Učební dokumentace

Projekt: Vzdělávací program pro
pedagogické pracovníky mateřských
škol
Č. projektu: CZ.01.07./1.3.02/03.0006
Učební text
V Jihlavě, červen 2012
Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím programu
Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR.
Obsah:
l. Modul č. 1
Komunikační dovednosti v práci učitelky MŠ, únavový
syndrom, vyhoření, práce se stresem, metody efektivní
komunikace.
str: 5 - 18
2. Modul č. 2
Práce s dětmi s poruchami chování a zdravotním
postižením, nadané děti.
str: 19 - 56
3. Modul č. 3
Zdravý životní styl a zdravá výživa dětí MŠ ve vazbě na
environmentální výchovu.
str: 57 - 104
4. Modul č. 4
Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik
v režimech dne MŠ.
str: 105 - 138
5. Modul č. 5
Využití pracovních činností s ohledem na rozvoj jemné
a hrubé motoriky dětí.
str: 139 - 167
4
Modul č. 1
Komunikační
dovednosti
v práci
učitelky
MŠ,
únavový
syndrom,
vyhoření, práce se stresem, metody
efektivní komunikace.
Modul zpracovala:
PaedDr. Jana Svobodová
5
6
Cíle
Domnívám se, že samotná změna metod a forem práce v mateřské škole (a ve škole vůbec)
nestačí k řešení řady problémů, které tkví především v mezilidských vztazích. Považuji za
velmi důležité, aby pedagog byl nejen odborně erudovaný, ale také komunikativně a
psychologicky vybavený. Schopný vidět zejména chování dětí (ale i jejich rodičů ) v širších
souvislostech. A aby lépe porozuměl chování druhých, musí nejdříve porozumět svému
vlastnímu chování. Proto je třeba otevírat prostor pro sebepoznání, napomoci tak změnám
v osobnosti učitele a tím vytvářet lepší předpoklady pro pedagogickou práci .
Konkrétní cíle semináře
- Poskytnout základní teoretické informace o problematice stresu a syndromu vyhoření,
o procesu sociální komunikace a jejich vzájemných souvislostech
- Prostřednictvím zážitku poznat vlastní způsob komunikace, jeho silné stránky, slabiny
a limity a uvědomit si souvislost s vlastními zkušenostmi
- Pojmenovat důležité podmínky pro efektivní komunikaci s dětmi i dospělými v
mateřské škole
Metody a formy práce
-
Seminář bude veden sebezkušenostním způsobem, bude využívat facilitovaných
diskusí a vybraných psychoterapeutických postupů
Stres
V běžném hovoru užíváme slovo stres k označení všeho, co nás zatěžuje, přetěžuje, co je
nám nepříjemné. Ve skutečnosti však mluvíme o stresorech. A o tom, co je a co není
stresorem, tedy co je pro nás situací ohrožení, rozhodujeme my sami. Pokud vyhodnotíme
událost jako stresor, dostaví se reakce našeho organismu – stres. Tato reakce se odehrává
jak na úrovni tělesné, tak psychické.
Určitá míra stresu je potřebná, může působit motivačně, mobilizuje energii, napomáhá
využití potenciálu člověka. Mluvíme o tzv. eustresu. Zažíváme jej například při sportu,
soutěživých činnostech, při sledování detektivky, při plnění úkolů, které nepřesahují naše síly
a máme je pod kontrolou. Vysoká míra stresu - distres se objeví tam, kde se cítíme
přetížení, přestáváme věci zvládat, vytrácí se kontrola, nastupuje nejistota. Distres vede
k poklesu výkonnosti, nepříznivému psychickému stavu, tělesným problémům, mnohdy až
psychosomatickým onemocněním.
7
Dlouhotrvající pracovní distres může vyústit až do stavu fyzického i psychického vyčerpání,
opotřebování, celkové únavy. Nazýváme jej syndromem vyhoření a jeho příznaky se
projevují na úrovni psychické, fyzické i na úrovni sociálních vztahů.
Člověk je determinován nejen biologicky, ale i sociálně . Žije ve společnosti a vstupuje do
nejrůznějších vztahů. Jestliže se u zvířat objevuje stresová odpověď zejména v situacích,
kdy jde o život, tedy v rovině biologického přežití, u člověka je to v rovině sociální a
psychologické. Nejčastějšími stresory jsou stresory psychosociální. Proto jsou syndromem
vyhoření nejvíc ohroženi lidé pracující v pomáhajících profesích, kde je kumulace situací jako
potencionálních psychosociálních stresorů vysoká.
Psychosociální stresory
Psychosociálním stresorem může být jakákoli situace vznikající v kontaktu s druhými lidmi a
nebo se sebou samým, kterou vnímáme jako zatěžující, ztrácíme v ní jistotu a nadhled,
prožíváme ji jako ohrožující. Mohou to být závažné životní události jako je rozchod
s partnerem, úmrtí blízkého člověka, narození dítěte či odchod dítěte z domova , ale i běžné
každodenní životní epizody jako např. ranní loučení s dítětem, výměna názorů s kolegyní ,
nejrůznější interakce v rodině i v práci, nákupy, návštěva, rodinná oslava, … Každý by určitě
dokázal vytvořit docela slušný vlastní seznam. Je však třeba si uvědomit, že sama událost,
situace, není stresorem. Jak jsem již uvedla, jsme to my sami , kdo rozhoduje o tom, zda jím
bude či nikoli. Toto rozhodování je složitým procesem probíhajícím do určité míry bez účasti
našeho vědomí. A jeho důležití aktéři? Vnímání, zkušenosti, potřeby, postoje, emoce ,
vrozené dispozice, sociální dovednosti.
A co můžeme udělat pro to, aby rozhodnutí „pro“ bylo co nejméně?
Poznávat sebe sama. Hledat souvislosti, snažit se porozumět.
Rozvíjet své schopnosti a dovednosti, učit se.
Být laskaví k sobě i k druhým.
Člověk žije ve vztazích. Vztahy jsou nejčastějším zdrojem stresorů. Vztahy se realizují
v komunikaci.
Půjdeme-li tedy cestou poznávání komunikace jako schopnosti i procesu, hledání souvislostí
a porozumění jim, rozvíjení dovedností a učení se, a pak laskavého užívání těchto poznatků
a dovedností, věřím, že máme šanci na harmoničtější život s méně stresy.
Komunikace
Schopnost komunikace je to nejcennější, co člověk má. Je to cesta, která vede
odněkud někam, spojuje různá místa, často zcela rozdílné břehy, srdce, myšlenky.
Otevírá svět vlastní i světy těch druhých. Je prostředkem k přežití, poznávání, učení.
Je uměním. Je prostá i složitá, vede k radosti i smutku, štěstí i zoufalství. Je nebem i
peklem. Je všude, je vším. Je životem.
8
Samo slovo komunikace pochází z latiny a přehled významů na základě zpracování
různých zdrojů uvádí velmi přehledně J. Křivohlavý (1988) . Máme tak vedle sebe
komunikaci jako dorozumívání, jako dopravní spoj, komunikovat jako dávat,
spolupodílet se, spoluúčastnit se, spojovat, slučovat něco s něčím či někoho
s někým. Také udělit, předat, poskytnout, propůjčit. V nejširších souvislostech je tedy
komunikace chápána jako každá interakce, každá výměna informací, kontakt mezi
lidmi, zvířaty, neživými systémy.
Aby se oddělila tzv. technická komunikace od komunikace mezi lidmi, užívá se často spojení
sociální komunikace. A jako nejvhodnější český ekvivalent pro komunikaci se pak jeví slovo
„sdílení“.
Kořeny lidského dorozumívání jsou spojeny pouze s prostředky mimoslovními. Naši dávní
předkové komunikovali prostřednictvím svého těla. Pohyby, gesty, chováním, konkrétními
činy. Přidaly se neartikulované skřeky a teprve mnohem později se z těchto skřeků začala
tvořit jednoduchá slova. Slovní zásoba byla velmi omezená, a proto hlavními nositeli sdělení
zůstaly výraz obličeje, pohyby rukou a celého těla. Pro některé situace v životě jsme si tento
způsob uchovali dodnes. Jak jinak než „rukama a nohama „ se domluvit v cizí zemi bez
znalosti jazyka ? A jak běžel čas, člověk se vyvíjel. Měnil sebe i okolní svět. Rostla potřeba
sdělovat stále složitější informace. Rozvíjelo se myšlení a zároveň s ním i řeč. Ale jak říká dr.
Paulínová ve své knize „Pěšinou sebepoznání“, vedle snahy o co nejpřesnější sdělení se
vyvinula i potřeba neříkat vždycky všechno. Praktické činy a komunikace tělem byly příliš
čitelné. A navíc se slova postupně rozrůstala do mnoha podob a významů. Komunikace se
stala složitou, komplikovanou. Všechna vývojová stádia lidské komunikace máme uložena
v genech, disponujeme ohromným množstvím dorozumívacích prostředků a přesto / či právě
proto ?/ si někdy nedokážeme porozumět, i když mluvíme stejnou řečí . A tak se zraňujeme,
jsme nespokojení, nešťastní, rozzlobení, bezradní, vystrašení, přetížení, unavení, …V
psychologii komunikace se říká, že při rozhovoru dvou lidí spolu ve skutečnosti mluví lidí
šest. Já – tak, jak se vidím, já – tak, jak chci, aby mě viděl ten druhý a já – jaký opravdu
jsem. A totéž platí pro mého partnera. A mnohé z toho, co sdělují má já, si vůbec
neuvědomuji, tedy nemám pod kontrolou, nemohu ovlivňovat. Proto vznikají nedorozumění,
zkreslení, komunikační šumy. A my si klademe otázky - Proč to tak je? K čemu to je ? Jak
to změnit?
Prostředky lidské komunikace a co jimi sdělujeme, jaké jsou fáze procesu komunikace
Fáze komunikačního procesu
1. Sociální vnímání
Při sociálním kontaktu k nám stále proudí řada informací. Od partnera či partnerů
v komunikaci, z prostředí, které vytváří důležitý kontext i od nás samotných. Proces
sociálního vnímání zajišťuje přijetí všech těchto informací a jejich zapojení do sítě
souvislostí.
9
2. Kognitivní zpracování
Zpracováním informací rozumíme nacházení vnitřních souvislostí, posouzení smyslu,
vztažení k vlastním zájmům krátkodobým i dlouhodobým, zvážení dopadu na
druhého, důsledků jednotlivých možností, vnitřní formulaci odpovědi i výběr
odpovědi optimální.
3. Vyjádření se – expresivní složka, expresivní dovednosti
V komunikaci si vždy musíme odpovídat na otázky – S kým? Kdy? Co? A jak?
Poslední fáze komunikačního procesu je oním JAK ? Jde tedy především o formu
sdělení. Jsem přesvědčena o tom, že je možné sdělit vše, je však uměním sdělit to
tak, abychom já i můj partner „přežili ve zdraví“.
Co sdělujeme
-
Zprávy a informace
Jak chápat to, co říkáme
Jak nám je, jak se cítíme
Postoj k věci, o níž hovoříme
Postoj k příjemci
Sebepojetí – za koho se považujeme
Tebe-pojetí – za koho považujeme příjemce
Kvalitu vzájemného vztahu
Pravidla vzájemného styku, „pravidla hry“
Prostředky komunikace
Verbální komunikace
-
sdělování mluvením, slovy
Řeč mluvená a psaná
Obsah
Jazyk
odborný, hovorový, poetický, význam slova
Záměr
co zamýšlíme tím, co říkáme
Paralingvistika : hlasitost
chyby
výška
výslovnost
rychlost
frázování /členění řeči, pauzy /
objem
práce s tichem
plynulost
intonace
kvalita / strohost, přiměřenost tématu, rozvláčnost /
10
Neverbální komunikace
-
Činy
Produkty člověka
Konzumace cizích produktů
Řeč těla : Proxemika – sdělování přiblížením a oddálením
Posturologie – sdělování tělesnými postoji, držením těla, polohami těla
Kinezika – řeč pohybů
Gestika – řeč rukou
Haptika – sdělování tělesným dotykem
Mimika – sdělování výrazem obličeje
Pohledy
Abychom porozuměli průběhu komunikačního procesu, musíme pochopit spletitý systém
různých vzorců, reakcí, návyků , historii jejich vzniku a mechanismy jejich aktivace.
Mozek
Následující metaforický popis fungování mozku jsem si vypůjčila od Marilyn Atkinson z knihy
Koučink.
Lidé mají tři fyzické mozky navzájem do sebe vložené, které mají velmi unikátní fungování.
To formuje základ naší mysli, jak se rozvíjíme a jak dospíváme. Tento systém obsahuje
Retikulární mozek – mozek plazů
Lymbický systém - emoční mozek
Neokortex – cerebrální mozek
Retikulární mozek je nejstarší a nejhlouběji uložená část mozku. Vyvíjel se 100 milionů let
od nejstarších plazů až k dnešním lidem a máme jej společný se všemi zvířaty. Mozek plazů
se aktivuje ve chvíli, kdy vnímáme nebezpečí, ohrožení. Je užitečný při okamžité reakci,
která má zajistit naši fyzickou bezpečnost. Převezme kontrolu nad tělem a pustí se do akce –
boj, útěk, stopka – pro zajištění přežití těla. Někdy je tato reakce cenná a podporující, ale
jindy může být neefektivní, nebo dokonce zničující pro získání toho, co chceme.
Emoční mozek nám i ostatním savcům přináší poučení z minula do přítomné chvíle, aniž
by přemýšlel o budoucnosti nebo dlouhodobých následcích. Asociované vzpomínky jsou
zažívané tak, jako by se znovu odehrávaly i spolu s emocemi, které jsou s danou událostí
spojené. Emoční mozek se soustředí na tady a teď. Přemýšlí v termínech ano – ne, buď a
nebo, dobře – špatně. Zná jen černou a bílou, žádné odstíny šedé. Vzdoruje změně. Funguje
na principu upřednostňování toho, co je známé a co je dobré pro mou rodinu. Každé
rozhodnutí, které musíme udělat, jde přes filtr: „Je to dobré pro mou rodinu? Ohrožuje to
známé věci?“ Je také propojen s rozvojem komunikačního systému založeného na zvucích,
které dávají smysl. Proto malé děti reagují na hlas – na tón hlasu ,i když ještě nerozumí
mluvenému jazyku.
11
Je velmi důležité vědět, že systémy plazího a emočního mozku mají schopnost téměř úplně
převzít kontrolu nad fungováním celého těla, pokud se cítí v ohrožení.
Neokortex zabírá většinu mozkového povrchu. Je velmi mladý. Vyvíjel se jen 2,5 milionu let.
Je zodpovědný za rozvoj jazykových systémů. Svou rychlostí a schopností zpracovávat
informace je 1000 x pružnější než emoční mozek. Jeho klíčovou předností je vizuální
plánování. Na rozdíl od emočního mozku, který asociuje minulé vzpomínky, neokortex
přemýšlí disociativně. Vytváří obrazy událostí, jako by se to dělo někomu jinému, jako film
běžící hlavou. Emoční náboj je slabší a my si dokážeme představit a zvážit více přístupů,
způsobů řešení. Protože emoční mozek reaguje na asociovaný obraz, často nás donutí cítit
starou událost. Neokortex si oproti tomu danou událost prochází. Neokortex nám dává
schopnost mentálně si přehrát disociovaný obraz – např. nějakého cvičení.V takovém
případě se vytváří neuronové cesty, které jsou základem rozvíjení dovedností. Vytváří se
také mikropohyby ve svalech a tak se cvičení stává známým. To je síla spojení mezi myslí a
tělem.
Jak již bylo řečeno, je neokortex propojen s jazykovým systémem. Pracuje s principem
vizualizace . A nyní úkol – představte si například „nerozlití mléka“ nebo „necákání“. Jak
vypadá „nebojím se“, „nechci být nervózní“, „nezlob“? Náš mozek neumí pracovat se zápory.
Když máme záměr, aby se něco nestalo, něco nebylo, pak určitě skončíme na tom, že si
přitáhneme opak toho, co chceme. Vyšleme-li k druhému člověku slovní instrukci NE,
funguje to stejně. Negativní myšlenky startují negativní obrazy, dostaví se napětí, negativní
emoce, ty vedou k negativním slovům – bludný kruh je uzavřen. To, jak ve svém životě
komunikujeme, je odrazem našich myšlenek a emocí.
Vztah vědomí a nevědomí
Pro většinu lidí je vědomá pozornost v danou chvíli návykově zúžená na 3 – 5 věcí
najednou. Rozsah zaměření je podmíněn kulturně a samozřejmě individuálně praxí
jednotlivce. Studie ukázaly – jak uvádí Atkinsonová, že maximální rozsah vědomé mysli
v danou chvíli je zpravidla 7 oblastí. Naše vědomá mysl se neustále „nově“ orientuje, dle
našich potřeb. To ale neznamená, že ostatní oblasti, kanály jsou odpojené. Jsou pouze
v pozadí, ale stále funkční, přijímají, vysílají, zapojují se do probíhajících psychických i
tělesných procesů – jen my o tom nevíme. Do našeho vědomí buď neproniknou, a nebo je
právě nepotřebujeme. Některé informace jsou nám dostupné okamžitě, jakmile přepneme
pozornost, ale některé jsou uloženy hluboko v našem nevědomí , ovlivňují naše prožívání a
chování a my se o jejich existenci dozvídáme – tedy začneme si je uvědomovat – až
v procesu sebereflexe, sebepoznávání, nebo v mezních životních situacích. Důležitou roli
v tomto procesu sehrávají druzí lidé. Oni nám nastavují zrcadlo, poskytují zpětnou vazbu. Je
jen na nás, jak toho dokážeme využít.
12
Potřeby
Pro vývoj tak složitého organizmu, jako je lidská bytost,je nutné splnění určitých zásadních
podmínek. Podle Alberta Pessa, významného psychoterapeuta, to znamená optimální
naplnění základních vývojových potřeb a naplnění vývojových úkolů. Nejznámějšími modely
popisujícími lidské potřeby jsou – Maslowova hierarchie potřeb ( u nás často užívaná její
modifikace Dr. Matějčka) a teorie zásadního významu – Bowlbyho teorie attachmentu
(vztahová vazba, bezpečný vztah a pouto ).
A. Pesso odvodil z přímé práce s klienty systém potřeb, který se plně shoduje s teorií
attachmentu a novými neurobiologickými výzkumy.
V genetické výbavě člověka jsou „zakódovány potřeby, to znamená konkrétní potřeba
splnění podmínek pro správný rozvoj všech potřebných funkcí. Optimální podmínky jsou
zásadním způsobem založeny na vztahu s nejbližším pečovatelem, který od počátku a poté
po dlouhou dobu naplňuje potřeby dítěte.“ / A. Pesso, 2009 /
Člověk se rodí s genetickým vkladem, který má nejméně dvě rozlišené oblasti. Rovinu
společnou všem lidem a rovinu individuální. Tím společným je genetický plán vedoucí
k autonomii a předání života dál, jehož součástí je i možnost „být šťastný“.
Pesso dále říká, že možnost být šťastný v životě je člověku vrozena a každý je
prostřednictvím svých potřeb veden k tomu, aby štěstí dosáhl. Nikdo nemá své potřeby
naplněny ideálně. Pokud však je deficit v jejich naplnění příliš velký, potřeby se nevytrácejí,
ba naopak ovlivňují a narušují náš každodenní život, vnímání i chování.
„Pro vývoj člověka je rozhodující, jakým způsobem, kým , v jakou dobu a v jaké míře byly
jeho potřeby uspokojovány. Naplnění nebo jiná neadekvátní interakce vedou pak k uložení
záznamu v paměti, v nevědomí. Tento záznam včetně záznamu o významu interakce bude
nadále ovlivňovat myšlení a cítění jedince.“ / A. Pesso 2009 / Pokud nenastane uspokojení
potřeby ve správnou dobu, správným člověkem a správným způsobem, dítě se snaží najít
cestu, jak potřebu naplnit. Obrací se k náhradním zdrojům a nebo samo k sobě.
Rozlišujeme 3 vývojové úrovně naplňování potřeb:
1. Doslovné naplňování potřeb
Tato úroveň má materiální a fyzickou charakteristiku. Rodiče přivedou dítě na svět,
vytvoří domov, starají se , dítě krmí , chovají, dávají mu správné meze.
2. Symbolické naplňování potřeb
Rodiče mají pro dítě místo ve svém srdci, podporují jeho snahu, sytí jeho
sebedůvěru, ochraňují jeho práva a definují hranice
3. Dosažení autonomie
Dítě se postupně učí uspokojovat své potřeby autonomně
13
Pět základních vývojových potřeb :
Potřeba místa
Aby člověk mohl žít šťastný a naplněný život, musí se cítit součástí světa. Potřebuje vědět,
že na tomto světě je pro něho místo. Naplňování této potřeby zásadního významu začíná již
před narozením dítěte a to v obou rovinách - doslovné i symbolické. Zažije-li dítě bezpečné
místo v těle matky, bude pro něho bezpečně i ve vlastním těle. Ze zážitku bezpečného
domova vychází pozdější schopnost adaptability . Žije-li dítě v mysli matky, je mu potom
dobře ve vlastní mysli.
Potřeba sycení
Sycení pomáhá dítěti zažít první vnitřní zkušenost se sebou samým. Plný žaludek a
uspokojivý pocit sytosti. Sycení na doslovné úrovni udržuje a zachovává život. Na
symbolické úrovni je dítě syceno láskou, pozorností, učením se, atd.
Potřeba podpory
Dítě se rodí zcela bezmocné. Doslovná podpora narozeného dítěte znamená, že mu
pomáháme překonat zemskou tíži. Nadnášíme je v náruči, podpíráme hlavu, záda, zadeček.
Symbolicky je pak podporována sebedůvěra a samostatnost dítěte.
Potřeba ochrany
Narozené dítě je malé, křehké, zranitelné, bezmocné. Potřebuje ochranu vůči vnějším
nepříznivým vlivům, potřebuje štít proti nebezpečím různého druhu.
Potřeba mezí / limitů /
Již narozené dítě disponuje dvěma základními silami – silou tvořit a silou ničit a těmi přímo a
aktivně ovlivňuje vnější svět. Dítě potřebuje prostřednictvím zkušenosti a láskyplné interakce
zjistit, že tyto dvě síly, jež pociťuje nejsou nekontrolovatelné, omnipotentní, nekonečné.
Nastavováním mezí jsou tyto síly regulovány a zároveň dítětem integrovány.
Sociální vnímání - komunikační dovednost
Proces sociálního vnímání je složitý a jeho kvalita závisí jak na vrozených předpokladech,
tak i na učení. Je nutný k přiměřenému přijetí a pochopení informací. V interakci s druhým
člověkem přijímáme velké množství signálů. Signály – informace přicházejí od partnera
v komunikaci, z okolního prostředí a od nás samotných. V tom, co vnímáme, a hlavně jak
tomu rozumíme, se uplatňuje náš vnitřní filtr nastavený zkušenostmi, naše sebeúcta,
sebeoraz, vědomí vlastních limitů, silných i slabých stránek. Není divu, že se vyslaná
informace tak často neshoduje s informací přijatou, mnohdy je dokonce zcela protichůdná.
Vnímáme-li např. dítě jako zlé a divoké, znamená to, že dítě takové opravdu je?
Co dalšího může ještě ovlivnit naše vnímání ?
14
Mýty
- Jaký člověk opravdu je, se projeví v mezní situaci X V mezní situaci se projeví jen
to, jak na nás tato situace působí
- Druhé lidi je třeba vnímat objektivně X Lze se chovat stejně k různým lidem?
- Ve stejné situaci se budou všichni chovat stejně X Každý ale vnímá stejnou situaci
různě
- Přeceňování vnějších signálů X Soudíme podle jména, titulu, šatů, dovedností bez
přihlédnutí k dalším souvislostem
- Odlišnost je ohrožující X Neznamená-li omezení ostatních, může být inspirativní
- Druhý je takový, jaký se mi jeví X Moje očekávání se může promítat do chování
druhého
Další vlivy
- Kondice - náš vlastní psychický i fyzický stav.
- Projekce - připisujeme druhým negativní vlastnosti, postoje, hodnoty, které sami u
sebe popíráme.
- Haló efekt – vidíme u druhého to, co potvrzuje naše očekávání.
- První dojem – posuzujeme druhého podle prvního (i velmi krátkého) kontaktu.
- Předsudky – negativně laděné vnímání druhého předem.
- Předchozí informace – „špatná pověst“.
- Stereotypy – očekávání charakteristik příznačných pro určitou skupinu.
- Atribuční chyby – přisuzování úspěchu sobě a neúspěchu okolnostem (sebeobranná
atribuce), upřednostňování vlivu osobnosti druhého oproti situačnímu kontextu.
- Soukromé teorie osobnosti – řetězení našich dojmů a zkušeností.
- Porovnávání – posuzování druhého na základě srovnávání s jinými.
Rozdíl mezi slyšet a naslouchat – fyziologický jev X správně rozumět tomu, co se říká.
Umění naslouchat – naslouchat ušima, očima, srdcem.
Naslouchání jako aktivní proces
Podmínky : (Vymětal, 2001)
- Akceptace
Přijetí druhého takového, jaký je, se vším všudy. Jako hodnotné bytosti zasluhující
úctu a respekt.
- Empatie
Schopnost s různou mírou přesnosti zachytit aktuální prožívání druhého člověka.
Způsob poznávání druhého člověka projevující se snahou co nejpřesněji vnímat,
zachytit a pochopit jeho aktuální vnitřní svět.
Empatie vyvolává v druhých pocit subjektivní blízkosti a důvěry, zážitek opravdového
zájmu a porozumění, což vede k uklidnění, k pocitu jistoty a bezpečí, k vytváření
pozitivního vztahu k sobě a ke zvyšování sebeúcty.
Základ empatického chování tvoří aktivní naslouchání.
15
-
Autenticita
Autenticita znamená být ve svém jednání sám sebou. Být konkrétním nezáhadným
člověkem. Být pravdivý. Nic nepředstírat sobě ani druhým, nic nenalhávat,
nestylizovat se do žádné role.
Pět Ericksonových principů pro efektivní naslouchání a reagování na ostatní
1. Lidé jsou v pořádku takoví, jací jsou.
2. Lidé už mají v sobě všechny zdroje, které potřebují.
3. Člověk vždy zvolí to, co je schopen v danou chvíli udělat.
4. Každé chování má pozitivní záměr.
5. Změna je nevyhnutelná.
Principy pro komunikaci s dětmi :
- Akceptace
- Přátelský postoj
- Schvalující atmosféra
- Důvěra ve schopnosti a možnosti dítěte
- Rozpoznávání a reflektování pocitů
- Nastavování hranic
Co podporuje aktivní naslouchání :
- Vyjasňování
- Přeformulování
- Zrcadlení (vyjadřování pocitů)
- Ocenění, uznání významu
- Shrnutí
- Neverbální sledování
Popisy cvičení
Nekomunikovat
Cíl : přesvědčit se o tom, že nelze nekomunikovat, nelze se „netvářit“.
Dvojice sedí proti sobě, má za úkol po dobu dvou minut nekomunikovat.
Po uplynutí dvou minut společná reflexe ve skupině.
16
Předměty
Cíl : představení účastníků, východisko pro diskusi na téma „Co všechno je součástí procesu
komunikace „.
Každý účastník přiveze s sebou na seminář jeden předmět, věc, která je jeho, je mu blízká
event. kterou má rád. Ještě před začátkem semináře uloží svůj předmět do připraveného
košíku. Vedoucí semináře bere postupně jeden předmět za druhým a vyzývá přítomné a
podporuje účastníky ve vyjádření představy o majiteli předmětu. Majitel má poslední slovo,
krátce se představí.
Cvičení je určeno pro začátek semináře.
Jedna věta, různé emoce
Cíl : uvědomit si paralingvistické charakteristiky mluvené řeči.
Každý účastník si vytáhne lístek, na kterém je napsaná emoce. Má za úkol říci určenou větu
jako člověk prožívající tuto emoci.
Emoce - radost, vztek, lítost, strach, zuřivost, nejistota, pýcha, nadšení, netečnost, nenávist,
okouzlení, láska, smutek,…
Příklady vět – Jaro, léto, podzim, zima.
Dneska je pondělí.
Auto je dopravní prostředek.
Společná reflexe ve skupině.
Přiblížení, oddálení
Cíl : uvědomit si význam prostoru v komunikaci.
Cvičení se provádí ve dvojicích. „A“ stojí, „B“ se ze vzdálenosti cca 3 m přibližuje / mírné
tempo, neurčitý výraz /. Varianty – jde přímo proti „A“, jde ze strany, jde zezadu. Totéž
s obměnou – „A“ je v dřepu. „A“ sleduje, co se s ním děje, jak jednotlivé situace prožívá,
dává „B“ signál pro zastavení v pro sebe bezpečné vzdálenosti.
„A“ a „B“ si vymění role.
Společná reflexe ve skupině
Opakuj co říkám
Cíl : zaměřit pozornost na partnera v komunikaci, nezkreslovat sdělení.
Cvičení probíhá ve dvojicích. „A“ povídá o nějakém svém zážitku, popisuje událost, film,
knihu, apod.“B“ poslouchá, jeho úkolem je přesně zopakovat, co „A“ říkal. Domluveným
signálem vždy zastaví „A“, zopakuje co slyšel, „A“ potvrdí správnost a nebo opraví a
pokračuje v povídání. Délka cvičení 5 – 7 minut.
Výměna rolí „A“ a „B“ .
Společná reflexe ve skupině.
17
Slyším, vidím, myslím si a říkám
Cíl : pozorně vnímat souvislosti mezi řečí těla, myšlenkami a slovy.
Dvojice vede rozhovor.
„A“ řekne první větu rozhovoru.
„B“ reaguje tím, že sdělí, co SLYŠÍ (tedy vlastně zopakuje sdělení, otázku,…), co VIDÍ (co
vnímá z řeči těla „A“), co si MYSLÍ( jak sdělení vyhodnocuje, jaklý si pro sebe dělá závěr) a
poté řekne svou reakci. Totéž provede „A“.
Společná reflexe ve skupině
Rozbalování ježka
Cíl : uvědomit si vlastní schopnost empatie, své prožívání a chování v komunikačně náročné
situaci.
Cvičení ve dvojicích.
„A“ se „stočí do klubíčka“, uzavře se. „B“ má verbálně nebo neverbálně dosáhnout toho, aby
se ježek rozbalil.
Výměna rolí.
Reflexe ve dvojici, následně reflexe ve skupině.
Použitá literatura
Pesso, A., Boyden-Pesso, D., Vrtbovská, P. (2009) : PBSP úvod do Pesso boyden systém
psychomotor. SCAN , Praha
Vymětal, J., Rezková, V. (2001) : Rogersovský přístup k dospělým a dětem. Portál, Praha
Praško, J., Prašková, H. (1996) : Asertivitou proti stresu. Grada, Praha
Atkinson, M., Chois, R. T.(2009) : Koučink – věda i umění, vnitřní dynamika. Portál, Praha
Křivohlavý, J. (1988) : Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, Praha
Salomé, J., Galland, S. (2002) : Naslouchej sám sobě a porozumíš i druhým. ERA, Brno
Křivohlavý, J. (1995) : Tajemství úspěšného jednání. Grada, Praha
Paulínová, L. (1997) : Pěšinou sebepoznání. B.I.G., Praha
Šulová, L. (2004) : Problémové dítě a hra. RAABE, Praha
Vališová, A.(1994) : Asertivita v rodině a ve škole. H+H, Praha
Hermochová, S. (2004) : Hry pro dospělé. Grada, Praha
Šimanovský,Z., Šimanovská, B. (2005) : Hry pro rozvoj zdravé osobnosti. Portál, Praha
18
Modul č. 2
Práce s dětmi s poruchami chování a
zdravotním postižením, nadané děti.
Modul zpracovaly:
PhDr. Miluše Němcová
PhDr. Ljubina Váchová
Mgr. Jana Rittichová
19
20
ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ DÍTĚ V MATEŘSKÉ ŠKOLE
1.Struktura speciální pedagogiky:










Vady a poruchy duševní
Postižení rozumové : psychopedie
Poruchy chování : etopedie
Vady a poruchy smysloé
Postižení sluchového charakteru: surdopedie
Postižení komunikačního typu: logopedie
Postižení zrakové: tyflopedie - oftalmopedie
Vady a poruchy tělesné: somatopedie
Kombinované postižení – vícečetné
Parciální nedostatky: specifické poruchy učení, LMD – ADD, ADHD
1.1 Klasifikace vad a poruch
Podle typu
Podle intenzity
Podle příčin
Orgánové
Funkční
Lehké
Střední
Těžké
Vrozené
Získané
1.2 Defektivita - defekt




Defekt: vada, porucha, úbytek, nedostatek.
Druhy defektu: zrakové, pohybové, mentální, PAS, sluchové, tělesné, kombinované,
lehké, střední, vrozené, získané, orgánové, funkční.
Defektivita: porucha integrity člověka s prostředím, není to pouze osobní záležitost,
ale společenská.
Vnější příznaky defektivity: změny v učení a chování, změny v pracovní složce,
společenské, změny ve schopnosti reálného sebehodnocení, změny v motivaci.
21
2. Speciálně pedagogické pomůcky v mateřské škole
Rehabilitační pomůcky, které se osvědčily v mateřských školách
-
Manipulační grafomotorické panely
-
Balanční motorické desky, komunikátory
22
-
Trampolína a polohovací vaky
-
Rehabilitační bazén s míčky, rehabilitační míč
-
Arteterapie – keramickou prací
Světelné stimulační pomůcky
světelný pult, interaktivní tabule, počítač,
23
pískovnička
Grafomotorická cvičení v mateřské škole a vhodné pomůcky pro cvičení jemné motoriky u
zdravotně postižených dětí
Nácvik grafomotoriky rukou u zdravotně postiženého dítěte
hrábě
oči
miska
24
střecha
háček
3. Reakce rodičů těžce postižených dětí na narození dítěte
s postižením









To, co nejvíce děti zdravé i postižené potřebují, je zázemí rodiny.
Problematika rodiny první integrace.
Optimální je, pokud je dítě přijato s jeho omezeními a nedostatky - bez podmínek.
Dítě zdravé nastartuje péči a vztah okolí.
Dítě postižené tuto schopnost dospělých blokuje.
Přijmout dítě postižené je stejně složité, jako přijmout fakt, že jste těžce nemocní.
Rodiče mají pocit ztráty smyslu života, pocit vlastního zklamání, touhu něco s tím
udělat.
Pokud se nám povede pomoci rodiči, pomůžeme dítěti.
Matky si často nejsou jisté svou péčí a absolvují terapie od Po-Pá. Dítě má v rukou
stále někdo jiný.
Rodinný VZTAH je motor vývoje ne techniky
3.1.Stádia po narození zdravotně postiženého dítěte :

šok (iniciální, počáteční)
silná emocionální a iracionální reakce, deziluze, pocit ztráty

popření
vytěsňování reality, jedná se o „omyl“, poptávání se kolem, stížnosti, absence
informací, hledání viníků

smlouvání
kompenzační mechanismy (alternativní medicína, léčitelství, náboženské postupy)

agrese (zloba)
eliminace tenze a frustrace a atakování domnělých viníků (mohou obviňovat buď
sebe navzájem, zdravotnický personál…..)

deprese
hluboký smutek, trest za pochybení, neschopnost vyplakat se, tzv. syndrom vyhoření,
zápas proti onemocnění „co všechno je opravdu ztraceno)

vyrovnání
akceptace dítěte takového, jaké je, reorganizace života
Toto je optimální průběh. Skutečnost je taková, že stadia akceptace nedosáhnou zdaleka
všichni rodiče. Přetrvávající rozčarování, ale i zloba, mohou vést i k ambivalentnímu vztahu
vůči dítěti, ale i k odmítnutí dítěte s postižením. V takovém případě se rodiče svého dítěte
vzdají a mohou jej umístit do ústavní péče. V jiném případě se dítě může stát terčem
agresivity rodičů.
V žádném případě však nemůžeme tyto rodiče odsuzovat. Nikdo z nás neví, jak by se s tím
dokázal vyrovnat!
25
Vyrovnávání je dlouhodobý proces a není trvalý. Rodiče může vrátit zpět například vstup
(zápis) do školy.
Matka se často přimkne k dítěti a odvádí ji to od manžela. Manžel v mnoha případech volí
útěk. Konstruktivní by bylo spojit síly a rozložit péči.
3.2 Nezvládnutí situace




tápání
člověk tápe, dozví se, že je někde zázračný léčitel a hned tam jede….
frustrace a stres
trvalý stres a frustrace se nedá zvládnout
ambivalence
je asi horší než nenávist
odmítnutí
umístění dítěte do ústavu – nesoudit, častěji to neunesou muži a odcházejí
3.3 Vztah učitel – dítě – rodič:






Učitelé a asistenti se často orientují příliš na výkon.
Co nejvíce naučit, trénujeme a cvičíme za rodiče - není zde jejich aktivita.
Jsme aktivní MY - u dítěte pak chybí spontánní chování a radostnost.
Zbavujeme rodiče motivace a rodičovské role.
Nevnucovat vlastní hodnoty: Já vím, co je pro ně dobré. To potlačuje zodpovědnost
a aktivitu rodiny.
Dítě si vybírá podněty, které jsou pro ně důležité a podstatné. Co ho zaujme, opakuje
- vnitřní motivace. Najít to, co dítě motivuje.
Úloha pedagoga:
Zjistit, na jaké vývojové úrovni dítě je, co má umět, co umí
Rozkrokovat na malé krůčky
Pomoc fyzická, slovní
Odebírat pomoc
Složitější úkoly
3.4 Motivace pro děti se zdravotním postižením:



Odměna - kladné zpevnění - má tendenci opakovat (pochvala, pohlazení,
dobrůtka, oblíbená činnost).
Trest – neučinkuje - musel by se zesilovat. Vede k oslabení vztahu, ke strachu.
Dítě má alespoň nějakou pozornost. Hrozí napodobení (plácne matka, plácne
dítě).
Často si rodiče stěžují, že vše zkusili a dítě stále zlobí. Bilancovat – napsat, co
zkusili. Udělat to za celý den. Jen pozitivní zpevnění má smysl a nutí dítě činnost
opakovat.
26
4. Potřeby zdravotně postižených dětí









