ročník 12 - Teplárenské sdružení České republiky

Komentáře

Transkript

ročník 12 - Teplárenské sdružení České republiky
Obsah
Fortum Engineering Ltd.
Mgr. Pavel Kaufmann, Ing. Michal Říha
2
Deset mýtů o rozúčtování nákladů
na vytápění
Ing. Ladislav Černý
5
Přínosy zavedení GIS
v Pražské teplárenské, a.s.
Ing. Miroslav Jeřala, Ing. Pavel Dubišar
9
časopis podnikatelů v teplárenství
Kotle pro spalování biomasy
Ing. Pavel Čermák
11
Nové pohledy na možnosti vytápění
rodinných domků
Ing. Jiří Vařenka
14
Komunikační systémy v sítích CZT
Ing. Jan Vidim
18
Projekty roku
v dálkovém vytápění a chlazení
22
Aktuality
23
CONTENS − INHALT
24
Vydavatel:
Teplárenské sdružení České republiky
Ředitel výkonného pracoviště: Ing. Miroslav Krejčů, MBA
Bělehradská 458, 530 09 Pardubice 9
tel.: 040/ 641 4440
fax: 040/ 641 2737
e−mail: [email protected]
URL: http://www.tscr.cz
IČ: 42940974, neplátci DPH
bankovní spojení: KB Pardubice č.ú.: 35932−561/0100
Registrace: OŽU Pardubice č. j. 00/08001/S−133
Redakce a inzerce:
Teplárenské sdružení České republiky
Kontaktní osoba: Olga Stará
Bělehradská 458, 530 09 Pardubice 9
tel.: 040/ 641 4440
fax: 040/ 641 2737
e−mail: [email protected]
Redakční rada:
Ing. Michal Říha − předseda, Mgr. Pavel Kaufmann − místopředseda,
Prof. Ing. Jaroslav Kadrnožka, CSc. − čestný člen, Ing. Jiří Bartoň, CSc.,
Ing. Josef Bubeník, Doc. Ing. Karel Brož, CSc., Ing. Jiří Cikhart, DrSc.,
Prof. Ing. Bedřich Duchoň, CSc., Ing. Vladimír Kohout, Ing. Vojtěch Kvasnička,
Olga Stará, Ing. Miroslav Vincent, Ing. Václav Wagner, Ing. Vilibald Zunt
Výroba a distribuce:
Grafická úprava, sazba: Anna Benešová
Tisk: Garamon, s.r.o. Hradec Králové
Distribuce: Ferda Česká reklamní počta Hradec Králové
Zaregistrováno:
Ministerstvo kultury ČR, ev. číslo MK ČR − E − 6736 ze dne 10. 1. 1994
ISSN 1210 − 6003
Časopis vychází s podporou České energetické agentury. Vychází jako dvou−
měsíčník v nákladu 1500 ks a toto číslo vyšlo 22. 4. 2002.
Cena předplatného je 480 Kč a 780 Kč pro zahraničí.
2/ 2002
ročník 12
Na obálce: Úprava spalovací komory kotle pro umístění
hnědouhelných nízkoemisních hořáků NR−LE.
Veškerá autorská práva k časopisu 3T −Teplo, technika, teplárenství vykoná−
vá vydavatel. Jakékoli užití časopisu nebo jeho části, zejména šíření jeho
rozmnoženin, přepracování, přetisk, překlad, zařazení do jiného díla, ať již
v tištěné nebo elektronické podobě, je bez souhlasu vydavatele zakázáno.
Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost jednot−
livých příspěvků ručí autor. Rukopisy redakce nevrací. V případě přijetí díla
k uveřejnění redakce autora o této skutečnosti uvědomí. Právní režim vydání
nabídnutých autorských děl se řídí autorským zákonem v platném znění a dal−
šími navazujícími právními předpisy. Zasláním příspěvku autor uděluje pro
případ jeho vydání vydavateli svolení vydat jej v tištěné podobě v časopise 3T,
jakož i v jeho elektronické podobě na internetových stránkách TS ČR, popř.
CD − ROM nebo v jiné formě, jiným způsobem v elektronické podobě. Autor−
ská odměna je poskytnuta jednorázově do 1 měsíce po uveřejnění příspěvku
ve výši dle ceníku vydavatele.
3T 2/2002
1
Fortum Engineering Ltd.
PŘEDSTAVUJEME . . .
Společnost Fortum Engineering Ltd působila na českém energetickém trhu pod původním obchodním jménem
IVO International (IVO Power Engineering Ltd) a poprvé se představila v České republice na podzim 1991. Už
začátkem roku 1992 získala ve spolupráci s Ekoengineeringem Brno první kontrakt na realizaci změny dopravy
popílku na suchý odběr a jeho dopravu v ČEZ, a.s. Elektrárna Chvaletice. Po něm i první projekt úpravy spalovací−
ho procesu s využitím nových nízkoemisních hořáků na černé uhlí společně vyvinutých v kooperaci s japonskou
společností Babcock− Hitachi Ltd. pro ČEZ, a.s. Elektrárna Dětmarovice. Další projekt suchého odběru popílku byl
zahájen v roce 1994 pro Elektrárny Opatovice, a.s. Následoval soubor staveb pro odsiřovací program ČEZ, a.s.
Elektrárna Chvaletice s rozptylem odsířených spalin s využitím stávajících chladicích věží. Výsledkem bylo garanto−
vané snížení emisí oxidu siřičitého ze 7 000 mg/Nm3 na 400 mg/Nm3. V roce 1996 byla zahájena rekonstrukce
Teplárny Olomouc, kde byl realizován nový cirkulační fluidní kotel a nová rychloběžná turbí−
na o výkonu 41 MWe. Investice byla uvedena do provozu v roce 1998. Současným velkým
projektem společnosti Fortum Engineering Ltd. v ČR je výstavba odsiřovací jednotky na bázi
mokré vápencové vypírky pro teplárnu ve Vřesové (uvedené do provozu v polovině 60. let)
spalující místní sokolovské hnědé uhlí. Projekt byl zahájen v roce 2000 a bude předán
do provozu v říjnu 2002. Úvodem našeho setkání s ředitelem organizační složky v České
republice Ing. Otakarem Rýdlem jsme se zajímali také o mateřský podnik Fortum.
„Finská státní energetic−
ká společnost Fortum je
jednou z vedoucích firem
v tomto průmyslovém od−
větví na svém domácím
trhu ve Skandinávii. Má ši−
roké zkušenosti s aktivi−
tami na liberalizovaných
trzích s elektrickou energií.
Kromě Skandinávie je její
další velmi důležitou ob−
chodní oblastí Německo
a pobaltské státy. Celkem
Ing. Otakar Rýdl
má společnost Fortum za−
ředitel organizační složky
stoupení ve více než 30 ze−
mích, včetně České republiky. Aktivity firmy Fortum
zahrnují celý energetický řetězec a hlavní obchodní ope−
race jsou zaměřeny na výroby elektrické energie a tepla,
jejich prodej a distribuci, na zpracování projektů, vlastní
výstavbu, provoz a údržbu elektráren a distribučních
systémů a v neposlední řadě na realizaci ekologických pro−
jektů a využití nových technologií. Významnou podnika−
telskou aktivitou je i zpracování ropy a plynu, jejich rafina−
ce, marketing a distribuce spojené s těmito komoditami.
Obchodní aktivity firmy Fortum jsou zaměřovány
na konečného spotřebitele energie. Společnost Fortum
patří mezi dvě největší společnosti na severském trhu co
do objemu distribuované a prodané elektrické energie
a výroby elektrické a tepelné energie. Úspěch firmy For−
tum na zahraničních trzích je založen na důvěře našich
zákazníků a zájmových skupin, kterou se podařilo získat
spolehlivým provozem a nabídkou bezpečných, pro−eko−
logických produktů a služeb.
V roce 2000 dosáhl celkový čistý prodej společnosti
Fortum částky 11,026 miliardy Euro při průměrném
počtu 16 200 zaměstnanců. Společnost Fortum s cel−
kovým instalovaným elektrickým výkonem 10 163 MW
zobchodovala 51,3 TWh elektřiny v roce 2000. Jedná
se převážně o zdroje s kombinovanou výrobou elektřiny
2
3T 2/2002
a tepla, vodní a jaderné elektrárny. Dodávka tepla do sítí
dálkového vytápění dosáhla hodnoty 16,3 TWh. Ač jde
o státní podnik, jeho akcie jsou obchodovány na helsinské
burze, finský stát však zatím neuvažuje o jeho plné privati−
zaci a hodlá si ponechat alespoň 51% podíl.“
Očekáváme, že podobnou filozofií se řídí také
organizační složka Fortum Engineering Ltd. v České
republice.
„Samozřejmě. Ještě bych dodal, že mateřská firma For−
tum se dělí na čtyři společnosti, které se zabývají aktivita−
mi spojenými s ropou a zemním plynem, s elektřinou
a teplem, obchodem a do čtvrté složky Fortum Energy
Solutions patří právě Fortum Engineering Ltd.
V jednotlivých státech zastupuje Fortum vždy ta složka,
která má na místním trhu nejsilnější zastoupení. V České
republice je to proto právě Fortum Engineering Ltd.
Naše motto: „Čím náročnější jsou vaše požadavky, tím zku−
šenějšího partnera potřebujete“ hovoří výmluvně. Využívání
poznatků a zkušeností z finské energetiky a vzájemná
výměna zkušeností mezi Finskem a Českou republikou
přispívá k dosažení nejvyšší úrovně technických řešení
výroby elektrické energie a tepla při minimalizaci dopa−
du na životní prostředí. V řadě případů již prověřená
řešení v mnohem nepříznivějších severských klimatic−
kých podmínkách mohou přispět i k vysoké úrovni pro−
jektů v České republice.
Organizační složka zajišťuje lokální podporu marke−
tingu a realizace projektů, kombinuje místní znalost pod−
mínek a dodavatelů s technickým a projekčním zázemím
ve Finsku. Právě detailní znalost českého trhu je nutná
pro úspěšnou činnost na našem území.“
Velkých projektů je na českém energetickém trhu nyní
minimum, jak se s tím vyrovnáváte?
„To je bohužel pravda, dodavatelské společnosti
po úspěšné realizaci ekologického programu velkých
zdrojů znečišťování a otevírání energetického trhu, kte−
ré znamená přebytek stávajících kapacit, se musí vyrov−
návat s minimálním počtem nových projektů. Vyřešili
jsme to tak, že se zajímáme i o menší projekty a rekon−
strukce, kde máme k dispozici své vlastní rozsáhlé know−
how. Právě rekonstrukce stávajících zdrojů jsou velmi
náročné na znalosti nejen vlastních zařízení, ale i jejich
provozování a údržbu. Toto je právě to, co nás odlišuje
od výrobců zařízení, tj. kombinace informací o zařízení
s vlastními provozními a údržbářskými znalostmi reali−
zovaná právě ve Fortum Energy Solutions. Rozhodně
jsme ale v minulých letech nezaspali a dokončili napří−
klad tříletý vývoj nízkoemisních hořáků na hnědé uhlí,
tedy něco přesně „šité na míru“ pro českou energetiku,
založenou především na tomto tuzemském palivu.
Při vývoji hořáků jsme testovali větší množství paliva
na pilotním zařízení v Japonsku opět s naším partnerem
Babcock−Hitachi Ltd. Dále jsme si zmapovali druhy
spalovaného hnědého uhlí ze všech těžebních lokalit,
které se spaluje v elektrárnách i teplárnách u nás, takže
máme již téměř kompletní katalog paliv a jejich charak−
teristik.
Samozřejmě, že se také zajímáme o využití biomasy.
Zatímco však ve Finsku, ale i v sousedním Německu pro−
žívá využívání biomasy v energetice rozkvět, v České re−
publice je tento rozvoj pomalejší. Možná to je i rozdílnou
podporou těchto projektů v zemích EU. Například pro
Benešov nad Černou v Novohradských horách na jihu
Čech jsme připravili studii teplofikace s využitím bioma−
sy. Všechno do sebe krásně zapadalo. Bohužel, z projektu
nakonec sešlo pro nedostatečné zajištění paliva.“
k aktivaci nezreagovaného vápna obsaženého v kouřo−
vých plynech v samostatném zvlhčovacím reaktoru.
Produktem reakce je suchý prášek, z něhož většina je
odváděna z elektrostatického odlučovače společně
s popílkem a zbytek je odváděn ze dna aktivačního reak−
toru. Část popílku z odlučovače a ze dna reaktoru je
recirkulována zpět do aktivačního reaktoru. Odpadní
produkt odsíření ze systému LIFAC má několik možností
využití při výstavbě komunikací, vyrovnávání terénu,
zasypávání vytěžených dolů nebo jako surovina pro vý−
robu stavebních hmot. Proces neprodukuje žádnou
odpadní vodu, ale je naopak schopen spotřebovat urči−
tou část odpadních vod elektrárny i teplárny ve zvlhčo−
vacím reaktoru. Metoda LIFAC je schopna odstranit
75 až 85 % SO2 z kouřových plynů.“
Nezmínil jste se ještě o snižování emisí oxidu siřičité−
ho využitím polosuché odsiřovací metody LIFAC,
kterou Fortum nabízí.
„Pro oblast snižování emisí SO2 nabízíme jak mokrou
vápencovou vypírku spalin, která je již instalována
v České republice, tak i druhou metodu s obchodním
označením LIFAC (suchá/polosuchá). Tato metoda je
variantou vhodnou pro zdroje, které nevyžadují účin−
nost odsíření přes 94 %. Jednoduše popsáno, proces
odsíření kouřových plynů LIFAC, tedy vstřikování vápen−
ce do ohniště a aktivace oxidu vápenatého, je inovovaný
proces vstřikování vápence do ohniště, kdy dochází
Další vaší úspěšnou novinkou, kterou jste již uvedl, je
i snižování emisí oxidů dusíku primárními opatřeními
při spalování hnědého uhlí použitím nízkoemisních
hořáků NR−LE.
„Snižování emisí NOx při spalování hnědého uhlí
s využitím primárních opatření, tedy zlepšení a optima−
lizace spalovacího procesu v ohništi a omezení tvorby
NOx, je ekonomicky nejvýhodnější variantou pro snižo−
vání emisí. Když totiž NOx nevytvoříme, nemusíme ho
potom ani nákladně odstraňovat ze spalin. Stávající blo−
ky, spalující hnědé uhlí, využívají velmi jednoduché
hořáky, které nejsou de facto hořáky, ale injektory práš−
kového uhlí. To znamená, že se hnědé uhlí zapálí velmi
daleko, obvykle 2 až 4 metry od trysky v centrální části
ohniště. A protože obsah O2 v nosném plynu musí být
nízký, zapálení a stabilizace plamene je s takovým hořá−
kem špatná. To vede k nízkému provoznímu rozsahu
kotlů 60 až 100 % a při nízkém provozním výkonu je
nutné používat topný olej nebo plyn pro stabilizaci pla−
mene a pro bezpečný provoz kotle.“
„Jednoduchost celého procesu umožňuje udržet cel−
kové investiční náklady na přijatelné úrovni. Obvykle jsou
až o polovinu nižší než náklady na mokrou metodu od−
síření kouřových plynů. Nároky na volný prostor pro
zařízení jsou rovněž malé, díky čemuž je možná rekon−
strukce stávajících elektráren i tepláren nebo začlenění
do nových projektů, kde je omezený prostor jedním
z důležitých faktorů. Vzhledem k relativně jednoduché−
mu procesu je provozování systému odsíření LIFAC snad−
né a velmi spolehlivé. Metoda se nabízí především
pro zdroje, kde dochází ke snížení emisního limitu
na základě nově přijatého zákona o ochraně ovzduší
č. 86/2002 Sb.“
V nových podmínkách by tedy jednotky spalující
hnědé uhlí měly změnit svůj provozní režim ze zá−
kladního zatížení na výrobce „regulační energie“. To
ovšem znamená snížit minimální výkon kotle z 50 %
až na 30 %.
„Ano. V teplárnách je navíc situace často odvislá
od množství vyrobeného tepla potřebného pro pokrytí
3T 2/2002
PŘEDSTAVUJEME . . .
Premiér při pokládání základního kamene ve Vřesové
Jak investičně náročná je tato novinka?
3
Nový spalovací systém, který byl vyvinut za účelem zlep−
šení výkonového rozsahu a snížení hladiny emisí
v teplárnách spalujících hnědé uhlí, se ve Vřesové osvěd−
čil. Úspěšným výsledkem zkoušek s uplatněním filozofie
prstence pro stabilizaci plamene a přídavného vzduchu
bylo dosažení stabilního plamene a prokázání udržení
minimálního výkonu 30 % bez stabilizace a snížení hladi−
ny emisí NOx oproti stávajícímu stavu. Po rekonstrukci
kotle, která proběhne v létě 2002 a umožní úpravu
dohořívacího vzduchu, lze očekávat hodnoty v úrovni
cca 200 mg/Nm3 (6 % O2, v suchém stavu).“
Chladicí věže ve Chvaleticích s odsiřovacím zařízením
PŘEDSTAVUJEME . . .
dodávek do soustav CZT a především v přechodných
obdobích je požadován nižší výkon kotle než jeho sou−
časně dosažitelné minimum bez stabilizace. Tento cíl
není pravděpodobně možné dosáhnout využitím kon−
venčních hořáků. A právě z tohoto důvodu se firmy
Babcock−Hitachi a Fortum Engineering Ltd. rozhodly
vyvinout zcela novou koncepci pro spalování hnědého
uhlí, včetně nového typu hořáků Low NOx, nazvaných
NR−LE (snížení NOx − rozšíření výkonu kotle), kde je
uplatněna „vysokoteplotní“ filozofie. Základním rysem
tohoto nového systému spalování je stabilní plamen, kte−
rý umožňuje snížit výkon kotle. Současně se výrazně sni−
žují emise NOx.
Aby bylo možné snížit také tvorbu strusky v kotlích
spalujících hnědé uhlí, jsou rohy ohniště, kde jsou větši−
nou hořáky instalovány, upravovány. Mimo jiné se změní
i geometrie rohu tak, aby se zabránilo dopadu plamene
na stěnu ohniště, výhodu mají osmiúhelníkové půdory−
sy spalovací komory.
Pro ověření výsledků vývoje a pro dokončení konstruk−
ce nového hořáku pro spalování hnědého uhlí se pro−
váděly tříměsíční zkoušky spalování v Japonsku, a to
na zkušebním zařízení Babcock−Hitachi. Pro zkoušky
spalování bylo z České republiky do Japonska odesláno
100 tun hnědého uhlí z těžební lokality společnosti
Sokolovská uhelná, a.s.“
Zkušební zařízení ukázalo správnost použité filozofie
i techniky a co praxe?
„Další výsledky z provozu kotle K2 ve Vřesové jsou rov−
něž povzbudivé. Najíždění hořáků NR−LE probíhalo
ve Vřesové od září do října 2001 ve spolupráci se So−
kolovskou uhelnou, a.s. Před úpravou hořáků činil mini−
mální výkon kotle 50 %. Hořák NR−LE vytváří velmi stabil−
ní plamen, vycházející z ústí hořáků, a to jak při vysokém,
tak i nízkém výkonu kotle. I při 30% výkonu kotle bylo
možné dosáhnout stabilního plamene i oddalování pla−
mene úpravou přívodu jádrového vzduchu do hořáku.
