docRozbory Chráněné krajinné oblasti Pálava
download 
Stížnost Transkript
Rozbory Chráněné krajinné oblasti Pálava
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Rozbory Chráněné krajinné oblasti Pálava k 30. 6. 2014 1 2 OBSAH 1. Identifikační údaje .................................................................................................................... 5 1.1. Výnos................................................................................................................................ 5 1.2. Mezinárodní význam ......................................................................................................... 5 2. Charakteristika území ............................................................................................................... 7 2.1. Geologie, geomorfologie a mineralogie ............................................................................. 7 2.2. Hydrologie......................................................................................................................... 9 2.3. Pedologie .........................................................................................................................11 2.4. Klimatologie .....................................................................................................................12 2.5 Flora a vegetace ...............................................................................................................14 2.6. Fauna ..............................................................................................................................18 2.7. Vývoj přírody ....................................................................................................................22 2.8. Vývoj osídlení a kultivace krajiny ......................................................................................25 3. Ochrana přírody ......................................................................................................................27 3.1. Předmět ochrany CHKO ..................................................................................................27 3.2. Zonace CHKO .................................................................................................................27 3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ................................................................................29 3.4. Natura 2000 .....................................................................................................................32 3.5. Památné stromy ...............................................................................................................35 3.6. Rostlinná společenstva ....................................................................................................38 3.7. Významné druhy rostlin....................................................................................................45 3.8. Významné druhy živočichů ..............................................................................................58 3.9. Invazní a expanzivní druhy ..............................................................................................68 3.10. Neživá příroda ...............................................................................................................73 3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) .................................................................75 3.12. Krajinný ráz ....................................................................................................................79 3.13. Monitoring a výzkum ......................................................................................................82 3.14. Práce s veřejností ..........................................................................................................87 4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny .......................................................................89 4.1. Lesní hospodářství...........................................................................................................89 4.2. Zemědělství .....................................................................................................................98 4.3. Myslivost ........................................................................................................................101 4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ..................................................................................108 4.5. Vodní hospodářství ........................................................................................................112 4.6. Výstavba ........................................................................................................................113 4.7. Doprava a inženýrské sítě ..............................................................................................119 4.8. Průmysl ..........................................................................................................................124 4.9. Zacházení s odpady .......................................................................................................125 4.10. Těžba nerostných surovin ............................................................................................127 4.11. Rekreace a turistika .....................................................................................................128 5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče ..................................................................................132 6. Použitá literatura ...................................................................................................................139 7. Seznam zkratek.....................................................................................................................146 8. Přílohy Textové přílohy č. 1. Výnos o zřízení CHKO Pálava č. 2. Přehled katastrálních území CHKO Pálava č. 3. Nařízení vlády č. 682/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Pálava č. 4. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit č. 5. Doporučená opatření k zachování populací druhů ptáků, které jsou předměty ochrany Ptačí oblasti Pálava, v příznivém stavu v dlouhodobém časovém horizontu 3 Mapové přílohy č. 1 Přehledová mapa č. 2 Zonace CHKO č. 3 MZCHÚ a památné stromy č. 4 Natura 2000 (EVL, ptačí oblasti) č. 5 ÚSES č. 6 Vlastnictví lesa č. 7 Kategorie lesa č. 8 Honitby a obory č. 9 Krajinný ráz č.10 Turistika 4 1. Identifikační údaje 1.1. Výnos Chráněná krajinná oblast (dále jen „CHKO“) Pálava byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. 3. 1976 č. j. 5790/76, o zřízení chráněné krajinné oblasti Pálava, rozprostírající se v Jihomoravském kraji na území okresu Břeclav (podle § 8 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody). Výnos byl publikován ve sbírce zákonů 1977, částka 8, str. 144. Znění výnosu bylo uveřejněno ve Věstníku Ministerstva školství a Ministerstva kultury ČSR č. 4 ze dne 20. 4. 1976. Výnos je uveden v příloze č. 1. CHKO Pálava je podle přílohy „Popis hranic chráněné krajinné oblasti Pálava“ zřizovacího výnosu vyhlášena na území o rozloze cca 70 km2, její přesnější vymezení je uvedeno v kapitole 3.2. Základní principy ochrany CHKO jsou dány § 25, 26 a 27 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění (dále jen „zákon“). Poslání a bližší ochranné podmínky CHKO podle těchto ustanovení vyhlašuje vláda republiky nařízením. V případě CHKO Pálava k tomu ale doposud nedošlo. Původní výnos z roku 1976 je v současnosti obsahově a legislativně zastaralý. V roce 1999 byl připraven v rámci projektu rozšíření CHKO Pálava návrh vládního nařízení, ve kterém byly nové bližší ochranné podmínky CHKO Pálava uvedeny. Projekt rozšíření CHKO Pálava ale nebyl realizován, hlavně z důvodu zásadního nesouhlasu LZ Židlochovice a nesouhlasu města Břeclav. CHKO Pálava leží na území Jihomoravského kraje, okresu Břeclav a zahrnuje celkem 11 katastrálních území, přehledně uvedených v tabulce č. 1. Tabulka č. 1: Přehled katastrálních území v CHKO Pálava katastrální území v CHKO Bavory, Bulhary, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Mikulov na Moravě, Milovice u Mikulova, Pavlov u Dolních Věstonice, Perná, Nové Mlýny, Sedlec u Mikulova část Klentnice celé CHKO Pálava svým územím přísluší do působnosti dvou správních obvodů městských úřadů obcí s rozšířenou působností, Městského úřadu Mikulov a Městského úřadu Břeclav. Správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem, obce s rozšířenou působností, stavebního úřadu a úřadu územního plánování pro území obcí Bavory, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov, Milovice, Pavlov, Perná a Sedlec zajišťuje Městský úřad Mikulov, pro území obcí Bulhary a Přítluky (k.ú. Nové Mlýny) pak Městský úřad Břeclav. Sídlem Správy CHKO Pálava je Mikulov, pracoviště správy je umístěno v budově na Náměstí, č. popisné 18/č.evidenční 32. 1.2. Mezinárodní význam Biosférická rezervace V 80. letech minulého století byly zpracovány odborné podklady pro zařazení území CHKO Pálava do celosvětové sítě biosférických rezervací UNESCO. Zřizovací dekret Biosférické rezervace Pálava byl podepsán 16. června 1986. V roce 2003 došlo ke zřízení Biosférické rezervace Dolní Morava, která rozšířila a nahradila existující Biosférickou rezervaci Pálava, jejíž součástí je i nadále celé území CHKO Pálava. Natura 2000 Od roku 2004 je prostřednictvím Ptačí oblasti (dále jen „PO”) Pálava a celkem 8 evropsky významných lokalit (dále jen „EVL”) Národního seznamu lokalit zajištěna vazba CHKO 5 Pálava a soustavy Natura 2000. Podrobnější zařazení území CHKO Pálava do soustavy Natura 2000 je řešeno v kapitole 3.4. Karpatská úmluva Od roku 2003 podporuje v CHKO Pálava Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat (dále jen „Karpatská úmluva”) také přeshraniční spolupráci s cílem zlepšit kvalitu života obyvatel, posílit místní ekonomiky a komunity a chránit přírodní hodnoty a kulturní dědictví jedinečného karpatského regionu. Ramsarská konvence Část území CHKO (NPR Křivé jezero) je součástí mezinárodně významného mokřadu (Ramsar site) Mokřady dolního Podyjí (Floodplain of the lower Dyje river). Významé ptačí území Celé území CHKO bylo vzhledem ke svému ornitologickému významu zahrnuto také do přehledu důležitých ornitologických lokalit Evropy IBA (Important Bird Areas). 6 2. Charakteristika území 2.1. Geologie, geomorfologie a mineralogie 2.1.1. Geologická charakteristika oblasti Geologický vývoj celé oblasti Mikulovské vrchoviny souvisí s vývojem alpsko-karpatské geosynklinální soustavy v mezozoiku a v terciéru. Oblast náleží z převážné části k ždánickopodslezské jednotce flyšového pásma Západních Karpat a zóně Waschbergu. Vlastní příkrovová stavba je výsledkem jednotlivých fází vrásnění v průběhu miocénu. Při okraji ždánického příkrovu vzniklo v oblasti Pavlovských vrchů složité antiklinoriální pásmo, v němž vystupují na povrch bradla jurských sedimentů (klentnické souvrství vápnitých jílovců a ernstbrunnské vápence), tektonicky odloučené z podkladu příkrovů. Dnes tyto bradlové útesy díky svým relativně pevným horninám tvoří nejtypičtější prvek reliéfu CHKO Pálava. Území Pavlovských vrchů bylo po spodním tortonu postihováno tektonickými pohyby podél příčných zlomů, převážně vertikálními, ale i horizontálními. Milovická pahorkatina je tvořena převážně terciérními sedimenty. Nejvíce je zastoupeno tzv. ždánicko-hustopečské souvrství oligocénního stáří. Významný je výskyt měkkých miocénních litotamninových vápenců a písků. V Milovické pahorkatině, která je pokračováním Ždánického lesa, jsou paleogénní a miocénní vrstvy porušeny podélnými zlomy směru severovýchod-jihozápad, rovnoběžnými se zlomy ve Vídeňské pánvi. Nejvýznamnější z těchto zlomů je okrajový zlom bulharský, podle něhož došlo k významným horizontálním i vertikálním pohybům ve středním miocénu. Z hlediska geologie kvartéru patří území CHKO do oblasti periglaciálních akumulací ve sníženinách. Sprašové pokryvy tvoří jednak pláště nižších mocností na plošinách, jednak i mohutné závěje v závětří výraznějších vyvýšenin. Úpatí útesů je kryto sedimenty soliflukčního původu, které vznikly promísením vápencových sutí s pleistocénními sprašemi. Niva Dyje je charakterizována mocnými vrstvami holocénních hlinitých až jílovitohlinitých sedimentů, které byly uloženy na nejnižší říční terase. V oblasti CHKO Pálava se nacházejí významné lokality s krasovými jevy (jeskyně na Turoldu) a také světově proslulé paleontologické lokality neogénní fauny (Mušlov a Kienberg). Na území CHKO jsou významná ložiska jurských vápenců, která byla v minulosti na mnoha místech těžena v malých lomech. Došlo k odtěžení velké části Turoldu a východní části Svatého kopečku. Zcela odtěžen byl Janičův vrch u Mikulova (lom u Mariánského mlýna), kde byla těžba ukončena k 31. 12. 2004. Těžba na jiných místech nepřichází z důvodů ochrany přírody v úvahu. Na více místech (např. Dolní Věstonice, Bulhary) byly dříve v provozu hliníky lokálního významu. Historická těžba cihlářských hlín byla již v minulosti ukončena. 2.1.2. Geomorfologická charakteristika oblasti Z hlediska geomorfologického členění zemského povrchu území České republiky leží převážná část území CHKO Pálava v Mikulovské vrchovině, svojí severovýchodní a jihovýchodní částí pak CHKO zasahuje do Dolnomoravského úvalu. Hierarchické postavení nižších geomorfologických jednotek zastoupených na území CHKO Pálava v systému geomorfologického členění vyjadřuje tabulka č. 2. 7 Tabulka č. 2: Jednotky geomorfologického členění zastoupené na území CHKO Pálava podsoustava Jihomoravské Karpaty celek podcelek okrsek Pavlovské vrchy Mikulovská vrchovina Milovická pahorkatina Dyjsko-moravská niva Jihomoravská pánev Dolnomoravský úval Valtická pahorkatina Lednická pahorkatina Nesytská sníženina Mikulovská vrchovina je k severu ohraničena obloukem údolí Dyje v oblasti Věstonické brány a na jihu širokou sníženinou starého opuštěného údolí Dyje. Mikulovská vrchovina byla vymodelována v málo odolných horninách ždánického flyše. Milovická pahorkatina se vyznačuje plochými hřbety a hluboce zaříznutými údolími. Nejvyšší body jsou Stará hora (351 m), Vysoký roh (309,6 m) a Špičák (297 m). Pavlovské vrchy, západní a severní část Mikulovské vrchoviny, jsou tvořeny bradlovým pásmem ernstbrunnských vápenců s nejvyššími vrcholy Děvínem (554,4 m), Stolovou horou (458,5 m) a Turoldem (385,2 m). Strmé svahy bradel byly vypreparovány z měkčího flyšového obalu a modelovány mechanickým zvětráváním. Jejich úpatí jsou překryta sutí. Některá z bradel, zvláště Stolová hora, mají na svých vrcholech sečné plošiny. Úpatí Milovické pahorkatiny, jejíž svahy jsou postiženy četnými sesuvy a místy kryty mocnými sprašemi, má vrcholovou hladinu v úrovni nejnižšího stupně mladotřetihorního zarovnání reliéfu Vnějších Karpat. Součástí Dolnomoravského úvalu je rozsáhlá, spraší pokrytá Valtická pahorkatina se širokou sníženinou vyplněnou rybníky. Jde o plochou nížinnou pahorkatinu na flyšových, neogénních a čtvrtohorních usazeninách. Na území CHKO zasahuje tento geomorfologický podcelek velmi okrajově Lednickou pahorkatinou a Nesytskou sníženinou. Ta je protáhlého tvaru (západovýchodním směrem) a je tvořena neogénními usazeninami. Dyjsko-moravská niva na severovýchodním okraji CHKO Pálava představuje akumulační rovinu, která je tvořena čtvrtohorními usazeninami. V NPR Křivé jezero je zachován odříznutý meandr řeky Dyje. 2.1.3. Mineralogické poměry oblasti Nerostné bohatství oblasti podmiňuje geologická stavba oblasti. V oblasti jurského bradla Pavlovských vrchů jsou vyvinuty krasové fenomény a nevelké jeskyně, označené souhrnně jako Jihomoravský kras. Z nejdůležitějších nerostů jsou zde zastoupeny hlavně karbonáty, zejména obě modifikace CaCO3, kalcit i aragonit. Kalcit se vyskytuje ve sněhobílých, hedvábně bílých lesklých a vláknitých agregátech. V jeskyních tvoří hrudkovitou strukturu s chybějící klasickou krápníkovou výzdobou a vápenný sintr. V paleogénních sedimentech se objevují zrna glaukonitu a manganové dendrity keříčkovitého tvaru, často omylem zaměňované za otisky fosilních rostlin. Na východních svazích Pavlovských vrchů jsou malé izolované výchozy menilitových vrstev východně od Tabulové hory u Klentnice. Severně odtud, v Mikulově na Turoldu a jižně od Milovic mívají tyto vrstvy vložky křemitých břidlic, rohovce a menilitového opálu. V křídových a paleogénních vrstvách je často přítomen pyrit. Ve vrstvách neogénních jílů v okolí Mikulova, Dolních Věstonic a Pavlova se vyskytují výrazné krystaly sádrovce. Nerosty ze čtvrtohorních pokryvných vrstev se nacházejí zejména v okrajových částech oblasti v terasových stěrkopíscích Dyjskosvrateckého úvalu. Směsi hořkých solí – epsomitu a mirabilitu – se vzácně vyskytují ve formě půdních výkvětů na Mikulovsku a Sedlecku. V oblasti lze vymezit následující ložiska nerostných surovin a jejich indicie: a) glaukonitické pískovce u Perné a u Mariánského mlýna severovýchodně Mikulova, b) ernstbrunnské a litotamniové vápence Pavlovských vrchů, c) štěrkopísky mladších třetihor v okolí Mikulova, d) užitková voda krasového typu Pavlovských vrchů e) sirovodíkové prameny v Sedlci a okolí. 8 2.2. Hydrologie Hydrologické poměry jižní Moravy, a tedy i území CHKO Pálava, se pohybují v jednotlivých ročních obdobích ve dvou extrémech: - nedostatek vody v dlouhých teplých a suchých obdobích - nadbytek vody v době povodní a přívalových dešťů Převážná část území CHKO je i vzhledem ke své geomorfologické stavbě charakterizována výrazným nedostatkem jak povrchových, tak i podzemních vod. Výjimku představuje část údolní nivy řeky Dyje, která v severovýchodní části CHKO tvoří její hranici. V tomto úseku je řeka neregulovaná (s výjimkou levobřežního terénního valu) a spolu s lokalitou Křivé jezero (NPR) tvoří nejvodnatější část území CHKO. 2.2.1. Povrchové vody CHKO Pálava je z hlediska hydrologického charakterizována jako oblast velmi málo vodná s malou hustotou vodní sítě. Vodní plochy jsou málo početné a malého rozsahu. CHKO Pálava se rozkládá na pravém břehu řeky Dyje a je odvodňována jejími pravými přítoky, Dunajovickým potokem, Klentnickým potokem a Včelínkem. V CHKO jsou zastoupena dvě povodí s převážně drobnými toky uvedenými v tabulce č. 3. Tabulka č. 3: Prvky povodí zastoupené na území CHKO Pálava č. povodí hlavní vodní toky přítoky v CHKO 4-14-03 Jevišovka a Dyje od Jevišovky po Svratku Polní potok (Baštýnský potok) Dunajovický potok Bavorský potok 4-17-01 Dyje od Svratky po ústí Dyje Včelínek Mikulovský potok (odpad) Mušlovský potok Rybniční (Steinabrunnský) potok Dunajovický potok odvodňuje část Pavlovských vrchů západně od hlavního hřebene Pálavy svými pravými přítoky, které pramení v území CHKO (vodoteče od Růžového vrchu, Bavorský potok od Bavor, vodoteč od Perné). Ty jsou všechny napřímeny a z převážné části i regulovány. Kvalita vody je zhoršena odpadními vodami z Bavor a Perné a ze zemědělské výroby. Severovýchodní část Pavlovských vrchů je odvodňována Klentnickým potokem, který vytéká z místa bývalého návesního rybníčku v Klentnici a ústí do svodného kanálu dolní zdrže VDNM. Většinu roku je ve své dolní části bez vody, okolo koryta jsou doposud zachovány zbytky břehové vegetace. Povodí Včelínku odvodňuje jižní část CHKO. Tento potok pramení v Rakousku, přitéká na naše území jižně od rybníka Šibeník. Do Šibeníku ústí Mikulovský potok, napojený na závlahový kanál od Brodu nad Dyjí. Včelínek dále pokračuje mimo území současné CHKO v těsné blízkosti státní hranice až k rybníkům Novému a Sedleckému a po několika kilometrech ústí do rybníka Nesytu na počátku soustavy Lednických rybníků. Nejvýznamnějším přítokem Včelínku je jeho levostranný přítok Mušlovský potok, který odvodňuje střední část CHKO. Pramení na lokalitě Pod starou horou v oblasti jímacího území zdroje Mikulov-gravitace. Větší část je regulována a protéká dvěma rybníky (Horní a Dolní Mušlovský rybník). Z pravé strany v jižní části Nového rybníka ústí Rybniční (Steinabrunnský) potok, který je hlavním zdrojem organického znečištění rybníka a dalšího toku Včelínku. Řeka Dyje a její celý vodní režim jsou zásadním způsobem ovlivněny výstavbou Vodního díla Nové Mlýny, přestože část tvořící hranici CHKO Pálava nebyla regulována. Tato stavba na jedné straně zajišťuje určitý stanovený minimální průtok v korytě Dyje (8 m3/s), na straně druhé vyloučila možnost pravidelných jarních záplav. Proto bylo v NPR 9 Křivé jezero přistoupeno k simulaci tohoto fenoménu, především využitím nově rekonstruovaných nápustných a vodozdržných objektů a vybudováním systému přívodních kanálů, zabezpečujících odpovídající vodní režim zejména v trvalých i periodických tůních. Uvnitř NPR Křivé jezero představuje významnou vodní plochu zbytek starého ramene toku řeky Dyje, nazývaný Křivé jezero. Na území CHKO se nachází i několik stojatých vodních ploch uvedených v tabulce č. 4. Tabulka č. 4: Přehled vodních ploch na území CHKO Pálava název využití popis rybník Šibeník Průtočný rybník na Včelínku nedaleko Mikulova o rozloze 23 ha. Největší hloubka je 3,1 m. V osmdesátých letech byl rybník obnoven a při tom rozdělen na dvě části. Na rybník je současně napojen Mikulovský potok přitékající od Mikulova, dříve napájený městskou kanalizací, nyní s napojením vyčištěných odpadních vod z ČOV Mikulov. Nový rybník Průtočný rybník na soutoku Včelínku, k chovu ryb Mušlovského a Rybničního potoka u Sedlce o rozloze 31 ha. Hloubka vody u hráze je 2,1 m. Sedlecký rybník Průtočný rybníček na Včelínku pod hrází Nového rybníka o rozloze cca 3 ha. ke sportovnímu rybolovu Mušlovský horní rybník Průtočný rybník na Mušlovském potoce severně Sedlece o rozloze 3,7 ha. Hloubka vody u hráze je cca 3 m. k chovu ryb Mušlovský dolní rybník Průtočný rybník navazující bezprostředně na Mušlovském potoce na Mušlovský horní rybník. Jeho rozloha činí 6,0 ha. k chovu ryb zatopený lom Janičův vrch Bývalá těžební jáma severovýchodně od Svatého kopečku s bezodtočnou (průsak ze spodních vrstev) vodní plochou cca 2 ha. Hloubka vody je na většině cca 1,5m, asi 1/4 zatopené plochy dosahuje hloubku až 8 metrů. není využíván k chovu ryb další drobné vodní plochy Bez bližší identifikace (např. závlahová nádrž severně od Sedlece, retenční nádrž jv. od Pavlova, rybníčky U Fandy a Jelen v Milovickém lese, rybníček v areálu Cihelna u Mikulova, rybníček východně od Klentnice) nejsou využívány k chovu ryb, plní funkce retenční závlahové nádrže nebo napajedel pro zvěř, nemající z hydrologického hlediska zvláštní význam k chovu ryb 2.2.2. Podzemní vody Podzemní vody jsou v celém území CHKO až na výjimky velmi málo vydatné a spolu s celkově suchým rázem oblasti způsobují nepříliš dobrou situaci v zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Výskyt a oběh podzemních vod v zájmové oblasti je podmíněn její geologickou stavbou a petrografickými vlastnostmi hornin. Z hydrologického hlediska jsou nejdůležitější neogénní sedimenty, paleogénní horniny a vápencová bradla jurského stáří. Z hlediska akumulace podzemních vod jsou nejvýznamnější štěrkopísčité sedimenty údolních niv řeky Dyje a přilehlých nízkých teras. Tato štěrkopísčitá souvrství dosahují mocnosti zpravidla 4–6 m, jsou trvale zvodnělá se souvislou hladinou a nacházejí se zejména v severní části CHKO v údolní nivě řeky Dyje. Ostatní podzemní vody na území CHKO nemají zdaleka takový význam. Pro zásobování některých obcí (Horní Věstonice, Pavlov, Klentnice, Perná, Bavory) vodou jsou využívány podzemní vody ve svahových sutích úpatí vápencových ker Pavlovských vrchů. Tyto vody se vyznačují kolísavou vydatností, vysokou tvrdostí a obsahem síranů 10 Za zmínku stojí podzemní krasové jezero s kolísavou hladinou v jeskyni Turold u Mikulova. Nachází se v nejspodnější, koncové části jeskyně, jeho hloubka silně kolísá, v průměru je méně než 1 m. 2.3. Pedologie 2.3.1. Hlavní typy půd Půdy vyskytující se na území CHKO Pálava se podle klasifikačního systému řadí tak, jak je uvedeno v tabulce č. 5. Tabulka č. 5: Přehled půd zastoupených na území CHKO Pálava půdní skupina skupina půd melanických půdní typ půdní subtyp rendzina pararendzina černozem skupina půd molických skupina půd glejových skupina půd hnědých skupina půd nivních typická černice slancová glej hnědozem luvizem fluvizem Rendzina: Vyskytují se především v oblasti Pavlovských vrchů na jurských vápencích a smíšených karbonátových horninách s vysokým obsahem půdního skeletu. Jsou to půdy mělké a vysýchavé, podle reakce neutrální až mírně alkalické. Tvoří půdní substrát cenných stepních a lesostepních společenstev. Pararendzina: Jsou vyvinuty sporadicky na jílovitých mezozoických a terciérních (neogénních) sedimentech. Jejich fyzikální vlastnosti jsou značně nepříznivé v důsledku vysokého obsahu jílovitých částic. Jsou nepropustné pro vodu i vzduch, silně bobtnají a v létě vysychají. Jejich reakce je neutrální až mírně alkalická. Většinou jsou kryty lesními porosty. Černozem: Na území CHKO jsou zastoupeny kromě typické (modální) i černozem karbonátová a černicová. Převážná část těchto půd je zemědělsky využívána, pouze některá menší území jsou pokryta lesem. Matečnou horninou černozemí jsou spraše. Jsou to velmi hluboké půdy výborných fyzikálních vlastností, převážně hlinité, s vysokým obsahem humusu v A horizontu a alkalickou půdní reakcí. Černice: Na území CHKO Pálava se vyskytují v terénních depresích a podél menších vodních toků. Mají hluboký humusový horizont a v něm známky oglejení. Jsou to půdy minerálně velice bohaté, neutrální až mírně alkalické reakce. Z velké části jsou zemědělsky využívány. Na slancové černici u Nesytu se nacházejí významná halofilní společenstva, ale i na dalších místech jižně od Mikulova v nivě Včelínku jsou tyto půdy mírně zasolené. Glej: Na trvale zamokřených místech s vysoko položenou hladinou podzemní vody nahrazují fluvizemě. Tyto půdy v aluviu jsou převážně porostlé lužním lesem, místy se zachovaly fragmenty lučních společenstev. 11 Hnědozem: Vyskytuje se především v Milovické pahorkatině v komplexu Milovického lesa. Vznikla dalším vývojem černozemí. Půdotvorným substrátem jsou spraše a třetihorní sedimenty s dostatečným obsahem vápníku. Jsou to půdy hluboké, fyzikálně příznivé, s vysokým obsahem živin. Půdní reakce je neutrální až mírně kyselá. Tyto půdy hostí z biologického a ochranářského hlediska velmi hodnotná společenstva teplomilných doubrav a dubohabřin. Luvizem (illimerizovaná půda): Doprovází hnědozem zejména v Milovické pahorkatině v komplexu Milovického lesa. Jsou to opět fyzikálně příznivé půdy dobře zásobené živinami kyselé až mírně kyselé reakce. Dále o této půdě platí totéž jako o hnědozemích. Fluvizem (vega): Je vyvinuta na holocénních sedimentech v široké nivě Dyje v okolí Křivého jezera a v údolí Klentnického potoka. Rozhodující vliv na utváření fluvizemí v nivě Dyje měly periodické záplavy. Fyzikální vlastnosti těchto půd jsou závislé na jejich zrnitostním složení a s rostoucím podílem jílovitých částic se zhoršují. Charakteristický je vysoký obsah živin. Na těžších substrátech a trvaleji zamokřených stanovištích došlo k vytvoření glejového horizontu (fluvizem glejová, nebo amfiglej). 2.3.2. Půdní druhy V území CHKO Pálava jsou rozšířeny půdní druhy uvedené v tabulce č. 6. Tabulka č. 6: Přehled druhů půd na území CHKO Pálava druh půdy Písčité, hlinitopísčité až písčitohlinité (lehčí půdy) výskyt v CHKO pokrývají jen malou část území CHKO Hlinité a jílovitohlinité (středně v území CHKO jsou nejvíce rozšířeny a pokrývají zde také největší těžké půdy) plochy, zejména u Pavlova a Mikulova Jílovité až čisté jíly (těžké půdy) v území CHKO pokrývají místy větší plochy a jsou rozšířeny zejména na severních a severozápadních svazích Pavlovských vrchů 2.3.3. Eroze půdy V oblasti Mikulovské vrchoviny jsou přírodní podmínky z hlediska ochrany půdy velmi nepříznivé. Potenciální eroze půdy zde téměř všude překračuje svou hodnotou hranici normální eroze půdy a na velkých plochách svahů Pavlovských vrchů dokonce hodnotu 2 mm za rok. Vysoká intenzita potenciální eroze je na území těchto orografických jednotek podmíněna značnou vertikální členitostí reliéfu, poměrně nepropustnými horninami a do značné míry také erozi půdy málo vzdorující půdní pokrývkou. Nejvyšší intenzity, nad 10 mm za rok, dosahuje eroze půdy ve vinařských oblastech východně od Dolních Věstonic, jižně od Horních Věstonic a v okolí obce Perná. Výrazným erozním vlivem je postižena část území NPR Děvín v místech stoupání přístupové cesty od studánky k vrcholu s objektem vysílače. Bodově se opakovaně eroze půdy projevuje na zářezu silnice I/52 západně od PP Anenský vrch. 2.4. Klimatologie Podle Atlasu podnebí ČSSR leží území CHKO Pálava v teplé oblasti a zahrnuje dva klimatické rajóny uvedené a popsané v tabulce č. 7. 12 Tabulka č. 7: Přehled klimatických rajónů na území CHKO Pálava klimatický rajón vymezení v území CHKO Pálava charakteristika Rajón T2 zahrnuje nivu řeky Dyje Vyznačuje se dlouhým, teplým a suchým létem, s velmi krátkým přechodným obdobím, teplým až mírně teplým jarem i podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až hodně suchou zimou. Sněhová pokrývka má velmi krátké trvání. Rajón T4 zahrnuje z hlediska vegetační stupňovitosti kolinní stupeň Má velmi dlouhé léto, které je značně teplé a suché. Přechodné období je tu velmi krátké. Podzim a jaro jsou teplé, zima krátká, mírně teplá, suchá až hodně suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Území CHKO Pálava nepatří sice rozlohou k největším, je však tvořeno pestrou mozaikou ploch s rozdílným mezoklimatem, popřípadě mikroklimatem. Podle klimatické klasifikace v Atlasu podnebí ČSSR je řazena do teplé a suché oblasti s mírnou zimou a kratším slunečním svitem (okrsek 2A). Nelze několika čísly postihnout klimatické poměry celého tohoto komplexu, v němž se střídají lužní lesy s loukami, stepními společenstvy a členitým terénem samotných Pavlovských vrchů s vrcholovými partiemi a různě orientovanými svahy. Rozdíly jsou dány expozicí, která ovlivňuje oslunění, větrné proudění a tím i množství srážek. Jednoznačným dokladem působení mezoklimatických vlivů je rozdíl v charakteru biocenóz na severních a jižních svazích masivu Děvína. Stejný jev umožňuje například existenci bezlesých enkláv na jižně exponovaných svazích Milovické pahorkatiny. Od devadesátých let minulého století byla na území CHKO a v nejbližším okolí provozována síť mikroklimatických stanic, umístěných na různých typických stanovištích, z nichž některé pracují dodnes. Jejich údaje lze použít pro srovnání mikroklimatických poměrů jednotlivých stanovišť. Makroklimatické charakteristiky a údaje za delší období využitelné i pro území CHKO Pálava jsou uvedeny v tabulce č. 8. Tabulka č. 8: Měsíční hodnoty teplot a srážek pro lokalitu Lednice (1961 – 2012) měsíce v roce IV.-IX. roční vegetační souhrny I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII období průměrné -1,3 0,5 4,7 10,2 15,0 18,1 19,7 19,2 14,9 9,4 4,4 0,1 16,2 9,6 teploty souhrn 24,0 22,2 29,1 33,9 54,8 66,9 68,4 54,9 40,9 33,6 38,9 27,0 319,8 494,4 srážek Nejteplejším měsícem je červenec, nejchladnějším leden, nejméně srážek vypadává v zimních měsících prosinec až únor, v dlouhodobém průměru patří k nejvhodnějším červen a červenec. Na základě dlouhodobějších srovnávacích měření lze konstatovat, že pokud jde o teplotu vzduchu, mohou být tyto údaje reprezentativní jak pro rovinaté bezlesé části CHKO, tak i pro úpatní polohy masívu Děvína (Perná, Pavlov). Výraznější rozdíly lze však pozorovat uvnitř lužních lesů, kdy např. v NPR Křivé jezero jsou teploty v dlouhodobém průměru o cca 2–2,5 oC nižší, především pak v letních měsících. Je to dáno jednak zastíněním povrchu stromy a spotřebou tepla na evapotranspiraci. Ve vrcholových partiích Děvína a na přilehlých svazích jsou rovněž nižší teploty, což vyplývá z vyšší nadmořské výšky, rozdíly mezi Lednicí a vrcholem Děvína jsou však poněkud nižší, než mezi Lednicí a lužními lesy, v závislosti na ročním období je to 1–2 oC. Morfologický tvar vrcholové části a přilehlých svahů neumožňuje v nočních hodinách stagnaci a prochlazování vzduchu a tím vytváření jezer studeného vzduchu, proto mají tyto partie vyšší minima, avšak současně i nižší maxima, a tím i menší denní amplitudy vzduchu oproti rovinatým terénům stejné nadmořské výšky. V dlouhodobějším horizontu je zapotřebí počítat s tím, že se teploty budou i nadále 13 zvyšovat včetně výskytu extrémních situací, což může mít určitý vliv na biocenózy a jejich druhovou skladbu. Analýzou teplotní časové řady pro Lednici bylo zjištěno, že se jak průměrné roční, tak i teploty za vegetační období zvyšují cca o 0,3oC za desetiletí. Roční úhrny srážek se na území CHKO pohybují kolem 500 mm, jsou však rozhodujícím zdrojem vody pouze pro některá společenstva. U lužních lesů vlhkost půdy v jejich kořenové zóně stále ještě závisí především na výšce hladiny podzemní vody, která je většinou v dobré korelaci s hladinou vody v přilehlých tocích, a méně již na množství srážek. Ty ovlivňují vlhkost půdy na těchto lokalitách pouze do hloubky cca 10–20 cm, ve větších hloubkách již většinou převažuje vliv hladiny podzemní vody. Naproti tomu u lokalit, které jsou tvořeny mělkými půdami na propustném vápencovém podloží, je jejich vlhkostní režim více než množstvím srážek utvářen jejich rozložením v čase. Pokud srážky spadnou méně často a ve větších úhrnech najednou, dochází k jejich značnému průsaku do skalnatého podloží a pro využití vegetačním pokryvem jsou nepřístupné. Jak ukazují dlouhodobé trendy srážek v Lednici, jejich celkové množství se nijak výrazně nemění, tj. srážek nepřibývá ani neubývá. Použitím speciálních postupů lze však odvodit, že dochází k častějšímu výskytu sucha v posledních desetiletích, což je dáno prodlužováním období mezi srážkovými periodami a současně častějším výskytem intenzivnějších srážek s vyššími úhrny. Tato pozorování jsou v dobré shodě s předpokládaným vývojem klimatu na základě globálních cirkulačních modelů, lze proto očekávat, že se tyto tendence budou v budoucnu prohlubovat a ovlivní to především stanoviště na mělkých půdách, neovlivněných hladinou podzemní vody. 2.5 Flora a vegetace 2.5.1. Charakteristika flóry a vegetace Okolí Pavlovských vrchů patří k nejstarším sídelním územím České republiky. Vliv člověka na krajinu se datuje již od počátku neolitu. S rozvojem zemědělství tento vliv zesílil a došlo k intenzivnímu přetváření krajiny. Navzdory této skutečnosti, díky členitému reliéfu a pestrým geologickým, ale i mezoklimatickým podmínkám, si území zachovalo pozoruhodnou rozmanitost flóry a vegetace. Největší část území byla sice zkulturněna, ale na špatně přístupných místech zůstala zachována relativně přirozená skalní, stepní, lesostepní a lesní společenstva, v nivě Dyje cenná lužní a mokřadní společenstva. V jižní části CHKO Pálava se u rybníka Nesytu dochoval i významný fragment halofilní vegetace. Ačkoliv první herbářové doklady z oblasti Pavlovských vrchů pocházejí z 30. až 40. let devatenáctého století a velký objem floristických údajů z celé oblasti shromáždil znojemský profesor Adolf Oborny v díle Flora von Mähren und österr. schlesien (1886), nebyla květena CHKO Pálava dosud monograficky zpracována. Pravděpodobně ale zahrnuje více než 1000 taxonů vyšších rostlin. Podle fytogeografického členění České republiky leží území CHKO Pálava v oblasti Panonského termofytika. Zahrnuje přibližně dva ze tří podokresů fytogeografického okresu 17. Mikulovská pahorkatina (podokresy 17b. Pavlovské kopce a 17c. Milovicko-valtická pahorkatina) a malou části zasahuje i do fytogeografického okresu 18. Jihomoravský úval (fytogeografický podokres 18a. Dyjsko-svratecký úval). Podokres Pavlovské kopce leží v kolinním vegetačním stupni. Vyznačuje se velkou diverzitou flóry a vegetace, značným podílem termofytů a střídáním antropicky ovlivněné, polopřirozené i přirozené vegetace. Významným edafickým faktorem je výskyt sedimentů jurského stáří, které tvoří vlastní vápencové bradlo Pálavy a význačně ovlivňují vegetační kryt. Veškeré reliktní a stenoendemické taxony se vyskytují právě v této oblasti. Podokres Milovicko-valtická pahorkatina leží také v kolinním vegetačním stupni a vyznačuje se rovněž značným podílem termofytů na druhovém spektru květeny území. Reliéf je mnohem méně členitý a je ovlivněn absencí tvrdých hornin v geologickém podkladu, který tvoří především sedimenty terciérního stáří. Diverzita flóry a vegetace je proto mnohem nižší. Větší část krajiny je zemědělsky obhospodařována; významný je komplex teplomilných doubrav a dubohabřin s enklávami stepní vegetace. Část, kterou CHKO Pálava zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu, leží v planárním vegetačním stupni v aluviu řeky Dyje. Ve flóře se kromě termofytů nezanedbatelnou měrou 14 uplatňují i mezofyty. Část krajiny je intenzívně zemědělsky obhospodařována, ale podél toku Dyje se zachovaly fragmenty lužních lesů a nivních luk. Na území CHKO se vyskytuje větší množství panonských a panonsko-pontických druhů, které na jižní Moravě dosahují své severozápadní hranice areálu, a proto chybějí v Českém termofytiku (Corothamnus procumbens, Rumex stenophyllus aj.). Na Šibeničníku u Mikulova se vyskytuje relikt chladných kontinentálních stepí Helictotrichon desertorum, objevený zde J. Podpěrou v roce 1912. Také dealpínský výskyt Arenaria grandiflora na skalách nad soutěskou je reliktní povahy (glaciální relikt). Svoji jedinou lokalitu na území České republiky zde mají submediteránní Viola kitaibeliana a Salvia aethiopis. 2.5.2. Potenciální přirozená vegetace a polopřirozená náhradní vegetace Potenciálně se na území CHKO Pálava vyskytují panonské dubohabřiny (Primulo verisCarpinetum betuli), na konvexních tvarech velmi často teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petraeae, zejména asociace Lithospermo purpurocaerulei-Quercetum pubescentis a Euphorbio-Quercetum). Pro velkou část Milovického lesa je typická asociace Quercetum pubescenti-roboris ze svazu Aceri tatarici-Quercion. Na severních svazích Pavlovských vrchů jsou to suťové lesy (Aceri-Tilietum) ze svazu Tilio platyphylli-Acerion. V nivách potoků lze předpokládat existenci luhů asociace Pruno padi-Fraxinetum excelsioris, které jsou v Dyjské nivě nahrazeny lužním lesem asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum glabrae. Na území CHKO existuje rovněž několik typů primárního bezlesí. Na Pavlovských vrších je to soubor skalní a stepní vegetace ze svazů Diantho lumnitzeri-Seslerion a Bromo pannonici-Festucion. Na hlubších půdách Pavlovských vrchů a na extrémně suchých stanovištích Milovické pahorkatiny (na terciérních sedimentech) je to stepní vegetace svazu Festucion valesiacae. Na halinních půdách je potenciální přirozenou vegetací komplex vegetačních jednotek slaných luk a brakických mokřadů (svaz Meliloto dentatiBolboschoenion maritimi), které přecházejí ve vodní vegetaci. Místy je zachována polopřirozená náhradní vegetace, která je tvořena vesměs stepními trávníky svazů Festucion valesiacae a Cirsio-Brachypodion pinnati. V nivách potoků a v okolí rybníků se vyskytují rákosiny a komplexy mokřadní a vodní vegetace (Phragmition australis, Magno-Caricion gracilis, Potamion a Ranunculion aquatilis). Stejná mokřadní a vodní společenstva se vyskytují i v nivě Dyje. Zde k nim ovšem přistupují i vodní společenstva svazu Nymphaeion albae a lužní louky, které se řadí do svazu Deschampsion cespitosae. V nivě Včelínku donedávna existovaly slatiny (Caricion davallianae). Charakteristický je výskyt společenstev teplomilných kalcifilních plevelů (Caucalidion). 2.5.3. Přehled vybraných syntaxonů vegetace vyskytujících se na území CHKO Pálava Vegetaci, která se vyskytuje na území CHKO Pálava, lze rozdělit do několika typů. Charakteristiky a jména syntaxonů vegetace bez jmen autorů jsou uvedeny vesměs dle Přehledu vegetace České republiky v tabulce č. 9 s tím, že do přehledu byly, s několika výjimkami, zahrnuty jednotky do úrovně třídy a svazu. Syntaxony významné z hlediska ochrany přírody jsou podtrženy. Tabulka č. 9: Přehled vybraných syntaxonů vegetace vyskytujících se na území CHKO Pálava Skalní stepi, štěrbiny skal, suché trávníky a bylinné lemy třída: Asplenietea trichomanis svaz: Cystopteridion štěrbinová vegetace bazických skal třída: Koelerio-Corynephoretea svaz: Alysso alyssoides-Sedion pionýrská společenstva mělkých protorendzin 15 třída: Festuco-Brometea svaz: Bromo pannonici-Festucion as. Poo badensis-Festucetum druhově bohatá společenstva jižních svahů na karbonátových substrátech svaz: Diantho lumnitzeri-Seslerion druhově bohatá společenstva severních svahů na karbonátových substrátech svaz: Festucion valesiaceae druhově bohatá xerotermní až semixerotermní společenstva oblasti subkontinentálního až kontinentálního klimatu svaz: Cirsio-Brachypodion pinnati Hadač et Klika in Klika et Hadač 1944 druhově bohatá společenstva bylinná společenstva hlubších minerálně silných půd teplých oblastí svaz: Geranion sanguinei suché bylinné lemy Halofilní a subhalofilní (slanomilná) společenstva třída: Crypsietea aculeatae svaz: Cypero-Spergularion salinae efemérní společenstva obnažených slaných půd rybníků a periodických tůní v pontickopanonské oblasti třída: Festuco-Puccinellietea svaz: Puccinellion limosae vysychavé slaniskové trávníky svaz: Juncion gerardii mezofilní a vlhké slaniskové trávníky Louky třída: Molinio-Arrhenatheretea svaz: Deschampsion cespitosae zaplavované nivní louky svaz: Arrhenatherion elatioris mezofilní louky nížin a podhorského stupně, na území CHKO převážně přechodné a degradované typy Vodní, mokřadní a pobřežní společenstva třída: Lemnetea svaz: Lemnion minoris společenstva okřehkovitých rostlin ve stojatých a mírně tekoucích vodách, s trvalejším výskytem ve vodách obohacovaných dusíkem svaz: Hydrocharition morsus-ranae vegetace mohutných volně plovoucích cévnatých rostlin, zastoupeno převážně porosty růžkatců třída Potametea svaz: Nymphaeion albae společenstva zakořeněných rostlin s listy plovoucími na hladině. V minulosti byl svaz v území zastoupen též společenstvy s Nuphar lutea a Nymphaea alba, v současnosti se zde vyskytuje pouze vegetace s Persicaria amphibia. svaz:Potamion vegetace převážně ponořených vodních rostlin zakořeněných ve dně svaz: Ranunculion aquatilis společenstva vzplývavých a ponořených vodních rostlin mělkých stojatých vod, jejichž existence je podmíněna dočasným vynořením půdy nad hladinu 16 třída: Isoëto-Nano-Juncetea svaz: Verbenion supinae společenstva mokrých až vlhkých obnažených den teplých oblastí třída: Phragmito-Magno-Caricetea svaz: Phragmition australis sladkovodní společenstva rákosin stojatých vod svaz: Meliloto dentati-Bolboschoenion maritimi společenstva rákosin slaných a alkalických vod s kolísající hladinou svaz: Oenanthion aquaticae přirozená i antropicky ovlivněná společenstva stojatých a periodických vod s kolísající vodní hladinou svaz: Magno-Caricion gracilis společenstva vysokých ostřic při pobřeží stojatých vod třída: Bidentetea tripartitae svaz: Bidention tripartitae přirozená až ruderální společenstva obnažených půd stojatých vod v nížinách a pahorkatinách třída: Galio-Urticetea svaz: Senecionion fluviatilis přirozená nitrofilní společenstva vysokých bylin a lián tvořící lem křovin a lužních lesů na zaplavovaných březích Lesy třída: Carpino-Fagetea svaz: Alnion incanae panonské tvrdé luhy nížinných řek s jasanem úzkolistým (asociace Fraxino pannonicaeUlmetum glabrae) svaz: Carpinion betuli květnaté mezofilní dubohabrové háje (asociace Primulo veris-Carpinetum betuli) svaz: Tilio platyphylli-Acerion suťové a roklinové listnaté lesy představující blokovaná sukcesní stádia na příkrých svazích; jejich výskyt na severním svazu Děvína je azonálního charakteru (asociace Aceri-Tilietum, Seslerio albicantis-Tilietum cordatae) třída: Quercetea pubescentis svaz: Quercion pubescenti-petraeae šipákové a subxerofilní teplomilné doubravy na mělkých, vápnitých půdách (asociace Lithospermo purpurocaerulei-Quercetum pubescentis, Euphorbio-Quercetum) svaz: Aceri tatarici-Quercion panonské doubravy, vázané na rovinatá nebo mírně svažitá stanoviště na sprašových tabulích a pleistocénních terasách (asociace Quercetum pubescenti-roboris) Mezofilní a suché křoviny a akátiny třída: Rhamno-Prunetea svaz: Prunion fruticosae nízké stepní křoviny svaz: Berberidion vulgaris mezofilní a suché křoviny nelesního prostředí svaz: Aegopodio podagrariae-Sambucion nigrae nitrofilní křoviny ruderálních stanovišť s kustovnicí cizí, bezem černým či javorem jasanolistým 17 svaz: Chelidonio majoris-Robinion pseudoacaciae nitrofilní společenstva akátových porostů na těžších, minerálně bohatých půdách Plevelová společenstva třída: Stellarietea mediae svaz: Caucalidion teplomilná plevelová vegetace obilných polí na bazických půdách svaz: Veronico-Euphorbion bazifilní plevelová vegetace v kulturách okopanin, ve vinohradech a záhumencích Ruderální a poloruderální společenstva třída: Artemisietea vulgaris svaz: Onopordion acanthii termofilní až subtermofilní ruderální společenstva na kypřených stanovištích, navážkách a rumištích svaz: Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis druhotná společenstva osídlující lemy polí, svahy úvozů a zraňované půdy strání třída: Polygono arenastri-Poëtea annuae většinou druhotná společenstva terofyt a hemikryptofyt podmíněná zraňováním a sešlapáváním půd na březích vod a v sídlech 2.6. Fauna 2.6.1. Charakteristika fauny CHKO Pálava patří mezi faunisticky nejvýznamnější území celé České republiky. Na poměrně malé ploše se zde vyskytuje velké množství druhů živočichů, z nichž řada zde má své vůbec nejbohatší populace v rámci celého areálu. Na území CHKO se také vyskytuje ojedinělý počet zvláště chráněných druhů živočichů, procentuálně pravděpodobně vůbec nejvyšší ze všech velkoplošných zvláště chráněných území (VZCHÚ) v České republice, včetně území národních parků. Toto bohatství je dáno především její geografickou polohou na rozhraní dvou biogeografických provincií, velkou pestrostí samotných biotopů a v řadě případů i jejich zachovalostí. Toto konstatování platí jak pro bezobratlé živočichy, tak i pro obratlovce. 2.6.2. Zoogeografické začlenění Území CHKO Pálava leží na rozhraní dvou významných evropských biogeografických provincií – panonského úseku provincie stepí a provincie středoevropského opadavého listnatého lesa. V této provincii se navíc na území CHKO Pálava stýkají vlivy jejích dvou úseků, a to úseku západokarpatského a úseku Českého masivu. Především přes provincii stepí pronikly na území CHKO Pálava i výrazně teplomilné a suchomilné prvky (mediteránní, sarmatské a turánské). Výjimečný biotop azonálního charakteru s některými typickými halobiontními druhy bezobratlých představuje NPR Slanisko u Nesytu. Ve smyslu členění České republiky na faunistické okresy leží celé území CHKO Pálava v okrese Dolnomoravský a Dyjskosvratecký úval. 2.6.3. Komentář výskytu druhů základních skupin živočichů Kroužkovci (Annelida) V roce 1996 byl kromě běžných druhů prokázán výskyt významné hlubinné žížaly Allolobophora hrabei, indikátoru přirozených stepních ekosystémů, na dvou lokalitách v CHKO Pálava. 18 Měkkýši (Mollusca) Měkkýši jsou jednou z dobře zpracovaných skupin. Byl zjištěn výskyt řady druhů jak vodních biotopů, tak i výskyt mnoha druhů vápnomilných a teplomilných. Nejcennější malakocenózou Pálavy jsou xerotermní skalní společenstva s druhy žitovka obilná (Granaria frumentum), ovsenka žebernatá (Chondrina clienta), kuželovka skalní (Pyramidula rupestris), drobnička žebernatá (Truncatellina costulata – sarmatský relikt) a drobnička jižní (Truncatellina claustralis – náročný mediteránní druh). Mezi nejvýznamnější druhy patří oblovka velká (Cochlicopa nitens) a údolníček rýhovaný (Vallonia enniensis), oba vázané na mokřadní louky. Podrobně je zpracována i fauna fosilní. Z druhů uvedených v Červené knize IUCN byl prokázán výskyt hrotice obrácené (Balea perversa). Hojný je hlemýžď zahradní (Helix pomatia) a páskovka žíhaná (Cepaea vindobonnensis). Slanisko u Nesytu pak hostí evropsky významného vrkoče útlého (Vertigo angustior). Pavoukovci (Arachnida) Intenzivní výzkum této skupiny v rámci Biosférické rezervace Dolní Morava byl dokončen v roce 2004. Na území CHKO Pálava bylo zjištěno odhadem přes 450 druhů z celkem 575 druhů zjištěných pro území BR Dolní Morava. Územím CHKO Pálava prochází rozhraní dvou evropských provincií, což je vidět také na rozšíření pavouků. V lesních komplexech Pálavy se vyskytují typické druhy středoevropských lesů jako např. slíďák hajní (Pardosa lugubris), naopak otevřené skalní stepi obývají pavouci s jiho- a východoevropským typem rozšíření jako např. pavučenky Trichoncus hackmani a Heterotrichoncus pusillus, slíďák Alopecosa solitaria, skákavky Chalcoscirtus brevicymbialis, Pseudeuophrys obsoleta a Phlegra fuscipes. Mnohé z teplomilných druhů pavouků dosahují na Pálavě severní hranice svého rozšíření, např. skálovka Drassyllus vinealis, slíďák Alopecosa mariae, zápředníci Cheiracanthium effosum a Phrurolithus szillyi. Druhově velmi bohaté jsou mokřadní biotopy na dolním toku Dyje, ty jsou v České republice jediným místem výskytu běžníka Heriaeus graminicola, cedivečky Argenna patula, pavučenky Entelecara omissa, slíďáka Pardosa maisa (NPR Slanisko u Nesytu) a skákavky Marpissa canestrinii. Vrcholové stepní partie NPR Děvín-Kotel-Soutěska hostí v ČR jedinečné společenstvo teplomilných pavouků (např. slíďák Alopecosa solitaria, plachetnatka Centromerus capucinus, snovačka Dipoena prona, běžník Heriaeus melloteei, slíďák Alopecosa mariae, skálovky Drassyllus vinealis a Zelotes declinans aj.). Na několika místech byla nalezena skákavka mravenčí (Myrmarachne formicaria). NPR Křivé jezero hostí zcela unikátní početnou populaci jinak velmi vzácné pavučenky Pelecopsis mengei. Na starých dubech poměrně hojně s mravenci rodu Liometopum žije skálovka Micaria sociabilis, zřejmě nejpočetnější dosud známá populace na světě. PP Kočičí skála je jedním ze tří míst výskytu jediného partenogenetického druhu pavouka u nás, šestiočky Dysdera hungarica. V PR Svatý kopeček byl ověřen výskyt stepníka moravského (Eresus moravicus). Významnou lokalitu představuje pískovna Mušlov, kde byl zde zjištěn velmi vzácný listovník Philodromus histrio a zápředník Cheiracanthium campestre. Korýši (Crustacea) Z kriticky ohrožených druhů byl v NPR Křivé jezero prokázán výskyt žábronožky sněžní (Siphonophanes grubii). Po obnovení režimu záplav se tam vyskytuje i listonoh jarní (Lepidurus apus). Lze očekávat i výskyt některých druhů ze třídy lasturnatek (Ostracoda) a některých druhů vzácných buchanek typických pro jihomoravské tůně. Stonožky (Chilopoda) Skupina nebyla v minulosti dostatečně prozkoumána, zásadní nález byl učiněn v roce 1996, kdy byl nejprve v PR Svatý Kopeček a později přímo v Mikulově po 60 letech znovu nalezen strašník dalmatský (Scutigera coleoptrata). NPR Slanisko u Nesytu je jedinou lokalitou v ČR pro stonohu nížinnou (Cryptops hortensis). 19 Mnohonožky (Diplopoda) Typickým druhem skalních stepí je mnohonožka jednopásá (Megaphyllum unilineatum). V rámci skupiny byly v CHKO dále zjištěny dva nové druhy pro faunu ČR (Leptoiulus minutus, Craspedosoma transsilvanicum), především z lužních biotopů Křivého jezera. Hmyz (Insecta) Jedna z nejlépe prozkoumaných systematických skupin bezobratlých, i když úroveň znalostí u jednotlivých skupin je velmi různá. I z hlediska počtu druhů v této skupině se jedná o nejbohatší lokalitu v rámci ČR. Na území CHKO Pálava byla také zjištěna řada druhů uvedených mezi druhy zvláště chráněnými podle zákona, publikovaných v červených knihách nebo v celosvětových seznamech IUCN. Zásadním počinem v historii výzkumu i ochrany druhů je vydání přehledu suchozemských bezobratlých CHKO Pálava (včetně tehdy navrhovaného rozšíření) v letech 1995–1996 (I. až III. díl). Kudlanky Relativně hojně se vyskytuje kudlanka nábožná (Mantis religiosa), a to na všech vhodných biotopech. Mimo vlastní vápencové bradlo Pavlovských vrchů byla nalezena na více lokalitách v Milovickém lese. Rovnokřídlí Výskytuje se zde velké množství druhů především na stepních lokalitách. Mezi nejvýznamnější druhy patří kriticky ohrožená kobylka sága (Saga pedo), která se vzácně vyskytuje na stepních lokalitách. Velmi hojný je na těchto lokalitách cvrček polní (Gryllus campestris). Na Stolové hoře byla zjištěna i saranče vlašská (Calliptamus italicus). Významnou lokalitou je NPR Slanisko u Nesytu, kde se vyskytuje jediná rozmnožující se populace saranče slaništní (Aiolophus thalassinus) v ČR, dále se zde vyskytuje kobylka kuželohlavá (Ruspolia nitidula) či saranče černopruhá (Mecostethus parapleurus). Lokálně hojný je na stepních lokalitách cvrčivec révový (Oecanthus pellucens). Pískovna Mušlov hostí početnou populaci pacvrčka písečného (Xya variegata). Ploštice Území CHKO Pálava je pro ploštice druhově velmi bohaté, za zvláštní zmínku stojí výskyt ploštičky slanomilné (Henestaris halophilus), který potvrzuje jedinečnost NPR Slanisko u Nesytu jako jediné lokality této ploštice v ČR. Síťokřídlí Nejvýznamnějším druhem je pakudlanka jižní (Mantispa styriaca), jejíž výskyt zde byl prokázán i v nedávné době jako na jedné z mála lokalit v ČR. Mezi další významné druhy patří i ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) a někteří zástupci mravkolvů (Myrmeleonidae). Motýli V současné době je zpracován kompletní přehled výskytu všech druhů na území CHKO Pálava. Podle počtu zjištěných druhů jde o nejbohatší VZCHÚ v celé ČR, mnohé druhy zde mají poslední větší populace v rámci ČR. Je nutné se zmínit o jasoni dymnivkovém (Parnassius mnemosyne), martináči hrušňovém (Saturnia pyri), který je na celém území hojný, pestrokřídleci podražcovém (Zerynthia polyxena), o obou druzích otakárků apod. Jedinečnost halinního biotopu na slanisku u Nesytu dokladuje výskyt šesti kriticky ohrožených druhů (chobotníček Buccalatrix maritima, pouzdrovníček Coleophora halophilella aj.), vyskytujících se v ČR jen na této lokalitě. Území CHKO Pálava a nejbližšího okolí hostí početné populace motýlů, vázaných většinou na stepní biotopy v různých stádiích sukcese. Mezi nejvýznamnější zástupce těchto motýlů patří soumračník žlutoskrvnný (Thymelicus acteon), stepní hnědásci (h. diviznový Melitaea phoebe – poslední doklad z roku 2004, h.černýšový Melitaea aurelia, h. podunajský Melitaea britomartis, h. kostkovaný Melitaea cinxia), řada druhů modrásků (např. m. komonicový Polyommatus dorylas) a „velkých okáčů“ 20 (okáč voňavkový Brintesia circe, o. metlicový Hipparchia semele a o. kostřavový Arethusana arethusa). Početně zastoupeny jsou i vřetenušky (v. čtverotečná Zygaena punctum, v. třeslicová Zygaena brizae, v. pozdní Zygaena laeta a v. chrastavcová Zygaena osterodensis) a přástevníci (p. mařinkový Watsonarctica casta, p. kopřivový Spilosoma urticae, p. angreštový Rhyparia purpurea a p. svízelový Chelis maculosa). Z dalších významných druhů stojí za zmínku na duby vázaný ostruháček česvinový (Satyrium ilicis) a evropsky významný bourovec trnkový (Eriogaster catax). Blanokřídlí V posledních letech byl proveden soustavný průzkum CHKO Pálava z hlediska výskytu této skupiny. Byla nalezena řada významných druhů, včetně mnoha nových pro ČR. Pozoruhodný je početný výskyt žahalky žluté (Scolia hirta) na více lokalitách. Jedná se o druh uvedený v řadě červených seznamů Evropy. Na území CHKO Pálava a nejbližšího okolí bylo nalezeno přes 1500 druhů blanokřídlých, z toho 42 taxonů bylo pro vědu nově popsáno. Z hlediska ochrany druhů je důležitý výskyt pilatky Rhadinocerea reitteri, jejíž housenice se vyvíjejí na kosatci nízkém. Dvoukřídlí V poslední době byla tato skupina komplexně zpracována a výsledky publikovány. Opět dokumentují jedinečnost území především z hlediska výskytu submediteránních a pontických druhů, pro něž představuje Pálava jejich jedinou makrolokalitu v ČR. K nim patří lovilka Platypalpus palavensis popsaná z Pálavy, nebo pestřenka Paragus hermonensis, zařazená do červeného seznamu v kategorii "ohrožená" a na Pálavě nalezená v Soutěsce. Brouci Jedna z nejlépe prozkoumaných skupin CHKO Pálava. Byl prokázán výskyt řady druhů z kategorie kriticky ohrožených, např. krasce uherského (Anthaxia hungarica), střevlíků Carabus hungaricus a C. clathratus, chrobáka pečlivého (Copris lunaris), jakož i silně ohrožených, např. páchníka hnědého (Osmoderma barnabita) a tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo). Průběžně se jako reakce na kalamity v souvislosti s gradací bekyně velkohlavé ve velkém počtu vyskytuje ohrožený krajník pižmový (Calosoma sycophanta). Velmi hojný je roháč obecný (Lucanus cervus). Na území CHKO Pálava a jejího okolí bylo zjištěno přes 2 800 druhů brouků, což je přes 50 % druhového bohatství této skupiny v celé ČR. Ryby (Pisces) Vzhledem k hydrologické situaci CHKO Pálava nejsou na tomto území významné biotopy pro přirozený výskyt této skupinu živočichů. Výjimku tvoří úsek Dyje se slepými rameny a tůněmi v oblasti NPR Křivé jezero. Zde byly zaznamenány z významnějších druhů např. hořavka duhová (Rhodeus amarus) vázaná svým rozmnožováním na velké mlže (škeble či velevruby), sekavec Cobitis elongatoides nebo piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis). Obojživelníci (Amphibia) Platí podobné konstatování jako pro předchozí skupinu. Nejvýznamnějším biotopem je NPR Křivé jezero, kde bylo zjištěno celkem 7 druhů obojživelníků, mezi nimi i blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), kriticky ohrožený skokan ostronosý (Rana arvalis), s. skřehotavý (Pelophylax ridibundus), silně ohrožená rosnička obecná (Hyla arborea) a kuňka ohnivá (Bombina bombina), pro kterou zde byla zřízena EVL Niva Dyje. Vhodné biotopy pro rozmnožování se nacházejí též v JV a J části CHKO např. u Mušlovských rybníků, Mušlovské pískovny a v dalších lomech a tůních. Pravidelněji se zde vyskytuje i čolek velký (Triturus cristatus) a čolek podunajský (Triturus dobrogicus), druh teprve nedávno nově objevený v ČR. 21 Plazi (Reptilia) CHKO Pálava hostí především významnou populaci kriticky ohrožené ještěrky zelené (Lacerta viridis) a silně ohrožené užovky hladké (Coronella austriaca). Početní stav prvního druhu se zdá být stabilizovaný, u užovky hladké zjevně trvá pokles počtu pozorování. Lze předpokládat i výskyt užovky stromové (Elaphe longissima), prozatím doložené pouze svlečkou ze Stolové hory. Ptáci (Aves) Území CHKO Pálava hostí vysoký počet zvláště chráněných druhů ptáků, pravděpodobně společně s CHKO Třeboňsko vůbec nejvyšší ze všech VZCHÚ v České republice. Z kriticky ohrožených druhů zde hnízdí orel mořský (Haliaeetus albicilla), který zde také vytváří hromadná nocoviště v mimohnízdním období, dále luňák hnědý (Milvus migrans), luňák červený (M. milvus), bukáček malý (Ixobrychus minutus). Početná je i populace strnada lučního (Miliaria calandra) a krutihlava obecného (Jynx torquilla). Jako na jedom z mála míst v ČR se zde objevuje v zimních měsících zedníček skalní (Tichodroma muraria), v posledních letech (od roku 2010) však nebyl zaznamenán. Z druhů silně ohrožených zde hnízdí početně mj. dudek chocholatý (Upupa epops) v nejsilnější populaci v ČR, včelojed lesní (Pernis apivorus) s jednou z nejvyšších hnízdních denzit v ČR a pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Na Novém rybníce hnízdí sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) a zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), dva vzácné druhy vázané na vodní biotopy. Na stejné lokalitě bylo prokázáno i hnízdění chřástala malého (Porzana parva). Z ohrožených druhů je třeba zmínit silnou populaci strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), ťuhýka obecného (Lanius collurio) a 4–5 pravidelně hnízdících párů výra velkého (Bubo bubo). Ptačí oblast Pálava, totožná s CHKO Pálava, byla mimo jiné navržena i pro strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus) a lejska bělokrkého (Ficedula albicollis). V komplexu Milovického lesa byla zjištěna jedna z nejvyšších hnízdních denzit káně lesní (Buteo buteo) na světě. Savci (Mammalia) Z hlediska ochrany přírody představují mezi savci zdaleka nejvýznamnější skupinu netopýři. Těm byla a také je věnována na tomto území největší pozornost. Právem, protože v CHKO Pálava bylo prozatím zjištěno 20 druhů netopýrů (na celém území ČR bylo dosud zaznamenáno 27 druhů). Z druhů kriticky ohrožených je významný výskyt vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), který má na území CHKO jak letní kolonie, tak v jeskyni Na Turoldu i jedno z největších zimovišť u nás (až 250 jedinců). Na půdě kostela v Klentnici se nachází také významná letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), která čítá okolo 250–500 ex. a byla vyhlášena jako EVL pro tento druh. Lesní druhy – netopýr černý a velkouchý jsou pak předměty ochrany EVL Milovický les a EVL Děvín. Na území CHKO Pálava se vyskytují rovněž bobr evropský (Castor fiber) a vydra říční (Lutra lutra). Ze zoogeografického hlediska je významný výskyt bělozubky bělobřiché (Crocidura leucodon). 2.7. Vývoj přírody Pro období čtvrtohor je charakteristické střídání různě teplých period. Klimatické výkyvy prvého řádu zahrnovaly zpravidla výrazně teplé období (dobu meziledovou – interglaciál) a studené období, které je možné členit na časný glaciál, pleniglaciál a pozdní glaciál. Ve srovnání se současnými klimatickými poměry na jižní Moravě se ukazuje, že roční průměr teploty byl v klimatickém optimu holocénu (poledové doby) o 2–3 °C vyšší než dnes, u interglaciálů lze dokonce předpokládat teploty vyšší o 4–5 °C. Výrazně vyšší byly i srážky, které dosahovaly 700 až 1000 mm ročně a podmiňovaly nápadně oceánský charakter klimatu v interglaciálech. Takové klimatické poměry se nemohly neprojevit na vegetaci. Pro interglaciály střední Evropy je příznačné téměř úplné zalesnění, stepní ostrůvky se udržely jen na místech, kde reliéf a podklad zastavily postup lesa. Například na vápencích se vyvíjely xerotermní křovinaté háje. Důsledkem byl i intenzivní vývoj půd především ve směru k typům bohatým humusem. 22 Vrcholná období studených výkyvů (pleniglaciál) se vyznačovala průměrnými ročními teplotami pod bodem mrazu (-3 až -5 °C) a sníženým množstvím srážek na 100–200 mm ročně. Podnebný režim byl charakterizován nástupem drsného kontinentálního klimatu. Uplatňovalo se mrazové zvětrávání a v suchých fázích pak zesprašnění půd; lehké půdní částice byly větrem přenášeny na velké vzdálenosti a často vytvářely nápadné sprašové vrstvy. Lesní prvky, které jsou obvykle méně odolné vůči změnám teploty, byly nahrazeny studenou stepí. Stepní druhy jsou zpravidla velmi odolné, a i když se dnes jeví jako převážně teplomilné, lze dokázat, že mnohé stepní prvky úspěšně přežily glaciál a byly v některých studených obdobích dokonce hojnější než dnes. Poslední glaciální cyklus v mladém pleistocénu (před 127 000–10 500 lety) je z hlediska pravěkých dějin nejvýznamnější, neboť se v něm již objevuje člověk sapientního typu. Průběh celého cyklu je v naší oblasti nejzřetelněji zachycen ve sprašových profilech se starými půdami z okolí Brna a Dolních Věstonic. Cyklus začíná posledním interglaciálem, kdy panovalo podnebí o 2–3 °C teplejší a podstatně vlhčí než dnes. Jihomoravskou krajinu tehdy pokrývaly smíšené listnaté lesy na odvápněných illimerizovaných půdách s bohatou faunou, v níž se naposledy objevili zástupci tzv. antiquové fauny (např. slon lesní, nosorožec Merckův). Přítomnost řady teplomilných druhů rostlin a živočichů dokazuje, že zejména zimy byly podstatně mírnější než v současné době. V rozmezí před 105 000–70 000 lety se klima postupně zhoršovalo a nabývalo kontinentálního rázu. Převážně jehličnaté lesy z konce interglaciálu vystřídala otevřená parková krajina lesostepního rázu. V nejnižších suchých oblastech se pak šířila stepní vegetace, pod níž se tvořily černozemní půdy. Tehdy u nás žili koně, osli, tuři a též četní hlodavci oživující nepromrzlou půdu. Ze závěru tohoto období pocházejí skrovné artefakty (industrie mousterského typu), svědčící o přítomnosti neandrtálského člověka v naší oblasti. Poté následoval výrazně chladný úsek (W2, před 70 000–30 000 lety), ve kterém se ukládaly mocné vrstvy spraší a hlíny, místy rozpukané mrazovými klíny. Chladné sprašové stepi oživovali mamuti, srstnatí nosorožci, sobi, vlci, polární lišky a sněžní zajíci. Prakticky stejnou zvířenu lovil na jižní Moravě i mladopaleolitický lovec (Homo sapiens sapiens) v době o málo pozdější (interstadiál asi před 25 000 lety), kdy došlo k určitému zmírnění klimatických podmínek. Převažovaly travnaté stepi, ale na vlhčích a chráněných místech se objevil řídký jehličnatý les (borovice, smrk, modřín) s méně náročnými listnáči, jež patrně rostly v poříčních luzích. Asi před 20 000 lety poslední ledová doba vyvrcholila. Jižní Morava ležela v oblasti periglaciálního klimatu mezi pevninským ledovcem, sahajícím v té době až k dnešní linii Berlín-Lodž, a ledovcem alpským. Většina území měla ráz tundry, ve východní části jižní Moravy jakési stepotundry či chladné sprašové stepi. Řeky přinášely v době tání ohromné množství sedimentů, které za nízkého stavu vody vítr vyfoukával. Tak vznikly v blízkosti toků písečné přesypy a ve větší vzdálenosti sprašové nánosy. Až 5 m mocné sprašové návěje pohřbily i tábořiště lovců mamutů pod Pavlovskými vrchy z předchozího období. Z vlastního glaciálního maxima nejsou známy žádné doklady lidské přítomnosti v tomto regionu. Závěr pleistocénu (před 16 000–11 000 lety) byl ve znamení teplejších a chladnějších oscilací a následného střídaní světlých boro-březových porostů s chladnou stepí. V tomto období vymřeli velcí pleistocénní savci (mamut, nosorožec srstnatý, medvěd jeskynní), zato se hojně vyskytovali sobi a koně. Tato zvěř byla nejčastější kořistí magdalenských lovců, kteří k nám (oblast Moravského krasu) pronikli od západu. Prudké celosvětové oteplení mezi 11–10 tisíci lety znamenalo definitivní ústup ledovců, přičemž střed tohoto období (před 10 500 lety) je považován za počátek nového geohistorického období – holocénu. Zatímco vzestup teploty rychle pokračoval, srážek přibývalo mnohem pomaleji. V boreálním období (před 9700–7600 lety) byla teplota již o 2 °C vyšší než dnes, což představuje vzestup průměrné roční teploty o 8 až 10 °C v průběhu jednoho tisíciletí. Na území jižní Moravy zůstávaly dosud velké plochy stepí, postupně přecházející v lískové a šipákové lesostepi. Pouze údolní nivy Moravy a Dyje, zprvu průchodné, zarůstaly uzavřenými lužními porosty. Na písčitých ostrůvcích v blízkosti vodních toků zakládali přednostně svá sídliště mezolitičtí lovci drobné zvěře a rybáři (tzv. pravidlo 23 písku). Teprve v mladším boreálu se zlepšily podmínky pro rozvoj stromové vegetace natolik, že doubravy pokrývaly i terasové plošiny a sprašové pahorkatiny. Ve starším atlantiku (před 7750–6350 lety) pokračovalo oteplování za výrazného zvlhčení klimatu, jež nabyl oceánického rázu – bylo dosaženo postglaciálního klimatického optima (průměr teplot byl až o 3 °C vyšší, srážek bylo až o 70 % více než dnes). Intenzivní chemické zvětrávání urychlilo vývoj půd, černozemě dosáhly stádia zralosti. Pokud byly pohlceny stále se šířícími smíšenými doubravami, podlehly záhy procesu odvápnění. V podmínkách příznivých rozvoji lesa se otevřené nelesní plochy rychle zmenšovaly. Za této ekologické situace pronikl do jihomoravské krajiny od jihovýchodu neolitický člověk – rolník a pastevec osídlující právě dosud volné či alespoň rozvolněné plochy s pravými černozeměmi na spraši (pravidlo spraše). Zemědělci mladší doby kamenné tak vůbec poprvé v dějinách zasáhli výraznějším způsobem do přírodních sukcesních procesů tím, že nejen zabránili dalšímu postupu lesa, ale klučením a žďářením nelesní plochy ještě rozšířili a umožnili tak šíření stepní flóry a fauny z dosud zachovaných refugií. Závěr atlantiku, nazývaný epiatlantikem (před 6000–4500 lety) byl zahájen kratší suchou periodou a mírným ochlazením. Přesto byla průměrná roční teplota stále ještě o 1–2 °C vyšší než v současnosti. Na odlesněném území se objevila fauna kulturní stepi, tvořená jak původními druhy, tak druhy nově příchozími, vázanými na obilné kultury a ruderální stanoviště. Na zemědělských plochách se objevily první příznaky eroze s lokálními splachy do údolních niv. Poměrně suché podnebí a zvýšená kontinentalita jsou příznačné pro subboreální období (před 4500–2700 lety), což odpovídá doznívajícímu eneolitu a době bronzové. V nížinách a pahorkatinách stále přetrvávají teplomilné doubravy, v nichž se začal více uplatňovat habr. Na Pavlovských vrších se utvořila stepní a lesostepní společenstva šipákových doubrav s dřínem. V údolních nivách panoval sedimentační klid, což vedlo k pronikání sídlišť přímo do niv. Závěr subboreálu (před 2700–2200 lety) byl provázen ochlazením a náhlým zvýšením srážek, což způsobilo zesílení eroze a časté povodně v nivách. Mnohdy až katastrofický průběh záplav se přičítá na vrub lidské činnosti, neboť zvýšené průtoky v řekách nemohly být tlumeny retardační schopností vykácených lesů. V subatlantiku (před 2200–1250 lety) pokračovala oceanizace klimatu. Přímým důsledkem byla skutečnost, že dubohabrový les (místy i s bukem) opět pohltil mnohé dříve odlesněné plochy. Zřejmá je ale i souvislost s dočasným ústupem osídlení v závěrečné fázi laténské doby po zániku vyspělé keltské civilizace expanzí germánských kmenů na naše území. V prvním tisíciletí našeho letopočtu se středoevropské klima oteplovalo a zvlhčovalo až k tzv. Malému klimatickému optimu v 9. až 11. století (období Velké Moravy). Příznivé klima stimulovalo osídlování středních i vyšších poloh. Vinohrady se rozšířily na sever a do vyšších nadmořských výšek (až o 200 m výše než dnes). V Kosmově kronice se dočteme, že povodí Dyje tvořící hranici mezi Moravou a Rakousy postrádalo od Bítova na východ obrany schopného pomezného hvozdu, a proto zde byly vybudovány pomezné hrady. Dolní povodí Moravy v okolí Hodonína, Strážnice a Břeclavi bylo však značně močálovité a lesnaté. Od 12. století se klima v několika etapách stále ochlazovalo, až tato tendence dosáhla vrcholu ve století 17. a 18., tj. v období nazývaném Malou dobou ledovou, kdy byly zaznamenány neobyčejně dlouhé a kruté zimy. Vegetační kryt a fauna se vyvíjely pod vlivem lidských zásahů. Příznačná je další redukce lesů, způsobená nejen rozšiřováním zemědělských a sídelních ploch (kolonizační vlny), ale i rozvojem metalurgie (vysoká spotřeba dřevěného uhlí). Zcela zjevné jsou příznaky degradace půd a další nárůst eroze, zejména po zavedení kultury brambor v josefínské době. V posledních sto letech lze pozorovat přes veškeré kolísání klimatu tendenci k oteplování. Průměrná globální teplota vzrostla o 0,6 °C. Tento nárůst je však připisován hlavně zvyšujícímu se obsahu CO2 a ostatních tzv. skleníkových plynů v atmosféře v důsledku rozvoje průmyslu a dopravy. 