
Pracovník kádrového oddělení v určitém závodě, podniku nebo úřadě, zodpovědný za vedení
kádrových materiálů jednotlivých zaměstnanců.
Kádrovák
Označení obávaných lidí, obvykle vedoucí kádrových oddělení nebo vlivných kádrových referentů, kteří
rozhodovali o osudech ostatních ať v rámci jednotlivých socialistických podniků, státních úřadů, škol,
ČSLA, bezpečnosti, organizací komunistické strany atd.
73
Obvykle se jednalo o lidi plně oddané straně, kteří zajišťovali, aby se na žádná vedoucí místa
v ekonomice ani politice nedostali lidé neloajální KSČ a obvykle si také samozřejmě hráli svou osobní
hru, která jim byla umožňována jejich výsadním postavením vůči ostatním.
Kádrové materiály
Soubor osobních materiálů jednotlivých zaměstnanců podniku, studentů, členů nějaké organizace atd.
V kádrových materiálech byly zejména posudky a hodnocení každého jednotlivce. Kádrové materiály
putovaly s každým jednotlivcem a jejich hlavní složka byla uložena u aktuálního zaměstnavatele nebo
v aktuálně navštěvované škole.
Kádrové materiály sloužily jako podklady pro povyšování, přeřazování, vysílání na studia, vydávání
souhlasů a doporučení atd.
Kádrování
Kádrování byl proces, kdy byla prověřována politická vhodnost jednotlivců vykonávat politické funkce,
na nástup do pracovního místa, k přijetí na střední nebo vysokou školu, povyšování v armádě atd.
Hlavní podklady používané v kádrování byly kádrové materiály, členství a aktivita ve straně, členství a
aktivita v organizacích Národní fronty, postoje v únoru 1948 a později též v srpnu 1968, emigranti a
příbuzní v zahraničí, vztah k náboženství, vztah k socialistickému zřízení, dřívější politické aktivity
daného člověka a jeho příbuzných, vztah ke kolektivu, po roce 1968 také názor na bratrskou pomoc atd.
Lidé vykonávající kádrování – tzv. kádrováci, měli tak nad jednotlivci ohromnou moc, kterou
samozřejmě využívali a zneužívali k upevňování své pozice.
Lidová tvorba:
V Moskvě byl v zájmu rozvoje turistického ruchu otevřen první striptýzový
podnik. V prvních dnech byl zahraničními hosty zcela přeplněn. Nyní zeje
prázdnotou. Nápoje jsou dobré, jídlo je dobré, obsluha je výborná. V čem vězí
problém? Situaci řeší ÚV KSSS. „Nezavinily to striptýzové tanečnice?“ ptá se
generální tajemní. „Soudruhu generální, můžete se spolehnout. Všechny tanečnice
jsou již 40 let věrnými a prověřenými členkami strany, mají ty nejlepší kádrové
předpoklady odevzdávat kvalitní práci.“
Kdo nepracuje, ať nejí
Heslo vyjadřující odpor zejména ke kapitalistické (a tedy „nepracující“) třídě v době přechodu od
kapitalismu k socialismu (padesátá léta).
Když se kácí les, létají třísky
Heslo, jímž KSČ odmítala odpovědnost za problémy, ztráty či utrpení způsobené „potíráním nepřátel
socialismu“.
Byly tak vysvětlovány jinak těžko obhajitelné politické procesy a další tzv. přehmaty. Za kácení lesa byl
považován přechod od kapitalismu k socialismu a za třísky byli považováni političtí vězni a veškeré
přehmaty na nich spáchané. Poprvé toto heslo propagoval Lenin, který zároveň považoval popravování
nepřátel včetně možných nepřátel socialismu za legitimní právo „velké revoluce“.
Keťas
74
Výraz používaný především na konci čtyřicátých a během první poloviny let padesátých. Označoval
jednotlivce, kteří prý skrývali zásoby určitého zboží, aby je pak mohli se ziskem prodat na černém trhu.
V rámci třídního boje proti vykořisťovatelům pak bylo téměř oficielně předpokládáno, že keťasem je
prakticky každý soukromý podnikatel. Bylo ale celkem logické, že si živnostníci schovávali zásoby
svého zboží, když jim jinak hrozila jejich konfiskace (znárodnění) bez náhrady.
KGB
Sovětská tajná policie – označení používané v letech 1954-1991. Viz též NKVD a Lenin.
Podobně jako tajné složky bezpečnosti ve všech ZST, byla i KGB používána především k potírání
vnitřního nepřítele. Vzhledem k ambicím SSSR být světovou mocností vládnoucí nad komunistickými
zeměmi, byla však KGB také velmi aktivní i v organizaci různých akcí zaměřených na získávání
informací, podporu levých hnutí, teroristických akcí atd.
Lidová tvorba:
Víte, jaká byla poslední Majakovského slova před sebevraždou?
"Ne! Soudruzi, Nee!"
Ve stepní chatrči umírá stařec. Náhle někdo buší na dveře.
"Kdo je tam?" ptá se umírající.
"Smrt," zní odpověď.
"Sláva bohu, já už myslel, že KGB."
Proč jsou bývalí příslušníci KGB nejlepší taxikáři v Moskvě? Protože jim stačí
říct, jak se jmenujete. Kde bydlíte, už vědí sami.
Důstojník KGB přijde do parku a vidí starého Žida s knihou.
Kágébák se ptá: "Co čteš, dědo?"
"Učím se jidiš pro samouky."
"A na co ti je jidiš? Na izraelské vízum se čeká celé roky. To zatím umřeš, než ti
ho vystaví."
"Učím se jidiš, abych si v ráji mohl popovídat s Abrahámem a Mojžíšem. V ráji se
mluví jidiš:"
"A co když se dostaneš do pekla?" ptá se kágébák.
"Tak rusky už umím."
Dotaz na Rádio Jerevan: „Kde vlastně sedí ten, co vymýšlí vtipy na Rádiu
Jerevan?“ Odpověď: „To bohužel nevíme, ale sedí zcela určitě!“
75
Rus, Angličan a Francouz sedí a sdělují si, co je největší slast. Angličan: "
No největší slast je jen tak se posadit v klubu do koženýho křesla, dát si trochu
whisky se sodou a číst si nové Times." Francouz: "Kdepak, největší slast je mladá
ohnivá milenka a staré víno."
Rus: "Vy o tom nic nevíte. Pravá slast je, když večer koukám na televizi, někdo
zazvoní, já jdu otevřít, tam stojí dva pánové v kloboucích a dlouhých kabátech a
ptají se: "Voloďa Sergejevič?" A já můžu říct: „O patro vejš!"
Sovětská policie, Rudá armáda a KGB mají od Stalina za úkol prokázat, která z
těchto organizací je výkonnější v chytání imperialistických agentů. Jejich úkolem
je vypátrat králíka v lese.
Sovětská policie rozmístila po lese zvířecí informátory. Ti vyslýchají
rostlinné a minerální svědky. Po tříměsíčním pátrání vydá sovětská policie
prohlášení, že králíci neexistují.
Rudá armáda po dvou týdnech bez jediné stopy nakonec spálí celý les a
zabije tak všechno živé, včetně králíka. Nikomu se, samozřejmě, neomluví.
Ten imperialistický králík si to přeci zasloužil.
KGB jde bleskurychle na věc. O půl hodiny později táhnou z lesa příšerně
domláceného medvěda, který řve: "Přiznávám se, přiznávám se, jsem králík.
Jsem králík!!!“
Důstojník KGB přijde do parku a vidí starého Žida s knihou.
Kágébák se ptá: "Co to čteš, dědo?"
"Učím se jidiš pro samouky."
"A na co ti je jidiš? Na izraelské vízum se čeká celé roky. To zatím umřeš, než ti
ho vystaví."
"Učím se jidiš, abych si v ráji mohl popovídat s Abrahámem a Mojžíšem. V ráji se
mluví jidiš"
"A co když se dostaneš do pekla?" ptá se kágébák.
"Tak rusky už umím."
76
Ve stepní chatrči umírá stařec. Náhle někdo buší na dveře.
"Kdo je tam?" ptá se umírající.
"Smrt," zní odpověď.
"Sláva bohu, já už myslel, že KGB."
Víte, co je to socialistický humanismus? To je, když jde soudruh Dzeržinskij po
nábřeží a usměje se na holčičku. - Prosím vás, co je na tom humanistického? Mohl ji přece zastřelit!
Kladný vztah
Slovní vazba používaná především u jednotlivců v posudcích a při kádrování a hodnotící jejich „vztah“
k režimu reálného socialismu.
Pokud jednotlivce kladný vztah podle posudku neměl, podobně jako i u jiných posudkových kritérií, to
znamenalo zásadní problém. Používaná byla i alternativní vazba s podobným obsahem – „kladný
postoj.“ Opakem kladného vztahu k socialistickému zřízení byl „nepřátelský postoj/vztah“, „záporný
postoj/vztah“.
KNV
Krajský národní výbor – ČSSR měla 10 krajů a KNV byly nejvyššími správními orgány v těchto krajích.
Byl nadřízený ONV – Okresním národním výborům a řídilo je Ministerstvo vnitra.
Kniha přání a stížností
Sešit visící viditelně ve všech prodejnách a provozovnách služeb, do něhož mohli zákazníci dělat zápisy
v případě své nespokojenosti. Jak bylo se zápisy v knihách přání a stížností v praxi zacházeno, není
přesně známo.
Lidová tvorba:
Stěžuje si pán v restauraci: "Paní servírko, polévka byla studená, maso
je skoro neviditelné a přitom tuhé, kdežto pán proti mě si pochutnává
na š ťavnatém řízečku. Zavolejte mi vedoucího."
"Tak to je, prosím pěkně, ten pán naproti."
Kofola
Nealkoholický nápoj, který byl uveden na trh v roce 1960 jako protiváha nápojů Coca-Cola a Pepsi Cola.
Získal postupně velkou oblibu, i když oba zahraniční nápoje byly v dobách reálného socialismu sice
podstatně dražší, ale mezi lidmi atraktivnější. Dnešní vývoj prodeje zmíněných nápojů ukazuje na
atraktivitu kofoly.
Kolektiv
Všeobecné pozitivní označení pro jakékoliv skupiny lidí sdružené dohromady pod určitou, systémem
uznávanou, činností. Označení bylo pak obvykle kvalifikováno například takto: pracovní kolektiv, třídní
kolektiv, školní kolektiv, stranický kolektiv apod.
77
„Vztah ke kolektivu“ bylo také jedním ze základních kriterií používaných v hodnocení jednotlivců. Pokud
tedy v posudku určitého jednotlivce chybělo zaklínadlo „v kolektivu oblíben“, znamenalo to pro něj
problémy.
Kolektivizace Proces nahánění samostatně hospodařících zemědělců do JZD. Proces kolektivizace
probíhal nejbouřlivěji mezi roky 1949-1953, pak zvolnil a opět se začal prosazovat koncem padesátých
let.
Zemědělci, kteří se vstupu do JZD bránili, byli nejrůznějšími způsoby ke vstupu „vedení“. Nemohli si
například koupit hnojiva, osiva, nemohli si půjčovat různou mechanizaci ve Strojních traktorových
stanicích nebo nemohli svou produkci prodávat. Často byli také vystěhováváni ze svých obcí nebo jim
jejich pozemky byly prostě zkonfiskovány. V roce 1968 byl na toto téma vyroben zajímavý a v té době
odvážný film „Všichni dobří rodáci“, jehož promítání bylo však v začátcích normalizace zakázáno. Viz
též Akce.
Kolektivní hospodaření
Jedna ze dvou povolených podnikatelských forem v období reálného socialismu. Druhou formou bylo
státní vlastnictví. Viz též Jednotné zemědělské družstvo, Přidružená výroba.
Kolektivní zodpovědnost
Princip, jehož aplikace znamenala faktickou nezodpovědnost za příslušná rozhodnutí přijatá společně
určitou skupinou lidí, funkcionářů atd. na stranické, podnikové či vládní platformě.
Tato, lidově nazývaná „kolektivní nezodpovědnost“ byla v reálném socialismu ještě podporována
objektivními problémy, což byly v podstatě výmluvy, proč se něco nedařilo a dále různými systémovými
chybami a problémy reálného socialismu. V raných dobách rozvoje socialismu bylo také hodně
problémů sváděno na sabotážní akce nepřátel socialismu.
Kolchoz
V SSSR obdoba Jednotného zemědělského družstva (z výrazu „kolektivnoe chozjajstvo). Výraz často
používaný i v československých v médiích při vyzdvihování úspěchů sovětského zemědělství.
Kolochozy začaly v SSSR vznikat ve dvacátých letech za vlády Stalina a to především násilnou formou.
Pro JZD byly kolchozy vzorem, když je v roce 1949 začal režim v čele s Gottwaldem prosazovat. Viz též
JZD, Jezeďáci.
Lidová tvorba:
Když chodil Nikita Chruščov po kolchozech, často se ztrácel svému doprovodu a
procházel se na vlastní pěst. Jednou takhle spadl do silážní jámy. Všiml si ho však
kolchoznik Ivanov a vytáhl ho ven. "Ne abys někomu řekl, že sem tam spadl,
slibuješ?" říká Chruščev Ivanovovi. "Dobře, pokud vy nikomu neřeknete, že sem
vás vytáhl."
Otázka na rádio Jereven: „Četli jsme, že jistý farmář z Texasu měl tak velké
pastviny, že je nedokázal za celý den automobilem objet. Je něco podobného
možné i u nás?“
Odpověď: „Ano, s kterýmkoliv z našich automobilů“.
78
Kolchozník
Člen kolchozu – vzor socialistického venkovského člověka.
Lidová tvorba:
„Tak jakpak se Vám soudruzi daří?“ žertuje Chruščov, „Výborně“, žertují
kolchozníci.
Kominterna
Též Komunistická internacionála nebo Třetí internacionála. Mezinárodní komunistická organizace
založená v Moskvě roku 1919. Sloužila jako platforma pro prosazování hegemonie Moskvy
v mezinárodním komunistickém hnutí. Byla zrušena v roce 1943 Stalinem. V roce 1947 byla pak
obnovena jako Informbyro.
Kombajn
Název zemědělského stroje, který byl často s ideologickým podtextem používán v socialistických
médiích.
Kombajn a částečně také traktor byly označovány za pomocníky kolektivního zemědělství, kteří
pomáhali dosahovat „skvělých výsledků“ a dokazovat tak jeho „nadřazenost nad zemědělstvím
soukromým“, protože využití kombajnů a traktorů nebylo ekonomické na malých pozemcích a také si je
nemohli soukromí zemědělci pro vysokou cenu dovolit. V novinách se proto v období žní objevovaly
například následující slovní vazby: „kombajny vyjely do polí“, „kombajny zahájily sklizeň“, „kombajny
úspěšně sklízí kolektivní“ lány apod.. Kombajnéři byli pak často prezentováni jako atraktivní mladí,
svalnatí, opálení muži s neodolatelným úsměvem a obvykle také s placatou čepicí.
Oficiální heslo:
Kombajn – tank míru
Komsomol
Sovětská mládežnická organizace. Velmi často citovaná v československých médiích.
Oficiální hesla:
Komsomol – náš vzor.
Komsomolskou cestou k budování socialismu v naší vlasti.
Komunismus
Politicko-ekonomický systém vycházející z představy, že největší lidskou potřebou a motivací je práce
pro blaho kolektivu, že pouze určitá menší část společnosti (kapitalisté) chce využívat ostatní k tomu,
aby se na jejich úkor „obohatila“ a že nejlepší formou vlastnictví je vlastnictví společenské. Třída dělníků
a rolníků (proletariát) má podle této představy právo třídu kapitalistů „potlačit a zlikvidovat“ a vytvořit tak
beztřídní společnost, ve které bude každý pracovat „dobrovolně a na základě svých schopností“. Jako
hlavní nástroj likvidace pak má sloužit systém diktatury proletariátu.
79
Výroba v komunistické společnosti nemá být řízena trhem ale plánem a rozdělování má probíhat podle
potřeb jednotlivých členů komunistické společnosti a bez potřeby peněz. Základní teoretikové
komunistické filosofie (Marx, Engels, Lenin) předpokládali, že komunistická společnost bude mít
takovou ekonomickou výkonnost, že každý bude mít všeho opravdu tolik, kolik bude potřebovat (chtít).
Ani vědecký komunismus vypracovaný Leninem však neřešil otázku kritérií a nástrojů pro rozdělování a
omezenosti zdrojů. Komunismus byl v systému reálného socialismu sovětského typu používán jako
šidítko pro masy, které jej měly slepě a odhodlaně budovat pro „šťastné zítřky svých dětí“. Vzhledem
k podobnosti některých principů používaných v komunistické a náboženské ideologii by bylo možné
nejasnou představu komunismu přirovnat k přibližně stejně nejasné představě posmrtného života.
Souboj o oddanost jedinců náboženství nebo „věci komunismu“ byl proto také důvodem agresivního
potírání náboženství ze strany mocenských struktur reálného socialismu.
Lidová tvorba:
Komunismus je vítězství marxismu-leninismu nad zdravým rozumem.
V rozvinutém komunismu nebudou lidé potřebovat postele. A proč?
Sportovci usnou na vavřínech.
Umělci budou mít na růžích ustláno.
Komunisti budou bdít a ostatní budou sedět.
Jak se pozná pravej komunismus? Každý má už všeho dost.
Čtyři etapy přechodu od socialismu ke komunismu:
1/ Kult osobnosti - jeden sere na všechny
2/ Potírání kultu - všichni serou na jednoho
3/ Socialismus s lidskou tváří - všichni serou na všechno
4/ Komunismus - už se nesere, není z čeho.
Komunista
Označení pro členy komunistické strany. Lidově též „komouš“.
Členství ve straně bylo předpokladem pro získání vyšších ekonomických funkcí nebo prostě zajímavých
pracovních míst. Po válce do KSČ ještě mnoho lidí vstupovalo z opravdového přesvědčení o možnosti
vybudovat „lepší, komunistickou budoucnost“. Po Únoru 48 však toto nadšení začalo ustupovat
pochopení reality, která byla velmi jasně patrná z jednotlivých vysoce nepopulárních opatření KSČ
okamžitě po převzetí moci včetně pozdějších politických procesů, kolektivizace, naprosté likvidace
soukromého hospodaření, vyvlastňování, měnové reformy atd.. Do strany se tedy začalo vstupovat
spíše z praktických důvodů a někteří ze starších členů dokonce ve zklamání z reality ze strany
vystupovali.
Po Pražském jaru proběhly prověrky, kdy strana ztratila velkou část své členské základny na základě
záporného hodnocení chování některých členů během tohoto období reformních snah. Strana se pak
soustředila na nábor nových, mladých členů mezi mladými schopnými lidmi. Do svých řad tedy mimo
jiné lákala nejlepší studenty a další kategorie mládeže. Nabídka vstupu do strany byla obvykle
prezentována jako „příležitost, která se neodmítá“ a kdo to případně nepochopil a nabídku odmítl,
obvykle novou nedostal a byl případně odsunut z možného kariérního postupu.
80
V závislosti na prostředí, ve kterém se lidé pohybovali, měli členové strany do větší či menší míry
zkomplikovanou komunikaci se svým okolím, které se jich mohlo obávat.
Lidová tvořivost:
Víte, kdo byli první komunisté? Adam a Eva – chodili s holým zadkem, živili se
kořínky a věřili, že jsou v ráji.
„Zdržel jsem se ve frontě na salám“, říká socialista. „Co je to fronta?“ ptá se
kapitalista. „Co je to salám?“ ptá se komunista.
„Jak vypadá magický trojúhelník?“ Například takto: Tři vrcholy, které nelze
vtěsnat do jediné lidské bytosti: chytrý, slušný a komunista. Buď je někdo chytrý
a komunista, pročež nemůže být slušný; nebo byl slušný a komunista, a tudíž
nemůže být chytrý; nebo může být slušný a chytrý, a proto nemůže být
komunistou.
Umírá starý chlápek a místo faráře si pozve předsedu KSČ, že chce vstoupit do
strany.
"A proč, prosím tě? Celý život jsi volný jak vítr a teď tohle."
"Když už má někdo umřít, ať je to komunista."
„Víte, jak se zachraňuje topící se komunista?“
„Ne? To je dobře.“
Komunista je člověk, který se vzdal naděje, že by mohl být kapitalistou.
Otázka na Rádio Jerevan: „Může být dobrý komunista také dobrým křesťanem?”
Odpověď: „V principu ano, ale proč si dělat život dvakrát tak těžký?”
Komunistická disciplina
Stranická disciplina komunistických stran vycházela z bolševického principu vojenské kázně, kdy každý
člen strany se musí podřídit stranickým rozhodnutím a stanovené ideologii. Všechna zásadní rozhodnutí
jsou vytvářena „shora“ a podporována „zdola“.
81
V praxi to znamenalo, že rozhodování mělo v ruce pár nejvyšších funkcionářů strany. Vzhledem
k propagovanému principu internacionálního propojení komunistických stran pak komunistická disciplina
vedla k tomu, že národní komunistické strany musely akceptovat rozhodnutí a aktuální ideologii vedoucí
strany komunistického světa – KSSS.
Komunistická ideologie
Soubor principů vědeckého komunismu zahrnující též diktaturu proletariátu, vnitrostranickou disciplinu
atd.
Komunistická ideologie byla vštěpována masám mnoha různými prostředky a od nejútlejšího mládí.
Osnovy mateřských, základních, středních a samozřejmě vysokých škol, všechny obsahovaly využívání
příkladů, informací, historických interpretací a poznatků komunistické ideologie. Pro pracující byla pak
organizována různá politická školení a později byla zřízena tzv. Večerní univerzita marxismu leninismu VUML. Účast v různých školeních byla povinná a závisel na ní další kariérní a platových postup
jednotlivců.
Lidová tvorba:
Jaký je rozdíl mezi komunisty a obilím? Žádný. Oboje se musí vymlátit, jinak
umřeme hlady.
Komunisticka Internacionála
Viz Kominterna
Komunistická moc
Vláda KSČ, jakožto „vedoucí síly společnosti“, tzn. ničím neomezovaná vláda jedné strany.
Komunistická moc byla spojená zejména s principy Diktatury proletariátu, Společenského vlastnictví,
Vyvlastňování soukromého majetku, Plánovitého hospodářství, Přátelstvím se SSSR, omezenými
osobními svobodami, Kolektivizací, Procesy atd.
Lidová tvořivost:
Co by se stalo, kdyby Sahara byla komunistická? Nejdříve nic a pak by došel
písek.
Komunistická strana
Ultralevicová politická strana, která přijala tzv. 21 podmínek stanovených v roce 1919 Leninem. Důraz
byl kladen na principy diktatury proletariátu, tvrdé vnitrostranické discipliny, třídního boje, likvidaci
parlamentní demokracie atd. Komunistické strany byly nadnárodně koordinovány zprvu prostřednictvím
Komunistické internacionály – organizace se sídlem v Moskvě a řízené Moskvou a po druhé světové
válce pak prostřednictvím jiných více-méně nástupnických organizací ovládaných Moskvou.
Lidová tvorba:
Snaživá žačka vymyslela básničku a recituje: „U nás doma máme tři malinké
kočky, trochu vyrostly a do Strany chtějí všechny.”
82
Učitelka ji pochválila, později přišli hosté z okresu a děvčátko recituje: „U nás
doma máme tři malinké kočky, trochu vyrostly a do Strany chtějí dvě z nich.”
„Ale vždyť jsi říkala, že máte tři kočky!”
„Ano, ale jedné z nich se už otevřely oči!”
Ze Strany jen do vězení nebo na hřbitov.
Komunistický systém
Viz Komunistická moc.
Konsolidační proces
Proces zpětného uvádění společnosti do stavu před Pražským jarem a výměny kádrů.
Tento proces byl charakteristický pro období začátku sedmdesátých let a byla za něj schovávána
všechna restriktivní opatření a politické čistky (prověrky), jejichž cílem bylo odstranit z KSČ a
z jakýchkoliv vedoucích funkcí lidi, kteří byli nějakým způsobem spojeni s Pražským jarem nebo byli
prostě nové vládnoucí garnituře nějakým způsobem nepohodlní. Viz též Normalizační proces.
Kontrarevoluce
Výraz, který se začal objevovat v médiích jiných zemí socialistického tábora (ZST) v průběhu Pražského
jara (leden – srpen 1968), když byl hodnocen politický vývoj v ČSSR. Výraz označoval existenci sil
„nepřátelských socialismu“, které chtěly „zvrátit kolo dějin návratem ke kapitalismu“.
V ČSSR byl tento výraz velmi populární mezi posrpnovými politiky, kteří byli do svých postů vyneseni
právě srpnovou invazí v roce 1968. Důkazem existence kontrarevoluce měly být vysoce medializované
„nálezy“ tajných skladišť zbraní, ilegálních (nerežimních) tiskovin, propagace názorů odlišných od
momentální ideologie. atd. Zajímavý byl pak také výraz plíživá kontrarevoluce, který měl postihnout
méně viditelné projevy nesouhlasu s návratem plně totalitního systému po srpnu 1968.
Konzervativní křídlo KSČ
Jednalo se v principu o členy strany, kteří neviděli a necítili potřebu změn a zůstávali „věrni pozicím
marxismu-leninismu“. Byli to obvykle zastánci tvrdého režimu z padesátých let, kteří v něm viděli
nejlepší způsob udržení moci pro KSČ. Proti nim se v šedesátých letech postupně tvořilo reformní křídlo
KSČ. S invazí v srpnu 1968 konzervativní křídlo KSČ zvítězilo a do politického života přivedlo
konsolidaci, normalizaci a stagnaci až do roku 1989 a reformní komunisty začalo s odporem nazývat
„revizionisty“, tzn. někým, kdo chtěl revidovat marxismus-leninismus, přestože nic takového není
potřeba, protože „marxismus-leninismus byl vytvořen jako obecně platná, trvalá filosofie, na které není
třeba nic měnit“.
Kopečkáři
Lidé opouštějící „ilegálně“ republiku (emigranti) po Únoru 1948 do doby než se hranice neprodyšně
uzavřely. K odchodům se obvykle používaly lesní cesty přes „kopečky“, tzn. hlavně Šumavu. Odtud tedy
tento výraz. Viz též Emigranti.
Lidová tvorba:
Chytili takhle jednou Kohna pohraničníci a ptají se ho: „Hele, Kohn, co tady
dělají?“
83
„Utíkám do Sovětského svazu!“
„Ale, Kohn, tady jsou na západoněmecké hranici.“
Na to Kohn odpoví: „To je možný, moje láska k Sovětskému svazu přece nezná
hranic!“
Kosmonaut
Člověk letící do kosmu s použitím sovětské techniky.
Chodící důkaz technologické vyspělosti sovětské společnosti, který byl velmi silně využíván
v ideologické propagandě. Prvotních úspěchů sovětské kosmonautiky, která byla koncem padesátých
let zřejmě opravdu dále než americká, bylo využíváno jako důkaz toho, že komunismus/socialismus je
celkově úspěšnější než systém kapitalistický.
Lidová tvořivost:
Volá bača přes údolí na baču – „Janóóó, Rusové, letí na měsíc!“ A Jano křičí přes
údolí zpět: „Ááá všichnííí?“
Po přistání Američanů na Měsíci si zavolá Brežněv své vědce do Hvězdného
městečka a říká: „Ty Amíci nás doběhli, ale já vím, jak na ně. Oni přistáli na
Měsíci, a proto vy soudruzi, přistanete na Slunci.“
Ale soudruhu generální tajemníku, na Slunci je přece hrozně vysoká teplota a
oslepující světlo“. „Na to jsem samozřejmě myslel, poletíte přece v noci“!
Sovětský raketoplán havaroval. V troskách byli nalezeni všichni členové posádky:
palubní tesař, kapitán a nástěnkář...
Dotaz na rádio Jerevan: „Proč posíláme kosmonauty v drahých korábech do
vesmíru, když nemohu dostat koupit ani zvonek k jízdnímu kolu?“ „Pošlete nám
prosím hned informaci, kde jste dostal jízdní kolo!“
Dotaz na rádio Jerevan: „Je člověk na měsíce blíže nebi?“ „V principu není, ale je
dále od pekla“.
Kovaný (komunista)
Výraz označující obvykle dlouholetého člena KSČ, který měl dobré kontakty a postavení ve straně a lidé
se obávali, že ani soukromě nebylo bezpečné s ním mluvit otevřeně, protože by je mohl udat.
Košický vládní program
Vládní program vyhlášený po příjezdu československé koaliční vlády pod vedením Beneše z Moskvy do
Košic osvobozených od Němců v roce 1945.
84
Tento program již obsahoval závazky, že ČSR bude lidově-demokratickou republikou a bude mít
přátelský vztah k SSSR. Program také formuloval koncepci Národní fronty, která později zcela
neutralizovala samostatné fungování všech politických stran jiných než KSČ. Po Smlouvě o přátelství a
pomoci mezi ČSR a SSSR podepsané mezi Benešem a Stalinem v roce 1943 byl Košický vládní
program druhým zásadním dokumentem likvidujícím demokratickou a nezávislou ČSR a začleňující ji
mezi země podřízené SSSR a přijímající systém reálného socialismu.
Krajní dogmatismus
Jiný výraz pro ultralevičátství, tzn. takové lpění na principech nebo taková interpretace marxismuleninismu, které bylo složité obhájit i z pozic komunistické strany. Za krajního levičáka byl označen
Stalinem například Trockij a řada dalších komunistických politiků, kteří nebyli pohodlní Leninovi nebo
později Stalinovi.
Kritika
Kritika a sebekritika byly propagovány jako základní projevy socialistické a vnitrostranické demokracie.
Reálná možnost kritizovat však byla zásadně omezená stranickou disciplinou, vedoucí úlohou
komunistické strany, mocí hierarchicky vyšších jednotlivců nad ostatními atd. K sebekritice pak
docházelo spíše jen z donucení a především jen na „stranické půdě“.
Lidová tvorba:
Kritizovat můžeš, ale bude tě škoda.
Krize
Krize byl jev, ke kterému mohlo podle oficiálních teorií docházet pouze v kapitalistických zemích.
Vysvětlení krizí v kapitalismu bylo takové, že pracující nedostávají dostatek prostředků, aby si mohli
zboží koupit a kapitalisté jej raději vyhazují a ničí. To pak vede ke snižování výroby – krizi z nadvýroby,
během které se pozice dělnické třídy dále zhoršuje. V plánovitém hospodaření zemí reálného
socialismu k takovým situacím prý nemohlo docházet.
Krize ve společnosti
Výraz označoval situaci, do které společnost v ČSSR dospěla pod vedením KSČ na konci
šedesátých let.
KSČ sice prosazovala vždy svou vedoucí úlohu i za použití násilí avšak posléze nebyla ochotna převzít
za negativní důsledky své vedoucí úlohy zodpovědnost. Tzn., že i problémy vzniklé jejím přičiněním byly
„krizí celé společnosti“, která se do nich dostala jaksi sama, a na vedoucí úlohu KSČ bylo v té chvíli
zapomenuto. Viz též Společenská krize.
Krizové období
Za krizové období ve vývoji československé socialistické společnosti bylo oficiálními místo označováno
období let 1968-69. Faktem ale bylo, že období Pražského jara – tzn. leden – srpen 1968 bylo poslední
příležitostí obrody a reformace reálného socialismu u nás. Dnes se dá asi říci, že krizové období jak
československé společnosti tak systému reálného socialismu přišlo až s invazí armád Varšavského
paktu a skončilo Sametovou revolucí.
Krvavý pes
Jedno z označení zřejmě prvně použité režimními médii na osobu J.B. Tita, jugoslávského
komunistického vůdce, který v roce 1948 sice opatrně, ale přesto odmítl plně respektovat vedoucí roli
Moskvy v rámci komunistického hnutí a vedl Jugoslávii po vlastní cestě komunistického vývoje.
85
Jugoslávie pak byla po celou dobu od ostatních zemí socialistického tábora (ZST) dosti odlišná zejména
tím, že bylo možné volně cestovat, každý občan měl nárok na zakoupení určitého objemu valut apod.
Jiným označením použitým v dobovém Rudém právu bylo například „krvavý vrah Tito“.
Kryl Karel
Skladatel a zpěvák, který se proslavil především svým prvním albem Bratříčku zavírej vrátka, které složil
v reakci na invazi armád Varšavské smlouvy. Deska se prodávala jen začátkem roku 1969 a pak byl
zbytek nákladu normalizačním režimem rozřezán na cirkulárce. Karel Kryl emigroval v září 1969 do
Západního Německa, kde pokračoval ve vydávání svých desek, které se do Československa čas od
času propašovaly v jednotlivých kusech. Karel Kryl žil v letech 1944-1994.
KSČ
Strana založená v roce 1921. Vstoupila do Stalinovy Komunistické internacionály. V roce 1929 na svém
5. sjezdu přezvala vedení strany marxisticko-leninská frakce v čele s Klementem Gottwaldem, která si
dala za cíl socialistickou revoluci. Od roku 1938 do roku 1945 byla KSČ zakázána. V roce 1946 získala
KSČ ve volbách největší počet hlasů a Gottwald se stal premiérem. Mocenský vliv SSSR a dosud
přežívající poměrně silná podpora voličů získávaných například i přidělováním půdy a majetku po
vyhnaných Němcích umožnila KSČ převzít 25. 2. 1948 (Vítězný únor) politickou most ve státě. Po
Únoru vybudovala KSČ politický systém, kterým byla veškerá moc soustředěna mezi nejvyšší
funkcionáře KSČ. Opozice byla zlikvidována nebo neutralizována v Národní frontě. Zákonodárné
orgány, vládní instituce a organizace v Národní frontě (mimo KSČ) se staly vykonavateli příkazů KSČ a
zástěrkou totality. KSČ znárodnila průmyslové podniky, zlikvidovala soukromý sektor, soukromá
řemesla, maloobchod, živnosti a zkolektivizovala vesnice. K zakrytí katastrofických výsledků
v ekonomice republiky provedla v roce 1953 měnovou reformu. Ani ta, ani žádná z následných
ekonomických reforem, které měly zlepšit fungování socialistického hospodářství, neuspěla. Největší
krize v KSČ přišla v roce 1968 a byla vyřešena až invazí vojsk varšavské smlouvy. Po té následovala
konsolidace, normalizace a nakonec „sametová revoluce“ v roce 1989. Viz též Komunistická strana,
Gottwald.
Lidová tvorba:
Co znamená zkratka KSČ? Konec Srandy Čecháčkové.
Pytlák soudruh Novák chytil do pasti živého zajíce. Dá ho do pytle, přinese domů
a říká ženě: „Mařko, udělej ho na smetaně“ „Ty ses zbláznil, kde bych sehnala
smetanu?“ „No tak dobře, tak ho udělej na špeku“ „Ty nejsi dnešní, špek jsem
neviděla už pár let.“ „Aha, tak ho udělej na česneku“ „Ten měli naposled loni na
Vánoce“. „To se na to …. Vykřikne vztekle Novák, otevře pytel a nechá zajíce
utéct.
„Ať žije KSČ, Ať žije KSČ, Ať žije KSČ křičí zajíc a utíká radostně pryč.
KSSS – Komunistická strana Sovětského svazu
Název Komunistická Strana Sovětského Svazu byl oficiálně zaveden v roce 1952. Do té doby se
používalo několik jiných názvů, ale princip byl stejný: jednalo se o komunistickou stranu s působností ve
všech zemích Sovětského svazu. Původně šlo o bolševickou část Sociálně demokratické strany Ruska,
která vznikla v roce 1903, kde V.I. Lenin prosazoval zavedení vojenské discipliny. Jeho straničtí
oponenti tuto koncepci odmítali vzhledem k tomu, že evidentně likvidovala jakékoliv vlastní myšlení,
86
uvažování a vnitrostranickou demokracii. Před hlasováním o této otázce Lenin své oponenty urážel
hrubými výpady a ti se na protest vzdálili ze schůze. V té chvíli dal Lenin hlasovat a jeho koncepce
zvítězila podporou takto vzniklé většiny (bolšinstva). Viz též Bolševik.
Lidová tvorba:
Na sjezdu komunistické strany Sovětského svazu povídá Alexandr Kozirjev:
"Nyní bych chtěl připomenout zásluhy ruského hrdiny Ivana Ivanoviče
Ivankieva,který za války ověšen municí utíkal z kopce proti rozjetému tanku a
křičel:Za stranu, za lidi! Skočil pod tank a tímto činem ho zničil."
Poté má projev Vladivostok Šimánečko a ten povídá:
"Soudruzi a soudružky, chtěl bych jen připomenout, že to nebyl Ivan Ivanovič
Ivankiev, ale Georgij Vasiljev,a když běžel z toho kopce, tak nekřičel „za stranu,
za lidi“, ale „Zasraný náledí“, spadl pod tank a tank vybouchnul.
Kukuřice
Zemědělská plodina, kterou si oblíbil generální tajemník KSSS Chruščov a jejíž pěstování bylo tudíž
politicky silně podporováno.
Kulak
Negativní výraz sloužící k označení úspěšných, samostatně hospodařících zemědělců.
Výraz byl nejdříve užívaný po VŘSR v SSSR. V ČSSR byl pak do oficiálního režimního žargonu
v padesátých letech také přijat. Kulaci představovali pro režim nebezpečí v tom, že ukazovali možnost
úspěšného hospodaření i mimo družstva. Kulaci byli proto likvidováni vyvlastňováním majetku,
nevykupováním produkce, veřejným zostouzením a v krajních případech i vězněním. Viz též
Kolektivizace, Akce, Stalin, JZD.
Kult osobnosti
Zveličování zásluh a neúměrná popularizace veřejně činné osoby, která se současně nesmí žádným
způsobem kritizovat.
Do velké míry jimi byli ve své éře všichni hlavní vůdcové komunistických stran a hnutí, ale mezi hlavní
představitele kultu osobnosti patřil například J.V. Stalin či Klement Gottwald. Jako příklady lze použít
také Fidela Castra na Kubě nebo korejského Kim Ir Sena a jeho syna i vnuka v Severní Koreji.
Lidová tvorba:
Stalin chce uctít Puškina památníkem.
První návrh – Puškin čte dílo Byrona – rozhodnutí komise : Ideologicky
nepřípustné. Druhý návrh – Puškin čte dílo Stalina – rozhodnutí komise:
Historicky nesouhlasí. Třetí návrh – vítězný – Stalin čte díla Stalina
Kulturní dům
87
Centrum kulturního a ideologického vyžití obyvatel menších měst nebo městských částí.
Kulturní dům nebo-li „kulturák“, obvykle zahrnoval větší sál pro organizaci schůzí, plesů či představení,
dále pak výčep s restaurací s umakartovými stoly a několik kanceláří. Řada kulturních domů byla
postavena v rámci Akce Z.
Kulturní revoluce
Proces likvidace všech vzdělanějších osob včetně učitelů v Čínské lidové republice začátkem 60. let.
Kulturní vyžití
Tento výraz byl v médiích používán ve spojení například „kulturní vyžití lidu“, „kulturní vyžití pracujících“,
„kulturních vyžití mas“, „kulturní vyžití obyvatelstva" atd. Bylo tím míněno především poskytování a
konzumace masové zábavy a kultury v duchu socialistického realismu prostřednictvím masových médií,
představení v kulturních domech atd.
Kytice
Obvykle ve spojení „kytice růží“ nebo „kytice šeříků“, případně „kytice rudých karafiátů“.
Tyto výrazy se objevovaly v informacích o „vzdání pocty“ hrdinům komunistického hnutí či jiným
loajálním osobám a osobnostem, které byly v dané době režimem uznávány. Kytice byly „kladeny“ u
příslušných pomníků a památníků nebo je představitelům strany a vlády předávaly děti s rudými šátky.
88
L
Lajka
Jméno prvního psa vyslaného do kosmu s pomocí sovětské rakety a družice. Jméno Lajka se díky
ohromné propagandě stalo světoznámé a socialistické země tohoto psa oslavovaly jako důkaz
technologické převahy SSSR v kosmu. Lajka byl zaběhlý pes, kterého prostě posadili do družice, a on
tam během jedné hodiny zemřel přehřátím. O tom se však nemluvilo. Pravdou ale také je, že vláda USA
byla kosmickými úspěchy SSSR koncem padesátých let velmi zaskočena.
Lampión
Skládací papírové těleso různých tvarů (válec, slunce, hvězda atd.) vyrobené z barevného papíru, na
jehož dně hořela svíčka a který byl přidělán na delší prut. Děti nosily zapálené lampióny v lampiónových
průvodech.
Lampiónový průvod
Byl do roku 1968 organizován dvakrát ročně – jednou na oslavu VŘSR 7. listopadu a jednou na oslavu
vítězství nad Německem 9. května. Děti se obvykle sešly před školou po setmění a pak procházely
ulicemi své části Prahy se svíčkami zapálenými ve svých lampiónech. Lampionový průvod k oslavě
VŘSR tak začínal obvykle v 18.00 hodin a průvod k oslavě „osvobození Rudou Armádou“ pak ve 20
hodin.
Lenin, Vladimír Iljič
Žil 1870 – 1924. Původně dobrý student právnické fakulty, kterého zradikalizovala poprava jeho bratra
za účast na přípravě atentátu na cara. Prostudoval spisy Marxe a Engelse a stal se aktivním v
ruské sociálně-demokratické straně, kterou na kongresu v roce 1903 rozdělil na menševiky a bolševiky.
Byl velmi nesmiřitelný k jakýmkoliv politickým odpůrcům a v bolševické frakci prosazoval naprostou
poslušnost a disciplinu, kterou nazýval demokratickým centralismem. Vytvářel stranu „vojenského typu“.
Marxismus doplňoval a přetvářel na Leninismus, ve kterém vypracovával teorii fungování kapitalismu
v období imperialismu a současně se věnoval teorii vědeckého komunismu.
Velkou část života mezi rokem 1900 a 1917 strávil v emigraci, zejména ve Švýcarsku. Velmi temně
působí pak jeho dohoda s německou vládou (válečný nepřítel 1914-1918 jeho rodného Ruska), že jej
nechá navrátit se přes Německo do Ruska ve speciálním vlaku a dostane také finanční podporu
k organizaci revoluce v Rusku. To se také nakonec v říjnu 1917 stalo (viz Velká říjnová socialistická
revoluce –VŘSR a Aurora). Německu tato akce pomohla tím, že Lenin začátkem roku 1918 podepsal
s Německem Brest-litevský mír a vyvedl Rusko z války proti němu. Dá se tedy říci, že Lenin spáchal
velezradu tím, že ve válečné situaci kolaboroval s nepřítelem. Německá vláda očekávala, že se
komunistický systém v Rusku rychle zhroutí a nebude pro ni představovat další nebezpečí. Historie ale
ukázala, že v tomto ohledu Lenin německou vládu přelstil…
Ihned po uchopení moci začal Lenin používat násilí k prosazování svých revolučních cílů. Založil tajnou
policii (zvaná v té době Čeka, pak GPU, později NKVD a ještě později KGB), začal zakládat
koncentrační a pracovní tábory (Gulagy), znovuzavedl trest smrti, nechal popravit carskou rodinu,
umožnil popravy bez soudu atd. atd.. V duchu plánů na rozšíření socialistické revoluce do celého světa
pak chystal na její export do dalších zemí včetně Polska, Německa, Československa, Maďarska, Itálie a
vyslal k tomu západním směrem v roce 1919 svou Rudou armádu. Tu však v roce 1920 zastavila polská
armáda v bitvě u Varšavy. Lenin z toho byl sice rozčílený, ale věřil, že „co se nepodařilo teď, podaří se
později“. V Sovětském Rusku zahájil kolektivizaci, pak Novou ekonomickou politiku (NEP), krvavě
potlačil povstání námořníků v Krondštadtu a pokračoval v likvidaci svých nepřátel. V roce 1922 jej stihla
89
mozková mrtvice a od té doby až do smrti v lednu 1924 jeho vliv postupně upadal a přebíral jej Stalin.
Lenin ve svém slavném Dopise sjezdu varoval proti Stalinovi, ale tomu se podařilo svou moc po
Leninově smrti přesto uchopit, udržet a zvětšit.
Pár citátů V.I.Lenina:
• Co by to bylo za velkou revoluci, kdybychom nemohli střílet svoje zajaté
nepřátele?
• Učit se, učit se, učit se
• Teror je nutný pracovní prostředek revoluce
• Ať psíčci buržoazní společnosti poplakávají a kňourají nad utracením
každého svého nežádoucího štěněte. My kácíme starý prales.
• Buržoazní parlament je jen velká žvanírna.
• Kdo chce zapalovat, musí hořet.
• Čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoasie bude
v této věci zastřeleno, tím lépe.
• Chceme-li získat národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a on nám pak
padne do klína jako zralé ovoce.
• Marxismus je všemocný, protože je pravdivý.
• Každý řetěz je jen tak silný jak silný je jeho nejslabší článek.
• Jsme antivlastenci (odkaz na třídní nikoliv národnostní dělení lidské společnosti – pozn.
autora).
• Ochraňovat naši mladou republiku zavedením a prováděním tvrdých
potlačení, odstranit všechny viníky a podezřelé, nebo ty, kteří by mohli být
podezřelí, dát do koncentračních táborů, vytvořit rudý teror, potrestat
smrtí všechny osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do
koncentračních táborů k tomu zřízených.
• Užiteční idioti se poperou, aby nám dodali i provaz, na kterém je pověsíme.
Lidová tvorba:
Umírající Lenin se svěřuje Stalinovi: „Bojím se soudruhu Staline, že Tě lidé
nebudou následovat“. Stalin se chvílí zamyslí, pokyvuje hlavou a pak odpoví: „Ale
budou, soudruhu Lenine, budou“. „A co kdyby ne?“ ještě šeptá Lenin. „To nevadí,
tak budou následovat Tebe“, odvětí Stalin.
Otázka u maturity – „Jaká je Vaše nejoblíbenější historická osobnost a proč
právě Lenin?“
Lenin se pře se dvěma svými souputníky, jestli je lepší mít manželku nebo milenku.
Jeden říká, že manželku a druhý že milenku. Lenin se usměje a říká: „Nejlepší je
mít manželku i milenku. Manželce řeknete, že jste u milenky a milence, že jste u
manželky a přitom se někde můžete v klidu učit, učit a učit.“
90
Leninismus
Leninismus je založen na myšlence diktatury proletariátu. Požadoval (spíše teoreticky) dobré sociální
podmínky obyvatelstva. Leninismus také ostře útočí proti imperialismu. Z leninismu pocházel princip
rozhodující úlohy těžkého průmyslu, jehož uvádění do praxe velmi negativně ovlivnilo hospodářství
Československa. Uvedení leninismu do praxe mělo za následek Leninovu, a později Stalinovu osobní
diktaturu.
Leninovo mausoleum
Leninova hrobka na Rudém náměstí v Moskvě, kde je umístěné Leninovo nabalzamované tělo.
Mausoleum bylo místem, kde se stávaly za dob SSSR mnohahodinové fronty, protože se sem sjížděli
lidé z celého SSSR. Mauzoleum tak bylo zřejmě nejdůležitější poutní místo komunistického světa.
Leninská cesta
Obecný termín, jímž média často označovala cestu vývoje socialistické společnosti stojící na principech
leninismu a marxismu-leninismu. Další podobné výrazy byly například: Leninská linie, Leninská norma,
Leninský přístup apod.
Lidová tvorba:
Slyšel jsem, že se u nás nebudou stavět dálnice."
"Proč?"
"Protože musíme jít leninskou cestou."
Lid
Režimní název pro obyvatelstvo socialistických zemí, jehož jménem vládla komunistická strana. Viz též
KSČ.
Ze způsobu používání vyplývalo, že členem šedé skupiny „lid“, byl vlastně každý občan bez ohledu na
své politické přesvědčení nebo zájmy. Podobný obsah měl také výraz masy.
Lidová armáda
Armády zemí reálného socialismu. V těchto armádách měla, stejně jako v celé společnosti, vedoucí
úloha komunistická strana. Lidové armády tak nebyly nepolitické, jak je tomu zvykem ve v
demokratických zemích. Více viz ČSLA - Československá lidová armáda.
Lidová demokracie (1)
Označení zemí reálného socialismu. Viz též Lidově-demokratický.
Lidová demokracie (2)
Deník Československé strany lidové (složka Národní fronty), který byl žádanou alternativou Rudého
práva. Zprávy v něm pocházely ze stejných zdrojů jako u Rudého práva, avšak bylo v něm méně
propagandy. Lidová demokracie směla vycházet jen v limitovaném počtu výtisků a tak ze stánků vždy
hned ráno zmizela.
Lidová tvorba:
„Jaký je rozdíl mezi lidmi a lidem v socialismu?“ – „Lid buduje socialismus,
překonává překážky, bojuje s kontrarevolucí, nenávidí třídní nepřátele,
optimisticky hledí do budoucnosti a lidi na to všechno kašlou.“
91
„Co to je recepce?“ „Recepce je hostina, na které lid ústy svých představitelů
ochutnává plody své práce“.
Mediální příklad:
Lid se semkl ještě pevněji kolem strany a vlády (informace v Rudém právu po měnové
reformě 1.6. 1953)
Lid žádá …………………..(často používaný úvod pro informaci o tom, co strana a vláda chystá.
Používané zejména při vyvolávání zdání lidové podpory pro tvrdé rozsudky při politických procesech)
Oficiální heslo:
• S lidem pro lid!
Lidové milice - LM
„Ozbrojená pěst“ KSČ založená ještě před rokem 1948, která byla velmi aktivní při únorovém převzetí
moci KSČ. Vlastně až do konce existence komunistického režimu se jednalo o neústavní, avšak silnou
organizaci, která velmi viditelně vystupovala tam, kde bylo třeba představit ideologickou podporu a
tvrdou ruku režimu. Členství bylo, podobně jako v řadě jiných organizací, často dobrovolně povinné,
dané stranickým příkazem, případně do nich byli přihlašování i lidé, kteří o svém členství zpočátku ani
nevěděli. Bylo prostě nutné plnit určité kvóty členů této velmi nepopulární organizace.
Lidové povstání
Za lidové povstání byla označována jakákoliv revolta, která byla v souladu s cíli a přáním Moskvy a
vedení zemí světové socialistické soustavy. Na druhé straně, jakékoliv veřejné snahy ukázat nesouhlas
proti režimu reálného socialismu byla nazývány různými hanlivými a negativními názvy jako například:
ulice, kontrarevoluce, nedovolená demonstrace různých živlů, atd., ale hlavně se o nich média
zmiňovala co nejúsporněji nebo vůbec.