Navržených teplot páry ve výkonovém rozsahu kotle
30 až 100% bylo možné dosáhnout. Bylo tedy dosaženo
stabilního minimálního výkonu kotle 30% s vyhovujícími
parametry ostré páry. Po měsíci provozu se ani kolem
hořáku, ani kolem stěn ohniště netvořily nánosy strusky,
a to díky tepelnému toku v oblasti kolem hořáků.
4
3T 2/2002
Popsat uvedená zařízení pro odsíření či nový hořák
ve zkratce však není jednoduché, proto nám Ing. Rýdl
nabídl do některého z příštích čísel 3T připravit samo−
statný odborný článek o této technologii. Takovou akti−
vitu redakce jedině vítá. V závěru naší návštěvy jsme
se dozvěděli ještě zajímavosti o možnosti zakonzervo−
vání celých elektrárenských zdrojů. Například čtyři blo−
ky elektrárny Inko, vlastněné Fortum, většinu roku „spí“.
Na pokyn dispečera však musí začít první 250 MW blok
dodávat elektřinu do sítě během 24 hodin, další bloky
vždy po dalších 24 hodinách. Možná i zde lze čerpat zku−
šenosti, které možná budou aktuální i v ČR vzhledem
k uvádění jaderného zdroje v Temelíně do provozu.
Energetické společnosti na uvolněném severském trhu
s elektřinou již deset let sbírají zkušenosti, které využí−
vají i v teplárenství. Máme se tedy kde přiučit a nemusíme
stále objevovat objevené. O tom se přesvědčili i účastníci
nedávné pracovní exkurze za finským teplárenstvím.
Za rozhovor poděkovali
Mgr. Pavel Kaufmann a Ing. Michal Říha
Instalace odsíření zdroje ve Vřesové
Deset mýtů o rozúčtování nákladů
na vytápění
Ing. Ladislav Černý
S odchodem z oblasti problematiky rozúčtování ná−
kladů na vytápění a poskytování TUV autor shrnuje
své poznatky, ke kterým dospěl od roku 1993, kdy
se touto problematikou zabýval. Z diskusí, z neko−
nečné řady dopisů, z přípravy energetické legislati−
vy a jejího projednávání, z rozhovorů se zákonodár−
ci a z poznatků z jiných zemí si postupně vytvářel
názor na rozúčtování nákladů na vytápění mezi
konečné spotřebitele. Zkušenosti sestavil do níže
uvedeného desatera mýtů o rozúčtování nákladů
na vytápění.
Mezi lidmi, ať jsou v postavení nájemců, nebo prona−
jímatelů, případně v jiném postavení, se v oblasti roz−
účtování nákladů na vytápění a TUV čas od času šíří
zavádějící informace a vznikají klamné dedukce, které
vedou ke vzniku některých pochybných představ až mýtů.
Nezřídka mají nádech komerčních zájmů či individuál−
ního prospěchu jejich šiřitelů.
Je třeba o nich hovořit, je třeba je pojmenovat, je třeba
je odhalit a nakonec je třeba vnést do všech informací
světlo reálného poznání na základě fyzikálně technické
podstaty problému. Pokusím se upozornit na ty nejzá−
važnější mýty, které vyúsťují v konkrétní praktické reali−
zace s neblahým dopadem na obyvatele v bytech, a také
na samo užití specifických technických zařízení (indi−
kátory různých typů) pro poměrové rozúčtování nákla−
dů na vytápění. Navíc tyto účelově šířené dezinformace
přispívají k vytváření negativního obrazu o teplárenství
jako celku.
Teplo užité ve vymezeném prostoru nelze změřit, leda
s vynaložením enormních, s hodnotou užité tepelné
energie nesrovnatelně velkých nákladů. Měřit lze množ−
ství tepelné energie spoutané v potrubí a vázané na svého
nositele, v daném případě na vodu. Metrologie vzhle−
dem k fyzikálním vlastnostem tepla nestanoví způsob
měření množství spotřeby tepelné energie, která je vol−
ně v prostoru, která prostorem prostupuje.
Obecně měřit množství spotřebované tepelné ener−
gie se má tak, jak je potřebné, nikoliv jak je možné. Není
proto cílem určit množství spotřebované tepelné ener−
gie v jednotlivých bytech, ale stanovit podíl nákladů
na vytápění v jednotlivých bytech, které na ně připadají
z celkových nákladů na vytápění domu − zúčtovací jed−
notky, a to úměrně podle toho, jaká je úroveň kumula−
tivně registrované teploty jakožto projevu působení růz−
ného množství tepelné energie ke krytí tepelných ztrát
daného vymezeného prostoru v čase. Tato průběžná
kumulativní registrace teploty se podle zvolených tech−
nických prostředků uskutečňuje na otopném tělese nebo
na výstupní trubce z otopného tělesa a nebo se průběžně
registruje rozdíl vnitřní teploty v reprezentativním mís−
tě v bytě vůči teplotě venkovní.
Mýtus:
V bytech, resp. ve stěnami vymezeném prostoru
se měří množství spotřebovaného tepla.
Realita:
Tepelná energie se v prostorách bytů neměří, regis−
truje se (na otopném tělese) různými technickými
zařízeními míra účinku tepelné energie v čase.
Běžně a celkem nevinně se hovoří při použití indi−
kátorů (RTN, ITN, PRT) o měřičích (měřidlech) nebo
o měření tepla, v lepším případě, ale stejně zavádějícím,
o poměrovém měření tepla. Tyto indikátory neurčují
hodnoty žádné fyzikální veličiny ani množství tepelné
energie, ale odpočty jejich údajů jsou bezrozměrná čís−
la, která navíc samotná neslouží k poměrnému rozděle−
ní nákladů na vytápění. Jsou to technická zařízení, která
registrují hodnoty integrované teploty v čase. Tento re−
gistrovaný údaj je pouze jedním ze dvou základních bez−
rozměrných součinitelů spotřební hodnoty pro dané
otopné těleso, resp. pro danou místnost. Druhým základ−
ním součinitelem je v jednom případě číselné vyjádření
plochy místnosti, v druhém případě výkon otopného
tělesa. Jedná se o dvě zásadně odlišné metody rozúčto−
vání, dvě základní filozofie rozúčtování.
Za druhé
Nerespektuje−li se realita podle prvé části, nýbrž mý−
tus, máme co činit s druhým mýtem.
Mýtus:
Úhrada za vytápění bytu je závislá na spotřebovaném
množství tepelné energie změřeném na radiátorech.
Realita:
Spotřeba tepelné energie se měří na vstupu do domu.
Na byty (bytové jednotky) se rozdělují náklady,
které připadají na dům podle změřené spotřeby
domu, a to pouze část nákladů úměrně podle regis−
trace intenzity účinku tepelné energie, tj. teploty
na příslušných technických zařízeních.
3T 2/2002
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Za prvé
5
Za třetí
Množství tepelné energie dodávané do domu je tak
velké, aby krylo tepelné ztráty domu jako celku
a současně i jednotlivých různě situovaných bytů. Jed−
notlivé byty mají rozdílné tepelné ztráty podle toho, jak
jsou veliké a jak jsou situovány vůči obvodovému plášti
budovy, světovým stranám, převládajícím větrům, vnitř−
ním společným prostorám a pod. Množství spotřebova−
né tepelné energie, které připadá na krytí těchto tepel−
ných ztrát k zajištění stejné průměrné vnitřní teploty, je
tudíž u jednotlivých bytů různé.
Přijme−li se záměr stanovit množství spotřebované
tepelné energie, které připadá na jednotlivé byty,
s pomocí odpovídajících technických pomůcek a metod
výpočtů, musí se přijmout i opatření ve stanovení roz−
dílných plateb za nájem bytů (za cenu bytů) nepřímo
úměrně velikosti jejich tepelných ztrát, resp. náročnosti
na spotřebu tepelné energie pro zajištění srovnatelně
stejné teplotní úrovně v čase.
U nás však přežívá názor, který je násilně implanto−
ván ze zahraničí, kde však poloha bytu náročného
na tepelný příkon zakládá nižší nájemné, že správné
a spravedlivé je jedině rozúčtování nákladů podle abso−
lutní velikosti spotřeby tepelné energie. (Na „přebí−
rání zkušeností“ ze zahraničí stůj co stůj, bez přihléd−
nutí k místním podmínkám, má český občan trpké
vzpomínky.) Ale co je jedním z rozhodujících faktorů
při určení této „spotřeby“? No přece výkon otopného
tělesa, čili velikost tepelných ztrát dané místnosti. Čím
větší radiátor, tím větší spotřeba a také větší platba, sa−
mozřejmě.
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Mýtus:
Nejspravedlivější a nejsprávnější způsob rozdělení
nákladů na ÚT je rozdělení podle spotřeby tepla.
Realita:
Nájemné u nás v rámci jednoho domu (zúčtovací
jednotky) se neřídí kritériem náročnosti na tepelný
příkon pro vytápění jednotlivých bytů. Proto akcep−
tování mýtu je u nás krajně nespravedlivé, pokud
nebude poloha bytu v domě ovlivňovat výši nájem−
ného nebo cenu bytu.
6
Za čtvrté
Jak již bylo napovězeno, odpočet registrujících za−
řízení (indikátorů) není jediným faktorem, který hra−
je roli ve stanovení podílu nákladů připadajících
na byt. Jednak část nákladů připadajících na dům
se rozděluje na byty podle plochy bytů (základní slož−
ka), jednak pro rozdělení větší části nákladů (spotřeb−
ní složka) je stejně důležitý druhý základní faktor, sou−
činitel, jímž je v jednom případě plocha místností bytu,
v druhém případě výkon otopných těles v místnostech
bytu.
3T 2/2002
Mýtus:
Podle odečtu „měření“ se rozdělují náklady
na vytápění.
Realita:
Odpočet zařízení registrujícího účinek tepelné ener−
gie, tj. teploty v čase, je pouze jedním faktorů (čini−
telů) finálního kritéria pro poměrné rozúčtování
spotřební složky nákladů. Spotřební hodnota míst−
nosti je dána součinem faktorů:
SHM = (P nebo V) . O . K.
Za páté
Nyní již máme co dělat s metodami rozúčtování.
Rozdělovat spotřební složku nákladů na vytápění tzv.
podle spotřebovaného množství tepla nebo tzv. pod−
le tepelné pohody (průměrné teplotní úrovně)?
(Úmyslně uvádím tzv., neboť v obou případech se jedná
o nepřesné vyjádření, které by si zasloužilo precizovat,
mělo by časem k tomu dojít, ale všichni víme, o co
jde). Pro řadu lidí je tato otázka nezodpovězená
a klade se již snad od počátku zavádění indikátorů
u nás. Otázka je nejenom nezodpovězená, ale vesměs
se účelově klade až v druhé řadě, jako by byla méně
důležitá, ne rozhodující. Za rozhodující se prezentují
vlastní technická registrující zařízení, o jejichž kvali−
tě se vede diskuse.
Hodnocení typů registračních zařízení − indikátorů
a snímačů teplotních diferencí v čase není předmětem
tohoto příspěvku. Každý druh má své přednosti a určitý
druh nejistoty v konkrétních případech a podmínkách,
jejichž objektivnímu vyhodnocení chybí společná vůle
na straně nabídky, ale i důrazný požadavek na straně
poptávky − odběratelů, uživatelů. Nestačí však pouhý
výčet vlastností zařízení a podle četnosti kladných
a záporných stránek hodnocení kvality zařízení a věro−
hodnosti odečtených hodnot. Bez ohodnocení „váhy“
vlivu jednotlivých vlastností na konečný výsledek nelze
se ani přiblížit skutečně objektivnímu hodnocení cel−
kovému. Očekávám, že na tomto setkání k tomu bude
odvaha a i potřebná dávka serióznosti.
Mýtus:
Nejdůležitější a rozhodující pro kvalitu a spra−
vedlivé rozdělení je správná volba registrujícího
zařízení.
Realita:
Kvalitativně primární a rozhodující v otázce rozdě−
lování nákladů na vytápění je přístup k posouzení
způsobu rozúčtování a k jeho filozofii. Zásadní je roz−
hodnutí o volbě metody rozúčtování a teprve pak
přichází na řadu volba příslušných technických
registračních zařízení.
Za šesté
Mýtus:
K P mezi součiniteli tvořícími spotřební hodnotu míst−
nosti SHM = V . O . K . K P je korekční činitel
K P , který koriguje odpočet indikátoru „O“.
Realita:
Tento činitel koriguje vlastně výkon otopného těle−
sa „V“.
Běžně se hovoří o korekci náměrů, tedy odpočtů, což
je zcela zavádějící, protože registrace teploty v čase sní−
mané na otopném tělese je věrným ukazatelem průměr−
ného využívání tohoto konkrétního tělesa. Velikost od−
počtu (registrované teploty) naprosto nezávisí na jeho
tepelném výkonu. Indikátor jako zařízení registrující úči−
nek tepelné energie, tj. teploty, „vnímá“, registruje tento
účinek stejně na velkém, jako na malém radiátoru. Per−
sonifikuji: on neví, na jak velkém radiátoru je umístěn.
Odpočet, jak jsem uvedl, je poměrným ukazatelem toho,
jak bylo dané otopné těleso využíváno. Rozdílné využívá−
ní výkonu otopného tělesa dává obraz rozdílných vnitř−
ních teplot − bez vlivu velikosti otopného tělesa. Samozřej−
mě u správně projektované a seřízené soustavy ÚT.
Není tudíž žádný důvod hovořit o korekci odpočtů,
ale odůvodněné je hovořit o korekci faktoru, činitele
„V“, tedy výkonu otopného tělesa. Hovořit o korekci
odpočtů je účelové a zavádějící.
Za sedmé
Často se setkáváme s názorem, že pokud bude
v každém bytě a v každém nebytovém prostoru v domě
samostatný zdroj tepelné energie pro vytápění tohoto
bytu či nebytového prostoru nebo v případě horizontál−
ního bytového rozvodu jeden přívod tepelné energie
se samostatným měřením množství dodané tepelné ener−
gie, bude problém spravedlivé úhrady za vytápění bytů
a nebytových prostorů zcela optimálně vyřešen. Přitom
se zapomíná, nebo se nechce připustit, že principiálně
se jedná o stejný problém jak pří individuálním vytápě−
ní, tak při ústředním vytápění. Přece fyzikální vlastnosti
tepelné energie jsou neměnné a tepelně technické vlast−
nosti stavebních konstrukcí jsou z hlediska tepelné pro−
pustnosti v podstatě stejné nebo se významně nemění –
nejsou závislé na způsobu zajištění tepelné energie
v bytě; ve vnitřních bytech s menšími tepelnými ztráta−
mi se spotřebuje méně energie na vytápění než v bytech
krajních. Jinými slovy – nájemci krajních a jinak expo−
novaných bytů s většími tepelnými ztrátami přispívají
významně na temperování objektu jako celku a tím i na
vytápění vnitřních bytů s menšími tepelnými ztrátami.
Vnitřní byt, aby byl vnitřním bytem v budově, nutně musí
sousedit s bytem krajovým pod střechou apod.
Mýtus:
Zřízením individuálního zdroje tepla pro byty nebo
samostatného jednoho přívodu energie pro vytápě−
ní jednotlivých bytů se zajistí optimální spravedlnost
v úhradě nákladů za vytápění.
Realita:
Způsob zajištění tepelné energie pro vytápění ne−
mění vlastnosti tepelné energie ani tepelně technic−
ké vlastnosti stavebních konstrukcí. Způsobem vytá−
pění se nezamezí „krádeži tepla“ mezi byty ani vyšší
náročnosti krajových bytů na tepelný příkon oproti
ostatním bytům situovaným „uvnitř“ budovy.
Za osmé
Dům je temperován jako celek. Uživatel bytu ne−
může zabránit vzhledem k vlastnostem tepla (působí
se setrvačností, má schopnost akumulace, prostupuje
stěnami) průniku tepelné energie do svého bytu z jeho
okolí. Zatímco vlastník domu musí zajišťovat trvale pře−
depsanou teplotní úroveň, resp. takovou úroveň vytápě−
ní, dodávky tepla, aby tuto teplotní úroveň bylo možno
zajistit v každém bytě, uživateli odpojeného bytu od ÚT
postačí pouze doplnit ve zvoleném čase přívod energie
k navýšení vnitřní teploty v místnostech svého bytu nad
teplotu získanou prostupem tepla ze sousedních pro−
storů vytápěných ÚT domu a z vertikálních rozvodů
(stoupaček). (Poznámka: odpojování bytů od systému
ÚT je jedním z falešných projevů aplikace lidských práv
a svobod a demokratických principů vůbec. Je projevem
ignorance fyzikálních zákonů a technických řešení ÚT).
Mýtus o měření spotřeby tepla v bytě, uvedený jako prvý,
vede k tomuto dalšímu mýtu, k úplnému zatmění mysli
a závažnému matení.
Mýtus:
V domech s ústředním vytápěním se zajišťuje vnitř−
ní teplota v bytě pouze ze zdrojů energie v něm umís−
těných.
Realita:
Byt není izolovaná jednotka neovlivňovaná teplotou
okolních vytápěných prostorů. Dům je temperován
jako celek.
Za deváté
Když není možné uvažovat o měření spotřeby tepla
v bytech (nikoliv na vstupu do bytů u horizontálních
bytových rozvodů), není tudíž možné hovořit o právech
a povinnostech měřit spotřebu tepla v bytech. Jinou věcí
je, zda existuje právo a povinnost úhrady za službu
vytápění úměrně podle míry jeho využívání k zajištění
požadované individuální teplotní úrovně ve fyzikálně
3T 2/2002
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Zůstaňme u jedné z metod podle tzv. teplotní
pohody, podle které je spotřební hodnota místnosti:
SHM = V . O . K . KP.
7
technicky možných mezích? Na tuto otázku nelze od−
povědět jinak než kladně. Jedná se o nejspravedlivější
rozdělení nákladů na vytápění. Nikdo nemůže být
krácen ve svých právech na úkor druhého. Vyplývá to
z §§ 3 a 690 občanského zákoníku, podle kterých výkon
práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních
vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do opráv−
něných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými
mravy a dále, že nájemci jsou povinni při výkonu svých
práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťují−
cí ostatním nájemcům výkon jejich práv.
Předpokladem pro zajištění naplnění těchto ustano−