24 2.8. Vývoj osídlení a kultivace krajiny Nejvýznamnější informace o osídlení poskytla hlavně bohatá naleziště u Dolních Věstonic, která byla archeologicky zkoumána již v období první republiky. Výzkum prováděl od roku 1924 pro Moravské muzeum prof. dr. K. Absolon. Podařilo se mu objevit tábořiště lovců mamutů z konce starší doby kamenné (paleolit). V roce 1925 nalezl malou sošku ženy – Věstonickou venuši, která naleziště záhy proslavila, stejně jako pozoruhodné skládky mamutích kostí. Mnohé z původních vzácných památek byly zničeny na zámku v Mikulově při požáru roku 1945. Výzkumy Archeologického ústavu ČSAV byly rozvinuty jak u Dolních Věstonic, tak i na nově objeveném sídlišti u Pavlova. Zvýšená pozornost se věnovala i studiu přírodního prostředí, které tvořilo trvalé podmínky materiálního života. Bylo prokázáno, že na sídlištích lovců mamutů, která dnes leží 2–6 metrů hluboko pod vrstvami spraše, hořely ohně v době 28–24 tis. let př. n. l. Krajina se tehdy těsně před závěrečným nárazem poslední ledové doby (Würm 2/3) podobala tundře a travinaté stepi s klíny jehličnatých porostů, obývaných hojnou chladnomilnou zvířenou (mamut, nosorožec srstnatý, medvěd, vlk, sob, kůň, tur, lev, rosomák, liška lední, zajíc sněžný atd.). Velká stádní zvěř, která křižovala krajinou, mohla posléze procházet mezi strmými vápencovými skalami a řekou jen úzkým koridorem, a proto zde zakládali lovci svá sídla. Hlavním zdrojem obživy jim byl lov doplňovaný sběrem rostlinné potravy. Svědčí o tom odpadové skládky odhazovaných kostí v blízkosti ohnišť. Největší z nich byla odkryta ve zvodnělé terénní rýze na ploše 12 × 45 metrů. Obsahovala pozůstatky asi 100 mamutů. Podala výmluvné svědectví o tom, že se lovci zdržovali v příznivých podmínkách trvale a po delší dobu na místě, že jejich společný a zřejmě útočný lov byl velmi produktivní a že obyvatelé sídliště tvořili pospolnou organizaci – prvobytnou občinu. Vlastní pracovní nástroje zhotovovali lovci z pazourků, rohovců a jiných příhodných hornin odštěpováním čepelovitých tvarů, jež pak jemnou retuší uzpůsobovali pro nejrůznější použití. Většina z nich byla upevňována do kostěných nebo dřevěných násad a dosahovala vysokého stupně dokonalosti. Některé druhy nástrojů a loveckých zbraní připravovali ze zvířecích kostí, z mamutích klů a ze sobích parohů. Stanovité přístřešky lovců měly zpravidla zahloubená dna, stěny z kůží na dřevěné konstrukci doplňované a zatěžkávané velkými mamutími kostmi a uvnitř ohniště. Takových chat, obývaných jednotlivými mateřskými rody asi o dvaceti příbuzných, stálo na sídlišti současně pět nebo šest. Celá prvobytná občina čítala tedy přes sto příslušníků. Prudký rozvoj výrobních sil se projevil i v nejstarším umění, které vycházelo z prvotních náboženských představ. Nevysvětlitelným jevům a drsnosti přírody se snažily pravěké lovecké společnosti čelit magií a čarami. Ochranný a pomocný význam byl připisován různým závěskům a předmětům zdánlivě jen ozdobného charakteru, které byly upravovány ze zvířecích zubů, ze schránek měkkýšů nebo vyřezávány s oblibou z mamutích kostí. Mnohé z nich pokrývají ryté geometrické vzory, které mají rovněž hlubší význam a jsou dokladem vysoké úrovně abstraktně geometrického směru východní oblasti nejstaršího umění. O celých dvacet tisíc let dříve než všude jinde dospěli zde lovci k poznání, že hlína po proschnutí nebo vypálení v ohni zachová propůjčený tvar. Tento náhodný objev využívali pak k modelování prvé keramiky, hlavně drobných sošek, které při složitých obřadech působení na dálku rozlamovali a propichovali v domnění, že si tak zajistí úspěch v nastávajícím lovu. Řezbářské umění dosáhlo dokonalosti zase v reliéfních plastikách z mamutoviny a v trojrozměrných soškách zobrazující ženu. Tyto nejstarší venuše, které symbolizovaly udržovatelku rodu, ochránkyni společného hospodářství či totemovou pramatku, svědčí o významném postavení ženy v tehdejší společnosti. K vrcholu výtvarného projevu i řezbářské dovednosti dospělo pravěké umění trojrozměrným portrétem ženy, který byl objeven v roce 1936. S nejstaršími náboženskými představami souvisel i složitý pohřební ritus. Hroby, objevené vzácně i na jižní Moravě, prokazují, že zemřelý byl zpravidla posypán práškovou červenou barvou znázorňující krev a život a překryt mamutími lopatkami opatřenými systémem nepravidelných řezných rýh. 25 Sídliště lovců mamutů na jižní Moravě vymezují ústřední oblast samostatného místního vývoje ve střední Evropě, který pro zcela charakteristické rysy v materiální kultuře je nazýván podle naleziště u Pavlova pavlovien. Některé znaky, hlavně umělecké projevy, ho spojují s východním okruhem mladopaleolitických kultur, jejichž obdobná centra vyrostla zejména na Ukrajině. O tom, jak a proč zanikla sídliště lovců mamutů pod Pavlovskými vrchy, se neví nic určitého, ale život zde neustal. Ve střední době kamenné zde žili lovci a rybáři. Zvláště intenzivně byla oblast osídlena prvními zemědělci v mladší době kamenné od 5. tisíciletí př. n l. V mladší době bronzové v okolí Pavlovských kopců existovalo několik sídlišť, z nichž nejvýznamnější bylo hradisko na stolové hoře u Klentnice. Na několika místech byly nalezeny i stopy pobytu lidí z počátku doby železné, Keltů a Germánů. Římská vojenská stanice z 2. století n. l. stávala při Dyji u Mušova. Nálezy z doby stěhování národů jsou z této oblasti zatím vzácné, ale období samo je důležité především tím, že na jeho sklonku sem pronikli Slované. Přírodní prostředí se od poslední doby ledové značně změnilo. V druhé polovině prvního tisíciletí n. l. bylo na jižní Moravě podnebí s poměrně častými srážkami. Lužní lesy byly oživovány i zvířaty dnes již v této oblasti zcela vyhynulými, jako byl pratur nebo los. Slované, žijící v patriarchálních velkorodinách, se živili zemědělstvím a chovem dobytka. Lov byl jen doplňkem jejich výživy. Slovanské osady zakládané v blízkosti velkých řek sestávaly z několika zahloubených domů překrytých jednoduchou doškovou střechou. V rozích těchto obydlí se pravidelně nacházejí kamenné pece. Své zemřelé spalovali a jejich popel ukládali do nádob – popelnic, nad nimiž navršovali mohyly. Pohřebiště a sídliště prvních Slovanů pod Pavlovskými vrchy bylo zkoumáno jižně od Přítluk. Soustavným výzkumem od roku 1952 zde bylo odkryto 436 žárových hrobů a část slovanské osady. Rozvoj výroby a zvýšení zemědělské produkce v 8. století podmínily vznik Velkomoravské říše. V 9. století byly moravské kmeny sjednoceny natolik, že v písemných pramenech vystupují jako Moravané. Jádro jejich státu bylo v dolním Pomoraví, kde jsou systematicky zkoumána významná velkomoravská centra u Mikulčic, starého Města a Břeclavi. U Dyje pod Pavlovskými vrchy vzniklo v 10. století velké hradisko Petrova louka u Strachotína, opevněné mohutnou, v základech 6 metrů širokou, hradbou místy dřevohlinité konstrukce. Jinde konstrukce využívala i kámen. Jihozápadně od tohoto hradiska v trati Na písku u Dolních Věstonic bylo vědecky prozkoumáno téměř 2000 hrobů, které jsou svědectvím nového pohřebního ritu – pohřbívání nespálených těl. Byli zde pochováváni Slované od 9. až do 11. století. Hrobové milodary, k nimž patří především keramické nádoby, dřevěná železem kovaná vědra, srpy, nože, kopí, sekery, ale i náušnice, prstýnky, náhrdelníky a gombíky, svědčí o přežívání pohanských zvyklostí. Přestože velkomoravské lokality pod Pavlovskými vrchy nepatří k hlavním velkomoravským centrům, je jejich výzkum nesmírně důležitý pro poznání celkového sociálního a hospodářského života Velké Moravy. Další společenské přeměny v 11.–12. století po zániku Velkomoravské říše dokládá hradisko Vysoká zahrada u Dolních Věstonic. Oproti starší Petrově louce zde mohutná dřevohlinitá hradba chránila již jen menší plochu a hradisko bylo tehdy určeno jen k ochraně menšího počtu lidí, což svědčí o pokročilé feudalizaci společnosti. Na hradisku byly prozkoumány zbytky řemeslnických dílen, hospodářských a obytných budov a základy kamenného kostelíka. Radlice a kamenné žernovy k mletí obilí dokládají zemědělskou výrobu a zpracování produktů. O přítomnosti jezdecké družiny svědčí nálezy ostruh a koňských podkov. Ze šperků byly nalezeny skleněné prstýnky, bronzové záušnice, kostěná zápona a unikátní zlatá esovitá záušnice. Výzkumy slovanských památníků pod Pavlovskými vrchy poskytly závažné poznatky k našim národním dějinám. Ukázaly, že již před více než 1100 lety vytvořili zde starší Moravané bez vnějších vlivů mocný státní útvar, který byl výsledkem jejich samostatného hospodářského a společenského vývoje. Slovanský živel se v této oblasti trvale udržel i přes to, že byl vystaven od 13. století silnému germanizačnímu tlaku. 26 3. Ochrana přírody 3.1. Předmět ochrany CHKO Pod pojmem chráněná krajinná oblast rozumí zákon (§ 25 odst. 1) rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. 3. 1976 č. j. 5790/76, o zřízení chráněné krajinné oblasti „Pálava“, rozprostírající se v Jihomoravském kraji na území okresu Břeclav, jako zatím jediný platný dokument formuluje předmět ochrany takto: „Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu, jejich typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí. K typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu, jakož i rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu“. V současném pojetí předmětu ochrany je jím krajina Pavlovských vrchů (Pálavy) s typickým krajinným rázem, plněním přírodních funkcí a přírodními hodnotami, kterými jsou významné geologické a geomorfologické jevy a zastoupené přírodní, přírodě blízké a polopřirozené ekosystémy a v nich se vyskytující zvláště chráněné, vzácné či regionálně významné druhy rostlin a živočichů. Přírodní hodnoty, které jsou předmětem ochrany CHKO, lze konkretizovat takto: unikátní krajinný reliéf s dominantou bradla Pavlovských vrchů doklady geologického vývoje, vývoje půd a četná paleontologická naleziště výskyt podzemních (jeskyně) a povrchových (škrapy) krasových jevů neobyčejná pestrost společenstev podmíněná diverzitou přírodních podmínek, zejména společenstva skal a sutí, stepí a lesostepí, teplomilných doubrav, panonských dubohabřin, suťových lesů, příp. lužních lesů a společenstva slaných půd a mokřadů jsou vynikající a typická jedinečné druhové bohatství, zejména populace zvláště chráněných a vzácných druhů (s jedinečným výskytem v ČR či endemických) květeny a fauny bezobratlých přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000. Typický krajinný ráz je dán nejen unikátním reliéfem, ale také dlouhodobým působením člověka, projevujícím se charakteristickou strukturou osídlení a četnými doklady kulturněhistorického vývoje, např. archeologickými nalezišti, objekty hradů, sakrálními objekty, významným počtem památkově chráněných objektů, objektů lidové architektury a historických městských částí. 3.2. Zonace CHKO V ustanovení § 25 odst. 2 zákona je ve vztahu k zonaci CHKO uvedeno: „Hospodářské využívání chráněných krajinných oblastí se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území.“ Zonace byla vymezena a schválena Ministerstvem životního prostředí na základě protokolu Č.j. OOP/2516/99 dne 16. 4. 1999. Plán péče pro období 1999 - 2004 však obsahoval ještě třízónovou zonaci. Pro odstupňování přírodních hodnot území a s tím spojené způsoby využití těchto ploch pak byla nověji pro vhodnější využívání území, komunikaci s obcemi a hospodařícími subjekty podle ustanovení § 27 odstavce 1 zákona vymezena zonace s rozdělením území do čtyř zón odstupňované ochrany přírody, která byla schválená MŽP roku 1999 a následně začleněna v plánu péče o CHKO pro období 2006 - 2015. 27 Charakteristiky jednotlivých zón CHKO Pálava jsou uvedeny v tabulce č. 10. Tabulka č. 10: Charakteristiky jednotlivých zón CHKO Pálava zóna charakteristika I. Všechna vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) a další cenné lokality (lokality vhodné k doplnění sítě MZCHÚ. Jsou to plochy přírodně hodnotných území z Pavlovských vrchů s typickými lesními, lesostepními, stepními a skalními biotopy. K nim jsou přiřazeny i vybrané lesní a lesostepní biotopy z Milovického lesa, území NPR Křivé jezero z oblasti lužního lesa, nejbližší okolí Nového rybníka a slaniska u Nesytu. II. Území většího rozsahu s významnými přírodními hodnotami, která nejsou chráněna formou MZCHÚ. Tvoří převážně ochranné pásmo kolem I. zóny. Jde především o komplex lesů pahorkatiny Milovického lesa, pozemková mozaika úpatí Pavlovských vrchů, doprovodné plochy rybníků a vodotečí s výraznými břehovými porosty. III. Plochy zemědělsky obdělávaných pozemků, často přerušovaných liniovými prvky (větrolamy, meze, remízky). Tato území mají menší přírodní hodnotu, ale jsou významná pro doplnění celého systému významných biotopů v chráněné krajinné oblasti. IV. Soubor ploch historicky pozměněných a člověkem využívaných ploch sídel. Byla sem zařazena současně zastavěná území jednotlivých sídel a též zastavitelná území tak, jak jsou vymezena podle platných územních plánů. Přehled zastoupení jednotlivých druhů pozemků, jejich výměry v jednotlivých zónách a rozlohy jednotlivých zónách podle GIS a k roku 2014 je uveden v tabulce č. 11. Tabulka č. 11: Zastoupení jednotlivých druhů pozemků a jejich výměry v jednotlivých zónách CHKO (r. 2014 podle GIS) I. zóna (ha) II. zóna (ha) III. zóna (ha) 1.1. Orná půda 3,3 337,3 1813,8 80 2234,4 1.2. Chmelnice - - - - - 1.3. Vinice 1,2 198,8 1396,7 19,5 1616,2 19 1.4. Zahrada 0,1 11,5 43,8 123,4 178,8 2 1.5. Ovocný sad 0,4 17,6 58 7,8 83,8 1 33,9 66,6 57 11,9 169,4 2 505 2061,3 23,5 3,2 2593 30 3. Vodní plocha 48 77,9 13,2 5,8 144,9 2 4. Zastavěná plocha a nádvoří 0,3 2 11,1 308,3 321,7 4 230,2 357 386,4 220,1 1193,7 14 10 37 44 9 822,4 3130 3803,5 780 druh pozemku dle KN IV. zóna (ha) celkem (ha) z CHKO % 1. Zemědělské pozemky 1.6.Trvalý travní porost 2. Lesní pozemek 5. Ostatní plocha celkem % z CHKO celkem 26 - --8535,9 V dosavadní praxi se schválená zonace z roku 1999 ukázala jako dobrý podklad pro diferenciaci území CHKO z hlediska uplatňování ochranných podmínek stanovených zákonem. I když došlo v území místy k výrazným změnám ve využití pozemků (zakládání nových vinic, zatravňování) zonace celkově požadavkům ochrany území vyhovuje a není třeba ji měnit. 28 3.3. Maloplošná zvláště chráněná území Na území CHKO je vyhlášeno celkem 15 maloplošných zvláště chráněných území v kategoriích národní přírodní rezervace (4), národní přírodní památka (1), přírodní rezervace (5) a přírodní památka (5). NPR Děvín - Kotel - Soutěska (kód ÚSOP 2475) Výnos: vyhláška Okresní správní komise v Mikulově č. 8963/1-VII ze dne 10. 5. 1946 Následně bylo území v souladu s ustanovením § 90 odst. 6 a odst. 8 zákona, a v souladu s ustanovením § 22 a přílohy V vyhlášky č. 395/1992 Sb., území převedeno do kategorie národní přírodní rezervace. Výměra: 380,7576 ha (podle zaměření) K. ú.: Horní Věstonice, Pavlov u Dolních Věstonic, Perná a Klentnice Předmět ochrany: významné a chráněné skalní, stepní, lesostepní a lesní druhy rostlin a živočichů vázané na vápencový podklad Plán péče na období 2010-2018 byl schválen MŽP ČR dne 26. 4. 2010 pod č. j. 36046/ENV/10-1465/620/10. NPR Křivé jezero (576) Výnos: výnos Ministerstva kultury ČSR č. j. 12 221/73 ze dne 9. 8. 1973 Následně bylo území v souladu s ustanovením § 90 odst. 6 a odst. 8 zákona, a v souladu s ustanovením § 22 a přílohy V vyhlášky č. 395/1992 Sb., území převedeno do kategorie národní přírodní rezervace. Výměra: 123,9716 ha (podle zaměření) K. ú.: Milovice u Mikulova a Nové Mlýny Předmět ochrany: zbytek přirozeného toku řeky Dyje s okolní říční nivou s lužními porosty a význačným hnízdištěm ptactva Plán péče na období 2012-2018 byl schválen MŽP ČR dne 1. 8. 2011 pod č. j. 58371/ENV/11-1993/620/11. NPR Tabulová (377) Výnos: Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 246/2014, ze dne 7. listopadu 2014 o vyhlášení Národní příodní rezervace Tabulová a stanovení bližších ochranných podmínek Výměra: 109,45 ha K. ú.: Bavory, Klentnice a Perná Předmět ochrany: přirozené lesní porosty tvořené především teplomilnými doubravami a suťovými lesy; přirozená společenstva bazifilní vegetace efemmér a sukulentů, skalní vegetace s kostřevou sivou, pěchavové trávníky, úzkolisté suché trávníky, úzkolisté suché trávníky, pohyblivé sutě karbonátových hornin a štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin; soubor podzemních a povrchových krasových jevů tvořený zejména menšími jeskyněmi, závrty, skalními útvary a škrapy; populace vzácných a ohrožených druhů rostlin, zejména hvozdíku Lumnitzerova (Dianthus lumnitzeri), koniklece velkokvětého (Pulsqatilla grandis), kosatce skalního písečného (Iris humilis subsp. arenaria), a šalvěje evropské (Salvia aethiopis), včetně jejich biotopů; a populace vzácných a ohrožených druhů živočichů, zejména kobylky ságy (Saga pedo), přástevníka kostivalového (Callimorpha quadriundaria), roháče obecného (Lucanus cervus) a střevlíka uherského (Carabus hungaricus), včetně jejich biotopů. Plán péče na období 2014 – 2018 byl schválen dne 2. září 2014, č.j. 58922/ENV/14. NPR Slanisko u Nesytu (298) Výnos: rozhodnutí rady ONV v Břeclavi č. j. Škol-457/92-1961 ze dne 4. 10. 1961. Následně bylo území v souladu s ustanovením § 90 odst. 6 a odst. 8 zákona, a v souladu 29 s ustanovením § 22 a přílohy V vyhlášky č. 395/1992 Sb., území převedeno do kategorie národní přírodní rezervace. Připravuje se nové vyhlášení v novém vymezení. Výměra: 6,7602 ha (podle zaměření) K. ú.: Sedlec u Mikulova Předmět ochrany: nejcennější moravská lokalita slanomilných rostlin. Plán péče na období 2010-2019 byl schválen MŽP ČR dne 7. 4. 2009 pod č. j. 84026/ENV/09-4136/620/09. NPP Kalendář věků (2318) Výnos: vyhláška MŽP ČR č. 146/2005 Sb. ze dne 11. 4. 2005 Výměra: 0,4528 ha (podle zaměření) Výměra vyhlášeného ochranného pásma: 0,1589 ha K. ú.: Dolní Věstonice Předmět ochrany: stratotyp svrchního pleistocénu ve facii suchých spraší odkrytý v profilu na severním úpatí Pavlovských vrchů Plán péče na období 2005-2014 byl schválen MŽP ČR dne 11. 4. 2005 pod č. j. MŽP/950/04620/177/04; probíhá schvalovací proces nového plánu péče. PR Liščí vrch (1229) Výnos: vyhláška ONV v Břeclavi č. II/1206 z 9.10.1986, přehlášen vyhláškou Správy CHKO Pálava č. 2/2002 ze dne 23. 9. 2002. Výměra: 10,8174 ha (podle zaměření) K. ú.: Sedlec u Mikulova Předmět ochrany: suché trávníky, úhory a křoviny s výskytem mnoha zvláště chráněných teplomilných druhů rostlin a živočichů Plán péče na období 2013-2022 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 8. 11. 2013 pod č. j. 10568/PA/13/AOPK PR Milovická stráň (1710) Výnos: vyhláška 1/94 Správy CHKO Pálava ze dne 1. 7. 1994 o zřízení přírodní rezervace Milovická stráň Výměra: 88,35 ha K. ú.: Milovice u Mikulova Předmět ochrany: cenné lesní, lesostepní a stepní fytocenózy na minerálně bohatých geologických substrátech s výskytem význačných xerofilních a termofilních druhů vyšších rostlin a zvláště chráněných druhů živočichů. Plán péče na období 2010-2019 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 14. 6. 2010 pod č. j. 00617/PA/2010/AOPK. PR Svatý kopeček (430) Výnos: vyhláška Okresní správní komise v Mikulově č. 8963/1-VII ze dne 10. 5. 1946 a vyhláška MŽP ČR č. 395/92 Sb. ze dne 11. 6. 1992, přehlášen vyhláškou Správy CHKO Pálava č. 1/2001 ze dne 13. 12. 2001. Výměra: 36,0798 ha (podle zaměření) K. ú.: Mikulov na Moravě Předmět ochrany: stupňovitý vápencový hřbet se skalními, stepními, křovinnými a lesními společenstvy na vápencovém podkladě s bohatou teplomilnou flórou a faunou typickou pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů. Plán péče na období 2010-2019 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 20. 5. 2010 pod č. j. 00537/PA/2010/AOPK. PR Šibeničník (434) Výnos: vyhláška Okresní správní komise v Mikulově č. 8963/1-VII ze dne 10. 5. 1946 a vyhláška MŽP ČR č. 395/92 Sb. ze dne 11. 6. 1992, přehlášena nařízením Správy CHKO Pálava č. 1/2010 ze dne 4. 6. 2010. 30 Výměra: 3,7132 K. ú.: Mikulov na Moravě Předmět ochrany: přirozená a polopřirozená stepní a lesostepní společenstva na vystupujícím útesu jurského vápence s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů Plán péče na období 2010-2019 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 7. 7. 2010 pod č. j. 00705/PA/2010/AOPK PR Turold (456) Výnos: vyhláška Okresní správní komise v Mikulově č. 8963/1-VII ze dne 10. 5. 1946 a vyhláška MŽP ČR č. 395/92 Sb. ze dne 11. 6. 1992, přehlášen vyhláškou Správy CHKO Pálava č. 1/2002 ze dne 7. 2. 2002. Výměra: 16,8433 ha (podle zaměření) K. ú.: Mikulov na Moravě Předmět ochrany: významné skalní a lesostepní druhy rostlin a živočichů, významné geologické, paleontologické a archeologické naleziště, jakož i významné zimoviště netopýrů Plán péče na období 2010-2019 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 24. 5. 2010 pod č. j. 00552/PA/2010/AOPK PP Anenský vrch (1228) Výnos: Nařízení Správy CHKO Pálava č.3/2014 ze dne 27. 3. 2014 Výměra: 1,14 ha K. ú.: Bavory Předmět ochrany: stepní lada s roztroušenými křovinami a výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů typických pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů. Svah s vegetací úzkolistých a širokolistých suchých trávníků, vysokých a nízkých křovin s výskytem zvláště chráněných teplomilných druhů rostlin a živočichů. Současně jde o biotop druhů ptačí oblasti a ukázku typického krajinného prvku území CHKO Pálava Plán péče na období 2013-2022 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 26. 3. 2014 pod č. j. 463/PA/14 PP Kienberg (1779) Výnos: Nařízení Správy CHKO Pálava č.2/2014 ze dne 27. 3. 2014 Výměra: 7,62 ha Výměra vyhlášeného ochranného pásma : 5,41 ha K. ú.: Mikulov na Moravě Předmět ochrany: paleontologické naleziště miocénní fauny evropského významu, stepní lada s roztroušenými křovinami s výskytem zvláště chráněných a ohrožených teplomilných druhů rostlin a živočichů a současně biotop druhů ptačí oblasti a ukázka typického krajinného prvku území CHKO Pálava Plán péče na období 2013-2022 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 26. 3. 2014 pod č. j. 464/PA/14 PP Kočičí skála (175) Výnos: výnos MŠVÚ č. 97.095/51-IV/5 ze dne 25. 6. 1951 a MŠO č. 101.109/53-D/II/3 ze dne 20. 5. 1953, výnos Ministerstva kultury ČSR č. j. 14200/88-sÚOP ze dne 29. 11. 1988 a vyhláška MŽP ČR č. 395/92 Sb. ze dne 11. 6. 1992, přehlášen nařízením Správy CHKO Pálava č. 1/2014 ze dne 1. 2. 2014. Výměra: 0,6600 ha K. ú.: Klentnice Předmět ochrany: zachovaný skalní vápencový výchoz Pavlovských vrchů s kombinací skalní vegetace s vegetací úzkolistých a širokolistých suchých trávníků a vysokých křovin s výskytem zvláště chráněných teplomilných druhů rostlin a živočichů. Současně jde o biotop druhů ptačí oblasti a ukázku typického krajinného prvku území CHKO Pálava. 31 Plán péče na období 2013-2022 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 22. 1. 2014 pod č. j. 00080/PA/2014. PP Lom Janičův vrch (5894) Výnos: nařízení Správy CHKO Pálava č. 5/2014 ze dne 1. 5. 2014. Výměra: 4,0630 ha K. ú.: Mikulov Předmět ochrany: vodní a mokřadní společenstva zatopeného vápencového lomu, skalní společenstva na lomových stěnách, fragmenty panonských stepních trávníků s teplomilnou vegetací a faunou a bohaté paleontologické naleziště Plán péče na období 2014-2019 schválen Správou CHKO Pálava dne 8.4.2014 pod č. j. 00561/PA/2014. PP Růžový kopec (1230) Výnos: Nařízení Správy CHKO Pálava č.4/2014 ze dne 27. 3. 2014 Výměra: 6,2 ha K. ú.: Mikulov na Moravě Předmět ochrany: stepní lada s roztroušenými křovinami, se zachovaným skalním výchozem ve vrcholové části území a s kombinací skalní vegetace a vegetace úzkolistých aširokolistých suchých trávníků a vysokých a nízkých křovin s výskytem zvláště chráněných teplomilných druhů rostlin a živočichů typických pro bradlové pásmo Pavlovských vrchů. Současně jde o biotop druhů ptačí oblasti a ukázku typického krajinného prvku území CHKO Pálava Plán péče na období 2013-2022 byl schválen Správou CHKO Pálava dne 26. 3. 2014 pod č. j. 465/PA/14 Do katastru nemovitostí byla zanesena všechna (15) vyhlášená MZCHÚ způsobem odpovídajícím průběžnému způsobu evidence. Maloplošná zvláště chráněná území reprezentující nejzachovalejší části CHKO Pálava a zaujímají plochu 796,49 ha, tj. cca 9,3 % plochy CHKO. Na území CHKO je vyhlášeno celkem 15 MZCHÚ, většina z nich má však poměrně malou rozlohu (izolované cenné lokality či geologické lokality). V období platnosti předchozího plánu péče o CHKO došlo k novému vyhlášení PR Šibeničník, PP Anenský vrch, PP Kienberg, PP Kočičí skála a PP Růžový kopec, čímž byly odstraněny všechny nedostatky v původních vyhlašovacích předpisech těchto území. Zároveň došlo v období platnosti předchozího plánu péče k vyhlášení nového MZCHÚ – PP Lom Janičův vrch. Žádné MZCHÚ nebylo zrušeno a připravuje se nové vyhlášení NPR Slanisko u Nesytu. Vyhlášená MZCHÚ zachycují nejhodnotnější lokality s výskytem cenných nelesních i lesních společenstev a lokality soustředěného výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. V rámci MZCHÚ jsou chráněny všechny charakteristické biotopy CHKO Pálava včetně významných lokalit neživé přírody. V rámci MZCHÚ je vhodné zachovat dosud chráněnou lokalitu Kočičí kámen, která není součástí nového vymezení NPR Tabulová a soustavu MZCHÚ ještě rozšířit o území s výskytem zvláště chráněných druhů v různých sukcesních stadiích biotopů na býv. vojenském cvičišti. 3.4. Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území, která vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie (EU). Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody – směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice 32 o ptácích“) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Na základě směrnice o ptácích jsou vyhlašovány ptačí oblasti – PO (v anglickém originále: Special Protection Areas – SPA) a podle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (v anglickém originále Sites of Community Importance – SCI). 3.4.1. Ptačí oblasti Ptačí oblast Pálava Ptačí oblast Pálava byla vyhlášena nařízením vlády č. 682/2004 Sb. ze dne 8. prosince 2004. Předmětem ochrany této ptačí oblasti jsou jak druhy, uvedené v tabulce č. 12, tak i biotopy obývané těmito druhy. Hranice Ptačí oblasti Pálava jsou totožné s hranicí CHKO Pálava. Hlavními vegetačními typy jsou dubohabřiny a teplomilné doubravy, lesostep a drnové a skalní stepi a okrajově do území zasahuje i lužní les nivy Dyje, který je součástí NPR Křivé jezero. Lesostepi a skalnaté stepi představují typické biotopy Pavlovských vrchů s mnoha charakteristickými zástupci fauny. Z ptáků, kteří jsou předmětem ochrany Ptačí oblasti Pálava, se v těchto biotopech vyskytují pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a ťuhýk obecný (Lanius collurio). Všichni obývají rovněž i zemědělskou krajinu – křovinaté lemy polí a úvozů, opuštěné sady a vinice a křoviny na jejich okrajích. V teplomilných doubravách a dubohabřinách Milovického lesa početně hnízdí strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Silné jsou tu i populace dravců včetně včelojeda lesního (Pernis apivorus). Lužní stanoviště na Křivém jezeře v minulosti využívalo k hnízdění 10–12 párů čápa bílého (Ciconia ciconia). V roce 2002 tato stromová kolonie zanikla. V současné době na území Ptačí oblasti Pálava hnízdí 4 páry čápa bílého, a to výhradně v intravilánech obcí (Sedlec, Mikulov, Dolní Věstonice, Pavlov). V lesních porostech Křivého jezera každoročně hnízdí orel mořský (Haliaeetus albicilla). Na území CHKO Pálava lze každoročně zaznamenat i výskyt zimujících orlů mořských, jejichž zimní výskyt koresponduje s výskytem zimujících ptáků v Ptačí oblasti Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny. Staré sady, ovocné aleje a zahrady v obcích (včetně Mikulova) obývá početná populace strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus). Druhy Přílohy I směrnice o ptácích, pro které je ptačí oblast vyhlášena, jsou uvedeny v tabulce č. 12. Tabulka č. 12: Druhy Přílohy I směrnice o ptácích, pro které je ptačí oblast Pálava vyhlášena počet párů druh čáp bílý (Ciconia ciconia) 4 lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) 1000–2000 orel mořský (Haliaeetus albicilla) 1 pěnice vlašská (Sylvia nisoria) 350–600 strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) 50–60 strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) 70–150 ťuhýk obecný (Lanius collurio) 1250–1500 včelojed lesní (Pernis apivorus) 7–9 Z druhů uvedených v příloze I směrnice o ptácích se v CHKO vyskytují ještě bukáček malý, čáp černý, datel černý, chřástal malý, ledňáček říční, luňák červený, luňák hnědý, moták pochop, raroh velký, slavík modráček, sokol stěhovavý, volavka bílá, výr velký a žluna šedá. 33 3.4.2. Evropsky významné lokality Evropsky významné lokality jsou stanoveny nařízením vlády č. 318/2013 Sb. v rámci národního seznamu evropsky významných lokalit. V CHKO Pálava je takto vymezeno 8 lokalit zařazených do národního seznamu, z toho dvě z nich (Niva Dyje, Slanisko u Nesytu) jen částečně zasahují do CHKO. Základní údaje o nich jsou uvedeny v tabulce č. 13. Tabulka č. 13: Základní údaje o evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 Jméno, kód lokality Rozloha (ha) Děvín CZ0624104 406,32 Milovický les CZ0624100 2443,21 Stolová hora CZ0624043 77,12 Klentnice – kostel svatého Jiří CZ0623781 Turold CZ0624098 0,03 Svatý kopeček 17,47 46,89 Předmět ochrany (typ přírodního stanoviště soustavy Natura 2000 a druhy chráněné EU) sloučená 6190 Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) 6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) *6240 Subpanonské stepní trávníky 8210 Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů *9180 Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 8160 Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně *91G0 Panonské dubohabřiny *91H0 Panonské šipákové doubravy *přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) střevlík panonský (Carabus hungaricus) roháč obecný (Lucanus cervus) netopýr černý (Barbastella barbastellus) netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) *hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) kosatec skalní písečný (Iris humilis ssp. arenaria) sloučená *6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) *6240 Subpanonské stepní trávníky *91G0 Panonské dubohabřiny *91H0 Panonské šipákové doubravy *91I0 Eurosibiřské stepní doubravy netopýr černý (Barbastella barbastellus) netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) *přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) bourovec trnkový (Eriogaster catax) roháč obecný (Lucanus cervus) sloučená 6190 Panonské skalní trávníky (stipo-Festucetalia pallentis) *6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) *6240 Subpanonské stepní trávníky 8160 Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně 8210 Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti *přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) roháč obecný (Lucanus cervus) hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) kosatec skalní písečný (Iris humilis ssp. arenaria) živočišná netopýr velký (Myotis myotis) Typ lokality sloučená 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) kosatec skalní písečný (Iris humilis ssp. arenaria) sloučená 6190 Panonské skalní trávníky (stipo-Festucetalia 34 u Mikulova CZ0624234 Slanisko u Nesytu CZ0624102 Niva Dyje CZ0624099 pallentis) *6240 Subpanonské stepní trávníky *přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) roháč obecný (Lucanus cervus) kosatec skalní písečný (Iris humilis ssp. arenaria) sloučená *1340 Vnitrozemské slané louky 9,77 (v CHKO vrkoč útlý (Vertigo angustior) – výskyt mimo CHKO 4,35) 3249,04 sloučená 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition (v CHKO 155,89) 6440 Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) – výskyt mimo CHKO 91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, salicion albae) 91F0 Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis) a jilmem habrolistým (Ulmus minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) bobr evropský (Castor fiber) hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus) kuňka ohnivá (Bombina bombina) lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) ohniváček černočárý (Lycaena dispar) *páchník hnědý (Osmoderma eremita) piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) roháč obecný (Lucanus cervus) svinutec tenký (Anisus vorticulus) – výskyt mimo CHKO tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) Poznámka: * prioritní stanoviště Stávající vymezení evropsky významných lokalit je z pohledu zajištění ochrany předmětů ochrany dostačující a není potřeba vymezovat novou evropsky významnou lokalitu. Hranice stávajících evropsky významných lokalit by bylo vhodné upřesnit tak, aby hranice vedla po hranicích pozemků, ať už v operátu katastr nemovitostí nebo ve zjednodušené evidenci. Stav předmětů ochrany v jednotlivých evropsky významných lokalitách je až na lesní stanoviště v EVL Milovický les stabilizovaný a příznivý. U stanovišť 91G0 Panonské dubohabřiny, 91H0 Panonské šípákové doubravy a 91I0 Eurosibiřské doubravy v EVL Milovický les dochází k neustálé degradaci bylinného a keřového patra z důvodu vysokých koncentraci zvěře v oborních chovech. 3.5. Památné stromy První aktivity, směřující k ochraně význačných stromů lze na území CHKO Pálava zaznamenat od 70. let minulého století. V tomto období byla v rámci ochranářského mapování vytvořena základní evidence významnějších alejí, vyhledány a zaevidovány byly stromy mimořádných dimenzí a několik vzrostlých jedinců regionálně vzácných dřevin. Na základě tohoto podkladu byl pak v 80. letech připraven návrh k vyhlášení některých vybraných stromů a stromořadí za „chráněné státem“. V r. 1992 byl přijat zákon o ochraně přírody a krajiny, ve kterém je věnována také kapitola ochraně památných stromů. K zajištění legislativní ochrany význačných stromů na území města přistoupil v r. 2004 Městský úřad 35 Mikulov k vyhlášení tří památných stromů: pavlovnie plstnaté (Paulovnia tomentosa) a lípy velkolisté (Tilia plathyphylla) na ulici Vrchlického v blízkosti Dietrichštejnské hrobky, a lípy srdčité (Tilia cordata) na ulici Brněnská v areálu dvora bývalé Dřevony, dnes v soukromé zahradě. V r. 2005 došlo k přechodu kompetencí k památným stromům z pověřených obcí na Správu CHKO Pálava. Byla provedena podrobná revize původního seznamu stromů ze 70. a 80. let, při které byl posouzen zejména zdravotní stav jednotlivých stromů a vhodnost zajištění jejich právní ochrany. Na základě této revize byl vyhlášen platan javorolistý (Platanus x hispanica) v katastru města Mikulova na ulici U platanu, a jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), na okraji lesního porostu mezi obcemi Pavlov a Dolní Věstonice. K další vlně vyhlašování došlo na základě žádostí obcí Klentnice a Horní Věstonice v r. 2011, kdy byly vyhlášeny dvě lípy srdčité (Tilia cordata), nacházející se v blízkosti sochy sv. Jana Nepomuckého v Klentnici a kostela sv. Rosalie v Horních Věstonicích. Seznam vyhlášených památných stromů na území CHKO Pálava je uveden v tabulce č 14. Tabulka č. 14: Seznam památných stromů na území CHKO Pálava Kód ÚSOP Druh 101021 Název Platan javorolistý Datum 30.3.2005 platan javorolistý (Platanus hispanica) Vyhlásil Správa CHKO Pálava Parcela 401 KÚ Mikulov na Moravě Obvod 530 cm Výška Zdravotní stav výborný Stáří (cca) Kód ÚSOP 101022 Název Věstonická oskeruše Datum 16.3.2005 Druh 32 m 165 jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) Vyhlásil Správa CHKO Pálava Parcela 770 KÚ Dolní Věstonice Obvod 320 cm Výška Zdravotní stav výborný Stáří (cca) Kód ÚSOP 101023 Název Lípa na brněnské Datum 14.7.2004 Druh Městský úřad Mikulov Parcela 2269/5 KÚ Obvod 240 cm Výška Kód ÚSOP Druh 125 lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) Vyhlásil Zdravotní stav 18 m dobrý Stáří (cca) 101024 Mikulov na Moravě 19 m 100 Název Lípa u hrobky Datum 14.5.2004 lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) Vyhlásil Městský úřad Mikulov Parcela 3284/1 KÚ Obvod 245 cm Výška Zdravotní stav výborný Stáří (cca) 36 Mikulov na Moravě 14 m 100 Kód ÚSOP Druh 101025 Název Pavlovnie plstnatá Datum 14.5.2004 pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) Vyhlásil Městský úřad Mikulov Parcela 3284/1 KÚ Obvod 240 cm Výška Zdravotní stav Kód ÚSOP Druh zhoršený - výrazně zhoršený 105744 Správa CHKO Pálava Parcela 397 Zdravotní stav Kód ÚSOP Druh 100 Název Klentnická lípa Sv. Jana Nepomuckého Datum 13.6.2011 KÚ Výška 400 cm dobrý Stáří (cca) 105804 Klentnice 16 m 225 Název Svatofloriánská lípa Datum 13.6.2011 lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) Vyhlásil Správa CHKO Pálava Parcela 2551/1 KÚ Obvod 245 cm Výška Zdravotní stav 13 m lípa velkolistá (Tilia platyphyllos Scop.) Vyhlásil Obvod Stáří (cca) Mikulov na Moravě dobrý Stáří (cca) Horní Věstonice 12 m 120 V letech 2009–2010 proběhla podrobná revize památných stromů v ČR. Revize spočívala v doplnění chybějící dokumentace, dále v prověrce památných stromů v terénu a zpracování GIS vrstvy památných stromů. Výsledky revize byly zapracovány do databáze památných stromů (http://drusop.nature.cz). Pro potřeby zpracování plánu péče o CHKO Pálava byly tyto údaje dále aktualizovány. U některých památných stromů byly po jejich vyhlášení provedeny zásahy a opatření, které jsou uvedeny v tabulce č. 15. Tabulka č. 15: Souhrn provedených zásahů a opatření u památných stromů památný strom Platan javorolistý rok provedení 2008 2013 Věstonická oskeruše 2007 2008 2009 2011 opatření odstranění suchých větví a zvýšení průjezdného a podchozího profilu odstranění 2ks suchých větví odstranění náletových dřevin v těsné blízkosti kmene stromu (1-2 m) odstranění náletových dřevin z části ochranného pásma (2-5m) odstranění náletových dřevin z části ochranného pásma (6-8m) odstranění 3ks suchých kosterních větví prosvětlení koruny, zdravotní 37 financování vlastník stromu (Město Mikulov) vlastník stromu (Město Mikulov PPK-89a/73/07 PPK-108a/73/08 PPK-57a/73/09 PPK-37e/73/11 2012 Lípa na brněnské 2012 Lípa u hrobky 2008 2008 Pavlovnie plstnatá 2010 2011 2012 2013 2014 2009 Klentnická lípa Sv. Jana Nepomuckého 2011 2015 Svatofloriánská lípa - řez uchycení 3ks bezpečnostních vazeb v koruně stromu částečná redukce koruny a zdravotní řez odstranění suchých větví a zvýšení průjezdného a podchozího profilu zdravotní řez, odstranění suchých větví z koruny stromu zdravotní řez, instalace vazby mezi kosterními větvemi zdravotní řez odstranění vazby a rizikové kosterní větve zasahující nad komunikaci provedení tahové zkoušky z důvodu podezření na narušení statiky stromu důsledkem rozsáhlé vnitřní hniloby (strom vyhověl) zdravotní řez zdravotní řez s instalací vazby v koruně stromu zdravotní řez, sanace a zastřešení dutiny sanace dutiny po odlomené kosterní větvi, redukční a zdravotní řez bez zásahu PPK-30b/73/12 PPK-30a/73/12 vlastník stromu (Město Mikulov) vlastník stromu (Město Mikulov) vlastník stromu (Město Mikulov) vlastník stromu (Město Mikulov) vlastník stromu (Město Mikulov) vlastník stromu (Město Mikulov) PPK-48a/73/13 vlastník stromu (Obec Klentnice) PPK-37b/73/11 PPK-9a/857/15 - Dalšími vhodnými stromy k vyhlášení se jeví být lípa srdčitá (Tilia cordata) u kostela v obci Perná, mohutný dub letní (Quercus robur) v blízkosti areálu bývalé hasičské zbrojnice v Mikulově, či dub zimní (Quercus sessilis) v parku u hřbitova v Mikulově. U těchto stromů zatím nedošlo k úplné dohodě s vlastníky dotčených pozemků. Kromě stromů již vyhlášených, nebo k vyhlášení připravených, se vyskytuje na území CHKO řada jedinců jedinců zvláštních svým tvarem či jiným způsobem zajímavých, které však nedosahují parametrů stromů památných. Většinou se jedná o dřeviny rostoucí v zastavěném území obcí. V lesních porostech je výskyt mohutnějších stromů vzhledem k několikageneračnímu pěstování pařezin poměrně vzácný. I tam však lze najít některé vzrostlejší exempláře, které by si legislativní ochranu jistě zasloužily, aby zůstaly ve své majestátnosti zachovány pro budoucí generace. AOPK se snaží podobné jedince průběžně vyhledávat a evidovat. Výjimečné stromy se také nachází ve stávajících MZCHÚ, u těchto jedinců je již uplatňována ochrana v rámci režimu těchto území. 3.6. Rostlinná společenstva Popis a rozbor významných biotopů CHKO Pálava podle Katalogu biotopů České republiky uvádí následující přehled: 38 K3 – Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (plocha 120,43 ha; 1,41 % rozlohy CHKO) Svaz Berberidion je na území CHKO vázán nejčastěji na stepní části MZCHÚ, na opuštěné vojenské cvičiště, pomístně ho lze však nalézt rovněž v agrikulturní krajině, nejčastěji jako liniové porosty podél vinic a polí. Vegetačně i strukturně se jedná o biotop, jehož existence je oprávněná a důležitá, problém však nastává při dlouhodobějším výpadku managementu, kdy roztroušené porosty křovin se začínají zapojovat a utvářet tak neproniknutelné, rozsáhlejší křoviny, v takovém případě se přistupuje k jejich výřezu. Nejčastěji křoviny tvoří hlohy (Crataegus spp.), růže šípková (Rosa canina), mahalebka obecná (Prunus mahaleb), trnka obecná (Prunus spinosa), javor babyka (Acer campestre), svída krvavá (Cornus sanguinea), v menší pokryvnosti k nim někdy přistupují dřín jarní (Cornus mas), líska obecná (Corylus avellana), brslen evropský (Euonymus europaea), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), jilm habrolistý (Ulmus minor), kalina tušalaj (Viburnum lantana), vzácněji se lze rovněž setkat s ochranářsky významnějšími druhy růží, jsou to např. růže vinná (Rosa rubiginosa), růže podhorská (Rosa dumalis), růže polní (Rosa agrestis) či růže malokvětá (Rosa micrantha). Na některých místech jsou křoviny degradovány výsadbou, expanzí či invazí některých druhů dřevin, jedná se zejména o bez černý (Sambucus nigra), šeřík obecný (Syringa vulgaris), kustovnici cizí (Lycium barbarum), slivoň myrobalán (Prunus cerasifera) či ořešák královský (Juglans regia). L2.3B – Tvrdé luhy nížinných řek (plocha 64,73 ha; 0,76 % rozlohy CHKO) Tvrdý luh na území chráněné krajinné oblasti nalézáme v podstatě na dvou místech. Menší a méně reprezentativní porosty jsou mapovány u Nového rybníka. Mnohem větší plochy zaujímá tvrdý luh v nivě Dyje. Lužní lesy dyjské nivy patří vzhledem ke svému floristickému složení zejména do asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum glabrae ze svazu Alnion incanae. stromové patro lužních lesů je tvořeno dubem letním (Quercus robur), jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia) a topolem bílým (Populus alba). Z jilmů se vyskytují vaz (Ulmus laevis) a jilm habrolistý (Ulmus minor), který byl silně postižen grafiózou. V keřovém patře roste bez černý (Sambucus nigra) a svída krvavá (Swida sanguinea). Bylinné patro hostí hlavně nitrofilní a vlhkomilné druhy, není příliš bohaté. Na nejvlhčích místech se vyskytují ostřice pobřežní (Carex riparia), čistec bahenní (Stachys palustris), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), vzácně bledule letní (Leucojum aestivum), na méně vlhkých místech zřídka ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), hojně česnáček lékařský (Alliaria petiolata), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea), ostružiník ježiník (Rubus caesius), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), violka lesní (Viola reichenbachiana), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a kuklík městský (Geum urbanum). Místy jsou porosty nahrazeny lignikulturami topolu kanadského (Populus x canadensis). V tomto případě je bylinné patro obvykle pozměněno. V důsledku prosvětlení v něm často převládá chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Z invazních bylin představují největší problém hvězdnice kopinatá (Aster lanceolatus) a slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus). Z invazních druhů dřevin představuje problém především javor jasanolistý (Acer negundo), který se šíří především v NPR Křivé jezero. L2.4 – Měkké luhy nížinných řek (plocha 34,51 ha; 0,40 % rozlohy CHKO) Fragmenty měkkého luhu (svaz Salicion albae) jsou vázány na vlhčí stanoviště mělkých sníženin nivy Dyje, stromové patro těchto porostů je řídké. Převažuje v něm vrba bílá (Salix alba). Topol černý (Populus nigra) je velmi vzácný. V bylinném patře dominuje chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), která je doprovázena řadou mokřadních druhů, např. žabníkem jitrocelovým (Alisma plantago-aquatica), rukví obojživelnou (Rorippa amphibia) a vysokými ostřicemi. V tomto habitatu nebyla prováděna žádná významnější opatření. L2.2 – Údolní jasanovo-olšové luhy (plocha 2,83 ha; 0,03 % rozlohy CHKO) S rozsáhlejšími plochami tohoto biotopu se setkáváme na více místech aluvií Mušlovského potoka a Včelínku. Tyto porosty jsou však víceméně netypické – často v mozaice s rákosinami. Stromové patro tvoří vrby (Salix alba, S. fragilis) a topoly (Populus spp.), v podrostu chybějí vysoké ostřice a trávy, více se uplatňuje kopřiva (Urtica dioica), chmel 39 (Humulus lupulus) apod. Porosty jsou také často invadovány zlatobýlem obrovským (Solidago gigantea). Některé z nich by mohly být klasifikovány spíše jako habitat X9B. L3.4 – Panonské dubohabřiny (plocha 952,61 ha; 11,16 % rozlohy CHKO) Biotop je v rámci CHKO mapován především v Milovickém lese, zde se vyskytuje na prudších svazích severovýchodní a severní expozice a také v konkávních tvarech údolí. Menší plochy nacházíme také na Svatém kopečku a v masivu Děvína. V severní části Milovického lesa odpovídá složení vegetace as. Primulo veris-Carpinetum betuli, která je popsána v katalogu biotopů, v jižní části Milovického lesa, na Svatém kopečku, Stolové hoře a na Děvíně jsou biotopy méně reprezentativní. Habr obecný (Carpinus betulus) se na těchto lokalitách vyskytuje jen málokde, často zde nacházíme jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), který zde samovolně zmlazuje. V případě Svatého kopečku se jedná o mezofilní porosty s převahou jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) s příměsí javoru mléče (Acer platanoides) a lípy srdčité (Tilia cordata). Méně reprezentativní porosty dubohabřin lze rovněž nalézt na Tabulové, ačkoliv tyto porosty byly nesprávně mapovány jako habitaty X9B či X12B. Bylinné patro je v případě těchto porostů relativně hodně zachovalé, tvořené především diagnostickými a charakteristickými druhy, s výrazným jarním aspektem, stromové patro je však již tvořeno především jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) s příměsí trnovníku akátu (Robinia pseudacacia) či pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima). Naopak velmi pěkné porosty panonských dubohabřin se nacházejí v údolí východně od silnice Mikulov – Milovice jižně od Milovic. Ve stromovém patře typicky vyvinutých porostů se vyskytuje dub zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus), k nimž se místy druží např. javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis), lípa malolistá (Tilia cordata) nebo lípa velkolistá (T. platyphyllos), bohatě vyvinuté keřové patro je zastoupeno dřínem obecným (Cornus mas), svídou krvavou (Cornus sanguinea), brslenem bradavičnatým (Euonymus verrucosa) a ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare). Bylinné patro se vyznačuje bohatým jarním aspektem s dymnivkami (Corydalis pumila a C. cava), plicníkem lékařským (Pulmonaria officinalis) a sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides). V letním aspektu se mísí hájové druhy, např. zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), kostřava různolistá (Festuca heterophylla), srha hajní (Dactylis polygama), i druhy teplomilné, např. ostřice Micheliova (Carex michelii), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Jak již bylo dříve zmíněno, je reprezentativnost mnohých porostů snížena velkým podílem jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) ve stromovém patře. V některých porostech je zastoupen trnovník akát (Robinia pseudacacia), který hojně zmlazuje. V prosvětlených a zvěří ovlivněných porostech často převládá strdivka jednokvětá (Melica uniflora) nebo lipnice hajní (Poa nemoralis). Většina porostů panonských dubohabřin na území Milovického lesa se nachází uvnitř Obory Bulhary s chovem jelení a dančí zvěře a Obory Klentnice s chovem dančí a mufloní zvěře. Přezvěření v obou oborách je vysoké, v bylinném patře se v lepším případě dominují graminoidy, které jsou schopné silnému herbivornímu tlaku odolávat, v horším případě bylinné patro zcela chybí (což při silnějších srážkách zapříčiňuje silnější odtok vody a erozi), anebo je tvořeno převážně ruderálními a nitrofilními druhy (nejčastěji je to kopřiva dvoudomá – Urtica dioica). Keřové patro na území obou obor buď chybí, anebo je tvořeno velmi hustým, neprostupným porostem tvořeným javorem babykou (Acer campestre), což je rovněž považováno za silně negativní jev. Rozvoj babyky je patrně umožněn působením chovné zvěře, která setrvalým okusem juvenilních dřevin tento druh pozitivně selektuje. V minulosti (naposledy v roce 2012) bylo v prostoru Milovického lesa prováděno odstraňování nežádoucích dřevin. Od roku 1996 se zalesňují některé plochy oborně pastevního lesa. Stavy zvěře i přes jejich snížení nadále negativně ovlivňují fytocenózy. L4 – Suťové lesy (plocha 163,92 ha; 1,92 % rozlohy CHKO) Habitat je plošně nejvíce zastoupen v masivu Děvína, menší plochy pak nacházíme na Tabulové. Výskyt reliktních lipin as. Seslerio albicantis-Tilietum cordatae je omezen víceméně na úzký pruh v dolní části skal v horní části severně orientovaného svahu Děvína. Tato asociace přechází dole v porosty asociace Aceri-Tilietum, obvykle s dominantní lípou 40 velkolistou ve stromové etáži a druhem oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) v bylinném patře. Zejména na jižním svahu Děvína se ve žlíbcích a na prudkých svazích vyskytuje další typ lesů s lípou velkolistou. Ačkoli většinou chybějí v bylinném patře těchto porostů diagnostické druhy suťových lesů, jsou zahrnuty pod tento biotop. Velmi rozšířené jsou porosty přechodného typu mezi (panonskými) dubohabřinami a suťovými lesy. Na severně orientovaném svahu Děvína lze tak vedle sebe pozorovat po spádnici orientované pruhy starších porostů, které poměrně dobře odpovídají panonským dubohabřinám a pruhy dvacetiletých až třicetiletých tyčovin, v jejichž stromovém patře dominuje lípa velkolistá a které byly proto klasifikovány jako suťový les. Tento jev si zaslouží další studium, neboť není jasné, zda lze změnu porostní skladby při obnově výmladkovým způsobem přičíst selektivnímu tlaku zvěře v prostředí přezvěřené obory s muflony (dnes již minulost), anebo je výsledkem prodloužení obmýtí ve srovnání s praktikami uplynulých století. V současnosti nebyla v biotopu prováděna žádná významnější opatření. L6.1 – Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy (plocha 67,25 ha; 0,79 % rozlohy CHKO) Šipákové doubravy se vyskytují na západní hraně Milovického lesa, dále se s nimi setkáváme především při jihovýchodním úpatí Děvína. V případě Milovického lesa jsou tato společenstva (asociace Euphorbio-Quercetum) nejlépe vyvinuta na ostrých terénních hřbítcích jihozápadní expozice. Dominantním a často jediným druhem nadrostu je zde dub pýřitý (Quercus pubescens), tvořící zakrslé a někdy rozvolněné porosty. Keřové patro vlivem spárkaté zvěře obvykle neexistuje, někdy je tvořeno dřínem obecným (Cornus mas), podobně je potlačeno i bylinné patro. Kvůli eutrofizaci půdy zde dochází také k rozvoji porostů kopřivy (Urtica dioica). V reprezentativních porostech je dominantním druhem podrostu především válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), často se vyskytuje třemdava bílá (Dictamnus albus), hlaváček jarní (Adonis vernalis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), kakost krvavý (Geranium sanguineum) aj. Současné mechanické narušování půdy i vegetace a eutrofizace vlivem chované spárkaté zvěře je jednoznačně negativní. V masívu Děvína se asociace Lithospermo caerulei-Quercetum a Euphorbio-Quercetum vyskytují ponejvíce na jižně orientovaných svazích Děvína, dále pak maloplošně a omezeně na exponovaných místech, zejména při horních hranách svahů. Charakteristický je pro tyto porosty vyšší podíl jasanu ztepilého ve stromovém patře, který expanduje v lesních porostech v celém masívu Děvína. Na Svatém kopečku je v současnosti tento biotop zastoupen pouze malým fragmentem na jeho jihovýchodním svahu (řazen k asociaci Euphorbio-Quercetum). Opatření provedená v tomto biotopu se víceméně shodují s opatřeními popisovanými u habitatu L3.4. L6.2 – Panonské teplomilné doubravy na spraši (plocha 739,69 ha; 8,67 % rozlohy CHKO) As. Quercetum pubescenti-roboris se v CHKO Pálava nachází téměř výhradně v Milovickém lese a pravděpodobně zde vytváří nejrozsáhlejší porosty v celé České republice. Jde o plošně rozšířený vegetační typ, který je vázán hlavně na plošiny a mírné svahy se sprašovými překryvy. Dominantním druhem stromového patra je dub zimní (Quercus petraea), příměs tvoří obvykle dub pýřitý (Quercus pubescens) a jeřáb břek (Sorbus torminalis), ten ovšem přesahuje i do panonských dubohabřin. Některé porosty mimo obory mají bohatě vyvinuté keřové patro, v němž převládá ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřín obecný (Cornus mas) nebo javor babyka (Acer campestre). V bylinném patře nejlépe vyvinutých porostů je zastoupena srpice barvířská (Serratula tinctoria), bukvice lékařská (Betonica officinalis) a oman vrbolistý (Inula salicina). Nejlepší ukázky sprašových doubrav zůstaly zachovány na velkých plochách na plochém temeni vrchu Špičák jižně od Milovic, neboť se tato část Milovického lesa nachází mimo oboru. Co se týče porostů v oborách, v bylinném patře převládají trávy, hlavně strdivka jednokvětá (Melica uniflora) nebo srha hajní (Dactylis polygama), keřové patro zpravidla chybí, anebo je tvořeno výhradně javorem babykou (Acer campestre). Velké plochy, zejména v klentnické oboře, jsou vlivem zvěře silně ruderalizovány, což se projevuje šířením lebed (Atriplex spp.), merlíků (Chenopodium spp.), pelyňku pravého (Artemisia absinthium) a kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) do prořídlých porostů, na mnoha místech je bylinné patro tvořeno výhradně těmito druhy, anebo zcela 41 chybí. Dalšími ruderálními invadery sprašových doubrav jsou netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a kuklík městský (Geum urbanum); za ruderální druh je také nutno považovat dnes všude běžnou bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis). Reprezentativnost části porostů je snížena také velkým podílem jasanu ztepilého ve stromovém patře. Opatření provedená v tomto biotopu se víceméně shodují s opatřeními popisovanými u habitatu L3.4. M1.1 – Rákosiny eutrofních stojatých vod (plocha 70,83 ha; 0,83 % rozlohy CHKO) Tato vegetace je za území CHKO vázána na mělká pobřeží rybníků, mrtvá ramena, tůně, vodní toky, zamokřené terénní sníženiny, zatopenou opuštěnou pískovnu a lom. S rozsáhlejšími porosty tohoto biotopu se lze setkat především v NPR Křivé jezero, podél Mušlovského potoka a Včelínku, podél Nového rybníku, rybníků Nesyt a Šibeník. Charakteristická je výrazná dominance jednoho druhu, který určuje fyziognomii porostu, nejčastěji se jedná o rákos obecný (Phragmites australis), dále pak o orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) či orobinec širokolistý (Typha latifolia), na Křivém jezeře mezi dominanty rovněž patří zblochan vodní (Glyceria maxima) či chrastice rákosovitá (Phlalaris arundinacea). K nim přistupují druhy s nižší pokryvností, a to např. kyprej vrbice (Lythrum salicaria), okřehek menší (Lemna minor), karbinec evropský (Lycopus europaeus), lipnice bahenní (Poa palustris), opletník plotní (Calystegia sepium), v jižní části CHKO rovněž mléč bahenní (Sonchus palustris). Místy, zejména na vysychavých eutrofních stanovištích, jsou rákosiny ruderalizovány nitrotrofilními druhy, jedná se např. o kopřivu dvoudomou (Urtica dioica), svízel přítulu (Galium aparine), či kostival lékařský (Symphytum officinale). M1.2 – Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty (plocha 0,30 ha) Tento zajímavý biotop se na území CHKO vyskytuje jen nepatrně a tvoří zde liniové porosty v okolí rybníků v jižní části CHKO. Jedná se o úzké pruhy vegetace mezi většinou zamokřenými poli a úhory podél okrajů rákosin. V porostech asociace Astero pannoniciBolboschoenetum compacti převládá kamyšník polní (Bolboschoenus koshewnikowii). Na tato místa je vázán také výskyt subhalofilních druhů zeměžluče spanilé (Centaurium pulchellum) a ostřice žitné (Carex secalina). V biotopu nebyla prováděna žádná cílená opatření. M1.7 – Vegetace vysokých ostřic (plocha 14,80 ha; 0,17 % rozlohy CHKO) Biotop je na území CHKO udáván pouze z NPR Křivé jezero. Dominantu svazu MagnoCaricion gracilis tvoří ostřice, zejména se jedná o ostřici pobřežní (Carex riparia), ostřici štíhlou (Carex acuta), ostřici dvouřadou (Carex disticha), ostřici Otrubovu (Carex otrubae), ostřici měchýřkatou (Carex vesicaria), z dalších druhů cévnatých rostlin k nim přistupují chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), čistec bahenní (Stachys palustris), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), svízel bahenní (Galium palustre), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) či ptačinec bahenní (Stellaria palustris). S1.1 – Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin (plocha 0,08 ha) Biotop se na území CHKO nachází v mozaice spolu s dalšími biotopy, nejčastěji stepními trávníky. Nejvíce je zastoupen na Děvíně a Stolové hoře, kde největší porosty dosahují rozlohy několika desítek m2, ojediněle se však nachází i na jiných lokalitách, a to např. na Svatém kopečku, Turoldu či na Šibeničníku, zde však porosty nedosahují rozlohy větší než několik málo m2. V porostech svazu Cystopteridion se vyskytují zejména sleziník červený (Asplenium trichomanes) a sleziník routička (Asplenium ruta-muraria), velmi vzácně je udáván puchýřník křehký (Cystopteris fragilis). S2A – Pohyblivé sutě karbonátových hornin (plocha 0,22 ha) Biotop je v rámci CHKO mapován maloplošně na třech místech (na prudkém svahu pod zříceninou Děviček, na jižně orientovaném svahu Děvína a na antropogenní suti v lomu na jižním úpatí Stolové hory. Toto společenstvo se na jižním svahu Děvína vyskytuje pravděpodobně i jinde. Porosty s diagnostickým druhem konopice úzkolisté (Galeopsis angustifolia) však byly zaznamenány jen na 2 místech. 42 T1.7 – Kontinentální zaplavované louky (plocha 15,25 ha; 0,18 % rozlohy CHKO) Náhradní polopřirozenou vegetaci na stanovištích lužních lesů představují kontinentální zaplavované louky svazu Deschampsion caespitosae. Vznikly vykácením lužních lesů a následným kosením. V CHKO Pálava se nalézají jen v NPR Křivé jezero. Jejich další existence závisí na pravidelném obhospodařování. V minulosti byly sečeny alespoň dvakrát ročně. V devadesátých letech zde bylo zajištění byť i jediné seče značně obtížné. Po roce 2000 jsou louky opět sečeny, a to obvykle jednou ročně. Z význačných a vzácných druhů biotopu se sluší uvést např. violku slatinnou (Viola stagnina), jarvu žilnatou (Cnidium dubium), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia) a hrachor bahenní (Lathyrus palustris). T3.1 – Skalní vegetace s kostřavou sivou (plocha 9,30 ha; 0,11 % rozlohy CHKO) Vegetace rozvolněných skalních stepí s chamaefyty asociace Poo badensis-Festucetum pallentis se na území CHKO vyskytuje především v masivu Děvína, Stolové hory a Svatého kopečku, často v mozaice s jednotkami T3.2, T3.3A a T6.2. Osídluje jižně exponované svahy s velmi mělkými a vysýchavými rendzinami. Z početnějších a nápadných druhů lze jmenovat např. česnek žlutý (Allium flavum), bílojetel německý (Dorycnium germanicum), devaterku rozprostřenou (Fumana procumbens), kosatec nízký (Iris pumila) aj. Na některých místech má menší hodnotu reprezentativnosti a zachovalosti způsobenou např. náletem keřů do ploch. Z opatření prováděno především mechanické odstraňování náletových dřevin. Odstranění náletu zvyšuje prostor pro řadu světlomilných druhů. Problémem se kromě klasických křovin a jasanu zdá být stále víc i pajasan žláznatý (Svatý kopeček). T3.2 – Pěchavové trávníky (plocha 6,79 ha; 0,08 % rozlohy CHKO) Pěchavové trávníky sv. Diantho lumnitzeri-Seslerion, zastoupené převážně as. Minuartio setaceae-Seslerietum calcariae, jsou nejlépe vyvinuty v masivech Děvína a Stolové hory. Obývají především prudké, severně orientované svahy s vyšší půdní vlhkostí. Kromě hojné pěchavy vápnomilné (Sesleria albicans) a dalších druhů (dvojštítek hladkoplodý /Biscutella laevigata agg./ aj.) zde také nacházíme jediný endemický druh Pálavy – hvozdík Lumnitzerův pálavský (Dianthus lumnitzeri subsp. palaviensis). Jak již bylo zmíněno u předešlé jednotky pěchavové trávníky se často mozaikovitě prolínají s habitaty T3.1, T3.3A, T6B, na Svatém kopečku pak i s X9A (porosty borovice černé – Pinus nigra). Společenstva jsou zde ve velmi dobrém stavu a jen pomístně jsou ohrožena expanzí jasanu. Na Svatém kopečku je as. Minuartio setaceae-Seslerietum calcariae méně reprezentativní. Opatření jsou obdobná jako u předchozího biotopu. Druhý, mezofilnější typ pěchavových trávníků, reprezentovaný asociací Saxifrago paniculatae-Seslerietum caeruleae, je méně častý, osidluje stinné a vlhké polohy převážně při úpatí svahů. T3.3A – Subpanonské stepní trávníky (plocha 74,27 ha; 0,87 % rozlohy CHKO) S tímto biotopem se často setkáváme v masivu Děvína, Stolové hory, na Turoldu, Šibeničníku a Liščím vrchu. Vyskytuje se na suchých stanovištích s dostatečně hlubokou vrstvou půdy (sprašové pokryvy). Představuje jak polopřirozenou náhradní vegetaci na stanovištích teplomilných doubrav, tak i přirozenou vegetaci nevelkých ploch primárního bezlesí. Trávníku dominují druhy kostřava walliská (Festuca valesiaca), ostřice nízká (Carex humilis) a kavyly (Stipa capillata, S. joannis, S. pulcherrima), velmi hojně se uplatňují nápadné hlaváčky jarní (Adonis vernalis). Hojné jsou také diagnostické druhy biotopu jako řebříček panonský (Achillea pannonica), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), hvozdík Pontederův (Dianthus pontederae) a sinokvět měkký (Jurinea mollis). Trávníky jsou vesměs v dobrém stavu a dá se u nich hovořit o vysoké reprezentativnosti. Na některých místech je reprezentativnost trávníků snížena sešlapem (zde se pak více prosazují kostřavy Festuca pseudovina a F. rupicola), přítomností expanzivních rostlin (ovsík vyvýšený /Arrhenatherum elatius/) a náletem keřů a stromů (občas i pajasan Ailanthus altissima). V rámci habitatu se průběžně provádí především mechanické odstraňování náletu, sečení s odstraňováním hmoty a pastva. Posledně jmenovaná opatření se na lokalitách mohou střídat – jeden rok probíhá sečení druhý rok pastva. Zásahy mají nesporně pozitivní vliv na kvalitu biotopu. 