Psychická pohoda dítěte vyplývá z uspokojení potřeb!
Potřeba přiměřené stimulace – nepřetěžovat. Nemůžeme se snažit, aby se
postižené dítě vyrovnalo zdravému.
Potřeba vnější struktury - aby se děti dobře vyznaly ve světě, potřebují strukturu a řád
(nedostatek řádu vede ke vzteku nebo pasivitě dítěte).
Potřeba spolupracujícího objektu - někdo blízký, kdo mu rozumí.
Potřeba sociálního významu - optimistický pohled rodičů na dítě je motor k tomu, aby
se vyvíjelo dál.
Potřeba uznání - u postižených dětí vidíme často nedostatky. Důležité - děláš to
dobře.
Potřeba empatie - dítě dělá to, co je důležité pro ně, ne pro asistenta a rodiče.
Integrace do 7 let - děti si neuvědomují odlišnosti, berou věci tak, jak jsou. Proto je
integrace v MŠ úspěšná.
Kvalita uspokojení potřeb je kvalitou života. Podmínkou uspokojení potřeb je aktivita.
U MP problém.
Postižené děti:
Nerozumí všemu, co se kolem nich děje.
Nemohou se dorozumět.
Mají méně možností komunikace s druhými.
Jsou závislé na okolí.
4.1 Principy v péči o děti se zdravotním postižením:




MP děti žijí TADY a TEĎ, nemají plány do budoucna. Podporovat soběstačnost,
připustit zážitky a zkušenost, připustit různé situace, umět se rozhodnout. Povzbuzení
pomáhá další aktivitě - společná radost, dát dítěti čas. Neopečovávat - to tlumí
aktivitu.
Diagnóza není nálepka, je to vstup. Podstatné je, co se naučí. V důsledku zkušeností
se mění chování.!! Má smysl opakovat a dál pracovat.
K speciálně pedagogické práci musíme vědět: kde jsme a kam se chceme dostat.
Měli bychom znát vývojovou linii. Nic nelze překročit a vynechat. Schody.
4.2 Praktické návody PhDr. Šturmy na změnu negativního chování u dětí se
zdravotním postižením:







Změna příčiny
Vyhnout se situaci
Dát jasné instrukce
Upozornit před změnou (děti nemají rády změnu – autíčko do garáže)
Nahraď špatnou zprávu dobrou (udělat z činnosti méně nepříjemnou)
Změna okolností – změna prostředí
Změna důsledků
27





Ignorovat (účinné, pokud vydržíme)
Přistihnout dítě, kdy je hodné
Náprava škody dítětem (zamete)
Omezování (pevné objetí při sebepoškozování, helma)
Time out – dočasné vyloučení
4.3 Diagnostika
Diagnostické metody
 Anamnéza
 Pozorování
 Rozhovor
Speciálně pedagogická diagnostika:
 Motorika (hrubá, jemná, koordinace pohybu)
 Percepce (zraková, sluchová, taktilní)
 Komunikace (verbální, neverbální)
 Rozumové schopnosti (testy inteligence)
 Lateralita (dominantní ruka)
 Prostorová a časová orientace
 Sociální faktory (rodinné zázemí, školní prostředí, zájmy)
 Chování
 Úroveň schopností a dovedností
Komplexní ucelená rehabilitace zdravotně postiženého dítěte:
 Léčebná
 Výchovně vzdělávací
 Pracovní
 Psychologická
 Technická
 Právní
 Ekonomická
Kruhová ucelená péče – představuje propojení všech zainteresovaných stran:
 Rodič
 Psycholog
 SP
 Lékař
 Fyzioterapeut
 Sociální pracovník
 Pedagog
28
4.4 Individuální vzdělávací plán
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání (školský zákon) - § 18 (odkazy na § 16), § 165 odst. 2 písm. a)
§ 18
Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit
nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na
žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními
vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle
individuálního vzdělávacího plánu.
§ 16
1. Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se
zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.
2. Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo
sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové
poruchy učení nebo chování.
3. Zdravotním znevýhodnění je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá
nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují
zohlednění při vzdělávání.
4. Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona
a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně
patologickými jevy,
b) nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova,
c) postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení
mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního předpisu.
(5) Speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů zjišťuje školské poradenské zařízení.
§ 165 odst. 2 písm. a)
Ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje
o právech a povinnostech v oblasti státní správy v těchto případech:
a) zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18 …
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími
potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných - § 6, § 12, §13.
§6
Individuální vzdělávací plán
1. Individuální vzdělávací plán se stanoví v případě potřeby především pro individuálně
integrovaného žáka, žáka s hlubokým mentálním postižení, případně také pro žáka
skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy.
2. Individuální vzdělávací plán vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy,
závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popřípadě psychologického vyšetření
školským poradenským zařízení, popřípadě doporučení registrujícího praktického lékaře
pro děti a dorost nebo odborného lékaře nebo dalšího odborníka, a vyjádření zákonného
zástupce žáka nebo zletilého žáka. Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních
vzdělávacích potřeb žáka.
29
3. Individuální vzdělávací plán je součástí dokumentace žáka.
4. Individuální vzdělávací plán obsahuje:
a) údaje o obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytování individuální speciálně
pedagogické nebo psychologické péče žákovi včetně zdůvodnění,
b) údaje o cíli vzdělávání žáka, časové a obsahové rozvržení učiva, včetně případného
prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání, volbu pedagogických
postupů, způsob zadávání a plnění úkolů, způsob hodnocení, úpravu konání
závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek nebo absolutoria,
c) vyjádření potřeby dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na
práci se žákem a její rozsah;…
d) seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a
didaktických materiálů nezbytných pro výuku nebo pro konání příslušných zkoušek,
e) jmenovité určení pedagogického pracovníka školského poradenského zařízení, se
kterým bude škola spolupracovat při zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáka,
f) návrh případného snížení počtu žáků ve třídě běžné školy, kde se žák vzdělává,
g) předpokládanou potřebu navýšení finančních prostředků nad rámec prostředků státního
rozpočtu poskytovaných podle zvláštního právního předpisu, kterou se stanoví členění
krajských normativů, ukazatele rozhodné pro jejich stanovení, jednotky výkonu pro
jednotlivé krajské normativy, vztah mezi ukazateli a jednotkami výkonu, ukazatele pro
výpočet minimální úrovně krajských normativů a zásady pro zvýšení krajských normativů
(vyhláška o krajských normativech),
h) závěry speciálně pedagogických, popřípadě psychologických vyšetření.
5. Individuální vzdělávací plán je vypracován zpravidla před nástupem žáka do školy,
nejpozději však 1 měsíc po nástupu žáka do školy nebo po zjištění speciálních
vzdělávacích potřeb žáka. Individuální vzdělávací plán může být doplňován a upravován
v průběhu celého školního roku podle potřeby.
6. Za zpracování individuálního vzdělávacího plánu odpovídá ředitel školy. Individuální
vzdělávací plán se vypracovává ve spolupráci se školským vzdělávacím zařízením a
zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem.
7. Ředitel školy seznámí s individuálním vzdělávacím plánem zákonného zástupce žáka
nebo zletilého žáka, který tuto skutečnost potvrdí svým podpisem.
8. Školské poradenské zařízení sleduje a dvakrát ročně vyhodnocuje dodržování postupů a
opatření stavených v individuálním vzdělávacím plánu a poskytuje žákovi, škole i
zákonnému zástupci žáka poradenskou podporu. V případě nedodržování stanovených
opatření informuje o této skutečnosti ředitele školy.
9. Ustanovení odstavců 6 a 7 se vztahují na změny v individuálním vzdělávacím plánu
obdobě.
Individuální plán umožňuje těmto žákům se vzdělávat zejména podle jejich:
- fyzických možností,
- psychických možností,
- časových možností.
Důvody vedoucí k povolení individuálního vzdělávacího plánu ve správním řízení (§ 165
odst. 2 písm. a)) posoudí ředitel školy.
30
Podmínky povolení individuálního vzdělávacího plánu:
- žák musí splnit požadavky stanovené rámcovým vzdělávacím programem, a to i při
zkrácení doby vzdělávání,
- předložení žádosti o individuální vzdělávací plán řediteli školy,
- doložení žádosti písemným doporučením školského poradenského zařízení (u žáků do
15 let).
V základním vzdělávání je možné povolit individuální vzdělávací plán pouze žákům se
speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním, nikoli „z jiných závažných
důvodů“, jak je to možné na střední škole.
Vypracování a náležitosti individuálního vzdělávacího plánu pro žáky se speciálními
vzdělávacími potřebami (§ 6 vyhlášky č. 73/2005 Sb.)
Z čeho individuální - školní vzdělávací program
vzdělávací plán
- závěry speciálně pedagogického vyšetření nebo psychologického
vychází?
vyšetření školským poradenským zařízením (u žáků do 15 let)
- popřípadě doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a
dorost nebo odborného lékaře či dalšího odborníka
- vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka
Statut
- závazný dokument pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka
individuálního
- součást dokumentace žáka
vzdělávacího
plánu
Co individuální
- obsah, rozsah, průběh a způsob poskytování individuální speciálně
vzdělávací
pedagogické nebo psychologické péče včetně zdůvodnění
program
- cíl vzdělávání, časové a obsahové rozvržení učiva,
obsahuje?
- případné prodloužení délky středního vzdělávání
- volba pedagogických postupů
- způsob zadávání a plnění úkolů
- způsob hodnocení
- úprava konání závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek
- vyjádření potřeby dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby
podílející se na práci se žákem a její rozsah
- u žáka SŠ se sluchovým postižením – potřebnost nezbytných
tlumočnických služeb a jejich rozsah
- seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek,
speciálních učebnic a didaktických materiálů pro výuku žáka a konání
zkoušek
- jmenovité určení pedagogického pracovníka školského poradenského
zařízení, se kterým bude škola spolupracovat
- návrh případného snížení počtu žáků ve třídě běžné školy
- předpokládaná potřeba navýšení finančních prostředků nad rámec
prostředků státního rozpočtu
- závěry speciálně pedagogických nebo psychologických vyšetření
Změny
- v průběhu školního roku
Odpovědnost za
- ředitel školy
vypracování ind.
vzděl. plánu
Seznámení s ind.
- zákonný zástupce žáka (podpis)
vzděl. plánem
31
Nezaměňovat s individuálním vzděláváním podle § 41 školského zákona.
Povolení IVP kdykoli v průběhu školního roku.
Žádost o povolení individuálního vzdělávacího plánu - vzor
Žadatel
ředitel *** (doplní se název školy podle zřizovací listiny)
Žádost o povolení individuálního vzdělávacího plánu
Žádám o povolení individuální vzdělávacího plánu své dcery ………., nar….., bytem …..,
žákyně třídy ….. *** (doplní se název školy podle zřizovací listiny), protože byla zařazena do
reprezentačního družstva ČR v plavání.
V ……................ dne ……
...................................................
(podpis zákonného zástupce)
32
5. Počty dětí v mateřské škole
Mateřská škola s jednou třídou má nejméně 15 dětí, mateřská škola se dvěma a více třídami
má nejméně v průměru 18 dětí ve třídě. Je-li v obci pouze jedna mateřská škola s jednou
třídou, má nejméně 13 dětí, jediná mateřská škola v obci se dvěma a více třídami má
nejméně v průměru 16 dětí ve třídě.
Třída mateřské školy se naplňuje do počtu 24 dětí.
Třída, ve které jsou zařazeny děti se zdravotním postižením, má nejméně 12 dětí a naplňuje
se do počtu 19 dětí.
§ 23 zákona 561/2004 Sb.
Zřizovatel školy může povolit výjimku do 4 dětí, žáků a studentů z počtu stanoveného
prováděcím právním předpisem a do 20 % z počtu stanoveného v § 14 odst. 2 a 3 a § 47
odst. 1, a to za předpokladu, že v případě nižšího počtu uhradí zvýšené výdaje na vzdělávací
činnost školy, v případě vyššího počtu za předpokladu, že zvýšení počtu dětí, žáků a
studentů není na újmu kvalitě vzdělávací činnosti školy a jsou splněny podmínky bezpečnosti
a ochrany zdraví.
6. Terapie a alternativní terapie
Zraková terapie
Arteterapie - druh psychoterapie, nejrůznější výtvarné techniky jsou využívány nejen
k terapii dětí, ale i k diagnostickým účelům.
33
Trampolining - moderní přístup ve fyzioterapii, jde zejména o rozvoj nervosvalové
koordinace, senzomotorických dovedností, prostorové orientace, rytmizace, sociálního
vnímání a prožívání.
Míčkování - cvičení zaměřená na uvolnění, harmonizaci dechu, zklidnění.
Bazální stimulace - koncept, jehož cílem je podpora a umožnění vnímání tak, aby u
postižených docházelo k podpoře rozvoje vlastní identity, umožnění navázání komunikace se
svým okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase, zlepšení funkcí organismu.
34
Hydroterapie - součástí rehabilitačního systému, má doplnit komplexní a ucelený systém u
dětí s DMO či dalšími typy vad.
Snoezelen - jde o speciálně vybavenou relaxační a stimulační místnost. Využívá se zejména
u dětí s velmi těžkým postižením. Předpokladem je poskytnout klientovi maximální stimulaci.
Muzikoterapie - je vynikající obzvláště u dětí s mentálním a kombinovaným postižením.
Hudba stimuluje kůru mozkovou, tlumí kortexová centra, uvolní kosterní svalstvo. Hudba
sekundárně vytváří spoje v mozku - rozvíjí smyslové vnímání, estetické cítění,
somatopsychické funkce.




Fyzikální terapie: masáže, elektroléčba, ultrazvuk, magnetoterapie, laseroterapie,
termoterapie, hydrokinezioterapie - vodoléčba, vířivka, perlička, balneoterapie.
LTV: Vojtova metoda, Bobathova metoda, Kabatova metoda.
Ergoterapie: prací, hrou.
Animoterapie: hipoterapie, canisterapie.
35








Arteterapie: výtvarné techniky.
Muzikoterapie: hudba, nástroj, zpěv.
Psychoterapie.
Lékařská rehabilitace: farmakoterapie, botulotoxin, chirurgický zákrok.
Bazální stimulace.
Dramaterapie.
Snoezelen, trampolining, projektová stimulace, orofaciální stimulace, alternativní
komunikace.
Reflexní terapie, ajurvédské masáže
7. Poradenský systém






PPP
SPC
SVP
Školní psycholog
Školní speciální pedagog
IPPP
7.1 Speciálně pedagogické centrum
Centrum poskytuje poradenské služby žákům se zdravotním postižením a žákům se
zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, žákům se
zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním ve školách, třídách,
odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, žákům se
zdravotním postižením v základních školách speciálních a dětem s hlubokým mentálním
postižením.
Žákům základních škol speciálních a školských zařízení jsou poradenské služby centra
poskytovány pouze v rámci diagnostiky a kontrolní diagnostiky, v odůvodněných případech i
v rámci speciální individuální nebo skupinové péče, kterou nezajišťuje škola nebo školské
zařízení, kde je žák zařazen.
Činnost centra se uskutečňuje ambulantně na pracovišti centra a návštěvami pedagogických
pracovníků centra ve školách a školských zařízeních, případně v rodinách, v zařízeních
pečujících o žáky se zdravotním postižením.
Standardní činnosti speciálně pedagogických center





Vyhledávání žáků se zdravotním postižením.
Komplexní diagnostika žáka (speciálně pedagogická a psychologická).
Tvorba plánu péče o žáka (strategie komplexní podpory žáka, pedagogicko –
psychologické vedení apod.)
Přímá práce s žákem (individuální a skupinová).
Včasná intervence.
36















Konzultace pro zákonné zástupce, pedagogické pracovníky, školy a školská zařízení.
Sociálně právní poradenství (sociální dávky, příspěvky a pod).
Krizová intervence.
Metodická činnost pro zákonné zástupce, pedagogy (podpora při tvorbě
individuálního vzdělávacího plánu).
Kariérové poradenství pro žáky se zdravotním postižením.
Zapůjčování odborné literatury.
Zapůjčování rehabilitačních a kompenzačních pomůcek podle potřeb žáků.
Ucelená rehabilitace pedagogicko–psychologickými prostředky.
Pomoc při integraci žáků se zdravotním postižením do mateřských, základních a
středních škol, instruktáž a úprava prostředí.
Všestranná podpora optimálního psychomotorického, sociálního vývoje žáků se
zdravotním postižením v duchu tzv. ucelené rehabilitace (využívání prostředků
pedagogicko psychologických, léčebných, sociálních a pracovních), tj. zajištění
komplexní péče zaměřené nejen na žáka se zdravotním postižením, ale na celou
jeho rodinu.
Vedení dokumentace centra a příprava dokumentů pro správní řízení.
Koordinace činností s poradenskými pracovníky škol, s poradnami a středisky
výchovné péče.
Zpracování návrhů k zařazení do režimu vzdělávání žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami.
Zpracování návrhů individuálních vzdělávacích plánů.
Tvorba, návrhy a nabídka speciálních pomůcek podle individuálních potřeb žáků.
8. Legislativa týkající se asistenta pedagoga
Základní informace k zajištění asistenta pedagoga zpracované na základě materiálu IPP
PhDr. Marta Teplá, PaeDr. Hana Šmejkalová:
Asistent pedagoga je podpůrná služba při vzdělávání. Vznikl jako pomoc pro děti se
zdravotním postižením integrované ve školách běžného typu, nebo těžce postižené děti ve
speciálních školách.
37
8.1 Legislativní předpisy týkající se asistence pedagoga v mateřských školách.








Zákon č.561/2004Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a
jiném vzdělávání, v platném znění.
(Ředitel MŠ, ZŠ, SŠ, ZŠ speciální, VOŠ může se souhlasem KÚ zřídit funkci
asistenta pedagoga u dětí se zdravotním postižením. Je nutné vyjádření školského
poradenského zařízení.)
Zákon č.563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících - kvalifikace:
(VŠ, VOŠ, SŠ, ZŠ a absolvování akreditovaného programu na přípravu
pedagogických asistentů).
Vyhláška č.73/2005 Sb.,o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními
vzdělávacími potřebami a vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve
znění pozdějších předpisů.
(Hlavní činnost je pomoc při přizpůsobení školnímu prostředí, pomoc pedagogovi při
výchově a vzdělávání, komunikaci se žáky, spolupráce se zákonnými zástupci a
komunitou, ze které žák pochází.)
Vyhláška č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských
poradenských zařízeních
Vyhláška č.317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, ve znění
vyhlášky 412/2006 Sb.
Vyhláška 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006Sb
Nařízení vlády 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné,
přímé speciálně pedagogické, přímé pedagogicko – psychologické činnosti
pedagogických pracovníků
Informace MŠMTČR č.j.14 453/2005-24
Hlavní činnosti asistenta pedagoga je dopomoc při přizpůsobení se školnímu prostředí,
pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při
komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci a komunitou, ze které žák
pochází.(vyhl. 73/2005 Sb.).
Asistence = dopomoc








Výchova, vzdělávání
Sebeobsluha
Hygiena
Stravování
Samostatnost (pohyb, chůze)
Individuální cvičení dle IVP: motorika, rozvoj kompenzačních smyslů, relaxační
metody, alternativní cvičení
Příprava materiálu, pomůcek
Kompetence a odpovědnost má kmenový pedagog
Žádost o souhlas se zřízením funkce asistenta pedagoga obsahuje název a sídlo
právnické osoby, počet žáků, tříd celkem, počet žáků se speciálními potřebami, dosažené
vzdělání asistenta pedagoga, cíle, kterých chce ředitel školy dosáhnout, náplň práce
asistenta pedagoga.
38
Žádost na asistenta pedagoga:
obsahuje název, sídlo, počet žáků, tříd, dosažené vzdělání, plat, zdůvodnění potřeby čeho
chce ředitel dosáhnout a náplň práce.
8.2 Odborná kvalifikace asistenta pedagoga
Zákon č . 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících
Asistent pedagoga získává odbornou kvalifikaci:
a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v
oblasti pedagogických věd.
b) vyšším odborným vzděláním získaným studiem v akreditovaném vzdělávacím programu
vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu pedagogických asistentů nebo
sociální pedagogiku,
c) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu
středního vzdělávání v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu pedagogických asistentů,
d) středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu
středního vzdělání a studiem pedagogiky, nebo
e) základním vzděláním a absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu pro
asistenty pedagoga uskutečňovaného zařízeními dalšího vzdělávání pedagogických
pracovníků.
MŠMT zveřejňuje a pravidelně aktualizuje seznam akreditovaných vzdělávacích programů,
jejich. úspěšným absolvováním účastníci získají kvalifikaci pro výkon činnosti pedagogického
pracovníka - asistenta pedagoga. Informace o akreditovaných subjektech a jejich
akreditovaných vzdělávacích programech lze nalézt v databázi DVPP na webových
stránkách
ministerstva: http://dvpp.msmt.cz/advpp/vybdvpp.asp a na webových
stránkách Národního institutu dalšího vzdělávání (NIDV): www.nidv.cz.
8.3 Ekonomické zabezpečení funkce asistenta pedagoga
Financování dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami probíhá
normativně, tj. na základě krajských normativů a v případě, kdy takto stanovené přímé
výdaje nezabezpečují realizaci upravených vzdělávacích programů (nebo specifika
individuálního vzdělávacího plánu), krajský úřad tyto potřeby dofinancuje mimonormativně z
vytvořené rezervy.
Normativní financování
 základní částky, která je závislá na tom, o jakého žáka se jedná (tj. jde-li o dítě v
mateřské škole, základní škole, základní škole speciální…).
 příplatku, který je závislý na druhu zdravotního postižení žáka (mentální, zrakové,
sluchové…), způsobu jeho integrace (individuální, skupinová, tj. zřízení třídy,
samostatně zřízené celé školy).
Stanovení výše základní částky i příplatku je plné v kompetenci krajských úřadů.
39
Další zdroje financování
 Rozvojové programy MŠMTČR
 Projekty
 Rozpočet provozní
 Sponzorské dotace
8.4 Udělování souhlasu s asistencí pedagoga





Vždy předem souhlas KÚ
Vyjádření školského poradenského zařízení
Souhlas zákonného zástupce
KÚ dodá náležitosti žádosti a termín (kdykoli během roku – vše na portálu KÚ)
Církevní školy - souhlas MŠMT ČR
8.5 Specifikace pracovní náplně asistenta pedagoga
Zřizování funkce asistenta pedagoga ve třídě představuje v současnosti novou
pedagogickou profesi ve školství. Jedná se o podpůrnou personální službu žákům se
speciálními vzdělávacími potřebami při vzdělávání.
Asistent pedagoga vždy pracuje pod metodickým vedením pedagoga, třídního učitele nebo
učitele odborných předmětů, který zodpovídá za průběh i výsledky vzdělávání. Podporu
asistentovi pedagoga poskytují i odborní pracovníci školských poradenských zařízení.
Hlavními činnostmi asistenta pedagoga jsou:

olnímu prostředí
 individuální pomoc žákům při zprostředkování učební látky
 pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti
 pomoc při vzájemné komunikaci pedagogů se žáky a žáků mezi sebou
 pomoc při spolupráci se zákonnými zástupci žáka
Náplň práce asistenta pedagoga a zařazení do patřičné platové třídy se uskutečňuje na
základě nejnáročnějších požadovaných činností a jeho odborné kvalifikace ve smyslu
nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách.
ASISTENT PEDAGOGA
4. platová třída
Pomocné práce při výchově se týkají pouze základních návyků a způsob chování (pomocný
vychovatel).
1. Přímá pedagogická činnost spočívající v pomocných výchovných pracích
zaměřených na zkvalitnění společenského chování dětí, žáků nebo studentů.
2. Přímá pedagogická činnost spočívající v pomocných výchovných pracích
zaměřených na vytváření základních pracovních, hygienických a jiných návyků.
40
5. platová třída
Rutinní výchovné úkony zaměřené na společenské chování, pracovní, hygienické
a jiné
návyky a pohybové aktivity.
1. Provádění rutinních prací při výchově dětí a žáků nebo studentů, upevňování jejich
společenského chování, pracovních, hygienických a jiných návyků, péče a pomoc při
pohybové aktivizaci dětí, žáků nebo studentů.
6. platová třída
Cílené výchovné působení na zkvalitnění základních návyků společenského chování.
1. Výchovné práce zaměřené na zkvalitnění společenského chování dětí a žáků nebo
studentů.
Cílené výchovné působení na vytváření základních životních návyků.
2. Výchovné práce zaměřené na vytváření základních pracovních, hygienických a jiných
návyků.
7. platová třída
Rutinní pedagogická činnost podle přesného usměrnění. Uplatnění najde u pedagogů
zaměřených na výklad a osvojení konkrétních úzkých znalostí a postupů, např. specifické
části učiva, okruhu znalostí, určité zručnosti a dovednosti. Může se vyskytnout v rámci
vzdělávacího programu, předmětu nebo učební látky, např. ovládání určitého stroje,
specifické technologie.
1. Výklad textu, popřípadě učební látky a individuální práce s dětmi a žáky nebo studenty
podle stanovených vzdělávacích programů a pokynů.
8. platová třída
Asistent pedagoga podle přesného zadání a rámce stanoveného pedagogem provádí
plnohodnotnou výchovnou a vzdělávací činnost.
1. Vzdělávací a výchovná činnost podle přesně stanovených postupů a pokynů učitele nebo
vychovatele zaměřená na speciální vzdělávaní, individuální vzdělávání nebo specifické
výchovné potřeby dítěte, žáka nebo studenta nebo skupiny dětí, žáků nebo studentů.
9. platová třída
Nově zařazené práce v 9. platové třídě od 1. 10. 2010 . Jde o samostatné vykonávání
pedagogických činností asistentem pedagoga na základě rámcových pokynů speciálního
pedagoga a učitele.
1. Samostatná vzdělávací a výchovná činnost při vyučování zaměřená na speciální
vzdělávací potřeby dítěte, žáka nebo studenta podle rámcových pokynů učitele nebo
speciálního pedagoga.
2. Samostatná vzdělávací, výchovná nebo speciálně pedagogická činnost vykonávaná v
souladu se stanoveným individuálním vzdělávacím plánem dítěte, žáka nebo studenta podle
rámcových pokynů speciálního pedagoga školského poradenského zařízení a v souladu s
pokyny učitele.
Nově je specifikovaná i funkce asistenta pedagoga u maturitních zkoušek žáků se
zdravotním postižením v pozicích: praktický asistent, asistent zapisovatel, asistent
předčitatel, motivující asistent, asistent modifikátor, asistent tlumočník.
41
Vzor náplně asistenta pedagoga na mateřské škole v 8 platové třídě u dítěte
s kombinovaným zdravotním postižením.
Pracovní náplň asistenta pedagoga
Místo: Mateřská škola a Speciálně pedagogické centrum Jihlava, Demlova 28
Druh práce: Asistent pedagoga
Jméno a příjmení:
Asistent pedagoga podle přesného zadání a rámce stanoveného pedagogem provádí
plnohodnotnou výchovnou a vzdělávací činnost.
1. Vzdělávací a výchovná činnost podle přesně stanovených postupů a pokynů učitele nebo
vychovatele zaměřená na speciální vzdělávání, individuální vzdělávání nebo specifické
výchovné potřeby dítěte, žáka nebo studenta nebo skupiny dětí, žáků nebo studentů.
Asistent pedagoga bude provádět samostatnou speciálně pedagogickou činnost (podle
pokynů učitele ve třídě) ve formě řečových, zrakových, sluchových a pohybových stimulací.
Vzdělávací oblasti
Dítě a jeho tělo















stimulace hrubé motoriky
stimulace jemné motoriky
stimulace taktilní a vibrační
rozvoj psychomotoriky
stimulace pohybových aktivit
stimulace vizuomotorické souhry
rozvoj grafomotoriky
nácvik jednoduchých pracovních činností
nácvik prvků ergoterapie pod supervizí speciálního pedagoga
přímá podpora při využití arteterapeutických postupů
přímá podpora při využití dramaterapeutických postupů
hudebně pohybové aktivity
podpora při nácviku stereognoze (vnímání prostoru )
stimulace čichového a chuťového vnímání
nácvik prvků bazální stimulace pod supervizí speciálního pedagoga
Dítě a jeho psychika





rozvoj komunikačních dovedností
dechová, fonační a artikulační cvičení
stimulace hlasových aktivit
stimulace sluchového vnímání
stimulace rytmických aktivit
42








stimulace pozornosti
posilování přirozených poznávacích citů
stimulace zrakového vnímání
pleoptická cvičení
stimulace paměťových funkcí
přímá podpora při nácviku analyticko-syntetických funkcí
rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě a okolí
práce se speciálním výukovým softwarem
Dítě a ten druhý





nácvik sociálních dovedností
nácvik strategií zvládání běžných sociálních situací
nácvik strategií zvládání atypických situací
přímá podpora při dodržování struktury režimu
rozvoj prosociálních postojů k druhému ( sociální citlivost, tolerance,respekt,
přizpůsobivost…)
Dítě a společnost, dítě a svět


nácvik základních společenských návyků
přímá podpora při vytváření vztahu k prostředí
Strategie prolínající intervenci







přímá individuální práce s žákem dle pokynů učitele
práce s dítětem v režimu kódovaných úkolů
zajištění vizualizované a strukturované podoby jednotlivých výchovně vzdělávacích
situací
úprava činností s ohledem na potřeby žáka s poruchami autistického spektra
nácvik činností dle procesuálních schémat
přímá dopomoc při užívání strukturovaného denního režimu
aktivní spolupráce s učitelem při zajištění aktuálních podmínek během pobytu v MŠ
Odpovědnost

Na pracovišti je odpovědná ředitelce školy
43
Náplň činnosti










ve spolupráci s učitelem zajišťuje výchovně vzdělávací činnost směřující k rozvoji
osobnosti dětí, rozšiřování jejich vědomostí, schopností, dovedností a návyků
individuálně působí a pomáhá při hrách, výtvarných, tělovýchovných, hudebních a
jiných činnostech
doprovází děti při pobytu venku
aktivně pomáhá dětem při sebeobsluze, stolování a hygieně
účastní se aktivit s různým zaměřením
podílí se na organizačním zajištění mimoškolních aktivit
napomáhá při přípravě pomůcek, materiálů a přístrojů didaktické techniky
spolupracuje s učitelkami jednotlivých dětí, na výchovnou práci se připravuje
v rozsahu, který určí vedoucí oddělení a podílí se na týmové práci
zachovává mlčenlivost týkající se veškerých údajů dle Úmluvy o právech dítěte
dbá, aby její jednání a vystupování před dětmi, rodiči i širší veřejností bylo v souladu
s pravidly slušnosti, občanského soužití a s výchovným působením školy
Další úkoly


při práci dodržuje předpisy BOZP a PO, účastní se všech pořádaných školení
dle potřeby je přítomna porad svolaných ředitelkou školy
Poskytování pedagogické asistence je v celkovém rozsahu hodin týdně.
Ředitelka školy
44
Nadané dítě v předškolním věku
Kazustiky různých typů předškolních nadaných dětí:
Alenka – 5 let. Oblíbená u učitelek MŠ i u vrstevníků, sociálně zdatná, dovede organizovat
hry dětí. Je ale i empatická, dovede předvídat reakce druhých. Změny jí nevadí a těší se na
ně. Má zájem o pohybové aktivity, plave, bruslí. Chce být herečkou, velmi ráda má
dramatickou výchovu. Hraje na klavír. Čte, sčítá, odčítá do deseti. Rychle chápe.
Považována za bezproblémové nadané dítě. Rodiče SŠ, společně podnikají, hodně
pracovně zaneprázdněni, výchovně se podílí babička.
Honzík – 4,9 let. Opakovaně vyšetřen na psychiatrii a v PPP pro neklid, nesoustředěnost,
zjišťován sy ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti). Ruší ostatní děti, špatně se
zapojuje do her i mezi děti. Když se něčím zaujme, dovede vydržet a pak odmítá hru opustit.
Pohybové hry nemá rád, vnáší tam zmatek, nerespektuje pravidla. Není příliš zručný, ale rád
vystřihuje a dělá složité rozměrné koláže. Vtipkuje, šaškuje, často překvapuje originalitou
řešení. Je zlepšovatel – např. jak uchovávat pastelky, aby se nepolámaly, jak ukládat míče,
aby se nerozkutálely. Rád cokoli složitého rozmontuje. Nemá bližšího kamaráda.
Zuzanka – 5,9 let. Samostatná, individuální, kreativní, bohatá fantazie. Plynule čte, počítá, je
přemýšlivá. Nerada se nudí a umí dát nespokojenost najevo. Má ráda hádanky, jazykové
hry, sama je i vymýšlí. I když dovede řídit hru dětí, raději si hraje samostatně. K vrstevníkům
má odstup, nebaví ji. Doma ráda hraje s otcem šachy. Vyrůstá sama mezi staršími
dospělými.
Legislativa
Odborná veřejnost se nyní již shoduje na tom, že kognitivně nadané dítě potřebuje něco
více, než nabízí běžná výuka. Vzdělávání těchto dětí klade vysoké nároky jednak na
teoretickou připravenost pedagogů v oblasti pedagogiky nadaných, jednak na jejich odborné
pedagogické praktické zkušenosti a dovednosti. Ne náhodou je také v některých evropských
zemích oblast vzdělávání mimořádně nadaných dětí zahrnuta do speciální pedagogiky. V
Česku prozatím ve většině míst není realizováno cílené vyhledávání nadaných dětí, uznání
jejich specifických vzdělávacích potřeb je však již také v naší zemi formulováno ve
Školském zákoně a navazujících školských předpisech. Dle zjištěných schopností a
osobnostně-sociálních specifik dítěte je možné vzdělávání těchto dětí v režimu individuálního
vzdělávacího plánu v běžné třídě ZŠ nebo jejich zařazení do speciální výukové skupiny. Dle
potřeby může být realizováno předčasné zaškolení nebo i přeskočení ročníku. Záleží na
každé škole, jak dokáže vyhovět vzdělávacím potřebám těchto žáků. Určitou tradici mají v
naší zemi ZŠ s rozšířenou výukou jazyků, matematiky, výtvarné výchovy či se sportovním
zaměřením, ale spíše až na druhém stupni ZŠ a většinou také jen ve větších městech. Další
možnosti nabízí také víceletá gymnázia. Tyto školy však zahrnují pouze určité aspekty
45
vzdělávacích potřeb nadaných dětí a nelze je proto v tomto smyslu považovat za plně
dostačující pro všechny tyto děti. Identifikace kognitivně nadaných dětí a zpracování
podkladů pro úpravu vzdělávání dle individuálních vzdělávacích potřeb každého dítěte jsou v
odborné i zákonné kompetenci pedagogicko psychologické poradny.
Problematiku vzdělávání nadaných dětí v české školské legislativě řeší následující
dokumenty:
Zákon 561/2004 Sb. (školský zákon), § 17 - Vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů
Vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími
potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, část třetí – Vzdělávání žáků
mimořádně nadaných, § 12, 13, 14 (Individuální vzdělávací plán, Přeřazení do vyššího
ročníku)
Informace ke vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných zabezpečující
realizaci ustanovení § 17 zákona 561/2004 Sb. a část třetí vyhlášky 73/2005 Sb. - Věstník
MŠMT ČR, prosinec 2006
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, kapitola 9 – Vzdělávání žáků
mimořádně nadaných - Věstník MŠMT ČR, leden 2005
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, kapitola 8 – Vzdělávání dětí se
speciálními vzdělávacími potřebami a dětí mimořádně nadaných - Věstník MŠMT ČR, únor
2005
(ovšem věnuje se mnohem více dětem handicapovaným a jen velmi krátce dětem nadaným).
Práce s nadanými dětmi ve MŠ téměř neexistuje, důvody: Chce to investice do vzdělání
učitelek MŠ, aby různorodou skladbou činností uměly vyhovět potřebám nadaných dětí.
Někdy vyvstává dilema, které děti si investice více „zaslouží“, handicapované nebo nadané.
Proč nadaným dávat více, když oni už „více“ mají. Stejný bývá pohled sponzorů. Zaměňuje
se péče o naplňování potřeb nadaných dětí s jakousi předčasnou specializací dítěte.
Co to je nadání?
Definice: Nadání je soubor schopností, které umožňují jedinci dosahovat výkonů nad rámec
běžného průměru populace. Nadaných je 3-10%.
Angličanka Freemanová – pokud by se věnovala cílená pozornost vyhledávání nadaných
dětí ve školách, mohlo by se toto číslo zvýšit až na 25%.
Myslí se ovšem nadání různého druhu – intelektové, umělecké, pohybové, sociální.
(Kognitivní – intelektové nadání odpovídá 3%. - i to ovšem znamená, že v každé školní
třídě je alespoň jedno mimořádně intelektově nadané dítě. Umíme je vždy identifikovat a
odpovídajícím způsobem s ním pracovat?)
46
Dříve: nadání se spojovalo výhradně s vysokým IQ (nad 130). Kdo měl méně, nebyl
považován za nadaného.
Dnes: mluvíme o nadání spíš jako o profilu schopností a osobnostních charakteristik
(logické uvažování, zobecňování, slovní zásoba, vyjadřování, paměť – prostorová, zraková,
slovní, motorika jemná i hrubá, dále tvořivost, motivace, zájem).
Renzuliho třísložkový model nadání: (1986)
- nadprůměrná schopnost
- angažovanost v úkolu
- tvořivost
Teprve průnikem všech těchto složek je nadání (talent).
Monks (1992) rozšířil tento model o další 3 působící komponenty :
- rodina
- škola
- vrstevníci.
U nadaných dětí zjišťujeme:
1. Akcelerovaný vývoj v jedné nebo více oblastech, zejména intelektové, ale i např.
v hudbě (zázračné děti – Mozart, Hans z Lubecku, kt. v 9 měs. četl a psal, řešil matem.
příklady, předpověděl svou smrt a zemřel ve 4 letech).
2. Potenciál, který děti mají, je často nějak zjistitelný, ale může být dosud plně
neprojevený.
3. Podávané výkony – většinou až ve školním věku, mimořádné výkony ve více oblastech
= manifestovaný potenciál.
Projevy chování – jsou tím, čeho si rodiče a uč. MŠ nejspíš všimnou.
Metoda pozorování je v tomto věku nezastupitelnou metodou.
Poměrně často bývá u nadaných nějaká neurologická nesrovnalost – těžký porod,
nápadnosti v psychomotor. vývoji (lezení ap.), často nežvatlají, někdy začnou říkat až
bezchybně celá slova nebo věty.
Nadání v útlém věku
Odborníci se stále přou o to, zda a od kterého věku je možné určit intelektové nadaní.
V současnosti se většina specialistů shoduje v tom, že klíčovým obdobím pro
identifikování takového nadaného chování je věk 18 měsíců a později.
Charakteristiky chování dětí v novorozeneckém a batolecím období:



Neobvyklá živost
Menší potřeba spánku
Dlouhodobý rozsah pozornosti a schopnost soustředit se na několik věci
současně
47










Vysoká úroveň aktivity – energie, jakoby se nikdy neunavily
Časné rozpoznání známých osob
Vytvořena trvalost objektu, dříve, než u ostatních – poznání skutečnosti, že věci
existují, když je nevidíme
Zvýšená reakce na vnější podněty (hluk, bolest..)
Velká potřeba přísunu nových podnětů
Neobvyklá paměť- paměť na příběhy, písničky, básničky..
Velká rychlost učení
Rychlý rozvoj řeči, časný nástup řeči, nejprve krátká slova, dobrá intonace, rychlý
nárůst další slovní zásoby, schopnost tvořit věty a užívat gramatická pravidla
Zájem o knihy (časní čtenáři) a specifické hračky, kalendáře, atlasy, šachy,
počítač
Zvídavost – kladení mnoha otázek dříve než u ostatních dětí, proces jakoby nikdy
nekončí.
Všechny děti nemusí naplnit celou výše uvedenou škálu projevů, stači, jestliže splňují
alespoň tři, abychom mohli predikovat určité intelektové nadání v pozdějším věku.
Charakteristika rodiny s nadaným dítětem (z výzkumů): rodiče mívají vyšší věk – matka 30,
otec 40, většinou jsou to prvorozené děti, ze 2-3 sourozenců.
Projevy předškolního nadaného dítěte:
Kognitivní oblast
Čtení - až 50% dětí čte už před nástupem do školy. U nadaných zájem o písmena od
2 let, od 3 let schopnost spojovat slabiky a vytvářet slova. Bývá nápadné a často je
důvodem předčasného zaškolení. Během 1.třídy se naučí číst všichni a výlučnost dítě
ztrácí. Proto schopnost číst nemá přílišný diagnostický význam.
Řeč – rozvíjí se u nadaných velmi časně, bohatá slovní zásoba (mívají vždy vyšší skóre ve
verbálních složkách testů oproti názorovým, v subtestu slovník dosahují skóre
nadprůměrného dospělého). Jsou schopny naslouchat, mají trpělivost k naslouchání
dospělým, pamatují si. Kladou bezpočet otázek, ptají se pořád a na vše, otázky mívají
nečekanou strukturu a obsah. Při nekvalifikované odpovědi se dítě rozzlobí, trvá na
vysvětlení, rádo polemizuje. Řeč je dospělácká, rozumná. To se dostává do disharmonie
k naší běžné představě dítěte, dítě je tím nápadné.
Př. film o Davidu Navarovi. Náš šachista, dnes již dospělý. V dětství měl zcela Vančurovský
jazyk, velmi vytříbený, s archaismy. Trval na užívání spisovného jazyka a opravoval děti i
učitele ve škole. Velmi se tím odlišoval od vrstevníků. (Nejspíš Aspergerův sy)
Pozornost – zajímavý percepční styl, vnímají jedno ohnisko hluboce, ale zároveň periferně
stačí vnímat vše, co se děje okolo.
48
Vysoká vizuální představivost, např. orientace v mapách, v budovách (kreslí třeba
půdorysy nebo průřezy).
Tvořivost, imaginace, fantazie – ve hrách, v kresbách.
Smysl pro humor.
Sociální oblast
Nadané dítě může být ve vrstevnické skupině oblíbené. Může dominovat, ale dovede se
vciťovat, všímá si potřeb druhých dětí, někdy ani samo nemá potřebu se nějak prosazovat.
Používá své verbální schopnosti k ovlivňování chování druhých. Nepere se, ale
vyjednává.Pozornost dospělých získává sociálně akceptovatelným způsobem, žádá, zdraví,
prosí ap. Někdy je patrná velká expanze do okolí. Mají v oblibě hraní rolových her - na něco,
neboť mají verbální zdatnost a širší rozhled. Někdy mají tendenci organizovat druhé, chtějí
vytvářet pravidla pro ostatní.
Jindy může mít nadané dítě v zapojení do vrstevnické skupiny velké problémy – pro jiné
zájmy, jiný smysl pro humor, přecitlivělost. Nedaří se jim najít kamaráda, přátelí se se
staršími dětmi nebo jsou samotáři.
Mezi nadanými převažují introverti. Tím, že jsou nuceni do společenských interakcí, do
soutěží ap., se někdy stále více stahují do sebe, mají málo sebedůvěry.
Vyhýbání se rizikům (poznávají v každé situaci řadu alternativ řešení, možná úskalí, mohou
pak na okolí působit jako váhaví a nerozhodní)
Inklinace k hudbě, umění, matematice, k třídění, klasifikaci.
Afektivní oblast
Nadané děti mívají sklon k většímu prožívání situací, bývají citlivější, někdy bouřlivěji
projevují své emoce.
Nadané děti projevují radost z učení, z objevování.
Někdy může být velká akcelerace v kognitivní oblasti a vývoj emocionální je normální nebo i
opožděný (kognitivně-emoční disynchronizace).
Nadané děti nesnášejí příkazy a nátlak. Mají potřebu diskuse, polemik, kompromisů. Jsou
bojovníky za spravedlnost. Ve školách to způsobuje potíže, zde nemohou být nezávislí,
svéprávní, nutí je tam poslouchat a podřizovat se, může to vyústit až do poruch chování.
49
Diagnostika, vyhledávání nadaných dětí
Má smysl jen tehdy, máme-li už připravený projekt další práce s těmito dětmi.
Diagnostikování nadaných nemůže být samoúčelné.
Zásady:
Dostatek informací o tom, jak se dítě chová a jaké je, měly by pocházet od více osob,
z více stran, rodiče, učitelky, prarodiče, lékař.
Následuje psychol. vyšetření. Je to dost dlouhý a náročný proces.
Je třeba alespoň 3 návštěv (i v MŠ), sledovat, jak se dítě projevuje.
Vyšetření opakovat za půl roku až rok. Sledovat dítě delší časový úsek, tím získáme
více informací, více specifik, na základě kterých můžeme dítěti co nejvíce prospět.
Testové možnosti:
SON-R, WISC III, WJ-IE, RAVEN. Výsledek testu IQ u předškolních dětí je jen orientační.
Psycholog musí více experimentovat. Nadané děti vyžadují zajímavé testové úkoly, otráví je
třeba jednoduchý začátek testu.
Lepší je opakované pozorování, buď při strukturovaných připravených činnostech nebo
v běžných situacích.
Vyšetření tvořivosti: Toranceho kresebný test (ovšem nejsou normy pro předškolní věk).
Podobně KREATOS. Pozorování při činnosti, např. se stavebnicemi.
Zkouška čtení. Vyšetření zrakové diskriminace, např. rozlišování stejných a různých slov
lišících se v jednom písmeni. Dítě nemusí umět číst, ale rozezná rozdíl ve tvaru slov DÝMRÝM. (Všechny nadané děti nemusejí mít zájem učit se číst.)
Problematika diagnozy, „nálepky“ nadané dítě – rodiče to může ovlivnit, lichotí jim to, může
se zvýšit komunikace s dítětem, často na úkor ostatních sourozenců, vzniká rivalita. Také
dítě samo, slyší-li tuto „diagnozu“ od rodičů a ostatních, to může poznamenat jeho vývoj
osobnosti ve smyslu pocitu výlučnosti.
(Př: na pokyn - dej ten papír do koše, dítě v 1.tř. řeklo – proč bych to dělal, já mám IQ 165. )
Často toto označení přinese konflikt rodiny a školy. Rodiče vyžadují specifické podmínky,
kterých se škola zalekne. Někdy nastanou problémy se zapojením mezi spolužáky, ať už
kvůli osobnostním zvláštnostem dítětem nebo kvůli pocitu diskriminace ostatních
„nenadaných“, kterým není věnována taková péče.
Ukázka dotazníku pro učitelky MŠ k identifikaci nadaných dětí :
POSUZOVACÍ ŠKÁLA CHOVÁNÍ DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU
pro učitelky mateřských škol, dle L. Hříbkové
Jméno dítěte:
Věk dítěte:
Adresa MŠ:
Posuzovatel:
Datum vyplnění:
50
1. část
1. Dobře rozumí obsahu vět, které je schopno přečíst.
ano / ne
2. Vydrží u hry nebo úkolu, který řeší, asi 25 minut?
3. Dokáže kategorizovat (obrázky, předměty, hračky apod.)?
4. Má zálibu v počítání věcí a je "fascinován" čísly?
5. Dovede si zavázat tkaničky?
6. Umí nakreslit postavu člověka? (Přiložte laskavě ukázku.)
7. Dítě je schopno přečíst celou větu nebo alespoň jednotlivá slova.
8. Rozumí vztahům, jako např. nahoře - dole, vrchní - spodní, daleko blízko atp.
9. Rozlišuje sluchově podobnost a rozdílnost v počátečních hláskách
slov, např. šít - žít, bít – pít ?
10. Umí reprodukovat řadu pěti čísel (v rozsahu od 0 do 9) kupředu a
řadu čísel pozpátku?
11. Umí rozeznat jednotlivé mince a zná jejich rozdílnou hodnotu?
12. Dovede psát tiskacím písmem různá slova (ne pouze své jméno?
2. část
13. Předvídá možný závěr vyprávění?
ano / ne
14. Navrhuje řešení problémů, o nichž se ve třídě hovoří?
16. Klade množství otázek a je zvídavé?
17. Vyslovuje kritické pochybnosti?
18. Při hře vymýšlí stále něco nového?
19. Přizpůsobuje se snadno novým situacím?
20. vyhledává stále nové úkoly a aktivity?
21. Je kooperativní a je všeobecně lehké s ním vyjít?
22. Dovede vlastními slovy interpretovat vyprávění nebo předkládané
obrázky?
23. Má tendenci dominovat nad ostatními a řídit činnosti, kterých se zúčastní?
Rozvíjení nadání a tvořivosti
Doporučení pro rodiče nadaných dětí:
- především umožňujte dítěti zabývat se tím, co ho zajímá, zajímejte se o to i vy, povídejte si
o tom, citlivě vnímejte založení vašeho dítěte a nenuťte ho do vašich zálib (např. sport,
lyže)
- poskytněte mu na jeho zájmy dostatek času
- dávejte mu také dostatek volného času na hru, snění, kontakt s druhými dětmi a jiné
obvyklé dětské činnosti (pozor na přemíru kroužků, závodních aktivit apod.)
- svá očekávání udržujte na rozumné úrovni, uvědomte si, že zatímco jeho intelektuální
vývoj může být daleko napřed, jeho motorické nebo sociální dovednosti mohou být
rozvinuty „jen“ přiměřeně jeho věku
51
- dbejte na partnerský dialog, diskutujte, ale zároveň se nebojte dát svému dítěti limity, určit
řád, aby se cítilo jistější, aby vědělo, co vy považujete za správné
- buďte svému dítěti oporou, když se vzhledem ke svým intelektovým schopnostem cítí být
jiné než ostatní (to je důležité zejména v pubertě, kdy nabývá na významu potřeba být
členem skupiny vrstevníků a příliš se od nich nelišit), posilujte u dítěte hrdost na
vlastní jedinečnost a současně i toleranci k individualitě jiných lidí
- buďte připraveni na to, že nadané děti se mnohdy těžko smiřují s tím, že se ve společnosti
vždy neprosadí spravedlnost a že je obvyklé měřit různé věci tzv. „dvojím metrem“; jejich
smysl pro spravedlnost a mravnost bývá často velmi rozvinutý, a tak se mohou dostávat do
konfliktů s pokrytectvím a dalšími negativními společenskými jevy
- počítejte s tím, že se vám i přes veškerou snahu nepodaří vždy plně uspokojit jeho nároky
na přesnost a obsáhlost vašeho výkladu; jestliže vám pro diskusi s dítětem vaše vlastní
znalosti již nestačí, neváhejte získat pro dítě nějakého zkušeného rádce (učitel střední
školy, vedoucí zájmového kroužku apod.) ke konzultacím a k pomoci při tvorbě projektů
- buďte připraveni jednat o optimálním přístupu k vašemu dítěti ve škole s jeho učiteli,
případně si vyžádat odbornou psychologickou pomoc v pedagogicko-psychologické
poradně.
Pokyny učitelům pro práci s nadanými dětmi :
- učitel by měl vědět, co už děti znají
- měl by dát najevo, že to ví
- nenutit je opakovat základní úroveň učiva jenom proto, že ji právě probírají se třídou
- poskytnout jim určitou volnost ve způsobu, jakým využijí ušetřený čas
- místo práce na základní úrovni by měl poskytnout možnost zúčastnit se činností
stimulujících další rozvoj dítěte
- nechat je při učení často užívat techniky vlastního objevování
- důvěřovat jejich schopnosti učit se netradičními způsoby
- rozvíjet schopnost divergentního myšlení (různá řešení, alternativy)
- motivovat je možností volby vlastního výběru aktivit
- dopřát jim hodně zkušeností se stanovováním vlastních cílů a hodnocením vlastní práce
- pomoci nadaným dětem najít jim podobné vrstevníky
- rozvíjet tvořivost, ale všestrannou, globální, ne jen úzce specializovanou. (Někdy děti
orientované na výkon mají rády jen strukturované typy úkolů, kde mohou uplatnit
především svou paměť a logiku. Nejsou ochotné se věnovat úkolům tvůrčím, fantazijním např. nakresli, jak na tebe působí tato hudba)
- pomoci získávat všeobecný rozhled, nejen akcelerovat specifické schopnosti
- rozvíjet sociální dovednosti, hrát prožitkové hry
- naučit relaxovat (děti nemají rády relaxace typu ležení na zemi)
- diskuse, věcnost (nadané děti často nemají rádi přeslazenost mateřských typů učitelek,
chtějí, aby se s nimi mluvilo jako s velkými).
52
Příklady úkolů z programů pro nadané děti :
-
Barevný jídelníček: na žlutý papír děti kreslí všechna jídla žluté barvy, na zelený zelená
jídla atd.
Dokreslování cizích bytostí k částem těl na papíře, např. 3 nohy, 4 uši, 3 oči apod.
Co je za zavřenými dveřmi? – Děti nakreslí výjev, ten je buď banální (poklad, princezna),
nebo originální (další zamčené dveře, vosa, která je slepá, zato má hodně křídel)
Zařizování domu, bytu
Poznávání poslepu – věci, osoby, jídlo, pachy,...
Z rozhovoru s maminkou, která má mimořádně nadaného syna Matyáše :
Přinesla na ukázku jeho obrázky z předškolního věku, např. korečkový nakladač, půdorys
domu, průřez domu s komínovými průduchy, strašidlo ďáblík bahenní atd.
Matyáš
Od 9 měs. mluvil první slova
od 1,6 mluvil ve větách, ve 2,2 říkal souvětí
v 18 měs.ukazoval na fotografii sebe a říkal „já“
ve 2 letech používal asi 300 slov, včetně portýr, frajer, tabu, uzurpátor, ...
ve 2,8 se zajímal o abstrakta, co je to štěstí, co smutek, říkal „to mě fascinuje“.
od 1,3 znal písmena svého jména
ve 2,8 znal čísla (na tříleté prohlídce u očního lékaře už četl tabuli s číslicemi)
ve 4 letech se naučil písmena řecké a ruské abecedy (např. věděl, že pí je Ludolfovo číslo)
matka se bránila tomu učit ho českou abecedu, protože „co by pak dělal ve škole?“, naučil se
ji stejně sám, ani nevěděli jak
ve 4,11 vyplňoval křížovky
v 5,7 si četl s porozuměním pohádky
od dvou let používal hypotetické otázky – co by kdyby, co by tomu řekl...
kolem 3 let znal celý atlas hub, včetně lakovky ametystové, límcovky měděnkové ap.
ve 4 letech zvládl atlas drahokamů
od 4 let dinosauři, věděl kdy který žil, ve které éře pak brouci, motýli, planety
Encyklopedie pro něj byly příliš povrchní, chtěl vždy proniknout hlouběji do problému (např.
studoval knihu Vesmír hned vedle – možné varianty vesmíru)
po 5. roce ho zaujaly chemické pokusy, chem. značky, vzorce, v 5,5 uměl vysvětlit vzorec
skalice modré (jsou tam čtyři atomy kyslíku), studoval chemii pro střední školy
v 5,6 rozebral rádio, promítačku, zájem o elektrotechniku, hra Logitronik – zapojování el.
obvodů
v 6 letech četl průvodce po Leningradě v ruštině.
Před nástupem do školy u něj bylo diagnostikováno mimořádné nadání, doporučena jedna
pražská škola, která je ochotna se více věnovat nadaným dětem.
Matyáš už od druhého dne byl školou velmi zklamaný a otrávený, nudí se tam, jen přežívá,
rodiče uvažují o vzdělávání matkou v domácí škole od 2. třídy ZŠ, m.j. proto, že je chlapec
zdravotně handicapovaný (svalová dystrofie).
53
Kasuistika ze školního věku:
Ondra se dostal k psycholožce ve 4.tř. jazykové, kdy měl dostat důtku ředitele za neúnosné
chování. Ve škole lezl p. učitelce velmi na nervy, byla z něj unavená, protože stále
vykřikoval, odpovídal za ostatní žáky, zejména ve vlastivědě, kde byly jeho znalosti
nesouměřitelné. Incident – v šatně napsal foukací fixou nápis VOLE, návrh na důtku. Rodina
již rezignovala na možnost domluvy na této ZŠ a hledali jinou školu.
Z vývoje dítěte: oba rodiče VŠ, matka úzkostnější, celá rodina žila orientačním během.
První dítě, chtěné, por. hm. 4 kg, účast otce při porodu, kojen do 2 let, fyzicky vždy velmi
zdatný, šikovnější než vrstevníci. Pečující rodina přizpůsobovala podmínky potřebám dítěte.
Od 3 let jesle, začal bývat často nemocný, atopický ekzém, bakteriální alergie (mezi
nadanými je hodně alergiků), oční vada dalekozr. a strabismus, úrazy – pád ze stromu,
kouše si nehty. Po obědě spával do 5 let (bývá u podobných dětí naopak). Pohybově vždy
obratný (u nadaných bývá častěji neobratnost). V MŠ hodně živý, v PPP na PŠZ hodnocen
jako nadprůměrně nadaný. Znal hlavní města, rozdělení světa, počítal, měl rád logické
hádanky. Od 5 let flétna – dobrý, keramika – průměrný, už v MŠ začal s angličtinou a měl
velmi dobrou výslovnost.
V 5,5 se narodila sestra, těšil se na ni.
Do školy se těšil, v 1. třídě byl spokojený, paní učitelka si s ním poradila. Dělal přijímačky do
jazykové třídy na dvou školách, na jedné byl nejlepší, na druhé devatenáctý, tam ho dali.
Motivovaný, měl zájem o úspěch.
Hodnocení ze 4. třídy: neukázněný, sprostý, drzý, nejhorší na výletech, na škole v přírodě.
Stížnosti – honí se, kope s míčkem, sprostě mluví, surový ve sportu, je hlasitý, překřičí
ostatní, plete se do cizích věcí. Měl dvojku z č.j. a matem.
Dle matky je plný citu, je bojovník za práva všech, dobře se stará o mladší děti (o sestru), je
s ním dobrá domluva. Nevydrží však v klidu. Rád zasahuje do hovoru, skáče do řeči, často
dělá několik věcí najednou. Kamarádi mají vliv na to, jak se chová, s mladšími se dokáže
válet po zemi, se staršími studovat encyklopedie. Dovede se přizpůsobit. Hodně sportuje.
Z vyš. v PPP: hyperaktivní, nadané dítě, škole byly dop. vhodné postupy.
Od 5. tř. šel do nové školy, opět jazyková třída, s tř. učitelkou byl Ondra i rodiče spokojení
(např. za zapomínání dávala za úkol vymyslet básničku, na konci roku pak rodičům předvedli
pásmo). Od 6. tř. přešel Ondra na víceleté gymnazium, kde už je v pohodě, nedávno byl
v televizi.
(Většina problémových nadaných dětí jsou chlapci - 7:1. Dívky jsou sociálně zdatnější a
dovedou se více přizpůsobit požadavkům.)
54
Literatura:
Nadání a nadaní, Hříbková, GRADA, 2009
Základy pedagogiky nadaných, Jana Jurášková, IPPP Praha, 2007
Nadané dítě a rozvoj jeho schopností, Fořtík, Fořtíková, Portál,2007
Zaměřeno na talenty aneb Nadání má každý, V. Dočkal, 2005, Lidové noviny
Nadané dítě, F. J. Monks, 2002, GRADA
Nadané dieťa, jeho vývin, vzdelávanie a podporovanie, J. Laznibatová, 2001, IRIS Bratislava
Odvaha k nadání, E. Landau, 2007 (nabízí agentura STROM)
Rozvoj tvořivosti a základních kompetencí dětí (náměty RVP pro předškolní vzdělávání a pro
1. stupeň ZŠ), K. Fichnová, E. Szobiová Portál
Vzdělávací program ZAČÍT SPOLU, V. Krejčová, J. Kargerová, 2003, Portál
Zprostředkované učení - Jak učit žáky myslet a učit se, G. Málková, 2009, Portál
Kreativita, Dacey,Lennon, 2000, Portál
Dimenze myšlení: teorie rozmanitých inteligencí, Gardner, 1999, Portál
Internetové odkazy:
http://www.nadanedeti.cz
Centrum rozvoje nadaných dětí, FSS MU Brno – výzkum, odborné informace pro rodiče i
pedagogy
http://www.talent-nadani.xf.cz
Společnost pro talent a nadání – ECHA (Europen Council for High Ability) – vzdělávací a
odborné aktivity
http://www.centrumnadani.cz
Občanské sdružení Centrum nadání – vzdělávací a odborné aktivity
http://www.rvp.cz
Metodický portál pro pedagogy
http://www.mensa.cz
Občanské sdružení Mensa České republiky – volnočasové aktivity, časopis
http://www.hrajeme.cz
Orientace na trhu společenských her, kluby deskových her
55
56
Modul č. 3
Zdravý životní styl a zdravá výživa dětí
MŠ ve vazbě na environmentální
výchovu.
Modul zpracovaly:
Bc. Lenka Kratochvílová
Bc. Anna Packová
57
58
ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
Kdo preferuje zdravý životní styl, napomáhá vytvořit i zdravé životní
prostředí.
Úvod
Zdraví
je slovo, které každý z nás velmi často používá. Chceme-li někomu popřát to nejlepší,
přejeme mu co nejvíce zdraví. O zdraví se vůbec často mluví při jakýchkoliv příležitostech.
Zeptáte-li se někoho, čemu ve svém životě přisuzuje největší váhu nebo čeho si nejvíce váží,
určitě vám odpoví kouzelné slovíčko – zdraví. Zdraví patří k nejvýznamnějším hodnotám
života každého člověka.
A tak by se mohlo zdát, že nám všem jde hlavně o zdraví a že si svého zdraví skutečně
vážíme. Ale ve skutečnosti je to úplně jinak. V každodenním běžném životě převažují jiné
„důležitější“ věci a na své zdraví prostě nemáme dostatek času. Vlastního zdraví si většina
z nás začne skutečně vážit až tehdy, když nás nebo někoho z našich blízkých postihne
nemoc. Teprve potom se zamyslíme nad tím, čím pro nás skutečně zdraví je a zda pro něj
něco děláme.
Zdraví není všechno, ale bez zdraví je všechno nanic. Narušené zdraví nám bere radost
ze života, dává určitá životní omezení.
Česká populace se oblastí kvality zdraví pohybuje na jedné z nejspodnějších příček
světového žebříčku, nebereme-li v úvahu rozvojové země. Každý druhý obyvatel této země
zemře na kardiovaskulární onemocnění, každý třetí na rakovinu. Nejsmutnější na tom je, že
většině z těchto případů by se dalo snadno předejít.
Co je to vlastně zdraví? Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je zdraví chápáno
jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, kdy všechny složky jsou
v rovnováze. Je ovlivňováno a utvářeno mnoha činiteli, jako je způsob života, zdravotně
preventivní chování, kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, environmentální
faktory, dědičnost. Zdraví je skutečně to nejcennější, co v životě máme. Stav našeho zdraví
v určitých oblastech nemůžeme ovlivnit, ale svým životním stylem jej můžeme výrazně
změnit. Některé prameny uvádějí 50-70 % životního stylu má vliv na zdraví člověka.
Zdraví je předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro dobrou pracovní výkonnost. Být
celkově fit je trendem životní filozofie moderní doby. Lidé, kteří jsou fit, mají větší radost ze
života a umějí nejen pracovat, ale i odpočívat daleko intenzivněji. Jedná se o celistvý
(holistický) proces aktivní péče zahrnující tělo i duši. Lidé, kteří se mají rádi, se o sebe
pečlivě starají. Velký důraz při prevenci ochrany zdraví je kladen na odpovědnost každého
jedince.
59
Výchova ke zdraví může být jen tehdy efektivní, jestliže splňuje řadu nezbytných zásad. Jde
o činnost:
 soustavnou, systematickou, komplexní a důkladně promyšlenou
 cílenou vzhledem k věku, vzdělání a konkrétním problémům jedince
 aktualizovanou nejnovějšími poznatky z oblasti vědy a výzkumu
 založenou na osobní zainteresovanosti každého jedince.
Pro realizaci správného životního stylu je nezbytné, aby každý člověk byl dostatečně
informován a motivován, aby sám chtěl pro své zdraví něco udělat, aby věděl, co je zdraví
prospěšné či nikoli, aby měl vytvořené podmínky k realizaci zdravého způsobu života.
WHO na svém zasedání v roce 1998 přijala program „Zdraví pro všechny v 21. století“. Je
to komplexní způsob, jak dosáhnout v prvních dvou desetiletích 21. století podstatného
zlepšení zdraví lidí v evropských státech. Jedná se o dlouhodobý program zlepšování
zdravotního stavu obyvatel. Nejedná se pouze o nařízení, ale především o doporučení a
návod k dosažení pokroku v úrovni zdraví a zdravotní péče obyvatel, životního prostředí
(environmentální faktory).
Jak začít se zodpovědným přístupem k vlastnímu zdraví? Nejvíce nemocní jsou starší lidé,
ale ti už mnoho změn ve svém životě dělat nechtějí. Nejlépe je začít u mladé generace,
přestože si možná myslí, že na to mají dost času. Ale co se v mládí naučí, budou brát jako
samozřejmost. A skrze děti budou možná poučeni i jejich rodiče.
Determinanty zdraví
Vnitřní - genetika (dědičné faktory), způsob života, ale i přírodní a společenské prostředí.
Zevní - životní styl, kvalita životního a pracovního prostředí, environmentální faktory, úroveň
a kvalita zdravotní péče.
Důležitým prvkem v moderní péči o zdraví je prevence - zahrnuje veškeré snahy o
pozvednutí celkové úrovně zdraví posilováním tělesné, duševní a sociální pohody vedoucí
k odolnosti vůči nemocem. Dalšími prvky v úrovni zdraví obyvatel jsou finanční prostředky,
materiální a technické vybavení zdravotnických služeb. Nejdůležitějšími činiteli jsou ale
především lidé sami a jejich snaha a ochota se na péči o zdraví aktivně podílet. Důležitá role
v podpoře zdraví připadá ženám - formují rodinu v oblasti výživy, pečují o děti, předávají
hygienické návyky a vztah ke zdraví, proto záleží na jejich informovanosti a hodnotové
orientaci.
Stěžejní determinantou zdraví je životní styl - životní styl zahrnuje formy dobrovolného
chování v daných životních situacích, které jsou založené na individuálním výběru (člověk
sám se rozhoduje pro zdravé alternativy a odmítá ty, které poškozují zdraví). Člověk se sám
může rozhodnout tehdy, má-li dostatek ověřených informací, ale i odpovědnosti za vlastní
zdraví.
V 90 zemích světa je realizován mezinárodní lékařský program zdravého životního stylu
s názvem New start.
Nutrition
- výživa
Exercise
- pohyb, cvičení
Trust
- důvěra, pozitivní životní orientace
Temperance - střídmost, vyváženost
60
Air
Rest
Sunshine
Water
-
vzduch, dýchání
odpočinek, spánek
sluneční svit
voda
Výživa
- lidé jsou stvořeni pro zdraví a aktivní život. Je však zřejmé, že většina z nás, žijících
v moderní a hospodářsky rozvinutých zemích, tohoto ideálu nedosahuje. Trpíme často
únavou a nadváhou, na problémy užíváme celou řadu léků. Člověk by se dle výpočtů měl
dožívat 85 let a život by měl být naplněn aktivitou s dobrým zrakem, sluchem, chutí,
pohybovou činností a dobrou myslí. Ve skutečnosti však lidé degenerují a blíží se
k předčasné smrti. Pokud je dobré zdraví přirozeným stavem, proč je nemoc v naší zemi tak
častým jevem? Odborníci přišli na to, že prakticky všechny nemoci nějak souvisejí
s podmínkami, ve kterých žijeme. Náš nejdůležitější a nejtěsnější kontakt s okolním
prostředím se děje přijímáním potravy. Složení jídelníčku, množství stravy, pravidelnost a
stravovací návyky mají nesmírný vliv na zdravotní stav člověka, fyzickou kondici, psychiku
(přijímání a zpracování informací, úroveň uvažování, rozhodování atd).
(Seminář s nutričním terapeutem).
Pohyb, cvičení
Dlouhý život není v dnešní době jedinou starostí člověka. Lidé dnes vedle dlouhověkosti
zajímají také o kvalitu života - vitalitu, dobré zdraví, užitečnost. Dalším prvkem zdravého
životního stylu je tělesná aktivita. Tělesná aktivita je pro zdraví člověka naprosto nezbytná,
pohyb zajišťují hybné jednotky - svaly (asi 650), pokud nejsou používány, zmenšují se,
ochabují a ztrácí svou funkci. Co nepoužíváme, to ztrácíme (také srdce, plíce, mozek).
Každý sval ke své činnosti potřebuje 300 podnětů za den, aby se zvětšil, 200 podnětů, aby
zůstal fit. Na svalech „visí“ celé naše tělo, záleží jen na nás, jak hezky bude „viset“. Způsob,
jakým se většina z nás brání aktivnímu pohybu, by mohl nasvědčovat tomu, že organismus
je velice křehký. Naopak, lidské tělo je přizpůsobeno k namáhavé činnosti a námaha a pohyb
mají blahodárný účinek na zdraví člověka. Naše tělo je jediný stroj zkonstruovaný pro pohyb,
který se na rozdíl od jakéhokoli jiného stroje - zhotoveného člověkem - nečinností
opotřebovává rychleji než pohybem (fit test - změříme si počet tepů za minutu v klidu - 60-70
- u lidí, kteří jsou fit, po krátké fyzické námaze dochází ke zvýšení MF 220 - věk, po 5
minutách návrat k normě - fyziologické).
Technické vymoženosti současné doby (dopravní prostředky, auta, výtahy, dálkové
ovládače, mobilní telefony, počítače) připravily člověka o přirozený pohyb. Lidé jsou
zajímavé bytosti - všichni teoreticky vnímají důležitosti pohybu, přesto hledají výmluvy proč
se nepohybovat (plný žaludek, málo času, samotného mě to nebaví, v práci jsem se naběhal
dost a jsem unavený.) Každý člověk by si měl uvědomit, že nezáleží na tom, kolik má práce
a naplánovat si alespoň 30 minut pohybu denně. O vynechání spánku nebo jídla také člověk
nepřemýšlí.
Místo přirozeného pohybu často sedíme - židle tělo ohýbá do dvou úhlů - tato poloha
omezuje činnost svalů a kloubů, omezuje dýchání, oslabuje svaly dolních končetin a páteře,
pánev ztrácí stabilitu, obratle pružnost, ploténkám se snižuje přísun živin. To vše může
způsobovat kolik známé bolesti v zádech, křehkost kostí, sníženou imunitu, dokonce
sníženou schopnost myšlení a koncentrace.
Svaly jsou jediným orgánem, který dokáže posunout biologické hodiny dokonce zpět. Po 50.
roce života dochází k přirozenému úbytku svalové hmoty, ale dle výzkumu bylo zjištěno, že i
ve věku 80 let lze pravidelným tréninkem zvětšit svalovou hmotu.
61
Fit test:
Změříme si počet tepů za 1 minutu v klidu, fyziologická hodnota je 60-70 tepů za minutu.
Pokud jsme dosáhli nižších hodnot - je to výsledek dobré fyzické zdatnosti, pohyb snižuje
klidový puls. Např. maratónští běžci dosahují hodnot kolem 40 pulsů za minutu.
Vliv pravidelné tělesné aktivity na organismus:
 posiluje srdeční činnost, normalizuje TK
 normalizuje hladinu cholesterolu (zvyšuje LDL, snižuje HDL)
 posiluje plíce, svaly, kosti - snižuje riziko osteoporózy
 zlepšuje imunitu
 zlepšuje zažívání a podporuje činnost střev
 pomáhá lépe zvládat stres
 redukuje váhu - zlepšuje postavu
 zjasňuje mysl, zvětšuje energii v těle
 zpomaluje proces stárnutí
 pomáhá nám v noci lépe spát
 stimuluje produkci endorfinů - látek dobré nálady, zvyšuje práh bolestivosti.
Důležité je zvolit si činnost ne příliš náročnou, není potřeba drahé vybavení. Důležité je cvičit
pomalu, pravidelně, svědomitě, střídmě a hlavně s chutí!! (Snižuje rychleji hladinu
cholesterolu v krvi.) Nejsnadnější a nejrychlejší - rychlá chůze, běh, běžky, kolo plavání,
míčové hry, tanec, bruslení. Své dva pomocníky - lékaře - máme každý u sebe - je to pravá a
levá noha!! Možná se vám stalo, že jste se někdy pro něco rozhodli, ale nevydrželi jste!
Prozradím vám tajemství - program 10 kroků. Základem programu je dát si závazek, že
každý den ujdete 10 kroků. A to je vlastně celý program. Stačí vyjít před dům a udělat 10
kroků, pak se zase můžete vrátit domů.
Tento způsob je účinný, protože nejtěžší je udělat právě těch prvních 10 kroků. Jakmile
začnete chodit, tak to již není tak zlé a většina z nás udělá těch kroků mnohem více. Užitek
z pohybu nám vydrží celý život!
Z hlediska podpory zdraví a prevence je důležité navrácení aktivního pohybu do života stylu
dnešního člověka. Pohyb není jen prostředek ovlivňující fyzické zdraví a kondici, ale
významné jsou i jeho účinky:
 socializační
 komunikační
 psychoregenerační
 psychoregulační
 psychorelaxační
Cíleně prováděný aktivní pohyb působí na psychický stav jedince a působí jako prevence
stresu a negativních emocí, měl by se tedy stát aktivní součástí životního stylu dnešního
člověka.
62
Voda
Tvoří až 70% váhy člověka, je důležitá pro všechny části našeho těla, pro každou funkci
lidského života. Téměř každá buňka a tkáň obsahuje vodu a vyžaduje vodu pro svou činnost.
Žádný jiný nápoj nemá pro organismus takový význam jako čistá voda.
Voda má v organismu mnoho funkcí:
 rozpouštědlo
 transportní prostředek
 udržování tělesné teploty.
Denně ztrácí organismus až 2,8 litrů vody a to i během spánku.
Tělo vodu vylučuje:
 ledvinami - denně zpracují až 210 litrů vody
 kůží - pocením
 plícemi - dýcháním
 střevem - jako odpad.
Denní potřeba vody se musí doplňovat!! Dlouhodobé výzkumy ukázaly, že 50-60 % lidí je
dehydrovaných - mají deficit vody, 35 % lidí má pocit žízně tak malý, že jej zaměňují
s pocitem hladu, místo doplnění tekutin konzumují potravu což často vede k obezitě.
Příznaky dehydratace:
 bolesti hlavy
 zácpa
 únava, ospalost
 suchá kůže
 tmavá moč.
Místo vody pijeme:
 sladké nápoje - mohou však obsahovat kofein, cukr, aditiva, barviva, chemické látky
 káva - dehydratuje
 alkohol.
Pitná voda odstraňuje všechny tyto problémy, je dostupná a levná. Na nedostatek tekutin
(vody) je člověk upozorněn žízní, ve zdravém organismu je příjem a výdej tekutin
v rovnováze. Tuto regulaci zajišťuje nervové ústředí hypotalamu, který je v těsném stavu
k hypofýze, zde antidiuretický hormon řídí v ledvinách zpětnou resorpci vody. Další hormon
aldosteron působí nepřímo na hospodaření s vodou tím, že zadržuje v organismu chlorid
sodný.
Denní potřeba vody je závislá na věku, tělesné činnosti, teplotě prostředí.
Lékařské výzkumy ukázaly:
 8-10 skleniček vody snižuje u 80 % lidí bolesti zad
 již 2% ztráta vody v organismu negativně ovlivňuje krátkodobou paměť
 5 skleniček vody snižuje nebezpečí CA střev, o 45 % CA močového měchýře, o 79 %
CA prsu.
63
Důsledek nedostatku vody v organismu:
 zhoršené dýchání, mluvení, polykání
 zhoršená funkce oka, narušení tvorby slz (jinak postižení zraku - záněty až ztráta
zraku)
 zvýšení TT a TK (reguluje)
 narušená chemická rovnováha krve
 snížené vylučování tělesného odpadu.
Praktické rady:
 nejlépe pít čistou vodu o teplotě těla (nejlehčeji zpracovatelná - trávicí enzymy fungují
nejoptimálněji)
 vypít 2 sklenice vody ráno (vyčistí žaludek od hlenu)
 nedoporučuje se zapíjet jídlo nebo bezprostředně po jídle (ředí žaludeční šťávy a
hůře se tráví)
 doplňovat tekutiny mezi jídlem (6-8 sklenic minimálně)
Voda neobsahuje žádné kalorie, vitamíny, minerály, nemá výživnou hodnotu, přesto je pro
život mimořádně důležitá! Také pro zevní použití ve formě koupele, sprchy, zábalu,
rehabilitačních metod (tonizuje, uvolňuje, otužuje). Už ztráta 10 % vody způsobuje těžké
poruchy a snížení jejího celkového obsahu v těle o 20 % vyvolá smrt.
Denní příjem vody pro dospělého člověka představuje 2 - 3 litry, tj. asi 35 ml na kg
hmotnosti a den.
Sluneční svit
prezentace (jeden z významných environmentálních faktorů ovlivňujících zdraví člověka)
-
Střídmost
- nebo také zdrženlivost, znamená zdržet se všeho škodlivého a prospěšné věci používat jen
střídmě. Střídmost je tedy součástí zdrženlivosti a platí jen pro věci, které nejsou škodlivé.
Sebeovládání musí proniknout do věch oblastí našeho života - musí se projevit v jídle,
cvičení, odpočinku, při práci, v zábavě, ale i v sexu. Budeme-li se ovládat, naše chování
prospěje nejen našemu zdraví, ale i všeobecně vztahům kolem nás. Sebeovládání je
dovednost, které se můžeme naučit. Můžeme se my sami svobodně k sebeovládání
rozhodnout. Vyžaduje dvě věci - soustředění a opakování. Sebeovládání vyžaduje zvolit
vždy jednu činnost, jako svobodní lidé máme svobodu volby. Důležité je stanovení cílů,
vhodná motivace. Jedním z důležitých motivátorů je vědomí, že náš život má smysl, že si
sami sebe vážíme a máme se rádi. Láska také uznává potřeby druhých lidí. Základem
dospělé lásky je dávat a nežádat nic jako odměnu. Stát se dospělým znamená zbavit se
sobeckosti.
Vzduch, dýchání
- správné dýchání a vstup kyslíku do červených krvinek není jenom základním předpokladem
pro život, ale aktivizuje osobnost člověka. Kyslík aktivizuje mozkovou činnost, dodává sílu
svalům lidského těla společně s glukózou. Vzdušný kyslík, který dýcháme, vzniká
v rostlinách působením slunečního světla. Rostliny, kromě toho, že vyrábějí kyslík, pohlcují
64
také kysličník uhličitý, který produkují obyvatelé živočišné říše a člověk. Čerstvý vzduch
obsahuje asi 20% kyslíku a zlomek procenta kysličníku uhličitého. Oba prvky jsou ve vyšších
koncentracích velmi jedovaté a dokonce životu nebezpečné. Ve vzduchu, který dýcháme,
pomáhá slunce udržet optimální koncentraci uvedených plynů. Další základní podmínkou
zdravého vzduchu je ionizace (molekula, která získá elektrický náboj). Elektrický náboj
vzniká působením slunečního světla, bouřkou, při dešti a podobně. Pro lidské zdraví je
důležitý optimální poměr záporných a kladných iontů (4:5). Zvýšení kladných iontů způsobuje
nežádoucí účinky - bolení hlavy, závratě, krvácení z nosu, oslabuje funkci endokrinních žláz.
Záporně nabité ionty snižují krevní tlak, přinášejí úlevu astmatikům, alergikům. Kvalita
vzduchu velice má přímou souvislost se zdravím člověka a patří mezi významné
environmentální faktory. Dýchání odstraňuje elektrický náboj ve vzduchu. Většina typů
ústředního topení a klimatizace snižují množství prospěšných záporných iontů. Mnohé domy
a kanceláře jsou velice účinně izolovány z důvodu šetření energií, že může dojít k akumulaci
nejrůznějších toxických látek v ovzduší (typ nábytku, čalounění, tiskárna, kopírka atd).
Samostatnou kapitolou je tabákový kouř. Příznaky působení škodlivých látek se označují
jako „syndrom nemocné budovy“ a jejich projevy:
 pálení očí
 bolesti v krku
 bolesti hlavy
 kašel
 slabý výkon
 zvedání žaludku
 pocit vyčerpání
 deprese
Doporučení:
 dostatečné větrání
 vyhýbat se tabákovému kouři
 kontrola odvodu zplodin z topidel
 údržba klimatizačních zařízení
 spánek u otevřeného okna
Pracovní a životní prostředí
- (environmentální faktory) významnou měrou ovlivňuje zdraví a pohodu člověka. V mnohém
ji sami můžeme mnoho ovlivnit. V domácím nebo pracovním prostředí eliminujeme množství
prachu (méně závěsů a těžkých látek kolem oken, časté větrání, snadný přístup k oknu,
květiny v interiéru, používání přírodních materiálů, častý pobyt na přirozeném světle). Obtíže
vznikající při syndromu nedostatku přirozeného světla je možné odstranit nebo alespoň
podstatně zmírnit pravidelným působením umělého osvětlení s vysokou intenzitou a to po
přiměřeně dlouhou dobu. Za běžných podmínek poskytuje umělé osvětlení v budově hodnoty
pouze 400 luxů - to je méně než 15% jasu denního světla. Nejpřirozenější je ovšem pobyt na
denním světle. Za slunečného dne dosahují hodnoty světla až 3 000 luxů. Takové hodnoty
zvyšují tvorbu serotoninu (neurotransmiter mozku podílející se na dobré náladě), což má
pozitivní vliv proti únavě a depresi. Pobyt na jasném světle během dne zvýší také hladinu
melatoninu (spánkového hormonu) v noci, což vede k účinnějšímu spánku a odpočinku.
65
Léčba denním světlem může obnovit přirozený biologický rytmus těla tolik důležitý pro
udržení dobrého zdravotního stavu u člověka.
Dýchání v kapitole JÓGA.
Odpočinek
Během dne probíhá v těle spousta úkonů, které ani nevnímáme (př. 100 000 srdečních
úderů, 20 000 nádechů a výdechů, 750 x pohneme hlavními svaly, v našem mozku pracuje
asi 14 bilionů mozkových buněk, promluvíme asi 4 000 slov - ženy více!).
Ani lidské tělo není perpetum mobile a potřebuje odpočinek, který přináší obnovu toho, co
bylo použito. Naše tělo nemůže správně fungovat bez přiměřeného odpočinku, pro
zachování zdraví je potřeba rovnováhy aktivitou a relaxací. Umění odpočívat přispívá ke
kvalitě a intenzitě života, má vliv i na jeho délku. Bez dostatečného odpočinku může
následovat chronická únava.
Projevy chronické únavy
 emocionální vypětí
 netrpělivost
 nejjednodušší životní úkony jsou prováděny s velkým úsilím
 potlačena schopnost koncentrace, nápaditosti a zdravého úsudku
 vyčerpání
 deprese
Nejdůležitějším odpočinkem pro naše tělo je spánek, je to vysoce osobní potřeba každého
člověka, délka je individuální, (např. americký vynálezce Edison vystačil se 4-5 hodinami
spánku, Albert Einstein potřeboval nejméně 9 hodin). Pravidlo spánku - Tvá potřeba je
naplněna, pokud nejsi během dne ospalý, jsi zcela čilý a cítíš se dobře.
Spánek můžeme definovat jako funkční stav organismu, který se označuje charakteristickými
behaviorálními rysy a specifickými neurofyziologickými vlastnostmi. Spánek je považován za
stav klidu s minimální pohybovou aktivitou, kdy dochází k omezenému vnímání okolního
prostředí. Mentální aktivita mozku je zcela odlišná od bdělého stavu. Spánek je základní
biologickou potřebou člověka, je opakem bdění. Subjektivně je spánek vnímán jako doba
klidu a odpočinku, ale pro lidské tělo to platí jen částečně. Z hlediska nervové soustavy je
spánek vysoce aktivním dějem, který je charakterizován minimálním výskytem pohybů těla,
sníženou reaktivitou na zevní podněty, reverzibilitou (přecházením k bdění) a střídáním
spánkových epizod.
Po dobu spánku vykazuje mozek asi 1/5 doby specifický stav činnosti. Tato doba je
nesmírně důležitá pro celkový odpočinek mozku a to přesto, že mozek vykazuje vzrušený
stav. Při této fázi dochází k procesu, kdy nejsou přijímány vnější podněty a jsou uvolňovány
některé přehlcené vzruchové okruhy. Protože tyto okruhy mají tendenci se spojovat, dochází
v průběhu této fáze k vytváření okruhů paměťových stop, srovnatelných s asociacemi při
aktivním myšlení. Tento proces není uvědomělý, ale samovolný a vede ke vzniku snů.
Během spánku dochází k mnoha změnám. Probíhají obnovující metabolické pochody
v mozkové tkáni i v ostatních tkáních organismu. Snižuje se teplota těla, klesá počet tepů i
dechů, snižuje se krevní tlak a filtrace v ledvinách, ve spánku se utlumuje látková výměna,
dochází k uvolnění svalů. Mění se hladina hormonů kolujících v krevním řečišti – hormony
štítné žlázy (tyroxin), hormon kůry nadledvin (kortizol), somatotropní hormon (růstový
66
hormon – STH). Spánek je nejlepší způsob regenerace mozkové kůry organismu, tento
útlum má ochranný charakter. Kolem půlnoci začíná proces fyzické regenerace. Pokud
člověk uléhá ke spánku až po 24. hodině, mozek již není schopen plně realizovat svůj proces
regenerace, ale většinu úsilí věnuje regeneraci fyzických sil. Proto se doporučuje odchod na
lůžko kolem 22. hodiny. Tato doba plně postačí pro regeneraci mozkové i fyzické činnosti.
Jedním z nejdůležitějších hormonů je melatonin - tzv. spánkový hormon. Jeho hladina
začne prudce stoupat s ubýváním přirozeného světla, způsobuje ospalost, jeho sekrece je
maximální za tmy. Melatonin je látka tělu vlastní, jeho produkci vnímá tělo jako signál, že
přichází noc. Produkce melatoninu výrazně reaguje na světlo, v noci je jeho hladina až 100x
vyšší než ve dne. Stačí jen krátké rozsvícení a jeho hladina se rychle snižuje. Tento hormon
je účinným antioxidantem, zlepšuje imunitu, způsobuje odolnost vůči stresu, snižuje
cholesterol a vysoký TK, snižuje riziko osteoporózy, podílí se na prevenci a léčbě rakoviny.
Nedá se koupit v lékárně, ale určitými zásadami jej lze získat: pohybem, potravou (ječmen,
banány, rajčata, rýže, kukuřice, ovesné vločky), pobytem na přirozeném světle, spánek za
tmy, nejíst před spánkem. Nedá se nakumulovat do zásoby, denně se musí doplňovat!
Spánek je nezbytnou součástí existence člověka, ve spánku stráví člověk asi 1/3 života.
Kvalita spánku ovlivňuje i kvalitu života, pracovní výkonnost, osobní pohodu, náladu, stav
mysli i koncentraci Nedostatek spánku dokáže narušit cirkadiánní rytmus.
Jedním
z nejdůležitějších měřítek dostatečného spánku je vlastní úroveň pozornosti člověka během
dne. Odborníci ve výzkumech spánku se shodují na tom, že většina lidí by měla spát o 40 až
90 minut déle, aby se dostala do stavu bdělosti s plnou pozorností a tím si zvýšila zdraví a
výkonnost. Pokud dojde z jakýchkoli příčin ke zkrácení spánkového cyklu, začne se brzy
projevovat spánková deprivace. Ztracená doba spánku je nahrazována prodloužením
spánku další den déle než obvykle, ale po určité době může tato nepravidelnost vyvolat
značné problémy s narušením rytmu spánku. Množství spánku, potřebné pro dobré zdraví,
závisí na věku. Novorozenci potřebují spát 16-20 hodin denně, malé děti 10-12 hodin,
pubescentní mládež a adolescenti 9-10 hodin, dospělý člověk 6-8 hodin. Po 40. roku potřeba
spánku až do věku 70 let lehce stoupá, po té dochází k poklesu potřeby spánku. Toto
kolísání potřebné doby spánku má souvislost s metabolismem mozku. Čím aktivnější je
činnost mozku, tím je potřeba spánku větší. Mozek malých dětí je 2x aktivnější než mozek
mladých lidí. Proto potřebují spánku dvojnásobné množství. Ztracený spánek nemůže být
nikdy nahrazen, nejvíce prospěšný spánek pro člověka je nepřetržitý a nepřerušovaný 6-7
hodinový odpočinek. Ideální je, když člověk ulehne ke spánku do 22 hodin. Pokud se
nepodaří dodržet tento čas, většina lidí potvrdila po té určitý vzestup mentální aktivity a to do
pozdních nočních hodin. Z tohoto důvodu rádi pracují v noci zejména tvůrčí lidé, jejichž
umění závisí na mentální rychlosti a ostrém uchopení nápadů a podnětů.
Ovšem ze zdravotního hlediska je časné uložení ke spánku jedním z nejdůležitějších
aspektů sladění organismu s přírodou.
Poruchy spánku
Rozvoj poznatků v oblasti fyziologie, anatomie a elektrofyziologie umožnil mnoho objevů
v oblasti poruch spánku a dal vzniknout novému lékařskému oboru – spánkové medicíně.
Studie v oblasti spánku ukazují, že až 40 % dospělých a 25-30 % dětí trpí spánkovými
obtížemi. Přibližně 25 % dospělé populace udává příležitostné poruchy spánku, 10 %
populace trpí trvalými obtížemi, 5 % dotázaných přiznalo nadměrnou denní spavost jako
závažný pracovní i společenský problém.
67
Syndromy nedostatku spánku:
Pokud si člověk vědomě a dobrovolně zkracuje spánek svým životním stylem, mohou se
objevit tyto příznaky:
 zvýšená podrážděnost
 únava
 snížená koncentrace
 zhoršená nálada
 tělesné příznaky jako jsou bolesti zad a hlavy
Nedostatek spánku způsobený akutním stresem, tělesným nebo psychickým onemocněním,
které si člověk dobrovolně nezvolil, je vnímán subjektivně nepříjemně a člověk se mu těžko
přizpůsobuje. Schopnost adaptace na zátěžové situace je u každého člověka jiná. Lidé se
syndromem nedostatku spánku se snaží dohnat spánek o víkendech spánkem do pozdních
dopoledních hodin, přičemž dochází k pravidelnému narušování cirkadiálního i biologického
rytmu. Lidem se syndromem nedostatku spánku je doporučována úprava důraznou a trvalou
změnou životního stylu.
Spánek po velmi aktivním dni nemusí automaticky přijít, důležitá jsou určitá režimová
opatření:
 neužívání psychostimulancií (vhodný je bylinkový čaj, teplé mléko)
 v pozdních hodinách jíst lehce stravitelná jídla
 nevytvářet si na lůžku pracovní prostředí (televize, práce s notebookem)
 omezení doby spánku, nezůstávat na lůžku déle než je doba spánku
 uléhání a vstávání ve stejný čas
 zklidnění myšlenek před spánkem, nepřemýšlení o problémech (worry time),
postupné zbavení se stresu, napětí a úzkosti
 příprava místnosti ke spánku (vyvětraná místnost, nehlučné a zatemněné prostředí,
teplá relaxační koupel, příjemný bavlněný oděv, uklidňující barevné odstíny
místnosti)
 příprava jedince před spánkem (uvolnění, zklidnění mysli, řízené dýchání, relaxační
cvičení, jóga, autogenní trénink, navození pozitivní zrakové představy, meditace)
Předností behaviorální terapie je oproti farmakologické léčbě její nezávislost, odstraňuje
i nežádoucí vzorce chování, působí na příčiny a důsledky a její výsledky jsou dlouhodobé.
Další formy nefarmakologické léčby pro podporu spánku.
Alternativní medicína
Tento způsob odstraňování příčin nespavosti je finančně nenáročný, aplikovatelný kdykoli a
kdekoli, nenávykový, fyziologický, bezpečný a blízký našemu tělu. Zahrnuje mnoho metod,
které však nemusí být vhodné či účinné pro všechny. Alternativní terapie je dlouhodobá
záležitost, jedinec by neměl očekávat výsledek velmi brzy. Výsledek se zpravidla dostaví
za tak dlouho, jak dlouho problémy přetrvávají. Mezi tyto metody patří akupunktura,
akupresura, aromaterapie, fototerapie, homeoterapie, hydroterapie, muzikoterapie
a dietoterapie.
68