vení zákona při rozdělování nákladů na vytápění je, aby
bylo zajištěno zcela objektivní, průhledné a co nejspra−
vedlivější rozdělení nákladů na poskytovanou službu vy−
tápění na základě obecných pravidel s využitím technic−
kých prostředků, které to optimálně umožní.
Mýtus:
Když zákon nestanoví povinnost instalovat v bytech
registrující zařízení pro užití tepelné energie = pro−
najímatel nemá povinnost rozdělovat náklady
na vytápění co nejspravedlivěji podle vyhlášky.
Realita:
Právo na rozdělování nákladů na vytápění úměrně
intenzitě využívané služby v daném bytě o dané veli−
kosti je zcela přirozené, legitimní, a proto musí být
zajišťováno jako povinnost pronajímatele, vlastníka
domu vůči nájemci ve smyslu občanského zákoníku.
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Za desáté
Máme−li si odpovědět na otázku z tématu příspěvku –
povinnost v uvozovkách „měřit teplo v bytech“ není spe−
ciálním zákonem (o hospodaření energií) stanovena, ale
právo a povinnost spravedlivě rozdělovat náklady
na vytápění je dána obecným zákonem − občanským zá−
koníkem při respektování fyzikálních principů. Právo
a povinnost je rub a líc jedné věci, je pohledem nájem−
ce a pronajímatele na jejich realizaci. Významnou roli
pro vytváření příznivého prostředí pro spravedlivé
rozdělení nákladů na vytápění v domech mají firmy
podnikající v daném oboru, v přední řadě i odborná pra−
coviště včetně vysokých škol, která významně ovlivňují
odbornost přístupu k řešení celé problematiky v plné
šíři souvislostí.
Vyjděme z toho, co jsme si řekli v předešlém bodě
k devátému mýtu o legislativních normách, o tom jak chá−
pat ustanovení zákonů. Jaká je však úloha vyhlášky v dané
oblasti? Každý má právo, aby vůči němu bylo postupová−
no podle vyhlášky. Často se hledají tzv. výklady jednotli−
vých ustanovení a následně se aplikují proti „duchu“
vyhlášky a zákona. Vyhláška, která stanoví pravidla pro
rozdělení nákladů na vytápění, je především právním
vyjádřením fyzikálně technických záležitostí a zákonitostí.
Nelze proto aplikovat jednotlivá ustanovení bez respek−
tování fyzikálních a technických zákonitostí.
8
3T 2/2002
Mýtus:
Při aplikaci ustanovení vyhlášky v řešení případů
vyhláškou jednoznačně nedefinovaných je prioritní
tzv. právní výklad.
Realita:
Při aplikaci ustanovení vyhlášky v řešení případů vy−
hláškou jednoznačně nedefinovaných je prioritní
soulad s fyzikálně technickými principy.
Na závěr postačí citovat střípky ze starých římských
moudrostí.
„Co nepřipouští přirozenost, to nestvrzuje žádný zákon“
(Celsus)
„Žádný zákon nemůže dostatečně uspokojit všechny“
(Livius)
„K čemu jsou zákony tam, kde jedině peníze vládnou“
(Petronius)
kontakt
Ing. Ladislav Černý
Vajdova 5
102 00 Praha 10
e−mail: [email protected]
Přínosy zavedení GIS
v Pražské teplárenské, a.s.
Ing. Miroslav Jeřala, Ing. Pavel Dubišar
1. Proč GIS?
Pražská teplárenská, a.s. (dále jen PT) je počtem záso−
bovaných objektů a kapacitou provozovaných zařízení nej−
větší teplárenskou společností v České republice. Společ−
nost zásobuje tepelnou energií více než 250 tisíc domác−
ností, řadu průmyslových podniků, účelových zařízení
a institucí.
Zostřující se konkurence na trhu a klesající trend po−
ptávky po tepelné energii vytvářejí náročný rámec pro
úspěšné plnění dlouhodobých cílů společnosti, kterými
jsou – zvýšení produktivity práce, důsledná orientace
na potřeby zákazníků a šetrnost k životnímu prostředí.
Pro dosažení podnikových cílů jsou dnes již nezbytně
využívány informační technologie. Jednou z důležitých
komponent informačního zabezpečení v PT je GIS
budovaný od roku 1995. Zpracovává a poskytuje inte−
grované informace o území zájmu společnosti, zdrojích,
tepelných sítích a zákaznících. GIS se uplatňuje v celé
škále podnikových činností od rozvojových útvarů (mar−
ketingové činnosti, podklady pro analýzy tepelných
potřeb nových lokalit), útvarů správy majetku (majet−
koprávní zajištění vlastnických vztahů, evidence věc−
ných břemen, pronájmy nevyužitých prostor a ploch)
až po útvary technické dokumentace.
2. Podporované podnikové činnosti
2.1 Správa provozně−technických informací
Věrohodná technická dokumentace zabraňuje fyzic−
kému porušení sítě při stavebních pracích a tím přispívá
k zajištění bezpečnosti dodávek zákazníkům.
V případě PT je předmětem zájmu především území
hl. m. Prahy. GIS PT využívá následující datové zdroje:
n údaje přebírané z Institutu městské informatiky Pra−
ha (polohopis na úrovni technické mapy, databáze
pražských adres ZUZI, ortofotomapa),
n údaje přebírané z katastru nemovitostí (popisné
informace o majetkoprávních vztazích k pozemkům
a budovám),
n digitální územní plán Prahy – vybrané soubory,
n interní datové fondy PT, především dokumentace sku−
tečného provedení stavby tepelných (ale i např. ko−
munikačních) sítí.
Geodetická dokumentace skutečného provedení stav−
by u nových investic je tvořena v souladu s platnou legis−
lativou (především se stavebním zákonem č. 50/1976
Sb., ve znění pozdějších předpisů) a s interními nor−
mativy, které definují specifické požadavky PT (např.
způsob dokumentace šachet).
Vzhledem k tomu, že v minulých desetiletích nebylo
vedení technické dokumentace považováno za prioritní
úkol, je nutné nově zaměřovat rovněž stávající tepelné
sítě, a to podle situace metodami geodetickými či de−
tektorickými. Pokusně bylo rovněž testováno využití ter−
movizních snímků, avšak od jejich plošného pořízení
bylo z důvodu neodpovídajícího poměru cena/přesnost
ustoupeno. U složitějších objektů (šachet apod.) jsou
informace doplněny o připojené fotografie a schémata.
2.2 Správa nemovitého majetku
Tato problematika je řešena v modulu, který byl na po−
čátku roku 2001 implementován v PT a týká se evidence
nemovitého majetku (budov a pozemků PT), věcných
břemen PT vůči cizím nemovitostem a pronájmů pro−
stor a ploch cizím subjektům.
Prokazatelnost a úplnost evidence nemovitého majet−
ku je nutnou podmínkou pro zajištění a výkon vlastnic−
kých práv, pro operativní a strategické řízení podniku
(podklady pro restrukturalizaci, privatizační proces atd.)
a pro zajištění vztahů vůči veřejné správě (např. přizná−
ní k dani z nemovitostí, vyjasnění majetkoprávních vzta−
hů s orgány veřejné správy).
2.3 Vazba na výpočty v tepelné síti
Modul GIS pro účely hydraulických a tlakových výpoč−
tů v tepelné síti byl v PT implementován v druhé polovině
loňského roku. Jedná se o propojení GIS se systémem
MOP firmy Ortep realizující vlastní výpočty. Část sítě,
pro kterou se provádí výpočet, je prostorově definována
v GIS, z jehož datové základny jsou rovněž přebírána
data pro vlastní výpočet.
2.4 Podpora marketingových činností a zákaznických
systémů
Informace o vlastních zdrojích (výrobnách, liniových sí−
tích, …), konkurenci a potřebách zákazníků vložené do pro−
storové územní osnovy se stávají účinným nástrojem pro
analýzy energetických potřeb potenciálních zákazníků,
3T 2/2002
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Pražská teplárenská, a.s. je počtem zásobovaných
objektů a kapacitou provozovaných zařízení největ−
ší teplárenskou společností v České republice. Jed−
nou z důležitých komponent podnikového informač−
ního zabezpečení je Geografický informační systém
(dále jen GIS), zasazující sledované údaje do pro−
storových vztahů. GIS se uplatňuje v celé škále
podnikových činností od rozvojových útvarů (mar−
ketingové činnosti, analýzy tepelných potřeb),
útvarů správy majetku (majetkoprávní zajištění vlast−
nických vztahů, pronájmy nevyužitých prostor
a ploch) až po útvary technické dokumentace.
9
variantní návrhy rozvoje sítě apod. Pro strategické rozho−
dování o dalším rozvoji aktivit je důležitým informačním
zdrojem digitální územní plán Prahy. GIS a zákaznický in−
formační systém využívají společnou databázi adres ZUZI.
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
2.5 Plošné šíření geografických údajů
Plošné šíření datové základny koncovým uživatelům
je zajištěno v prostředí podnikového intranetu. Toto
řešení slouží pro lokalizaci objektů a zařízení tepelné
sítě (vyhledávání podle identifikátoru − adresy, čísla zaří−
zení atd.), pro poskytování informací o technických pa−
rametrech sítě, obsahuje podrobné informace o šachtách
a jejich zařízeních (armaturách atd.) − včetně schémat
a fotografií, o odběrných místech, odběratelích a zásobo−
vaných objektech.
Pracovníci údržby v PT mohou v prostředí intranetu
evidovat technické parametry sítě a zařízení. Pracovníci
marketingu mohou vést dodatečné informace o odběra−
telích, budovách a podklady pro úvahy o rozšíření sítě
(energetické údaje o lokalitách, dostupnost tepelných sítí).
Správa systému a zpracování dat se odehrává v systému
MGE a v relační databázi Oracle. Pro analýzy se využívá
produkt GeoMedia, zpřístupnění GIS dat na intranetu
umožňuje aplikace GeoMedia Web Map (MGE a pro−
dukty GeoMedia jsou vyvinuty firmou Intergpraph)
v kombinaci s řešením HDT (HSI Data Technology)
10
3T 2/2002
3. Technologické řešení
vyvinutém firmou HSI, s.r.o., která je rovněž implemen−
tátorem celého systému GIS PT.
Požadavkem zadání bylo zajištění maximální bezpečnosti
datové základny a monitorování změn formou elektronic−
kého podpisu. V roce 1998 byla jedinečným řešením im−
plementace modulu MGE GeoData Manager, která umož−
nila současný transakční přístup více uživatelů k centrální
geografické databázi. Ochrana souběžné editace databá−
ze je chráněna na úrovni jednotlivých mapových prvků,
nikoliv souborů. U mapových prvků je ukládána i časová
složka a verifikační složka, umožňující kontrolu.
4. Další rozvoj
Pro plnou využitelnost GIS je nutné dobudovat konzis−
tentní datovou základnu, upřesnit kompetence útvarů
za příslušný segment sběru a zpracování dat a poskyt−
nout konzultační podporu koncovým uživatelům ve for−
mě doporučených pracovních postupů, konzultací apod.
Pro širší podporu činností marketingu bude vytvořena
funkčnost pro stanovení tepelné potřeby objektů na zá−
kladě analýzy výškových poměrů budov na území Prahy.
Zavedením do systému se všechny potřebné informa−
ce centralizují a GIS se tak stá−
kontakt
vá nástrojem pro podporu roz−
Ing. Pavel Dubišar
hodování na všech úrovních
HSI, s.r.o
Vítkova 8, 186 00 Praha 8
řízení firmy.
tel.: 02/ 2231 8790
mobil: 0602/ 217 378
Kotle pro spalování biomasy
Ing. Pavel Čermák
Lze bez nadsázky konstatovat, že biomasa v našich kli−
matických podmínkách, tedy především dřevo, je nej−
starším používaným palivem. Po hříchu v minulých de−
setiletích bylo toto palivo opomíjeno přesto, že jsme zemí
mimořádně bohatou na jeho zdroje. Nyní nás ekono−
mické a ekologické důvody postupně přivádějí zpět
k tomuto palivu.
Přednosti spalování biomasy spočívají především
v obnovitelnosti zdrojů, v neutrálnosti CO2 ve srovnání
s jinými palivy, v likvidaci jinak nevyužitelných odpadů,
například kůry, a v neposlední řadě v nízké ceně. Bio−
masu lze podle četnosti výskytu u nás rozdělit na dřevní
hmotu, slámu (různé druhy: obilí, řepka .....), různé
odpady: výlisky slunečnic, víno atd. a konečně na odpady
z výrobků ze dřeva.
Charakteristickými hodnotami pro spalování dřevní
hmoty je obsah vody a popela, výhřevnost a zrnitost.
Obsah vody nejpodstatněji ovlivňuje způsob spalování
dřeva. Z tohoto hlediska je možno rozlišit dřevo
na mokré a suché. U mokrého dřeva se po vytěžení
pohybuje obsah vody i nad 60 %. Vcelku velice rychle
obsah vody klesá atmosférickým sušením − skladováním −
na hodnoty max. 50 %. V této podobě lze dřevo již spa−
lovat a dosahovat vysoké tepelné účinnosti. Za hranici
pro spalování považujeme 60 % vody. Nad 60 % je
spalování dřeva z energetického hlediska značně pro−
blematické, protože spotřeba tepla na odpaření tak vel−
kého množství vody v palivu činí spalování takřka ne−
možným a neefektivním. Dřevo suché je odpadním
produktem z výroby především nábytku. Obsah vody je
také velice proměnlivý a za suché dřevo považujeme dře−
vo s obsahem vody nepřesahujícím cca. 20 %.
Obsah a složení popelovin ve dřevě je významně ovliv−
něn druhem dřeviny, místem kde rostlo, způsobem těž−
by, manipulací a skladováním. U mokré dřevní hmoty
nepřesahuje 2 %, u kůry jsou hodnoty vyšší, až 6 %.
S vysušením dřeva se samozřejmě podíl popela mění.
Chemické složení popela velmi ovlivňuje technologii spa−
lování. Je třeba přihlédnout k vlastnostem popela při
návrhu zařízení tak, aby nedocházelo ke struskování
Výhřevnost dřevní hmoty je dána především obsahem
vody, pohybuje se od cca 2 000 kcal/h do 4 000 kcal/h.
Obsah prchavé hořlaviny je cca 75 − 85 %. Zrnitost
a homogenita paliva výrazně ovlivňuje výběr a použití
technologie pro manipulaci s palivem a vlastní spalova−
cí zařízení. Zrnitost rozhodujícím způsobem ovlivňuje
volbu způsobu skladování a transportu paliva do kotle
a výběr typu spalovacího zařízení − roštu. Ideálním pali−
vem jsou dřevěné štěpky s velikostí do 40 mm. Spalovat
lze i kusový odpad, kusovou kůru z odkorňovačů, piliny
i brusný prach.
Častým požadavkem je spalování různých druhů dřev−
ního odpadu v jednom zařízení. Na základě zkušenosti
je možno konstatovat, že směšování je možné, ale je
nutno vzít zřetel na určité technické limity dané vybra−
ným způsobem transportu a typem spalovacího zaří−
zení. Transport jeřábem umožňuje směs kusového
materiálu se štěpkou i pilinami. Použití šneků vylučuje
možnost spolehlivé přepravy kusů nad cca 40 mm.
Homogenita materiálu je důležitá pro spalování
a udržení hladiny emisí. Lze vybrat z různých typů roštů
zařízení schopné spalovat směs kusového odpadu a pilin
v poměru 1 : 1. Stejně tak je možno dávkovat kůru
až do 50 % podílu. Dávkování brusných prachů je indi−
viduální. Palivo je nutno chránit před nadbytečným zne−
čištěním zeminou a kamením, které vyvolávají problé−
my při přepravě a spalování.
Lze spalovat rovněž různé bioodpady. Například zbyt−
ky po lisování slunečnic, vína aj. Tato paliva však vyžadu−
jí naprosto individuální přístup k návrhu zařízení.
Odpady z výrobků ze dřeva jsou také velmi speciální
záležitostí. Nejrozšířenější je odpad z dřevotřískových
desek, který je zvláštním odpadem z hlediska našeho
zákona o odpadech, a tak je třeba žádat o definování
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Biomasa patří mezi nejčastěji používané obnovitel−
né zdroje. Její energetické využití přináší minimální
ekologickou zátěž. Jelikož jde o domácí palivo, může
být jeho cena na přijatelné úrovni. To jsou podmín−
ky, díky nimž zažívá využití biomasy v současnosti
oživení. Článek rozděluje biomasu podle četnosti
výskytu. Dále seznamuje se základními charakteris−
tickými hodnotami pro její spalování a na základě
praktických zkušeností pak představuje jednotlivé
možnosti spalování biomasy.
v topeništi, k zanášení tahů kotle a snižování přestup−
ních součinitelů tepla a účinnosti zařízení. Také pro di−
menzování odlučovacího zařízení popílku ze spalin je
velmi důležité znát složení popelovin a jeho granulo−
metrii. Velmi důležité je také znát složení a vlastnosti
popelovin pro volbu použitého zazdívkového materiá−
lu, protože praktické zkušenosti a provedené zkoušky
naši firmu vedly k velmi obezřetnému výběru zazdívko−
vých materiálů. Běžné zazdívkové materiály mají v kotli
na dřevo omezenou životnost.
3T 2/2002
11
Sláma je také velmi dobře využitelná jako palivo, a to
obilní i řepková. Předpokládáme přepravu v balících
nejlépe Heston o rozměrech 1290 x 1220 x 2400 mm,
o váze cca 500 kg, což umožňuje automatizaci skladová−
ní, přepravy do kotle i dobré spalování. Vlastnosti slámy
jsou proměnlivé, lze počítat cca s vlhkostí v rozmezí
14 − 16 %, popel 3 − 5 %, obsahem síry 0,05 − 0,25 %
a chlóru 0,15 − 0,7 %, prchavých látek až 64 %, teplotou ta−
vení popela více než 750 °C a výhřevností 14 až 15 MJ/kg.
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
limitů a podmínek nejen dle zákona, ale i individuálně.
Jednou z podmínek je např. setrvání spalin po dobu
nejméně 1 sec. na teplotě nejméně 900 °C. Tento
druh odpadu je na zařízeních naší firmy také úspěšně
spalován.