43 T3.4D – Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a jalovce (plocha 103,60 ha; 1,21 % rozlohy CHKO) S trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati se v rámci CHKO setkáváme především na následujících místech: v oblasti maloplošných chráněných území na jihozápadě CHKO, v nižších polohách masívů Děvína a Stolové hory, rozsáhlejší porosty tohoto svazu nalézáme také na svazích podél horního toku Mušlovského potoka a na bývalém vojenském cvičišti. Menší plochy jsou také např. na Liščím vrchu. Vyskytují se na místech bývalých extenzivně obhospodařovaných zatravněných pozemků, které byly původně poli a vinicemi. Dominantní druhem je válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), pravidelně se vyskytují chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), máčka ladní (Eryngium campestre). Druhově chudší porosty s převládajícím sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) jsou zastoupeny méně. Biotop často přechází do kavylových trávníků jednotky T3.3A. Některé trávníky jsou dnes silně zanedbané, zřejmě již pár desetiletí bez příslušného obhospodařování, vlivem čehož jistě mnoho druhů ubylo nebo vymizelo. Nepříznivým jevem je rozsáhlé zarůstání křovinami hlohu, šípku a trnky – přeměna na biotop K3, především v masivech Děvína a Stolové hory k nim přistupuje nálet jasanu (Fraxinus excelsior). Opatření jsou obdobná jako u předchozího biotopu. T7 – Slaniska (plocha 8,30 ha; 0,1 % rozlohy CHKO) NPR Slanisko u Nesytu a jeho okolí, nacházející se v jihovýchodním rohu CHKO, patří bezesporu k několika posledním významným lokalitám tohoto biotopu v ČR. Vysoká koncentrace solí, především síranu sodného, v půdě a suché klima s vysokým výparem z podmáčené půdy zde podnítily vznik společenstev s výskytem slanomilných druhů rostlin. Slanomilná vegetace se zde udržovala v rovnovážném stavu až do 70. let, ale pak došlo k jejímu náhlému zhroucení. Pravděpodobně byl narušen vodní režim lokality. Slanorožec rozprostřený (Salicornia prostrata) zde byl naposled pozorován v roce 1976, solnička rozprostřená (Suaeda prostrata) o 11 let později. Z významných halofilních druhů se na slanisku dosud vyskytují hvězdnice panonská (Tripolium pannonicum), prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum), sítina Gerardova (Juncus gerardii), jitrocel přímořský (Plantago maritima), kuřinka obroubená (Spergularia media) a hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora). Slanisku u Nesytu se věnuje trvalá ochranářská péče. Během posledních 20 let byly slaniskové trávníky v EVL udržovány především sečením (z prostředků krajinotvorných programů), které zabraňuje hromadění stařiny a expanzi konkurenčně silných druhů, jako je rákos obecný (Phragmites australis). Seč však nezajišťuje žádoucí narušení půdního povrchu, které je důležité jak pro lepší generativní rozmnožování rostlin, tak pro hmyz a pavoukovce, kteří se na obnažených ploškách často vyskytují. Od roku 2009 je však lokalita pasena pomocí dobytku, ovcí i koz. Pastva je extenzivní a dlouhodobá, trvající zpravidla většinu vegetační sezóny. Pastva v porovnání s kosením prokazatelně prospěla většině slanomilných druhů a bezesporu vedla k navýšení jejich abundance. V1 – Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod (plocha 9,13 ha; 0,11 % rozlohy CHKO) Biotop je na území CHKO zastoupen 2 podjednotkami, a to podjednotkou V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez druhů charakteristických pro V1A-V1E a podjednotkou V1G Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez ochranářsky významných vodních makrofytů. Biotop se nachází především v NPR Křivé jezero, dále byl zaznamenán např. na Novém rybníku, Mušlovském horním a dolním rybníku či v lomu na Janičově vrchu. Z vodních makrofyt jsou na tento biotop vázány např. růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum), růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum), rdest kadeřavý (Potamogeton crispus), rdest hřebenitý (Potamogeton pectinatus), rdest maličký (Potamogeton pusillus), rdesno obojživelné (Persicaria amphibia), okřehek menší (Lemna minor), okřehek hrbatý (Lemna gibba), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), závitka mnohokořenná (Spirodela 44 polyrhiza), stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum), stolístek přeslenitý (Myriophyllum verticillatum) či šejdračka bahenní (Zannichellia palustris). Ucelený přehled biotopů CHKO Pálava je uveden v tabulce č. 16. Tabulka č. 16: Ucelený přehled biotopů zaznamenaných na území CHKO Pálava (nepřírodní biotopy řady X nebyly plošně mapovány, proto uvedené rozlohy neukazují jejich skutečné rozšíření v CHKO) Biotop Plocha (ha) Biotop Plocha (ha) Biotop Plocha (ha) K1 6,02 S3B 0,01 X2 56,22 K3 120,12 T1.1 7,82 X3 0,24 K4A 0,00 T1.7 4,82 X4 6,79 K4C 0,26 T3.1 9,30 X5 127,70 L2.2 2,83 T3.2 6,79 X6 3,95 L2.3 61,80 T3.3A 74,27 X7 55,05 L2.4 26,19 T3.3B 0,01 X7A 14,20 L3.4 952,59 T3.4D 103,60 X7B 44,15 L4 163,92 T4.1 4,39 X8 T6.2A 0,05 X9A 39,78 T7 3,43 X9B 150,47 4,65 L6.1 67,25 L6.2 739,69 M1.1 34,81 V1F 5,27 X10 130,06 M1.2 0,30 V1G 3,86 X12 4,40 M1.3 0,07 V2C 0,21 X12A 2,28 M1.7 14,79 V4B 8,39 X12B 43,88 S1.1 0,08 V5 0,03 X13 89,94 S2A 0,14 X1 13,17 X14 55,07 3.7. Významné druhy rostlin 3.7.1. Zvláště chráněné druhy rostlin Na území CHKO Pálava bylo zaznamenáno celkem 94 druhů vyšších rostlin a 3 druhy hub, které uvádí seznam zvláště chráněných druhů rostlin (příloha č. II vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.). Početní zastoupení chráněných druhů rostlin v jednotlivých kategoriích, spolu s druhy nezvěstnými a vyhynulými, uvádí tabulka č. 17. Tabulka č. 17: Počty chráněných druhů rostlin, včetně nezvěstných a vyhynulých počet počet nezvěstných a počet druhů počet druhů druhů vyhynulých druhů vyšších vyšších rostlin hub celkem rostlin kriticky ohrožené 25 2 27 10 silně ohrožené 35 0 35 4 ohrožené 34 1 35 1 celkem 94 3 97 15 45 A. Druhy kriticky ohrožené vyšší rostliny: bažanka vejčitá (Mercurialis ovata) bledule letní (Leucojum aestivum) hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora) hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum) hrachor bahenní (Lathyrus palustris) hrachor panonský (Lathyrus pannonicus subsp. collinus) huseník hajní (Arabis nemorensis) hvězdnice panonská (Tripolium pannonicum) jitrocel přímořský (Plantago maritima) kosatec písečný (Iris arenaria) kuřinka obroubená (Spergularia media) lakušník Baudotův (Batrachium baudotii) lakušník Rionův (Batrachium rionii) len chlupatý (Linum hirsutum) lněnka Dollinerova (Thesium dollineri) ostřice úzkolistá (Carex stenophylla) ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum) pampeliška besarabská (Taraxacum bessarabicum) pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum) písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora) pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum) rožec Tenoreův (Cerastium tenoreanum) šalvěj etiopská (Salvia aethiopis) violka nejmenší (Viola kitaibeliana) vyšší rostliny na území CHKO nezvěstné nebo vyhynulé: bahenka šášinovitá (Crypsis schoenoides) bařička přímořská (Triglochin maritima) hadinec červený (Echium maculatum) kuřinka solná (Spergularia marina) ostřice ječmenovitá (Carex hordeistichos) prustka obecná (Hippuris vulgaris) skrytěnka bodlinatá (Crypsis aculeata) solenka Valerandova (Samolus valerandi) solnička rozprostřená (Suaeda prostrata) tolice thesalská, pískavice thesalská (Medicago monspeliaca) V bezprostřední blízkosti hranice CHKO na Nesytu u Sedlece v NPR Lednické rybníky, při západní hranici NPR Slanisko u Nesytu a v jeho blízkém okolí, se vyskytuje odemka vodní (Catabrosa aquatica), bahenka šášinovitá (Crypsis schoenoides), solenka Valerandova (Samolus valerandi) a kuřinka solná (Spergularia marina). Při vhodných managementových zásazích je pravděpodobná možnost rozšíření těchto druhů do území CHKO či jejich znovuobjevení. houby: květka písečná (Montagnea arenaria) lanýž letní (Tuber aestivum) B. Druhy silně ohrožené vyšší rostliny: česnek hranatý (Allium angulosum) devaterka poléhavá (Fumana procumbens) 46 hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) kavyl sličný (Stipa pulcherrima) koniklec luční (Pulsatilla pratensis) koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) kosatec nízký (Iris pumila) kosatec různobarvý (Iris variegata) kosatec sibiřský (Iris sibirica) kosatec trávovitý (Iris graminea) kozinec rakouský (Astragalus austriacus) ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia s. l.) lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata) lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) okrotice červená (Cephalanthera rubra) oman německý (Inula germanica) ostřice černoklasá (Carex melanostachya) ostřice žitná (Carex secalina) ožanka čpavá (Teucrium scordium) ožanka horská (Teucrium montanum) pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus) pryšec bahenní (Euphorbia palustris) růžkatec bradavičnatý (Ceratophyllum submersum) sesel pestrý (Seseli pallasii) sinokvět měkký (Jurinea mollis) sítina Gerardova (Juncus gerardii) starček celolistý (Tephroseris integrifolia) šišák hrálovitý (Scutellaria hastifolia) violka obojetná (Viola ambigua) violka slatinná (Viola stagnina) vstavač nachový (Orchis purpurea) vstavač vojenský (Orchis militaris) záraza síťnatá (Ororbanche reticulata) zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria) žluťucha žlutá (Thalictrum flavum) vyšší rostliny na území CHKO nezvěstné nebo vyhynulé: kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla) leknín bílý (Nymphaea alba) starček poříční (Senecio sarracenicus) třezalka sličná (Hypericum elegans) C. Druhy ohrožené vyšší rostliny: árón plamatý (Arum maculatum) ďáblík bahenní (Calla palustris) divizna brunátná (Verbascum phoeniceum) dřín jarní (Cornus mas) dub pýřitý (Quercus pubescens) dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata) hadí mord nachový (Scorzonera purpurea) hlaváček jarní (Adonis vernalis) hořec křížatý (Gentiana cruciata) hvězdnice chlumní (Aster amellus) chrpa chlumní (Centaurea triumfettii) kavyl Ivanův (Stipa pennata) koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica) 47 kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis) kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) len tenkolistý (Linum tenuifolium) lilie zlatohlavá (Lilium martagon) medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum) okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) oman oko Kristovo (Inula oculus-christi) oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum subsp. vulparia) plamének přímý (Clematis recta) přeslička větevnatá (Equisetum ramosissimum) sasanka lesní (Anemone sylvestris) sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) tařice skalní (Aurinia saxatilis) třemdava bílá (Dictamnus albus) vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) vratička měsíční (Botrychium lunaria) hvězdnice zlatovlásek (Galatella linosyris) zvonek boloňský (Campanula bononiensis) zvonek sibiřský (Campanula sibirica) žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum) vyšší rostliny na území CHKO nezvěstné nebo vyhynulé: len žlutý (Linum flavum) houby hvězdovka uherská (Geastrum hungaricum) 3.7.2. Druhy Červeného seznamu V následujícím výčtu jsou uvedeny pouze druhy neuvedené výše v seznamech chráněných druhů. Za názvem druhu je uvedena kategorie, v níž taxon figuruje v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR: A1 – vyhynulý, A2 – nezvěstný, C1 – kriticky ohrožený, C2 – silně ohrožený, C3 – ohrožený, r – vzácnost, t – trend, b – kombinace vzácnosti a trendu). bělolist obecný (Filago vulgaris) – C1t, více lokalit bělolist rolní (Filago arvensis) – C3 bezobalka sivá (Trinia glauca) – C1t, viz komentované druhy bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) – C3, jediný nález bílojetel německý (Dorycnium germanicum) – C3 blešník obecný (Pulicaria vulgaris) – C1t, okolí Sedlece a Mikulova, více lokalit blešník úplavičný (Pulicaria dysenterica) – C1b, okolí Sedlece a Mikulova, více lokalit blín černý (Hyoscyamus niger) – C3 buřina jablečníkovitá (Leonurus marrubiastrum) – C2b, více lokalit černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) – C3 černucha rolní (Nigella arvensis) – C1t, více lokalit černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum) – C3 černýš rolní (Melampyrum arvense) – C3 česnek kulatohlavý (Allium sphaerocephalon) – C2b, více lokalit česnek kulovitý (Allium rotundum) – C3 česnek žlutý (Allium flavum) – C3 čilimník poléhavý (Cytisus procumbens) – C3 čilimník rakouský (Chamaecytisus austriacus) – C3 čilimník zelenavý (Chamaecytisus virescens) – C3 čistec německý (Stachys germanica) – C2b, výslunné stráně, pastviny, skály čistec roční (Stachys annua) – C2t, hojněji, více lokalit 48 dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos) – C2b, více lokalit divizna švábovitá (Verbascum blattaria) – C2b, více lokalit drchnička modrá (Anagallis foemina) – C3 drnavec lékařský (Parietaria officinalis) – C2r, více lokalit dub cer (Quercus cerris) – C2r, více lokalit dymnivka nízká (Corydalis pumila) – C3 hadí mord šedý (Scorzonera cana) – C3 hadí mord španělský (Scorzonera hispanica) – C3 hlaváč šedavý (Scabiosa canescens) – C3 hlaváček letní (Adonis aestivalis) – C3 hlaváček plamenný (Adonis flammea) – C1t, ojedinělé výskyty, pole, vinice, úhory hnilák lysý (Monotropa hypophegea) – C2b, Milovický les, ojediněle hojník chlumní (Sideritis montana) – C1t, ojedinělé výskyty, pole, vinice, úhory hořinka východní (Conringia orientalis) – C1t – jediný údaj – Anenský vrch, 1994 hrachor širolistý (Lathyrus latifolius) – C3 hulevník východní (Sisymbrium orientale) – C2t, hojněji, více lokalit huseník ouškatý (Arabis auriculata) – C3 huseník převislý (Pseudoturritis turrita) – C3 huseník střelovitý (Arabis sagittata) – C3 chrpa úzkoperá (Centaurea stenolepis) – C2r, více lokalit jablečník obecný (Marrubium vulgare) – C1t, Milovický les a okolí Sedlece jabloň lesní (Malus sylvestris) – C3 jarva žilnatá (Cnidium dubium) – C2b, Křivé jezero jehlice rolní (Ononis arvensis) – C3 jeřáb dunajský (Sorbus danubialis) – C3 jestřábník dvouklaný (Hieracium bifidum) – C3 jestřábník hadincovitý (Pilosella echioides) – C3 jestřábník štětinatý (Pilosella rothiana) – C3 jetel bledožlutý (Trifolium ochroleucon) – C3 jetel červenavý (Trifolium rubens) – C3 jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) – C3 kakost rozkladitý (Geranium divaricatum) – C1t, viz komentované druhy kamejka lékařská (Lithospermum officinale) – C2b, více lokalit kamyšník vrcholičnatý (Bolboschoenus yagara) – C3, jediný nález karbinec statný (Lycopus exaltatus) – C2b, Křivé jezero kavyl skalní (Stipa eriocaulis) – C1r, pouze Svatý kopeček kerblík obecný (Anthriscus caucalis) – C2t, více lokalit klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) – C3 kokotice chmelová (Cuscuta lupuliformis) – C1t, Křivé jezero komonice zubatá (Melilotus dentatus) – C2t, okolí Sedlece, fakultativní halofyt konopice úzkolistá (Galeopsis angustifolia) – C3 koromáč olešníkový (Silaum silaus) – C3 kostřava nepravá (Festuca pseudovina) – C3 kozlíček kýlnatý (Valerianella carinata) – C2r, ojedinělý výskyt, Děvičky, Mikulov (Kozí hrádek) kozlíček štěrbinatý (Valerianella rimosa) – C1t, úpatí Šibeničníku, jediný nález 1995 kozlíček zubatý vlnoplodý (Valerianella dentata subsp. eriosperma) – C3 křivatec maličký (Gagea pusilla) – C3 křivatec nejmenší (Gagea minima) – C3 křivatec rolní (Gagea villosa) – C2b, více lokalit kuřička svazčitá (Minuartia rubra) – C2b, více lokalit kuřička štětinkatá (Minuartia setacea) – C3 kyprej prutnatý (Lythrum virgatum) – C2b, hojněji Křivé jezero, ojediněle i jinde, historicky okolí Sedlece, Slanisko u Nesytu 49 kyprej yzopolistý (Lythrum hyssopifolia) – C2b, zamokřené deprese v polích, zasolené úhory, obnažená dna, ojediněle ledenec přímořský (Lotus maritimus) – C3 lipnice bádenská (Poa badensis) – C2r, skalní stepi, hojně lněnka lnolistá (Thesium linophyllon) – C3 lněnka rolní (Thesium ramosum) – C1t, Šibeničník, ojediněle též jinde lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia) – C3 locika dubová (Lactuca quercina) – C3 locika prutnatá (Lactuca viminea) – C3 lopuštík skloněný (Hackelia deflexa) – C2b, Milovický les, ojediněle mák bělokvětý jihomoravský (Papaver maculosum subsp. austromoravicum) – C2b, skalní stepi, lada mák časný (Papaver confine) – C3 mařinka barvířská (Asperula tinctoria) – C3 mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens) – C3 merlík městský (Chenopodium urbicum) – C1t, více lokalit merlík smrdutý (Chenopodium vulvaria) – C2t, ojedinělé výskyty merlík zední (Chenopodium murale) – C1t, více lokalit mléč bahenní (Sonchus palustris) – C2b, okolí Sedlece, Mušlovských rybníků a Nového rybníku modřenec hroznatý (Muscari neglectum) – C2b, skalní stepi, více lokalit modřenec chocholatý (Muscari comosum) – C3 mochna chlumní (Potentilla collina) – C1t, jediný nález, Milovický les mrvka myší ocásek (Vulpia myuros) – C3 myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus) – C3 netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera) – C3 oman mečolistý (Inula ensifolia) – C3 oman srstnatý (Inula hirta) – C3 orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) – C3 orsej blatoucholistý (Ficaria calthifolia) – C3 ostřice drobná (Carex supina) – C3 ostřice křivoklasá (Carex curvata) – C3 ostřice Micheliova (Carex michelii) – C3 ostřice oddálená (Carex distans) – C3 paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora) – C2r, více lokalit pelyněk pontický (Artemisia pontica) – C3 pcháč panonský (Cirsium pannonicum) – C3, ojediněle Milovický les plicník měkký (Pulmonaria mollis) – C3 pochybek prodloužený (Androsace elongata) – C3 popenec chlupatý (Glechoma hirsuta) – C3 prasetník plamatý (Hypochaeris maculata) – C3, pouze Kočičí kámen prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium) – C1t, ojedinělé výskyty, pole, vinice, úhory proskurník lékařský (Althaea officinalis) – C2t, více lokalit pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides) – C3 pryšec sivý menší (Euphorbia seguieriana subsp. minor) – C1r, pouze Šibeničník pryšec srpovitý (Euphorbia falcata) – C2t, více lokalit ptačinec bahenní (Stellaria palustris) – C2b, Křivé jezero rdest uzlinatý (Potamogeton nodosus) – C3 rmen rakouský (Cota austriaca) – C3 rmen rusínský (Anthemis ruthenica) – C3, jediný nález rmen smrdutý (Anthemis cotula) – C2t, více lokalit rozrazil bažinný (Veronica anagalloides) – C2r, ojediněle Křivé Jezero, okolí Sedlece rozrazil časný (Veronica praecox) – C3 rozrazil dlouholistý (Veronica maritima) – C3 rozrazil rakouský (Veronica austriaca) – C2b, ojediněle Milovický les 50 rozrazil trojlaločný (Veronica triloba) – C2t, ojediněle pole, vinice a úhory, skalní stepi rozrazil vodní (Veronica catenata) – C3 rožec krátkoplátečný (Cerastium brachypetalum) – C3 rožec pochybný (Cerastium dubium) – C2b, více lokalit růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima) – C2b, více lokalit růže galská (Rosa gallica) – C3 růže malokvětá (Rosa micrantha) – C3 řebříček panonský (Achillea pannonica) – C3 řebříček štětinolistý (Achillea setacea) – C3, pouze Šibeničník řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne) – C3 řeřišnice bahenní (Cardamine dentata) – C3 sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa) – C2b, více lokalit sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum) – C3 sesel roční (Seseli annuum) – C3 sevlák potoční (Sium latifolium) – C2b, Křivé Jezero, okolí Sedlece silenka ušnice (Silene otites) – C3 sítina slanomilná (Juncus ranarius) – C3 skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani) – C2b, Mušlovské rybníky, okolí Sedlece, zasolené úhory v polích u Mikulova slanobýl draselný růžičkovitý (Salsola tragus subsp. tragus) – C2t, Mušlov (pískovna), Liščí vrch, historicky i slanisko u Nesytu, psamofyt a fakultativní halofyt sléz nizounký (Malva pusilla) – C2t, ojediněle pole, vinice a úhory sleziník červený zakřivený (Asplenium trichomanes subsp. pachyrachis) – C1r, Děvín, Soutěska, Martinka, Kočičí skála smldník alsaský (Peucedanum alsaticum) – C3 sporýš lékařský (Verbena officinalis) – C3 stolístek přeslenitý (Myriophyllum verticillatum) – C3 strdivka brvitá (Melica ciliata) – C3 strdivka zbarvená (Melica picta) – C3 strošek pomněnkový (Lappula squarrosa) – C3 sveřep rolní (Bromus arvensis) – C1t, ojedinělé výskyty, pole, vinice, úhory sveřep větevnatý (Bromus ramosus) – C3 světlík tatarský (Euphrasia stricta subsp. tatarica) – C2t, více lokalit svízel rakouský (Galium austriacum) – C1r, Děvín a Stolová hora šáchor hnědý (Cyperus fuscus) – C3 šanta lesostepní (Nepeta nuda) – C2b, více lokalit škarda štětinkatá (Crepis setosa) – C1t, ojedinělý výskyt škarda ukousnutá (Crepis praemorsa) – C2b, více lokalit štětička chlupatá (Dipsacus pilosus) – C3 štětka laločnatá (Dipsacus laciniatus) – C3 štírovník Borbásův (Lotus borbasii) – C2r, více lokalit štírovník tenkolistý (Lotus tenuis) – C3 šťovík úzkolistý (Rumex stenophyllus) – C2b, více lokalit tajnička rýžovitá (Leersia oryzoides) – C3, Křivé jezero, jediný nález tolice nejmenší (Medicago minima) – C3 tolice rozprostřená (Medicago prostrata) – C2r, více lokalit topol černý (Populus nigra) – C1t, Křivé jezero tořice rolní (Torilis arvensis) – C2t, hojněji, více lokalit trýzel rozkladitý (Erysimum repandum) – C1t, více lokalit trýzel rozvětvený (Erysimum diffusum) – C3 trýzel vonný (Erysimum odoratum) – C3 třešeň křovitá (Prunus fruticosa) – C2t, hojněji, více lokalit turan podolský (Erigeron podolicus) – C1b, více lokalit tužanka tvrdá (Sclerochloa dura) – C2b, více lokalit úporek hrálovitý (Kickxia elatine) – C2t, ojediněle pole, vinice a úhory 51 úporek pochybný (Kickxia spuria) – C2t, ojediněle pole, vinice a úhory večernice lesní (Hesperis sylvestris) – C3 večernice smutná (Hesperis tristis) – C2b, více lokalit vikev hrachovitá (Vicia pisiformis) – C3 vikev panonská červená (Vicia pannonica subsp. striata) – C2t, více lokalit vikev panonská pravá (Vicia pannonica subsp. pannonica) – C2t, jediný nález, Turold, 1995 violka písečná (Viola rupestris) – C3 violka trojbarevná skalní (Viola tricolor subsp. saxatilis) – C3 vítod větší (Polygala major) – C3 vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa) – C3 vrabečnice roční (Thymelaea passerina) – C2t, hojněji, více lokalit zahořanka žlutá (Odontites luteus) – C2b, více lokalit záraza alsaská (Orobanche alsatica) – C2b, Svatý kopeček, Turold záraza bílá (Orobanche alba) – C3 záraza hořčíková (Orobanche picridis) – C2b, více lokalit záraza hřebíčková (Orobanche caryophyllacea) – C3 záraza nachová pravá (Phelipanche purpurea subsp. purpurea) – C1b, více lokalit, skalní stepi a stepní lada záraza ožanková (Orobanche teucrii) – C1r, pouze Milovická stráň záraza písečná (Phelipanche arenaria) – C2b, Svatý kopeček, Děvín, Liščí vrch záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris) – C1b, pouze Liščí vrch a Svatý kopeček záraza vyšší (Orobanche elatior) – C1t, více lokalit záraza žlutá (Orobanche lutea) – C3 zběhovec trojklaný (Ajuga chamaepitys) – C1t, ojedinělé výskyty, pole, vinice, úhory zblochanec mokřadní (Puccinellia distans) – C1t, Slanisko u Nesytu zdravínek jarní (Odontites vernus) – C2t, hojněji, více lokalit zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum) – C3 zvonek klubkatý pomoučený (Campanula glomerata subsp. farinosa) – C2b, více lokalit žabník trávolistý (Alisma gramineum) – C2b, Křivé jezero a Mušlovské rybníky žluťucha menší (Thalictrum minus) – C3 3.7.3. Komentovaný seznam významných druhů rostlin V níže uvedeném seznamu jsou zmíněny významné druhy rostlin, jejichž výskyt byl na území CHKO nebo v jeho těsné blízkosti spolehlivě prokázán. U názvu druhu je pak udána kategorie ochrany podle přílohy č. II vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (KO – kriticky ohrožený, SO – silně ohrožený, O – ohrožený) a kategorie, v níž taxon figuruje v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (A1 – vyhynulý, A2 – nezvěstný, C1 – kriticky ohrožený, C2 – silně ohrožený, C3 – ohrožený, r – vzácnost, t – trend, b – kombinace vzácnosti a trendu). Seznam obsahuje i druhy, které se ve sledovaném území v minulosti vyskytovaly, ale dnes jsou s největší pravděpodobností vyhynulé. Bahenka šášinovitá (Crypsis schoenoides), KO, C1t Původní populace v NPR Slanisko u Nesytu zanikla v 80. letech 20. století. Do území byla reintrodukována v roce 1992, diaspory pocházely z nedaleké autochtonní populace u Novosedel. Populace následně v NPR Slanisko u Nesytu samovolně přežívala do roku 2004 v místě uměle vyhloubené terénní rýhy v západní části NPR. Po roce 2004 nebyly rostliny i přes opakovanou intenzivní snahu nalezeny. Zánik populace souvisí se sukcesními změnami na lokalitě – konkrétně se zarostením této terénní rýhy psinečkem výběžkatým a rákosem. V současnosti je druh na území CHKO považován za nezvěstný, není však vyloučeno jeho samovolné znovuobjevení na lokalitě po významnějších managementových zásazích spočívajících ve stržení drnu či hloubení mělkých tůní. Druh se v současnosti vyskytuje v těsném sousedství CHKO na obnaženém dnu Nesytu v NPR Lednické rybníky, odkud je možná jeho případná reintrodukce. 52 Bařička přímořská (Triglochin maritima), KO, A2 V ČR naposledy sbírána a doložena v roce 1959, od té doby byl druh považován za vyhynulý. V květnu roku 2000 byly nalezeny 3 exempláře v NPR Slanisko u Nesytu v uměle vyhloubené terénní rýze v západní části rezervace. Poslední exemplář zde byl pozorován v roce 2004. Od té doby je druh opět nezvěstný. Příčinou ústupu byly pravděpodobně sukcesní změny na lokalitě – zarůstání terénní rýhy psinečkem výběžkatým a rákosem. Bažanka vejčitá (Mercurialis ovata), KO, C2r Několik recentních lokalit z Milovického lesa. Bezobalka sivá (Trinia glauca), C1t Recentní výskyt v CHKO pouze na Šibeničníku, v minulosti též na Turoldu (naposledy 1995). Jde o dvoudomou, dvouletou nebo víceletou monokarpickou bylinu, která je vzhledem ke své nevýhodné životní strategii silně ohrožena případnými výpadky managementu a klimatickými výkyvy. Bledule letní (Leucojum aestivum), KO, C1b Před napuštěním dolní zdrže u Nových Mlýnů bylo do území NPR Křivé Jezero přesazeno několik desítek tisíc jedinců bledule letní. V současnosti se vyskytuje hojně až roztroušeně na loukách a v podrostu lesa na celém území rezervace. Jde pravděpodobně o početně nejsilnější populaci v českých zemích. Devaterka poléhavá (Fumana procumbens), SO, C2r V CHKO Pálava se druh vyskytuje hojněji na více lokalitách. Jižní Moravou probíhá severní hranice jeho areálu, na území ČR se tento druh dále vyskytuje pouze na dvou dalších lokalitách (NPR Krumlovsko-Rokytenské slepence a NPP Radouč) v málo početných populacích. Hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora), KO, C1t Jediná recentní lokalita na Moravě se nachází v NPR Slanisko u Nesytu. Zdá se, že nevelká populace v průběhu posledních 20 let neprodělala podstatné změny. Druh se dokáže šířit na narušeném půdním povrchu umělých depresí. Vzhledem k tomu, že další jihomoravské lokality již neexistují, je nutné stálé sledování populace. Ohrožení je identické jako u ostatních halofilních rostlin NPR Slanisko u Nesytu. Hadinec červený (Echium maculatum), KO, C1b V minulosti byla z Pálavy doložena jediná lokalita tohoto druhu z Turoldu, která byla zničena při rozšiřování lomu. Hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum), KO, C1b Recentně je udáván z Děvína, PR Milovická stráň a z dalších lokalit v Milovickém lese. Hrachor bahenní (Lathyrus palustris), KO, C1t Bohaté populace čítající nejméně několik desítek kvetoucích jedinců se nacházejí v jihozápadní části louky u Panenského mlýna a na louce u Křivého jezera v NPR Křivé Jezero. Výskyt na obou loukách je znám už od roku 1983. Hrachor panonský chlumní (Lathyrus pannonicus subsp. collinus), KO, C2b Z území CHKO udávána pouze méně vzácnější subspecie – hrachor panonský chlumní. Vyskytuje se v PR Milovická stráň. Huseník hajní (Arabis nemorensis), KO, C1b Z území CHKO zatím udáván jediný nález od Milovic (Danihelka 2002) 53 Hvězdnice panonská (Tripolium pannonicum), KO, C1t V současné době roste v CHKO jen v NPR Slanisko u Nesytu. Populace je zde stabilní a pozitivně reaguje na narušení povrchu vlivem umělých terénních úprav (vyhloubení rýhy) a pastvy. Populaci je nutno pravidelně monitorovat. Hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri), SO, C1r V CHKO Pálava se druh vyskytuje hojněji na více lokalitách. Osidluje světlé a nezastíněné skalní štěrbiny a kamenité svahy. Je to endemit poměrně malého území severozápadní Panonie. Na území ČR jde o jediný přirozený výskyt. Jedná se o evropsky významný druh dle Směrnice Rady 92/43 EHS. Jeho populace jsou pravidelně monitorovány. Jitrocel přímořský (Plantago maritima), KO, C1t V současné době je znám z CHKO pouze z NPR Slanisko u Nesytu. Početnost je odhadována na stovky jedinců. Z halofilních druhů patří k nejméně citlivým, ale přesto populace vyžadují stálou pozornost. Ohrožení představuje jako u ostatních slanomilných rostlin především změna vodního režimu stanoviště a nežádoucí zarůstání ploch konkurenčně silnějšími druhy rostlin. Kakost rozkladitý (Geranium divaricatum), C1t V roce 2007 nalezena malá populace na hřebeni mezi Děvínem a Děvičkami. Druh byl historicky v území sbírán v roce 1858, podle údajů na schedě místo sběru odpovídá místu recentního nálezu. Kavyl skalní (Stipa eriocaulis), C1r V rámci ČR se vyskytuje pouze jediná populace, a to na Svatém kopečku, kde na plochách s nízkým půdním profilem tvoří dominantu porostu skalní stepi spolu s méně zastoupeným kavylem sličným (Stipa pulcherrima). Všechny rostliny z této lokality byly různými autory až do roku 1996 určovány jako Stipa pulcherrima. Teprve poté se zjistilo, že většina rostlin ze Svatého kopečku včetně historických sběrů patří k druhu Stipa eriocaulis. Naším územím probíhá severní hranice areálu tohoto druhu. Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), SO, C2b V rámci CHKO se vyskytuje na více lokalitách, často v početných populacích. Všechny populace jsou pravidelně monitorovány v rámci monitoringu evropsky významných druhů přílohy II směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Kosatec písečný (Iris arenaria), KO, C2r V CHKO Pálava se nacházejí nejrozsáhlejší populace tohoto druhu na území ČR, známé již více než 100 let. Recentně je znám ze čtyř MZCHÚ, pátá populace se nachází na Janičově vrchu, kde byla v minulosti ohrožena destrukcí lokality v důsledku lomové činnosti, která již ustala. Všechny populace jsou dnes vitální a nejsou pozorovány žádné negativní změny. Případné ohrožení by mohly představovat nadměrný sešlap mimo vyznačené turistické stezky a zarůstání lokalit náletovými dřevinami. Všechny populace jsou pravidelně monitorovány v rámci monitoringu evropsky významných druhů přílohy II směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Kosatec různobarvý (Iris variegata), SO, C2b V rámci CHKO se vyskytuje na více lokalitách, přičemž těžiště výskytu je v Milovickém lese na sprašovém podkladu. V současnosti je velká část jeho lokalit silně devastována provozem Klentnické a Bulharské obory. Kosatec sibiřský (Iris sibirica), SO, C3 V rámci CHKO pouze aluviální louky v NPR Křivé jezero 54 Kuřinka obroubená (Spergularia media), KO, C1t Recentně známa z CHKO pouze z NPR Slanisko u Nesytu. Nevelká populace vyžaduje stálou pozornost, druh je velmi citlivý na stanovištní podmínky, ohrožení spočívá především ve změně vodního režimu stanoviště a v zarůstání narušeného vegetačního pokryvu. Pozitivně reaguje na obnovení pastvy skotu (její populace v posledních letech mírně vzrostla). Kuřinka solná (Spergularia marina), KO, C1t Na území CHKO Pálava považována za nezvěstnou. V minulosti se vyskytovala v NPR Slanisko u Nesytu, kde vyhynula. V roce 1993 byla nalezena v Sedleci na fotbalovém hřišti, ale ani zde nebyla v posledních letech po cíleném hledání potvrzena. Znovuobjevena byla v roce 2004 ve vyježděné koleji ve východní části NPR Slanisko u Nesytu již mimo hranice CHKO. Populace je nevelká a vyžaduje monitoring. Druh je velmi citlivý na stanovištní podmínky, ani po obnově pastvy nebyl na rozdíl od kuřinky obroubené zaznamenán nárůst populace. Znovuobjevení tohoto druhu v CHKO není vzhledem k charakteru druhu a blízkému autochtonnímu výskytu vyloučeno. Lakušník Baudotův (Batrachium baudotii), KO, C1b V minulosti byl doložen z tůně na louce u Panenského mlýna v NPR Křivé jezero. Od roku 1994 nepotvrzen. V roce 2001 bylo na stejném místě sbíráno B. trichophyllum. Historické údaje existují rovněž z Dolního Mušlovského rybníka. Lakušník Rionův (Batrachium rionii), KO, C2b Opakované recentní nálezy pocházejí z Horního a Dolního Mušlovského rybníka. Poslední záznam z roku 2002. Od té doby pravděpodobně nebyl cíleně hledán. Len chlupatý (Linum hirsutum), KO, C2t Recentně znám na území CHKO ze 3 lokalit (severní a jižní úpatí Děvína, Liščí vrch). V minulosti zde existovalo více lokalit, ale kromě výše uvedených nebyly další lokality ověřeny, zanikly pravděpodobně spontánní sukcesí na úhorech, které druhu optimálně vyhovují. Velmi perspektivní populace se nachází v přírodní rezervaci Liščí kopec v biotopu širokolistého stepního trávníku. Část populace je každoročně sledována v rámci monitoringu PPK. Zvrat v dynamice tohoto druhu nastal v letech 2012 a 2013, kdy na území přírodní rezervace nebyl zaznamenán ani jeden kvetoucí anebo sterilní jedinec, přičemž v rámci celé lokality lze odhadovat početnost na desetitisíce. V roce 2014 zde druh opět početně vykvetl. Důvody fluktuace populace jsou neznámé, jelikož však podobný vývoj v abundanci tohoto druhu byl zaznamenán i na jiných lokalitách (např. v NPP Dunajovické kopce), lze se domnívat, že hlavní příčinu představovaly především faktory klimatické. Len žlutý (Linum flavum), O, C2b V minulosti byla z Pálavy doložena jediná lokalita tohoto druhu z Turoldu, která byla zničena při rozšiřování lomu. Lněnka Dollinerova (Thesium dollineri), KO, C1t Několik recentních nálezů z masivu Děvína, Tabulové a z Liščího vrchu. Ostřice ječmenovitá (Carex hordeistychos), KO, C2t Historický výskyt této ostřice na území CHKO je nejasný. Existují četné historické údaje ze Sedlece a Nesytu, není z nich však patrno, zda se druh opravdu vyskytoval na území NPR Slanisko u Nesytu nebo již za jeho hranicemi. V současnosti v území této NPR druh neroste, dosud se však vyskytuje na východním břehu Nesytu u Výtopy. Ostřice úzkolistá (Carex stenophylla), KO, C2b Převážně psamofilní druh. V roce 1995 byla objevena malá populace tohoto druhu pod jižní hranou vrcholové plošiny Stolové hory. Výskyt na známé lokalitě pod Sirotčím hradem 55 (od 80. let minulého století zde byl druh nezvěstný) se v roce 1997 podařilo potvrdit. Nevelké populace je nutné sledovat. Ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum), KO, C1r Na Moravě se vyskytuje pouze na vrchu Šibeničník v jižní části CHKO Pálava. Lokalita byla objevena Podpěrou v roce 1912. Druh zde dodnes tvoří dominantu vyhraněného společenstva. V roce 2001 zde byly rozšířeny stepní plochy na jižním a severním vrcholku. Průběžně se zde likviduje nálet dřevin (jasan), severní část je sečena. Populace zatím nevyžaduje žádný zvláštní management. Ožanka čpavá (Teucrium scordium), SO, C2b Několik nálezů z území NPR Křivé jezero, neověřený údaj též ze Slaniska u Nesytu. Ožanka horská (Teucrium montanum), SO, C2r V rámci ČR se druh vyskytuje pouze v CHKO Pálava. Územím ČR probíhá severní hranice areálu tohoto druhu. Vyskytuje se poměrně hojně v celém území na skalních stepích a skalách. Pampeliška bessarabská (Taraxacum bessarabicum), KO, C1t V současné době potvrzeny populace z NPR Slanisko u Nesytu – východní část, která již leží mimo hranice CHKO a dále pak z fotbalového hřiště v Sedleci. Neověřen je údaj z malého dětského hřiště v téže obci. Výskyt v NPR Slanisko u Nesytu je dosti početný a nevzbuzuje nutnost speciálního cíleného zásahu, pouze monitoring v rámci celkového managementu lokality. Pro populaci na hřišti v Sedleci je důležité zachovat stávající charakter hrací plochy, včetně pravidelného sečení a mechanické disturbance. Pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum), KO, C2b Vzácný druh, v CHKO v minulosti uváděn z Pálavy a z oblasti Vysokého rohu. V devadesátých letech minulého století byly zaznamenány 3 lokality v masivu Děvína. Jejich populace čítají max. kolem deseti jedinců. V oblasti Vysokého rohu bylo v roce 1992 podchyceno asi 30 jedinců ve sprašovém zářezu silnice (antropogenní původ). Druh vyžaduje trvalé sledování, popř. i aktivní management. Významným faktorem, který ovlivňuje početnost populací v kladném smyslu, je částečná disturbance stanoviště (na Čejčsku působená např. koloniemi divokých králíků). Písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora), KO, C1r V rámci celé České republiky jediná lokalita ve štěrbinách skal masivu Děvína. Populace je značně početná (mnoho desítek trsů), nevykazuje žádný negativní trend a je dostatečně vitální. Druh nevyžaduje zvláštní pozornost, problém by mohl představovat nadměrný sešlap mimo vyznačené turistické stezky. Pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla), KO, C1b V roce 1931 objevena Fröhlichem na Janičově vrchu, lokalita však byla destruována kamenolomem. V současnosti v CHKO známa pouze jediná lokalita na Kočičí skále, kde roste nevelká vitální populace na ploše asi 3 m2. (Celkově je druh dnes na Moravě udáván jen ze čtyř míst). Druh vyžaduje aktivní ochranu, byl převeden do kultury a poté provedena jeho introdukce na vhodnou lokalitu na Janičově vrchu. Bohužel se však ukázala jako neúspěšná. Prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum), KO, C1t V rámci CHKO Pálava je prorostlík nejtenčí vázán na slané louky v NPR Slanisko u Nesytu. Populace tohoto druhu je početná a stabilní. Druh pozitivně reaguje na obnovu pastvy v NPR. 56 Prustka obecná (Hippuris vulgaris), KO, C1t V minulosti udávána z Horního a Dolního Mušlovského rybníka a z Nesytu. Poslední nálezy z Mušlovských rybníků pocházejí z let 1994–1996. Od té doby je nezvěstná. Rožec Tenoreův (Cerastium tenoreanum), KO, C1b V rámci CHKO Pálava má druh jedinou lokalitu na Stolové hoře poblíž vrcholové kóty. Populace byla objevena v r. 2002. Růžkatec bradavičnatý (Ceratophyllum submersum), SO, C3 Vyskytuje se vzácně v tůních v NPR Křivé Jezero. Sítina Gerardova (Juncus gerardii), SO, C1t Obligátní halofyt, na území CHKO se vyskytuje pouze na Slanisku u Nesytu, kde je součástí slaných luk a podmáčených terénních depresí. Skrytěnka bodlinatá (Crypsis aculeata), KO, C1t V minulosti se vyskytovala v NPR Slanisko u Nesytu na více mikrolokalitách, kde postupně vymizela. Počátkem 90. let byla do NPR reintrodukována z jiné lokality na Nesytu. Populace se zde poté samovolně udržovala na obnažených plochách v místě uměle vyhloubené terénní rýhy v západní části NPR. Poslední jedinci zde byli pozorování kolem roku 2001. Od té doby je druh na lokalitě opět nezvěstný. Jde o citlivý druh vyžadující stanoviště s nezapojeným vegetačním krytem. Příčinou ústupu byly pravděpodobně sukcesní změny na lokalitě – zarůstání terénní rýhy psinečkem výběžkatým a rákosem. Skrytěnka bodlinatá je v současnosti extrémně vzácný druh rovněž v kontextu celé republiky. Poslední recentní nález pochází z r. 2008 od Terezína u Čejče (Slanisko u Terezína), kde se objevila na plochách po hloubení tůní téměř po 40 letech od posledního nálezu z této lokality. Solenka Valerandova (Samolus valerandi), KO, C1t Vzácný halofilní druh, považovaný ve sledovaném území po roce 1982 za nezvěstný. Historicky znám od Sedlece, většina starších pozorování se vztahuje k lokalitě na severozápadním břehu Nesytu. V roce 1992 zde byl opětovně pozorován (Řepka, úst. sdělení). V letech 1993 a 1996 bylo na obnaženém dně nalezeno více než 50 jedinců a dále zaznamenán při severní hranici CHKO (15 jedinců). Populace v západní části NPR Slanisko u Nesytu pocházela z výsevu, který byl proveden v r. 1997 ze semen sebraných z populací na SZ břehu Nesytu. Rostliny zde přežívaly cca do roku 2003. Od té doby je druh na lokalitě opět nezvěstný. Jde o citlivý druh vyžadující stanoviště s nezapojeným vegetačním krytem. Příčinou ústupu byly pravděpodobně sukcesní změny na lokalitě – zarůstání terénní rýhy psinečkem výběžkatým a rákosem. Solnička rozprostřená (Suaeda prostrata), KO, A1 Význačný halofilní druh, v minulosti známý z okolí rybníka Nesyt. Populace byla ještě kolem roku 1980 dosti početná, ale poté došlo k jejímu kolapsu. Poslední rostliny byly pozorovány v roce 1987, znovuobjevení je vzhledem k sukcesním změnám ve vegetaci nepravděpodobné. Bohužel nejsou dnes k dispozici ani autochtonní diaspory. Šalvěj etiopská (Salvia aethiopis), KO, C1t V ČR známa pouze ze Stolové hory v masivu Pavlovských vrchů. Početnost populace byla značně zmenšena po zániku pastvy v 60. letech. Ohrožení spočívá právě sukcesi drnové stepi a v zarůstání stanovišť křovinami. V roce 1999 existovalo na původní lokalitě pouze několik exemplářů (počet kolísá, vzhledem k monokarpii druhu). Druh se spolehlivě pěstuje v umělých podmínkách, a byl introdukován také na náhradní lokality (Kočičí kámen, Kočičí skála, Turold, Děvín, Kotel), kde se spontánně udržuje. 57 Tolice thesalská = pískavice thesalská (Medicago monspeliaca), KO, C1t V minulosti udávána z rozvolněných ploch z Děvína a Tabulové. Poslední nálezy jsou z 50. let 20. století. Od té doby nezvěstná. Violka nejmenší (Viola kitaibeliana), KO, C1r Jediná lokalita v ČR se nachází pod zříceninou Děviček v masivu Děvína. Populace je zde pravidelně monitorována, její vitalita se nemění. Jedná se však o sukcesně citlivý termofilní druh, který bude vyžadovat pravidelné sledování. Vratička měsíční (Botrychium lunaria), O, C2b Ojedinělé nálezy z Tabulové, Děvína a ze Svatého kopečku Žluťucha žlutá (Thalictrum flavum), SO, C2b Druh vázaný na aluviální louky. Na území CHKO se vyskytuje na pravidelně sečených loukách v NPR Křivé jezero Violka slatinná (Viola stagnina), SO, C2t V rámci CHKO pouze aluviální louky v NPR Křivé jezero 3.7.4. Mezinárodně chráněné druhy rostlin Mezi významné druhy rostlin, lze řadit i druhy významné z pohledu Evropy tzv. evropsky významné druhy. Jde o druhy, které se vyskytují na evropském území členských států Evropských společenství, které jsou ohrožené, zranitelné, vzácné nebo endemické, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství (Přílohy II, IV a V směrnice Rady 92/43/EHS) a jsou uvedeny v tabulce č. 18. Tabulka č. 18: Druhy rostlin, pro které byly lokality zařazeny do národního seznamu soustavy Natura 2000 evropsky významná lokalita Děvín, Stolová hora Děvín, Stolová hora, Turold, Svatý kopeček u kosatec skalní písečný (Iris humilis ssp. arenaria) Mikulova koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) Stolová hora Poznámka: * prioritní druh druh * hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) 3.8. Významné druhy živočichů 3.8.1. Zvláště chráněné druhy živočichů dle zákona 114/1992 Sb. Charakteristika jednotlivých skupin živočichů uvedená v kapitole Charakteristika území svědčí naprosto jednoznačně o výjimečnosti území CHKO Pálava z hlediska ochrany živočichů. I když základní výzkum ještě není zcela ukončen a lze očekávat řadu zajímavých objevů, celkový počet dosud zjištěných zvláště chráněných druhů živočichů řadí CHKO Pálava v rámci České republiky mezi druhově nejbohatší VZCHÚ. Důležité také je, že podstatná část těchto druhů na území dobře prosperuje, mj. také díky tomu, že prakticky všechny významné druhy a lokality jejich výskytu jsou již chráněny formou zvláště chráněných území, většinou v kategorii národní přírodní rezervace. Početní zastoupení živočichů jednotlivých kategorií uvádí tabulka č. 19. 58 Tabulka č. 19: Počty chráněných druhů živočichů podle stupně ohrožení kategorie ohrožení počet druhů celkem kriticky ohrožené 30 silně ohrožené 77 ohrožené 78 celkem 185 Samotný přehled taxonů je uveden níže. Ochranářskou pozornost si však bezesporu zaslouží i jiné konkrétní druhy, které jsou obsaženy v červených seznamech bezobratlých a obratlovců České republiky. Vysvětlivky: CR – kriticky ohrožený (critically endagered), EN – ohrožený (endengered), VU – zranitelný (vulnerable), NT – téměř ohrožený (near threatened), LC málo dotčený (least concern), DD – o taxonu nejsou dostatečné informace (data deficient), NE nehodnocený (not evaluated). A. Druhy kriticky ohrožené bukáček malý (Ixobrychus minutus), CR drsek větší (Zingel zingel), CR chrobák pečlivý (Copris lunaris), CR chřástal malý (Porzana parva), CR jasoň dymnikový (Parnassius mnemosyne), CR ještěrka zelená (Lacerta viridis), EN kobylka sága (Saga pedo), CR krasec uherský (Anthaxia hungarica), CR kudlanka nábožná (Mantis religiosa), VU listonoh jarní (Lepidurus apus), CR luňák červený (Milvus milvus), CR luňák hnědý (Milvus migrans), CR netopýr brvitý (Myotis emarginatus), VU netopýr černý (Barbastella barbastellus) netopýr velký (Myotis myotis), VU orel mořský (Haliaeetus albicilla), CR pakudlanka jižní (Mantispa styriaca), VU pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), VU ploskoroh pestrý(Libelloides macaronius), EN sokol stěhovavý (Falco peregrinus), CR skokan skřehotavý (Rana ridibunda) , NT skokan ostronosý (Rana arvalis), EN strnad luční (Miliaria calandra), VU střevlík mřížkovaný (Carabus clathratus), CR střevlík uherský (Carabus hungaricus), VU volavka červená (Ardea purpurea), CR vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), EN výreček malý (Otus scops), EN zedníček skalní (Tichodroma muraria) žábronožka sněžní (Siphonophanes grubii), CR B. Druhy silně ohrožené bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), EN blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), NT bobr evropský (Castor fiber), VU bourovec trnkový (Eriogaster catax), CR čáp černý (Ciconia nigra), VU 59 čírka modrá (Anas querquedula), CR čolek obecný (Triturus vulgaris), NT čolek velký (Triturus cristatus s.l.), EN, dudek chocholatý (Upupa epops), EN holub doupňák (Columba oenas), VU chřástal vodní (Rallus aquaticus), VU ještěrka obecná (Lacerta agilis), NT kavka obecná (Corvus monedula), NT konipas luční (Motacilla flava), VU kovařík rezavý (Elater ferrugineus), CR krahujec obecný (Accipiter nisus), VU krajník zlatotečný (Calosoma auropunctatum), VU krutihlav obecný (Jynx torquilla), VU křeček polní (Cricetus cricetus) křepelka polní (Coturnix coturnix), NT kuňka obecná (Bombina bombina), EN ledňáček říční (Alcedo atthis), VU lelek lesní (Caprimulgus europaeus), EN lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), EN lišaj pupalkový (Proserpinaus proserpina), NT martináč hrušňový (Saturnia pyri), NT netopýr Brandtův (Myotis branti) netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus), DD netopýr obrovský (Nyctalus lasiopterus) netopýr parkový (Pipistrellus nathusii), DD netopýr pestrý (Vespertinatus murinus), DD netopýr řasnatý (Myotis nattereri) netopýr rezavý (Nyctalus noctula) netopýr stromový (Nyctalus leisleri), DD netopýr ušatý (Plecotus auritus) netopýr večerní (Eptesicus serotinus) netopýr velkouchý (Myotis bechsteini), DD netopýr vodní (Myotis daubentonii) netopýr vousatý (Myotis mystacinus) netopýr východní (Myotis blythii), CR ohniváček černočárný (Lycaena dispar) ostrucha křivočará (Pelecus cultratus), CR ostříž lesní (Falco subbuteo), EN pačmelák cizopasný (Psithyrus rupestris) páchník hnědý (Osmoderma barnabita), CR pěnice vlašská (Sylvia nisoria), VU pisík obecný (Actitis hypoleucos), EN plšík lískový (Muscardinus avellanarius) přástevník mařinkový (Watsonarctia casta), CR přástevník svízelový (Chelis maculosa), EN rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), VU ropucha zelená (Bufo viridis), NT rosnička zelená (Hyla arborea), NT sekavec podunajský (Cobitis elongatoides), EN skokan krátkonohý (Rana lessonae), VU skokan štíhlý (Rana dalmatina), NT skokan zelený (Rana kl. esculenta), NT slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula), EN 60 slepýš křehký (Anguis fragilis), LC skřivan lesní (Lullula arborea), EN sova pálená (Tyto alba), EN strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), EN stužkonoska vrbová (Catocala electa), VU sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), EN tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), EN užovka hladká (Coronella austriaca), VU včelojed lesní (Pernis apivorus), EN velevrub tupý (Unio crassus), EN vlha pestrá (Merops apiaster), EN volavka bílá (Ergetta alba) vydra říční (Lutra lutra), VU zdobenec měnlivý (Gnorimus variabilis), EN zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), EN zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), EN žluva hajní (Oriolus oriolus), LC C. Druhy ohrožené batolec červený (Apatura ilia) batolec duhový (Apatura iris) bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), VU bělopásek topolový (Limenitis populi) bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon) bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), VU bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), LC brkoslav severní (Bombycilla garrulus) břehule říční (Riparia riparia), NT cejn perleťový (Abramis sapa), CR cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), EN čáp bílý (Ciconia ciconia), NT čírka obecná (Anas crecca), CR čmelák (Bombus agrorum) čmelák (Bombus confusus), VU čmelák (Bombus hortorum) čmelák (Bombus humilis), VU čmelák (Bombus lapidarius) čmelák (Bombus pascuorum) čmelák (Bombus ruderaratus), EN čmelák (Bombus silvarum) čmelák (Bombus terrestris) chocholouš obecný (Galerida cristata), EN chrobák ozbrojený (Odontaeus armiger), EN chrobák vrubounovitý (sisyphus schaefferi), EN chroust mlynařík (Polyphylla fullo), EN jestřáb lesní (Accipiter gentilis), VU kopřivka obecná (Anas streppera), VU koroptev polní (Perdix perdix), NT kozlíček jilmový (Saperda punctata), EN krajník hnědý (Calosoma inquisitor) krajník pižmový (Calosoma sycophanta), VU krkavec velký (Corvus corax), VU lejsek šedý (Muscicapa striata), LC lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae), EN majka obecná (Meloe proscarabaeus), EN 61 majka fialová (Meloe violaceus), VU majka Meloe decorus majka uralská (Meloe uralensis), CR majka Meloe scabriusculus, NT moták pochop (Circus aeruginosus), VU moudivláček lužní (Remiz pendulinus), NT mravenec (Formica cinerea) mravenec (Formica cunicularia) mravenec (Formica fusca) mravenec (Formica gagates), VU mravenec (Formica polyctena) mravenec (Formica pratensis) mravenec (Formica rufibarbis) mravenec (Formica sanguinea) mravenec (Formica tunctorum) mravenec lesní (Formica rufa) otakárek fenyklový (Papilio machaon) otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), VU piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis), EN potápka malá (Tachybaptus ruficollis), VU potápka roháč (Podiceps cristatus), VU prskavec větší (Brachinus crepitans) prskavec menší (Brachinus explodens) roháč obecný (Lucanus cervus), EN ropucha obecná (Bufo bufo), NT rorýs obecný (Apus apus) slavík obecný (Luscinia megarhynchos), LC sluka lesní (Scolopax rusticola), VU strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), VU střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri) střevlík Ullrichův (Carabus ullrichi) svižník polní (Cicindela campestris) svižník Cylindera germanica, VU svižník Cylindera arenaria viennensis ťuhýk obecný (Lanius collurio), NT užovka obojková (Natrix natrix), LC veverka obecná (Sciurus vulgaris), NE vlaštovka obecná (Hirundo rustica), LC výr velký (Bubo bubo), EN zdobenec (Trichius sexualis), EN zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa), EN 3.8.2. Komentovaný seznam významných druhů živočichů Bourovec trnkový (Eriogaster catax) Obývá výslunné stepní stráně porostlé nezapojenými keři hlohu, v CHKO Pálava početnější populace pouze na bývalém vojenském cvičišti B, v rezervacích spíše sporadicky, s kolísavou početností Chrobák Euoniticellus fulvus Druh vázaný na trus větších býložravců, poprvé objeven na jediné lokalitě u Lednice, v současnosti expanduje směrem na sever, na území CHKO Pálava především v oborách. 62 Chrobák pečlivý (Copris lunaris) Hojně se vyskytuje např. v oborách (Bulharská, Klentnická), objevuje se i na pravidelněji pasených lokalitách (např. NPR Slanisko u Nesytu). Chroust mlynařík (Polyphylla fullo) Vzácný druh chrousta, objevený na Pálavě pouze na jediné lokalitě (Pískovna Mušlov), kde je však nalézán pravidelně. Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) Relativně početná populace v prostoru pálavských obor (Klentnická, Bulharská), vyskytuje se také na vrcholových partiích NPR Děvín-Kotel-Soutěska, druh je vázán na světlé lesy a lesní lemy. Kobylka sága (Saga pedo) Vyskytuje se na lokalitách stepního charakteru s dostatkem solitérních keřů, v posledních letech je nalézána na více lokalitách, předpokládá se její šíření. Kozlíček Dorcadion aethiops Na území CHKO nalézán pravidelněji pouze v PR Turold, vzácný stepní druh, preferující plochy s nezapojeným drnem. Krasec Dicerca moesta Jedna z posledních lokalit výskytu tohoto druhu v ČR, vývojově vázaný na nepůvodní borovici černou, vyskytuje se např. v NPR Děvín-Kotel-Soutěska či v NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Krasec Ptosima undecimmaculata Pálava (NPR Děvín-Kotel-Soutěska) představuje jedinou lokalitu výskytu tohoto druhu v ČR, vázán na porosty mahalebky na osluněných svazích Děvína. Mikárie pospolitá (Micaria sociabilis) Vývojově vázána na kolonie mravence lužního. Mravenec lužní (Liometopum microcephalum) Vzácný druh mravence se vyskytuje hojně v NPR Křivé jezero, vzácně pak na dalších lokalitách (obory), hnízda zakládá v mohutných listnatých stromech, nejčastěji na dubech. Nosatec Thamiocolus imperialis Teplomilný nosatec, vázaný na Lamium maculatum, druh je znám jen z Pálavy (NPR DěvínKotel-Soutěska). Nosatec Trichosirocalus thalhammeri Vzácný nosatec, vázaný na slaniska (živná rostlina: Plantago maritima), NPR Slanisko u Nesytu představuje jednu z posledních lokalit tohoto druhu. Okáč kostřavový (Arethusana arethusa) Na území CHKO Pálava se vyskytuje vzácně, obývá stepní až lesostepní lokality, případně skalní biotopy (lomy apod.). Ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) Obývá lokality stepního charakteru roztroušeně po celém území CHKO (např. NPR DěvínKotel-Soutěska, PR Liščí vrch). Sklípkánek pontický (Atypus muralis) Vyskytuje se vzácně na stepních lokalitách. 63 Soumračník žlutoskvrnný (Thymelicus acteon) Kriticky ohrožený druh motýla, vývojově vázaný na válečku prapořitu, Pálava představuje pro přežití tohoto druhu klíčovou oblast. Stepník rudý (Eresus kollari) a stepník moravský (Eresus moravicus) Druhy obývající skalní stepi, stepník moravský popsán jako nový druh pro vědu v roce 2008, na Pálavě např. v PR Svatý kopeček nebo v NPR Děvín-Kotel-Soutěska. Tesařík Musaria argus PR Turold představuje jedinou recentní lokalitu tohoto tesaříka v ČR, vývojově vázán na sesel, v současnosti probíhá monitoring jeho populace na území CHKO Pálava a jsou zvažovány managementové zásahy v jeho prospěch Čáp černý (Ciconia nigra) Ještě do 90. let 20. stol. hnízdil 1 pár i v NPR Křivé jezero, nyní je jediné známé hnízdiště v Milovickém lese (Bulharská obora). Dudek chocholatý (Upupa epops) Pálava hostí nejbohatší populaci tohoto druhu v ČR, klíčové jsou především obory (Klentnická a Bulharská). Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) Ojediněle zjištěn v oblasti Milovického lesa, starší údaje i z Děvína, druh zřejmě uniká pozornosti Luňák hnědý (Milvus migrans) Pravidelně hnízdí 1-2 páry v NPR Křivé jezero. Luňák červený (Milvus milvus) Pravidelně hnízdí 1 pár v NPR Křivé jezero. Strnad luční (Miliaria calandra) V době absolutního pesima tohoto druhu (70.-80. léta 20. stol.) byly stepní biotopy Pálavy jedním z mála jeho refugií; nyní početnost silně fluktuuje. Vlha pestrá (Merops apiaster) Jednotlivé páry hnízdí na vhodných místech na několika lokalitách CHKO (Milovická stráň, vinohrady nad Pavlovem nebo nad Milovicemi). Žluna šedá (Picus canus) Význačný druh starých lesních porostů, ať již v prostoru Děvína, Milovického lesa nebo luhu (NPR Křivé jezero). Další významné druhy jsou stručně komentovány v kapitole 3.8.3. 3.8.3. Komentář ke klíčovým biotopům dle významných druhů živočichů Světlé lesy Mezi druhy, vázané na světlé lesy, patří celá řada ohrožených druhů hmyzu z mnoha řádů. Jsou mezi nimi taxony ohrožené vyhynutím v rámci celé ČR (potažmo Evropy), řada z nich je stejně ohrožena i na území CHKO Pálava. Některé druhy denních motýlů s vazbou na prosvětlené lesy už z území CHKO vymizely (hnědásek osikový, okáč jílkový), jiné jsou stále součástí pálavské fauny, ale bude nutné provádět zásadní managementová opatření pro jejich podporu (jasoň dymnivkový). Postupné houstnutí lesních porostů po upuštění 64 od tradičních forem hospodaření (pařeziny) vede také k oslabování populací mnoha saproxylických a xylofágních brouků (páchník hnědý, tesařík obrovský, krasci rodu Anthaxia). Dosud zachované zbytky světlých lesů lze na území CHKO nalézt především v komplexu Milovického lesa, především pak v obou oborách (Milovická, Bulharská), kde se na udržování rozvolněných porostů významně podílí chovaná zvěř (jeleni, daňci, mufloni). Obory jsou z hlediska zachování fauny xylofágního a saproxylického hmyzu klíčovým územím. Současný trend hospodaření (zintenzivnění těžební činnosti, vymezování obnovních bloků) představuje vážnou hrozbu pro budoucnost světlomilné lesní fauny v CHKO. Tyto faktory mohou hrát roli také ve snížení atraktivity lokalit pro další vzácné druhy, jako např. dudek chocholatý či včelojed lesní. V posledních letech Správa CHKO Pálava přistoupila k managementovým zásahům, vedoucím k prořeďování lesa, mimo jiné i v NPR Děvín-Kotel-Soutěska. Tyto zásahy vyhodnocuje v rámci grantového projektu Mendelova univerzita. Prosvětlování lesa probíhá také v PR Šibeničník. Stepi Mezi zástupci stepní fauny Pálavy nalezneme druhy, které se často jinde v ČR nevyskytují, popř. mají na Pálavě nejbohatší populace. Mezi ně patří např. kobylka sága, u které byl v posledních letech zaznamenán nárůst početnosti na původních lokalitách a zároveň se objevila i na lokalitách nových, dosud neobsazených. Stepní faunu Pálavy obohatil nález nového druhu pavouka, stepníka moravského (r. 2008). K významným druhům stepních formací patří brouci z čeledi majkovitých. K běžným druhům zde patří např. majka obecná, majka fialová či Meloe decorus. Nově byla objevena populace vzácné majky uralské (PR Milovická stráň). K významným druhům patří bezpochyby také ploskoroh pestrý, kterého je možné vidět na více lokalitách v CHKO (NPR Děvín-Kotel-Soutěska, PR Liščí vrch). Z plazů se zde početně vyskytuje např. ještěrka zelená, řidčeji užovka hladká. Současný management jim vyhovuje. Riziko pro ně představuje (tak jako pro ostatní druhy s vazbou na bezlesí) zarůstání stepí. Nejvážnější hrozbou jsou z tohoto pohledu, kromě invazních akátů a pajasanů, expandující jasany. U nepůvodních borovic černých není potenciál invadovat do stepních ploch tolik významný. Mezi nejvýznamnější druhy denních motýlů, vázaných na stepní lokality, patří hnědásek černýšový, který je na některých lokalitách (např. PP Kienberg) dosud poměrně hojný. K zastavení úbytku hmyzí fauny stepí přispěla zásadním způsobem změna v pohledu na management stepních lokalit. Oproti dřívějším dobám je dnes přístup k péči o lokality mnohem jemnozrnější, sečení ani pastva nikdy neprobíhají na velkých plochách a vždy jsou ponechány plochy (obvykle 30%) bez zásahu. Lužní biotopy V rámci CHKO se vyskytují především v NPR Křivé jezero. Jde o komplex nivních luk a lužního lesa. Lokalita je významná jako hnízdiště ptáků. Z dravců zde hnízdí orel mořský a oba druhy luňáků. Vyskytuje se zde i řada druhů šplhavců. V území je v době hnízdění orlů dodržován klidový režim. V posledních letech byla hnízdění orlů, po předchozích nezdařených pokusech, již úspěšná. Součástí nelesních ploch NPR Křivé jezero jsou staré vrbovny. Ty představují významný biotop pro saproxylické brouky, obývající dutiny (např. páchník hnědý, zdobenec měnlivý, zlatohlávek skvostný). Pravidelným ořezem těchto vrb je zajištěno prodloužení jejich životnosti. Staré a osluněné jilmy na loukách v NPR hostí více druhů vzácných jilmových specialistů z řad krascovitých brouků (např. Anthaxia turkei, A. haeckeri). Běžně se zde vyskytuje lesák rumělkový. Lokalita je významná také pro více druhů obojživelníků (kuňka obecná, skokan krátkonohý, skokan ostronosý). Pravidelné jarní záplavy zajišťují vhodné prostředí pro korýše vázané na periodické tůně (žábronožky, listonozi). Rozhraní mezi podmáčenými lužními loukami a lesem obývá vzácný střevlík mřížkovaný. Jeho recentní výskyt jinde v ČR (především v oblasti EVL Soutok – Podluží) je prozatím nepotvrzený. 65 Z NPR zmizela hnízdní kolonie kormorána velkého (zřejmě částečně přesídlila na ostrovy v Zámeckém rybníce, který je součástí NPR Lednické rybníky). Příčinou opuštění lokality mohl být fakt, že stromy, na kterých kormoráni hnízdili, odumřely. Kanály a tůně a slepá ramena v nivě řeky jsou biotopem piskoře pruhovaného, sekavce písečného a hořavky duhové. Slaniska NPR Slanisko u Nesytu představuje jedno z posledních zachovalých slanisek na území ČR. Na lokalitě se dosud vyskytuje mnoho slanomilných druhů rostlin i živočichů. Pro saranči slaništní (Aiolophus thalassinus) je NPR jedinou lokalitou, na které se tato saranče rozmnožuje. Stejně tak je lokalita významná i pro šest druhů slanomilných motýlů (chobotníček slaništní Bucculatrix maritima, pouzdrovníčci), vyskytuje se zde ploštička slanomilná (Henestaris halophilus), slíďák slaništní (Pardosa maisa), který zde má jedinou lokalitu v ČR a halobiontní druhy střevlíčků Acupalpus elegans a Dyschirius chalce. V současnosti probíhá na lokalitě extenzivní pastva krav a sečení s ponecháváním nepokosených pásů. Tento management se zdá být vyhovující. Pískovny Pískovna Mušlov představuje jedinou zachovalou pískovnu na území CHKO Pálava. Její součástí je i menší tůň. V ní se pravidelně rozmnožuje kuňka obecná, skokani zelení a zaznamenána byla také blatnice skvrnitá. V rákosinách okolo tůní bylo nalezeno hnízdo bukáčka malého. Ve stěnách pískovny hnízdila početná kolonie břehulí říčních, hnízdiště již samovolně zaniklo opuštěním pískovny a ukončením těžby. V současné době druh hnízdí jen sporadicky a nepočetně. Břehy tůní hostí početnou populaci pacvrčka písečného (Xya variegata), v okolí tůně lze nalézt vzácného škvora Labidura riparia. Pískovna Mušlov je jediným místem na Pálavě, kde se pravidelně objevuje chroust mlynařík. V předchozích letech byly v pískovně prováděny zásahy za účelem omezení zarůstání tůně rákosem, tento problém se však prozatím vyřešit nepodařilo. Do tůně jsou také opakovaně vysazovány ryby (střevlička východní, okoun říční). Stěny pískovny byly strženy těžkou mechanizací, účelem zásahu bylo zatraktivnění biotopu pro břehule. K jejich návratu do pískovny tento zásah prozatím nevedl. Skály Skály pálavského bradla byly posledním hnízdištěm dnes již v ČR zcela vymizelého skalníka pestrého (do konce 70. let 20. stol.). Do r. 1962 zde hnízdil i sokol stěhovavý, přičemž v letech 1998-1999 se odehrály neúspěšné pokusy o zahnízdění a pozorování tokajících párů v letech 2004 a 2012 spolu se zvyšující se početností v celé střední Evropě dávají naději na znovuosídlení Pálavy tímto druhem. V roce 1998 zde úspěšně vyhnízdil raroh velký, jednalo se o první nesporně prokázaný případ skalního zahnízdění u nás. Nejméně do r. 1998 zde hnízdil i bělořit šedý. Až do první poloviny 80. let 20. stol. pálavské skály hostily i hnízdní kolonie kavky obecné, poslední jednotlivé páry byly zaznamenány ještě v r. 1997. Novějším hnízdičem (po r. 1990) je naopak krkavec velký. Pozoruhodným fenoménem je hnízdění rorýsů obecných v původním, skalním biotopu. Takových hnízdišť je u nás v současné době pomálu, na Pálavě lze – i přes absenci starších údajů – dokonce předpokládat mírně rostoucí trend, zřejmě v souvislosti se ztrátou hnízdních možností v antropických biotopech kvůli masivnímu zateplování panelových domů. Po r. 2010 byla velikost místní skalní populace odhadována na min. 60-80 párů. Ve skalních biotopech je dále koncentrována téměř celá pálavská populace výra velkého (4-5 párů). Kromě hnízdících druhů představuje skalní bradlo i stanoviště dvou vzácných druhů vysokohorských pěvců, které na Pálavě pouze zimují, a to zedníčka skalního (tradiční lokalita a donedávna jediné pravidelné zimoviště v ČR; poslední výskyt ovšem v r. 2009) a nověji i pěvušky podhorní. Ve skalách v NPR Děvín-Kotel-Soutěska byla nalezena kolonie vzácného netopýra pestrého, skály obývají vzácné druhy petrofilních měkkýšů. 66 Lidská sídla Z hnízdících druhů ptáků stojí za zmínku populace strakapouda jižního (téměř ve všech obcích i v Mikulově), rorýse obecného (především Mikulov), kavky obecné (desítky párů v Mikulově) nebo jednotlivé páry poštolek obecných na více lokalitách. Populace sovy pálené je na hranici vymizení, sýček obecný pak jako hnízdič s vysokou pravděpodobností již vymizel. V lidských sídlech (mimo jiné i přímo v budově Správy CHKO Pálava) se objevuje vzácná jihoevropská stonožka, strašník dalmastký (Scutigera coleoptrata). Tato stonožka se vyskytuje i v přírodních biotopech, např. v PR Svatý kopeček. 3.8.4. Mezinárodně chráněné druhy živočichů Mezi významné druhy živočichů lze řadit, tak jak tomu bylo u druhů rostlin, tzv. evropsky významné druhy. Jde o druhy, které se vyskytují na evropském území členských států Evropských společenství, které jsou ohrožené, zranitelné, vzácné nebo endemické, a které jsou stanovené právními předpisy Evropských společenství (Přílohy II, IV a V směrnice Rady 92/43/EHS) a jejich výčet je uveden v tabulkách č. 20 a č. 21. Tabulka č. 20: Druhy živočichů, pro které byly lokality v CHKO Pálava zařazeny do národního seznamu (EVL) soustavy Natura 2000 druh bobr evropský (Castor fiber) bourovec trnkový (Eriogaster catax) hořavka duhová (Rhodeus sericeus amarus) kuňka ohnivá (Bombina bombina) lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) netopýr černý (Barbastella barbastellus) netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) netopýr velký (Myotis myotis) ohniváček černočárný (Lycaena dispar) páchník hnědý (Osmoderma eremita) piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) roháč obecný (Lucanus cervus) střevlík uherský (Carabus hungaricus) tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) velevrub tupý (Unio crassus) vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) vrkoč útlý (Vertigo angustior) evropsky významná lokalita Niva Dyje Milovický les Niva Dyje Niva Dyje Niva Dyje Milovický les, Děvín Milovický les, Děvín Klentnice - kostel sv. Jiří Niva Dyje Niva Dyje Niva Dyje Milovický les, Svatý kopeček u Mikulova, Děvín, Stolová hora Milovický les, Svatý kopeček u Mikulova, Děvín, Stolová hora, Niva Dyje Děvín Niva Dyje Niva Dyje Turold, Niva Dyje Slanisko u Nesytu Tabulka č. 21: Druhy ptáků, pro které byla schválena Ptačí oblast Pálava soustavy Natura 2000 druh čáp bílý (Ciconia ciconia) orel mořský (Haliaeetus albicilla) včelojed lesní (Pernis apivorus) strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) strakapoud prostřední (Dendropos medius) pěnice vlašská (Sylvia nisoria) lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) ťuhýk obecný (Lanius collurio) 67 3.9. Invazní a expanzivní druhy Invazním druhem rozumíme takový druh, který je na našem území geograficky nepůvodní a současně se zde masivně samovolně šíří. Invazní druhy by se neměly zaměňovat s druhy expanzivními, které jsou u nás původní, ale dokáží masivně osídlovat nová, pro ně zcela přirozená stanoviště. V obou případech se však jedná o druhy, které mohou negativně ovlivňovat přirozené ekosystémy – vytlačovat původní druhy a zabírat jim místo. Aby se druhy začaly chovat invazně, je většinou velmi důležité narušení přirozených či polopřirozených stanovišť. Veřejnosti obecně známý chov nepůvodní kozy bezoárové (Capra aegagrus) v oboře Děvín byl zrušen v roce 1996. V podmínkách CHKO Pálava se jako problematické jeví následující druhy. 3.9.1. Invazní druhy Přehled a charakteristiky aktuálních invazních druhů rostlin jsou uvedeny v tabulce č. 22, invazních druhů živočichů v tabulce č. 23. Tabulka č. 22: Přehled invazních druhů rostlin Trnovník akát (Robinia pseudacacia) původ Východní část severní Ameriky (Apalačské pohoří, středovýchod USA). stanoviště Nejlépe se mu daří na osluněných suchých stanovištích (drnové a luční stepi, rumiště), dobře však toleruje těžší i lehčí půdy vlhčích stanovišť. více postižené oblasti v CHKO PR Liščí vrch, PR Svatý kopeček, PP Růžový kopec, jihozápadní svahy Stolové hory, jinak skupinovitě roztroušen po celé CHKO. invazní charakteristiky V poměrně krátké době se dostává do stadia plodnosti, velká produkce semen, vegetativní šíření podzemními výběžky, schopnost růst na různých stanovištích, velká schopnost obrůstat po seřezání. zásahy proti šíření Aplikace herbicidu (Roundup) na pařezy neprodleně po skácení dřevin, příp. na plochy kmene, které vznikly ořezáním větví, aplikace na listovou plochu semenáčů a výmladků snižuje jeho vitalitu, případně dřevinu úplně likviduje. V letech 2001–2013 bylo provedeno v CHKO velké množství těchto zásahů, přes všechna tato opatření zde akát zůstává jednou z nejhůře zvladatelných invazních rostlin. Úspěšně lze hodnotit např. zásah v PR Šibeničník, kde se akát od roku 2009 podařilo značně eliminovat. negativní vliv na stanoviště Zarůstání stepních lokalit, výrazně mění půdní složení (obohacuje půdu dusíkem), opadané listí zřejmě navíc do půdy uvolňuje látky bránící klíčení jiných rostlin. Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) původ Východní Asie (východní Čína) stanoviště Nejlépe se mu daří na plně osluněných, suchých stanovištích (skalní, drnové a luční stepi, městská zástavba, rumiště). více postižené oblasti v CHKO Rozsáhlejší porosty nalézáme u Liščího vrchu a Růžového kopce, při jihovýchodních úpatích Děvína a Svatého kopečku, na jihozápadních svazích Stolové hory. Bodově roztroušen především v jižní části CHKO. invazní charakteristiky Velká produkce semen, zmlazování z kořenů, velká schopnost obrůstat po seřezání. zásahy proti šíření Aplikace herbicidu (Roundup) na pařezy neprodleně po skácení dřevin, příp. na plochy kmene, které vznikly ořezáním větví, nebo aplikace na listovou plochu semenáčku a výmladků snižuje jeho vitalitu, případně dřevinu úplně likviduje. V letech 2001–2013 bylo provedeno v CHKO velké množství těchto 68 zásahů, přes všechna tato opatření zde pajasan zůstává jednou z nejhůře zvladatelných invazních rostlin. Situaci především komplikuje to, že i když se pajasan podaří v daném MZCHÚ výrazně zredukovat, mnohdy se opětovně šíří z přiléhajících, především vinařských pozemků a neudržovaných mezí, kde je rovněž velmi hojný. negativní vliv na stanoviště Potlačení původních rostlinných společenstev zastíněním a obsazením půdy, což se projevuje především na stepních lokalitách. Hvězdnice kopinatá (Aster lanceolatus) původ Východní část severní Ameriky (Velká jezera). stanoviště Nejlépe se jí daří na plně osluněných stanovištích s vlhkými a hlubšími půdami (luhy), stejně tak dobře roste i na lehčích půdách (ruderální stanoviště). více postižené oblasti v CHKO Niva Dyje. invazní charakteristiky Vegetativní množení prostřednictvím kořenujících oddenků, velká produkce semen. zásahy proti šíření Kosení dvakrát až třikrát ročně, ošetření herbicidem, prozatím neprováděny. negativní vliv na stanoviště: Vytlačování původních druhů. Slunečnice hlíznatá (topinambur) (Helianthus tuberosus) původ Jižní cíp Jižní Ameriky. stanoviště Nejlépe se jí daří na plně osluněných stanovištích s vlhkými a hlubšími půdami, stejně dobře je však schopna růst i na lehčích a sušších půdách (luhy, ruderální stanoviště). více postižené oblasti v CHKO Niva Dyje, soutěska. invazní charakteristiky Vegetativní množení prostřednictvím oddenků a hlíz. zásahy proti šíření Kosení dvakrát až třikrát ročně s následným mulčováním zabraňuje produkci semen a snižuje životaschopnost rostlin, u malých ploch i vyhrabávání a likvidování hlíz. Porosty topinamburu v soutěsce jsou 1x ročně sečeny, populaci se podařilo značně eliminovat, avšak je na lokalitě stále přítomná. Na Křivém jezeře nebyly zásahy proti tomuto druhu zatím prováděny. Je třeba zamezit vysazování druhu myslivci. negativní vliv na stanoviště Výrazné druhové ochuzení přirozených společenstev na postižených místech. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) původ Východní Asie (ostrovy Sachalin, jižní Kurily, Hokaidó a Honšú). stanoviště Nejlépe se jí daří na stanovištích s vlhkými a hlubšími půdami, stejně dobře je však schopna růst i na lehčích a sušších půdách (luhy, ruderální stanoviště). více postižené oblasti v CHKO V minulosti byla křídlatka rozšířena při jihozápadním okraji Milovického lesa, v současnosti není z území CHKO známa. invazní charakteristiky Vegetativní množení prostřednictvím oddenků, velká schopnost obrůstání po odstranění nadzemních částí zásahy proti šíření Pokosení odumřelých rostlin na začátku vegetační sezóny, odstranění jejich zbytků spálením, ošetření následného obrostu herbicidem (v době, kdy rostliny dosahují kolem 1 m výšky), opakování kosení a ošetření obrostu ještě jednou během roku, následný rok provedení celého postupu znovu; poslední zásah proti tomuto druhu na území CHKO proběhl v roce 2004, tím se podařilo křídlatku úspěšně eliminovat 69 negativní vliv na stanoviště Potlačení původních rostlinných společenstev zastíněním a důkladným obsazením půdy pomocí hustého oddenkového a kořenového systému. Kustovnice cizí (Lycium barbarum) původ Jižní Evropa, západní Asie (Turecko, Sýrie, Irák, Irán). stanoviště Suchomilný a světlomilný druh lehkých, vápnitých půd (skalní, drnové a luční stepi, ruderální stanoviště, městská zástavba). více postižené oblasti v CHKO Roztroušeně především v jižní části CHKO podél cest a při okrajích stepních porostů, bez nějaké rozsáhlejší plochy výskytu. invazní charakteristiky Vegetativní šíření podzemními výběžky, velká schopnost obrůstat po seřezání. zásahy proti šíření Použití herbicidu je vůči tomuto druhu zřejmě nezbytností. Proti uvedenému druhu nebyla zatím podniknuta žádná výraznější opatření, druh má však v podmínkách CHKO velký invazní potenciál a v souvislosti se změnami klimatu se může stát závažnějším problémem stepních lokalit. negativní vliv na stanoviště Zatím spíše problémem ruderálních stanovišť, kde vytlačuje ostatní druhy. Boryt barvířský pravý (Isatis tinctoria subsp. tinctoria) původ Mediterán a jihozápad Asie. stanoviště Roste na výslunných stanovištích, půdní substrát je skeletovitý, vysychavý tvořený bazickým podkladem. více postižené oblasti v CHKO Jihovýchodní svahy Děvínu. invazní charakteristiky Šíření semeny. zásahy proti šíření Prozatím byl prováděn monitoring výskytu, vytrhávání bylo aplikováno na pilotních managementových plochách. Snížení stavu zvěře (muflonů). negativní vliv na stanoviště Potlačení původních rostlinných společenstev. Zlatobýl obrovský, z. kanadský (Solidago gigantea, S. canadensis)) původ Severní Amerika. stanoviště Světlomilné druhy rumišť, úhorů, neudržovaných luk. Z. obrovský i na vlhčích stanovištích v nivách. více postižené oblasti v CHKO Cvičiště A, Cvičiště B, okolo Nového rybníku, okolo Mušlovských rybníků, jinak roztroušeně po celé CHKO na ruderalizovaných stanovištích. invazní charakteristiky Šíření semeny (vzduchem), na lokalitě pak vegetativně. zásahy proti šíření Mechanické způsoby likvidace, kosení, pastva, malé a roztroušené populace lze likvidovat vytrháváním celých rostlin. Doposud zasahováno sečí a pastvou na Cvičišti B. negativní vliv na stanoviště Místy potlačení původních rostlinných společenstev. Opuncie (Opuntia sp.) původ Severní Amerika. stanoviště Roste na výslunných stanovištích skalních stepí. více postižené oblasti v CHKO Pouze maloplošně z výsadby v NPR Děvín - Kotel - Soutěska, NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. 