akupunktura – léčebná metoda pocházející z Číny, je založena na vpichování jehel
do určitých míst v kůži za účelem ovlivňování funkce vnitřních orgánů
akupresura – další metoda čínského lékařství, která spočívá v působení tlaku na
určitá místa povrchu těla, která ovlivňují vnitřní orgány a jejich funkci, lehká masáž
určitých bodů na těle pomocí prstů může navodit spánek
aromaterapie – přírodní léčebná metoda, která využívá sílu a působení
koncentrovaných éterických olejů a jejich složek, ovlivňuje duševní i fyzickou stránku
organismu
fototerapie – léčba světlem (důležitý je pravidelný pobyt na přirozeném denním
světle)
homeopatie – alternativní způsob léčby, který bere v úvahu holistický (celostní)
pohled na člověka, podání konstitučního homeopatického léku ovlivňuje psychickou
stránku člověka, jeho emoce, má vliv na fyzické orgány a dokonce i sociální vliv
hydroterapie (vodoléčba) – je osvědčená metoda využívající zevní působení vody
ve formě koupelí, zábalů, vířivek, vodních masáží za účelem relaxace organismu
muzikoterapie – diagnostická a terapeutická metoda, která používá poslech, vnímání,
vytváření vlastní hudby a rytmu, zpěv a hry na hudební nástroje jako výrazový
prostředek vnitřního stavu člověka
dietoterapie – léčebná metoda zabývající se vhodným složením stravy k optimálnímu
růstu, obnově a udržení všech funkcí organismu
Cílem léčby nespavosti by neměl být spánek za každou cenu, ale obnovení přirozeného
spánkového rytmu. Spánková hygiena by u současné populace neměla být
podceňována, kdy z důvodu nesprávného životního režimu trpí lidé nedostatkem spánku,
stresem, depresemi, neschopností podat dobrý fyzický nebo duševní výkon. Nespavost
se stala problémem v celosvětovém měřítku, problémy se vyskytují i u mladých lidí i dětí.
Pozornost by měla být věnována eliminaci emočního napětí. Pomoci může správné
dýchání, které mírní stres, bolest, překonává únavu, tiší agresivitu a usnadňuje klidné
usínání.
Důvěra
- je jedna z prvních věcí, které se v životě učíme. Vytváří se již v dětství, kdy se dítě
seznamuje se svým okolím a vytváří se v něm pocit vnitřního bezpečí a důvěry. Prvním
společenským úspěchem dítěte je jeho ochota pustit matku z dohledu. Jako dospělí věříme,
že bezpečně přejdeme silnici, že vyjde dnes slunce, že po otočení kohoutku poteče voda.
Musíme věřit svým zaměstnavatelům, policii, lékařům. Důvěra a víra je nezbytná pro zdravý
rozum. Buduje se důvěrným obeznámením se s objektem důvěry. Čím více se
přesvědčujeme o jeho spolehlivosti a stálosti, tím větší je naše důvěra. Důvěra je vždy
spojená s láskou, trpělivostí a vytrvalostí a vede k pocitu bezpečí a jistoty. Patří mezi
nejsilnější faktory lidského zdraví.
69
Další faktory ovlivňující lidské zdraví
Systém jógových cvičení
Jóga je specifické tělesné cvičení, ale také vědou a filozofií. Je to metoda rozvíjející tělo,
mysl a vědomí. Tělesná, dechová a relaxační cvičení posilují zdraví a zvyšují odolnost proti
nemocem a škodlivým vlivům prostředí.
Slovo jóga pochází ze sanskrtského kořene slova „JUDŽ“, které znamená spojení,
sjednocení. Jóga tedy vede k přestavbě člověka, ke sjednocení a harmonii těla, mysli, ducha
a okolního světa v nejširším smyslu slova. Písemné záznamy existují již více než 4 000 let.
Jógová cvičení mají výrazný psychosomatický účinek a příznivě ovlivňují všechny
stránky osobnosti a tím pomáhají zvládnout každodenní nároky, problémy i starosti. Pomocí
jógy v sobě rozvíjíme vyšší porozumění sobě samému, smyslu svého života. Od kontroly a
uvědomění si vlastního pohybu už je jen krůček ke kontrole a lepšímu ovládání svého
jednání.
Zásady pro cvičení jógy
 necvičit s plným žaludkem (poslední jídlo 3-4 hodiny před cvičením)
 důležité je pravidelné a hlavně kvalitní provádění cviků ne jejich množství
 pohodlný a volný oděv z přírodního materiálu (odložit šperky, hodinky a boty)
 cvičení má probíhat na známém, klidném a čistém místě, jako podložka může
sloužit deka nebo karimatka
 nemyslet na záležitosti všedného dne
 cvičit s plnou pozorností a koncentrací, vědomě vnímat účinky cviků v souladu
s dechem
 pokud nám tělesný stav nedovolí provádět cviky vynechat, nikdy necvičit přes
bolest
 pokud nelze cvičit, použijeme ideomotoriku (cvičení v představě)
Účinky jógových cvičení
 zvyšuje pružnost páteře a pohyblivost kloubů
 snižuje bolestivé potíže
 napomáhá uvolnění, posílení a bohatému prokrvení svalů
 povzbuzuje a harmonizuje činnost orgánů a žláz
 podporuje látkovou výměnu a funkci lymfatického systému (nadváha,
cholesterol)
 posiluje imunitní systém
 normalizuje a stabilizuje krevní oběh a krevní tlak (hypertenze)
 zklidňuje a posiluje nervy
 pročišťuje a osvěžuje pokožku
 zmírňuje dopady stresu na organismus
Psychosomatické účinky
Jógová cvičení jsou psychosomatická, to znamená, že mají vliv na tělo, mysl, dech a
vědomí. Tyto účinky mají především ásany jež posilují a vyvažují celou nervovou soustavu, a
tak harmonizují a stabilizují psychický stav cvičícího. Působí na svaly, klouby, dech,
oběhový, nervový a lymfatický systém, na všechny orgány i žlázy. Dále ovlivňují rovněž mysl,
psychiku a čakry (energetická centra). Ásanami lze dosáhnout celkového zklidnění,
duševního klidu, uvolnění i pocitu vnitřní svobody a míru.
70
Systém jógového tréninku
Cíle jógového tréninku
 nácvik správného dechu (snižuje psychické napětí, zvyšuje metabolismus,
imunitu,…)
 cvičit v souladu s dechem (prohlubuje účinky cvičení)
 správné držení těla
 schopnost relaxace
 psychická vyrovnanost
 schopnost koncentrace
 uvědomění si hodnoty vlastního života
 uvědomění si cílů života
Ásány:
Ásana je sanskrtský výraz pro tělesnou pozici, zaujmout na delší čas určitou tělesnou polohu
a cítit se v ní příjemně a uvolněně. Mnohé ásány byly odvozeny od přirozených pohybů a
pozic zvířat a někdy také odrážejí schopnost zvířat pomoci si v případě onemocnění.
Při správném provádění ásan dochází k protažení svalů a jejich následnému uvolnění. Jsou
zaměřena na vnitřní prožívání pohybu. Mohou sloužit jako prostředek k ovlivňování určitých
mentálních projevů.
Mezi „královské“ ásany jsou považovány šírša ásana (stoj na hlavě) a padma ásana (lotos).
Předklonové pozice – ke zklidnění, relaxaci (např. v případě nezdravého sebevědomí,
přeceňování se apod.)
Záklonové pozice – aktivují organismus a nervový systém (např. v případě nedostatečného
sebevědomí, podceňování sama sebe, obavy ze selhání apod.)
Mudry – pozice rukou nebo těla, ovlivňují proudění energie tělem
Jógové sestavy – seřazené ásany, které spolu souvisí, harmonizují, protahují velké svalové
skupiny
1. v kleku
2. torzní ásany (pohyblivost a pružnost páteře)
3. aktivizující a posilující ásany (mlýnek,…)
4. rovnovážné ásany (rozvíjí koncentraci a nervový systém – orel, labuť,…)
5. pozice vítězů (sebedůvěra, uklidnění, odstraňuje strach,…)
6. obrácené pozice (prokrvuje mozek, tok krve, regeneruje vnitřní orgány – svíčka,…)
7. relaxační (zklidnění těla a mysli – pozice blaženosti,…)
8. jógové sedy (základ pro práci s psychikou)
Zásady při provádění:
- ásany se vždy provádějí v souladu s dechem
- pohyby rozpínající hrudník a dutinu břišní jsou vždy spojeny s nádechem
- pohyby stahující hrudník a dutinu břišní znamenají výdech
- nejprve se ásana provede jednou či dvakrát bez delší výdrže a pohyb těla se sladí
s dechem, teprve pak setrváme v ásaně delší čas a dýcháme v ní normálně
- soustředíme se na tu část těla, na níž ásana působí a směřujeme tam i vědomí
dechu
- pak provedeme protipozici nebo vyrovnávací cvik
71
Systém dechových cvičení:
Zdravé, uvolněné a dostatečné dýchání je významné pro naše zdraví i pro fyzické a
psychické rozpoložení. Bohužel málokdo dýchá správně. Podmínkou je pomalé a rytmické
dýchání nosem s uvolněnou bránicí. Dýchání je proces řízený útrobním nervstvem, je tedy
převážně aktem nevědomí. Protože však lze dech řídit vůlí, můžeme nevědomí pohyb
převést na vědomou činnost. Prostřednictvím záměrné regulace dechu jde ovlivnit psychický
stav. Regulovaným dýcháním lze rozpouštět důsledky nezpracovaných stresů, aktivovat
pozornost, mírnit bolesti, překonávat únavu a tišit agresivitu.
Výdech by měl být přibližně dvakrát delší než nádech. Dechová pauza vzniká přirozeně na
konci výdechové fáze a trvá tak dlouho, dokud spontánně nevznikne potřeba nádechu.
Nádech představuje aktivní část dýchání a dochází při něm k napětí dýchacích svalů.
Výdech je pasivní součástí, je to fáze uvolnění. Klidné, rovnoměrné a hluboké dýchání je
velmi důležité pro zdraví, neboť harmonizuje a zklidňuje tělo i mysl. Naopak příliš rychlý a
povrchní dech působí negativně, protože může zvyšovat nervozitu, stres, napětí i bolest.
Jóga ukazuje, jak lze pomocí různých dechových technik ovlivnit tělo a mysl. Zásadní
podmínkou pro obnovení zdravého způsobu dýchání je nácvik plného jógového dechu. Ten
začínáme břišním neboli bráničním dechem, potom následuje hrudní dech a na konec
podklíčkový dech. Při zdravém a přirozeném dýchání se spojí všechny tři typy do jediného
nádechu a výdechu. Při tom vytvoří „plynulou vlnovku“.
Na kvalitu dechu má vliv i držení těla. Dech se stává povrchním při vadném držení těla
(kulatých zádech) anebo při bolestech zad. Při stresové situaci nám může pomoci několik
hlubokých vědomých nádechů a výdechů.
Pránájáma je vědomé a volné usměrňování dechu (PRÁNA=dech, kosmická energie,
ÁJÁMA=kontrolovat, regulovat)
Relaxace:
Je vědomé uvolnění oblasti těla i mysli, stává se prostředkem rychlé regenerace.
Představuje nenákladný způsob, jak posílit imunitní systém. Relaxace je protipólem reakce
na stres. Jógové relaxační techniky využívají svalové uvolnění, pracují s uvědomováním si
dechu, což vede k jeho mimovolnému zvolnění. Jógové relaxace úspěšně zmírňují úzkosti a
deprese, využívají se k mírnění bolesti, u stavů vyčerpání i pří mnoha dalších potížích.
Základní relaxační polohy – leh, leh na břiše. Základem relaxace je uvolnění celého těla po
jednotlivých částech. Každou část si uvědomíme, procítíme, a tím uvolníme (přiklad relaxací
– Tygří relaxace, Krokodýlí relaxace, relaxace s určitou představou - př. Slunce, mé oblíbené
místo)
Psychofyzická relaxace
Patří sem Schulzův autogenní trénink - zaměřuje se na navození pocitů tíhy a tepla, uvolnění
svalstva, ovládnutí dechu a sledování srdečního rytmu. Tato metoda umožňuje jedinci
regulovat psychické a fyzické funkce. Patří sem základní sestava 6 pocitů  pocit tíže v nohou a rukou
 pocit tepla v končetinách
 pocit klidného tepu srdce pocit
 klidného dechu pocit tepla
 v břišní krajině pocit chladu na čele
72
Příklady relaxací
„Bodová relaxace“
Tato technika představuje jeden z nejčastěji používaných relaxačních postupů. Provádí se v
lehu na zádech. Uvolnění každé oblasti věnujeme pouze několik vteřin a postupně projdeme
celé tělo od špiček nohou až k hlavě. Dále je možno celý postup zopakovat. Opakování
postupu je vhodné obzvláště u začátečníků. V případech, kdy zjistíme v určité části těla větší
napětí, což bývá často například v oblasti břicha, je možno této oblasti věnovat delší dobu a
docílit tak žádoucího uvolnění. Jakmile jsme ukončili uvolňování jednotlivých partií,
prociťujeme v celém těle hluboké, blahodárné uvolnění.
Postup uvolňování: l. špičky nohou, 2. celá chodidla, 3. lýtkové svalstvo, 4. stehenní
svalstvo, 5. oblast kyčlí, 6. základna páteře, 7. celá pánev, 8. břicho, 9. hrudník, 10. ramena,
11. prsty u rukou, 12. dlaně, 13. předloktí, 14. nadloktí, 15. krk, 16. brada a ústa, 17. nos a
tváře, 18. oči a okolí očí, 19. uši a okolí uší, 20. týl, 21. temeno hlavy, 22. čelo.
„Dotyková relaxace“
Tuto relaxaci provádíme většinou v lehu na zádech tak, že se koncentrujeme do určitých
částí těla, prociťujeme jejich dotek s podložkou a uvědomujeme si pocity, které v místě
dotyku vznikají. Doba koncentrace na jednotlivé části je zhruba 2–5 sekund. Uvolníme
nejprve pravou a potom levou polovinu těla.
Postup: l. Soustředíme se na patu pravé nohy a uvědomujeme si její kontakt s podložkou. U
dalších oblastí postupujeme obdobně. 2. pravé lýtko, 3. pravé stehno a hýždě, 4. pravá
polovina trupu, 5. pravá polovina šíje, 6. pravá ruka, 7. pravé předloktí, 8. pravé nadloktí, 9.
pravé rameno, 10. znovu pravá polovina šíje, 11. uvědomíme si kontakt celé pravé nohy s
podložkou, 12. kontakt celé pravé poloviny trupu, 13. kontakt pravé paže od prstů až po
ramenní kloub, 14. kontakt celé pravé poloviny těla s podložkou od paty pravé nohy až k šíji.
Koncentraci na pravou polovinu těla oproti předchozím bodům prodloužíme a porovnáváme
také s pocity v levé, zatím vědomě nerelaxované polovině. Uvědomíme si rozdílné pocity v
pravé a levé polovině těla.
Dále celý postup provedeme také na levé části těla. Po jeho ukončení bychom měli zjistit, že
pocity v obou polovinách těla se vyrovnaly a jsou nyní přibližně stejné.
„Relaxace s představou slunce“
Tento relaxační postup představuje vedle možnosti uvolnění i prostředek k revitalizaci celého
organismu. Nejvhodnější polohou pro jeho provádění je leh na zádech.
Nejprve provedeme několik hlubokých, nenásilných dechů a krátké uvolnění celého těla.
Dále si navodíme představu slunečního kotouče v barvě žluté, zlaté nebo oranžové a
umístíme jej do oblasti solárního plexu. Představa v nás nemá vytvářet pocit napětí nebo
usilovné snahy. S každým vdechem se soustředíme do imaginárního slunečního disku v
oblasti pupku a prociťujeme zde místo koncentrované energie. S každým výdechem tuto
energii rozvádíme paprskovitě do celého těla, včetně jeho periferních oblastí. Současně s
představou paprsků šířících se tělem, prožíváme uvolnění celého organismu.
Představu slunce a šířících se paprsků můžeme udržovat poměrně krátce, zhruba po dobu 7
– l0 dechů, nebo i po dobu delší, přibližně 3 – 5 minut. Po dosažení hlubšího uvolnění
upouštíme od představy a zažíváme uvolnění a pocit přílivu energie.
Cílem je nastolení harmonie v organismu, zotavení po tělesné a duševní námaze a obnova
práceschopnosti jedince.
Krátkodobá relaxace
Krátkodobá průběžná relaxace např. jako uvolnění z nepohodlné polohy - protažení,
uvolnění, protřepání.
73
Relaxace za pomoci biofeedbacku (biologické zpětné vazby)
Specifická metoda, která se používá pro posílení aktivace nervové soustavy - trénink
soustředění, pozornosti, sebeovládání, pro zklidnění impulzivity, zlepšení intelektových
výkonů, poruch spánku. Účelem této metody je správné a ekonomické využívání mozku.
Správné držení těla
Držením těla se rozumí především vzpřímený stoj na dolních končetinách doprovázený
nepřetržitým vyrovnáváním těžiště a udržováním rovnováhy. Je odrazem stavu pohybového
aparátu jedince, zejména svalové síly. Držení těla je také ovlivňováno i jinými faktory např.
zdravotním stavem a psychikou. Každý člověk má své osobité držení těla a charakteristické
znaky, podle kterých můžeme z dálky rozpoznat známého člověka. Ne každé držení těla
můžeme však považovat za správné.
Při správném držení těla je vzájemný poměr jednotlivých částí těla v prostoru vzhledem
k ose těla (páteři) vyvážený, těžiště jednotlivých částí těla leží nad sebou, svalová síla
posturálního svalstva (udržuje polohu těla proti gravitaci) je při tom nejmenší (také s nejnižší
spotřebou energie).
Páteř je pružný, ale pevný provazec s určitými fyziologickými zakřiveními:
 v předozadním pohledu jsou patrna dvě prohnutí - krční a bederní lordóza
 hrudní a bedrokřížová kyfóza
 ve frontálním pohledu můžeme vidět vybočení páteře do strany - skoliózu
(patologické)
Tato zakřivení by neměla být příliš velká:
 hyperkyfóza - zvětšená hrudní kyfóza (kulatá záda)
 hyperlordóza - zvětšená bederní lordóza
 oploštělá - plochá záda (opačný jev)
Kromě páteře má významnou roli v držení těla postavení pánve, hlavy, ramen, dolních
končetin, tvarem kostí, kloubů a zejména svalovou silou.
Význam správného držení těla
 hledisko fyziologické - udržuje vnitřní orgány ve správné výši a poloze, umožňuje
optimální funkci všech orgánů
 hledisko motorické - je zárukou optimálního vývoje svalstva a motoriky (chůze, běh,
motorické činnosti)
 hledisko pracovní - funkčnost, ekonomičnost (prevence bolestí páteře)
 hledisko psychické - sebevědomí a duševní pohoda člověka (držením těla člověk
prozrazuje svůj duševní stav a rozpoložení - svěšená ramena, nahrbená postava zvadlost)
 hledisko estetické - dodává svému nositeli pěkný vzhled (člověk působí pozitivněji)
Součástí držení těla je i postavení dolních končetin, stav nožní klenby (X - valgózní
postavení, O - varózní postavení). Špatná péče o nohy a nevhodná obuv mohou ovlivnit
nejen zdraví nohou, ale i zad a páteře.
74
Test držení těla - člověk se postaví ke vzpřímenému stoji s horními končetinami
předpaženými v úhlu 90° - v tomto postavení je potřeba vydržet 30 sekund. Po uplynutí této
doby při pohledu ze strany posoudíme, zda se postoj změnil. Jestli-že došlo ke změnám
(hlava a dolní část hrudníku se sklání dozadu, ramena dopředu, bříško je vystrčeno, horní
končetiny poklesnou) došlo k odchylkám v držení těla.
Péče o držení těla je obzvlášť důležitá v dětství a dospívání, kdy probíhá růst a pohybové
stereotypy. Ale o držení svého těla by se měl člověk zajímat celoživotně. Problémem
současné doby je však hypokineze - nedostatek pohybu, který se stává charakteristickým
rysem současného životního stylu s negativním dopadem na zdraví. Je jednou z hlavních
příčin civilizačních onemocnění:
 kardiovaskulárních (hypertenze, angina pectoris, IM, mozková mrtvice)
 trávicího ústrojí (vředy žaludku a dvanácterníku)
 onemocnění kosterního a svalového aparátu
 psychických poruch (deprese, poruchy spánku, neurózy)
Z hlediska podpory zdraví a prevence je důležité navrácení aktivního pohybu do života stylu
dnešního člověka.
Správné pohybové návyky jako prevence bolestí zad
Výskyt potíží:
 inaktivita
 jednostranná práce
 poškození z přetížení
 obezita
 nesprávná poloha (sed, stoj, spánek, pracovní činnosti-PC)
 typ židle (vstávání)
 VDT
 riziková zaměstnání (kadeřnice, zubaři, švadleny, učitelé)
 zvedání břemen (rotace)
Inaktivita - nedostatek pohybu (vede k ochabnutí svalů, zkrácení svalových skupin, svalové
nerovnováze, viz výše)
Jednostranná práce (přetížení některých svalových partií více - opět svalová nerovnováha,
přetížení)
Poškození z přetížení (protipól nedostatku pohybu - u vrcholových sportovců - může vést až
do stavu vyčerpání organismu)
Obezita (důsledek inaktivity, často vedoucí k přetížení organismu, bolestem páteře - více
jinde)
Nesprávná poloha- Sed- existuje vůbec správný sed? Rovnováhu zajistí pouze vyvážené
svalstvo, které se nachází v nejvýhodnější zátěžové poloze, kdy jsou osově zatíženy nosné
struktury, svaly jsou bez zkrácení, ploténky přiměřeně vysoké, klouby volně pohyblivé, přesto
se jedná o labilní polohu, ze které se snadno můžeme vychýlit. Působením gravitace se
postupně tělo propadá do uvolněného sedu (kulatá záda, sklopená pánev, kdy
neekonomické rozložení tlaku na ploténku vede k napětí vazů spojujících obratle). Častější
působení v nesprávné poloze (práce v předklonu s nataženými DK, předsunutím hlavy) vede
k adaptačnímu syndromu - svalový systém se přizpůsobí vnějším vlivům. Je to sice jakási
obrana hrozícím problémům z přetížení, ale vede k nevratným změnám pohybového
aparátu. Fyziologický sed pak bude pro člověka nepříjemný, únavný, s pocitem tlaku a
75
napětí. Někdy poloha s kulatými zády bude paradoxně úlevová, protože uvolní případně
utlačované spinální nervy. Páteř do sebe zapadá jako ozubená kola - proto tedy i ta
nejspodnější část páteře může ovlivnit výše položené úseky - tedy páteř hrudní a krční.
Požadavky sedu:
 sklopení pánve dopředu
 zdvižení hrudníku
 postavení hlavy dýchání do břicha
 držení ramen (volně, dolů, dozadu, fixace mezilopatkových svalů, mírná zevní rotace
DK)
Praktický nácvik (zk. zasunutí hlavy dozadu při VDT - nelze, důvod - při ohnutých zádech je
pohyb blokován-CNS hlásí neekonomickou polohu), představa loutky.
Vstávání ze sedu
 chybně - člověk zakulatí záda a po té švihem kyčlí dopředu vstane
 správně - nutno zpevnit zádové svaly tak, aby se páteř stabilizovala ve vzpřímené
poloze, přeneseme váhu těla více do DK. Při zvedu pomáhají svaly na zadní straně
stehen - jsou zakotveny na hrbolu sedací kosti, tlak je přenášen z pánve na zádové
svalstvo. Nutná je spolupráce zádového a břišního svalstva
Při mírném předklonu dochází k největší aktivaci svalů páteře. Proto pozor na
pracovní činnosti v této poloze (čištění zubů, umývání nádobí, umývání hlavy, přebalování
dítěte, převlékání lůžkovin..)
Rada - změníme polohu těžiště - posuneme jednu DK o několik centimetrů dopředu,
případně na stupínek)
Vstávání z lůžka
 chybně - sklapovačkou tak, že zvedneme DK v poloze na zádech a pak vstaneme
švihem dopředu (velké riziko poranění v oblasti bederní páteře)správně
 vhodné je protáhnout se po probuzení, pokračovat malým rozcvičením, poté
pokrčíme jednu DK v koleně, pak druhou a položíme se na bok, s oporou o loket
současně spouštíme DK z lůžka dolů
Chůze - má charakteristický znak u každého člověka, typ chůze je dán změnami v hybném
systému. Např. chůze na vysokých podpadcích způsobuje zkrácení lýtkových svalů, přílišné
klopení pánve dopředu a tím přetěžování meziobratlových kloubů bederní páteře, přestože je
na první pohled velmi efektní.
Doporučovaný vhodný typ chůze:
 vzpřímená poloha (jako při stoji)
 špičky nohou směřují do mírné zevní rotace chodidel
 chodidlo se odvíjí před patu, zevní hranu nohy a přes dolní plochu palce
Poloha na lůžku - měla by odpovídat co nejvíce fyziologické poloze těla, aby nedocházelo
k deformaci páteře. Záleží na správné volbě typu madrace a polštáře (praktické ukázky).
Nejméně vhodná je poloha na břiše (omezuje dýchání a dochází k rotaci krční páteře). Další
76
kapitolou je vstávání z lůžka - nedoporučuje se vstávat švihem směrem dopředu, především
jako prevence bolestí zad (praktická ukázka).
Nošení břemen - nejnebezpečnější zatížení pro páteř a její ploténku je zatížení v ohybu a
zvláště zatížení v ohybu s rotací. Jedná se např. o vykládání břemen a jejich pokládání aniž
bychom přešlápli nohama (dojede k rotaci páteře). Praktické ukázky zvedání břemen:
 rovina - 50kg přes kolena - zátěž v oblasti LS úseku 206 kg
 bez pomoci DK 50 kg zved - zátěž 728,8 kg
 zved pod schodem pouze 10 kg - zátěž 727,7 kg
Procedury fyzikální léčby
Masáž je speciální procedura, která je využívána především k upevněni tělesného a
duševního zdraví, k posílení organismu, ke zvýšení výkonnosti nebo k osvěžení po fyzické i
psychické námaze, či ke zlepšení celkového vzhledu, popřípadě k léčení nebo doléčování
některých chorobných a poúrazových stavů.
Účinky:
Jako účinná podpora relaxace:
 pomáhá odstraňovat stres
 odstraňuje napětí a bolesti svalů
 zmirňuje bolesti hlavy a problémy se spánkem
Někdy může byt naopak povzbuzujícím prostředkem:
 podporuje funkci mnoha tělesných soustav
 napomáhá hojení, posiluje svaly
 zanechává v nás pocit obnovené energie
Rehabilitace je resocializační proces, který spadá do oboru rehabilitačního
lékařství. Uvedený proces má za úkol navrátit jakkoliv postiženého a nemocného člověka co
nejoptimálněji a co nejrychleji do aktivního života ve společnosti.
Regenerace je biologicko-společenský proces, jehož základním cílem je vyrovnat a
obnovit pokles funkčních schopnosti jednotlivých orgánů nebo celého organismu.
Upřednostňujeme regeneraci záměrnou (cílenou, komplexní), kdy využíváme vice druhů
regeneračních technik a prostředků. Tím dojde k urychlení procesu zotavení a zvýšeni jeho
účinnosti. Regenerační proces přednostně zajišťují kvalifikovaní pracovníci (maséři,
fyzioterapeuti, kosmetičky, erudovaní odborníci a pod.)
Vodní procedury (balneoterapie)
 regenerace probíhá ve změněném prostředí, než na jaké jsme běžně zvyklí
 mnozí z klientů se ve vodním prostředí lépe a rychleji uvolni
 vlastní působení vody (teplota, proud, tlak apod.) již samo o sobě ovlivňuje unavený
organismus svým dráždivým či naopak tlumivým účinkem.
 většina těchto regeneračních postupů je časově nenáročná
 mnohé z procedur lze snadno aplikovat a jsou svou jednoduchosti dostupné každému
(klasické sprchy, masážní sprchy, koupele běžné či aroma ve vaně apod.).
77
Vodní procedury mají vliv :
 na cévní systém (vasokonstrikci a vasodilataci cév)
 na tepovou frekvenci
 na krevní tlak
 na nárůst látkové výměny
 na pokles napětí svalů
Nejznámější a nejčastěji používané procedury
Celkové koupele běžné, koupele s přísadami (oleje, soli, byliny), uhličité koupele, suché
uhličité koupele, šlapací koupele (nožní koupele, které jsou velmi účinné při únavě dolních
končetin, u omrzlin, u studených nohou, při plochých nohách apod.), slatinná koupel se
zábalem, vířivé koupele celkové, vířivé koupele částečné (pro horní nebo dolní končetiny)
Tepelné procedury - velmi oblíbenou a často používanou tepelnou procedurou je
saunování.
Jedná se o kombinovanou metodu založenou na principu přehřátí organismu a jeho
následného rychlého ochlazeni.
Při saunování musí být dodržován správný postup aplikace, jinak se samotný proces
může stát neúčinným, nevhodným či dokonce zdraví nebezpečným.
Celková doba saunování by neměla překročit 40 minut. Po posledním zchlazení organismu
je velmi vhodný suchý zábal s odpočinkem na lehátku (cca 15 minut). Nikdy nesmíme
zapomenout na doplnění tekutin přiměřenými nápoji.
Účinky:
 sníženi svalového tonu,
 na zvýšení kloubní pohyblivosti
 zvýšeni látkové výměny.
 psychické uvolněni a relaxace
Světelné procedury - sluneční terapie
Jedná se o velmi starou metodu (spojeni slunce, světla a tělesného cvičeni), která
upřednostňuje přirozené sluneční záření (ve vhodné míře) před umělým.
Mezi její kladné účinky patří zejména:
 prohloubeni dýcháni a následně zlepšeni ventilace plic
 pokles klidové tepové frekvence
 prokrveni vnitřních orgánů
 zlepšeni látkové výměny
 zvýšeni počtu červených krvinek
 sluneční záření má ničivé účinky na mikroby
 posiluje se baktericidní schopnost bílých krvinek
 zvýšení tvorby protilátek
 zlepšeni odolnosti proti nachlazení a infekčním chorobám
Elektroléčba
Léčebná tělesná výchova
78
Cíl rehabilitačního cvičení