Další dřevěný odpad, např. zbytky z obalového mate−
riálu, starý nábytek atd., je velice často natolik znečištěn
příměsí umělých hmot a nátěrů, že je nutno jej považo−
vat také za odpad. Při posuzování paliva je nutno vzít
12
kotle, spalovacího a odlučovacího zařízení, bezobslužný
a zahrnuje nezbytné automatické ochrany. Pro odlučo−
vání popílku se u této kategorie zařízení používají zpra−
vidla multicyklony, které spolehlivě zajišťují splnění li−
mitů 250 resp. 150 mg/Nm3.
Pro tlaky a teploty vody vyšších parametrů a výrobu
páry je k dispozici typová řada kotlů od 0,8 t/h páry
(400 kW) do 10 t/h (6000 kW). Tyto kotle v parním pro−
vedení mohou být i vybaveny přehříváky páry do teploty
cca 350 °C. Provedení kotlů je stan−
dardně pro 8,3 bar, 12,3 bar, max. tlak
je 15 bar. Vybaveny mohou být tope−
ništěm s podhrnovacím roštem nebo
stupňovým posuvným roštem. Podá−
vání paliva do násypky stupňového
roštu může být řešeno různým způso−
bem. Pro kusový odpad je nejvhodněj−
ší jeřáb s automatizovaným provozem,
který zahrnuje i obsluhu skladu pali−
va. Vlastní podávání paliva na rošt
se provádí hydraulickým pístem,
který umožňuje citlivé dávkování.
Dopravní systém je zabezpečen proti
požáru. Pohon roštu je také ovládán
hydraulicky, což umožňuje řídit
Obr. 1 Typické uspořádání zařízení s kotlem Multimiser
citlivě spalovací proces. Vzhledem
k vyššímu výkonu zařízení je zde již
efektivní nasazení složitější regulační techniky řízené
v úvahu jeho cenu, která se různí a je silně ovlivňována
počítačem, který kontroluje celý proces vč. skladování.
přepravními náklady.
U zařízení vyššího výkonu, kde jsou požadavky i na tuhé
Firma Danstoker vyrábí kotle na spalování především
částice v emisích vyšší, je možno použít multicyklon
dřevního odpadu od výkonu 220 kW a největší jednotka
a k dosažení špičkové účinnosti odloučení je využíváno
je na parametry 140 t/h páry, 8,2 bar, 525 °C. Z hlediska
textilních filtrů. Tento typ filtru je třeba však chránit
ČR připadají v úvahu především jednotky o nižším výko−
předřazeným mechanickým odlučovačem a by−pasem
nu, které jsou velkoprostorové, skříňové a jsou varian−
před požárem. Taktéž je možno využít elektrofiltru.
tou plamencových kotlů. Pro nejnižší výkony jsou
vyvinuty a na stovkách instalací vy−
zkoušeny kotle ve výkonové řadě
od 220 do 4400 kW, v teplé vodě pro
tlaky 3,5 a 6,0 bar pro teploty vody
do 115 °C. Tyto kotle jsou zpravidla
vybaveny podhrnovacím roštem, kte−
rý je sestaven pro palivo se zrnitostí
do 40 mm a je dodáván v typech pro
vlhké a suché palivo. Podávání pali−
va na rošt se provádí mechanicky
šnekem. Regulace výkonu je provádě−
na přerušováním provozu šneku.
Intervaly podávací a klidové jsou cca
do 10 sec., čímž jde v zásadě o kon−
tinuální proces. Dopravní systém je
vybaven automatickým protipožárním
Obr. 2 Kotelna s kotlem DHF a stupňovým roštem
zařízením, které brání zpětnému pro−
hoření do dopravní trasy.
Odškvárování se provádí vzhledem k malému výkonu
ručně. Při malém obsahu popela ve dřevu jedenkrát
za 3 − 7 dní, a to za provozu. Odpopílkování je provádě−
no zpod odlučovače popílku, kde je pro to umístěn kon−
tejner. Celý proces včetně skladování je možno plně
automatizovat. Stupeň automatizace je pouze otázkou
ceny. I v nejjednodušším provedení je provoz vlastního
3T 2/2002
U obou typů výše uvedených kotlů je dbáno na řízení
vzduchového režimu při spalování. Podle typu kotle
se využívá pásmování primárního vzduchu pod rošt
a zavádění sekundárního vzduchu do prostoru nad rošt,
aby bylo dosaženo řádného vyhoření paliva při minimál−
ní tvorbě NOx a CO. Kotle Multimiser i DHF je možno
vybavit plynovým hořákem, který může zajistit zdroj tepla
při nedostatku dřevní hmoty. Současné spalování dřeva
a plynu však nelze doporučit. Kotle jsou dodávány
v blokovém provedení. Jeden montážní blok tvoří tope−
niště včetně zazdívky a druhý blok je vlastní kotel, což
zajišťuje rychlou a snadnou montáž.
Emise
Kotle na spalování slámy firmy Danstoker
využívají tak zvaného „cigaretového“ způso−
bu spalování. Balíky slámy jsou hydrau−
lickým pístem tlačeny potrubím ke kotli
a v prostoru těsně před spalovací komorou
je do potrubí zaváděn spalovací vzduch
a sláma hoří jako cigareta. Po vyhoření
z 60 − 70% vypadává sláma do spalovací −
dohořívací komory.
Jednotka Výsledek měření Výsledek měření
při spalování
při spalování
pšeničné slámy
ovesné slámy
Objem spalin
m3n/S
0,91 ± 0,09
0,77 ± 0,09
Teplota spalin
°C
110 ± 2
115 ± 2
Obsah O2 (suchý plyn)
objem. %
9,4 ± 0,5
7,5 ± 0,4
Obsah CO při 10 % O2
ppm
232 ± 15
69 ± 5
mg/m3
4,0 ± 0,5
3,3 ± 0,5
Částice, celkem při 10 % O2
Kotle vyšších výkonů a parametrů jsou vodotrubné
s membránovými stěnami. Nejvyšší výkon postavený
firmou VØlund − DanstØker je 140 t/h. Často byly dodá−
vány kotle na kombinace paliva. Tyto však je nutno navr−
hovat individuálně.
U malých a středních jednotek pro spalování slámy
se balíky rozdružují nebo krájí a do topeniště je sláma
vkládána po částech. Jako příklad zařízení pro spalování
slámy pro vytápění obce může sloužit zařízení instalova−
né v obci Lohals, která leží na ostrově Langeland
v Dánsku a má asi 1 000 obyvatel. V roce 1993 bylo roz−
hodnuto o zřízení výtopny na spalování slámy, a to jako
družstevní společnost s ručením omezeným. Vesnice je
umístěna v oblasti se značnou zemědělskou výrobou
tlačeny jeden po druhém do kotle rychlostí závisející
na požadavku na vlastní teplo.
V kotli na spalování slámy je palivo spalováno kom−
pletně. Níže uvedená tabulka ukazuje naměřené hod−
noty emisí (průměrné hodnoty):
Po úplném spálení jsou zbytky − popel − automaticky
dopraveny do kontejneru na popel. Popel je pak mož−
no roztrousit po polích jako hnojivo.
Abychom u zařízení na spalování slámy dosáhli plynu−
lého a spolehlivého provozu, je nezbytné, aby byla slá−
ma suchá a homogenní a aby se obsah vody pohyboval
mezi 10 až 15 %. Z tohoto důvodu byl vybudován sklad
slámy o rozměru cca 1 500 m2. Velikost skladovací plo−
chy je dimenzovaná na množství slámy, které je obvykle
zapotřebí od srpna do února. Po vyčerpání zásob doda−
vatel zajistí novou dodávku správně skladované a suché
slámy. Dodávky slámy zajišťuje jeden místní zemědělec.
Jeden hektar půdy v Dánsku vyprodukuje asi 4 000 kg
slámy. Každodenní provoz zařízení probíhá plně auto−
maticky a celý provoz řídí pouze jedna osoba.
kontakt
Obr. 4 Schéma zařízení pro spalování slámy firmy Linka
Ing. Pavel Čermák
Clauhan s.r.o
Štefánikova 5, 602 00 Brno
tel. + fax: 05/ 4121 4092
e−mail: [email protected]
3T 2/2002
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Obr. 3 Kotel na spalování slámy
(řepka, pšenice, ječmen). Další předností, kterou by−
chom měli uvést, je, že mnohé z kotlů na spalování oleje
instalovaných v jednotlivých domech byly opotřebova−
né, a tudíž bylo zapotřebí výměny. Dále, byl vstřícný vše−
obecný přístup veřejnosti k přechodu na palivo šetrněj−
ší pro životní prostředí, které je rovněž neutrální u emisí
CO2 − a nahrazení oleje, což je fosilní palivo.
Následně byla vytvořena síť centrálního vytápění
s předizolovaným centrálním potrubím, které bylo ulo−
ženo pod chodníky, a všechny domy byly vybaveny tepel−
nými výměníky. Během průběhu pokládání potrubí byla
zároveň stavěna kotelna. K soustavě se připojilo 240 do−
mácností. Centrální výtopna byla vybavena jedním plně
automatickým kotlem na spalování slámy s jmenovitým
výkonem 1,6 MW. Ve špičkách kotel dosáhne výkonu
až 2,2 MW. Dále jedním teplovodním kotlem na spa−
lování oleje (2 MW), který funguje jako rezervní kotel
pro případ obtíží s provozem kotle na slámu. Spalovací
systém se skládá ze dvou dopravníků slámy pro velké
balíky HESTON. Tyto dopravníky automaticky přemis−
ťují balíky k řezačce, která balík rozdělí na 6 až 10 plát−
ků. Tyto plátky jsou pak pomocí hydraulického válce
13
Nové pohledy na možnosti vytápění
rodinných domků
Ing. Jiří Vařenka
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Článek shrnuje možnosti vytápění rodinných dom−
ků. Podrobněji se zabývá investičními a provozními
náklady připojování rodinných domků na tepelné
rozvody měst a obcí. Tato možnost se nabízí, a to
i v kombinaci s biomasou s ohledem na dokončová−
ní deregulace cen plynu a elektřiny. Zahrnuje zkuše−
nosti ze skutečně realizovaných projektů.
Ještě nedávno bylo vytápění rodinných domků cca
z 95 % decentralizované na bázi pevných paliv nebo
později zemního plynu. Rodinné domky, které jako pali−
vo pro vytápění používají paliva kapalná, jsou v současné
době spíše výjimkou, i když v minulosti bylo toto palivo
rozšířené (před ropnou krizí). V současné době se jeví nové
možnosti na bázi spalování olejů s nízkým obsahem síry.
Z dnešního pohledu je v podstatě možné a z hlediska
životního prostředí, zejména čistoty ovzduší v nízkých
přízemních vrstvách atmosféry, žádoucí rozhodovat
se mezi těmito systémy:
n vytápění plynem
Buď zemním plynem napojením na dálkový rozvod ply−
nu, nebo vybudováním vlastního systému na bázi např.
propanu se zásobníkem (vlastním nebo na leasing).
n vytápění elektřinou
Akumulační elektrické vytápění − elektrická akumulač−
ní kamna klasická nebo hybridní nebo elektrické aku−
mulační vytápění do vody kombinované s kotlíkem
na domovní odpady.
Přímotopné elektrické vytápění, a to opět dvěma
způsoby − instalace přímotopných elektrických topidel
do jednotlivých místností, nebo přímotopný elektric−
ký kotel napojený na systém ústředního vytápění.
Přímotop v odůvodněných případech v kombinaci
s akumulačním el. vytápěním (hybridní vytápění)
může být řešením.
n připojení domku na systém centralizovaného zásobo−
vání teplem
Tlakově závislé nebo nezávislé na straně topení
a s přípravou teplé užitkové vody (akumulační nebo
průtočné), podrobněji bude zmíněno v dalším.
n malé domácí teplárny
V současné době již i u nás technicky zvládnuté a rela−
tivně cenově dostupné. Může jít o systémy pro 1 nebo
2 (3) rodinné domky a v blízké budoucnosti i pro vol−
ně vytvořené společnosti pro vytápění na bázi kogene−
račních jednotek různých výkonů.
n vytápění s využitím tepelných čerpadel
je investičně sice náročnější, ale provozně patřící
k systémům s téměř nejnižšími náklady. Jsou možné
systémy voda − vzduch, voda − země, voda − voda. Každý
14
3T 2/2002
má své přednosti i nevýhody. Rostoucí ceny energie
dají opodstatnění stále většímu použití, zejména
stoupajícím trendem ceny elektřiny. Je možno žádat
o dotaci z fondu životního prostřední nebo od ČEA.
n solární systémy
Vytápění a přípravu teplé užitkové vody je vhodné na−
příklad kombinovat s elektrickým akumulačním vytá−
pěním do vody nebo tepelným čerpadlem. Zatím
dlouhou návratnost změní liberalizace cen energií.
I v tomto případě je možné žádat dotaci z fondu život−
ního prostředí nebo od ČEA.
n využití biomasy
Pokud je k dispozici, a to jak individuálně, nebo vý−
hodněji v systému s rozvodem tepla a spalováním bio−
masy v centrální kotelně za podmínek lepšího využití
a s daleko menším ovlivněním životního prostředí.
Biomasa je rovněž podporována státem s ohledem
na snižování emisí CO2. Rovněž se začíná používat
systémů, které využívají spalování pelet. Jsou do−
stupné od tuzemských výrobců jak pelety, tak i kotle
a příslušenství.
Pro úplnost uvádíme vytápění uhlím, které je znevý−
hodněno leckde již zavedenou komínovou daní a velmi
nízkým uživatelským komfortem. Vytápění koksem je
srovnatelné s některým z předchozích systémů, ale má
nízký uživatelský komfort (skladování paliva, manipulace
s popelem). Tam, kde je komínová daň zavedena, zvyšuje
náklady na palivo průměrně o 10 − 15 %. Hnědé uhlí
se dodává ekologizované, plní emisní limity (dodává se se
sníženým obsahem síry, eventuálně aditivované).
Volba systému pro vytápění rodinného domku bude
záviset:
n na dostupnosti jednotlivých podmiňujících inženýr−
ských sítí,
n na finančních možnostech investora (majitele RD),
n na provozních nákladech jednotlivých systémů,
n na obchodní politice dodavatelů,
n na vstupních cenách potřebných médií,
n na požadovaném komfortu.
Zde je nutno připomenout, že deformované ceny ener−
gií mohou vést k nevhodným koncepcím zásobování teplem.
V dalším se chceme podrobněji zmínit o zásobování
rodinných domků z CZT.
Československo a následně Česká republika patří
k zemím se silně rozvinutými systémy centralizované−
ho zásobování teplem. Ze zemí EU lze v ČR srovnávat
pouze s Dánskem, Švédskem, Finskem a mimo EU
se zeměmi východní Evropy. V současné době dochází
ve většině lokalit s CZT k ekologizaci i racionalizaci
zdrojů tepla a zásadním rekonstrukcím tepelných
Připojení na soustavu CZT lze realizovat různě:
n připojení na parní síť,
n připojení na horkovodní síť,
n připojení na sekunderní síť
− tlakově závisle
− tlakově nezávisle.
Připojení na nově budovanou teplovodní síť do 110 °C
je nejjednodušší. Pokud otopná soustava vyhovuje tla−
kově, je nejjednodušší připojit domek tlakově závisle při
zrušení vlastního expanzního systému. Pokud otopná
tělesa v RD nevyhovují svými parametry tlakově závislému
připojení, je možné jednoduše doplnit malý deskový
výměník. Tlakově nezávislé připojení je rovněž vhodné,
pokud majitel RD chce zachovat možnost stávajícího
kotle pro spalování drobných odpadů, např. dřeva
ze zahrady. Přípojka se realizuje z předizolovaného po−
trubí nákladem cca 800 − 1 100 Kč/m trasy. Velice nízké
ztráty v rozvodu (až 10 W/m u potrubí malých průmě−
rů, 30 − 40 W/m u potrubí DN 200) umožní připojit
i relativně vzdálenější rodinné domky.
Vhodné je vybavit tělesa v RD ventily s termostatickými
hlavicemi (450 − 550 Kč/kus i s montáží). Většinou při
připojování čtvrti s rodinnými domky budovanými
v rozmezí 50 − 70 let jsou různé systémy ústředního vytá−
pění budované podle technických požadavků platných
v době pořízení a navíc různě „vylepšenými“ při realiza−
ci a opravách. Proto je třeba individuální přístup a volit
systém, který umožní připojit tyto různě dimenzované
otopné soustavy. Dále je nutné respektovat i požadavky
na přípravu TUV.
Připojení na horkovodní síť
Připojení na horkovodní síť bude vhodné provést tla−
kově nezávisle (vyšší parametry vstupní vody a nutnost
dodržet střední teplotu otopného tělesa − hygienické
předpisy). Nově budované rozvody tepla je vždy vhodné
budovat jako nízkoteplotní s maximální teplotou do
130 °C (nejčastěji do 110 °C) a vysokým tepelným spádem.
Připojení na sekundární síť (teplovodní do 110 °C) je
principiálně shodné s předchozím tlakově závislým řešením
nově budovaných sítí, odpadá většinou výměník tepla
na topení a připojení ve většině případů je tlakově závislé.
Na základě zkušeností s rekonstrukcí otopných systé−
mů stávajících rodinných domků a jejich připojení
na CZT (300 RD) lze konstatovat, že je vhodná instalace
termoregulačních ventilů na zpátečce a lze tím docílit
vychlazení zpátečky na 50 − 60 °C (při Ć teplotě − 15 °C)
bez újmy na pohodě prostředí. Starší otopné systémy
vlivem starších ČSN a rezervě při dimenzování těles toto
řešení téměř vždy umožní. Nové systémy lze dimenzovat
na ∆t až 50 − 70 °C (to se projeví na úsporách investic
na tepelných sítích). Vyplatí se provést optimalizaci ∆t
a vstupních parametrů s ohledem na parametry CZT
a stávající otopnou soustavu.
Připojení na parní síť
Jsou dvě možnosti − přímé napojení na parovod (vý−
hodné z hlediska ceny − cena na priméru), nebo vybu−
dování centrální výměníkové stanice s rozvodem topné
vody 110/70 °C (110/40 °C).
Individuální připojení je možné, jeho vhodnost závisí
na blízkosti stávajícího parního rozvodu. Instalace malých
stojatých nebo vinutých parních výměníků tepla „šitých
na míru“ s regulací na straně kondenzátu to umožňuje.
Pokud připojovaný rodinný domek má starší ústřední
vytápění s otevřenou expanzní nádobou, je vhodné po−
nechat vlastní zdroj pro spalování domovních odpadů
a oddělit topný systém výměníkem. To platí i u domků
připojených na horkovodní nebo teplovodní sítě.
Provozní náklady vychází ze spotřeby na topení
70 GJ/domek a rok a ceny 330 Kč/GJ (rok 1997)
a 245 Kč/GJ (rok 2000). Spotřeba je ověřena asi