Například o demonstracích v Plzni i jiných městech ČSR v červnu 1953, kdy dělníci protestovali proti
měnové reformě a ČSLA, Bezpečnost i Lidové milice do demonstrantů střílely, nebyla v tehdejším
Rudém Právu ani jedna zmínka. Žádné informace se v Rudém Právu neobjevily ani ve vztahu
k Berlínskému povstání 17. června 1953, kdy bylo zastřeleno 40 demonstrujících dělníků a několik
stovek jich bylo zraněno. Velmi úsporně a výrazně nepravdivě byly v Rudém Právu zmíněné informace
o „maďarských událostech“ v roce 1956. Zásadně tendenčně byla veřejnost informována i o aktivitách
odborářského hnutí Solidarita v Polsku v osmdesátých letech.
Lidově demokratický
Označení “lidově demokratický“ používaný pro země reálného socialismu ve skutečnosti naznačovalo,
že stát je velmi vzdálený demokracii. Dosud přežívajícím příkladem je Korejská lidově demokratická
republika (Severní Korea), která je zřejmě nejtotalitnějším státem v historii světa.
Literární listy
Liberální týdeník, který začal vycházet v únoru 1968. Po invazi armád Varšavské smlouvy pak změnil
název na Listy a v roce 1969 pak byl v rámci normalizace zakázán.
92
LM
Viz Lidové milice
Lysenko, Trofim Denisovič
Sovětský politik-vědec-biolog. Byl oblíbencem Stalina. Bojoval mj. proti genetice, která byla v SSSR
následně označována za buržoazní pavědu a její rozvoj tím tak byl na mnoho let zastaven. Jeho přístup
k vědě byl jasně ideologicky podmíněný a motivovaný. Vědecká hodnota jeho poznatků byla nulová.
93
M
Maďarské události
Jako „maďarské události“ bylo označováno lidové povstání proti komunistické moci v Maďarsku v říjnu a
listopadu 1956. Toto povstání bylo krvavě a brutálně potlačeno Rudou armádou. Při bojích v Budapešti
zahynulo kolem 3000 lidí. Po jeho ukončení přišla k moci pro-sovětská vláda Jánoše Kádára, který u
moci vydržel až do roku 1988. Předseda vlády z období bojů proti Rudé armádě, Imre Nagy byl vylákán
pod falešnými sliby ze své úkrytu na velvyslanectví Jugoslávie a následně byl zatčen a popraven.
Československá dobová média o tomto lidovém povstání informovala jako o „Maďarských událostech“
informovala omezeně a jen jako o kontrarevoluci, jejím úspěšném potlačení a následném vděku a
radosti „maďarského lidu“.
Májová veselice
Radostné označení formálně neformální poprůvodové části oslav prvního máje. Májové veselice byly
součástí májových oslav především na venkově a menších městech.
Makarenko, Anton Semjonovič
Sovětský člověk, tvůrce výchovného systému, který pokládal kolektiv za hlavní nástroj výchovy
jednotlivce. Podobně jako spisovatel Gorkij, Makarenko věřil, že každého jednotlivce lze působením
kolektivu převychovat. Jeho teorie byla využívána až do konce padesátých let, avšak mnoho jejích
prvků přežilo až do pádu komunismu a často i déle.
Mandelinka bramborová
Bramborám škodící brouk, který byl údajně shazován „americkými imperialisty“ z letadel na bramborová
pole začátkem padesátých let, aby poškodil úrodu brambor v ČSSR. Na sběr tohoto brouka byly
organizovány také brigády. Mediální název pro mandelinku bramborovou byl také americký brouk.
Lidová tvorba:
Co je to sedm mandelinek bramborových a jeden Zápotocký? Osm škůdců.
Manifestace pracujícího lidu
Spontánní demonstrace lidu vyjadřující podporu politice vlády pod vedením KSČ obvykle realizovaná u
příležitosti různých oficiálních svátků (především První máj).
Maoismus
Čínská varianta marxismu-leninismu. Od nastolení komunistické moci až do počátku šedesátých let
byla Čínská lidová republika (ČLR), SSSR a další země socialistického tábora v přátelském a
družebním vztahu. Začátkem šedesátých let ale vystoupila na povrch ideologická rozepře mezi
vedením SSSR a ČLR, protože ČLR v čele s předsedou Mao Tse Tungem nechtěla dostatečně
respektovat „vedoucí roli“ SSSR v komunistickém světě. Jednalo se tedy o klasický boj o moc.
Následovala roztržka, kdy se k ČLR přidala také Albánská lidová republika. Od té doby byl vztah těchto
dvou zemí a všech dalších zemí socialistického tábora napjatý a maoismus byl jakožto „nesprávný“
v těchto zemích (včetně ČSSR) odsuzován.
Mao Tse Tung
94
Zvaný též „předseda Mao“ nebo „Velký kormidelník“. Byl tajemníkem a později předsedou Komunistické
strany Číny a posléze Čínské lidové republiky. Po vítězství v občanské válce a od roku 1949, kdy byla
vyhlášena Čínská lidová republika, byl až do své smrti v roce 1976 nejvýznamnější osobností ČLR.
Spolu se Stalinem a Hitlerem je dnes řazen ke třem nejkrutějším diktátorům 20. Století, kterému se
přiřazuje několik desítek milionů obětí. Známé byly Maovy rudé knížky, což byly sborníky jeho citátů,
které byly čínskými institucemi v překladech do všech světových jazyků distribuovány po celém světě.
V ČSSR bylo jejich čtení a rozšiřování zakázáno, protože v té době (šedesátá léta) jsme s Čínskou
lidovou republikou již nebyli přátelé.
Viz též Maoismus.
Citáty:
• Sytý člověk nemůže být revolucionář.
• Dělnická třída socialistických zemí změšťáčtěla a ztratila svůj revoluční
charakter."
• Mládež je čistý papír, na který lze napsat cokoliv.
• Politická moc vychází především z pušky.
• Chudoba je dobrá věc.
Marx, Karel
Žil 1818 – 1883. Teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Viděl v kapitalismu trvalý konflikt
vyvolaný rozpory třídní společnosti neřešitelné v rámci tohoto společenského řádu. Jediné řešení viděl
v nastolení beztřídní společnosti. Hlavní díla – Komunistický manifest a Kapitál. Přišel s myšlenkami
základny a nadstavby, kdy za základnu považoval ekonomiku a za nadstavbu pak především kulturu.
Celé dějiny lidské společnosti viděl jako dějiny třídního boje. Finančně i jinak jej podporoval Engels,
který s ním také úzce spolupracoval. V mnoha zemích byl díky svým revolučním myšlenkám a snahám
prohlášen za nežádoucí osobu a během života se tak musel i s rodinou mnohokrát stěhovat. Zemřel
v Londýně.
Marxismus
Politická praxe i filosofický a ideologický směr, jehož základy položil Marx a následně jej rozvinul
Fridrich Engels. Základním dílem politické ekonomie marxismu byl Kapitál, ve kterém byla rozebírána
ekonomická podstata kapitalismu. Marxismus byl ale především kritickou filosofií, která nacházela
problémy v tehdejším kapitalistickém společenském zřízení, avšak nedávala prakticky návod na to, jak
věci dělat lépe.
Marxismus – leninismus (ML)
Leninem rozvinutý marxismus. Lenin se rozhodl, že odstranit nebo změnit kapitalismus smírnou cestou
není možné a tak propagoval myšlenku ozbrojené revoluce dělnické třídy, která podle Lenina měla
kapitalismus smést nejdříve v nejchudších zemích a pak postupně i ve všech ostatních zemích světa.
Přišel také s teorií diktatury proletariátu. Současně rozvíjel myšlenku „vědeckého komunismu“, který měl
být cílovým a nejspravedlivějším systémem ve vývoji lidské společnosti na celém světě.
Tato filosofie, rozpracovaná do různých předmětů se v době reálného socialismu vyučovala ve školách,
večerních kurzech a různých formách politického vzdělávání. Alespoň některé principy ML pak bylo
nutné pozitivně zmiňovat nebo propagovat v literárních dílech, divadelních hrách a dalších dílech
socialistického realismu. Viz též Politické školení, Večerní univerzita marxismu leninismu.
95
Marxisticky světový názor
Názor na historii, vývoj, zákonitosti světa a lidské společnosti postavený na principech marxismuleninismu. Tyto principy zahrnovaly třídní chápání společnosti, materialismus, diktaturu proletariátu atd..
Pokud se o někom v době reálného socialismu oficiálně zmínilo, že „nezastává marxistický světový
názor“, mělo to pro něj pravděpodobně velmi neblahé důsledky.
Marxisticky vyklad dějin
Výklad dějin postavený na principech marxismu-leninismu. Především se jednalo o přijetí třídního boje
jako hlavního hybného momentu vývoje společnosti, odsuzování role náboženství atd.
Masová organizace
Jako masové organizace se prezentovala většina součásti Národní fronty, které nebyly politickými
stranami a měly dostatečně široké členstvo – byly to proto například ROH (Revoluční odborové hnutí,
Československý (Socialistický) svaz mládeže, Československý svaz tělesné výchovy a sportu,
Československý svaz červeného kříže, Československý svaz zahrádkářů apod. Masové organizace
byly v rámci Národní fronty využívány pro vytváření zdání masové podpory politice KSČ.
Masové hnutí
Jako masová hnutí byly označovány různé sjednocující názory a činnosti, které si měly získávat
podporu mas. Výraz byl používán zásadně v pozitivním smyslu, tzn., že pokud bylo cokoliv označeno
jako masové hnutí, automaticky se předpokládal levicový, prorežimní charakter. Do úvahy se nebrala
možnost, že by masy mohly chtít něco jiného než strana a vláda, která byla jejich předvojem. Viz též
Masová organizace.
Masové písně
Pochodové rytmy s hymnickými melodiemi zpívané unisono ženskými a mužskými sbory. Opěvovaly se
traktory, frézy, kombajny, zítřky, budoucnost, dělníci, mír atd. Viz též budovatelské písně.
Masová činnost
Prorežimní, obvykle dobrovolně-povinná činnost v rámci některé z organizací Národní fronty nebo Akce
Z či pod jinými „hlavičkami“.
Masovost
Pro stálé potvrzování legality vlády jedné strany byla ve všech hnutích a aktivitách propagována a
požadována „masovost“, což znamenalo účast mas – radostnou účast velkého počtu lidí. Valná většina
masových akcí a činností byla masová především na základě principu dobrovolné povinnosti.
Masový souhlas
Masová podpora určitému rozhodnutí nebo kroku strany a vlády. Masový souhlas získával režim
prostřednictvím rezolucí pracujících, shromáždění pracujících, dopisů pracujících atd. Byly to režimem
organizované akce a účast na nich byla povinná (pokud byly v pracovní době) nebo dobrovolně povinná
(mimo pracovní dobu).
Masy
Podobný výraz jako Lid. Oba tyto výrazy byly v době reálného socialismu mediálně velmi populární.
Spojením s masami legalizovala strana svou vedoucí úlohu ve společnosti.
Materialismus
96
Marxismus-leninismus se profiloval jako materialistická filosofie, což byl protiklad filosofie idealistické.
Zároveň však byl v době reálného socialismu kritizován kapitalismus jako společnost, která je zaměřená
pouze na materiální spotřebu a zisk. To vše ale nijak nebránilo tomu, aby se úroveň blahobytu
obyvatelstva za socialismu neměřila prakticky výhradně v množství spotřebovaného zboží na jednoho
obyvatele (počet televizí na obyvatele, počet ledniček nebo automobilů na domácnost atd.) a výkonnost
podniků výší dosaženého socialistického zisku. Na principech materialismu byl pak vysvětlován i vývoj
lidstva, dějiny lidské společnosti i uspořádání lidské společnosti.
Materiální výroba
Výroba hmotných statků, které se v teorii marxismu-leninismu dělily na dvě hlavní podskupiny – výrobní
prostředky a spotřební zboží. Viz též Materialismus.
Materiálně-technická základna socialismu
Výrobní prostředky (stroje, stavby, zařízení továren atd.) sloužící ekonomickému systému socialismu.
Jelikož v ČSSR jiná možnost (soukromé hospodaření) nebyla možná, tak veškeré výrobní prostředky
atd., byly vlastně materiálně-technickou základnou socialismu. Skutečnost, že prakticky celá tato
základna byla vytvořena z vlastnictví bezúplatně zkonfiskovaného jeho původním majitelům, teorii
materiálně-technické základny nijak nerušila. Neschopnost reálného socialismu udržet krok
s technologickým rozvojem a potřebou neustálé modernizace výrobních prostředků se začala
projevovat koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let, kdy výrobní prostředky původního
kapitalistického systému zastarávaly jak fyzicky tak morálně.
Lidová tvorba:
Soudruzi, vidíte, jak kapitalisté byli prohnaní a kapitalismus odporný. Jsme dnes
teprve 30 let od konce kapitalismu a už docházejí zásoby, dosluhují továrny i
stroje, které jsme od kapitalistů převzali a zásadně se nám tak zpomaluje další
rozvoj socialismu.
Maximální podpora
Maximální podpora různým projektům a plánům na rozvoj socialistického hospodářství, socialistických
výrobních vztahů, atd. Maximální podpora byla režimem od mas prakticky stále vyžadována. Masy měly
být současně požadavkem maximální podpory burcovány ke stále vyšším pracovním výkonům a
politické loajalitě.
Mauzoleum Klementa Gottwalda
Podobně jako byl pro „budoucí generace“ uchován v mauzoleu na Rudém náměstí Lenin, také Gottwald
byl po své smrti nabalzamován a vystaven v prosklené rakvi. Mauzoleum Klementa Gottwald bylo
umístěné v památníku v Praze na Vítkově. O mumifikované tělo se staraly desítky lidí a složité zařízení.
Prosklená rakev vyjížděla z podzemí tak, aby si tělo prvního dělnického prezidenta mohly prohlížet
pracující ,čekající na tento okamžik dlouhé fronty. Gottwaldovo tělo však začalo po několika letech jevit
známky rozkladu a tak bylo v roce 1962 zpopelněno. Viz též Leninovo mauzoleum.
Mávátko
Jeden z nástrojů používaných k vyjadřování radosti ze života v socialistické vlasti.
Obvykle byl rozdáván dětem, ale často i dospělým při prvomájových průvodech, aby mohli při defilé
před nejvyššími představiteli strany a vlády dát najevo svou radost a podporu jak jim osobně, tak jejich
politice.
97
Melouch
Lidový výraz pro práci mimo normální pracovní poměr. Meloucháři byli často jedinými lidmi, které bylo
možné k vykonání určité práce najít, neboť státní systém služeb nebyl zdaleka dostačující. K výkonu
svých služeb používali stroje, nástroje, díly a jiný materiál, k nimž měli přístup v rámci svého oficiálního
zaměstnání. Melouchy byly sice kritizovaným jevem, ale zároveň byly režimem trpěny, neboť ten sám
potřebné řešení při zákazu veškeré soukromě-podnikatelské činnosti neměl. Meloucháři, známí,
veksláci, černý trh atd. tak byly projevem volného trhu v rámci socialistického hospodářství. Vzhledem
k tomu, že se jednalo o činnosti nelegální, nebyly zdaňovány.
Lidová tvorba:
„Není u nás výstavba socialismu poněkud opožděna?“ „Ano je, socialismus u nás
mohl být už dávno vybudován, kdyby to pracující bývali dostali jako melouch.“
Menševik
Viz též bolševik, jehož byl menševik opakem.
Jednalo se členy Ruské Sociálně-demokratické strany, kteří obhajovali vnitřní demokracii, avšak byli
Leninovým křídlem (tzv. bolševici) manipulativně přehlasováni.
Meze
Nezorané části oddělující jednotlivá pole.
Za socialismu byly meze ideologicky nepřijatelné, protože symbolizovaly starý systém malorolníků a
kulaků hospodařících na svých malých soukromých polích. Za socialismu byly meze v rámci
kolektivizace a spojování polí rozorávány. Současně tak byla ničena přirozená hnízda a úkryty pro polní
zvěř, jejíž množství v procesu kolektivizace rapidně pokleslo.
Mezinárodní den žen (MDŽ)
Den oslav žen a jejich práce, který se slavil 8. března.
Jednalo se o svátek slavený u nás především v práci a pracovních kolektivech, nikoliv doma. Během
tohoto svátku se velké množství mužů na pracovištích na počest žen opilo a v tomto stavu se jim
později večer dvořilo.
Mezinárodní den dětí (MDD)
MDD byl slaven 1. června obvykle ve školách.
Dětmi byl tento svátek celkem oblíben, neboť se ten den učilo méně, byly rozdávány různé dárky a hrály
se hry.
Mezinárodní velkokapitál
Byl dle dobových médií často zodpovědný za projevy kontrarevoluce, různé protirežimní akce, snahy o
odstranění režimu reálného socialismu atd. Bližší specifikace tohoto pojmu nebyla nabízena.
Mezník
98
Režim čas od času označoval různé své kroky za mezník v životě lidu, v životě socialistické společnosti,
v životě strany atd. Tyto mezníky byly pak s postupem času rychle zapomínány a nahrazovány novými.
Za mezníky v životě socialistické společnosti byly označovány například jednotlivé sjezdy KSČ nebo i
KSSS, případně významnější zasedání ÚV KSČ nebo ÚV KSSS.
Měnová reforma
Výraz použitý pro označení procesu konfiskace finančních úspor celého národa (včetně celé dělnické
třídy) v roce 1953.
Ne informace o reformě byly prezidentem Zápotockým v květnu 1953 odmítnuty a zesměšněny jako
výplod kapitalistické propagandy. V červnu 1953 pak byla měnová reforma realizována a prezentována
jako velký úspěch socialistického zřízení v čele s KSČ. Vzhledem k tomu, že část dělnické třídy přinos
reformy „nepochopila“, bylo nutno do ní střílet (a tím „potlačit jejich odpor“) a označit zúčastněné dělníky
označit za agenty kapitalismu, aby se proces chápání u ostatních zrychlil. V rámci měnové reformy měli
lidé možnost vyměnit velmi omezené množství hotových peněz za reálný kurz 1:5 a asi 95 procent
úspor pak za konfiskační kurz 1:50. V některých západních zdrojích je měnová reforma z června 1953
označována jako „největší loupež“ v historii světa. Viz též Zápotocký a Lidové povstání.
Měsíc československo-sovětského přátelství
Od roku 1949 byl každoroční součástí listopadových oslav Velké říjnové socialistické revoluce. Byl
zahajován 7. listopadu, v den VŘSR a Státního svátku SSSR. Končil 12. prosince, kdy se slavilo výročí
podepsání Smlouvy o přátelství a pomoci mezi SSSR a ČSR Benešem v roce 1943.
V tomto období byl Sovětský svaz v Československu adorován v ještě větším rozsahu než po zbytek
roku. Režim demonstroval ještě hlubší a vřelejší vděk a oddanost Sovětskému svazu. Lidově se mu
proto říkalo "měsíc zostřeného přátelství".
Lidová tvorba:
„Víte co bude vrcholem kosmonautiky?“ „Až se podaří vyfotografovat odvrácenou
stranu měsíce Československo-sovětského přátelství.“
Mičurin
Ruský a posléze sovětský šlechtitel a ovocnář, který křížením různých odrůd posunoval severní
geografickou hranici, za kterou bylo možné pěstovat různé druhy ovoce a zeleniny. Jeho snahy byly
v souladu se snahou komunistické ideologie „poručit větru dešti“. V souladu s touto ideologií pracoval
také například „akademik“ Lysenko, který zadal sovětské vědě úkol „odhalit a pochopit vznik života
nejpozději do deseti let“ nebo N.S. Chruščov, který v rámci jeho projektu zúrodňování celin obracel tok
některých řek.
Vzhledem k doktríně, že komunistický systém „poručí větru dešti“ i potřebě režimu zvýšit produkci
zemědělských plodin, byly jeho pokusy a výsledky podporovány i J.V. Stalinem a Mičurin se tak stal
v SSSR i dalších socialistických zemích včetně ČSSR hrdinou s mnoha následovateli i řadách mladých
nadšenců (Mičurinci).
Milicionář
Člen Lidových milicí.
Mír
Podobně jako pojmy „budoucnost, děti, spolupráce, přátelství mezi národy“ atd., byl i „mír“ jedním
z obecně definovaných cílů reálného socialismu.
99
Tyto těžko měřitelné cíle byly masám prezentovány jako cíle vlastní pouze reálnému socialismu a
komunismu s tím, že kapitalistické a imperialistické země a vlády mají hlavní zájem válčit.
Hesla:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Všechny síly pro zachování míru!
Sportem k míru!
Buď připraven k práci a obraně socialistické vlasti!
Prací posílíš mír!
Sovětský svaz – mírová hráz!
Budovat a bránit socialistickou vlast, buď připraven.
Buduj vlast, posílíš mír!
Národy světa nechtějí opakování hrůz války!
Pěstuj včely, posílíš mír!
Ruský jazyk, jazyk pokroku a míru!
Mírové hnutí
Mediální výraz vytvářející pocit jednoty levicově a mírově orientovaných lidí. Výraz vycházel
z jednoduchého principu, že všichni propagátoři marxismu-leninismu, občané zemí s reálným
socialismem a vůbec všichni levicově orientovaní lidé mají na mysli zachování světového míru, zatímco
kdokoliv kdo má jiné smýšlení (zejména kapitalisté), přeje si válku.
Mírová koexistence
S teorií mírové koexistence (soužití) kapitalismu a socialismu přišel sovětský vůdce Chruščov. Oproti
teoriím propagovaným Leninem a zvláště Stalinem, to byl pokrok k udržení míru v Evropě i ve světě
vůbec. Myšlenkou bylo, že kapitalistické a socialistické země budou mezi sebou žít v míru, avšak
soutěžit. Byla tak potlačena myšlenka násilného rozšiřování komunismu či reálného socialismu do
dalších zemí ve světě.
Mírová výstavba
Stavba socialistických továren, přehrad, sídlišť atd. byla mediálně často označována souhrnně jako
„mírová výstavba“.
Mírové soužití a ekonomické soutěžení dvou světových soustav
Doktrína propagovaná na přelomu padesátých a šedesátých let sovětským vůdcem N.S. Chruščovem.
Byla to v té době poměrně progresivní alternativa ke dříve stále hrozícímu vojenskému konfliktu (třetí
světové válce) mezi kapitalistickými a socialistickými zeměmi (nebo mezi NATO a Varšavskou
smlouvou či mezi Západem a Východem). Oficiálně bylo v našich krajích samozřejmě stále
předpokládáno vítězství světové socialistické soustavy,. Na rozdíl od Stalina ale, který byl vítězství
připraven dobít i válečnými prostředky, byla nová Chruščovova doktrína pro svět velkým ulehčením.
Místní rozhlas
Na menších městech a ve vesnicích byl zaveden „místní rozhlas“, což byly tlampače zavěšené na
sloupech osvětlení, telefonních nebo elektrických rozvodů atd.
100
Místní rozhlas byl využíván k vysílání budovatelských a masových písní, politických informací, na
svolávání do brigád a informací o politickém a společenském dění v dané komunitě. Místní rozhlas byl
jedním z hlavních nástrojů agitace a politické propagandy v padesátých a šedesátých letech.
Lidová tvorba:
Hlášení místního rozhlasu MNV v obci: „Soudružky a soudruzi, vážení občané!
Zítra, tj. v sobotu je brigáda pro místní JZD. Sraz je v sedm hodin ráno u budovy
MNV. Hrábě a vidle vezměte s sebou. Vy mně taky. Konec hlášení.”
Mladá fronta
Od roku 1953 deník mládežnické organizace ČSM a později SSM. V tomto deníku bylo o něco méně
propagandy než v Rudém právu a soustředil se na problematiku a budovatelský svět mladých lidí. Po
sametové revoluci byl přetvořen na deník MF Dnes. Stejný název mělo i nakladatelství, které tento
deník vydávalo.
Mladá generace
Obecný výraz používaný k označení mladých lidí. Viz též Mládežník, Mládežnické hnutí.
Od mladé generace se očekávalo radostné nadšení pro budování socialistické společnosti. Pro mladou
generaci se zároveň chystaly radostné a šťastné zítřky.
Lidová tvorba:
Proč budujeme pro naše děti socialismus? Protože ty pacholci si nic jiného
nezaslouží!
Mládežnická brigáda
Brigáda, které se účastnili mladí lidé. Tyto brigády byly organizované obvykle ve spolupráci
s Československým (Socialistickým) svazem mládeže.
Mládežnické hnutí
Masová činnost, které se nejdříve snad s nadšením, později spíše dobrovolně povinně zúčastňovali
mladí lidé. Organizátorem byl obvykle Československý (Socialistický) svaz mládeže.
Mládežnické organizace
Hlavní mládežnická organizace byl Československý svaz mládeže - ČSM a po roce 1968 pak
Socialistický svaz mládeže - SSM. V jejich rámci pak byla sekce Pionýr, ve které byly organizovány děti
ve věku asi 10 – 15 let a Jiskry pro děti 7 – 10 let.
Mládežník
Všeobecné označení mladých lidí s předpokládaným kladným postojem k socialistickému zřízení.
Někdy byl tento výraz používán specificky na členy ČSM nebo SSM.
Od mládežníků se očekávalo, že budou radostně pomáhat při budování socialistické vlasti a že budou
všem ostatním lidem sloužit jako zářný příklad. Mládežníci byli portrétováni jako veselí, krásní,
optimističtí a odhodlaní mladí lidé s úsměvem na rtech a často v modrých košilích – uniformě svazáků.
Oficiální hesla:
101
• Mladí brání republiku!
• My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova
Mládežnické hnutí
Mladí lidé organizování v režimních mládežnických organizacích jako ČSM, SSM eventuelně Pionýr.
Výraz „hnutí“ dával pocit, že se jedná o vlastní aktivitu mladých lidí.
Modrá knížka
Lidový název pro potvrzení osvobozující mladého muže od vojenské povinnosti. Vydávala se na
základě důkladných lékařských prohlídek a údajně též za úplatek. O její získání se snažilo velké
množství mužů v odvodovém věku. Získat ji ale nebylo jednoduché.
Lidová tvořivost:
• Modrá knížka – základ knihovny mladého muže.
Monopol zahraničního obchodu (PZO)
Princip zakazující jakémukoliv podniku či jednotlivci kromě velice úzce vymezenému okruhu PZO,
vyvíjet obchodní činnost se zahraničím.
PZO byly obvykle velmi ziskové podniky, protože realizovaly rozdíl mezi cenami vnitřního trhu (nízké
vzhledem k nesrovnatelně nižším mzdám v ČSR/ČSSR) a cenami na mezinárodních trzích, které
odpovídaly nákladovým podmínkám kapitalistických zemí. Monopol zahraničního obchodu zavedl
v SSSR již V.I. Lenin a tento koncept byl po Únoru zaveden i v ČSR/ČSSR.
Moskevské vedení
Jako „moskevské vedení" byl v oficiálních zdrojích označován ÚV KSSS. Viz též Moskevští soudruzi,
Moskva.
Moskevský protokol
Dokument podepsaný v Moskvě 26. srpna 1968, tedy po invazi Varšavského paktu v srpnu 1968.
Za ČSSR byl podepsán představiteli strany a vlády včetně Alexandra Dubčeka, z nichž celá řada byla
do SSSR odvlečena. Protokol měl za cíl zlegitimizovat invazi do ČSSR. Zde se také poprvé objevil
výraz dočasné rozmístění vojsk. Podle mezinárodního práva byl dokument samozřejmě neplatný,
protože byl vynucen násilím nebo pohrůžkou násilí. Tato drobnost však jeho reálnou důležitost a
faktickou platnost nijak neovlivnila. Viz též Dočasnost, Invaze, Bratrská pomoc. V návaznosti na
Moskevský protokol byla pak 16. října 1968 podepsána Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk
v ČSSR.
Moskevští soudruzi
Nejasně definovaná skupina sovětských komunistů. Zřejmě se jednalo o členy Politbyra komunistické
strany Sovětského svazu. Viz též Moskevské vedení.
Výraz měl slavnostní nádech a byl používán výlučně v politických proslovech a v médiích.
Moskva
102
Mlčky byl tento výraz chápan jako odvolávka na komunistické centrum moci. Takže v mluveném méně
formálním, ale prorežimním hovoru bylo možné zaslechnout výrazy jako: Moskva rozhodla, Moskva si
přeje, v Moskvě se dohodlo … atd.
103
Muži ledna
Nejvyšší politici, kteří vedli politické reformy během Pražského jara.
Leden byl měsíc, kdy byl do čela strany v roce 1968 vybrán Alexander Dubček. Řada Mužů ledna se po
invazi svým idejím zpronevěřila ve snaze udržet si moc a s ní i příslušné výhody. Mezi ně bohužel patřil
i Alexander Dubček, který jako předseda Federálního shromáždění podepisoval (tzv. pendrekové)
zákony, podle kterých byly perzekuováni mladí lidé demonstrující na jeho vlastní podporu k 1. výročí
invaze v srpnu 1969. Viz též Neprošli, Bojůvky.
Mzda
Reálný socialismus kritizoval mzdu za kapitalismu, protože tato nezahrnovala zisk, který si „ponechávali
kapitalisté“. Reálné mzdy v reálném socialismu byly však postupem času ve srovnání se západními
zeměmi stále nižší. To bylo způsobeno neefektivností socialistické ekonomiky, nekonkurenceschopností
výrobků socialistického hospodářství, vysokou byrokratičností celého systému řízení socialistické
ekonomiky, vysokými náklady plánovitého hospodářství atd. atd.
Lidová tvorba:
Víte proč si Gustav Husák dvě funkce? „No, protože i on poznal, že z jednoho
platu se u nás nedá vyjít.“
V době reálného socialismu vypadá v ČSSR základní platová tabulka následovně:
Brigádník socialismu
2000 Kčs
Budovatel socialismu
5000 Kčs
Uživatel socialismu
10000 Kčs
Majitel socialismu
15000 Kčs
Základní vztah mezi mzdou a prací za socialismu: Lidé se tváří, že pracují a stát
se tváří, že je za to platí.
Vztah mezi prací a mzdou za socialismu – pracující jsou prostřednictvím mzdy
trestáni za svou práci.
104
N
Na věky
„Na věky“ mělo podle proklamací a hesel trvat především nerozborné přátelství mezi ČSSR a SSSR.
Režim se tímto a podobnými hesly snažil (celkem úspěšně) vyvolat pocit permanentnosti reálného
socialismu i podřízenosti Sovětskému svazu, aby potlačil myšlenky na případné alternativy. Objevovala
se také varianta „na věčné časy“.
Oficiální hesla:
• Se Sovětským svazem časem na věčné časy!
• Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!
• Na věky věrni nerozbornému přátelství SSSR a ČSSR!
Nabídková povinnost
Povinnost občanů zemí reálného socialismu nabídnout státu k odkupu veškeré valuty, které jakýmkoliv
způsobem získali. Ponechání si a držení valut bylo trestným činem, avšak lidé se jej často dopouštěli,
jakmile měli k valutám přístup.
Náboženské předsudky
Zevšeobecňující název pro náboženskou víru jakéhokoliv směru. Náboženství vůbec bylo považováno
za komunismu nepřátelské. Zřejmě proto, že bylo v konkurenci s komunismem při získávání lidských
duší. Zvláštní ale bylo, že řada komunistických předáků včetně Stalina (jen v mládí), Gottwalda i Husáka
byli (i když později neveřejně) praktikující věřící.
Oficiální heslo:
• Náboženství je opium lidstva
Lidová tvorba:
Stařenka se snaží nastoupit do rozjíždějící se tramvaje. Nakonec se jí to přece
jenom podaří a oddechuje si: "Chvála Bohu!" Otočí se k ní jeden chlápek a povídá:
"Ale babi, ne chvála Bohu, chvála Stalinovi, to se dneska musí říkat."
"No jo," říká babka, když se jí to rozleží v mysli, "ale co až Stalin umře, co budem
říkat potom?"
"Pak budem, babi, říkat chvála Bohu!"
Naděje zítřka
Ideologický podbarvené označení dětí a mladé generace vůbec.
Nadhodnota
Dnes bychom mohli tento výraz přeložit jako „přidaná hodnota“. Nadhodnotu představoval rozdíl ceny
nákladů na výrobu určitého zboží a konečnou cenou tohoto zboží. Marxismus-leninismus zdůrazňoval
rozdíl mezi nadhodnotou za kapitalismu, kdy si nadhodnotu ponechává ke své spotřebě kapitalista a
105
nadhodnotou za socialismu, kdy tato zůstává dělníkům prostřednictvím společenského vlastnictví
výrobních prostředků a výsledků jejich práce.
Nadstavba
Za nadstavbu označoval marxismus-leninismus vše, co přesahovalo úroveň základních životních potřeb
(základna). Tzn. jakékoliv potřeby, zájmy nebo činnosti mimo stravu, ošacení a bydlení. V praktickém
životě socialistické společnosti byla proto přednost dávána rozvoji a budování základny, protože
nadstavba nebyla nepostradatelná.
Najít cestu z krize
Po srpnové invazi byl hlavním problém představitelů strany a vlády udržet socialismus, zvládnout vášně
a zajistit lidu rozumnou životní úroveň, aby se společnost nerozložila zcela. Odvolávky na potřebu „najít
cestu z krize“ byly v té době proto časté jak v proslovech normalizačních politiků, tak v novinových
článcích. Viz též Krize ve společnosti, Společenská krize.
Národní fronta (NF)
Organizace sdružující všechny politické strany, spolky a organizace pod vedením KSČ.
Založením Národní Fronty již ke konci války, se KSČ vyhnula nutnosti „nedemokratické likvidace“
ostatních politických stran a zároveň si zajistila podporu těchto stran, jejichž funkcionáři se snažili
alespoň tímto způsobem politicky přežít a zachovat si své funkce, i když bez faktické moci. Tím však
zároveň legalizovali monopol moci KSČ. Národní fronta pak při volbách předkládala jednotnou
kandidátku, do které dle uvážení vedení KSČ byli také na méně významné funkci navrhováni členové
ostatních stran NF, případně dalších společenských organizací – členů NF. Z původních samostatných
politických stran jako Československá strana lidová a Československá strana socialistická se staly jen
smutné parodie, v jejichž čele stáli lidé připravení pro udržení svých funkcí spolupracovat s KSČ.
Československá sociálně-demokratická strana mezi nimi nebyla proto, že se s KSČ pod vedením
Zdeňka Fierlingera sloučila. Fierlinger za to dostal odměnou funkci v ÚV KSČ. Viz též Lidová
demokracie, Svobodné slovo.
Národní správce
Jedinci jmenovaní ke správě znárodněného, vyvlastněného či jinak zkonfiskovaného majetku – továrny,
obchody, podniky, dílny atd. Národní správce míval velmi široké možnosti nakládání s tímto majetkem.
Z toho pak pramenilo rozšířené zneužívání pravomocí národních správců.
Národní umělec
Státní vyznamenání udělované skladatelům, hercům, spisovatelům nebo malířům. Pro získání titulu
Národní umělec musel takový člověk tvořit v souladu s očekáváním a potřebami strany a vlády.
Národní výbor
Úřad státní správy – existovaly Městské národní výbory (MěNV), Okresní národní výbory (ONV),
Krajské národní výbory (KNV). Tyto úřady odpovídaly přibližně dnešnímu pojmu Obecní úřad, Magistrát,
okresní hejtmanství, krajské hejtmanství.
Lidová tvorba:
Příjde babka po letech na národní výbor a vztyčí ruku a pozdraví:
"Heil Hitler!"
106
Starosta se podiví a povídá: "Babi to jste si trochu spletla dobu,ne?"
Babka na to: "Dobu možná, ale Vás ne!“
Naslouchat masám
Pro realizaci své vedoucí úlohy, potřebovala strana alespoň trochu porozumět, jaké jsou nálady mezi
lidmi, co se kritizuje, jaké jsou problémy atd. Vzhledem k neexistenci průzkumů veřejného mínění,
nulové vypovídací hodnotě výsledků voleb, neexistenci svobody slova atd., měla strana jen omezené
možnosti, jak zůstávat v kontaktu s „masami“. O to více byl v médiích a stranických dokumentech
propagován tajemný proces „naslouchání masám“, což mělo ukázat, že strana má své cestičky, jak
zjistit, co si masy přejí a podle toho se řídí.
Nástěnka
Informační tabule na pracovištích a ve školách, kde vedení závodu (instituce, školy) ve spolupráci se
stranickou a odborovou organizaci, prezentovalo své úspěchy při budování socialismu v ČSR a ČSSR.
Na nástěnkách se též připomínala významná výročí té doby jako VŘSR, Velký Únor, narození
V.I.Lenina, májové svátky.
Nástěnkář
Nejnižší „funkce“, která se ještě dala zapsat do posudku a vyjadřovala aktivní angažovanost
hodnoceného.
Nástroj kapitalistické agrese
Režim reálného socialismu měl vzhledem k vratké legalitě svého panování i k tiché resistenci lidí stálé
obavy o svou existenci. Mezi medializovanými úhlavními nepřáteli byl logicky také kapitalismus, který
byl socialismem v Únoru 1948 u nás vůlí lidu nahrazen. Ať jednotliví lidé nebo určité, režimu nepříznivé,
akce byly proto mj. nazývány nástroji kapitalistické agrese. Viz též Bezpečnost, Agresor.
Náš milovaný Klement Gotwald
Označení Klementa Gottwalda používané v médiích a především v Rudém právu v padesátých letech.
Velmi zřetelný příklad adorace kultu osobnosti.
Náš vzor
Heslo „SSSR náš vzor“ bylo používáno všeobecně i při prosazování jakýchkoliv nových principů,
postupů a nařízení, o kterých nebylo vhodné diskutovat.
To, že cosi bylo „úspěšně prověřeno praxí v SSSR“ bylo prezentováno jako záruka, že je správné a
vhodné k aplikaci v jiných socialistických zemích. Chytřejší jednotlivci pak při návrzích čehokoliv udávali,
že vychází ze zkušeností aplikovaných v SSSR k tomu, aby se jejich návrhu či projektu dostalo
potřebné politické podpory.
Nedělní směna
V době, kdy všechny soboty byly ještě pracovní (především padesátá léta) byly organizovány „nedělní
směny“ s cílem podpory nějakému režimnímu projektu.
Nedostatkové zboží
Tímto názvem bylo označováno zboží, které se v obchodech objevovalo pouze zřídka nebo
v nedostatečném množství.
Při shánění nedostatkového zboží lidé trávili často část pracovní doby ve frontách nebo na cestách do
obchodů, když se dověděli, že určité zboží tam je, nebo bude k dostání. Z dnešního pohledu by při
107
tehdejší nabídce bylo nedostatkového zboží mnohem více, avšak tehdejší očekávání a přání byla již
přizpůsobena „možnému“ a tak lidé měli obvykle přání relativně velmi skromná a nedostatkového zboží
tak bylo méně, než kdyby jejich očekávání byla větší. Zejména technologicky vyspělé a jinak moderní
zboží patřilo do skupiny nedostatkového nebo v běžných obchodech neexistujícího zboží. Zásadně
nedostatkovým pak bylo také zboží z dovozu.
Lidová tvorba:
„Prosím tě, kdes sehnal ten toaletní papír?“ „Ten sem nesehnal, nesu si ho
z čistírny“.
Dříve bylo na krámě s masem vždycky nápis Řezník a uvnitř bylo maso. Dneska je
na krámě napsáno Maso a uvnitř je řezník.
Dotaz na Rádio Jerevan: „Proč v obchodech není mouka?“ „Protože naše moudrá
strana rozhodla, že je v zájmu dělnické třídy, aby se mouka přidávala do chleba“.
Dotaz na Rádio Jerevan: „Je to pravda, že v Moskvě bylo maso?“ „Ano!“ „A je
pravda, že v Kyjevě bylo maso?“ „Ano!“ A je pravda, že i ve Volgogradě bylo
maso?“ „Ano“, přisvědčí komentátor „výstava je putovní“.
Do řeznického krámu přijde člověk, hrne se k hákům a pověsí si na jeden kabát.
„Dovolte, co to děláte, tady jste v řeznictví“ křičí na něj prodavač. „Aha,
promiňte, já jsem myslel, že jsem v šatně.“
"Včera jsem vyhrál druhou cenu v loterii!"
"Neříkej, a cos vyhrál?"
"Trabanta"
"A co byla první cena?"
"Košík tropického ovoce."
Jede Chruščov na Sibiř a po cestě vidí mužika s jednou botou, na druhé noze má
omotané hadry. Zastaví a ptá se: "Copak, soudruhu, ztratil jsi botu?"
Mužik udiveně: "Ne, našel!"
Nedostatek pracovních sil
108
Vzhledem k celkově nízké produktivitě socialistického hospodářství a byrokratické státní i hospodářské
administrativě, byl v celém socialistickém hospodářství nedostatek pracovních sil. Ten se také stal často
prezentovaným objektivním důvodem různých problémů reálného socialismu včetně rozšířené a trvalé
existence nedostatkového zboží. Nízká produktivita a vysoká byrokratičnost celého státního a
hospodářského aparátu byla tak zdrojem dnes některými lidmi nostalgicky vzpomínané plné
zaměstnanosti. Nedostatek pracovních sil se od šedesátých let také stal často používaným objektivním
důvodem, na který se sváděly různé problémy a nedostatky. Viz též Krize, Plánování.
Nedovolené
Nedovolené bylo vlastně vše, co nebylo vysloveně dovolené a dovoleného bylo velmi málo. Byly
používány například tyto slovní vazby nedovolené podnikání, nedovolené shromáždění, „nedovolené
obohacování (jiný název pro podnikání),“ „nedovolený přechod hranic“ (emigrace), nedovolená
emigrace atd. „Povolené“ alternativy však neexistovaly.
Nedovolené podnikání
Soukromé podnikání bylo v komunistickém režimu v ČSSR zakázáno v jakékoliv formě. Hlavním cílem
bylo učinit každého jednotlivce plně závislým na režimu. Každý tedy musel být do menší či větší míry
režimu loajální, aby si udržel možnost obživy. Neloajální lidé museli, bez ohledu na vzdělání a
schopnosti, pracovat manuálně. Režimu aktivně nepřátelští lidé (disidenti atd.) mohli mít problém najít
jakoukoliv práci.
Nedovoleným podnikáním bylo vše od šití šatů po soukromé taxi. Přesto však, podobně jako černý trh,
bylo „nedovolené podnikání“, v některých činnostech nazývané též melouch, potřebné pro fungování
systému, který nemohl zajistit uspokojivé poskytování některých služeb (instalatérství, stavební práce,
auto-doprava, šití, atd.). Čas od času byl někdo examplárně potrestán a v novinách pranýřován, ale
malé melouchářství bylo v principu režimem tolerováno. Otázka placení daní nebyla za socialismu nijak
zvlášť řešena, protože oficiálně neměl nikdo jinou než závislou práci (zaměstnanecký poměr) a
z nelegální činnosti (např. melouchy) daně ani nelze platit. Hlavní příjem (kolem 90%) státního rozpočtu
byly zisky z národních podniků.
Nedovolené shromáždění
Režimem neodsouhlasené shromáždění lidí. Žádná shromáždění, která nebyla samotným režimem
organizována a tento nějakým způsobem nepodporovala, však dovolená nebyla. Veřejná bezpečnost
proti jakýmkoliv nedovoleným shromážděním tvrdě zakročovala, i když se nemuselo vždy jednat o
demonstrace názorů přímo proti režimu.
Nedůsledné řešení problémů
Ignorování společenských, politických či ekonomických problémů stranou. .
Čas od času pak se v rámci dalších reforem systému toto ignorování v médiích označovalo jako
„nedůsledné řešení problémů“. Bylo tak možné danou situaci svést na jednotlivce, avšak režim zůstával
čístý.
Neostalinismus
Označení období, kdy se vrátily některé praktiky z období vlády Stalina. Jednalo se zejména o tvrdší
cenzuru a celkový tvrdší přístup k osobním svobodám i systému řízení hospodářství. S neostalinismem
je obvykle spojován Brežněv, který přišel k moci po odstranění Chruščova v roce 1964. Za projev
neostalinismu se dá také označit invaze vojsk Varšavské smlouvy.
Nejvyšší představitelé strany a vlády
109
Označení pro stranické a vládní šéfy. Vládní struktury a všechny státně správní instituce byly
prostoupené funkcionáři KSČ a tak bylo velmi těžké rozlišit mezi vládou, parlamentem, nejvyšším
ekonomickým managementem atd. Jednalo se vlastně o jednu vzájemně prorostlou a propojenou
skupinu lidí.
Nejširší masy
Nejmenovité rozšíření mas dělníků a rolníků také o další třídy a vrstvy společnosti. Smyslem bylo
vytvořit dojem maximální podpory režimu avšak bez viditelné akceptace „nevhodných“ částí společnosti.
Nelegální opuštění republiky
Jiný výraz pro emigraci z ČSSR..
Protože legální možnosti byly velmi, velmi omezené, využívali lidé jakýchkoliv „nelegálních“ možností,
které se jim eventuelně mohly naskytnout, nebo které si mohli nějak vytvořit. Možnosti nelegálních
(nedovolených) odchodů přes střežené hranice postupně ale zcela vymizely a kdo se o ně od
padesátých let až do Listopadu pokoušel, obvykle riskoval nebo ztratil život. Viz též emigrant, emigrace.
Jinou, sice také „nelegální“, ale ne tak nebezpečnou možností byla emigrace při případné cestě do
zemí, které to umožňovaly (země mimo ZST). Povolené cesty mimo ZST byly však velmi řídké a tak tato
možnost byla velmi omezená. Viz též Nedovolené.
Nemakačenko
Bodrý prorežimní, soudružský výraz pro lidi s vlažným vztahem k práci.
Nenávist
Slovo používané především ve vazbě třídní nenávist, což byl výraz propagovaný teoretiky
socialismu/komunismu. Předpokládala se nenávist mezi pracujícími a kapitalisty, mezi dělníky a
inteligencí atd. Šlo ale spíše o podporování a rozdmychávání závisti a negativních emocí vůbec.
Neomylný
Označení, které se používalo pro nejvyšší vůdce komunistického hnutí, jakým byli především Lenin a
Stalin a Gottwald. Viz též Náš milovaný Klement Gottwald a Velký génius lidstva..
Neprošli
Zvláštní příloha Rudého práva, která vyšla v září 1969. Oslavovala a „dokumentovala“ skutečnost, že
bylo bezpečností, vojáky a lidovými milicemi rozprášeno několik stovek zklamaných mladých lidí (byli
v médiích označování za „kontrarevoluční bojůvky“) kteří protestovali na Václavském náměstí dne
21.8.1969, na upomínku prvního výročí invaze do ČSSR. Při této akci bylo také zastřeleno veřejnou
bezpečností (VB) v ČSSR kolem 20 lidí (přesné statistiky nejsou). Za tyto vraždy nebyl nikdo potrestán.
Viz též Muži ledna.
Nepřítel (vnitřní, vnější)
Oficiálně a i ve skutečnosti měl socialismus řadu nepřátel. Režim existenci nepřátel také zveličoval, aby
bylo možné na ně svalovat viny za problémy systému a chyby vedení strany a vlády. Viz též Obrana
socialistické vlasti.
V zásadě byly dvě kategorie – „vnější nepřítel“ a „vnitřní nepřítel“. Za vnitřními nepřátele byli označováni
kapitalisté, živnostníci, vykořisťovatelé, političtí zkrachovalci, kulaci, agenti kapitalismu atd. Vnějším
nepřítelem pak byly dle potřeby například USA, Západní Německo, Imperialisté, zahraniční kapitalisté,
velkokapitál atd.
110
Nepřítel lidu
Za nepřítele lidu byl označen každý, kdo z nějakého důvodu byl nepohodlný režimu.
Řada prorežimních, politicky aktivních lidí se tak také jednou až dvakrát během svého politického života
dostala z kategorie oslavovaných funkcionářů do kategorie „nepřátel lidu“ a z nich pak část absolvovala
zase cestu zpět na výsluní (např. prezident ČSSR Gustáv Husák).
Nepřítel socialismu
Viz Nepřítel lidu
Nerozborný
„Nerozborná“ byla například jednota strany a lidu.
I toto spojení ale ukazuje, že strana a lid byly v reálném socialismu dvě různé entity. „Nerozborné“ bylo
pak např. také „přátelství mezi pracujícím lidem ČSSR a SSSR“, „jednota strany a lidu“ atd.. Toto
zvláštní slovo chtělo neznačit permanentní trvání a nezměnitelnost daného vztahu.
Nestraník
Člověk, který nebyl členem politické strany.
Prakticky výlučně se jednalo člověka, který nebyl členem KSČ. Bylo paradoxní, že v posrpnovém
období bylo z pohledu hodnocení a posudku méně škodlivé být nestraníkem než být vyloučeným nebo
vyškrtnutým straníkem. Například děti vyloučených straníků neměly téměř šanci se dostat na vysoké
školy a pro vyloučené samotné bylo velmi složité najít jinou než manuální práci bez ohledu na jejich
schopnosti, zkušenosti či vzdělání.
Lidová tvorba (osmdesátá léta):
Pozdrav mezi členy KSČ: "Každý den dobrý"
Odměna za získání nových členů KSČ:
Kdo sežene nového člena KSČ, bude na rok osvobozen od příspěvků.
Kdo sežene dva, smí ze Strany vystoupit.
Kdo sežene tři, dostane potvrzení, že ve Straně nikdy nebyl.
Neutralita
Těsně po invazi v srpnu 1968 začali lidé požadovat neutralitu v naivní představě či spíše přání, že pak
by musela okupační vojska ČSSR opustit. Neutralita země však nebyla možná bez souhlasu velmocí
(včetně SSSR a USA), z nichž od SSSR v žádném případě souhlas s neutralitou pro ČSSR možný
v dané situaci samozřejmě nebyl.
Nezaměstnanost
Jev přisuzovaný pouze kapitalismu. Socialismus skutečně sám nezaměstnanost neměl. Problémem byl
spíše nedostatek pracovních sil vyvolaný vysokou byrokratičností i celkovou nízkou produktivitou
centrálně řízeného systému, velkým rozsahem administrativních, bezpečnostních a branných sil i
současně nízká produktivita všech odvětví hospodářství. Viz též Zaměstnanost.
Nezištná pomoc
111
Za nezištnou pomoc byla někdy také označována invaze nebo-li bratrská pomoc zemí Varšavské
smlouvy v srpnu 1968 a obvykle i jiné formy vměšování ze strany SSSR a jiných ZST.
Německá demokratická republika – NDR
Viz Východní Německo.