vzdělávací: seznámení s problematikou vadného držení těla, význam dechové
gymnastiky
výchovný: edukace o správném cvičení proti bolestem páteře, praktická ukázka
cvičební jednotky na gymnastikballu
zdravotní: zlepšení tělesné kondice, správného držení těla, posílení oslabených
svalů, protažení zkrácených svalových skupin, nácvik koordinace a stability
Cvičení na gymnastických míčích















V sedu – nácvik správného sedu, stability (správná volba velikosti míče)
Ze sedu na míči provádíme drobnými krůčky postup vpřed, až se zády opřeme o míč,
ruce složíme pod hlavu, lokty do strany. Zvedáme hlavu i ruce nahoru, odlepíme
horní část trupu až po dolní úhel lopatek, výdrž, po té se položíme zpět na míč (cvik
je vhodný pro posilování horní části břicha)
Základní postavení jako v předchozím cviku – propínáme střídavě pravou a levou
dolní končetinu (cvik pro svalovou koordinaci a tonizaci stehenních svalů)
V lehu na zádech opřeme dolní končetiny o míč, ruce jsou volně podél těla, zvedáme
pánev nad podložku, stáhneme hýžďové svaly, výdrž, pomalu pokládáme trup na
podložku (cvik pro tonizaci hýžďových svalů a svalovou koordinaci)
Další cvik vychází ze stejné polohy – překřížené dolní končetiny jsou opřeny o míč,
přetáčíme pomalu pomocí míče vlevo a vpravo, hlava se otáčí na opačnou stranu
(cvik podporuje uvolnění bederní páteře)
Opět zůstáváme ve stejné poloze – střídavě zvedáme levou a pravou dolní končetinu
nad úroveň míče (cvik posiluje hýžďové svaly a zlepšuje svalovou koordinaci)
Stejná poloha v lehu na zádech, dolní končetiny jsou na míči, ale více pokrčeny,
patami přitiskneme míč ke stehnům a nadzvedneme jej od podložky, výdrž a pomalu
položíme zpět na podložku (posilování břišních svalů)
Stejná poloha, ruce jsou složené pod hlavou – přitahujeme levé koleno k pravému
lokti, výdrž a položit na podložku. Totéž provedeme na opačnou stranu (posilování
šikmých břišních svalů)
V lehu na zádech uchopíme míč mezi dolní končetiny, ruce podél těla – zvedáme míč
dolními končetinami nad podložku a pokládáme zpět (posilování břišních svalů a
vnitřní strany stehen)
Položíme se na míč na bříško, lehce se dotýkáme dlaněmi a chodidly – přenášíme
váhu postupně vpravo a vlevo, dopředu a dozadu, vyvěsíme se volně přes míč
Ze stejné polohy – zvedneme pravou horní končetinu a současně levou dolní
končetinu a vytáhneme se do dálky (posilování dolních fixátorů lopatek, svalová
koordinace)
Leh na břiše s oporou o natažené paže, prsty směřují k sobě, postavení míče je na
úrovni stehen - pokrčíme obě HK a provedeme klik (posilování HK a prsních svalů)
Základní postavení - leh na břiše na míči s oporou o všechny 4 končetiny,
s výdechem vytáhneme 1 HK do dálky, po té druhou, hlava s osou páteře
(koordinace)
Leh na míči s oporou o nohy - provádíme vzpažení HK s nádechem, výdrž a zpět do
základního postavení (posilování dolních fixátorů lopatek)
Stejná výchozí poloha - provádíme plavecká tempa (prsa)
79






Základní poloha s oporou o ruce - s nádechem provádíme upažení LHK do strany
vlevo a poté vpravo
V poloze na břiše s oporou o nohy provedeme vzpažení a střídavě hmitáme
nataženými HK (posilování fixátorů lopatek)
Opora o nohy a ruce - kolena přitahujeme po míči k břichu, sbalíme se do klubíčka,
zpět do základní polohy
Pohupujeme se do stran vlevo a vpravo, lehce nadzvedáváme levostranné a
pravostranné končetiny (nácvik svalové koordinace)
Zvedneme pravou HK a levou DK - protáhneme s výdechem do dálky - celé tělo
v jedné rovině, totéž lze provést jednostranné končetiny (posilování hýžďových svalů,
dolních fixátorů lopatek, koordinace)
Postavení - klek u míče, kolena od sebe, pokrčenými pažemi se opíráme lehce o míč
- s výdechem protáhneme paže, trup jde do předklonu, hlava je v prodloužení těla,
hrudník přiblížit co nejvíce k podložce (protahování prsních svalů a uvolnění hrudní
páteře)
Další cviky se dají doplnit s overballem, nestabilní plochou, ve dvojici atd.
Závěrečná relaxace
Relaxace je vědomé uvolnění těla i mysli, působí jako prostředek rychlé regenerace a
obnovy sil. Doporučuje se jako součást běžného aktivního života, zlepšuje tělesnou i duševní
činnost, zlepšuje kvalitu života člověka. Dnes zaměříme relaxaci na vědomé dýchání.
Dýchání ovlivníme vědomě tak, že si lehneme na záda a položíme dlaň ruky nad pupek.
Představujeme si, že začínáme dýchat do dlaně. Několikrát se prodýchneme, přílišné
opakování však není vhodné vzhledem k ovlivnění pH krve ve smyslu přílišné alkalizace a
k možnosti vzniku točení hlavy až kolapsu. Po té položíme ruku do oblasti hrudníku a
vědomě prodýcháváme tuto oblast. Nácvik plného dechu můžeme provádět tak, že na
oblast břicha položíme lehké knihy. Při správném postupném dýchání se pomalu tvoří vlna
postupného zvedání a klesání knih. Další polohou pro vědomé dýchání je sed
s překříženýma nohama, paže opět na hrudníku a podbřišku, edukanti sledují rytmus svého
dechu (plynulost, rychlost, pravidelnost, délku fáze, délku fáze nádechu a výdechu).
Dýchání se edukanti naučí používat v praktickém životě, pro jeho prospěšné uvolňující
účinky. Je to jeden z nejužitečnějších nástrojů na ovlivnění mysli, navození tělesného a
duševního klidu, zvolnění tepové frekvence, prevence stresu a úzkosti.
Duševní část lidského zdraví
Lidskou duší se lidé zabývali už od pradávna. Některé teorie by byly v dnešní době spíše
úsměvné. Pojem duše si vyvinuly všechny lidské kultury a civilizace a všeobecně se věří, že
duše dává tělu vědomí. Řecké slovo duše- psyché- dalo název dnešní vědě – psychologii.
Přesto se neustále i lékaři, zabývající se lidskou psychikou, diví nad dokonalostí člověka a
jeho duše, např. vznikem subjektivních pocitů.
Lidskou duší se zabývali zejména filozofové. Např. Platon ve svých spisech uvádí, že duše
se skládá ze tří částí – rozumu, mysli a ducha – to je emocí a vůle – vášně. Poměr mezi nimi
je jiný u každého člověka, stejně tak jako povaha a charakter. Silná kombinace rozumu a
vůle je podle filozofa tou nejlepší, protože taková duše vede člověka ke konání dobrých
skutků…
80
Duše je nehmatatelná část lidské bytosti, nedílnou součástí lidského bytí, kam patří i oblast
fyzická, duchovní a sociální. Všechny části jsou úzce propojeny a pro zdraví jedince
nezbytné. Pečujme tedy i o své duševno hezkými a pevnými vztahy, obklopujme se hezkými
věcmi a pobývejme často v přírodě. Vždyť lékaři uvádějí, že 80% tělesných problémů jsou
způsobeny problémy naší duše.
Mnozí lidé si neuvědomují důležitost zdravého životního stylu a jeho nezanedbatelný vliv na
zdraví a kvalitu života. Věková hranice života člověka se prodlužuje, ale lidé chtějí žít
kvalitní a plnohodnotný život. Výchova člověka ke zdraví nemusí být spojována pouze se
zdravotnickou profesí, ale stává se myšlenkou v mnohých rodinách. Ve školách se prolíná
výchova ke zdraví v několika učebních předmětech nebo se vyučuje jako samostatný
předmět, rozvíjí se hnutí zdravých škol a školek, města soutěží o titul „Zdravé město“. To
vše jsou preventivní opatření, která je důležité podporovat. Další ozdravné programy se
uskutečňují pod různými organizacemi formou víkendových nebo týdenních pobytů, osobně
spolupracuji s organizací Život a zdraví, Country life (letáčky s podrobnými informacemi a
kontakty účastnice obdržely). V některých městech se přednáškovou činností zabývají tzv.„
Kluby zdraví“. V našem městě jsem tento klub 3 roky vedla.
Informací o zdravém životním stylu můžeme najít dostatek, důležité je osobní rozhodnutí a
především zodpovědný přístup k vlastnímu zdraví.
Životní prostředí
Definice
Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního
světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to všechno, co
vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich
dalšího vývoje.
Životní prostředí a vztah člověka k němu
Jedná se o vzájemné působení lidí a jejich životního prostředí. Toto působení je velmi
jednostranné. V průběhu lidského vývoje docházelo okolního prostředí lidmi. V průběhu ději
dochází k zásadní změně vztahu lidí k životnímu prostředí v době průmyslové revoluce, kdy
lidé začali využívat přírodní zdroje a osídlovat dosud neosídlené oblasti a znečišťovat je. To
mělo za následek vyhynutí mnoha živočišných i rostlinných druhů a zdravotní problémy lidí,
žijících v nejvíce znečištěných oblastech. V souvislosti s rozvojem vědy a techniky je stále
obtížnější předpovídat důsledky lidských činností na životní prostředí. V současné době
probíhají debaty o podílu člověka na globálních změnách klimatu. Podle některých studií se
uvádí, že lidé změnili za posledních 50 ekosystémy na Zemi o více než kdykoli v dějinách
lidstva. Podle těchto studií představuje poškozování ekosystémů překážku pro snížení
chudoby rp. dosažení potravinové bezpečnosti.
Téměř všechna odvětví lidské činnosti přicházejí do styku s životním prostředím a vzhledem
k vysoké úrovni využití krajiny, průmyslové i jiné výroby, je nezbytné zajistit dodržování
určitých norem, které umožní využívání životního prostředí v takové míře, aby nedocházelo
k jeho poškozování a udržitelnému rozvoji pro další generace. Česká republika disponuje
znalostmi s možnostmi využívání vlastního životního prostředí a riziky jeho poškozování.
Naše obyvatelstvo se potýkalo s nebezpečím znečištění ovzduší, hospodaří a využívá vodu,
zdroje povrchových i podpovrchových surovin a hospodaří s půdou. Nezanedbatelnou úlohu
81
má i ochrana přírody a životního prostředí. V neposlední řadě pak má na životní prostředí
vliv i energetika spojená s předchozími způsoby využívání krajiny.
Trochu historie
K působení na krajinu docházelo už ve středověku, kdy lidé vypalovali lesy, aby získali půdu,
přehrazovali vodní toky, odvodňovali močály.
V době průmyslové revoluce se začaly stavět náspy pro železniční tratě, přibývalo průmyslu
a továrny žádaly paliv a začala těžba surovin. Díky dostupnosti vodních turbín mohly být
budovány vodní hráze, které využívaly vodu pro výrobu elektrické energie. Rozvojem
průmyslu byla potřeba energií čím dál větší.
Ve dvacátém století došlo k přebudování celých odvětví lidských činností a výroby. Průmysl
byl zdokonalen, rostly jeho nároky a stejně množství škodlivých emisí, které byly vypouštěny
do ovzduší. V zemědělství se přistoupilo k velkovýrobě a začala se používat průmyslová
hnojiva. Na řekách vyrostly přehrady což znamenalo zvýšení vodních rezerv pro suchá
období ale i znemožnění migrace ryb a riziko zanášení říčního dna a zábor půdy a likvidací
obcí.
Socialistický systém nepřikládal ochraně životního prostředí význam, a proto se prudce
zvyšovalo znečištění životního prostředí. Snížená kvalita ovzduší, zabírání půdy pro
povrchové doly a ničení měst a obcí nakonec vedlo ke stavu, který bývá označován jako
ekologická katastrofa.
K významné změně došlo po roce 1989, kdy bylo zřízeno samostatné ministerstvo životního
prostředí a schválena nová ekologická legislativa, ze které pak vyplynula povinnost odsíření
tepelných elektráren a dalších velkých průmyslových zdrojů znečištění. Rovněž byly
stanoveny limity těžby hnědého uhlí a některá města a obce se podařilo zachránit od plánů
těžařů. Byla podporována plynofikace. Postupně docházelo k zavádění řízených katalyzátorů
u automobilů. Přesto vlivem nárůstu automobilové dopravy docházelo ke zhoršování kvality
ovzduší ve městech. Začal se sledovat polétavý prach pro který začaly platit imisní limity.
Stavbou nových dálnic a silnic došlo k vytvoření bariér pro přirozenou migraci živočichů.
V nakládání s odpady se začaly budovat zabezpečené skládky a postupně je zaváděno
třídění některých druhů komunálních odpadů. Začala se postupně snižovat energetická
náročnost průmyslové výroby. Stát se při privatizaci zavázal uhradit sanaci starých
ekologických zátěží. Novým problémem se stala expanze ve výstavbě, která vedla k záboru
rozsáhlých ploch zemědělské i nezemědělské půdy a ke zničení mnoha cenných biotopů.
Vliv člověka na životní prostředí
Na životní prostředí v ČR má vliv mnoho faktorů. Například osídlení a pohyb obyvatelstva,
výroba a spotřeba, odpadové hospodářství, staré ekologické zátěžře a v neposlední řadě
změna klimatu. V rámci životního prostředí se posuzuje zejména stav ovzduší, vodní
poměry, znečištění a celkový stav půd, stav krajiny, hluk, světelné znečištění a radioaktivita.
Stav složek životního prostředí
Znečištění ovzduší
je v Česku stále aktuálním problémem. Podle studie Evropské komise je Česká republika
zatížena mnohem více než průměrný evropský stát. V minulosti bylo problémem znečištění
ovzduší oxidem siřičitým ze spalování uhlí zejména v oblasti Ostravska. Dodnes zůstává
problémem průmyslové znečištění severu Moravy, ale roste význam emisí z dopravy hlavně
ve velkých městech.
Dlouhodobě má Česká republika velmi vysoké měrné emise skleníkových plynů. Nedaří se
tak plnit cíl Státní politiky životního prostředí ČR ke snižování emisí skleníkových plynů.
82
Znečištění vod
Působením člověka se do vod dostávají ve zvýšené míře přirozené příměsi nebo syntetické
chemikálie. Jde zejména o průsaky z půdy, komunální nebo průmyslové odpadní vody, ale
také o dálkový přenos znečištění.
Postupně se daří s nižovat znečištění a zlepšovat kvalitu povrchových vod, zároveň snižuje i
odběr vod. Přesto je situace v této oblasti stále nevyhovující a Česká republika neplní
evropské standardy pro čištění odpadních vod. Řada obcí zatím vypouští nečištěné odpadní
vody a mnohé čistírny odpadních vod jsou neefektivní vzhledem k zastaralosti jejich
technického vybavení.
Půda a horninové prostředí
Na kvalitu půdy negativně působí některé přírodní vlivy i některé lidské činnosti, jako je např.
využívání kalů z čistíren odpadních vod a aplikace chemických látek nebo používání
pesticidů. Kvalita půd je v ČR ohrožena také erozí a zhutňováním půd těžkou zemědělskou
technikou.
Lesy
Lesy v ČR pokrývají asi 33 % území ČR a jsou přirozenými biotopy pro mnoho druhů rostlin
a živočichů, určují ráz krajiny, jsou zdrojem dřeva, výrazně ovlivňují místní klima, zvyšují
kvalitu krajiny, brání erozi a slouží také k rekreaci. Špatný stav lesů nesouvisí jen s důsledky
historického znečištění ovzduší a následného okyselení lesních půd. Problémy se v příštích
desetiletích budou zhoršovat vzhledem ke změněným klimatickým podmínkám, které
nevyhovují převládajícím smrkovým lesům. Zdravotní stav lesů také negativně ovlivňují
vysoké koncentrace přízemního ozonu, které na většině našeho území překračují imisní limit
pro ochranu vegetace.
Pesticidy a průmyslová hnojiva
Po značném poklesu na počátku 90. let 20. století se stále zvyšuje spotřeba průmyslových
hnojiv a pesticidů. Vývoj spotřeby je nepříznivý i přesto, že roste výměra půdy
obhospodařována ekologickým zemědělstvím , které tyto prostředky nepoužívá. Průmyslová
hnojiva a pesticidy jsou zdrojem kontaminace půdy a v důsledku splachů se podílejí na
znečištění povrchových i podzemních vod.
Biodiverzita
Díky své poloze má Česká republika poměrně vysokou rozmanitost druhů a stanoviš%t.
K nejzranitelnějším patří netopýři, šelmy a druhy vázané na mokřady. Mezi hlavní indikátory
biologické rozmanitosti patří populační trendy vybraných rostlinných a živočišných druhů. Pro
všechny součásti biodiverzity nejsou dostupná relevantní data, a tak se také indikátory
používají dobře prozkoumané druhy.
Krajina
Současná podoba české krajiny je výsledkem dlouhodobého působení člověka a přírodních
sil a lidské společnosti. Různorodost krajiny České republiky je umožněna roznmanistostí
přírodních podmínek a rozdíly ve využívání krajiny člověkem z minulosti. Za pozitivní trend je
považován pokles výměry orné půdy a naopak nárůst podílu trvalých travních porostů,
vodních ploch a lesních pozemků. Za negativní trend je považován rychlý nárůst
zastavených území zejména v okolí měst a v důsledku toho ke ztrátě cenných biotopů a
mnoha rostlinných a živočišných druhů, což přispívá k poklesu biologické rozmanitosti.
Negativní změny jsou také důsledkem intenzivní výstavby dopravní infrastruktury (zejména
silnic a dálni), růstu spotřeby hnojiv a pesticidů v zemědělství nebo rozvoje cestovního ruchu.
83
Zvláště chráněná území
Zvláště chráněných území jsou jedním z nástrojů životního prostředí v České republice.
Jedná se o přírodovědecky nebo esteticky významné nebo jedinečné oblasti. Obvykle
lokality s unikátní nebo reprezentativní biologickou rozmanitostí na úrovní druhů, populací i
společenstev s jedinečnou geologickou stavbou nebo významná z hlediska vědeckého
území.
České zákony rozlišují šest kategorií zvláště chráněných území:
- národní parky
-
chráněné krajinné oblasti
-
národní přírodní rezervace
-
přírodní rezervace
-
národní přírodní památky
-
přírodní památky
Organizace v oblasti životního prostředí
Státní orgány
Ministerstvo životního prostředí – zodpovídá za ochranu životního prostředí v České
republice a jeho úkolem je příprava legislativy a strategických dokumentů v oblasti životního
prostředí.
Česká informační agentura životního prostředí
Česká inspekce životního prostředí – zabývá se dohledem a kontrolou naplňování
ekologické legislativy.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – zajišťuje metodickou, dokumentační, informační,
výchovně vzdělávací, vědeckovýzkumnou a poradenskou činnost v oblasti péče o přírodu a
krajinu.
Nevládní organizace
Většina neziskových organizací působící v oblasti životního prostředí je sdružená v asociaci
Zelený kruh. Z nevládních organizací jsou to Hnutí Brontosaurus, Český svaz ochránců
přírody, Děti země, Pražské matky, Hnutí duha, Přátelé Země a Greenpeace a další.
Vybrané nástroje ochrany životního prostředí
Integrovaný registr znečišťování
Je databází informací o emisích a přenosech vybraných znečišťujících látek do ovzduší,
vody a odpadů, které ohlašují jednotlivé provozovny průmyslových a zemědělských podniků,
Registr byl zřízen a je spravován ministerstvem životního prostředí.
Zelená úsporám
Je program poskytující dotace na zavedení vytápění na bázi obnovitelných zdrojů energie a
na opatření k energetickým úsporám, rekonstrukci nebo výstavbě rodinných nebo bytových
domů.
84
Ekologicky šetrný výrobek
Je ekoznačka České republiky používaná v národním programu enviromentálního značení.
Značka dává spotřebitelům možnost dobrovolně při nákupu preferovat výrobky zohledňující
požadavky ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje.
Posuzování vlivů na životní prostředí
Je v České republice upraveno zákonem. Týká se jak posuzování vlivů konkrétních záměrů
staveb, tak koncepcí na úrovni celostátní, regionální a místní. Smyslem procesu je zjistit,
popsat a vyhodnotit předpokládané vlivy záměrů a koncepcí na životní prostředí a zdraví lidí
v různých souvislostech, s cílem případné negativní vlivy eliminovat nebo alespoň omezit.
Integrovaná prevence a omezování znečištění
Je způsobem regulace průmyslových a zemědělských činností ve vztahu k životnímu
prostředí.
85
VÝŽIVA A STRAVOVÁNÍ DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU
http://ona.idnes.cz/obezita-deti-rodice-nezajima-zlom-prichazi-v-puberte-pck
ÚVOD
Zdravý způsob života se poslední dobou stal jakýmsi mottem našich životů. Ne všichni si
však uvědomují, že k němu neodmyslitelně patří správná výživa. V tomto „odvětví“ došlo
k mnoha změnám, obzvláště po „sametové revoluci“ v naší zemi. Do této radikální změny
v našich životech se stravování, zvláště jeho nutriční hodnotě, nevěnovala příliš velká
pozornost. V nabídce na našem trhu se vyskytovaly pouze základní potraviny, a tudíž složení
naší stravy bylo „přirozeně“ limitováno.
Od roku 1990 se postupně náš jídelníček podstatně rozšířil a zpestřil o širokou škálu nových,
mnohdy i neznámých surovin. S touto vesměs velmi kladnou změnou však přišel i nový
nežádoucí fenomén – přejídání se. Zvyšující se počet obézních lidí má na svědomí rovněž
nedostatek tolik potřebného pohybu. Velmi alarmující je však vzrůstající počet obézních dětí.
Podle posledních údajů žije v Evropské unii přes 22 milionů dětí s nadváhou. Pro představu:
je to každé páté dítě – a stále jich přibývá. A obézní je dnes každé čtvrté dítě. V dospělosti je
pak toto číslo ještě hrozivější: nadváhou trpí více než polovina evropské populace, která se
tím dobrovolně vystavuje vysokému riziku řady onemocnění. Zejména jde o cévní a srdeční
choroby, cukrovku či některé druhy rakoviny. Špatné návyky vznikají již v nejútlejším dětství,
a proto by měla osvěta a správné stravování začínat v rodině a později pokračovat ve
školách1).
86
V České republice jsou aktuální tato data:
Děti ve věku od 6 do 12 let:
 10 % dětí trpí nadváhou
 dalších 10 % je obézních
Děti ve věku 13 až 17 let:
 6 % dětí trpí nadváhou
 dalších 5 % je obézních
Nejvíce jsou obézní děti ve věku kolem 7 let (18 %), kterým se s nástupem do školy mění
životní styl. Neřeší-li se však problém včas, z 10 obézních dětí si jich 8 přenese svoji
nadváhu do dospělosti 2).
Obecné seznámení s výživovými trendy v ČR
Zdravotní stav české populace se v první polovině 90. let výrazně zlepšil, což do značné
míry souviselo s ozdravěním jejího jídelníčku. Poslední měření Institutu klinické a
experimentální medicíny z let 2000 a 2001 však dokazuje, že pozitivní trend vývoje našeho
zdravotního stavu ustal. Stejně jako ve všech vyspělých zemích se i v České republice stala
problémem číslo jedna obezita a zvyšující se frekvence výskytu cukrovky.
Rovněž se v některých parametrech zastavilo ozdravování českého jídelníčku, nebo se
dokonce i zhoršuje. Poměr spotřeby rostlinných a živočišných tuků se mění zpět ve prospěch
tuků živočišných, pomalu roste spotřeba zeleniny a ovoce, konzumujeme málo ryb.
Výživová doporučení
Fórum zdravé výživy (FZV) reaguje na výše zmíněné informace o aktuálním zdravotním a
výživovém stavu české populace, a proto vytvořilo doporučení ve formě potravinové
pyramidy.
Potravinová pyramida není podrobným návodem k přesnému sestavení denního jídelníčku,
dává však základní aktuální doporučení o skladbě výživy.
Klade důraz na:







udržování tělesné hmotnosti,
konzumaci pestré stravy,
zvýšení konzumace zeleniny,
výběr potravin s nízkým glykemickým indexem,
spotřebu mléčných výrobků,
ústup od diet s nízkým obsahem tuku,
výčet potravin, kterých průměrný český občan spotřebuje příliš mnoho 3).
Pyramida jako vodítko k sestavení zdravé stravy
V potravinové pyramidě Fóra zdravé výživy jsou potraviny řazeny podle vhodnosti ke
konzumaci a v rámci každého patra ve směru zleva doprava. Potraviny umístěné v základně
pyramidy jsou doporučovány jako ty, které by se měly jíst nejčastěji a v největším množství.
Směrem k vrcholu pyramidy by lidé při výběru potravin z jednotlivých pater měli být
střídmější. Ve špici jsou umístěny potraviny, bez kterých se lze obejít, proto by se v
jídelníčku měly objevovat jen výjimečně.
87
zdroj: http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115pyramida-zdrave-vyzivy.aspx
Jak uplatnit výživová doporučení v každodenním životě rodiny
Výživové zvyklosti v českých rodinách jsou dnes zhruba tyto:
 Konzumace ovoce a zeleniny sice roste, ale pomalu, a to spíše ve prospěch ovoce
než zeleniny.
 Zdražení mléčných výrobků způsobilo, že se snížila jejich spotřeba.
 Příliš pomalu stoupá spotřeba ryb.
 Lidé stále jedí maso s viditelným tukem.
 Spotřeba výrobků z mouky je vyšší, než by měla být.
 Velmi častá je konzumace smažených jídel - tím se zvyšuje celkový příjem tuků a
přináší to s sebou další negativa, plynoucí z této technologické úpravy.
 Konzumují se nízkotučné výrobky („light“), nikoliv nízkotučná strava.
 Velký objem energetického příjmu jde na vrub tuků, a to leckdy nevhodných. Lidé
často nerozliší, že každý tuk má své specifické použití (za studena, na smažení, atd.)
a užívají jeden nebo dva druhy tuku na všechno. Rovněž si lidé neuvědomují, že při
běžné konzumaci živočišných výrobků, které jsou ve zdravé stravě nezbytné, už
nezbývá prostor pro použití živočišných tuků na přípravu pokrmů. Protože je třeba
dodat organismu také určitý podíl nenasycených mastných kyselin, je nutné doplnit
do jídelníčku rostlinné tuky, které tyto mastné kyseliny obsahují.
88
Jak potravinovou pyramidu FZV použít při zajišťování rodinné stravy?
Je dobré porovnat to, co rodina nakupuje a jak vaří, se zastoupením jednotlivých potravin v
pyramidě. Žena nebo muž, kteří se o rodinnou stravu starají, by měli sledovat, zda se v
jídelníčku objeví několikrát denně zelenina (ne smažená!) či zeleninové saláty, zda členové
rodiny několikrát denně konzumují mléčné výrobky (přednostně zakysané) a jak často se na
stole objeví omáčky, knedlíky, smažená jídla, sladkosti, moučníky, uzeniny.
Pokud seznam používaných potravin a jejich množství odpovídají doporučením pyramidy, je
to výborné a rodina se stravuje zdravě. Jestliže však (což je u mnoha českých domácností
pravděpodobné) vypadá „rodinná potravinová pyramida“ přesně naopak než pyramida FZV,
tedy konzumace nejméně doporučovaných potravin je nejčastější a zdravých potravin se jí
málo, je načase pustit se do změn jídelníčku. Změny by měly být postupné, aby je rodina
přijala pozvolna a pozitivně3) .
Výživa a stravovací návyky dětí předškolního věku
zdroj: internetové stránky
Významným momentem ve výživě dítěte jsou snídaně. V rodině je častým zlozvykem ranní
spěch, kdy uspěchanou snídaní trpí především děti. Nedostatečně vypitý či malý šálek čaje,
mléka či jiného nápoje opakovaně nestačí uhradit potřeby tekutin dítěte po noční pauze.
Může se to projevit vyšší únavou, nepozorností či bolestí hlavy. Sliznice dítěte vysychají,
jsou náchylné k průniku infekce, může se projevit zácpa, nechutenství, může to být
počáteční moment k tvorbě žlučníkových či ledvinných kamínků. V českých rodinách není
zvykem podat kromě obvyklého čaje, kakaa či bílé kávy nějakou ovocnou či zeleninovou
šťávu. Ukazuje se též, že podání tekutin během vyučování pomáhá zlepšit odolnost dítěte
vůči zátěži. Otázkou je volba nápoje. Pití přeslazených nápojů, ještě v kombinaci se sladkou
snídaní, vede k vyplavení inzulínu s následným rychlým poklesem glykémie, což se může
projevit poruchou pozornosti dítěte a únavou.
Dalším významným momentem ve výživě dítěte je školní stravování. Děti v předškolním
zařízení využívají této služby plně a tato jim pokrývá až 60 % denní dávky potravin, což není
zanedbatelné.
Výživa dětí předškolního, školního až dospívajícího věku má své zákonitosti v potřebách
přívodu energie, jednotlivých živin a dalších látek tak, aby byl zajištěn jejich zdravý a
optimální růst a vývoj. Potřeby výživy se liší v závislosti na jednotlivých obdobích života. Tyto
potřeby jsou podmiňovány nabídkou vhodné výživy, stejně tak i výběrem ze strany dítěte.
89
Stravovací návyky dítěte se formují v závislosti na stravovacích zvyklostech rodiny, vlivu
prostředí a vlastních postojů k sobě samému. Výživa dětí v uvedených věkových obdobích je
významným faktorem, který ovlivňuje nejen bezprostředně, ale i dlouhodobě celkový
zdravotní stav člověka4) .
Potřeba energie
Variační rozdílnost energetických potřeb je závislá na věku dětí, jejich pohlaví, hmotnosti,
výšce či tělesném povrchu, na jejich zdravotním stavu a dalších faktorech. Dětský
organismus potřebuje velkou část energie ke své fyzické aktivitě. Energetická potřeba se
s věkem dítěte zvyšuje, úměrně se však na jednotku hmotnosti snižuje.
Nedostatek nebo nadbytek energie působí nepříznivě na metabolické procesy organismu a
může vést k nedostatečné nebo neadekvátní tvorbě tkání, což se obecně může projevit
malnutricí nebo obezitou. Významnou úlohu v tomto procesu má však i celkový zdravotní
stav a pohybová aktivita dítěte.
K přibližné představě o rozložení denní pohybové aktivity dítěte slouží „pohybová pyramida“.
zdroj:
http://www.classbrain.com/cb_pta/images/childact1.jpg
Potřeba živin
roku je již málo Významným zdrojem energie jsou sacharidy. Zvláště významné jsou
monosacharidy a disacharidy. Uvádí se, že 80–90 % energie, kterou pro organismus zajišťují
sacharidy, se ve střevě absorbuje ve formě glukózy. Zdrojem glukózy jsou zvláště potraviny
s obsahem sacharózy a škrobu. Množství laktózy u dětí starších jednoho roku je významné.
Sacharóza se přirozeně vyskytuje v ovoci. Škrob je významně zastoupen v cereáliích a
90
základem vlákniny. Původ sacharidů vlákniny je hlavně rostlinný. Tvoří je obiloviny, luštěniny,
ovoce a zelenina. Vláknina je součástí výživy a významně ovlivňuje trávicí procesy
v organismu, má význam v prevenci některých zdravotních obtíží či civilizačních onemocnění
až do dospělosti (obstipace, diverkulitida, nádorové postižení konečníku a tlustého střeva,
ateroskleróza, diabetes, obezita a další). V předškolním až školním věku je odhadovaný
příjem vlákniny 5–10 g na den. Stravovací návyky s dostatečným příjmem vlákniny
v předškolním a školním věku mají význam i v tom, že přetrvávají i pro další období života.
Dospělí lidé konzumují průměrně asi 15 g vlákniny na den. K dostatečné prevenci
civilizačních onemocnění (kterou je nutné provádět již od dětského věku) by však člověk měl
konzumovat 20–30 g (případně až 35 g) vlákniny na den.
Přítomnost tuků je nezbytná pro adekvátní průběh metabolických procesů. Nezastupitelné
jsou především esenciální mastné kyseliny. Naopak pro organismus mohou být nebezpečně
tzv. trans-formy mastných kyselin, které mohou iniciovat proces poškození cévní výstelky a
rozvoj ischemické choroby srdeční a mohou se deponovat v podkožním tuku. Trans-formy
mastných kyselin vznikají při dlouhodobé tepelné zátěži tuků (např. smažení) a při jejich
průmyslovém zpracování. Zdrojem takových tuků jsou často bramborové hranolky, sušenky,
oplatky, dorty a další potraviny, které některé děti předškolního a školního věku často
preferují.
Nedostatečný přívod tuků ve výživě dítěte má však rovněž svá rizika. Uvádí se, že je-li
v dlouhodobém přívodu procento tuků ve výživě dítěte nižší než 27 % celkové energie,
začnou se objevovat klinické změny související s nedostatkem vitamínu A. Podíl tuků na
energetické potřebě předškolního a školního dítěte by se měl pohybovat mezi 30–35 %.
Tuky jsou významnou součástí výživy dítěte, měly by být ve výživě obsaženy
v odpovídajícím množství a pestrosti výživy (mléko, máslo, drůbež, ryby).
Potřeby bílkovin pro děti předškolního až adolescentního věku jsou dobře známy. Při
propočtech jejich spotřeby je však nutné vědět, že mají rozdílnou hodnotu. K tvorbě
svaloviny a ostatních tkání organismus vyžaduje vysoce biologicky hodnotnou bílkovinu.
Nutriční hodnota bílkovin je definována jejich schopností zajistit dusík a aminokyseliny pro
jaterní tkáň a metabolismus. Hodnota bílkovin je charakterizována procentem dusíku
využitého organismem k dusíku bílkovin resorbovaného střevním traktem. Resorpce bílkovin
je ovlivňována schopností jejich natrávení enzymatickým systémem trávicího traktu.
Bílkoviny živočišného původu jsou ve srovnání s bílkovinami rostlinného původu ve všech
výše uváděných parametrech výhodnější.
U dospělého člověka tvoří potřeba esenciálních aminokyselin asi jednu desetinu veškeré
potřeby dusíku dodaného do organismu bílkovinou. Podle našich zkušeností ze sledování
předškolních a školních dětí s alternativní výživou je k zajištění vyrovnaného spektra
aminokyselin nezbytné, aby výživa obsahovala nejméně 40 % bílkovin živočišného původu.
V běžných doporučeních je uváděno asi 50–70 %. Nadměrný přívod bílkovin však dětem
rovněž nesvědčí. Ukazuje to například francouzská studie, která ukázala, že celkový
energetický příjem klesl o více než 200kcal u desetiletých školáků v roce 1995 v porovnání
s rokem 1978, obezita těchto dětí však vzrostla z 6 % na 16 %. Z rozboru vyplynulo, že
příčinou nárůstu obezity je jednak nižší tělesná aktivita, ale i nadbytek příjmu bílkovin u
těchto dětí4).
Potřeba minerálních látek a vitamínů
Pro zdravý vývoj rostoucího organismu je zásadním předpokladem dostatečný přísun
minerálních látek a vitamínů.
Významnou úlohu v růstu kostí a jejich mineralizaci má vápník, fosfor a vitamín D. Zvláště
významný je přívod vápníku v prvních dvou dekádách lidského života. Uvádí se, že nízká
91
incidence osteoporózy v dospělém věku je v přímé úměrnosti k dostatečnému příjmu
vápníku a fosforu v dětském věku.
Vápník je nezbytný rovněž pro funkci nervového a svalového aparátu a metabolismus řady
hormonů. Doporučené dávky kalcia jsou 700 mg/den ve věku od 4 do 7 let.
Karence železa je příčinou anémie, snížené fyzické a duševní výkonnosti a snížené
rezistenci vůči infekcím. Vitamíny C a D podporují střevní absorpci železa. Denní potřeba Fe
je 9 mg u 4 až 9letých.
Hořčík je prvek důležitý pro funkci nervového systému a svalovou kontrakci. Jeho nedostatek
je příčinou dráždivosti, výkyvů nálady, poruch paměti, deprese, spasmofilie a tetanie. Denní
potřeba se udává 120–200 mg u dětí 4 až 6letých a 170–250 mg u dětí 7 až 10letých.
Vitamíny jsou faktory nepostradatelné pro metabolické procesy vyvíjejícího se organismu.
Zvýšený přísun vitamínů je nutný hlavně u dítěte nemocného, v rekonvalescenci a při
zvýšené námaze.
Výkyvy nebo excesy ve výživě, restriktivní výživové režimy, kouření a konzumace alkoholu,
působení stresu, výkyvy v režimu aktivity a odpočinku, zvýšená konzumace léků a
konzumace rafinovaných potravin, jsou charakteristické pro moderní způsob života a vedou
často ke karenčním stavům (nejčastěji nedostatek vitamínu C, vápníku a železa), které se
projevují u dětí a mládeže zvýšenou únavností, nemocností a neuspokojivým výkonem ve
škole. Nedostatky ve výživě se tedy mohou projevit bezprostředně (malnutrice, anemie,
zvýšená kazivost zubů, obezita, poruchy růstu), ale mohou mít také vztah k rozvoji
onemocnění v dospělém věku (ateroskleróza, hypertenze, obezita, diabetes mellitus,
nádorová onemocnění, osteoporóza, apod.).
Prevencí deficitů těchto látek je konzumace pestré stravy, která by měla obsahovat čerstvou
zeleninu a ovoce, celozrnné obiloviny, ryby, libová masa a nízkotučné výrobky4).
Vytváření postojů dětí k výživě
Výživové chování dětí rozhodujícím způsobem ovlivňují stravovací návyky v rodině. Výživové
chování dětí, stejně jako dospělých je podmíněno složitými mechanismy. Jejich pochopení
přispívá nejen k porozumění zvláštnostem chuťových preferencí jednotlivých dětí a
dospělých, ale také k možnosti je nenásilně měnit či ovlivnit. Vztah k potravinám, vznik obliby
nebo naopak odmítnutí určité potraviny nebo chuti – tedy pocit vyjádřený postojem „mám
rád“ nebo „nemám rád“, je do jisté míry ovlivněn tzv. druhovou preferencí Homo sapiens.
Výživa byla pro člověka (jedince i celý druh) prostředkem k přežití, vypěstoval si proto
obranné prostředky, které jej po dlouhou dobu chránily před neuváženou konzumací
neznámých potravin, ale přitom mu dovolily opatrné zařazování potravin nových –
neznámých. Výsledkem je jakýsi kompromis mezi strachem z nového a přirozenou touhou
okusit neznámé.
Pro vytváření postojů k potravinám nebo jejich chuťovým vlastnostem v dětství platí:

Strach z neznámé chuti můžeme oslabit jedině opakovaným nenuceným kontaktem
s potravinou. K tomu, aby dítě přijalo potravinu za svou, potřebuje až jedenáct takových
kontaktů. Dítě si nejsnáze oblíbí ty potraviny, které si vědomě i podvědomě spojuje
s příjemnými pocity, s pocitem uzdravení nebo bezpečí, s pocitem příjemných či milých
situací.

Nejsnáze si dítě přivyká na sladkou chuť. Již kojenec přijímá sladkou chuť (v přírodě
rychlý a bezpečný zdroj energie) jako velmi příjemnou a žádoucí. Po dlouhá století je
sladké chuti dodáván jakýsi vyšší symbolický smysl, využívá se k slavnostním
příležitostem a odměnám. Ostatním chutím se dítě učí přivykat složitěji, a to na
podkladě opakované pozitivní zkušenosti.
92

Potraviny, jejichž konzumace je spojována s nevolností, s nemocí nebo zvracením,
zařazují děti rychle mezi jídla, ke kterým mají averzi. Často jsou pak takové potraviny
odmítány po celý život.

Při vytváření postojů k potravinám nebo jejich chuťovým vlastnostem je významný i
efekt sociální nápodoby. Děti mají tendence přebírat preference svých rodičů (zejména
děti, které žijí v harmonické rodině). Výživové chování vrstevníků je pro děti rozhodující
a napodobují je až v pubertě.
Děti si málokdy oblíbí jídlo, během něhož jsou kárány, musí poslouchat ostrou výměnu
názorů, jsou předmětem nebo svědkem hádek rodičů. Rodinná pohoda a příjemné
prostředí jsou hlavními faktory nejen pro nenucenou oblibu jídel.
Rodinné večeře, sobotní, nedělní a sváteční obědy by se měly stát příležitostí ke
konverzaci se členy rodiny, chvílí odpočinku, pohody, příjemných zážitků, společného
plánování a stálému poznávání se členů rodiny. Měly by být rituálem, na který se celý
život nezapomíná. Akt jídla by neměl být jen prostým požitím pro život nezbytných
látek, ale je to společenská událost.
Pokud je dítě nuceno konzumovat potravinu, která nepatří mezi jeho oblíbené, ale
zdůrazňuje se její přínos pro zdraví, může si postupně vytvořit dojem, že všechny tzv.
zdravé potraviny jsou spíše nechutné, ale jsou „alespoň“ zdravé. Výsledkem může být
dělení potravin na dvě skupiny: „dobré“ a „zdravé“ bez připuštění možnosti existence
průniku obou tak rozdílných skupin – „co je zdravé, je i dobré“.
Rodiče necítí většinou potřebu zdůrazňovat příznivý zdravotní účinek u potravin, jejichž
konzumaci se dítě předem nebrání (jahody, banány apod.), ale zdůrazňují ji u
„pochoutek“ typu rybího tuku.
Děti by nikdy neměly být odměňovány za to, že opravdu zkonzumovaly to, co jim
předloží rodiče. Snaha rodičů odměnit konzumaci jimi doporučené potraviny formou
ústupku z jinak platných domácích pravidel, může v dítěti vzbudit ještě větší podezření
k předkládané potravině, dokáže-li vymoci ústupky ze strany rodičů.
V prostředí tržního hospodářství ovlivňuje děti a dospívající velmi silně reklama. Útočí
zejména na podprahové vnímání a vytváří v dětech a dospívajících pocit, že pořizování
nových věcí je výrazem společenského postavení, identifikace s určitou sociální
skupinou. Vytváří iluzi o nutnosti vlastnit nějaký výrobek – nákupy pak neodrážejí
uspokojení skutečných potřeb, ale jsou hrou na nové, mnohdy zcela zbytečné potřeby.
Pokud lidé, nejen děti, této iluzi podlehnou, pokládají za podezřelé všechny, kteří
nevyhoví konzumní uniformitě5).