ze 300 rodinných domků a je velice individuální (roz−
ptyl je až + 50 − 20 GJ/rok, extrémy neuvádíme). Velmi
se osvědčuje měření pro každý domek a instalace venti−
lů s termostatickými hlavicemi. Ve spotřebě 80 GJ/do−
mek/rok jsou zahrnuty i náklady na ohřev TUV.
Významnou roli hraje i kvalita obvodového pláště.
Zateplení z vnější strany se projeví snížením příkonu
až o 20 − 25 %.
Větší objekty lze řešit obdobně, regulace u větších
objektů může být elektronická a s větším komfortem
(u malých objektů vychází dráže).
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
rozvodných sítí (vakuované parovody, předizolované
horkovodní rozvody i dvojtrubkové teplovodní rozvo−
dy) a zvyšuje se tím konkurenceschopnost tepla dodá−
vaného z CZT. Kombinovaná výroba tepla a elektřiny
je dnes možná na bázi plynových motorů již od výkonů
10, 20, 30 kWel . Vzhledem k úsporám tepla u stávajících
odběratelů tepla ze systémů CZT otevírá se prostor pro
rozšiřování odběrů a nahrazování odpadlé výroby při−
pojováním rodinných domků, a to jak jednotlivě, tak
i celých sídlišť RD. V této souvislosti je třeba si uvědo−
mit, že komíny rodinných domků a automobilová do−
prava nejvíce ovlivňují kvalitu ovzduší přímo v té které
lokalitě v přízemní vrstvě atmosféry. Při spalování uhlí
v rodinném domku (hnědé uhlí, ořech II, 15 MJ/kg,
popel 17 %, síra do 1 %) s potřebným příkonem 10,
15, 20 a 25 kW je zapotřebí spálit cca 7,27 − 18,2 t/rok.
Je nutné dodržet učinnosti dle vyhlášky 150/2001 Sb.
Účinnosti podle vyhlášky jsou minimální.
Při připojení rodinných domků na centralizovaný roz−
vod tepla jsou tyto výhody:
n sníží se množství spáleného paliva vzhledem k vyšší
účinnosti velkých zdrojů a tím se dále sníží emise,
n centrální zdroj má přísnější emisní limity dané záko−
nem. Sníží se opět emise,
n v lokalitě zásobované z teplárny se zlepší čistota − od−
padne manipulace s uhlím a popelem,
n připojení RD umožní stejný komfort jako plynové
nebo elektrické vytápění, tj. individuální měření
spotřeby, dokonalá regulace za výhodnější ceny.
Dálkově lze provádět odečty, což opět zjednoduší styk
s odběratelem. Dálkové odečty lze realizovat nákladem
17 až 20 tis. Kč/RD podle typu použitého měřiče tep−
la a vybavení centrálního dispečinku nebo VS.
3T 2/2002
15
Připojování RD na CZT
Náklady v tis. Kč
Tepelná síť
1) sekundární síť
do 110 °C
Způsob připojení topení
Způsob ohřevu TUV
provoz
investice
1997
2000
tlak. závislé
regulace ∆p
t zpát. konst
bez ohřevu
bojler *
průtočný ohřev
26,4 – 28,8
28,8 – 31,2
34,8 – 39,6
17,2
19,6
19,6
23,1
26,4
26,4
tlak. nezávislé
regulace obdobná
průtočný ohřev
bez ohřevu
bojler *
44,4 – 46,8
34,8 – 39,6
37,2 – 42
19,6
17,2
19,6
26,4
23,1
26,4
2) horkovodní
110 − 130 °C (140 − °C)
tlak. nezávislé přes centrální
výměník voda − voda
(snížení teploty, tlaku)
z rozvodu 110/70 °C
dtto bod 1 tlak.
nezávislé připojení
dtto bod 1
17,2
19,6
19,6
23,1
26,4
26,4
3) parní síť
pára do 250 °C
centrální výměníková
stanice pára − voda
pára − voda
z rozvodu 110/70 °C
dtto bod 1
tlak. záv. i nezáv. připojení
dtto bod 1
17,2
19,6
19,6
23,1
26,4
26,4
malá výměník. stanice
pára − voda ***
přímočinná regulace
bez TUV
bojler **
desk. výměník voda − voda
96 − 108
102 − 114
114 − 120
13,3
15,2
15,2
15,4
17,6
17,6
*
decentralizovaně v každém domku (bez nákladů na kombinovaný bojler)
** bez přípojky a centrální výměníkové stanice
*** připojení na primární straně − výhodnější cena za GJ (rok 1997 − 190 Kč/GJ, rok 2000 − 220 Kč/GJ)
Spotřeba tepla pro vytápění a ohřev TUV je zde ovlivně−
na (příznivě) možností uživatele řídit svoji potřebu poža−
davkem na pohodu prostředí, korigovanou ochotou
a možnostmi, kolik je uživatel za teplo ochoten zaplatit.
Závěr
Připojování malých objektů na soustavy CZT je řeši−
telné za stejného uživatelského komfortu, kterého lze
dosáhnout plynem. Teplofikací celé městské oblasti
Druh paliva
Cena paliva v Rakousku
(ATS/m.j.)
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Koks
16
Kč/m.j.
se podstatně zlepší čistota ovzduší (plynové kotle jsou
bodové zdroje emitující více nebo méně NOx) a bylo by
vhodné dotace ministerstva životního prostředí resp.
Fondu na ochranu ovzduší poskytovat na tyto akce. Rov−
něž ostatní systémy vytápění dotované státem snižují
emise škodlivin a jejich rozšiřování je vidět i na počtu
žádostí o dotace.
Pro informovanost uvádíme z tisku převzatý přehled
cen paliv pro domácnosti v sousedních zemích.
Cena paliva v Německu
(EURO/m.j.)
Cena paliva v ČR
Kč/m.j.
Kč/m.j.
4,10 ATS/kg
= 1,94 Kč/kWh
3
12,5 EURO/GJ = 2,23 Kč/kWh
= 1,48 Kč/kWh
−
0,22 Kč/kWh
0,76 Kč/kWh
Koksové dříví
750 ATS/m
Lesní štěpka
250 ATS/prms
= 2,31 Kč/kWh
−
0,33 Kč/kWh
Dřevěné pelety
2,40 ATS/kg
= 1,56 Kč/kWh
−
0,63 Kč/kWh
Lehký topný olej
6,0 ATS/litr
= 1,96 Kč/kWh
0,4 EURO/litr = 1,98 Kč/kWh
2,45 Kč/kWh
Tekutý plyn (PB)
9,40 ATS/kg
−
2,65 Kč/kWh
= 2,33 Kč/kWh
0,89 Kč/kWh
−
0,33 Kč/kWh
3
= 2,52 Kč/kWh
Zemní plyn
6,70 ATS/m
= 2,27 Kč/kWh
Elektřina – TČ
1,45 ATS/kWh
= 3,65 Kč/kWh
Elektřina – denní tarif
2,15 ATS/kWh
= 5,42 Kč/kWh
Elektřina – noční tarif
1,15 ATS/kWh
= 2,99 Kč/kWh
3
0,5 EURO/m
0,7 EURO/kWh = 2,42 Kč/kWh
1,01 Kč/kWh
−
0,75 Kč/kWh
Poznámka: kurs pro přepočet 1 ATS = 2,52 Kč, 1 EURO = 34,67 Kč,
m.j. = měrná jednotka, prms – 1m3 volně sypaného dřeva (o vlhkosti 20 %), to je asi 162 kg/pmrs.
kontakt
Ve výpočtech jsou započteny účinnosti zdrojů tepla.
3T 2/2002
Ing. Jiří Vařenka
Eurotherm Tábor, s.r.o.
Klokotská 744, 390 01 Tábor
tel: 0361/ 252 601
fax: 0361/ 254 986
mobil: 0602/ 147 613
e−mail: [email protected]
Komunikační systémy v sítích CZT
Ing. Jan Vidim
Důležitou částí sítě CZT je komunikační systém,
který zabezpečuje spojení centrálního pracoviště
s jednotlivými stanicemi. Při rekonstrukci sítě a výběru
nového systému jsme omezeni výchozím stavem sítě CZT,
ovšem mnoho okolností můžeme ovlivnit v raných fá−
zích rekonstrukce. Proto je důležité o komunikačních
cestách uvažovat včas a případně podniknout taková
opatření, která nám významně usnadní uvádění systé−
mu do provozu a oživování.
Významnou částí řídicího systému je i centrální pra−
coviště, které musí splňovat jak požadavky zadavatele,
tak i obecná technická a ergonomická kritéria. Někdy je
vyžadováno sledování trendů, měření spotřeby a přenos
alarmů na různá koncová zařízení. Naštěstí jsou dnes již
dostupné takové technologie, které vyhoví náročným
požadavkům a jejichž pořizovací i provozní náklady jsou
přitom ve srovnání s celkovými náklady na provoz sítě
zanedbatelné.
Obecné vlastnosti komunikační cesty
V sítích centrálně řízených výměníkových stanic nebo
kotelen je kvalitní komunikace centrály s jednotlivými
stanicemi jednou ze základních podmínek úspěšné sprá−
vy sítě. Jaké vlastnosti má komunikace mít?
Musí být:
n spolehlivá, abychom včas a bezpečně obdrželi poru−
chová hlášení z podstanic a nestrávili více času údrž−
bou komunikační sítě než správou tepelného hospo−
dářství,
n přiměřeně rychlá, aby odezva při sledování hodnot
a nastavování parametrů nebyla na překážku komfor−
tu obsluhy. U některých starších systémů se doba po−
vel − odezva počítala až na minuty, což neodpovídá
požadavkům na moderní rozhraní mezi obsluhou
a systémem,
n nepříliš drahá, protože komunikační systém je jednou
z položek, které se podílejí na celkových nákladech
na instalaci a provoz sítě CZT. Jak si ukážeme dále, při
určitém zjednodušení můžeme náklady na komunikaci
rozdělit do dvou skupin − investičních, tedy jednorá−
zových, a provozních nákladů,
n „nadčasová“ − s perspektivou do budoucnosti, ať už se
to týká budoucí dostupnosti hardwarových prvků (mo−
demů, komunikačních karet apod.), nebo služeb − ko−
munikačních sítí nebo kmitočtů.
V praxi řešíme většinou dva základní typy komunika−
ce; jednodušším z nich jsou pravidelné odečty akumu−
lovaných hodnot z měřičů tepla, tedy jednou za určité
období (den, týden, měsíc) dojde ke spojení podstani−
ce s centrálou a k záznamu akumulovaných hodnot
do databáze. Tyto odečty nejsou časově příliš kritické
a většinou se při nich využívá klasických technologií −
telefonních modemů přes veřejnou telefonní síť. Při
případném selhání nebývá problémem se na místo ode−
čtu vypravit a hodnoty odečíst terminálem nebo note−
bookem přímo u sběrné stanice.
Náročnější komunikace probíhá v případě, že síť re−
gulačních stanic je dálkově dozorována a ovládána.
V tomto režimu je kladen hlavní důraz na rychlost
a spolehlivost přenosu dat, aby se o případných poru−
chách obsluha dozvěděla dříve, než se výpadek projeví
u koncového uživatele, tedy než dojde k přerušení
dodávky tepla do objektu nebo k větším škodám při
havárii. Většina firem, které teplo distribuují, má velín
s nepřetržitou službou, na který jsou poruchové stavy
hlášeny. Z centrály na stanice naopak mohou směřovat
povely k vypnutí nebo zapnutí jednotlivých okruhů, pře−
pínání na noční − redukovaný provoz, omezovací signály
v případě odběrových špiček apod. Tyto funkce mají zá−
sadní vliv na četnost komunikace a podle toho je také
nutné zvážit výběr přenosové cesty (je−li možný, jak uvi−
díme dále).
Pozor na pojmy!
Při diskusích, ke kterým v průběhu specifikace komu−
nikačního systému dochází, je nutné si uvědomit někte−
ré pojmy a správně je používat. V technice budov není
neobvyklé, že projektant, který specifikuje systém,
se spokojí s prohlášením „to komunikuje po RS 232“
a směle dva systémy propojí silnou čarou.
Tato čára, pokud ji lze vůbec realizovat, stojí obvykle
několik desítek až stovek tisíc korun.
Musíme rozlišovat definici:
přenosového média − jedná se obvykle o fyzickou vrst−
vu, tj. například kroucená dvojlinka, telefonní vedení,
koaxiální kabel, přenosovou rychlost a kmitočet a způsob
kódování při rádiových přenosech
a protokolu − tedy popisu toho, jak spolu jednotlivé
přístroje komunikují. Protokol je obvykle specifický pro
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Příspěvek se zabývá požadavky na vlastnosti komu−
nikačního systému a upřesňuje pojmy používané
v oblasti komunikačních systémů. V další části upo−
zorňuje na úskalí, která mohou v pozdějších fázích
projektu nastat. Hodnotí jednotlivé přenosové ces−
ty z hlediska technických možností a pořizovacích
i provozních nákladů a na několika příkladech uka−
zuje systémy již realizované.
3T 2/2002
17
firmu, která komunikační zařízení dodává; jen zřídka
se stává, že stanice používají protokol standardní, tj. ta−
kový, jehož popis je veřejně dostupný. Ani v těchto pří−
padech nelze obecně říci, že danou stanici můžeme bez
problémů připojit k centrále nebo síti dalších stanic,
významnou roli hrají další faktory, jako způsob adreso−
vání jednotlivých datových bodů. Tyto skutečnosti jsou
velmi důležité při rekonstrukci a rozšiřování starších sítí
CZT, protože k záměně a rekonstrukci jednotlivých sta−
nic dochází většinou postupně a během několika sezón
je nutné v systému provozovat paralelně starší i novější
zařízení, přičemž uživatel obvykle vyjádří přání, aby se vše
připojilo k jedné centrále.
Zde musíme chtě nechtě brát v úvahu kromě finanční
náročnosti takovéhoto přechodného stavu i to, jestli je
vůbec technicky možné propojení dvou systémů reali−
zovat: i když je převodník protokolů znám z dřívějších
aplikací nebo jako standardní řešení, je nutné zjistit, kte−
rá adresa v cizím systému co znamená. Bez spolupráce
s tvůrcem aplikačního softwaru staršího systému je de−
kódování většinou velmi obtížné, ne−li nemožné. (Častý
případ u tzv. crosslinků, tj. propojení dvou konkurenč−
ních systémů měření a regulace dohromady, kdy firma,
která přichází o zbytek zakázky, poměrně logicky odmí−
tá spolupracovat.)
Typy komunikačních sběrnic
Rozdělme je na dvě skupiny: uvnitř objektu a mezi ob−
jektem (nebo skupinou objektů) a centrálou. V některých
případech vychází finančně výhodněji kombinovat různé
typy přenosů dat (jak uvidíme v příkladech realizací), a tak
dochází k zajímavým systémovým topologiím.
Obvyklé typy sběrnic v objektu:
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
n RS 485 se standardním nebo firemním protokolem:
velmi oblíbený standard, při rychlostech, které pro pře−
nos dat z CZT naprosto postačují, lze dosáhnout
až několikakilometrových délek vedení bez použití
opakovačů. Je možné zvolit prakticky libovolný typ
topologie (někdy jsme ovšem omezeni typem proto−
kolu nebo přenosovou rychlostí), což v některých
místech usnadňuje propojení více budov na jednu
sběrnici. Časté standardní protokoly jsou například
Modbus nebo Profibus.
n M − Bus je další často používanou sběrnicí. Jeho hlavní
význam je v oblasti sběru dat z měřičů, prakticky všech−
ny firmy dodávající měřiče tepla, vody a dalších médií
nabízejí moduly pro komunikaci tímto standardem.
Má velmi nízké nároky na kvalitu přenosového vede−
ní, lze využít i léta staré telefonní rozvody − snad právě
proto jsou vyvíjeny i moduly pro sběr signálů
a povelování. Pro náročnější regulaci ovšem podle
názoru předních firem příliš vhodný není.
n Ethernet je zatím poněkud dražší než běžné sériové
linky. V posledních letech ovšem doznává značného
rozšíření jednak díky obecnému poklesu cen kompo−
18
3T 2/2002
nent pro výpočetní techniku, jednak vlivem průniku
do průmyslové regulace, která má velmi blízko k výrobě
tepla a tím i k jeho distribuci. Jeho význam pro budouc−
nost je zřejmě v tom, že pro skupinu protokolů, která jej
využívá, jsou neustále vyvíjeny další způsoby přenosu dat,
především bezdrátové v gigahertzovém pásmu.
n LON bus je podle některých autorit jakýmsi potenci−
álním konkurentem EIB a M−Busu, jeho implementa−
ce je však pro nutnost použití speciálních integrova−
ných obvodů zatím poněkud dražší. Standard LON
poskytuje velmi propracované funkce pro prioritní sig−
nály, přenos alarmů atd., přenos po různých médiích
(kroucená dvojlinka, silové vedení, optovlákno atd.)
podporují vazební členy, tzv. transceivery.
n EIB neboli instabus: používá se především pro automa−
tizaci budov, pro přenosy v oblasti CZT je nevhodný.
Cesty pro komunikaci mezi stanicí
a centrálou
Nyní tedy máme všechna data z budovy nebo skupiny
budov stažena do jednoho bodu a přenášíme je
do centrály vzdálené několik kilometrů. Zde není
vždy možné si typ přenosu dat vybírat libovolně, musí−
me vycházet z místních možností − např. jsou již v místě
položeny sdělovací kabely nebo existuje kabelová televi−
ze, která pokrývá celou oblast zásobovanou teplem?
Podívejme se na nejpoužívanější přenosové cesty
a jejich vlastnosti:
Pozemní vedení
Pevná linka: obvykle telefonní vedení, které bylo po−
loženo zároveň s potrubím. Může se jednat o telefonní
vícežilový kabel, který je zároveň využíván pro hlasovou
komunikaci mezi stanicemi a dispečinkem, nebo
o kvalitnější vodiče − kroucenou dvojlinku, většinou též
několik párů, nebo dokonce koaxiální kabel. Výhody
pevné linky jsou zřejmé − možnost trvalého spojení bez
závislosti na dalším poskytovateli (telefonní společnos−
ti), nízké provozní náklady, ovšem nevýhodou je zde
nutnost vlastní údržby. Ta se leckdy komplikuje tím,
že kabel je položen v bezprostřední blízkosti potrubí a při
zásazích do potrubí může snadno dojít k jeho poškoze−
ní. Na druhou stranu se nestává, že by kvalitní a řádně
uložený kabel nepřežil dobu životnosti ostatních částí
systému, tj. obvyklých 8 − 10 let.
Po pevné lince můžeme provozovat buď telefonní
modemy přes vlastní ústřednu, nebo některou ze sběrnic,
které jsou schopny překonat mnohakilometrové vzdá−
lenosti. Obvykle se používá frekvenčně modulovaný
signál, jako například u SDLC ringu − sběrnice pro re−
gulátory VISONIK formy Landis & Staefa. Kvůli útlu−
mu signálu bývá definována maximální vzdálenost mezi
dvěma podstanicemi, v případě VISONIKu je to 1 km,
což v běžných případech postačuje. Jinak je nutné posí−
lit vedení opakovači signálu. Celková délka SDLC rin−
gu smí být až 30 km, což oblast zásobování CZT běžně
pokrývá.
Bezdrátový přenos
Ten má význam tam, kde z jakýchkoli důvodů (přede−
vším technických nebo finančních) není možné nasa−