Několik vět
Dokument vypracovaný Chartou 77 na jaře 1989 a zveřejněný 29.6.1989. Bylo v něm vzneseno 7
požadavků (např. propuštění poltických vězňů, svoboda shromažďovací, odstranění cenzury),
neobsahoval však ještě požadavek na svržení vlády. Několik vět podepsala řada významných kulturních
pracovníků. KSČ vedla pro petici antikampaň.
Nikdy jinak
V padesátých letech bylo toto dvojsloví součástí hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy
jinak.“ Cíle byl logický – zdůraznit permanentnost spojenectví se SSSR.
NKVD
Označení pro sovětskou tajnou policii. Používané v letech 1934-1946. (viz též Lenin, NKVD, Čeka, GPU
a KGB)
Lidová tvorba:
Na pohřbu tří vysokých funkcionářů v Moskvě se zúčastnil i náš představitel.
Během pohřbu se ptá jednoho tamního sovětského přítele:
"Na co zemřeli tito tři soudruzi?"
"Na otravu houbami" zní odpověď.
"Ale vždyť jeden z nich má uprostřed čela díru."
"Nechtěl jíst houby."
Nomenklatura
Souhrnný výraz pro stranické, vládní a podnikové špičky. Viz též Nejvyšší kádry.
Normalizace
Proces zklidňování a paralyzace společnosti v ČSSR po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna
1968.
Proces normalizace pak volně přešel v proces konsolidační. Oba tyto procesy vyústily v totální umrtvení
jakéhokoliv zájmu o veřejný život a k rezignaci na možnost jakékoliv pozitivní změny, zrušení svobody
slova, zastavení mnoha časopisů a periodik, zákazu práce mnoha umělců, odstranění liberálních
politiků, vyloučení reformních členů strany, propuštění mnoha učitelů, atd. Zpočátku (do jara 1969) se
objevovaly různé formy vyjadřování nesouhlasu s normalizačním vývojem – studentské stávky, petice,
publikování alternativních názorů v některých dosud nezávislých médiích, různé extrémní akce (viz
Palach Jan). Tyto poslední snahy o udržení alespoň zbytků svobody slibované v roce 1968 zmizely
velmi rychle po dubnu 1969, kdy byl do čela strany zvolen Gustáv Husák. Lidé v této době začali „utíkat
na chaty“, kde si vytvářeli svou iluzi spokojeného života. Teprve od roku 1985 se začala probouzet
určitá naděje na změny po nástupu nového předsedy ÚV KSSS Gorbačova.
112
Nová ekonomická politika (NEP)
Po říjnové revoluci byly v Sovětském Rusku vypáleny statky, půda zabrána bezzemky a byl zaveden
tzv. „válečný komunismus“, kdy si zemědělci nesměli ponechat nic ze své úrody a různí malovýrobci nic
ze svých výrobků. Vše muselo být odevzdáno a vytváření si zásob nebo zatajování produkce se trestalo
až smrtí. Výsledkem bylo, že v Rusku, dříve „obilnici Evropy“ umřelo na hladomor způsobený
drastickým poklesem zemědělské produkce, v roce 1920/21 kolem tří milionů lidí. Většina zemědělců a
malovýrobců prostě ztratila zájem a motivaci pracovat za podmínek, které znamenaly otroctví.
Lenin proto přišel ještě koncem roku 1920 myšlenkou NEPu, který znamenal zavedení možnosti
omezeného soukromého podnikání, a tím se mu do určité míry podařilo situaci v následujících letech
zlepšovat. NEP byl však později zrušen Stalinem, který prostřednictvím násilné kolektivizace postupně
prosadil „socializaci zemědělství“ i konečné potlačení jakékoliv soukromé výroby a soukromého
podnikání vůbec. Pracovitější lidé, kteří během období NEPu vybudovali nějaké soukromé vlastnictví,
byli pak o něj opět připraveni, ostouzeni jako kulaci nebo nepřátelé lidu. Důvěra obyvatelstva
v socialistický systém a jeho vládu tak byla zásadně otřesena.
Nové pořádky
Za nové pořádky bylo někdy označováno budování socialismu a socialistická společnost. Viz též Nový
řád.
Dotaz na Rádio Jerevan: „Co bylo dříve – slepice nebo vajíčko?“ Odpověď: „Dříve
bylo všechno.“
Co je maximální paradox?
Že tahle podělaná doba se bude za pár let nazývat "staré dobré časy"...
Novotný, Antonín
Žil 1904-1975. Vyučil se zámečníkem, ve třicátých letech pracoval jako nižší funkcionář v KSČ. V roce
1940 byl zatčen Němci pro účast v ilegální práci KSČ a do konce války zůstal v koncentračním táboře.
Po válce byl v nejužším vedení KSČ a v roce 1957 byl zvolen prezidentem ČSR. Za jeho vlády
docházelo k uvolňování tuhého režimu, ukončení politických procesů, zmírnění trestů nebo ukončení
vězení obětí procesů i k rozvoji svobodnější kultury a vyjadřování. Rozhodl, že ČSR je již vyspělou
socialistickou zemí a tak v roce 1960 nechal odhlasovat novou „socialistickou“ ústavu, zavedl nové
státní symboly a změnil název republiky na Československá socialistická republika – ČSSR.
V jednáních se šéfy Moskvy se mu dařilo odvracet nebezpečí umístění sovětských vojsk na našem
území. Měl zřejmě zajímavý charakter, protože po převzetí moci v Moskvě Brežněvem v roce 1964
napsal dopis do Moskvy, kde se ke způsobu odstranění Chruščova vyjádřil kriticky. To pak bylo jedním
z důvodů, proč jej Brežněv nechal v roce 1968 při vnitrostranickém boji v KSČ padnout a nahradit
Dubčekem ve funkci šéfa KSČ a pak ještě generálem Svobodou ve funkci prezidenta. Po odchodu
z těchto funkcí odešel zcela do ústraní.
Citáty:
• Vbrzku bude masa dost!
Lidová tvorba:
113
Novotný kouká do výlohy a vidí košile, svetry, kalhoty. Usmívá se, je spokojený
s nízkými cenami, výběrem a tak pokukuje po ostatních lidech, jestli mají také
radost. Vedle něj stojí chuligán, dívá se na něj trochu posměšně a říká: „Ty vole
dyť tohle je čistírna!.
Co dělá mráz, když teď sesadili Chruščova? Běhá Novotnému po zádech.
Nový řád
viz Nové pořádky
Nucené práce
Političtí vězňové, různé režimem potírané kategorie osob (kulaci, duchovní, aristokracie, kapitalisté,
živnostníci, členové jiných politických stran, vojáci ze západní fronty, atd.) byli na základě rozsudků
nebo jen negativních posudků (u nás zejména v padesátých letech) posílání na nucené práce. Ty měly
formu koncentračních táborů (např. gulagů), speciálních vojenských jednotek (např. PTP) atd.
Proklamovaným cílem byla jejich „převýchova“. Řada těchto lidí ztratila, mimo mnoha let života, také
zdraví, schopnost pracovat ve svém oboru, rodiny atd.
114
O
Občanský průkaz
Za dob ČSSR knížečka s červenými deskami a asi 30 listy, která obsahovala veškeré informace o jeho
nositeli. Mimo běžné identifikační údaje nositele zde byly informace o bydlišti, zaměstnání, dětech,
rodičích, dosaženém vzdělání, zvláštních znameních a dokonce i o očkování.
Občanský průkaz byl každý povinen mít stále u sebe a dodržování této povinnosti bylo kontrolováno
náhodnými kontrolami ze strany VB. Pokud někdo u sebe občanský průkaz neměl, mohl být odveden na
„Místní oddělení“ VB ke zjištění totožnosti a následně za svou liknavost pokutován.
Objektivní důvod
Obecné vysvětlení problémů, na které se obvykle odvolávali funkcionáři zodpovědní za nesplnění plánu
nebo stanoveného objemu výroby.
Za problémy tak bylo obvykle zodpovědné počasí (vlhké, suché, teplé, studené atd.), mezinárodní
situace, nedostatek pracovních sil (v celém období reálného socialismu byl nedostatek pracovních sil),
opožděné dodávky surovin apod. Objektivní důvody/příčiny vznikaly prostě bez konkrétní zodpovědnosti
a byly uznávány jako důvod nesplnění plánu nebo jiných nedostatků v socialistickém hospodářství.
Lidová tvorba:
Základní problémy veškerých neúspěchů socialistického zemědělství: jaro, léto,
podzim, zima a imperialisté.
Obrana vlasti
Týdeník vydávaný Ministerstvem obrany, který propagoval život v socialistické armádě, spolupráci
v rámci Varšavské smlouvy, marxisticko-leninskou ideologii atd. Viz též Socialistická armáda, Obrana
socialistické vlasti.
Obrana socialistické vlasti
V ideologii měl socialismus a budování komunismu mnoho nepřátel vnitřních i vnějších. Bylo třeba tedy
socialismus a socialistickou vlast neustále před něčím a před někým bránit. Tomu sloužila především
armáda - ČSLA, Veřejná bezpečnost - VB, Státní bezpečnost - StB, Lidové milice - LM dále to byly
různé speciální útvary jako vojska ministerstva vnitra, pohraniční stráž, kontrarozvědka atd. a pak také
organizace jako Svazarm, PS-VB a další. Viz též Bezpečnost.
StB a VB měly pak své pomocníky také v řadách běžných občanů. StB mělo své donašeče, kteří byli
známi jen svým kontaktním partnerům z řad profesionálů StB a VB měla tzv. pomocníky, kteří neměli
uniformy, ale „ve službě“ nosili pásku s nápisem PS-VB (pomocná stráž veřejné bezpečnosti). Všichni
na všechny dohlíželi a informovali o „podezřelých“ lidech či aktivitách.
Obránce míru
Obecný název zahrnující levicově smýšlející jednotlivce, vyvíjející nějakou činnost, která měla mít za
výsledek budování míru.
Obrodný proces
115
Výraz pro změny ve „straně a společnosti“, které probíhaly na jaře 1968 a které byly prezentovány jako
„obroda KSČ a celé naší společnosti“. Viz též Pražské jaro, Muži ledna.
Odboj
Pozitivní označení pro bojovníky proti fašismu a Německu. Název byl ale používán téměř výlučně pro
označení odboje východního (na východní frontě) nebo odporu organizovaného údajně nebo skutečně
KSČ.
O západním odboji (včetně letců ve Velké Británii) nebylo kromě roku 1968 prakticky slyšet a lidé, kteří
se jej zúčastnili byli dokonce režimem silně perzekuováni (často i vězněni).
Odcizení se dělnické třídě
Za odcizeného dělnické třídě mohl být označen kdokoliv, kdo byl režimu momentálně nepohodlný nebo
kdo měl názory odlišné od oficiální ideologie. Obvykle se toto označení používalo pro jednotlivce, kteří
dříve režim podporovali, avšak z nějakého důvodu změnili názor nebo svůj názor naopak nezměnili
podle režimních představ.
Oddanost
Režimem kýžený stav mysli jednotlivců ve vztahu k socialistickému zřízení. Slovo „oddanost“ bylo
používáno například ve vazbách „oddanost věci socialismu“, „oddanost straně“ apod.
Odhalit
V médiích se intenzivně odhalovali především třídní nepřátelé, zaprodanci kapitalismu, škůdci
socialismu, američtí agenti apod. Kritéria podle jakých se rozhodovalo, kdo je kdo a proč, nebyla
stanovena a tak bylo vždy možné použít označení, které s v dané době, pro daný účel proti danému
člověku nejlépe hodilo. Často byli odhalováni také nedávní prominentní funkcionáři KSČ, kteří byli
následně pak souzeni a odsuzováni. I naše únorová revoluce tedy požírala své děti, podobně jako to
činila revoluce francouzská o více než 150 let dříve.
Odstranění zbytků antagonistických sil
Likvidace částí společnosti (lidí), které v období před reálným socialismem (před Únorem 1948) byly
„vykořisťovateli“, živnostníky nebo těch lidí, kteří prostě s režimem nesouhlasili. Odstraňování mohlo mít
různé podoby v závislosti na celkové politické atmosféře v dané chvíli. Viz též Antagonistické síly.
Ochrana hranic
Trvalé bránění možnosti přechodu státních hranic do kapitalistického světa za využití jakýchkoliv
prostředků včetně střelných zbraní, elektrických ostnatých drátů, psovodů atd. Ochrana hranic byla ale
oficiálně prezentována především jako ochrana proti vnějšímu nepříteli. Viz též Pohraniční stráž,
Pohraniční pásmo. Stačil však pohled na směr, kterým byly ohnuté horní části elektrických plotů a na
které straně bylo pohraniční pásmo nebo zorané pásy a bylo celkem jasno. Takovýto pohled byl možný
například prostřednictvím televizních záběrů při rozhovorech televize s udatnými pohraničníky
chránícími svou socialistickou vlast.
Okupace
Výraz používaný pro obsazení ČSSR armádami Varšavské smlouvy. Přibližně po 14 dnech okupace
tento výraz rychle mizel z médií a byl nahrazen výrazem srpnové události a s postupující konsolidací a
normalizací pak výrazem bratrská pomoc.
Lidová tvorba:
116
Co je to okupace? Když nějaká armáda obsadí nějaké území dříve, než mu stačí
bratrsky pomoct SSSR.
Jak dlouho trvá cesta okolo světa?
“23 let. V roce 1945 jsme okupanty vyhnali zpět na západ a v roce 1968 přišli z
východu.“
OPBH
Obvodní podnik bytového hospodářství – byly organizace, které se staraly o domy ve státním
vlastnictví. Ve státním vlastnictví byla (po znárodnění) naprostá většina činžovních a jiných větších
budov.
Oportunista
Pejorativní mediální označení politicky aktivních osob vyjadřujících nějakým způsobem nesouhlas
s aktuální politikou režimu. Obvykle ale nešlo o „otevřené nepřátele socialistického zřízení“, ale spíše o
odpadlé nebo odvržené členy KSČ.
Tento výraz byl často užíván v kombinaci s jinými politicky hanlivými výrazy bez toho, aby si tvořitel
takového hanopisu lámal hlavu se skutečným významem tohoto označení a činností hanobeného. Zcela
ignorována zůstávala skutečnost, že naprostá většina lidí režim mlčky podporovala také vlastně
z oportunismu, tedy ze svých zájmů.
Organizace strany
KSČ byla organizována na „územním a podnikovém principu“. Znamenalo to, že stranické organizace
(stranické skupiny, základní organizace, celopodnikové organizace, uliční organizace, městské
organizace, okresní a krajské organizace) řídily život jak na pracovištích, tak v bydlištích a tak byl
dosahován vysoký stupeň kontroly života jednotlivců.
Orwell, George
Pseudonym britského novináře, kterému světovou popularity získaly jeho antitotalitní romány „Farma
zvířat“ a „1984“. Obě tato díla (publikovaná 1945 a 1948) vizionářsky popisovala společnost v totalitním
systému včetně nového jazyka (newspeaku), který v takové společnosti vytlačí starý jazyk (old speak).
V Československu byla jeho díla v době reálného socialismu na indexu a poprvé zde byla publikována
počátkem devadesátých let.
Oslavy
Oficiálně se oslavovaly zejména politické svátky včetně ukončení Druhé světové války a osvobození
Rudou armádou 9. Května, Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR) nebo Mezinárodní den žen
(MDŽ) či Mezinárodní den studentstva atd.. Dále to byly různé hospodářské (byť často jen papírové)
úspěchy nebo konvertované tradiční příležitosti jako například dožínky.
Osmašedesátý
Jeden z osudových„osmičkových roků“ v dějinách Československa, kdy proběhlo Pražské
jaro, invaze a začala konsolidace a normalizace. Původně do Pražského jara vkládala naprostá většina
obyvatel tehdejší ČSSR naději a víru v obrodu socialismu. Základním faktem, který vývoj v roce 1968
nastartoval, bylo Usnesení ÚV KSČ z 6. ledna 1968, kterým byl z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ
odvolán A. Novotný a nahradil je A. Dubček. Liberalizační vývoj byl ukončen invazí armád Varšavské
smlouvy 21. 8. 1968, po kterém následovala Normalizace. V rámci tohoto procesu byly zásadním
způsobem omezeny osobní svobody a celé tehdejší Československo se ještě blíže „přimklo“ k SSSR.
117
Osmdesátá léta
Osmdesátá léta byla z pohledu režimu obdobím úpadku, bezvýchodnosti, přešlapování a dalšího
zaostávání socialistického hospodářství, které ztrácelo dech ve srovnání se světovým technologickým
vývojem, zejména informačními technologiemi. V SSSR umřeli v první polovině osmdesátých let celkem
tři generální tajemníci ÚV KSSS (Brežněv, Andropov, Černěnko) než nastoupil Gorbačov.
Podpora režimu v ČSSR ze strany SSSR skončila s prohlášením Gorbačova, že respektuje národní
odlišnosti a národní cesty jednotlivých zemí k socialismu. To v otevřené řeči znamenalo, že vedení
československé strany a vlády se nemohlo od roku 1986 nadále spoléhat na podporu KSSS a Sovětské
armády. V československé společnosti i v ostatních zemích ZST začala v osmdesátých letech růst
netrpělivost a snahy o změnu systému. Málokdo si ale asi v té době ještě byl schopen představit, k jak
velkým změnám vlastně dojde (rozpad SSSR, zmizení světové socialistické soustavy včetně jejich
hlavních organizací - Varšavské smlouvy a RVHP, rozpad ČSSR, vstup obou nástupnických zemí do
NATO a do EU atd.).
Osobní svobody
Pojem v reálném socialismu nerespektovaný a téměř neznámý, přestože některé základní osobní
svobody byly obsažené v Ústavě. Nebylo však kam se dovolávat, protože veškeré státní instituce
včetně soudů ctily vedoucí úlohu KSČ.
Ostatní pracující
Jak i z označení vyplývá, jednalo se spíše o druhou garnituru pracujících.
V první řadě stáli totiž dělníci a rolníci a teprve za nimi všechny ostatní kategorie pracujících. Snižování
hodnoty duševní práce a znalostí je celkem patrné. V médiích se objevovala například vazba „dělníci,
rolníci a ostatní pracující se zúčastnili ….“
Osvobození
V období reálného socialismu byl tento výraz téměř výhradně používán v souvislosti s „osvobozením
Československa Rudou armádou.
Americká armáda, která osvobodila západní Čechy, byla z osvobozovacího procesu režimem zcela
vypuštěna a zásadně byla také potlačena role Pražského povstání. K tomu došlo proto, že pražské
povstání nebylo dominantně organizováno KSČ a ani v harmonii s Moskvou, a také proto, že se jej
zúčastnila vojska generála Vlasova, nepřátelská Rudé armádě.
Hesla:
• Novými tvůrčími činy vstříc výročí osvobození Československa Sovětskou
armádou!
118
P
Padesátá léta
Odkazy na padesátá léta obvykle znamenají a znamenaly odkazy na politické procesy, kolektivizaci,
kádrování a celkově nejtvrdší období reálného socialismu v Československu. Zcela nejtvrdší období
však skončilo se smrtí Stalina a Gottwalda v březnu 1953, ale i po té bylo mnoho lidí ještě souzeno ve
vykonstruovaných procesech. Kolektivizace se po určitém zvolnění po smrtí obou vůdců pak opět ve
druhé polovině padesátých let ozproudila.
Palach Jan
Student FF UK, který se 16.1.1969 na protest proti potlačování svobod po okupaci ČSSR armádami
Varšavské smlouvy v horní části Václavského náměstí upálil. Na následky zranění za 3 dny zemřel.
Jeho pohřeb se stal široce navštívenou demonstrací proti okupaci. Palachovo jméno se stalo symbolem
boje za politickou svobodu v ČSSR / ČSFR.
Režim nechtěl dát lidem možnost chodit Janu Palachovi na hrob, jeho příbuzní byli různým způsobem
perzekuováni. V rámci této snahy byly také Palachovy ostatky tajně převezeny z Olšanských hřbitovů
v Praze do jeho rodných Všetat. Palachův příklad v té době následovalo několik dalších lidí, kteří se na
protest proti okupaci ČSSR také upálili. Viz též Normalizace, Osmašedesátý.
Tzv. Palachův týden začínající na výročí jeho úmrtí 16. ledna 1989, kdy se někteří disidenti a signatáři
Charty 77 na Václavském náměstí položili květiny na místě Palachova upálení, byl první akcí
revolučního roku 1989.
Panelák
Lidový název pro novou technologii používanou při výstavbě sídlišť – svařování železobetonových
panelů.
Paneláky nabízely v té době nejdostupnější možnost výstavby bytů pro pracující lid. V mnoha městech
tak vznikala větší či menší sídliště vytvořená z paneláků. Byty v nich byly zcela standardizované a
poskytovaly i málo prostoru pro individualitu. Původně byly plánovány na životnost 30-40 let, ale jak se
ukazuje, mohou a musí sloužit podstatně déle.
Parazitovat
Jako úhlavní parazité byli médii označováni kapitalisté. Ti podle komunistické ideologie parazitovali na
dělnické třídě, a proto je bylo třeba zlikvidovat jako třídu a touto historickou povinností bylo pak možné
vysvětlovat nutnost existence diktatury proletariátu, která třídu kapitalistů „plným právem“ potlačovala.
Parazitovali podle médií však čas o času také jednotlivci, především ti, kteří se z nějakého důvodu
režimu znelíbili.
Park oddechu a kultury Julia Fučíka
Název používaný v době reálného socialismu pro dnešní Výstaviště Praha v Holešovicích. Lidově též
„Fučíkárna“ nebo „Julda Fulda“.
Parlament
Poměrně nevýrazná a nedůležitá součást mocenského a legislativního systému v zemích reálného
socialismu. V ČSSR se nejdříve používal název Národní shromáždění a po zavedení federace pak
název – Federální shromáždění Československé socialistické republiky, které mělo dvě sněmovny –
119
Sněmovnu národů a Sněmovnu lidu. Obdobou parlamentu na republikové úrovni byla pak Česká
národní rada a Slovenská národní rada. Všechny tyto názvy zněly méně „buržoazně“ než výraz
Parlament. Od socialistického parlamentu se očekávalo, že schválí to, co mu nejvyšší představitelé
strany a vlády ke schválení předloží. Viz též Buržoazní žvanírna.
Lidová tvorba:
„Víte co je to parlament?“ „Ale samozřejmě, to je tam to něco mezi Muzeem a
Hlavním nádražím“.
Partyzán
Dle režimní propagandy se jednalo obvykle o charakterního bojovníka mimo řadové vojsko, který byl
svým přesvědčením komunista. Bojoval za správnou věc a často při tom ještě stačil pomáhat
vesničanům se sklízením úrody.
Partyzánky
Nejlevnější cigarety pro dělnickou třídu. Baleny byly po 10 kusech, které v padesátých letech stály 1,60
Kčs.
Pas
Zelená knížka se 32 stranami, která se však dala použít pouze k cestování do ZST (Země
Socialistického Tábora). Do jiných zemí včetně Jugoslávie (a ZST, do nichž bylo nutné cestovat přes
země mimo ZST, jako např. Kuba, Severní Korea, Vietnam atd.), musel mít cestovatel výjezdní doložku.
Získání výjezdní doložky k cestě přes/do kapitalistických zemí bylo ve většině případů nepřekonatelným
procesem, neboť vstupní požadavky nebyly pro většinu lidí splnitelné (devizový příslib, pozvání od
legálně vystěhovaného nejbližšího – rodiče, sourozenci – příbuzného. Do roku 1969 byly výjezdní
doložky vydávány jako razítko do pasu a celý proces byl méně standardizovaný a centralizovaný. Od
podzimu 1969 pak výjezdní doložky měly formu oddělené, očíslované přílohy k pasu, která se tiskla
v centrální výrobně a celý proces žádání měl naprosto rigidní pravidla.
Při rozšíření počtu cest do Jugoslávie někdy v letech 1983-1985 byly vydávány také tzv. šedé pasy
specielně určené jen pro Jugoslávii. Při jejich přebírání byla povinnost odevzdat na dobu cesty pas
zelený. Cílem zavedení šedých pasů byla snaha zabránit lidem v emigraci útěkem přes Jugoslávii,
neboť šedivý pas nebyl mezinárodně uznávaný dokument a emigrace tím byla komplikovanější.
Lidová tvorba:
„Tak co, nepojedete letos do Jugoslávie?“ „Ale ani se nám už neche, do
Jugoslávie jsme totiž už nejeli loni, letos asi nepojedeme do Francie“.
Pasivní
Pokud byl člověk označen v nějakém posudku nebo hodnocení jako „pasivní“, znamenalo to, že je
vlažný k socialistickému zřízení, což mohlo vyústit v problémy při posuzování jeho jakékoliv žádosti.
Žádoucím označením v posudku bylo, že hodnocený je aktivní.
Pedro
Velmi populární žvýkačka, která se prodávala za 1 Kčs za kus.
120
Pendrekový zákon
Zákon 99/1969 Sb. přijatý 23. srpna 1969 podepsaný Dubčekem, Svobodou, Černíkem – tzn. Muži
ledna.
Zákon umožňoval ostré trestání účastníků případných demonstrací a „kohokoliv kdo narušoval
socialistický společenský řád.“ Byli podle něj posuzováni i mladí lidé, kteří 21. srpna 1969 na
Václavském náměstí vyjadřovali podporu právě Dubčekovi a dalším členům vedení strany a státu
z období Pražského jara 1968. Viz též Neprošli a Bojůvky.
Peníze
Jedním z hlásaných cílů budování komunismu bylo úplné odstranění peněz. Teorie „vědeckého
komunismu“ předpokládala, že výroba všeho bude natolik mohutná, že rozdělování bude probíhat podle
potřeb všech členů komunistické společnosti. Socialismus byl brán jen jako „přechodné období“, ve
kterém tedy peníze ještě hrály svou roli při stanovování podílu jednotlivce na vytvořených hodnotách.
Peníze však byly v období reálného socialismu jen jedním z nástrojů procesu rozdělování hodnot.
Dalšími pak byly různé pořadníky, příděly, doporučení, poukazy, schvalovací procesy a také fronty,
neboť socialistická měna nebyla schopna v situaci přebytku poptávky nad nabídkou normálně fungovat.
Ideologicky to bylo možné obhájit právě tím, že peníze už za socialismu neplnily úlohu jediného kritéria
při rozdělování společného koláče a bylo třeba je doplnit dalšími.
Lidová tvorba:
Budou za komunismu peníze? Dogmatikové tvrdí, že niko1iv, revizionisté, že ano, a
opravdoví marxisté, že u někoho budou a u někoho nebudou.
Perestrojka
Ekonomická reforma, kterou navrhl a zaváděl v SSSR Gorbačov. Byla do velké míry podobná reformám
navrhovaným v ČSSR v období Pražského jara. S perestrojkou byla současně podporována glasnost.
Lidová tvorba:
Dotaz:
Jak funguje tržní ekonomika u vás v SSSR? Jednoduše, ukradneme
co největší množství vodky, prodáme ji na černém trhu za trochu nižší cenu a za
získané peníze koupíme láhev vodky a tu vypijeme.
Pěticípá hvězda
Rudá pěticípá hvězda byl společně se srpem a kladivem hlavním znakem reálného socialismu. Tato
hvězda se umísťovala na továrny, úřady, budovy stranických organizací. V roce 1960 se dostala také do
státního symbolu ČSSR, kde nahradila původní korunku nad hlavou lva.
Pětiletka
Pětiletý plán rozvoje národního hospodářství za komunismu. Základní principy jsou uvedeny pod
heslem dvouletka.
U pětiletek bylo s postupem času zajímavé sledovat, že pětiletý plán Státní plánovací komise
dopracovávala až ve druhém nebo třetím roce pětiletky a do té doby se pracovalo podle provizorních
ročních plánů. To bylo dáno jednak praktickými problémy se kterými se plánovači potýkali ve snaze se
vypořádat se složitostí plánovacího procesu na tak dlouhé období jednak měnícími se podmínkami
121
vnějšího světa. Zároveň bylo třeba dosáhnout i opticky co nejpřesnějšího plnění pětiletého plánu, které
by však při skutečném pětiletém plánování nebylo možné. Nebylo však přijatelné si takovéto problémy
přiznat veřejně a tak se prostě doplánovávalo podle skutečnosti. Pětiletky byly zahájeny v roce 1950 a
pak pokračovaly až do konce trvání systému v roce 1989, avšak jejich ideologický i praktický dopad od
zkrachované třetí pětiletky 1960-1965 postupně upadal.
Lidová tvorba:
„Pětiletku splníme, i kdyby to mělo trvat dvacet let“.
Pětiletý plán:
1. Rok úspěch 2. Rok spěch, 3. Rok pech, 4. Rok Ech, 5. Rok Ch!
Pionýr
Druhý stupeň členství dětí v systému mládežnických organizací sponzorovaných KSČ. Děti skládaly slib
pionýrů někdy ve věku 11-12 let. S tímto stupněm bylo již spojeno nošení velmi nepraktických uniforem
– modré kalhoty nebo sukně, bílá košile a červený trojcípý šátek.
Lidová tvořivost:
Český pionýr si píše s ghanským pionýrem. Ghanský pionýr píše: „Máme prázdniny,
celý den se koupeme, jíme banány a chodíme nahatí. Český mu odpovídá: „My
máme taky prázdniny, a kdybysme jedli banány, tak taky chodíme nahatý.“
Pionýrský slib
Ke vstupu do organizace Pionýr bylo třeba složit pionýrský slib, což měl být velmi významný den
v životě každého dítěte. Slib se proto obvykle konal v nějaké ideologicky-historické budově (například
Muzeum Klementa Gottwalda nebo Muzeum SNB atd.). Tak jako i v jiných slibech a přísahách, byl
v pionýrském slibu obsažen závazek být dobrým občanem socialistické vlasti, sloužit jejímu
socialistickému zřízení a zároveň podporovat přátelství se Sovětským svazem.
Pionýrský tábor
Letní tábory, na které jezdily děti od cca 7 do 15 let.
Organizovaly je především podniky a družstva pro děti svých zaměstnanců. Někdy byly pro děti
zajímavé, jindy méně. Kvalita záležela na vedoucích. Hodně byl prosazován princip nutnosti podřízení
se kolektivu a poměrně tvrdá osobní disciplina (budíčky, nástupy, hlášení, bodování úklidu, rozvrhy
hodin atd.)
Placený funkcionář
Člověk placený za výkon funkce ve straně nebo v jiné organizaci Národní fronty. Viz též Uvolněný
funkcionář.
Plán
Celé hospodářství bylo řízeno plánem, který nahrazoval trh a jeho síly. Plán byl povýšen na zákon a
plán pětiletý pak na „základní zákon“. Používaly se např. následující vazby: dlouhodobý plán,
krátkodobý plán; individuální plán, kolektivní plán; nadplán, vstřícný plán; dvouletka, pětiletka.
Bránění plnění nebo závažná „pochybení“ při plnění plánu bylo tak možné i právně trestat. V systému
hospodářského života se pak stupeň plnění plánu (obvykle v produkčních jednotkách a nikoliv
122
finančních ukazatelích) stal základním ukazatelem hodnocení výkonů socialistických podniků. Skutečná
a měnící se poptávka a reakce na ní nebyla tedy pro rozhodování o výrobě důležitá. Důležité bylo
splnění stanovených plánů bez ohledu na cokoliv jiného. Ve vykazování dosažených výsledků pak
docházelo k záměrnému zkreslování takového rozměru, že vlastně nebyla možnost zjistit, jak
opravdová produkce vypadá. Plán se často plnil na více než sto procent, avšak žádané zboží či služby
prostě nebyly. Otázka kvality a struktury výroby byla ještě samozřejmě dalším problémem, který vedl
k vytváření skladů zboží, které nikdo nechtěl a naopak nedostatku či neexistenci potřebných jiných
druhů zboží. Viz též Strukturální problémy, Úzký profil.
Oficiální heslo:
•
•
Plán splníme a překročíme
Všechny síly ke splnění 3. pětiletky!
Lidová tvorba:
Jaký bude přínos ze splnění plánu na 125 procent? Hovno a čtvrt.
Plánovité hospodářství
Hospodářství v období reálného socialismu řízené plánem a nikoliv trhem. Viz též Plán, Pětiletka,
Dvouletka, Centrální plánování.
Plénum ÚV KSČ
Sjezdy KSČ volily také plénum ÚV KSČ, které se scházelo na zasedáních třikrát až čtyřikrát do roka.
Mělo obvykle 150 členů a 50 kandidátů. Svým způsobem mělo dohlížet na práci Ústředního výboru
KSČ. V systému demokratického centralismu se však od pléna očekávalo potvrzení správnosti
rozhodnutí a činnosti ÚV KSČ.
Plnit
Mimo to, že pracující „pracovali, budovali, radovali se, podporovali, přimykali se, skandovali„ atd. tak
také „plnili“. Plnili například „úkoly sjezdu KSČ“, „úkoly pětiletky“ a další jim zadané úkoly.
Plíživá kontrarevoluce
Výraz, který se začal používat po srpnu 1968. Měl popsat paranoidní obavu systému, že kontrarevoluce
je všudypřítomná a že je třeba s ní stále bojovat, i když zdánlivě nemusí být vidět.
Pravdou bylo, že režim byl ve skutečnosti lidmi spíše trpěn než podporován (i když velká část národa
z různých důvodů režim nějakým způsobem podporovala nebo musela podporovat) a tak obava
z kontrarevoluce měla vlastně reálný základ. To se naplno projevilo v roce 1968,kdy mírná liberalizace
režimu vedla k celonárodní snaze o zásadní změny režimu.
Plnění náročných úkolů
V době reálného socialismu se místo práce často „plnily náročné úkoly“, „budovala socialistická vlast“,
„plnily budovatelské úkoly“ atd. Tyto cíle byly obvykle formulovány v plánech (pětiletých, ročních,
měsíčních, týdenních atd.).
Plodná spolupráce
123
Takto byla obvykle v médiích hodnocena jakákoliv „spolupráce“ mezi bratrskými zeměmi, soudružskými
stranami, pracovními kolektivy atd.
Za „plody“ takovéto spolupráce se obvykle považovala „společná prohlášení,“ „výměna zkušeností,“
„zahájení družebních vztahů,“ atd..
Po vzoru
Vzhledem k tomu, že „jedinou správnou linii“ v dělnickém hnutí určovala KSSS a Sovětský svaz vůbec,
bylo vhodné u jednotlivých rozhodnutí nebo činností deklarovat, že to není jen tak nápad někoho zde,
ale že se vše vyvíjí „po vzoru SSSR“, „po vzoru KSSS“ atd.
Oficiální heslo:
•
SSSR náš vzor!
Po zásluze
V médiích se tento výraz objevoval obvykle ve vazbách „po zásluze potrestán“ nebo „po zásluze
odměněn“.
Patronizující tón těchto vazeb potvrzuje způsob, jakým strana jednala s jednotlivci. „Po zásluze“ obvykle
znamenalo „tak jak to vyhovovalo aktuálnímu vedení strany a vlády“.
Pobyt sovětských vojsk na československém území
Okupace ČSSR Rudou armádou po srpnu 1968. Základním smyslem pobytu Rudé armády v ČSSR
bylo zajistit že, ČSSR zůstane i nadále „trvalým pilířem světové socialistické soustavy“. Pobyt nebyl
přesně časově omezen (byl dočasný) a skončil v roce 1991 po změně politického režimu. Viz též
Dočasnost, Pražské jaro, Invaze, Bratrské armády, Bratrská pomoc.
Počáteční nedůvěra
Blahovolné režimní označení skutečnosti, že určitá část populace se bránila zavádění nějakého
z principů socialistické společnosti. Tento odpor byl však různými prostředky postupně zlomen a tak
byla „počáteční nedůvěra odstraněna“. Jako jeden z příkladů lze uvést kolektivizaci, které se
samostatně hospodařící zemědělci původně tvrdě bránili a do družstev začali vstupovat až tehdy, když
byli různými prostředky donuceni se vzdát jejich „počáteční nedůvěry.“ Viz též JZD, Kulak, Rozkulačit.
Pod vedením
S ohledem na respektování principu demokratického centralismu bylo vždy nutné mít „vedení“. Pracující
tedy žili a pracovali „Pod vedením KSČ“, ČSSR rozkvétala „Pod vedením Sovětského svazu“, Národní
fronta pracovala „Pod vedením komunistické strany“ atd.
Podnik zahraničního obchodu (PZO)
Obchodní organizace se speciální licencí provozovat zahraniční obchod.
PZO bylo v ČSSR celkem něco kolem deseti a jednotlivé z nich byly specializovány na určité obory, což
někdy vysvítalo i z jejich názvu (Strojimport, Strojexport, Ligna, Omnipol, Motokov, atd.). Všechny tyto
podniky byly relativně bohaté a v Praze si vybudovaly na tehdejší dobu velmi moderní administrativní
budovy. Viz též monopol zahraničního obchodu.
Podniková chata
124
Obvykle znárodněná rekreační chata vlastněná a provozovaná určitým národním podnikem jako
zotavovna pro vlastní zaměstnance.
Podniková rekreace
Výraz označující společnou rekreaci pracovníků určitého národního podniku v podnikové chatě nebo
jiném rekreačním zařízení či zotavovně. Touto formou měly být mimo zajištění zasloužené dovolené pro
pracující utužovány také jejich vzájemné soudružské vztahy a udržován určitý stupeň vzájemné kontroly
i během zasloužených dovolených.
Podnikový autobus
Jak ze samotného výrazu vyplývá, jednalo se o autobus patřící určitému národnímu podniku. Tento
autobus byl pak často využíván pro dopravu dělníků, rolníků a ostatních pracujících do zotavoven, na
podnikové chaty, podnikové zájezdy a obecně na podnikovou rekreaci.
Podnikový zájezd
Zájezdy pořádané pro zaměstnance jednotlivých národních podniků.
Zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech byly pak pořádány jednodenní „zájezdy k přátelům“ za
velmi nízké ceny (např. 20.- Kčs za osobu). Jednalo se o všeobecně populární zájezdy za nákupy a
hlavními cíli byly Drážďany v NDR a Budapešť v Maďarské lidové republice. Podobně i koupěchtiví lidé
z těchto zemí přijížděli zase do ČSSR, takže o sobotách a zejména v předvánočním období byly
příslušné hraniční přechody zcela zaplněné frontami podnikových autobusů. Lidé „u přátel“ nakupovali
cokoliv, co tam bylo levnější, lepší nebo v širší nabídce. Češi v Drážďanech nakupovali zejména běžné
boty a lyžařské přezkové boty. Velká část nákupů však skončila v rukách nepříjemných a tvrdých
celníků na obou stranách hranice.
Podpultový prodej
Prodej nedostatkového zboží známým, přátelům nebo výměnou za jiné nedostatkové zboží či za
úplatek nebo protislužbu. Nedostatkové zboží bylo tedy možné sehnat obvykle jen „pod pultem“.
Podpultovka
Lidové označení nedostatkového zboží vycházející z toho, že takové zboží se nedostalo na pulty, ale
bylo tak zvaně prodáváno „pod pultem“ tzn. například „přes známé“ nebo výměnou za jiné
„nedostatkové zboží“, nějaké protislužby nebo úplatek.
Pohraniční pásmo
Přibližně 5 km široké území kolem hranic s kapitalistickými sousedními zeměmi, kam se nesmělo
vstupovat bez speciálního povolení.
Sám vstup do pohraničního pásma bez povolení byl již trestným činem. Na silnicích bylo pohraniční
pásmo velmi zřetelně vyznačeno tím, že zde stály hlídky pohraniční stráže a silnice byla přerušena
betonovými zátarasy. Uvnitř pohraničního pásma pak byly různé zátarasy a systémy střežení (strážní
věže, elektrická signalizace, drátěné ploty nabité elektřinou, psovodi atd.). Pásmo sloužilo ke snadné a
včasné identifikaci a zajištění kohokoliv, kdo by chtěl přejít hranici.
Lidová tvořivost:
Stojí tatínek se synkem u pohraničního plotu a klouček se ptá: „Tati, kdo žije za
tím hraničním plotem?“ A tatínek odpovídá: „My synku, my“.
125
Pohraniční stráž
Speciální ozbrojená složka řízená Ministerstvem vnitra, zodpovědná za ochranu hranic „před
narušitelem“.
Režim vysvětloval funkci pohraniční stráže jako obranu před vnějším nepřítelem, který by jinak na naše
území posílal záškodníky s cílem zničit socialistické zřízení. Ve skutečnosti však celý systém hraničních
zátarasů a střežení hranic byl vypracován a realizován tak, aby bylo zabráněno možnosti útěku ze
socialistické republiky. Do pohraniční stráže byli rekrutováni mladí hoši, kteří tam sloužili dva roky jako
vojenskou službu. Systém vzájemných kontrol, špehování, trestů, odměn a ideologického vymývání
jejich nevyspělých hlav vedl k tomu, že za období trvání režimu bylo zastřeleno při útěku přes hranice
něco kolem dvou set lidí a mnohem větší počet byl při jejich snaze přejít „zelenou hranici“ zraněn či
uvězněn. Příslušníci československé pohraniční stráže zastřelili asi 200 osob při přechodu
československé hranice s Německou spolkovou republikou a Rakouskem. Velký počet lidí, kteří se
hranici snažili přejít skončil ve věznicích.
Pochodové cvičení
Svým způsobem oblíbené školní akce, kdy se místo školy šlo na „pochoďák“.
Jejich cílem bylo zvýšení fyzické zdatnosti a odolnosti dětí a vypěstování jejich schopnosti se orientovat
v terénu. V realitě československého socialistického školství se obvykle jednalo o delší í procházku, při
které se všichni dobře a vesele bavili. Aby však procházka měla nádech speciální akce, dostávali žáci
do svého batůžku často cihlu nebo jinou zátěž.
Pokrok, pokrokový
Za pokrok bylo považováno vše, co vedlo směrem ke komunismu nebo spíše směrem od kapitalismu.
Jakýkoliv jiný systém nebo jiná filosofie než marxismus-leninismus byly naopak považovány za
zpátečnické či reakční - tedy logicky nepokrokové a špatné.
Pokrokové síly
Výraz často používaný v médiích, který za „pokrokové síly“ považoval mlčky všechny organizace
Národní fronty, masy pracujících, mládežníky, tzn. vlastně celou socialistickou společnost. Výjimkami
mohli být pouze různí škůdci, záškodníci, agenti, sabotéři atd..
Politická aktivita
Jedno z kritérií v hodnocení a v posudcích. Myšlena tím byla aktivita pro-režimní. Pokud by byl člověk
politicky aktivní v zájmu jiné než režimní politiky, tak nebyl řešen posudkem, ale spíše v rámci soudního
řízení. Viz též Kádrové materiály.
Politická bezúhonnost
Být politicky bezúhonným znamenalo, že člověk nejen musel s režimem nějakým způsobem
spolupracovat, ale zároveň se nesměl projevit tak vyhraněně, aby to při změně směru politiky KSČ
nebylo možné přehlédnout. Nejtvrdším příkladem bylo Pražské jaro a následná normalizace, během
které byli nejaktivnější členové strany vystupující během Pražského jara ze strany v procesu
normalizace vyloučeni a různým způsobem perzekuováni.
Politická ekonomie socialismu
Marx a Engels vypracovali základy politické ekonomie kapitalismu, Lenin pak vypracoval základy
vědeckého komunismu. Nikdo si ale systematicky neuměl poradit s teorií socialismu. Byly proto
používány obvyklé výrazy a ekonomické kategorie kapitalismu (zisk, podnik, trh atd.) a do
socialistického systému implantovány za použití kvalifikace „socialistický“ (socialistický zisk, podnik, trh
126
atd.). Jednodušší bylo totiž popsat určitým způsobem pracující systém kapitalismu a i jen akademické
úvahy o komunismu než existující realitu reálného socialismu, která byla postavena na základech
kapitalismu, (existence peněz, zisku atd.), ale narážela na bariéru nedomyšlenosti vědeckého
komunismu (zejména v oblasti rozdělování).
Politická světnice
Učebna ve vojenských kasárnách, ve které byly názorné pomůcky využívané při politickém školení
mužstva (PŠM).
Lidová tvorba:
Zapálený politik hřímá: „Socialismus v současnosti ovládá jednu pětinu světa. Ale
budou časy, kdy bude ovládat jednu šestinu, jednu sedminu, jednu osminu….“!
Politická výchova
Politická výchova byla spíše propagandou strany. Začínala již vlastně od mateřské školky a postupovala
během celé školní docházky a studia, vojenské služby, pracovního poměru atd. Politická výchova se
prosazovala prostřednictvím socialistického realismu v literatuře, hudbě i malířství. Formálně pak v
politických školení, školních osnovách i zakomponováním vhodně tónovaných informací do prakticky
všech vyučovaných předmětů. Politicky výchovné byly tak prakticky i všechny pořady, články, informace
v médiích, knížkách, divadelní a filmová představení atd. Viz též Politické názory.
Politické názory
Politické názory lidu byly formovány režimními médii, politickými školeními na vojně, v práci a bydlišti,
VUMLem (Večerní Univerzita Marxismu Leninismu), politickými předměty při studiu atd. Základním
principem při formování politického názoru jednotlivců byla naprostá absence informací o jakýchkoliv
jiných názorech nebo filosofiích než o filosofii marxisticko-leninské. Režim reálného socialismu také
uznával politické názory pouze v případě jejich loajality socialistickému zřízení. Kdokoliv měl jiné než
režimní politické názory, byl označen za nepřítele socialismu a podle stupně jeho „nebezpečnosti“ s ním
bylo zacházeno.
Lidová tvorba:
Přiběhne pan Horák na stanici VB a celý udýchaný vystrašeně hlásí : „Ztratil se mi
papoušek. Pokud ho chytíte, předem prohlašuje, že se s jeho politickými názory
neztotožňuju!“
Politické školení
Komplikovaný systém různých kurzů a školení pro straníky i nestraníky, jehož cílem bylo, aby každý
ovládal principy marxismu-leninismu. Praktické výsledky neodpovídaly množství času a energie do
školení vložených neboť široké masy pracujících měly obvykle jinou představu jak trávit čas školením
věnovaný. Cílem politických školení bylo vytvořit v lidech politické názory podporující socialistické
zřízení.
Lidová tvorba:
Zkouší profesor v Moskvě studenta: „Co se stalo v roce 1917?“
„Nevím“ krčí rameny student
127
Profesor se mu snaží pomoct: „Říká vám něco jméno Marx?“
„Ne“
„A Lenin?
„Ne“
„A odkud jste prosím vás? Zajímá se profesor
„Z Ulupinska“ oznámí mladík.
Profesor se obrátí k oknu a povzdechne si: „Asi bych se měl odstěhovat do
Ulupinska“
Politické školení a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě
někdo nějaký dotaz nebo nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá“.
„Prosím, budou v komunismu k sehnání takový ty velký hřeby do trámů?“
„Samozřejmě, soudruhu, v komunismu bude plánovité hospodářství a velká
produktivita práce, tak všeho bude dostatek!“
„A prosím vás, budou k sehnání i ty malinký sedlářský hřebíčky?“
„Samozřejmě, soudruhu, už jsem to přeci vysvětloval!“
„Tak to je skvělý, to bude jak za starýho Rakouska.“
Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě
někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.”
„Prosím, je Marx obydlen?
Politické školení mužstva (PŠM)
PŠM bylo jedním z hlavních součástí výchovy socialistických vojáků v rámci jejich základní vojenské
služby i vojáků profesionálních. Jeho obsahem byly základní principy marxismu–leninismu. V ČSLA
(Československá lidová armáda) bylo členství v KSČ a znalosti marxismu-leninismu základními
předpoklady hodnostního i funkčního postupu profesionálních vojáků. Tím se socialistická armáda
odlišovala od armád jiných států včetně nynější ČR, kde není členství v politických stranách povolené.
Politicky nespolehlivý
Takto byl označen člověk, u kterého byly pochyby, zda podporuje režim reálného socialismu nebo ten
kdo byl znám, že v určité době měl politické názory, které aktuálním oficiálním názorům neodpovídaly.
Politicky nespolehliví byli proto například po roce 1968 i reformní členové KSČ, kteří svou dřívější pozici
ztratili s příchodem bratrských armád.
Politický vězeň
Lidé, kteří byli uvězněni kvůli tomu, že projevili nesouhlas s režimem reálného socialismu, nějakým
způsobem se ukázali jako tomuto režimu nebo některým jeho představitelům nepohodlní, šířili
náboženské nebo režimu jinak nepohodlné myšlenky, režim je podezíral z přání emigrovat nebo
podrývat nové pořádky atd.
Doznání bývala v padesátých letech vynucována nejtvrdšími prostředky, provinění vykonstruována a
někdy se také k zakrytí politického motivu rozsudku využívaly vykonstruované nepolitické přečiny.
128
Političtí vězni byli odsuzováni k těžkým trestům (obvykle 10 let, 20 let, doživotí, trest smrti) a byli
vězněni za nejtěžších podmínek. Mimo přímé věznění bylo však mnoho, režimu nějak nepohodlných,
lidí nebo také rodiny vězňů a emigrantů perzekuováno i jinak – ztrátou zaměstnání, vystěhováním,
vyloučením ze školy, snížením nebo zrušením důchodu, veřejným či mediálním zesměšňováním atd.
Hlavním, velmi pružným zákonem používaným proti politickým vězňům byl paragraf 231 – Zákon na
ochranu lidově-demokratické republiky (viz též K231 a procesy).
Lidová tvorba:
Vyjmenovaná slova po Z“: Drzý/jazyk/brzy/Ruzyň
Politický zápas
Trvalý a neutuchající boj o moc, v němž bylo obvykle nutné jakýmikoliv prostředky „rozdrtit nepřátele
socialismu“, zajistit vítězství marxisticko-leninské ideologie a dovršit socialistickou výstavbu.
Politika KSČ
Strana měla pro jednotlivá odvětví hospodářství i společenského a politického života socialistické
společnosti stanovou svou politiku. Základním principem byl, že tyto jednotlivé politiky vycházely
z principů marxismu-leninismu a za cíl měly budování vyspělé socialistické společnosti případně
dovršení výstavby socialismu.
Politruk
Člověk zodpovědný za politickou výchovu a politickou bezúhonnost vojáků určité jednotky v
socialistické armádě. Často měl větší reálné pravomoci než vlastní velitel jednotky. Výraz se později
přenesl i do civilního života. Za politruky byli označováni též civilisté přednášející ideologii a principy
marxismu-leninismu nebo dohlížející na ideologický rozvoj ostatních. Politruci byli často lidé bez velkého
vzdělání, kteří prošli politickými rychlokurzy a byli režimu oddáni spíše slepě a často i proto, že jinak se
uživit neuměli nebo nechtěli.