93
zdroj: http://relax.lidovky.cz/obeznich-deti-je-trikrat-vice-nez-pred-15-lety
NUTRIČNÍ A GASTRONOMICKÉ ZÁSADY SESTAVOVÁNÍ JÍDELNÍCH LÍSTKŮ
Zajistit, aby jídelní lístky ve školních jídelnách byly nutričně vyvážené, jídlo bylo chutné a
lákavé pro strávníky a finančně ne moc nákladné, je úkol velmi náročný. V této části se
budeme podrobněji věnovat zásadám sestavování jídelních lístků v zařízeních školního
stravování z výše uvedených hledisek.
Hlavními úkoly tedy je:
Dodržovat energetickou a biologickou hodnotu stravy
-
-
snižovat příjem tuků, což je na jedné straně potřebné a v pořádku, ale někdy nacházím i
takový extrém – kdy dávka tuků je pod přijatelnou hranicí např. 30 % plnění spotřebního
koše potravin; nesmíme zapomínat, že i tuky jsou pro náš organismus potřebné, jsou
zdrojem energie a jedním z jejich hlavních kladů je přísun vitamínů v nich rozpustných,
zvláště pak vitamínu E, který je významným antioxidantem; je důležité rovněž dodržovat
poměr tuků rostlinných vůči živočišným a to přibližně 1:1 – v běžném životě to znamená,
že například pomazánky v mateřských školách připravujeme nejen z tuků rostlinných, ale
i z másla, občas do pokrmů použijeme sádlo a z rostlinných olejů používáme přednostně
řepkový, a máme-li dostatek finančních prostředků pak samozřejmě velmi zdravý olej
olivový (ten nejlépe za studena)
další důležitou energetickou složkou potravy jsou sacharidy a z hlediska spotřebního
koše potravin je to hlavně cukr; úkolem je učit děti zvykat si na méně sladké nápoje a
pokrmy, což však občas vede k ne příliš šťastnému řešení tohoto požadavku;
Pracovníci ŠJ se snaží snižovat množství spotřebovaného cukru tím, že používají výrobky
s umělými sladidly. Nápoje a pokrmy mají mnohdy nadále velmi sladkou chuť a strávníkům
se tak zavděčí; tím se však ztrácí hlavní úkol, kterým je učit děti zvykat si na méně sladkou
chuť. Tímto způsobem se toho nedosáhne.
94
Školní jídelny, které nakupují hotové sladké pečivo z pekáren, dosahují lepších výsledků při
výpočtu spotřebního koše potravin (jak v položce cukru tak i tuku) než ty, které tyto výrobky
poctivě vytváří samy; zde pak dochází k určitým disproporcím. Je třeba tento fakt posuzovat
s rozumem a při sestavě jídelního lístku je třeba mít na zřeteli tuto skutečnost a pečlivě se
věnovat volbě a výběru surovin a hotových výrobků.
Při výběru pokrmů respektovat věkovou kategorii stravovaných dětí:
Tento bod je obzvláště důležitý, protože nelze podávat dětem v mateřské škole, které patří k
nejcitlivější kategorii strávníků ve školním stravování, stejné jídlo jako 18letým
středoškolákům.
V této souvislosti je třeba zmínit, že na trhu se objevuje mnoho nových výrobků (mnohdy
velmi dobrých), které slouží k ochucování jídel a k jejich finální úpravě, a kterými vhodným
používáním můžeme dosáhnout potřebných výsledků. Při přípravě stravy pro děti MŠ je však
nezbytně nutné používat tyto složky do pokrmů jen v nejnutnějším případě a v přiměřeném
množství.
Dále je vhodné rovněž zohledňovat roční období a využívat nabídky sezónních potravin,
která je v posledních letech opravdu bohatá; v praxi to znamená, že není třeba utrácet
finanční prostředky za drahé suroviny v době, kdy je dostatek jiných, stejně nutričně
hodnotných.
Dbát na různorodost pokrmů ve vztahu ke:
-
-
-
-
konzistenci (v jednom dni nekombinovat např. mleté maso a bramborovou kaši a k tomu
navíc krémovou polévku), také pravidelně střídat úpravu masa: dělené (kostky, nudličky),
maso v porcích a mleté, aby nedocházelo k tomu, že strávníci budou mít celý týden maso
„na kousky“,
barevnosti (nekombinovat světlá jídla např. koprovou polévku a svíčkovou omáčku, nebo
červená), mít na mysli i to, že pokud jeden den připravuji guláš, není vhodné mít druhý
den na jídelním lístku gulášovou polévku – nepůsobí to na strávníky dobře),
chuti (fádní pokrmy kombinovat s chuťově výraznějšími a samozřejmě pokrmy nutričně
méně hodnotné doplňovat pokrmy výživově hodnotnějšími př. krupičná kaše a místo
kompotu podat ovocný salát, nudle a knedlíky nesypat strouhankou nebo perníkem, ale
mákem, tvarohem nebo strouhanými oříšky apod.),
technologické úpravě (využívat různé úpravy pečením, dušením, smažením apod.,
smažené pokrmy však co nejvíce omezit).
Dbát na co největší pestrost ve výběru potravin z různých skupin, neboť jen tak je možné
zajistit dostatečný přísun živin, vitamínů a minerálních látek:
-
zařazovat všechny druhy mas – hovězí, netučné vepřové, drůbeží a hlavně rybí, občas i
vnitřnosti (nejlépe drůbeží)
pravidelně střídat přílohy a snažit se mít co největší zastoupení brambor
používat různé druhy zeleniny, které je veliký výběr
rovněž se snažit, aby se v jednom dni neopakovala tatáž potravina v různé úpravě,
alespoň ne příliš často (jako příklad lze uvést extrémní kombinace: gulášová polévka a
guláš jako hlavní jídlo, luštěninová polévka a luštěninové hlavní jídlo, zelnou polévku a
segedínský guláš).
95
Poznatky z praxe
Podávání pokrmů a nápojů dětem v mateřských školách v rámci školního stravování
V rámci nových trendů a změn metod výuky v předškolních zařízeních se objevil požadavek,
aby si děti v mateřské škole připravovaly svačinky samy nebo se alespoň podílely na
servírování. Na první pohled se to nezdá být až tak složité, ale vzhledem k nutnosti
dodržovat platné hygienické předpisy, nepřidělávat práci již tak přetíženým kuchařkám a
zároveň vyhovět požadavkům pedagogů, je třeba nalézt kompromisní řešení.
V souvislosti s požadavkem na tzv. postupné svačinky lze vzhledem k hygienickým
předpisům nabídnout například takové řešení, že ráno podáme dětem jako první ovoce a
teprve později pečivo s pomazánkou (lze praktikovat i obráceně dle potřeb vlastni MŠ).
Ovoce či zelenina mohou být nachystány např. „rautovým“ způsobem – na mísách či táccích,
esteticky naskládány. Namazaný chleb apod. sice mohou děti jíst průběžně, ale jen v
časovém rozmezí 30 minut. Jinak by došlo k porušení hygienického předpisu, který stanoví
udržování teploty pokrmů podávaných v rámci studené kuchyně na teplotě +4°C .
Co se týká vlastní výroby svačin je zřejmé, že děti pochopitelně nemohou samy míchat a
připravovat pomazánky a tím tak do nich případně zanést nějakou nečistotu či infekci. Aby se
však mohly rozvíjet jejich schopnosti a soběstačnost, lze po dohodě s ředitelkou MŠ 1 až
2krát týdně nachystat pomazánku do misek na jednotlivé stolečky (některé mateřské školy
nakoupily za tímto účelem malé skleněné mističky, takže každé dítě má svoji vlastní),
zeleninu na společný talíř a každé dítě si samostatně namaže svoji svačinu a ozdobí
zeleninou. Vzhledem k tomu, že děti takovéto činnosti vykonávají většinou rády, lze tohoto
momentu využít a připravovat jim v tomto případě pomazánky, které běžně nepatří k těm
oblíbeným (jedná se
převážně o pomazánky rybí a tvarohové). Když si děti pečivo s takovou pomazánkou připraví
samy, bez problémů svačinu sní.
Pitný režim v předškolních zařízeních je bez problémů plněn. Měl by být hrazen bylinkovými
či ovocnými čaji, mírně oslazenými např. medem, a případně různými ovocnými nápoji.
Prioritou ovšem je nabízet nápoje prosté cukru. V tomto případě je rovněž kladen důraz na
podávání chladné pitné vody ochucené pouze např. citronem.
96
Hrníčky, skleničky či kelímky určené k pití nápojů v rámci pitného režimu musí být striktně
určeny pro každé dítě. Nelze tedy akceptovat různé metody oplachování nádobí ať již dětmi
samými!! nebo v mezičase pedagogem, který by tak neustále musel sledovat dění kolem
pitného režimu. Doporučujeme:
 hrníček z domu, který si každé dítě bude pamatovat
 skleničku či hrníček se značkou, které má dítě přidělenu v šatně
 věšáčky, na kterých visí opět podle značky jednotlivé hrníčky, apod.
Nápoje v rámci pitného režimu nabízet buď ve džbánech, které mají víčko nebo v termosech
s pípou. Watercoolery – výdejníky vody instalovat a používat jen za předpokladu, že bude
pravidelně a často prováděno mechanické čistění pípy. V této souvislosti je třeba
připomenout, že tyto zásobníky vody by neměly stát na přímém slunci, což je častým
problémem v MŠ.
Environmentální aspekty stravování
Jedním ze základních požadavků na zdravotně nezávadné potraviny je čistší produkce
v zemědělství. Zemědělská výroba je jedním z tradičních odvětví hospodářství České
republiky. Zemědělci hospodaří v současnosti přibližně na 4 264 000 ha zemědělské půdy,
která tvoří téměř polovinu celkové rozlohy státu. Zemědělská činnost je hlavní činnost, která
utváří zvláště venkovskou krajinu. Zemědělství dnes již neslouží pouze k produkci potravin,
ale přebírá také důležité společenské a ekologické funkce. Zemědělské podniky se v
současné době musí vedle zajištění ekonomické rentability zemědělské prvovýroby potýkat i
s přísnou legislativou. Ze strany Evropské unie (EU) je kladen důraz na snížení negativních
dopadů zemědělské výroby na životní prostředí, podpora environmentálně šetrnějších
postupů je zajišťována řadou dotačních titulů6).
Také při přípravě pokrmů je třeba eliminovat nežádoucí chemické látky, vznikající při jejich
přípravě. Mezi nejznámější patří z environmentálního hlediska například polycyklické
aromatické uhlovodíky (PAU). Jejich přestavitelem a zároveň indikátorem expozice je
benzo(a)pyren. K tvorbě PAU dochází při nedokonalém spalování organického materiálu.
Význam těchto chemických látek spočívá v jejich výrazném, karcinogenním potenciálu,
mohou se však také podílet na procesech aterogeneze a zvyšovat oxidační stresovou zátěž
organizmu
K alimentární expozici dochází především při konzumaci pokrmů s obsahem tuků a
živočišných bílkovin intenzivně tepelně upravovaných (grilování na otevřeném ohni, uzení,
smažení, pečení, pražení). Pyrolýzou živočišných bílkovinných potravin (při nadměrné
tepelné zátěži) rovněž vznikají pyrolyzáty aminokyselin (heterocyklické aminy) s vysokou
mutagenní aktivitou a karcinogenitou. Proto je zapotřebí věnovat pozornost kulinářské
úpravě pokrmů obzvláště pak pro dětské strávníky7).
Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) vede k myšlení a jednání, které je v
souladu s životním prostředím tak, aby se udržela jeho kvalita i pro budoucí
generace.Cílovou skupinou jsou tedy všichni, bez ohledu na věk nebo vzdělání.
Obsahem EVVO je nejen vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, k úctě k životu
ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem nás, ale i pochopení vzájemné
provázanosti oblastí, které jsou na první pohled odlišné a přece k sobě patří.
Environmentální výchova je úzce spjata i se sociální, ekonomickou a kulturní oblastí a vede k
pochopení zákonitostí, které tato vzájemná vazba vytváří.
Cílem EVVO je objektivní informovanost o stavu a vývoji životního prostředí. Tak, aby lidem,
kteří ztratili přímý kontakt s přírodou, bylo vráceno povědomí o prostředí, ve kterém se
97
pohybují a aby se začali chovat šetrně a předvídavě, což vyžaduje určité znalosti, dovednosti
a hlavně silnou motivaci k pozitivním změnám, které povedou ke zdravému a funkčnímu
prostředí kolem nás.
EVVO je i preventivním nástrojem ochrany životního prostředí, protože je nutné si uvědomit,
že neznáme všechny komplikované zákonitosti vztahů organizmů a prostředí a proto není
možné s jistotou určit všechny vlivy lidské činnosti na životní prostředí a v důsledku na lidské
zdraví.
EVVO vede k přijetí plné zodpovědnosti za životní prostředí a vytváří podmínky pro zapojení
každého jednotlivce do jeho ochrany. Zejména jde o informovanost v problematice vlivu
jednotlivých vzorců chování na životní prostředí, při řešení ekologických problémů v obci a
dále o akce přímo se dotýkající životního prostředí, a to vše přístupnou formou,
srozumitelnou každému občanovi.
EVVO pečlivě rozděluje jednotlivé obyvatele do cílových skupin tak, aby bylo působení co
nejefektivnější. Respektuje stávající zájmy, možnosti a potřeby skupin, vlivy ekonomické,
zdravotní, sociální a etické. Přestože spolupracuje se všemi skupinami obyvatel, zvláštní
pozornost je věnovaná tzv. multiplikátorům, jednotlivcům, kteří mají možnost dalšího
působení na ostatní a tím i ovlivnění pozitivní změny v chování ostatních, jako jsou například
pedagogové, podnikatelé, veřejně činné osoby a novináři.
V oblasti EVVO je bohužel velmi obtížné měřit dosažené hodnoty, protože se úspěšnost
nebo neúspěšnost projevuje až v delším časovém období. Je ovšem jisté, že efektivita se
později ukáže nižšími náklady na odstranění vzniklých škod na životním prostředí a zdraví
obyvatel a prosperitou obce. Pokud má být práce s veřejností úspěšná, musí se provádět
pečlivě, systematicky a soustavně s tvořivým přístupem a trpělivostí. Jsou tři základní směry
působení, které jsou navzájem propojeny:
 poskytování informací a vzdělávání formou přednášek, školení, odborné literatury,
masmédií, zpravodajů
 vytvoření kladného citového vztahu k okolnímu prostředí účastí na společných akcích
nebo vlastní zájmovou činností
 zprostředkování dovedností, které jsou přínosné pro udržitelný způsob života, což je
praktická činnost v ochraně životní prostředí, zpočátku pod odborným vedením,
posléze aktivní zapojení do uskutečňování konkrétních projektů, apod.
EVVO vede k aktivnímu přístupu v řešení problémů životního prostředí tím, že
poskytuje metodu. Vede i k lepšímu poznání sebe sama a svých možností, k prohlubování
poznání světa a jeho zákonitostí. EVVO je celoživotním procesem vytvářejícím ekologickou
kulturu8).
Zdravá výživa ve vazbě na zdravé životní prostředí a zemědělství
Zemědělství a životní prostředí jsou spolu neoddělitelně provázány. Zemědělská
hospodářství bývají označována jako polopřirozené ekosystémy. Na jedné straně má
zemědělství produkční funkci a to v závislosti na přírodních zdrojích a jejich kvalitě. Na
straně druhé zemědělství je historicky nedílnou součástí krajiny, spoluvytváří její ráz a
přispívá k vytváření biologické diversity.
V některých případech lze konstatovat, že obhospodařovaná krajina, jakožto stanoviště
určitých druhů, může být udržena pouze tehdy, jestliže bude zajištěno pokračování
enviromentálně příznivého způsobu obhospodařování zemědělské půdy. Význam
zemědělství jako velkého ovlivňovatele životního prostředí lze doložit také rozlohou
obhospodařované půdy, která v EU zabírá 50 % zemědělské půdy a 28 % půdy zalesněné.
98
Orná půda byla v minulosti kvůli používání větší a větší mechanizace zcelována do velkých
půdních celků a obhospodařována bez ohledu na sklonitost a svažitost pozemků. Způsob
pětování plodin a obdělávání půdy nerespektoval zásady protierozní ochrany. Kvůli
snižování úrodnosti plůd bylo do půdy dodáváno velké množství průmyslových hnojiv, které
nemohly pěstované plodiny využít. Tyto látky pak byly spolu s půdními částicemi
transfortovány do vodních toků a nádrží a tam způsobovaly a stále způsobují eutrofizaci
vody.
Ochrana vody, půdy a krajiny, péče o životní prostředí a dopady klimatické změny, využívání
obnovitelných zdrojů energií či ekologické postupy v hospodaření jsou současné výzvy.
Ochrana krajiny
Zemědělské aktivity již nejsou v současnosti chápány jen jako nástroj pro výrobu surovin a
zabezpečení potravinové dostatečnosti, ale stále více se akcentuje jejich vliv na utváření
krajiny, její funkčnost a estetickou hodnotu.
Jsou to zemědělci, kteří svým počínáním ovlivňují nejen obecný ráz našeho okolí, ale rovněž
mohou přispět k ochraně ekosystémů a na ně navázané rostlinné a živočišné druhy, včetně
jejich přirozených stanovišť. Díky zemědělcům vznikají a jsou udržovány krajinné prvky jako
např. remízky, meze nebo terasy, které kromě estetické funkce také chrání půdu před vodní
či větrnou erozí a přispívají k udržení zvěře a ptactva v zemědělsky využívané krajině. Velké
lány z předlistopadové doby vystřídaly v řadě oblastí ČR menší pole soukromých zemědělců.
Ochrana půdy
Půda je od pradávna základním výrobním prostředkem v oblasti zemědělství a veškeré
produkční i mimoprodukční funkce agrárního sektoru jsou s ní úzce svázané. Její ochrana je
tedy klíčovým úkolem a to nejen ve vztahu k její úrodnosti, ale rovněž při ochraně proti
větrné a vodní erozi, nebo zabránění kontaminace půdy nežádoucími látkami.
Zákon o ochraně ZPF
Cílem zákona je ochrana zemědělského půdního fondu jako nenahraditelného výrobního
prostředku a složky životního prostředí. Fond je tvořen pozemky zemědělsky
obhospodařovanými, půdou dočasně neobhospodařovanou, chovnými rybníky a půdou
potřebnou k zajišťování zemědělské výroby. Zákon kromě jiných témat řeší i zásady ochrany
půdy, pokuty a proces vynětí půdy z fondu.
Ekologické zemědělství
Ekologické zemědělství je moderní formou obhospodařování půdy bez používání
chemických vstupů s nepříznivými dopady na životní prostředí, zdraví lidí a zdraví
hospodářských zvířat. Tento zemědělský produkční systém, který umožňuje produkovat
vysoce kvalitní potraviny, je nedílnou součástí agrární politiky ČR.
Kromě produkce biopotravin přispívá ekologické zemědělství k lepším životním podmínkám
chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a ke zvýšení biodeverzity prostředí.
Ministerstvo zemědělství je garantem dodržování pravidel pro ekologické zemědělství, a to
jak národní, tak evropské legislativy. Ministerstvo dále administruje státní podporu pro
ekologické zemědělce v rámci národních dotací a Programu rozvoje venkova a má v gesci
realizaci strategických dokumentů rozvoje ekologického zemědělství. Formou finančních
podpor se aktivně podílí na podpoře marketingu, osvěty a vzdělávání.
99
ZÁVĚR
Věnovat se stravování dětí předškolního věku je činnost velmi důležitá, odpovědná a navíc
přinášející hodnotné výsledky. Z výše předložených materiálů a informací lze tedy učinit
závěr, že strava podávaná dětem v předškolních zařízeních by měla být vyvážená,
obsahovat všechny potřebné živiny a mít rovněž vyrovnaný příjem nutričně hodnotných
pokrmů ve vztahu k pohybovým aktivitám malých strávníků. Mateřské školy mají jedinečnou
možnost a velmi dobré podmínky pro to, aby v dětech rozvíjely správné stravovací návyky,
neboť tato generace ještě ochotně naslouchá radám dospělých a hlavně - řídí se jejich
příkladem. Nedílnou součástí vytváření zdravých stravovacích návyků je i enviromentální
výchova a výchova dětí k ochraně zdravého životního prostředí, které je nezbytným
předpokladem k výrobě zdravých potravin.
ZDROJE
1)
ROITHOVÁ, Z. Ke stravování dětí. Test [online]. Publikováno 13. 3. 2009 [cit. 8. 6.
2010].
Dostupné z: http://www.dtest.cz/ke-stravovani-deti
2)
KINTROVÁ, L.; SCHNEIDROVÁ, D. Nadváha a obezita dětí. Přednášková prezentace.
Praha: 3. lékařská fakulta UK, 2009.
3)
KUNOVÁ, V.; STARNOVSKÁ, T.; POLEDNE, R. Pyramida zdravé výživy. Fórum zdravé
výživy [online]. Publikováno 13. 6. 2003 [cit. 8. 6. 2010]. Dostupné z: http://www.fzv.cz/promedia/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115-pyramida-zdravevyzivy.aspx
4)
TLÁSKAL, P. Výživa dítěte ve školním věku a adolescenci. In NEVORAL, J. a kol.
Výživa v dětském věku. Praha: Nakladatelství H&H, 2003. 434 s.
ISBN 80-86-022-93-5 (viz s. 126–128, 131, 132)
5)
PROVAZNÍK, K. a kol. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání.
Praha: Univerzita Karlova – 3. lékařská fakulta:
Státní zdravotní ústav: Fortuna, 2004. 733 s.
ISBN 80-7168-942-4
6)
ŠLESINGER, J., NAJMANOVÁ, K.
CENIA, Česká informační agentura životního prostředí, PRAHA 2008
ISBN: 978-80-85087-66-6
7)
Dostupné z : http://www.vyzivaspol.cz/encyklopedie-vyzivy-p-hesla/polycyklickearomaticke-uhlovodiky-pau-html. Publikováno 13. 6. 2003 [cit. 15. 8. 2011].
8)
Dostupné z: http://www.cenia.cz/_C12571B2004E945.nsf/$pid/MZPMSFGSJ1VT .
[cit. 15. 8. 2011].
100
PŘÍLOHA I.
Zásady pro sestavování jídelních lístků
Základní principy
Dodržovat energetickou a biologickou hodnotu stravy a spotřební koš potravin.
Ve výběru pokrmů respektovat věkové kategorie stravovaných dětí.
Zohlednit roční období a využívat nabídky sezónních potravin.
Dbát o různorodost pokrmů ve vztahu ke:
- konzistenci (nekombinovat např. mletá masa a bramborovou kaši),
- barevnosti (nekombinovat např. koprovou polévku a svíčkovou omáčku),
- chuti (fádní pokrmy kombinovat s chuťově výraznějšími),
- technologické úpravě (využívat různé úpravy pečením, dušením, smažením
apod., smažené pokrmy však omezit),
- sytosti pokrmů (nekombinovat sytou polévku se sytým hl. jídlem a
nekombinovat nadýmavou polévku a nadýmavé hl. jídlo).
5. Při sestavování jídelníčku určit nejdříve hlavní jídla (oběd, příp. večeři), k nim
přiřadit polévky, dezerty, nápoje. U mateřských škol pak přiřadit přesnídávku a
svačinu.
Procentuálně rozdělit denní dávky takto:
přesnídávka
15 %
oběd
35 %
svačina
10 %
1.
2.
3.
4.
6. Dbát o co největší pestrost ve výběru potravin z různých skupin, neboť jen tak je možné
zajistit dostatečný přísun živin, vitamínů a minerálních látek.
Kromě pečiva, chleba a mléka dbát o to, aby se v jednom dni neopakovala tatáž
potravina v různé úpravě.
Další zásady:
- vývar z uzeného masa a z uzených kostí nezařazovat,
- hovězí maso alespoň 2x za měsíc,
- drůbež v MŠ 1x týdně,
- droby drůbeží a vepřové občas, hovězí nezařazovat,
- uzeniny v MŠ jako hlavní jídlo nezařazovat,
- do luštěninových polévek nepřidávat uzeninu vůbec,
- bezmasé pokrmy – v týdnu je možné zařadit 1x sladký a 1x slaný (např.
zeleninový),
- dělené maso max. 1x týdně, sekané maso max. 1x týdně. Při dvou
bezmasých jídlech v jednom týdnu zařadit buď maso dělené, nebo sekané
maso,
101
-
-
-
na přesnídávky a svačiny zařazovat pravidelně chléb i pečivo celozrnné (ne
však příliš často, trávící a metabolický systém malý dětí má s větším přísunem
těchto výrobků potíže), bílé a sladké pečivo omezeně (3x v týdnu, ne více),
do jídelních lístků zařazovat pokrmy se zvýšeným obsahem vlákniny,
dbát o střídání různých druhů příloh, nezařazovat v týdnu jako přílohu stejný
pokrm, který je zařazen jako bezmasé jídlo (např. nudle s mákem a kolínka
jako příloha),
jako dezerty přednostně zařazovat ovoce a mléčné výrobky,
zabezpečit pestrost nápojů (využívat vitaminizované a mléčné nápoje),
u MŠ běžně zabezpečovat pitný režim.
Pro dodržení spotřebního koše:
- ryby 2x za měsíc jako hlavní jídlo; v MŠ při pravidelně zařazovat rybí
pomazánky (cca 6x za měsíc)
- luštěniny nejméně 1x týdně polévka a 1x za měsíc hlavní jídlo (lépe 2x
měsíčně jako hlavní pokrm),
- mléko v MŠ minimálně 1x denně (mléčný nápoj), mléčné výrobky pravidelně
do přesnídávek, svačin a hlavních jídel,
- snížit dávky volných tuků a cukru, využívat tuků rostlinného původu tak, aby
poměr rostlinných a živočišných tuků byl 1 : 1,
- zeleninu podávat denně, min. 2x týdně zelenina syrová – saláty, 1-2x týdně
tepelně upravená, zeleninové polévky, u MŠ zařazovat zeleninu pravidelně na
přesnídávky a svačiny, omezit používání sterilované zeleniny, nahradit
zeleninou čerstvou (případně mraženou), vyloučit saláty ze steril. zeleniny
vůbec, s výjimkou červené řepy a občas sterilovaných okurek a to pouze
v případě, kdy to vyžaduje receptura pokrmu,
- omezit používání lemonitů – používat citrony,
- omezit používání soli, denní dávka činí 5-8g, oběd úměrně méně tj. 30 %,
- zabezpečit dostatečné dávky ovoce nejlépe v syrovém stavu.
102
PŘÍLOHA II.
Příklad jídelního lístku v mateřské škole
PONDĚLÍ
Chléb rustikální, pom. ze smetanových sýrů, mandarinka,
rajče
Polévka gulášová
Vločková kaše sypaná kakaem, kompot
Chléb kmínový, pomazánka z hovězího masa s cibulkou,
paprika
Mléko
Ovocný džus
Čaj ovocný
ÚTERÝ
Jogurt, cereálie, pomeranč
Polévka zelňačka
Kuře ala bažant, brambory, salát z červené řepy
Bílá káva
Čaj ovocný
Chléb moskevský, pomazánkové máslo, okurek salátový
Švédský čaj
STŘEDA
Chléb Šumava, pomazánka tvarohová s česnekem, mrkev,
kiwi
Polévka z cizrny
Mexický guláš, hrášková rýže, strouhaný sýr
Chléb Šumava, pomazánka z ryb v tomatě, pórek
Vanilkové mléko
Ovocný džus
Čaj bylinkový
ČTVRTEK
Kornbageta, máslo, rajče, jablka
Polévka kroupová
Vepřový vrabec, špenát, brambory
Nugátové mléko
Čaj ovocný
Chléb kmínový, pomazánka tvarohová s pažitkou, kedlubny
Šípkový čaj s
medem
PÁTEK
Chléb kmínový, rama, plátek šunky, paprika, jablka
Polévka bramborová
Kovbojské fazole, chléb, okurek steril.
Mléko
Čaj ovocný
Jablečné pyré, piškoty
Čaj bylinkový
103
PONDĚLÍ
Chléb kmínový, vaječná pom., jablko
Polévka hrstková
Kynuté buchty s tvarohem
Mléko
Caro
Chléb rustikální, pomazánka z kuřecího masa, pórek
Čaj ovocný
ÚTERÝ
Chléb Šumava, pomazánka tvarohová s kapií, mrkev, kiwi
Polévka rajská s bulgurem (předvařená celozrnná pšenice)
Losos pečený na másle, brambory,
salát z čínského zelí s kukuřicí
Kakao
Horké maliny
Chléb Šumava, pomazánka s hermelínem a ananasem
Čaj bylinkový
STŘEDA
Kobliha s džemem, pomeranče
Polévka zeleninová s bramborami
Vepřové maso na smetaně, celozrnný knedlík
Mléko
Ovocný džus
Česnekový chléb, fazolová pomazánka s taveným sýrem
Čaj ovocný
ČTVRTEK
Tvarohová pribinka, ovoce
Polévka s fazolemi mungo a jáhly
Vepřová pečeně pražská, brambory, mrkvový salát
Bílá káva
Čaj lesní směs
Chléb rustikální, pomazánka z makrely, kedlubny
Čaj ovocný
PÁTEK
Chléb kmínový, máslová pomazánka s tvrdým sýrem a
pažitkou, paprika, jablka
Polévka česneková s bramborem
Kuřecí soté s brokolicí, rýže, rajčatová obloha
Mléko
Rohlík, džemové máslo
Caro
104
Čaj ovocný
Modul č. 4
Využívání
zdravotních
cvičení
a
relaxačních technik v režimech dne MŠ
Modul zpracovaly:
Bc. Lenka Kratochvílová
Pavel Valenta
Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního
fondu a státního rozpočtu ČR
105
106
107
Využívání zdravotních cvičení a relaxačních
technik v režimech dne MŠ
Chceš-li pohnout světem, pohni nejdříve sám sebou (Sokrates)
Bc. Lenka Kratochvílová
108
Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik v
režimech dne MŠ
Důležitost pohybových aktivit a zdravotního cvičení je všeobecně známa jako významný
prvek zdravého životního stylu člověka. Neméně důležitý je pohyb a zdravotní cvičení je i pro
dětskou populaci jako prevence zdravotních problémů pozdějšího věku, ale má i význam
zdravotní, výchovný a socializační.
Děti dnešní doby jsou v ohrožení. Výzkumy Národního institutu zdraví upozorňují, že
srdečně cévní onemocnění mohou vznikat již v dětském věku a u předškolních dětí z
náhodně vybraného vzorku 360 dětí se u 98 % dětí objevily rizikové faktory některých
onemocnění současné doby. Americká pediatrická společnost zjistila, že od 60. let 21. století
se zhoršil zdravotní stav dětí, které jsou slabé, srdečně cévní systém je zatížen a děti nemají
dobrou fyzickou kondici.
Faktory, které ovlivňují tento stav dětské populace, jsou stejné jako u dospělých - nedostatek
pohybu, pasivní zábava vytlačila aktivity jako je jízda na kole, běhání venku, šplhání po
stromech. Následkem toho dochází k oslabování svalových skupin, zvyšování tělesné
hmotnosti, určité nemotornosti dětí s následnou zvýšenou úrazovostí. Již v dětském věku se
můžeme setkat se zvýšenou hladinou cholesterolu, vliv a velký význam má zejména životní
styl rodiny, stravovací návyky, volnočasové aktivity a návyky rodiny, ve které dítě vyrůstá a
které jej ovlivňují. Nemalou měrou je dítě ovlivňováno televizními reklamami, které jsou často
zaměřeny na propagaci potravin s vysokým obsahem cukru, tuku, soli.
Dobrou zprávou je to, že děti je možné učit a nové věci, pokud jsou podporovány v rodině,
přijmou jako normu a budou je používat celý život. Proto mají dospělí velkou zodpovědnost,
jak mohou u dětí vypěstovat správné návyky. Známý herec Arnold Schwarzeneger, bývalý
mluvčí Rady tělesné kondice a sportu ve vládě George Bushe, řekl : “Vyhýbejte se
bufetovým jídlům, nevysedávejte na pohovce, vypněte televizi a běžte si ven zacvičit. Lidské
tělo je přece příliš vzácné na to, abychom je zanedbávali.”
Náměty pro správné návyky u dětí:
 každodenní pravidelné cvičení (nejlépe venku - alespoň hodinu)
 jídlo bohaté na ovoce, zeleninu, celozrnné obiloviny (pravidelně)
 dostatečný pitný režim (pozor na sladké nápoje)
 omezené sledování televize nebo PC obrazovky
 dostatečný odpočinek (spánek, relaxace)
 dobré rodinné zázemí eliminuje napětí a zlepšuje duševní zdraví
 dostatek zájmů (malování, zručnostní stimuly, hudba, četba, hra)
 dobrý příklad dospělých
Počátkem našeho století americká lékařka si prakticky zkoušela účinek pohybové aktivity na
svých klientech. Zjistila, že léčebné účinky pohybu nemají žádoucí účinky, pokud se cvičí
mechanicky a bezmyšlenkovitě. Učila své klienty pohybu s vysokou koncentrací vlastního
těla, uvědomění si svých pocitů z pohybu. Její cvičenci získali brzy pružnost, citlivost a krásu
svého těla. Její metoda pronikla do mnoha odvětví pohybové výchovy - taneční, dramatické,
pěvecké, léčebného tělocviku a výchovy ke správnému pohybu. Na tuto metodu navázali
další pedagogové, učitelé a zdravotníci. Při pohybových aktivitách se začaly používat různé
rytmické motivy, úryvky s tempovými změnami, nejrůznější výrazové motivace.
109
Proč je důležité, jak se člověk pohybuje? Ideálem dnešní doby je člověk zdravý a zdatný. To
vše ale závisí na tom, jak pracuje náš pohybový systém, protože ten ovlivňuje funkci
ostatních orgánů. Nejrůznější pohybové návyky a zlozvyky mohou pokazit krásu a ideál
lidského těla zdravotně i esteticky. Tomu je potřeba předejít a vypěstovat v dětech smysl pro
správný a krásný pohyb. Pohyb by měl být jedním z neopominutelných článků ve výchově
předškolních dětí. Cílem zdravotních cvičení a relaxačních technik by se měla stát potřeba
naučené praktiky realizovat i v dospělém věku. Každý zdravý člověk by měl mít podvědomou
potřebu přirozeného pohybu a mít z něj radost. Předešlo by se tak do budoucna mnoha
civilizačním chorobám, stresovým problémům, nutnosti rehabilitačního cvičení. Pohyb
posiluje i myšlenkové procesy v každém věku. Vztah motoriky a psychiky se projevuje i v
interpersonálních vztazích, které nazýváme společenské chování.
Vzhledem k tomu, že svaly mají “paměť”, je důležitě je správně a funkčně zapojovat i v
běžných denních činnostech už od dětství, budou takto správně pracovat i v dospělosti.
Zafixované vady v držení těla a při určitých pracovních činnostech se těžce a zdlouhavě
napravují. Během dne používáme určitý stereotyp několika pohybů, často svaly a klouby
zatěžujeme nerovnoměrně - vzniká svalová nerovnováha. Zkrácené svaly je potřeba
protáhnout, oslabené posílit.
Děti jsou od nejútlejšího věku vedeny k tomu, aby citlivě vnímaly krásu a těšily se z ní.
Snažíme se, aby estetika pronikala postupně do všech oblastí dětského světa - četby,
melodických písní, výtvarné a pohybové výchovy. Důležité je najít způsob, jak přivést děti k
aktivní spolupráci a poté u nich můžeme rozvíjet dětskou pohybovou spontánní tvořivost.
Kultivování dětského pohybu je velice záslužná činnost v rodinách, mateřských školách,
tělovýchovných zařízení, volnočasových aktivitách. Požadavek kultivovaného pohybu je
zakotven v osnovách pro mateřské školy, pohyb je zaměřen na:
 správné držení těla
 svalovou koordinaci
 aktivizaci a spolupráci
 výchově pohybové a taneční
 výchově hudební
Předškolní věk má své fyziologické a psychologické zákonitosti. Jednak mezi 4.-6.rokem
dochází k velkým proporcionálním změnám. Zaznamenáváme rychlý růst kostí, intenzivně se
rozvíjejí velké svalové skupiny. Dochází k relativnímu nesouladu mezi vývojem kostí, svalů,
vazů, k nerovnováze mezi velkými svalovými skupinami. Jedny svaly jsou uzpůsobeny
k udržování polohy těla (svaly posturální) a mají tendenci se zkracovat. Druhá skupina svalů
je dynamická (fázická), tyto svaly se rychle unavují a ochabují.
Svaly posturální (tendence ke zkrácení) - šíjové svaly, kývače hlavy, horní část
trapézového svalu, zvedač lopatky, velký prsní sval, vnitřní rotátory ramenního kloubu,
čtyřhranný sval bederní, šikmé břišní svaly, bederní svaly, ohybače kyčlí a kolenního kloubu,
lýtkové svaly. Tyto svaly je potřeba potahovat.
Svaly fázické (tendence k ochabnutí) - hluboké ohybače krku a hlavy, mezilopatkové svaly,
dolní část trapézového svalu, přímý břišní sval, hýžďové svaly, stehenní sval - vnitřní a vnější
hlava čtyřhlavého svalu, dolní fixátory lopatek. Tyto svaly je potřeba posilovat.
Fyziologické a psychologické zvláštnosti nespočívají jen v určitých pohybových a
vytrvalostních omezeních, ale především v nutnosti přiměřenosti. Připomenou se nám ve
chvílích, kdy od dítěte žádáme uvědomění si pohybu a sebekontrolu - v době, kdy pracujeme
s rozumovou složkou osobnosti dítěte. Chceme-li dítě pro činnost získat, nemůžeme
překročit míru uvědomování si pohybu, zbrzdili bychom spontánnost jeho provedení. Způsob
výuky je tedy potřeba přizpůsobit věku a chápání dětí.
110
Dodržujeme vždy všechny didaktické zásady - přiměřenost, postupnost, plynulé zvyšování
nároků, individuální přístup. Cvičíme podle návodu, aby nedocházelo ke zbytečným chybám.
Při cvičení nezadržujeme dech, necvičíme přes bolest a únavu. Únava zhoršuje svalovou
koordinaci a tím i výsledný efekt cvičení. Počet opakování cviků je limitován úrovní fyzické
zdatnosti dětí. Cvičení by nemělo přesáhnout dobu 10-15 minut.
Správné držení těla
Zásady:
 Umístění váhy na přední část chodidel (pocit odlehčených pat), osa trupu totiž není
kolmá, ale mírně nakloněná vpřed (jakoby nám foukal vítr do zad), je možno
vyzkoušet jemným pérováním. Vyzkoušíme špatný stoj s vahou vzadu bez zvedání
prstů u nohou (pro vyrovnání musíme vystrčit bříško)
 Osa pánve mírně sklopena vpřed (při větším sklopení vzniká bederní lordoza, nácvik
- stažení hýžďových svalů k sobě a dolů) - ruce si položíme na zadeček a půlky
sešijeme
 Pocit protažení v pase vzhůru - hladíme si celou oblast bříška vpřed a po stranách
směrem vzhůru
 Hrudní kost vyneseme vpřed a vzhůru, nácvik - na hrudníku máme orosenou kytičku,
kapky z ní nám nesmí kápnout na bříško, ale až na palce u nohou (bříško zatlačíme
rukou vzad)
 Tah ramen do šířky a dolů - položíme prsty rukou na začátek klíční kosti a pohladíme
je až k ramennímu kloubu (představíme si ramena jako ramínko na šaty, na konci
jsou volně zavěšeny naše paže)
 Tah lopatek dolů, nácvik - na spodních hrotech lopatek jsou kšandy, které táhnou
lopatky dolů k pasu)
 Protažení šíje vzhůru, nácvik - protáhnout jednotlivé obratle vzhůru a oddálit je od
sebe, aby se mezi ně vešly malé “bublinky”
 Tah temene vzhůru
Nácvik těžiště
Těžiště je myšlený bod uvnitř těla (asi 5 cm pod pupíkem), z něj nebo jím vychází pohyb.
Nácvik posunování těžiště do strany - roznožíme, chodidla zůstávají na zemi a přenášíme
váhu z jedné nohy na druhou (přeléváme vodu z jedné láhve do druhé).
Nácvik posunování těžiště ze špiček na paty - chodidla zůstávají na zemi, přenášíme váhu.
Hra na krále (správné držení těla s ohledem na psychiku a chování), v kruhu jedno dítě
chodí jako král, druhé dělá šaška, role si vymění (králové mají královské držení těla, šašek si
dělá, co chce..)
Hra na smrček
Děti se postaví tak, aby mezi sebou měly dostatek prostoru (ukázat obrázek páteře).
Řekneme si, jak vypadá smrček (vánoční stromeček) - má krásný rovný pevný kmen,
ohebné větvičky, pevné kořeny - postavíme se jako ten stromeček. Chodidla opřeme pevně
o zem, hlavu vytáhneme vzhůru, jako bychom se chtěli dotknout stropu místnosti nebo nebe.
Horní končetiny (větvičky) zatím necháme v klidu. Větve smrčku rostou (mírně upažíme),
paže jsou uvolněné, pofukuje mírně vítr - kolíbáme pažemi zepředu dozadu.
Zůstáváme stále v základním postavení, chodidla jsou pevně opřená o zem, záda
vzpřímená, začneme se mírně otáčet v kyčlích, doprava - doleva, paže sledují pohyb těla.
111
Pohyb je uvolněný, paže se pohybují pouze vlivem rotace těla (jedna paže před bříškem,
druhá za zády), postupně pohyb zklidňujeme jako se zklidňuje vítr, až se paže úplně zklidní,
rotujeme pouze v trupu. Zklidníme rotaci a stojíme klidně jako stromek v lese..
Cvičení s medvídkem
1.
Mám medvídka mám,
(sed zkřižný - turecký sed, M drží děti před
kdopak mi ho dal?
sebou oběma rukama, potom střídavě upažit
Koupil mi ho tatínek,
povýš pravou a levou ruku s M, hlava se otáčí
teď je to můj medvídek.
za M, přendávat M v předpažení)
Mám ho rád,
(sed s nataženými DK -M drží děti na nártech
Mám ho rád,
a ťapou s M po nohách směrem k bradě a
pomalu
přechází do lehu)
Míša je můj kamarád.
( cvik protahuje prsní svaly, které bývají často zkrácené a posiluje mezilopatkové
svaly, které bývají často oslabené)
2.
Hop medvídku, na kolínko,
(leh pokrčmo - M drží děti ve vzpažení oběma ruhop medvídku na nohu!
kama, hrudní předklon, předpažit, děti se
Už jsi velký, tak se neboj,
dotknou M kolenou, vrátí se zpět do lehu)
Já ti trochu pomohu!
( cvik posiluje zvedače páteře a břišní svaly, svaly krční a hrudní páteře)
3.
Kde je Míša?
(Podpor sedmo pokrčmo, M děti položí pod nohy,
Tady je!
unožit a položit DK na podložku, zpět pokrčit DK
Kde je Míša?
nad M)
Tady je!
Schovává se pod střechu,
dělá se mnou neplechu.
(cvik zvětšuje rozsah pohybu v kyčelních kloubech, prospívá pohyblivosti bederní
páteře)
4.
Teď půjdeme za kačku
( klek sedmo, děti drží medvídka oběma rukama
na pouťovou houpačku.
na kolenou, přechod do kleku se
Vzhůru - dolů,
vzpažením = nádech
Vzhůru - dolů,
zpět do kleku sedmo = výdech)
Houpáme se pořád spolu..
( cvik podporuje především dechovou gymnastiku)
5.
Medvídek se těší,
(bočné kruhy pravou HK, bočné kruhy levou HK v
svezu ho na kolotoči.
kleku)
Kolo, kolo, kolotoč,
Míšo, Míšo, jen se toč!
Míša, Míša, ten se točí
na čertovském kolotoči.
(cvik podporuje rozsah pohybu v ramenních kloubech a pletencích ramenních)
112
6.
Maličké je medvíďátko,
(vzpor dřepmo - vzpor stojmo - stoj, M drží děti v obou
větší bude medvídek.
rukách, totéž obráceně, končit ve vzporu dřepmo)
Největší je medvěd,
jen aby tě nesněd!
Veliký je medvěd,
menší je medvídek.
Nejmenší je medvíďátko,
spí jak malé holoubátko.
(cvik podporuje práci dolních končetin - posiluje stehenní svaly, prohlubuje dýchání)
7.
Kolíbá se medvídek,
( sed skrčmo, M je v klíně, oběma rukama se uchopí
kolíbá ho tatínek.
děti pod koleny , hlavu přitisknou na kolena, švihem
A když ho ukolíbal,
do lehu, zpět do sedu = kolíbka)
lehnul si a taky spal.
(mírně akrobatický cvik, podporuje celkovou obratnost a koordinaci pohybu)
8.
Tiše, tiše, medvěd spí,
(M děti položí na zem, chodí kolem M po špičkách,
ať ho nikdo nevzbudí!
po patách)
Já mám doma berana,
můžu dupat nohama!
Já mám doma ovci,
můžu tleskat jak chci!
(cviky na podporu nožní klenby jako prevence plochonoží)
9.
Vstávej, medvídku, holala,
( stoj - poskočný krok z místa, M držet za tlapky jako
školka tě zavolala!
taneční dvojici, po té klek sedmo, hlavu položit
Vstávej, medvídku, holali,
na medvídka - relaxace)
dětičky tě volají!
Pojď si s nimi hrát,
potom půjdem spát...
já tě budu hřát..
(přirozené poskoky jako taneční prvky, svalová koordinace, krátká relaxace)
Relaxace
Relaxace je vědomé uvolnění tělesného a duševního napětí, je přirozeným protipólem
stresu. Zahrnuje řadu tělesných a psychologických změn, přináší zotavení po tělesné a
duševní činnosti, chrání před vyčerpáním, vede k regeneraci a získání nových sil.
Relaxace u dětí předškolního věku je stejně tak důležitá jako u dospělých jedinců. Současný
svět, ve kterém žijeme, je velice urychlen a často vedeme boj s časem. Důkazem jsou
neustále přeplněné diáře a před námi mnoho povinností a starostí, které se často odráží i z
dospělých na děti. Rodiče nutí děti přizpůsobit se divokému životnímu tempu, v němž není
téměř žádný prostor k odpočinku. Ani prostředí mateřské školy se této invazi stresu nevyhne.
Důvodem jsou také příliš velké počty dětí ve třídě, z nichž mnohé bývají neposedné i živé.
Přetížené a unavené učitelky a další okolnosti nenapomáhají tomu, aby výchova a
vzdělávání probíhaly v příznivých podmínkách. Dalším negativním faktorem u některých dětí
je to, že odloučení od rodiny prožívají traumaticky, což znásobuje pocit napětí v celém
kolektivu.
113
Úkolem mateřské školy je mimo jiné je dítě při jeho odloučení od rodiny podpořit a zajistit,
aby se příjemným a přirozeným způsobem dokázalo začlenit do kolektivu vrstevníků a
snášelo lépe odloučení od rodiny. Je důležité respektovat osobnost dítěte, ale zároveň si
dokázat udržet odstup od nároků, které je dítě zvyklé uplatňovat ze své vlastní rodiny.
Zároveň by měla mateřská škola hledat a podporovat prostředky snižující napětí, nervozitu a
hyperaktivitu dětí. Vhodná relaxace a odpočinek tomu může napomoci. Relaxační techniky a
cvičení nemohou nahradit spánek, ale umožní dětem a učitelkám uvolnit psychické a fyzické
napětí, podporují zároveň lepší regeneraci a soustředění. Relaxace učí také děti lepší
adaptaci na problematické situace, relaxační cvičení přispívají k rozvoji motoriky tolik důležité
pro další učení.
Účinky relaxace a vhodných cvičení:
 dokonalejší znalost vlastního těla
 ovládání svých pohybů a emocí
 větší soustředěnost
 přizpůsobení se nové situaci
 socializace (respektování druhých)
 vyjádření prožitku (rozvoj slovní zásoby)
Relaxační cvičení můžeme zařadit kdykoliv během dne, zvláště vhodné jsou v době, kdy u
dětí dojde k poklesu soustředěnosti nebo jsou napjaté až agresivní. Důležitá je pravidelnost
jako součást denního rozvrhu, jen tehdy může být skutečně účinná. Počáteční relaxace by
neměla trvat déle jak 10 minut, postupně je možné prodlužování, které je však závislé od
dětského soustředění. Každé cvičení je vhodné během jedné lekce 3x opakovat, naučenou
relaxaci je možné zařazovat při různých příležitostech. Praktikující učitelky mohou relaxační
cvičení využít i pro vlastní krátký odpočinek. Výsledky se dostaví po několika měsících
pravidelného nácviku.
Spící domeček (relaxace v sedu)
Cílem je zklidnění a soustředění se na jednotlivé části těla. Děti se posadí do kruhu na židle
nebo na podložku.
Projdeme se naším domečkem (rukou obkroužíme náš obličej), zavřeme dveře do kuchyně
(položíme si ruku na pusu - tím se děti zklidní), zavřeme dveře do jídelny (jemně stiskneme
prsty nos), zavřeme dveře do koupelny (zavřeme jedno oko a přikryjeme jej dlaní), zavřeme
dveře do pokoje (zavřeme druhé oko a přikryjeme jej dlaní).
Zašeptáme - „Už spím“ - dáme dlaně na sebe a položíme si na ně hlavu, jako když spíme,
pořád ještě spíme a hlavu přehodíme na druhou stranu, chvíli vydržíme. Pomalu se
probouzíme, protáhneme se a zívneme, otevřeme oči, protáhneme paže (propletené prsty a
protáhneme co nejdál od sebe, nad hlavu do vzpažení).
Říše pohádek
Další typ relaxace v poloze tureckého sedu s představou či fantazií. Některým dětem,
zvláště těm malým, může dělat zapojení do fantazie nebo představ určité potíže. Ale celkový
dopad příjemné atmosféry bude mít na děti pozitivní vliv a povede je ke zklidnění.
Budeme vyprávět tichým a příjemným hlasem krátký příběh - Bylo, nebylo.. Bylo kdesi jedno
dítě a to si přálo podívat se do říše pohádek. A tak si jednoho dne, když bylo venku ošklivé
počasí, sedlo na obláček. Posadíme se také tak (sedneme si do tureckého sedu, můžeme si
zavřít oči) a vydáme se také na cestu. Do země plné obláčků, obláček, na kterém sedíme, je
114
měkký, docela měkoučký.. Pomaloučku se s námi obláček hýbe, pomaloučku, polehoučku cítíte to? Pomalu se obláček začíná zvedat nahoru, začíná stoupat, obláček propluje naší
třídou pomalu dveřmi a my jen klidně sedíme a necháme se na něm unášet. Popisujeme
dále kudy obláček s dětmi letí podle situace v MŠ.
Tímto způsobem se učí děti uvědomit si a představit si předměty, které důvěrně znají, ale
momentálně nevidí. Pokračujeme dále - už jsme na zahrádce, pokračujeme dále brankou,
kterou vcházíme do školky a jsme na chodníku před školkou. Na chodníku jdou maminky
s dětmi a něco si povídají, budeme je chvilku poslouchat. Náš obláček pomalinku stoupá
vzhůru nad hlavy lidí, na všechno se díváme z výšky, už skoro nic neslyšíme, obláček stále
stoupá, slyšíme ptáčky, jak si něco vesele povídají.. Plujeme nad korunami domů a stromů,
je tu ticho, úplné ticho.. Z dálky již vidíme říši pohádek ( jmenujeme různé pohádkové
bytosti), můžeme si s nimi v duchu povídat, pozdravit je, můžeme jim říct, co bychom si přáli
nebo je požádat o radu, poprosit je o nejkrásnější pohádku...
Po chvilce ticha - pak za všechno pěkně poděkujeme a rozloučíme se, náš obláček se vydá
na cestu zpět, pomalinku klesá dolů, hluboko dole pod námi zahlédneme naši školku,
vznášíme se nad ulicí a vidíme střechy domů a aut, už jsme nad naším hřištěm a začínáme
slyšet hluk z ulice a lidských hlasů, cítíme vůni květin a rozeznáváme tváře lidí na chodníku,
obláček vpluje zahradou školky do chodby a do třídy naší školky, už zase sedíme na svém
místě a pomalu můžeme otevřít oči.
Na závěr můžeme požádat děti, aby se soustředily na své okolí. Podívaly se kolem sebe na
věci, které důvěrně znají. Najednou se jim může zdát, že je vidí jinýma očima a vše se zdá
jiné (stejně jako když se vrátí po delší době z prázdnin domů).
Hadrová panenka, panáček (relaxace v lehu)
Položíme se na záda, dolní končetiny dáme mírně od sebe, zavřeme oči, horní končetiny
dáme podél těla, dlaněmi vzhůru. Klidně volně dýcháme (vyzkoušíme hadrové panáčky).
Můžeme navodit atmosféru něčeho pěkného (louka - léto - prázdniny, sluníčka, zvířátek..)
Koťátko leží na zápraží, svítí na něj sluníčko. Tlapky má uvolněné, nožky má uvolněné, celé
tělíčko má uvolněné, očka lehce zavřená. Koťátko leží a odpočívá, jakoby spalo (děti leží na
zádech ve stejné poloze s představou koťátka). Sluníčko koťátko zalechtalo paprskem a
koťátko se začalo pomalu probouzet. Protáhlo tlapky, promnulo si očka, posadilo se a mělo
radost, že je tak pěkný den.
Krokodýl
V lehu na břiše děti roznoží - špičky dolních končetin směřují do stran, paty k sobě. Zkříží
paže, dlaně položí na ramena a bradu pohodlně opřou o zkřížené paže. Děti zavřou oči a
uvolní celé tělo.
Při relaxaci navodíme dětem pocit tepla a sluníčka (slunce prohřívá, teplo uvolňuje). Pro
uvolnění volíme nejčastěji polohu vleže na zádech a pokusíme se slovně zvolit vhodné
přirovnání pro prožití napětí a uvolnění (např. představa čokolády vytažené z ledničky napnutí celého těla, na sluníčku se čokoláda rozpouští - uvolnění; lístek držící pevně na
stromě - na podzim se snáší pomalu k zemi..atd).
Lotosový květ (relaxace ve stoji)
Děti utvoří kruh, drží se vzájemně za ruce. Provádí společné předklony se vzpažením a
záklony se zapažením - otevíráme a zavíráme krásný lotosový květ.
Relaxace může být doprovázena tichou hudbou, zpěvem ptáků, šuměním vody a podobně.
115
Některé typy relaxací jsou použity ze systému jógových cvičení pro děti, jedná se o
přirozenou formu cvičení. Dětské poddajné tělo odpovídá polohám, s nimiž se mohou
identifikovat. Jedná se o polohy imitující různá zvířátka, hmyz, ryby, ptáky. S malým nebo
téměř žádným úsilím děti zaujímají polohu konkrétních zvířat (kobylka, orel, labuť), ale také
stromu, luku, houby. Pomocí těchto cvičení a jejich provádění si děti zlepšují svalovou
koordinaci, rozsah pohybu, svalovou sílu, ale také koncentraci. Jóga má blahodárný účinek
nejen na fyzickou stránku, ale i na psychiku. Právě v dětském věku, kdy se formuje
osobnost, může jóga napomáhat pozitivnímu vývoji dětí. Rozvíjí představivost, jejich
přirozená aktivita je usměrňována a vede ke kázni. U dětí se neprovádí dlouhé výdrže, ale
cviky se spíše častěji opakují.
Lékař (dětský neurolog) doporučuje jógové cvičení především s ohledem na svaly páteře.
Cvičení je totiž cíleně zaměřeno na protahování zkrácených svalů, posilování svalů
oslabených a vede k harmonii a vyváženosti svalového aparátu. Jedinci pak lépe zvládají
výkyvy a nároky každodenního života. Cvičení je uvědomělé, současná dechová gymnastika
řídí rychlost, plynulost a rozsah prováděných pohybů. Vědomé řízení dechu je prospěšné u
každého cviku (nádech zvyšuje svalové napětí, výdech uvolňuje svalové napětí). Sledování
dechu pomáhá dětem se více soustředit, což velmi potřebují. Vědecké výzkumy prokázaly
zlepšení pohybových vzorců, zlepšení držení těla a chování dětí.
Praktická cvičení
 jsou vhodná pro zdravé děti (upevní dobré pohybové návyky), pro oslabené (zlepší
pohybové návyky), odstraní drobné nevyváženosti (tělesné i psychické)
 jsou vhodná pro všechny věkové kategorie, zvláště pro předškolní děti
 doporučuje se zahájit cvičení ve skupině 8-16 dětí, cvičit pravidelně nejméně 1x týdně
alespoň po dobu 3 měsíců
 u oslabených dětí se doporučuje cvičení denně (alespoň 3-4 cviky)
 respektovat věk dítěte (u menších dětí kratší dobu a méně cviků)
Děti jsou tvárné a velmi vnímavé, je důležité vzbudit u nich zájem. Ten souvisí s navázáním
dobrého kontaktu a vytvořením pohodové atmosféry. Důležité je nepodcenit místo ke cvičení
a vézt děti k estetickému vnímání. (upravenost, čistota, příjemná hudba, vůně).










Pokyny ke cvičení
cvičíme v příjemném a klidném prostředí (čerstvý vzduch, ale ne chladno)
nejlépe 1-2 hodiny po jídle
pohodlné oblečení, nejlépe z přírodních materiálů
pozitivní naladění učitele, vlídnost a trpělivost, pochvala
cvičení vedeme hravou formou
nenutíme děti k dlouhým výdržím v pozicích
nedoporučuje se soutěživost, každý cvičí v rámci svých možností
ke cvičení nepatří bolestivé pocity, tlak nebo napětí, ale radost a prožitky
vedeme děti ke správnému dýchání nosem
pokud chceme dosáhnout určitého výsledku, je potřeba cvičit pravidelně, nejlépe
denně
116
Zajíc
Děti se posadí v kleku na paty tak, aby chodidla byla těsně u sebe (vyrovnává páteř). Hlava
je protažena směrem nahoru, brada je rovnoběžná s podložkou. Z protažení se kulatě
spouští hlava, pak krk, ramena, záda k podložce a nakonec se uvolní všechno svalstvo
kolem páteře. V této pozici je vhodné procvičit břišní a hrudní dech (děti nafukují bříško jako
veliký balón, učitel může položit ruku na oblast bederní páteře, kde dochází k mírnému
napětí svalů). Pozice zlepšuje brániční dech. Pokud děti přitáhnou hlavu více ke kolenům,
dochází k protažení svalů hrudní páteře (vhodné při kulatých zádech), v této poloze
provádíme 5x nádech a výdech, děti cítí napětí mezi lopatkami (obměna s nataženými HK).
Cvičení opakujeme 3x.
Tygřík
Jde o dynamické procvičování páteře, děti klečí na kolenou, tělo je ve vzpřímené poloze,
horní končetiny podél těla, předpaží s oporem o dlaně (nádech), s výdechem vyhrbí záda.
Několikrát opakujeme 3-5x a uvolnění na závěr (tygřík odpočívá). Tento cvik rozvíjí správné
dýchání, zlepšuje pružnost páteře, posiluje břišní, zádové a hýžďové svaly, podporuje funkci
vnitřních orgánů.
Motýlek
Sed, dolní končetiny roznožmo, pokrčeny, důležité je zachování rovného sedu (cvik vhodný
na uvolnění dolních končetin především kyčlí). Mírným kmitáním napodobují děti motýlí
křídla, ruce drží špičky prstů u nohou. Provádíme asi 15 kmitavých pohybů. Tento cvik
uvolňuje kyčelní klouby a protahuje zkrácené svaly na vnitřní straně stehen.
Opice
Jedná se o dynamický cvik na souhru všech svalů, děti mají horní končetiny na zemi a chodí
jako opičky (na 4 končetinách). Cvik je vhodný na protažení zkrácených svalů na zadní
straně dolních končetin, zpočátku mají děti končetiny hodně od sebe, při pravidelném cvičení
se daří končetiny přiblížit. Provedeme asi 20 kroků.
Kočička
Děti sedí na patách, vzpřímený trup, dlaně leží volně na kolenou. Děti se opřou rukama o
podložku (provádí kočičí hřbet s nádechem, s vyhrbením a výdechem zpět) - opakujeme 3x.
Po posledním cviku přejdou děti do kleku s předpažením a po té do sedu na paty. Celé
cvičení opakujeme ještě 2x. Cvičení podporuje správné držení těla, správný dech, uvolňuje
svaly podél páteře a zlepšuje její pružnost. Podporuje funkci vnitřních orgánů.
Květinka na louce
Děti provedou sed pokrčmo zkřižný (turecký sed), záda jsou vzpřímená, paže podél těla.
S nádechem upažením vzpažit, děti sepnou ruce nad hlavou, lokty jsou natažené, protáhnou
se, lehce provádí úklony vlevo, vpravo, dopředu, dozadu, kroužky celým trupem (jako když
vítr fouká do květinky na louce). Cvik opakujeme 3-5x, sestava pozitivně ovlivňuje celé tělo.
Kleště
Děti se položí na záda, přednoží obě dolní končetiny a uchopí rukama palce DK, pokusí se
propnout kolena (cvičí se do bolesti, cvik je vhodný na protahování ohýbačů kolen).
Opakujeme 3-5x.
117
Housenka
Děti se posadí na paty, s nádechem zvednou paže nad hlavu, s výdechem provedou hluboký
předklon, dlaně a čelo pokládají na zem. S nádechem provedou zvednutí hlavy a přechod do
lehu na břiše. Brada, hrudník, dlaně, kolena, prsty na nohou zůstávají na podložce, lokty
přitažené vzhůru směřují vzhůru. Pro obě polohy platí pravidelné volné dýchání. Cvičení
opakujeme 3-5x, zlepšuje celkovou koordinaci a svalovou rovnováhu celého těla.
Obr a trpaslík
Děti provádí střídavě výpony s nádechem (obr) a dřepy s výdechem (trpaslík).
Na závěr cvičení krátká relaxace (např. hadrový panáček - děti se položí na záda, dolní
končetiny mírně od sebe, zavřené oči, horní končetiny podél těla, dlaněmi otočené vzhůru,
klidně volně dýchají, odpočívají, můžeme pustit relaxační hudbu).
Hadrová panenka - děti se postaví do mírného stoje rozkročného. Pomalu a uvolněně sklání
hlavu a trup s výdechem (obratel po obratli). V předklonu nechávají paže a šíji, záda
uvolněná, dolní končetiny jsou protažené, po krátké výdrži se vrací děti zpět postupně
s nádechem do původní polohy. Opakujeme 3x. Kromě protažení svalů páteře a dolních
končetin působí tento cvik na smyslové orgány a mozek.
Nácvik břišního dechu
Děti se položí na záda a uvolní se, zavřou oči. Jednu dlaň si položí na bříško a pozorují, jak
se ruka při nádechu zvedá a při výdechu klesá (místo dlaně můžeme použít papírovou
lodičku, vlnky dechu ji budou krásně houpat). Snažíme se, aby děti dýchaly spontánně,
cvičíme 1-2 minuty. Vědomé dýchání do bříška podporuje tělesné a duševní uvolnění,
zlepšuje krevní oběh a látkovou výměnu.
Muzikoterapie
Sluch je schopnost vnímat zvuky. Je společná všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni
speciálním smyslovým orgánem - uchem.
Poslech hudby vyvolává v člověku určité psychické i somatické procesy. Člověk vnitřně
pociťuje a prožívá působení hudby. Hudba a jednotlivé zvuky v něm vyvolávají jisté nálady,
pocity, afekty, jakož i změny chování a současně jsou ovlivněny i nejdůležitější vegetativní
funkce, ale i tvorba hlasu, řeči i vlastní aktivity.
Muzikoterapie
 je léčebná metoda používající jako terapeutického prostředku hudbu
 nejstarší zmínky o spojení hudby a medicíny pocházejí z Bible, kde je
popisováno, jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula
 hudba ovlivňuje vegetativní funkce - srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový
tonus, motoriku, termoregulaci apod. Používá se ke zmírnění bolesti, úzkosti,
strachu
 v psychoterapii se hudba užívá k léčbě adaptability, komunikace, v souvislosti
s neurózami apod. Hudba je sama o sobě komunikací, proto umožňuje oslovení a
porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty
 muzikoterapie může být individuální, skupinová nebo hromadná
118
 reprodukovaná hudba s následnou reflexí se užívá u dospělých při léčbě
alkoholismu a toxikomanie. Aktivní muzikoterapie je účinná při rozvoji psychicky i
somaticky zaostalých dětí. Významná je také léčba postavená na práci s vlastním
hlasem, resp. zpěvem - hlasová terapie.
Muzikoterapeutické techniky:
hudební improvizace, hudební interpretace, zpěv písní, poslech hudby, psaní písní a
kompozice hudby, hudební vystoupení, pohybové aktivity při hudbě, hudba a imaginace,
dechová cvičení při interaktivní hudbě
Vnímání rytmu
Rytmus se může v hudbě vyskytovat i samostatně, bez doprovodu melodie a harmonie.
Rytmická složka hudby úzce souvisí s motorikou člověka, jeho jednáním i prožíváním.
Výrazné, akcentované nebo synkopické rytmy mají na člověka aktivizační efekt. Aktivizační
rytmy se vyvíjejí z nízkého napětí k vysokému a vyvolávají chuť k pohybu a tanci. Při spojení
hudby s tělesným pohybem (tancem) je důležitá rytmická pravidelnost a předvídatelnost
hudby. Relaxační efekt mají především málo akcentované rytmy s vázanými tóny (legáto)
v pomalém tempu. Rytmy vedoucí k pasivitě směřují od vysokého napětí k nízkému.
Typickým příkladem relaxačních rytmů jsou ukolébavky, jejichž rytmy na fyziologické úrovni
evokují houpavé stereotypní pohyby. Rytmy regulační se pohybují mezi póly vysokého i
nízkého napětí bez zvláštních rozdílů.
Možné psychické a hudební analogie:
a) poměrně rychlá, živá hudba – radost, očekávání, štěstí
b) pomalé tempo nebo střídání pomalého a rychlého tempa – smutek, samota, bolest
c) zrychlování – strach, úzkost, neklid
d) zrychlování, nepravidelný rytmus – hněv, agrese, zlost
e) časté opakování rytmických motivů – klid, spontánnost, jemnost
Ukázka praktické práce s hlasem
Cílem cvičení je uvolnit napjaté krční svaly, svaly kolem úst a hlasivky. Naučit děti pracovat
s hlasem, regulovat jeho hlasitost (což může snížit hladinu hluku ve třídě). Cvičení je vhodné
provádět jako součást jiné činnosti nebo při vyprávění pohádky (kdy učitelka může imitovat
hlasy postav), při zpívání.
Děti se posadí do kruhu, svými prstíky naznačí chůzi po schodech nahoru a dolů (učitelka
může zazpívat nebo zahrát na hudební nástroj pro lepší představu). Děti se mohou rozdělit
na 2 skupiny (holčičky a kluky), zvolí si jednoduchou větu, kterou řeknou současně (kluci
hlubokým hlasem, holčičky vysokým). Upozorníme na rozdíl výšky hlasů.
Další obměnou je délka hlasu, po hlubokém nádechu všichni současně drží domluvenou
souhlásku (kdo déle vydrží).
119
Kombinace