dit síť pozemní. Při projektování sítě radiomodemů je
třeba důkladně plánovat trasu a měřit i v místech, kde
jsou další instalace uvažovány až v budoucnosti. Výběr
specializované firmy, která síť nabízí a projektuje, je
pro správnou funkci systému nesmírně důležitý. Ne
vždy je ovšem technicky možné zajistit kvalitní spoje−
ní se všemi stanicemi a pak nastupuje buď kombina−
ce pozemního a bezdrátového spojení, nebo volba
jiné přenosové cesty.
Modemy GSM mají výhodu dnes již poměrně nízkých
investičních i provozních nákladů, přičemž provozova−
teli opět odpadá starost o funkci sítě. Praxe ukázala,
že v horizontu životnosti stanic toto řešení může být jed−
no z nejvýhodnějších − viz instalace v Mostě.
Objevují se první instalace systémů GPRS, přístupu přes
mobilní síť, který se od běžných GSM modemů liší tím,
že není nutné při každé komunikaci navazovat spojení −
všechna zařízení jsou „stále online“. Existují moduly pro
vytvoření virtuální privátní datové sítě, které využívají
infrastrukturu GSM − GPRS jako linkovou vrstvu a tím
umožňují přenášení dat v síti libovolnými protokoly
(firma Conel).
Co nám v této oblasti přinese budoucnost, můžeme
do jisté míry tušit již dnes − s prudkým rozvojem komu−
nikačních služeb a bezdrátového připojení k internetu
se zdá být perspektivní právě služba FWA (Fixed Wire−
less Access). Jakmile cena poklesne natolik, že bude srov−
natelná s telefonním připojením, vyplatí se zřejmě uva−
žovat i o tomto komunikačním médiu. Tarifikace podle
objemu přenesených dat, který je u dohledových systé−
mů pro CZT ve srovnání s běžným uživatelem internetu
velmi nízký, trend jen posiluje.
Rekonstrukce systému CZT a vliv
na volbu komunikačního systému
Při rekonstrukci obvykle dochází ke kompletní výmě−
ně měřicích a regulačních prvků ve výměníkových
a předávacích stanicích. Stanice by měly být vybaveny
takovým systémem měření a regulace, který bez problé−
mů umožňuje začlenění do dohledového systému; větši−
nou oba úkoly řeší jeden dodavatel měření a regulace,
takže problém se omezí na přechodový stav, kdy je žá−
doucí mít během rekonstrukce přístup k datům jak
ze starého, tak i z nového systému.
Pokud dochází i k výměně nebo instalaci nových po−
trubních rozvodů, je třeba zvážit, nevyplatí−li se zároveň
s potrubím položit i komunikační kabel. Problém ovšem
bývá v tom, že v době výkopových prací není jasné, která
firma dostane zakázku měření a regulace a tedy jaký sys−
tém MaR bude instalován.
Jsou−li v místě již metalické rozvody instalovány, bývá
žádoucí zrekapitulovat jejich stav a případně proměřit
jejich charakteristiky. To pak usnadní výběr komunikač−
ního systému a omezí situace, kdy až při oživování ko−
munikačních karet mezi stanicemi a centrálou se zjistí,
že rozvody jsou poškozené nebo mají takové útlumy,
že pro vybraný systém nejsou použitelné. To s sebou nese
nepříjemné vícenáklady nebo dokonce nutnost změnit
celou koncepci komunikace a použít například GSM
modemy.
Výběr řídicího systému
Při specifikování požadavků na řídicí systém, tedy pro−
gram, který je instalován na centrále, je užitečné dbát
na několik bodů:
Rozhraní programu, se kterým je obsluha trvale
ve styku, musí být koncipováno tak, aby program bylo
možné ovládat rychle a přehledně, bez zbytečných
a nepodstatných informací a akcí, které obsluhu jen ruší
a zdržují. Pestré obrazovky, s jakými se setkáváme
u demoverzí, nebývají tak docela vhodné k tomu, aby je
obsluha pozorně sledovala po celou směnu.
Systém hlášení alarmů by měl mít rozdělení do priorit.
To se týká především dálkového přenosu alarmů
na dispečincích, kde není trvalá obsluha. Kritické alar−
my, které je nutné řešit ihned, se na mobil servisního
technika přenášejí bez zpoždění, ostatní hlášení (údrž−
ba, provozní hodiny, doplnění médií) pak buď během
pracovní doby, nebo vůbec ne a zobrazí se jen na
centrálním počítači.
Řídicí stanice by měla být navržena s ohledem
na budoucí rozšiřování systému, tedy s příslušným poč−
tem komunikačních portů, síťovou kartou apod. Dopl−
nit počítač až následně je obtížnější.
Pokud provádíme i dálkové odečty spotřeby, program
by měl umožňovat export dat v takovém formátu, který
je vhodný pro jejich další zpracování. Leckde se můžeme
setkat s pracovníkem, který každého prvního pečlivě
opisuje čísla z obrazovky do formuláře, ze kterého je
vzápětí přenáší do vedlejšího počítače.
Užitečné jsou i možnosti krátkodobých trendů, kdy
při běžné práci může obsluha sledovat průběhy vybraných
veličin v čase a tím odhalit např. kmitání regulačního
okruhu, které může vést ke snížení životnosti ventilu.
Vraťme se nyní k výběru nejvýhodnějšího způsobu pro−
pojení stanic s dispečinkem. Při určitém zjednodušení
je zřejmé, že náklady se skládají ze dvou složek: pořizo−
vacích a provozních. Předpokládejme, že vybraný regu−
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Telefonní modemy přes veřejnou telefonní síť před−
stavují případ, kdy část správy sítě zajišťuje jiný subjekt
než dodavatel tepla, tedy telefonní operátor. Výhody
i nevýhody jsou zřejmé: za úplatu (měsíční paušál plus
hovorné) je z beder dodavatele tepla sejmuta starost
o funkci přenosové cesty a je nutné pouze zabezpečit
údržbu koncových zařízení (modemů).
3T 2/2002
19
Volba přenosového systému
z hlediska nákladů
Náklady (tis. Kč)
Systém
Investiční
Provozní / rok
Vlastní pevná síť
10
0 + údržba
Veřejná telefonní síť
15
3 . . . 10
GSM modemy
15
3 . . . 10
Radiomodemy
30 . . . 50
0,1 . . . 8 + údržba
20
3...6
GPRS
lační systém je schopen komunikovat všemi uvedenými
způsoby bez výrazné změny pořizovacích nákladů (ko−
munikační karty, telefonní rozhraní apod.), a pokusme
se spočítat celkové náklady za dobu životnosti přenoso−
vé trasy:
Do investičních nákladů uvažujme pořízení komuni−
kačního hardwaru, tedy modemu, včetně zřízení linky
u provozovatele. Není zde uvažována kabeláž u vlastní
pevné sítě, tato cena je velmi specifická. Provozními ná−
klady pokrýváme telekomunikační poplatky, je žádoucí
přičíst i nutnou údržbu vlastního komunikačního zaří−
zení (servisní smlouva s jeho dodavatelem), u rádiového
spojení poplatky za použití kmitočtového pásma apod.
Spotřeba energie je ve srovnání se spotřebou stanice
zanedbatelná.
Dále spočítáme celkové náklady za dobu životnosti
zařízení, je pochopitelně nutné uvažovat hodnoty pod−
le konkrétní technologie. Velmi hrubým odhadem
na základě výše uvedené tabulky zjistíme, že náklady
za odhadovanou dobu životnosti (8 let) vycházejí u všech
systémů přibližně stejné. Volba komunikačního systému
je pak dána více místními podmínkami než obecnými
kalkulacemi nákladů.
vybaveny systémem UNIGYR a propojeny sběrnicí RS 485
s protokolem Profibus. Na dispečinku je centrální počí−
tač se třemi profibusovými kartami, které na třech seg−
mentech komunikují celkem asi s 65 výměníky. Vedení
je vybaveno opakovači a dalšími pomocnými členy, pro−
tože celková délka sběrnic je několik kilometrů.
V roce 1994 byla zahájena instalace systému měření
a regulace pro výměníky a předávací stanice v Benešově.
Akce je stále „živá“, rekonstrukce probíhá postupně
a právě z důvodu různorodých místních podmínek byla
zvolena komunikační síť s jedním segmentem Profibus
a telefonním modemem, jenž přes telefonní síť navazu−
je spojení se skupinami stanic, které jsou propojeny pev−
nými linkami do jakýchsi „hnízd“.
Příklady topologií
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Na závěr se podívejme na několik topologií systémů
instalovaných v letech 1994 až 2000 firmou Landis
& Staefa.
Klasickým příkladem homogenní komunikační sítě je
systém CZT ve městě Rumburku. Regulační stanice jsou
20
3T 2/2002
Město Most již využívá komunikace sítí GSM pomocí
modulů Siemens M 20, zavádění klasických telefonních
linek do objektů by bylo příliš komplikované. Řídicí
stanice se systémem UNIGYR dozoruje tři výměníkové
stanice, přijímá alarmy a navazuje kontrolní spojení.
Systém byl instalován v roce 2000, tedy v době, kdy nasa−
zení GSM modemů již bylo technicky zvládnuté a bez
rizika komplikací pro uživatele.
M − Bus, která odečítá data z měřičů tepla. Akce byla
realizována v roce 2000.
Závěr
Je tedy zřejmé, že výběru komunikačního systému je
třeba při přípravě rekonstrukce sítě věnovat nemalou
pozornost. Naštěstí dnes již máme možnost vybírat z řady
komunikačních technologií, které nám tento nelehký
úkol usnadňují. Ukazuje se, že náklady na komunikaci
jsou zlomkem celkových nákladů na provoz a správu sys−
tému a že tedy přednost by mělo mít řešení technicky
kvalitní, které uspokojuje požadavky uživatele a investora.
Dobruška je příkladem heterogenního komunikační−
ho systému, kdy řídicí systém VISONIK ALFA sbírá data
ze tří komunikačních sběrnic (viz výše). Vzdálené stani−
ce jsou opět sdruženy do tří „hnízd“ a připojeny přes
radiomodemy SATEL. Navíc je zde integrována sběrnice
Literatura:
Firemní literatura Siemens,
divize Landis & Staefa
kontakt
Ing. Jan Vidim
Siemens Building Technologies, s.r.o.
Novodvorská 1010/14
142 01 Praha 4 − Lhotka
tel.: 02/ 6134 2405, fax: 02/ 6134 2357
e−mail: [email protected]
PŘÍPRAVY MSV 2002 JSOU V PLNÉM PROUDU
Ve dnech 16. − 20. září 2002 se v Brně uskuteční již 44. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu. Organizátoři v jeho
rámci připravují prezentaci deseti specializovaných celků, mezi nimiž nechybí ani Energetika a silnoproudá elektrotechnika.
Současně zde proběhnou také 3. mezinárodní veletrh obráběcích a tvářecích strojů IMT a 2. projekt Automatizace.
REKAPITULACE MINULÉHO ROČNÍKU
Letošní prezentace energetiky má na co navazovat. Oborový celek Energetika a silnoproudá elektrotechnika byl zvýrazněným
tématem MSV 2001, vystavovalo v něm 237 firem z 15 zemí, z toho každá čtvrtá zahraniční, a jejich expozice obsadily plochu
11 227 m2. Ve světle celkové účasti na MSV 2001 − 2 479 firem ze 34 zemí a čistá obsazená výstavní plocha 71 273 m2 − jsou tyto
výsledky lichotivé.
Z průzkumu zároveň vyplynulo, že každý desátý z celkového počtu 104 515 návštěvníků se zajímal v první řadě právě o expozice
energetiky a silnoproudé elektrotechniky. S navázanými obchodními kontakty byly spokojeny tři čtvrtiny dotázaných vystavovatelů
a podle 97,7 % z nich přišla na výstaviště správná odborná klientela. O kompetentnosti návštěvníků svědčí také údaj, že téměř čtyři
pětiny z nich rozhodují či spolurozhodují o investicích a nákupech svých firem.
Nejen vysoký počet expozic, ale i mimořádně kvalitní doprovodný program (připomeňme si „BRNO POWER CONFERENCE“ – Brněn−
skou energetickou konferenci se špičkovým mezinárodním zastoupením) poskytly vyčerpávající průřez moderní technikou a současně
vytvořily potřebnou diskusní platformu k zahajované privatizaci a liberalizaci českého energetického trhu. Celá problematika zůstává
v české ekonomice nadále aktuální, čili můžeme v daných oborech předpokládat zvýšený zájem také ze strany vystavovatelů
a návštěvníků MSV 2002.
DŮRAZ NA AUTOMATIZACI
Do specializovaného celku Energetika a silnoproudá elektrotechnika v roce 2002 patří mimo jiné primární zdroje pro energetiku,
spalovací motory, průmyslové a lodní kotle, topná zařízení, turbíny, jaderná technika, kompletní elektrárny, alternativní zdroje energie,
slaboproudé a silnoproudé vybavení pro elektrárny, informační a řídicí technologie pro energetiku, zařízení pro snižování obsahu síry
a NOx ve spalinách a zařízení pro plynárenský průmysl. Chybět nebude ani CAD, CAM, CIM v energetice, dále poradenství, inženýrské
a projekční služby a servis energetických zařízení. Stejně jako v minulém roce se očekává účast výrobců a distributorů elektřiny, tepla
a plynu a rovněž obchodníků s energiemi.
Klíčovým tématem letošního ročníku je současnost a budoucnost průmyslové automatizační techniky. Projekt Automatizace 2002
zahrnuje informační a řídicí systémy a automatizační řešení ze všech oborů MSV. Cílem je představit automatizaci jako hybnou sílu
průmyslu a velmi perspektivní alternativu klasických výrobních technologií, která ovlivňuje konkurenceschopnost každého výrobku.
Do projektu spadá také část oborového celku Energetika a silnoproudá elektrotechnika prezentující měřicí, řídicí, automatizační a regu−
lační techniku.
DALŠÍ INFORMACE o Mezinárodním strojírenském veletrhu 2002 jsou k dispozici na webové stránce www.bvv.cz/msv.
3T 2/2002
TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ
Kvalita exponátů z oblasti energetiky a silnoproudé elektrotechniky se projevila ve výsledcích loňské soutěže o Zlatou medaili, když
dvě z devíti udělených ocenění získali právě vystavovatelé tohoto oborového celku. Společnost ALSTOM Power Brno obdržela medaili
za rychloběžnou parní turbínu s axiálním výstupním hrdlem, umístěnou společně s převodovkou a příslušenstvím na jednom rámu.
Druhou oceněnou firmou se stala OEZ Letohrad s exponátem „kompaktní jističe MCCB: BD 250, BH 630“.
21
Projekty roku
v dálkovém vytápění a chlazení
V únoru a březnu proběhla jednání o dlouhodobém pro−
gramu TS ČR na podporu rozvoje a uznání přínosů systé−
mů dálkového vytápění a chlazení v České republice.
Navrhovaný projekt soutěže „Projekt roku v dálkovém vy−
tápění a chlazení“ si klade za cíl také zlepšení spolupráce
s architekty, projektanty a investory a intenzivnější výmě−
nu informací mezí odbornou a laickou veřejností. Zeptali
jsme se proto na úvod pana Františka Staňka ze společ−
nosti Marabu, zda nám může jako navrhovatel projektu
říci, jak projekt vznikl?
V minulé topné sezóně jsme provedli první část série „analýz
vlastních a konkurenčních komunikačních aktivit a strategie
vztahů s veřejností“ ve formě situační analýzy u deseti členů
TS ČR. Společné závěry byly shrnuty a zpracovány do návrhů
komunikační strategie zúčastněných společností i TS ČR jako
celku. Jedním ze základních poznatků byla potřeba systema−
tičtější komunikace s architekty a projektanty. Ti jsou totiž klí−
čovou skupinou ve vztahu k investorům. Na toto je náš pro−
gram zaměřen především. Investoři ovšem nestojí jako cílová
odběratelská skupina samostatně. Je zde několik cílových sku−
pin, které se navzájem ovlivňují a mohou si pomáhat.
Cílem tepláren je dodávat kvalitní služby spojené s dodávkou
tepla co největšímu počtu odběratelů. Na nových zakázkách
teplárny mají zájem dodavatelé technologií. Na rozhodování
investorů mají vliv architekti a projektanti. Chování investorů
ovlivňují radnice, chování radních pak maloodběratelé jako
voliči. Velký vliv na spokojenost maloodběratelů mohou mít
dodavatelé základní životní potřeby − energie − jako tepla,
chladu i elektřiny. Vychází nám tak okruh cílových skupin
s rozdílnými a v něčem zároveň společnými zájmy. Všichni
se navzájem potřebují k dosahování svých cílů. Záměrem to−
hoto programu je motivovat jmenované cílové skupiny
ke vzájemně výhodné spolupráci ve prospěch těchto systémů
zásobování energií, tedy stát se propojujícím klíčem, který má
přinášet užitek všem zúčastněným.
Z ČINNOSTI SDRUŽENÍ
Přiblížíte nám i principy programu, jeho smysl a pře−
devším přínos pro TS ČR a jeho členy?
22
Na to už jsem částečně odpověděl. Jde o dvoukolový – regi−
onální a celorepublikový − soutěžní program, který bude kaž−
doroční reprezentační příležitostí pro architekty, projektanty,
dodavatele technologií, stavební firmy a města či obce i inves−
tory, který spolu s teplárnami připraví klima a otevře možnosti
pro nové, úsporné a ekologické projekty v dálkovém vytápění
a chlazení. Navrhujeme vyhodnocovat projekty v několika ka−
tegoriích za realizované i navrhované projekty. Spolupráci
na programu již přijala vedle TS ČR také Česká energetická
agentura a Státní fond životního prostředí, v jednání je zapo−
jení Energetické komise Svazu měst a obcí ČR a účast zástup−
ců Ministerstva pro místní rozvoj.
Ocenění budou udělována za přínos k rozvoji a uplatnění
novinek ve využití technologií dálkového vytápění a chlazení,
za zvyšování účinnosti zdrojů energie a dosahování úspor ener−
gie, za využití obnovitelných zdrojů energie a snižování pro−
dukce skleníkových plynů a látek poškozujících ozónovou