Lidová tvořivost (údajně skutečná scénka):
Dotaz k politrukovi: A soudruhu kapitáne, jsou naše hranice s Itálií dostatečně
střeženy proti imperialistům? No to je samozřejmé, tam neproklouzne ani myš.
Pomník
Režim reálného socialismu si potrpěl na glorifikaci svých hrdinů a činů a tak při různých příležitostech
byly stavěny pomníky. U těchto pomníků pak při různých příležitostech stávaly stráž pionýři. Další
prostředky glorifikace byly například názvy ulic (Stalinova, Leninova, Kujbyševova atd.), měst
(Gottwaldov, Stalingrad, Leningrad), písně, literární díla atd.
Pomocné technické prapory (PTP)
Vojenské útvary vytvářené pro politicky nespolehlivé osoby v letech 1950-1954.
Jednalo se spíše o vojenské tábory nucených prací, kde byli mladí mužové vojenského věku i starší
(nejstarším prý bylo 60 let) využíváni pro různé práce a současně různými způsoby perzekuováni. O
odvedení do PTP rozhodovaly různé orgány – ÚV KSČ, StB, SNB, uliční výbory, nebo kádrováci.
K odvedení do PTP stačilo nepodepsat přihlášku do JZD, být šlechticem, kulakem propuštěným
politickým vězněm nebo vyhozeným studentem, cikánem, bývalým skautským vedoucím, neodsunutým
Němcem nebo alkoholikem.
129
PTP nebyly postaveny na žádném zákonném podkladě ani domácím ani mezinárodním a tak pro
zařazení do nich, délku přidělení, věk, důvody atd. neplatila žádná pravidla a vše záviselo pouze na
libovůli jednotlivých mocných. PTP například vystavěly sídliště Petřiny v Praze, tehdy vojenský hotel
Internacionál, mnoho kasárenských budov, dostavěly Ústřední vojenskou nemocnici, atd. PTP byly
zrušeny po smrti Stalina a Gottwalda v roce 1953. Problematika PTP byla zábavným způsobem
popsána zejména v kultovní knize Miloslava Švandrlíka – Černí baroni. Tato kniha byla v roce 1992 i
velmi úspěšně zfilmována.
Pomýlený
Výraz „pomýlený“ byl používán v posrpnové ČSSR lidmi, kteří se snažili vyvinit ze své původní podpory
obrodnému procesu v průběhu Pražského jara. Sami sebe pak proto u stranických prověrek nebo při
kádrových pohovorech, pokud byly jejich původní názory nebo akce byly prověřujícím známé, označili
za pomýlené.
Pomýlený mohl člověk být „západní propagandou“ či čímkoliv nebo kýmkoliv jiným. Pomýlenost se tedy
používala jako vysvětlení postojů, které byly v pořádku během Pražského jara, ale po aktu bratrské
pomoci byly normalizačním režimem označovány za antisocialistické, antisovětské či jinak nebezpečné.
Pokrok
Mlhavý ale velmi často opakovaný cíl všeho snažení socialistické společnosti. Pokrok představoval ne
zcela jasně definované vylepšování morálně-volních vlastností jednotlivců, politického systému i
výkonnosti ekonomiky. Pokroku mělo být dosahováno především v budoucnosti, protože přítomnost
ukazovala řadu problémů, které vývoj socialistické společnosti zpomalovaly.
Lidová tvorba:
Definice pokroku za socialismu: Dva kroky dopředu s velkým rámusem, tři kroky
dozadu potichu.
Politbyro
Nejvyšší orgán některý komunistických stran včetně KSSS. Politbyro představovalo vlastně nejužší
vedení dané strany (v ČSSR to byl Ústřední výbor KSČ).
Pomocná stráž VB (PS-VB)
Síť spolupracovníků oficiální policie (Veřejné Bezpečnosti), kteří pomáhali hlavně jako informátoři. Ve
službě nosili pásku, chodili na pochůzky společně s příslušníky VB a chovali se obvykle velmi důležitě.
Bezpečnostním složkám pomáhali získávat informace přímo v bydlištích a na pracovištích. Viz též
Udávat.
Lidová tvorba
Žalobníček na čtyři? „PSVB“
Co znamená zkratka PSVB? Pitomec stojí vedle blbce.
130
Poručíme větru dešti
Chrabrá slova budovatelské písně, která naznačovala přehnané sebevědomí režimu. Zároveň byla
součástí ideologie měnící přírodu ke svým potřebám. Viz například Celiny, Chruščov, Lysenko, Mičurin.
Pořadník
Doplňkový nástroj procesu rozdělování za socialismu (v komunismu by se měl zřejmě stát jediným
nástrojem). Byl využíván pro nedostatkové zboží větší hodnoty, jako například auta, byty atd..
V šedesátých letech bylo nutno na nákup auta (Škoda, Wartburg, Trabant apod.) čekat něco kolem 4-5
let. Oficiální pořadníky byly také vypracovávány pro získávání bytů v panelácích. Dílčích pořadníků
zpracovávaných různými organizacemi či obchody pro okruh neuspokojovaných zájemců o jejich zboží
či služby, bylo pak mnohem více. Viz též Nedostatkové zboží, Fronta.
Posoudit
Posuzovaly se žádosti jednotlivců o práci, studium, cestování, přidělení bytu, podnikovou rekreaci atd..
Žádost byla buď posuzovatelem posouzena kladně, nebo záporně a na tom záležel další osud žádosti
daného jednotlivce. Posuzování bylo prováděno jednotlivci na příslušných funkcích (kádrovák, předseda
ROH, nadřízený, předseda Základní organizace KSČ, ředitel podniku, stranická organizace v bydlišti
atd.) nebo někdy také určitými skupinami – výbor KSČ, speciální komise atd.
Posrpnový
Výraz používaný ve vazbách „posrpnový vývoj“, „posrpnová politika“, „posrpnové změny“ atd. V principu
se tímto výrazem popisovaly změny v ČSSR, ke kterým docházelo nebo došlo po aktu bratrské pomoci
v srpnu 1968. Jednalo se prakticky výlučně o změny, které vedly k omezení samostatnosti ČSSR,
omezení osobních svobod jednotlivců, plnému podřízení vnitřní i vnější politiky ČSSR zájmům SSSR a
celkově zrušení všech nadějných změn a trendů Pražského jara 1968.
Postoj
Výraz používaný především ve vazbách „postoj k socialistickému zřízení“ a „postoj k lidovědemokratické republice“.
Jednalo se o formulaci rutinně používanou v posudcích. Jednou ze základních otázek řešenou posudky
byl právě „postoj“ k socialistickému zřízení. Pokud byl „kladný“ bylo možné se věnovat dalším otázkám,
pokud nebyl označen jako „kladný“, měl hodnocený zásadní problém.
Posudek
Obávaný dokument používaný k hodnocení osobního, politického a pracovního chování každého
jednotlivce.
Hlavní kriteria byla: původ, vztah ke kolektivu, členství v režimních organizacích včetně KSČ, pracovní
morálka, politická angažovanost, postoj k socialistickému zřízení a k SSSR, chování v únoru 1948,
postoje během pražského jara 1968, názor na bratrskou pomoc atd.. Hodnotily se ale i příbuzenské
vazby s lidmi, kteří měli nějaké kádrové problémy (vyloučení z KSČ, vyškrtnutí z KSČ, emigrace,
vystěhování, činnost režimu nepohodlná atd.) Posudky byly zpracovávány a aktualizovány s velkou
pravidelností. Viz též Posoudit, Hodnocení, Kádrovák.
Lidová tvorba:
131
Byli tři bráchové. Jeden byl sotva vyučený povaleč, který za války kolaboroval
s Němci. Další dva byli vzdělaní a za války byli u partyzánů. Po válce o sobě dlouho
nevěděli, až se jim podařilo se asi za deset let sejít v restauraci. Ti dva přišli
první, jeden vypadal ubožeji než druhý, stěžovali si, jak mají nízké platy, rodinu
že sotva uživí, na dovolené nebyli ještě nikdy atd. atd.. Pak najednou zastaví velký
bourák, číšník se klaní a veselým pružným krokem vejde jejich brácha s úsměvem,
švýcarskými hodinkami a zlatými řetízky. Oba na něj vyjeveně koukají, až se ten
starší osmělí a říká: „Seš to opravdu ty, Josefe? Tobě se teda vede asi skvěle, že
jo?“ „To teda ano, jsem generální ředitel, peněz mám spoustu, jezdím i s rodinou
k moři, nic mi nechybí“. „A prosím Tě, jak je to možný, my tady s Láďou makáme
ve fabrice, jsme v odborech a dřeme bídu a přitom jsme byli za války i u
partyzánů, když tys kolaboroval s Němci a chodili jsme do školy, když tys
chlastal.“ „To není tak složitý, kluci. Zamyslete se, co máte v posudku vy:
„pochází ze zrádcovské rodiny, i bratr kolaboroval.“ A co mám v posudku já?:
„pochází z odborářské rodiny, i oba bratři se účastnili partyzánských bojů“.
Poškozovat
Byl jeden z výrazů používaných k popsání protirežimní činnosti. V médiích se objevovala například tato
spojení: poškozovat zájmy dělnické třídy, poškozovat devizový monopol státu, poškozovat zájmy
socialistické společnosti, atd..
Potvrzení o odevzdání vojenské knížky
Nenápadný kousek papíru, který se při řídké možnosti cesty do kapitalistického zahraničí stával
posledním testem na muže vojenského věku, zda prošli všemi byrokratickými a administrativními
nástrahami spojenými s vycestováním.
Po té, co pohraniční stráž na začátku pohraničního pásma prověřila pas a výjezdní doložku, pasová
kontrola prověřila pas a výjezdní doložku na hranici znovu, celní kontrola prověřila celní prohlášení a
prohledala často s asistencí psů automobil i cestující, přišel obvykle poslední příkaz – „předložte
potvrzení o odevzdání vojenské knížky“. Tento nenápadný papírek pak alespoň polovina cestovatelů
neměla a tak byli vráceni zpět. Jednalo se o potvrzení, že cestovatel odevzdal před příslušnou cestou
do zahraničí na Vojenské správě svou vojenskou knížku. Kromě snahy zkomplikovat a co nejvíce otrávit
cestu, bylo cílem tohoto procesu zajistit, aby i vojenská správa věděla, že příslušný člověk cestuje do
zahraničí.
Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti
Vyděšení z Pražského jara bylo ve stranických kruzích veliké a tak v rámci přijímání opatření k zábraně
jeho opakování byl vydán knižní dokument s názvem „Poučení z krizového vývoje ve straně a
společnosti v letech 1968-69“, ve kterém bylo vysvětlováno, jak k Pražskému jaru z pohledu
„normalizátorů“ došlo, kdo za to mohl a jak zabránit jeho opakování. Jednalo se samozřejmě o
ideologicky tendenční dokument, kde fakta a jeho obsah byly od sebe vzdálené.
Poúnorový
Označení období po převzetí moci dělnickou třídou 25. února 1948.
Povinná směna
132
Částka v USD na jeden den pobytu stanovená jako minimální směna do československých korun pro
devizové cizozemce.
Povinná směna byla prováděna za kurz podstatně (asi poloviční) horší než nabízel černý trh nebo než
za kolik by valuty nakupovali čs. občané (pokud by k tomu dostali oficiální příležitost).
Pozvání
K vycestování do kapitalistických států bylo zapotřebí buď devizový příslib, nebo pozvání. Pozvání ale
mohlo být posláno jen někým z přímých příbuzných v zahraničí, kteří však zároveň nesměli být
v zahraničí ilegálně, tzn. ne na základě politického azylu, což ale většina emigrantů byla. Možnost
vycestovat jednou ročně na pozvání se proto týkala jen malého počtu lidí a k mírnému rozšiřování
možností začalo docházet až ve druhé polovině osmdesátých let. Hranice však zůstaly neproniknutelně
uzavřené až do listopadu 1989. Viz též Pas, Výjezdní doložka.
Pracovní morálka
Byla také jedním z kriterií hodnocení používaných často v posudcích.
Pracovní povinnost
V době reálného socialismu existovala „pracovní povinnost“, což znamenalo, že každý jedinec měl
v principu tyto možnosti: a) studovat a mít o tom potvrzení v občanskému průkazu, b) být zaměstnaný a
mít o tom potvrzení v občanskému průkazu, c)ženy měly možnost být „v domácnosti“, pokud však byly
vdané d)být v důchodu – starobním, invalidním apod. Pokud byl někdo přistižen mimo „pracovní poměr“,
byl označen za příživníka a bylo s ním vedeno příslušné řízení s cílem nápravy nebo i trestu.
Oficiální hesla:
• Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb!
• Kdo nepracuje, ať nejí!
Pracovní síly
Výraz používaný v marxisticko-leninské teorii pro všechny zaměstnance. Pracovní síla byla v realitě
představována dělníky a podle marxisticko-leninské teorie to byla pouze pracovní síla, která vytvářela
veškeré hodnoty i nadhodnotu a proto měla nárok na veškerý zisk, aniž by se o něj měla dělit
s parazitujícími kapitalisty.
Pracovní soboty
V šedesátých letech byly zavedeny volné liché/sudé soboty – každá druhá sobota byla volná. V roce
1968 pak byly zavedeny všechny soboty volné s tím, že ročně se měl odpracovat určitý počet sobot
během roku (obvykle 4). Ty byly nazývané „pracovní soboty“ a obvykle představovaly zcela promarněný
čas a vyplýtvanou energii, protože pracovní morálka byla o pracovních sobotách ještě mnohem horší
než v normální pracovní dny.
Pracovní úspěchy
Za pracovní úspěch bylo mediálně označováno například splnění nebo překročení plánu, dokončení
určité stavby nebo projektu.
Lidová tvorba:
133
Je lepší se zamlada uchlastat k smrti než pak v domově důchodců vzpomínat na
svoje pracovní úspěchy.
Pracující
Nejasný výraz zahrnující všechny pracující občany, v jejichž zájmu režim údajně přijímal svá rozhodnutí
a vedl socialistickou společnost ke šťastným zítřkům. Byl také používán ve spojení „pracující lid“.
Oficiální heslo:
• Prací posilujeme mír!
Pracující inteligence
O pracující inteligenci se začalo hovořit v době, kdy dorůstala již nová, socialistická inteligence. Výraz
dělníci a rolníci se tak změnil na výraz „dělníci, rolníci a pracující inteligence“. Tento výraz popisoval
část společnosti ve jménu které vládla KSČ a s jejímž dobrem na mysli se pod vedením KSČ celá
společnost ubírala cestou socialistické výstavby.
Pravda
Tiskový orgán (noviny) Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), podobně jako bylo Rudé právo
oficiálním deníkem KSČ. Pravda publikovala informace na bázi „socialistické pravdy“, což by se dalo
interpretovat jako informace formulované a poskytované v zájmu režimu.
Lidová tvorba:
Říkáte vždy pravdu? „Jistě, protože se vše co víme, se dovídáme jen v Pravdě“.
Redakce Pravdy oznámila, že vítá dopisy čtenářů. Od dopisovatelů vyžaduje celé
jméno, adresu jejich i nejbližších příbuzných.
Pravicový oportunismus
Politický názor zvýrazňující pozitiva jiného uspořádání společnosti než hlásala komunistická ideologie.
Za pravicové oportunisty byli obvykle označováni liberálnější politikové a ekonomové, kteří naráželi na
omezení daná marxisticko-leninskou filosofií. Viz též Oportunista.
Pravičák
Jedno z označení používané pro politické nepřátele nebo soudruhy, kteří se čímsi stali straně
nepohodlnými. Výraz je o něco ostřejší než označení pravicový oportunista.
Pražské jaro
Období reformní snahy o „vybudování socialismu s lidskou tváří“ a „demokratizaci společenského
života“.
Začalo 6. ledna 1968 výměnou prvního tajemníka KSČ Antonína Novotného (zároveň i prezidenta
republiky, což však nebyla tak důležitá funkce) Alexandrem Dubčekem. Pražské jaro pak trvalo do 21.
srpna 1968, kdy bylo ukončeno invazí (internacionální pomocí) armád Varšavské smlouvy (bratrských
armád). Problém Pražského jara spočíval v tom, že více než reformním hnutím bylo hlavně momentální
neschopností režimu společnost efektivně řídit. Postupně pak změny ve společnosti získávaly podporu
reformního křídla KSČ, avšak počet vnitřních oponentů Pražského jara a zejména prudký odpor všech
134
stran a vlád ostatních zemí socialistického tábora (ZST) byl tak silný, že nebylo možné doufat
v dlouhodobé přežití Pražského jara a politických změn v jeho rámci probíhajících.
Lidová tvorba:
"A jak to vlastně je, po tom Pražském jaru?" ptá se zahraniční dopisovatel. "Jsou
Rusové teď vašimi bratry nebo přáteli?" "Bratry, samozřejmě. Přátele si člověk
může vybrat!"
Práva pracujících
Nejasně definovaný mediální výraz. Protože základní práva (jako pohybu, vyjadřování, spolčování atd.)
neexistovala, bylo obvykle jako hlavní právo pracujících označováno „právo na práci“. V systému, ve
kterém existoval chronický nedostatek pracovních sil, to bylo poměrně jednoduše zabezpečitelné právo.
Některým nepohodlným skupinám lidí, například aktivním disidentům bylo však právo na práci odpíráno
tím, že nebyli přijímáni do žádné práce. Dostávali se pak logicky do rozporu s existující pracovní
povinností a bylo možné je mj. i na tomto základě perzekuovat nebo označit jako fluktuanty či podobně.
Práce s lidmi
Byla nejasně definovaná oblast představující získávání lidu, mas a jednotlivců pro věc socialismu a její
cíle. „Práci s lidmi“ se věnovala KSČ, odbory, vedoucí pracovníci, kádrováci atd.
Prezident republiky
Druhotná funkce vykonávaná po velkou část reálného socialismu prvním nebo generálním tajemníkem
KSČ. Poúnorovými prezidenty byli v období reálného socialismu Beneš, Gottwald, Zápotocký, Novotný,
Svoboda, Husák.
Procesy
Výraz zažitý mezi lidmi a používaný oficiálně až po listopadu 1989 k označení politických procesů
koncem čtyřicátých a v průběhu padesátých let. První zatýkání lidí, kteří nesouhlasili s novým režimem,
začalo již v únoru 1948. Během těchto procesů trvajících až do roku 1962 bylo popraveno celkem 242
osob. Asi 100 tisíc bylo uvězněno a sta tisíce lidí bylo perzekuováno jiným způsobem (zabavení
majetku, vystěhování, ztráta možnosti studovat, ztráta možnosti pracovat atd.). Média v období reálného
socialismu používala spíše výrazy jako přehmat apod.
Zajímavé a zřejmě typické pro jakoukoliv dogmatickou revoluci je, že oběťmi se stávali postupně také
sami prominenti režimu – revoluce požírala své děti. Jedním z nejznámějších byl například soudruh
Slánský, který sám původně politické procesy podporoval a byl po Gottwaldovi určitou dobu mužem
číslo 2 a také jeho dlouholetý osobní přítel. Obětí procesů padesátých let byl i pozdější prezident
Gustav Husák. Odsouzení se tak střídalo s glorifikací v závislosti na momentální situaci ve straně.
Lidová tvorba:
Ve vězení sedí tři vězni a baví se o tom, za co kdo sedí: „Já jsem nadával na
Slánského“ říká první, „Já jsem se zastával Slánského“ říká druhý, „Ale hoši, já
jsem Slánský“ uzavře diskusi třetí.
Ve vládě je vášnivá diskuse o rozdělení státního rozpočtu. Místopředseda vlády
prosazuje zdvojnásobit rozpočet na vybavení věznic a celkové zlepšení podmínek
135
pro vězně na úkor školství. Předseda vlády to chvíli poslouchá a pak říká: „Prosím
Tě soudruhu místopředsedo, proč Ti záleží víc na vězních než na školácích?“
„Soudruhu předsedo, ale do školy už přeci nikdo z nás nepůjde.“
Prognostický ústav ČSAV
Zčásti kontroverzní instituce, která měla připravit ekonomickou reformu socialismu, místo toho
pomáhala svrhnout režim v roce 1989. Významnými představiteli mj. byli V. Komárek, V. Klaus, M.
Zeman, V. Dlouhý.
Projevit důvěru
Za důvěru projevenou jednotlivci nějakou organizací, například tím, že jej přijala do svého členstva,
bylo vždy třeba poděkovat. Součástí rituálu díků pak obvykle byl slib, že si „projevené důvěry bude daný
člověk vždy vážit a bude se snažit ji nezklamat“.
Proletariát
Ideologicky nabité označení pro dělnickou třídu. Známé heslo „Proletáři všech zemí spojte se“ bylo pak
každý den uváděno na titulní stránce deníku Rudé právo. Toto označení se začalo prvně objevovat
v dílech Marxe a Engelse a bylo pak převzato Leninem a celou ideologií reálného socialismu.
Proletář
Příslušník proletariátu.
Proletáři všech zemí, spojte se!
Základní heslo reálného socialismu. Toto heslo bylo otištěno každý den na titulní straně Rudého práva,
objevovalo se na transparentech v prvomájových průvodech i na plakátech a transparentech
v podnicích a úřadech či na jejich budovách.
Lidová tvorba:
Proletáři všech zemí, odpusťte nám!
Propaganda
Mediální činnost s cílem získat masy pro podporu určitých politických cílů.
Za socialismu zaplňovala prosocialistická, prosovětská atd. propaganda všechna média. Prakticky vše
co se publikovalo, vysílalo, veřejně předvádělo, muselo mít určitý politický náboj. Propaganda
vychvalovala systém, jeho představitele, Sovětský svaz, komunismus atd. a naopak nenávistně
kritizovala kapitalismus, jeho představitele, každé jejich rozhodnutí atd. Socialistický systém byl dáván
za vzor i do budoucnosti bez ohledu na dosahované výsledky a celkovou realitu života v socialismu.
V období reálného socialismu byla propaganda podporující komunistické názory pozitivním jevem,
zatímco jakákoliv podpora jinému politickému názoru zevnitř nebo zvenčí byla propagandou štvavou a
tudíž nežádoucí či negativní.
Lidová tvorba:
Umřel Brežněv. Všude je smutno, povinné smutno. V jedné hospodě to nějaký
mladík komentuje takto: „Koupím si noviny – Brežněv, pustím rádio – Brežněv,
136
pustím si televizi – Brežněv, jdu do kina – Brežněv, přijdu do práce – Brežněv,
koupím si konzervu – a … bojím se ji otevřít.“
Příklady titulků v Rudém právu: (vybrané náhodně z výtisků RP vyšlých v letech 1950 – 1995)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
O funkcích diktatury proletariátu, které vykonává režim lidové demokracie
Maďarsko odmítá nový pokus o americké vměšování
Američtí špioni se školí ve Švýcarsku
Na každé pracoviště, do každé vesnice vneseme usnesení sjezdu obránců
míru
Zrádci našeho lidu spojenci nacistických vrahů
Dbát o dodržování zákonů republiky – úkol soudců z lidu
Na počest Prvního máje uspoří materiál
Satelité USA v OSN odsouhlasili pomlouvačnou kampaň proti lidové Číně
Růst průmyslové výroby v zemích lidové demokracie
Československá vláda podporuje mírové návrhy SSSR
Mohutná manifestace věrnosti a lásky československého lidu k bratrskému
Sovětskému svazu
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
137
Jihočeská družstva vyzývají JZD z Plzeňska k soutěži
30 500 tun uhlí nad plán v prvním čtvrtletí
Podněty pracujících pomohou výrobě
SSSR předstihne všechny evropské mocnosti
Síly naší armády násobí její družba s armádou SSSR
Komunisté v čele úsilí za splnění závěrů XII. sjezdu KSČ
Všechnu pozornost jarním pracím
Dnes zahajuje jednání VII. sjezd JZD
Začíná sklizen zeleného zlata
Slovo delegáta sjezdu KSS
Politická situace nebude trvale normální, dokud nevyřešíme ekonomiku
(1968)
Lenine, probuď se (25.8. 1968)
Poctivá práce – odpověď rozvratníkům
Severočeský kraj splnil
Roste vliv a autorita strany
Sklizeň brambor jde do finiše
Zdroje stálých úspor
Plánovitěji, koncepčněji
Sázení stromků pro zdraví i okrasu
Náš lid odsuzuje zkoušky protidružicových zbraní v USA
Hrdost nad vykonaným dílem
Směle a rázně
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
138
Blahopřání do Havany
Stavbaři nemají dosud potřebné tempo
K.G. náš nejvěrnější a nejlepší žák Lenina
Pracující přijímají nové závazky
Zlepšujeme stranickou výchovu na vesnici
Vysoké nároky na úroveň a kvalitu výroby
Nyní se rozhoduje o vyšší výrobě masa a mléka
Závěrečným hodnocením vrcholí rok stranického školení
Přehlídka bohatého života našich pionýrů
Strážci kvality elektrotechnického zařízení
Spojení školy se životem se osvědčuje
Jsme na správné cestě!
O rok dál, o skok vpřed
Jsou nás už miliony
Nezastavovat se ani nevracet
V politice strany je naše jistota
Vším lidem milovaný Klement Gottwald
Mít přítele znamená být přítelem
Největší člověk naší doby Stalin
V pevné Národní frontě, po boku Sovětského svazu vpřed za další rozkvět
naší socialistické společnosti, za mír!
Zůstat věrni Gottwaldovu odkazu a slavně zvítězit
Velikou cestou výstavby socialismu
Pod Stalinovým praporem proletářského internacionalismu
Síla slov komunistů
Dáme republice více uhlí
Všechny tvůrčí schopnosti ve prospěch lidu
Svátek naší socialistické vědy
Pod rudou vlajkou
Více péče o pracující ženy
Dvojice si vyměňují zkušenosti v agitačním středisku
Naučím slovenské soudružky pracovat
Hodnotné závazky na počest lidového hlasování
Úspěšné provedení prověrky norem přispěje k rozkvětu naší socialistické
vlasti
Sovětští kolchozníci a zemědělci v našich JZD a STS
Dar čínského lidu soudruhu presidentovi
Zbídačování drobných zemědělců v USA
Albánie protestuje proti dalším titovským propagacím
Předběžné výsledky voleb do velkého churalu v Mongolsku (99,6)
Titovští zaprodanci kapitalismu
•
•
•
•
Za další zlepšení marxisticko-leninské výchovy pracujících
Usnesení stranického předsednictva KSČ o novém roce stranického školení
Slavnostní představení korejských filmů na filmovém festivalu
Všechny doly Ostravsko-karvinského revíru splnily plán
Lidová tvorba:
Ve všech nemocnicích se zřizují oční-ušní oddělení, protože občané si stěžují, že
něco jiného vidí, než slyší.
Proslov
Představitelé strany a vlády rádi a často hovořili k lidu. Proslovy vyšších představitelů pak přenášela i
televize nebo rádio. Jednalo se obvykle o směs různých ideologických výrazů, zhodnocení dosažených
úspěchů při budování socialismu, přísliby do budoucna a výzvy k „obraně socialistických vymožeností“.
Lidová tvorba:
Jaký je rozdíl mezi televizními diskusemi v USA a v SSSR? V USA diskutují na
obrazovkách nejméně dva lidé, zatímco na obrazovce sovětské televize diskutuje
vždy jen jeden člověk.
Protisocialistické živly
Souhrnné označení pro osoby a skupiny vyjadřující jiný názor než jaká byla aktuální politika vedení
KSČ.
Protisovětská činnost
Jakákoliv snaha snížit či potlačit rozsah vlivu SSSR na dění a celkovou situaci v ČSSR nebo i jen
názory zpochybňující vedoucí roli SSSR nebo naše nerozborné přátelství. Objevoval se často také
výraz „protisovětská propaganda“. Jakákoliv „protisovětská činnost“ včetně protisovětské propagandy
byly v ČSSR trestány.
Protistranické názory
Názory neslučující se s momentální stranickou politickou linií.
Protisovětské síly
Osoby či skupiny osob, které vyjadřovaly nesouhlas s přítomností sovětských vojsk na území ČSSR
nebo jimž vadil suverenitu omezující vliv Sovětského svazu na vnitřní poměry v ČSSR či kdokoliv kdo
mohl i náznakem zpochybnit roli SSSR jako našeho vzoru a naše nerozborné přátelství „na věky a nikdy
jinak“.
Protispolečenský živel
Mediální označení jednotlivců i skupin lidí, které nějakým způsobem projevily nebo mohly projevit
nesouhlas s momentální politikou režimu. Výraz byl hojně používán v období normalizace a konsolidace
k označení lidí, kteří nepodpořili zásadní obrat ve stranické a vládní pookupační politice.
Protispolečenská činnost
Prakticky jakákoliv aktivita, která nebyla v souladu s představami momentálního vedení KSČ nebo
porušovala běžný trestní řád (mezi lidmi s odlišnými politickými názory a běžnými kriminálníky tak
139
vlastně nebyl oficiálně žádný rozdíl). Mohla mít různé formy – psaní či distribuce nedovolených
informací, rozkrádání majetku národních podniků, rozšiřování alternativních politických názorů ale také
běžná kriminální činnost apod.
Protispolečenský živel
Kdokoliv, kdo se věnoval jakékoliv činnosti, která nebyla v souladu se zájmy a představami momentální
politiky KSČ. Označení bylo používáno také na adresu osob, které byly rozhodnutím někoho u moci
považovány za oponenty režimu. Viz též Nepřítel lidu, Štváč.
Protistátní
Za protistátní byla považována jakákoliv činnost, která nebyla v souladu s politikou či zájmy KSČ nebo
systému, který představovala. Viz též Protistranická činnost.
Lidová tvorba:
Odsouzený dostane 15 let za protistátní propagandu, protože v hospodě říkal, že
Jakeš je hloupej idiot. Brání se u soudu tím, že jiní také říkali protistátní řeči a
dostali jen 5 let. „To je pravda odpovídá soudce, vy máte také 5 let za
protistátní řeči, ale ještě 10 let navíc za vyzrazení státního tajemství.“
Prověrky
Proces výměny stranických legitimací, který byl zahájen v lednu 1971 a jehož cílem bylo oddělit
„správné a špatné“ členy strany.
Základní otázkou při prověrkách bylo, zda dotyčný či dotyčná souhlasí s bratrskou pomocí armád
Varšavské smlouvy. Pokud jeho odpověď byla „ne“, dalších otázek nebylo třeba a člen byl ze strany
vyloučen. Mohl však být vyloučen i v dalších kolech při jiných otázkách, které byly zaměřeny na
odhalení protistranických názorů a protisovětské činnosti během Pražského jara a během „aktu
bratrské pomoci“. Dopad prověrkového procesu na morální kvalitu zbylého členstva je zjevný, ze strany
bylo vyloučeno asi 30 000 jejích původních členů. Tito i jejich rodiny pak ztratili obvykle možnost
vykonávat svou práci, studovat atd.
Lidová tvořivost:
„Proč se teď v Československu nezdraví Práci čest?“ „Protože ti prověření
ztratili čest a ti neprověření práci.“
Dotaz na Rádio Jerevan: „Můžete mi poradit, co mám dělat, když hrozně těžce
nesu, že jsem byl vyloučen ze strany?“ „Nesmutněte, od nynějška vám soudruzi
budou říkat Pane“.
Pružná cenová politika
Po určitou dobu byla propagována teorie jednotných a stabilních cen. Koncem šedesátých let se pak
ukázalo, že takové ceny nerespektují skutečné náklady na výrobu v různých podmínkách, dopravu na
různé vzdálenosti, různé místní rozdíly atd. V rámci jedné z ekonomických reforem začala proto být
propagována „pružná cenová politika“, což znamenalo snížení rigidní centrální regulace veškerých cen
a poskytnutí určité cenové pružnosti zejména ve službách.
140
Průkopník
Pozitivní výraz popisující člověka prosazujícího nové myšlenky podporující rozvoj socialismu v některé
oblasti (výroba, zemědělství, politika, ekonomika atd.). O průkopnících bylo možné se mimo denní tisk
také dočíst v čítankách pro děti, v knížkách pro mládež apod.
Prvomájová hesla
Hesla nesená nebo skandovaná při příležitostech prvomájových průvodů. Viz též budovatelská hesla.
hesla z prvomájových průvodů mimo rok 1968:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Ať žije naše vláda
Ať žije Sovětský svaz
Ať žije KSČ
Ať žije Národní fronta
Ať žije soudruh prezident
Ať žije mír
Ať žije socialismus
Ať žije solidarita s africkým lidem
Ať žije družba mezi národy
Budoucnost světa je socialismus a komunismus
Leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti
Po boku Sovětského za budování socialistické vlasti
Prací podporujeme politiku KSČ!
Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak
V čele s KSČ za splnění úkolů XIV. sjezdu!
V pevné jednotě Národní fronty v čele s KSČ za nové úspěchy socialismu!
V duchu Února kupředu, zpátky ni krok!
Nestůjte tam na chodníku, pojďte s námi v jednom šiku
Ten kdo stoji na chodníku, ten miluje Ameriku
Ten kdo stoji na chodníku, nemiluje republiku
Příklady hesel z prvomájového průvodu v roce 1968
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
141
Žádáme mimořádný sjezd KSČ;
Žádáme okamžité rozpuštění politické složky StB;
Pracovníci obchodu chtějí volnou sobotu;
Rovnocenné pracovní podmínky pro pekaře;
Spojaři žádají zastoupení ve vládě;
Zastavte rušení zahraničního rozhlasu našimi výrobky Tesla;
Zrušte zákonem cenzuru;
Dejte nám mladým klubovny;
Demokratizaci? Demokracii!; Svobodu i odlišným názorům!
Lidé jako Novotný, ať se drží u plotny!
• Chceme svobodné volby! Nechceme jednotnou kandidátku!
• Ozývá se ze všech stran, kdy nám povolíte KAN! Je nás šest miliónů!
• Ať žije KSČ! Ať žije Dubček! Ať žije Svoboda! Ať žije svoboda! Ať žije
demokracie
Titulky z Rudého Práva k Prvnímu máji z několika různých let mimo rok 1968
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Pochod statisíců pod prapory socialismu a míru
Pochod jistoty a optimismu
Dělníci v jednom šiku s družstevníky a vysokoškoláky
Strhující proud radosti a odhodlání
Pracující přijímají nové závazky
Jásavá lidská řeka se pohnula
Rok od roku slavíme stále mohutněji 1. Máj
Ať žije 1. Máj svátek pracujících celého světa
Do 1. května vyrobí 300 šatiček navíc
Bohatý kulturní program na májové veselici
Pochodujeme neochvějně revoluční cestou socialismu a míru
Velkolepá manifestace Pražanů
Nekonečné projevy lásky a oddanosti našemu osvoboditeli – Sovětskému
svazu
Strana má důvěru nejširších vrstev
Více píce republice!
Mladí jsou pro socialismus
Nad celým světem zněla Internacionála
Bohatá účast mládeže
Májová mobilizace pracujících
Přehlídka práce a činů pro republiku a socialismus
V duchu revolučních tradic SNP
Sovětský svaz přišel včas! (2.5. 1970)
Titulky Rudého práva k oslavám 1. Máje 1968
•
•
•
•
•
•
Jednotně za plnění cílu akčního programu KSČ
Májové manifestace ve znamení pokroku a věrnosti socialismu
Máj našeho nového života
Náš společný zájem – mír ve světě a úspěch vaší práci
Jiný, ale úplně jiný první máj
Vysoké pocty a ocenění tvůrcům nových hodnot
Prvomájový průvod
Pravidelná příležitost pozdravit vedoucí představitele strany a vlády a vyjádřit loajalitu totalitnímu
systému, kterou dostávaly „široké masy pracujících“ každý rok na 1. května. Ti, kteří tuto příležitost
142
nevyužili, byli často nějakým způsobem potrestáni nebo alespoň pokáráni a informace o jejich neúčasti
se často dostala i do jejich posudku. Úspěšnost průvodu a stupeň podpory lidu se často měřil v čase,
který průvod trval. V Praze to bylo obvykle 4-5 hodin, kromě roku 1968, kdy průvod trval přes 6 hodin a
byl opravdu spontánní a kromě roku 1970 (v roce 1969 se oslavy nekonaly), kdy trval podstatně kratší
dobu, což se svedlo na špatné počasí (Gustáv Husák nazval sněžení 1. května 1970 „přírodní
kontrarevolucí). Viz též Dobrovolně povinné, Prvomájová hesla.
Lidová tvorba
Proč letos půjdeme do průvodu všichni nazí a v dřevácích? Aby agenti imperialimu
viděli, že máme dost masa, mléka a že nám to klape!
Prvorozenec komunismu
Označení použité v Rudém právu pro vodní kanál Volha-Don.
Přátelství a spolupráce
Přátelství a spolupráce byl výraz oficiálně velmi využívaný a propagovaný. V rámci internacionalismu
bylo užíváno zejména heslo „přátelství a spolupráce mezi národy“ a vše co mohlo takové přátelství a
spolupráci s vybranými zeměmi nebo speciálně vybranými představiteli dělnické třídy i nepřátelských
zemí ukázat a podpořit.
Přátelství mezi národy
Bylo režimem oficiálně podporováno. Mlčky se však předpokládalo přátelství jen mezi bratrskými
zeměmi, rozvojovými zeměmi na „socialistické cestě rozvoje“ a případně prokomunisticky orientovanými
občany kapitalistických zemí. Popularizační články byly často doplňovány fotografiemi veselých Afričanů
radujících se společně s vybranými občany zemí socialistického tábora - ZST z nějakých
budovatelských úspěchů. Čím tmavší pletí se mohli fotografovaní Afričané pochlubit, tím hodnotnější
fotografie byla, protože tím zřetelnější byl mezinárodní aspekt přátelství a pomoci.
Přebujelá administrativa
Jeden z objektivních důvodů, který se začal používat v šedesátých letech pro vysvětlování
nedostatečné efektivnosti ekonomiky. Skutečnost, že systém reálného socialismu tuto přebujelou
administrativu sám plodil, však zmiňována nebyla.
Předseda
Vedoucí funkcionář politické nebo společenské organizace – předseda základní organizace KSČ,
předseda podnikové organizace KSČ, předseda krajského výboru KSČ, předseda SČSP atd.
Představitel
Vysoce postavený funkcionář strany a vlády – dnes by se použil asi výraz „špičkový politik“.
Lidová tvorba:
Co je to automobil za socialismu? Dopravní prostředek, který dělnická třída
používá téměř výlučně prostřednictvím svých představitelů.
Vládní letadlo s Brežněvem, Honeckerem a Kádárem na palubě havaruje a všichni
tři zahynou. Ve které zemi se drží nejdelší smutek? V ČSSR, protože Husák tam
nebyl.
143
Předúnorový
Období do „převzetí moci dělnickou třídou“ 25. února 1948. Toto období bylo vesměs hodnoceno
kriticky, neboť to bylo období kapitalistické, nepřátelské zájmům pracujícího lidu. Moderní dějiny
Československa jakoby začínaly 25. února 1948. Viz též Poúnorový, Gottwald, Velký únor..
Předvoj dělnické třídy
Na předvoj dělnické třídy se pasovala KSČ, která si vzala za cíl vést dělnickou třídu a nacházet pro ní
cestu směrem k lepším zítřkům. KSČ poskytovala ideologii a vedení a od dělnické třídy se očekávalo
její důvěřivé následování.
Přehmat
Obvykle chyba s dalekosáhlými nebo tragickými následky způsobená politikou KSČ. Za přehmaty byly
proto ve druhé polovině šedesátých letech označovány například politické procesy nebo různá
katastrofická hospodářská opatření. Přehmat měl podobný význam jako deformace.
Přechod od kapitalismu k socialismu
Mělo se jednat o období „po převzetí moci dělnickou třídou“ až do doby, než byl vybudován rozvinutý
socialismus. V této době se kácel les a létaly třísky, probíhaly čistky, procesy, kolektivizace, výměna
kádrů, znárodňování atd.
Překročení plánu
Překračování stanovených plánů bylo nejvyšší metou každého vedoucího pracovníka. Problémem ale
bylo, že překračování plánu bylo často administrativně fingované nebo byl plán překračován způsobem,
který společnosti nic nepřinášel. Například vyšší výroba nepotřebných dílů nebo ležáků představovala
také překročení plánu. Viz též Dvouletka, Pětiletka, Centrální plánování.
Přerod společnosti
Společnost se měla přerodit vždy, když ÚV KSČ dospěl k názoru, že na společnosti je třeba cosi měnit.
Sama společnost zůstávala k těmto snahám (s výjimkou Pražského jara 1968) velmi chladná a tak se o
přerodu společnosti mluvilo jen v oficiálních kruzích. Podporou, alespoň optickou danému přerodu byla
pak měřena loajalita daného člověka současnému vedení strany a vlády.
Přerozdělovat
Podobně jako i v kapitalismu, tak také v socialismu bylo třeba přerozdělovat prostředky prostřednictvím
státního rozpočtu. Za socialismu o tom co, kam a kolik se bude přerozdělovat, rozhodovala strana a
vláda. Rozpočet pak podle stranických instrukcí schvaloval Parlament.
Přestavba
Vzhledem k trvalým a spíše se horšícím ekonomickým problémům reálného socialismu bylo čas od
času třeba přijít s představami, jak systém vylepšit. Tyto korektivní procesy, které neměly velký úspěch,
se nazývaly přestavby nebo též reformy. Obvykle se jednalo o zavádění některých principů používaných
v kapitalistickém ekonomickém systému, ale bylo třeba najít jiné názvosloví a různé ochranné
mechanismy, které by zajistily „socialistickou“ podobu změn. Viz též Chozrasčot, NEP. , Ekonomická
reforma.
Lidová tvorba:
Jaký je rozdíl mezi přestavbou a psí boudou? Psí bouda je pro psa a přestavba
pro kočku.
144
Přestavbový tanec: Krok vpřed, dva kroky vzad, mírná úklona na Západ, hluboká
úklona na Východ a přešlapování na místě.
Kde je hranice mezi přestavbou a blahobytem? V Rozvadově.
Ptá se dělník kolegy, co to je ta přestavba. "Hned Ti to vysvětlím". Vezme kbelík
šroubů, přesype je do druhého, a potom nazpět do původního. "Ale vždyť se nic
nezměnilo!" "To vím, že ne, ale ten randál kolem toho!"
Převzetí moci dělnickou třídou
Akt, při kterém ztratil původní státní řád z nějakých důvodů svou sílu a vedení společnosti určité země
přešlo do rukou komunistické strany. V ČSR tomu bylo v únoru 1948, v SSSR 7.listopadu 1917.
V ostatních ZST tomu prakticky ve všech případech došlo během několika let po skončení 2. světové
války. Bylo to také téměř výlučně v těch zemích, kam vstoupila v rámci osvobozování Rudá armáda.
Přetavení
Oficiální výraz pro přechod od „starého k novému“, tzn. od kapitalismu ke komunistické ideologii a
pořádkům. Přetavení mělo zřejmě naznačit použití mírnějších nebo v případě potřeby i tvrdších
donucovacích prostředků při takovémto přechodu.
Přisluhovač kapitalismu
Další označení pro osoby, mající alternativní politický názor nebo mající odvahu cokoliv na systému
reálného socialismu kritizovat.
Oficiální heslo:
• Není místo pro přisluhovače!
Příbuzní v zahraničí
Jedna z obávaných otázek dotazníků při žádání o pracovní místo, hlášení se ke studiu, cestu do
zahraničí apod.. V případě blízkých příbuzných odešlých „ilegálně“ na Západ, měl žadatel podstatně
sníženou nebo spíše mizivou možnost získat jinou než manuelní nebo málo placenou práci. I
v případech, kdy příbuzní byli v zahraničí „legálně“ měl žadatel o cokoliv problémy, neboť tím byla
narušena jeho spolehlivost a důvěryhodnost. Oficiálně nebyla pravidla nikde stanovena a tak byla jen
těmito nepsanými pravidly posilována role kádrováků v jednotlivých podnicích a závodech. Viz též
Pozvání.
Lidová tvořivost:
Pan Novák přišel na místní oddělení VB s tím, že chce výjezdní doložku na tři dny
do USA. Úředník se ptá: A jak to prosím Vás, že chcete do USA a jen na 3 dny?“
A pan Novák odpověděl: „No jeden den na cestu tam, druhý den zastřelím tetu a
třetí cesta domů“. „Prosím Vás a Vám nějak vadí teta v USA?“ ptá se úředník.
„Mně ne, ale Vám ano, když kvůli ní nemůžu dostat ani práci“.
145
"Soudruhu Kohne! Proč jste neuvedl v dotazníku, že máte v zahraničí bratra!?!"
"Ale, soudruhu vedoucí, můj bratr žije v Izraeli."
"Správně Kohn, tak proč jste to tam neuvedl!?!"
"Ale v zahraničí žiju přeci já! On je doma!!!
Příděl
Na osobu nebo na rodinu stanovený objem určitého nedostatkového zboží. V roce 1953 po měnové
reformě byl sice zrušen lístkový přídělový systém, avšak problémy s nedostatkem řady druhů zboží a
potravin to nezměnilo. Obchody nebo podniky si tak v některých případech vytvářely vlastní kvóty na
zboží a způsob jejich přidělování. Viz též Pořadník, Fronta.
Přidružená výroba
V období normalizace poměrně často využívaná náhrada za soukromé podnikání. Zemědělská družstva
se tak začínala věnovat poskytování služeb nebo výrobě zboží, které nemělo s jejich hlavní činností nic
společného. V rámci přidružené výroby se tak mohla tato družstva věnovat výrobě lukrativního zboží.
Nejznámějším družstvem s přidruženou výrobou bylo JZD Slušovice.
Přimknout se
Emotivní mediální výraz naznačující jednotu ve složitých chvílích. Používal se ve vazbách jako
například: Lid se přimknul ke straně a vládě, Masy se přimkly ke své vedoucí síle – KSČ atd.
Příslušník VB
Uniformovaný pracovník Veřejné Bezpečnosti. V dnešním jazyce by byl nazýván policajtem. Lidové
označení bylo „esenbák“ (viz SNB).
Příživník
Obecně byli jako příživníci označováni kapitalisté. Jinak byl tento výraz používán také na osoby bez
pracovního poměru – viz pracovní povinnost.
Původ
Otázka původu byla také jednou ze základních otázek uváděných v posudcích, hodnoceních,
dotaznících a dalších kádrových materiálech.
Nejlepší původ byl „dělnický“, protože zaručoval přednostní posuzování žádostí o studium, zajímavé
pracovní příležitosti, vstup do KSČ atd. Naopak původ „buržoazní“ většinu cest uzavíral. Viz též
Příbuzní.
146
R
Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP)
Ekonomické uskupení socialistických zemí vytvořené v roce 1949. Sídlo mělo v Moskvě. Hlavním cílem
byla koordinace výrobních plánů jednotlivých socialistických zemí, vytvoření jednotné socialistické
výrobní základny všech ZST (zemí socialistického tábora), podpora hegemonie SSSR v ekonomickém
životě ZST a omezení možnosti obchodování s kapitalistickými zeměmi. RVHP také zavedlo jednotnou
zúčtovací měnu – clearingový rubl, která se používala k přepočtu cen, za které se v rámci RVHP
obchodovalo. Byly stanovené pevné ceny surovin i některých výrobků s cílem usnadnit dlouhodobé
plánování národních ekonomik ZST.
V reálném životě pak ale umělé, pevné ceny, stanovené kvóty surovin a výrobků atd. představovaly
ohromný problém a zdroje skrývaných konfliktů v rámci RVHP. Problémem také byly velké rozdíly ve
vývoji ekonomik jednotlivých zemí ZST, o kterých se však nesmělo mluvit. Jednotlivé země měly
stanovené své role, podle kterých se zaměřovalo jejich hospodářství. SSSR měl například dodávat
členům RVHP především suroviny, ČSSR mělo pak dodávat strojírenské výrobky, technologie apod.,
NDR výrobky chemického průmyslu atd. Takto měla být zřejmě vytvořená závislost menších zemí na
SSSR jak v importu, tak v exportu. Zahraniční obchod ČSSR v době reálného socialismu se realizoval
z 80 procent se zeměmi RVHP, což bylo prezentováno jako velký úspěch. Ve skutečnosti tento fakt
v sobě skrýval velké problémy: plnou závislost SSSR v dodávkách ropy a železné rudy, celkově
vysokou závislost exportu i importu na RVHP, nedostatek konkurence a z toho plynoucí zastarávání a
ztráta konkurenceschopnosti, omezené příjmy ve volně směnitelných valutách.
Lidová tvorba:
Co bychom měli, kdyby neexistovala RVHP? V podstatě všechno.
Je pravda, že se do ČSSR bude dovážet holandský špenát? Ano, protože
obsahuje více železa než sovětská ruda.
Víte co znamená zkratka RVHP? Rozum Vyvezli, Hovno Přivezli.
Nebo: Ráno Vyjedu, Hovno Přivezu
Komu není vzájemné rady, tomu není hospodářské pomoci.
Radost a podpora
Radost a podporu podle dobových médií vyjadřovaly masy především během prvomájových průvodů.
Radost měly masy z toho, že mohou oslavovat první máj a žít v socialismu a podporu vyjadřovaly svým
vedoucím stranickým a vládním představitelům a jejich náročné práci. Používala se také vazba
„Radostná podpora“. Viz též Prvomájová hesla, Prvomájové oslavy.
Radostný život
Jedním z proklamovaných cílů rozvoje socialistické společnosti byl také „radostný život pracujících mas“
či „radostný život obyvatel socialistické vlasti“. Radostný život byl dokládán fotografiemi rozesmátých a
šťastných matek, dětí, rodin, vojáků, zemědělců, žen v šátcích, mužů na traktorech atd.
147
Lidová tvorba:
Pět zásad života za socialismu:
1) Nemysli!
2) Když myslíš, tak nemluv!
3) Když myslíš a mluvíš, tak nepiš!
4) Když myslíš, mluvíš a píšeš, tak nepodepisuj!
5) Když myslíš, mluvíš, píšeš a podepisuješ, tak se nediv!
Rádio Jerevan
Byla smyšlená rozhlasová stanice, stvořená optimismem, nepravdivostí a vyhýbavostí socialistické
propagandy, kterou karikovala. Rádio Jerevan vystupovalo v řadě vtipů, ve kterých odpovídalo stylem
socialistické propagandy na různé „všetečné“ dotazy. Příklady:
Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že sovětské hodinky chodí jako švýcarské?“
Odpověď: „Ano, dokonce ještě rychleji.“
Dotaz na Rádio Jerevan: „Dříve jsme měli vykořisťující carismus, potom životu
nebezpečný stalinismus. A co máme nyní?”
Odpověď: „Podívejte se přece na kalendář: Pondělí!”
Dotaz na Rádio Jerevan: "Kdy bude líp?"