70 invazní charakteristiky Vegetativní šíření na lokalitě. zásahy proti šíření Injekční aplikace herbicidu, vyrytí populací. Doposud zasahováno v obou NPR. negativní vliv na stanoviště Degradace původních rostlinných společenstev. Kromě výše uvedených druhů lze ještě poukázat na javor jasanolistý (Acer negundo) a jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica), dvě severoamerické dřeviny, které představují problém především v lužních lesích podél Dyje. Tabulka č. 23: Přehled vybraných invazních druhů živočichů Norek americký (Neovison vison) původ Severní Amerika (u nás: první polovina 20. století) stanoviště vodní ekosystémy (na území CHKO Pálava dosud nezaznamenán, ale vzhledem k výskytu v blízké NPR Lednické rybníky se dá jeho přítomnost v CHKO předpokládat) invazní charakteristiky šíření díky uvolněné nice (po vytlačení norka evropského), absence konkurence zásahy proti šíření - negativní vliv na stanoviště konkurence pro původní druhy (mj. tchoře tmavého či lasici), predace suchozemských i vodních bezobratlých a obratlovců (vodní ptáci, užovky, obojživelníci) Slunéčko Harmonia axyridis původ Asie stanoviště především suchá výslunná místa, stepi, vinohrady a jejich okolí invazní charakteristiky šíření díky větší reprodukční schopnosti a větší „dravosti“ zásahy proti šíření - negativní vliv na stanoviště konkurence původním druhům, predace larev původních druhů slunéček (Coccinelidae) Karas stříbřitý (Carassius auratus) původ východní Asie stanoviště rybníky, pomalu tekoucí vody (např. NPR Křivé jezero) invazní charakteristiky šíření díky specifickým reprodukčním vlastnostem (populace tvoří obvykle triploidní samice, rozmnožující se gynogeneticky), konkurenčně silný a nenáročný druh zásahy proti šíření úprava hospodaření na rybnících, důsledné třídění obsádek, v menších nádržích odlov či jiné vhodné metody eliminace populace negativní vliv na stanoviště možná hybridizace s původními druhy kaprovitých ryb, potravní a prostorová konkurence Střevlička východní ( Pseudorasbora parva) původ východní Asie stanoviště rybníky, tůně invazní charakteristiky agresivní druh 71 zásahy proti šíření úprava hospodaření na rybnících (dravé ryby), důsledné třídění obsádek, v menších nádržích odlov, vyzimování nebo jiné vhodné metody eliminace populace negativní vliv na stanoviště potravní a prostorová konkurence původním druhům, negativní ovlivnění populací obojživelníků, predační tlak na vodní plže Plzák španělský (Arion lusitanicus) původ Pyrenejský poloostrov (u nás: od devadesátých let minulého století) stanoviště především vlhčí stinná stanoviště invazní charakteristiky rychlé šíření díky absenci přirozených predátorů a parazitů zásahy proti šíření nestanoveny negativní vliv na stanoviště potravní kompetice původním druhům Kromě druhů výše uvedených byl na území CHKO lokálně zaznamenán výskyt nepůvodní vroubenky americké (Leptoglossus occidentalis) a zřejmě neúmyslně vysazeného sumečka amerického (Ameiurus nebulosus). 3.9.2. Expanzivní druhy Přehled a charakteristiky aktuálních expanzivních druhů rostlin je uveden v tabulce č. 24, z živočichů v současnosti dostávají (alespoň v některých místech CHKO) expanzivní charakter stavy černé zvěře, které se podílí na narušování půdního povrchu stepních lokalit, predují některé druhy bezobratlých (roháč obecný) a hnízda na zemi hnízdících druhů ptáků . Tabulka č. 24: Přehled expanzivních druhů rostlin Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) stanoviště Jedná se o světlomilnou dřevinu mající širokou ekologickou valenci, rostoucí zejména na hlubokých, živných a vlhkých půdách ve společenstvech lužních lesů, která se však stejně dobře dokáže prosadit v mezofilních lesích, suchých křovinách, na skalních hřebenech, sutích a otevřených skalách s mělkým půdním profilem (lužní lesy, dubohabřiny, suťové lesy, teplomilné doubravy, skalní, drnové a luční stepi). více postižené oblasti v CHKO Masív Děvína a Stolové hory, Svatý kopeček a Milovický les, expanduje však na mnohem více lokalitách, postupně nahrazuje odumírající porosty borovice černé (Turold, Děvín, Sv. kopeček), v posledních letech je však jeho expanze brzděna nekrózou jasanu Chalara fraxinea. expanzivní charakteristiky Široká ekologická valence, velká produkce semen. zásahy proti šíření Vyřezávání druhu s následnou aplikací herbicidu (Roundup), semenáčky jsou dobře spásány ovcemi a kozami, v rámci CHKO jsou popisované zásahy uplatňovány nejvíce v masívech Děvína a Stolové hory, populace jasanu jsou těmito zásahy omezovány. negativní vliv na stanoviště V CHKO je největším problémem jeho nálet a šíření na stepní lokality, kde zmenšuje prostor pro řadu světlomilných druhů, nepřirozeně se zvyšuje také jeho podíl v lesních společenstvech, což má za následek změnu struktury bylinného patra fytocenózy. Třtina křovištní: (Calamagrostis epigejos) stanoviště Roste na výslunných stanovištích, zejména na lesních pasekách, písčitých a štěrkových půdách, v příkopech, kolem cest, na haldách a nekosených loukách (dubohabřiny, teplomilné doubravy, luční stepi, ruderální stanoviště). 72 více postižené oblasti v CHKO Milovický les, na ruderalizovaných plochách po celé CHKO, zřídka roztroušena v lučních komplexech. expanzivní charakteristiky Široká ekologická valence, vegetativní šíření prostřednictvím oddenků, velká produkce semen. zásahy proti šíření Sečení alespoň třikrát ročně, které se provádí po dobu několika let; dalšími možnostmi eliminace druhu je stržení drnu do hloubky 20 cm, příp. aplikace herbicidu; v podmínkách CHKO nebyly zásahy proti tomuto druhu prozatím prováděny. negativní vliv na stanoviště Velká produkce biomasy, která má za následek tvorbu silné, pomalu rozkládající se vrstvy opadu, tento fakt se pochopitelně projevuje na druhové pestrosti postižených míst. Bez chebdí (Sambucus ebulus) stanoviště Lesní okraje, světlé lesní cesty, paseky, křovinaté stráně, vinice, rumiště, na půdách čerstvě vlhkých, hlubokých, kamenitých až hlinitých, zásaditých až slabě kyselých, výživných (dubohabřiny, ruderalizovaná stanoviště). více postižené oblasti v CHKO Milovický les (klentnická obora), okraje cest (např. Mikulov-Klentnice, MikulovMilovice, Milovice Bulhary – na hranici NPR Křivé jezero), menší plochy roztroušeně především v jižní části CHKO. expanzivní charakteristiky Vegetativní šíření prostřednictvím oddenků. zásahy proti šíření K likvidaci chebdí je používán herbicid Roundup v pětiprocentní koncentraci v období intenzivního růstu od května do června, dokud maximální výška rostlin nepřesáhne 40 cm. V případě pozdější aplikace je vhodné rostliny nejdříve posekat a následně obrůstající porost ošetřit herbicidem. Zásahy byly prováděny především v oborách, poté co se podařilo populace tohoto druhu stabilizovat, se již od těchto opatření upustilo, poslední zásah byl proveden v roce 2009. negativní vliv na stanoviště Potlačení původních rostlinných společenstev zastíněním a důkladným obsazením půdy pomocí hustého oddenkového a kořenového systému. 3.10. Neživá příroda Pálava je z geologického hlediska velmi pestrou oblastí. V CHKO se nachází řada významných geologických lokalit, nalézají se zde povrchové i podzemní krasové jevy a jsou zde evidována také bohatá paleontologická naleziště. 3.10.1. Významné geologické lokality V evidenci České geologické služby jsou na území CHKO zaznamenány následující významné geologické lokality – uvedeny v tabulce č. 25. Tabulka č. 25: Přehled významných geologických lokalit v CHKO Pálava název lokality popis lokality ochrana lokality Pavlov Bývalá štěrkovna 660 m jižně od obce, umělá stěna ve štěrkovně vysoká 12 m, ojedinělé souvrství vápencových sutí typu grézes litées se 7 polohami půdních sedimentů. II. zóna odstupňované ochrany přírody CHKO Pálava. Děvín v Pavlovských vrších Vápencový masív v severní části Pavlovských vrchů s vrcholy Děvína (554,4 m) a Kotelné, který je rozdělen Soutěskou; útvary s výjimečným stratigrafickým i tektonickým postavením ve flyšovém pásmu Karpat; svrchnojurské klentnické vrstvy a ernstbrunnské vápence spolu s relikty Lokalita je součástí NPR Děvín-Kotel-Soutěska, zásoby vápence jsou v kategorii vázaných zásob. Ochrana dostatečně zajištěna ochrannými podmínkami NPR. 73 transgresivní svrchní křídy. Turold u Mikulova Opuštěný lom ve městě Mikulov, umělá lomová stěna; významný střednopleistocénní a svrchnopleistocenní sprašový profil s fosilními půdami, v podloží s ernstbrunskými vápenci, turonskými pískovci a jílovci; významná paleontologická lokalita, rozsáhlý jeskynní systém. Lokalita je součástí PR Turold. Ochrana dostatečně zajištěna ochrannými podmínkami PR. Šibeničník Kóta 238 jižně od Mikulova mezi železniční tratí a státní hranicí; významná morfologická kupa, protažená ve směru severoseverovýchodním až jihojihozápadním; na Šibeničníku lze pozorovat překrytí jurských bradel popříkrovovými miocenními sedimenty (baden). Lokalita je součástí PR Šibeničník. Ochrana dostatečně zajištěna ochrannými podmínkami PR. Dolní Věstonice Opuštěná cihelna na východním okraji obce, 15 m vysoká stěna, světově známý svrchnopleistocénní sprašový profil se 3 interstadiálními a 1 interglaciální půdou a 2 mladopaleolitickými horizonty. Lokalita je součástí NPP Kalendář věků. Ochrana dostatečně zajištěna bližšími ochrannými podmínkami NPP. Kočičí kámen Skalky na zvlněném západně orientovaném svahu při jižním úpatí Stolové hory, vystupující ze sprašového pokryvu, tvořené jurskými vápenci. V minulosti zde byly sbírány zkameněliny, především ulity nebo otisky mořských měkkýšů, hlavonožců a korálů. Lokalita je součástí NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen, připravuje se její nové vyhlášení jako samostatná PP Kočičí kámen. Kočičí skála Lokalita je součástí PP Kočičí skála. Skalní relikt bradla ernstbrunnských vápenců izolovaný v polích. Vápence jsou zde ukloněny k východu. V jihozápadní části byl v malém lomu v minulosti těžen vápenec. 3.10.2. Významné paleontologické lokality V CHKO Pálava jsou evidovány tyto paleontologické lokality: 1. Kienberg Ve staré pískovně na hraně západního svahu nad Mušlovským potokem jsou obnažena souvrství jemnozrnných až hrubozrnných písků a konkrecionálně zpevněných vápnitých pískovců, jakož i čoček řasových a biodetritických vápenců hrušeckých vrstev středního a svrchního badenu (sedimenty západního okraje vídeňské pánve). V písčitých sedimentech se nacházejí fosilie; v současné době je odtud známo asi 120 druhů mořských mlžů, 150 druhů mořských plžů, 40 druhů dírkovců, 30 druhů skořepnatců (Ostracoda), 10 druhů rybích otolitů a mnoho dalších živočišných zbytků. Další naleziště fosilií leží v nejbližším okolí. Lokalita je součástí PP Kienberg. 2. Bývalý zemník na Mušlově Stará pískovna s bohatým zastoupením badenské fauny, převážně měkkýšů, mikrofosilií, ostnů ježovek nebo rybích zubů. Nachází se asi 200 m od křižovatky silnic Mikulov – Lednice – Sedlec po pravé straně silnice Mikulov – Lednice. Pískovna je navržena na vyhlášení v kategorii PP. 3. „Drápalův lom“ u Milovic Lokalita se nachází severně od přírodní rezervace Milovická stráň. Lomovou stěnou v délce několika desítek metrů jsou odkryty pískovce a slepence ždánicko-hustopečského souvrství paleogenního stáří (oligocén – akvitán, resp. eger). 74 3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) Územní systém ekologické stability (ÚSES) je síť ekologicky významných segmentů krajiny, které jsou účelně rozmístěny na základě funkčních a prostorových kritérií. Těmito kritérii jsou: - rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v daném území, - jejich prostorové vazby (udávají směry biokoridorů), - nezbytné prostorové parametry (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky), - aktuální stav krajiny - společenské limity a záměry, určující současné a perspektivní možnosti dotváření uceleného systému ÚSES je tedy vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu a stabilitu daného zemí. Rozlišuje se místní (lokální), regionální a nadregionální územní systém ekologické stability. Vymezení a hodnocení systému ekologické stability provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků a jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát (§ 4 zák. č. 114/1992 Sb.). 3.11.1. Historie vytváření ÚSES na území CHKO Pálava První generel lokálního ÚSES pro území CHKO Pálava byl součástí konceptu územního plánu velkého územního celku (ÚP VÚC) Pálava, zpracovaného v letech 1988–1993 společností Löw a spol., s. r. o., Brno. Tento základní generel byl více či méně respektován při zpracování generelů místního ÚSES pro katastry jednotlivých obcí a jako jeden z výchozích podkladů byl použit pro zákres ÚSES do územně plánovací dokumentace obcí. V letech 1994–1996 byl ve spolupráci MŽP s Ministerstvem hospodářství zpracován územně technický podklad nadregionálních a regionálních ÚSES pro území celé České republiky. Na Správu CHKO Pálava byl tento materiál, který byl jedním ze základních podkladů pro zpracování další projektové dokumentace - projektů ÚSES, předán v letech 1996 a 1997. Odtud byl převzat do územně plánovací dokumentace kraje a dále do jednotlivých územních plánů. V roce 1998 provedla Správa CHKO Pálava stručné hodnocení současného stavu vymezení biocenter nadregionálního a regionálního ÚSES a řádné vymezení ÚSES regionálního a místního významu na území CHKO. Vycházela při tom ze zpracovaných generelů ÚSES jednotlivých obcí. Vymezení regionálního a nadregionálního ÚSES bylo aktualizováno v roce 2003 (Generel regionálního a nadregionálního ÚSES na území Jihomoravského kraje - Ageris s.r.o) v rámci aktualizace ZÚR Jihomoravského kraje. V současné době nemá kraj platnou územně plánovací dokumentaci, a tak zůstávají závazným podkladem jednotlivé územní plány obcí. Nadregionální ÚSES byl v r. 2010 na celém území ČR aktualizován v rámci studie „aktualizace vymezení NR ÚSES“, kterou zpracovala společnost Ekotoxa s.r.o. na základě zakázky AOPK ČR. Aktualizovaná a upřesněná vektorová vrstva NR ÚSES je zveřejněna v databázi AOPK ČR. 3.11.2. Vymezené skladební části ÚSES na území CHKO Pálava 1. Nadregionální biocentrum Pálava o rozloze 496 ha (včetně NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová) je reprezentativním biocentrem celého bioregionu, a to nejen pro společenstva přirozená (lesní vegetace), ale zároveň i pro společenstva antropicky ovlivněná (skalní stepi), či dokonce antropogenní (stepní lada). Celé území v sobě zahrnuje dvě evropsky významné lokality – Stolovou horu a Děvín). Nejvýznamnější ohrožení biocentra představuje v současné době vysoká návštěvnost a stále neuspokojivě dořešená budoucnost spojových zařízení. Vysílač na Děvíně (České radiokomunikace a Armáda ČR) a anténní zařízení na Tabulové hoře (Policie ČR a Telefónica O 2 Czech Republic – integrovaný záchranný systém) působí jednak jako rušivé krajinné dominanty, jednak přitahují neukázněné turisty a cykloturisty, kteří se zde pohybují mimo značené 75 stezky. Kromě toho, tato zařízení vyžadují pravidelnou údržbu a opravy, což může mít též negativní dopad na vegetační poměry v jejich nejbližším okolí. Turistika představuje pro NRBC Pálava značnou zátěž, která se v jarním a letním období stává téměř neúnosnou. Projevuje se v ničení některých cenných botanických lokalit zejména v blízkosti atraktivních míst, jako jsou hrady, vysílače, vyhlídkové body. Dalším faktorem, který na reprezentativní biocentrum působil v minulosti a jehož vliv pominul pouze částečně, byl oborní chov kozy bezoárové a mufloní zvěře. Chov kozy bezoárové byl zrušen v roce 1996, v současné době se však stále v lokalitě volně pohybuje zhruba stohlavé stádo muflonů, kteří působí celou řadu problémů. Nebezpečnost rozrůstajícího se stáda spočívá jednak v možnosti totální likvidace přirozeného zmlazení (případně ovlivnění druhové skladby spásáním semenáčků pouze některých atraktivnějších listnáčů), jednak pak v postupné ruderalizaci lokalit, které zvěř s oblibou vyhledává a dlouhodoběji se v nich zdržuje. Významné ohrožení pro NRBC Pálava představuje šíření některých nepůvodních druhů dřevin. Jedná se zejména o trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a pajasan žláznatý (Ailanthus altissima); borovice černá (Pinus nigra) pro zdejší území nebezpečná není. Na Děvíně a Tabulové hoře je akát a pajasan v rámci managenentu systematicky odstraňován. Dalším závažným faktorem, který může částečně změnit charakter biocentra, je postupné zarůstání stepních enkláv křovinami a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Toto nebezpečí je také eliminováno managementem - vyřezáním ploch a následnou řízenou pastvou koz a ovcí nebo kosením, což se také již několik let vcelku úspěšně daří. Provozování některých moderních sportovních aktivit (paragliding, rogallo, horská kola, horolezectví) může také pro biocentrum představovat jisté ohrožení (blíže o těchto aktivitách viz kap. 4.11 Rekreace a turistika). 2. Nadregionální biocentrum Milovický les (1201 ha), které je v celé své rozloze začleněno do stejnojmenné evropsky významné lokality, zahrnuje na minerálně bohatých geologických substrátech cenné lesní, lesostepní a stepní fytocenózy s výskytem mnoha zvláště chráněných druhů živočichů a význačných xerofilních a termofilních druhů vyšších rostlin. Součástí biocentra je PR Milovická stráň s enklávami drnových a lučních stepí a teplomilných doubrav a také PP Kienberg jako významná paleontologická lokalita. Za určitou zátěž pro biocentrum lze považovat oborní chov spárkaté zvěře a s ním související pozvolnou ruderalizaci některých stanovišť, zejména v okolí pastevních ploch, větších krmných zařízení a dlouhodobějších stávanišť zvěře. Problém je také v oplocování velkých ploch. To způsobilo vyšší koncentraci zvěře na zbylém území obory, což zvyšuje tlak na ekosystém. Početní stavy sice odpovídají normovaným stavům, ale ty jsou určovány na celou výměru obory, nikoliv na plochu, kterou může zvěř fakticky využívat. Ve spojitosti s tracheomykózou dubu a několikageneračním obhospodařováním lesa formou pařezin by mohl v blízké budoucnosti nabýt na významu též faktor dlouhodobého srážkového deficitu, který se prozatím nejeví jako příliš nebezpečný a až doposud se projevoval pouze prosycháním jednotlivých stromů či jejich skupinek, zejména ve vrcholových partiích Milovického lesa, brzy se však může stát závažným problémem 3. Nadregionální biocentrum Hlohovecké rybníky (část Nesyt), které je unikátním antropogenně podmíněným biocentrem mokřadů a slaniska a má rozhodující význam pro ornitofaunu, zasahuje do CHKO Pálava jen malou částí (6,76 ha). Součástí biocentra je část NPR Slanisko u Nesytu (včetně stejnojmenné EVL) a sousední NPR Lednické rybníky. Biocentrum je převážně funkční, jediným známým ohrožujícím faktorem je v současné době šíření rákosových porostů směrem od rybníka na přilehlou louku a s tím spojený postupný ústup slanomilných společenstev. Správa CHKO se snaží v posledních létech tento ústup zastavit tím, že každoročně dle potřeby rákos vysekává a vzniklou biomasu z plochy odstraňuje. Důležitá je také pravidelná pastva, při které pasená zvířata narušují kopýtky povrch a umožňují tak přežívaní konkurenčně slabších druhů rostlin. 4. Nadregionální biokoridory spojující NRBC Pálava - NRBC Milovický les a NRBC Milovický les – státní hranice s Rakouskem, jsou rozhodující trasou pro propojení celého pálavského regionu s prostorem Vídeňské pánve a panonskou provincií. Jejich charakter je xerotermofilní, přechází nivu Včelínku a přes suchomilnou část regionálního biocentra 76 Insel-Skalky vede po hřebenu Holá pastviska do Rakouska. V území CHKO na nich leží dvě biocentra regionální a osm lokálních. Biokoridory nejsou prozatím plně funkční, především v důsledku intenzivního obhospodařovaní zemědělských pozemků a intenzitou silničního provozu v okolí Mušlova. 5. Regionální biocentrum Svatý kopeček (52 ha) je tvořeno přírodní rezervací a EVL stejného jména a je obdobného charakteru jako NRBC Pálava. Jeho funkčnost je částečně omezena silným turistickým ruchem a s tím související erozí některých zvláště exponovaných ploch. Za účelem ochrany lokalit s výskytem nejcennějších rostlinných společenstev a pro usměrnění pohybu neukázněných návštěvníků byly podél přetížené turistické stezky instalovány v nejexponovanějších místech dřevěné zábrany a informační tabule s vysvětlujícím textem. Společenstva nelesních biotopů jsou v poslední době ohrožována šířícími se nepůvodními dřevinami, zejména pajasanem žláznatým a akátem. Součástí biocentra je také zatopený lom na Janičově vrchu (od 2013 nová PP Lom Janičův vrch). Jeho provoz byl ukončen již v roce 2004, v současné době je prostor ponechán přirozenému vývoji jen s minimálními zásahy. Ohrožení zde ovšem může vyplývat z nadměrné zátěže koupajících se lidí a jiných s tím spojených nevhodných aktivit. 6. Regionální biocentrum Dyjský luh, z něhož spadá do CHKO pouze malá část, reprezentovaná plochou NPR Křivé jezero (120 ha), zahrnuje celou hydrosérii nivních biotopů. O jedinečnosti tohoto území vypovídá jednak jeho začlenění do sítě mezinárodně významných mokřadů (Ramsar site - Mokřady dolního Podyjí), jednak i to, že je součástí evropsky významné lokality Niva Dyje. Biocentrum je převážně funkční, v současné době nejsou známy žádné jeho významné ohrožující faktory. Rušivě by mohlo působit snad jen případné provozování sportovního rybolovu. Ten je však v této lokalitě již delší dobu zakázán a ani do budoucna se nepočítá s jeho povolováním. Jako další potenciální problém se jeví i přítomnost některých geograficky nepůvodních druhů dřevin (např. jasanu pensylvánského, javoru jasanolistého, někde i akátu). Tyto dřeviny se však v luhu nechovají prozatím nikterak agresivně, nevytváří ani žádné větší ucelené skupinky a semenící jedinci jsou průběžně likvidováni. Břehy řeky Dyje začínají v některých místech osidlovat další nepůvodní rostliny - slunečnice topinambur, hvězdnice kopinatá a dvojzubec trojdílný. Jejich další šíření je třeba včas podchytit a hlavní ohniska zlikvidovat. Louky je nutno pravidelně kosit a zamezit jejich zarůstání rákosem. Porosty šlechtěných topolů, které zaujímají významnou část biocentra (cca 20 ha), se začínají buď samy od sebe rozpadat (starší) anebo jsou v rámci rekonstrukčního managementu nahrazovány vhodnějšími výsadbami dubu letního (mladší porostní skupiny). Vodní režim na Křivém jezeře je v poslední době ovlivňován činností bobra evropského (Castor fiber), který budováním přehrážek narušuje funkčnost zavodňovacího systému a způsobuje zaplavování některých lokalit. 7. Regionální biocentrum Insel - Skalky (na území CHKO 91 ha) je funkční kontaktní biocentrum rozsáhlých drnových stepí, stepních lad, jakož i rybníků s okolními mokřady. Lokalita má velký význam zejména z pohledu ornitologického. Hlavní ekologickou zátěž pro toto biocentrum představuje především intenzívní rybochovné využívání rybníka Nový. Největší problémy způsobuje vysoká obsádka kaprů a necitlivá manipulace s vodní hladinou. Zápory tohoto způsobu hospodaření a možnosti jejich řešení jsou blíže popsány v kapitole rybníkářství. Rybniční část biocentra dále ohrožují splachy z okolí a znečistěné přítoky, způsobující eutrofizaci ekosystému. Tato záležitost je přímo odvislá od intenzity obhospodařování okolních zemědělských pozemků. Nejvýznamnějšími ohrožujícími faktory „suché“ části jsou zarůstání nepasených stepí křovinami a ukládání odpadů ve vytěžených lůmcích. Za potenciálně rizikový faktor je možno považovat aktivity související s využití loveckého zámečku Portz – Insel, který před nedávnem změnil vlastníka a jedná se o jeho využití včetně celého poloostrova, na němž leží. 8. Regionální biokoridor Tabulová hora – Svatý kopeček propojuje xerotermofilní společenstva hlavních pálavských vrcholů vápencového bradla. Funkční je jen částečně v úseku mezi Tabulovou horou a obcí Bavory. V části mezi Turoldem a okrajem Mikulova se na bývalé zemědělské půdě zakládají nové skladebné části. 77 9. Regionální biokoridor Děvín – Dunajovické kopce propojuje stepní biotopy Pálavy s obdobnými stanovišti na Dunajovických kopcích a dále na Znojemsku. Problematické je vedení po zemědělsky obhospodařovaných pozemcích nejen na území CHKO mezi obcí Bavory, Růžovým kopcem a Anenským vrchem, ale i v celém zbývajícím úseku k Dunajovickým kopcům. 10. Lokální biocentra jsou vybrána tak, aby reprezentovala celou variabilitu přírodních stanovišť a jim odpovídajících společenstev; tj. lesní typy, typy skalních, drnových nebo lučních stepí, společenstva antropogenně podmíněná jako stepní lada a rybníky, nebo i území parkového charakteru. Kromě výše uvedených skladebných částí se CHKO okrajově dotýkají ještě další skladební části ÚSES: 1. Nadregionální biokoridor Soutok – Údolí Dyje, který zasahuje do CHKO pouze mninimálně - nově vytvářeným náhradním úsekem po jižním břehu Novomlýnských nádrží, částečně je veden v záhrází dolní nádrže, částečně po jejím břehu. Problematické jsou úseky, vedené po hraně poměrně sterilních, kamenným záhozem zpevněných břehů a dále pak části pozemků se zamýšleným využitím pro rekreační účely. 2. Regionální biokoridor Milovická stráň - Starovičky, který propojuje teplomilná společenstva Pálavy s obdobnými stanovišti v Hustopečské pahorkatině. I v tomto biokoridoru jsou hlavním problémem obhospodařované zemědělské pozemky. 3.11.3. Zhodnocení současného stavu ÚSES na území CHKO Pálava Územní systémy ekologické stability jsou zpracovány pro všech jedenáct katastrálních území, do nichž CHKO Pálava zasahuje. Schválený územní plán včetně vymezeného ÚSES mají v současné době všechna katastrální území v CHKO. Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ), které jsou jedním ze základních předpokladů pro realizaci projektů ÚSES, byly také již zpracovány pro všechna katastrální území v CHKO mimo obec Nové Mlýny. Na území CHKO Pálava byly v roce 2014 vybudovány první realizace chybějících nebo nedostatečných skladebných částí ÚSES, které vycházejí z plánů společných zařízení komplexních pozemkových úprav. V první etapě se jednalo o katastrální území Klentnice a Mikulov. Tyto realizace byly financovány z Operačního programu životní prostředí (MŽP) a z prostředků Státního pozemkového úřadu (MZe). Snaha o zajištění plné funkčnosti vymezených biocenter a biokoridorů se setkává s celou řadou problémů. U dnes již existujících skladebných částí se jedná zejména o některé ohrožující faktory, jejichž vliv je třeba do budoucna minimalizovat nebo je úplně vyloučit. Mezi takové faktory patří např. agresivní šíření invazních dřevin, zarůstání travních porostů křovinami, intenzivní chovy zvěře, nedůslednost při likvidaci chovu mufloní zvěře v bývalé oboře na Děvíně, vzrůstající turistické zatížení některých vybraných atraktivnějších lokalit apod. Po komplexních pozemkových úpravách odpadl problém s nevyjasněným vlastnictvím pozemků, na kterých byl mnohdy ÚSES navržen. Jako tzv. Společná zařízení jsou skladební části ÚSES navrhované na obecní a státní půdě. U skladebných částí, které by měly být ve volné krajině na základě schválených plánů společných zařízení teprve vybudovány, spočívá hlavní problém v pasivním postoji obcí, v jejichž vlastnictví se pozemky pro skladební části USES většinou nacházejí. Přestože v minulém dotačním období bylo možno na území CHKO získat na realizaci skladebných částí USES 100% dotaci z Operačního programu životní prostředí (a pravděpodobně tato možnost bude i v novém dotačním období), obce příliš této možnosti nevyužívají. Vysvětlují to jednak složitostí a velmi komplikovaným systémem podávání žádostí a časovou náročností jejich přípravy, a dále povinností se o založené skladební části následně starat. V některých katastrálních územích jsou skladební části USES vymezeny také na pozemcích, ke kterým má příslušnost hospodařit AOPK ČR. Zde byl v minulém období největší problém dán nemožností čerpat finanční prostředky z OPŽP na pozemky ve vlastnictví AOPK ČR, což by v následujícím období mělo být umožněno. Bylo by proto vhodné některé z navržerných skladebných částí ÚSES realizovat (zejména v k. ú. Mikulov na Moravě). 78 Skutečný stav a vzájemná provázanost jednotlivých skladebných částí ÚSES nebyly na území CHKO Pálava prozatím nějakým podrobnějším a komplexním způsobem posuzovány. Provedené komplexní pozemkové úpravy v jednotlivých katastrálních územích vyhodnotily vždy pouze USES na vlastním zpracovávané území, v některých případech dokonce z nejrůznějších důvodů nedošlo k úplné návaznosti jednotlivých skladebných částí mezi sousedícími katastry. Nadregionální a regionální biocentra byla hodnocena již v r. 1998, a to jako biocentra převážně funkční (výsledný dokument s názvem Stručné hodnocení současného stavu a vymezení biocenter nadregionálního a regionálního systému ekologické stability krajiny v CHKO Pálava v souladu s § 3 vyhl. 395/1992 Sb. je k dispozici na Správě CHKO). Ostatní skladební části ÚSES lze tedy souhrnně s použitím údajů z komplexních pozemkových úprav hodnotit následovně: nadregionální a regionální biokoridory převážně jako částečně existující, tedy nedostatečně funkční; lokální biocentra a biokoridory povětšinou jako částečně existující a chybějící, tedy nedostatečně funkční a nefunkční. Výjimkou jsou maloplošná zvláště chráněná území (PP a PR), která jsou vymezena jako regionální a lokální biocentra a která díky vyšší zákonné ochraně a pravidelné péči jsou vyhodnocena jako funkční. Udržení a posílení ekologické stability a biodiverzity na území CHKO Pálava je nemyslitelné bez zajištění dostatečné funkčnosti a provázanosti alespoň těch nejvýznamnějších skladebných částí systému ÚSES. Vymezení a postupné dobudovávání jednotlivých biocenter a biokoridorů má zvláštní význam i z toho pohledu, že se jedná o region z velké části zemědělsky obhospodařovaný (40 % rozlohy zaujímá orná půda). A právě v takovéto zemědělsky využívané krajině by mělo být zachování, případně i postupné rozšiřování funkčních ekosystémů jednou z hlavních priorit ochrany přírody, i přestože se jedná o úkol dlouhodobý, značně komplikovaný a finančně velmi náročný. 3.12. Krajinný ráz K ochraně harmonické kulturní krajiny jsou využívány činnosti směřující k zachování a udržení význačných nebo charakteristických rysů krajiny. Tyto činnosti vychází z přírodní konfigurace krajiny a jsou důsledkem lidské činnosti nebo plynou z její dědičné hodnoty. Chráněná krajinná oblast Pálava byla Ministerstvem kultury České socialistické republiky vyhlášena v roce 1976. Jako hlavní poslání byla určena ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a typických znaků, přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí. Ve zřizovacím výnosu je uvedeno, že k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt součástí rozvržení a využívání krajiny je taky vnímáno rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu. Pavlovské vrchy patří k okrajové, čelní části příkrovu vnějšího flyšového pásma, které bylo během třetihor při alpsko-karpatských horotvorných pochodech přesunuto od východu do dnešní pozice u Mikulova. Bílé skály náhle vystupují z rovinatého území a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu krajiny. Navíc vystupující vápencová bradla představují v krajině výrazné převýšení v rozmezí 50 – 300 metrů. Velmi výrazná je i exponovanost vrcholů i svahů ve vztahu k vzdušnému proudění. Typické jsou teplé svahové zóny umožňující existenci i výrazně teplomilné vegetace. Pavlovské vrchy patří k nejteplejším a nejsušším oblastem České republiky. Součástí chráněné krajinné oblasti je i Milovická pahorkatina a okrajově taky Dyjskomoravská niva a sníženiny úvalů. K přehlednějšímu hodnocení krajiny, jejího reliéfu a způsobů užívání slouží členění území chráněné krajinné oblasti na charakteristické krajinné celky (oblasti krajinného rázu). 3.12.1. Členění CHKO dle typických znaků krajiny : Území chráněné krajinné oblasti bylo v rámci preventivního hodnocení z roku 2011 rozděleno do tří oblastí krajinného rázu (OKR). Každá oblast krajinného rázu se člení 79 na menší prostory, místa krajinného rázu (MKR), se stejnými nebo podobnými znaky. Jejich přehled je uveden v tabulce č. 26. Tabulka č. 26: Přehled oblastí krajinného rázu a míst krajinného rázu v CHKO Pálava oblast krajinného rázu (OKR) místo krajinného rázu (MKR) OKR 1 – Pavlovské vrchy MKR-1.1 Děvín MKR-1.2 Tabulová MKR-1.3 U Mikulova MKR-1.4 U Bavor MKR-1.5 U Perné MKR-1.6 U Horních Věstonic MKR-1.7 U Dolních Věstonic MKR 1.8 U Pavlova MKR-1.9 U Klentnice OKR 2 – Milovická pahorkatina MKR-2.1 U Milovic MKR-2.2 Křivé jezero MKR-2.3 U Bulhar MKR-2.4 Obory MKR-2.5 U Mušlova MKR-2.6 Za mlýnem MKR-2.7 Stará hora OKR 3 – Jižní úpatí (Dyjskomoravská niva a sníženiny úvalů) MKR-3.1 U Sedlece MKR-3.2 Šibeničník 3.12.2. Stručná charakteristika jednotlivých oblastí krajinného rázu: OKR 1 - Pavlovské vrchy Krajina má tvar vypreparovaných vápencových bradel s dramatickými siluetami, zasazenými do širokého, ale výrazně se zvedajícího úpatí. Jedná se o nejvyšší část území chráněné krajinné oblasti s převýšením zhruba 300 m nad okolní rovinatou krajinou. Vrcholové partie bradel pokrývají stepní lada, skalní stepi téměř bez dřevinné vegetace. Pro území je typický dvojitý obraz vrcholů, od severu jsou svahy zalesněny, od jihu nacházíme rozsáhlé stepní stráně s dobře čitelným mikroreliéfem. V úpadech se vyskytují stromy a keře s hustším zapojením díky relativně vyšší vlhkosti stanoviště. Mozaika obhospodařovaných polí je vymezena po vrstevnici i po spádnici. Velikost jednotlivých tratí se pohybuje v rozmezí od několika desítek arů až do 10 ha. Sídla ležící na úpatí, jejich členění a struktura zástavby se výrazně uplatňují při vnímání krajiny. Zásadně se uplatňují v dálkových panoramatech Pavlovských vrchů. Sídla podle způsobu zástavby většinou řadíme k návesním ulicovkám s typicky orientovanou návsí po spádu. U všech sídel bylo jedním z charakteristických znaků utváření plužiny (vymezení polí obhospodařovaných obyvateli obce, zemědělci). Díky kolektivizaci a intenzivnímu způsobu užívání krajiny byl tento znak potlačen, v řadě případů dokonce zničen. Zavádění nových mechanizačních prostředků a technologií do zemědělství sebou nese další tlaky na změny v utváření krajiny, jsou rušeny úvozové cesty a vysoké, sedimentací vzniklé meze. Z volné krajiny se ztrácí různorodost v obhospodařování zemědělských pozemků, mizí ovocné sady na svažitém úpatí. Příčiny narušení krajinného rázu: V centrální části chráněné krajinné oblasti, tedy v OKR 1 Pavlovské vrchy jsou snahy o umístění staveb jen ojedinělé. Na druhou stranu se zde setkáváme s úbytkem variability 80 užívání krajiny (jednotlivá pole s různými způsoby hospodaření a různými kulturními plodinami), dnes nastupuje tendence monokultury (vinice). Při tomto způsobu využívání území v krajině nenacházíme členění ploch jiných vlastníků v krajině. Jednotlivá pole a pozemky splynou do výrazného monobloku vinice, neboť způsob založení i obhospodařování je téměř shodný u všech zemědělských subjektů. OKR 2 - Milovická pahorkatina Jedná se o krajinu různě širokého výrazně zvedajícího se pásu v rovinatém území. Krajinu dotváří kopce se zaoblenými vrcholovými partiemi. Místy jsou výraznější kopce umocňovány táhlými svahy s dílčími vrcholy. Z větší části jsou pro tento typ krajiny typické kompaktní lesní porosty doplněné několika hektarovými plochami polí. U lesů se setkáváme s přechody rozvolněných hájů na nejsušších stanovištích, přes rozsáhlé zapojené lesy s bohatým bylinným patrem až po stinné lesy se zanedbatelným bylinným patrem. U zemědělských pozemků je pro tento typ krajiny charakteristický obraz holých sluncem vypálených vrcholných partií kopců vystupujících z vlhčích a úrodnějších údolí. V některých částech chráněné krajinné oblasti byly na části svahů vytvořeny umělé terasy umožňující lepší zemědělské obhospodařování. Uměle vytvořené terasy na vypouklých svazích a na horizontech působí výrazně rušivě. V mnoha případech je tento typ krajiny osázen vinicemi. V krajině se tak setkáváme s výrazně velkými bloky lesních pozemků nebo bloky vinic. Sídla se v této krajině neuplatňují tak výrazně, neboť vždy vznikla v rovinatější části krajiny, mezi kopci (Milovice, Bulhary, Sedlec). Struktura zástavby sídel je v tomto případě limitována reliéfem krajiny a u Bulhar i přítomností významnějšího vodního toku v území. V tomto kopcovitém terénu jsou mnohem častěji patrné zbytky plužiny kolem sídel (Nad sklepy – Bulhary, Liščí vrch – Sedlec). V kopcovitém terénu svahové vody někdy způsobují lokální zamokření, doprovázené plochami rákosu nebo orobince (lokality pod Mušlovem, Trnečky u Bulhar atd.). Příčiny narušení krajinného rázu: V kopcovitém terénu se investoři zajímají o neobhospodařované plochy nebo hůře dostupné pozemky, které postupně převádí na zemědělsky obhospodařované pozemky a v návaznosti na tuto aktivitu se objevují snahy o umístění stavby na uskladnění nářadí, případně na odpočinek. Vybrané lokality ve volné krajině jsou tímto způsobem vystaveny urbanizačnímu tlaku. OKR 3 - Jižní úpatí (Dyjskomoravská niva a sníženiny úvalů) Pro krajinu v Dyjskomoravské nivě je typická mozaiková struktura rozsáhlejších ploch listnatých lesů, luk a polí. Krajinu tvoří polootevřené, nepravidelné plochy s dálkovými průhledy. V krajinném interiéru se setkáváme s liniovými hustě zapojenými porosty různých druhů vrb, topolů doprovázejících síť vodních toků a kanálů. Významné jsou menší, krajinářsky uzavřené prostory slepých ramen s bohatými břehovými porosty. Pro krajinu sníženin úvalů je typické její otevření, tvoří ji velké autonomní celky často pravidelného půdorysu (důsledek dřívější intenzifikace zemědělství). Pouze plochy kolem sídel či menší tratě za skupinou vinných sklepů velké půdní bloky narušují mozaikou drobné držby. Pro tento typ krajiny je příznačná absence lesnatých ploch. Lesní dřeviny zde nacházíme pouze jako liniové prvky nebo skupiny dřevin doprovázející bunkry v krajině. Krajinný interiér v tomto případě většinou tvoří monotónní uzavřené prostory mezi větrolamy a doprovodnou zelení. Sídla v této krajině jsou dvě. Jsou to Bulhary a Sedlec a obě leží na pomyslném rozhraní Milovické pahorkatiny a sníženiny úvalu. Tato sídla umístěním v krajině a strukturou zástavby ovlivňují menší krajinný prostor, jejich vliv na krajinný ráz území není tak významný. Příčiny narušení krajinného rázu: Výrazným problémem posledních let se stala snaha o „zobytnění“ většího podílu volné krajiny, často v místech zcela odtržených od současných sídel. Pro účely bydlení a rekreace jsou navrhovány lokality, které velmi často přímo navazují na maloplošná zvláště chráněná území, nebo by jejich zástavba potlačila stabilizační funkci krajinné zeleně a prvků územního systému ekologické stability. 81 Také zde se výrazně projevují požadavky na výstavbu chatek, mobilních přívěsů či různých přístřešků. Tlaky jsou velmi výrazné ze strany rybářů a opakovaně se vracejících rekreantů. Tito zájemci preferují vybraná a prověřená místa, v důsledku tohoto zvýšeného zájmu pak dochází ke značné devastaci území. 3.12.3 Odborné podklady pro hodnocení krajinného rázu na území chráněné krajinné oblasti Krajinný ráz je přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti a je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. Pro stanovení určité koncepce a nastavení shodných postupů v oblasti ochrany krajinného rázu bylo pro území chráněné krajinné oblasti zpracováno Vyhodnocení krajinného rázu území CHKO Pálava. Objednatelem odborného dokumentu bylo Ministerstvo životního prostředí ČR a zpracovatelem Společnost pro životní prostředí, spol. s r.o., Šeránkova 32, Brno. Kolektivem autorizovaných architektů bylo vyhodnoceno území chráněné krajinné oblasti z hlediska jejich přírodních hodnot, z hlediska hodnoty a struktury zástavby sídel v krajině a byly vyhodnoceny možnosti rozvoje území. Tato dokumentace je používána jako odborný podklad při výkonu státní správy na území chráněné krajinné oblasti. Novelou stavebního zákona a vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech a územně plánovací dokumentaci vyvstal požadavek jasně definovat oblasti a místa krajinného rázu a k těmto plochám přiřadit odpovídající limity využití území pro zajištění udržitelného rozvoje. K naplnění požadavku plynoucího ze zpracování územně analytických podkladů pro území chráněné krajinné oblasti byla zpracována studie „Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Pálava“, která upřesňuje a v některých částech aktualizuje předchozí oborový dokument „Vyhodnocení krajinného rázu CHKO Pálava“. Studii preventivního hodnocení zpracoval ing. Stanislav Wieser, Moskevská 15/1232, Karlovy Vary a objednatelem bylo ředitelství AOPK ČR. Studie je druhým odborným podkladem v oblasti ochrany krajinného rázu pro území chráněné krajinné oblasti a slouží správnímu orgánu jako podklad při výkonu státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny. 3.13. Monitoring a výzkum Biomonitoring a výzkum různorodých částí přírody, sledování a vyhodnocování přírodních procesů a změn životního prostředí, jakožto i podrobné inventarizace jednotlivých skupin živočichů a rostlin probíhají na území CHKO Pálava s různou intenzitou již od doby jejího vyhlášení v roce 1976. Z hlediska členění ČR pro účely síťového mapování leží podstatná část CHKO ve čtvercích 7165 a 7166, zbytek jižní části ve čtvercích 7265 a 7266. Inventarizační průzkumy byly prováděny zpočátku především v lokalitách, které dlouhodobě požívají ochrany zvláště chráněného území – dříve SPR či CHPV, nyní NPR, PR nebo PP. Postupem času se průzkumy začaly zaměřovat i na lokality mimo stávající MZCHÚ. Jejich účelem bylo zmapování dalších ploch s výskytem vzácných druhů či společenstev a případné zajištění jejich adekvátní ochrany. To celé se pak odrazilo ve vyhlášení nových rezervací. Oborově byla předmětem zájmu zejména botanika, zoologické inventarizace byly prováděny sice souběžně s ní, ale s podstatně nižší intenzitou. Od roku 2012 jsou výzkumy prováděny v rámci projektu „Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring“ Přehled doposud provedených inventarizačních průzkumů na území CHKO Pálava a v jednotlivých maloplošných chráněných územích je uveden v tabulce č. 27. Tabulka č. 27: Přehled provedených inventarizačních průzkumů v CHKO Pálava (stav ke 12. 5. 2014) 82 území NPR Děvín-KotelSoutěska inventarizovaná skupina biogeografické poměry vegetace a flóra mechorosty motýli savci obojživelníci ptáci NPR Křivé jezero vegetace a flóra mechy živočichové brouci ptáci ryby savci NPR Slanisko u Nesytu vegetace a flóra mechy rok citace Raušer J., 1989: Biogeografické poměry SPR Děvín a jejich ochrana Unar J., 1976: Studie o vegetačních a floristických 1976 poměrech SPR Děvín Unar J., 1976: Studie o vegetačních a floristických 1976 poměrech SPR Kotelná Unar J., 1976: Studie o vegetačních a floristických 1976 poměrech SPR soutěska Malíček J., Vondrák J.,2013: Inventarizační průzkum 2013 NPR Děvín-Kotel-Soutěska z oboru lichenologie. Kubešová S., Novotný I., 2005: Inventarizační 2005 průzkum bryoflóry NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen Böhm s., 2002: Souhrnná zpráva o výsledku 1998– faunistického průzkumu Lepidopter NPR Děvín a 2001 Tabulová na území CHKO Pálava v letech 1998– 2001 Böhm s., 2004: Dílčí zpráva o výsledcích 2003 faunistického průzkumu Lepidopter NPR Děvín a Tabulová na území CHKO Pálava za rok 2003 Šimek L., 2013: Inventarizační průzkum NPR Děvín2013 Kotel-Soutěska z oboru drobní savci Uvíra V., 2013: Inventarizační průzkum NPR Děvín2013 Kotel-Soutěska z oboru zoologie (obojživelníci) Chytil J., 1988: Inventarizační průzkum SPR Děvín, 1988 Kotel, Soutěska /zoologie – ornitologie/ Bárta F., 2013: Inventarizační průzkum NPR Děvín2013 Kotel-Soutěska z oboru zoologie (ptáci) Horňanský J., 1984: Inventarizační průzkum SPR 1984 Křivé jezero Danihelka J., 2004: Botanický inventarizační 2004 průzkum národní přírodní rezervace Křivé jezero Kubešová s., 2004: Inventarizační průzkum bryoflóry 2004 národní přírodní rezervace Křivé jezero Vyhnálek V. et Piro Z., 1986: Zoologický 1986 inventarizační průzkum SPR Křivé jezero Stanovský J., 2014: Inventarizační průzkum NPR 2014 Křivé jezero z oboru Coleoptera fytofágní. Chytil J., 1988: Ornitologický inventarizační průzkum 1988 SPR Křivé jezero Bárta F., 2013: Inventarizační průzkum NPR Křivé 2013 jezero z oboru zoologie (ptáci). Jurajda M. et Peňáz J., 1992: Ichtyologický 1992 inventarizační průzkum SPR Křivé jezero Halačka K., 2013: Inventarizační průzkum NPR Křivé 2013 jezero z oboru ichtyologie Bárta F., 2013: Inventarizační průzkum NPR Křivé 2013 jezero z oboru zoologie (letouni) Šimek L., 2013: Inventarizační průzkum NPR Křivé 2013 jezero z oboru drobní savci Pátková J., 1978: Inventarizační průzkum SPR 1978 Slanisko u Nesytu Danihelka J., 2004: Botanický inventarizační 2004 průzkum národní přírodní rezervace Slanisko u Nesytu Kubešová S., 2004: Inventarizační průzkum bryoflóry 2004 národní přírodní rezervace Slanisko u Nesytu 1989 83 pavouci motýli NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen vegetace a flóra mechorosty motýli Krejčí T., 2013: Inventarizační průzkum NPR Slanisko u Nesytu z oboru arachnologie Laštůvka Z., 2005: Inventarizační průzkum NPR 2005 Slanisko u Nesytu Motýli (Lepidoptera: Rhopalocera) Unar J., 1976: Studie o vegetačních a floristických 1976 poměrech SPR sirotčí hrádek Unar J., 1976: Studie o vegetačních a floristických 1976 poměrech SPR Stolová hora Unar J., 1979: Studie o vegetačních a floristických 1979 poměrech SPR Kočičí kámen Danihelka J., 1999: Botanický inventarizační 1999 průzkum přírodní památky Kočičí kámen Kubešová S., Novotný I., 2005: Inventarizační 2005 průzkum bryoflóry NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen Böhm s., 2002: Souhrnná zpráva o výsledku 1998– faunistického průzkumu Lepidopter NPR Děvín a 2001 Tabulová na území CHKO Pálava v letech 1998 – 2001 Böhm s., 2004: Dílčí zpráva o výsledcích 2003 faunistického průzkumu Lepidopter NPR Děvín a Tabulová na území CHKO Pálava za rok 2003 Hula V., 2005: Inventarizační průzkum PR Růžový 2005 vrch z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera) 2013 2005 Hula V., 2005: Inventarizační průzkum PR Kočičí kámen z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera) 2005 Hula V., 2005: Inventarizační průzkum NPR Tabulová z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera) 2010 ptáci 2013 NPP Kalendář věků savci 2013 geologie 2013 PR Svatý kopeček 1979 vegetace a flóra 1998 2000 PR Šibeničník 1976 vegetace a flóra 2004 PR Turold 1976 vegetace a flóra 1999 PP Kočičí skála vegetace a flóra 1999 brouci 2014 Škorpíková V., 2010: Inventarizační průzkum NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen z oboru ornitologie Bárta F., 2013: Inventarizační průzkum NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen z oboru zoologie (ptáci) Šimek L., 2013: Inventarizační průzkum NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen z oboru drobní savci Hušner V., 2013: Inventarizační průzkum NPP Kalendář věků z oboru geologie Unar J., 1979: Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Kopeček Danihelka J., 1998: Flóra a vegetace lomu na svatém kopečku u Mikulova Danihelka J., Lososová Z. & Chytrý M., 2000: Botanická charakteristika vinohradů Mikulov a Šóbes a svatého kopečku u Mikulova Unar J., 1976: Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Šibeničník Bravencová L., 2004: Inventarizační průzkum přírodní rezervace Šibeničník Unar J., 1976: Studie o vegetačních a floristických poměrech SPR Turold Danihelka J., 1999: Botanický inventarizační průzkum přírodní rezervace Turold Danihelka J., 1999: Botanický inventarizační průzkum přírodní památky Kočičí skála Matuška J., 2014: Brouci (Coleoptera) přírodní 84 PR Milovická stráň Vojenské cvičiště "B" CHKO Pálava ptáci 2010 motýli 2003 1995 cévnaté rostliny 2004 halofilní vegetace a flóra 1995 xerotermní vegetace a flóra 2004 živočichové 1998 obratlovci 2002 vodní bezobratlí 1999 suchozemští bezobratlí 1995– 1996 dvoukřídlí 1998– 1999 1996 1996 1994– 1997 1999 motýli 1997– 2000 1997– 2000 1997– 2001 2002– 2003 památky Kočičí skála, Regiom 2013, 10–24 Škorpíková V., 2010: Inventarizační průzkum PR Milovická stráň z oboru ornitologie Procházka P., 2003: Lepidopterologický průzkum ve II. Zóně CHKO Pálava (vojenské cvičiště „A“) Danihelka J., Grulich V., Šumberová K., Řepka R., Husák Š. et Čáp J., 1995: O rozšíření některých cévnatých rostlin na nejjižnější Moravě – Zprávy České botanické společnosti, 30, Příloha 1995/1: 29–103. Danihelka J.,Šumberová K., 2004: O rozšíření některých cévnatých rostlin na nejjižnější Moravě II. Příroda, Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, roč. 21, č. 1, s. 117 -192. Hanušová M., 1995: Současný stav a možnosti záchrany halofilní květeny na Mikulovsku Unar J., 2004: Xerotermní vegetace Pavlovských vrchů – sborník Přírod. Klubu Uherské Hradiště 2, suppl. 11: 1–140. Dalecký P., 1998: Faunistický průzkum zvláště chráněných maloplošných území v kategorii Přírodní rezervace a Přírodní památka v oblasti CHKO Pálava Řehák Z., Gaisler J., Chytil J. (eds.) 2002: Vertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 106 (2002): 1–162. Opravilová V., Vaňhara J. & sukop I. (eds.), 1999: Aquatic Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 101: 1–279. Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds.), 1995–1996: Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, I-III. Folia sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 92: 1-208, 93: 209-408, 94: 409-630. Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds.), 1998–1999: Diptera of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO I, II. Folia sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 99: 1–219, 100: 221–458. Elsner V., 1997: Zpráva o provedeném lepidopterologickém výzkumu v oblasti CHKO a BR Pálava v roce 1996 Vítek P., 1997: Motýli CHKO Pálava – r. 1996 (písemná zpráva) Böhm S., 1998: Zpráva o výsledcích faunistického průzkumu Lepidopter CHKO Pálava za léta 1994–97 Böhm S., 1999: Zpráva o výsledcích faunistického průzkumu Lepidopter v CHKO Pálava za rok 1999 Uřičář J., 2000: Zpráva o průzkumu fauny bezobratlých – zaměření na řád Lepidoptera (motýli) v CHKO Pálava za období let 1997–2000 Vítek P., 2001: Závěrečná zpráva o průzkumu Lepidopter v CHKO Pálava za období 1997–2000 Petrů M., 2002: Zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu Lepidopter v CHKO a BR Pálava v letech 1997–2001 Vítek P., 2003–2004: Zprávy o výsledcích lepidopterologického průzkumu CHKO Pálava za rok 85 ploštice 1999 2002–2003 (rozpracovaný průzkum) Balvín O., 1999: Výsledky sběrů ploštic (Heteroptera), kobylek (Ensifera) a sarančí (Caelifera) na stepních lokalitách CHKO Pálava Průběžně je prováděn monitoring vybraných evropsky významných druhů rostlin a živočichů (zajišťován pracovníky AOPK ČR i externisty). Od roku 2009 probíhá v území CHKO (stejně jako na území celé republiky) také monitoring biotopů v rámci Natura 2000. Na území CHKO bylo do roku 2013 prozatím založeno 15 trvalých ploch (v osmi různých biotopech), na kterých probíhá opakované sledování vegetace. Od roku 2008 je uskutečňován (podobně jako v ostatních CHKO) monitoring PPK, kdy je na základě opakovaných sběrů dat z dané lokality vyhodnocována úspěšnost jednotlivých managementových opatření. Monitoring PPK probíhá na území CHKO celkem ve 4 okruzích, A1 a A2 (péče o trvalé travní porosty), C (vytváření a údržba tůní a mokřadů s cílem podpořit druhovou rozmanitost a populace ohrožených druhů) a D (likvidace nebo redukce invazních druhů rostlin). Správa CHKO Pálava získává data také prostřednictvím zpráv z jednorázových průzkumů, prováděných na základě pověření externími odborníky. V minulém období byla navázána úspěšná spolupráce také s řadou amatérských entomologů. NPR Děvín-Kotel-Soutěska je jednou z lokalit, zařazených do projektu dlouhodobého výzkumu (LTER – Long Term Ecological Research), který garantuje dlouhodobě základní výzkum a monitoring zaměřený na změny v ekosystémech. Na 75 trvalých monitorovacích plochách probíhá opakovaný sběr pedologických, klimatických, fytocenologických a dat, vypovídajících o struktuře dřevinného patra. Spolu s Bulharskou a Klentnickou oborou bylo území NPR Děvín-Kotel-Soutěska zařazeno do výzkumného projektu Nížinné lesy v perspektivě historického vývoje (GAČR, 2008–2012) a v současnosti probíhajícího projektu Long-term woodland dynamics in Central Europe: from estimation to a realistic model (ERC, 2012–2016). Cílem obou projektů je vyhodnotit vliv historického hospodaření v nížinných lesích na flóru světlých lesů. Vybrané plochy v NPR Děvín-Kotel-Soutěska byly zkoumány Mendelovou univerzitou, Lesnickou a dřevařskou fakultou v Brně také z hlediska reakce společenstev xylofágního a saproxylického hmyzu na prostorovou strukturu lesa v rámci projektu Nízký a střední les – plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa (MZe ČR, 20072011). Oblasti Milovického lesa věnoval pozornost také Entomologický ústav AV ČR v rámci projektu Saproxylic diversity in space and time: Form landscape history to community ecology and habitat modelling (GAČR, 2012–2015). V NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen a NPR Slanisko u Nesytu byly v roce 1993 podle metodiky tehdejšího ČÚOP založeny trvalé plochy k monitoringu vegetace. Vegetace je každoročně zaznamenávána formou fytocenologických snímků. Netopýři jsou každoročně sčítáni na známých zimovištích. Kromě toho jsou průběžně monitorovány jejich letní kolonie na Turoldu a v Soutěsce. Ptáci jsou na území CHKO Pálava monitorováni v hnízdním období na dvou bodových transektech, pravidelný odchyt je prováděn v Soutěsce. V zimním období je na dvou lokalitách praktikováno pravidelné každoroční sčítání dle mezinárodního termínu pro sčítání vodního ptactva. V biosférické rezervaci Dolní Morava, tedy i v CHKO Pálava, proběhl v letech 2003 a 2004 intenzívní výzkum skupiny pavoukovců, při kterém zde bylo zjištěno téměř 600 druhů pavouků. Pálava je také častým cílem setkání odborníků, zaměřených na nejrůznější skupiny organismů. V roce 2010 tak CHKO Pálava hostila mezinárodní setkání hymenopterologů (akce s názvem „Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku“) či mezinárodní konferenci „17th Central European Auchenorrhyncha-Meeting/17. Mitteleuropäische AuchenorrhynchaTagung“. Součástí těchto setkání bývají pravidelně i terénní exkurze, během nichž účastníci akcí sbírají materiál a výsledky jsou posléze poskytnuty Správě CHKO Pálava. 86 Jak vyplývá z výše uvedeného textu, stěží lze na území CHKO najít místo, které by nebylo dostatečně prozkoumáno, jediným nedostatkem jsou chybějící aktuální ucelená data o cévnatých rostlinách z celého území dvou největších maloplošných zvláště chráněných území: národní přírodní rezervace Tabulová-Růžový vrch a Kočičí kámen a zejména národní přírodní rezervace Děvín-Kotel-Soutěska. Poslední inventarizační průzkum v prvně jmenovaném území proběhl v roce 1999 a cévnaté rostliny ve druhém území byly naposledy zinventarizovány v roce 1976. 3.14. Práce s veřejností Za účelem kvalitní výchovné, vzdělávací a osvětové práce s veřejností v CHKO jsou zajištěny jednak aktivity pracovníků AOPK ČR, anebo jsou potřebné činnosti smluvně nebo dobrovolně dodávány jinými partnerskými subjekty. AOPK ČR prostřednictvím svých pracovníků, proškolených v základních komunikačních dovednostech, naplňuje svoji práci s veřejností zejména denním kontaktem při řešení pracovních povinností. Výjimečně a ve velmi omezeném počtu lidí organizují pracovníci exkurze v terénu nebo přednášky pro skupiny zájemců, především z řad studentů. Občas proběhne i vystoupení v různých médiích (rozhlas, televize) nebo jsou publikovány informace v tisku. AOPK ČR má zájem pracovat s veřejností koncepčně, ale současná personální ani ekonomická situace na pracovišti tomuto nepřeje, a proto se řeší pouze nárazové aktivity. Z těchto důvodů se již několik let nepokračuje ve zpracovávání koncepčních a strategických materiálů k propagaci ochrany přírody, stejně jako se netisknou vlastní propagační materiály. Zásadnější a systematičtější postavení v práci s veřejností plnilo v minulosti Centrum ekologické výchovy (CEV) Pálava se sídlem v Mikulově, zřízené základní organizací ČSOP. Za několik let svého působení zajišťovalo tyto služby v širším regionu, jehož hlavní částí je území CHKO Pálava, a to zejména školní mládeži a pedagogům. Výsledky své činnosti pravidelně publikovalo ve výročních zprávách a byly hodnoceny jako dostatečné. V současné době je aktivita CEV Pálava silně utlumena a v území CHKO neexistuje plnohodnotná náhrada pro tyto činnosti. V Mikulově je provozováno Turistické informační centrum (TIC) Mikulov se sídlem ve středu města. Tato služba vznikla pod záštitou ZO ČSOP Adonis a plní svoji funkci zejména v Mikulově a přilehlém regionu, koordinačně působí i pro ostatní TIC v okrese. Terénní služby a aktivity TIC Mikulov jsou koordinovány ve spolupráci s AOPK ČR. 3.14.1. Návštěvnická infrastruktura ochrany přírody v CHKO Pálava Důležitým nástrojem k ovlivňování cestovního ruchu a pohybu turistů je terénní informační systém. Správa CHKO v minulosti zajistila (podle svojí koncepce informačního vybavení území CHKO) odpovídající označení hranic území CHKO na přístupových cestách hraničníky s tabulí podle zákona, označení hranic zvláště chráněných území a umístění informačních panelů s odbornou i usměrňující informací pro pohyb v těchto územích. Ve všech veřejně přístupných rezervacích byly na vstupech, v kombinaci s úředním označením, instalovány informace pro návštěvníky, nahrazující dřívější návštěvní řády. Nově je od roku 2014 toto řešeno centrálně v rámci AOPK ČR v rámci projektu Posílení návštěvnické infrastruktury v chráněných územích ve správě AOPK ČR 2013–2014, který by měl jednotným způsobem označit všechny MZCHÚ v CHKO a jednotně je vybavit na určených místech informačními panely. Ve dvou rezervacích jsou zřízeny naučné stezky, v PR Turold byla obnovena (8 panelů) v roce 2003 před zpřístupněním jeskyně veřejnosti, v NPR Děvín-Kotel-Soutěska byla rekonstruována (18 panelů) na konci roku 2004. Z ostatních rezervací se aktuálně připravuje ve spolupráci s Městem Mikulov jako zřizovatelem naučná stezka v PR Svatý kopeček (11 panelů). V záměru se připravuje i naučná stezka v NPR Tabulová (12 panelů). V CHKO jsou jinými subjekty ještě zřízeny Vinařská NS (12 panelů) a Mikulovská NS (6 panelů). 87 3.14.2. Stráž přírody Do práce s veřejností spadá svým charakterem i stráž ochrany přírody. V současné době je při správě CHKO činných 17 členů stráže ochrany přírody ve smyslu § 81 zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a metodických listů AOPK ČR č. 25/2012. Celkově je evidováno po složených zkouškách 14 strážců, někteří jsou ale neaktivní. Další dva členové pracují jako zpravodajové a jeden je evidován jako čekatel. Strážní službu navíc příležitostně vykonává také 6 zaměstnanců správy, kteří ji dělají jako součást svých pracovních povinností. Stráž je vybavena podle prováděcí vyhlášky pouze služebním průkazem, odznakem a pokutovými bloky, z finančních důvodů dobrovolným členům není prozatím hrazena uniforma, náklady spojené s výkonem funkce (cestovné, stravné atd.) jim byly po naplnění stanovených podmínek poprvé uhrazeny v roce 2013. Strážní služba je organizována podle ročního rozpisu, zohledněna je zejména sezónnost spojená se zvýšenými počty návštěvníků v přístupných MZCHÚ. Snahou Správy je, aby v době největší návštěvnosti byli v nejexponovanějších územích (Děvín, Tabulová) alespoň dva členové stráže současně přes den a v některé dny i večer nebo i přes noc. Je třeba zajistit pravidelné návštěvy stráže i na ostatních lokalitách s frekvencí nejméně 1x týdně (v sezóně) až 1x měsíčně (mimo sezónu). Činnost stráže je směrována zejména na funkci informační a výchovnou, pouze v nevyhnutelných a silně konfliktních případech pak i represivní. Práce stráže ochrany přírody je koordinována určeným pracovníkem Správy, který má za úkol zabezpečit každoroční školení stávajících i nových členů stráže ochrany přírody, vést veškerou agendu, vybavovat členy stráže potřebnými informacemi k jejich práci a být s jednotlivými členy v průběžném kontaktu. 88 4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny 4.1. Lesní hospodářství Pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL) zaujímají na území CHKO Pálava 2748 ha a tvoří zhruba 32 % celkové plochy CHKO. I když zastoupení lesů v CHKO nedosahuje celostátního průměru, jsou lesy v CHKO velmi významné nejen z hlediska krajinného rázu, ale také z hlediska biodiverzity. 4.1.1. Vlastnictví lesů Většina lesů v CHKO je ve vlastnictví státu (2683 ha, 97,7 % porostní půdy), zbylých 65 ha (2,4 %) připadá na drobné lesy soukromých vlastníků a obcí. Přehled vlastníků lesních pozemků (PUPFL) v CHKO Pálava uvádí tabulka č. 28. Tabulka č. 28: Rozloha PUPFL podle vlastnictví (dle LHP a LHO) 862201 LHC Argentura ochrany přírody a krajiny – Jihomoravský kraj LHO Zařizovací obvod Mikulov LHO Zařizovací obvod Břeclav Židlochovice AGRO Měřín vlastník AOPK ČR rozloha (ha) 8,35 rozloha (%) 0,3 616815 Drobní vlastníci 38,19 1,4 616811 Drobní vlastníci 17,17 0,6 616000 LČR,s.p., 2683,1 97,7 610703 AGRO Měřín, a.s. 0,94 0,0 Celkem 2747,75 100,0 Výměra PUPFL v této tabulce byla odvozena z GIS vrstvy vlastnictví lesů, v které jsou uvedeny všechny lesní pozemky popsané v LHP a LHO. Ve státních lesích hospodaří Lesy České republiky s. p., Lesní závod (LZ) Židlochovice. Organizačně je LZ dále rozdělen na jednotlivá polesí. Lesní porosty v CHKO jsou rozděleny mezi polesí Mikulov (99,7%) a polesí Velký Dvůr (0,3%). 4.1.2. Členění lesů podle přírodní lesní oblasti a kategorií lesa Celé území CHKO spadá do přírodní lesní oblasti (PLO) 35 – Dolnomoravské úvaly. Lesní porosty zařazené do kategorie lesa hospodářského se v CHKO téměř nevyskytují. Při tvorbě LHP pro LHC Židlochovice byly veškeré lesy v evropsky významných lokalitách zařazeny do kategorie lesa zvláštního určení potřebné pro zachování biologické různorodosti (32f). Na území CHKO pak dochází k významnému překryvu této subkategorie a subkategorie 32g – lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnicích a to na ploše 1620,14 ha. Do kategorie lesa ochranného jsou zařazeny části na extrémních stanovištích. Část kategorie lesa ochranného se nachází na území NPR, takže by splňovala i požadavky na zařazení do lesa zvláštního určení podle odst. 1 písm. c (v rozsahu 163 ha). Zastoupení subkategorií lesa bylo zpracováno v rámci LHC Židlochovice, tedy LHC s největší rozlohou a uvádí ho tabulka č. 29. 89 Tabulka č. 29: Přehled kategorií lesa v CHKO Pálava (podle LHP pro LZ Židlochovice s platností 2010-2019) kód subkatego převažující kategorie rie lesa dle LHP 10 les hospodářský les ochranný na mimořádně nepříznivých 21a stanovištích les zvláštního určení na území národních parků a 31c národních přírodních rezervací les zvláštního určení se zvýšenou funkcí 32e půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, les zvláštního určení potřebné pro zachování 32f biologické různorodosti Celkem ha % 5,53 0,2 179,08 6,9 217,66 8,4 1,6 40,34 2135,24 82,8 2577,85 Rozloha kategorií lesa byla zjišťována analýzou dat LHP pro porostní půdu na LHC Židlochovice. 4.1.3. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách Do I. zóny jsou zařazeny lesy ve zvláště chráněných územích kategorie NPR, PR a PP. Tato chráněná území vyjma NPR Křivé jezero se z velké částí rozkládají na svazích a lesy v nich z hospodářského pohledu nejsou významné, ale z pohledu druhové pestrosti jsou velmi cenné. Druhově nejpestřejší porosty se nacházejí na exponovaných stanovištích s omezenými růstovými možnostmi. Kromě nejcennějších druhově pestrých porostů odpovídajících svým složením stanovištím jsou zde zastoupeny i porosty stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin. Tyto porosty byly založeny před vyhlášením MZCHÚ z různých důvodů (zvyšování produkce – TPX v NPR Křivé jezero, AK – PR Šibeničník, protierozní opatření – BOC v NPR Děvín-Kotel-soutěska, PR Svatý kopeček, PR Turold, myslivecké hospodaření – KS v NPR Děvín). Na území první zóny se rozšiřují samovolně také invazní dřeviny (JVJ – Křivé jezero, PJS – NPR Děvín – Kotel-soutěska, PR Turold, PR Svatý kopeček, PR Milovická stráň). Cíleným managementem jsou tyto porosty, případně jednotlivé dřeviny postupně nahrazovány stanovištně původními dřevinami. Naprostá většina lesů ve II. zóně se nachází v oborách. Charakter lesních porostů je v důsledku účelového hospodaření ve prospěch oborního chovu zvěře v minulosti výrazně ovlivněn. Zejména porosty v Klentnické oboře jsou výrazně ovlivněny vysokými stavy zvěře. Systém obnovy lesních porostů je založen na oplocení větších celků (desítky ha) tzv. „obnovních bloků“ s následnou intenzivní holosečnou obnovou a důslednou ochranou těchto bloků. Dříve prováděná celoplošná příprava půdy byla v minulosti omezena. V současné době je ještě prováděna pruhová příprava půdy a část obnovní plochy je vždy ponechána bez přípravy půdy. V poslední dekádě se na obnovovaných plochách ponechávají jednotlivé stromy na dožití (přibližně 5 ks/ha) jako opatření ve prospěch hmyzu. Druhová a prostorová struktura je stále výrazně ovlivněna hospodařením v minulosti, kdy byly téměř všechny porosty obhospodařovány ve formě pařezin. V oborách vznikly mysliveckým hospodařením specifické typy účelových ploch: – úživná plocha pro zvěř jako dočasně odlesněné části lesní půdy s pastevními plochami (travními, obilními) přístupnými zvěři – trvalý zvěřník (trvalá okusová plocha) jako plochy obnovované výmladkovým způsobem, ponechané bez hospodářských zásahů, k okusu a úkrytu zvěře – oborně pastevní les jako porosty plodonosných dřevin (jírovec maďal, jabloň, dub cer) vysazované a udržované ve velkém sponu (až 12 × 12, příp. 12 × 15 m) 90 Lesy zařazené do III. zóny mají většinou charakter drobných remízků nebo se jedná o větrolamy. Charakter těchto lesů je dán jejich účelovým zaměřením a jejich druhové složení většinou neodpovídá stanovištním podmínkám. Ve IV. zóně se les vyskytuje pouze v několika fragmentech z důvodů arondace. Většina lesů na území CHKO Pálava (76 %) spadá do II. zóny. Přehled zastoupení lesa v jednotlivých zónách CHKO Pálava uvádí tabulka č. 30. Tabulka č. 30: Přehled lesa v jednotlivých zónách CHKO Pálava (podle LHP pro LZ Židlochovice s platností 2010-2019) zóna I II III IV Celkem rozloha (ha) 620,76 2101,77 22,79 2,43 2747,75 podíl (%) 22,59 76,49 0,83 0,09 100,00 4.1.4. Zastoupení SLT v CHKO Zastoupení SLT v CHKO Pálava je zpracováno podle LHP pro LHC Židlochovice, LHP pro LHC AOPK ČR – Jihomoravský kraj, LHO pro LHC zařizovací obvod Břeclav a LHO pro LHC zřizovací obvod Mikulov s platností 2010-2019. Podle OPRL pro PLO 35 – Dolnomoravské úvaly se dále vyskytují SLT 0X, 1A, 3D a 3H, protože v LHP jsou uvedeny jen převládající lesní typy. Rozdíl v celkové výměře lesů mezi LHP (+LHO) a OPRL je způsoben tím, že v OPRL jsou typologicky klasifikovány i některé plochy, které LHP a LHO hodnotí jako bezlesí. Zastoupení lesů podle SLT je uvedeno v tabulka č. 31. Tabulka č. 31: Výměra lesů podle SLT na území CHKO Pálava SLT rozloha (ha) rozloha %) 1D 278,81 10,38 1G 13,46 0,50 1H 1314,44 48,95 1J 61,21 2,28 1L 277,66 10,34 1S 0,09 0,00 1X 81,89 3,05 2D 382,92 14,26 2H 222,29 8,28 2L 25,99 0,97 3D 0,31 0,01 3J 26,03 0,97 2685,10 100,00 celkem Tabulka uvádí výměry porostní půdy. Více než polovina plochy lesní půdy je charakteristická stanovišti se sprašovým překryvem (označení lesních typů H – hlinité). Vegetační stupňovitost CHKO Pálava je charakterizována převahou doubrav, které jsou v inverzních polohách mělkých žlebů a na severních expozicích mozaikovitě střídány 91 bukovými doubravami. Vegetační stupeň dubobukový se v CHKO nevyskytuje – SLT 3J odpovídá 2. vegetačnímu stupni. Velmi cenná lesostepní společenstva se rozprostírají především na xerotermních stanovištích SLT 1X. 4.1.5. Druhová a věková struktura lesů Současné zastoupení dřevin v CHKO Pálava je zpracováno také podle platných LHP pro výše uvedené LHC Současné a původní zastoupení dřevin v CHKO Pálava uvádí tabulka 32, zpracovaná na základě analýzy dat LHP a LHO pro příslušné lesní majekty na území CHKO Pálava. Tabulka č. 32: Současné a původní zastoupení dřevin na území CHKO Pálava současné zastoupení dřevina plocha dřeviny (ha) rekonstruované původní zastoupení zastoupení dřeviny (%) plocha dřeviny (ha) zastoupení dřeviny (%) AK 63,39 2,31 0,00 0,00 BB 70,44 2,57 0,00 0,00 BK 0,55 0,02 109,02 4,06 BO 8,55 0,31 0,27 0,01 BOC 19,93 0,73 0,00 0,00 BR 19,42 0,71 0,00 0,00 BRK 6,59 0,24 7,25 0,27 CER 13,44 0,49 0,00 0,00 DB 90,75 3,31 64,71 2,41 DBC 0,60 0,02 0,00 0,00 DBP 26,03 0,95 11,81 0,44 DBS 11,67 0,43 0,00 0,00 DBX 1014,01 37,03 0,00 0,00 DBZ 235,15 8,59 1756,86 65,43 DG 0,09 0,00 0,00 0,00 HB 136,94 5,00 401,69 14,96 HR 0,96 0,03 0,00 0,00 JB 18,01 0,66 0,00 0,00 JIV 0,13 0,00 0,00 0,00 JL 6,77 0,25 27,66 1,03 JLH 1,50 0,05 0,00 0,00 JLV 4,03 0,15 0,00 0,00 JR 0,89 0,03 0,00 0,00 JS 437,00 15,96 34,37 1,28 JSA 0,22 0,01 0,00 0,00 JSU 3,15 0,12 0,00 0,00 JV 4,52 0,17 93,98 3,50 92 JVJ 12,29 0,45 0,00 0,00 JX 0,00 0,00 0,00 0,00 KL 17,15 0,63 0,00 0,00 KR 41,13 1,50 1,61 0,06 KS 102,19 3,73 0,00 0,00 LP 153,86 5,62 159,76 5,95 LPV 1,57 0,06 0,00 0,00 LTX 6,00 0,22 0,00 0,00 MD 3,10 0,11 0,00 0,00 OL 3,46 0,13 8,32 0,31 OLS 0,25 0,01 0,00 0,00 OR 0,64 0,02 0,00 0,00 ORC 14,31 0,52 0,00 0,00 OS 9,89 0,36 0,27 0,01 PJ 2,47 0,09 0,00 0,00 SM 1,10 0,04 0,00 0,00 TP 10,37 0,38 0,00 0,00 TPC 12,01 0,44 3,49 0,13 TPS 19,64 0,72 0,00 0,00 TPX 34,36 1,25 0,00 0,00 TR 4,50 0,16 0,00 0,00 VR 25,35 0,93 4,03 0,15 holina 14,74 0,54 Neuvažována neuvažována 2685,10 98,05 2685,10 100,00 Celkem Tabulka uvádí výměry porostní půdy. Při zpracování rekonstrukce původní dřevinné skladby bylo použito modelové zastoupení dřevin podle OPRL. Pro rekonstrukci byl model upraven tak, že byly použity střední hodnoty uvedených rozpětí a dřeviny uvedené + dostaly 1-2% zastoupení na úkor hlavních dřevin. Tento model zpracovaný pro území celé PLO 35 však počítá s výrazným zastoupením buku v bukodubovém lesním vegetačním stupni, které je však pro oblast CHKO Pálava v rozporu s historickými údaji o složení lesů, kde jsou doloženy jako hlavní dřeviny dub, lípa, habr a jilm habrolistý. Do současného zastoupení dřevin se promítá, že při zpracování LHP bylo v porostech, kde nebylo možno jednoznačně rozlišit domácí druhy dubů, používáno zkratky DBX. Z uvedeného porovnání současné a rekonstruované skladby vyplývá, že v oblasti je kromě nepůvodních dřevin oproti modelovým skladbám více zastoupen jasan ztepilý zejména na úkor habru. Oproti stavu uvedenému v minulém plánu péče nedošlo v zastoupení dřevin k významným změnám. Domácí druhy dubů, které jsou hlavními dřevinami jak z hlediska přirozené skladby, tak z hlediska hospodářského, byly při obnově lesními hospodáři preferovány, ale jejich zastoupení v CHKO nevzrostlo, naopak došlo k nevýznamnému snížení jejich podílu. Z domácích druhů se zvýšilo zastoupení jasanu ztepilého (z 13 na 16%), který se v některých lokalitách choval až expanzivně a nevýznamně narostlo také 93 zastoupení javoru babyky. U ostatních druhů přirozené skladby nedošlo k významnějším posunům. Z nepůvodních druhů se sice snížilo zastoupení jírovce maďalu, který byl v oborách částečně nahrazován domácími plodonosnými druhy (zejména jabloně), ale také vzrostlo zastoupení šlechtěných topolů (výsadby do větrolamů). Přes cílené omezování invazních druhů (akát, pajasan) nedošlo k poklesu jejich zastoupení. Zastoupení věkových stupňů v CHKO Pálava je zpracováno podle LHP pro výše uvedené LHC. Výměra lesů v CHKO Pálava podle věkových stupňů je uvedena v tabulce č. 33. Tabulka č. 33: Výměra lesů podle věkových stupňů na území CHKO Pálava věkový stupeň zastoupení (%) rozloha (ha) holina 14,74 0,55 1 188,93 7,04 2 155,41 5,79 3 127,83 4,76 4 159,28 5,93 5 121,23 4,51 6 115,52 4,30 7 375,07 13,97 8 726,86 27,07 9 486,57 18,12 10 80,35 2,99 11 54,11 2,02 12 31,44 1,17 13 27,31 1,02 14 5,70 0,21 15 9,62 0,36 16 5,13 0,19 2685,10 100,00 Celkem Z tabulky je zřejmá nevyrovnanost věkových stupňů. Je důsledkem převahy pasečného způsobu hospodaření v období 1930–1950, a to formou lesa nízkého s krátkým obmýtím (30– 50 let). Po roce 1950 je zřejmé výrazné snížení obnovních těžeb a převod porostů výmladkového původu výchovou (jednocením trsů) na nepravou kmenovinu. V současné době jsou takto vychované porosty kmenovinami 7.