vrstvu. Vrcholem akce budou každoročně Teplárenské dny,
3T 2/2002
kde budou projekty nominované z regionálních kol prezento−
vány a budou předána ocenění. Tvůrcům vítězných projektů
budou poskytnuty další možnosti prezentace pro odbornou
i laickou veřejnost. Zahájení je načasováno na letošní Teplá−
renské dny.
Taková akce bude organizačně i finančně náročná. Kdo
to zaplatí a jaké budou ceny?
Částečně to pochopitelně uhradí ti, kteří se budou progra−
mu účastnit, částečně bude program podporován ze zdrojů
TS ČR, zejména organizačně o podporu v rámci svých pro−
gramů byla požádána ČEA. Dotace cen je zatím otevřenou
otázkou, za hlavní motivační moment pokládáme příležitost
získávat informace a prestižní postavení ve svém oboru na trhu
energií. Rádi bychom dosáhli toho, aby dotované byly ceny
za navrhované projekty, protože zde chceme podpořit zájem
mladých a začínajících architektů a projektantů a vzdělávání
ve vývoji, účinnosti a uplatňování technologických postupů.
Někteří členové Sdružení věnují na komunikaci
vysoké částky. Myslíte, že budou chtít investovat další
do tohoto programu?
Máme již dvanáct potenciálních zájemců a jednáme s dalšími.
Náklady jsou relativní ve vztahu k účelnosti jejich vynaložení.
Účelnost lze pouze předpokládat na základě dostatečných
informací a zkušeností. Jestliže se například společnost
na energetickém trhu snaží oslovit své cílové skupiny podob−
ně jako výrobce jogurtů či operátor na trhu mobilních telefo−
nů, svědčí to, mírně řečeno, o neznalosti cílových skupin i sebe
sama. Ale i sebelepší komunikace v regionu dostává těžké rány,
když si v novinách přečtete o Oslavanech a dalších problémo−
vých lokalitách s dálkovým vytápěním. Proto by mělo být spo−
lečným zájmem prezentovat co nejvíce z většiny úspěšných ře−
šení. I tak zůstává rizikem projektu nezájem a nesystematický
přístup ke komunikaci ve svém regionu.
Jste tedy přesvědčen, že Vámi navrhovaný projekt je
tím správným řešením?
Ano. Jsme společnost, která se zabývá analytickou činností
a otázky motivace jsou naší specializací. Tento projekt vznikl
na základě řady analýz v teplárenských společnostech. Byl po−
kusně konfrontován s architekty a projektanty s jednoznačně
pozitivním výsledkem: o výměnu informací a spolupráci na této
úrovni je zájem. Nejedná se už tedy o „pokus“. Jsem přesvěd−
čen, že tímto způsobem by měla být výrazně posílena prestiž
TS ČR i jeho členů, protože projekty dálkového vytápění
a chlazení, které budou do této akce nominovány z regionů,
už samy o sobě budou patřit k tomu nejlepšímu, co bylo v zájmu
konečného maloodběratele či velkoodběratele vytvořeno. Sa−
motná účast v tomto programu by měla být zárukou a prezen−
tací kvality a zájmu o spotřebitele. Viditelným výsledkem pak
bude nová součást Teplárenských dnů, které se mohou stát
prezentací společné práce teplárny, výrobce technologií,
architekta, projektanta, stavební firmy i obce v zájmu investo−
ra a v zájmu obce.
Za rozhovor poděkoval
Mgr. Pavel Kaufmann
Aktuality
Paroplynová elektrárna
s akumulací tepla
Paroplynová teplárna v Neubrandenburgu má
od léta t.r. akumulovat přebytečné teplo
v podzemních přírodních akumulátorech –
aquiferách. Již pořízené vrty budou upraveny
a z hloubky 1 300 m bude z nich čerpána voda
o teplotě až 55 oC. V létě se má tato termální
voda přihřívat až na 80 oC a dalšími vrty tlačit
zpět. V zimě má být teplota vody až asi 78 oC
a ještě koncem března asi 65 oC. To stačí
k ohřevu TUV, proto není nutno použít
ke zvýšení teploty tepelné čerpadlo. Teplárna
má dvě dvouhřídelové spalovací turbíny ABB
STAL s výkonem 25 MW. Teplota spalin
na výstupu je cca 540 oC a jejich tepelný výkon
42,7 MWt. Dále má dva dvoutlakové spalinové
kotle s přitápěním zemním plynem nebo leh−
kým topným olejem (výkon bez přitápění
40 t/h) a kondenzační odběrovou turbínu
27 MW, vstupní pára 60 bar, teplota min.
457 oC, max. 540 oC, od fy ABB.
n
V Kraillingu (Bavorsko) vytápí od října 2001
radnici, školu, tělocvičnu a obecní byty výtop−
na spalující dřevěné pelety, která nahradila
5 objektových kotelen na zemní plyn o celko−
vém výkonu cca 1 100. Před postavením vý−
topny byla potřeba tepla snížena o 500 kW
nákladnou sanací fasád a střech. Výtopna
má kotel na pelety 300 kW t (roční výroba
963 Mwht) plně automatizovaný s rotačním
spalováním „Pyrot“. Kotel je dobře regulova−
telný i při nízkém zatížení. Špičkový kotel
120 kW na zemní plyn nebylo ještě nikdy nut−
no spustit, mj. též proto, že výtopna má aku−
mulační nádrž 3,15 m3. Velkoplošný kolekto−
rový systém dodává 12 MWht a pomáhá při
ohřevu TUV. Již o 3 roky dříve byla v prů−
myslové zóně Kraillingu v provozu centrála
na spalování dřeva s tepelným výkonem
1,8 MW a elektrickým výkonem 40 kWe. Spa−
luje se dřevo z lesa, odpad z pily a dřevovýroby
se využívá jako přídavné palivo.
Teplárenský zákon SRN
Připravovaný teplárenský zákon v SRN naráží
na potíže spojené se stanovením nejlepšího
kriteria pro podporu rozvoje teplárenství.
Definice zaměřená na účinnost využití paliva
nebo hodnocení z hlediska emisí CO2 nebyla
nalezena. Východiskem se zdálo být rozlišová−
ní proudu z kondenzačního a protitlakového
oběhu. Směrnice AGFW č. 308, která má být
použita i při formulaci zákona, zavedla však
ještě další kritérium, tj. stupeň celkového vyu−
žití paliva v teplárně. Jestliže je tato hodnota
nižší než stanovené minimum, pak při výpoč−
tu příslušné podpory se počítá s menším
množstvím elektřiny z kombinovaného cyklu,
než jaká byla její skutečná výroba. Tím by
se také zmenšila podpora. Proti tomu se ozývají
četné námitky, zejména ze strany průmyslu,
založené nejen na rozdílné kvalitě elektrické
a tepelné energie, ale také na tom, že i velmi
moderní (paroplynové) teplárny s velkou
měrnou výrobou elektřiny v kombinovaném
oběhu by nemusily, zvláště při dodávce tepla
s vysokou teplotou, dosahovat předepsané
minimální hodnoty, která při zemním plynu
jako palivu činí 85 %. (Požadovaného cíle by
se mohlo dosahovat na úkor kombinované
výroby, která je hlavním přínosem tepláren−
ství – pozn. ref.).
Ceny zemního plynu ve světě
Ceny zemního plynu ve světě rostou. Podle pře−
hledu o 14 zemích vzrostla v r. 2001 jeho cena
nejvíce v USA o 62,66 % na 2,76 centů/kWh,
v Německu o 59,65 % (3,23 centů/kWh)
a ve Finsku o 55,20 % (2,15 cts/kWh). Nejvyšší
cena zemního plynu je v Dánsku – 5,47 cts/kWh
(zdražení o 2,2 %), nejnižší ve Velké Británii
1,47 cts/kWh (vzrostla o 3,46 %). Cena se sní−
žila jen ve Španělsku o 4,54 % na 1,80 cts/kWh
a v Austrálii o 1 % na 1,55 cts/kWh.
Energie a Management č. 23,24/2001 str. 2
Energiewirtschaftliche Tagesfragen
č. 1−2/2002, str. 124
n První soustrojí TBM Titan 130 se spalovací
turbínou 14 MW dodává fy Turbomach pro
novou teplárnu univerzitní kliniky v Heidel−
bergu. Teplárna bude zajišťovat i zásobování
chladem.
Energie Spektrum č. 3/2002, str. 8
n Firma Sener Tec ve Schweinfurtu vyrobila
v lednu t.r. již 5 000. mikroagregát 5,5 kWe pro
kombinovanou výrobu.
Energie a Management č. 5/2002, str. 17
n Více než 80 % tepla dodávaného centra−
n První plynová mikroturbína
v SRN
Od prosince 2001 zásobuje jeden německý
průmyslový závod mikroturbína 50 kW
od britské fy Bowman. Výstupní spaliny spalo−
vací turbíny ohřívají ve výměníku termoolej
až na 300 oC, zbytek tepla se využívá k vytápění
kancelářských a provozních budov. Plynule
regulovatelný rekuperační výměník umož−
ňuje dosahovat i při kolísavé potřebě tepla
maximálně možného stupně využití energie
paliva. Stejná taková turbína má být použita
v závodě na výrobu léčiv k dodávce technolo−
gické páry. Vzhledem k její silně kolísavé
potřebě bude zařízení vybaveno akumuláto−
rem páry.
lizovaně v SRN je z kombinované teplárenské
výroby elektřiny a tepla. V r. 2000 to bylo
254 PJ, což odpovídá spotřebě pro vytápění
asi 3,5 mil. bytů.
BWK č. 1−2/2002, str. 22
n Britský lord strážce pokladu by chtěl zařízení
ke kombinované teplárenské výrobě osvobodit
od klimatické daně. Není však jisté, zda by to
EU nepovažovala za státní podporu.
Energie a Management č. 4/2002, str. 27
n V SRN vstoupilo v platnost nové nařízení
o úsporách energie EnEV. Spojením předpisů
o tepelném izolování objektů a o otopných
zařízeních je nyní budova chápana a posu−
zována jako jeden energetický systém.
Energie a Management č. 4/2002, str. 27
n
Energie Spektrum č. 1−2/2002, str. 52
Měrná spotřeba tepla v bytech
Střední měrnou spotřebu tepla pro vytápění a dodávku TUV kWh/m2, v SRN ukazuje tabulka:
Domy
jednorodinné
Energie a Management č. 3/2002, str. 16
n
Mezinárodní konference v listopadu 2001
v Lipsku o biomase jako energetickém palivu
konstatovala, že všechny způsoby k využití
biomasy jako paliva jsou celkově zvládnuty
(parní zařízení Stirlingův motor, oběh s orga−
nickými látkami, blokové teplárny na rostlinný
olej, palivové články, zařízení na bioplyn)
po technické stránce. Mnoho zařízení jen pro
výrobu elektřiny však i přes podporu EU ne−
dosahuje hranici hospodárnosti. Té se dá do−
sáhnout teprve tehdy, využívá−li se současně
i teplo z kombinovaného oběhu.
Energie a Management č. 5/2002, str. 19
Energie Spektrum č. 3/2002, str. 58
n
Využití biomasy pro vytápění
Biomasa jako palivo
dvourodinné
vícebytové
volně stojící
Poloha domu
rohová
střední
1. (do r. 1977)
280
240
210
2. (1977 − 1988)
225
215
190
3. (po r. 1989)
195
200
180
1.
245
235
2.
210
210
3.
185
200
Postavené
BWK č. 1−2/2002, str. 54
AKTUALITY
n
n
3T 2/2002
23
1.
240
210
200
2.
210
195
190
3.
195
185
180
Jednotlivé domy, především nové, vykazují ovšem spotřeby nižší.
Contens
Inhalt
The Ten Myths of Calculation the Costs for Heating
10 Mythen über die Berechnung der Heizkosten
Ing. Ladislav Černý
The author has been involved in the field since 1993. He summarizes the pro−
blems of calculating the costs for heating and for providing hot service water.
Discussions, numerous letters, preparation of legislation, negotiations with le−
gislators and experience from other countries made him to gradually build the
opinion of calculation the costs for heating distributed among the final users.
On basis of the gained experience he compiled the following „ten command−
ments“ of calculation the costs for heating.
Dipl. Ing. Ladislav Černý
Mit dem Abschied vom Bereich der Problematik der Heizkostenberechnung
und der TUV−Gewährung fasst der Verfasser seine Erkenntnisse zusammen, die
er seit 1993 gesammelt hat, als er sich damit beschäftigt hat. Er ist zu seinen
Ansichten nach zahlreichen Briefen gekommen, nach vielen Diskussionen, fer−
ner bei der Vorbereitung der energetischen Gesetzgebung und deren Verhand−
lung, nach den unzähligen Gesprächen mit Abgeordneten und aufgrund der
Erkenntnisse aus anderen Ländern. So ist nach und nach die Ansicht über die
Heizkostenberechnung unter die Endverbraucher entstanden. Er hat seine Er−
fahrungen in den unten erwähnten Dekalog der Mythen über die Berechnung
der Heizkosten aufgestellt.
Biomass burning boilers
Ing. Pavel Čermák
Biomass is found among the most frequently used renewable sources. Its ener−
getic use presents the minimum environment pollution. The price can be of a
reasonable level with regard to the fact that it is a domestic kind of fuel. These
are the conditions that cause the contemporary activation of the use of biomass.
The article divides the biomass according to the frequency of its occurrence. It
further meets the reader with the basic characteristic values of its burning and,
based on the practical experience, the article presents the individual options
for burning the bio−mass.
Benefits of GIS introduction in Pražská teplárenská , a.s.
Ing. Miroslav Jeřala
Ing. Pavel Dubišar
Pražská teplárenská, a.s. presents the largest heating plant in the Czech Repub−
lic considering the number of supplied objects and the capacity of operated
facilities. An important element of the company information security is presen−
ted by the Geographic Information System (GIS) which sets the observed data
into spatial relations. GIS can be applied in numerous company activities begin−
ning from development divisions (marketing, heating needs analysis etc.), pro−
perty administration divisions (legal property management, renting of unused
areas etc.) up to technical documentation divisions.
New ways in heating family houses
Ing. Jiří Vařenka
The article summarizes the options for heating family houses. It deals in detail
with the investment and operational costs for connecting family houses to the
heat−distribution systems in towns and municipalities. This option can also be
combined with the use of biomass with regard to the finishing the process of de−
regulation of the prices for gas and electricity involving the experience gained
in already realized projects.
Communication systems in District Heating Network
Ing. Jan Vidim
The contribution deals with the requirements for the characteristics of the com−
munication system specifying the terminology used in the field of the commu−
nication systems. The article draws attention to the drawbacks that may occur
during the later stages of the project. The author evaluates the individual ways
of transfer from the points of view of the technology, investment and operatio−
nal costs pointing out several systems that have already been realised.
CONTENS − INHALT
.
24
3T 2/2002
Kessel zur Verbrennung der Biomasse
Dipl. Ing. Pavel Čermák
Die Biomasse gehört unter die am häufigsten verwendeten nachhaltig entwic−
kelte Quellen. Ihre energetische Ausnützung bringt die minimale Umweltbe−
lastung. Da es sich um den Hausbrennstoff handelt, kann sein Preis auf dem
annehmbaren Niveau eingehalten werden. Das sind die Bedingungen, durch
die die Biomassenutzung zur Zeit eine Belebung genießt. Der Artikel verteilt
die Biomasse nach dem Häufigkeitsvorkommen. Weiter informiert der Artikel
über die grundsätzlichen charakteristischen Werten für die Verbrennung der
Biomasse und stellt dann aufgrund der praktischen Erfahrungen einzelne Mö−
glichkeiten der Verbrennung vor.
Beiträge der GIS−Einführung in der Firma Prager Heizkraftwerk, AG
Dipl. Ing. Miroslav Jeřala
Dipl. Ing. Pavel Dubišar
Die Firma Prager Heizkraftwerk, AG (Pražská teplárenská, a.s.) ist durch die
Anzahl von versorgten Objekten und durch die Kapazität der betriebenen Ein−
richtungen das größte Heizkraftwerk der Tschechischen Republik. Eine der wich−
tigen Komponenten der Betriebsinformationsversicherung ist das Geogra−
phische Informationssystem (weiter nur GIS), das die verfolgten Angaben in
die räumlichen Verhältnisse einsetzt. GIS kommt zur Geltung in einer ganzen
Skala der Betriebstätigkeiten von der Entwicklungsabteilungen (Marketingtäti−
gkeit, Analyse der Wärmebedürfnisse), über die Abteilungen der Vermögens−
verwaltung (güterrechtliche Versicherung der Eigentumsbeziehungen, Vermi−
eten von ungenutzten Räumlichkeiten und Flächen) bis zu den Abteilungen
der technischen Dokumentation.
Neue Auffassung der Heizungsmöglichkeiten für die Familienhäuser
Dipl. Ing. Jiří Vařenka
Der Artikel fasst die Möglichkeiten der Heizung in Familienhäusern zusam−
men und beschäftigt sich ausführlicher mit Investitions−und Betriebskosten
des Anschlusses der Familienhäuser an die Städte − und Gemeindewärmever−
teilungen. Diese Möglichkeit bietet auch die Kombination mit der Biomasse
an und zwar unter der Berücksichtigung der Beendigung der regulierten
Strom− und Gaspreise. Der Artikel schliesst die Erfahrungen der wirklich
umgesetzten Projekte ein.
Kommunikationssysteme in CZT − Netzen
Dipl. Ing. Jan Vidim
Der Beitrag beschäftigt sich mit den Erfordernissen an die Eigenschaften des
Kommunikationsystems und präzisiert die im Bereich der Kommunikationssys−
teme verwendeten Begriffe. Im weiteren Teil macht er auf die Gefahren und
Hindernisse aufmerksam, zu denen es in späteren Phasen kommen kann. Es
bewertet einzelne Übertragungswege vom Gesichtspunkt der technischen Mö−
glichkeiten und Anschaffungs− und Betriebskosten her und mit einigen Beispie−
len zeigt es schon umgesetzte Systeme.