Odpověď: "Líp už bylo!"
Dotaz na rádio Jerevan: „Rád vaše rádio poslouchám, ale když jedu naším
družstevním autem Volha v zatáčce, tak nehraje. Proč to je?“ Odpověď: „To je
přeci jasné, muzikanti se musí držet.“
Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že SSSR sestřelil civilní letadlo?“ Odpověď:
„Není, letadlo narazilo na vysokou životní úroveň SSSR.“
Raketa
Často používaný symbol nadřazenosti komunistické ideologie vycházející z tehdy úspěšného
kosmického programu SSSR, který byl koncem padesátých let zřejmě opravdu na vyšším stupni rozvoje
než program americký.
Rána
Čas od času média označilo nějaké rozhodnutí strany a vlády nebo přitvrzení socialistické zákonnosti
jako „ránu kapitalistickým štváčům“, případně „živlům“ nebo „spekulantům, kontrarevoluci“ atd.
Reakce
Za reakci (obvykle poraženou) byli označováni lidé, kteří nějakým způsobem vystupovali nebo mohli
vystupovat proti aktuální politice socialistického zřízení a jeho strany a vlády nebo prostě byli režimu
148
nějak nepohodlní. Často bylo toto označení ale používáno i obecně, bez přesného označení o koho se
vlastně jednalo.
Reakcionář
Člověk považující staré pořádky za lepší, režimem přidružený k reakci. Podobně jako i s jinými
označeními, byly za reakcionáře bez konkrétního vysvětlení označovány vybrané osoby režimu
z nějakého důvodu nepohodlné. Pokud se takovéto označení dostalo do osobního posudku, nemohl
dotčený a ani členové jeho rodiny očekávat příznivé posouzení jakékoliv své případné žádosti.
Reálný socialismus
Režim používal pro svůj systém oficiálně označení „socialismus“, společnost nazýval komunistickou,
komunismus dalším stadiem socialismu atd. atd. Zmatek v terminologii se ukazoval i ve zmatečné
politicko-ekonomické teorii. Hlavním problémem bylo, že systém postavený na socialistických
ekonomických principech (velký objem přerozdělování národního důchodu) potlačoval lidská práva, a
byl udržován s velkou pomocí bezpečnostních složek a armády a při němž jedinec neměl žádnou volbu
a společnost byla vedena jedinou politickou stranou bez jiné alternativy.
Z dnešního pohledu by bylo možné reálný socialismus sovětského (československého atd.) typu
charakterizovat přesněji jako státní kapitalismus (státní monopol na výrobu a distribuci výrobků a
služeb, státní vlastnictví výrobních prostředků) s prvky nevolnictví (pracovní povinnost, nesvoboda
pohybu, projevu, podnikání atd.). Existoval a existuje samozřejmě také reálný socialismus jiného,
například skandinávského typu. Ten je charakterizován vysokým stupněm přerozdělování
prostřednictvím velkých daní, ale maximálním rozsahem osobních svobod.
Tento slovník používá termín „Reálný socialismus“ jako označení politického období vlády KSČ, které
v Československu existovalo od 25. 2. 1948 do 19.11. 1989.
Lidová tvorba:
Co zdědil reálný socialismus po předcházejících společensko-ekonomických
formacích? Z kapitalismu všeobecnou krizi, z feudalismu lichvu, z otrokářství
systém odměňování a z prvobytné společnosti technickou revoluci.
Jaký je rozdíl mezi němým filmem a reálným socialismem? V němém filmu
všechno vidíš a nic neslyšíš. V reálném socialismu je to naopak.
Socialismus je společenský řád, v němž se ani nedivíme, že
je něco v nepořádku, ale žasneme, když něco klape.¨
Reed, Dean
Zpěvák amerického původu, žijící od roku 1973 až do své nevyjasněné smrti v roce 1986 v NDR. Reed
byl nazývaný lidově též „rudý Elvis“ nebo „rudý Dean“. Pro strany a vlády socialistických zemí byla
149
skutečnost, že se americký občan usadil v socialistické zemi a byl připraven vystupovat na podporu
socialistického zřízení, propagandisticky skvělá a hojně využívaná.
Referent (kulturní, sportovní, sběrový atd.)
Obvykle člen ČSM, SSM nebo ROH, který měl ve škole či na pracovišti zodpovědnost za určitou
aktivitu (chození na kulturní akce, pořádání akcí sportovních či organizaci a evidenci sběru odpadu).
Reforma (socialismu)
Vzhledem k tomu, že systém měl velmi mnoho vrozených a prakticky neřešitelných problémů,
opakovaly se pravidelně pokusy o jeho reformu. V ekonomické oblasti se často jednalo o
znovuobjevování objeveného, tzn. různě zakryté přijímání principů používaných v kapitalistickém
systému – viz např. Chozrasčot.
V politické oblasti se obvykle jednalo o proklamaci zvýšené demokracie, kritiky, sebekritiky atd. Principy
vedoucí úlohy jedné strany a zákaz soukromého podnikání a z toho vyplývající neexistence trhu však
musely vždy přetrvat a tak ani reformy nemohly přinést opravdová řešení. I bezzubé reformy byly však
pro jejich propagátory nebezpečné, neboť nebylo těžké je nazvat revizionisty. Reformy bylo tedy možné
prosazovat jen v politicky příznivém klimatu, což bylo zřídka kdy. Největší reformy byly plánovány
během Pražského jara 1968. Všechny však skončily s okupací ČSSR.
Reformní komunisté
Komunisté, kteří viděli potřebu reformovat reálný socialismus tak, aby se stal pro lidi atraktivnější,
populárnější a přijatelný. Věřili stále v možnost změny a fungování socialismu. Tato teorie se však
postupně ukázala jako naivní, protože reálný socialismus v sobě obsahoval neřešitelná dilemata
(diktatura proletariátu – demokracie, vedoucí úloha KSČ, plán – trh atd.) – viz Reforma. Po invazi
v srpnu 1968 se titíž lidé začali označovat za revizionisty či ještě hůře za reakcionáře nebo
antikomunisty. Po roce 1968 vliv reformních komunistů zcela zmizel a pouze po sametové revoluci se
ještě objevily jejich snahy o reformu. To však již bylo pozdě, protože socialismus a KSČ se ve
společnosti zdiskreditovaly natolik, že jedinou cestou žádanou lidmi bylo odstranění socialismu a
zrušení vedoucí úlohy KSČ.
Reformní křídlo KSČ
Reformní křídlo se v KSČ formovalo v šedesátých letech. Reformní komunisté se snažili zavést takové
změny, které by zajistily životaschopnost socialismu. Proti reformnímu křídlu stálo křídlo konzervativní.
Reformní křídlo pak ztratilo veškerý vliv po srpnové invazi v roce 1968. Viz též Reformní komunisté.
Rekordy
Dosahování rekordů ve výrobě a zemědělství bylo režimem velmi propagováno a podporováno.
S pomocí dosahovaných rekordů (množství vytěženého uhlí na den a horníka, denní dojivost krav,
počet obrobených výrobků na soustružníka a den atd.) byla dokazována podpora jednotlivců
socialistickému zřízení, radost z práce, kterou toto zřízení nabízí pracujícím a celková nadřazenost
socialistického zřízení nad kapitalismem.
Remoska
Dosud u nás i v některých dalších zemích populární malá elektrická pečící nádoba navržená a vyrobená
v Československu v polovině padesátých let.
Revanšista
150
Výraz označující nepřítele „socialistické republiky“ používaný hlavně v padesátých a první polovině
šedesátých let. Původně vznikl ze slova „revanš, revanšismus“ což byly výrazy používané pro případné
snahy některých německých politiků zvrátit nějakým způsobem výsledky druhé světové války (zejména
ze strany Německé Spolkové Republiky).
Revizionismus
Komunistická ideologie vycházela ze základního dokumentu Karla Marxe – filosofické knihy Kapitál. Vše
co bylo předmětem této knihy a také cokoliv co řekl nebo napsal Lenin, bylo neměnné. S vývojem času
se samozřejmě ukazovaly potřeby některé principy přizpůsobovat společenskému, technologickému,
sociálnímu atd. vývoji, avšak jakékoliv takovéto změny byly označeny jako „revizionistické“ a jako
takové odsouzeny. Komunistická ideologie se tak zcela uzavřela sama do sebe a zatvrzele pracovala
s dogmaty vytvořenými již až před 120 lety ve zcela jiných podmínkách a zemích. Být označen jako
„revizionista“ znamenalo být odsouzen jako nepřítel komunistické ideologie. Ve skutečnosti takový
člověk byl zřejmě členem nebo alespoň bývalým členem KSČ, který cítil nutnost nějakou část této
ideologie alespoň mírně přizpůsobit času a místu její aplikace. Viz též Reforma, Reformní komunisté.
Revoluce
Obvykle název pro převzetí moci některou z komunistických stran. Fakt, že historicky docházelo i
k jiným revolucím nebyl nijak publikován. Nejoslavovanější byla Velká říjnová socialistická revoluce,
která 7. listopadu 1917 (25. října 1917 ruského / juliánského kalendáře) zahájila období reálného
socialismu v Rusku (Sovětském svazu). Ten se po druhé světové válce rozšířil do prakticky všech zemí,
kam na konci druhé světové války vstoupila Rudá armáda.
Revoluční odborové hnutí (ROH)
Centrální odborová organizace, která se soustředila především na organizování závazkových hnutí,
přidělování poukazů na dovolené a podobně.
Jednalo se o byrokratický aparát živený z příspěvků pracujících, kteří museli odvádět na ROH jedno
procento svých čistých příjmů. Co bylo na tomto hnutí revolučního, není zcela jasné. Již i v době
reálného socialismu vznikaly otázky ohledně úlohy odborového hnutí v politické situaci, kdy veškeré
zájmy dělnické třídy jsou hájeny jejím předvojem – KSČ a kdy se jedná od lidově-demokratické zřízení,
ve kterém jsou zákony i pracovní vztahy řízeny vůlí pracujícího lidu.
KSČ také měla nad ROH naprostou politickou moc a ROH by nikoho nikdy proti KSČ nehájilo, a to i
proto, že ve vedení ROH mohli být jen členové KSČ.
Revoluční píseň
Skladba obsahující text se slovy oslavujícími revoluční činy mezinárodního dělnického hnutí, socialismu,
komunismu, rozhodnosti dělnické třídy atd.
Revoluční tradice strany
Často rozporuplná minulost KSČ společně s nadhodnocovaným komunistickým odbojem za Druhé
světové války. Vzhledem k nejasnostem v některých otázkách (zejména smlouva SSSR s Německem
z roku 1939 o rozdělení Polska a Pobaltí a z toho vyplývající přátelský vztah k fašistickému Německu),
množství funkcionářů, kteří byli nejdříve adorováni a posléze vězněni či popraveni i vzhledem k
orwellovsky průběžně se měnícímu výkladu historie včetně vlastní politiky KSČ, nenašel nikdo odvahu
ke zpracování oficiálních dějin KSČ.
Revoluční úsilí
151
V reálném socialismu byla takto označována snaha o změnu politického systému s cílem nastolení
socialismu a budování komunismu.
Revoluční tradice
Odvolávka na historické kořeny třídního boje. Nejčastěji se jako prvopočátky třídního boje u nás uváděly
Husitské bouře. Bylo tedy možné prokázat, že „Revoluční tradice“ a dělnické hnutí vůbec u nás měly
tedy již historii starou kolem 600 let.
Rezoluce pracujícího lidu
V případech, kdy bylo třeba prokázat „lidovou podporu“ nějakému stranickému rozhodnutí nebo proti
nějakému „nepřátelskému aktu“ realizovanému „nepřáteli míru a socialismu“, byly organizovány schůze
a „mítinky“ pracujících „v závodech a na pracovištích“. Výsledkem těchto mítinků byly pak rezoluce
pracujícího lidu, které podporovaly oficiální politiku nebo určité rozhodnutí strany a vlády anebo naopak
odsuzovaly „nepřátelské akce“.
Rolník
Člověk pracující v socialistickém zemědělství.
Ropovod Družba
Potrubí vedoucí ze Sovětského svazu do ČSSR, kterým proudilo prakticky 100 procent nafty (ropy)
potřebné pro československé hospodářství a obyvatele. Plná energetická závislost z toho plynoucí je
jasně zřetelná. Viz též RVHP.
Lidová tvořivost:
„Víte co je vrchol nedůvěry?“ „Ne“ „Vrchol nedůvěry je, když československý
občan navrtá ropovod Družba, aby se podíval, kterým směrem ta ropa teče“.
Rovnost
V teoriích marxismu-leninismu si měli být všichni lidé rovni a každý měl být odměňován nejdříve podle
jeho zásluh a v komunismu podle jeho potřeb. Ve skutečnosti se však vytvořila skupina představitelů
strany a vlády (nomenklatura), která měla exkluzívní přístup k levnějším a lepším druhům zboží a
služeb, zdravotní péči, bydlení, vzdělání atd. Rovnost tedy platila spíše jen pro pracující masy, lid,
dělníky rolníky a pracující inteligenci.
Lidová tvorba:
„Vážení televizní diváci, dnes při příležitosti zahájení barevného vysílání
Československé televize mezi námi poprvé vítáme i majitele barevných
televizorů“: „Dobrý večer, soudruhu první tajemníku!“
„Soudruhu Lenine, nemám co jíst, za chvíli budeme hlady bučet jako krávy!“ „Ale
soudruzi, nepřehánějte – já jsem před chvíli měl kachničku a také nekvákám!“
Za socialismu jsou si všichni lidé rovni, jen někteří jsou si rovnější.
152
Rozdělování podle potřeb, podle zásluh
Od příchodu komunismu, který byl plánován do blízké budoucnosti, se očekávalo neomezené zvýšení
produkce umožňující rozdělování zboží a služeb podle potřeb jednotlivců (jak budou tyto potřeby
určovány, jak se vyrovnat s omezeností přírodních zdrojů a výroby vůbec, jaká bude motivace pro
pracující atd., nebylo v teoriích „vědeckého komunismu“ řešeno). V přechodném období budování
komunismu (socialismus), kdy „produkce ještě nedosahovala potřebných hodnot“, bylo nutno stále ještě
rozdělovat „podle zásluh“ jednotlivců, tzn. i s využitím peněz a s určitou úrovní diferenciace.
Rozdrtit nepřítele
Nepřátel mělo socialistické zřízení velké množství. Ať reálných nebo režimem vykonstruovaných.
Nepřátelé se měli rekrutovat zejména z „příslušníků potlačených a poražených tříd“ (mezi ně patřili i
živnostníci a samostatně hospodařící zemědělci), kapitalistů, buržoazní inteligence, pomýlených
příslušníků dělnické třídy, zahraničních agentů atd. Jejich mocenská porážka nebyla dostatečným
řešením a tak bylo třeba je „rozdrtit“.
Rozhlas po drátě
Levnější alternativa k rozhlasovým přijímačům, které byly ještě relativně drahé. Rozhlas po drátě byl
také využíván ve školách, podnicích atd. Režimu princip rozhlasu po drátě velmi vyhovoval, protože na
něm nebylo možné naladit žádné jiné stanice než jen tu jednu, která jeho prostřednictvím vysílala.
Rozkulačit
Zlikvidovat úspěšně samostatně hospodařící zemědělce v rámci kolektivizačního procesu a z jejich
pozemků je vyhnat nebo je alespoň zařadit do zemědělských družstev jako řadové družstevníky.
Rozkvétající socialismus
Kýžený a oslavovaný stav, ve kterém se socialismus podle médií přes „drobné problémy“ většinu času
nacházel.
Rozorávání mezí
Proces kolektivizace zemědělství, při kterém byla sjednocována menší pole tím, že byly likvidovány
meze, které je oddělovaly. Při tomto procesu docházelo k ničení přirozených úkrytů pro koroptve,
bažanty, zajíce atd., kterých v padesátých letech právě následkem rozorávání mezí mnoho ubylo. Viz
též JZD.
Rozvědčík
Hrdinsky znějící označení příslušníka vojenské nebo politické rozvědky, popularizované v řadě
literárních děl socialistického realismu.
Rozvíjet socialismus
Jeden z výrazů používaných pro zajištění co nejdelší životnosti socialismu. Socialismus se buď rozvíjel,
nebo se budoval, aby pak rozkvétal.
Rozvinutý socialismus
Rozvinutého socialismu bylo v ČSR podle prezident Novotného dosaženo po 12 letech budování
socialismu, tzn. v roce 1960. V té době byla schválena socialistická ústava, změněny státní znaky,
153
vydány nové bankovky a změněn název státu na ČSSR – Československá socialistická republika. I
rozvinutý socialismus bylo však třeba stále rozvíjet, budovat a bránit, aby se upevňoval a aby jej ani
vnitřní ani vnější nepřítel nemohl poškodit.
Lidová tvorba:
Jaký je rozdíl mezi socialismem a kojencem? Kojenec se potentočkuje dřív, než
se rozvine.
Na přání soudruha Brežněva má znormalizovaná ČSSR dostat nový státní znak.
Soutěž vyhrál znaku obsahujícího kuře a židli s nápisem „Kdo pípne sedí.“
Rozkrádání
Právní termín označující kradení výrobků, surovin či jiné druhy kradení ve státních a družstevních
podnicích. Plným názvem šlo o „rozkrádání socialistického vlastnictví“. Rozkrádání se stalo velmi
rozšířeným způsobem doplňování příjmů pracujících. Při výběru pracovních míst se tak řada lidí
soustředila spíše na otázku, co lze v určitém pracovním místě ukrást nebo jak se lze dostat k úplatkům
než jaký dostanou plat. Platy totiž byly rovnostářské, avšak možnost získat nějaká privilegia či příležitost
ke kradení se velmi lišila podle podniků a jejich zaměření. Režim rozkrádání hlasitě potlačoval, ale ve
skutečnosti také toleroval, neboť pomáhalo udržovat pracující lid ve vyšším stavu spokojenosti a též
poslušnosti dané obavami z odhalení a odnětí privilegií.
Lidová tvorba:
Kdy bude v ČSSR komunismus? „Až lidi všechno rozkradou a budou si to vzájemně
půjčovat“.
Americký, sovětský a český prezident jsou u Pána Boha. Americký se ho ptá:
„Bože, bude někdy v Americe socialismus?” Pán Bůh odpoví: „Bude, ale ty se toho
nedožiješ.” Sovětský se ptá: „Bože, bude někdy v SSSR kapitalismus?” Pán Bůh
odpoví: „Bude, ale ty se toho nedožiješ.” Český se ptá: „Přestane se někdy u nás
krást?” Pán Bůh odpoví: „Přestane, ale toho se já nedožiju.”
Lidové heslo:
Kdo nekrade, okrádá rodinu.
Rozmach hospodářství
Pozitivní mediální označení vývoje socialistického hospodářství.
Rozštěpení ve straně
Oficiální výraz pro vnitřní boj, který se rozpoutal v KSČ během roku 1968.
154
Rozvojové země
Země v Africe, Asii, Jižní Americe, které nebyly součástí skupiny VKS – vyspělých kapitalistických zemí.
SSSR bojoval s USA o přízeň těchto zemí s cílem exportovat do nich svůj ideologický i ekonomický
systém a připojit je do svého impéria. Tyto snahy vedly v období studené války často ke konfliktům,
někdy i ozbrojeným a také k občanským válkám.
Rozvraceč
Výraz používaný zejména ve spojeních „rozvraceč republiky“, „rozvraceč socialismu“. Těmito výrazy
byly v médiích také označovány osoby režimu v dané chvíli nepohodlné.
Rozvratník
Výraz používaný zejména v padesátých letech, který měl podobný výraz jako rozvraceč používaný
později.
Rozvratný proces
Výraz vznikl v období normalizace a konsolidace při popisu situace, ke které došlo během Pražského
jara v roce 1968. Původně byly takové změny rozvíjeny jako reformní a předchozím (reformním)
vedením KSČ podporované.
Ruce pryč od
Emotivní heslo používané v dobách různých kampaní nebo mezinárodních krizí. Příklady zahrnují
například: Ruce pryč od Koreje, Ruce pryč od Kuby atd.. Tato hesla byla použita v dobrovolně
povinných demonstracích našich pracujících odsuzujících „americké vojenské akce v Koreji a na Kubě“.
Rudý, -á, -é
Rudá barva byla jakožto barva komunistického hnutí v dobách reálného socialismu velmi populární.
Mimo Rudou armádu nebo Rudé vlajky byla tato barva zmiňována i v mnoha dalších variantách jako
například Rudé karafiáty, Rudé růže, Rudá zástava míru, Rudý prapor míru a socialismu, Rudá záře
atd.
Rudá armáda
Armáda Sovětského svazu. Tento název byl používán především, když se hovořilo o druhé světové
válce. Pokud se o armádě SSSR hovořilo po roce 1968, tak se obvykle zmiňovala jako bratrská
sovětská armáda.
Lidová tvorba:
Proč vši nesvětélkují? Aby imperialisté nemohli sledovat noční přesuny Rudé
armády.
Rudá hvězda
Symbol komunistické moci. Často též součást názvu podniků nebo sportovních klubů (např. Rudá
hvězda Praha).
Rudá záře nad Kladnem
Knížka napsaná prezidentem Antonínem Zápotockým, ve které je romanticky a nepravdivě popisován
vývoj dělnického hnutí v našich zemích po 1. světové válce. Kniha byla v roce 1955 zfilmována.
Rudé právo
155
deník KSČ. Na titulní straně mělo mimo znaku se srpem a kladivem také nápis: „Proletáři všech zemí
spojte se“.
Rudé právo mělo největší odběr ze všech deníků a bylo tak vydáváno za „nejčtenější“. Odběr byl
zvyšován různými cestami, jako například tím, že členové KSČ dostávali odběr Rudého práva jako
členskou povinnost (nebo kandidátský či stranický úkol), že se objednávalo ve velkém množství různými
podniky a organizacemi atd. Obsahem Rudého práva byla téměř výlučně propaganda a všechny
případné zprávy byly propagandisticky deformované. Mimo Rudé právo existovaly také další deníky –
Lidová demokracie, Mladá fronta, Svobodné slovo, Práce a některé další. Měly menší formát a méně
propagandy. Zprávy se v nich však objevovaly v podobných verzích jako v Rudém právu.
Lidová tvorba:
Stěžuje si v pekle Napoleon: „Kdybych já měl tenkrát Rudé právo, tak se dodnes
o Waterloo nikdo nedověděl a všechno mohlo být úplně jinak.“
Je vůbec nějaký rozdíl mezi rozhlasem a Rudým právem? Ano, zásadní. Zkuste
zabalit slanečka do rádia...
Rudé právo je sice nejčtenější, ale není jasné, zda je čtené.
Rudoarmějec
Hrdinsky znějící označení příslušníka „Rudé armády – osvoboditelky“.
Rudý šátek
Obvykle byl míněn rudý pionýrský šátek.
Ruku v ruce
Společně a obvykle budovatelsky a s radostí. Např. „Dělníci ruku v ruce s rolníky a pracující inteligencí
se sešli na Letenské pláni, aby společně oslavili Svátek práce“.
Ruský jazyk
Jeden z hlavních předmětů vyučovaných v socialistických školách. Žáci s ním začínali ve 4. třídě
základních škol. Byl pak vyučován na středních i vysokých školách a byl i maturitním předmětem.
Všichni se rusky učili, ale prakticky nikdo nebyl schopen a často ani ochoten rusky mluvit.
Růst produktivity práce
Po vyčerpání všech extenzivních možností růstů produkce začal reálný socialismus narážet na bariéry
růstu (nedostatek pracovních sil, nedostatek surovin, nedostatek investičních prostředků, nedostatek
….). Postupně se proto jako jediný další zdroj možného rozvoje začal jevit růst výkonů na jednotku
práce – „růst produktivity práce“. Z tohoto výrazu se pak v průběhu šedesátých a sedmdesátých let stalo
zaklínadlo, jež mělo dát odpověď na řešení hlavních ekonomických problémů reálného socialismu.
Rušička
156
Vysílač naladěný na stejné frekvenci, na které vysílala stanice Svobodná Evropa. Rušička vysílala
zvuky a rušení zabraňující možnosti poslechu zpráv a informací Svobodné Evropy. Rušičky byly tak
součástí režimního informačního systému, který se staral o to, aby masy dostávaly jen ideologicky čisté
informace. Oficiálně se o rušičkách nikdy nemluvilo.
Řád práce
Jedno z nejvyšších státních vyznamenání v době reálného socialismu. Řád práce se propůjčoval za
významné pracovní výsledky na poli hospodářském, zejména v průmyslu, zemědělství, dopravě nebo
obchodu, ve státní nebo jiné veřejné službě, za zvláštní úspěchy ve vědecké, výzkumné nebo jiné
kulturní činnosti nebo za technická zlepšení a vynálezy velkého hospodářského významu anebo za
zásluhy o zvýšení obranné schopnosti armády.
Říjnová revoluce
Viz Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR)
157
S
Sabotáž
Výraz používaný převážně v padesátých letech k označení činnosti potenciálně nebo skutečně vedoucí
k narušení výroby v socialistickém Československu.
Lidová tvorba:
Stavěla se škola, ale po dostavbě se zřítila. Zvláštní komise začala vyšetřovat. Šla
nejdříve za cihlou.
Cihla říká: „Já cihla do ruda pálená, mě chcete obvinit?“
Pak šli za pískem: „Já, písek dělnickými rukama prosypaný, mě chcete obvinit?“
Nakonec šli za cementem a ten už z dálky volá: „Mě nemůžete obvinit, já tam
vůbec nebyl!“
Sbor národní bezpečnosti (SNB)
Bezpečnostní orgán, který měl dvě základní složky – Veřejnou bezpečnost (VB) a Státní bezpečnost
(StB). Především příslušníkům VB se lidově říkalo „Esenbáci“.
Lidová tvořivost:
Po Praze jde Mrtvička a koho se dotkne, ten se mrtvý zhroutí. Dotkne se také
esenbáka a ten jde klidně dál, jako by nic. Mrtvička se z toho vyděsí, chvíli
přemýšlí a pak se plácne do čela, „no jo, dyť já sem mozková“…
Lidová hesla:
• S SNB a milicí vydláždíme ulici.
SČSP
Svaz Československo-Sovětského přátelství – po Srpnu 1968 vlastně kolaborantská organizace, do níž
byli pracující v řadě případů přihlašováni zcela automaticky. Tato organizace propagovala „přátelství a
spolupráci“ se Sovětským svazem, organizovala oslavy Měsíce československo-sovětského přátelství,
pořádala různé soutěže o SSSR atd.
Lidová tvorba:
SČSP pořádá soutěž o znalostech SSSR. První cena je 1 týden, druhá 2 týdny,
třetí 3 týdny pobytu v SSSR.
Sebekritika
Sebekritika byla očekávána od každého člena strany nebo nějakého kolektivu, když bylo rozhodnuto
nebo odhaleno, že provedl něco, co bylo považováno za nesprávné. Sebekritika byla důležitou součástí
socialistické a vnitrostranické demokracie. Viz též Kritika
158
Sedmdesátá léta
Období po roce 1968, kdy proběhly prověrky, a celá československá společnost prošla ohromným
šokem. Také období konsolidace a normalizace, které znamenaly určitý návrat ke stalinismu
padesátých let i když bez politických monstrprocesů. Celkově byla sedmdesátá léta obdobím rezignace
lidí na možnou změnu a zlepšení politické situace v ČSSR nebo reformu socialismu. V této době došlo
také k návratu tvrdé cenzury a ztráty těch osobních svobod, které přineslo Pražské jaro.
Sehnat
V době reálného socialismu lidový výraz, který vyjadřoval skutečnost, že si někdo něco někde koupil
nebo chtěl koupit. Výraz vyjadřoval skutečnost, že nestačilo mít peníze, ale bylo třeba vyvinout
dodatečné úsilí potřebné zboží „sehnat“. Lidé se také vzájemně ptali „kde jsi to sehnal?“ pokud se jim
něco u někoho jiného líbilo a neptali se prostě „kde jsi to koupil?“.
Sektorový nábytek
V šedesátých a sedmdesátých letech byl velmi propagován sektorový nábytek, který byl jednoduchý,
masově produkovatelný, relativně levný a který umožňoval dokupování dalších částí. V panelákových
bytech pak vytvářel zcela standardizované prostředí, které ideologicky vyhovovalo systému
prosazujícímu kolektivismus nad jakoukoliv individualitou.
Sepětí strany a lidu
Výraz, který se snaží naznačit jednotu zájmů KSČ a lidu, kterému strana vládla. Součást legitimizace
vlády KSČ.
Setrvat
Mediální výraz používaný často při málo říkajících popisech setkání či jednání stranických a vládních
činitelů obvykle se zahraničními delegacemi bratrských stran. Výraz se používal především ve vazbě:
„Setrvat v dlouhém a srdečném rozhovoru.“
Schůze
Schůze byly hlavním projevem života KSČ i dalších „společenských a politických organizací“. Účast na
schůzích byla přísně vyhodnocována a jedinci, kteří se nezúčastnili bez řádné a akceptovatelné omluvy,
byli různým způsobem trestáni. Nejběžnějším způsobem bylo zhoršené hodnocení v posudku.
Lidová tvorba:
„Proč jsi nebyl na poslední schůzi?“ „Sakra, kdybych věděl, že byla poslední, tak
bych bejval určitě přišel“.
Program
1.
2.
3.
159
zítřejší schůze:
Kritika soudruha ředitele soudruhem Nováčkem.
Odpověď soudruha ředitele na kritiku soudruha Nováčka.
Rozloučení se soudruhem Nováčkem.
Signatář
Výraz používaný obvykle ve vazbě „signatář Charty (77)“, označující osoby (disidenty), které podepsaly
základní dokument Charty 77. Režim však tento věcný a mírný výraz nepoužíval a objevovaly se
podstatně emotivnější výrazy jako například „zkrachovanci a zaprodanci“ apod.
Sionista
Země reálného socialismu byly trochu překvapivě v nepřátelském postoji vůči Izraeli. Kdokoliv tento
názor nesdílel, byl označen za sionistu.
Tato situace vytvářela zvláštní vakuum, protože oficiálně se po druhé světové válce vždy hovořilo o
útrapách Źidů za války a zároveň se někdy od června 1948 také oficiálně brojilo proti novému státu
Izrael a to i přesto, že zpočátku ČSR dodávala novému židovskému státu zbraně a letadla. Soudruh
Stalin ale rozhodl jinak, a tak se i zahraniční politika ČSR musela ve vztahu k Izraeli v červnu 1948
změnit.
Sídliště
Shluk paneláků vystavěných většinou někde na okrají určitého města. Sídliště bývala stavěna bez
ohledu na ráz města nebo vhodnost zachování určitého vzhledu atd. Jednalo se obvykle o agresivní
stavební zásahy, které jsou a budou patrné ještě hodně dlouho ve většině českých měst.
Sjezdy strany
Nejvyšší orgán komunistické strany. Svolával je ÚV KSČ. Jednalo se spíše o ceremoniální záležitost,
než o významný politicko-hospodářský počin. Období reálného socialismu pokrývají sjezdy od 9.
v pořadí, který se konal v roce 1949 až po 18. (mimořádný) z prosince 1989. Za zmínku stojí ještě
jeden „mimořádný sjezd“, konaný 27. srpna 1968, zvaný též Vysočanský. Uskutečnil se v době, kdy A.
Dubček byl internován v Moskvě a do doby jeho návratu byl prvním tajemníkem zvolen Věnek Šilhan.
Sjezdy KSČ se obvykle konaly jednou za pět let (mj. stanovovaly též cíle pro jednotlivé pětiletky). Jejich
příprava i realizace byly vysoce formalistické. Přestože se oficiálně jednalo o nejvyšší orgán strany, na
kterém bylo s „použitím principů vnitrostranické demokracie“ projednáváno vše důležité, šlo o
příležitosti, kdy si vedoucí funkcionáři strany nechali své představy a teorie dalšího postupu v budování
socialismu potvrdit delegáty sjezdu, kteří ani jinou možnost neměli ani (díky pečlivému výběru
kandidátů) nehledali.
Příklady oficiálních sjezdových hesel:
•
•
•
•
•
•
160
Kvalitní prací za splnění usnesení XIV. sjezdu!
Všechny síly strany a lidu pro splnění programu XVI. sjezdu KSČ
Závazky na počest XV. sjezdu splníme!
Ať žije usnesení XVI. sjezdu KSČ!
Leninskou cestou za další rozvoj naší socialistické vlasti!
V pevné jednotě KSČ a lidu za další úspěchy při budování rozvinuté
socialistické společnosti!
Lidová tvorba:
Jaké hlavní cíle si vytyčily jednotlivé sjezdy KSČ?
XV. sjezd: Doběhnout a předběhnout kapitalistické státy.
XVI. sjezd: Udržet s nimi krok.
XVII. sjezd: Neztratit stopu.
Skandování
Hlasité provolávání slávy, radosti či dobových hesel při příležitosti prvomájových oslav, významných
stranických či státních oslav a akcí či po projevech nejvyšších představitelů strany a vlády. V SSSR
údajně skandování a potlesk na stranických sjezdech byly nekonečné, protože se každý bál být prvním,
kdo přestane. Zároveň se také prý sledovalo, kdo začal tleskat pozdě.
Skládání slibu
Nejběžněji se toto spojení používala ve vazbě „skládání/složení pionýrského slibu“, což měla být jedna
z největších událostí v životě mladých lidí, zřejmě podobně jako bylo církevní „přijímání“.
Skluz, být ve skluzu
Neplnit plán či pozdě sklízet úrodu.
Skrývat pravou tvář
Zejména v padesátých letech a pak i po roce 1968 se režim paranoidně a asi i reálně obával vnitřního
nepřítele. Poměrně často byly tak v médiích odhalovány různé nepřátelské kategorie lidí, třídních
nepřátel atd., kteří „dosud skrývali svou pravou tvář.“ Tímto způsobem bylo také vysvětlováno, proč
řada z takto odsuzovaných nebo trestaných mohla vůbec kdy být členy KSČ (do této doby skrývali svou
pravou tvář).
Skupovat
V období reálného socialismu a tím také nedostatkového zboží panoval odpor vůči komukoliv, kdo
kupoval více, než minimálně potřebné množství určitého zboží. Lidé poučení různými problémy
z minulosti včetně měnové reformy atd. také často podléhali oprávněným obavám o své úspory nebo
z drastických zvýšení cen a tak v různých panikách hromadně nakupovali určité zboží. Režim považoval
„skupování“ za záporný a společensky nebezpečný jev. Někdy bylo skupování také sváděno na
protisocialistické živly. Skupování se systém bránil tím, že byly čas od času stanovovány limity
maximálního množství nedostatkového zboží, které si mohl jeden člověk koupit – například 1 kg banánů
nebo 5 vajec či 1/8 kg másla. Také postavení Berlínské zdi bylo například sváděno na nutnost zamezit
západním Berlíňanům skupovat zboží z obchodů ve Východním Berlíně.
Slánského banda
Mediální označení bývalého soudruha Slánského – generálního tajemníka KSČ a ministra zahraničí
Gotwaldovy vlády (po Gottwaldovi druhý nejmocnější muž) a jeho spolupracovníků po té, co byli
odsouzeni a popraveni na konci roku 1952. V roce 1963 byl Slánský rehabilitován soudně a v roce 1968
i stranicky. Osud Slánského byl klasickým příkladem toho, jak revoluce „požírá své děti.“
Sloužit lidu
Obecné označení činnosti podporující reálný socialismus. Obvykle se tento výraz používal pro práci
v bezpečnostních složkách (armáda, VB, pohraniční stráž atd.). Výraz „Sloužím lidu“ byl pak také po
161
určitou dobu oficiální odpovědí vojáků na pochvalu nebo při obdržení vyznamenání. Malíř Jan Čumpelík
také vytvořil v duchu socialistického realismu obraz s názvem Sloužím lidu.
Slušovice
Režimem oslavované zemědělské družstvo, jehož předseda soudruh Čuba (ve volbách 2010 spojenec
Miloše Zemana) měl dobré kontakty a hodně odvahy na to, aby rozšířil přidruženou výrobu, změnil
mzdové principy, získal různá privilegia a nerespektoval jiná další omezení, která musely jiné podniky a
družstva dodržovat. Tím tedy, že nebyla dodržována tehdy platná pravidla reálného socialismu, podařilo
se z JZD Slušovice vytvořit výkladní skříň socialismu, kam byly přiváženy zahraniční delegace na
exkurze.
Lidová tvorba:
Příslušníci VB dostanou za úkol střežit most. Vydá se tam první hlídka, ale když je
jde po čase vystřídat další, nikde nikdo - prostě zmizeli. Ta druhá hlídka hlídá
ještě pečlivěji, ale do příchodu další taky zmizí. To už je kapitánovi divný, tak se
schová za nedaleký strom a pozoruje další hlídku. Za chvíli přiletí vrtulník, velká
železná ruka chytne policajty pod krkem a naloží je. Když vrtulník odlétá, kapitán
si všimne nápisu na jeho dveřích: „JZD Slušovice sbírá prázdný makovice.”
Směnný kurz
Směnný kurz koruny byl v reálném socialismu složitou záležitostí, která byla jedním ze zdrojů problémů
stanovování cen a výpočtu cenových relací. Ekonomickou realitou u směnného kurzu byla snižující se
produktivita socialistického hospodářství v porovnání s vyspělými kapitalistickými zeměmi a z toho
důvodu logicky klesající hodnota československé koruny. Ideologicky však bylo nepřípustné, aby
socialistická měna krytá prací dělnické třídy, ztrácela hodnotu vůči měnám kapitalistickým.
Kurz vůči kapitalistickým měnám byl tedy stanoven poměrem teoretického obsahu zlata v jednotce čs.
měny a zlatému obsahu srovnávaných měn – především USD. Tento kurz byl prakticky neměnný a čs.
korunu velmi nadhodnocoval, neboť za 1 USD bylo dle oficiálního kurzu po dlouhou dobu jen 7.20 Kč a
později kolem 5 Kčs. V praktickém životě však bylo nutné pracovat s reálnějšími kurzy a tak byl
postupně zaveden systém příplatků ke kurzům. Vzniklo tak VRCV – vnitřní reprodukční cenové
vyrovnání, což byl vlastně příplatek k základnímu kurzu ve výši 275 procent! Později pak byl zaveden
ještě další příplatek ve výši asi 125 procent. Nejlepším vodítkem však bylo základní kurz násobit pěti,
čímž bylo možné se dostat na reálný kurz koruny odpovídající aplikaci všech příplatků či kurzu na
černém trhu. Volně směnitelné měny nebylo možné volně nakupovat ani za tyto prohibitivní směnné
kurzy, které průměrnou výplatu v ČSSR srážely na nějakých 50.- USD měsíčně.
Kurz vůči měnám ostatních socialistických zemí byl stanovován administrativně, dohodou mezi vládními
orgány jednotlivých zemí a tak také nemohl vyjadřovat aktuální cenové relace v jednotlivých zemích.
Měny jiných ZST bylo možné nakupovat relativně volně v limitech stanovených na jeden den pobytu
cesty avšak bez nutnosti žádat o přidělení.
Smlouva o přátelství a pomoci mezi ČSR a SSSR
Tuto smlouvu podepsal v prosinci 1943 prezident exilové londýnské vlády Beneš v Moskvě. Jednalo se
vlastně o první oficiální dokument, který posunoval Československo do poválečné podřízené pozice
vůči SSSR.
162
Socialismus
Ekonomicko-politický systém, který měl zahrnovat solidaritu mezi lidmi. V širším pojetí pak socialismus
zahrnuje i komunismus. Obecně propaguje rovnostářskou společnost a centrální plánování. Podle
marxistické teorie je socialismus nadřazený všem jiným systémům a lidská společnost k němu dospěje
prostřednictvím třídního boje. Socialistická teorie měla řadu různých proudů, avšak nejagresivnějším byl
marxismus-leninismus. Lenin nechtěl ani čekat na to, až se k socialismu dojde evolučním postupem, ale
viděl potřebu, aby úzká, revoluční skupina (komunistická strana centrálně řízená skupinou
„nejuvědomělejších kádrů“) získala moc revoluční cestou a masám ukázala cestu. Masy bylo v tomto
procesu samozřejmě třeba převychovat a nepřevychovatelných jedinců bez ohledu na jejich počet bylo
třeba se zbavit jejich internací, popravou či jakkoliv jinak. Viz též Reálný socialismus.
Lidová tvorba:
Paradoxy socialismu: Přestože mají všichni práci, nikdo nepracuje. Přestože nikdo
nepracuje, plán se plní na 100 procent. Přestože se plán plní na 100 procent, není
nic k dostání. Přestože není nic k dostání, všichni všechno mají. Přestože všichni
všechno mají, všichni kradou. Přestože všichni kradou, nikde nic nechybí.
Co bylo před socialismem? Všechno.
Jaký je za socialismu vztah mezi prací a mzdou? Pracující předstírají, že pracují
a stát předstírá, že je za to platí.
Jaký je rozdíl mezi socialismem a opiem? Žádný, oba pocházejí z nezralých
makovic.
Socialismus je zřízení, které úspěšně překonává překážky, jež se v jiném systému
neobjevují.
Socialismus – vítězství ideologie nad zdravým rozumem.
„Bačo, čo sa ti najviac páčí na socialisme?“ „Na socialisme sa mi najviac páčí, že
ho maj aj Čehúni“.
Socialismus je trest Boží za Velkou říjnovou socialistickou revoluci.
163
Socialismus je společenský řád, který se dovede rozhodně a energicky vypořádat
s omyly, které v jiném společenském řádu nikdy nenastaly.
Socialismus je naprosté vítězství ideologie nad zdravým rozumem.
Jaké jsou specifické znaky budováni socialismu u nás? Socialismus u nás lze
budovat pouze za velmi příznivého počasí. Nesmí mrznout ani mrholit, musí být
téměř bezvětří a teplo ale ne horko, chvílemi oblačno.
Socialismus s lidskou tváří
Výraz používaný během Pražského jara popisující cílový stav obrodného procesu.
Socialistická/ý
Přídavné jméno „socialistická/ý“ se používalo k označení skutečnosti, že něco vzniklo či existovalo
v rámci socialistického zřízení. Označovány takto byly i běžně používané ekonomické, politické a právní
kategorie a to zejména proto, aby se odlišila skutečnost „stranickosti“ vyplývající z principu diktatury
proletariátu (např. socialistická zákonnost, socialistické právo, atd.). Často byly výrazem „socialistický“
také označovány kapitalistické ekonomické kategorie (například socialistický zisk), u kterých bylo třeba
odlišit jejich „socialistický charakter“. Problémem totiž bylo, že socialismus byl vlastně státním
kapitalismem a tak pracoval v podstatě se stejnými principy a tím pádem i kategoriemi, jako
kapitalismus.
Socialistická armáda
Socialistická armáda měla sloužit zájmům socialistické společnosti a tudíž především dělnické třídě
reprezentované komunistickou stranou. Na rozdíl od armád v demokratických zemích bylo členství ve
straně žádoucí, podporované a pro postup do vyšších funkcí povinné. Velká část výcviku byla věnována
politické „výchově“ vojáků.
Lidová tvorba:
Před odvodní komisi přijde branec, kterému se na vojnu vůbec nechce: „Já mám
tuberkulózu!”
„To nic není. Soudruh Zápotocký měl také tuberkulózu, a co všechno dokázal!
Schopen, odvést!”
Druhý branec to také zkouší: „Mám ploché nohy!”
„To nic není. Soudruh Gottwald měl také ploché nohy, a co všechno vykonal pro
vlast! Schopen, odvést!”
164
Třetí mladík před komisí praví: „Já jsem blbý!”
Vojenský lékař se do věci vloží: „Nepřirovnávat! Odvést“
Socialistická demokracie
Eufemistický výraz popisující skutečnost, že demokracie byla s příchodem vedoucí úlohy KSČ zrušena.
Alternativní politické názory byly zakázány, média i kulturní tvorba byly omezeny tuhou cenzurou a
politická opozice znemožněna. Za socialistickou demokracii se tedy považovala situace, kdy pracující
měli právo hovořit pozitivně o budování socialismu a komunismu.
Lidová tvorba:
„Jaký je rozdíl mezi demokracií a socialistickou demokracií?“ „Asi jako mezi
kazajkou a svěrací kazajkou.“
V socialismu je to jako v autobuse městské dopravy - polovina sedí a ta druhá
půlka se třese...
Socialistická cesta vývoje společnosti
Existence režimu reálného socialismu v určité zemi.
Socialistická ekonomika
Národní ekonomika socialistického státu fungující na principu centrálního plánování, rovnostářských
mezd, státního a družstevního vlastnictví atd.
Lidová tvorba:
Jaký je rozdíl mezi pohádkou a socialistickou ekonomikou? Pohádka začíná slovy
„bylo, nebylo“ a socialistická ekonomika slovy „bylo, nebude“.
Socialistická inteligence
Vysokoškolsky vzdělaná část společnosti, která své vzdělání získala již ve školách socialistického typu.
Viz též Inteligence.
Socialistická nadhodnota
Podle marxistické teorie dělník vytvářel v kapitalismu nadhodnotu, kterou mu kapitalista kradl tím, že mu
dával menší mzdu, než odpovídala hodnotě jím vytvořené. V reálném socialismu byl princip stejný – ale
nadhodnotu bylo třeba označit jako socialistickou, aby se odlišil její charakter. Socialistická nadhodnota
pak měla sloužit pro rozvoj celé, socialistické společnosti. Ve skutečnosti se spíše proplýtvala
v neefektivním socialistickém hospodaření.
Socialistická obroda
Snaha o vylepšení reálného socialismu. Termín používaný v době Pražského jara.
Socialistická reklama
Vzhledem k tomu, že za socialismu byla větší poptávka než nabídka mnoha druhu zboží a tím, že
prakticky neexistovala konkurence, nebylo třeba věnovat pozornost reklamě. Socialistická reklama měla
proto především informační roli, tzn., že měla lidi informovat, že se určité zboží či služby začaly nabízet
165
a prodávat. Pokud šlo o zajímavou nabídku, tak to ale ani nebylo potřeba, protože informace co
zajímavého je kde k sehnání se šířily ještě rychleji šuškandou a šeptandou. Reklamní slogany,
obrázky, televizní šoty atd. byly velmi naivní a jednoduché. V televizi byl jen asi 3 minutový blok reklam
před hlavními večerními zprávami a žádná reklama během programu. Reklamní šoty byly oddělovány
postavičkou ve tvaru vajíčka, které se lidově říkalo „pan Vajíčko“. V rozhlase nebyla reklama vůbec.
V tištěných médiích byly reklamy spíše jen ve formě inzerátů.
Socialistická rodina
Mediální výraz zobrazující šťastnou, veselou, na budoucnost se těšící rodinu radostně žijící v systému
reálného socialismu.
Socialistická spravedlnost
Výraz popisující systém spravedlnosti v prostředí diktatury proletariátu, tzn. systému otevřeně a
oficiálně stranícímu třídám dělníků a rolníků. Skutečnost byla ještě tvrdší, protože socialistická
spravedlnost stranila především režimu samotnému.
Lidová tvorba:
Přijde soudruh na ÚV KSČ a říká: „Soudruzi, rád bych se stal ministrem pro
řešení problémů kosmu.“ „Ale vždyť žádného takového ministra nemáme“. „To ale
přeci nevadí, ministra spravedlnosti také máme.“
Socialistická ústava
V Československu byla takto pojmenována ústava z července 1960, prosazená prezidentem Antonínem
Novotným. V této ústavě byla zakotvena vedoucí úloha KSČ, změněny státní znaky, změněn název z
ČSR na ČSSR (Československá socialistická republika) a jen formálně zmíněny některé osobní
svobody.
Lidová tvorba:
„Kdes byl tak dlouho, Pepo, že jsem Tě neviděl?“ „Ale, byl jsem 15 let v lochu.“ „
A za co?“ „Za nic.“ „Nekecej, za to je jen 10 let.“
„Jaký je rozdíl mezi normální ústavou a socialistickou ústavou?“ „Skoro žádný,
obě zaručují všem svobodu projevu, ale ta normální i po projevu.“
Socialistická věda
Podobně jako cokoliv jiného „socialistického“, měla být i socialistická věda nadřazená vědě za
kapitalismu. K potvrzování této skutečnosti bylo používáno různých i pseudovědeckých způsobů a
důkazů, což také obohatilo lidovou tvořivost na téma socialistické vědy. Viz též Lysenko, Mičurin.
Lidová tvorba:
Víte o pokusech jednoho sovětského vědce s blechou? Onen vědec zkoumal na
stole příčinné souvislosti. Řekl bleše – skoč! Blecha skočila. Pak ji utrhl jednu
nohu, druhou a třetí. A vždy opakoval: Blecho, skoč! A blecha skočila. Až po
166
utržení čtvrté nohy byly snahy i volání vědce marné. Blecha neskočila. Sovětská
věda tak mohla objevit jednu úžasnou pravdu: i blechy mohou být hluché.
Zpráva Rádia Jerevan: „Američtí vědci informovali, že našli 3 metry pod
povrchem země dráty, což potvrzuje jejich domněnku, že američtí přistěhovalci
používali již před pěti sty let telefon. Sovětští vědci však následně kopali na
několika místech až do hloubky pěti metrů a nenašli žádné dráty, což dosvědčuje
jejich dávnou domněnku, že lid na ruském území používal již před tisíci lety
bezdrátovou komunikaci“.
Soudruzi, nebudeme vyrábět polovodiče, počkáme si na celovodiče." (údajně citát z
projevu ministra těžkého strojírenství ČSSR v šedesátých letech)
Socialistická vlast
Samotný pojem „vlast“ nebyl příliš podporován, protože mohl být interpretován tak, že vlast je člověku
bližší než socialismus, což by bylo proti internacionálnímu charakteru komunistické ideologie. Od lidu se
proto očekávalo, že bude milovat svou „socialistickou vlast“ a pro ni bude ochoten udělat a obětovat
vše. V médiích se také často objevovala vazba „naše socialistická vlast“.
Lidová tvorba:
Jde chlapík po Václaváku a řve: „Zkurvenej režim, zkurvenej režim!“
Uslyší ho dva příslušníci VB a hned ho berou mezi sebe: „Zatýkáme vás pro
hanobení našeho socialistického zřízení“.
„No dovolte“, ohradí se ten chlapík. „Já nadávám na kapitalistický režim“.
A příslušníci na to „Kdepak, chlapče nás neoblafneš. My moc dobře víme, kterej
režim je zkurvenej!“
Oficiální heslo:
• Leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti!