–9. věkového stupně a zaujímají přes 59 % porostní plochy. Pouze na malé části výměry lesní půdy byl proveden přímý převod výmladkového porostu s následným zalesněním dubem. V současné době se provádí obnovní těžba v nejstarších částech nepravých kmenovin. Na malé části plochy lesa je využívána přirozená obnova dubu, výrazně převyšuje obnova holou sečí s pruhovou přípravou půdy a následnou sadbou či síjí. Zastoupení věkových stupňů je vzhledem k dlouhodobému dřívějšímu výmladkovému hospodaření stále velmi nevyrovnané a také podíl porostů vykazujících znaky vysokého věku (např. tvorba dutin) je stále nízký. Oproti stavu uvedenému v minulém plánu péče došlo přece jen k velmi mírnému navýšení zastoupení nejstarších věkových stupňů, zejména díky zachování nejstarších porostů v MZCHÚ (nejstarší porosty jsou v NPR Křivé jezero). Obnovní těžba se soustřeďovala do porostů 7.-9. věkového stupně, kterých bylo nejvíc 94 a u kterých je také znatelný pokles zastoupení. Příznivý dopad na věkovou strukturu lesů má také ponechávání výstavků při obnovách. Některé rozdíly v zastoupení věkových stupňů oproti předchozímu stavu jsou však spíš způsobeny změnami v popisu porostů např. důslednějším vylišováním etáží. Zastoupení věkových stupňů zkresluje dříve prováděné zalesnění účelových ploch pro zvěř v oborách, jak porostů plodonosných dřevin, tak trvalých zvěřníků. 4.1.6. Genové zdroje lesních dřevin V rámci CHKO není uznána žádná genová základna. V lesních porostech CHKO nejsou žádné uznané porosty pro sběr osiva ani semenné plantáže. Cenným zdrojem reprodukčního materiálu jsou uznané výběrové stromy. V rámci CHKO byly uznány výběrové stromy uvedené v tabulce č. 34. Tabulka č. 34: Výběrové stromy na území CHKO Pálava druh stromu počet jedinců jeřáb břek 14 ks jeřáb oskeruše 12 ks třešeň ptačí 6 ks jabloň lesní 2 ks. 4.1.7. Zdravotní stav lesních dřevin Na nahodilé těžbě, která v letech 2000-2009 dosahovala průměrně 17 %, se podílí především sucho a hmyzí škůdci, méně tracheomykóza a imise, ochmet a jmelí, zvěř a vítr. Podíl nahodilé těžby se v posledních letech výrazně snížil. Sucho Škody suchem jsou vázány na nejrůznější stanoviště, ale nejvýrazněji se nízký dlouhodobý srážkový úhrn celé oblasti projevuje na mělkých a hlinitých půdách, zvláště na slunných svazích. Pokles hladiny spodní vody se projevuje i v hlinitých deluviích mělkých žlebů v oborách Bulhary a Milovice. Suchu lze přičítat i podíl na nahodilé těžbě ve starých porostech lužních stanovišť z důvodu absence pravidelných záplav a poklesu hladiny spodní vody (až o 1,5 m hlouběji než v minulosti). Hmyzí škůdci Mezi tradičně nejvýznamnější škůdce patří komplex obalečů a píďalek na dubech. Dominantní postavení zaujímá většinou obaleč dubový (Tortrix viridana), k dalším důležitým druhům patří píďalka podzimní (Operophtera brumata) a obaleč hlohový (Archips crataeganus). V minulosti však škody obaleči nebyly významné. Z bekyňovitých motýlů vázaných na listnaté dřeviny má v našich podmínkách největší význam bekyně velkohlavá (Lymantria dispar). Poslední gradační perioda na jižní Moravě proběhla v roce 2006, netýkala se však samotného území CHKO Pálava. V současné době se populace bekyně velkohlavé nachází v latentní fázi. Ohrožení jírovce maďalového v parkových i liniových výsadbách včetně porostů v oborách může představovat klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella). Stromy však po jejím žíru znovu regenerují. Stejným způsobem regenerují také starší duby po listovém žíru chrousta obecného (Melolontha melolontha) a chrousta maďalového (Melolontha hippocastani). Významně mohou být poškozeny ale výsadby a kultury dubu po žíru ponrav na kořenovém systému. V minulosti nebylo výrazné poškození kultur na území CHKO Pálava zaznamenáno. 95 Obranné zásahy (zejména v případě listožravých škůdců) mohou být v případě gradace opodstatněné. Mohou však být ve vybraných porostech uplatněny až na základě souhlasu orgánu OP. Tracheomykóza a imise Škodlivé působení tracheomykóz se projevuje vznikem jednotlivých až hloučkovitých souší, hlavně u jilmu, a to i mimo lesní porosty. U dubových porostů je zhoršený zdravotní stav dříve přisuzovaný tracheomykóze spíše výsledkem synergického působení mnoha škodlivých abiotických (zejména sucho a extrémní výkyvy počasí) a biotických (houby, hmyzí škůdci) vlivů. V současnosti se ve velké míře objevuje poškození jasanů houbou Chalarea fraxinii. V lužním lese tato houba poškozuje zejména porosty do stádia tyčkovin. Na území CHKO Pálava nebyly rekonstrukce porostů doposud prováděny. Čistě jasanové porosty v kritickém věku se zde totiž vyskytují minimálně. Ve smíšených listnatých lesích CHKO Pálava není patrný významný vliv poškození imisemi. Ochmet a jmelí Ochmet se vyskytuje v porostních stěnách a na dubových výstavcích. Některé porosty na vysýchavých stanovištích jsou napadeny velmi silně. Jmelí se na území CHKO Pálava vyskytuje především na topolech, vrbách a ovocných stromech mimo les. Výrazně jsou jím napadeny kříženci topolů v NPR Křivé jezero. Zvěř V minulosti byly v některých částech obor poškozovány mladší porosty hlavně lípy a jasanu loupáním kořenových náběhů a kmenů. K velmi výraznému omezení škod došlo začátkem devadesátých let minulého století po razantním snížení stavů zvěře v oborách. V současnosti byla nově vzniklá poškození loupáním zaznamenána výjimečně. Pro snížení tohoto rizika jsou do nově zakládaných lesních porostů vysazovány také jehličnany, které jsou pro zvěř atraktivní a v kombinaci s vyšším zastoupením lípy postačí nárokům zvěře. Při výchovných zásazích jsou pak poškozené jehličnany z porostů odstraňovány, aby nenarušovaly druhovou skladbu lesa. Dostatečná příměs lípy je řešena individuální ochranou kmenů nepoškozených jedinců dřevěnými oplůtky. Výsadba příměsi jehličnanů řeší také problém poškozování stromků při vytloukání, kdy je vysoká zvěř výrazným způsobem preferuje. Možné škody působené okusem na zakládaných porostech jsou v současnosti řešeny systémem zakládání obnovních bloků. Jedná se o oplocené ucelené části o výměře 20-40 ha, které jsou obnovovány v horizontu 15-20 let a do kterých nemá zvěř po celou dobu obnovy přístup. Dochází tak k obnově celých oddělení lesa. K odplocení dochází až v době, kdy tyto porosty již nejsou zvěří ohroženy. Individuální výsadby v alejích apod. jsou potom chráněny pevnými dřevěnými oplůtky. V lužní části CHKO Pálava může významné škody způsobovat svou činností bobr evropský (Castor fiber). Jedná se o přímé plošné poškození mladých porostů zkousáváním a nepřímo pak změnou vodního režimu stanoviště přehrazením vodního toku a zaplavením dříve suchých částí, Tento případ nastal v NPR Křivé jezero, kdy díky vybudovaným hrázím a následnému rozlivu vody došlo k poškození části mladých kultur. Bobr evropský může poškozovat i staré stromy v okolí kanálů jejich ohryzem nebo pokácením. Vítr V CHKO Pálava nebyla v poslední době zaznamenána větrná kalamita. Při silných větrech jsou zaznamenány pouze pomístné zlomy a vývraty. 4.1.8. Stav lesnické plánovací dokumentace Pro PLO 35 je Oblastní plán rozvoje lesů (OPRL) zpracován a je schválen na období 19992018. Pro PLO 35 je zpracován i Oblastní typologický elaborát (OTE), který podrobně rozebírá přírodní podmínky oblasti, zejména pak charakteristiky lesních typů. 96 Lesní hospodářský plán pro LZ Židlochovice je zpracován Lesprojektem Brno, a. s. a byl schválen na období 2010–2019 (kód LHC 616000), pro ostatní vlastníky jsou na totéž období zpracovány stejným autorem lesní hospodářské osnovy. 4.1.9. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření První písemné zprávy o charakteru lesů v oblasti jsou již ze 14. století, kdy došlo k soupisu lesů na lichtenštejnském mikulovském panství. Ve výmladkových lesích byly zvláště spočítány výstavky určené k vypěstování stavebního a užitkového dřeva. V Dolních Věstonicích je uváděno dříví dubové, jilmové, osikové a borové, V Horních Věstonicích, Perné, Klentnici a Pavlově dubové, jilmové a osikové. I když za Ditrichštejnů došlo v roce 1672 k vydání lesního řádu, který měl zamezit pustošení lesů, je v přiznání pro tereziánský katastr z roku 1750 uvedeno, že mikulovské lesy byly převážně výmladkové a řídké a byly ze 2/3 složeny z osik, olší, lísek a jalovce a jen z 1/3 z dubu. Od roku 1807 po příchodu ing. Hassura do Mikulova bylo započato s měřením a zařízením mikulovských lesů. Podle mapy v této době pořízené pro část Pavlovských vrchů (Děvín) byl hlavní dřevinou habr a vedlejšími dub, jilm a lípa. V údajích z roku 1848 pro stabilní katastr se v klentnickém lese uvádí, že v lese vysokém s obmýtím 30 let je dub zastoupen 6/8, habr a osika po 1/8, kdežto v lese nízkém s obmýtím 12 let je navíc malá příměs lísky. Obdobné poměry jsou i v hornověstonickém (dub 6/8, jilm a osika po 1/8) a mikulovském lese (dub 6/8, jilm a lípa po 1/8). Podrobnější popisy porostů jsou z roku 1883. Nejčastěji uváděnou dřevinou je dub, který se vyskytuje téměř ve všech porostech, k němu je obvykle přimísen jasan nebo lípa. Kromě těchto dřevin jsou uváděny dále hb, jv, jl, os, ak, ks, br, ol, jr, boc a md. V údajích z roku 1901 je situace obdobná, hlavními dřevinami jsou dub, jasan, lípa a habr. V popise z roku 1947 se nejčastěji vyskytuje jasan, lípa, habr a dub. Prakticky všechny porosty jsou uvedeny jako výmladkové. Z historických materiálů vyplývá dlouhodobý způsob obhospodařování lesů výmladkovým způsobem s krátkým obmýtím (20-30 let). Obmýtí však nebylo dodržováno a těžba porostů se řídila individuálně podle dosažených dimenzí (na stinných svazích dříve, na slunných později). Pomístně byly ponechávány výstavky (hlavně dubu) pro pěstování silnějšího dřeva. Pouze malá část lesů vznikla zalesněním neproduktivních pastvin sadbou, při které bylo využíváno dubu a jasanu, ale i borovice černé a akátu. V historických materiálech není uváděno zastoupení buku, i když by na stinných stanovištích na hlubokých půdách měl vhodné podmínky pro růst. V 50. až 70. letech 20. století se od hospodaření ve tvaru lesa nízkého a středního výrazně upouštělo. Převod lesa nízkého na vysoký se většinou realizoval výchovou přes nepravou kmenovinu. V současnosti dochází k obnovám nepravých kmenovin, kdy je jejich obmýtí stanoveno na 80 let. Lesní porosty jsou obnovovány kombinovaným způsobem síjí, výsadbami a na vhodných lokalitách i přirozeným zmlazením, kdy jsou preferovány nálety původních dřevin zastoupených v okolních porostech. Jako výplň se využívají i pařezové výmladky. Dub však s vysokým věkem svou pařezovou výmladnost ztrácí a proto se při vegetativní obnově uplatňuje zejména lípa. Při výchovných zásazích jsou potom přednostně uvolňováni jedinci generativního původu na úkor pařezových výmladků. Změna hospodaření zapříčiňuje změnu v prostorové struktuře lesa. Intenzivní způsob hospodaření s krátkým obmýtím a distribuce polykormonů po ploše zajišťovala dostatek světla, ze kterého profitovaly světlomilné druhy rostlin a hlavně hmyzu. Současné hospodaření vytváří lesy s hustě zapojenými korunami. Porosty v NPR, které vyžadující specifický způsob hospodaření, zaujímají cca 14 % porostní plochy. Vzhledem k tomu, že na území rezervace, která zaujímala největší plochu lesních porostů (NPR Děvín-Kotel-Soutěska) byla v minulosti rovněž vybudovaná obora s chovem muflonů, daňků a kozy bezoárové, bylo i lesnické hospodaření přizpůsobeno k tomuto účelu. Původní porosty tvořící převážně pařeziny byly později kombinovány s alejemi jírovců a jiných plodonosných dřevin. Po vyhlášení NPR se hospodaření na Děvíně výrazně omezilo. Přesto lze i dnes najít v tomto území ukázku klasické pařeziny (lipové) ve věku 14 let. V posledních letech jsou některé porosty v NPR Děvín-Kotel-Soutěska záměrně prosvětlovány, na základě výjimky i pod zákonem stanovené minimální zakmenění. 97 U části porostů v NPR Děvín –Kotel-Soutěska je záměrem ponechání lesa samovolným procesům. Výsadby nepůvodní borovice černé na Kotli, Tabulové, Turoldu a Svatém kopečku jsou pomístně redukovány. Záměrné rekonstrukce porostů dřevinami stanovištně původními však nejsou plánovány, porosty se postupně rozpadají a v podrostu se uplatňují listnaté dřeviny. Národní přírodní rezervace Křivé jezero se rovněž dotkly úpravy lesních porostů v 50.70. letech minulého století. Část původních lesních porostů tvrdého lužního lesa byla vytěžena a zalesněna rychlerostoucími klony šlechtěných topolů. Porosty těchto topolových klonů jsou v současnosti předmětem rekonstrukčních zásahů a plochy jsou opětovně osazovány druhy dřevin, které byly zastoupeny v původních porostech tvrdého luhu. Obnovní těžby jsou plánovány tak, aby došlo k vhodné věkové diferenciaci tohoto lesního komplexu. V NPR Křivé jezero najdeme také ukázku tradičních způsobů hospodaření. Jedná se o porosty hlavatých vrb (tzv. vrbovny), kdy jsou vrby v pravidelných intervalech (1-5 let) ořezávány ve výšce cca 2 m. Vrbové proutí dříve sloužilo ke košíkaření. Dnešní zásahy jsou pouze asanační. Aktuální způsob hospodaření v lesích CHKO Pálava se výrazně liší podle kategorie, do které lesní porosty patří. Přes 69 % lesů je zařazeno mimo jiné do kategorie lesa zvláštního určení z důvodu myslivosti, jsou to lesy v uznaných oborách Klentnice a Bulhary. Všechny porosty jsou však zařazeny také do kategorie lesa zvláštního určení potřebné pro zachování biologické rozmanitosti. Hospodaření v těchto lesích je jednak podřízeno provozu obor s chovem spárkaté zvěře, ekonomickým požadavkům vlastníka, ale zároveň také naplňování funkce na ochranu biologické rozmanitosti. Část porostů v Bulharské a Klentnické oboře byla v 60. a 70. letech 20. století přeměněna na pastevní plochy, zvěřníky, okusové plochy nebo aleje plodonosných dřevin. Lesy v oborách jsou také převážně výmladkového původu, ale jak již bylo výše zmíněno, dále se ve výmladkovém hospodaření nepokračuje. Přeměna nepravých kmenovin v oborách probíhá v tzv. obnovních blocích. Jsou to oplocené plochy o výměře 20-40 ha chráněné před zvěří. Obnovní postupy jsou koncipovány tak, aby v co nejkratší době byly všechny mýtné porosty v rámci bloku obnoveny. Vznikají tak rozsáhlé roztěžené plochy, které dělí pouze porostní žebra. Ta jsou po zajištění okolních nárostů a kultur domýcena. Během jednoho decénia tak může vzniknout mladý porost na více jak 20 ha. Obnovené plochy jsou proti okusu a loupání chráněny do stáří zhruba 20 let. V minulém decéniu (2000-2009) bylo obnoveno přibližně 230 ha porostů mýtního věku. Na současné decénium (2010-2019) je plánováno k obnově zhruba 800 ha. Vzhledem k rozsahu plánovaných mýtních těžeb a způsobu jejich provádění bylo nutné uzpůsobit hospodaření i ve prospěch chráněných druhů. Proto je na těžených plochách o velikosti 1 ha ponecháváno minimálně 5 výstavků DB, JL, BRK a jeřábu oskeruše (opatření zejména pro hmyz a ptáky). Dříve probíhající celoplošná příprava půdy byla omezena tak, že minimálně na 20 % vzniklé holiny se nefrézuje a jsou ponechávány pařezy. Plánované těžební zásahy jsou každoročně posuzovány z hlediska ochrany přírody (hnízdění ptáků, přítomnost ZCHD apod.). Z pohledu ochrany přírody je významná údržba stepních ok, která jsou v rámci PUPFL vymezena jako bezlesí. Plochy jsou buď pravidelně koseny, nebo jsou vyřezávány nálety dřevin. 4.2. Zemědělství 4.2.1. Charakteristika zemědělství na území CHKO Krajina Pavlovských vrchů a širšího okolí, dnešní území CHKO Pálava, je výsledkem působení jak přírodních sil, tak i dlouhodobého osídlení člověkem. Je nepochybné, že člověk zde žijící pravidelně půdu obhospodařoval a využíval ji k různým zemědělským činnostem. Podle nejstarších písemných podkladů byl tento kraj již na počátku druhého tisíciletí trvale osídlen, sídelní síť byla stabilizovaná a dochovala se do dnešní doby. Obdělávání půdy bylo hlavním způsobem obživy obyvatelstva a vedle orné půdy byly významným zdrojem příjmů vinice a chov ovcí. 98 Orná půda tvořila vždy hlavní způsob využití půdy a její zastoupení na Pálavě během staletí bylo poměrně stabilní – pohybovalo se okolo poloviny celkové výměry (tedy i včetně lesních pozemků). Tradičně se tu pěstovaly různé druhy obilnin (včetně kukuřice a prosa), brambory, luštěniny, ale taktéž zelenina a řepa. Výměra viničních tratí dosahovala v 17. století až 30 % obdělávané půdy území. Během dalších dvou století zastoupení vinic postupně klesalo, až se ve 20. století zejména kvůli kalamitnímu výskytu révokaza ustálilo na pouhých 7 % rozlohy. Opětovné navýšení přinesl příchod 21. století, kdy před vstupem do Evropské unie byly hromadně zakládány nové vinohrady na orné půdě a zakládání nových vinic v menším rozsahu pokračuje stále. Významným prvkem pálavské krajiny 18. a 19. století byly travní porosty. Především značný rozsah pastvin, které se svou výměrou vyrovnaly vinicím, souvisel s velkými stády ovcí, jež se zde chovaly ve vyšších počtech než skot. Ovce byly vyháněny za pastvou především na svahy a vrcholové partie Pavlovských vrchů, kde se tímto způsobem udržovala stepní a lesostepní vegetace. V průběhu posledního století došlo ke snižování počtu chovaných býložravců a především k zániku chovu ovcí a tím pastviny, hrající v minulosti nezanedbatelnou roli, z krajiny téměř vymizely. Na mnoha místech došlo k postupnému zarůstání stepní vegetace křovinami. Ovocné sady a zahrady neměly v minulosti ve výměře zemědělské půdy výrazné zastoupení a ani v současné době nejsou plošně významné. Současná zemědělská výroba v CHKO je stále postavena na tradičním pěstování obilnin (pšenice, ječmen) a vinné révy. Rozloha vinic vzrostla oproti roku 1994 téměř trojnásobně, většinou na úkor orné půdy. Na čtvrtinu se snížila také výměra sadů (opět většinou ve prospěch vinic) a úplně skončilo pěstování zeleniny. Výrazné úbytky nastaly i v počtech chovaných hospodářských zvířat. Obyvatelstvo v okolí Pálavy tvořili před II. světovou válkou převážně občané německé národnosti, proto byla po jejich odsunu většina půdy konfiskována, část rozdělena v přídělových řízeních novým osídlencům a velká část zůstala ve státním vlastnictví. V době socialistického zemědělství byly upřednostněny uživatelské vztahy k půdě nad právy skutečných vlastníků. Po pozemkových úpravách byly sice vlastnické vztahy vyjasněny, ovšem vztah vlastníků k zemědělské půdě je historickým vývojem negativně ovlivněn a půda je dále pronajímána, někdy i prodávána velkým zemědělským podnikům. Velikost obhospodařovaných pozemků se během devadesátých let minulého století prakticky nezměnila. Stále převažují bloky orné půdy velké desítky hektarů. Do velkých celků se v rámci nových podmínek ve vinohradnictví (ustavení viničních tratí, podpora nových výsadeb před vstupem do EU) často scelily i vinice. Bloky orné půdy jsou stále osévány monokulturou. K žádoucímu členění velkých bloků na menší celky, dělené mezemi, zasakovacími pásy, cestami a dalšími prvky, došlo v rámci uskutečněných pozemkových úprav jen ve velmi malém rozsahu a mnohdy navržená opatření zůstala pouze na papíře. 4.2.2. Zemědělství a ochrana přírody a krajiny Předpoklad, že na území chráněné krajinné oblasti budou hospodáři „tíhnout“ k přírodě šetrnějším způsobům hospodaření, se bohužel naplňuje velmi pomalu. V ekologickém zemědělství postupně začínají přibývat ekologicky hospodařící vinaři – v současnosti je to 17 takto hospodařících subjektů s výměrou 53,2 ha. Sady obdělávané v režimu EZ mají výměru 18 ha a výměra orné půdy je 8,7 ha. Velmi významným pokrokem je zařazení cca 45 ha travních porostů do režimu ekologického zemědělství v areálu bývalého vojenského cvičiště, významným aspektem, který k tomuto přispěl, je jistě i fakt, že zmíněné pozemky jsou ve vlastnictví AOPK ČR. Ekologické zemědělství je shrnuto v následující tabulce č. 35: 99 Tabulka č. 35: Přehled výměr zemědělských ploch ekologického zemědělství na území CHKO Pálava Kultura Výměra ploch ekologického zemědělství v CHKO Pálava (ha) Orná půda 8,7 Trvalý travní porost 50,7 Ovocný sad 18,0 Vinice 53,2 Celkem 130,6 Lepší je situace s integrovaným způsobem obdělávání vinic a integrovanou produkcí hroznů. V tomto systému pěstování je zařazena většina vinařů Značnou část zemědělsky obhospodařovaných pozemků v CHKO Pálava postihuje eroze půdy. Vodní (plošná až rýhová) a větrná eroze jsou způsobeny především následujícími činiteli: značná geomorfologická členitost, velký podíl svažitých pozemků velké půdní celky a jejich neúměrná délka ve směru spádnice, spojená s likvidací udržovaných krajinných prvků s protierozním účinkem (zatravněné úpady a údolnice, úvozy, remízy, meze) vysoké zastoupení k erozi náchylných kultur a plodin (kukuřice, slunečnice), navíc často na již erodovaných či erozí ohrožených plochách nepřizpůsobení agrotechniky a osevních postupů, "opomíjení" základních protierozních zásad Nejrozšířenější zemědělskou kulturou v CHKO je orná půda (54 % zemědělské půdy, 29 % rozlohy CHKO), následovaná vinicemi (38 % zemědělské půdy, 20 % rozlohy CHKO). Jak již bylo uvedeno výše, výměra vinic se i nadále zvyšuje, především na úkor orné půdy. Travní porosty mají V CHKO Pálava jen velmi malé zastoupení. Louky a pastviny tvoří jen 5 % zemědělské půdy a necelá 3 % rozlohy CHKO. Další travní porosty jsou vedeny také pod kulturou „ostatní plochy“, ale ty většinou nejsou evidovány jako zemědělská půda, jako travní porosty nejsou systematicky obhospodařovány a často jsou ohroženy zarůstáním. Tato území s výskytem řady chráněných druhů rostlin a živočichů představují nejcennější biotopy v CHKO Pálava. Proto je většina pozemků s travními porosty zařazena do I. zóny CHKO (suché trávníky ve stepních rezervacích, vlhké louky v NPR Křivé jezero). Jedna rozsáhlejší souvislá plocha TTP mimo I. zónu se nachází v bývalém pastevním areálu na úpatí Děvína mezi Horními a Dolními Věstonicemi. Vzhledem k dlouhodobým a zřejmě trvalým změnám v chovu hospodářských zvířat (redukce počtů, celoroční ustájení, krmení koncentrovanými krmivy) nadále pokračuje nezájem o pastvu a sklizeň sena. Výsledkem je ukončení nebo špatné obhospodařování travních porostů (pozdní seče, mulčování) a jejich zarůstání náletovými dřevinami a degradace způsobená hromaděním živin. Často zemědělci travní porosty udržují v minimální nutné intenzitě potřebné pro čerpání dotací a ponechávají je v kategorii TTP pouze proto, že Správou CHKO Pálava není povolována změna travních porostů na jinou kategorii. Takový přístup však není koncepční a nelze jej považovat za trvalé řešení. Obnova chovu hospodářských zvířat využívající extenzivní technologie chovu (zejm. pastva) se rozbíhá jen velmi pomalu. Jednou z lokalit, které jsou nově udržovány pastvou, je bývalé vojenské cvičiště u Mikulova, další menší pak území bývalé vojenské střelnice Mušlov. Také ovocné sady zaujímají v CHKO Pálava jen nepatrnou rozlohu (2,8 % výměry zemědělské půdy, 1,5 % výměry CHKO). Podstatnou část tvoří meruňkové sady vysazované v 70. letech minulého století, které byly dlouhou dobu neobhospodařované a jejich hospodářské výnosy jsou velmi malé nebo problematické. Po vyjasnění vlastnických vztahů k těmto sadům pozemkovou úpravou dochází z těchto důvodů často k jejich nelegální likvidaci a nejčastěji změně na vinice. Tato změna byla Správou CHKO Pálava vyhodnocena jednoznačně jako negativní, změna využití území z kategorie ovocný sad na kategorii vinice 100 není ze strany CHKO Pálava povolována. V současné době se ve spolupráci se Státním pozemkovým úřadem připravuje jednoduchá pozemková úprava, která by měla alespoň významnou část těchto sadů zachránit před likvidací. Nadregionální význam má starý sad pod obcí Klentnice, na rozloze několika hektarů zde přežívá asi stovka starých ovocných stromů, především jabloní a hrušní starých odrůd. V posledních několika letech byl zanedbaný sad částečně revitalizován za přispění prostředků z programu péče o krajinu a za pomoci obce. V současné době se obci podařilo získat dotaci na projekt celkové revitalizace tohoto sadu a dalších menších lokalit podobného charakteru v k. ú. Klentnice, který navrhuje nejen záchranu starých stromů, ale i výsadby nových ovocných dřevin v sortimentu starých a krajových odrůd, počítá se i se množením stávajících odrůd. Realizace této akce bude provedena v r. 2014–2016. V roce 2014 končící dotační tituly ministerstva zemědělství, takzvaná agroenviromentální opatření, jsou na území CHKO Pálava využívány velmi omezeně. V podopatření Postupy šetrné k životnímu prostředí, které zahrnuje titul ekologické zemědělství a integrovanou produkci, se ve velké měřítku využívá integrovaná produkce ve vinicích, do které je zapojena většina vinařů a vinařských podniků. Podopatření Ošetřování travních porostů je uplatňováno na většině pozemků evidovaných jako TTP, ale celkově je zastoupení této kultury v CHKO malé. Podopatření péče o krajinu nebylo na území CHKO Pálava dle dostupných informací realizováno vůbec. Nové dotační tituly z Programu rozvoje venkova pro rok 2014–2020 začnou platit až od roku 2015 a zatím nejsou zcela kompletní. 4.3. Myslivost 4.3.1. Historie myslivosti na území CHKO Pálava Provozování myslivosti, alespoň v dnešním chápání tohoto pojmu, má ve zdejším regionu poměrně bohatou a dlouhodobou tradici. Chov a lov zvěře býval v minulosti vždy velkopanskou záležitostí a jako takový byl i zde odvislý zejména od přítomnosti dostatečně rozlehlých lesních komplexů. V průběhu 13. a 14. století došlo ve zdejších končinách v rámci zemědělské kolonizace k rozsáhlému odlesňování, což vedlo k postupnému vytlačení zvěře do příznivějších lokalit a tím pádem i k výraznému úbytku loveckých příležitostí. Dříve poměrně hojná jelení zvěř začala být v této oblasti skutečnou vzácností. Pokud si chtěli majitelé panství (Liechtensteinové, Dietrichsteinové) tuto zvěř na svých pozemcích udržet, museli ji začít chovat v zaplocených prostranstvích. Počátky oborního chovu, jehož tradice se na Pálavě udržela až do dnešní doby, se tak datují někdy od poloviny 17. století, kdy lze v historických záznamech objevit první zmínky např. o panské oboře s chovem daňčí zvěře u Dolních Věstonic. Na území dnešní CHKO byly v minulosti provozovány celkem tři významnější obory, z nichž ve dvou se myslivecky hospodaří dodnes. Nejstarší z nich – obora Pálava, byla zrušena rozhodnutím Ministerstva zemědělství v roce 1996. Toto zařízení bylo zřízeno kolem roku 1885 v rozloze cca 300 ha a původně sloužilo pouze pro chov daňků. Počátkem 20. století se do obory začala přidávat zvěř mufloní. Dosti hojná byla i zvěř srnčí, mimoto se zde každoročně při honech odlovilo kolem 150 ks zajíců. Stavy zvěře daňčí a mufloní v meziválečném období z různých příčin silně kolísaly (např. v roce 1910 400 ks daňků, 1927 60 ks muflonů, 1939 88 ks daňků a 134 ks muflonů). V průběhu 2. světové války byly obory zdevastovány a zvěř rozehnána. Po obnovení oborního zařízení Pálava byl chov zpočátku znovu zaměřen na zvěř mufloní, od roku 1953 se zde však začala navíc vysazovat introdukovaná koza bezoárová. Její početní stavy pozvolna narůstaly, až se ustálily na výši zhruba 30 ks. Intenzivní myslivecké využívání se postupně dostávalo do konfliktu s potřebami NPR Děvín, která zde byla vyhlášena již v roce 1946. Střety mezi provozovatelem obory a ochranou přírody vznikaly zejména v souvislosti se škodami, působenými např. částečným spásáním přirozeného zmlazení v lesích, dále pak s počínající ruderalizací cenných botanických lokalit, ve kterých se zvěř dlouhodoběji zdržovala a s nastartováním erozních pochodů v některých výrazně svažitých terénech. Na druhé straně nelze pominout určitý pozitivní vliv zvěře na zpomalování procesu zarůstání stepních lokalit 101 křovinami (hloh, šípek), či její význam při eliminaci jasanového náletu, šířícího se expanzivně do těchto ploch z porostních okrajů. Po dlouhotrvajících aktivitách správy CHKO Pálava bylo nakonec rozhodnuto, že zájmy ochrany přírody v NPR Děvín jsou pro toto území prioritní a obora tak byla v roce 1996 definitivně zrušena. Kozu bezoárovou přemístili myslivečtí hospodáři do jiné lokality (obora Vřísek u České Lípy), mufloní zvěř se jim podařilo částečně zredukovat odlovem, bohužel několik kusů uniklo mimo dříve již nefunkční oborní plot. Dnes se v lokalitě okolo Děvína, včetně území NPR Děvín-Kotel-soutěska, pohybuje cca 100 kusů muflonů. Mufloní zvěř není v žádné z honiteb normována, každoročně je však orgánem státní správy myslivosti povolován její odstřel. Pastva prováděná ve prospěch přírodních hodnot stanovišť (lesních i nelesních) a druhů (rostlinných a živočišných) je člověkem řízená aktivita domácích zvířat (ovce, kozy skot). Oborní chov zvěře je činnost, při které jsou ve vymezených plochách záměrně drženy druhy za účelem mysliveckého hospodaření. Jejich pastva není řízena. Rozdíl v těchto činnostech spočívá kromě výše uvedeného vlivu člověka také v potravní preferenci jednotlivých druhů. Vzhledem k tomu, že pro pastvu jsou používání především spásači (ang. ekv. grazers) dochází k vypásání bylinné složky stanoviště. V oborním chovu jsou naopak chování převážně okusovači (browsers), kteří jsou zaměřeni z velké části na okus dřevin. 4.3.2. Seznam druhů zvěře Na území CHKO Pálava se vyskytují následující druhy zvěře uvedené v tabulkách č. 36 a 37. Tabulka č. 36: Druhy zvěře v CHKO Pálava obhospodařované lovem savci ptáci druhy daněk skvrnitý (Dama dama), jelen evropský (Cervus elaphus), jezevec lesní (Meles meles), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), muflon (Ovis musimon), ondatra pižmová (Ondatra zibethica), prase divoké (sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus), zajíc polní (Lepus europaeus) bažant obecný (Phasianus colchicus), hrdlička zahradní (streptopelia decaocto), holub hřivnáč (Columba palumbus), husa běločelá (Anser albifrons), husa polní (Anser fabalis), husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos), lyska černá (Fulica atra), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), straka obecná (Pica pica), špaček obecný (Sturnus vulgaris), vrána obecná (Corvus corone) Tabulka č. 37: Druhy zvěře v CHKO Pálava, které nelze lovit (mezinárodní smluvy, zvláště chránění živočichové) savci ptáci druhy bobr evropský (Castor fiber), vydra říční (Lutra lutra) čírka modrá (Anas querquedula), čírka obecná (Anas crecca), havran polní (Corvus frugilegus), holub doupňák (Columba oenas), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), káně rousná (Buteo lagopus), kopřivka obecná (Anas strepera), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), koroptev polní (Perdix perdix), krahujec obecný (Accipiter nisus), krkavec velký (Corvus corax), křepelka polní (Coturnix coturnix), lžičák pestrý (Anas clypeata), moták pochop (Circus aeruginosus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), racek chechtavý (Larus ridibundus), raroh velký (Falco cherrug), sluka lesní (scolopax rusticola), sojka obecná (Garrulus glandarius), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), volavka popelavá (Ardea cinerea), výr velký (Bubo bubo) 4.3.3. Komentář k významným druhům zvěře Daněk skvrnitý (Dama dama): Daněk skvrnitý je normován pouze v oborních chovech v oborách Klentnice a Bulhary, v minulosti byl ještě chován v oboře na území dnešní NPR Děvín – Kotel – Soutěska. V ostatních honitbách se až na ojedinělé utečence z těchto oborních chovů nevyskytuje. 102 Jelen evropský (Cervus elaphus) Jelen evropský je normován pouze v honitbě Obora Bulhary. Ojediněle se vyskytuje i v okolních volných honitbách, v těchto případech se většinou jedná o utečence z tohoto oborního chovu. Muflon (Ovis musimon) Muflon je normován pouze v Oboře Klentnice. Vyskytuje se však i ve volných honitbách v okolí NPR Děvín – Kotel – Soutěska, včetně samotné rezervace, kde má tato volně žijící populace hlavní stávaniště. Výskyt muflona ve volných honitbách souvisí s oborním chovem této zvěře ve zrušené Oboře Pálava. Stavy muflona byly po zrušení této honitby redukovány na cca 20 ks, ale v současné době činí tato populace až cca 100 kusů. Prase divoké (Sus scrofa) V současné době je prase divoké normováno pouze v Oboře Bulhary, ale vyskytuje se celoročně ve všech honitbách na území CHKO Pálava. I na území CHKO Pálava je obdobný vývoj u tohoto druhu zvěře jako na celém území České republiky. Prase divoké se vyskytuje rovnoměrně na celém území CHKO, tedy jak na území s porosty dřevin, tak v polní a otevřené krajině. Srnec obecný (Capreolus capreolus) Srnec obecný se vyskytuje rovnoměrně na celém území CHKO Pálava. Také v minulosti se na území CHKO Pálava běžně vyskytoval. Normován je ve všech volných honitbách, mimo honitbu Dolní Věstonice. V oborách nejsou pro tuto zvěř stanoveny minimální a normované stavy, i když se zde vyskytuje. Zajíc polní (Lepus europaeus), bažant obecný (Phasianus colchicus) Zajíc polní je normován ve všech honitbách, kromě obor. Skutečné stavy se však kromě honiteb Turold Mikulov, Mikulov-Nivy a Sedlec-Liščí vrch pohybují okolo minimálních stavů. I v případě těchto tří honiteb se silnější populace této zvěře nachází mimo území CHKO Pálava. Obdobně je tomu i u bažanta obecného. Vyšší stavy a tím pádem i odstřely vykazuje pouze honitba Dolní Věstonice, kde dochází k umělému vypouštění této zvěře. 4.3.2. Honitby Přehled držitelů a uživatelů honiteb je uveden v následující tabulce č. 38, jejich vymezení je uvedeno v mapové příloze č. 8. Tabulka č. 38: Přehled uživatelů a držitelů honiteb na území CHKO Pálava Název honitby Číslo honitby Držitel honitby Uživatel honitby Bulhary Honební společenstvo CZ6204106002 Bulhary, IČ 48451843 Antonín Osička, Bulhary 52, Bulhary Dolní Věstonice Honební společenstvo Dolní Věstonice CZ6211110004 691 29 Dolní Věstonice IČ 48452041 Myslivecké sdružení Dolní Věstonice 691 29 Dolní Věstonice 42 IČ 48455300 Horní les Lesy České republiky, s.p., LZ Židlochovice, CZ6204202006 Tyršova 1, Židlochovice IČ 42196451, Lesy České republiky, s.p., LZ Židlochovice, Tyršova 1, Židlochovice IČ 42196451, Horní Věstonice Honební společenstvo Horní Věstonice CZ6211110008 690 02 Horní Věstonice IČ 48451380 103 Myslivecké sdružení HORNÍ VĚSTONICE 690 02 Horní Věstonice IČ 01999516 Klentnice Honební společenstvo Klentnice CZ6211110010 692 01 Klentnice IČ 71167587 Myslivecké sdružení Klentnice, o.s. 692 01 Klentnice IČ 26610001 Nivy Mikulov Honební společenstvo Mikulov-Šibeník CZ6211110012 Zlámalova 836/3, 692 01 Mikulov IČ 71169822 Agro-Měřín, a.s. Zarbník 516, Měřín IČ 49434179 Obora Bulhary Lesy České republiky, s.p., LZ Židlochovice, CZ6211202016 Tyršova 1, Židlochovice IČ 42196451, Lesy České republiky, s.p., LZ Židlochovice, Tyršova 1, Židlochovice IČ 42196451, Lesy České republiky, s.p., LZ Židlochovice, Obora Klentnice CZ6211202017 Tyršova 1, Židlochovice IČ 42196451, Lesy České republiky, s.p., LZ Židlochovice, Tyršova 1, Židlochovice IČ 42196451, Pálava Pavlov Myslivecké sdružení „Pálava“ Honební společenstvo Pálava Pavlov o.s. Pavlov CZ6211110018 Česká 155, 690 02 Pavlov 690 02 Pavlov IČ 48451835 IČ 48455288 Perná-Bavory Honební společenstvo PernáBavory CZ6211110019 691 86 Perná IČ 71173293 Ms Perná-Bavory Perná 179 691 86 Perná IČ 26621282 Sedlec Honební společenstvo SEDLEC Liščí vrch CZ6211110020 691 21 Sedlec IČ 48451983 Myslivecké sdružení Sedlec, o.s. Sedlec 267 IČ 63402793 Turold Mikulov Honební společenstvo Turold Mikulov CZ6211110013 692 01 Mikulov IČ 48451975 Ms Turold Brněnská 1099/44, 692 01 Mikulov IČ 71180923 Výměry honiteb a chované druhy zvěře jsou uvedeny v následující tabulce č. 39. Tabulka č. 39: Výměry honiteb a chované druhy zvěře v CHKO Pálava název honitby výměra honitby [ha] celková v CHKO druhy zvěře Dolní Věstonice 681 214,19 zajíc polní, bažant obecný Horní Věstonice 860 240,90 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný 1507 802,74 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný 823 823,00 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný Perná-Bavory 1118 890,13 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný Turold Mikulov 1362 1100,78 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný Mikulov-Nivy 1307 778,31 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný Sedlec-Liščí vrch 1174 547,74 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný Obora Bulhary 1165 1165,00 485 485,00 Pálava Pavlov Klentnice Obora Klentnice 104 jelen evropský, daněk skvrnitý, prase divoké muflon, daněk skvrnitý Bulhary 962 443,19 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný Horní les 1142 447,13 srnec obecný, zajíc polní, bažant obecný 4.3.3. Normované stavy Jakostní třídy a minimální a normované stavy určené pro honitby nacházející se v CHKO Pálava jsou uvedeny v tabulce č. 40. Tabulka č. 40: Normované stavy chované zvěře v CHKO Pálava Srnec obecný Název honitby Bulhary Dolní Věstonice Horní les Horní Věstonice Klentnice Nivy Mikulov Obora Bulhary Obora Klentnice Pálava Pavlov Perná-Bavory Sedlec Turold Mikulov Jelen Daněk Muflon evropský skvrnitý Prase divoké Zajíc polní Bažant obecný NS 62 132 150 MS 11 47 47 NS 86 126 MS 18 18 NS 108 370 254 MS 21 53 53 NS 39 155 163 MS 8 41 41 NS 62 168 144 MS 11 41 41 NS 70 286 252 MS 12 60 60 NS 323 132 30 MS 280 86 10 NS 180 150 MS 150 130 NS 52 198 289 MS 9 41 41 NS 63 201 235 MS 11 56 56 NS 60 235 343 MS 12 49 49 NS 64 240 280 MS 14 67 67 Vysvětlivky: NS - Normovaný stav, MS - Minimální stav 4.3.4. Zhodnocení stavů zvěře Stavy zvěře jsou hodnoceny zvlášť pro volné honitby a oborní chovy. Důvodem je skutečnost, že obory jsou neprostupně oploceny a populační vývoj zvěře v nich nemusí korespondovat s populačním vývojem ve volných honitbách. Daněk skvrnitý Dančí zvěř se ve volných honitbách prakticky nevyskytuje. Sporadické výskyty souvisí s útěky jednotlivých kusů z Obory Bulhary a Obory Klentnice. 105 Daněk skvrnitý je cíleně chován v obou oborách. Sčítané stavy a odstřely dokazují, že skutečné stavy jsou drženy pod normovanými stavy. Zatímco v Oboře Klentnice se skutečné stavy drží na výrazně nižší úrovni než v 90 letech minulého století, kdy docházelo díky přezvěření k totální devastaci stanovišť v oborách, v Oboře Bulhary není tento pokles tak výrazný. Jelen evropský Jelení zvěř se ve volných honitbách prakticky nevyskytuje. Sporadické výskyty, které jsou dokumentované odstřely, souvisí s útěky jednotlivých kusů z Obory Bulhary. Jelen evropský je cíleně chován jen v Oboře Bulhary. Sčítané stavy a odstřely dokazují, že skutečné stavy jsou drženy pod normovanými stavy. I přes tuto skutečnost dochází k degradaci stanovišť v Oboře Bulhary Muflon Muflon se ve volných honitbách vyskytuje a loví na území pěti honiteb, které zasahují do NPR Děvín-Kotel-Soutěska nebo s tímto MZCHÚ sousedí. Výskyt této zvěře souvisí s bývalou Oborou Pálava, která sice byla zrušena, ale nedošlo k úplnému odstřelu této zvěře, pouze došlo k její redukci. Od roku 2002 dochází k postupnému navyšování stavů této zvěře, což koresponduje s postupným zvyšováním odstřelů . V současné době se skutečný stav této zvěře pohybuje okolo 100 ks. Muflon se cíleně chová jen v Oboře Klentnice, kde je podle odstřelů a sčítaných stavů udržován skutečný stav pod stavem normovaným. Prase divoké Stavy prasat divokých korespondují s vývojem početních stavů v celé České republice. I na území CHKO Pálava dochází k neustálému růstu populace se všemi negativními vlivy s tím spojenými. V Oboře Bulhary, kde jsou stanoveny normované stavy prasete divokého je skutečný stav tohoto druhu zvěře vyšší než normovaný. Tato skutečnost může souviset s populačním růstem v okolí a pronikáním této zvěře do obory přes instalované průchody. Srnec obecný Ze sčítaných stavů srnce obecného ve volných honitbách vyplývá, že v posledních letech došlo ke snížení a skutečné stavy této zvěře jsou udržovány pod normovanými stavy. Na snížení stavů zvěře má vliv nejen zvýšený lovecký tlak zapříčiněný tlakem zemědělsky hospodařících subjektů, zejména vinařů, na uživatele honiteb, ale také zvýšenou mírou pytláctví. V oborách není se srnčí zvěří cíleně hospodařeno. Srnčí zvěř se v obou oborách vyskytuje, ale nejsou zde udržovány vysoké stavy, které by se výrazně podíleli na zvyšování tlaku zvěře na ekosystémy obor. Zajíc polní Stavy zajíců se pohybují kolem úrovně minimálních stavů, tedy stavů, které ještě zaručují přežití populace. Vzhledem k této skutečnosti dochází k posledních letech k omezení lovu, přesto nedochází k navýšení populací. Bažant obecný Stavy bažantů korespondují se stavy zajíce polního. Jedinou honitbou, kde dochází k vyšším odstřelům je honitba Dolní Věstonice, kde v lokalitě Rajny dochází každoročně k vypouštění uměle odchované zvěře v počtu řádově 100 kusů. 4.3.5. Intenzivní chovy zvěře Na území CHKO Pálava probíhá schválený intenzivní chov zvěře v Oboře Bulhary a v Oboře Klentnice. Obě obory se nachází ve II. zóně odstupňované ochrany CHKO Pálava a v Evropsky významné lokalitě Milovický les. V Oboře Bulhary je chován jelen evropský, daněk 106 skvrnitý a prase divoké. V oboře Klentnice je chován muflon a daněk skvrnitý. Obě obory vznikly v roce 1967. V minulosti byly v obou oborách překračovány normované stavy, a to i několikanásobně, což vedlo k postupné devastaci přírodního prostředí. Poničeno bylo zejména keřové a bylinné patro, byla ztížena umělá a znemožněna přirozená obnova lesa, porosty byly poškozeny okusem a loupáním. Na zvláště exponovaných lokalitách byl narušen půdní povrch a započaly zde erozní pochody. Vzhledem k této skutečnosti a ke špatné kondici chované zvěře v důsledku přezvěření bylo přistoupeno k radikální redukci početních stavů. V 90. letech probíhala sčítání zvěře za účastni zástupců ochrany přírody a na jejich základě byly stanoveny nové normované stavy. Současné normované stavy byly stanoveny jako důsledek nové myslivecké legislativy. I když jsou skutečné stavy zvěře, kromě prasete divokého v Oboře Bulhary drženy pod těmito normovanými stavy, prokázalo hodnocení stanovišť realizované v rámci aktualizace mapování biotopů, poškozování stanovišť, které jsou předmětem ochrany Evropsky významné lokality. Důvodem je skutečnost, že normované stavy jsou v souladu s legislativou stanoveny na celou výměru obory. Díky stávajícímu lesnickému hospodaření formou obnovních bloků, kdy je zaplocena výměra lesních porostů v řádu desítek hektarů, však dochází ke snižování plochy obory, kterou může zvěř fakticky využívat a tím pádem dochází k vyšší koncentraci zvěře na zbylém území. Tato koncentrace může přesahovat i hodnotu 1 jedince spárkaté zvěře na 2 ha plochy obory, což je maximální stav, který může být dle příslušné legislativy v oboře dosažen. 4.3.6. Střety myslivosti s ochranou přírody Jako střet s ochranou přírody lze kvalifikovat vysoké stavy zvěře v honitbách. Zejména stavy prasete divokého ve volných honitbách, stavy mufloní zvěře v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a stavy zvěře v oborních chovech. Prase divoké dosahuje takových početních stavů, kdy je schopno významně predovat nejen hnízda a mláďata drobné zvěře, ale i ostatních na zemi žijících živočichů včetně zvláště chráněných a významně tak ovlivňovat jejich populace. Kromě predace živočichů je schopno prase divoké při vysokých početnostech významně ovlivňovat populace rostlin včetně zvláště chráněných ať už přímým vyrýváním a požíráním hlíz a kořínků, nebo rozrušováním povrchu tzv. buchtováním. Tento střet je nejvíce patrný v NPR Křivé jezero, kde dochází k přerývání velkých ploch nejen na území vlastní NPR, ale i v ochranném pásmu, kde jsou vhodné podmínky pro hnízdění bahňáků. Situaci v této části CHKO Pálava komplikuje i skutečnost, že v období od 31. 12. do 15. 8. je výkon práva myslivosti na území NPR Křivé jezero v důsledku hnízdění orla mořského omezován. Zejména v době zimních měsíců, kdy se střílí nejvíc prasat a je na ně tedy v okolí vyvíjen nejvyšší lovecký tlak, se prasata divoká přesouvají na území tohoto MZCHÚ, kde nachází klidové území. Mufloní zvěř dosáhla v současné době takové početnosti, která se na stávaništícch této zvěře v NPR Děvín-Kotel-soutěska začíná negativně projevovat na stavu stepních stanovišť. Na stávaništích této zvěře na jihovýchodních svazích dochází k ruderalizaci stanovišť a k erozi. Na jihovýchodních svazích také dochází k rozšiřování invazní rostliny borytu barvířského (Isatis tinctoria), což může být i v souvislosti s vysokým stavem mufloní zvěře. Tento stav je však nutno ještě dále sledovat. Ke změně stanoviště dochází i na dalším významném stávaništi mufloní zvěře, na Kotli. U stávajících oborních chovů dochází ke střetu s ochranou přírody vzhledem k tomu, že skutečné stavy zvěře jsou udržovány na maximální hodnotě blízko normovaných stavů, což sice odpovídá intenzivním chovům, ale neodpovídá přirozené úživnosti obor a vede k poškozování stanovišť. Dalším střetem je fakt, že skutečné stavy zvěře nejsou přizpůsobovány výměře obory, kterou může zvěř v dané době fakticky vyžívat (vzhledem k obnově lesa v oplocených obnovních blocích nemůže zvěř využívat celou plochu obory). 107 4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství 4.4.1. Rybníkářství Provozování rybníkářství má v regionu poměrně bohatou a dlouhodobou tradici, sahající téměř až do poloviny 14. století. Svým začleněním do krajiny a vodního režimu představují zdejší rybniční soustavy vcelku zdařilý lidský zásah do přírodního prostředí. Na území CHKO Pálava leží celkem pět hospodářsky využívaných rybníků. Tři největší jsou napájeny potokem Včelínkem a tvoří počátek soustavy Lednických rybníků. Další, tzv. Mušlovské rybníky, leží na Mušlovském potoce, jenž se vlévá do rybníka Nového. Jejich přehled je uveden v tabulce č. 41. Tabulka č. 41: Přehled rybníků v CHKO Pálava název rybníka plocha (ha) zóna ochrany přírody Nový u Mikulova 31,35 I Šibeník 23,12 II Pod mlýnem (Sedlecký) 4,00 II Horní Mušlovský 3,70 II Dolní Mušlovský 5,90 II Mlynářka 0,60 I Přestože se nejedná o plošně rozsáhlý komplex, který by hrál v CHKO Pálava z hlediska své celkové rozlohy klíčovou roli, nelze v žádném případě podceňovat či opomíjet jeho vliv na životní prostředí. Rybniční soustavy jsou v této téměř bezvodé oblasti významným krajinotvorným prvkem i vhodným biotopem, umožňujícím existenci celé řady z ochranářského hlediska význačných živočišných i rostlinných druhů. Rybník Nový u Mikulova lze považovat za velice cennou lokalitu zejména z ornitologického hlediska, z pohledu botanického je pak hodnotná soustava rybníků Mušlovských. Rybník Pod mlýnem (Sedlecký), k němuž nejsou na Správě CHKO žádné bližší údaje k dispozici, je využíván k chovu velkých trofejních ryb (kaprů, sumců, amurů) a k poplatkovému rybolovu. Šibeník byl donedávna extrémně zatěžován vypouštěním odpadních vod z Mikulova a docházelo zde k častým úhynům ryb, především v zimním období. Po vybudování ČOV se kvalita vody částečně zlepšila. Mlynářka je přes deset let zcela bez vody a jako vodní plocha v podstatě neexistuje, zpočátku se zde objevovala charakteristická cenná vegetace obnaženého dna, ale postupně zarostla rákosem a náletovými křovinami. V roce 2008 zde byl deponován sediment v souvislosti s porováděním udržovacích prací na rybnících Novém a Pod mlýnem, tento sediment byl částečně odstraněn a rybniční kotlina upravena v roce 2013. Pro rybníkářství je tento rybník v současné době nezajímavý. Jeho revitalizace by byla nadále žádoucí, obnovení dřívější produkce plůdku by bylo z hlediska zájmů ochrany přírody plně vyhovující. Z hlediska zonace jsou rybníky začleněny buď do I. (Nový, Mlynářka) nebo II. zóny CHKO (ostatní). Přestože jsou některé rybníky ornitologicky i botanicky velmi hodnotné a byla by žádoucí i bližší ochrana, nepodařilo se prozatím žádný z nich zařadit do některé z kategorií MZCHÚ. Rybník Nový byl tak např. počátkem 90. let uvažován k vyhlášení za přírodní rezervaci, k projednání připraveného návrhu však nikdy nedošlo a ochrana cenných prvků je tak dnes v této lokalitě zajišťována prostřednictvím stávající zonace. Kromě vlastní zonace požívají rybníky ochrany také v souvislosti se zřízenou Ptačí oblastí Pálava. Na všech rybnících hospodaří Rybníkářství Pohořelice a.s., která tyto vodní plochy využívá k polointenzivnímu chovu ryb, především kapra (Cyprinus carpio), ale i doplňkových druhů ryb, jakými jsou candát obecný (Stizostedion lucioperca), sumec velký (Silurus glanis) a lín obecný (Tinca tinca). Nepůvodní býložravé druhy amur bílý (Ctenopharyngodon idella) a tolstolobik bílý (Hypophtalmichthys molitrix) jsou chovány ve velmi omezené míře. Vhodné by bylo vysazování generačních netržních druhů ryb, a to perlína ostrobřichého (Scardinius 108 erythrophthalmus), plotice obecné (Rutilus rutilus) a karase obecného (Carassius carassius). Při obhospodařování většiny rybníků je přednostně využíván jednohorkový systém. Výjimkou je rybník Pod mlýnem, sloužící pro chov trofejních ryb. Zimování se provádí dle potřeby, v poslední dekádě výjimečně. Letnění neprobíhá, případné vápnění nebo čištění (odbahňování) rybníků je provozovateli předem konzultováno se Správou CHKO. S cílem zajištění dostatečné ochrany cenných rostlinných i živočišných společenstev, vázáných na zdejší rybniční soustavy, vydávala Správa CHKO Pálava každé tři roky rozhodnutí, kterým se pro provozovatele rybníků stanovují aktualizované podmínky rybářského hospodaření pro všechny jimi obhospodařované vodní plochy. Poslední rozhodnutí nabylo právní moci 25. 1. 2006 a bylo vydáno na dobu 5 let. V roce 2010 byly podmínky stanoveny pro aplikaci látek závadných vodám, a to na dobu 5 let závazným stanoviskem. Výše obsádek nebyla od roku 2010 upravována. Tyto podmínky jsou pak zakomponovány i v příslušných vodoprávních rozhodnutích (povolení nakládání s vodami, schválený manipulační a provozně-manipulační řád, výjimka na krmení ryb a hnojení) a v zásadě by měly preventivně bránit, aby nedocházelo k narušování rybničních ekosystémů, poškozování přírodních složek a tím v konečném důsledku pak ke snižování biologické hodnoty celého území. Je však žádoucí tuto oblast trvale sledovat a případně opět přistoupit k výraznějším zásahům do složení rybních obsádek zejména u rybníka Nový. Základní informace a technické údaje k hospodaření na jednotlivých rybnících jsou uvedeny v tabulce č. 42. Tabulka č. 42: Základní informace k jednotlivým rybníkům v CHKO Pálava Mušlovský horní, Mušlovský Šibeník Nový dolní a Mlynářka Schválení Rozhodnutí MěÚ Mikulov Rozhodnutí MěÚ manipulačního ze dne 4.4.2013 na dobu Mikulov ze dne řádu neurčitou. 3.4.2013 na dobu neurčitou. Vybudování Před rokem 1955 1952 Před rokem 1955 Kategorie II polointenzifikační polointenzifikační polointenzifikační Zatopená plocha 23,12 ha 31,35 ha 3,7 ha (Mušlovský horní), 5,9 ha (Mušlovský dolní), 0,6 ha (Mlynářka) Objem 347 000 m³ normální 187 000 m³, maximální 550 000 m³ 36 000 m³ (Mušlovský horní), 64 000 m³ (Mušlovský dolní), 3619 m3 (Mlynářka) Krmení a hnojení povolení výjimky k použití závadných látek, Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 2. 2011, č.j. JMK 1640/2011 povolení výjimky k použití závadných látek, Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 2. 3. 2011, č.j. JMK 1644/2011 povolení výjimky k použití závadných látek pro rybník Pod mlýnem, Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 3. 2011, č.j. JMK 41861/2011; povolení výjimky k použití závadných látek pro rybník Mušlovský horní, Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 2. 2011, č.j. JMK 1593/2011; povolení výjimky k použití závadných látekpro rybník Mušlovský dolní, Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 2. 2011, č.j. JMK 1611/2011 Problematické záležitosti, spojené s provozováním rybníkářství na území CHKO Pálava, se vzájemně prolínají a lze je shrnout do několika bodů. Nevítaným fenoménem je zejména 109 pozvolný ústup, degradace a rozpad rákosových porostů a následné mizení na ně vázaných druhů bioty. Počátek tohoto procesu sahá do dob nedávno minulých (zhruba do 60. let minulého století), příčiny je třeba hledat především ve vysoce intenzivním a nešetrném využívání krajiny, kterému se zcela logicky nemohlo vyhnout ani vlastní rybníkářství. To v tomto období opustilo extenzivní způsob hospodaření a zcela jednostranně se zaměřilo na maximální možnou produkci ryb. Na ústup litorálních porostů měla vliv nejen vysoká rybí obsádka, ale i nevhodně prováděné odbahňování rybníků a necitlivá manipulace s vodní hladinou. Tento problém se z části podařilo odstranit, a to i ústupem od intenzivního hospodaření. Přesto stále k poškozování litorálních porostů dochází, a to zejména u Nového rybníka. Z chovaných ryb představuje hlavní omezující faktor pro rozvoj vodních rostlin především vysoká obsádka kapra obecného (Cyprinus carpio). Jeho nebezpečí spočívá jednak v tom, že při hledání potravy přerývá dno, čímž systematicky likviduje kořenící jedince, jednak pak zvířené bahno nepropouští pod hladinu dostatek světla, což znemožňuje rostlinám pokračovat v jejich dalším růstu a vývoji. Další negativum intenzivního chovu kapra spatřujeme v tom, že jako všežravec a predátor vodních bezobratlých se při vysoké početnosti může významně podílet na silné redukci zoobentosu a zooplanktonu, což se pak odrazí ve výrazně snížené potravní nabídce pro různé druhy vodních ptáků a v jejich možném postupném úbytku v těchto lokalitách. Jednou z hlavních příčin ústupu litorálních porostů bylo sedmdesátých a osmdesátých letech nevhodně prováděné odbahňování rybníků, při němž byla ve snaze po maximální produkci zvětšována jejich využitelná plocha nešetrným vyhrnováním rybničních okrajů, přičemž bohužel docházelo i k likvidaci pobřežní vegetace. V současnosti se odbahňování omezuje víceméně na pročišťování lovišť sacími bagry což je technologie výrazně šetrnější. Významným negativním projevem chovu kapra je také nevhodná manipulace s vodní hladinou, kterou rybáři ve vegetačním období pravidelně zvyšovali až na její maximum, což mělo fatální následky nejen pro pobřežní vegetaci, ale i pro hnízdění mnoha druhů vodních ptáků. V současnosti již k této rušivé činnosti dochází zřídka, je však nutné trvalé sledování manipulace s vodní hladinou v hnízdní době. Velké množství vysazovaných ryb vyžadovalo rovněž vysoké dávky krmiv, hnojiv (pro rozvoj fyto- a zooplanktonu) a aplikaci chemických preparátů (herbicidů na tlumení vodních rostlin a insekticidů za účelem likvidace hmyzích škůdců a selekce zooplanktonu). Důsledkem dodávaných cizorodých látek je v současné době poměrně výrazně zvýšená úživnost (trofie) rybníků, o čemž svědčí především naměřené hodnoty dusíku a fosforu, neustále se zvyšující vodivost a zároveň i snížená průhlednost vody (pod 50 cm). Ta však může být způsobena i vysokou rybí obsádkou. Na zhoršení kvality vody v rybnících měla v minulosti kromě vlastního rybářského obhospodařování zásadní vliv i intenzita zemědělské výroby v okolní krajině (zejména Nový, Šibeník) a v té době nedořešené odpadové hospodářství některých sídelních útvarů (Mikulov – Šibeník). Po vybudování čističky se výrazně zlepšila situace u rybníka Šibeník, problémy se splachy a dotací živinami ze zemědělských pozemků však nadále přetrvávají. Problémy, se kterými se ochrana přírody ve vztahu k rybníkářství potýká a které byla a i nadále bude nucena nějakým způsobem řešit, lze nakonec shrnout do tří základních bodů. Prvním je zastavení ústupu litorálních porostů (jejich postupná stabilizace a případné následné rozšiřování), druhým umožnění vyhnízdění vodním ptákům a třetím ochrana vzácných druhů rostlin a živočichů vázaných na rybniční systémy. Chov nepůvodních druhů ryb amura bílého (Ctenopharyngodon idella) a tolstolobika bílého (Hypophtalmichthys molitrix), který je praktikován jen v omezené míře, se za problematický nepovažuje. Jak již bylo uvedeno, AOPK ČR má možnost výše uvedené náležitosti ošetřit odpovídajícím způsobem v rozhodnutích, která vydává jako podklad pro příslušná vodoprávní řízení. V současné době jsou tímto způsobem zakomponovány do rozhodnutí vodoprávního úřadu např. limity pro aplikaci organických, anorganických a vápenatých hnojiv, zákaz používání biocidů, surové kejdy a močůvky, uvedeny jsou zde způsoby a podmínky, za nichž je možno vlastní aplikaci provádět. Změnami v legislativě jsou však tyto možnosti zcela nežádoucím způsobem omezovány což může vést k opětovnému zhoršení situace. Vápnění a hnojení je AOPK ČR vždy v předstihu oznamováno, odbahňování rybníků je možno provádět jen v nezbytně nutných případech, a to až po dohodě s orgánem ochrany přírody. Rybníkářství 110 Pohořelice a.s. informuje každoročně AOPK ČR o hospodaření na rybnících, zejména o hustotě a složení rybích obsádek, plán výlovu apod. Důležitým kritériem je však i průhlednost vody v nádrži, která by neměla ani v letním období klesnout pod 50 cm. Pracovníkům AOPK ČR je umožňováno pravidelně se účastnit výlovů jednotlivých rybníků a tím mít i částečnou kontrolu nad dodržováním hustoty zarybnění. Pro ochranu vodních ptáků je dohodnut takový systém manipulace s vodní hladinou, který nepřipouští její kolísání v hnízdním období (15. 3. - 15. 7.). Letnění se v současné době neprovádí, zimování je tolerováno s tím, že rybník musí být napuštěn nejpozději do 15. 3. (do zahájení hnízdění). Jako příklad opatření pro ochranu vzácných druhů rostlin lze uvést ponechání některých vhodných ploch pro zachování a další rozšíření kriticky ohrožené prustky vodní (Hippuris vulgaris) při odbahňování rybníka Mušlovský horní, které bylo realizováno v roce 2002. V souvislosti s rybníkařením se AOPK ČR potýká nejen s ohrožujícími faktory cenných rostlinných či živočišných společenstev, ale zároveň musí řešit i problémy úplně opačného charakteru, jako jsou např. škody, působené na produkci ryb kormoránem velkým (Phalacrocorax carbo). Vzhledem k tomu, že začaly být hospodářské ztráty pro rybáře neúnosné (až několik miliónů korun ročně), bylo nutno tuto situaci co nejdříve účinně vyřešit. Opatření, které bylo v minulosti zvoleno, byl jeho řízený odstřel. Ten byl na základě výjimky (z § 50 odst. 2 Zákona - zákaz usmrcování zvláště chráněného živočicha) Správou CHKO Pálava povolován zhruba od roku 1999 na rybnících Nový, Šibeník, Mušlovský horní a Mušlovský dolní. Regulovaný odlov byl prováděn povětšinou samotnými zaměstnanci rybníkářství Pohořelice (s příslušným loveckým oprávněním), a to vždy v období od 31. 8. do 31. 3. následujícího roku. Správa CHKO přitom měla být vždy včas informována o naplánovaných dnech vlastního odstřelu a o počtu usmrcených jedinců k čemuž v posledních letech platnosti výjimky nedocházelo. Výjimka řešila i další náležitosti, jako je např. nakládání s okroužkovanými ptáky, stanovené způsoby lovu apod. Odlov kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) se dotýká především jeho početných severských populací, které přes naše území protahují v jarním a podzimním období. Stabilita našich hnízdních populací by tak odstřelem prakticky neměla být ovlivněna. V posledních letech však rybářství možnost odstřelu přestalo využívat, zřejmě v souvislosti s vyplácením náhrad škod prostřednictvím Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Poslední výjimka skončila svou platnost v roce 2011 (dle hlášení nebyla po celou dobu platnosti využita – nedošlo k zastřelení žádných kormoránů) a o novou nebylo požádáno. O roku 2013 byl kormorán velký vyřazen ze seznamu zvláště chráněných druhů a vyplacení náhrad škod tak skončilo. V souvislosti s tím vydalo Ministerstvo životního prostředí na začátku roku 2014 opatření obecné povahy upravující podmínky odstřelu kormoránů pro celý Jihomoravský kraj. Rybníky Nový, Mušlovský horní a dolní byly z platnosti tohoto opatření na návrh Správy CHKO Pálava vyňaty. Přes nesouhlas Správy CHKO Pálava nebyl z účinnosti vyňat rybník Šibeník. Jak již bylo řečeno v úvodu, rybniční soustavy pod Pavlovskými vrchy jsou zdařilým lidským zásahem do životního prostředí. Dotváří typický krajinný ráz zdejší oblasti a i přes svou poměrně malou rozlohu jsou významným prvkem ekologické stability. Přestože byly a jsou hospodářsky využívány za účelem maximální produkce ryb, umožňují existenci celé řadě vzácných rostlinných i živočišných druhů, případně jsou jejich významným potravním zdrojem. V období posledních deseti let byly rybochovné aktivity sladěny s potřebami ochrany přírody do té míry, že rybníky je dnes možno i nadále běžným způsobem obhospodařovat, ale nedochází již přitom ke zhoršování dochovaného stavu přírodního prostředí (problémem v tomto smyslu zůstává ještě rybník Nový – vysoká obsádka a nízká průhlednost vody). V současné době je třeba další spolupráci mezi AOPK ČR a provozovatelem rybníků směřovat k postupné eliminaci výše v textu popsaných ohrožujících faktorů. Problém, dnes již pomalu ustupující, představují také invazní druhy ryb, především karas stříbřitý (Carassius auratus) a střevlička východní (Pseudorasbora parva). Ačkoliv je jejich výskyt již výrazně nižší než v minulosti, stále je nutný jejich monitoring a v případě nutnosti jejich eliminace. 111 V následujícím období je zapotřebí vyhodnotit hospodářská opatření, prováděná na soustavě rybníků na Mušlovském potoce a Včelínku a následně upravit podmínky hospodaření v návaznosti na botanický a zoologický monitoring. 4.4.2. Sportovní rybářství V území CHKO Pálava je z důvodu absence vhodných lokalit málo míst vyhrazených k provozování sportovního rybářství. Území CHKO Pálava se dotýká pouze část revíru MRS Dyje 4B, a Dyje 4C a to v levobřežní části Dyje od třetí nádrže VDNM po hranici CHKO v Bulharech a v pravobřežním úseku Dyje je tento revír přerušen NPR Křivé jezero, kam je zákaz vstupu. Právě pravobřežní úsek mezi silnicí Milovice Nové Mlýny a hranicí NPR Křivé jezero patří k problematickým, neboť zde často ze strany rybářů dochází k porušování ochranných podmínek NPR. Sportovní rybolov je v CHKO Pálava provozován také na rybníku Pod mlýnem. Jedná se o rybník provozovaný společností Rybníkářství Pohořelice a.s. V rybníce jsou za tímto účelem chovány větší věkové kategorie ryb což má v kombinaci s dalšími faktory jako je vysoká návštěvnost, vnadění ap. za následek nízkou biologickou hodnotu rybníka ve srovnání s ostatními rybníky v CHKO. Zcela zde například chybí rozsáhlejší litorální pásmo a submerzní vegetace. 4.5. Vodní hospodářství Území CHKO Pálava je relativně málo vodnaté. Podrobný popis vodotečí a vodních ploch je uveden v kapitole 2.2. Charakteristika území. Z hlediska ochrany přírody, zejména ekosystémů vázaných na vodní prostředí je významnou otázkou úprava vodního režimu v NPR Křivé jezero, kde lužní ekosystémy byly v minulosti úzce provázány s přirozenou dynamikou průtoků na řece Dyji. Důležitá je rovněž otázka nakládání s odpadními vodami. Výrazný vliv na vodní ekosystémy má také intenzivní hospodaření na rybnících v území CHKO (viz kapitola Rybníkářství). Režim periodických záplav přichází v rámci CHKO Pálava v úvahu jen v případě údolní nivy řeky Dyje v území NPR Křivé jezero a na této lokalitě představuje zásadní předpoklad pro přirozený vývoj jak rostlinných tak živočišných společenstev. Přirozený vodní režim byl v minulosti narušen v souvislosti s výstavbou a provozem VD Nové Mlýny (dále jen VDNM). V roce 1994 byly obnoveny propusti a soustava kanálů a stavidel pro rozvod vody do jednotlivých částí rezervace.Toto umožnilo upravovat výšku podzemní vody, a tak na lokalitě uměle vytvářet stav podobný záplavě. V roce 2005 byla provedena oprava – odbahnění páteřního kanálu. Stávající praxe vychází z průtoků na řece Dyji pod VDNM III, tzn. že povodňování je prováděno pouze tehdy, zvýší-li se přirozeně průtok na řece Dyji v souvislosti s táním sněhu, přívalovými dešti apod. Toto technické zařízení je důležité také pro trvalou údržbu lužních luk strojním či ručním sečením, které je podmíněno vhodnou manipulací s vodní hladinou tak, aby před sečí vyschly i hlubší terénní sníženiny. Manipulaci v obou případech částečně ovlivňují bobří hráze na soustavě kanálů. Nakládání s odpadními vodami je řešeno individuálně v jednotlivých územních plánech sídelních útvarů. U většiny obcí, jejichž katastrální území jsou součástí nebo zasahují do CHKO se podařilo v posledních letech situaci zlepšit výstavbou nebo alespoň přípravou výstavby čistíren odpadních vod zejména díky zdrojům dotačních prostředků po vstupu do Evropské unie. Z jedenácti obcí je v současné době připojeno k plně provozované čistírně odpadních vod (ČOV) šest obcí. ČOV v Mikulově prošla modernizací v letech 2003 – 2010. V Horních a Dolních Věstonicích je společná ČOV ve výstavbě. Obec Klentnice má zpracovánu projektovou dokumentaci na připojení obce k ČOV v Mikulově, obdobně zahájila přípravné práce i Obec Bavory. Přehled čistíren odpadních vod v CHKO Pálava uvádí tabulka č. 43. 