Podobné dokumenty

Prehľad katalógových listov číselne zoradený

Prehľad katalógových listov číselne zoradený 0RGXORYPDJQYHQWLO\NRQVWUXNFHDSULQFLS

Více

Technické posouzení historické a provozní budovy Státní opery Praha

Technické posouzení historické a provozní budovy Státní opery Praha Historická budova Státní opery Praha je kulturní nemovitou památkou vyhlášenou 3.5.1958 a evidovanou pod číslem rejstříku 40222/ 1 - 1315. Na veškeré stavební a technologické zásahy se stahuje záko...

Více

Kokořínsko jsou hlavně pískovce

Kokořínsko jsou hlavně pískovce průměrnou teplotou mají za následek, že se mezi procesy pozvolné destrukce skalních stěn nejvíce uplatňuje solné zvětrávání. Při něm dochází na povrchu skalních stěn i nehluboko pod ním ke srážení ...

Více

Doba Seniorů 12/2009

Doba Seniorů 12/2009 Jihočeského kraje jsou podobné a poMgr. Jiří Zimola. čítají s obdobnými trendy jako na celorepublikové a evropské úrovni. Ve vztahu k seniorské problematice lze v Jihočeském kraji předpokládat celk...

Více

Studie proveditelnosti dopravní obslužnosti Praha

Studie proveditelnosti dopravní obslužnosti Praha Obrázek č. 28 Frekvence četností na kombinaci odpovědí z otázek OT6, OT7 a OT8 vyjadřující vztah respondentů k přepravě studentů ČZU a obsluhy areálu ČZU. .............................................

Více

zdarma - Isola Bella

zdarma - Isola Bella jsme se v  novinkách na ochranu rostlin proti chorobám a škůdcům a získávali přehled o nové nabídce na trhu hnojiv. Dnes již prakticky existuje na každou kulturu nebo skupinu rostlin, která má podo...

Více

Ochrana obojživelníků - Mokřady

Ochrana obojživelníků - Mokřady překonávání této překážky stává obětí automobilů. I tímto způsobem může dojít k zániku celých populací. Vyřešení ochrany v době tahu je tedy také velmi důležité. 4) Ochrana genofondu − jednou z důl...

Více