Socialistická výstavba
Výraz označující stavebnictví za socialismu. Do pojmu socialistická výstavba se zahrnovaly větší
projekty jako například výstavba bytů, stavba metra, stavby elektráren atd. Nelze zaměňovat s výrazem
„výstavba socialismu“.
Lidová tvorba:
Pepíček přichází první den ze školy.
"Tak co," zajímá se otec, "jaké to bylo?"
"Fajn," připouští dítě školou povinné, "všechno, co nám soudružka učitelka říkala,
jsem pochopil, jen stále nechápu, co je to ten socialismus. Nemohl bys mi to, tati,
vysvětlit?"
167
"Lidsky? Abys to pochopil? Tak se podívej: Byl jednou jeden velký muž, no, on
vlastně nebyl moc velký, spíš malý, a ten se jmenoval Lenin. Původně se Lenin
nejmenoval, ale Uljanov. A tenhle Uljanov měl kamaráda, on to vlastně žádný
kamarád nebyl, ale pěkná sketa, a ten se jmenoval Stalin. Co říkám Stalin, on se
vlastně jmenoval Džugašvili. A tihle dva kamarádi spolu udělali Říjnovou revoluci.
Vlastně to nebyla revoluce, ale puč, a nebyla v říjnu, ale v listopadu..."
Pepíček se chytá za hlavu a volá: "Ježíšimarjá, to je ale bordel!"
"Výborně," na to otec, "tak jsi to přece jen pochopil
Socialistická zákonnost
Právní systém (tvorba zákonů i soudnictví) podléhal politickým zájmům strany a jeho velká část byla
přímo podřízena prosazování zájmů a potřeb budování socialistické společnosti. Porušování
„socialistické zákonnosti“ znělo pak také hrozivěji, než prosté porušování „zákonnosti" neboť z něho
bylo cítit všudypřítomný politický represivní aparát, jehož tresty mohly být v případě politických trestných
činů ještě tvrdší. Viz též socialistická spravedlnost.
Dobový citát:
„Socialistická zákonnost se vědomě hlásí k tomu, že poraženým buržoazním
třídám bere občanská práva, aby jim znemožnila znovu převzít moc.“
Socialistické Československo
Obecné mediální označení Československa v období po Únoru.
Socialistické hospodářství
Výraz označující systém státní ekonomiky v období reálného socialismu.
Oficiální heslo:
• Hubu utře, kdo se válí, - republika práce je, tomu čest kdo nezahálí, ten je
její naděje.
Socialistické manželství
Mediálně používaný výraz pro harmonické, spokojené, radostné a šťastné manželství prožívané
v reálném socialismu. Viz též socialistická rodina.
Socialistické soudnictví
Viz socialistická spravedlnost a socialistické zákonodárství.
Socialistické společenství
Jiný výraz pro Světovou socialistickou soustavu.
Socialistické soutěžení
Tento výraz mohl mít dvojí význam. Prvním bylo označení závazkového hnutí, kdy se pracující lid
radostně zapojoval do různých forem soutěžení o lepší pracovní výsledky.
168
Druhý význam pak byl výsledkem toho, že ve slovníku reálného socialismu nebylo místo pro výraz
„konkurence“ avšak jev bylo třeba nějak popsat a také podporovat. Nejlépe proto vyhovoval výraz
„socialistické soutěžení“.
Socialistické tržní vztahy
Kombinace neslučitelných slov „socialistické“ a „tržní“ ukazuje rozporuplnost systému reálného
socialismu. Co tento výraz znamenal, je poměrně složité rozklíčovat. Je možné si představit, že šlo o
odběratelsko-dodavatelské vztahy při absenci „špinavé kapitalistické konkurence“ avšak v prostředí
„zdravého“ socialistického soutěžení.
Socialistické vlastnictví
Protipól soukromému vlastnictví. V rámci socialistického vlastnictví mělo vše patřit pracujícímu lidu.
Existovaly dvě základní formy socialistického vlastnictví a to vlastnictví státní a družstevní. Při vytváření
socialistické společnosti se základy socialistického vlastnictví budovaly především znárodňováním bez
náhrady (kapitalistům a soukromě hospodařícím jednotlivcům) a konfiskací majetku vybraných kategorií
osob (například emigranti či odsouzení pro politické „zločiny“).
Socialistické zemědělství
V mediálním a ideologickém pojetí se jednalo o kolektivizované zemědělství (Jednotná zemědělská
družstva) a státní farmy (Státní statky).
Hesla ukazující důležitost socialistického zemědělství:
•
•
•
•
Ani zrno nazmar!
Do boje za vysokou sklizeň cukrovky!
Plány imperialistů zhatí naši vepři boubelatí!
Úkoly nákupu mléka v obvodě překročíme!
Socialistické zřízení
Politický systém reálného socialismu, tzn. především vláda jedné strany (vedoucí role KSČ), zásadně
omezené osobní svobody (shromažďování, pohybu, vyznání atd.), nesměnitelná měna, podřízení života
společnosti i jedinců zájmům a představám vedení KSČ.
Socialistický člověk
Nový typ člověka, jehož hlavním zájmem je pracovat pro blaho socialistické společnosti, společenské
zájmy staví stavět nad zájmy osobní, je fyzicky zdatný, ideologicky vyspělý, stále usměvavý, ztepilý,
inteligentní a loajální režimu.
Socialistický obchod
Označení maloobchodní a velkoobchodní sítě v reálném socialismu. Samostatné obchody neexistovaly.
Každý obchod byl zařazen do určitého podniku. Tyto podniky byly většinou organizované „na územním
principu“. Např. Drogerie Praha, Drobné zboží Středočeský kraj atd. a zajišťovaly zásobování, nábor
pracovníků, socialistickou propagaci atd.
Lidová tvorba:
Jak pozná socialistický občan, že je léto? Jsou k dostání teplé ponožky a
rukavice. Není k dostání zmrzlina.
169
Socialistický podnik
Sám výraz podnik měl trochu kapitalistický nádech (podnikání) a tak byl změkčen přídavným jménem
„socialistický“. Mnohem přijatelnější a znějící více budovatelsky, byly však výrazy „továrna“ nebo
„závod“, které ale nebylo vždy možné použít.
Reálný socialismus také přinesl nové názvy podniků a typů obchodů. Zajímavé jsou tyto příklady:
Masna, Chemodroga, Medika, Chronor, Technomat, Kovotechna, Narpa, Spofa, Jas, Zdar, Pramen,
Drobné zboží.
Socialistický průmysl
Průmysl v zemi reálného socialismu.
Socialistický realismus
Směr umění podporujícího rozvoj reálného socialismu. Tvorba na základě principů socialistického
realismu se očekávala jak od spisovatelů a malířů, tak i od hudebních skladatelů. Středem zájmu
socialistického realismu byla radostná práce pro socialistickou společnost, socialistický člověk a potírání
starých pořádků.
Socialistický stát
Tímto výrazem byly označovány výhradně státy se systémem reálného socialismu.
Lidová tvorba:
Proč je v socialistických zemích nedostatek masa? „To je jednoduché, volové
jsou ve straně, prasata ve státní bezpečnosti a ovce jsou na práci.“
Socialistický trh
Kombinace těžko slučitelných výrazů, protože trh byl spojován s kapitalismem. Viz též Socialistické tržní
vztahy.
Lidová tvorba:
Základní zákony socialistického trhu:
1. Pracující musí nakoupit co je a sám sebe přesvědčit, že se mu to líbí a že
to potřebuje.
2. Úpravy cen se vždy provádějí v zájmu spotřebitelů. Zdražení toaletního
papíru bylo například při posledním zdražení kompenzováno snížením ceny
některých náhradních dílů k traktorům Zetor.
3. Zdražení toaletního papíru je kompenzováno zlevněním lokomotiv.
170
Socialistický závazek
Výraz zdůrazňuje politické zaměření závazkového hnutí.
Socialistický zisk
Zisk byl další ekonomická kategorie spojená s kapitalismem. I za socialismu však musely podniky
generovat zisk, a tak jako v jiných případech, byl kapitalisticky znějící výraz „zisk“ doplněn o přídavné
jméno „socialistický“ a tím se osvobodil od zatížení kapitalistickou špínou. Zdrojem socialistického zisku
byla socialistická nadhodnota. Socialistický zisk socialistických podniků byl v období reálného
socialismu hlavním zdrojem příjmu státního rozpočtu.
Solidarita
Solidarita se očekávala a propagovala například v těchto dimenzích: „s africkými národy, s dělníky a
rolníky všech zemí světa, s utlačovanými v různých zemích, s černošským obyvatelstvem, s britskými
horníky“ atd.. Co ve skutečnosti tato solidarita znamenala, nelze přesně určit. Často se jednalo o
vojenskou pomoc levicovým bojovníkům proti tamnímu systému nebo proti koloniálním mocnostem,
jindy jen o podporu politickou a morální. Za tento výraz bylo tedy možné skrýt především vměšování do
situace v jiných zemí s cílem exportu marxismu-leninismu, ideologie reálného socialismu a především
vlivu SSSR a zemí socialistického tábora.
Soudruh, soudružka
oslovení mezi členy KSČ, později rozšiřované do celé společnosti (soudružka učitelka, soudruh ředitel,
soudruh Novák, soudruh předseda atd.). Vzorem soudruha a soudružky byli mladí, ztepilí, usměvaví lidé
– viz též Socialistický člověk.
Soudružská výpomoc
Organizovaná, režimem podporovaná, zejména pracovní výpomoc mezi uvědomělými jednotlivci či
kolektivy za socialismu. Mohlo se jednat například o pomoc družstevníkům v době žní nebo sklizně
sezonních plodin.
Soudružská zábava
Družná, veselá zábava mezi soudruhy, družícími se občany, pracovníky družebních závodů atd., u níž
se nepředpokládaly žádné excesy, avšak pouze radost z možnosti pobavit se vesele s jinými soudruhy.
Soudružské vztahy
Výraz používaný médii pro popis vztahů na pracovišti, které měly působit radostným, tvůrčím
přátelským dojmem.
Soudružské přivítání
Režimem podporované, vřelé, přátelské, veselé, radostné přivítání mezi soudruhy. Vyšší představitelé
strany a vlády si při soudružském přivítání také obvykle dávali soudružský polibek a někdo z jejich
doprovodu nebo šátkované děti předávaly druhým soudruhům květiny.
Soudružský polibek
Aby bylo masám náležitě prezentováno přátelství a láska mezi bratrskými stranami a jejich představiteli,
tak tito se při setkáních často vřele či spíše milenecky líbali.
Z vítání a líbání nejvyšších představitelů strany a vlády různých ZST a hlavně s nejvyšším mužem
Moskvy bylo mnoho poměrně odpuzujících fotografií. Na kolik upřímné jak polibky, tak úsměvy a
171
objímání bylo, je naprosto patrné z fotografií ze setkání Dubčeka a Brežněva v Čierné nad Tisou na
konci července 1968. Za několik týdnů po tomto „vřelém“ setkání obou nejvyšších soudruhů přijely do
ČSSR armády Varšavské smlouvy a tentýž Brežněv, který Dubčeka v Čierné soudružský líbal, jej
nechal násilím společně s jeho kolegy naložit do letadla, přivézt do Moskvy a zde jim přikázal podepsat
Smlouvu o dočasném pobytu Sovětských vojsk v ČSSR.
Lidová tvořivost:
Po setkání v Čierné mezi Dubčekem a Brežněvem si Brežněv posteskl – jo to
Novotný, ten uměl jinak líbat …
Když se Gustáv Husák loučil s Brežněvem na ruzyňském letišti, tak Brežněv
šuškal ženě něco do ucha. Na dotaz novinářů paní Brežněvová stydlivě prozradila,
co jí to manžel říkal:
"Ty, jako politik je ten Husák úplná nula, ale líbat, to se musí nechat, líbat teda
umí!"
Synku, když neumíš dobře líbat a objímat, tak z Tebe nemůže být dobrej politik.
Soudruzi (kubánští, němečtí atd.)
Označení soudruhy pro osoby jiné národnosti vyjadřovalo radost z mezinárodních družebních vztahů
nejen mezi členy komunistických stran, ale i kohokoliv, kdo se účastnil různých oficiálně podporovaných
mezinárodních (rozuměj především v rámci socialistických zemí) kulturních, pracovních, politických,
odborářských, družebních atd. výměn a setkání. Soudruhy byli tedy v médiích označováni všichni, kdo
se takovýchto akcí zúčastnili. O něco vřelejší text pak obvykle patřil soudruhům ze SSSR.
Souhlas
O souhlas, případně o doporučení bylo třeba žádat, v případě, že člověk chtěl nějakým způsobem
zlepšit své vzdělání, pozici nebo život. Bylo tedy třeba souhlasu s cestou do zahraničí, doporučení ke
studiu, souhlas s žádostí o devizový příslib, doporučení k zavedení telefonu, souhlas s výměnou bytu
atd., atd.. To, zda člověk dostane souhlas nebo doporučení záviselo na jeho hodnocení a vztahu s těmi,
kteří doporučení nebo souhlas vydávali.
Soutěž tvořivosti mládeže (STM)
Každoročně vyhlašovaná soutěž pro různé věkové kategorie dětí a v různých disciplinách. STM bylo
organizováno v postupných kolech – školské, okresní, krajské, republikové. Soutěžit i vyhrát bylo mezi
dětmi v padesátých a šedesátých letech často prestižní záležitostí. Současně s STM byla vyhlašována
ještě soutěž STTM – Soutěž technické tvořivosti mládeže zaměřená na technickou zdatnost.
Soutěžení
Byla náhražka výrazu „konkurence“, která měla ideologicky nepřijatelný nádech. Takže socialistické
podniky mezi sebou mohly pouze soutěžit, podobně jako tomu bylo i v případech socialistických zemí
atd. Další formou srovnávání byla soutěž mezi světovými soustavami – socialistické a kapitalistické. Viz
též mírové soutěžení kapitalismu a socialismu.
Soutěž o zlatou mříž ministerstva vnitra
172
Mezi lidmi kolovalo stále množství vtipů zesměšňující režim nebo politiky či obojí. Tyto vtipy se ale šířily
tajně a jen mezi nejbližšími. V zaměstnání nebo na jiných veřejnějších platformách se takové vtipy
nevyprávěly. Někdy je šiřitelé svým nejbližším uváděli jako další příspěvek do „soutěže o zlatou mříž
ministerstva vnitra“.
Lidová tvořivost:
Nejlepší politický vtip je ten, na který si ještě po deseti letech vzpomenete
s takovým smíchem, až se za mříže popadáte.
Federální ministerstvo vnitra vyhlásilo soutěž o zlatou mříž – první cena 15 let.
V tomto roce byla soutěž o zlatou mříž již uzavřena. Vyhrál ji ředitel pankrácké
věznice, který nechal nad bránou vyvěsit nápis „Vítáme delegáty sjezdu KSČ“.
Pán poslouchá v hospodě, jak si chlapi vyprávějí politické vtipy, a po chvíli povídá:
„Tenhle je dobrej, to si musím zapsat! Jak se jmenujete?“
Chodbou justičního paláce jde prokurátor a směje se tak, až se popadá za břicho.
„Čemu se prosím tě tak směješ?“ ptá se ho kolega. „Teď jsem slyšel tak
fantastickej vtip, že se nemohu přestat chechtat.“ „Jo?, tak mi ho pověz?“ „Ale
prosím tě, to nemůžu, teď jsem za něj jednomu chlápkovi napařil 5 let.“
Sověti
Všeobecné mediálně prorežimní označení pro obyvatele SSSR.
Sovětský
Cokoliv co bylo vytvořené, vymyšlené atd. v SSSR, např. sovětské zkušenosti, sovětské zboží, sovětské
území atd..
Lidová tvorba:
Sovětské výsledky dosahované v zemědělství, průmyslu a vědě si vyžádaly
zavedení čtyř stupňů v hodnocení
1.
2.
3.
4.
Dobrý
Lepší
Nejlepší
Sovětský
Sovětská vojska
Označení pro vojska SSSR po podepsání Smlouvy o dočasném pobytu vojsk SSSR v ČSSR. Po
určitém čase bylo toto označení nahrazováno výrazem bratrská vojska.
Sovětské zkušenosti
Cokoliv označeného za sovětskou zkušenost mělo podstatně vyšší naději na oficiální podporu.
173
Sovětský svaz
Viz SSSR. Zkrácená verze oficiálního názvu, který zněl Svaz Sovětských Socialistických Republik.
Oficiální hesla:
•
•
•
•
•
•
•
Sovětský svaz bašta světového míru
Sovětský svaz náš vzor
Sovětský svaz – záruka míru
Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.
Sovětský svaz – náš přítel
Prohlubujme věčné přátelství se Sovětským svazem!
Úzce semknuti se Sovětským svazem kupředu za socialismus a mír!
Lidová tvorba:
•
•
•
•
Se Sovětským svazem přišla bída na zem.
Se Sovětským svazem do věčné basy.
Se Sovětským Svazem na věčné časy a ani o minutu déle!
Se sovětským časem na věčné časy – to nám to uteklo (konec osmdesátých
let)
Přátelství se Sovětským svazem jsme prohlubovali tak dlouho, až jsme na dně.
„Pane doktore, budu moct po mé nemoci ještě milovat?“ „Svou ženu asi ne, ale
Sovětský svaz určitě ano“.
Proč jsou v Sovětském svazu oblíbené špičaté italské boty?
Protože se jimi dá zašlápnout šváb i v koutě.
Soutěžní otázka: "Máte rádi Sovětský svaz?" Ano, dva body. Ne, dva roky.
Otázka na Rádio Jerevan: „Je v Sovětském svazu dovoleno číst výroky velkého
čínského vůdce Mao-Tse-Tunga?” Odpověď: „V principu ano, ale pouze v
originále.”
174
Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že Sovětský svaz přišel na nový způsob
stavby lodí?” Odpověď: „Hrdě můžeme oznámit, že ano. Nové lodě typu Tajga
budou mít boky seskládány z mohutných kmenů, které v případě ztroskotání
poslouží jako záchranné čluny.”
Otázka na Rádio Jerevan: „Může Američan nazvat prvního muže státu
potřeštěným dědkem?” Odpověď: „Ano!” Otázka na Rádio Jerevan: „A můžeme mi
také?” Odpověď: „Ano, prvního muže USA může každý sovětský občan nazvat
potřeštěným dědkem.
Americký turista spěchá v Moskvě na vlak. Z nádražní haly vychází rus se dvěma
velkýmy kufry. Američan přistoupí k rusovi a slušně požádá o radu - " nevíte
prosím kolik je hodin?" Rus se zarazí, odloží kufry, vyhrne rukáv. Dívá se na
ohromný barevný displej a povídá " rád bych Vám pomohl, ale mám nové hodinky a
ještě s nimi neumím zacházet, pořád se mi tu přepíná moskevský a tokijský čas se
současnou tlakovou výší na úzamí USA a Mexika. Do toho se mě míchá teplota
vzduchu v Londýně se stavem ovzduší v Sydney, podívejte se sám." Američan
ztuhne, vytřeští oči a dlouho studuje hodinky.. vydechne. " to není možný, to jsem
v životě neviděl, to je naprosto fantastický výrobek to je japonský ? - " Ale né,
ruský, za dvacet rublů z GUMu" - Dal bych Vám za ně Dva tisíce dolarů" - "no
když myslíte, tak jo" . Američan zaplatí připne hodinky a s úsměvem chce odejít.
Rus se usmívá na dva tisíce dolarů, ukáže na ty svoje dva kufry a říká
Američanovi " bez těch baterií nejdou pane
Sovětští odborníci
Vždy, když se kdokoliv – politici či média – odvolával na „sovětské odborníky“, bylo to v obdivném či
radostném tónu a s přesvědčením, že se jedná o naprostý vrchol možností, znalostí, schopností a
dokonalosti a že je třeba jejich poznatků využít. Sovětští odborníci se také často žádali o rady a názory.
Lidová tvorba:
Při kopání tunelu pražského metra se najdou lidské kosti. Čeští archeologové jsou
toho názoru, že může jít o kostry Cyrila nebo Metoději. Chtějí si však svůj názor
ověřit u sovětských odborníků a tak jim svůj nález pošlou k přezkoumání a
175
dotazem. Za několik měsíců dostanou zpět krabici s kostmi, na které je napsáno:
„Je to Cyril, přiznal se“.
Z Moskvy na Sibiř poslali nový typ motorové pily, aby jí tam vyzkoušeli. V návodu
bylo uvedeno, že by se s ní mělo dát pokácet 200 stromů denně.
Ivan tedy vyrazil do lesa, kácel celý den a pokácel 150 stromů.
"Ivane Ivanoviči, to je málo. Zítra se musíš víc snažit!"
Ivan kácel druhý den 170 stromů.
"Ivane Ivanoviči, opravdu se musíš více snažit."
Třetí den tedy Ivan byl už brzo ráno v lese a do večera pokácel 190 stromů.
Pozvali tedy odborníka z Moskvy, ten pilu rozebral, prohlédl, složil a vyrazili do
lesa. Tam pilu nahodil a Ivan na to:
"Jé, ono to vrčí!"
Sovětští lidé
Slavnostně pozitivní označení první kategorie sovětských občanů.
Sovětští poradci
Po únorovém vítězství pracujícího lidu začali do ČSR přijíždět sovětští poradci zběhlí především
v otázkách organizace komunistické moci, státní bezpečnosti, politických procesů, kolektivizace atd..
Tito poradci měli obvykle skutečnou rozhodovací moc a čeští vysocí funkcionáři, kterým „radili“, prostě
jen přijímali jejich „doporučení“ jako rozhodnutí, která realizovali.
Lidová tvorba:
Co udělá sovětský člověk, když nemá kam jít? Nic, oni si už pro něj přijdou.
Sověty
Označení pro kolektivní orgány moci v SSSR. Sovět – Rada.
Spartakiáda
Velká přehlídka sportovní mládeže, která nahradila (a samozřejmě „předčila“) sokolské slety. První byla
v roce 1955, druhá 1960, třetí 1965, čtvrtá 1975, pátá v roce 1980, šestá v roce 1985 a na další v roce
1990 se už nedostalo. Příprava na spartakiádu trvající 2-3 roky obvykle snížila zájem dětí a mládež o
tělocvik a sport vůbec. Pro realizaci spartakiád byl také vystaven údajně největší stadion na světě na
Strahově v Praze s kapacitou téměř čtvrt milionu diváků.
Splnění plánu
Plán a stupeň jeho plnění byl měřítkem úspěšnosti podniků a jejich vedení. Při stanovování plánu se
proto bojovalo o to, aby byl co nejnižší a tak bylo možné jej překračovat, protože za překračování plánu
byly obvykle nějaké odměny a to bez ohledu na to, zda překročení mělo vlastně nějaký pozitivní dopad.
Ten bylo při neexistenci trhu často velmi těžké identifikovat.
Spojení strany s pracujícím lidem
176
Strana vystupovala jako „předvoj dělnické třídy, ve kterém měly být ty nejschopnější, nejaktivnější a
nejzasloužilejší kádry. O jejich spojení s pracujícím lidem, které ze svého rozhodnutí reprezentovaly, se
média často zmiňovala. Toto spojení se ale realizovalo především v médiích a při zorganizovaných
setkáních, kde se přednášely projevy, předávaly kytice, děkovalo a slibovalo se.
Společenská krize
Krize ve straně, která díky vedoucí úloze strany vždy přerostla v krizi společenskou (celospolečenskou).
Strana také raději hovořila o krizi společenské nebo celospolečenské, protože to odvádělo pozornost od
problémů existujících ve straně případně od nedostatků vznikajících jako následek obecných problémů
reálného socialismu. Největší „společenskou krizí“ prožívala ČSSR v období Pražského jara.
Společenský řád
Výrazu „společenský řád“ také v určitém ohledu odpovídal výraz „společnost“. Šlo o označení
základních principů, na nichž byl určitý stát organizován. Především se rozlišovalo na
„kapitalistický/třídní“ a „socialistický/komunistický/beztřídní“ řád nebo společnost.
Společenský systém
Společenský systém se rozlišoval na kapitalistický a socialistický. Viz též společenský řád.
Spolupráce
Spolupráce byla médii verbálně propagovaná na místní i mezinárodní politické, ekonomické i
společenské úrovni. Za mezinárodní platformu v této souvislosti byly však považovány prakticky
výhradně země ZST (Země socialistického tábora) a případně pro-sovětsky orientovaná hnutí,
jednotlivci a režimy v jiných, zejména rozvojových (afrických, asijských, jihoamerických) zemích.
Spontánní
Označení pro „radostné projevy“ mas na dobrovolně povinných akcích organizovaných na podporu
režimu při příležitosti různých svátků nebo jiných příležitostí.
Spotřebitel
Spotřebitelé byli v určité chvíli vlastně všichni. Jednalo se o náhražku za výraz „zákazník“. Vzhledem
k ideologické nepřijatelnosti výrazů „trh, zisk“ a dalších, které připomínaly kapitalistický systém, bylo
potřeba nahradit i další kategorie výrazů, které byly příliš spjaté s kapitalismem. Opakem spotřebitele
byl pak výrobce. Vzhledem k chronickému nedostatku zboží v době reálného socialismu a služeb byl
spotřebitel vůči výrobci vždy v nevýhodě.
Sputnik
Tento výraz zazněl poprvé ve druhé polovině padesátých let po té, co SSSR vypustil první družici
obíhající kolem země – Sputnik. Podobně jako všechny další úspěchy na poli kosmického výzkumu,
bylo i vypuštění prvního Sputniku prezentováno jako doklad nadřazenosti systému socialistického
systému kapitalistickému. Rozhodně to tak i působilo, avšak problémem bylo, že do vojenství,
kosmonautiky, vrcholového sportu atd. se v SSSR věnovalo nepřiměřené množství prostředků, které se
obvykle braly z vývoje, výroby a prodeje spotřebního zboží a potravin.
Specifika
Výraz, který označoval určité odlišnosti. Specifika se používala často také jako vysvětlení objektivních
problémů v nějaké oblasti ať geografické nebo věcné.
Lidová tvorba:
177
Specifika budování socialismu v ČSSR – nesmí pršet ani být sucho, nesmí být ani
zima ani teplo, nesmí svítit slunce ani být pod mrakem…
Spekulant
Toto slovo mělo označovat lidi využívající chaosu v socialistické nabídce zboží pro vlastní zisk. Ve větší
míře se tento výraz objevoval do poloviny padesátých let a pak opět po invazi v roce 1968, kdy bylo
hospodářství na pokraji kolapsu, a byl nedostatek většiny spotřebního zboží. Opravdové spekulanty
však produkoval právě socialismus, protože socialističtí spekulanti mohli využít například svých
známých k tomu, aby získali za běžné ceny nějaké nedostatkové zboží a toto pak za vyšší cenu nebo
výměnou za jiné privilegované zboží či služby nabízeli. Podobnou možnost nabízela i organizace Tuzex,
kde bylo některé zboží výrazně levnější než na tuzemském trhu. Tuzex také samozřejmě plodil kastu
lidí nazývaných veksláky. Reálný socialismus tak na jednu stranu zakazoval soukromě podnikat a
nezávisle pracovat, ale na druhou stranu vytvářel řadu příležitostí k bezpracnému obohacování
(rozkrádání, veksláctví, úplatky atd.).
Společně dokázat
Zřejmě po vzoru J.V. Stalina, který se po napadení SSSR Německem obrátil k celému národu bez
výjimky jako k bratrům a sestrám, se režim v ČSSR ve chvílích nouze snažil hrát na patriotické struny
v srdcích obyvatelstva a propagoval myšlenu „společných“ snah a práce. „Společně“, tzn. bez ohledu na
politické názory, úroveň vzdělání atd., měli všichni obyvatelé ČSSR radostně komusi (obvykle západním
imperialistům) dokázat, že socialistický systém je úspěšnější než kapitalismus nebo že nějaké problémy
budou překonány.
Spravedlivě potrestat
Viz Po zásluze
Srazit na kolena
S lidmi jiného politického názoru režim nediskutoval a prostě je musel „srazit na kolena“, což znamenalo
dostat je do pozice plné bezmoci vůči režimu. Výraz se čas od času objevoval v médiích.
Srp a kladivo
Společně s pěticípou hvězdou hlavní symboly komunistického hnutí. V dobách reálného socialismu byly
prezentovány na různých uměleckých dílech, socialistických stavbách, bankovkách atd..
Lidová tvořivost:
Na olympiádě padly postupně tři světové rekordy v hodu kladivem. Když se
reportér Pravdy ptal sovětského závodníka, který skončil třetí, tak ten
poděkoval straně a vládě, že mu umožnila trénovat a zúčastnit se olympiády,
Američan na druhém místě řekl pro New York Times, že děkuje trenérovi,
rodičům, manželce, sestrám bratrovi atd., Čech který vyhrál, řekl reportérovi
Rudého práva „to bylo jen kladivo, kdybyste mi dali i srp, tak to hodím ještě
mnohem dál“.
Srpen 1968
Odkaz na invazi vojsk Varšavské smlouvy 21.8. 1968. Viz též Bratrská pomoc.
Srpnové události
178
Termín používaný v mezidobí po okupaci a před přijetím jejího označení jako bratrská pomoc.
Lidová tvorba:
21. srpna 1968 budí žena manžela: „Vstávej Pepo, přišli okupanti“. A Pepa vrčí na
ženu: „Ale spi prosím Tě, to je blbost, to by přeci Rusové nedovolili“.
SSM
Socialistický svaz mládeže – nástupce dřívějšího ČSM, Československého svazu mládeže. SSM byl
založen po srpnové invazi, v roce 1970 jako součást normalizačního procesu.
SSR
Zkratka pro Slovenskou Socialistickou Republiku, která byla jednou ze dvou republik tvořících od října
1968 federativní ČSSR.
SSSR
Svaz Sovětských Socialistických Republik - ruské impérium vzniklé oficiálně v roce 1922 pod vedením
Komunistické strany Ruska. Součástí SSSR byly tyto země: Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko,
Arménie, Azerbajdžán, Gruzie, Turkmenistán, Kyrgyztán, Kazachstán, Uzbekistán a od roku 1939 také
Estonsko, Litva a Lotyšsko. Po druhé světové válce se však do sféry SSSR v mnoha oblastech dostaly
země, které byly očištěny od Němců Rudou armádou. Tyto země tak ztratily svou faktickou suverenitu.
Viz též Sovětský svaz.
Lidová tvorba:
Jaké národnosti je Amor? Sovětské – má holý zadek, plnou pusu lásky a v ruce
zbraň.
Co znamená zkratka SSSR? „Stalinova Smrt Spasí Rusko“.
Otázka v dotazníku: „Máte rádi SSSR? Odpověď „ano“ – 2 body, „ne“ - 2 roky.
Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že v SSSR roste kukuřice jako telegrafní
sloupy?“ Odpověď: „Ano, je to pravda, někdy dokonce i hustší.“
„Ať žije SSSR!, ale za vlastní.“
Volají Američané Rusům, že vynalezli telefon do nebe. Rusové přijedou, vytočí
dlouhé číslo a ozve se: "Svatý Petr, prosím?" Rusové řeknou, že to byl omyl a
zavěsí. Ptají se, co budou dlužni. "100 dolarů."
Druhý den volají Rusové Američanům, že vynalezli telefon do pekla.
Američané přijedou, vytočí dvě nuly a ozve se: "Haló, tady Lucifer!"
Oni se leknou a ptají se, co jsou dlužni za vyzkoušení. "Jednu kopějku."
"A proč tak málo?" "Je to místní hovor."
179
180
Stachanovec
Uvědomělý pracovník - člen strany - úderník, který láme pracovní normy a rekordy a to vše, aby ukázal
radost z práce a oddanost věci socialismu. Slovo vzniklo podle jména ukrajinského horníka Stachanova,
který překročil 14x normu v těžbě uhlí. Problémem údernických hnutí bylo, že dosahování rekordů
v pracovních výkonech bylo obvykle dosahováno na úkor bezpečnosti práce, neúměrného
opotřebovávání strojů a nástrojů a také, že následně byly zvyšovány běžné pracovní normy pro všechny
dělníky.
Stalin, Josef Vissarionovič
Žil 1878-1953. Nejdříve student teologie, pak bankovní lupič, následně revolucionář a nakonec
generální tajemník ÚV KSSS. Mnoha zdroji považovaný za největšího a nejsurovějšího diktátora
v historii. Vyhrál mocenský boj po smrti Lenina (1924), zbavil se všech svých původních přátel, avšak
potenciálních či skutečných politických konkurentů tak, že je připravil o život (Kameněv, Zinověv,
Trockij, Bucharin atd.). Zavedl v SSSR teror NKVD, gulagů, procesů a čistek a ve dvacátých letech
zavedl násilnou kolektivizaci, která stála životy přes 10 milionů lidí. V roce 1939 podepsal pakt
s Hitlerem a napadl Polsko z východu jen o 14 dní později, než to udělal Hitler ze západu. Nechal
popravit v Katyni více než 22 000 důstojníků polské armády. Hitlerovi věřil natolik, že nepřipravoval
SSSR na válku s Německem, což pak stálo zbytečné životy miliony vojáků Rudé armády a pro SSSR se
to stalo téměř osudné. Vytvořil spojenectví s Churchilem a Roosveltem. Podařilo se mu je celkem
úspěšně oklamat a získat pod svou kontrolu země východní a střední Evropy. I Beneše získal k podpisu
Smlouvy o přátelství v roce 1943, což byl jeden ze základních dokumentů umožňujících poválečnou
dominanci SSSR v Československu.
Po ukončení války v roce 1945 se připravoval na ozbrojený konflikt s „kapitalistickým světem“, aby
„dovršil vítězství věci socialismu“. V roce 1953 v březnu zemřel po srdeční mrtvici. Jeho ministr vnitra
Berija k němu však nepustil lékaře, protože tvrdil, že se o nic nejedná. Za dva dny už bylo pozdě.
Spekuluje se, že Berija věděl, že on sám se dostal na seznam odsouzených k popravě a tak využil
příležitosti a nechal Stalina umřít. Se Stalinem je spojen výraz „kult osobnosti“. Období jeho vlády
poprvé kritizoval blízký spolupracovník, nyní již vládce SSSR, Chruščov v roce 1956 na sjezdu KSSS.
Některé statistiky uvádějí, že Stalin připravil o život při svých čistkách, kolektivizaci a celkovém teroru
celkem snad až 50 milionů občanů SSSR. Přesná čísla zřejmě nejsou k dispozici. V Praze byl Stalinovi
postaven monumentální pomník na Letenské pláni, ale po 7 letech (1963) byl opět zbořen.
Stalinova životní a politická filozofie je zřetelně patrná z některých jeho citátů:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
181
Smrt jednoho je tragédie, smrt milionů je statistika.
Smrt řeší všechny problémy – není člověk, není problém.
Vděčnost je nemoc, kterou trpí psi.
Nezáleží na tom, jak se hlasovalo, záleží na tom, jak se to spočítalo.
Ten, kdo prozradí informátora, musí jít sám ke zdi.
Vše je otázkou výběru správných lidí.
Papež si na mě stěžuje. A kolik vlastně má papež divizí?
Spolu s Němci bychom byli bývali neporazitelní….
Není takových pevností, kterých by bolševici nedobyli
Lidová tvorba:
Milovaný vůdce Stalin se prochází rozvinutou socialistickou vesnicí a vidí ženy,
jak perou prádlo. Tak copak to děláte milé soudružky? „Pereme, pereme, drahý
soudruhu Staline.“ Stalin se dobrotivě usmívá a brumlá si? „Jen perte, perte,
zítra se bude věšet.“
Soudruh Stalin si pozve na kobereček jednoho ze svých nejvyšších generálů.
Chvíli chodí kolem něj, prohlíží si ho a pak se nervózního generála zeptá: „Kolik
Vám je let?“ Generál se postaví do pozoru a říká „Shodou okolností mi zítra bude
60 let, soudruhu Staline“. „Nebude, nebude“, usměje se Stalin.
Soudruh Stalin ztratil fajfku. Jeho ministr vnitra, Berija okamžitě zatýká
všechny lidi v okruhu 10 verst a všechny spolupracovníky kdekoliv. Stalin fajfku
za pár dní našel a říká to Berijovi. Toho mrzí, že je to škoda, protože ze 750
zatčených se jich už 746 přiznalo. „To je v pořádku, pokračujte, pokračujte
dokud se nepřiznají všichni“, rozhoduje moudře soudruh Stalin.
Smí jiný soudruh kritizovat soudruha Stalina? Smí, ale je škoda každého člověka.
Jaký je rozdíl mezi automatickou pračkou a Stalinem? „Stalin i věšel.“
Stalin se doslechl, že britská královna zveřejňuje každý rok zprávu o svém
zdravotním stavu. Rozhodl se tedy k obdobnému kroku, ale s tím, ne jednou za
rok, ani ne jednou za měsíc, ale hned každou hodinu bude informovat sovětský lid,
jak na tom je.
Zpráva v 06.00 moskevského času: „Náš velký Stalin se právě vymočil“
Zpráva v 07.00 moskevského času: „Náš velký Stalin měl právě stolici“
Zpráva v 08.00 moskevského času: „Náš velký Stalin se právě probudil“
„Jaký je rozdíl mezi tramvají a Stalinovou cestou k socialismu?“ „Žádný, pár lidí
sedí a ostatní visí.“
Ke Stalinovi se přihlásí na audienci jeho nejvyšší vědec. Po chvíli se osmělí a říká:
„Soudruhu generalissime, mám jednu skvělou a jednu špatnou zprávu, našli jsme
v tundře zmrzlé ženské tělo, podařilo se nám jej obživnout a zjistili jsme, že je
to samotná matka Vladimíra Iljiče Lenina“. „To je zajímavé, a co je ta špatná
zpráva?“. „No taky jsme zjistili, že je těhotná“.
182
Stalinismus
Výraz v období reálného socialismu používaný velmi nejistě a jen po omezenou dobu ke konci
padesátých let. Výraz popisoval období vlády J.V. Stalina, kdy docházelo k největším přehmatům
socialismu (gulagy, popravy bez soudu, celkové bezpráví atd.). V roce 1964 po příchodu k moci
neostalinistů jako L.I. Brežněv byla kritika stalinismu zcela zastavena.
Lidová tvořivost:
Má matka je Rusko a otec Stalin. A kým chceš být, až vyrosteš? Sirotkem.
Stalinův pomník (staliňák)
Monumentální stavba věnovaná „československým lidem svému osvoboditeli“. Stavba pomníku začala
v roce 1949 (tzn. ještě před Stalinovou smrtí) a pomník byl odhalen v roce 1955, tedy 2 roky po smrti
J.V. Stalina a v době, kdy již v SSSR začínalo období odsuzování kultu osobnosti Stalina. Během
výstavby pomníku nebyly v Praze prakticky žádné kapacity volné pro výstavbu, údržbu a opravy bytů a
domů, což se později projevilo několika závažnými haváriemi a také chronickým nedostatkem bytů.
Pomník byl zbořen v roce 1962. V lidové tvorbě byl pomník nazýván také „Fronta na maso“, zřejmě
proto, že za sochou Stalina byl zástup jednotlivců. K pomníku patřily fontány, mramorové vodní nádrže,
mramorová schodiště, park s mramorovanými cestami a obrubníky atd.. Dnes se mramorové části
využívají asi účelněji pro trénink skatingu.
Lidová tvorba:
"Poslyšte, ta Stalinova socha, všude ty Leninovy obrazy - vy ten Sovětský svaz ale
musíte mít rádi." "Jo. Musíme."
Staré pořádky
Všeobecné mediální označení období před Únorem. Viz též Nové pořádky.
Stavba socialismu
Stavby přehrad, elektráren nebo jiných větších komplexů sloužících budování socialistické výrobní
základny byly často označovány jako stavba socialismu a dostávaly tak priority v systému zásobování
potřebnými stavebními materiály, náboru pracovních síl, podmínkách pro zaměstnance atd..
Stavba mládeže
Podobně jako stavby socialismu byly některé stavby označené jako stavba mládeže s podobnými
výhodami jako u staveb socialismu. Rozdílem byl vyšší podíl mladých lidí dodávaných mládežnickými
organizacemi jako pracovníků na těchto stavbách.
Oficiální heslo:
• Čestně splníme úkoly na stavbách mládeže!
Stavební družstvo
Začátkem šedesátých let se ukázalo, že státní možnosti investic do bytové výstavby jsou nedostačující
(začátek tohoto problému přišel s výstavbou Stalinova pomníku na Letné, který zatížil rozpočet nad
183
únosnou míru). Stát znárodnil většinu činžovních domů avšak, ať z finančních nebo z organizačních
důvodů, nebyl schopen zabezpečit ani jejich řádnou údržbu. Stavební družstva vznikla tedy jako
alternativa státní výstavbě, kdy investice do nových bytů a později náklady s jejich údržbou nesli
členové družstev. Ani tato forma výstavby však nebyla dostačující, neboť družstevní pořadníky na byty
se během pár let prodloužily tak, že čekací doba na byt se dostala v Praze až na 15-20 let.
Státní bezpečnost (StB)
Vysoce obávaná tajná, neuniformovaná složka bezpečnostních sil řízená Ministerstvem vnitra. Jejím
cílem byla především ochrana reálného socialismu proti vlastním lidem, boj proti odpůrcům systému a
získávání informací o odpůrcích. K zajišťování informací o náladách, názorech, činech a postojích
jednotlivců byla také vytvořena síť agentů StB. Ti pracovali pod kódovými jmény a donášeli informace i
na své blízké a přátele.
Lidová tvorba:
Proč máme tolik tajnejch policajtů? Vláda šetří i na uniformách.
Bouchání na dveře. Zevnitř se ozve hlas: "Kdo tam?" "STB." "A co
chcete?""Popovídat si."
"A kolik vás je?" "Dva." "Tak si popovídejte."
Státní plánovací komise (SPK)
Úkolem SPK bylo vypracování návrhů plánů rozvoje národního hospodářství – roční, pětileté (pětiletky)
atd.. Jednalo se vlastně o nejdůležitější ministerstvo. Ministr - předseda SPK – byl současně
místopředsedou vlády. Viz též Plán, Plánování.
Státní vlastnictví
Jedna ze dvou podporovaných forem vlastnictví v období reálného socialismu. Vlastnění výrobních
prostředků bylo socialistickým právním systémem rezervováno výlučně pro státní a družstevní formu.
Soukromé vlastnictví bylo tolerováno pouze pro spotřební předměty, rodinné domky, chaty atd. Viz též
družstevní vlastnictví.
Státní statek
Státní zemědělské podniky hospodařící na kapitalistům, Němcům konfiskované nebo jiným způsobem
státem nabyté zemědělské půdě.
Stěna
Označení části nábytku v bytě. V bytech na sídlištích dokonce zásadní součást obývacího pokoje.
Stěna obvykle sloužila jako knihovna, vitrína, prostor pro televizní přijímač a její nejnižší část pak jako
úložiště na prádlo nebo jiné věci. Sehnat stěnu byl obvykle základní cíl při vybavování bytu. Viz též
Sektorový nábytek.
Strana
Tímto výrazem byla myšlena výlučně strana komunistická. Samostatné fungování jiných politických
stran nebylo možné a strany organizované v Národní frontě neměly žádnou politickou subjektivitu.
184
Lidová tvorba:
Jestlipak víte, proč chodí po domech chlapi v černých kabátech a přeměřují
záchody?
Aby zjistili, jestli náhodou lidi neserou na stranu!
Letí letadlem Nixon, Brežněv a Husák. Jejich letadlo najednou přepadnou čerti.
"Chceme ten kufřík Nixone! Jinak Tě vezmu do pekla! " Nixon jim dá kufřík a oni
odletí. Za chvíli se vrátí a chtějí to samé po Brežněvovi. Opět se vrátí a chtějí
kufřík po Husákovi. Jenže, když jim dá kufřík Husák, už se nevrátí. Bush a
Brežněv se ho ptají: "Co bylo v tom kufříku ?" "Přihlášky do strany".
Strana a vláda
Termín používaný ve všech médiích reálného socialismu a označující skupinu osob, které na základě
svých stranických funkcí získávaly funkce státní a vládní. Většině obyvatelstva splývaly výrazy jako
parlament, vláda, strana atd., což lze jednoduše vysvětlit tím, že hlavní moc měl ÚV KSČ a ostatní
orgány byly jeho názorům a rozhodnutím zcela podřízené.
Stranická legitimace
Legitimace potvrzující příslušnost ke KSČ.
Stranická příslušnost
Myšleno bylo zásadně jen členství v KSČ.
Členství v KSČ bylo velmi důležitým kriteriem při hodnocení určitého jednotlivce ke studiu, výkonu
zajímavé práce či pracovního nebo hodnostního postupu. Pro nečleny byl zcela jasný limit, kam až se
mohou v pracovním postupu či jiných oblastech života dostat. Společnost tak byla rozdělena v zásadě
na dvě úrovně občanů. V těchto však byly další podskupiny v závislosti na dalších kritériích (například
nestraník vyloučený z KSČ měl mnohem menší šance na cokoliv než nestraník, který v KSČ nikdy
nebyl, straník s příbuznými v zahraničí měl přes svou příslušnost ke straně černý bod ve svém
hodnocení omezující jeho postup atd.).
Stranické orgány a organizace
Nejvyšší orgán strany byl Sjezd, obvykle se konal každých 5 let. Svolával jej Ústřední výbor KSČ, který
byl nejvyšším orgánem v období mezi sjezdy. ÚV KSČ zasedal obvykle 4 – 5x do roka. Většinou
s jedním hlavním tématem (ideologie, hospodářská situace, zahraniční politika). V období mezi
zasedáními ÚV KSČ řídilo stranu Předsednictvo ÚV KSČ, zpravidla 7 až 9 nejvyšších stranických
funkcionářů, kteří drželi praktickou moc ve straně i ve státě.
Z územního hlediska pracovaly krajské, okresní (obvodní) výbory. Nejmenší jednotkou byla Místní
organizace (MO) KSČ (v příslušném místě bydliště). Z pohledu profesního členění byla prvotním
článkem na závodech, školách, institucích apod. Základní organizace (ZO). Ve velkých firmách a
společnostech působily také Celozávodní výbory KSČ (CZV). Jedním z hlavních úkolů MO, ZO a CZV
KSČ byla kádrová práce, včetně psaní posudků. Strana tak prostřednictvím svých orgánů a organizací
ovlivňovala osudy většiny obyvatel ČSSR.
185
Stranické prověrky
Čas od času bylo třeba prověřit, zda se do strany nedostali „prospěcháři, zakuklení nepřátelé
socialismu, oportunisti, revizionisti“ nebo další „nežádoucí živly“. Strana v takových případech
organizovala tzv. prověrky svých členů. Při prověrkách byla u každého člena strany zkoumána„věrnost
principům marxismu-leninismu“ i straně. Nejznámější byly prověrky organizované po Pražském jaru, kdy
základní otázkou při prověrkách pokládanou bylo, zda prověřovaný souhlasí či nesouhlasí s bratrskou
pomocí armád Varšavské smlouvy. Viz též Vyloučený, Vyškrtnutý.
Stranické školení
Pravidelná školení kandidátů a členů strany, na nichž se probíraly především předměty postavené na
principech a aplikaci marxismu-leninismu. Součástí školení byly obvykle také rozbory aktuálních
domácích a zahraničních situací z marxisticko-leninského úhlu pohledu.
Lidová tvorba
Bača musí mít státní zkoušku že tří předmětů. Vyháňanie, naháňanie a marxismusleninismus.
Stranický
Tento výraz byl používán zejména ve spojeních: stranická disciplína, stranická ideologie, stranické
jednání, stranická buňka, stranická důtka, stranický trest, stranická hrdost atd. Výraz se v jakékoliv
vazbě týkal výlučně jen strany komunistické.
Stranický aparát
Nejasný propletenec vedení strany a jeho administrativního zázemí. Vzhledem k tomu, že nebyl
používán transparentní způsob výběru a volby funkcionářů, nebylo často jasné, kdo je voleným nebo
jmenovaným funkcionářem a kdo je jen výše postaveným administrátorem. Aparát strany tak mohl na
lidi působit podobně jako soud v Kafkově Procesu – rozhodnutí přicházela odkudsi a nikdo přesně
nevěděl odkud a jak.
Stranický tisk
Hlavním titulem stranického tisku bylo celorepublikové úrovni Rudé právo. Řada dalších periodik, která
se pod pojem stranický tisk řadila, vycházela na regionálních úrovních nebo se specializovala na určité
problematiky. Faktem ale bylo, že kromě období Pražského jara se od veškerých médií.
Stranický trest
KSČ měla systém stranických trestů začínající důtkou a končící vyloučením. Stejný systém mají sice
zřejmě i jiné strany, avšak v případě KSĆ v době reálného socialismu a vedoucí úlohy strany měly vyšší
stranické tresty – zejména vyškrtnutí nebo vyloučení ze strany zásadní vliv na celý život potrestaného a
často i na jeho rodinu. Například lidé vyloučení ze strany při prověrkách po roce 1968 nemohli doufat
v nalezení pracovního místa odpovídajícímu jejich kvalifikaci a představám, jejich děti se prakticky
nemohly dostat na střední či vysoké školy atd.
Stranit se kolektivu
186
Velmi negativní hodnocení vztahu jednotlivce a kolektivu. Pokud se v posudku určitého člověka objevilo
prohlášení „straní se kolektivu“, ukazovalo to na jeho nežádoucí odmítání společné práce, společných
cílů socialistické společnosti.
Stráž
Vzhledem k tomu, že režim neustále odhaloval vnitřního i vnějšího nepřítele, bojoval s ním a ničil jej,
bylo také třeba neustále „stát na stráži“, „držet stráž“ atd. proti nepřátelům socialismu. „Na stráži“
v režimních provoláních a médiích stáli především komunisté, případně pracující lid nebo dělnická třída.
Strojní traktorová stanice (STS)
Podniky, které vlastnily a půjčovaly zemědělské stroje jednotným zemědělským družstvům a státním
statkům. Měly umožnit lepší využívání financí do zemědělských strojů a jejich dostupnost kolektivně
pracujícím zemědělcům. Samostatně hospodařící zemědělci byli mimo jiné i tímto způsobem „vedeni“
ke vstupu do JZD.
Strukturální nedostatky
Důsledek plánovitého hospodářství, kdy nebylo prakticky možné naplánovat výrobu přesně tak, aby
odpovídala měnící se poptávce a potřebám v množství, kvalitě nebo struktuře. Tohoto výrazu se začalo
později i zneužívat v tom smyslu, že za strukturální nedostatky se vydával nedostatek čehokoliv a místo
jasného oslovení tohoto problému se používalo přijatelnější označení jako „strukturální nedostatky“
nebo „strukturální problémy“.