112 Tabulka č. 43: Přehled čistíren odpadních vod (stav v roce 2014) v CHKO Pálava obec stav Bavory pouze prostorové vymezení v rámci ÚPD Bulhary vybudovaná ČOV Dolní Věstonice probíhá výstavba Horní Věstonice probíhá výstavba Klentnice Projekční příprava Mikulov vybudovaná ČOV (po modernizaci) Milovice vybudovaná ČOV Pavlov vybudovaná ČOV Perná vybudovaná ČOV Nové Mlýny pouze prostorové vymezení v rámci ÚP dokumentace Sedlec vybudovaná ČOV Regulace průtoků není u vodotečí v CHKO nutná kvůli jejich malé vodnatosti. Pouze v k. ú. Bulhary byl vybudován suchý poldr, který slouží k zachycení povrchových vod při přívalových deštích v místech a kde mimo tuto dobu žádná vodoteč neprotéká. Reguluje se průtok na řece Dyji, která zde tvoří hranici CHKO. Průtok je regulován manipulací na výpustním objektu VDNM, který je ve správě Povodí Moravy. Manipulace není kolizní se zájmy ochrany přírody. Na území CHKO nejsou žádné malé vodní elektrárny a ani zde nejsou pro jejich budování vhodné podmínky. V minulosti ani v současnosti není realizován žádný revitalizační projekt. Zvýšení retenční schopnosti je nutné, avšak spíše cestou změny zemědělských kultur a zakládáním skladebních prvků ÚSES, což se pro odpor velkých zemědělských podniků hospodařících na většině vhodných ploch daří jen v omezené míře. 4.6. Výstavba 4.6.1. Historie vývoje sídel Sídla představují část krajiny CHKO, která vykazuje specifické vlastnosti a ve které převažují technické prvky nad prvky přírodními. Tato nevyváženost prvků v území vytváří nepříznivé mikroklima v sídlech, způsobuje nevyváženou vodní bilanci v území, vede k rychlému odtoku povrchových vod, k častému znečištění povrchových vod a ke zhoršenému stavu ovzduší. Proto je potřebné intenzivněji vnímat sídla jako nedílné součásti krajiny a v rámci jejich rozvoje vytvářet prostorové a funkční podmínky tak, aby byly zachovány podmínky pro zajištění ekologických procesů v krajině i v zájmu zvyšování kvality bydlení. Území Chráněné krajinné oblasti Pálava je především zemědělskou krajinou. Zemědělství výrazně ovlivnilo charakter krajiny a strukturu osídlení. Území kolem Pavlovských vrchů bylo činností člověka ovlivňováno již od pravěku. Pozůstatky slovanského osídlení krajiny se dochovaly jen velmi řídce, sídelními body se staly zejména zeměpanské hrady stavěné na místech dřívějších hradišť. Rozvoj sídel v úpatí Pavlovských vrchů je zdokumentován zhruba od poloviny 11. století, kdy tato původně slovanská oblast byla zalidněna německými kolonisty, především ze sousedních Dolních Rakous. Sídla (obce) na území CHKO Pálava z hlediska svého historického vývoje se řadí do skupiny ulicových vsí (Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Pavlov, Perná) a návesních silnicovek (Bavory, Bulhary, Klentnice, Milovice, Sedlec). U tohoto typu zástavby je charakteristické to, že jádro obce je tvořeno buď hlavní ulicí, kolem které se soustředila obytná zástavba (selské usedlosti) u nichž je často zachován půdorys hákové zemědělské usedlosti ve tvaru písmene L. Pro jednotlivé stavby je charakteristický sevřený typ zástavby 113 (domy jsou vzájemně sevřeny kolem uličního prostoru). Objekty jsou zejména jednopodlažní se sedlovými střechami. Obytné části domů směřovaly do ulice, hospodářské části domů pak do dvora. Součástí stavby byly velké často i zastřešené vjezdy do dvoru. Ještě dnes se u řady staveb vyskytuje původní stavební materiál nepálená cihla (vepřovice nebo kotovice), místy i smíšený materiál kámen a nepálené cihly, nebo kámen a první pálené cihly. Na okraji zástavby se u sídel nacházely buď hospodářské stodoly, původně dřevěné, později stavěné z cihel, se sedlovou střechou, nebo tratě zemních sklepů. Poněkud odlišný vývoj a strukturu zástavby mělo město Mikulov, jediný výraznější sídelní útvar na území chráněné krajinné oblasti. Toto sídlo se začalo vytvářet v místě starých obchodních cest. Struktura a rozvoj osídlení byla významnou měrou ovlivněna krajinou (výstupy vápencových bradel – Svatý kopeček, Kozí hrádek, Turold a dříve i Janičův vrch). Urbanistickou strukturu a vývoj města je možné rozdělit do dvou historických a funkčních směrů. Prvním je rozvoj městské panské zástavby kolem zeměpanského hradu, který byl zmiňován v historických dokumentech již v roce 1218. Jde o vícepodlažní měšťanské domy seřazené na úpatí zámeckého vrchu. Tato část města patří k jedinečným městským interiérům. Druhým směrem je pak rozvoj města v jeho okrajových částech, kde jsou budovány menší stavby spíše venkovského typu, menších půdorysných rozměrů a také z levnějších materiálů. Území chráněné krajinné oblasti se vyznačuje výraznými přírodními hodnotami a také je zde soustředěno velké množství kulturně historických hodnot (Městská památková rezervace Mikulov, Vesnická památková rezervace Pavlov, Ochranné pásmo kulturní nemovité památky Dolní Věstonice, židovský hřbitov Mikulov). Území je současně velmi zajímavou oblastí s řadou hodnotných archeologických nálezů (Dolní Věstonice, Pavlov, Milovice). Jihovýchodní část chráněné krajinné oblasti navazuje na Lednicko-valtický areál, který je od roku 1996 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Sever a severovýchod chráněné krajinné oblasti sousedí s výrazným vodním dílem Nové Mlýny, které je centrem zájmu rybářů a letních rekreantů. Všechny tyto aspekty jsou příčinou zvýšeného zájmu turistů a rekreantů i o území chráněné krajinné oblasti. Tento trend vede k tomu, že skupina častějších rekreantů zde kupuje původní vesnické domy a rekonstruuje je na rekreační objekty, často s prvky městské architektury. Přestavby objektů přispívají ke ztrátě tradiční venkovské struktury a charakteru sídel. Základní identifikační údaje sídel z území CHKO Pálava jsou uvedeny v tabulce č. 44. Tabulka č. 44: Základní identifikační údaje sídel – počet obyvatel, správní příslušnost (údaje k 31. 12. 2013) Katastrální území Bavory Bulhary Klentnice Mikulov na Moravě Milovice Pavlov u Dolních Věstonic Perná Sedlec u Mikulova Dolní Věstonice Horní Věstonice Výměra (ha) 500,36 1516,14 769,26 4532,03 651,29 1302,88 933,03 2078,21 881,64 780,64 Počet obyvatel 402 781 545 7439 425 565 754 857 319 447 Mikroregion Stavební úřad Mikulovsko Lednicko-valtický areál Mikulovsko Mikulovsko Mikulovsko Mikulovsko Mikulovsko Mikulovsko Mikulovsko Mikulovsko Mikulov Břeclav Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov Mikulov 4.6.2. Charakteristika sídel a jejich typické znaky Harmonickou kulturní krajinu dotváří i umístění a struktura sídel. Na území chráněné krajinné oblasti se nachází devět sídel venkovského typu a jedno sídlo městského typu. Všechna sídla se určitým způsobem uplatňují při vnímání a hodnocení krajiny, jsou tedy prvkem ovlivňujícím krajinný ráz území. Pro území chráněné krajinné oblasti lze sídelní útvary rozdělit do tří skupin podle toho, jak se uplatňuji při dotváření přírodně hodnotné krajiny: 114 a) sídla výrazně ovlivňující okolní krajinu a její hodnoty v širším kontextu (krajinný ráz celé oblasti), to jsou Mikulov, Horní Věstonice, Pavlov, Perná, Klentnice, Bavory, jde o sídla na úpatích výrazných vápencových bradel Pavlovských vrchů b) sídla výrazně ovlivňující krajinu jednotného širšího prostoru (nadřazeného krajinného celku), to jsou Dolní Věstonice, Milovice, jde o sídla situovaná v územích v nichž jeden typ krajiny přechází do jiného typu (Dolní Věstonice – přechod nivy kolem řeky Dyje k úpatí vápencového bradla) c) sídla významně ovlivňující menší krajinný prostor většinou charakterizovaný společnými znaky, to jsou Bulhary nebo Sedlec Podrobnější charakteristika sídel s výčtem jejich typických znaků a hodnot z hlediska historického osídlení jsou uvedeny v oborovém dokumentu Vyhodnocení krajinného rázu CHKO Pálava z roku 2003, zpracovaného Společností pro životní prostředí, spol. s r. o., Šeránkova 32, Brno. 4.6.3. Charakteristika jednotlivých sídel a jejich významných staveb a urbanistických prvků Bavory: „Návesní silnicovka“ se souvislým okapovým řazením domů, jde o hliněný nížinný typ domů, na okraji sídla vinné sklepy přechází do volné krajiny. Památkově chráněný je barokní farní kostel sv. Kateřiny, socha sv. Jana Nepomuckého, boží muka u hřbitova s gotickými detaily. Bulhary: „Návesní silnicovka“ se souvislou zástavbou nížinného typu domů, nadsklepní domy se štítovou orientací jsou ojedinělé. Památkově chráněn je kostel sv. Jiljí, barokní brána u hřbitova s ohradní zdí, márnice na hřbitově a selský dům číslo popisné 180 (štít zdobený volutami). Dolní Věstonice: „Návesní ulicovka“ orientovaná po vrstevnici, je zde zachováno převážně okapové řazení domů pouze u paralelní ulice se vyskytuje i štítové řazení domů a výjimečné jsou „sýpkové domy“. Památkově chráněn je kostel sv. Michala, bývalá budova radnice (archeologická expozice), pozdně barokní sýpka z roku 1754, sousoší sv. Luitgardy a soubor domů č. 4, 5, 92 a 151 se zachovalou půdorysnou dispozicí charakteristickou pro jižní Moravu. Památkově chráněno je i archeologické naleziště Vysoká zahrada. Horní Věstonice: „Ulicovka“ s orientací téměř kolmo na centrální bradlo Pavlovských vrchů, stupňovité okapové řazení hliněného nížinného domu. Památkově chráněn je kříž u kostela, socha sv. Floriána na návsi, farní kostel sv. Rozálie a budova fary. Klentnice: „Silnicovka“ se souvislou zástavbou okapově řazeného nížinného typu domu. Památkově chráněna je zřícenina Sirotčího hradu, farní kostel sv. Jiří, fara, socha sv. Floriána u kostela, boží muka u silnice na Pavlov, archeologická lokalita Tabulová hora, Kotel. Milovice: „Návesní silnicovka“ se souvislou zástavbou, původní stavební typ domu je málo zachovalý. Památkově chráněn je kostel sv. Osvalda, hřbitovní brána, poklona sv. Jana Nepomuckého a boží muka u silnice k Pavlovu. Mikulov: Nepravidelný půdorys města s dominantní ulicí od severu, žebříkový půdorys mikulovských předměstí s orientací SV-JZ, stavební typ domů je velmi různorodý, městské domy z různých historických období seřazené v podnoži zámku s opevněním, na okraji klasické vesnické domy, dnes už pohlcené novější městkou zástavbou. Památkově chráněn je zámek 115 s opevněním, zahradou a stavbami v areálu, kašna na Náměstí, sousoší Nejsvětější trojice, dům č. 13 bývalá velká synagoga, piaristický klášter na Komenského náměstí, kostel sv. Jana, čtrnáct kaplí křížové cesty na Svatém kopečku a řada dalších nemovitostí ve městě i okolí. Pavlov: „Návesní ulicovka“ s dobře zachovalým návesním trojúhelníkem. V obci jsou zachovalé domy s barokně tvarovanými štíty se štukovou výzdobou. V obci je výraznější výskyt vinařských domů se štítovou orientací. Památkově chráněn je střed obce, je zde vymezena Vesnická památková rezervace Pavlov, kostel sv. Barbory, budova fary 6/68, hřbitov, socha sv. Floriána, budova radnice a dům na návsi 42/49. Perná: „Ulicovka“ se zachovalou souvislou zástavbou okapově řazeného hliněného domu nížinného typu. V hlavním ulicovém průhledu je kostel sv. Mikuláše. Sídlo leží na úpatí Tabulové hory s hlavní orientací struktury sídla k masivu Tabulové. Sedlec: „Návesní silnicovka“ se souvislou zástavbou. Původní hliněný nížinný typ domu je málo zachován, v obci se ojediněle vyskytují vinařské domy. Sídlo leží na okraji Milovické pahorkatiny. Památkově chráněny jsou sirné lázně z roku 1710, sýpka asi z roku 1711, filiální kostel sv. Víta, socha panny Marie u kostela a socha sv. Jana Nepomuckého. 4.6.4. Územně plánovací dokumentace Přehledy zpracovaných a schválených dokumentů územně plánovací dokumentace jednotlivých obcí jsou uvedeny v tabulkách č. 45, 46 a 47. Tabulka č. 45: Přehled územně plánovací dokumentace obcí v CHKO Pálava Typ dokumentace Schválena S Projekt Plus Zlín, T.Bati 580, Zlín Územní plán obce Bavory 16.11.1999 AR Projekt s.r.o. Brno, Hviezdoslavova 1183/29a,Brno Změna č. 1 ÚPO Bavory 29.12.2006 AR Projekt s.r.o. Brno, Hviezdoslavova 1183/29a, Brno Změna č. 2 ÚPO Bavory 9.12.2008 Bulhary Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Územní plán Bulhary 20.1.2011 Dolní Věstonice AR Projekt s.r.o. Brno, Hviezdoslavova 1183/29a, Brno Územní plán Dolní Věstonice 6.4.2009 Horní Věstonice AR Projekt s.r.o. Brno, Hviezdoslavova 1183/29a, Brno Územní plán Horní Věstonice 21.6.2012 Klentnice LAND Studio Brno, Anenská 12, Brno Územní plán sídelního útvaru Klentnice 20.10.1997 LAND Studio Brno, Anenská 12, Brno Změna č. 1 ÚPNSÚ Klentnice 31.1.2000 LAND Studio Brno, Anenská 12 Změna č. 2 ÚPNSÚ Klentnice 31.1.2002 LAND Studio Brno, Anenská 12, Brno Změna č. 3 ÚPNSÚ Klentnice 25.9.2008 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Územní plán Klentnice 30.9.2014 Obec Bavory Zpracovatel dokumentace 116 Milovice AR Projekt s.r.o. Brno, Hviezdoslavova 1183/29a, Brno Územní plán Milovice 2.4.2009 Mikulov Urbanistické středisko Brno, Gorkého 11, Brno Územní plán města Mikulov 13.5.1996 Urbanistické středisko Brno, Gorkého 11, Brno Změna č. 1 ÚPM Mikulov 13.9.2001 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 2 ÚPM Mikulov 14.2.2006 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 3 ÚPM Mikulov 13.12.2006 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 4 ÚPM Mikulov 12.12.2007 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 5 ÚPM Mikulov 11.11.2009 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 6 územního plánu sídelního útvaru Mikulov 8.2.2010 AR Projekt s.r.o. Brno, Hviezdoslavova 1183/29a, Brno Změna č. 7 územního plánu sídelního útvaru Mikulov 21.9.2011 Ing.arch. Mencl Vojtěch, Koliště 40, Brno Změna č.8 územního plánu sídelního útvaru Mikulov 20.6.2012 Pavlov Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Územní plán Pavlov 19.12.2013 Perná LAND Studio Brno, Anenská 12, Brno Územní plán Perná 27.1.2011 Nové Mlýny Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Územní plán Přítluky 14.5.2009 Sedlec Urbanistické středisko Brno spol s r.o., Kounicova 67, Brno Územní plán sídelního útvaru Sedlec 3.6.1996 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 1 ÚPNSÚ Sedlec 23.1.2003 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 2 ÚPNSÚ Sedlec 24.11.2005 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 3 ÚPNSÚ Sedlec 28.2.2008 Studio REGION s.r.o., Zelná 104/13, Brno Územní plán Sedlec projednává se Tabulka č. 46: Přehled regulačních plánů obcí v CHKO Pálava Obec Mikulov Zpracovatel Typ dokumentace Schválena Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, brno Regulační plán „Na Hradbách“ 14.2.2005 Ing.arch.Jiří Remo, Kostelní 537/9, Moravany Změna č. 1 RP Na Hradbách – sport, rekreace 18.2.2009 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 2 RP Na Hradbách 27.2.2008 117 Nové Mlýny H ARCH PROJEKT s.r.o., Vlhká 25, Brno Změna č. 3 RP Na Hradbách -sport, rekreace 22.6.2011 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Regulační plán Pod Novou 5.11.2008 Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 2 RP Pod Novou projednává se Urbanistické středisko Brno, Příkop 8, Brno Změna č. 4 RP Na Hradbách - bydlení projednává se AR Projekt s.r.o., Hviezdoslavova 1183/29a, Brno Regulační plán rekreační oblasti Nové Mlýny 3.10.2002 Tabulka č. 47: Přehled územních studií zpracovaných pro lokality v CHKO Pálava Obec Název dokumentace Zpracovatel studie V evidenci Horní Věstonice AR Projekt s.r.o., Hviezdoslavova Územní studie Za kovárnou, 1183/29a, Brno Horní Věstonice 2010 Milovice AR Projekt s.r.o., Hviezdoslavova Územní studie Za Blanářovým, 1183/29a, Brno Milovice 2010 AR Projekt s.r.o., Hviezdoslavova Změna č. 1 ÚS Za Blanářovým, 1183/29a, Brno Milovice 2011 Pavlov Architektonická kancelář BurianKřivinka, Kalvodova 13,Brno 2007 Perná Atelier VB, ing.arch. Vladimír Bílý, Územní studie lokalita D1, D2 – Vinohrady 2553, Kyjov Nad hřištěm Perná Územní studie vinařství REISTEN Pavlov 2012 4.6.5. Nevhodné dopady výstavby na území CHKO Pálava Chráněná krajinná oblast Pálava je poměrně malé území s řadou lokalit s výraznými přírodními hodnotami a současně s velkým množstvím kulturně historických dominant. Všechny tyto hodnoty jsou předmětem zájmu lidí z celé republiky a také ze zahraničí. Řada návštěvníků si uvědomí, že k poznání všech koutů a aspektů území nestačí jedna návštěva, vzniká potřeba se vracet nebo se zde přechodně usadit. Množství návštěvníků a turistů na jedné straně přináší prosperitu vinařům a poskytovatelům služeb vázaných na turistický ruch, na druhou stranu s sebou nese negativní vlivy v podobě jisté devastace území a implementace cizorodých stavebních prvků do tradiční venkovské zástavby. Řada domů dříve určených k trvalém bydlení se postupně mění na zcela rekreační objekty, které často svůj nový charakter užívání deklarují vnesenými stavebně technickými prvky. V důsledku tohoto trendu se z obcí ztrácí kompaktnost obytné zástavby, uliční prostor je narušován nesourodými novotvary a zásahy. Vesnice přestávají udržovat tradiční harmonii sídla s okolní, stále ještě převážně zemědělskou krajinou. Příklady negativních vlivů na vesnickou zástavbu: 1. Novostavby rodinných domů velmi zřídka respektují tradiční nebo podobný půdorysný tvar, výstavba je zcela podřizována módním tendencím bez ohledu na prostředí 2. Stále častěji je zastřešení objektů řešeno nevhodným typem střech s nízkým sklonem a nevhodným materiálovým řešením u krytin 3. Nástavby dalšího patra při rekonstrukcích (z důvodu rychlejší návratnosti nákladů vložených do oprav) často nerespektují výškovou úroveň okolní zástavby 4. Při rekonstrukci starší zástavby často je využit i půdní prostor k vestavbě bydlení, k prosvětlení jsou projektovány velké vikýře nebo často kombinace dvou velikostí vikýřů (vždy s odůvodněním krásných výhledů na okolní přírodu), které výrazně ovlivňují celkový tvar objektů 5. Řada stavebně technických řešení, moderních stavebních materiálů a technických prvků používaných ve výstavbě ne koresponduje se stávajícím typem zástavby, velikostí sídla a charakteristickým materiálovým či koncepčním řešením sídla, tím vznikají nesourodé 118 novotvary v území, které se často stávají novou dominantou 6. Velkým problémem jsou návrhy na výstavbu rekreační nástavby nad tradičními vinnými sklepy s odkazem na vinařské domky. Tyto novodobé nástavby mnohdy řeší nástavbu dvou nadzemních podlaží nad lisovnou vinného sklepa. Vznikají tak převýšené stavby, které v mnoha případech s vinařskými domy nemají nic společného 7. Výrazným problémem posledních let se stala tzv. „rybářská turistika“, novomlýnské nádrže, řeka Dyje a řada menších rybníků jsou dnes předmětem velkého zájmu rybářů z celé republiky. Jde o skupiny lidí, kteří často přijíždí na několik dní. Skupiny někdy přebývají přímo na březích rybníků a nádrží, objevuje se potřeba vybudovat si stabilnější přístřešek tak, aby se do oblíbených míst mohli vracet častěji. Tím vzniká řada enkláv s přístřešky, příbytky a chatami různého materiálového a stavebně technického provedení. Touto nahodilou a nekoordinovanou zástavbou je poset břeh novomlýnských nádrží od Dolních Věstonic po Milovice, na březích řeky Dyje jsou budovány přístřešky, stavěny mobilní přívěsy atd. Ve všech lokalitách se tato zástavba uplatňuje zcela negativně. 4.7. Doprava a inženýrské sítě 4.7.1. Silniční a cestní síť Území CHKO Pálava je svou rozlohou poměrně malé zvláště chráněné území. Prozatím není dotčeno nějakou výraznou dopravní tepnou. Jde převážně o zemědělskou krajinu bez výrazných průmyslových podniků nebo areálů. Pouze město Mikulov na svém území soustřeďuje několik středně velkých průmyslových výrobců a skladových aglomerací. Tomuto charakteru odpovídá i hustota silnic a cest v oblasti. Žádná z obcí, ani město Mikulov, nepatří, v rámci Politiky územního rozvoje ČR, do vymezených rozvojových oblastí, územím neprochází žádná rozvojová osa. CHKO leží mimo vymezené specifické oblasti ČR a neprochází jí ani transevropské multimodální koridory. Pouze jižní část velkoplošného zvláště chráněného území je dotčena výraznější dopravní tepnou, dnes označovanou jako E7 (E461), spojující Brno a Vídeň. Jedná se o mezinárodní spojnici, která má své počátky již kolem roku 1750, kdy byla jedním z radiálních paprsků soustavy tereziánských silnic. Vídeňská císařská poštovní cesta byla v té době důležitou silnicí, protože vedla přes zemědělské území s opožděnou industrializací a byla tedy nadějí na urychlení hospodářského vývoje v této části státu. Dnes je silnice označována I/52 Brno – Vídeň a slouží především tranzitní dopravě. Větší rekonstrukce komunikace byla dokončena v roce 1995 Silničním investorským útvarem Brno. Její trasa v několika úsecích byla upravena tak, aby odpovídala technickým parametrům moderní silniční dopravy. Rychlý rozvoj přepravy materiálů a technologií a hlavně rozvoj v automobilovém průmyslu ovšem vyvolal další požadavky na úpravy této spojnice tak, aby technicky splňovala požadavky rychlostní komunikace. Požadavek byl stvrzen sjednáním mezivládní dohody České republiky a Rakouska o propojení navrhované rychlostní silnice R52 a rakouské dálnice A5 v prostoru Mikulov – Drasenhofen. Touto dohodou byla trasa silnice R52 zařazena do koncepce celoevropských sítí TEN. Na základě provedeného zjišťovacího řízení Ministerstvem životního prostředí je odsouhlasena trasa ve variantě 1x, která protíná jižní část chráněné krajinné oblasti. V současné době bylo napadeno územní rozhodnutí o umístění této stavby a patrně probíhá soudní řízení. V současné době územní odbor MŽP svým rozhodnutím zrušil závazné stanovisko vydané Správou CHKO Pálava pro tuto stavbu. Silnice I/40 Mikulov – Valtice – Břeclav je další významnější spojnicí mezi územím CHKO Pálava a LVA. Význam tohoto silničního tahu vzroste po vybudování obchvatu města Břeclav a napojení na silnici I/55 Břeclav-Hodonín-Uherské Hradiště-Olomouc v rámci významného dopravního uzlu v kraji, kdy tato komunikace bude tvořit spojnici dvou významných dopravních tepen a to I/55 a I/52 (později po dostavbě v kategorii R/52). 119 Na území chráněné krajinné oblasti se dále vyskytují silnice nižších kategorií, uvedené v tabulce č. 48. Tabulka č. 48: Přehled silničních komunikací II. a III. třídy v CHKO Pálava II/420 Spálená hospoda – Horní Věstonice - Dolní Věstonice (hranice CHKO) II/421 Mikulov – Milovice – Nové Mlýny (část hranice CHKO) III/42117 Dolní Věstonice – Pavlov - Milovice – Bulhary (část hranice CHKO) III/42119 rozc. s III/42124 – Bulhary (hranice CHKO) III/42120 Mikulov - Klentnice - Pavlov III/42121 Perná - Klentnice III/42122 Spálená hospoda - Perná III/42124 Na Mušlově – rozc. s III/42124 III/4148 Na Mušlově - Mušlov III/41410 Sedlec – rozc. s III/42124 III/0521 R52 - Bavory III/0522 Mikulov III/0523 Mikulov – st. hranice (hranice CHKO) III/0525 Mikulov III/0524 Mikulov Silnice jsou s asfaltovým povrchem, místy zpevněnou krajnicí a zemním odvodňovacím příkopem. Technický stav silnic není optimální, řada komunikací dnes vykazuje dopravní závady (malé poloměry směrových oblouků, křižovatky se špatnými rozhledovými trojúhelníky, nevhodné tvary křižovatek). V místech, kde se řeší opravy stavebně technického stavu vozovek, dochází i k úpravě křížení a rozhledových poměrů. Postup těchto úprav je závislý na objemu a uvolnění potřebných finančních prostředků z rozpočtu státu, kraje či jiných finančních zdrojů. V území CHKO dále vede síť místních a účelových komunikací vedených v pasportech obcí, tvořená převážně nezpevněnými účelových komunikacemi a polními cestami. Struktura cestní sítě je ovlivňována způsobem a intenzitou užívání krajiny. V posledních letech dochází k většímu nárůstu zpevněných polních cest v krajině, které přispívají k výraznější fragmentaci krajiny a zrychlení odvodu povrchových vod z území. Tento trend je způsoben používáním modernější techniky k obhospodařování pozemků, která vyžaduje širší a bezpečnější přístupy, dále pak poměrně rychlým tempem realizací opatření v krajině, která byla zahrnuta v Plánu společných zařízení jako součásti provedených komplexních pozemkových úprav v jednotlivých katastrálních územích. Hodnocení silniční sítě V území CHKO Pálava funguje ustálená síť komunikací převážně III. třídy. V rámci této struktury komunikací se u silnice III/42124 v jarních měsících projevuje kolize se zájmy ochrany přírody a krajiny, a to v době tahu obojživelníků do míst vhodných k jejich rozmnožování na Mušlovských rybnících. V kolizním úseku byla provedena opatření ke zmírnění počtu přejetých žab. Byl prohlouben žlab podél komunikace a pravidelně se budují zábrany na tahu tak, aby byli obojživelníci směřováni do předem připravených odchytových míst, a následně jsou bezpečně přemístěni blíže k rybníkům. Územím CHKO Pálava dále prochází také dálkový migrační koridor velkých savců (oblast mezi obcemi Bavory – Klentnicí – Bulhary), tvořený sady, vinicemi a lesními komplexy. Pálava představuje z tohoto pohledu migračně významné území, místa omezení migračního koridoru byla identifikována dvě: 120 - silnice I/52 u Anenského vrchu (betonová zábrana) a oplocení vinice - oplocení Klentnické obory. Druhým a asi významnějším rizikem je záměr zkapacitnění silnice I/40, čímž vzniká problém umístění širší trasy v prostoru NPR Slanisko u Nesytu na okraji obce Sedlec. V tomto případě řada návrhů předpokládala rozšíření i směrem do vymezeného zvláště chráněného území. V současné době je pro tento záměr zpracována Vyhledávací studie trasy silnice I/40 v úseku Břeclav-Valtice-Mikulov-Novosedly, ale oficiální jednání k řešení trasy prozatím neproběhla. Zimní údržba Každý rok je ustaven operační štáb zimní údržby silnic pro okres Břeclav. Jeho členem je pravidelně i pracovník AOPK ČR. Harmonogram zimní údržby a způsob provádění údržby silnic je zakotven v Operačním plánu zimní údržby silnic. Komunikace v řešeném území jsou rozděleny do dvou skupin podle významu z hlediska dopravní obslužnosti: - silnice I., II. a III. třídy, jejichž údržbu zajišťuje Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, oblast Břeclav, Lidická 132A, 690 34 Břeclav, podle schváleného pořadí důležitosti - silnice III. třídy a místní komunikace, jejichž údržbu zajišťují městské a obecní úřady Operační plán zimní údržby obsahuje seznam silnic dle použité technologie údržby, chemicky udržované jsou pouze některé úseky silnic, jsou to zejména silnice I. třídy – na území chráněné krajinné oblasti to jsou I/52 (obchvat Nová Ves – st. hranice A) a I/40, a dále také některé ze silnic III. třídy zajišťující přístup do přilehlých obcí. Ostatní silnice jsou udržovány posypem inertním materiálem. Silnice, jejichž sjízdnost zajišťují městské či obecní úřady jsou převážně prohrnuty radlicí, případně je zajištěn posyp inertním materiálem. Parkovací plochy V důsledku velkého turistického zájmu se v území chráněné krajinné oblasti projevuje zásadní nedostatek vhodných parkovacích ploch. Dvě větší záchytná parkoviště byla vybudována při rekonstrukci silnice I/52 Brno – Vídeň. Chybí především parkovací plochy v obcích, v místech nástupu na turistické trasy. Obce se snaží tyto problémy řešit v rámci územních plánů vymezením nových parkovacích ploch nebo veřejných prostranství, která by dočasné odstavení automobilů umožňovala. V rámci svých omezených finančních prostředků jednotlivé obce budují nové parkovací plochy v sídlech (Klentnice, Pavlov, Bulhary, Horní Věstonice, Mikulov, Sedlec u Mikulova). Při řešení ploch pro dopravu v klidu je nutné velmi odpovědně volit rozsah a místo těchto ploch tak, aby sloužily potřebám obce a současně nabízely záchytné body pro turisty (s tím související vybavení ploch). Prozatím pouze v obci Pavlov jsou projekčně připraveny dvě větší parkovací plochy – jedna jako součást YACH Clubu – rekreačního areálu u vodního díla Nové Mlýny. Druhá jako součást připravované výstavby Archeoparku Pavlov. Zařízení silniční dopravy Jde o soubor služeb a činností úzce spojených s provozem na pozemních komunikacích, např. čerpací stanice pohonných hmot, motoresty a odpočívadla s hygienickým zázemím atd. Na území chráněné krajinné oblasti jsou tato zařízení prozatím soustřeďována především na okraji města Mikulova. U menších sídel jsou čerpací stanice pohonných hmot pouze v Sedleci u Mikulova a Milovicích. Další čerpací stanice PHM jsou na trase silnice I/52 Brno – Vídeň, jde o ČSPHM Bavory a tři v Mikulově u bývalé trasy na Brno. Zájem o rozšíření služeb pro motoristy se soustřeďuje zejména do území kolem připravované rychlostní komunikace R52, tedy v okrajové části chráněné krajinné oblasti. Ostatní služby pro motoristy jako např. autoservisy, autosalóny, karosářské dílny atd. se soustřeďují zejména v sídlech, výraznější podniky pak jen v Mikulově a ve větších městech v okolí CHKO (Břeclav, Hustopeče). 4.7.2. Železniční doprava Na území chráněné krajinné oblasti železniční doprava zasahuje pouze okrajově, její jižní až jihovýchodní část je dotčena tratí č. 246 Břeclav – Znojmo. Tato trať v určitých úsecích tvoří 121 jižní hranici chráněné krajinné oblasti, určitým úsekem prochází územím CHKO v katastru města Mikulov v oblasti kolem průmyslové zóny Mikulov. Železniční trať je jednokolejná. Železniční vlečka z areálu bývalé vápenky Mikulov už v dnešní době pozbyla svého významu pro dopravu materiálu a hmot. 4.7.3. Letecká doprava Na území chráněné krajinné oblasti není umístěno žádné zařízení pro leteckou dopravu. V nejbližším okolí je v provozu pouze sportovní letiště Břeclav. Toto sportovní zařízení zajišťuje hlavně vyhlídkové lety, seznamovací lety, fotolety nad jihem Moravy. Do skupiny vyhlídkových letů patří i přelety Lednicko-valtického areálu, lety nad Pavlovskými vrchy a okolím nebo lety nad jihomoravskými vinicemi. Dále je v dosahu k CHKO, ale mimo její území i druhé letiště u městyse Drnholec. Letiště slouží k drobnému sportovnímu létání a je využíváno při letecké aplikaci chemických ochranných prostředků u vybraných skupin zemědělských plodin. Podle informací městyse Drnholec je v současné době ve výstavbě druhé letiště soukromého subjektu (p. Marcinčák). Rozsah poskytovaných služeb prozatím není znám, ale patrně půjde o menší sportovní letiště. 4.7.4. Vodní doprava V území chráněné krajinné oblasti je absence větších vodních toků, které by byly vhodné pro provozování nějaké vodní dopravy. Pouze v bezprostřední blízkosti hranice chráněné krajinné oblasti, na dolní nádrži vodního díla Nové Mlýny je provozována rekreační lodní doprava – vyhlídkové trasy po nádrži. Tyto trasy zajišťují spojení mezi přístavišti Dolní Věstonice, Pavlov a Šakvice. 4.7.5. Technická infrastruktura (sítě) Rozvoj technické infrastruktury na území chráněné krajinné oblasti probíhá zejména na základě projednání a její odsouhlasení v procesu zpracování územních plánů příslušných katastrálních území. Za posledních deset let se celkem výrazně změnila kvalita technické infrastruktury v obcích ležících na území CHKO. Tento výrazný posun nastal jednak ve změně způsobu vytápění domácností, změně způsobu likvidace odpadních vod a v neposlední řadě i v rekonstrukci a posílení stávajících sítí. Elektrická energie V území chráněné krajinné oblasti je vedena trasa velmi vysokého napětí (VVN) Sokolnice – státní hranice (dva krát 220 kV), trasa tohoto vedení jde přes katastrální území Bulhary. Přes katastrální území Perná pak vede distribuční soustava VVN (2x110 kV) včetně rozvodny „POZA Dolní Dunajovice“. V území je řada vedení vysokého napětí 22 kV zajišťující distribuci elektrické energie k sídlům, průmyslovým a zemědělským areálům. Ve všech obcích na území chráněné krajinné oblasti probíhaly rekonstrukce vedení NN, případně rozšiřování sítě vedení NN k rozvojovým plochám obcí. V řadě případů jsou nové trasy elektrické energie vedeny zemním kabelem (Slunný vrch Pavlov), tím nedochází k navyšování podpěrných bodů v krajině, nezhoršuje se optická prostupnost krajiny. V obcích pro zajištění lepších podmínek při distribuci NN dochází k rozšiřování počtu trafostanic (zajištění zásobování rozvojových ploch, „zokruhování“ existujících rozvodů NN atd.). Některé obce na území chráněné krajinné oblasti plánovaly využít el. energii jako hlavní energetické médium pro vytápění rodinných domů. Dnes je většina obcí plynofikována, pouze Bavory mají distribuční síť v obci posílenu tak, aby byla využitelná pro vytápění rodinných domů. Na území chráněné krajinné oblasti distribuční síť VVN (2x220 kV) i vedení VVN (2x110 kV) vede mimo centrální část zvláště chráněného území. Trasa velmi vysokého napětí Sokolnice – státní hranice bude podle nově projednávané Politiky územního rozvoje odsunuta mimo území chráněné krajinné oblasti, takže do něj bude zasahovat pouze v malém úseku katastrálního území Bulhary. Distribuční soustava na katastrálním území Perná, se území chráněné krajinné oblasti dotýká také jen v okrajové části, v území, které je již dotčeno částečnou urbanizací. Sloupy velmi vysokého a vysokého napětí nejsou zasažena území, která jsou velmi citlivá z hlediska ochrany krajinného rázu. 122 Zásobování vodou Pro zásobování obcí na území chráněné krajinné oblasti jsou významné dva zdroje vody: - jímací území Lednice, především řad Mikulov, Sedlec, Bulhary - prameniště Brod nad Dyjí, skupinový vodovod Dolní Dunajovice Podle jednotlivých územních plánů obcí je zásobování vodou stabilizováno. Nejsou řešeny požadavky na doplnění či rozšíření kapacity zdrojů vody. Pouze u skupinového vodovodu Dolní Dunajovice se vyskytují problémy s nevyhovujícím hydrodynamickým tlakem v rozvodné síti. Tyto problémy budou řešeny vhodným technickým opatřením na rozvodné síti. Obce Milovice a Pavlov byly zásobeny vodou z jímacího území Milovice (4 vrtané studny), tento zdroj ovšem neodpovídal požadavkům vyhlášky Mzdr.č.225/2004 Sb., proto byl odstaven. Likvidace odpadních vod, kanalizace Na území chráněné krajinné oblasti má již řadu let vyřešenu likvidaci odpadních vod město Mikulov. V posledních deseti letech došlo i k modernizaci a zvýšení kapacity této čistírny. Výrazně se zlepšil způsob nakládání s odpadními vodami na území chráněné krajinné oblasti, neboť byla vybudována řada menších čistíren odpadních vod, a to v obcích Perná, Sedlec, Pavlov, Milovice (společná ČOV), Bulhary. V obci Klentnici je v provozu ČOV pro ústav sociální péče, na kterou je napojeno i několik okolních objektů. Jinak obec připravuje vybudování kanalizačního přivaděče a napojení obce na ČOV Mikulov (projekčně rozpracováno). Obce Dolní a Horní Věstonice započaly s výstavbou společné ČOV. Pouze obec Bavory v současné době nemá koncepci likvidace odpadních vod a ani nebyla prozatím učiněna žádná opatření, která by vedla ke zlepšení stávající situace. Obec Bavory prozatím prověřovala možnost využití malých domovních čistíren odpadních vod u jednotlivých objektů bydlení a nebo připojení na ČOV Mikulov. Plyn Obce na území chráněné krajinné oblasti jsou převážně zásobovány plynem. Plyn je přiváděn z VTL Ladná-Lednice-Mikulov nebo z VTL Dolní Dunajovice Mikulov. Zásobování plynem je stabilizováno a je dostatečné i pro rozvojové plochy sídel. Pouze obec Bavory není plynofikována. Telekomunikační služby V území chráněné krajinné oblasti v posledních letech došlo k výraznému posílení technických zařízení umožnujících zvýšení kvality a posílení pokrytí těchto služeb obyvatelům. Nejedná se pouze o výstavby stožárů mobilních operátorů (Bulhary, Sedlec, Perná), ale i posílení stanic GSM na již existujících stavbách (Mikulov, Mušlov). Součástí rozvoje služeb je i neustále probíhající obnova technologického zařízení vysílače v NPR Děvín, výměna anténních systémů a technologie v NPR Tabulová sloužící potřebám složek integrovaného záchranného systému. V posledních několika letech dochází k výraznému zlepšení pokrytí sídel bezdrátovým internetem, přičemž poskytovatel této služby často využívá stávajících budov či stožárů (Mikulov, Bulhary, Nové Mlýny). V současné době probíhá příprava na realizaci pokládky sdělovacích kabelů v obcích Bulhary, Sedlec, Hlohovec pro zajištění kabelové televize a internetu. Pro území chráněné krajinné oblasti platí a jsou uplatňovány speciální zásady pro vedení nových tras energetických sítí a produktovodů: - nelze nová zařízení umisťovat v lokalitách zařazených do I. zóny odstupňované ochrany přírody - pro ostatní území chráněné krajinné oblasti platí, že je vždy nutné individuální posouzení uvažované trasy vedení - v případě rozšiřování energetické sítě je vhodnější kabelové vedení v zemi, zejména mimo současně zastavěná území obcí 123 - v případě staveb vysílačů, větrných elektráren, průmyslových komínů je nelze umisťovat v pohledově exponovaných lokalitách, u těchto staveb je nutné vždy individuální posouzení vlivu stavby na krajinný ráz 4.8. Průmysl Území chráněné krajinné oblasti je převážně zemědělskou krajinou, leží zde devět sídel vesnického (zemědělského) charakteru a jedno větší město (Mikulov). Ve městě je soustředěna řada větších výrobních podniků. Struktura zástavby Mikulova je už dlouhodobě k tomuto účelu uzpůsobena (prostorové oddělení části průmyslového charakteru od vlastní obytné zástavby). Jižní a jihozápadní okraj města byl vymezen pro rozvoj průmyslu a skladových ploch. V této části je soustředěna převážná většina důležitějších průmyslových podniků. Jedná se o podniky orientované na lehký strojírenský průmysl se zaměřením na potravinářství, potravinářské podniky, textilní firmy atd. Lokalizace průmyslových podniků ve městě Mikulov je řešena s ohledem na vhodné dopravní napojení na silnici Brno – Mikulov – Vídeň a také s ohledem na možnost využít železniční vlečky na trase Břeclav – Znojmo. Výrobní objekty a skladovací haly se nacházejí na okraji, či již za hranicí CHKO a krajinářsky se tak uplatňují jen z některých směrů např. při příjezdu do města Mikulov ze směru od Brna nebo v pohledech na město a jeho historické dominanty při příjezdu od obce Březí nebo od státní hranice. V posledních letech se ale rozvíjí výrobní podniky i v obcích, v nichž prosperují i větší výrobní. Obce se snaží tomuto rozvoji přizpůsobit a ve svých územních plánech vymezují plochy vhodné pro průmyslovou a řemeslnou výrobu. V této fázi vymezování rozvojových ploch v obcích se AOPK ČR snaží v rámci své kompetence ovlivnit lokalizaci a plošné vymezení výrobních ploch tak, aby jejich umístění bylo přijatelné z hlediska požadavků obce a dopravní dostupnosti a současně byly plochy vymezovány mimo přírodně cenná území nebo exponované polohy z hlediska vnímání krajiny a krajinného rázu v oblasti. V obcích do krajinného rázu výrazně zasahují zejména bývalé zemědělské areály a skladovacích haly na jejich okrajích. Dnes se jedná o objekty nevyužívané nebo využívané pouze částečně, některé jsou také ve velmi zdevastovaném stavu (např. Dolní Věstonice, Klentnice, Bavory, Perná, Mušlov). Areály jsou ve vlastnictví soukromých subjektů a společností, revitalizace těchto území tak závisí pouze na těchto subjektech. U některých obcí jsou do těchto ploch směřovány plochy sběrných dvorů a podobně. Tabulka č. 49: Seznam významnějších výrobních podniků na území CHKO Název firmy sídlo Druh výroby AMESA s.r.o. Svobody 181/25, Mikulov výroba zdravotnických potřeb Arnošt Matula Perná 291, Perná výroba palet a europalet Argus, spol. s r.o. Sedlec 308, Sedlec servis zemědělské techniky AXT s.r.o. Jiráskova 1215/9, Mikulov stavebniny AZ Klima a.s. Milovice 156, Milovice výroba vzduchotechniky a chladící techniky BOTLING PRINTING s.r.o. Bezručova 25, Mikulov prodejna průmyslových potiskovacích a etiketovacích systémů BMP cukrářská výroba, Bulhary 212, Bulhary výroba zákusků, cukrovinek BISO SCHRATTENECKER s.r.o. Sedlec 308, Sedlec opravy a prodej zemědělské techniky Cukrářská výroba Větrník Hraničářů 1476/10, Mikulov výroba mini zákusků Dřevovýroba V+V spol. s r.o. Spálený kopec 621, Mikulov zpracování dřeva, tesařství 124 EMIPO s.r.o. Pod platanem 276/14, Mikulov výroba kožené galanterie, tašky, batohy FRIGOPRIMA spol. s r.o. Náměstí 26/25, Mikulov výroba mražených produktů, ryby, drůbež HERIAN s.r.o. Brněnská 154/32, Mikulov textilní výroba, galanterie JINA s.r.o. Sedlec 195, Sedlec výroba a montáž konstrukcí ocelových hal MORAVOSEED spol. s r.o. Mušlov 1701/4, Mušlov výroba osiva, zpracování, balení MetalSERVIS Company, s.r.o. K Vápence 604E, Mikulov obráběčství KLINMAM Czech spol. s r.o. Bavory 50, Bavory výroba přikrývek, polštářů, matrací Komárková Alena Hliniště 1470/27, Mikulov výroba konfekce KOVO Pavelka spol. s.r.o K Vápence 966/3, Mikulov výroba zámků a kování KOVO Prokeš Brněnská 154/32, Mikulov kovovýroba MACHAIN s.r.o. Nová 1031/22, Mikulov prodej a servis zařízení potravinářské výroby NICHIAS Czech s.r.o. K Vápence 984/10, Mikulov výroba těsnění pro autom.průmysl PEMAG s.r.o. Gagarinova 1240/3, Mikulov korkové zátky, destiláty, sazenice STK PÁLAVA s.r.o. Milovice 36, Milovice výroba, montáž, stínící techniky Strojírna PÁLAVA a.s. K Vápence E605, Mikulov stroje a zařízení pro potravinářský průmysl Technologická zařízení Zlín spol. s r.o. K Vápence E604, Mikulov stroje, součásti a zařízení k linkám pro potravinářský průmysl I přes současný rozvoj podnikání zůstává území chráněné krajinné oblasti především významnou turistickou destinací. V řadě obci se služby a provozy podniků přizpůsobily potřebám turistů. V posledních letech výrazně v obcích posílily ubytovací služby (výstavba penzionů, ubytování v soukromí), řada již fungujících provozoven změnila rozsah poskytovaných služeb (nabízí stravování, prodej suvenýrů, propagačních materiálů atd.). Drobní vinaři se podřídili požadavkům turistů a provozují dny otevřených sklepů, nabízí své produkty a výrobky přímo ve sklepech nebo zajišťují organizované prohlídky vinic a sklepů spojených s ochutnávkou vín apod. V souvislosti se sílícím zájmem turistů o území jsou v sídlech rozšiřovány i další služby jako například půjčovny či opravny kol, jsou vymezovány plochy pro krátkodobé kempování či jednorázové přenocování ve stanech. V obcích jsou služby v posledních letech nastaveny tak, aby vyhovovaly zájemcům o dlouhodobější pobyt v obcích (se zaměřením na cyklisty, rybáře, milovníky vína apod.). V tomto směru i větší řetězce (např. JEDNOTA COOP, spotřební družstvo) nabízí nedělní prodeje na vesnicích. 4.9. Zacházení s odpady Na území CHKO se nenachází žádná povolená a aktivní skládka komunálního odpadu. Komunální odpad z domácností na území sváží a ukládají dvě společnosti. Pro obce Bavory, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov, Perná a Sedlec a v samotném městě Mikulov tuto službu zajišťuje STKO spol. s r. o., se sídlem v Mikulově. Ve všech těchto obcích jsou společností zabezpečeny vedle sběru směsného komunálního odpadu i kontejnery na tříděný odpad (papír, plasty, sklo a biologický odpad). V obci Perná a ve městě Mikulov pak společnost provozuje sběrné středisko tříděného odpadu. V obcích Bulhary, Milovice, Pavlov a Nové Mlýny zajišťuje svoz odpadu firma HANTÁLY a.s. se sídlem ve Velkých Pavlovicích. Opět je firmou zajištěn odvoz směsného i tříděného 125 odpadu, především plastů a papíru, prozatím ale v menších obcích nezajišťuje svoz biologického odpadu, v pravidelných intervalech (většinou 2x ročně) zajišťuje svoz nadměrných a nebezpečných odpadů z obcí. Většinou po dobu dvou dnů jsou pak v obcích umístěny velkoobjemové kontejnery, do nichž občané mohou odložit nepotřebné televizory, pračky, ledničky, koberce, kusy nábytku, autobaterie, zářivkové trubice a podobně. Sběrné dvory jsou k dispozici např. v obcích Sedlec (plast a elektrozařízení) a Mikulov (Stavosur spol. s. r. o., velkoobjemový odpad, nebezpečný odpad, kov, elektrospotřebiče). V posledních dvou letech se postupně v řadě obcí objevily speciální kontejnery Charity, do nichž občané mohou odložit nepotřebné vyprané oblečení, které ještě může posloužit lidem bez domova či sociálně slabým. I přes to, že je v současné době celkem dobře zajištěna možnost likvidace komunálního odpadu, objevují se ve volné krajině místa, na nichž občané nelegálně odkládají různý odpad. Často jde o kusy nábytku, pneumatiky, ledničky, stavební suť a pytle použitých dětských plen či plastů. V takovém případě je potřebné ve spolupráci s příslušnou obcí tento problém řešit ihned v zárodku, neboť jakmile se lokalita ponechá déle bez povšimnutí, vznikají větší nelegální skládky v krajině. Likvidace takových skládek je finančně náročná, a proto je nutné do této činnosti zapojit i obce, v jejichž katastrálním území je skládka likvidována. Obce většinou na sebe berou tíži poplatku za uložení odpadu, AOPK ČR pak náklady na zajištění úklidu a dopravy do sběrného dvoru nebo do kontejnerů. Velký kus práce v oblasti výchovy zaměřené na třídění odpadu a správné likvidace odpadů v domácnostech na území CHKO Pálava odvedlo v minulosti Centrum ekologické výchovy Pálava ZO ČSOP 56/15 z Mikulova, které pořádalo řadu presentačních a výukových programů s touto tématikou pro základní školy, ale i řadu programů a besed pro občany zajímající se o třídění odpadů a způsoby využívání biologického odpadu z domácností. Dříve na území CHKO řada obcí na svém katastrálním území (Bavory, Bulhary, Pavlov, Sedlec) provozovala menší skládky pevných odpadů. Byly to především plochy vytěžených zemníků nebo pískoven, do nichž se následně ukládal pevný odpad (suť, hlína z výkopů, někdy i komunální odpad apod.). Na území CHKO se jedná především o tyto staré zátěže: a) bývalá pískovna Mušlov (k.ú. Mikulov na Moravě) Dříve neřízená skládka v pískovně východně od Mikulova, později provozovaná firmou ZEPIKO s.r.o Brno. Skládkování bylo ukončeno v roce 1996 a následně byla provedena rekultivace z části na pole, z části bylo území ponecháno ladem s ponecháním plochy pískovny bez rekultivace. Na této ploše se připravuje vyhlášení přírodní památky. b) bývalá skládka Bavory (k.ú. Bavory) Terénní deprese jv. Od Bavor sloužila k ukládání odpadu pro mikulovskou oblast a širší region. Skládkování bylo ukončeno v roce 1993 a byla provedena rekultivace. V současné době plocha leží ladem bez následné údržby. c) bývalá skládka Bulhary (k.ú. Bulhary) Vytěžený zemník sv. od Bulhar, kde byla obcí provozována skládka odpadu. Skládkování ukončeno zhruba v roce 1994 a byla provedena rekultivace. V současné době plocha leží ladem. Na část plochy obec Bulhary dočasně ukládá nepotřebnou zeminu. d) bývalá cihelna Pavlov (k.ú. Pavlov) Vytěžený zemník asi 2 km jižně od Pavlova, dříve s neřízeným ukládáním odpadu pro obce Pavlov a Milovice. Skládkování ukončeno v roce 2007 a rekultivace dokončena v roce 2009. V současné době plocha leží ladem. e) bývalá pískovna Sedlec (k.ú. Sedlec) Terénní zářez po vytěžení písku sz. od Sedlece, v minulosti používaný obcí jako neřízená obecní skládka. Skládkování bylo ukončeno asi v roce 1996 a byla provedena rekultivace. Dnes tato plocha leží ladem. I v současné době řada obcí řeší problémy s ukládáním stavební suti a jiného inertního odpadu. Obce pro tento odpad vymezují plochy pro ukládání a následně v případě potřeby zabezpečí zařízení na drcení odpadu, aby bylo možní ho následně využívat minimálně na vysprávky nezpevněných cest nebo jako podsypového materiálu k některým stavbám. Přes snahu obcí se ještě dnes setkáváme s tím, že obyvatelé stavební suť či hrubý inertní materiál naváží do terénních nerovností nezpevněných cest. Touto činností se do krajiny 126 a do přírody často dostává i řada cizorodých a zcela nevhodných materiálů. Velmi často je tato činnost předmětem stížností od cyklistů, neboť jízda po takto vyspravených cestách je mnohdy až nebezpečná. V území CHKO není zřízen žádný recyklační dvůr či jiné podobné zařízení. 4.10. Těžba nerostných surovin Těžební činnost v CHKO Pálava byla v minulosti zaměřena na těžbu vysokoprocentního vápence a písku. Důvodem konfliktu zájmů s ochranou přírody byla ložiska vápenců v Pavlovských vrších. Ložiska jsou tvořena vrstvami vápnitých klentnických jílovců a ernstbrunnských vápenců o mocnosti 100–120 m. Zásoby vápence jsou zařazeny do kategorie vázaných zásob. Všechna výhradní ložiska se nacházejí v NPR Děvín-KotelSoutěska, NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen, PR Svatý kopeček a PR Turold. Na více místech (např. Dolní Věstonice, Bulhary) byly dříve v provozu hliníky lokálního významu. Těžba vápence, cihlářských hlín i písku byla v minulosti ukončena a v současné době žádná těžba v CHKO neprobíhá. Těžební činnost v bývalém lomu na jihovýchodní straně Svatého kopečku byla v roce 1983 ukončena a nebyla již obnovena. Rekultivace lomu o třech etážích byla provedena a ukončena v souladu s rekultivačním plánem v roce 2002. V následujících letech byly již nad rámec rekultivačního projektu realizovány další práce, zejména pravidelné sečení ruderalizovaných ploch a vyřezávání akátu. Nejdéle probíhala těžba vápence v lomu u Mariánského mlýna a těžba písku v zemníku na Mušlově. Lom u Mariánského mlýna Těžba vysokoprocentního vápence na Janičově vrchu byla povolena 4. 10. 1979 rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Brně pod č. j. 3086/79 podniku Cementárny a vápenky, s. p., Mokrá, středisko Mikulov. Podnik se postupně dle vlastnických podílů a formy vlastnictví transformoval na Českomoravský cement, a. s., Českomoravské vápno, s. r. o. a nyní na společnost Carmeuse Czech republic, s. r. o. Plán předpokládal dotěžení suroviny na úroveň 250 m nad mořem. Těžba v tomto lomu byla ukončena k 31. 12. 2004, na dně lomu vznikla vodní plocha. Plán rekultivace zde byl naplněn. Těžební společnost po dohodě se Správou CHKO Pálava iniciovala jednání o zrušení dobývacího prostoru, který byl následně definitivně zrušen. V současné době je zde vyhlášena PP Lom Janičův vrch a v rámci managementových prací se zde navazuje na provedené rekultivační práce. Zemník na Mušlově Těžba jemnozrnných slídnatých neogenních písků byla ukončena v roce 2001. V roce 1994 byl zpracován plán rekultivace, který byl aktualizován v roce 1996 a podle něhož byla rekultivována v té době již vytěžená část zemníku. Část plochy byla osázena původními dřevinami a v odtěžené jámě vznikla vodní plocha. Areál byl upraven tak, aby zásahy do kolmých stěn byly minimální. V roce 2002 byl zpracován plán rekultivace na zbývající vytěženou plochu pískovny. Část navazující na již zrekultivovanou plochu byla již také upravena obdobným způsobem. V současné době se zde připravuje vyhlášení přírodní památky. I přesto, že na území CHKO nyní neprobíhá žádná těžba, jsou zde nárazově realizovány průzkumné práce zaměřené na vyhledávání případných ložisek uhlovodíků. Z tohoto důvodu byl například v roce u Klentnice vyhlouben průzkumný vrt do hloubky 2650 m. Průzkum nebyl úspěšný a celé pracoviště vrtu bylo v roce 2005 rekultivováno. V letech 2013 a 2014 byl realizován rozsáhlý geoseismický průzkum financovaný firmou MND a. s., který zahrnul celé území CHKO Pálava i navazující oblasti kolem Pavlovských vrchů. Tento průzkum realizovala německá společnost DMT. V době zpracování plánu péče nejsou k dispozici výsledky průzkumu. Je však nutné počítat s variantou, že přítomnost těžitelných zásob bude prokázána. 127 4.11. Rekreace a turistika Využívání území CHKO Pálava pro rekreaci, sport a turistiku je možné s ohledem na přírodní podmínky a významnost území pro ochranu přírody a krajiny definovanou v zonaci CHKO. Potenciál oblasti pro rekreaci, sport a turistiku je poměrně velký a doposud ne zcela naplněný, neexistuje ale studie exaktně hodnotící možnosti v těchto oblastech. Převažující rekreační aktivity v CHKO představují především vícedenní pobytová rekreace, lokální sportovní aktivity a krátkodobá pěší turistika. 4.11.1. Vliv rekreace, sportu a turistiky na území CHKO Pálava Rekreace, převážně víkendová nebo prázdninová či dovolenková, a její zázemí je situována zejména do domů v jednotlivých obcích. Tradice a další rozvoj turistiky v regionu způsobuje rozšiřování dalších podnikatelských aktivit, zajišťujících především stravovací a ubytovací služby v jednotlivých obcích a zejména ve městě Mikulov, které je přirozeným centrem regionu. Některá ze zařízení jsou pouze sezónní a reagují na pohyb a četnost návštěvníků. Všechna zařízení jsou však situována do zastavěných částí sídel a jejich vliv na přírodu a krajinu je zanedbatelný. Jedinou výjimkou je bývalá význačná vinárna Spálená hospoda v k. ú. Perná, která je i nadále celkově devastovaná, přestože vlastník uvažuje o jejím obnovení v podobě kombinovaného ubytovacího a stravovacího zařízení v místě zásadního vstupu do CHKO. Ostatní provozovny využívají opravené starší objekty, anebo jsou umístěny ve zcela nově vystavěných objektech. Přehled ubytovacích zařízení v CHKO Pálava uvádí tabulka č. 50. Tabulka č. 50: Přehled ubytovacích zařízení v CHKO Pálava (stav k 2014) kategorie (počet) ubytování v soukromí (65) penziony (89) hotely (14) ubytovny (7) kemp (3) chata (2) obec (počet) Bavory (1), Bulhary (?), Dolní Věstonice (5), Horní Věstonice (7), Klentnice (6), Mikulov (33), Milovice (2), Pavlov (11) Mikulov (50), Milovice (2), Pavlov (15) , Bavory (6), Bulhary (?), Dolní Věstonice (4), Horní Věstonice (8), Klentnice (4) Klentnice (1), Mikulov (11), Pavlov (2) Mikulov (4), Pavlov (1), Dolní Věstonice (2) Dolní Věstonice (1), Klentnice (1), Pavlov (1) Dolní Věstonice (1), Pavlov (1) Z možných konfliktních způsobů rekreace se v území CHKO Pálava téměř nevyskytuje požadavek na stavby rekreačních chat ve volné krajině. Stejně tak je málo aktuální požadavek na budování zahradních chat, z nichž poslední byly postaveny přibližně v polovině 80. let. Přesto se ale občas objevují požadavky na přestavby nebo nové výstavby objektů v zahrádkářských koloniích. Zahrádkaření v koloniích na okrajích sídel se nerozšiřuje, stavební zákon tento pojem již nezná. V CHKO Pálava je Obcí Klentnice provozováno jedno veřejné tábořiště v tzv. Klentnickém lomu jižně od obce Klentnice, z důvodů konfliktu se zájmy ochrany přírody a krajiny je jeho existence dlouhodobě řešena ve složitém správním řízení (výjimky z NPR, nepovolené stavby). Nejbližší nabídku legálního táboření tak nabízí vhodné plochy u břehu Dolní (Novomlýnské) nádrže VDNM, v areálu jachtařského klubu a nedaleký kemp Merkur u obce Pasohlávky na odlehlé straně I. nádrže Vodního díla Nové Mlýny (VDNM), které uspokojují poptávku a nepodmiňují tak tlaky na budování obdobných areálů uvnitř CHKO. Jediné místní klasické koupaliště se nachází v Mikulově a protože je situováno do městské zástavby, není v rozporu se zájmy ochrany přírody. Přírodní veřejná koupaliště v CHKO nejsou v současné době provozována, protože v území nejsou příhodné přírodní ani vodohospodářské podmínky. V posledních letech ale vznikl tlak jako veřejné koupaliště využívat zatopenou těžební jámu po Janičově vrchu severovýchodně od Mikulova, kde se za 128 sezónu koupou až stovky lidí. Území je připravováno k zvláštní ochraně jako Přírodní památka Lom Janičův vrch, která bude respektovat nekonfliktní možnost koupání. S návštěvností Pavlovských vrchů souvisí i některé sportovní aktivity, jako jsou cykloturistika, padákové létání (paragliding), horolezectví a nebo sportovní rybolov. Cykloturistika na silnicích, zpevněných cestách a vymezených trasách vedených mimo maloplošná chráněná území není v CHKO konfliktní, přesto ale mnozí cyklisté, převážně na terénních kolech, vjíždí do terénu zvláště chráněných území, zejména národních přírodních rezervací (NPR) Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen, kde se při kumulaci na svažitých cestách stávají silným devastačním a ostatním návštěvníkům nebezpečným prvkem. Dochází zejména k narušování půdního povrchu cest, což vede k následné erozi půdy a k jejich zhoršené schůdnosti. Podle zákona je přitom tento sport na území národních přírodních rezervacích zakázán. Paragliding je obdobně úzce vázán na území NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Podle zákona jsou tyto sporty na území národních přírodních rezervacích zakázány, zde byla pro tyto aktivity v posledních několika letech udělena výjimka občanskému sdružení PG Pálava a.s. se sídlem v Ivani. Výjimka vymezuje místa startu a přistání a formuluje omezení letů nad tzv. Pastorkovým lomem (NPR Děvín) v době hnízdění výra velkého. Několikaletá zkušenost prokázala, že tato forma výjimečné činnosti není devastačním prvkem, že nedochází k nežádoucímu narušování půdního povrchu a ani k následné erozi půdy. Držitelé výjimky se podílejí na aktivní péči o tyto dvě NPR (kosení, vyřezávky) a stav je v současnosti oboustranně hodnocen jako vyhovující. Pro horolezectví byla v minulém období Českému horolezeckému svazu, o.s. povolena výjimka s podmínkami v NPR Děvín na část skalního terénu (lokalita Martinka a Obří kámen) na omezenou dobu do konce roku 2013, aktuálně se projednává nová žádost na obdobnou činnost a na dobu několika dalších let. I zde zkušenost prokázala, že tato forma výjimečné činnosti není devastačním prvkem, že nedochází k nežádoucímu narušování půdního povrchu a ani k následné erozi půdy. Držitelé výjimky se podílejí na aktivní péči o tuto NPR (kosení, vyřezávky) a stav je v současnosti oboustranně hodnocen jako vyhovující. Mezi sportovní aktivity s určitým negativním dopadem na zájmy ochrany přírody je možno zařadit sportovní rybolov, zasahující za celou CHKO do vymezeného rybářského revíru na Dyji v okolí NPR Křivé jezero, přestože tato část revíru podél hranice NPR proto byla uzavřena. Dojíždějící „víkendoví“ rybáři zde však plně toto omezení nerespektují. V CHKO se nárazově vyskytují přelety horkovzdušnými balóny, které jsou hodnoceny jako nekonfliktní. Více sporné jsou ale cílené přelety jednotlivých vrcholů sportovními letadly a nebo vrtulníky, které se zde vyskytují převážně víkendově po celý rok a mohou být negativní zejména při hnízdění velkých ptáků. Místní sportovní aktivity jsou soustředěny v jednotlivých obcích zejména do sportovních areálů, převážně fotbalových hřišť. Ve všech obcích CHKO jsou fotbalová hřiště doprovozena solitérními dřevinami, někdy i liniovými výsadbami (Sedlec, Bavory, Mikulov, Pavlov), většinou ale nekvalitní druhové skladby. Významnou pozici z pohledu ochrany přírody má areál hřiště v Sedlci, u něhož pravidelné využívání starého hřiště zajišťuje optimální podmínky pro existenci vzácné slanomilné vegetace, která na hřišti roste. Na východním okraji Mikulova je provozován jezdecký parkurový areál a na severním okraji pak sportovní pistolová střelnice, v obou probíhají sportovní soutěže. V těsném severním sousedství CHKO (pod silnicí pod obcí Pavlov) je několik let provozován jachtařský areál (Yachtclub Dyje), který ale nemá negativní vliv na území CHKO. V území CHKO se objevily i záměry na vybudování golfových hřišť, doposud jen ve stádiu úvah a záměrů. Území CHKO Pálava je také tradičním místem soustředěné turistiky a cestovního ruchu, situovaných zejména do velmi atraktivních Pavlovských vrchů a do turistického střediska území, kterým je město Mikulov. Turistických značených tras je zde celkem téměř 33 km a dostatečně naplňují potřeby pěší turistiky v CHKO. Nejvyužívanější je červená trasa vedoucí přes Pavlovské vrchy, která prochází většinou maloplošných zvláště chráněných území (NPR Děvín-Kotel-Soutěska, NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen, PR Turold a PR Svatý kopeček). Na ni navazují kratší úseky modré, zelené a žluté trasy v NPR Děvín-Kotel-Soutěska, a úseky 129 zelené a žluté trasy v NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Na těchto lokalitách dochází v průběhu roku k velkému soustřeďování turistů a nápor turistické veřejnosti se zvýšenými počty návštěvníků přichází obvykle v určitých sezónních vlnách: první dekáda května (převážně individuální turisté) první polovina června (převážně školní zájezdy) červenec a srpen (převážně rekreanti z okolních zařízení, např. areálu vodního díla Nové Mlýny konec září až polovina října (individuální i skupinoví návštěvníci se zaměřením na viniční hospodaření) Devastační účinky pěší turistiky se projevují přímo především v rezervacích zejména v okolí míst vyčleněných k odpočinku (zříceniny hradů, rozcestí apod.), sešlapem vegetace v trase chůze, občasným trháním a vyrýpáváním rostlin v nejbližším okolí trasy, a také ničením a poškozováním vegetace při nepovoleném pohybu mimo vyznačené trasy. Nepřímo se pak nadměrná turistika projevuje rušením ptáků a savců zvýšeným hlukem, narušenou vegetací v důsledku sešlapu a znečišťováním okolí vlastních tras odpadky. Soustřeďují se zde na malých prostorách vysoké počty návštěvníků v krátkých časových úsecích. Příkladem jsou první víkendy v květnu v NPR Děvín-Kotel-Soutěska, kde za 48 hodin projde územím rezervace o rozloze cca 360 ha po dvou turistických trasách o celkové délce asi 4 km zhruba až 5-6 tis. osob. Celkově zde bylo v roce 2007 celoročním měřením sečteno asi 85 tis. osob, počet se úměrně k dalším regionálním propagacím a nabídkám stále zvyšuje. Území NPR je vybaveno dvěma prostory (sedlo pod hradem, nad studánkou) s možností shromažďování za účelem odpočinku. Na jihu CHKO je situována část modré trasy vedené mezi Mikulovem a Valticemi, východní části území se dotýká krátkým úsekem červená trasa Hustopeče - Valtice. Ve východní části CHKO, kde jsou myslivecké obory, naopak turistické trasy chybí, přestože by zde alespoň jedna mohla být vymezena. Zvyšující se zájem o cykloturistiku v CHKO Pálava podporuje téměř 35 kilometrů v terénu vyznačených cyklotras (uvnitř nebo po hranici CHKO – trasy míří z CHKO dále paprsčitě do všech stran). Jižní částí CHKO vede mezinárodní dálková cyklotrasa Praha Wien, v ostatním území jsou vymezeny cyklotrasy regionálního a místního významu, všechny vedené po silnicích nebo účelových cestách mimo území zvýšené ochrany přírody a krajiny (MZCHÚ). Trasy jsou zakresleny v turistických mapách (fialová barva) nebo přímo v účelově vydaných cykloturistických mapách. Vedení cyklotras v různých mapách se však liší, autoři zpravidla ze sítě vyznačených tras vychází, ale různě je modifikují nebo doplňují. V terénu je vyznačená i tzv. Vinařská naučná stezka s použitím vlastních značek (bílý hrozen vína v zeleném čtvercovém poli) a s vybavením informačními panely, aktuálně silně poškozená, seznamující turisty s tradicemi Mikulovské vinařské oblasti, s historií i současností vinařství. Je koncipovaná jako cyklotrasa obkružující Pavlovské vrchy uvnitř CHKO – v tomto smyslu je vyznačená i žlutými směrovými tabulkami (obvyklými pro značení cyklotras) doplněnými logem „VINAŘ“. Jízda na kole po pozemních komunikacích není ve střetu se zájmy ochrany přírody a krajiny, s cyklisty se ale lze setkat i mimo vyznačené cyklotrasy na trasách vyznačených pro pěší turistiku v chráněných územích. Dochází tak k porušování ochranných podmínek a k faktickému poškozování přírodního prostředí zvláště chráněného území. Stejně jako u pěší turistiky platí, že by bylo možné vyznačit cyklotrasy také v území mysliveckých obor, kde je příhodný terén a atraktivní prostředí. Významným turistickým cílem je v posledních deseti letech veřejnosti přístupná Jeskyně Na Turoldu v PR Turold při severním okraji Mikulova v opuštěném kamenolomu pod vrchem Turold (385 m n. m.), spravovaná Správou jeskyní ČR, Je tvořena složitým a mimořádně členitým systémem chodeb síní a dómů o sedmi patrech a je dlouhá celkem 1650 m s výškovým rozpětím (denivelací) 47 m a spolu s nedalekou Liščí dírou je největším jeskynním systémem v druhohorních vápencích České republiky o celkové délce 2800 m. Má stěny místo krápníků tvarované a zdobené unikátní "turoldskou výzdobou", která nemá v našich jeskyních obdoby. Teplota vzduchu je v ní 7–9 °C s relativní vlhkostí vzduchu "pouhých" 74–84 %, voda v jezírku má 6°C. Jeskyně je největším zimovištěm ohroženého vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) na jižní Moravě. Je jedinou veřejnosti 130 zpřístupněnou jeskyní v druhohorních vápencích v ČR a v CHKO Pálava a od roku 2004 má 280 m dlouhou návštěvní trasu s průměrnou dobou prohlídky 40 minut. Otevření jeskyně je z důvodů ochrany zimujících netopýrů omezeno na dobu od dubna do října. Samostatnou aktivitou na pomezí turistiky a sportu rozvíjející se v posledních letech je geocaching (geokešink), jehož body jsou v CHKO situovány ve volné krajině i maloplošných zvláště chráněných územích, ale aktuálně nejsou zjištěny zásadní střety s ochranou přírody a krajiny. 131 5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče Celkové hodnocení Dosavadní plán péče, který byl schválen na období 2006-2015, se dařilo z většiny naplňovat. Odpovídající péče o význačná společenstva CHKO Pálava byla zajištěna. Díky vhodnému managementu došlo k udržení stávajících stepních lokalit s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů a jejich obnově v rozsahu cca desítek ha. Hlavní předměty ochrany lokalit soustavy Natura 2000 jsou zohledněny v péči o ně. Předměty ochrany ptačí oblasti jsou v dobrém stavu, ale stav všech EVL není uspokojivý. Problémy přetrvávají v oborách oblasti Milovického lesa, kde sice probíhá sledování vegetace, ale žádoucí opatření ve vztahu ke stavům zvěře realizováno nebylo. V lesích CHKO jsou průběžně prováděna opatření k pozitivní změně skladby lesních porostů a k redukci nežádoucích dřevin. Došlo také k výraznému omezení celoplošné přípravy půdy v lesích a naopak k ponechávání výstavků ve větším množství. Monitoring význačných druhů rostlin a živočichů je prováděn a zohledňován v péči o území. V NPR Slanisko u Nesytu se podařilo zahájit pastvu, která se pozitivně projevila na stavu společenstev, přesto došlo k ústupu některých rostlinných druhů. K ochraně krajiny docházelo hlavně v rámci územních plánů obcí, ke kterým Správa CHKO průběžně vydávala stanoviska. Z hlediska výstavby byla vydána publikace se zásadami stavební činnosti v CHKO. Byly zahájeny aktivity Správy k realizaci výstupů z KPÚ a zakládání či zlepšení stavu skladebných částí ÚSES. Pěší turistický a cykloturistický ruch byl usměrňován prostřednictvím terénního informačního systému, případně aktivitami stráže přírody. Dílčí hodnocení podle kapitol: CHKO Návrhy na úpravu hranic Po vyhodnocení přínosů a rizik nebyl návrh na zpřesnění vedení hranice CHKO Pálava připravován. Návrhy na změnu zonace CHKO Byla provedena analýza zonace z hlediska zajištění ochrany EVL a jednoznačná potřeba zpracovat nový návrh zonace (nedostatečnost ochrany) z ní nevyplynula. Po dokončení pozemkových úprav v CHKO byla provedena také dílčí analýza způsobu využívání II. zóny CHKO, především v souvislosti se zemědělstvím a s vazbou na realizaci prvků USES. Vybraná zvláště chráněná území V roce 2014 byla s využitím aktuální situace změny vlastnictví pozemků vyhlášena PP Lom Janičův vrch (neřešena v opatřeních), z dalších uvedených lokalit bylo zahájeno zpracování podkladů k vyhlášení pro PP Pískovna Mušlov a PP Cvičák B. Zbývající uvedené lokality (Drápalův lom u Milovic, Nad střelnicí, Nový rybník) nebyly ani zpracovávány a vyhlášeny pro trvalý a zásadní nesouhlas vlastníků pozemků. Památné stromy Ve spolupráci s obcemi (Klentnice, H. Věstonice) byly vyhlášeny dva nové památné stromy. Všechny památné stromy byly označeny v souladu s vyhláškou, doplňkové informační tabulky z roku 2006 je ale žádoucí aktualizovat. Stav památných stromů je pravidelně monitorován, podle potřeby je zajištěna realizace nutných opatření (zdravotní řezy, stabilizační vazby). Aktuální seznam význačných stromů vhodných k e zvláštní ochraně, nebyl zpracován, v přípravě je prozatím pouze vyhlášení dubu letního (Dub u hasičky) v Mikulově Druhy rostlin a živočichů významné pro OPK Rostlinná společenstva Management zejména stepních lokalit (kosení, pastva) pravidelně probíhá, stejně jako je rovněž prováděn asanační management výřezem keřových porostů. Výsadba stanovištně 132 původních dřevin na pastevních plochách v oborách (biotopy řady X) probíhá. Záměrné rozšiřování stanovištně nepůvodních dřevin v lesích není v LHP navrženo a neprobíhá. Trvalé plochy ke sledování vegetace byly v oborách v Milovickém lese založeny za účelem hodnocení vegetace ve vztahu ke zvěři (Radim Hédl, Botanický ústav AV ČR). V NPR Slanisko u Nesytu je od roku 2009 pasena západní část, od roku 2012 i část severovýchodní, pastvou je tak zajištěno nezbytné narušení půdního povrchu a následně byl pozorován velmi pozitivní vliv tohoto managementu na slanomilnou vegetaci. Přiměřená údržba vodních kanálů a vodohospodářských objektů (stavítek) a povrchové povodňování v NPR Křivé jezero byla zajištěno, stejně jako pravidelná seč lučních porostů. Invazní druhy rostlin (bylin i dřevin) byly průběžně likvidovány stanovištně vhodnými metodami. Na řadě míst byly instalovány zábrany a informační tabule k usměrnění pohybu turistů , které jsou pravidelně obnovovány a doplňovány. Rostliny Záchranný program pro bařičku přímořskou neproběhl, poslední exemplář byl naposledy na slanisku viděn v roce 2004. Kuřinka solná se objevila spontánně v NPR Slanisko u Nesytu, avšak za hranicí CHKO, u kuřinky obroubené byl pozorován patrný nárůst populace v souvislosti se zavedením pastvy v severovýchodní části NPR. Bahenka šášinovitá, skrytěnka bodlinatá a solenka Valerandova jsou druhy v NPR Slanisko u Nesytu nezvěstné, první od roku 2004, druhá od roku 2001 a třetí od roku 2003, všechny pravděpodobně z důvodu sukcesních změn na lokalitě. Lokalita je průběžně monitorována. Pokus introdukovat pomněnku úzkolistou na Janičův vrch byl neúspěšný, na Kočičí skále zůstává nevelká, ale stabilní populace. Populace šalvěje etiopské byla průběžnými podsevy posilována jak na Stolové hoře, tak v PP Kočičí skála, PP Kočičí kámen, PR Turold a PR Svatý kopeček. Na Liščím vrchu byl prováděn především regulační management, v roce 2012 a 2013 byl len chlupatý v této lokalitě nezvěstný, v roce 2014 však byla opět potvrzena jeho silná populace. V roce 2014 byl zahájen monitoring hadího mordu maloúborného (Scorzonera parviflora), pampelišky bessarabské (Taraxacum bessarabicum), pomněnky úzkolisté (Myosotis stenophylla), šalvěje etiopské (Salvia aetiophis). Do dalších let se plánuje provádět monitoring hvězdnice panonské (Tripolium pannonicum) a ostřice úzkolisté (Carex stenophylla). Živočichové Management na všech plochách v CHKO probíhá způsobem, který odpovídá obecným zásadám péče o bezobratlé živočichy. Na více místech přistoupila Správa CHKO Pálava k místnímu prosvětlování lesních porostů a jejich lemů. Výsledky těchto zásahů ve vztahu k druhům, v jejichž prospěch byly prováděny, se ještě zpracovávají. Specielní metody monitoringu pro slaništní druhy živočichů nebyly vypracovány, využívány jsou obecné metody, které jsou vyhodnocovány průběžně a účelově podle sledovaných skupin a druhů. Populace ptáků jsou průběžně sledovány v rámci monitoringu předmětů ochrany Ptačí oblasti Pálava a monitoringu dravců, zajišťováném částečně externisty (např. včelojed lesní). V Milovickém lese probíhá v současnosti intenzivní výzkum (zaměřený na botaniku, entomologii, fytocenologii). Výsledky tohoto výzkumu by měly pomoci stanovit priority ochrany v oblasti Milovického lesa. Populace bobra evropského v NPR Křivé jezero je stabilní a nevyžaduje zvláštních opatření. Oblasti Milovického lesa byla v období platnosti minulého plánu péče věnována zvýšená pozornost, především v oblasti ornitologie a entomologie. Výsledky výzkumů prováděných BC AVČR (saproxylický hmyz) se postupně zpracovávají, výsledky monitoringu vzácných druhů ptáků (např. včelojed lesní, dudek chocholatý) jsou předávány Správě CHKO Pálava průběžně. Zpracování metodik monitoringu evropsky významných, chráněných a vzácných druhů živočichů zajišťuje ústředí AOPK ČR. Invazní a geograficky nepůvodní druhy Akát a pajasan je v MZCHÚ pravidelně likvidován, situaci však komplikuje to, že se mnohdy opětovně šíří ze soukromých pozemků přilehlých k MZCHÚ. V letech 2011 a 2012 byli 133 z tohoto důvodu kontaktováni soukromí vlastníci a vedení obcí, výsledek však není plně dostačující. Obdobně je vytvářen požadavek a tlak na vlastníky pozemků k zamezení šíření dalších invazních dřevin. Křídlatku se podařilo vhodnými cílenými zásahy na jediné známé lokalitě v CHKO eliminovat. Trvale je situován management (kosení, pastva) v MZCHÚ na plochy s výskytem třtiny křovištní. Data o výskytu invazních druhů jsou získávána především prostřednictvím aktualizaci biotopů (samotný monitoring těchto druhů je nad rámec pracovních možností). Neživá příroda V PR Turold byla průběžně doplňována návštěvnická infrasturktura, která nyní tvoří funkční celek s NS Turold. V NPP Kalendář věků bylo instalováno zábradlí na zajištění bezpečnosti návštěvníků nad horní hranou profilu a pod profilem byl instalován informační panel. V PP Kienberg jsou pravidelně prováděny kontroly pracovníky Správy CHKO a je zřejmé, že četnost nepovolených vykopávek paleontologických nálezů se snížila na minimum. Nechráněné geologické lokality jsou chráněny prostřednictvím jednotlivých územních plánů. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) Při pozemkových úpravách ve všech katastrálních územích došlo jak k vyhodnocení stávajícího stavu ÚSES, tak i k maximálnímu parcelnímu vymezení skladebných částí USES na pozemky obecní a státní. Nepovedlo se bohužel zcela, někde zůstaly prvky ÚSES na soukromé půdě a některé nemají potřebné prostorové parametry. V současné době jsou realizována první opatření na rekonstrukci a založení nových skladebných částí ÚSES, které vyšly z pozemkových úprav. Jedná se prvky lokálního ÚSES v k.ú. Klentnice a k.ú. Mikulov na Moravě. Cíle OPK v ochraně krajinného rázu Rekreační využívání území i nová výstavba v obcích byly umožněny především v plochách k tomuto účelu vymezených územními plány obcí. Pro těžbu nerostných surovin v uplynulém období žádné nové lokality vymezeny nebyly. V CHKO nebyl podán žádný výrazný investiční záměr, který by navrhoval nový zemědělský či výrobní areál v krajině; investoři prozatím využívají opuštěné či nevyužité zemědělské areály. Nové komunikace v území jsou budovány zejména na základě KPÚ a schválených Plánů společných zařízení jako pouze zemědělské účelové komunikace. Nové plochy pro občanské vybavení nebo řemeslné výroby jsou vymezovány především ve IV. zóně, vždy však v plochách mimo přírodně cenná území. Dochovanou mozaiku menších ploch vinic, sadů, luk a orné půdy se na většině území nepodařilo udržet, protože dochází ke vzniku větších ploch souvislých vinic. Tento trend je důsledkem příznivé dotační politiky v oblasti rozvoje vinařství. Přístupnost do krajiny se s požadavky na oplocování mladých výsadeb vinic v území CHKO lokálně zhoršuje. Monitoring a výzkum Revize botanických a zoologických inventarizačních průzkumů byla provedena a vlastní inventarizace probíhá zejména v rámci projektu Implementace soustavy Natura 2000. Vybrané speciální skupiny jsou pak ještě monitorovány osvědčenými externími subjekty (PO), část monitoringu je prováděna také pracovníky Správy CHKO (EVL). Výzkumné aktivity jsou koordinovány tak, aby se vzájemně nepřekrývaly a pokrývaly co nejvíce fenoménů. Díky koordinaci výzkumných aktivit a vydáváním výjimek na vstupy a činnosti do MZCHÚ, kde je jednou z podmínek předání závěrečných zpráv, získává Správa CHKO cenné údaje a informace od externích subjektů. Zhodnocení významu obor na koprofágní hmyz, jako nejvýznamnějšího území s výskytem silně a kriticky ohrožených druhů, bylo prováděno zaměstnanci Správy CHKO. Na území obor proběhl jednorázový výzkum motýlů. Sledování stavu a vývoje populace dudka chocholatého bylo prováděno externím subjektem (ČSO). Zjišťování stavu lesních porostů v závislosti na různých typech hospodaření v současné době ještě probíhá, studie ještě není zpracována. Průběžný monitoring litorálních porostů na rybnících je sice prováděn, ale žádná speciální opatření pro jejich stabilizace na Novém rybníce nebyla přijata. Také výskyt kriticky ohrožených druhů rostlin podrobně 134 zmapován nebyl z důvodu hnízdění zvláště chráněných druhů ptáků (např. chřástal malý a volavka červená). Řízené jarní povodně a jejich vliv na biotu v NPR Křivé jezero podrobně vyhodnocovány nebyly. Vyhodnocování managementových zásahů je prováděno jednak pracovníky Správy a jednak v rámci monitoringu PPK. Po vyhodnocení jsou pro další management převzaty postupy, které zvyšují efektivitu opatření (např. vhodné načasování zásahu). Do databáze NDOP jsou postupně zadávány zjištěné výskyty zvláště chráněných druhů. Pokračovalo předávání získaných dat z monitorovacích hydrometeorologických stanic v NPR Křivé jezero a NPR Děvín-Kotel-Soutěska na Mendelu Brno k dalšímu využití. Podíl na mezinárodním monitoringu byl minimální. Výzkumné aktivity byly směrovány s upřednostněním získávání poznatků o MZCHÚ a o evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 a s vazbou na vyhodnocení prováděných managementových opatření a vývoj ohrožujících faktorů přírodního prostředí. Studie na zjištění stavu a dalšího vývoje lesních porostů v NPR Děvín–Kotel-Soutěska v závislosti na různých typech hospodaření nebyla zajištěna. Nové údaje a informace jsou přebírány z různých dalších zdrojů a jsou využívány dle vlastních potřeb. Cíle OPK v oblasti terénní služby Stráž přírody byla personálně stabilizovaná, jmenováni jsou strážci (14), zpravodajové (1) i čekatel (1) ve smyslu metodických listů AOPK ČR. Stráž přírody se v průběhu roku schází 3x, z toho 2x před a po sezóně, jednou na společné terénní brigádě. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny Lesní hospodářství Přirozená obnova porostů cílovými dřevinami (DB, JL) není zejména díky klimatickým podmínkám a věkové struktuře lesa ve větší míře možná. Generativně se DB obnovuje ve zdejších podmínkách velmi obtížně a vegetativní obnova je díky stáří DB porostů velmi ojedinělá. Přirozeně se obnovuje ve větší míře pouze LP, JS, BB. Invazivní druhy dřevin průběžně mapují jak pracovníci AOPK ČR, tak pracovníci LČR,s.p. a na základě výsledků jsou pak invazivní dřeviny odstraňovány. Část probíhá v režii hospodařících subjektů, část AOPK ČR podporuje z dotačních titulů a odstraňovány jsou zejména PJS a AK. Celoplošná příprava půdy od roku 2012 probíhá jen po konzultaci se Správou CHKO, která její rozsah omezuje ve prospěch ZCHD. Při obnovních těžbách jsou na plochách ponechávány výstavky v počtu 5 ks/ha. Výběr probíhá na základě stanovených kritérií. V minulosti uvažovaná dohoda na oddělené pěstování sazenic reprodukčního materiálu sebraného Správou CHKO nebyla uzavřena, Správa vlastní sběr reprodukčního materiálu lesních dřevin nerealizovala. Snižování úživných ploch v oborách nebylo v minulosti aktivně podporováno. LČR odstraňují bez chebdí na své náklady. Porosty jírovce maďalu jsou biotopem některých ZCHD, proto se rekonstrukce takových porostů v minulosti nenavrhovala, ale k jejich rozšiřování nedochází a pomístně jsou jírovce nahrazovány výsadbou ovocných stromů. Javor babyka byl a je aktivně potlačován z důvodu obnovy lesa cílovými druhy dřevin, přednostně při výchově lesa. Pracovníci AOPK ČR mapují výskyt významných exemplářů původních dřevin (jeřáb oskeruše, j. břek) a staré dubové výstavky. Hospodaření na zemědělské půdě šetrné k životnímu prostředí Projekt sítě informačních center byl realizován, zájem o ekologické zemědělství je však na území CHKO Pálava malý, lepší situace je pouze s integrovaným vinohradnictvím. Na území bývalého vojenského cvičiště v Mikulově vznikl nový pastevní areál udržovaný v systému ekologického zemědělství. Do režimu ekologického zemědělství bylo převedeno cca 10 ha sadů. Byla zahájena revitalizace Klentnických sadů v rámci rekonstrukce skladebných částí ÚSES. Připravuje se revitalizace dalších sadů a krajinných prvků s ovocnými dřevinami, probíhají výsadby nových ovocných dřevin do krajiny. Do krajiny bylo vysazeno několik stovek soliterních dřevin, obnovena byla Mikulovská alej výsadbou 317 ks lip. 135 Myslivost a rybářství Cíle OPK v péči o zvěř V oborách byl externím subjektem prováděn monitoring trvalých ploch ke sledování vegetace, který po vyhodnocení a na základě aktualizace mapování biotopů potvrdil pokračující degradaci stanovišť. Jednání o dalším provozování obor byla vedena, ale se slabší intenzitou než v předchozím období a bez výsledku zaručujícího zlepšení této situace. Od liniového sčítání zvěře v oborách za účasti ochrany přírody bylo upuštěno. Odlov mufloní zvěře je ve spolupráci s orgánem státní správy myslivosti maximálně podporován. V poslední době byla vydána rozhodnutí, která odlov této zvěře usnadňují. Počty ulovených kusů sice rok od roku stoupají, ale stále nedosahují potřebné úrovně, odpovídající alespoň ročnímu přírůstku. Přikrmování zvěře na území MZCHÚ není prováděno, případně jsou krmná zařízení jen v okrajových, ochranářsky méně cenných plochách. Stav území okolo nich je pravidelně kontrolován. Cíleně je ale prováděno předkládání omezeného množství krmiva za účelem vnadění černé a mufloní zvěře k zařízením sloužícím k lovu zvěře. Pouze společné lovy na drobnou zvěř (zajíc, bažant) jsou omezovány, naopak společné lovy na spárkatou zvěř jsou podporovány, ale nejsou uživateli honiteb dostatečně využívány. Opatření pro zlepšení podmínek pro drobnou zvěř nejsou většinou díky nezájmu uživatelů honiteb realizována. Výjimkou je honitba Nivy Mikulov, kde je prováděno rozčleňování zemědělských pozemků zakládáním různých travních směsí a udržováním úhorů. Cíle OPK v péči o rybářské revíry Průtočnost zavodňovacích kanálů v NPR Křivé jezero byla průběžně sledována, v nutných případech bylo realizováno zprůtočnění bobřích hrází. Situace je v hnízdní sezóně komplikována pravidelným hnízděním orla mořského v dané lokalitě, což realizaci bezprostředních zásahů omezuje. V posledních letech bylo umělé povodňování omezeno v důsledku hydrologických deficitů v jarním období. Populace ryb v NPR je monitorována pouze příležitostně (nedostatečné personální zajištění). Opatření na podporu piskoře pruhovaného nebyla realizována z finančních důvodů. Rybářství v NPR nadále není povoleno. Vybudování uvažovaného rybího přechodu není z technických důvodů možné realizovat. Cíle OPK v hospodaření na rybnících V rámci rybníkářství jsou návrhy obsádek každoročně předkládány Správě CHKO, stejně jako termíny výlovů. Odbahnění rybníků je striktně vázáno na souhlas a realizovaná odbahnění se netýkala oblastí s výskytem chráněných druhů rostlin. K částečnému odbahnění Nového rybníka nebo jeho letnění dosud nedošlo, věc je třeba dále řešit. Omezení manipulace v hnízdní době je dle možností dodržováno. Nadále je nutné zaměřit se na intenzivnější monitoring rybníků, vyhodnocování hospodaření a jeho dopadů a komunikaci s vlastníkem ohledně případných úprav hospodaření. Cíle OPK ve vodním hospodářství Poldr na Mušlovském potoce prozatím není v plánu realizace. Ve spolupráci s SPÚ byl vypracován projekt na obnovu rybníčku na Mušlovském potoce, investorem bude SPÚ, termín realizace je plánován v roce 2015. Soubor revitalizačních opatření na Klentnickém potoce nebyl realizován, bylo by žádoucí opatření realizovat v následujícím období. Po provedení KPÚ došlo na některých pozemcích k vymezení společných zařízení (zasakovací pásy, remízky), doposud ale nebyly realizovány. Na rybnících ležících na Mušlovském potoce byla po dohodě s hospodařícím subjektem snížena rybí obsádka, což se pozitivně projevilo ve zvýšení průhlednosti vody a na zvýšení velikosti a početnosti zooplanktonu. Vzhledem ke skutečnosti, že na lokalitě neproběhly zoologické ani botanické monitoringy a výsledky tak nejsou podložené, bylo by žádoucí výše uvedené průzkumy do budoucna zajistit. AOPK ČR se průběžně snaží o realizaci protierozních opatření a opatření k zadržování vody v krajině, avšak vzhledem k omezením a obtížně dostupným finanční prostředkům a slabým právním nástrojů k vynucení obdobných opatření je realizace zdlouhavá. 136 Hospodářské aktivity a rozvojové záměry Rozvojové aktivity slučitelné s posláním CHKO („inverzní zonace“) Využití tzv. „inverzní zonace“ pro rozvoj aktivit slučitelných s posláním CHKO formulovaných podle jednotlivých zón se neosvědčilo, protože nebyla ze strany hospodařících subjektů zcela využívána, a ze strany Správy CHKO nebylo možné vyžadovat jejich absolutní plnění. Nejvíce byla naplňována doporučení pro I. zónu, protože zde má Správa největší vliv a možnost ovlivnění, ve II. zóně byla naplňována opatření pro lesní porosty a stavby, naopak opatření na zemědělské půdě nebyla plněna pro minimální možnost vynutitelnosti. Opatření ve III. a IV. zóně byla naplňována pouze jako dílčí a ojedinělé případy, např. výsadby a realizace prvků ÚSES. Cíle OPK v oblasti výstavby Správa CHKO se k ochraně krajinného rázu na úseku výstavby vždy aktivně účastnila projednávání územních plánů, zejména při vymezování nových ploch s rozdílným způsobem využití. K předávání aktuálních informací starostům byla využívána především pravidelná setkání Mikroregionu Mikulovsko (samostatná setkání se nesetkala se zájmem starostů ani stavebních úřadů). Území CHKO spadá do působnosti dvou stavebních úřadů, s nimiž byla Správa CHKO v případě potřeby v kontaktu a nastalé problémy byly řešeny operativně. Informační brožura o tradiční zástavbě v území byla vydána a je k dispozici zájemcům i obcím. Základní doporučení pro investory vstupující do území CHKO jsou součástí vydané brožury, hojně je využívána úvodní konzultace investora (projektanta) ke konkrétnímu území a záměru. Bližší vyhodnocení architektury jednotlivých obcí na území CHKO zatím zpracováno nebylo. Spolupráce se zpracovatelem dokumentu Vyhodnocení krajinného rázu CHKO neustále pokračuje formou odborné pomoci v případě individuálního posouzení investičních záměrů. V rámci jednotlivých staveb v územích s památkovou ochranou Správa CHKO spolupracuje s NPÚ. Nedaří se významně zapojit studenty různých škol do procesu hodnocení architektonických hodnot jednotlivých obcí nebo celého území CHKO. Cíle OPK v oblasti dopravy V případě rekonstrukcí stávajících silnic byly vždy respektovány současné trasy komunikací, takže k novým významným zásahům do terénu nedochází. Spolupráce se správcem komunikací na území CHKO byla zajištěna účastí pracovníka Správy CHKO v komisi pro zimní údržbu silnic, dále spoluprací na úseku údržby zeleně kolem silnic. Parkování v obcích během turistické sezóny je i nadále problém, i když některé obce ho řeší vytvářením parkovacích míst v rámci úpravy veřejných prostranství. Stavba komunikace R/52 prozatím neprobíhá. V rámci odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo zrušeno závazné stanovisko Správy CHKO k tomuto záměru. Průmysl, drobná výroba, obchod, sklady a zacházení s odpady Správa CHKO v procesu projednávání ÚP prosazuje při řešení vlivů průmyslu, výroby a nakládání s odpady zásady k zabezpečení ochrany krajiny a krajinného rázu. Nové vymezované plochy s rozdílným způsobem využití jsou zejména určeny pro bydlení, rekreaci nebo drobnou řemeslnou výrobu, vinařství atd., a tyto záměry byly směřovány do lokalit mimo zvláště maloplošná chráněná území. Rekultivace ploch bývalých skládek odpadů byly řešeny u plochy u obce Pavlov. V problematice likvidace černých skládek probíhá spolupráce s obcemi na několika úrovních podle aktuálních potřeb. Cíle OPK v oblasti těžby nerostných surovin Ukončení těžby na Janičově vrchu bylo přínosem a umožnilo vznik nového biotopu v podobě jezera syceného podzemní vodou. Rekultivační práce proběhly v průběhu let 2005-2008 s pozitivními výsledky a od roku 2014 je prostor přírodní památkou s názvem Lom Janičův vrch. Mušlovská pískovna byla zcela revitalizována a nyní jsou shromažďovány podklady pro její vyhlášení za přírodní památku. 137 Rekreace, sport a turistika CHKO je vybaveno dostatečným informačním systémem pro pohyb návštěvníků především při vjezdech do CHKO a u všech MZCHÚ, rozpracováno je celkové vybavení území informačními panely MZCHÚ a hraničními tabulemi. Trasy pro pohyb návštěvníků jsou KČT průběžně udržovány, z podnětu Správy došlo i k vymezení nových tras, vždy ale tak, aby nedocházelo k poškozování zájmů ochrany přírody. Na mnoha místech byly instalovány či obnoveny zábrany k usměrnění pohybu návštěvníků. Vlastní terénní činnost s veřejností se podstatně zhoršila po ukončení činnosti CEV Pálava a je tedy řešena pracovníky Správy pouze nárazově a podle možností. Cykloturistické trasy jsou vymezeny mimo MZCHÚ a jsou v CHKO běžně užívány. Na základě platných výjimek došlo k posunu od bránění některých sportovních aktivit (paragliding, horolezectví) k jejich podmíněnému povolení. Specifické formy agroturistiky nebyly v CHKO zatím řešeny, stejně jako záměr budovat velkokapacitní rekreační zařízení ve volné krajině. Po složitém rozporném řízení bylo zřízeno jedno veřejné tábořiště u obce Klentnice (v NPR). Cíle OPK v oblasti práce s veřejností Koncepční materiál pro EVVO nebyl v posledních letech vypracováván, spolupráce s partnery na dílčím plnění práce s veřejností ale probíhala. Spolupráce s partnery na informování veřejnosti byla zajištěna jak průběžnými kontakty s TIC, tak třeba pravidelnou účastí na jednání starostů z regionu (DSO Mikulovsko). Projekt NS Svatý kopeček pro město Mikulov byl zpracován a realizuje se. Publikační činnost AOPK ČR není naplňována pro nedostatek finančních prostředků. CEV Pálava (ČSOP) svoji činnost postupně utlumilo a je neaktivní. Celkově celá oblast EVVO postupně stagnovala a její intenzita se snižovala zejména z důvodu nedostatku financí. Závěrečný přehled plnění prioritních úkolů za celou CHKO Zachovat význačná společenstva CHKO Pálava, zejména stepní, lesostepní a slaništní, podporovat rozmanitosti rostlinných i živočišných druhů těchto stanovišť; aktivní management směrovat především na potlačování konkurenčně silných druhů a odstraňování biomasy (pastva, seč, vyřezávání náletu). Plněno Pečovat o lokality soustavy Natura 2000 (ptačí oblast, evropsky významné lokality) s ohledem na jejich hlavní předmět ochrany. Plněno Zachovat či obnovit přirozenou druhovou skladbu porostů, redukovat invazní a geograficky nepůvodní druhy rostlin a dřevin. Plněno Provádět průběžně monitoring význačných a ohrožených druhů či skupin rostlin a živočichů, průběžně a přednostně sledovat plochy, kde jsou prováděny managementové zásahy. Výsledky sledování pak promítnout do způsobů další péče o území. Plněno Vyhodnotit vliv oborního chovu zvěře na ekosystémy, rostliny a živočichy Milovického lesa. Nesplněno Podpořit ochranu půdy proti erozi, např. zakládáním neprodukčních prvků na orné půdě nebo převodem vhodných pozemků do TTP. Rozpracováno Vypracovat stavebně architektonický řád pro zastavitelná území obcí a tento dokument široce distribuovat za účelem předcházení konfliktních situací s potenciálními stavebníky v CHKO. Splněno Zasazovat se o odstranění černých skládek a rekultivaci prostorů po ukončené těžbě. Plněno Usměrňovat turistický ruch na značené turistické i cykloturistické trasy a udržovat terénní informační systém. Plněno 138 6. Použitá literatura ANONYMUS, Plán péče o Přírodní památku Anenský vrch na období 2013–2022, Mikulov, 2013, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní památku Kienberg na období 2013–2022, Mikulov, 2013, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní památku Kočičí skála na období 2013–2022, Mikulov, 2013, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní památku Lom Janičův vrch na období 2014–2019, Mikulov, 2014, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní památku Růžový kopec na období 2013–2022, Mikulov, 2013, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní rezervaci Liší vrch na období 2013–2022, Mikulov, 2013, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní rezervaci Svatý kopeček na období 2010–2019, Mikulov, 2010, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní rezervaci Milovická stráň na období 2010–2019, Mikulov, 2010, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní rezervaci Šibeničník na období 2010–2019, Mikulov, 2010, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o přírodní rezervaci Turold na období 2010–2019, Mikulov, 2010, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o národní přírodní rezervaci Tabulová na období 2014–2018, Mikulov, 2014, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o národní přírodní rezervaci Děvín-Kotel-Soutěska na období 2010– 2018, Mikulov, 2010, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o národní přírodní rezervaci Křivé jezero na období 2011–2018, Mikulov, 2001, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu na období 2010– 2019, Mikulov, 2010, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, Plán péče o národní přírodní památku Kalendář věků na období 2015–2024, Mikulov, 2014, Správa CHKO Pálava ANONYMUS, 34. floristický kurs České botanické společnosti v Břeclavi. Zpr. es. Bot. Společ., 1995, roč. 30, příloha 1995/1. ISSN 1211-5258. ANONYMUS, Geologická a přírodovědná mapa CHKO a BR Pálava 1: 25 000. Praha: Český geologický ústav, 1995. ANONYMUS, Lesní hospodářský plán 2000 – 2009. Brno: Lesprojekt Brno, a.s., 2000. ANONYMUS, Stručné hodnocení současného stavu vymezení biocenter nadregionálního a regionálního systému ekologické stability krajiny v CHKO Pálava v souladu s § 3 vyhl. . 395/1992 Sb. Mikulov, 1998. Správa CHKO Pálava. ANONYMUS, Územně technický podklad nadregionálních a regionálních ÚSES R (digitální data, mapový vícetisk), Praha: MŽP R, 1997. ANONYMUS, Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. Vydání II. AOPK ČR., Brno. BÍNOVÁ, L., Nadregionální a regionální ÚSES R, Územní – technický podklad (textová část). Brno, 1996. 139 BÍNOVÁ, L.; BUČEK, A.; HUDEC, K. aj., Trilateral national park Danube-Morava-Dyje floodplains. Moravian part of trilateral park. Project of WWF International No. 3921. Brno: Veronica, 1992. 41 s. BÍNOVÁ, L.; KABELÁČ, I.; LACINOVÁ, Y. Vyhodnocení krajinného rázu území CHKO Pálava, 2003. BUČEK, A.; FLOROVÁ, K.; KUNDRATA, M. aj. Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Pálava. Program GEF - Biodiversity Protection in the Czech Republic. Brno: Veronica, 1997. 241 s. CULEK, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. ČERNÝ, Z., Tesaříkovití brouci (Cerambycidae) v Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervaci Pálava a na jižní Moravě, RegioM 1996-1997, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1997, 16-28 ss ČÍŽEK, P., FORNUSEK, R., Výsledky faunistického průzkumu dřepčíků (Coleoptera: Chrysomelidae,: Alticinae) na území Chráněné krajinné oblasti Pálava, RegioM 2000-2001, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2001, 4-10 ss ČUPA, P., Biosférická rezervace Dolní Morava, RegioM 2006, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2006, 9-14 ss DANIHELKA, J. (ed.). Pálava na prahu třetího tisíciletí. Mikulov: Správa chráněných krajinných oblastí České republiky; Správa chráněné krajinné oblasti Pálava; Centrum ekologické výchovy Pálava, 2003. 138 s. ISBN 80-239-1975-X. DANIHELKA, J.; HANUŠOVÁ, M. 1995: Poznámky k současnému stavu slanomilné flory a vegetace v okolí Nesytu u Sedlce. Zpr. es. Bot. Společ., roč. 30, suppl. 1995/1, s. 135–146. ISSN 1211-5258. DANIHELKA, J.; KMET, J. Plán péče o národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu na období 2001–2009. Mikulov, 2001. Správa CHKO Pálava. DANIHELKA J., CHRTEK J., KAPLAN Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic: Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky. Preslia. 84, 647–811. DANIHELKA J., CHYTRÝ M., GRULICH V. & TICHÝ L. (2000): Stipa eriocaulis - přehlížený druh české flóry. - Preslia, Praha, 72: 399-410. DANIHELKA, J., HÉDL, R. 2001: Monitorování změn ve struktuře rostlinných společenstev v závislosti na hospodářských opatřeních v NPR Děvín, Zpráva o portupu prací za rok 2001, Projekt VaV 610/10/00 „Vliv hospodářských zásahů na změnu biologické diverzityve zvláště chráněných územích“, Brno, 31. 10. 2001 DANIHELKA, J., Nálezy a ztráty jihomoravských slanisk – hvězdnice sivá, ŽIVA 3/2009,107109 DANIHELKA, J., Poznámky k rozšíření některých vzácnějších a pozoruhodných rostlin na Mikulovsku, RegioM 1993, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1993, ss. 3739 DEDEK, P., MATUŠKA, J., Lesák rumělkový – brouk v hledáčku Evropské unie, RegioM 2011, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2012, 4-12 ss FROHLICH, A, ŠVESTKA, F., Nynější stav sedlecké halofytní reservace u Mikulova, PRESLIA 1956, 28: 212 - 215 DEMEK, J.; MACKA, M. (eds.). Pavlovské vrchy a jejich okolí. Studia geogr. Brno, 1970, 11, s. 1–195. GALOUSEK, R., „Proč právě v Mikulově“- krátké pojednání o činnosti ekologického centra ADONIS, RegioM 1992, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1992, s. 21 140 GALOUSEK, R., Možnosti rozvoje ekoturistiky na jižní Moravě, RegioM 1992, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1992, s. 22 GRULICH, V. Historie floristického výzkumu nejjižnější Moravy. Zpr. es. Bot. Společ., 1995, roč. 30, suppl. 1995/1, s. 19–22. ISSN 0507-1992. GRULICH, V., Mochna jahodníkovitá (Potentila sterillis) na Břeclavsku, RegioM 1993, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1993, 29-30 ss GRULICH V. (2012): Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia 84: 631-645. HADINEC, J., LUSTYK, P., (2007): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. VI.. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 42: 247–337, 2007 HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. ET AL. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 1-132. 1213-3393. HAUCK, D., Inventarizační průzkum NPR Děvín-Kotel-Soutěska z oboru saproxylitičtí brouci, Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring – inventarizační průzkumy, Mott MacDonald, listopad 2013, 16 s. HLUCHÝ, M., LAŠTUVKA, Z., POSPÍŠIL, Z., Význam ekologického vinohradnictví pro ochranu přírody a krajiny, RegioM 2010, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2010, 4-23 ss HLUCHÝ, M., LAŠTUVKA, Z., ŠVESTKA, M., VÍTEK, P., Výsledky monitoringu biodiverzity denních motýlů (Lepidoptera: Rhopalocera, Zygaenidae) vinic a sosusedících lesostepních biotopů Chráněné krajinné oblasti Pálava, RegioM 2007, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2007, 13-24 ss HORA, J.; DAMOHORSKÝ, M.; HÄRTEL, H. aj. Legislativa EU a ochrana přírody. Praha: Česká společnost ornitologická, 1998. 96 p. HORA, J.; KUČERA, T.; PLESNÍK, J. Ochrana přírody v Evropské unii. Praha: Česká společnost ornitologická, 1999. 15 s. HORÁK, J. Waldtypen der Pavlovské kopce (Pollauer Berge). Acta Sc. Nat. Brno, 1969, . 3(7), s. 1–40. ISSN 0032-8758. HORÁK, P. Populace husy velké (Anser anser) hnízdící na stromech vyhynula. Crex– Zpravodaj Jihomor. pobočky SO, 1999, . 14, s. 41-45. HORAL, D. (ed.) K hnízdním pokusům sokola stěhovavvého (Falco peregrinus) v oblasti Novomlýnských nádrží a Pálavy na přelomu 20. a 21. století, CREX – Zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 32 (2013): 82-94 HUČÍK, M. Koncept ÚP obce Dolní Věstonice projednaný s DOSS. AR projekt Brno, s. r. o., 1999. HUČÍK, M. Regulační plán rekreační oblasti Nové mlýny. AR projekt Brno, s. r. o., 2002. CHYTIL, J. Výskyt zvlášt chráněných druh živočich na území rozšiřované CHKO Pálava. Ochrana přírody, 1994, . 49(10), s. 291 - 296. ISSN 1210-258X. CHYTIL, J. Revitalizace a management v NPR Křivé jezero (CHKO Pálava). In KOVAŘÍK, P.; MACHAR, I. (eds.). Mokřady 2000. Sborn. konf., Olomouc 13.-15. 9. 2000. Správa CHKO R a Český ramsarský výbor, Invence Olomouc, s. 18-21. CHYTIL, J.; GAISLER, J. Netopýři zimující v jeskyni Na Turoldu u Mikulova. Vespertilio, 2001, 5, s. 147-148. ISSN 1213-6123. CHYTIL, J.; HAKROVÁ, P.; HUDEC, K. aj. Mokřady České republiky – přehled vodních a mokřadních lokalit R. Mikulov: Český ramsarský výbor, 1999. 327 s. ISBN 80-239-4675-7. 141 CHYTIL, J.; SCHLAGHAMERSKÝ, J. Druhová rozmanitost živočichů Biosférické rezervace Pálava. In BRYJA, J.; ZUKAL, J. (eds.). Zoologické dny Brno 2003. Sborník abstrakt z konference, Brno, 13.-14. února 2003, s. 58-59. CHYTILOVÁ, D., Pálava Světovou banku zajímá, RegioM 1994, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1994, 67-70 ss CHYTRÝ, M.; DANIHELKA, J. Long-term changes in the field layer of oak and oakhornbeam forests under the impact of deer and mouflon. Folia Geobot. Phytotax., 1993, . 28, s. 225– 245. ISSN 0015-5551. CHYTRÝ M., KUČERA T., KOČÍ M., GRULICH V. & LUSTYK P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. CHYTRÝ, M. (ed.) (2007). Vegetace České republiky 1.Travinná a keříčková vegetace. Vydání 1. Praha: Academia. 526 s. ISBN 978-80-200-1462-7. CHYTRÝ, M. (ed.) (2009). Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Vydání 1. Praha: Academia. 520 s. ISBN 978-80-200-1769-7. CHYTRÝ, M. (ed.) (2011). Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace. Vydání 1. Praha: Academia. 827 s. ISBN 978-80-200-1918-9. CHYTRÝ, M. (ed.) (2013). Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. Vydání 1. Praha: Academia. 551 s. ISBN 978-80-200-2299-8. JATIOVÁ, M.; LAPÁČEK, V. Chráněná krajinná oblast Palava. [The Palava Protected Landscape Area]. Živa, 1978, . 78, s. 15–16. ISSN 0044-4812 KABELÁČ, I. Koncept ÚP projednaný s DOSS. Land studio Brno, 1995. KABELÁČ, I. Regulační plán obce Perná. Land studio Brno, 1996. KMET, J., Kontinuální sledování návštěvnosti Národní přírodní rezervace Děvín-KotelSoutěska v roce 2006, RegioM 2008, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2008, 27-31 ss KOLAŘÍK, J., Historie a objevování krasových jevů Pavlovských vrchů, RegioM 2011, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2012, 46-68 ss KOPECKÝ, F., KESSL, J., Inventarizační průzkum NPR Slanisko u Nesytu z hydrologie, Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring – inventarizační průzkumy, Mott MacDonald, prosinec 2013, 17 s. KUBÁT K. ET AL [eds] (2000): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha. LÖW, J.; MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003. 552 s. ISBN 80-86386-27-9. LOŽEK, V., Změny biocenóz Milovické pahorkatiny podle výpovědi měkkýšů, RegioM 1998, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1998, 4-9 ss LUSK, S.; HOLÍK, J., Význam bezbariérového spojení říčního systému Moravy a Dyje na území České republiky s Dunajem. In Biodiverzita ichtyofauny R (II). Brno: Ústav biologie obratlovců AV R, 1998, s. 69–83. ISBN 80-238-3192-5. MACKOVČIN, P. (ed.) et al. (2006). Mapy geomorfologického členění: Geomorfologické jednotky ČR 2005 Mapová příloha, s. 533-543. In: Demek, J.; Mackovčin, P. (eds.) et al. MACHÁČEK, P., Hnízdění čápů bílých ve Strachotíně a okolí, RegioM 2009, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2009, 4-6 ss MACHÁČEK, P., Kormorán velký (Phalacrocorax carbo)na jižní Moravě, RegioM 2008, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2008, 22-26 ss 142 MACHÁČEK, P., Hnízdění čápů bílých (Ciconia ciconia) na okrese Břeclav, RegioM 1993, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1993, 21-23 ss MALENOVSKÝ, I., Zprava o výsledcích entomologických exkurzí na území CHKO Pálava v roce 2010: Křísi (Hemiptera: Auchenorrhyncha), Brno, 31. 12. 2013 MÁLKOVÁ, P.; LACINA, D., Významná ptačí území v České republice. Praha: Česká společnost ornitologická, 2001. 144 s. MATUŠKA, J. 1991: CHKO Pálava – současná situace a výhled po 15 letech od vyhlášení ochrany. Památky a příroda, . 16, s. 417–420. ISSN 0139-9853. MATUŠKA, J., Pálava Biosphere Reserve. In JENÍK, J.; PRICE, M.F. (Eds.). Biosphere Reserves on the Crossroads of Central Europe: Czech Republic – Slovak Republic. Praha: Empora, 1994, s. 81–96. ISBN: 80-85779-19-6. MATUŠKA, J., Přírodní památka Kočičí skála a ochranářská péče v období do roku 2022, RegioM 2012, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2013, 10-22 ss MATUŠKA, J., ŠVADLENKA, J., Management zvláště chráněných území v Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervaci Pálava v letech 1993-1996, RegioM 1996-1997, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1997, 32-35 ss MATUŠKA, J., Propagace ochrany přírody na Správě CHKO a biosférické rezervace Pálava pro nejbližší roky, RegioM 1995, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1995, 8994 ss MATUŠKA, J., Propagace ochrany přírody na Správě CHKO a biosférické rezervace Pálava pro nejbližší roky, RegioM 1995, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1995, 89-94 ss MATUŠKA, J., Ochrana přírody v novém, RegioM 1994, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1994, s. 70 MATUŠKA, J., Proč rozšíření CHKO, RegioM 1993, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1993, ss. 31-34 MATUŠKA, J., Biosférická rezervace Pálava a její další možnosti vývoje, RegioM 1992, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1992, ss. 19-20 MATUŠKA, J., Živá příroda, ss. 22-35, In SVOBODA, M. a kol., Mikulov, Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 450 MIKLÍN, J., Úbytek travních porostů v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová, Kočičí vrch a Růžový kámen, RegioM 1995, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1995, 4-9 ss MIKÁTOVÁ, B.; PELLANTOVÁ, J.; VLAŠÍN, M. Amphibia and Reptilia in South Moravian region. Acta Mus. nat. Pragae, 1989, . 45(B), s. 121–180. MLÍKOVSKÝ J. & STÝBLO P., eds., 2006: Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP, Praha. MRLÍK, V., CHOBOT, J., Včelojed lesní v Milovickém lese (CHKO Pálava), RegioM 2011, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2012, 42-45 ss NEUHÄUSLOVÁ, Z.; MORAVEC, J. (eds.) (1997). Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. 1 : 500 000. Botanický ústav Akademie věd České republiky, Praha. PÁNEK, T., Inventarizační průzkum NPR Děvín-Kotel-Soutěska z oboru geomorfologie, Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring – inventarizační průzkumy, Mott MacDonald, říjen 2013, 30 s. PAVLOV, I., Opatření k zabezpečení odpovídajího vodního režimu v NPR Křivé jezero, RegioM 1995, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1995, 95-97 ss 143 PETŘÍČEK V., et al. (1999). Péče o chráněná území: I. Nelesní společenstva. Vydání 1. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. PODHAJSKÁ, Z. 1998: Important Plant Areas of the Czech Republic. In SYNGE, H.; AKEROYD, J. (eds.). Planta Europa. Proceedings of the second European Conference on the Conservation of wild Plants, Uppsala (Sweden), 9–14 June 1998, s. 98–102. POKORNÝ, J.; ROTH, P. Natura 2000 – Otázky a odpovědi. Praha: AOPK R; MŽP, 2001. 22 s. ISBN 80-86064-57-3. RIGASOVÁ, M., Přírodní rezervace Šibeničník na jižním okraji Mikulova, RegioM 2007, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2007, 30-35 ss RIGASOVÁ, M., Franz Zdobnicky a jeho botanická zahrada v Klentnici, RegioM 2000-2001, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2001, 27-30 ss RIGASOVÁ, M., Povrchové vody Mikulova, RegioM 1998, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1998, 10-22 ss RIGASOVÁ, M., Okrášlovací spolek a počátky ochrany přírody v Mikulově, RegioM 1995, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1995, 68-76 ss RIGASOVÁ, M., Trličník brvitý (Gentianopsis ciliata) a chrpina úzkoperá (Jacea stenolepis) v Milovickém lese, RegioM 1993, Zpravodaj Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 1993, 27-28 ss ROTH, P. (ed.). Legislativa evropských společenství v oblasti územní a druhové ochrany přírody: směrnice 79/409/EHS, směrnice 92/43/EHS, rozhodnutí 97/266/ES. Praha: MŽP, 2003. 181 s. ISBN 80-7212-222-3. ŘEHÁK, Z.; CHYTIL, J.; BARTONIČKA, T., aj., 2003: Výskyt drobných savců na území Biosférické rezervace Dolní Morava (rozšířená Biosférická rezervace Pálava). část II. Netopýři – Microchiroptera. Lynx: zprávy mammaliologického kroužku, . 34, s. 181-203 SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena České socialistické republiky. Vol. 1. – Academia, Praha STEJSKAL, J., Geologická stavba Pavlovských vrch se zřetelem na tektoniku a stratigrafii flyše .II. Věst. stát. úst. geol. SR, 1935, . 11, s.15-25. VACEK, O., Inventarizační průzkum NPR Děvín-Kotel-Soutěska z oboru pedologie, Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring – inventarizační průzkumy, Mott MacDonald, září 2013, 41, s. VACEK, O., Inventarizační průzkum NPR Křivé jezero z oboru pedologie, Implementace soustavy Natura 2000 v území v péči AOPK ČR a jejich monitoring – inventarizační průzkumy, Mott MacDonald, září 2013, 29 s. VALÍČKOVÁ, I., Vývoj soustavy Natura 200 v ČR, RegioM 2005, Sborník Regionálního muzea v Mikulově, Mikulov 2005, 22-31 ss VAŠÁTKO, J., Geobiocenozy Pavlovských vrch a okolí. Praha: Academia, 1979. 93 s. Studie SAV, 10/1979. VAŠÁTKO, J., Geobiocenozy Pavlovských vrch a okolí. Praha: GÚ SAV, 1987. Disertační práce. VÍTEK, J. Škrapy ve vápencích Pavlovských vrchů, Acta Mus. Moraviae, Sci. Geol. XCVIII (2013): 1, 91 – 109, 2013, ISSN 1211 - 8796 VLAŠÍN, M.; ELEDER, P. Rozšíření ochranářsky důležitých savců v Jihomoravském kraji (I. část). Vlast. Sbor. Vysočiny: odd. věd přír., Jihlava, 1991, . 10 s. 209–227. ISSN 05071992. 144 VLAŠÍN, M.; ELEDER, P.; NEČASOVÁ, I. Rozšíření ochranářsky důležitých savců v Jihomoravském kraji (II. část). Vlast. Sbor. Vysočiny: odd. věd přír., Jihlava, 1993, . 11 s. 273–295. ISSN 0507-1992. WEISER, S., Ing. Preventivní hodnocení krajinného rázu CHKO Pálava, Moskevská 15/1232, Karlovy Vary z 8. 11. 2011 145 7. Seznam zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky AV – Akademie věd BR – biosférická rezervace CEV – centrum ekologické výchovy ČOV – čistírna odpadních vod ČSAV – Československá akademie věd ČSO – Česká společnost ornitologická ČSOP - Český svaz ochránců přírody ČSPHM – čerpací stanice pohonných hmot ČÚOP – Český ústav ochrany přírody EU – Evropská unie EVL – evropsky významná lokalita EVVO – enviromentální výchova, vzdělání a osvěta EZ – ekologické zemědělství GAČR – Grantová agentura České republiky GIS – Geografický informační systém GSM – globální systém pro mobilní komunikaci CHKO – chráněná krajinná oblast CHPV – chráněný přírodní výtvor IP – inventarizační průzkum IUCN – Mezinárodní svaz ochrany přírody JMK – Jihomoravský kraj k. ú. – katastrální území KČT – Klub českých turistů KPÚ – komplexní pozemkové úpravy KÚ – krajský úřad LČR – Lesy České republiky, s. p. LHC – lesní hospodářský celek LHO – lesní hospodářská osnova LHP – lesní hospodářský plán LVA – Lednicko-valtický areál LZ – lesní závod MěU – městský úřad MKR – místo krajinného rázu MRS – Moravský rybářský svaz MŠO – Ministerstvo školství a osvěty MŠVÚ – Ministerstvo školství, výzkumu a umění MZe – Ministerstvo zemědělství MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území MŽP – Ministerstvo životního prostředí NDOP – Nálezová databáze ochrany přírody NN – nízké napětí NPP – národní přírodní památka NPR – národní přírodní rezervace NPÚ – národní památkový ústav NRBC – nadregionální biocentrum NR ÚSES – nadregionální územní systém ekologické stability NS – naučná stezka OKR – oblast krajinného rázu ONV – okresní národní výbor OPK – ochrana přírody a krajiny OPRL – oblastní plán rozvoje lesů OPŽP – Operační program Životní prostředí 146 PLO – přírodní lesní oblast PO – ptačí oblast PP – přírodní památka PPK – Program péče o krajinu PR – přírodní rezervace PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa RP – regulační plán SCHKO – správa chráněné krajinné oblasti SLT – soubor lesních typů SPR – státní přírodní rezervace TEN – transevropská dopravní síť TTP – trvalý travní porost UNESCO - Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu ÚP – územní plán ÚPD – územně plánovací dokumentace ÚPM – územní plán města ÚPNSÚ – územní plán sídelního útvaru ÚPO – územní plán obce ÚSES – územní systém ekologické stability ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody VDNM – vodní dílo Nové Mlýny VTL – vysokotlaký plynovod VVN – velmi vysoké napětí VZCHÚ – velkoplošné zvláště chráněné území ZCHD – zvláště chráněný druh ZO ČSOP – základní organizace Českého svazu ochránců přírody ZÚR – zásady územního rozvoje Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování 147 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Rozbory Chráněné krajinné oblasti Pálava k 30. 6. 2014 PŘÍLOHY 8. Přílohy Textové přílohy č. 1. Výnos o zřízení CHKO Pálava č. 2. Přehled katastrálních území CHKO Pálava č. 3. Nařízení vlády č. 682/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Pálava č. 4. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit č. 5. Doporučená opatření k zachování populací druhů ptáků, které jsou předměty ochrany Ptačí oblasti Pálava, v příznivém stavu v dlouhodobém časovém horizontu Mapové přílohy č. 1 Přehledová mapa č. 2 Zonace CHKO č. 3 MZCHÚ a památné stromy č. 4 Natura 2000 (EVL, ptačí oblasti) č. 5 ÚSES č. 6 Vlastnictví lesa č. 7 Kategorie lesa č. 8 Honitby a obory č. 9 Krajinný ráz č.10 Turistika Příloha č. 1 Výnos o zřízení CHKO Pálava Výnos ministerstva kultury České socialistické republiky ze dne 19. března 1976 čj. 5790/76 o zřízení chráněné krajinné oblasti "Palava" rozprostírající se v Jihomoravském kraji na území okresu Břeclav Ministerstvo kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány a po projednání s Jihomoravským krajským národním výborem stanoví podle § 8 odst. 2 a § 9 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody: § 1 Vymezení a poslání oblasti (1) Území vymezené v příloze tohoto výnosu se prohlašuje za chráněnou krajinnou oblast "Palava" (dále jen oblast). (2) Posláním oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba lidového rázu. § 2 Podmínky ochrany (1) Oblast je chráněna podle zákona č. 40/1956 Sb. , o státní ochraně přírody; zákazy uvedené v § 11 odst. 1 tohoto zákona se omezují podle § 11 odst. 2 téhož zákona takto: 1. Vodní, lesní a zemědělské hospodářství, průmysl, doprava, výstavba a rekreace se provádějí v souladu s posláním oblasti. Za tím účelem jsou pořizovány, zpracovávány, projednávány a revidovány územní plány a vydávána územní rozhodnutí v dohodě s ministerstvem kultury. 2. Součinnost s ministerstvem kultury je nutná také při ložiskovém geologickém průzkumu a hydrologickém průzkumu, nebo při jakýchkoliv těžebních záměrech, při předprojektové přípravě báňských děl a staveb, průmyslových, inženýrských, vodohospodářských, dopravních, zemědělských, lázeňských, bytových a občanských staveb, včetně objektů sloužících k rekreaci, sportu a turistice. (2) Jde-li však o: 1. archeologické výkopy, 2. stavby a stavební práce všeho druhu včetně demolic, 3. umísťování tábořišť, zřizování stanových rekreačních rekreačních nebo sportovních zařízení, táborů, autocampingů a jiných 4. umísťování skládek a deponování odpadků mimo místa již dříve k tomu určená nebo o zavážení lomů či pískoven, 5. umísťování informačních, reklamních i jiných podobných zařízení, 6. užívání lesních nebo zemědělských pozemků k jiným účelům, 7. změnu hranic lesního a zemědělského půdního fondu, zemědělskému hospodářství a zalesňování nelesních půd, odnímání pozemků lesnímu nebo mohou příslušné orgány a organizace vydat potřebná rozhodnutí, nebo učinit opatření jen se souhlasem krajského orgánu státní ochrany přírody. (3) Lesní hospodářské plány a projekty pozemkových úprav musí být vypracovány v součinnosti s krajským orgánem státní ochrany přírody. (4) v intravilánech obcí je souhlas podle odst. 2 nutný pouze k demolicím a stavbám, přesahujícím 2 podlaží a ke stavebním pracím, kterými se mění vnější vzhled objektů se zachovanými znaky lidové architektury a objektů historických. (5) Stromy, které rostou mimo les a na něž se vztahuje vyhláška č. 89/1956 Sb., o ochraně stromů rostoucích mimo les, ve znění vyhlášek č. 154/1968 Sb. a č. 175/1973 Sb. , se považují za registrované podle § 4 odst. 1 písmeno d) této vyhlášky. § 3 Ochranné pásmo V obcích (osadách), jejichž intravilánem prochází hranice oblasti, tvoří celý jejich intravilán ochranné pásmo, na které se ve věcech územního plánování hledí, jakoby leželo v oblasti. § 4 Správa oblasti (1) Provádění státní ochrany přírody v oblasti přísluší Jihomoravskému krajskému národnímu výboru, který v dohodě s ministerstvem kultury učiní organizační opatření k zajištění odborné správy oblasti a v dohodě s ním vydá statut oblasti. (2) Řízení a dozor ve věcech státní ochrany přírody vykonává na území oblasti ministerstvo kultury. Obecná ustanovení § 5 (1) Dbát poslání oblasti je povinností všech orgánů a organizací, které na jejím území působí, jakož i každého občana, který se v ní zdržuje. (2) Ve věcech, které se dotýkají oblasti, rozhodují orgány státní správy s ohledem na poslání oblasti, a to v dohodě s příslušným orgánem státní ochrany přírody. (3) Obdobně postupují orgány a organizace, které v oblasti činí vlastní opatření k ochraně ovzduší, vody, půdy, vegetačního krytu, ryb, zvěře a jiného volně žijícího živočišstva nebo opatření proti nadměrnému hluku. § 6 (1) Jiný způsob ochrany území nebo objektů nacházejících se uvnitř oblasti nebo jejího ochranného pásma není dotčen ustanoveními § 2 a řídí se podmínkami zvlášť stanovenými pro tato území a objekty. 1) (2) Na územích, na která se vztahuje působnost federálního ministerstva národní obrany a federálního ministerstva vnitra se uplatňují hlediska obrany státu a ostrahy státních hranic ve smyslu zvláštních předpisů. 2) (3) Vlastnická práva a jiné majetkové vztahy k nemovitostem ležícím v oblasti nejsou zřízením oblasti dotčeny. § 7 (1) Mapy, v nichž je zakresleno území oblasti, jsou uloženy na ministerstvu kultury, ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, u Jihomoravského krajského národního výboru, u Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, u Okresního národního výboru v Břeclavi a u všech dotčených městských a místních národních výborů. (2) Tento výnos nabývá účinnosti dnem oznámení ve Sbírce zákonů. Ministr: doc. Dr. Klusák, CSc., v. r. Příl. Popis hranice chráněné krajinné oblasti "Palava" Chráněná krajinná oblast Palava se rozkládá v ohbí řeky Dyje mezi Dolnomoravským a Dyjskosvrateckým úvalem. Jádrem a dominantou oblasti je masív Pavlovských vrchů, který s úpatní pahorkatinou, zv. Milovický les, vyplňuje velký oblouk Dyjský mezi oběma úvaly. Na jihu hranice chráněné krajinné oblasti Palava začíná na československo-rakouské státní hranici u silničního mostu Mikulov -Wildendürnbach, vede po této silnici až k železniční trati Mikulov-Břeclav, překračuje trať jihovýchodně mikulovského nádraží, lomí se směrem severozápadním podél drážního tělesa až k vápence, ležící severozápadně od nádraží a otáčí se severovýchodním směrem po silnici vyúsťující těsně u Mikulova (na jeho severozápadním okraji) na silnici Mikulov-Brno. Dále pokračuje hranice oblasti po této silnici směrem severozápadním až severním ke dvoru Nová Hospoda, odtud dále po silnici odbočující směrem severovýchodním přes Horní a Dolní Věstonice. z Dolních Věstonic postupuje hranice opět po silnici až do Milovic, z Milovic do Nových Mlýnů, v Nových Mlýnech u silničního mostu přes Dyji (spojující obce Nové Mlýny a Zaječí) směřuje východním až jihovýchodním směrem do obce Bulhary. v tomto úseku tvoří hranici levý břeh Dyje. z Bulhar pokračuje hranice po silnici vedoucí směrem jihozápadním k Sedlci. Tuto silnici sleduje až na křižovatku s polní cestou východně od kóty 251,7, od této křižovatky pokračuje směrem východním po polní cestě až ke křižovatce s další polní cestou vedoucí od kóty 252,8. Zde se stáčí k jihu a nasedá na severní okraj rybníka Nesyt, po jehož severozápadním okraji pokračuje hranice oblasti směrem jihozápadním na jeho západní vrchol a odtud po pravém břehu potoka, přitékajícího od sedlecké železniční zastávky. v místě, kde tento potok protéká pod tratí, lomí se hranice oblasti k severozápadu a pokračuje po drážním tělese (Mikulov-Břeclav) až k jeho křižovatce se silnicí Mikulov-Vídeň na kótě 198,3, kde se hranice oblasti po této silnici lomí k jihu na československo-rakouskou hranici a odtud postupuje po československo-rakouské hranici směrem západním až k silničnímu mostu na Wildendürnbach, kde se hranice chráněné krajinné oblasti uzavírá. Celková rozloha je cca 70 km2. Vymezení bylo provedeno podle základní mapy ČSSR 1 : 50 000, okresu Břeclav. ____________________ 1) Může jít o ochranu opírající se o předpisy různého druhu (územně plánovací, horní, vodohospodářské, lesnické, železniční, památkové péče, vojenské apod.). Na úseku státní ochrany přírody byla dosud zřízena a zvláštními podmínkami zajištěna v obvodu oblasti tato chráněná území: Děvín, Kočičí skála, Kočičí kámen, Kotel, Sirotčí Hrádek, Soutěska, Šibeničník, Tabulová, Turold, Slanisko u Nesytu, Kopeček u Mikulova, Křivé jezero. 2) § 21 a 22 zákona č. 40/1961 Sb. , o obraně Československé socialistické republiky. Příloha č. 2 Přehled katastrálních území CHKO Pálava Obec Bavory Bulhary Dolní Věstonice Horní Věstonice Klentnice Mikulov Milovice Pavlov Perná Přítluky Sedlec Katastrální území Bavory Bulhary Dolní Věstonice Horní Věstonice Klentnice Mikulov na Moravě Milovice u Mikulova Pavlov u Dolních Věstonic Perná Nové Mlýny Sedlec u Mikulova Příloha č. 3 Nařízení vlády č. 682/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Pálava 682 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 8. prosince 2004, kterým se vymezuje Ptačí oblast Pálava Vláda nařizuje podle § 45e odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.: §1 Předmět úpravy (1) Vymezuje se Ptačí oblast Pálava (dále jen "ptačí oblast"). (2) Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace čápa bílého (Ciconia ciconia), orla mořského (Haliaeetus albicilla), včelojeda lesního (Pernis apivorus), strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a ťuhýka obecného (Lanius collurio) a jejich biotopy. (3) Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro druhy ptáků podle odstavce 2 v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany. §2 Vymezení ptačí oblasti (1) Ptačí oblast se rozkládá na území Jihomoravského kraje, v katastrálních územích Bavory, Bulhary, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov na Moravě, Milovice u Mikulova, Nové Mlýny, Pavlov u Dolních Věstonic, Perná a Sedlec u Mikulova. (2) Územní vymezení a popis hranice ptačí oblasti jsou obsaženy v příloze č. 1 k tomuto nařízení, orientační grafické znázornění ptačí oblasti je obsaženo v příloze č. 2 k tomu nařízení. (3) Mapové podklady v měřítku 1 : 25 000, v nichž je zakresleno území ptačí oblasti, jsou uloženy v ústředním seznamu ochrany přírody1) a v elektronické podobě na Ministerstvu životního prostředí, Správě Chráněné krajinné oblasti Pálava, Krajském úřadu Jihomoravského kraje a obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, v jejichž správním obvodu se ptačí oblast nachází. §3 Činnosti, ke kterým je třeba souhlas orgánu ochrany přírody (1) Jen s předchozím souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody2) lze v ptačí oblasti, mimo současně zastavěné a zastavitelné3) území obcí a) provádět veškeré mýtní a předmýtní těžby a mechanizované práce v pěstební činnosti v lesních porostech v okolí známých obsazených hnízd včelojeda lesního, ve vzdálenosti menší než 200 m, v době od 1. května do 15. srpna a orla mořského, ve vzdálenosti menší než 300 m, v době od 1. ledna do 15. července, b) měnit druh pozemků a způsoby jejich využití4), c) nově umisťovat myslivecká zařízení ve vzdálenosti menší než 200 m od známých hnízd včelojeda lesního a ve vzdálenosti menší než 300 m od známých hnízd orla mořského. (2) Předchozí souhlas příslušného orgánu ochrany přírody není třeba a) k činnostem podle odstavce 1 písm. a) a c) v případě opatření, jimiž se předchází nebo brání působení škodlivých činitelů na les, a k opatřením při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese podle zvláštního právního předpisu5), b) při realizaci činností k zajištění provozní způsobilosti pozemní komunikace6), c) k činnostem podle odstavce 1, jestliže se jedná o činnosti prováděné dle zvláštních právních předpisů7) na území stanoveného dobývacího prostoru a výhradních ložisek, d) k činnostem podle odstavce 1 písm. b), pokud tyto činnosti podléhají rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu8) a příslušný orgán ochrany přírody k němu vydal stanovisko. (3) Lokalizaci známých obsazených hnízd, uvedených v odstavci 1 písm. a), sdělí písemně vlastníkům dotčených lesních pozemků příslušný orgán ochrany přírody před počátkem nebo v průběhu doby omezení těžební činnosti. §4 Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: JUDr. Gross v. r. Ministr životního prostředí: RNDr. Ambrozek v. r. Poznámky pod čarou: 1 ) § 42 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb. ) § 77a odst. 3 písm. v) a § 78 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 218/2004 Sb. 2 ) § 139a zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. 3 ) § 32 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. § 2 odst. 3 a § 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb. 4 ) § 32 odst. 1 a 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). 5 6 ) § 34 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. ) Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 169/1993 Sb., zákona č. 128/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 206/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb. a zákona č. 227/2003 Sb. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 541/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 168/1993 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 366/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 61/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 150/2003 Sb. 7 8 ) § 39 a násl. zákona č. 50/1976 Sb. Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 682/2004 Sb. Územní vymezení a popis hranice Ptačí oblasti Pálavá Na jihu hranice ptačí oblasti Pálavá začíná na česko-rakouské státní hranici u silničního mostu na komunikaci*) Mikulov-Wildendurnbach a vede po této silnici**) až k železniční trati Znojmo-Břeclav. Překračuje trať jihovýchodně od mikulovského nádraží, lomí se směrem severozápadním a vede podél drážního tělesa. Poté přechází na těleso železniční vlečky vedoucí do průmyslové zóny a pokračuje po ní až k areálu společnosti Českomoravské vápno (vápenka), ležícímu severně od nádraží. V místě nejbližšího přiblížení vlečky k ulici K Vápence přechází na tuto ulici a vede po ní severovýchodním směrem až po její vyústění na ulici Brněnskou. Odtud pokračuje severozápadním směrem po ulici Brněnské až po její vyústění na silnici I/52 Mikulov-Brno. Dále pokračuje hranice oblasti po východním okraji této silnice směrem severozápadním až severním ke dvoru Spálená Hospoda, kde přechází na východní okraj silnice č. II/420 odbočující směrem severovýchodním přes Horní Věstonice do Dolních Věstonic. Z Dolních Věstonic postupuje hranice ptačí oblasti Pálavá po jižním okraji silnice do Milovic a z Milovic dále po silnici č. II/421 k obci Nové Mlýny. Před Novými Mlýny přechází hranice přes silniční most přes řeku Dyji na levý břeh řeky a po něm směřuje východním až jihovýchodním směrem k obci Bulhary. Po levém břehu vede dále pod obcí Bulhary a v místě největšího přiblížení řeky k obci (JV od obce, v místě křížení s elektrovodem) hranice kolmo přechází přes řeku Dyji jihozápadním směrem na místní komunikaci (místně zvaná Zahradní), překračuje silnici Bulhary-Lednice a pokračuje dále po nezpevněné obslužné komunikaci okolo fotbalového hřiště až po její vyústění na silnici Bulhary-Sedlec a dále jihozápadně po této silnici až po křižovatku se silnicí Mikulov-Lednice. Po této silnici vede západním směrem na Mikulov a po cca 400 m odbočuje jižním směrem na místní silnici do obce Sedlec. Tuto silnici sleduje až po vyústění polní cesty***) vedoucí od kóty 251, po níž pokračuje směrem východním až ke křižovatce s další polní cestou vedoucí od kóty 252. Na křížení cest se kolmo stáčí k jihu a po polní cestě jde až k severnímu břehu rybníka Nesyt, kopíruje jeho severozápadní břeh po ústí potoka Včelínek. Po jeho severním břehu pokračuje západním směrem až k prvním betonovému mostku a odtud přechází na betonový chodník směřující z obce směrem na železniční zastávku Sedlec. Po vyústění chodníku na silnici č. II/414 Mikulov-Břeclav hranice překračuje tuto silnici, nasedá na železniční trať, lomí se k severozápadu a pokračuje po drážním tělese trati Znojmo-Břeclav až ke křižovatce s bývalou silnicí číslo I/52 Mikulov-Vídeň na kótě 198,3. Zde se hranice oblasti lomí k jihu a po této silnici přistupuje k česko-rakouské hranici a dále postupuje po státní hranici směrem západním až k výchozímu bodu na mostu na asfaltovou komunikaci MikulovWildendurnbach, kde se hranice ptačí oblasti Pálavá uzavírá. Vysvětlivky: Je-li v textu přílohy uvedeno, že hranice vede po pozemní komunikaci, je tím vyjádřeno, že vede po hraně silničního pomocného pozemku, a to po hraně směřující dovnitř ptačí oblasti. *) Je-li v textu přílohy uvedeno, že hranice vede po silnici, je tím vyjádřeno, že vede po hraně silničního pomocného pozemku, a to po hraně směřující dovnitř ptačí oblasti. **) Je-li v textu přílohy uvedeno, že hranice vede po cestě, je tím vyjádřeno, že vede po okraji cesty, a to okraji směřujícím dovnitř ptačí oblasti. ***) Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 682/2004 Sb. Orientační grafické znázornění Ptačí oblasti Pálava Příloha č. 4 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit Děvín Kód lokality: CZ0624104 Rozloha: 406,3195 ha Nadmořská výška: 175 - 529 m n. m. Poloha: Nápadné vápencové bradlo v S části Pavlovských vrchů, 2,3 km ZJZ od obce Pavlov, mezi obcemi Perná, Horní a Dolní Věstonice, Pavlov a Klentnice. Ekotop: Geologie: Součást vnějšího bradlového pásma Karpat, příkrov tvořený jurskými vápenci. Geomorfologie: Lokalita spadá do Pavlovských vrchů, které tvoří západní část Mikulovské vrchoviny. Jedná se o členitou vrchovinu, převažuje denudační reliéf s vypreparovanými vápencovými bradly, zbytky zarovnaných povchů a četnými krasovými a periglaciálními tvary. Reliéf: Děvín představuje nejvyšší vrch Pavlovských kopců (550 m n. m.). Táhlý hřeben protažený ve směru JZ-SV. Na SVV přechází v tzv. Děvičky (428 m n. m.). Pedologie: Je zde vyvinuta převážně rendzina modální. Krajinná charakteristika: Výrazný krajinný útvar, nápadné vápencové bradlo, které se s převýšením asi 390 m zvedá z rovinaté nivy Dyje. Rozsáhlý komplex skalních stepí, teplomilných trávníků, křovin a lesů s teplomilnými společenstvy rostlin a živočichů. Biota: Ve vegetačním krytu Děvína jsou na výslunných svazích a exponovaných hřbetech zastoupeny perialpidské bazifilní teplomilné doubravy, které na úpatích a v dolních partiích svahů střídají panonské dubohabřiny. Na prudkých severních svazích Děvína se vlivem mezoklimatických podmínek vyskytují suťové lesy, které v nejvyšších částech svahu jsou nahrazeny pěchavovými lipinami. Přirozené bezlesí je omezeno na příkré svahy a skály: na skalnatých stanovištích s velmi mělkými rendzinami jsou to především subpanonské úzkolisté suché trávníky, na skalnatých svazích převážně jižní orientace je nahrazuje skalní vegetace s kostřavou sivou, na severních, severozápadních a severovýchodních orientovaných skalnatých svazích se vyskytují pěchavové trávníky. Polopřirozenou náhradní vegetaci představují na sušších místech subpanonské úzkolisté suché trávníky, které na mezičtějších hlubších a těžších půdách nahrazují širokolisté suché trávníky. Suché trávníky místy zarůstají vysokými mezofilními a xerofilními křovinami. Maloplošně jsou vyvinuty suché bylinné lemy. Suché trávníky i lesní porosty masivu Děvína jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet chráněných a ohrožených druhů rostlin, mimo jiné reliktní druh písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora), okrotice červená (Cephalanthera rubra), hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) (početně nejsilnější populace v ČR), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), kosatec skalní (Iris humilis) (nejpočetnější populace v ČR), kosatec nízký (I. pumila), hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum), paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora) (jedna z mála lokalit v ČR), záraza hořčíková (Orobanche picridis), vstavač nachový (Orchis purpurea), čistec německý (Stachys germanica), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), lněnka Dollinerova (Thesium dollineri), violka nejmenší (Viola kitaibeliana) (jediná populace v ČR). Z význačných živočichů se na Děvíně vyskytuje sága jižní (Saga pedo). Za živočišné druhy přílohy II směrnice o stanovištích je nutné jmenovat netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii), netopýra černého (Barbastella barbastellus), střevlíka Carabus hungaricus, přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria) a roháče velkého (Lucanus cervus). Kvalita a význam: Suché trávníky i lesní porosty masivu Děvína jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet chráněných a ohrožených druhů rostlin, mimo jiné reliktní druh písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora), okrotice červená (Cephalanthera rubra), hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) (početně nejsilnější populace v ČR), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), kosatec skalní (Iris humilis) (nejpočetnější populace v ČR), kosatec nízký (I. pumila), hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum), paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora) (jedna z mála lokalit v ČR), zaraza hořčíková (Orobanche picridis), vstavač nachový (Orchis purpurea), čistec německý (Stachys germanica), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), lněnka Dollinerova (Thesium dollineri), violka nejmenší (Viola kitaibeliana) (jediná populace v ČR). Z význačných živočichů se na Děvíně vyskytuje sága jižní (Saga pedo). Celostátní význam lokality je dán mj. výskytem velkého počtu vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů, z nichž někteří zde mají jediné naleziště, popř. početně nejsilnější populaci v českých zemích, jiní se zde vyskytují na severním nebo severozápadním okraji areálu. Za živočišné druhy přílohy II směrnice o stanovištích je nutné jmenovat netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii), netopýra černého (Barbastella barbastellus), střevlíka Carabus hungaricus, přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria) a roháče velkého (Lucanus cervus). Převážná část lokality je chráněna jako NPR Děvín-Kotel-Soutěska. Zranitelnost: Lokalita byla v minulosti ovlivněna chovem zvěře v oboře, výstavbou telekomunikačního a vojenského zařízení na vrcholu Děvína i lovecké chaty v Soutěsce (shořela v roce 2002). Poškození lesních porostů vlivem zvěře se podařilo omezit zrušením obory, ačkoli v masivu Děvína v současnosti stále žije asi 50 muflonů. Trvalé ohrožení rezervace představuje telekomunikační zařízení na vrcholu Děvína, zatímco zbytky vojenských objektů by měly být v nejbližší době odstraněny. Turistické stezky jsou místy silně poškozeny erozí. Rostoucí nebezpečí s sebou nese velká návštěvnost lokality, a to zejména zjara. V lesních porostech se vyskytují invazní dřeviny, zejména trnovník akát. Některé suché trávníky jsou ohroženy šířením křovin. Vegetace Stanoviště/Biotop Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K3 L4 Suťové lesy L3.4 Panonské dubohabřiny L6.1 Perialpinské bazifilní teplomilné doubravy M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.1 T3.2 Pěchavové trávníky T3.3A Subpanonské stepní trávníky T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy T6.2A Bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera) T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého X1 Urbanizovaná území X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla Rozloha (ha) 18.6069 144.2820 66.6088 16.7346 0.0050 0.4162 0.0731 12.82 5.4588 5.5793 52.1287 24.8818 1.3554 0.3670 0.1572 1.3521 2.4603 0.7571 0.9172 X7 X8 X9A X9B X11 X12 X13 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Paseky s nitrofilní vegetací Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla 4.0724 0.2027 13.8647 23.6999 4.4325 12.4573 2.2111 Milovický les Kód lokality: CZ0624100 Rozloha: 2443,2085 ha Nadmořská výška: 158 - 357 m n. m. Poloha: Rozsáhlý lesní komplex v jižní části Dolnomoravského úvalu, západně od Mikulova, mezi obcemi Klentnice, Mikulov, Milovice a Bulhary. Ekotop: Geologie: Podklad Milovického lesa tvoří třetihorní slídnaté vápnité pískovce a flyše. Většina třetihorních sedimentů je překryta spraší. Geomorfologie: Území spadá do Milovické pahorkatiny. Jedná se o členitou pahorkatinu s kernými rysy a zbytky zarovnaných povrchů. Reliéf: Reliéf Milovického lesa tvoří členitá pahorkatina s plochými hřbety a hluboce zaříznutými údolími a úpady. Pedologie: Jsou zde vyvinuty zejména hnědozemě na spraších a svahovinách z flyšových hornin. Krajinná charakteristika: Celé území je dominantním prvkem v krajině. Biota: Rozsáhlý lesní komplex teplomilných doubrav a dubohabřin který navazuje na komplex lužních lesů, vodních a mokřadních společenstev v nivě Dyje. Převládajícím vegetačním typem v Milovickém lese jsou panonské teplomilné doubravy na spraši, které v údolích a v dolní částech svahů severní expozice nahrazují panonské dubohabřiny, na příkrých jižně exponovaných svazích pak perialpidské bazifilní teplomilné doubravy. Na západně orientovaných svazích jižně od Milovic jsou vyvinuty převážné subpanonské úzkolisté suché trávníky, méně často širokolisté suché trávníky, které místy přecházejí v teplomilné bylinné lemy. Maloplošně jsou vyvinuty vysoké mezofilní a xerofilní křoviny, velmi vzácně i mezofilní ovsíkové louky. V území se vyskytuje řada naturových druhů živočichů - netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), hnědásek osikový (Euphydryas maturna), roháč obecný (Lucanus cervus) a bourovec trnkový (Eriogaster catax). Kvalita a význam: V Milovickém lese se nacházejí pravděpodobně nejrozsáhlejší porosty panonských teplomilných doubrav na spraši v České republice, které doplňují panonské dubohabřiny, perialpidské bazifilní teplomilné doubravy širokolisté suché trávníky a subpanonské úzkolisté suché trávníky. Rostou zde četné vzácné a chráněné druhy, mj. záraza ožanková (Orobanche teucrii) (jediné naleziště v ČR), zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), kosatec trávovitý (Iris graminea), kosatec nízký (I. pumila), kosatec různobarvý (I. variegata), hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum), vstavač nachový (Orchis purpurea), v. vojenský (O. militaris), mochna chlumní (Potentilla collina), sesel pestrý (Seseli pallasii), kavyl Ivanův (Stipa pennata) a k. sličný (S. pulcherrima). Lokalita má republikový až evropský význam. V území se vyskytuje řada naturových druhů živočichů - netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), hnědásek osikový (Euphydryas maturna), roháč obecný (Lucanus cervus) a bourovec trnkový (Eriogaster catax). V území bylo vyhlášeno MZCHÚ - PR Milovická stráň. Zranitelnost: Lesní porosty Milovického lesa jsou zčásti značně poškozeny oborním chovem zvěře, která znemožňuje přirozenou obnovu dřevin; myslivecká pole spojená s chovem zvěře jsou zdrojem ruderalizace. Některá místa jsou ohrožena šířením invazních dřevin. Lesní porosty byly až donedávna obhospodařovány jako les nízký, díky čemuž zůstala zachována jejich relativně přirozená druhová skladba. V letech 1965-1966 byla v lesním celku založena obora, brzy rozdělená na dvě menší. V menší oboře Klentnice (538 ha) jsou chováni daňci a mufloni, ve větší oboře Bulhary (1270 ha) jeleni a daňci. Oborní chov zvěře působí trvalé poškozování lesních porostů. Značné škody na zachovalosti lesů přivodilo vysazování trnovníku akátu a pajasanu žláznatého; nebezpečí jejich invaze stále trvá. Při umělé obnově lesních porostů lesní závod často nedodržel druhovou pravost vysazovaných kultur. Autochtonní populace dubu zimního byly v minulosti většinou nahrazeny dubem letním. V některých kulturách a mlazinách byl namísto jasanu ztepilého vysázen jasan úzkolistý, jinde byl vysazován ořešák černý a jasan pensylvánský. Na polích pro zvěř se masově vyskytují různé invazní druhy, např. laskavec žmindovitý a merlík trpasličí. V oborách byly postaveny nejrůznější sklady, krmelce, krechty a lovecké chaty. Zbytky teplomilných trávníků jsou povětšinou ponechány bez odpovídajícího managementu. Vegetace Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.3A Subpanonské stepní trávníky T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V1F ostatní porosty V1G Stanoviště bez vodních makrofyt, ale s přiroz. nebo přírodně blíz.charakt.dna a břehu V2A Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s dominantními lakušníky (Batrachium spp.) X1 Urbanizovaná území X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X3 Extenzivně obhospodařovaná pole X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Rozloha (ha) 0.4956 23.5864 3.0481 1.2840 6.0960 851.5478 2.9242 51.5293 757.7182 5.2209 0.1965 5.6745 5.5909 19.5829 0.6376 3.6018 1.4345 1.3361 5.2749 60.7546 10.9238 85.8752 0.5271 105.3662 1.8184 15.0786 87.8394 X10 X11 X12 X13 X14 Paseky s podrostem původního lesa Paseky s nitrofilní vegetací Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace 11.3045 62.4092 15.8245 29.6945 0.3734 Stolová hora Kód lokality: CZ0624043 Rozloha: 77.1183 ha Nadmořská výška: 317 - 416 m n. m. Poloha: Nápadné vápencové bradlo ve střední části Pavlovských vrchů, na Z okraji obce Klentnice. Ekotop: Geologie: Geologický podklad je tvořen zvětralými ernstbrunnskými vápenci, deluviálními hlinito-kamenitými sedimenty a spraší. Geomorfologie: Pavlovské vrchy jsou členitá vrchovina, převažuje denudační reliéf s vypreparovanými vápencovými bradly, zbytky zarovnaných povrchů a četnými krasovými a periglaciálními tvary. Reliéf: Reliéf je tvořen prudkými svahy a plochým temenem. Nápadné jsou různé skalní útvary. Na severním svahu vystupují klentnické vrstvy. Nadmořská výška je 450 m n. m. Pedologie: Vytvářejí se zde rendziny (modální, kambická) a okrajově černozemě. Krajinná charakteristika: Stolová hora představuje výrazný geomorfologický útvar vápencového bradla s plochým temenem (abrazní plošina). Biota: Komplex teplomilných trávníků, křovin a skalních výchozů s teplomilnou vegetací. Vegetační kryt tvoří skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens), pěchavové trávníky, subpanonské suché úzkolisté trávníky, suché širokolisté trávníky, maloplošně pak suché bylinné lemy. Rozsáhlé plochy, především na východním, jižním a severozápadním svahu, jsou zarostlé vysokými mezofilními a xerofilními křovinami. Lesní porosty jsou silně ovlivněny lidskými zásahy. Z přírodě blízkých lesních porostů zůstal zachován jen malý fragment perialpidské bazifilní doubravy a suťového lesa. Lokalita je významná výskytem mnoha druhů chráněných (celkem 40) a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Z "naturových" se zde vyskytují hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria), z živočichů přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) a roháč obecný (Lucanus cervus). Z dalších chráněných druhů je přítomen kozinec rakouský (Astragalus austriacus), ostřice úzkolistá (Carex stenophylla), rožec Tenoreův (Cerastium tenoreanum), devaterka poléhavá (Fumana procumbens), kosatec nízký (Iris pumila), sinokvět měkký (Jurinea mollis), vstavač vojenský (Orchis militaris), paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), šalvěj etiopská (Salvia aethiopis)-jediné naleziště v ČR, lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), kavyl Ivanův (Stipa pennata), kavyl sličný (S. pulcherrima), ožanka horská (Teucrium montanum), violka obojetná (Viola ambigua) a žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum). Z chráněných a ohrožených živočichů se na Stolové hoře vyskytuje žahalka Scolia hirta, cvrček polní (Gryllus campestris) a ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius). Pozoruhodný je výskyt hlubinné žížaly Allolobophora hrabei. Kvalita a význam: Lokalita je významná výskytem mnoha druhů chráněných (celkem 40) a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Z "naturových" se zde vyskytují hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria), z živočichů přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) a roháč obecný (Lucanus cervus). Místo je dále významné jako relikt pastevní krajiny. Výskyt vysoce reprezentativních porostů teplomilné a skalní vegetace (T3.3A, T3.4D, T3.2, T3.1, S1.1). Lokalita se nachází uvnitř NPR Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Zranitelnost: Suché trávníky jsou nezřídka postiženy expanzí ovsíku vyvýšeného. Místy se na suchých trávnících ponechaných ladem šíří křoviny. Některé původně nelesní plochy jsou zasaženy invazí trnovníku akátu a pajasanu žláznatého. Plochy v okolí Sirotčího hradu a na vrcholu Stolové hory jsou poškozovány sešlapem v důsledku nadměrné návštěvnosti. Na vrcholu Stolové hory existuje telekomunikační zařízení. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L4 Suťové lesy L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin S3B Jeskyně nepřístupné veřejnosti T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3A Subpanonské stepní trávníky T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy T6.2A Bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera) T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého X1 Urbanizovaná území X5 Intenzivně obhospodařované louky X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Rozloha (ha) 12.9682 3.3264 0.4150 0.0289 0.1483 0.0100 0.0899 0.3574 2.7335 16.5233 11.0586 2.1963 0.0982 0.0109 0.5243 0.7191 0.7756 0.1337 0.6936 18.6790 4.6110 0.0716 Klentnice – kostel svatého Jiří Kód lokality: CZ0623781 Rozloha: 0.0211 ha Nadmořská výška: 324 - 324 m n. m. Poloha: Lokalita se nachází severně od Mikulova, ve střední části Pavlovských vrchů, v obci Klentnice, v půdním prostoru kostela. Ekotop: Geologie: Podklad je tvořen klentnickými vrstvami, které jsou překryty spraší. Geomorfologie: Lokalita spadá do Pavlovských vrchů. Jedná se o členitou vrchovinu, převažuje denudační reliéf s vypreparovanými vápencovými bradly, zbytky zarovnaných povrchů a četnými krasovými a periglaciálními tvary. Reliéf: Reliéf je plochá pahorkatina s vystupujícími vápencovými bradly. Nadmořská výška je 330 m. Pedologie: Vytvářejí se zde černozemní půdy. Biota: Letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Kvalita a význam: Jedna z nejvýznamnějších lokalit s výskytem letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) v panonské oblasti v ČR. Zranitelnost: Stavební zásahy (zejména rekonstrukce či přestavba půdních prostor), rušení. Turold Kód lokality: CZ0624098 Rozloha: 17.4701 ha Nadmořská výška: 300 - 357 m n. m. Poloha: Území se nachází v J části Pavlovských vrchů, na S okraji Mikulova, na vrchu Turold (385 m n. m.). Ekotop: Geologie: Podklad je tvořen jurskými vápenci a svrchnokřídovými sedimenty, které byly obnaženy z málo odolného flyše. Geomorfologie: Celek Mikulovská pahorkatina, okrsek Pavlovské vrchy - členitá vrchovina, převažuje denudační reliéf s vypreparovanými vápencovými bradly, zbytky zarovnaných povrchů a četnými krasovými a periglaciálními tvary. Reliéf: Vápencové bradlo tvaru nízkého hřbetu které probíhá ve směru S-J. Jižní část vrchu byla zcela zničena lomem, ve kterém jsou odkryty až 70 m mocné brekcie ernstbrunnských vápenců. V ernstbrunnských vápencích je vyvinut jeskynní systém s krápníky, jehož celková prozkoumaná délka činí v současnosti asi 1100 m. V okolí lomu byly během těžby navršeny haldy skrývkové zeminy. Pedologie: Rendziny (modální, kambická). Krajinná charakteristika: Komplex teplomilných společenstev. Biota: Komplex teplomilných trávníků a křovin s teplomilnými společenstvy. Nejlépe zachovány zůstaly suché úzkolisté trávníky na východně orientované světlině v severní části vrchu. Podél dolního okraje lemují tuto světlinu nízké xerofilní křoviny tvořené třešní křovitou (Prunus fruticosa) a skalníkem celokrajným (Cotoneaster integerrimus). Haldy skrývkové zeminy po obou stranách lomu v jižní polovině kopce jsou dnes porostlé převážně suchými širokolistými trávníky, které místy přecházejí v suché bylinné lemy asociace Peucedanetum cervariae. Na západní straně lomu se na prudkém svahu nacházejí menší plochy subpanonských suchých úzkolistých trávníků. Území lemují vysoké mezofilní a xerofilní křoviny, které pronikají i na neobhospodařované suché trávníky. Kvalita a význam: Regionální význam lokality spočívá v jejím druhovém bohatství: flóra čítá asi 390 druhů cévnatých rostlin, z toho 26 druhů zvláště chráněných, mj. hlaváček jarní (Adonis vernalis), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), z. sibiřský (C. sibirica), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii subsp. axillaris), devaterka poléhavá (Fumana procumbens), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), kosatec nízký (Iris pumila), sinokvět měkký (Jurinea mollis), len chlupatý (Linum hirsutum), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), kavyl Ivanův (Stipa pennata), k. sličný (S. pulcherrima), ožanka horská (Teucrium montanum) a violka obojetná (Viola ambigua). Z "naturových" druhů roste na Turoldu kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria) a koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). V lomu pravidelně hnízdí výr velký (Bubo bubo), na dalších místech v rezervaci např. sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a slavík obecný (Luscinia megarhynchos). Z Turoldu je jeden z mála současných nálezů pakudlanky jižní (Mantispa styriaca) v ČR. Území je chráněno jako PR Turold. Jeskyně na Turoldu jsou nejvýznamnějším zimovištěm vrápence malého v panonské oblasti v ČR. Zranitelnost: Kvalita lokality je ohrožena šířením invazních dřevin, trnovníku akátu a pajasanu žláznatého, a to zejména v jižní části území, jakož i zarůstáním suchých trávníků křovinami a jasanem ztepilým. Populace kosatce skalního písečného a koniklece velkokvětého jsou dále ohroženy sešlapem a vyrýváním rostlin. Kolonie vrápence malého je ohrožena rušením, případně rozděláváním ohně. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.) K4A K4C Nízké xerofilní křoviny - porosty bez skalníků a bez s mandloně nízké S3B Jeskyně nepřístupné veřejnosti Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.1 T3.3A Subpanonské stepní trávníky T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) T4.1 Suché bylinné lemy X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X12 Nálety pionýrských dřevin Rozloha (ha) 3.1115 0.0028 0.0425 0.0002 0.0056 0.7728 0.2614 0.5491 0.6759 1.3426 5.8612 2.6051 1.8232 Svatý kopeček u Mikulova Kód lokality: CZ0624234 Rozloha: 46.8923 ha Nadmořská výška: 245 - 284 m n. m. Poloha: Území se nachází v J části Pavlovských vrchů, na JV okraji Mikulova. Ekotop: Geologie: Podklad je tvořen jurskými vápenci, které byly obnaženy z málo odolných flyšových a neogenních sedimentů. Na svazích se vyskytují deluviální hlinité sedimenty s velkým obsahem vápencového skeletu. Geomorfologie: Pavlovské vrchy jsou členitá vrchovina, převažuje denudační reliéf s vypreparovanými vápencovými bradly, zbytky zarovnaných povrchů a četnými krasovými a periglaciálními tvary. Reliéf: Reliéf je členitý, Svatý kopeček je tvořen stupňovitým hřbetem, který probíhá ve směru SV-JZ. Jihozápadní výběžek se nazývá Olivetská hora. Na vrcholu je uchován zbytek zarovnaného povrchu, na svazích se vyskytují drobné izolované skály a krasové tvary. Pedologie: Půdní pokryv je tvořen zejména rendzinou (modální, kambická), pelozemí a okrajově černozemí, případně černicí. Krajinná charakteristika: Jedná se o výrazný krajinný útvar. Na vrcholu se nachází barokní poutní kostel, k němuž vede jihozápadním svahem křížová cesta. Biota: Výrazný vápencový vrch s mozaikou suchých trávníků, křovin a kulturních lesů s teplomilnými společenstvy rostlin a živočichů. Vegetační kryt tvoří mozaika pěchavových trávníků asociace Alsiono setaceae-Seslerietum calcariae se zastoupením dealpinských druhů, skalní vegetace s kostřavou sivou (as. Poo badensis-Festucetum pallentis), subpanonských suchých úzkolistých trávníků, vysokých mezofilních a xerofilních křoviny as. Violo hirtae-Cornetum maris a malý zbytek původní perialpidské bazifilní teplomilné doubravy. Značná část plochy je kryta kulturním lesem, který má charakter silně degradované panonské dubohabřiny. Lokalita přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria), roháče obecného (Lucanus cervus) a kosatce skalního písečného (Iris humilis subsp. arenaria). Kvalita a význam: Lokalita má celostátní význam díky svému velkému druhovému bohatství; flóra stejnojmenné rezervace čítá asi 405 druhů cévnatých rostlin. Z "naturových" druhů zde roste kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria) a koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), z živočichů přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) a roháč obecný (Lucanus cervus). Svatý kopeček představuje jedno z nejbohatších nalezišť záraz v České republice, jichž zde roste 7 druhů, mj. záraza písečná (Orobanche arenaria) a záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris). Z dalších chráněných a ohrožených druhů cévnatých rostlin jsou přítomny kozinec rakouský (Astragalus austriacus), devaterka poléhavá (Fumana procumbens), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), kosatec nízký (Iris pumila), k. skalní písečný (I. humilis subsp. arenaria), sinokvět měkký (Jurinea mollis), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), kavyl skalní (Stipa eriocaulis) (jediná lokalita v ČR), kavyl Ivanův (S. pennata), kavyl sličný (S. pulcherrima), ožanka horská (Teucrium montanum), žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum) a violka obojetná (Viola ambigua). Ze vzácných a chráněných živočichů na Svatém kopečku žijí výr velký (Bubo bubo), užovka hladká (Coronella austriaca), kavka obecná (Corvus monedula), ještěrka zelená (Lacerta viridis), ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius), roháč obecný (Lucanus cervus), kudlanka nábožná (Mantis religiosa), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), skákavka rudopásá (Philaeus chrysops) a strašník dalmatský (Scutigera coleoptrata). Lokalita je silně antropicky ovlivněna: v minulosti pastvou, nyní velkou návštěvností. V minulosti byla severovýchodní část vrchu zničena vápencovým lomem. Z biotopů jsou významné subpanonské stepní trávníky, pěchavové trávníky a skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Zranitelnost: V lesních porostech, zejména v jižní části lokality, se šíří pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) a trnovník akát (Robinia pseudacacia), na suchých trávnících šeřík obecný (Syringa vulgaris) a ovsík. Okrajové části lokality trpí odkládáním domovního odpadu. Jihozápadní část Svatého kopečku trpí nadměrnou návštěvností a sešlapem. Vegetace Stanoviště/Biotop K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L3.4 Panonské dubohabřiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.1 T3.2 Pěchavové trávníky T3.3A Subpanonské stepní trávníky T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) X2 Intenzivně obhospodařovaná pole X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami X12 Nálety pionýrských dřevin X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Rozloha (ha) 1.8734 12.6838 0.0440 1.2719 2.0165 4.7514 0.0029 0.7365 0.0266 0.1707 1.7052 2.3838 14.6278 3.3578 0.3862 Slanisko u Nesytu Kód lokality: CZ0624102 Rozloha: 9.7703 ha Nadmořská výška: 173 - 184 m n. m. Poloha: Slanisko se nachází v J části Dolnomoravského úvalu, ve Valtické pahorkatině, v JV části obce Sedlec, na Z břehu rybníka Nesyt. Ekotop: Geologie: Podklad tvoří deluviální, deluviofluviální a fluviální písčitohlinité sedimenty, které jsou obohaceny o rozpustné minerální soli (sírany a chloridy) vyluhované z neogenních, málo propustných jílů, které rovněž tvoří nepropustný podklad zmíněných holocenních sedimentů. Dalším zdrojem solí byly v minulosti sirné prameny v obci. Z jara vystupuje v níže položených částech slaniska hladina podzemní vody až nad půdní povrch. Geomorfologie: Lokalita spadá do celku Dolnomoravský úval, podcelku Valtická pahorkatina, okrsku Nesytská sníženina. Jedná se o protáhlou sníženinu v neogenních usazeninách vyplněnou lednickými rybníky. Reliéf: Reliéf je rovinný s nadmořskou výškou do 190 m n. m. Pedologie: Půdní pokryv tvoří gleje a stagnogleje. Krajinná charakteristika: Komplex subhalofilních společenstev v sousedství rybníku Nesyt. Biota: Vegetační kryt tvoří slanomilná společenstva sv. Scorzonero-Juncion gerardii. Fragmentárně je vyvinuta vegetace jednoletých slanomilných trav (sv. Cypero-Spergularion salinae). Největší část slaniska kryjí trávníky svazu Inulo britannicae-Festucetum pseudoovinae, místy se zastoupením význačných halofytů (Danihelka 1995). Kvalita a význam: Slanisko představuje jednu z posledních lokalit slanomilné vegetace v ČR (jednotka T7), zároveň je velmi významnou lokalitou výskytu vrkoče útlého (Vertigo angustior). Roste zde bezmála 220 druhů cévnatých rostlin, mj. hvězdnice slanistá panonská (Aster tripolium subsp. pannonicum), prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum), ostřice žitná (Carex secalina), sítina Gerardova (Juncus gerardii), jitrocel přímořský (Plantago maritima), solenka Valerandova (Samolus valerandi), hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora), kuřinka obroubená (Spergularia maritima), pampeliška besarabská (Taraxacum bessarabicum), ožanka čpavá (Teucrium scordium) a bařička přímořská (Triglochin maritima) (jediné naleziště v ČR). Prokázán je výskyt šesti kriticky ohrožených druhů motýlů, makadlovek Ilseopsis samadensis a I. salinella, obalečíků Phalonidia affinitana a P. vectisana, chobotníčka slaništního (Bucculatrix maritima) a pouzdrovníčka Coleophora halophilella. Jako na jedné z mála lokalit v České republice se zde také vyskytují další druhy halofilních živočichů, např. ploštička slanomilná (Henestaris halophilus), saranče Ailopus thalassinus, jakož i střevlíci Acupalpus elegans, Dyschirius chalceus a D. salinus. Na jediném místě v českých zemích se zde vyskytuje slíďák Pardosa maisa. Oproti minulosti je vegetace slaniska velmi ochuzena, přesto má lokalita vzhledem k výskytu několika vzácných slanomilných druhů rostlin a živočichů celostátní význam. Lokalita je chráněna jako NPR Slanisko u Nesytu. Zranitelnost: Postupná degradace slaniska byla způsobena odsolováním v důsledku narušení vodního režimu (zvýšení hladiny v rybníku Nesyt) a ponecháním plochy ladem. Vlhčí partie rezervace jsou ohroženy šířením rákosu obecného. Péčí o lokalitu (sečení a pastva) se podařilo degradaci lokality zpomalit nebo dokonce zastavit. Vegetace Stanoviště/Biotop M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav T7 Slaniska X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla Rozloha (ha) 0.0752 0.7698 0.5132 6.2606 1.7184 Niva Dyje Kód lokality: CZ0624099 Rozloha: 3249.0428 ha Nadmořská výška: 154 - 177 m n. m. Poloha: Rozsáhlý komplex lužních lesů a luk, který se nachází v jižní části Dolnomoravského úvalu, v nivě Dyje mezi obcemi Břeclav, Podivín, Nové Mlýny, Bulhary a Lednice. Ekotop: Geologie: Podkladem jsou kvartérní písčitohlinité říční sedimenty místy s roztroušenými valouny. Geomorfologie: Z geomorfologického hlediska lokalita spadá do celku Dolnomoravský úval, podcelku Dyjsko-moravská niva. Jedná se o akumulační rovinu podél řek Moravy a Dyje, tvořenou čtvrtohorními usazeninami. Charakteristický je výskyt četných meandrů a mrtvých ramen. Uprostřed vystupují nízké terasy převáté v přesypy (tzv. hrúdy). Reliéf: Reliéf je tvořen plochou říční nivou s obvyklou nadmořskou výškou v rozpětí 151 až 154 m. Pedologie: V půdním pokryvu jsou zastoupeny fluvizemě, černice a gleje. Krajinná charakteristika: Velmi cenný úsek řeky Dyje s přirozeným charakterem toku a zachovalými lužními společenstvy. Biota: V nivě Dyje dominují tvrdé luhy nížinných řek, které jsou na odlesněných místech nahrazeny kontinentálními zaplavovanými loukami svazu Cnidion venosi. Na sušších místech se vyskytují panonské dubohabřiny, na nelesních stanovištích pak mezofilní ovsíkové louky a místy fragmenty acidofilních suchých trávníků. Z mokřadní vegetace jsou hojně zastoupeny mokřadní olšiny, vegetace rákosin eutrofních stojatých vod, vegetace vysokých ostřic a vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod. Po vyschnutí periodických tůní se na jejich dně objevuje eutrofní vegetace bahnitých substrátů. Populace hořavky (Rhodeus sericeus) je zde vázána na výskyt škeble a velevruba. Kvalita a význam: Nejcennějším územím v nivě Dyje je Křivé jezero. Jeho význam spočívá v přítomnosti dobře zachovalých fragmentů tvrdého luhu a kontinentálních zaplavovaných luk, které byly v minulosti v nivě řeky Dyje mnohem hojnější. Pozoruhodný je také výskyt zvláště chráněných a vzácných druhů cévnatých rostlin, mj. lakušník Baudotův (Batrachium baudotii), růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum), kokotice chmelová (Cuscuta lupuliformis), pryšec bahenní (Euphorbia palustris), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hrachor bahenní (Lathyrus palustris), bledule letní (Leucojum aestivum) (nejsilnější populace v ČR), šišák hrálovitý (Scutellaria hastifolia), starček poříční (Senecio sarracenicus) a violka slatinná (Viola stagnina). Na lokalitě žijí korýši listonoh jarní (Lepidurus apus), žábronožka sněžní (Siphonophanes grubii) a Ostracoda sp., střevlík mřížkovaný (Carabus clathratus), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a mravenec Liometopum microcephalum. V tůních se rozmnožuje rosnička zelená (Hyla arborea), skokan ostronosý (Rana arvalis), s. krátkonohý (R. lessonae), s. skřehotavý (R. ridibunda) a čolek velký (Triturus cristatus). Z ptáků zde hnízdí orel mořský (Haliaeetus albicilla), luňák červený (Milvus milvus) a l. hnědý (M. migrans), hojná je cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). V posledních letech se v okolí Křivého jezera usídlil bobr evropský (Castor fiber). Byť je kvalita některých biotopů v navazující části nivy vesměs nižší nežli na Křivém jezeře, jde o území svým rozsahem i významem mimořádné. Do jeho části zasahuje také SPA Lednické rybníky (volavčí kolonie na Zámeckém rybníce). Lokalita má regionální význam. V území vyhlášeno několik MZCHÚ: NPR Lednické rybníky, NPR Křivé jezero, NPP Pastvisko u Lednice, PP Jezírko Kutnar, PP Květné jezero. Zranitelnost: Území nivy Dyje bylo v minulosti postiženo změnami vodního režimu, tj. poklesem hladiny podzemní vody a eliminací záplav po výstavbě novomlýnských nádrží a regulaci Dyje. V současné době představuje největší nebezpečí šíření invazních bylin a dřevin, zejména hvězdnice kopinaté, slunečnice topinamburu, javoru jasanolistého a jasanu pensylvánského, který byl v minulosti vysázen i do lesních porostů. Dále také hospodaření na zemědělských pozemcích v nivě, rozorávání luk. Část území je součástí Lednicko - valtického areálu, tudíž je zvláště v letní sezóně zatěžována turistickým ruchem. Neopomenutelným vlivem je také zřízení nové daňčí obory severně od Lednice, která zahrnuje také PP Květné jezero. Vegetace Stanoviště/Biotop K1 Mokřadní vrbiny K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy L2.3A Tvrdé luhy nížinných řek, člověkem málo ovlivněné porosty L2.3B Tvrdé luhy nížinných řek, člověkem silně ovlivněné porosty L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.3A Panonsko-karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty Rozloha (ha) 1.0337 2.4386 0.7093 30.4395 1150.3339 49.6398 0.2908 100.4923 0.0700 38.8502 3.5085 M1.3 M1.7 M7 T1.1 T1.7 T1.8 T3.4D T3.5B V1A V1B V1F V1G V2B V2C V4A V4B X1 X2 X3 X5 X6 X7 X8 X9A X9B X10 X11 X12 X13 X14 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Vegetace vysokých ostřic Bylinné lemy nížinných řek Mezofilní ovsíkové louky Kontinentální zaplavované louky Kontinentální vysokobylinná vegetace Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae) Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s řezanem pilolistým (Stratiotes aloides) Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod ostatní porosty Stanoviště bez vodních makrofyt, ale s přiroz. nebo přírodně blíz.charakt.dna a břehu Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s dominantní žebratkou bahenní (Hottonia palustris) Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod - ostatní porosty Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta Urbanizovaná území Intenzivně obhospodařovaná pole Extenzivně obhospodařovaná pole Intenzivně obhospodařované louky Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami Paseky s podrostem původního lesa Paseky s nitrofilní vegetací Nálety pionýrských dřevin Nelesní stromové výsadby mimo sídla Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace 0.4026 47.5445 0.0737 196.7454 222.6867 1.0895 0.0300 5.4515 1.3481 0.3149 3.5914 206.7747 0.0393 0.0147 0.5708 9.6414 12.1588 173.9946 102.8512 106.7335 0.0271 133.2455 10.4958 1.3186 89.4722 30.6751 92.8796 3.6997 61.5492 6.8393 Příloha č. 5 Doporučená opatření k zachování populací druhů ptáků, které jsou předměty ochrany Ptačí oblasti Pálava, v příznivém stavu v dlouhodobém časovém horizontu Ptačí oblast (PO) Pálava byla vymezena nařízením vlády č. 682/2004 Sb. ze dne 8. prosince 2004. Předmětem ochrany této PO jsou populace čápa bílého (Ciconia ciconia), orla mořského (Haliaeetus albicilla), včelojeda lesního (Pernis apivorus), strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis), ťuhýka obecného (Lanius collurio) a jejich biotopy. Cílem ochrany je zachování a obnova ekosystémů významných pro výše jmenované druhy ptáků v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ptáků ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany. 1. Odborné a věcné zdůvodnění cílů a způsobů péče 1.1. Předmět ochrany Předmětem ochrany PO je osm ptačích druhů přílohy I směrnice 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků. Následující podkapitoly přinášejí popis biologie a obecných biotopových nároků těchto druhů. V kapitole 1.2. jsou v analogickém členění popsány specifické nároky druhů v PO a stav PO z hlediska jejich ochrany. Kapitola 2.2. pak shrnuje požadavky k zajištění ochrany těchto druhů. 1.1.1. čáp bílý (Ciconia ciconia) Čáp bílý je tažný druh. Většina u nás hnízdících ptáků zimuje v Africe na jih od Sahary. Na hnízdiště se vracejí od konce března a v dubnu, opouštějí je od července až do půli srpna. Čáp bílý dává přednost rovinatým oblastem s potoky, mokřady nebo vlhkými loukami. Jen malá část populace u nás hnízdí ve stromových koloniích, většina čápů dnes obsazuje hnízda na stožárech v blízkosti lidských obydlí nebo dokonce na komínech a na střechách domů. Hnízdo ze suchých větví po příletu opravují a hned následuje páření a snášení vajec. Projevem toku je intenzivní klapání zobákem, provázené záklony hlavy až na záda. Často dochází k bojům o hnízda. Počet vajec bývá většinou 2–5 a jejich inkubace, při které se oba rodiče střídají, trvá 33-34 dní. Další dva měsíce pak mláďata tráví na hnízdě a rodiče jim tam přinášejí potravu. V tom pokračují i po tom, co se mláďata rozlétávají z hnízda a ještě asi 2 týdny se zdržují v jeho okolí. Pohlavní dospělosti dosahují ve třetím roce života. Potrava čápů bílých je výlučně živočišná a tvoří ji hlavně drobní savci, obojživelníci, plazi, ryby a různí bezobratlí. Potrava je lovena za chůze a je zabita úderem zobáku a spolknuta. 1.1.2. orel mořský (Haliaeetus albicilla) Tento největší evropský orel u nás nejen hnízdí, ale také zimuje. Můžeme se s ním setkat po celý rok. Starší ptáci jsou považováni za stálé, mladí ptáci se často potulují na značné vzdálenosti. Potulky mohou mít až charakter tahu. Obývá oblasti s rybníky a lesy, okolí velkých řek, jezer či přehrad. Orli mořští hnízdí jednou ročně. Hnízdo si staví zpravidla na stromech na klidnějším místě nedaleko vodních ploch. Stará hnízda začíná běžně dostavovat již od listopadu-prosince, ve výjimečných případech dokonce ještě dříve, již v srpnu-září. Hnízdo může být až několik metrů vysoké a 1 až 1,5 m široké. Může být obýváno po mnoho let. Někdy pár využívá několika hnízd, která střídá. Tok probíhá zejména v lednu až březnu, v případě teplé zimy i dříve. V průběhu toku orli provádějí zásnubní lety. Snůška bývá kladena v únoru až březnu (výjimečně již koncem ledna) a tvoří ji jedno až tři vejce. Hnízdní péče trvá 70–75 dní, z toho sezení na vejcích 34–46 dní. Na vejcích sedí samice, kterou občas vystřídá i samec zejména v období, kdy si opatřuje potravu. Mláďata krmí samice potravou, kterou přináší samec. Z počátku ji mláďatům porcuje samice, ve věku 5–6 týdnů si ji už trhají mláďata sama a samec pak předkládá potravu i přímo. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 5–6 let, výjimečně již ve věku 3-4 let. Potravu tvoří ryby, savci a ptáci, zastoupení kořisti se mění v průběhu roku. Dokáže unést kořist o hmotnosti až 6 kg. Pojídá také nalezené mršiny. Denně spotřebuje asi 700g kořisti, dokáže však spořádat najednou i 2 kg. Někdy doráží na jiné dravce tak dlouho, až mu svou kořist přenechají. 1.1.3. včelojed lesní (Pernis apivorus) Včelojed u nás hnízdí, svá zimoviště má však v tropické Africe, zejména v její západní části. Na hnízdiště přilétá od v průběhu dubna a května. Zpět na zimoviště pak odlétá již od konce srpna do počátku října. Vyskytuje se téměř po celé Evropě mimo její nejsevernější část. Nejvíce se vyskytuje v prostředí, které je lesnaté s pasekami, nebo se střídajícími se poli a loukami. V trvale podmáčených oblastech a ve vysokých horách je vzácný. Hnízdí jednou do roka, ve snůšce bývají zpravidla dvě vejce a na sezení se podílí samec i samice. Někdy používají po více let stejné hnízdo, jindy jej mění. Hnízdo si stavějí na stromech při kmeni či na silnějších větvích. Ke hnízdění může použít i stará hnízda kání či jiných druhů dravců. Mláďata se líhnou v odstupu 1–3 dní. Při krmení z počátku přináší potravu jen samec, samice vytahuje larvy z přinesených plástů a podává je jednotlivě mláďatům do zobáku. Někdy krmí přímo samec. Ve věku 40 dní jsou již mláďata schopna letu. Po dobu dalších dvou týdnů se však ještě vrací do hnízda. Pohlavně dospívají pravděpodobně ve druhém až třetím roce života. Hlavní složkou potravy jsou vosy a jejich larvy. Loví však i jiný hmyz případně v malé míře i drobné obratlovce (např. žáby). Jsou však údaje i o rostlinné složce (třešně, švestky aj.). Hmyz dokáže ulovit za letu i na zemi, kde dokáže rychle běhat. Někdy sleduje letící hmyz až ke hnízdu. Nalezená vosí nebo čmeláčí hnízda dokáže rozhrabat nohama a zobákem. Domácí chovy včely medonosné nenapadá. 1.1.4. strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) Je to stálý druh potulující se jen mimo hnízdní období. Vyhledává zahrady, sady, parky a menší lesíky v otevřené krajině nižších poloh. Je možné ho zastihnout i v zahradních částech vesnic i měst. Hnízdí jednou ročně, od poloviny dubna do června v dutině, která je většinou 2–3 m nad zemí ve kmeni, méně často v silnějších větvích. Tok probíhá v březnu. Vyznačuje se častým křikem, bubnováním a přeletováním. Na 4–6 vejcích sedí střídavě oba rodiče 9–11 dní. Mláďata do tří týdnů od vylíhnutí opouštějí dutinu a začínají se toulat po krajině před tím, než definitivně opustí rodičovský revír. Bylo zaznamenáno křížení se strakapoudem velkým. Potrava je rostlinná i živočišná. Na jaře převažuje hmyz, jinak se specializuje na různé plody - ořechy, švestky, třešně nebo pecky různých druhů ovoce. Živočišnou potravu většinou jen sbírá, méně často ji vytesává ze dřeva. Semena zasazuje do štěrbin v kůře nebo úzkých rozsoch větví a tam je rozklovává. 1.1.5. strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) Je stálým druhem, který se u nás vyskytuje po celý rok. Jeho prostředím jsou listnaté případně smíšené lesy v nížinách a pahorkatinách. Vyskytuje se především v lužních lesích s duby a v teplých doubravách, také v rozsáhlejších parcích. Mimo hnízdní dobu jej můžeme potkat i v zahradách. Hnízdní jednou ročně a jednotlivě. Hnízdo bývá v dutině stromu. Dutinu dlabe většinou novou v místě shnilého či suchého kmene, někdy použije i loňskou dutinu. Na tesání dutiny se podílejí oba ptáci a může trvat až 20 dní. Snůšku klade nejčastěji na přelomu dubna a května a tvoří ji většinou 5–6 vajec. Na sezení se podílejí oba rodiče a sezení začíná až po snesení posledního vejce. Trvá 11–12 dní. Mláďata se líhnou během jednoho dne. Mláďata se rodí slepá a oči se jim otevírají ve věku 8–9 dní, jsou jen zřídka a krátce zahřívána. Potravu přinášejí oba rodiče. Hnízdní péče trvá asi tři týdny. Po vyvedení jsou mláďata ještě nějaký čas voděna a krmena rodiči. Potravu tvoří převážně živočišná složka, především hmyz ve všech vývojových stádiích a z části i rostlinná složka, například semena buku, lípy, habru, někdy i žaludy. Někdy oklove i ovoce jako jablka, hrušky nebo švestky. Na podzim sbírá i ořechy a můžeme jej zastihnout také na krmítku. Převážnou část potravy sbírá na povrchu nebo ve skulinách stromů, někdy proto odsekává i kůru ze stromů. 1.1.6. pěnice vlašská (Sylvia nisoria) Pěnice vlašská je tažný druh se zimovišti ve východní Africe na jih od Sahary a v jižní Arábii, kam odlétá v srpnu a září. Zpět se vrací na přelomu dubna a května. Při hnízdění preferuje suché a teplé oblasti. Hnízdí v trnitých pásech křovin v zemědělské krajině, vyskytuje se i na travnatých plochách a úhorech s roztroušenými keři. Vyhledává suché a prosluněné stráně s trnitými keři a okraje lesů. Hnízdí v květnu až červnu a staví si rozměrné hnízdo ve větvoví hustých keřů umístěné kolem 1 metru nad zemí, kam samice snáší 4–5 vajec. Z nich se po necelých dvou týdnech líhnou mláďata, která po dalších 2 týdnech dosahují vzletnosti a opouštějí hnízdo. Dospělosti dosahují v následujícím roce života. Hnízdí jednou ročně. Živí se převážně hmyzem, pavouky, ale i bobulemi a pupeny. Potravu sbírají většinou na větvičkách a listech stromů a keřů nebo na zemi. 1.1.7. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Lejsek bělokrký je tažný druh se zimovištěm v tropické Africe, kam odlétá v srpnu až září. Zpět na hnízdiště přilétá v dubnu a květnu. Biotopem jsou starší listnaté a smíšení lesy, převážně doubravy nebo bučiny s dostatkem dutin pro hnízdění. Je však možné ho zastihnout i v rozsáhlejších parcích a sadech. Hnízdí výhradně v dutinách nebo ptačích budkách. Hnízdí jednou ročně od května do července. Na 4–7 vejcích sedí po dobu 14 – 16 dnů pouze samice. Vylíhlá mláďata jsou pak krmena ještě asi 3 týdny. Potravu, kterou je především létající hmyz, loví pro lejsky typickým způsobem – sedí a čekají na kořist na vyvýšeném místě a pak vylétají kolmo vzhůru a ve vzduchu chytají kořist do zobáku. 1.1.8. ťuhýk obecný (Lanius collurio) Ťuhýk obecný je tažným druhem, který zimuje v jižní a východní Africe. Na zimoviště odlétá na konci srpna a začátkem září, zpět se vrací na přelomu dubna a května. Vyhledává sušší travnaté meze, pastviny, stráně s křovinami a plochy lesostepního charakteru, raná sukcesní stádia nebo i okraje lesů, paseky a výjimečně i klidnější zahrady a parky, kde najde ke stavbě hnízda oblíbené hlohy nebo růže. Vysedává na vyvýšených místech, kde číhá na svoji kořist. Hnízdí v květnu až červenci. Buduje mechem vystlané miskovité hnízdo ze spleti stébel a jiných vláken, většinou v hustém trnitém keři. Samička snáší 4–6 vajíček, která sama dva týdny zahřívá. Oba rodiče se starají o mláďata, která tráví asi dva týdny v hnízdě a pak se ještě ne zcela vzletná pohybují v jeho okolí, kde je rodiče přikrmují ještě 3–4 týdny. Živí se hlavně hmyzem, ale dokáže ulovit i drobné savce a ptáky. Kořist trhá svým zahnutým zobákem, a pokud uloví více, než je schopen spotřebovat, tvoří si zásoby, které napichuje na trny keřů. V létě tvoří část potravy také ovoce. 1.2. Stav ptačí oblasti z hlediska předmětu ochrany Tato kapitola podává přehled stavu PO z hlediska jednotlivých druhů a naplnění jejich biologických nároků. Svým členěním kapitola navazuje na předchozí kapitolu, která podává popis obecných nároků jednotlivých druhů. 1.2.1. čáp bílý (Ciconia ciconia) V letech 1998–2001 činil odhad početnosti čápa bílého v navrhované PO 10–12 párů. V posledních letech došlo k poklesu populace na 4 páry, které hnízdí v intravilánech obcí. Důvodem poklesu je zánik lesní kolonie v NPR Křivé jezero, která čítala až 10 párů a zanikla v roce 2005, kdy zde bylo zaznamenáno hnízdění posledního páru. Důvod zániku lesní kolonie není zcela jistý, ale nejpravděpodobnější příčinou je pravidelné hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla) v NPR Křivé jezero, neboť počátky zániku této kolonie časově odpovídají začátku pravidelného hnízdění orla v tomto území. Podobný vývoj je znám i z dalších lesních kolonií, jako je PR Oskovec (orel mořský - hnízdění), PP Květné jezero (orel královský – hnízdění) nebo Sekulská Morava v PO Soutok – Tvrdonicko (oba druhy – hnízdění a hromadné nocoviště v mimohnízdním období v blízkém okolí kolonie). Čáp bílý hnízdí na umělých hnízdích podložkách v areálu stavební firmy Ing. Mach a Ing. Báťa v Mikulově, na volném prostranství (bývalá německá škola) u obchodu v obci Sedlec a u areálu bývalého družstva v obci Pavlov. V obci Dolní Věstonice využívá čáp bílý k hnízdění komín bývalé pekárny. Obsazené hnízdní podložky jsou v dobrém stavu, jsou umístěny na bezkonfliktní místa a jejich umístění umožňuje v případě potřeby provedení údržby. Pouze hnízdo umístěné na komíně v Dolních Věstonicích je z běžně dostupné techniky nepřístupné a v současné době dochází k jeho vyosení z osy komína. Pokud tento stav bude pokračovat, je ohrožena jeho stabilita. Vzhledem ke skutečnosti, že vhodné potravní biotopy se nacházejí mimo území Ptačí oblasti Pálava a jsou plošně, i co se dostupnosti potravy týče, zřejmě omezené, nelze očekávat osidlování nových hnízd v intravilánech obcí, snad s výjimkou obcí Bulhary a Milovice, v jejichž okolí se vyskytují vhodné potravní biotopy, které využívala dnes již bývalá lesní kolonie v NPR Křivé jezero. Stav lesních porostů v NPR Křivé jezero pro jejich znovuosídlení je vyhovující, nicméně znovu osídlení tohoto území bude zřejmě bránit stejná skutečnost, která vedla k zániku stávající kolonie. Potravní stanoviště čápa bílého se nacházejí většinou mimo území Ptačí oblasti Pálava, jedná se zejména o luční porosty, často zamokřené, a periodické polní rozlivy. Čápi z ptačí oblasti Pálava zaletují za potravou nejčastěji do okolí Novomlýnských nádrží (páry z Pavlova a Dolních Věstonic), okolí rybníku Nový a Šibeničník (pár z Mikulova) a do okolí rybníka Nesyt (pár ze Sedlece). Stav těchto potravních stanovišť je vyhovující. Pouze v případě páru z Mikulova hrozí zmenšení ploch vhodných pro získávání potravy rozvojem zástavby města Mikulova od stávající zástavby směrem k hranici s Rakouskem a v případě nevhodně provedené výstavby uvažovaného golfového hřiště v okolí rybníka Šibeničník. 1.2.2. orel mořský (Haliaeetus albicilla) Na území PO pravidelně hnízdí jeden pár a v zimě zde zimuje cca 10 ptáků. Zimní výskyt koresponduje s výskytem orla mořského na Novomlýnských nádržích. Trend populace je stabilní. Po několika letech střídání hnízd v Milovickém lese a na území NPR Křivé jezero došlo k ustálení hnízdiště a k pravidelnému hnízdění již několik let dochází pouze v NPR Křivé jezero. Zimující populace se vyskytuje na celém území PO, kdy nocoviště se nacházejí v NPR Křivé jezero a v Milovickém lese. Stávající stav lesních porostů na území hnízdiště spolu s přijatými opatřeními proti rušení (tj. omezení výkonu práva myslivosti a rybářského práva) jsou vyhovující. Osidlování nových lokalit nelze s výjimkou Milovického lesa očekávat, neboť Milovický les je jediné místo, které není extrémně zatěžováno turismem a lze zde zajistit potřebný klid pro hnízdění. Potravní stanoviště orla mořského se – s výjimkou rybníka Nový a Milovického lesa (konzumace vývrhů během hlavní lovecké sezóny) - nacházejí hlavně mimo území PO. Jedná se o rybníky, řeku Dyji a ostatní vodní plochy. Stav těchto stanovišť je vyhovující. Jeden z potravních zdrojů pro zimující populaci orla mořského je spojen s výkonem práva myslivosti v blízké PO Střední nádrž VDNM. Jedná se o postřelené ptáky, případně nedohledané kadavery hus a jiného vodního ptactva. 1.2.3. včelojed lesní (Pernis apivorus) Populace je dlouhodobě stabilní a odhad početnosti se pohybuje kolem 10 párů. Těžištěm výskytu druhu je Milovický les. Nepravidelně lze tento druh v hnízdní době zaznamenat i v NPR Děvín-Kotel-Soutěska, kde nelze vyloučit hnízdění jednoho páru, a v NPR Křivé jezero, kde tento druh nepravidelně hnízdí. Většina populace se vyskytuje v oblasti Milovického lesa, kde nachází vhodné hnízdní i potravní biotopy. Současné lesní hospodaření, kdy obnova lesa probíhá ve velkých celcích, tzv. obnovních blocích jen s ponecháváním porostních žeber, zatím tomuto druhu zřejmě vyhovuje, neboť v porostních stěnách nachází dostatek možností pro hnízdění. Vzhledem ke značné rozpracovanosti lesních porostů v mýtním věku a rychle postupující obnově však lze očekávat, že v blízké budoucnosti dojde k takové změně ve věkové struktuře lesních porostů, která již z hlediska hnízdních biotopů nebude optimální. Lepší potenciál, co se nabídky hnízdních možností týká, poskytují lesní porosty v NPR Děvín-Kotel-Soutěska, NPR Křivé jezero, případně v NPR Tabulová, kde je perspektiva zachování dospělých porostů vhodných k zahnízdění dlouhodobější. Vznik nových hnízdních biotopů je nepravděpodobný, proto je třeba udržet stávající vhodné biotopy. Převažující složkou potravy včelojeda lesního je hmyz, zejména blanokřídlý. Z tohoto pohledu vyhovuje včelojedu Milovický les, který je mozaikou lesních a otevřených stanovišť, kde kromě dostatku hnízdních možností nachází i bohatou potravní nabídku. Potenciálně vhodná potravní stanoviště jsou i stepní stanoviště v NPR Děvín-Kotel-Soutěska a v NPR Tabulová. Dostatek vhodných otevřených ploch s bohatými hmyzími společenstvy hraje klíčovou roli v potravní nabídce tohoto druhu. 1.2.4. strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) Populace strakapouda jižního byla v letech 2005–2007 odhadována na 50 až 60 párů. Trend populace je kvůli chybějícím čerstvějším datům neznámý. V rámci PO je těžištěm výskytu tohoto druhu zeleň v intravilánu jako parky, hřbitovy atd. a zeleň bezprostředně navazující na intravilán (zahrady atd.). Mimo tyto lokality se v PO vyskytuje ojediněle, kdy osidluje větrolamy, stromořadí, staré ovocné sady a jinou rozptýlenou zeleň v krajině. Pro strakapouda jižního je zásadní dostatek vzrostlých dřevin s hrubou borkou, které preferuje při hnízdění, a zachování vhodných potravních biotopů, zejména ovocných stromů jako ořechy, třešně a švestky. Stav těchto biotopů je v současné době spíše vyhovující, avšak projevuje se zde dlouhodobá absence péče o městskou a obecní zeleň v intravilánu, zejména postupné obnovy, takže tato zeleň postupně dožívá. Stejná situace je u dalšího významného potravního zdroje, záhumenkové a zahradní zeleně, kde často dochází ke změně ve využívání, ovocné stromy jsou nahrazovány okrasnými druhy, které neposkytují strakapoudovi jižnímu potravní zdroje, a roste zde podíl zpevněné plochy na úkor nezpevněných ploch, což tomuto druhu ztěžuje možnost sběru živočišné potravy ze země. Na druhou stranu dochází v poslední době k obnově krajinné zeleně, jako jsou aleje, stromořadí a ovocné stromy, čímž dochází k vytváření nových (do budoucna) potenciálních hnízdních i potravních biotopů pro tento druh. Potravní biotopy tvoří zejména ovocné stromy a otevřené přehledné plochy s nízkým porostem, které tomuto druhu umožní sbírat živočišnou potravu. Stav těchto biotopů je v současné době vyhovující, avšak kvůli dožívání starých ovocných stromů a změně stylu života místních obyvatel bude postupně docházet k jejich úbytku. Tento úbytek částečně nahradí nové výsadby stromořadí a v poslední době probíhající obnova sadů, ale je potřeba počítat s určitou prodlevou způsobenou dlouhodobou absencí péče o tyto potravní biotopy. 1.2.5. strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) Populace tohoto druhu byla v letech 2005 až 2007 odhadována na 70 až 150 párů. V současné době nejsou k dispozici aktuální data o početnosti tohoto druhu v PO Pálava a nelze proto zhodnotit trend. Tento druh preferuje teplomilné doubravy, lužní lesy, habřiny a lipové javořiny v PO. Kromě území s těmito porosty osidluje tento druh i intravilány obcí s větší rozlohou vzrostlé zeleně (Mikulov). Stav hnízdních biotopů tohoto druhu je v současné době vyhovující. Vzhledem ke značné rozpracovanosti lesních porostů v Milovickém lese, největším komplexu teplomilných doubrav v PO, však lze očekávat, že v blízké budoucnosti dojde k takové změně ve věkové struktuře lesních porostů v neprospěch vyšších věkových tříd, která již z hlediska dostupnosti vhodných hnízdních biotopů nebude optimální. Lepší potenciál, co se nabídky hnízdních možností týká, poskytují lesní porosty v NPR Děvín-Kotel-Soutěska, NPR Křivé jezero, případně v NPR Tabulová a v dalších maloplošných zvláště chráněných územích s lesními porosty, kde je perspektiva zachování dospělých porostů vhodných k zahnízdění dlouhodobější. Vznik nových hnízdních biotopů je nepravděpodobný, proto je třeba udržet stávající vhodné biotopy. Potravní zdroje tohoto druhu se vyskytují většinou v hnízdních biotopech. Proto lze předpokládat, že se změnou ve věkové struktuře lesa v Milovickém lese dojde na této lokalitě i ke zhoršení dostupnosti potravy a snížení potravní nabídky. 1.2.6. pěnice vlašská (Sylvia nisoria) Jedná se o hojný druh v PO, jehož populace je stabilní a odhaduje se na 350 až 600 párů. Tento druh se vyskytuje prakticky na celém území PO v místech, kde se vyskytují otevřené plochy s roztroušenými keři, zejména růže šípkové, trnky a hlohu. Vyšších koncentrací dosahuje tento druh na jižním a západním úpatí Tabulové, v rozvolněných vinicích mezi Turoldem a Bavory a na bývalém vojenském cvičišti „B“. Vhodné hnízdní biotopy jsou roztroušeny prakticky po celém území PO. I přes určitý tlak na jejich kultivaci v poslední době jsou stále ve vyhovujícím stavu. Na stepních lokalitách, zejména v maloplošných zvláště chráněných územích, dochází k managementu spočívajícím v likvidaci trnitých keřů. Tyto zásahy, které jsou v rozporu s nároky pěnice vlašské, jsou prováděny za účelem podpory stanovišť a druhů, které jsou v rámci ČR cennější, a často se jedná o prioritní stanoviště. Vzhledem k celkové rozloze keřů v PO lze stav hnízdních biotopů označit za vyhovující. Potravní zdroje tohoto druhu se vyskytují většinou v hnízdních biotopech, které poskytují dostatečnou potravní nabídku. 1.2.7. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Na území PO hojný druh, jehož populace se v období 2005–2007 odhadovala na 1000 až 2000 párů. Trend populace je v důsledku chybějících aktuálních dat neznámý. Těžištěm výskytu tohoto druhu jsou teplomilné doubravy, lužní lesy, habřiny a lipové javořiny v PO. Stav hnízdních biotopů tohoto druhu je v současné době vyhovující. Vzhledem ke značné rozpracovanosti lesních porostů v Milovickém lese, největším komplexu teplomilných doubrav v PO, však lze očekávat, že v blízké budoucnosti dojde k takové změně ve věkové struktuře lesních porostů v neprospěch vyšších věkových tříd, která již z hlediska dostupnosti doupných stromů nebude optimální. Lepší potenciál, co se nabídky hnízdních možností týká, poskytují lesní porosty v NPR Děvín-Kotel-Soutěska, NPR Křivé jezero, případně v NPR Tabulová a v dalších maloplošných zvláště chráněných územích s lesními porosty, kde je perspektiva zachování dospělých porostů vhodných k zahnízdění dlouhodobější. Vznik nových hnízdních biotopů je nepravděpodobný, proto je třeba udržet stávající vhodné biotopy. Potravní zdroje tohoto druhu se vyskytují většinou v hnízdních biotopech a stav potravní nabídky koresponduje se stavem hnízdních biotopů. 1.2.8. ťuhýk obecný (Lanius collurio) Jedná se o hojný druh v PO, jehož populace je stabilní a odhaduje se na 1250 až 1500 párů. Tento druh se vyskytuje prakticky na celém území PO v místech, kde se vyskytují otevřené plochy s roztroušenými keři, zejména růže šípkové, trnky a hlohu. Vyšších koncentrací dosahuje tento druh na jižním a západním úpatí Tabulové, v rozvolněných vinicích mezi Turoldem a Bavory a na bývalém vojenském cvičišti „B“. Vhodné hnízdní biotopy jsou roztroušeny prakticky po celém území PO. I přes určitý tlak na jejich kultivaci v poslední době jsou stále ve vyhovujícím stavu. Na stepních lokalitách, zejména v maloplošných zvláště chráněných územích, dochází k managementu spočívajícím v likvidaci trnitých keřů. Tyto zásahy, které jsou v rozporu s nároky ťuhýka obecného, jsou prováděny za účelem podpory stanovišť a druhů, které jsou v rámci ČR cennější, a často se jedná o prioritní stanoviště. Vzhledem k celkové rozloze keřů v PO lze stav hnízdních biotopů označit za vyhovující. Potravní zdroje tohoto druhu se vyskytují většinou v hnízdních biotopech, které poskytují dostatečnou potravní nabídku. 1.3. Optimální způsoby využívání ptačí oblasti 1.3.1. Vhodné způsoby využívání PO ve vztahu ke kvalitě biotopů Les K zajištění úspěšného hnízdění druhů předmětů ochrany vázaných na lesní porosty by měly být zachovány dostatečně velké lesní komplexy vhodného stáří, a to jak v rámci stávajících MZCHÚ, tak v Milovickém lese. Dále by měla být zachována dostatečná nabídka doupných stromů pro druhy hnízdící v dutinách, například ponecháváním výstavků v případě holosečného hospodaření. V Milovickém lese zachovat mozaiku lesních porostů a otevřených ploch. Sady, rozptýlená stromová zeleň, stromová zeleň v intravilánu Stávající podíl rozptýlené zeleně by měl být zachován a měla by být podporována její postupná citlivá obnova. Při obnově prvků rozptýlené zeleně by vždy měla být část vzrostlých stromů ponechána na dožití a sady by měly být obnovovány vysokokmeny. Při obnově zeleně v intravilánu by měly být preferovány vysokovzrůstné druhy dřevin ideálně s hrubou borkou. Křoviny V PO by měla být zachována dostatečná rozloha lokalit s roztroušenými keřovými porosty i rozsáhlejšími skupinami keřů, a to zejména růže šípkové, hlohu a trnky. Vhodné je udržení stávající mozaiky keřových porostů a volných lučních ploch. Naopak by nemělo docházet k celoplošnému zarůstání lokalit keřovými porosty a převádění pozemků s keřovými porosty na velkoplošné vinice. Luční porosty Měla by být zachována alespoň stávající rozloha lučních porostů, a to včetně lučních porostů v Milovickém lese, které slouží jako potravní základna zejména včelojeda. Dlouhodobým cílem obhospodařování luk je udržení druhově pestrých luk s bohatými hmyzími společenstvy, které jsou zdrojem potravy ťuhýka obecného, pěnice vlašské, včelojeda aj., které budou rovnoměrně rozloženy po celém území PO. Zástavba V obcích je zapotřebí podporovat zachování vzrostlé zeleně. Při plánování nové výstavby v obcích je vhodné volit takovou parcelaci a umisťovat dostatečně velká veřejná prostranství tak, aby byla umožněna výsadba vzrostlé stromové zeleně a zajištěna její dlouhodobá perspektiva. Usměrňovat zástavbu obcí a zemědělské hospodaření tak, aby na tradičních potravních stanovištích čápa bílého nedocházelo k zastavování pozemků. Ostatní zemědělská půda Usměrňovat zemědělské hospodaření tak, aby na tradičních potravních stanovištích čápa bílého nedocházelo k výsadbě kultur, které znemožní čápům získání potravy (např. rychle rostoucí dřeviny) 1.3.2. Vhodné způsoby využívání PO s přímým vlivem na jedince druhů, jež jsou předmětem ochrany PO Je zapotřebí minimalizovat střety ptáků s vedením elektrické energie a v součinnosti s provozovatelem přenosové a distribuční soustavy elektrické energie zajistit ochrannými prostředky elektrická nadzemní vedení (rekonstrukce a úpravy vedení), která jsou riziková z hlediska střetů s ptáky (míněny úrazy elektrickým proudem i nárazy do vedení), nebo kde byl prokázán úhyn, zejména čápa bílého a dravců. Dále je nutné zajistit klid v blízkosti hnízd orla mořského a včelojeda lesního v době hnízdění. 1.4. Aktuální stav využívání území ptačí oblasti 1.4.1. Aktuální stav využívání PO ve vztahu ke kvalitě biotopů Les V lesních porostech Milovického lesa se v současné době hospodaří holosečným způsobem s ponecháním žeber mezi jednotlivými sečemi o šířce jedné porostní výšky. Na holinách jsou ponechávány výstavky v průměrném počtu 5 ks/ha. V dalším významnějším lesním komplexu, nacházejícím se v NPR Děvín-Kotel-Soutěska, dochází po dohodě se Správou CHKO Pálava k prosvětlování lesa, převodu na hospodářský tvar lesa nízkého či středního a část porostů je ponechávána samovolnému vývoji. V lesích NPR Křivé jezero dochází k postupné přeměně porostů šlechtěných topolů a v NPR Tabulová nedochází v současné době k žádným významným lesnickým zásahům. Sady, rozptýlená stromová zeleň, stromová zeleň v intravilánu Velká část ovocných sadů v současné době postupně dožívá. Valná většina z nich je neobhospodařována a zarůstá náletovými dřevinami a keři. Kvůli neproduktivitě těchto starých ovocných sadů a ekonomické výnosnosti vinohradnictví je snaha převádět tyto sady na vinohrady. V současné době probíhá několik projektů na obnovu těchto sadů. Obdobně jako u ovocných sadů neprobíhala u rozptýlené stromové zeleně postupná obnova, takže mnoho těchto prvků v krajině postupně dožívá. V současné době probíhá několik projektů na obnovu těchto prvků. Na stavu sídelní zeleně včetně stromů se projevila skutečnost, že v posledních letech nebyla v řadě obcí řešena koncepčně její pravidelná údržba. V současné době díky řadě dotačních programů vzrůstá zájem o její komplexní, často i velmi radikální obnovu. Křoviny V posledních letech jsou keřové porosty intenzivně likvidovány, a to především za účelem získání štěpky nebo v důsledku změny kultury, nejčastěji na vinohrad. Keřové porosty jsou také vyřezávány v rámci řízených managementových zásahů v maloplošných zvláště chráněných územích za účelem podpory stanovišť a druhů, které jsou v rámci ČR cennější a ohroženější než v křovinách hnízdící ťuhýk obecný a pěnice vlašská. Přesto je vždy část keřů ponechávána. V jiných lokalitách, zejména mimo MZCHÚ, naopak dochází k přílišnému zapojení keřových porostů, které se tak stávají pro hnízdění obou druhů nevhodnými. Luční porosty Luční porosty se až na výjimky nacházejí většinou v maloplošných zvláště chráněných územích, kde jsou obhospodařovány na základě pravidel stanovených v plánech péče o jednotlivá MZCHÚ, v souladu s nároky předmětů ochrany PO. Kromě těchto luk se větší rozloha lučních porostů nachází v Milovickém lese. Tyto louky jsou intenzivně spásány a využívány zvěří chovanou ve zdejších oborách. Zástavba Při územním plánování a vlastní výstavbě je snaha o maximální využití pozemků, s čímž je spojeno zahušťování zástavby a vytváření malých stavebních pozemků. Tato skutečnost společně se změnou stylu života místních obyvatel, kdy je i na vesnicích preferována obytná zahrada s bazénem a dalšími zastavěnými plochami, vede k vytěsňování vzrostlé sídelní zeleně. Sídelní zeleň je vytěsňována nejen z veřejných prostranství, ale také ze zahrad. 1.4.2. Aktuální stav využívání PO – činnosti s přímým vlivem na jedince druhů, jež jsou předmětem ochrany PO Většina přenosové a distribuční soustavy v PO je tvořena prvky, které snižují riziko střetů. I přes tuto skutečnost bylo zjištěno několik rizikových úseků. Jedná se zejména o křížení několika vedení v lokalitě Na Hradbách za sportovní halou v Mikulově, které je rizikové zejména pro čápa bílého. Dalším rizikovým úsekem vedení je elektrické vedení v lokalitě Na Hliništi, které vede mezi zástavbou města Mikulov a Přírodní rezervací Turold. Území NPR Křivé jezero je relativně dobře zabezpečeno proti rušení veřejností prostřednictvím zákonných ochranných podmínek NPR. Zákazy vstupu jsou většinou dodržovány, i když jsou zaznamenávány ojedinělá porušení zákazu vstupů do území, a to i v době hnízdění. Výkon práva myslivosti zde lze dle rozhodnutí Správy CHKO Pálava č. 20/2010 vykonávat pouze v období od 16.8. do 31.12. Výkon rybářského práva zde provádět nelze. Omezení rušení hnízdění dravců v oborách Milovického lesa přispívá i zákaz vstupu vyhlášený orgánem státní správy myslivosti. V případě včelojeda na většině území PO probíhá monitoring hnízdního výskytu a zjištěná data včetně případně zjištěných hnízd jsou každoročně předávána lesnicky hospodařícímu subjektu, aby bylo omezeno rušení během hnízdění. Přesto k rušení může docházet, jelikož ne všechna hnízda jsou dohledána. Na území NPR Děvín-Kotel-Soutěska a NPR Tabulová je situace s respektováním zákazů vstupů mimo turisticky značené stezky horší než na území NPR Křivé jezero. Největšímu tlaku veřejnosti je však vystaveno území s výhledy a jinými atraktivitami (např. vysílač) a oblasti s většími komplexy lesa jsou vysokou nelegální návštěvností relativně nedotčeny. 1.5. Činnosti, aktivity a jevy vyžadující realizaci ochranných opatření Následující tabulka podává přehled a základní charakteristiku činností, aktivit a jevů na území PO, které mají či by v dohledné době mohly mít negativní vliv na druhy, jež jsou předmětem ochrany PO. Činnost, jev, aktivita Ovlivněný druh Časová specifikace ťuhýk obecný, celoročně pěnice vlašská, včelojed lesní ťuhýk obecný, celoročně pěnice vlašská Prostorová specifikace celá PO 1.5.3. Zvyšující se rekreační a turistické využívání území orel mořský, včelojed lesní v hnízdním období souvislejší lesní komplexy 1.5.4. Likvidace rozptýlené stromové zeleně 1.5.5. Plošná zástavba strakapoud jižní celoročně celá PO strakapoud jižní celoročně 1.5.6. Holosečné orel mořský, hospodaření v Milovickém včelojed lesní, lese strakapoud prostřední, lejsek bělokrký 1.5.7. Dožívající strakapoud jižní vysokokmenné sady ovocných dřevin 1.5.8. Nevhodná obnova strakapoud jižní zeleně v intravilánech 1.5.9. Přenosové a orel mořský, distribuční sítě elektrické včelojed lesní, energie čáp bílý 1.5.10. Velkoplošné včelojed lesní, zemědělské hospodaření ťuhýk obecný, pěnice vlašská celoročně zastavěné a zastavitelné území obcí Milovický les celoročně celá PO celoročně celoročně zastavěné území obcí celá PO celoročně celá PO 1.5.1. Plošné zarůstání stepních a lučních biotopů 1.5.2. Likvidace keřových porostů celá PO Významnost* málo významný faktor vysoce významný faktor potenciálně vysoce významný faktor vysoce významný faktor významný faktor potenciálně kritický faktor vysoce významný faktor významný faktor potenciálně významný faktor významný faktor * kritický faktor – vysoce významný faktor – významný faktor – málo významný faktor (+ potenciálně) 1.5.1. Plošné zarůstání stepních a lučních biotopů Zapojování porostů křovin do plošných jednolitých keřových formací je ohrožujícím faktorem pro úspěšné hnízdění ťuhýka obecného a pěnice vlašské. Zárůst lučních a stepních biotopů ztěžuje, a v případě silného zárůstu znemožňuje, získávání potravy nejen výše uvedeným druhům, ale také včelojedu lesnímu. Jde o dlouhodobý jev zejména mimo maloplošná zvláště chráněná území, kde je sukcese blokována řízenou pastvou a sečením. 1.5.2. Likvidace keřových porostů Jde o jev, jehož význam v posledních letech narůstá a týká se celého území PO, včetně lokalit s vyšší koncentrací ťuhýka obecného a pěnice vlašské (viz. kap. 1.2.6 a 1.2.8) . Keřové formace jsou klučeny buď za účelem výsadby velkoplošných vinic, nebo za účelem získání dřevní štěpky. Jedná se o ohrožující faktor zejména z hlediska hnízdění předmětných druhů. Likvidace keřových porostů probíhá i v rámci managementu v maloplošných zvláště chráněných územích, ale i mimo ně, kdy jsou vzhledem ke svému významu jako prioritní upřednostňovány botanické fenomény před ochranou ťuhýka obecného a pěnice vlašské. Také tento jev vede k úbytku hnízdních možností, ale jeho vliv není tak ohrožující jako úplná likvidace keřových porostů za účelem převodu ploch na zemědělsky obhospodařované pozemky případně za účelem získání štěpky. Při řízeném managementu je totiž část keřových porostů ponechávána. 1.5.3. Zvyšující se rekreační a turistické využívání území Jedinečná krajina PO je vystavena silnému turistickému tlaku. Kromě tradičního rekreačního využívání jako pěší turismus, houbaření, atd. se rozvíjí nová pojetí rekreace jako vyhlídkové lety, jízda na terénních motocyklech či čtyřkolkách, birdwatching atd. S nárůstem návštěvníků na tradičních vyhlášených místech PO (hlavní hřeben) začne nezanedbatelná část návštěvníků logicky vyhledávat klidnější, masivním turistickým ruchem doposud nepostižená místa. 1.5.4. Likvidace rozptýlené stromové zeleně Tlak na likvidaci rozptýlené stromové zeleně, zejména starých neproduktivních ovocných sadů za účelem jejich převodu na velkoplošné vinice, je vysoce významným ohrožujícím faktorem pro strakapouda jižního, a to nejen z hlediska hnízdění, ale i z hlediska získávání potravy. Jde o jev, jehož význam v posledních letech narůstá. 1.5.5. Plošná zástavba Snaha o maximální využití stavebních pozemků vede k zahušťování zástavby, což ve svém důsledku vede k maximálnímu snižování výměry pro veřejná prostranství a snižování výměry nezastavěné plochy tak, že neumožňuje výsadbu vzrostlé stromové zeleně, resp. neumožňuje této zeleni její optimální vývoj a neposkytuje jí dlouhodobou perspektivu. Vytváření nových ploch pro vzrostlou zeleň v intravilánech je vzhledem ke skutečnosti, že strakapoud jižní je v PO vázán převážně na intravilán, důležitý faktor pro zachování tohoto druhu v příznivém stavu. Ve spojení s dalším ohrožujícím faktorem popsaným v kapitole 1.5.8., vzrůstá význam tohoto faktoru pro strakapouda jižního. 1.5.6. Holosečné hospodaření v Milovickém lese Obnova lesa probíhá v obnovních blocích, kdy je provedeno několik sečí najednou a mezi nimi jsou ponechána žebra o šířce jedné porostní výšky. V současné době je takto rozpracována významná rozloha lesů v Milovickém lese. Po zajištění kultur dojde k dotěžení porostních žeber, což výrazně sníží možnosti hnízdění ptáků. Vzhledem ke skutečnosti, že na území Milovického lesa je těžiště výskytu včelojeda lesního, jedná se z hlediska možností hnízdění o potenciálně vysoce významný až kritický ohrožující faktor zejména pro tento druh. Včelojed lesní však na druhé straně z holosečného hospodaření částečně profituje, neboť čerstvé paseky jsou významným lovištěm tohoto druhu. 1.5.7. Dožívající vysokokmenné sady ovocných dřevin Tento ohrožující faktor působí ve spojení s faktorem uvedeným v kapitole 1.5.5. Likvidace rozptýlené zeleně je částečně i důsledek dožívání ovocných sadů. Stav ovocných sadů odpovídá dlouhodobé absenci péče a chybějící postupné obnově. 1.5.8. Nevhodná obnova zeleně v intravilánech Stav zeleně v zastavěném území obcí odpovídá dlouhodobé absenci péče a chybějící postupné obnově. V poslední době sílí snaha (i díky různým dotačním podporám) na radikální obnovu této zeleně, se kterou je spojeno kácení vzrostlých stromů a jejich náhrada méně vzrůstnými druhy nebo kultivary. V současné době je plánována obnova zeleně na území města Mikulov (projekt města Mikulov, projekt Regionálního muzea Mikulov). Vzhledem k finanční podpoře existuje riziko obnovy zeleně v intravilánu ve velmi krátkém časovém období i na území jiných obcí v PO. 1.5.9. Posilování přenosové sítě elektrické energie Přes území PO v blízkosti NPR Křivé jezero vede páteřní vedení elektrické energie do Rakouska. Vzhledem k potřebě posilovat přenosovou soustavu vyvstala v minulosti snaha o zkapacitnění i tohoto vedení. Tento záměr byl nakonec přesunut mimo území PO, ale nelze vyloučit, že v budoucnu vyvstane tato potřeba znovu. Rozšíření, resp. posílení stávajícího vedení, která vede i přes řeku Dyji, znásobí bariérový efekt, a zvýší se tím riziko střetu velkých ptáků s tímto vedením. 1.5.10. Velkoplošné zemědělské hospodaření Stávající zemědělské hospodaření je založeno na produkci hroznů, řepky, obilovin, slunečnice a kukuřice. Tyto plodiny se na území PO pěstují často na velkých plochách monokultur. Rozsáhlé plochy polních plodin, zejména vysokovzrůstných, ztěžují získávání potravy některým druhům, a to jak ztížením přístupu k potravě, tak snížením potravní nabídky. 2. Plán opatření 2.1. Dlouhodobý plán opatření Realizace níže uvedených opatření je nezbytná pro zachování jedinců a populací a obnovu ekosystémů významných pro ptačí druhy, které jsou předmětem ochrany PO. Navrhovaná doporučená opatření slouží jako podkladový materiál pro zajišťování péče o PO a výkon státní správy příslušných OOP na území PO. 2.2. Zajištění požadavků druhů, které jsou předmětem ochrany Ke každé aktivitě z kapitoly 1.5. (činnosti, aktivity a jevy na území PO, které mají či by v dohledné době mohly mít negativní vliv na druhy, jež jsou předmětem ochrany PO) byla vypracována následující ochranná opatření. 2.2.1. Rozvolňování souvislých keřových porostů Rozsah opatření: celá PO Pro druhy: pěnice vlašská, ťuhýk obecný, včelojed lesní Popis opatření: rozvolňování souvislých keřových porostů tak, aby vznikla mozaika otevřených ploch se skupinkami soliterních keřů, zejména trnitých a zapojenějších skupin keřů. Tento problém je nyní aktuální zejména na cvičišti „A“ v Mikulově a na jihovýchodním úpatí Stolové hory. 2.2.2. Zachování keřových porostů Rozsah opatření: celá PO, Pro druhy: pěnice vlašská, ťuhýk obecný Popis opatření: Omezení a usměrnění velkoplošné likvidace keřových porostů a jejich převodu na velkoplošné vinice bez doprovodné zeleně. Usměrnit vyřezávání velkých ploch v jeden časový okamžik a bez ponechání skupinek solitérních keřů za účelem získávání dřevní hmoty např. na štěpku. V místech výskytu druhů předmětu ochrany nepovolovat převody pozemků vedených v kultuře ostatní plocha na vinice či jiné zemědělské kultury. 2.2.3. Usměrnění zvyšujícího se rekreačního a turistického využívání území Rozsah opatření: souvislejší lesní porosty Pro druhy: orel mořský, včelojed lesní Popis opatření: Omezit vstupy veřejnosti a výkon rybářského práva a práva myslivosti v době hnízdění orla mořského (tj. od 1. 1. do 15. 7.) na území NPR Křivé jezero. Zachovat omezení vstupu veřejnosti do obory. Lesnické a zemědělské práce usměrňovat a načasovat (na základě monitoringu) tak, aby v době hnízdění orla mořského (1.1. - 15.7.) a včelojeda (1.5. do 15.8) nedocházelo k rušení. Na území Milovického lesa nepřipustit a omezovat v bezprostřední blízkosti hnízd včelojeda lesního, případně orla mořského další aktivity, které by vedly k nadměrnému rušení hnízdění. 2.2.4. Obnova a péče o rozptýlenou stromovou zeleň Rozsah opatření: celá PO Pro druhy: strakapoud jižní Popis opatření: Obnova rozptýlené stromové zeleně v krajině zejména vysokovzrůstnými odrůdami ovocných stromů a druhy dřevin s hrubou borkou. Zajistit péči o stávající zanedbanou zeleň, její obnova musí probíhat postupně, po etapách. Kácení starých stromů za účelem jejich obnovy novou výsadbou musí probíhat pouze jednotlivě nebo ve skupinách tak, aby byl neustále zachován dostatečný počet stromů v dimenzích atraktivních pro hnízdění. 2.2.5. Usměrnění plošné zástavby Rozsah opatření: zastavěné a zastavitelné území obcí Pro druhy: strakapoud jižní Popis opatření: Důsledně připomínkovat změny územních plánů a nové územní plány. Podporovat ta urbanistická řešení, která budou vytvářet mezi zástavbou obcí a volnou krajinou přechodovou zónu umožňující například výsadbu ovocných dřevin. Uvnitř zastavěného území podporovat taková řešení, která budou vytvářet dostatečně velká veřejná prostranství umožňující výsadbu a dlouhodobou perspektivu vzrostlé stromové zeleně. 2.2.6. Úprava hospodaření v Milovickém lese Rozsah opatření: Milovický les Pro druhy: orel mořský, včelojed lesní, strakapoud prostřední, lejsek bělokrký Popis opatření: Ponechávat na holinách výstavky v minimálním počtu 5 ks/1 ha. Po domluvě s vlastníky a správci lesa uplatňovat do LHP požadavky na zajištění takového způsobu hospodaření, které by z dlouhodobého hlediska zajistilo dostatek vhodných porostů pro trvalou existenci a prosperitu předmětů ochrany PO. Mýtní těžbu a následné zpracování a odvoz dříví provádět v termínech mimo hnízdní období. V okolí známých hnízd včelojeda lesního časově omezit i následné pěstební práce (budování oplocenek, zalesňování, vyžínání…). 2.2.7. Obnova vysokokmenných sadů ovocných dřevin Rozsah opatření: celá PO Pro druhy: strakapoud jižní Popis opatření: Postupně obnovovat dožívající sady ovocných dřevin. Dožilé či dožívající stromy nahrazovat vysokovzrůstnými odrůdami. Při obnově postupovat v etapách, část vzrostlých stromů ponechávat na dožití. 2.2.8. Šetrné provádění obnovy zeleně v intravilánech Rozsah opatření: zastavěné území obcí Pro druhy: strakapoud jižní Popis opatření: Neprovádět obnovu zeleně v intravilánech plošně. S přihlédnutím k provozní bezpečnosti ponechávat vždy část vzrostlých stromů. U ponechaných stromů provádět opatření, které maximálně prodlouží jejich životnost a zlepší jejich provozní bezpečnost (ořezy, vazby v korunách atd.). 2.2.9. Důsledné posuzování nových záměrů a zabezpečení přenosové a distribuční sítě elektrické energie před úhyny ptáků Rozsah opatření: přenosová a distribuční soustava, zejména dálková vedení VVN Pro druhy: orel mořský, včelojed lesní, čáp bílý Popis opatření: Oponovat na úrovni všech stupňů projektové přípravy, včetně územně plánovacích dokumentací celostátní a krajské působnosti (PÚR, ZÚR). Snažit se o přesun přenosové sítě co nejdále od hnízdišť a míst, která jsou ptáky více využívána k průtahům a přesunům (např. řeka Dyje). Stávající vedení, která jsou potenciálně riziková nebo na nichž došlo k úhynům prokazatelně z důvodu zásahu elektrickým proudem, příp. nárazu do vodičů, upravit tak, aby se rizika úhynů minimalizovala. 2.2.10. Podpora diverzifikace zemědělského hospodaření Rozsah opatření: celá PO, zejména území navazující na Milovický les, maloplošná zvláště chráněná území a pozemky s hnízdními biotopy Pro druhy: včelojed lesní, ťuhýk obecný, pěnice vlašská Popis opatření: Vytváření interakčních prvků v rozsáhlých půdních blocích za účelem jejich rozčlenění a zvýšení potravní nabídky, případně hnízdních možností pro ptáky. Pěstování plodin nižšího vzrůstu. Podpora diverzifikace rostlinné výroby (více plodin s odlišnou dobou sklizně). Omezení aplikace biocidů, zejména insekticidů v územích navazující na Milovický les, maloplošných zvláště chráněných územích a dalších pozemcích s hnízdními biotopy předmětů ochrany. Podporovat zatravňování zemědělské půdy a zakládání a údržbu černých úhorů. Po dohodě se Správou CHKO Pálava vysévání speciálních druhově pestrých směsek pro zvěř, které jsou atraktivní i pro různé druhy hmyzu. 2.3. Řešení konfliktů s jinými předměty ochrany, popř. významnými druhy, v území Z hlediska zájmů pěnice vlašské a ťuhýka obecného je konfliktní vyřezávání a likvidace keřů v rámci managementu stepních lokalit, kdy dochází ke snižování hnízdních možností těchto druhů. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto zásahy jsou prováděny za účelem podpory stanovišť a druhů, které jsou v rámci ČR cennější a ohroženější než výše uvedené druhy ptáků a často se jedná o prioritní stanoviště, lze očekávat, že i nadále bude upřednostňován tento management. Pro eliminaci těchto konfliktů je nutno přistupovat k likvidaci a vyřezávkám keřů mimo hnízdní období a na plochách vždy alespoň zčásti ponechávat jak soliterní skupinky trnitých keřů, tak i větší kompaktnější skupiny těchto keřů.
Podobné dokumenty
botanický inventarizační průzkum evl vrbka
a plochu 1585 km2. Bioregion se vyznačuje pauperizovanou teplomilnou biotou 2. bukovodubového vegetačního stupně, ve vyšších polohách s přechody do 3. dubovo-bukového
vegetačního stupně. V kaňonech...
Detektiv Moravec 2007
Musí pracovat v podniku a dobře znát zvyklosti, tedy nikoliv jako řadový dělník, spíše
údržbář, ten se může pohybovat, kde chce." K tomu názoru ho vedlo i to, že klíč od
visacího zámku u skladu si ...
Mikrojehlová mezoterapie + mezokoktejly - Permanentní make-up
Díky potaženíjehel stříbrem nanotechnologiíse snižuje třeníběhem propichovánítkáně, což způsobuje menšíškubánía také
zaručuje zmizeníotoků a rychlé léčení. Při malých hloubkách mikrovpichováníje zá...
PŘÍRODNÍ PAMÁTKA
plán péče 2012 - 2021 - Správa CHKO Pálava
výskyt cenných halofytních společenstev při západních březích Nesytu.
Z geomorfologického hlediska je území Lednických rybníků součástí celku Dolnomoravský úval.
Zámecký rybník náleží do jeho nejni...
Vegetace ČR (Martin Duchoslav)
oblast termofytika (s menším přesahem do mezofytika)
• vyskytují se v planárním až submontánním stupni, převážně na jižních
(jv., jz.) svazích, nejčastěji na bazických horninách (v nejsušších
oblas...
Studie_ornitologicky-monitoring
silně ohrožené druhy, v posledním vydání Červeného seznamu ptáků ČR z roku 2003 je
zařazen v kategorii „ohrožený druh“. Je chráněn i legislativou Evropské unie (druh
Přílohy I tzv. Směrnice o ptácí...