Studená válka
V podstatě celé období od skončení druhé světové války až do začátku devadesátých let, kdy se
rozpadl SSSR..
Tímto výrazem byla popisována skutečnost, že proti sobě stály dva znepřátelené světy, které byly čas
od času na pokraji opravdové války. Spolupráce či dohoda byla velmi složitá a docházelo k ní jen
zřídka. Tato situace měla vliv prakticky na celý svět, protože obě supervelmoci (bývalí váleční spojenci)
– USA a SSSR se snažily získat do své sféry vlivu veškeré země, o které měly z nějakých důvodů
zájem. Jednalo se jak o země v Evropě, Africe, tak na Středním Východě i o řadu asijských zemí a
země ve střední i jižní Americe. Studená válka se projevovala i ozbrojenými konflikty, které byly
podporovány buď USA nebo SSSR, případně oběma stranami (Korea, Vietnam, Kuba, Angola,
Kambodža, Indonésie atd.). Obě supervelmoci se ale vyhýbaly jakémukoliv přímému vojenskému
konfliktu mezi sebou, protože ten by s největší pravděpodobností býval přerostl ve třetí světovou válku.
Nejblíže takovému stavu byl svět při Berlínské krizi (srpen 1961) a Karibské (Kubánské) krizi (září
1962). Viz též Chruščov.
Stupeň uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva
Výraz zavedený do používání v šedesátých letech, kdy se problémy nedostatečné výroby spotřebního
zboží začínaly stávat brzdou dalšího rozvoje a podpory socialismu. Úroveň hmotné spotřeby
obyvatelstva se měřila různými ukazateli (počet ledniček, aut, telefonů, TV přístrojů, rádií atd. na 1000
obyvatel) a vývoj tento ukazatelů mezi jednotlivými roky byl pak používán v médiích nebo zatajován
podle toho, jak čísla vycházela. V případech ideologické nouze pak byla čísla upravována tak, aby je
bylo možné použít.
Subotniky
Výraz subotnik pochází z ruštiny a znamenal radostnou a dobrovolně povinnou bezplatnou brigádu na
zvelebení podniků, měst, továren, závodů apod. V ČSSR byly za subotniky lidmi označované pracovní
soboty.
187
Svazarm
Plným názvem Svaz pro spolupráci s armádou – organizace, která připravovala mladé chlapce i muže a
děvčata i ženy v disciplinách, které bylo později možné využít v armádě (sportovní létání, parašutismus,
autoškoly, potápění, elektrokroužky apod.). Vzhledem k tomu, že pro provozování těchto činností nebyla
žádná jiná alternativa, měl Svazarm velké množství členů a byl svým způsobem celkem populární
organizací, protože nabízel možnosti vyžití v populárních disciplinách.
Svazarmovec
Člen Svazarmu.
Svazák, svazačka
Člen nebo členka ČSM nebo SSM. Viz též Mládežník
Lidová tvorba:
Co to je ? – je to modré a plave to ve vodě. Kapr ve svazácké košili.
Svobodná Evropa
Jedna z rozhlasových stanic, vysílající od roku 1951 mj. také česky a slovensky necenzurované zprávy
a také množství silně antikomunistických a antirežimních pořadů a informací. Svobodná Evropa byla
v ČSSR rušena množstvím rušiček rozmístěných po celé republice. Oproti jiným zahraničním stanicím
byla ale Svobodná Evropa silněji zaměřená na vyhledávání, publikování a případně i skandalizování
různých problémů ČSSR.
Lidová tvorba:
Chodí dva příslušníci VB po Václaváku a počítají kanály. Jeden, dva, tři, čtyři, pět,
šest! Stop! Skloní se a do kanálu zařvou: „Húúú!“ A tak pokračují pořád dál a vše
se opakuje. Vidí je děda a ptá se, co to vlastně dělají.
„Ale, velitel nám nařídil, že máme rušit vysílání Svobodné Evropy na šestém
kanále!“
Světové soustavy
Svět byl v době reálného socialismu rozdělen na dvě základní světové soustavy – Světovou
socialistickou soustavu a Soustavu kapitalistických zemí. Obě tyto soustavy soutěžily o získání co
největšího počtu zemí do své sféry. Proto se tyto dvě soustavy soustředily mj. na snahu získávat tzv.
rozvojové země. Dělo se tak především formou vojenské a hospodářské pomoci režimům těchto zemí.
Světová socialistická soustava
Soustava zemí socialistického tábora (SSSR – Svaz Sovětských Socialistických republik, PLR – Polská
lidová republika, ČSSR – Československá socialistická republika, NDR – Německá demokratická
republika, MLR – Maďarská lidová republika, BLR – Bulharská lidová republika, RSR – Rumunská
socialistická republika, Kuba, KLDR – Korejská lidově demokratická republika, Vietnamská Socialistická
Republika a po určitou dobu také ČLR – Čínská lidová republika a Albánská lidová republika). Tyto
země byly provázány systémem různých multilaterálních smluv řešících politickou, hospodářskou,
bezpečnostní, vojenskou, soudní atd. spolupráci. Hlavním vojenským uskupením světové socialistické
188
soustavy (bez Číny) byla tzv. Varšavská smlouva a hlavním ekonomickým uskupením byla tzv. RVHP –
Rada vzájemné hospodářské pomoci. V obou těchto organizacích měla rozhodující slovo Moskva.
I Světová socialistická soustava měla své problémy a tak začátkem šedesátých let byla její jednota
rozštěpena soubojem Čínské lidové republiky a SSSR o vedoucí roli mezi socialistickými zeměmi. Čína
se odtrhla a později se k ní připojila také Albánie. Albánie pak v roce 1968 na protest (a zřejmě v obavě,
aby se podobná invaze nemohla uskutečnit proti ní) proti invazi do ČSSR vystoupila z Varšavské
smlouvy.
Svoboda Ludvík
Žil 1895-1979. Profesionální voják, který během 2. Světové války organizoval československé jednotky
v SSSR a v jejich čele se pak vrátil přes Duklu do Československa. Během válečného pobytu v SSSR
se prý stal tajně členem KSČ. Po válce se stal ministrem obrany. Dnes je mu vyčítáno, že v této své
funkci nehájil žádné z vojáků, kteří byli odsouzeni k trestu smrti (např. Heliodor Píka) nebo
k dlouhodobému věznění a všechny návrhy rozsudků odsouhlasil. V roce 1952 byl krátce zatčen, na
zásah sovětských důstojníků pak propuštěn z vězení a odsunut k práci v zemědělském družstvu. Odsud
jej dostal až Chruščov.
V březnu 1968 byl zvolen prezidentem republiky a nahradil v této funkci Antonína Novotného. V srpnu
1968 byl společně s Dubčekem ve skupině politiků, kteří v Moskvě jednali s Brežněvem a jeho lidmi o
řešení situace po invazi. V dubnu 1969 podpořil odstranění Dubčeka a volbu Husáka. V roce 1975 byl
ve své funkci prezidenta Husákem nahrazen.
Svobodné slovo
Deník vydávaný Československou stranou socialistickou (též součást Národní fronty). Podobně jako
Lidová demokracie, obsahoval tento deník méně propagandy, ale zdroje a kvalita jeho zpráv byly stejné
jako u Rudého práva. Pod původním názvem vycházel tento deník až do roku 1996. Od roku 1997 pak
jeho vydávání pokračuje pod názvem Slovo.
Šátkování
Slavnost předávání šátků dětem skládajícím pionýrský slib. Tento proces byl dětem předkládán jako
„nejdůležitější“ den jejich života a odehrával se obvykle v nějakých „památných“ místech – muzeum V.I.
Lenina, muzeum K. Gottwalda apod.. V Československu a zřejmě ve všech jiných ZST byly pionýrské
šátky červené. Pouze v NDR, kde bylo třeba děti trochu potrestat za to, že jejich rodiče byli často
fašisté, byly pionýrské šátky modré.
Šedesátá léta
Šedesátá léta představovala příchod relativní svobody a uvolňování po tvrdém režimu a hrůzách let
padesátých. Uvolňování vedlo k posílení postavení reformního křídla KSČ a postupně k Pražskému jaru
v roce 1968. To bylo pak brutálně přerušeno invazí armád Varšavské smlouvy a vývoj se vrátil zpět do
rukou konzervativců.
Široké vrstvy pracujících
Výraz používaný ve chvílích, kdy bylo třeba vyjádřit masovou podporu něčemu nebo všeobecnou radost
většiny národa.
Širokorozchodná trať
Vzhledem k tomu, že v SSSR měly železniční koleje větší rozchod než v naší části Evropy, bylo nutné
všechno zboží na hranicích překládat. Aby se objem překládaného zboží snížil, byla s velkými
189
propagandistickými a mediálními oslavami postavena širokorozchodná trať z hranice se SSSR až do
Košic, kam se přepravovala ze SSSR železná ruda.
Školení
Školení bylo velké množství, protože v teoriích vědeckého socialismu, komunismu, kolektivizace atd.
bylo třeba neustále školit celý národ. Školení byla organizována v podnicích, školách, odborech, ve
straně, v armádě, v SČSP, atd.
Špionážní centrála
V celém souboru nepřátel socialismu stály poměrně prominentně také tajemné špionážní centrály.
Jednalo se samozřejmě o špionážní centrály západních, kapitalistických zemí v čele s americkou CIA.
Objevovaly se též výrazy jako Špionážní síť, Špioni západních agentur, Špioni ze západu atd. Podle
potřeby jim pak režimní média připisovala zodpovědnost za různé problémy. Není samozřejmě
vyloučené, že v pozadí odporu k režimu, některých sabotážních akcí atd., skutečně podobné
organizace stály. Vzhledem k systematickému svalování viny za problémy socialismu na vnějšího
nepřítele, však veřejnost obvykle oficiálním informacím nevěřila.
Štít socialismu
Za štít socialismu byla obvykle považována ČSLA (Československá Lidová Armáda). Celkově byla za
štít socialismu považována také ČSSR, protože měla dlouhou hranici s „nepřátelským Západem“ a
hranice mezi ČSSR a NSR byla vlastně hranicí mezi NATO a Varšavskou smlouvou, kde proti sobě tyto
dva vojenské bloky několik desítek let stály.
Štvavá propaganda
Režimní označení kritiky reálného socialismu, poukazování na jeho problémy, nedostatky a nesvobodu,
kterou přinášel. Štvavá propaganda byla podle režimní teorie organizována zejména zahraničními
nepřáteli socialismu.
Štvavá vysílačka
Za štvavé vysílačky byly označované zahraniční stanice vysílající v českém/slovenském jazyce. Takto
označována byla především vysílačka Svobodná Evropa a také Rádio Svoboda, případně i Hlas
Ameriky.
Štváč
Výraz štváč byl používán ve spojení – kapitalistický štváč, válečný štváč, imperialistický štváč – a byl
vlastně jen jiným hanlivým názvem pro lidi nesouhlasící s režimem nebo s momentální stranickou linií.
Šumák
Dvě malé kostičky – bílá a červená, které když se rozpouštěly ve vodě, vytvářely šumivý nápoj. Později
se šumák prodával také již jako směs obou hmot v prášku. Cena byla 0,20 Kčs za balení.
Šuškanda – šeptanda
Režimem kritizovaný, ale obvykle nejspolehlivější zdroj informací v době reálného socialismu. Řada
rozhodnutí strany a vlády byla před lidem a masami tajena až do chvíle, kdy došlo ke změnám, které
představovala. Lidé se o nich proto dovídali šuškandou, kterou se snažila média diskreditovat a
zesměšnit až do té doby, než se ukázalo, že tato šuškanda byla pravdivá. Největší změny, které byly
původně médii i představiteli strany a vlády odmítány jako nepravdivé, byla například měnová reforma
v roce 1953, postavení Berlínské zdi v roce 1961, umístění atomových zbraní na půdě ČSSR začátkem
80. let, různé úpravy cen, uzavření hranic v roce 1969 atd.
190
191
T
Tajemník
Trochu zvláštní výraz používaný k označení funkcionářů KSČ na vedoucích funkcích. Tak jako prakticky
všichni funkcionáři, nebyli ani tajemníci skutečně voleni, ale byli do svých pozic dosazováni vyšší
složkou strany.
Lidová tvořivost:
Přiběhne Fero za předsedou KSČ a křičí: „Soudruhu předsedo, na záchodě se nám
oběsil soudruh tajemník“. A předseda se ptá: „A sundali jste ho?“ „Ne, protože
on se ještě hýbal“ odpoví Fero.
Tábor míru
Jiný název pro světovou socialistickou soustavu.
Tábor lidu, socialismu, míru
Televizní seriál
Patří neodmyslitelně k době reálného socialismu. Zejména v druhé polovině 70. let vznikala řada seriálů
z různých oborů života socialistické společnosti (zemědělství, lékařství, politika, strojírenství, zahraniční
obchod apod.). Většina z nich měla větší či menší ideologické podbarvení a mnohdy líčila členy strany
nebo stranické funkcionáře jako „dokonalé“ jedince, kteří obětavě řeší problémy svého okolí a nezištně
pomáhají druhým a jsou jim příkladem. Často tak logicky docházelo ke zkreslování skutečných událostí
(například Třicet případů majora Zemana, kde autoři sice čerpají příběhy z autentických spisů STB, ale
tendenčně je upravují). Faktem je, že většina seriálů byla ve své době velice oblíbená a mnohé z nich
se reprízují dodnes.
Příklady některých TV seriálů:
‐
Nemocnice na kraji města. Premiéra prvních 13 dílů byla v roce 1978, v roce 1981 pro velký
úspěch byla dotočena ještě druhá 7dílná série. Nemocnice vzbudila mimořádný zájem nejen
v tehdejším Československu, ale i v zahraničí, zejména v Německu. V době vysílání seriálu
byly prázdné nejen ulice ale i pivnice. Scénárista J. Dietl zasadil děj do prostředí oddělení
Ortopedie jedné krajské nemocnice. Režisérem seriálu byl J. Dudek, z mnoha herců jmenujme
aspoň dva protagonisty: L. Chudíka představitele primáře Sovy a M. Kopeckého v roli doktora
Štrossmajera.
‐
Třicet případu majora Zemana. 30 dílný seriál se promítal v letech 1974 – 79 a byl věnován
třicátému výročí vzniku SNB. Režisérem a současně autorem největšího počtu epizod byl Jiří
Sequens. Na scénáři se m.j. podíl i tiskový odbor Ministerstva vnitra. Ideovým cílem bylo
propagovat a obhajovat činnost bezpečnostního aparátu socialistického Československa. Řada
skutečností byla uváděna do smyšlených souvislostí nebo některá fakta byla zcela změněna.
Seriál 30 případů majora Zemana (V.Brabec) byl rozsahem největším projektem
Československé televize a obsahem nejpropagandističtější dílo svého druhu u nás.
‐
Žena za pultem. Seriál byl natočen v roce 1977. Scénář J. Dietl a režie J. Dudek. Hlavní
představitelka Jiřina Švorcová. Objevovaly se v něm zavádějící scény s plnými pulty potravin a
192
ochotnými prodavačkami, což neodpovídalo tehdejší realitě. V době vzniku však byl kritizován
pro neuspořádaný osobní život hlavní hrdinky.
‐
Okres na severu. 13-dílný seriál natočený v roce 1980 jako příspěvek k 60. výročí založení
KSČ. Autory je osvědčená dvojice J. Dietl (scénář) a E. Sokolovský (režie). Hlavním hrdinou je
okresní tajemník KSČ (J. Moučka), který je ukázán jako vzor všech ctností a kterému nejde o
vlastní zájmy ale o blaho lidu.
‐
Nejmladší z rodu Hamrů. Premiéra v roce 1975, scénář: J.Dietl, režie: E.Sokolovský. V roli
hlavního představitele: J. Satoranský. 11dílný seriál o cestě české vesnice k socialismu.
Odehrává se od září 1945 do září 1974.
‐
Plechová kavalérie. 7dílný seriál natočený v roce 1979 opět dvojicí J. Dietl (scénář) a J. Dudek
(režie). Roli hlavního představitele hrál J. Hartl. Seriál z rolnického prostředí, kde skutečným
hrdinou je kombajn a celý se nese v duchu hesla: „Ani zrno nazmar“.
‐
Inženýrská Odyssea. 13dílný seriál scénáristy J.Dietla a režiséra E. Sokolovského natočený
v roce 1979 zobrazuje osudy tří mladých inženýrů (J.Satoranský, P.Kostka a M.
Dočolomanský), kamarádů, kteří nastupují po promocích do svých prvních zaměstnání a hledají
uplatnění v odvětvích strojírenského průmyslu. Silně propagandistický socialistický seriál se
odehrával v prostředí tkalcovských stavů a poodhaloval zákulisí zahraničního obchodu.
‐
Muž na radnici. 11-dílný seriál z roku 1976, scénárista J. Dietl, režisér E. Sokolovský. Seriál se
odehrává v prostředí pracovníků tehdejších Národních výborů a vypráví příběh předsedy
jednoho Městského národního výboru (Z. Buchvaldek), který se rozhodne přestavět a
zmodernizovat město.
Tesil
Nemačkavá syntetická tkanina. Z tesilu se šily pánské šaty, dámské sukně atd. Jeho propagovanou
předností byla nemačkavost.
Tělovýchova
V reálném socialismu byla věnována velká pozornost masové tělovýchově, která sice nepodporovala
dřívější organizaci Sokol, ale hodně stavěla na jejich tradicích. Rozhlas vysílal ranní čtvrthodinové
rozcvičky pro pracující, pětiminutové rozcvičky pro školáky, sportovní kluby pod označením
Tělovýchovné jednoty vychovávaly adepty různých sportů, každých pět let se organizovaly spartakiády
a mnoho prostředků se věnovalo výchově špičkových sportovců. Jejich úspěchy ve světovém měřítku
byly pak využívány k propagaci socialistického zřízení.
Těreškovová Valentina
Velmi oslavovaná první kosmonautka světa (v roce 1963). Symbol kosmických úspěchů SSSR i
emancipace žen za socialismu.
Těžkosti
Od prvních dnů se budování socialistické společnosti potýkalo s množstvím problémů. Tyto problémy
byly svalovány především na třídní nepřátele. „Počáteční těžkosti“ bylo jedno z eufemistických
mediálních označení problémů jakéhokoliv charakteru a v kterékoliv době.
193
Lidová tvorba:
Co je absolutně věčné? Počáteční těžkosti při budování socializmu!
Timur a jeho parta
Mezi dětmi propagovaná a v padesátých letech zřejmě celkem populární dětská knížka, ve které hlavní
hrdina chlapec Timur tajně pomáhá chudým rodinám.
Tiskový dohled (dozor)
Méně agresivní výraz pro cenzuru. Vzhledem k tomu, že se o cenzuře oficiálně obvykle nemluvilo, byl i
tento výraz používán v médiích poměrně zřídka. Viz též Úřad pro tisk a informace.
Titoismus
Negativní výraz používaný v médiích na konci čtyřicátých a během první poloviny padesátých let, kdy
byl odsuzován příliš samostatně jednající jugoslávský komunistický vůdce J.B.Tito. Obsah výrazu nebyl
definován přesně, ale měl zřejmě představovat směs zrádcovství, špionáže, pokrytectví – vlastností, ze
kterých byl Moskvou a následně i stranami a vládami zemí socialistického tábora obviňován Tito.
Tmářství
Neochota určitý jednotlivců akceptovat myšlenky socialismu a komunismu či vedoucí úlohu KSČ ve
společnosti a z pohledu režimu nepochopitelné lpění některých lidí na tradičnějších koncepcích
organizace společnosti než jakou představovalo socialistické zřízení.
Trabant
Dvoutaktní automobil z umělé tříštivé hmoty s obsahem dvouválcového motoru 600 cm3 vyráběný ve
Zwickau v Německé demokratické republice. Koncepce motoru Trabant 600 byla vypracována ještě
před válkou a bez velkých změn byl pak jako T601 tento automobil vyráběn ještě v osmdesátých letech.
Byl charakteristický svou řadící pákou umístěnou pod volantem a především tmavě modravým
karcinogenním kouřem vycházejícím z jeho výfuku a zaplňující města východní Evropy
charakteristickým zápachem. T60i byl v období reálného socialismu pro mnoho rodin nedostižným
snem. Čekací doba na T601 představovala v ČSSR asi 4 roky, v NDR pak asi 6 let, cena okolo 30 000
Kčs představovala cca 15 – 20 měsíčních platů.
Lidová tvorba:
Víte, co je součástí dokumentace ke každému trabantu? - Jízdní řád autobusů.
Nový Trabant prý bude mít dva výfuky. To proto, aby se mohl používat jako
trakař.
Nový název pro Trabant – rozzuřený vysavač.
Slyšel jsem, že jste si koupili trabanta." "No jo, ale počůrala nám ho doga." "To ti
za deset korun umyjí v Pragokaru, soudruhu." "Když ona to za sebou aj
zahrabala."
194
Kolik je potřeba lidí na postavení jednoho trabanta? Dva, jeden skládá a druhý
lepí.
Jak se dá zvýšit cena trabanta na čtyřnásobek? Natankujte plnou.
Kdy dosáhne trabant svojí nejvyšší rychlost? Při odtahu.
Bývalý obyvatel DDR se ptá jiného:"Proč sis přestříkal tvého žlutého trabanta na
modro?" Ten druhý odpovídá: "Aby si ho Zápaďáci nepletli se schránkou na
dopisy."
Víte proč trabant nemá bezpečnostní pásy? Aby si ho lidé nepletli s batohem.
Víte jaký je rozdíl mezi stíhačkou a trabantem? Stíhačku nejdřív vidíte, potom
slyšíte.
Jak se řekne trabant japonsky? "Harashito"
Proč majitelé trabanta jdou po smrti rovnou do nebe? Protože si peklo prožili již
na zemi.
Na louce stojí trabant a přichází k němu řidič. Nasedne, nastartuje a rozjede.
Opodál stojí zemědělec a celé to sleduje. Trabant začne zběsilou rychlostí jezdit
dokola. Po chvíli to zemědělec nevydrží a jde se zeptat co se stalo. Řidič
trabantu jenom stáhne okénko a odpovídá mu: “Přiskřípnul jsem si pampelišku do
dveří a nejde utrhnout tak ji musím ukroutit.”
Transparent
Transparenty byly vyvěšovány na školách, továrnách, úřadech, kasárnách atd. Prostě kdekoliv byly
nějaké kolektivy lidí. Velmi populární byly také prvomájové transparenty nesené „radostnými“
pracujícími při oslavách prvního máje. Obsahem transparentů byla obvykle nadšeně oslavná podpora
režimu, sliby o zvýšené a zkvalitněné produkci, závazky a další sliby. Viz též Hesla.
Trockista
Označení osob, které v nějaké době byly členy KSČ, jehož vedení se znelíbily. Označení vycházelo ze
jména Lva Trockého, prvního ministra obrany bolševického Ruska, který pak upadl u Stalina v nemilost
a pro záchranu života emigroval do Mexika. I zde byl však dostižen a svými vrahy ubit krumpáčem.
Třída
Lenin rozděloval globální společnost nikoliv na národnostním avšak na třídním základě. Třídy definoval
jako velké skupiny lidí, které se liší vlastnictvím výrobních prostředků a způsobem zajišťování své
obživy.
195
Třídní boj
Dle Lenina se jedná o neustálý boj o moc mezi různými třídami (např. dělnická třída versus třída
kapitalistů)
Lidová tvorba:
Co je vlastně třídní boj? Když ti, co mají méně tříd, bojují proti těm, kdo jich
mají víc.
Třídní hledisko
Pohled na určitý problém nebo situace z úhlu třídního zájmu - zájmu určité třídy.
Třídní společnost
Třídní společnost existuje podle teorie marxismu-leninismu pouze v kapitalistických zemích. Zájmy
jednotlivých tříd (dělníci, rolníci, kapitalisté) jsou v kapitalismu protichůdné (antagonistické) a tak je
nutné vést třídní boj s cílem dosažení diktatury proletariátu. V dobách reálného socialismu se původní
třídy mění na pouhé vrstvy společnosti, které již nemají antagonistické zájmy, ale jen rozdílný způsob
získávání prostředků na obživu. V komunismu se pak měla společnost stát zcela beztřídní. Do této fáze
však žádný socialistický stát nikdy nedospěl.
Třídní nepřítel
Kdokoliv, kdo měl jiné zájmy než představitelé strany a vlády. Předpokládalo se samozřejmě, že takové
zájmy může mít jen člen jiné třídy než dělnické/rolnické.
Třídní nerovnost
Rozdíly mezi jednotlivými třídami obyvatelstva. Tímto výrazem byl myšlen především rozdíl v přístupu
k bohatství mezi třídou kapitalistů a dělnickou třídou.
Lidová tvorba:
Existuje v socialistické společnosti třídní nerovnost?
Nikoliv, třídní dělení známé z kapitalistické společnosti bylo socialistickou
revolucí zlikvidováno. V socialistické společnosti existuje naprostá a všeobecná
rovnoprávnost. Je však pravda, že někteří lidé nebo skupiny lidí jsou
rovnoprávnější než ostatní.
Třídní rozdělení společnosti
Rozdělení společnosti podle tříd. Toto dělení bylo ještě charakterizováno tím, zda bylo či nebylo
„antagonistické“, tzn. nepřátelské. Antagonistické členění společnosti mělo existovat pouze
v kapitalismu. V socialismu sice přežívalo třídní rozdělení společnosti, ale bylo již neantagonistické,
protože třída dělníků a třída rolníků měly „podobné zájmy“. Společnost komunistická pak měla být zcela
beztřídní. Viz též Třídní společnost.
196
Třídní zájmy
V marxistické teorii třídní společnosti měla každá ze tříd společnosti své zájmy. Hlavním zájmem třídy
kapitalistů měla být maximalizace zisku, hlavním zájmem dělnické třídy měla být sociální spravedlnost.
třídní zájmy pak v období reálného socialismu strana a vláda prezentovala cokoliv, co bylo v zájmu
udržení její vlády.
Tuzex
Všeobecně známý podnik zahraničního obchodu založený s cílem prodeje zahraničního a exportního
zboží za valuty a tuzexové bony. V Tuzexu bylo možné získat bez pořadníku relativně velký výběr zboží
jinak nedostatkového. Vlastnictví věcí či oblečení z Tuzexu se pak také stalo prestižní záležitostí. Viz
též Darex, Vekslák, Devizový monopol.
Tvrdá pěst
V rámci neustálého boje za lepší zítřky, za budování socialistické vlasti, za mír a socialismus, za lepší
společnost atd., bylo často nutné také ukázat odhodlanost k boji a sílu. V mediálním provedení se síla
často vyjádřila jako „tvrdá pěst dělnické třídy“ nebo „tvrdá pěst pracujících“, což obvykle znamenalo
zásah některé z bezpečnostních složek režimu.
Název článku v dobovém Rudém právu:
Tvrdá pěst pracujících dopadla na škůdce lidu.
Tvůrčí činy
Blíže nedefinované prorežimní aktivity.
197
U
Udávat
Poskytovat bezpečnostním složkám (StB, VB) informace o spoluobčanech a jejich skutečných,
domnělých nebo smyšlených protirežimních aktivitách.
Lidová tvorba:
„A za co sedíš ty?“ ptá jeden mukl druhého. „Za lenost“ dostane odpověď.
„Prosím Tě, co je to za výmluvu, za lenost se přece nezavírá ani v ČSSR“. „Ale
ano, za lenost. Já jsem si v hospodě s Pepou Vocejtkem vyprávěl jeden večer
politický vtipy. Cestou domu sem si pak říkal, že bych ho měl za ty, co mi vyprávěl
udat, ale pak jsem se rozhodl, že to udělám až ráno. No a Pepa Vocejtko mě udal
ještě ten večer.“
Smutná mladá paní si stěžuje svoji kamarádce, jaké má starosti s rozvodem, že
manžel se rozvádět nechce a ona si neví rady. A kamarádka se na ní překvapeně
dívá a říká: „A proč ztrácíš čas a peníze rozvodem? Stačí, když ho za něco udáš.“
Pán s mikrofonem se ptá muže na ulici: „Co byste udělal, kdybyste vyhrál pět tisíc
korun“? „Vzal bych si dovolenou a jel bych na týden do Sovětského Svazu“. A
kdybyste vyhrál deset tisíc korun? Domluvil bych se se ženou a jeli bysme spolu
na dva týdny do Sovětského svazu. „A kdybyste vyhrál 100 tisíc?“ „Vzal bych
ještě švagra, švagrovou a všechny děti a jeli bysme do Sovětského svazu“. „A to
prosím Vás neznáte jinou zemi než Sovětský Svaz?“ „Ale jinou zemi znám, ale vás
neznám!“
Váňa přijde navštívit Péťu. Povídají, vodku popíjejí a vyprávějí si politické vtipy.
Péťa pak vstane a že uvaří kávu. Sedne si v kuchyni a mele kafe na ručním
mlýnku.
Váňa ho zahlédne a ihned jen tak bez kabátu vyrazí ze dveří na ulici a pádí co mu
nohy stačí!
Péťa běží za ním a volá: "Co blázníš?"
Váňa se jen v běhu otočí: "Ty hajzle. Já myslel, že jsi kamarád a ty hned
telefonuješ na KGB!!!
Ulice
Pejorativní výraz používaný režimními médii a funkcionáři KSČ zejména v roce 1989 k označení snah
veřejnosti o změnu režimu v demonstracích. Pokud by se jednalo o podporu režimu stejným davem,
byla by byla označována jako „projev vůle lidu“ či podobně.
198
Uliční výbor
KSČ byla organizována na „podnikovém a územním principu“. To v realitě znamenalo, že byly stranické
organizace jak na pracovišti, tak v bydlišti. Bylo tak dosahováno lepší kontroly a řízení života jak členů,
tak i nečlenů strany. Viz Stranické orgány.
Ultralevicový
Výraz označující lidi či jejich názory jako více levicové než považoval Lenin za správné. Mezi
ultralevicové byl zařazován i Trockij.
Umakart
Hmota z lisovaného a tvrzeného materiálu s umyvatelným povrchem, který se používal na výrobu
vrchních desek stolů používaných ve veřejných prostorách jako restaurace, kulturní domy, taneční sály,
schůzovní místnosti atd.
Umístěnka
Hlavně v padesátých letech dostávali absolventi některých vysokých škol umístěnky do práce. Jejich
možnost volby zaměstnavatele i geografického místa výkonu práce tím byla vlastně zlikvidována.
Hlavním cílem bylo zajistit dostatek socialistických kádrů i v méně populárních končinách republiky –
zejména v pohraničí, na horách a na malých vesnicích.
Usnesení strany a vlády
Společnost i hospodářství bylo v reálnému socialismu řízeno především usneseními strany a vlády. Ta
byla vydávána čas od času na různých zasedáních ÚV KSČ nebo sjezdech KSČ. Vláda se vždy přidala,
protože všichni její členové byli také členy KSČ a většina z nich i členy ÚV KSČ.
Utužení přátelských vztahů
Přestože přátelské vztahy k SSSR, k ostatním ZST nebo bratrským stranám byly „tradičně úzké“, média
často zmiňovala různé kroky vedoucí k „dalšímu utužení přátelských vztahů“. Stupeň úzkosti byl měřen i
vřelostí polibků stranických představitelů.
Uvědomělý
Výraz pro člověka aktivně podporujícího socialistické zřízení a aktuální politiku strany a vlády.
Uvědomělá pracovní kázeň
Jeden z cílů „práce s lidmi“ bylo, aby rádi, dobře a oddaně pracovali a sloužili tak věci socialismu.
Uvědomělá pracovní kázeň byl výraz, který tento cíl popisoval a který byl v médiích hojně propagován.
Uranové doly
Byly pracovištěm politických vězňů v padesátých letech. Ti zde museli pracovat obvykle bez ochranných
pomůcek a za velmi tvrdých podmínek. Známé byly z tohoto pohledu zejména doly v Jáchymově a
v Příbrami.
Uvolněný funkcionář
Na určité úrovni odborářských a stranických funkcí byli lidé pro politickou nebo odborovou práci
zproštěni jiných pracovních povinností. Uvolněnými funkcionáři byli proto například předsedové
celozávodních výborů KSČ nebo předsedové podnikových (závodních) odborových organizací.
199
Usnesení
Každá stranická schůze přijímala své usnesení, kterým se ukládalo jejím různým výborům (např.
kontrolní, revizní atd.) či jednotlivým soudruhům plnění úkolů do příští schůze. Většinou však usnesení
byla velmi formální a vesměs se také schvalovala jednomyslně. Postupem času se lidé snažili číst
v usneseních ÚV KSČ nebo Předsednictva ÚV KSČ „mezi řádky“, zda v nich nelze vyčíslit záblesk
naděje.
Uspokojování základních životních potřeb obyvatelstva
Bylo mediálně i akademicky používané zaklínadlo, které by se dalo přeložit jako „spotřeba“. V ještě
složitější jazykové vazbě „stupeň uspokojování základních životních potřeb obyvatelstva“ se pak jednalo
o měření velikosti spotřeby. Čím vyšší byl „stupeň uspokojování ….“, tím to bylo lepší. Jak se potřeby
stanovovaly, však nebylo objektivně definované.
Uzavírat
Výraz se používal ve spojení „uzavírat závazky“, „uzavřít závazek“. Znamenal přijetí určitého závazku,
(například na počest Února, „sjezdu“ apod.).
Úder
Režim čas od času „uštědřil drtivý úder kapitalistickým živlům, buržoasii, nepřátelům socialismu atd..
Jednalo se často o nějaká nepopulární rozhodnutí strany a vlády, která bylo třeba prezentovat jako
nutnost v boji proti kapitalistickým živlům, buržoasii atd.
Údernické hnutí
Režimem organizované hnutí za „dobrovolné“ zvyšování pracovních výkonů. Po vyhodnocení
takovéhoto hnutí se pak často zvyšovaly výrobní normy, protože „hnutí prokázalo“, že pracující mají
ještě rezervy.
Úderník
Obdivný výraz označující člověka s vysokými pracovními výkony v oblasti manuální práce. Znázorňován
na obrázcích a plakátech obvykle jako mladý muž s rozhodným úsměvem a s vyhrnutými rukávy
odkrývajícími jeho silné svaly na opálených pažích. Organizována byla také tzv. údernická hnutí, což
byly vlastně soutěže o co nejvyšší překračování pracovním norem nebo prostě dosahování co
nejvyšších pracovních výkonů. Viz též Stachanovec.
Úkoly
Před pracujícími, před KSČ, před socialistickou společností atd. stály vždy nějaké úkoly, které bylo třeba
plnit, splnit, překročit. Úkoly zadávaly také stranické sjezdy, stranické orgány atd. Úkoly také vyplývaly
z plánů a bylo třeba za jejich splnění bojovat, případně je usilovně plnit.
Únorový
Označení období „převzetí moci“ dělnickou třídou. Únor 1948 byl také označován jako Vítězný únor
nebo jako Únorové vítězství dělnické třídy.
200
Úprava cen
Celé hospodářství bylo řízeno centrálně, a proto i ceny základního zboží byly stanovovány centrálně a
pro celou republiku. V době reálného socialismu se zásadně nezdražovalo, ale pouze „docházelo
k úpravám cen“ s platností k určitému datu. Nové ceny byly publikovány vždy až v první den jejich
platnosti. Cenové úpravy probíhaly skokově zvyšováním cen žádaného zboží při současném snižování
cen „ležáků“, tzn. zboží, o které žádný zájem nebyl. Tímto způsobem byla udržována nulová nebo nízká
statistická inflace avšak ceny spotřebního zboží rostly. Viz též Cena.
Úroveň blahobytu
Úroveň blahobytu se odvíjela od „stupně uspokojování životních potřeb obyvatelstva“ a byla měřena
velikostí materiální spotřeby na obyvatele nebo domácnost (počet rádiových a televizních přijímačů na
domácnost, stejně tak i ledniček, automobilů, vysavačů atd.).
Lidová tvorba:
Víte, jak vypadá polský sendvič? Dva lístky na chleba a mezi nimi vložený lístek
na salám.
Úplatek
Naprosto běžná a očekávaná záležitost při snaze získat cokoliv nedostatkového nebo záležitostí, které
vyžadovaly souhlas či doporučení. Úplatky v době reálného socialismu nemusely mít vždy peněžní
formu. Často se jednalo o různé protislužby nebo nabídku jiného nedostatkového zboží. Dalším
výrazem pro úplatek menšího rozměru bylo všimné.
Úřad pro tisk a informace
V dobách “reálného socialismu” bylo třeba prosté občany velmi často ochránit před “špatnými”
myšlenkami a názory. Jednalo se o cenzuru, která se ale vznešeně schovávala za zkratkou ČUTI
(Český úřad pro tisk a informace), resp. FUTI (Federální úřad pro tisk a informace).
Úsilovné plnění úkolů
O jeden stupeň nižší než výraz „boj za splnění úkolů“ avšak podobný význam.
Úspory
V padesátých letech se vyčerpaly možnosti extenzivního vývoje hospodářství a tak se důraz začal klást
na zvyšování efektivnosti a úspory. „Dosahování úspor“ se tak stalo jedním z kýžených cílů
socialistického podnikání.
Lidová tvorba:
Musí se šetřit ať, to stojí, co to stojí.
ÚV KSČ
Ústřední výbor KSČ. Nejvyšší orgán strany v době mezi dvěma sjezdy se sídlem v budově dnešního
Ministerstva Dopravy. Členové ÚV KSČ byli nejmocnější lidé v tehdejší ČSSR, kteří rozhodovali o tom,
co a jak se bude řešit v Parlamentu (Národní shromáždění) nebo ve vládě i všechny ostatní důležité
záležitosti. ÚV KSČ Byl volen na sjezdech KSČ a řídil stranu v období mezi sjezdy. Ústřední výbor
201
ovládal centrální státní orgány a společenské instituce prostřednictvím stranických organizací v nich, ale
také tím, že v předsednictvu ÚV KSČ byli rozhodující státní představitelé. Viz též Plénum ÚV KSČ.
Lidová tvorba:
Soudruh Biľak směl kouřit a pít již v páté třídě – dosáhl totiž plnoletosti.
Poznámka:
Vasil Biľak byl člen ÚV KSČ zodpovědný za ideologii
ÚV KSSS
Ústřední výbor Komunistické Strany Sovětského Svazu. Během vlády Brežněva docházelo jen
výjimečně ke změnám složení ÚV KSSS a tak se tento orgán stal spolkem velmi starých pánů /
soudruhů. To se pak projevilo i tím, že ve třech letech po sobě zemřeli 3 generální tajemníci ÚV KSSS
(Brežněv, Andropov, Černěnko) a teprve po té nastoupil Gorbačov. Tato situace byla také terčem vtipů.
Lidová tvorba:
Víte, jak se vybírá další generální tajemník ÚV KSSS? Celý ÚV KSSS se sejde na
Rudém náměstí a ten člen, který je schopen náměstí přejít bez hole se stane
novým generálním tajemníkem.
Brežněv v politbyru: „Navrhuji odvolat soudruha Gromyka z funkce, protože se
už nepoznává. Včera jsem ho potkal a říkám mu: Dobrý den, soudruhu Gromyko a
on my odpověděl: „Dobrý den, ale já nejsem Gromyko!“
Úzký profil
Nedostatkový materiál, nedostatkové výrobky, nedostatkové zboží.
Lidová tvorba:
Dotaz na Rádio Jerevan: „A budou v komunismu peníze?“ Odpověď: „Ano, už
budou jen peníze“.
202
V
VB
Viz Veřejná bezpečnost.
V čele
V teorii permanentního boje za cosi a za všechno, bylo potřeba vůdců. Jediným vůdcem byla strana,
KSČ, komunisté apod. „V čele“ nebo jako předvoj „boje o zrno“, za splnění plánu, „za lepší zítřky“ nebo
za cokoliv jiného, režimem podporovaného stáli v režimních heslech, prohlášeních, citátech aj. vždy buď
„komunisté“ nebo „KSČ“ atd..
V souladu
Výraz „v souladu“ byl poměrně často mediálně využíván při informaci, že nějaká činnost, něčí
prohlášení atd odpovídalo centrálně danému směru nebo principu. Objevovaly se proto například vazby
„v souladu se závěry zasedání ÚV KSČ, v souladu s rozhodnutím x-tého sjezdu KSČ, v souladu se
zájmy dělnické třídy atd. .
Varšavská smlouva
Vojenské uskupení ZST (Zemí Socialistického Tábora) založené k 15.5.1955 na základě smlouvy
podepsané ve Varšavě. Uskupení bylo protipólem NATO – vojenského paktu USA a jejich evropských
spojenců. Soupeření těchto dvou vojenských organizací bylo také hlavní součástí Studené války.
Válečný štváč
Výraz používaný spíše v padesátých a první polovině šedesátých let k označení především
zahraničních odpůrců socialistického systému nebo západních politiků nechvalně se vyjadřujících o
socialistickém zřízení či zemích, v nichž existovalo.
Vánoční besídka
Školní slavnost organizovaná obvykle několik dní před vánočními prázdninami. Alternativní název byl
také jolka.
Vděčit
Režim se zásadně prezentoval tak, že veškeré sociální vymoženosti, veškerá zlepšení čehokoliv nebo
prostě vůbec vše pozitivní nebo jako pozitivní prezentované, zde bylo díky „straně a vládě“ nebo díky
„KSČ“. V novinách se proto také objevovaly nadpisy jako například „za to a to vděčíme naší straně a
vládě“ nebo „díky KSČ jsme dosáhli toho a toho“. V takovýchto chvílích se zapomínalo i na dělníky a
rolníky, kteří v teorii marxismu-leninismu byli jinak „jedinými tvůrci všech materiálních hodnot“. Strana a
vláda zde tedy nebyly, aby sloužily masám, ale byly zde masy, o které se strana a vláda starala, za což
se očekávalo, že jim budou masy vděčné. Alternativně se v médiích také vděčilo Sovětskému svazu.
Ve službách
Kdokoliv byl „odhalen“, že jedná proti zájmu režimu reálného socialismu, byl obviněn z toho, že jedná ve
službách někoho jiného. Nejobvyklejší formulace zahrnovaly například: „ve službách kapitalistů, ve
službách CIA, ve službách západních rozvědek atd.
Vedoucí (soudruh)
203
Za reálného socialismu se jen do určité míry používaly „buržoazně znějící“ názvy funkcí jako například
„ředitel“. Místo nich se zažil například název „soudruh vedoucí“, použitelný pro různé úrovně
hospodářské hierarchie. Příkladů dalších funkčních názvů lze najít podstatně více.
Vedoucí kádry
Za „vedoucí kádry“ byli vydáváni lidé režimu loajální, režimem podporovaní a jmenovaní do vyšších
politických a ekonomických funkcí. Viz též Nomenklatura.
Vedoucí úloha KSČ
Základní princip, na němž byla postavená neomezená moc KSČ ve státě. Vedoucí úloha KSČ byla také
zakotvena v socialistické ústavě z roku 1960 a ústavně tak zjišťovala trvalé vedení státu komunistickou
stranou. Tím pádem ani pracující lid neměl prostřednictvím voleb praktickou možnost politickou situaci
změnit.
Veksl
Proces nelegální směny české měny za měny volně směnitelné prováděný s turisty z těchto zemí, kteří
dostávali od oficiálních směnáren přibližně 40 procent směnného kurzu nabízeného na černém trhu.
Veksláci pak takto získané volně směnitelné valuty často měnili na tuzexové bony a prodávali
s poměrně vysokým ziskem zájemcům o bony. Za veksl byl lidmi označován i samotný obchod
s tuzexovými bony získanými i jiným způsobem.
Vekslák
Člověk, který se živil nákupem a prodejem valut, případně také jejich směnou za bony a prodejem bonů
lidem, kteří chtěli, nebo potřebovali koupit nějaké zboží v prodejnách Tuzex. Využíval tak příležitosti
k bezpracnému zisku, kterou mu nabízel reálný socialismus.
Velký génius lidstva
Označení pro Stalina používané v Rudém právu cca do roku 1956.
Velký Říjen
Viz Vítězný Říjen. Oba výrazy byly používány v médiích alternativně.
Veřejná bezpečnost – VB
Uniformovaná složka (policie) bezpečnostního aparátu ČSSR. Policisté byli v době reálného socialismu
nazýváni příslušníky VB.
Lidová tvorba:
Proč příslušníci VB chodí ve třech? Jeden umí číst, druhý psát a třetí ty dva
inteligenty hlídá.
Příslušník VB prochází seznam otázek, které má klást a potom požádá svědka
krádeže: „A můžete tu osobu popsat?“ „Byla prostřední postavy a měla plnovous.“
Zní odpověď. „ A byl to muž nebo žena?“
Kdo má u VB IQ 130? Sto třicet příslušníků.
204
Dva příslušníci našli při obchůzce před kinem mrtvolu. Když se chystali sepsat
hlášení, nevěděli jestli se ve slově kino píše měkké –i nebo tvrdé –y. Řešení ale
našli – „Víš co, vodtáhnem ho do parku.“
205
Vesnický boháč
Negativní výraz používaný v médiích k označení nepřátel socialismu na venkově. Vesnický boháč byl
obvykle vylíčen jako člověk, který své bohatství získal na úkor ostatních obyvatel obce, který má
velkopanské zvyky a především je odpůrcem kolektivizace.
Věc socialismu
Odvolávka na cosi, co mělo být v zájmu socialistického zřízení, tzn. strany a vlády.
Věčné časy
Propagovaná délka trvání spojenectví se SSSR. Viz heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“.
Vědecký komunismus
Režimem propagovaná politická teorie, která údajně nejhlouběji a nejsprávněji propracovala organizaci
ideální lidské společnosti – komunismu. Ve skutečnosti se jednalo spíše o utopické úvahy, které
vycházely z nenávisti, závisti a nepochopení lidské motivace i lidské psychiky. Vědecký komunismus
vycházel z principu centrálního plánování, z představy že práce je hlavní potřebou člověka, že
kapitalistická společnost je zahnívající a parazitující a je třeba ji odstranit, materiální výroba bude natolik
produktivní, že všichni budou dostávat všeho tolik, kolik budou potřebovat, peníze nebudou potřeba atd.
atd.. Hlavním teoretikem vědeckého komunismu byl Lenin, který jej postavil především na učení Marxe
a Engelse a na některých myšlenkách utopických socialistů.
Lidová tvorba:
„Prosím Vás vymysleli ten socialismus komunisti nebo vědci?“ „No samozřejmě, že
komunisti. Vědci by ho přeci nejdříve vyzkoušeli na myších!“
Dotaz na Rádio Jerevan: „A budou v komunismu zloději?“
„Samozřejmě, že nebudou, vše bude rozkradeno už za socialismu“.
Odpověď:
Vítězný máj
Mediální odvolávka na vítězné ukončení 2. světové války slavené u nás 9. května.
Vítězný říjen
Tímto výrazem byla myšlena Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR), která se, podle Juliánského
kalendáře používaného v té době v Rusku však udála v říjnu 1917, ale byla pak podle Gregoriánského
kalendáře oslavována každým rokem až 7. listopadu.
Lidová tvorba:
Jmenoval se Lenin skutečně Lenin?
Ne, jmenoval se Uljanov.
Jmenoval se Stalin skutečně Stalin?
Ne, jmenoval se Džugašvili.
Byla Říjnová revoluce skutečně v říjnu?
Ne, byla v listopadu.
206
No, vidíte, a takhle je to se vším.
Vítězný únor
Takto byl nazýván 25. únor 1948, kdy prezident Beneš přijal demisi vlády a novou vládu sestavil pak
Klement Gottwald již téměř výlučně ze svých lidí. Tímto datem začala v Československu vláda jedné
strany.
Víza
Občané socialistických zemí potřebovali víza prakticky do všech zemí mimo ZST. Vzhledem
k podezření zahraničních byrokratů z možného rozšiřování komunistických myšlenek našimi cestovateli,
z obav ze špionáže i proto, že českoslovenští cestovatelé měli velmi, velmi omezené finanční zdroje a
obvykle neměli ani zdravotní pojištění, byl proces získávání víz obvykle dost komplikovaný.
Vlak družby
Při různých výročích nebo jiných příležitostech byly v rámci „přátelství mezi národy“ organizovány vlaky
družby. V těchto vlacích se pak vzájemně navštěvovaly stranické delegace promísené v určitém poměru
s pionýry, pracujícími, družstevníky, ženami, bývalými partyzány či jinými složkami socialistické
společnosti. Během těchto cest se pořádaly různé společné veselice, z nichž se pak natáčely zvukové a
filmové záběry, které se promítaly pracujícím v biografech.
Vlasovci
Veteráni Vlasovových vojsk. Bylo na ně svalováno mnoho špatných věcí, jako banditismus, záškodnictví
a násilí. Generál Vlasov, který jim původně velel, byl skutečně rozporuplná osobnost, protože se jednalo
o sovětského generála, který v německém zajetí postavil vojska podporující německou armádu a na
konci války se pak proti německé armádě postavil a zásadně podpořil Pražské povstání. Generál Vlasov
byl v následně Rudou armádou zajat u Plzně a v Moskvě pak v roce 1946 popraven. Zbytky jeho vojáků
se pak snažily nějak přežít a tak se pohybovaly po střední a východní Evropě v malých jednotkách ještě
dlouho po válce.
Vlastenecká povinnost
Vlastenectví a loajalita režimu byly dva pojmy, které režim prolínal s cílem využít vlasteneckých pocitů
mnoha lidí k podpoře socialistického vývoje vůbec. Podpora socialistickému státu byla proto tedy
prezentována jako vlastenecká povinnost. Tato povinnost se pak prolínala i do vojenské přísahy,
pionýrského slibu a dalších rituálních slibů věrnosti vlasti a socialismu.
Vlastnictví výrobních prostředků
Komunistická ideologie uznávala pouze jedno vlastnictví výrobních prostředků – společenské. Druhá
alternativa (soukromé) představoval hrozbu vykořisťování dělnické třídy kapitalisty, kteří jakožto
vlastníci výrobních prostředků mohli dělnickou třídu vykořisťovat.
Vltava
Název vysílačky, která začala špatnou češtinou vysílat prosovětskou propagandu hned ráno 21. srpna
1968 a pokračovala v tom až někdy do zimy 1968/69.
Vměšování do vnitřních záležitostí
Režim reálného socialismu byl velmi citlivý na „vměšování do vnitřních záležitostí“ ze strany
kapitalistických zemí. Jakákoliv zmínka o problémech, lidských právech, nesvobodě, ekonomické situaci
atd. v médiích západního světa nebo ve vyjádřeních západních politiků byla hlasitě označována za
„vměšování do vnitřních záležitostí ČSSR“. Na druhou stranu invaze armád zemí Varšavské smlouvy,
byla označována jako bratrská pomoc.
207
Vnější nepřítel
Za vnějšího nepřítele byly považovány automaticky všechny kapitalistické státy, jejich představitelé,
špionážní centrály, jejich politické strany, kapitalisté ale často i nekomunistické odborové svazy a celý
výběr organizací a jednotlivců. Bylo tomu tak jednak proto, že režim potřeboval a skutečně měl
v demokratických zemích nepřátele, jednak proto že režim všechny své problémy a potíže musel na
někoho svalovat. Přes svou vedoucí úlohu ve společnosti nebyla totiž KSČ obvykle připravena převzít
za problémy zodpovědnost.
Vnitrostranická demokracie
Princip, o kterém KSČ v médiích hovořila, ale který v praxi neměl žádný obsah, protože všechny
komunistické strany byly organizovány na principu tvrdé stranické discipliny, která neumožňovala
opravdovou diskusi a tím byla již v principu nedemokratická. Viz též Lenin.
Lidová tvorba:
Co je to vnitrostranická demokracie? Dělba práce mezi stranou a ministerstvem
vnitra.
Na schůzi KSČ se v diskusi přihlásil jeden soudruh a ptá se: „A je to pravda, že
se soudruh Gottwald se rád napije?“ Nedostane odpověď a schůze se rychle
ukončí. Na další schůzi v diskusi vystoupí nějaký jiný soudruh a říká, že má dva
dotazy: „První dotaz mám, jestli se tedy soudruh Gottwald rád napije? A druhý
dotaz mám, kde je ten soudruh, co se ptal minule?“
Vnitřní nepřítel
Za vnitřního nepřítele v rámci strany byli označováni především ti členové, kteří z různých důvodů ztratili
důvěru strany – důvodem byly především jejich jiné než aktuálně oficiální názory na budování
socialismu. Vnitřním nepřítelem ve společnosti pak byli obvykle označováni bývalí kapitalisté,
živnostníci, kulaci, vesničtí boháči, intelektuálové a další osoby, u nichž režim předpokládal (obvykle
správně) nesouhlas se socialistickým vývojem společnosti.
Vnitřní reprodukční cenové vyrovnání
VRCV (lidově zvaný „cvrček“) byl nástrojem zreálnění směnného kurzu čs. měny vůči měnám volně
směnitelným. Velikost VRCV ukazovala poměrně realisticky rozdíl mezi m kurzem československé
koruny a její hodnotou vůči západním měnám. Jeho hodnota byla až plus 275 procent, což znamenalo,
že kurz koruny byl několikanásobně vyšší než její reálná hodnota. Umělé držení vysokého kurzu koruny
bylo jak ekonomickým, tak také ideologickým opatřením, protože nebylo žádoucí, aby kurz koruny oproti
„západním“ měnám zásadně klesal. Kurz tedy zůstával téměř stabilní a rostlo VRCV či další příplatky ke
kurzům západních měn.
Vodní děla
Od konce sedmdesátých let běžný prostředek rozhánění nepohodlných demonstrací. Jednalo se vždy o
tzv. „nepovolená shromáždění“ (obvykle „antisocialistických sil“ nebo „provokatérů“). Podobně jako
s emigrací nebo soukromým podnikáním byl ale problém v tom, že žádná povolená veřejná
208
shromáždění mimo režimních nebyla, stejně jako neexistovalo dovolené podnikání nebo legální
emigrace.
Lidová tvorba:
Plazí se dva po poušti s vyplazenými jazyky. Jeden na toho druhého sípá: „Zakřič
něco protistátního, třeba na nás pošlou vodní děla“.
Vojenská přehlídka
Vojenské přehlídky byly organizovány vždy 9. května na počest výročí ukončení druhé světové války.
Devátý a nikoliv osmý květen byl v ZST oslavován jako den ukončení druhé světové války. Rozdíl
vyplýval z rozhodnutí Stalina, který chtěl ukončení války vyhlásit až ve chvíli, kdy to ze strategickopolitických důvodů bude vyhovovat jemu.
Volby
V období reálného socialismu byly volby pouze dobrovolně povinnou demonstrací loajality režimu.
Volební lístky dávaly jenom možnosti volby navrhovaných kandidátů Národní fronty. Existovala
teoretická možnost škrtnutí kandidátů, ale ta byla obvykle zkomplikována tím, že pro škrtnutí museli jít
voliči za speciální plentu, což již samo o sobě bylo podezřelé a škrtnutí pak muselo být provedeno
speciálně předepsaným způsobem. Pokud škrtnutí nebylo předpisové, považoval se hlasovací lístek za
řádně podaný a hlasující pro kandidáty na něm uvedené. Často, zejména v padesátých letech, byl
v hlasovací komisi ve volební místnosti přítomen příslušník SNB, čímž bylo voličům dáno jasně na
vědomí, jakou volbu mají. Viz též jednomyslnost.
Lidová tvorba:
Reagan a Husák se baví o nastávajících prezidentských volbách. Reagan říká: „Já
vím, že nějakých 15 milionů lidí bude proti mně, ale budu nakonec stejně
prezidentem.“ A Husák jen odvětí: „Hm, u nás je to úplně stejné.“
„Komunistické volby se prý inspirovaly v náboženství“ ´“Jak to myslíš?“ „No, když
bůh přivedl Adamovi Evu, tak mu prý řekl: „Vyber si ženu“.
Oficiální heslo:
• Jednotně v práci, jednotně k volbám.
Vrcholový sport
V období reálného socialismu významná složka prezentace úspěchů budování socialistické společnosti.
Stát vynakládal na přípravu sportovců a rozvoj sportu všeobecně vysoké finanční částky. Dosud není
objektivně uzavřená kapitola pravděpodobného používání zakázaných prostředků povzbuzujících
výkonnost některých sportovců s vědomím státu.
Vstup
Vstup armád Varšavské smlouvy, spřátelených armád, bratrských armád, internacionální pomoc atd.
Tyto výrazy označovaly srpnovou invazi z roku 1968.
VUML
209
VUML - Večerní univerzita marxismu leninismu byl dvouletý politický kurz, jímž v osmdesátých letech
museli procházet všichni členové strany i kandidáti členství v KSČ a také vybraní nestraníci, se kterými
se počítalo do nějakých vyšších nebo zajímavějších hospodářských funkcí. Jednalo se o nejvyšší formu
stranického vzdělávání.
Vůle lidu
Z „vůle lidu“ přijímali představitelé strany a vlády zásadní rozhodnutí o fungování strany a státu. Se
zjišťováním, co byla skutečná vůle lidu, se však nikdo nezabýval. Volby nedávaly možnost vyjádření
opravdových názorů, průzkumy neexistovaly, shromáždění nebyla povolena, média byla podrobena
cenzuře, veřejná vystoupení musela být v souladu s ideologií atd.. „Vůle lidu“ tedy bylo v podstatě
prázdné heslo.
Volně směnitelná měna
Jednalo se výlučně o měny vyspělých kapitalistických zemí, které bylo možné volně měnit za měny
jiných zemí. Žádná národní platidla zemí ZST nebyla volně směnitelná. Hlavním měřítkem exportu i
snahou všech vlád ZST bylo však získání maximálního množství volně směnitelných měn. Přes
ideologickou nenávist vůči kapitalismu tak vlastně byla mlčky uznávána ekonomická nadřazenost tohoto
systému. Dovozové nebo nedostatkové zboží bylo i v rámci socialistických zemí často k dostání jen za
volně směnitelnou měnu. Viz např. Tuzex, Darex, Veksláci, VRCV, Směnný kurz.
Lidová tvorba:
Když se vrátil Brežněv z cesty do USA, ptali se jej soudruzi v ÚV KSSS, jaký je
rozdíl mezi SSSR a USA. Brežněv se chvílí zamyslel a po chvilce zdráhání
odpověděl: „Vlastně, vlastně je to u nich stejné jako u nás. I tam se všechno
dostane jen za dolary“.
Vrstva společnosti
Mimo třídy definoval marxismus-leninismus i vrstvy obyvatelstva. Jednou z vrstev byla například
„pracující inteligence“, čímž byli míněni lidé se vzděláním, kteří byli zaměstnanci. V reálném socialismu
v ČSSR však nebylo možné si na živobytí vydělávat jinak než v zaměstnaneckém poměru a tak nebylo
jednoduché pojmy vrstva a třída jednoznačně definovat.
VŘSR
Velká říjnová socialistická revoluce, jak bylo převzetí moci bolševiky v roce 1917 nazýváno. VŘSR byla
do roku 1988 oslavována každoročně 7. listopadu ohňostrojem a lampiónovým průvodem. K oslavě
také patřily proslovy a oslavné články. Viz též Velký říjen, Lampionový průvod.
Verš školní oslavné školní básně:
„Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři“
Lidová tvorba:
Co umožnilo Velkou říjnovou socialistickou revoluci?
Hrubá nedbalost carské policie.
210
Prochází se Lenin v Kremlu a zjeví se mu duch posledního cara, lekne se ale duch
mu řekne, ze žádne strachy, jen mu odpoví tri otázky a on odpluje. Tak dobře,
první otázka: Mas Voloďo pořádnou tajnou policii, vše pod palcem? Ale jooo,
jasně, dokonce to mam vice kontrolovaný než jsi to měl ty, žádný strachy!
Tak dobře, teď druhá: stále je nevolnictví, mužíci poslouchají? Rozhodně!
Dokonce víc, nesmí už ani jezdit sem tam nebo do ciziny. To by byly pořádky,
všechno je teď po kontrolou, můžeš na věky spát v klidu a pokoji. A třetí otázka:
„Máte ještě vodku??? Ale jasan! Stále 38%ni, Voloďo?Ale kdeže care! Dnes
máme 40%ní vodku, daleko lepší a silnější!!!
No tak to mi Voloďo vysvětli, za ty 2 procenta Vám ta revoluce stála za to?!?!?
Vstup armád varšavské smlouvy
Viz Bratrská pomoc, Invaze
Všimné
Výraz pro menší úplatek, jehož předání bylo často nutné při snaze získat nedostatkové zboží nebo
služby.
Vykořisťování člověka člověkem
Hlavní charakteristika kapitalistické společnosti. Deklarovaným cílem socialismu i komunismu bylo
odstranění „vykořisťování člověka člověkem“. Míněna tím byla skutečnost, že kapitalisté prostřednictvím
svých pracovníků vytvářejí zisk, který zůstává jen jim, a tím pádem svoje pracovníky vykořisťují, což je
třeba změnit. Viz též Socialistický zisk.
Lidová tvorba:
„Jaký je hlavní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem?“ „Za kapitalismu je
člověk vykořisťován člověkem a za socialismu je to naopak.“
Vykořisťovatel
Soukromý zaměstnavatel (kapitalista) za kapitalismu. Více viz vykořisťování člověka člověkem.
Vykořisťovatelská třída
Třída zaměstnavatelů – kapitalistů. Více viz Vykořisťování člověka člověkem.
Vyloučení
Nejvyšší trest pro členy KSČ bylo vyloučení. Mělo pak také za následek diskriminaci bývalého člena i
jeho rodiny v běžném životě a bylo aplikováno na členy, kteří se v nějaké době (zejména v roce 1968)
„zpronevěřili jediné správné linii strany“ – ta se však průběžně měnila.
Vymoženosti socialismu
Bezplatné služby jako zdravotnictví a školství placené ze státního rozpočtu. KSČ to však prezentovala
obvykle jako svůj dárek masám. Viz též Vděčit, Výdobytek socialismu..
211
Vypořádat se
Reálný socialismus se „vypořádával“ se všemi různými kategoriemi nepřátel socialismu. „Vypořádat se“
znamenalo obvykle je nějakým mocenským způsobem zlikvidovat – tzn. připravit o práci, vystěhovat,
zavřít nebo i popravit.
Vysočanský sjezd KSČ
Sjezd KSČ, který se konal 22. srpna 1968, v době kdy byl Dubček a další členové strany a vlády ČSSR
internován v Moskvě. Během normalizačního období byl pak tento sjezd označován za nelegální,
protože jej nesvolal ÚV KSČ. Vysočanský sjezd odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR a
zřejmě zabránil nebo alespoň pomohl zabránit vytvoření tzv. dělnicko-rolnické vlády, která měla být
výsledkem kolaborace některých představitelů strany s okupačními mocnostmi. Bylo proto nutné se od
tohoto sjezdu později ideologicky distancovat. Viz též Stranické orgány.
Vysoká škola politická ÚV KSČ
Líheň profesionálních stranických kádrů. Tato vysoká škola byla umístěna v prostorné budově na
dnešní Evropské ulici v Praze 6, Veleslavíně. Přijímáni na ni byli z pohledu KSČ nejperspektivnější
studenti. Po úspěšném dokončení studia byli absolventi promováni s titulem RSDr.
Mezi lidmi se této škole říkalo Sorbonna. Titul RSDr byl pak interpretován jako „Rozhodnutím Strany
Doktor“.
Vyškrtnutí
Vyškrtnutí z KSČ představovalo přijatelnější formu nejvyššího trestu než vyloučení, kdy příslušný člověk
přestal být členem strany, avšak bylo tomu tak spíše pro jeho pasivitu než aktivní prosazování
momentálnímu vedení škodlivých názorů, které končívalo vyloučením.
Lidová tvorba
Plavou dvě sirky po Vltavě. "Tak co, taky na sjezd?" ""Kdepak, já jsem
vyškrtnutá!"
Vyvlastnit
Podobný výraz jako Znárodnění. Vyvlastňování byl zejména v období kolem Února velmi častý proces.
Vyvlastňovalo se zásadně bez náhrady. Vyvlastnění podléhal především jakýkoliv majetek, který mohl
sloužit jako výrobní prostředek, tzn. k výrobě nebo k poskytování služeb. Veškerá produktivní činnost
byla pak výlučnou doménou tzv. socialistických organizací (národních podniků, výrobních družstev,
jednotných zemědělských družstev, státních statků apod.).
Vyšší výkony
Média se snažila podporovat a glorifikovat „dosahování vyšších výkonů“, aby bylo možné „překročit
plán“. Často se vyšších výkonů dosahovalo na úkor kvality a často se tak vyrábělo i nepotřebné zboží,
protože ideologický aspekt byl důležitější – vyšší výkony a překračování plánu bylo prezentováno jako
žádaná loajalita režimu reálného socialismu.
Vytyčit cíl
212
Cíle se v socialismu obvykle „vytyčovaly“ a následně se měly plnit. Vytyčovala strana a vláda a masy
plnily. Zda to mělo již označit takové cíle za nesplnitelné, není možné definovat, ale výraz rozhodně
evokoval více budovatelského nadšení než by evokoval skromnější výraz „stanovování cílů“.
Výdobytek socialismu
Režimní označení pro hmotná či finanční zlepšení života za socialismu. Za hlavní výdobytek socialismu
byla tak vydávána bezplatná zdravotní péče či bezplatné školství. Viz též Vymoženosti socialismu.
Východ
Svět byl po 2. světové válce rozdělen na Východ (SSSR a ostatní země socialistické soustavy) a Západ.
Označení nemělo často geografickou oporu, protože zařazovat Rakousko, Japonsko nebo Austrálii na
západ nemá velkou logiku. Rozdělení ale vycházelo především z rozdělení Evropy na východní a
západní část za tzv. železnou oponou, která se táhla podél západní hranice NDR, ČSSR, MLR a
Jugoslávie.
Východní blok
Viz ZST – země socialistického tábora, případně Varšavská smlouva. Výraz Východní blok je s těmito
názvy prakticky totožný, ale byl používán výhradně v západních médiích. Viz též Východ.
Východní Německo (NDR)
Východní část Německa dobytá především Rudou armádou, byla v roce 1949 přeměna na Německou
demokratickou republiku (NDR) s hlavním městem Berlínem (východním). Velkým problémem NDR byla
snaha jejich obyvatel utíkat do Západního Německa přes Západní Berlín. Proto byla v srpnu 1961 kolem
Západního Berlína, který byl posledním možným místem útěku, vybudována tzv. Berlínská zeď. Při
pokusech o útěk přes vnitroberlínskou hranici bylo zastřeleno kolem 200 lidí. Viz též Berlínská krize.
Socialistická média hovořila o lidu NDR jako o mírumilovných Němcích, což bylo velmi zajímavé,
protože rozdělení Německa (nikoliv Berlína) bylo provedeno geograficky podle toho, kam došla Rudá
armáda a kam došly armády dalších spojenců (USA, Británie, Francie) a nikoliv podle politických či
jiných názorů. Západní Němci byli tedy zlí a východní Němci byli hodní.
Lidová tvorba:
Víte proč vyhráli Rusové u Stalingradu? „Protože východní Němci stříleli do
vzduchu“.
Proč je jasné, že Východní Němci nepocházejí z opice? Protože to by nemohli
vydržet o dvou banánech za rok.
Výjezdní doložka
Paralelně s nástupem KSČ k moci byla zavedena omezení v cestování do zahraničí. Vzhledem k tomu,
že ministerstvo vnitra bylo v rukou KSČ již před Vítězným únorem, byly výjezdní doložky zavedené již
23. února 1948.
Souhlas s cestou do zahraničí – výjezdní doložky – měly být vydávány „pouze v naléhavých a
odůvodněných případech.“ Původně razítko, od podzimu 1969 pak papírová příloha k pasu opravňující
k vycestování mimo evropské socialistické země. Získání výjezdní doložky bylo ve většině případů
nepřekonatelným procesem, neboť vstupní požadavky nebyly pro většinu lidí splnitelné (devizový
příslib, pozvání od legálně vystěhovaného nejbližšího – rodiče, sourozenci – příbuzného).
213
Žádost o výjezdní doložku musela být odsouhlasena zaměstnavatelem, školou nebo národním
výborem. Vlastní získání souhlasu zaměstnavatele nebo školy však obvykle znamenalo složitý
předběžný proces, kdy bylo třeba získat souhlas nadřízeného, předsedy ROH, předsedy KSČ, potvrzení
o bezdlužnosti a konečný souhlas s žádostí pak vydávalo kádrové oddělení. K žádosti bylo třeba přiložit
buď devizový příslib, nebo pozvání od legálně vystěhovaných nejbližších příbuzných. Jiná možnost
vycestovat nebyla, pokud se neuvažuje velice omezená nabídka cestovních agentur Čedok, CKM,
Sportturist, před níž bylo třeba pro získání místa v zájezdu na Západ stát nepřetržitě více než 48 hodin
před dnem zahájení prodejů zájezdů – tato možnost však nebyla vůbec k dispozici v padesátých letech,
kdy nebyla ani možnost získání devizového příslibu.
Lidová tvorba:
Tři profesoři se chystají na dovolenou. Vysokoškolský žádá o Jugoslávii,
středoškolský chce do Řecka a profesor ze zvláštní školy chce na Floridu. Po
dovolené se sejdou a první dva, kteří nedostali příslib, se ptají profesora ze
zvláštní školy, jak to udělal, že se na Floridu dostal.
„Já mám své bývalé žáky tady na kopci, U SNB. Přinesl jsem si potřebné papíry a
povídám: „Hoši, tak uděláme berany berany duc - a měl jsem v tu ránu všechno
oštemplované!“
Výměna zkušeností
Zkušenosti z budování socialismu bylo stále třeba vyměňovat a tak se organizovaly různé družební
akce, kde se oficiálně účastníci bavili o svých pracovních úspěších, používaných technologiích,
pracovních problémech atd. Zdravý rozum mas však obvykle zvítězil a tak mimo program obvykle
následoval mnohem lidštější program společenský.
Výrobní praxe
V šedesátých letech se chodilo ze škol na jeden den v týdnu do nějakého výrobního podniku na výrobní
praxi. V sedmdesátých letech se jednalo obvykle o 14 dní před koncem školního roku. Žáci či studenti
tento čas obvykle strávili hraním karet či posluhováním zaměstnancům podniku, ve kterém praxi
vykonávali.
Výrobní síly
Jako výrobní síly byl v marxisticko-leninské ekonomické teorii označovány v souhrnu pracovní síly
(pracující lid) a pracovní prostředky (nástroje a stroje potřebné k výrobě).
Vzorný pracovník
Název ocenění přidělovaného jednotlivcům (v podnicích, na závodech) za pozitivně hodnocené
pracovní výsledky.
Vztah k socialistickému zřízení
Kritérium používané v hodnoceních a posudcích. Pokud měl žadatel o cokoliv svůj „vztah
k socialistickému zřízení“ označen jako „záporný“ a nikoliv jako „kladný“, měl zásadní problém. Viz též
Kádrové materiály.
Vztah ke kolektivu
214
Podobně jako vztah k socialistickému zřízení byl hodnocen i vztah ke kolektivu. Vztah ke kolektivu byl
obvykle charakterizován tak, že jedinec byl buď v kolektivu „oblíben“ nebo „neoblíben“. Viz též Posudek,
Kádrové materiály, Hodnocení.
215
Wall Street
V médiích se zejména v padesátých letech objevovali odkazy na Wall street s tím, že toto „hnízdo
kapitalismu“ je zodpovědné za všechno utrpení a problémy světa. Objevovaly se proto odsuzující
formulace jako: „s pomocí wall streetu“, „wallstreetská volební aritmetika“ atd.
216
Z
Zahnívající
Imperialismus byl Leninem označen za nejvyšší stádium kapitalismu, ve kterém kapitalismus již zahnívá
a musí být nahrazen socialismem. Kapitalismus tedy zahníval a socialismus rozkvétal.
Zakuklený
Mediální označení člověka, který měl uvnitř jiné, než oficiální názory. Zakuklení byli samozřejmě všichni,
kdo nesouhlasili s reálným socialismem. Ve skutečném životě byla ale zakuklená prakticky celá
socialistická společnost, protože názory na režim vyjadřované veřejně a doma se zásadně lišily.
Zaměstnanost
Režim prezentoval plnou zaměstnanost jako svou zásluhu. To byla do velké míry pravda, protože
vzhledem k neefektivnosti a vysoké administrativní náročnosti celého ekonomického a politickosprávního systému reálného socialismu, byl lidí nedostatek. Takže zatímco kapitalismus bojoval
s problémem nezaměstnanosti, socialismus musel řešit problém nedostatku pracovních sil. Je to zřejmě
i tato skutečnost, která v obdivovatelích minulé doby vyvolává nostalgii po „sociálních jistotách“, které v
kapitalismu logicky nejsou tak vysoké jako bývaly v reálném socialismu.
Oficiální heslo (padesátá léta):
• Republice více práce to je naše agitace.
Zapálený
Obvykle mladý občan, který se na pracovišti či v místě bydliště velmi aktivně angažoval ve prospěch
politiky KSČ. Pokud byl někdo oficiálně stranickými funkcionáři označen za „zapáleného soudruha“, jeho
morální kredit v očích ostatních značně poklesl. Viz též kovaný.
Zapojený
Být „zapojený v …..“, znamenalo účastnit se činnosti určité organizace (Pionýr, SSM, KSČ atd.).
Zaprodanec
Výraz zaprodanec se objevil v médiích v sedmdesátých létech zřejmě i při odmítání Charty 77. Šlo
v podstatě jen o nový výraz odsuzující lidi nějakým způsobem vystupující proti režimu reálného
socialismu.
Zarytý nepřítel
Jedno z označení používaných pro lidi projevující jiný než souhlasný názor na režim reálného
socialismu. Používalo se ve spojeních jako např. „zarytý nepřítel republiky, socialistického zřízení,
republiky, míru, socialismu“.
Lidová tvorba:
Co mají společného UFO, Sněžný muž a Charta 77? Nikdo je neviděl, ale všichni o
nich mluví.
217
Zasahování do vnitřních záležitostí
Jakákoliv zmínka o událostech v některé socialistické zemi vznesená v médiích či v projevech politiků
západních zemí. Do této kategorie však podle oficiálních hodnocení nepatřila bratrská pomoc
Varšavské smlouvy či jiná aktivní účast SSSR na řízení společnosti v ČSSR.
Zasloužená dovolená
Pokud byla v médiích zmiňována dovolená pracujících, pak obvykle jen ve spojení s přívlastkem
„zasloužená“. Pokud by totiž nebyla zasloužená, neměli by ji socialističtí pracující vůbec mít a média
zmiňovat.
Zasloužilý
Mediálně oblíbený, pozitivní výraz používaný jednak k souhrnnému zhodnocení daného člověka
v pozitivním světle – výraz naznačoval, že tento člověk pracoval již dlouhou dobu na čemsi, co
podporovalo budování socialistické společnosti. Používané vazby – zasloužilý soudruh, zasloužilý
pracovník, zasloužilý člen našeho kolektivu atd..
V době reálného socialismu byl výraz „zasloužilý“ používán také v čestných titulech jako: „Zasloužilý
umělec“, „Zasloužilý mistr sportu“.
Zavádění poznatků vědy a techniky do praxe
Problémem, který se zejména v posrpnovém období stále řešil, byla propast mezi teoretickými poznatky
studentů, které byly odborně poměrně daleko, ale v praxi hospodářství reálného socialismu pro ně bylo
velmi málo místa a byl o ně celkově malý zájem. Otázka propojení hospodářské praxe a akademických
znalostí byla proto častěji a častěji zmiňována a byla snaha najít pro ni řešení. Vzhledem k tomu, že ale
celý systém žil především potřebou vyřešit problémy dneška a budoucnost plánovat jen v ideologických
rovinách, byl opravdový zájem o nové poznatky, technologie, materiály atd. ve skutečnosti velmi nízký.
Zájem lidu (zájem všeho lidu)
Za zájem lidu bylo vydáváno cokoliv, co podporovala z jakýchkoliv důvodů strana a vláda. Co bylo
zájem lidu, rozhodoval ÚV KSČ (představitelé strany a vlády).
Základna
Jako základna byly v teorii marxismu-leninismu označovány základní potřeby obyvatelstva, tzn. základní
strava, ošacení, bydlení. Vše ostatní byla nadstavba, která nebyla pro život nezbytná.
Základní ekonomický zákon kapitalismu
Měl identifikovat základní cíle a zákonitosti kapitalismu a byl formulován J.V. Stalinem takto: „Základním
cílem kapitalismu je zisk a zabezpečení maximálního kapitalistického zisku se dociluje vykořisťováním,
zbídačováním a soustavným ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a
soustavným olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých zemí, a konečně válkami a militarizací
národního hospodářství.“
Základní ekonomický zákon socialismu
Měl identifikovat základní cíle a zákonitosti socialismu a byl formulován J.V. Stalinem takto:
„Zabezpečení maximálního uspokojování neustále rostoucích hmotných a kulturních potřeb celé
společnosti nepřetržitým růstem a zdokonalováním socialistické výroby na základě nejvyšší techniky.“
218
Základní organizace (ZO)
Organizačně samostatné jednotky KSČ a případně dalších organizací Národní fronty. Samostatnost
byla však jen zdánlivá, protože základní organizace podléhaly vyšším organizačním jednotkám
(celozávodnímu vedení, krajskému vedení atd.) a ty pak podléhaly rozhodnutím ÚV KSČ, který bez
reptání přijímal přání Moskvy. Toto byl projev železné stranické discipliny prosazované Leninem. Viz též
Stranické orgány.
Základní potřeby
Viz Základna.
Zánik, zanikat
Podle marxisticko-leninské teorie zanikal kapitalismus a jeho zánik byl „nevyhnutelný“, protože se jako
společenský řád již „přežil“. Viz též Zahnívající.
Západ
Všeobecné označení pro kapitalistické země. Viz též Východ.
Západní
Vesměs negativní označení používané například ve vazbách: západní rozvědka, západní škůdci,
západní revanšismus, západní agenti, západní imperialisté, západní propaganda atd.
Západní Berlín
Část Berlína představovaná americkým, britským a francouzským vojenským sektorem. 13. srpna 1961
byla kolem Západního Berlína komunistickým režimem v NDR postavena zeď zabraňující
východoněmeckým občanům v emigraci přes Západní Berlín. Zeď rozdělila město bez ohledu na jeho
infrastrukturu (metro, tramvaje, autobusy, železnici, odpadní systém, vodovodní systém, plynová a
elektrická potrubí atd.), ulice atd. a nezřídka se stalo, že část domu byla na Západní straně Berlína a
druhá na Východní s tím, že průchozí dveře v domě byly zazděny. Berlínská zeď byla jedním z hlavních
symbolů studené války.
Západní hranice socialistického tábora
Často tak byla nazývána západní hranice ČSSR, které byly nejzápadnější „výspou socialismu“.
Oficiální hesla:
• Střežíme hranice míru
• Naše západní hranice – hranice socialismu a míru
Západní Německo (Německá Spolková Republika)
Západní část Německa dobytá a okupovaná západními spojenci – USA, Británie a Francie. V roce 1949
zde byla vyhlášena Německá Spolková Republika - NSR. K NSR se podle Západních interpretací
počítal také Západní Berlín. V Sovětském bloku ale tato interpretace neplatila – Berlín byl považován za
samostatnou okupační zónu. Důvodem byla snaha SSSR Západní Berlín sjednotit s Východním a získat
tak celý Berlín pro Východní Německo a tím pro SSSR. Faktem bylo, že Berlín byl ve skutečnosti
původně celý vybojován Rudou armádou a okupační zóny byly pouze výsledkem dohody mezi
vítěznými mocnostmi.
219
Západní imperialisté
Všechny vlády a státy na západ od socialistického tábora byly v principu považované za imperialisty,
kterým nejde o nic jiného než přepadnout a zničit socialistické země a zvětšit tak své „impérium“. Výraz
byl poměrně běžný ve všech režimních médiích. Proti západním imperialistům pak stál Sovětský svaz,
jehož jediným cílem bylo „nastolit celosvětově vládu dělnické třídy“.
Zápotocký, Antonín
Žil 1884 – 1957. Vyučil se jako kameník a ve dvacátých letech se dostal do vedení KSČ a přežil zde i
přes to, že byl kritizován Gottwaldem a jeho lidmi. Byl činný hlavně v odborech, organizoval stávky a byl
za to také nějakou dobu vězněn. V roce 1939 byl zatčen Němci kvůli pokusu o emigraci do SSSR přes
Polsko a byl pak až do roku 1945 vězněn v německých koncentračních táborech. V posledním
Sachsenhausenu – pracoval jako kápo a podle holandských vyšetřovacích orgánů byl zodpovědný za
smrt několika holandských vězňů. Do Holandska nebyl však přes žádosti holandské vlády nikdy vydán.
Od června 1948 byl po Gottwaldovi (který se stal prezidentem), předsedou vlády ČSR. Po smrti
Gottwalda byl pak v březnu 1953 zvolen prezidentem republiky. Byl mezi lidmi idealizován jako dobrý
člověk z lidu, ale například jeho účast na politických procesech i lživé zakrývání připravované měnové
reformy v roce 1953 a následné protidělnické represe, ukazují něco jiného. Po smrti byl v prezidentské
funkci nahrazen Antonínem Novotným.
Citáty A. Zápotockého:
• Ježíšek vyrostl, zestárl, narostly mu vousy a stal se z něho Děda Mráz.
(1952)
• „Měnová reforma nebude, naše měna je pevná. Všechno jsou to jen fámy,
které šíří naši třídní nepřátelé“. (30.5.1953, Měnová reforma byla vyhlášena 1.6.1953)
Lidová tvorba:
Kléma Gottwald si zavolá Tondu Zápotockého a ptá se ho, jak je na tom ČSR se
zásobami zemědělských produktů. „Mouky máme na tři roky, cukru na 5 let, masa
na tři neděle, rýže na rok….“ „To jsem příjemně překvapen, myslel jsem, že je to
horší, když všichni lidi tolik reptaj“ říká Gottwald. „No počkej, já nemluvím o
lidech, já mluvím o tom, na jak dlouho to všechno vydrží pro vládu!“
Zářný
Positivní výraz používaný v médiích ve spojeních: „zářný příklad“, „zářná budoucnost“. Spojení „zářný
příklad“ obvykle označovalo vzor vzniklý v SSSR, který bylo vhodné následovat.
Zásluhy
Oblíbené slovo používané v pozitivním smyslu například v těchto vazbách: mít zásluhy o budování
socialismu, zasloužit se o dobré pracovní výsledky, zásluhy o budování socialismu atd. Od roku 1951 až
do roku 1990 existovalo také vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“ (míněna byla zřejmě „výstavba
socialismu“).
Zásobovací potíže
220
Výraz pro skutečnost, že nějaké základní zboží nebylo k dostání (maso, vajíčka, atd.).
Záškodník
Jednotlivec, jehož cílem mělo být škodit socialistickému zřízení.
Závazek
Prohlášení splnit něco s cílem podpořit socialismus – mohlo se jednat o zvýšení produktivity vlastní
práce, brigádnické hodiny, sběr starého papíru, překročení plánu, k úsporám nákladů, materiálu,
brigádnickým hodinám, množství odevzdaného sběru (papír, železo, textil atd.), úsporám toaletního
papíru na pracovišti atd. Kolektivní a také osobní závazky se pak zveřejňovaly, sestavovala se pořadí,
vyhodnocovalo se atd. Závazky uzavírali jednotlivci i kolektivy.
Závazkové hnutí
Souhrnný název pro hromadné vytváření závazků. Zvláštní závazková hnutí byla také často
vyhlašována u různých ideologicky důležitých příležitostí a svátků. Jednalo se o organizovaný systém
vedoucí lidi k dobrovolně povinnému přijetí závazků.
Závod
Ideologicky vhodnější výraz než „podnik“, používaný k označení některých průmyslových podniků.
Závodní dovolená
Celopodniková dovolená – například během letních měsíců, kdy si všichni pracovníci museli vybrat
většinu své dovolené. Podobný princip se praktikuje často i dnes například v Itálii či Francii.
Závod míru
Cyklistický závod mezi městy Praha, Berlín, Varšava, který získal mezinárodní renomé. Prvně byl
organizován v roce 1948 pouze mezi Prahou a Varšavou. Závod míru přežil i sametovou revoluci a se
střídavými úspěchy a na měnících se evropských trasách byl organizován až do roku 2007.
Záškodnická činnost
Jakási blíže nespecifikovaná činnost vyvíjena záškodníky nebo lidmi za záškodníky označenými.
Záškodník
Výraz používaný nejvíce v padesátých letech pro označení osob, u kterých se předpokládalo, že
provádějí nebo chtějí provádět akce mající za cíl poškození výroby, zemědělství nebo infrastruktury
socialistického Československa.
Zbohatlíci
Po válce tak byli označováni soukromě hospodařící lidé – živnostníci, a vůbec kdokoliv, kdo si vydělal
nějaké peníze mimo státní sektor. Později se tento výraz nemohl již tolik používat, protože lidé nemohli
být zaměstnáni jinak než ve státních nebo družstevních podnicích a úřadech, kde nebylo možné
oficiálně zbohatnout.
Zboží z dovozu
Vzhledem k zaměření zahraničního obchodu socialistického Československa na země RVHP a
současně nízkou exportní konkurenceschopnost československého zboží, trpěla celá společnost
nedostatkem volně směnitelných měn, za které bylo možné kupovat „zboží z dovozu“, tzn. zboží
vyráběné v kapitalistických zemích. Zboží z dovozu bylo tedy zásadně nedostatkové nebo bylo
k dostání výhradně v Tuzexu a principiálně bylo mezi lidmi považováno za kvalitnější než zboží
vyrobené v Československu. Viz též Nedostatkové zboží.
221
Zdravice
Slavnostně pozdravný text, údajně připravovaný určitým kolektivem lidí a předčítaný jejich delegátem
jinému kolektivu lidí (pracovníků, pionýrů, straníků, odborářů atd.) někde jinde. Ve zdravici se obvykle
přálo hodně budovatelských úspěchů a ujišťovalo podporou v plnění náročných úkolů. Zdravice mohly i
překonávat hranice, protože byly známé i zdravice sovětských pionýrů, zdravice pracujících polského
automobilového závodu pracujícím mladoboleslavské automobilky atd. Zdravice se přednášely také na
sjezdech KSČ a vyjadřovaly obvykle podporu jednání sjezdu a přání úspěchu v „náročných jednáních“
atd.
Zdravý proud ve straně
Za zdravý proud ve straně byli začátkem 70. let vydáváni ti soudruzi, kteří buď byli proti obrodnému
procesu na jaře 1968, nebo pak po srpnové invazi stačili své názory obrátit tak rychle, že se ještě do
zdravého proudu stačili zařadit a mohli soudit ty, kteří tak rychlý obrat nezvládli, zvládnout nechtěli nebo
jejich jména byla s obrodným procesem příliš spjatá.
Země socialistického tábora
Viz ZST
Země východního bloku
Název používaný v západních zemích pro skupinu zemí ZST (země socialistického tábora).
Zestátnit
Zestátnění stejně jako znárodnění v období reálného socialismu byla forma zcizení soukromého
majetku ve prospěch státu bez náhrady.
Zítřky
Viz též „budoucnost“. Výraz byl obvykle v souladu s celkovou filosofií budování socialismu a komunismu
pro budoucí generace, používán ve vazbě „skvělé zítřky“. Viz též Brzko, Budoucnost.
Lidová tvorba:
Hlášení v letadle po přistání z New Yorku: „Vážení cestující, právě jsme přistáli
v Praze, hlavním městě Československé socialistické republiky. Nařiďte si prosím
svoje hodinky o šest hodin dopředu, a pokud na nich máte také letopočet, tak o
čtyřicet let dozadu.“
Zkrachovanec
Jeden z dalších výrazů použitých režimními médii při kritice Václava Havla a dalších členů Charty 77.
Zlatá mříž
Humorné lidové označení odměny za imaginární soutěž o nejlepší politický vtip. Celá soutěž se lidově
nazývala „Soutěž o zlatou mříž ministerstva vnitra“.
Zlaté snopy
Hřejivě oslavný název pro obilní snopy používaný při chvále socialistického zemědělství a jeho
úspěchů.
222
Zlepšovací návrhy
Ve snaze o zvýšení aktivity pracujících byly podporovány jejich myšlenky, jak zefektivnit výrobu nebo
různé vnitropodnikové postupy na jejich pracovištích – byl podporováno „zlepšovatelské hnutí“. Za
realizované „zlepšovací návrhy“ pak navrhovatelé dostávali určitý podíl na přínosu/úsporách plynoucích
z jejich zlepšovacích návrhů. K tomu bylo nutné vést poměrně složitou evidenci a administrativu. Řada
schopnějších lidí tak své myšlenky „prodávala“ právě jako zlepšovací návrhy.
Zmetek, zmetkovitost
Zmetek se používal jako označení pro nekvalitní výrobek. Vzhledem k vysoké nekvalitnosti socialistické
výroby, převahy poptávky nad nabídkou a neexistenci konkurence, musela tento problém řešit při
dosažení jeho velkých proporcí i strana a vláda. Zmetkovitost byl ukazatel počtu zmetků na 100 určitých
výrobků. Strana a vláda proto čas od času vyzývala k boji za „snižování zmetkovitosti“ nebo „proti
zmetkovitosti.“
Známý
Mít nějakého „známého“ bylo velmi důležité, protože často nebylo možné ani s pomocí úplatku nebo
všimného určité zboží, služby, souhlas nebo doporučení získat aniž by byl člověk předem uveden svým
„známým“. Čím více měl člověk „známých“, tím byl v lepším postavení, protože „známé“ bylo možné
různým způsobem propojovat a řetězit a získávat tak potřebné zboží či výhody a možnosti v široké
škále oblastí. Vytvářely se tak určité neformální sítě lidí, kteří měli přístup k určitým možnostem a měli
tak co nabídnout jiným.
Lidová tvorba:
Dotaz na Rádio Jerevan: „Opravdu by mohl někdy nastat komunismus?“ Odpověď:
„Ano, kdyby měli všichni všude známé“.
Znárodnění
V systému reálného socialismu výraz pro konfiskaci soukromého majetku. V ČSSR byly znárodněny
především všechny výrobní prostředky a jakýkoliv majetek, který mohl umožňovat nezávislou obživu,
tzn. i živnosti zaměstnávající pouze jednoho člověka nebo rodinu, takže ideologický cíl odstranit
vykořisťovatelskou třídu kapitalistů zde vlastně nemohl být aplikován. Režimním cílem však bylo udělat
každého občana závislým na centrálním mocenském systému. Viz též Vyvlastnění.
Zostření mezinárodního napětí
Zvýšení napětí mezi oběma světovými soustavami, ke kterému docházelo z různých důvodů. Velmi
často bylo vyprovokováno právě snahou o export komunistické ideologie do rozvojových zemí v Jižní
Americe, Asii, Africe a na Středním Východě v rámci internacionální teorie. V rámci napjaté situace
studné války však i USA, Británie, Francie atd. podporovaly často zkorumpované a opresivní avšak
antikomunistické režimy a tak bylo na mezinárodní scéně hodně prostoru pro lidi a hnutí, kteří by jej
normálně mít neměli.
Zotavovana
Ubytovací a stravovací zařízení sloužící rekreaci pracovníků určitého závodu, národního podniku nebo
odměněných členů ROH ve zotavovaných ROH. Viz též podniková chata, podniková rekreace.
Zpátečník
223
Výraz používaný Gottwaldem a po něm i médii. Výraz označoval lidí, kteří neviděli totiž skutečnost, že
socialismus je budoucností lidstva a jednalo se tak o označení jedinců nesouhlasících se socialistickou
cestou vývoje nebo straně či režimu nepohodlných.
Zpevnění norem
Normy výroby se čas od času zvyšovaly, což mělo mimo jiné pomocí při hledání důkazů o rostoucí
produktivitě socialistického hospodářství. Zvýšení výrobních norem bylo také poslední roznětkou při
výbuchu Berlínského povstání.
Zpívat do kroku
Jednou z úloh budovatelských písní bylo dávat lidem budovatelské nadšení a pomáhat jim rychle,
rozhodně a radostně pochodovat – vykračovat do práce pro socialistickou vlast. Řada
propagandistických filmů či televizních záběrů ukazovala právě na skupiny pracujících, brigádníků či
studentů, jak si zpívají do kroku cestou na pracoviště.
Zprávy
Název novin publikovaných okupačními vojsky po invazi v srpnu 1968. Zprávy obsahovaly řadu lživých
informací o existenci kontrarevoluce v ČSSR, bratrské povaze invaze, dobrotě bratrských vojsk,
zaprodanosti reformních politiků v ČSSR atd.
Zprofanovaný politik
Jeden z výrazů používaných v sedmdesátých a osmdesátých letech proti reformním komunistům
šedesátých let, kteří neměli chuť nebo příležitost se ztotožnit s pookupační politikou. Tímto výrazem byli
také někdy označováni i protirežimní disidenti. V principu se jednalo o pejorativní označení lidí, kteří
nějakým způsobem někdy vystupovali nebo vystoupili s názory jinými, než byly propagované pookupačním (normalizačním) režimem.
Zrádné pikle
Kout zrádné pikle proti socialismu byla oblíbená činnost nepřátel socialismu, kapitalistických štváčů,
agentů CIA, sabotérů, oportunistických zrádců a dalších odpadlíků.
Zřízení
Výraz „zřízení“ se obvykle v režimních materiálech, médiích a učebnicích používal ve vazbě
„socialistické zřízení“, čímž byl myšlen politický, ekonomický a společenský systém reálného socialismu.
ZST
Zkrácené označení pro tzv. „země socialistického tábora,“ to znamená ty země, které byly vedené
komunistickými stranami a podřídily se vedení Moskvy. Mezi tyto země nepatřila proto například
Jugoslávie, která vedení Moskvy nepřijala. Patřily sem především: Svaz Sovětských Socialistických
republik (SSSR), Bulharská lidová republika, Německá demokratická republika, Polská lidová republika,
Maďarská lidová republika, Rumunská lidová republika, Mongolská lidová republika, Československá
socialistická republika, Korejská lidově-demokratická republika a podle momentální situace také Čínská
lidová republika, Albánská lidová republika, Vietnamská socialistická republika, Kuba.
Lidová tvorba:
Jedna ze zemí ZST žádá Moskvu o pomoc: „Celá země hladoví, pošlete obilí“, „Utáhněte si opasky“
odpoví Moskva, „Pošlete opasky“ říká další telegram do Moskvy.
224
Ztroskotanci a samozvanci
Odsuzující označení pro signatáře dokumentu Charta 77, které se objevilo v Rudém právu jako název
článku po zveřejnění základního dokumentu v lednu 1977. Takto nelichotivě byl tak v roce 1977
v Rudém právu označen i pozdější prezident Václav Havel.
Zvyšování efektivnosti
Snaha o přechod z extenzivního růstu národního hospodářství na růst intenzivní. Viz též úspory.
Zvací dopis
Jako „zvací dopis“ je označováno pozvání SSSR k akci na záchranu socialismu v ČSSR, který předalo
začátkem srpna 1968 při jednání v Bratislavě přímo Brežněvovi několik členů ÚV KSČ, kteří nesouhlasili
s obrodným procesem. Zvací dopis byl Sovětským svazem následně užíván pro podpoření „legality“
jejich bratrské pomoci avšak až do devadesátých let nebyl nikdy zveřejněn. Vstup armád samozřejmě
ve skutečnosti nelegalizoval, protože podepsaní funkcionáři KSČ nepředstavovali ani vládu ČSSR ani
nejvyšší vedení KSČ. Až do roku 1992 se o zvacím dopisu však pouze hovořilo. Nikdo jej neviděl a ani
sami signatáři se k podpisu nikdy veřejně nepřiznali. Z dnešního pohledu by tento dokument mohl být
hodnocen jako velezrádný, avšak nikdo z jeho signatářů za něj nebyl odsouzen. Jeho existence ukazuje
na hloubku rozkolu ve straně, ke kterému došlo během Pražského jara 1968. Pro zajímavost je níže
plné znění dopisu v překladu do češtiny tak, jak je publikováno na www.just.wz.cz .
Vážený Leonide Iljiči, (Brežněve – pozn. autora)
s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš
v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové
politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a
televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do
politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně.
Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu.
Náš kolektiv - vedení strany - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat
marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení
strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti
pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v naší zemi je
ohrožena. Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry
ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.
V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s
prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší
pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.
Uvědomujeme si, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl
snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a
prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za
naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti
vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu
píšeme osobně přímo Vám v ruštině.
Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak
225
Žádost
Jakmile jedinec chtěl cokoliv nad rámec základních potřeb nebo veřejně dostupných služeb, bylo třeba,
aby podal žádost. Žádost pak obvykle obsahovala požadavek, aby ji někdo doporučil nebo schválil.
Podle charakteru žádosti pak schvalování nebo doporučování mohl být jen formální nebo naopak velmi
komplikovaný či nezvladatelný proces, během kterého byly zkoumány posudky, hodnocení,
angažovanost atd. daného jednotlivce. Často pak záleželo také na tom, zda žadatel předal všimné, zda
a kde měl známé nebo zda a jaké protislužby mohl nabídnout.
Žádost k souhlasu s podáním žádosti o …
Vnitropodniková žádost o získání souhlasu s podáním žádosti o devizový příslib nebo výjezdní doložku.
Lidově nazývaná „Žádost o žádost“. Jednalo se o extrémní projev byrokracie nevolnické kontroly
jednotlivců.
Železná opona
Výraz používaný již po VŘSR pro popsání skutečnosti, že SSSR byla velmi složitě dostupná část světa,
nebylo jednoduché odsud získat spolehlivé informace, nebyla ostatnímu světu přátelská a vyvíjela se
zcela podle jiných principů, než podle kterých pracoval ostatní svět. Masově se však začal tento výraz
používat až po projevu Winstona Churchilla ve Fultonu, Missouri, USA v březnu 1946. V této řeči zmínil
„spouštění železné opony přes celý kontinent od Štětína u Balitckého moře do Terstu u Adriatického
moře“. Jednalo se vlastně ale jen o posunutí původní železné opony směrem na západ a zahrnutí tak
prakticky všech zemí (kromě Rakouska), které byly plně nebo částečně „osvobozeny“ Rudou armádou.
Živly
Další hromadné označení osob, které měly názory jiné než prorežimní. Mezi „živly“ byli zařazováni také
lidé, kteří se svou politickou minulostí režimu principiálně nelíbili. Výraz byl používán především
v posrpnovém období normalizace a konsolidace.
Život v socialismu
Byl oficiálně označován jako největší blaho a štěstí, které může člověka potkat.
Lidová tvorba:
"Co je štěstí?" "Žít v socialismu." "Co je neštěstí?" "Mít to štěstí."
Rádio Jerevan: Dotaz: "Je na Marsu možný život?" Odpověď: "Taky ne!"
Životní úroveň obyvatelstva
Rostoucí životní úroveň měla být jedním z ukazatelů předností socialismu nad kapitalismem. Přestože
byla ideologie zaměřená proti „západnímu materiálnímu způsobu života“, je zajímavé, že životní úroveň
a úspěchy socialismu se měřily téměř výlučně v jednotkách materiální spotřeby. Životní úroveň a její
růst tak byly popisovány počtem praček, ledniček, televizí, radiových přijímačů atd. na osobu.
Lidová tvorba:
226
Telefonický dotaz z Bílého domu ve Washingtonu do Kremlu: „Za jak dlouho si v
SSSR průměrný dělník vydělá na auto?“ Sekretář generálního tajemníka se chvíli
zamyslí a odpoví: „ ----A vy zase mlátíte černochy.“
Jaký je rozdíl mezi životní úrovní za socialismu a tryskovým letadlem? „Skoro
žádný – i letadlo i životní úroveň za socialismu stále stoupají, stoupají … až úplně
zmizí.“
Na křižovatce se srazí tři auta. Američan, Němec a Čech. Američan praví: "To je
v háji, budu muset vzít pět platů a koupit si nového Buicka!" Němec: "Roční plat
dám za nového volkswagena, stejně už jsem potřeboval nové auto." Čech pláče u
svého rozbitého trabanta a není k utišení. Američan se ptá: "Člověče, proč tolik
pláčete?" Čech říká: "Celej život jsem šetřil a teď mám trabanta na maděru."
Američan: "Člověče, tak proč si kupujete tak drahý vůz?!"
Opravdu je v socialismu vyšší životní úroveň než v kapitalismu? Ano, máme to nyní
potvrzené. I soudruh Smirnov, který byl přesvědčen o opaku, nám nyní
vlastnoručně napsal sebekritický dopis ze Sibiře, ve kterém svůj původní názor
zcela vyvrátil.
Život společnosti
Strana a vláda od společnosti očekávala, že se bude radovat z dosažených výsledků, z budování
socialismu, z toho že spěje ke komunismu, z toho, že ji vede KSČ atd. Souhrn těchto radostí a akce na
jejich podporu pak měl vytvářet pocit soudržného, společného, radostného „života společnosti“.
227