ruku položí děti na temeno a drží samohlásku i (vyšší tón)
ruce děti položí na krk a drží samohlásku e
ruka dětí leží na hrudníku a vyslovují samohlásku a
ruka dětí drží bránici a vyslovují samohlásku u
ruka dětí leží na podbřišku a vyslovují o
ruka leží opět na bránici a dětí vyslovují souhlásky tk a ššš
Když se děti budou učit pracovat se svým hlasem, budou jej také lépe ovládat. Nebude
potřeba děti tolik nabádat k tichosti, se kterou mají většinou problém. Poradíme jim, aby
mluvily hlubším hlasem, protože vysoký hlas posluchače více unavuje a vyčerpává.
Motorická a hlasová hra na čmeláčky
Při této hře dochází k propojení pohybu těla s dechem a hlasem. Děti se postaví do kruhu,
vybrané dítě-čmelák se nadechne nosem a bez dalšího nadechnutí vydává zvuk na hlásky
bžžž, přitom se snaží oběhnout vnější kruh. Když nemůže vydržet s dechem, dotkne se
nejbližšího kamaráda rukou jeho pravé ruky a vymění si místa. Nový „čmeláček“ bzučí a běží
k další květince. Důležité je se před vyběhnutím pořádně nadechnout, aby čmeláček doletěl
co nejdále.
Hra je základní formou lidské aktivity. Pro dítě předškolního věku je potřebou a hlavní
činností a v jeho rozvoji je nezastupitelná. Děti si hrají přirozeně a dobrovolně pro jakési
vnitřní uspokojení, jejím prostřednictvím se aktivně vypořádávají se světem. Hra pomáhá
dítěti vyrovnat se s emočními konflikty, pomocí hry získává zkušenosti a dovednosti pro
život. Hra přispívá k přerodu dítěte v dospělého člověka. Pokud v životě dítěte chybí, dochází
k frustraci, deprivaci, stagnaci vývoje a zaostávání. Jestliže si dítě hraje, je zdravé.
Závěrečná relaxace
Psychomotorika a tanec
 vzdělávací cíl - nácvik jednoho z nejzákladnějších pohybových prvků v pohybové
výchově – chůze, správné našlapování, koordinace pohybu, osvojení si pohybových
dovedností, nácvik souladu tanečních kroků s hudbou
 výchovný cíl - smysl pro kolektivní práci, tvořivost, vnímání rytmu, rozvoj citové a
osobnostní stránky, orientace v prostoru, rozvoj estetiky, komunikace
 zdravotní cíl - nácvik správného držení těla, rozvoj dechové gymnastiky, psychické
uvolnění, rozvoj několika svalových skupin současně (chůze a tanec jsou
nejpřirozenější pohybové aktivity)
Kromě tohoto základního rozcvičení je důležité zařadit i některé prvky tanečních kroků
důležitých pro hlavní část cvičební jednotky:
 nácvik taneční chůze
 nácvik houpání- pérování v kolenou
 nácvik tleskání do rytmu
 nácvik „krok sun krok“
 nácvik proplétaného kruhu
Učitel vede a podporuje děti ke správnému provedení.
120
Hlavní část:
Následuje stručný popis již konkrétního tance – jedná se o nejznámější country tanec
Zuzana, který je vhodný pro všechny věkové kategorie.
 Důležité je vytvoření tanečních dvojic, které stojí po kruhu, následuje nácvik několika
základních tanečních figur ve dvojicích, ale i po kruhu (děti již nacvičovaly
v průpravné části)
o osm kroků po kruhu vlevo základním krokem s přídupem a totéž zpět (provádí
se 2x)
o „dámy“ zůstávají na místě a pohupují se do rytmu,“pánové“ (případně druhý
z páru) jde osmi kroky do středu kruhu-zde se děti (tanečníci) pozdraví – a
osmi kroky zpět, totéž provádí „dámy“
o páry se natočí proti sobě a následuje proplétaný kruh (střídavě pravá a levá
ruka), po kruhu jdou tanečníci k 7. partnerovi (hudba napoví), chůze může být
houpavá nebo krok sun krok (opět nacvičeno v průpravné části)
o s novým tanečníkem se vytvoří nový pár, se kterým se provede otočka za
pravé předloktí na místě na osm dob a totéž za levé předloktí
o po té jsou nové páry připraveny po kruhu na začátek tance
Závěrečná část
Následuje uvolnění a zklidnění.
Po ukončení tance si poděkují děti (tanečníci) z levé i pravé strany, po kruhu provedou
několik pomalých hlubokých nádechů a výdechů do předklonu.
Po té se po kruhu posadí, na hlavu si posadí jeden country klobouk – kdo má na hlavě
klobouk sdělí jedním slovem svůj pocit (vjem, emoce) z tance a předá klobouk na hlavu
souseda.
Následuje poděkování dětem za spolupráci, pochvala, hodnocení celého dnešního
programu, pozdrav a na rozloučení si můžeme zatleskat.
Použitá literatura
Brownová Christina, Joga od A do Z
Guillaund Michaele, Relaxace v MŠ, Portál, s.r.o, Praha 2006, ISBN 80-7178-162-X
Havlínová, Vencálková a kol., Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole, Portál 2008
Kulhánková Eva, Písničky a říkadla s tancem, Portál, Praha 2006
Reignierová Jude, Snadná jóga, Beta, Praha 2007, ISBN 978-80-7306-302-3
Rojová Síta, Jóga, hry a pohádky, Portál, Praha 2007
Woolfson Richard, Bystré dítě - předškolák, Ottovo naklad., Praha 2004
Přílohy
Cvičební jednotka na krční páteř
Cvičební jednotka na bederní páteř
Cvičební jednotka proti plochonoží
Cvičení s medvídkem (s obrázky)
Cvičební jednotka na gymnastikbalu (s obrázky)
121
Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik
v režimech dne MŠ
Pavel Valenta
Úvod:
Svojí práci jsem koncipoval tak, aby obsáhla a vyplnila některá pohledy na zdravý pohyb dětí
v mateřské školce, a nejen dětí. V první části jsem se zaměřil na dnes už známou a i mnou
vyzkoušenou práci s padákem. Jedná se výslovně o skupinové hry dětí, využívajících
vzájemné interakce, tudíž i sociálních vazeb. Shrnul jsem všechny mnou dostupné materiály
a věřím, že zdaleka nejsou všechny.
V druhé části jsem se zaměřil více méně na individuální práci s dítětem z hlediska
rehabilitačního. Cvičení na míči je podle mne ta nejpřirozenější průprava ke správnému
držení těla bez použití jakéhokoli speciálního zařízení. Dociluje se správných návyků pro
správné držení těla a tím i zdravého růstu dítěte. Samozřejmě, že tato cvičení jdou zařadit i
jako skupinová, jen to potřebuje více praxe a pozornosti na jednotlivé děti, aby bylo
dosaženo kýženého efektu.
V třetí části se netradičně zaměřuji na, podle mne, velice důležitou část práce ve školce, a to
je samotný učitel. Zařadil jsem tak do mé práce i krátkou čínskou rozcvičku, která na základě
mých zkušeností nejen že rozpohybuje učitele do kondice, ale navíc mu navodí kýžený klid a
pohodu, která je pro někdy stresující práci s dětmi velmi důležitá. V závěru práce jsem
nechal prostor pro případné připomínky a doplňky.
Hry s padákem
Chůze s držením padáku : „Do kola se zatočíme,
vesele si poskočíme.
My nechceme stranou stát,
budeme si spolu hrát.“
Padák zvedáme nad hlavu (napnutý, nevytváříme kopuli) a dáváme těsně nad zem (jdeme
do dřepu) - reakce na změnu zvuku: tlesknutí, dupnutí. Lze spojit s prstovými činelky
(trianglem)
= padák nahoře, činel a plstěná palička = padák dole (Děti při hře stojí po obvodu padáku.)
122
Chůze s padákem – reakce na změnu zvuku – opět můžeme využít prstové činelky nebo
triangl a velký činel, nebo pro změnu je při bubínku padák dole a při zvuku dřívek nahoře.
Chůze s držením padáku – reakce na změnu tempa. Činel - pomalu, bubínek – rychleji,
dřívka …
Padák položený na zemi
Barvy: „Všechny barvy dobře znám. Na kterou si stoupnout mám?“ (Nebo kleknout,
sednout)
Padák leží rozprostřený (nejlépe na koberci), děti chodí kolem něho Učitelka, nebo určené
dítě zavolá jednu z barev padáku. Aby se padák neničil, hrajeme bez bačkorek.
Pozn.: pokud máte malý padák, tak omezte počet dětí – aby se na výseče určené barvy
vešly.
Barvy: nejmenujeme barvu, ale při slově pampeliška jdou děti na žlutou, travička na zelenou
…
Barvy: reakce na zvuk. Např. při zvuku trianglu nebo prstových činelků jdeme na žlutou
barvu, při zvuku bubínku na zelenou…
Vytváříme cirkusové šapitó
Stojíme po obvodu padáku, posadíme se (o něco blíže ke středu) a napnuté nohy schováme
pod padák. Ruce drží okraj padáku. Leháme si na záda, nohy zvedáme svisle vzhůru, ruce
stále padák přidržují. Vytvoříme tak „cirkusový stan“ ve kterém může proběhnout i pár vteřin
trvající vystoupení šašků, koníčků…
Vlny
Držíme padák pevně asi ve výši pasu a pohybem vytváříme malé vlnky, větší, největší.
Pohybem vln můžeme např. doprovodit vyprávění pohádky O rybáři a rybce.
Vytváření kopule Možno i ve spojení s glissandem na zvonkohře (vzhůru, dolů)
Podbíháme pod kopulí – kdo chce, podle jmen, podle barev
Prší, prší
„Prší, prší jen se leje,
kam se děti podějeme?
(padák jde vzhůru a dolů)
(padák jde vzhůru a dolů)
Utíkáme ve spěchu
(padák jde vzhůru a dolů)
do domečku pod střechu.“ (na slova do domečku vytváříme kopuli a na slova pod střechu
děti vbíhají pod padák a sedají si např. do dřepu)
Popis: polovina dětí drží padák a opakovaně vytváří kopuli. Ostatní pobíhají venku. Na slova
pod střechu vběhnou pod padák, který se na ně lehce snese.
Myšičko, myš, pojď ke mně blíž!
Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš.
Popis: polovina dětí drží padák, pod kterým jsou schované nebo pobíhají myši. Kolem
padáku chodí kocour a myšky láká ven. Na slova nepůjdu kocourku, nebo mě sníš vybíhají
123
myšky ven a kocour se snaží některou chytit. Chycená myš je buď vyřazena ze hry, kterou
už jen pozoruje, nebo se stává kocourem – role se vymění.
Princezna
Pokud máte padák s větším otvorem ve středu, může se dítě do otvoru postavit a přidržet si
padák v pase. Ostatní jsou ve dřepu a se „sukní“ princezny lehce pohybují. Můžeme spojit
třeba se slovy
Princeznička na bále, poztrácela korále…
Koulení míčků
Děti drží padák asi ve výši pasu, na látku položíme míček a pohybem padáku
(nadzvedávání, snižování) se snažíme míček dokola koulet. Přidáme další, třeba velký míč a
sledujeme pohyb dvou míčů (Paleček a obr). Míčky koulíme tak, aby nám pokud možno
nepropadly otvorem ve středu padáku, nebo se je pak záměrně snažíme vést tak, aby dírou
propadly.
Nadhazování míčků
Míček skáče jako ptáček
Popis: jeden nebo více míčků se snažíme nadhazovat pohybem padáku
„Míček skáče jako ptáček.
Vyskočí až nad obláček?
Skákej míčku výš a výš!
Kampak asi doskočíš?“
Nafukovací míč ve středu padáku
Máte nafukovací míč, který má obvod stejný, přesněji řečeno o maličko větší než je průměr
otvoru v padáku? Pak se tento nafukovací míč snažíme koulením, bez pomoci rukou do
otvoru umístit a když se nám to povede, zkoušíme míč nadhazovat tak, aby vždy zase
zpátky dosedl na otvor.
Můžeme s dětmi nahlas počítat, kolikrát se nám to povede…
Využití nafukovacích balónků
Popis: pomocí padáku nadhazujeme nafouknuté pouťové balónky. Je lépe držet padák např.
jen levou rukou a pravou rukou se snažit udržet balónky nad padákem, aby nevyletěly mimo.
„Balónek se sem tam houpá,
dolů klesá, vzhůru stoupá.
Leť balónku výš a výš!
Třeba k slunci doletíš.“
Myšky v domě
„Myšky běhaj´ sem a tam,
já si na ně pozor dám.
Jak je v domě spatříme,
do pasti je chytíme.“
Popis: polovina dětí drží padák, druhá polovina pobíhá sem tam – pod padákem i mimo
padák. Při posledních slovech se děti snaží z domu ( z pod padáku) vyběhnout.
124
Myšky v komoře
„V komoře jsou myšičky,
nastražíme pastičky.
Kdo nechce být polapen,
musí utéct rychle ven.“
Popis: polovina dětí drží padák, druhá polovina pobíhá pod padákem.Při posledních slovech
se děti snaží vyběhnout mimo padák.
Zajíc v zelí
Tuto hru jsem kdysi viděla na videokazetě MŠ z Města Touškov, kde ji hrály děti spolu
s rodiči.
„Zajíc lezl do zelí, my jsme ho tam nechtěli.
Past jsme na něj nastražili, abychom ho chytili.“
Popis: polovina dětí (event. jejich rodiče – viz výše) drží padák. Pod padákem běhají „zajíci“,
sbírají po jednom kuse „zelné hlávky“ (před začátkem hry položíme do středu padáku
silonové drátěnky nebo papírové koule …) a vynášejí je ven, mimo padák do místa, kde mají
pelíšek. Na konci říkanky padák snížíme k zemi. Chytíme některého zajíce? Kolik hlávek zelí
zajíci odnesli?
Posíláme „dárek“
Popis: hru můžeme využít např. v den, kdy některé dítě má svátek, narozeniny. Ráno
nakreslíme nebo namalujeme pro kamaráda přáníčka nebo vyrobíme maličké dárky a
vložíme např. do krabičky od náhrdelníku. Krabičku položíme na padák, který držíme asi ve
výši pasu a „pošleme“ dítěti dárek naší „padákovou poštou.“
Kdo se ztratil? (Na detektiva)
Na zemi ve třídě leží padák. Děti chodí volně v prostoru okolo, na pokyn učitelky se zastaví a
zavřou oči. Učitelka vybere jedno z dětí, dotkne se ho a to se potichoučku schová pod
padák. Pak děti oči otevřou. Který detektiv přijde nejdříve na to, kdo je pod padákem
schovaný?
Hra na sochaře
Popis: děti utvoří dvojice. Jeden z dvojice je sochař, druhý „modelovací hmota“. Dítě –
dobrovolník bude dělat model.
Děti ve dvojicích si zavřou oči a učitelka zakryje dítě – model padákem. (Dítě zaujme
nějakou jednoduchou polohu.) Sochař přijde k zakrytému modelu a hmatem zjistí, zda dítě
sedí, klečí, jak má nohy, ruce… Podle svého zjištění pak tvaruje svoji „modelovací hmotu“ do
stejné polohy. Pokud si sochař polohu modelu nezapamatoval přesně, může se k němu – i
vícekrát vrátit. Po chvíli učitelka model odkryje a zkontrolujeme, jak se napodobení zdařilo.
Hra na žraloka
Jedna z kolegyň nám na semináři popisovala, jak si hrají s dětmi oblíbenou hru na žraloka.
Děti jsou po obvodu padáku, který drží kousek nad zemí a vlní s ním Pod padákem leze dítě
– žralok a snaží se přilézt ke kraji a některé z dětí chytit…
125
Padák ve spojení s hudbou
Víly tančí na vodní hladině – pentatonika (z diatonické zvonkohry vyjmeme F,H)
Popis: padákem vytváříme malé vlnky těsně nad zemí a asi 2 – 4 děti dle velikosti padáku
mohou
na padák vstoupit a pomalu, ladně tančit za doprovodu hry na dvě zvonkohry v pentatonice.
Pozor! Zvláště na parketách nebo plovoucí podlaze velmi dbáme na to, aby se děti
pohybovaly zvolna, při rychlém pohybu hrozí nebezpečí uklouznutí a pádu !!!
Kukla – motýl
Využijeme písničku „Čarodějnice“ od Karla Háby – zpěvník Malým zpěváčkům str. 220 a
221.
Popis: dítě se posadí do středu padáku ležícího na zemi, okraje uchopíme a držíme asi ve
výši pasu. Chůzí malými kroky po obvodu kruhu uprostřed sedící dítě lehce zavinujeme,
housenka se zakuklí a rozvinujeme (je z ní motýl…). Pozor! Padák nesmíme při
zavinování utahovat a dítě zavineme lehce jen do výše ramen. Některé děti se těší, až je
budeme zavinovat, jiné mohou mít pocity úzkosti!
„Rozvíjej se poupátko“ z filmu Pyšná princezna.
Tato dětmi oblíbená písnička také láká k rozvinutí růžového poupátka – pohyb viz výše.
Abychom mohli poupátko rozvíjet, musí být nejdřív zavinuté. Aby pohyb neprobíhal mlčky,
doprovodila jsem „zavíjení“ slovy:
„Na zahradu slunce svítí
všude kvete krásné kvítí.
I růže už zakrátko,
rozvine své poupátko.“
Text podle potřeby opakujeme, až je dítě, které sedí ve středu padáku zavinuté.
Pak se podle první sloky písně z filmu poupátko rozvíjí.
Pohyb míčků v padáku
- koulení míčků v padáku můžeme spojit s písní „Koulelo se koulelo červené jablíčko“ (event.
i Pod dubem, za dubem…)
Hastrmane, Tatrmane – hra se zpěvem
Podle dětského říkadla si můžeme zahrát hru na Hastrmana.
Popis: padák – rybníček - leží na zemi, po něm opatrně chodí Hastrman. Děti pobíhají nebo
rytmicky poskakují mimo padák podle říkadla, které můžeme jednoduše na 2 nebo3 tóny
zazpívat:
„Hastrmane, Tatrmane, dej nám kůži na buben, (g,g,f,f,e,e,f,f, g,g,f,f,e,e,f nebo
g,g,e,e,g,g,e,e..)
budeme ti bubnovat, až polezeš z vody ven.“
(g,g,g,e,g,g,g,g, g,e,g,g,e,e,e)
Mámo, táto, v komoře je myš: hra se zpěvem
„Mámo, táto, v komoře je myš, mámo, táto v komoře je myš.
Pustíme tam kocoura, on tu myšku vyšťourá.
Mámo, táto, už tam není myš.“
Popis: známou písničku můžeme spojit s pohybem např. tak, že stojíme, držíme padák asi
ve výši pasu nebo prsou a chodíme s padákem dokola. Pod padákem je schované dítě –
myška, která buď sedí, nebo leze. Mimo padák chodí kocour. Na slova „pustíme tam
126
kocoura…“ vbíhá kocour pod padák, při slovech „on tu myšku vyšťourá“ myš chytí a odvádí ji
pryč.
Černá díra
Úkol: manipulace s padákem, odhad pro pohyb míče, spolupráce
Pomůcky: padák, malý lehký míček velikosti tenisového (různé míčky různých vah i velikostí
– maximální velikost však taková, aby míček prošel otvorem)
Popis hry: Děti stojí okolo padáku a drží oběma rukama poutka padáku. Paní učitelka vhodí
na padák malý míček. Děti se snaží pohybovat padákem (vesmírem) tak, aby míček
(planeta) skončil v otvoru uprostřed padáku (v černé díře).
Varianty: (pro starší děti) Na vypnutou plachtu položíme několik různých míčů. Úkolem dětí
je nechat propadnout postupně všechny balony otvorem v co nejkratším čase. Další varianta
pro skupinu předškoláků: Děti rozdělíme na dvě skupiny. Každá skupina má svůj míč (stejně
velký, jen jiné barvy). Děti stojí kolem padáku a drží jeho poutka, střídavě hráči jedné a druhé
skupiny. Cílem je dosáhnout toho, aby právě míč mé skupiny propadl otvorem jako první.
Mexická vlna
Úkol: manipulace s padákem, odhad pro pohyb míče, vzájemná spolupráce
Pomůcky: padák, větší a těžší míč (jako na sálovou kopanou)
Popis hry: Všichni hráči drží oběma rukama padák za okraje. Učitelka položí míč na padák
poblíž okraje. Snahou všech hráčů je udržet míč při okraji padáku (pozor aby nevypadl) a
zároveň ho rozpohybovat kolem dokola. Pokud se to podaří vznikne „mexická vlna“ (
podobná známé z diváckých tribun).
Varianty: (pro mladší děti) Jiná varianta: Děti drží kolem dokola padák ve výši pasu. Jedno z
dětí (nebo dvě proti sobě) běží kolem dokola stojících dětí držících padák, jak je míjí, dotýká
se jich rukou. Když stojící dítě ucítí dotek, hned vzpaží a zase připaží. (Běžící děti mohou na
povel učitelky měnit směr.)
Výměna
Úkol: Procvičení barev, reakce na signál, orientace v prostoru
Pomůcky: padák
Popis hry: Děti stojí kolem padáku, každé drží jeho okraj u jedné z barev. Chodí dokola a
říkají: „Hádej, hádej hadači, která barva nestačí? Kterápak se změnit má? A bude to, a bude
to: ČERVENÁ.“ Při vyřknutí určené barvy (např. červené) se všechny děti zastaví, vzpaží
(nafouknou padák). Děti stojící u vybrané barvy se pustí a podběhnutím pod padákem si
vzájemně vymění místa. Pozor na srážku dětí pod padákem!
Kdo je žabák?
Úkol: manipulace s padákem v rytmu, paměť, posilování vzájemných vztahů ve skupině,
smysl pro fair play (udržet oči zavřené)
Pomůcky: padák
Popis hry: Děti stojí se zavřenýma očima kolem padáku, každé drží poutko padáku. V rytmu
říkanky pohybují padákem nahoru a dolů:
Skáče šipky, lomeňáka, (ze vzporu dřepmo stoj, vzpažit – padák vzhůru)
za večerů koncert kváká.(vzpor dřepmo – padák leží na zemi)
Na rybníku pod hrází, (stoj, vzpažit)
když měsíček vychází.(vzpor dřepmo pustit padák)
Paní učitelka během říkanky dotykem označí žabáka, který se v rybníčku (pod padákem)
schová. Když vyjde měsíček, děti mohou oči otevřít a hádat, kdo je žabákem.
127
Hrátky
Pomůcky: padák
Popis hry: Děti stojí okolo padáku a drží oběma rukama poutka padáku. Zpočátku děti padák
pouze “nafukují“ – víří vzduch (jsou větříky, zprvu malé a mírné, později silnější, až se stanou
vichrem z hor) zdviháním plachty vzpažováním a připažováním.
Popis hry: Jedno z dětí si libovolně lehne či sedne doprostřed padáku, ostatní děti klečí, drží
poutka padáku a dělají větříky, které vzdouvají nejprve malé a stále větší mořské vlny kolem
velryby uprostřed.
Popis hry: Děti stojí okolo padáku a drží každou rukou poutko padáku. Na známou písničku:
„Houfem ovečky“ děti podle pokynů paní učitelky chodí za zpěvu písně dokola – mění směr,
pohybují se k sobě (do středu kruhu), dupou či cupitají, nadouvají padák apod.
Vodník Frantík
Padák rozložíme na koberci. Pozor na parkety nebo plovoucí podlahu, látka padáku může při
prudkém pohybu klouzat. Vodník Frantík (má na hlavě klobouk s pentličkami nebo pentle za
pasem) chodí bos zvolna po ploše padáku, ostatní děti stojí nebo poskakují a pobíhají v
prostoru mimo padák a volají:
Vodníčku, vodníčku, jakpak se máš v rybníčku? Vodníku, Frantíku, jakpak se máš v rybníku?
Vodník odpoví:
Já nejradši ticho mám, vás, křiklouni, pochytám.
Vodník Frantík vybíhá z padáku a pokud někoho chytí, ten se posadí zkřižmo na plochu
padáku a hra se opakuje. Nebo se ten, kdo je chycený, stává vodníkem. Role se vymění.
Balónku, hop!
Úkol: manipulace s padákem, odhad pro pohyb míče, vzájemná spolupráce
Pomůcky: padák, velký nafukovací míč (nepropadne středovým otvorem)
Popis hry: Děti stojí v kruhu a drží poutka padáku, v němž je velký míč. Odříkávají:
“Zatočíme balónek, dokolečka dokola. Pohoupáme balónek houpy hou, houpy hou.“ A
Anička (paní učitelkou vybrané dítě) zavolá: Balónku, hop!“
Děti chodí (s napnutým padákem) dokola, pak míč pohoupají a na povel (Hop!) se snaží
vyhodit míč co nejvýše do vzduchu a následně ho zase chytit zpět do padáku.
Literatura:
Hrajeme si s padákem, Hurdová, Eva
128
Příklady typů padáků:
Cvičení na míčích pro fyzickou i psychickou kondici I
Říká se jim různě:
Tyto velké míče jsou nazývány nejrůzněji a to od gymnaballů, rehabilitačních, skákacích,
gymnastických balónů až po fit balony. Tyto gumové (vinylové) míče se dají dle typu
nafouknout do různých rozměrů od několika centimetrů až do více než metru. Jsou různě
barevné, s držadly, s drobnými masážními výstupky nebo třeba průhledné s kuličkami uvnitř,
mohou být i vejčitých tvarů... Pro každého je třeba vybrat ten správný typ, zejména se přihlíží
k výšce cvičence, je samozřejmě obtížné pořídit vhodnou velikost, jestliže jich chcete pořídit
15 pro celou třídu - v tom případě je nejlepší zvolit asi nejčastější velikost a několik menších
a větších míčů.
Jestliže se však chcete koupit míč k sobě domů, musí odpovídat zejména vaší výšce a to
tak, že když na míči sedíte nohy musí v kolenou svírat větší než praví úhel, mít menší balón
není ze zdravotního hlediska vůbec vhodné a na větším hrozí nebezpečí pádu.
S váhou si nemusíte dělat starosti, protože nosnost míče je až 300 kg. Jejich povrch je
bakteriocidní, tzn. že se na něm neměli udržet ani mikroby ani bakterie. Pokud chcete
opravdu kvalitní míč, vybírejte ten, který má nejsilnější "gumu", ty, které jsou tenké (a
vesměs levnější), odejdou mnohem dříve a je možné, že i po několika cvičeních prasknou.
Opravdu dobré míče dnes stojí asi kolem 700 Kč.
Pro předškolní děti jsou nejlepší míče s držadly, protože se mohou při skákání pohodlně
držet. Starší děti, které už zvládnou udržování rovnováhy, můžeme postupně učit přidávat k
hopsání pohyby rukou, nohou, případně válení se po míči na břiše.
129
Příklady cvičení:
Sed na míči + pohupy a pohyby paží
sed na míči roznožný, obě nohy celou ploskou na zemi, přidat různé pohyby paží, např."ptačí
křídla" a letíme do teplých krajin (obr. 1 - ruce na ramena = vlaštovka s malými křídly, obr.2 čáp s velkými křídly apod.)
Správný sed na míči by neměl být přímo ve středu, ale malinko vepředu.
Nohy v mírném roznožení se celou ploskou opírají o zem, břicho je zatažené (zpevněné) a
záda rovná. Ramena tlačit směrem dolů (nezvedat je), lopatky k sobě a hlavu držet vzhůru.
Při tomto cviku jsou zapojené téměř všechny svaly těla a samy děti po chvilce zjistí, že
pokud někde povolí, tak spadnou, a naším cílem je se na balonu udržet.
Sed na míči + pohyby nohou
sed na míči roznožný, vzpažit zevnitř (obr 3), střídavě zvedat koleno jedné a druhé nohy s
krátkou výdrží, chodidlo nad zemí (zebe nás x pálí nás, čáp stojí na jedné noze...)Cvik pro
děti, které mají dobré koordinační schopnosti a na míči zvládají dobře sedět, bez problémů s
balancí. Pokud se děti na balonu neudrží, mohou připažit a rukama se přidržovat balonu.
Rovná záda v sedu na míči
130
základní polohy jako na obr. 3, vzpažit s protažením do výšky (vykvetla květina, ale děti ji
zapomněly zalévat a květina vadla)
pomalý předklon (obr. 5), dlaně se mezi nohama dotýkají země
Uvědomit si rozdíl mezi správným držením těla v sedu (rovná záda) a nesprávným (kulatá
záda). Sed, ruce položit na kolena, narovnat záda. Opakovat několikrát za sebou, aby si děti
tento rozdíl zažily.
Zařazujeme vždy, když vidíme nesprávné držení těla v sedu.
Sed na míči + pohyby pánve
sed roznožný, upažit dolů pohyby pánví vpřed, vzad, vpravo, vlevo spojit pohyby do všech
čtyř stran, ruce pomáhají udržovat rovnováhu.
Rytmizovat pohyby podle říkadla, což je dětem velmi blízké. Využívat pojmů pro orientaci vpravo,vlevo, vpřed, vzad
Ze sedu postupný leh sed na míči snožný (chodidla u sebe) pomocí krokování postupný leh
na míči; ze strany přidržovat míč rukama, krokováním zpět do sedu (obr.9) mraveneček dělá
malé krůčky vpřed a zpátky (s dětmi vymýšlíme s synonyma: ťape, cupitá...).
Učit se držet rovnováhu na míči a společně i protahovat zádové svaly (prevence kulatých
zad).
Cvičení rovnováhy
sed na míči skrčný, upažit dolů, nohy nad zemí paty tlačit vzhůru
celými dolními končetinami stlačovat míč a současně držet
rovnováhu tlačíme bez opory pokrčené nohy do míče (chodidly,
koleny kotníky)
Upozornit děti na mírný posun na míči vzad a na upažení dolů
(lépe se udržuje rovnováha). Při pocitu "asi spadnu" dát rychle
nohy na zem
Upozornit děti na mírný posun na míči vzad a na upažení dolů
(lépe se udržuje rovnováha). Při pocitu "asi spadnu" dát rychle
nohy na zem
131
Leh na břiše na míči s oporem nohou o podložku
z kleku "stíhačka"- leh na břiše na míči oporem o špičky natažených nohou, vzpažit dlaně
vpřed, horní polovinu těla zvedat nahoru, ruce do zapažení, tělo zůstává nahoře (křídla);
přistáváme - vzpažit, zpět do kleku
Posilování zádových svalů, necvičit dlouho, nutně zařadit relaxaci - "líný brouk" - kolena
široce kolem míče na zemi, hlava a ruce na míči, malé dokutálení na míči vpřed-vzad,
vpravo-vlevo.
Posuny na míči na břiše
Výdrž v lehu na míči
leh na břiše na míči, přeručkovat vpřed
i zpět s nataženýma nohama,
míč zůstává pod pánví
Neopakovat dlouho, opět zařadit relaxaci
leh na míči, ruce v týl (za hlavu)
pohupování - opor o paty, nebo o
celá chodidla, nohy natažené
Důležité pro dobrou stabilitu je roznožení;
pozor na správné držení hlavy (opora
krční páteře)
Popis cviků s míči
Základní sed na míči:
Při správném sedu na míči máme nohy dostatečně daleko od sebe (cca 75°),abychom si
zajistili stabilitu. Chodidla se celou plochou opírají o zem. Úhel mezi tělem a stehnem a mezi
stehnem a holení nesmí být menší než 90°. Na míči nesedíme na vrcholu, ale mírně
vepředu, část váhy přebírají nohy (aby se nám nestalo, že přepadneme dozadu). Tělo i hlavu
držíme vzpřímeně (nikoli křečovitě), ramena tlačíme mírně dozadu a dolů, ruce volně podél
těla nebo na stehnech.
132
Při hopsání nesmíme ztratit kontakt s míčem, proto se jen pohupujeme, nikdy
nenadskakujeme!
1. V sedu na míči se rozhopsáme.
1A. V rytmu hopsání střídavě přitahujeme obě kolena co nejvýše k hrudníku. Zadeček přitom
pořádně zaboříme do míče, záda mírně ohneme ke kolenu.
1B. V rytmu hopsání střídavě vykopáváme jednu a druhou nohu do vzduchu, rukama se
dotkneme kolena, zdatnější tlesknou rukama pod kolenem.
2. V klidu sedíme na míči, ruce v tříslech, abychom vnímali pohyby pánve, a pomalu
soustředěně vychylujeme pánev střídavě vpravo a vlevo. Míč by se měl pod námi mírně
valit. Poté zatneme hýžďové svaly a podsadíme pánev dopředu a pak vysadíme zadeček
dozadu. Při třetí variantě valíme míč pod sebou dokola, střídavě na obě strany.
3. V sedu na míči se rozhopsáme. Ruce zvedneme nad hlavu a do rytmu střídavě
vytahujeme vysoko levou a pravou ruku.
4. V sedu na míči se
na ramena a do rytmu je vytahujeme
vysoko nad hlavu.
rozhopsáme. Ruce složíme
133
5. V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu začneme pochodovat. Pracují nejen nohy, ale i
paže. V tomto pochodu uděláme několik malých krůčků dopředu. Zadeček se nám na míči
přesídlí více dopředu a my musíme více zatlačit do míče. Když cítíme napětí ve
stehenních svalech, zase se pomalu pochodem vracíme dozadu.
6. V klidu sedíme na míči, rukama si jej po obou stranách přidržujeme. Drobnými kroky
přesuneme těžiště do přední části míče a pomalu na míč naleháváme bedry. V této fázi je
velmi důležité hodně tlačit do míče, jinak nám ujede. Takto se pomalu sesuneme až do
dřepu. Ideální je, když dosedneme zadečkem až na zem a zády stále silně tlačíme do
míče. Nelze provádět na kluzké podlaze (koberec), kde by nám ujížděly nohy i míč.
7. V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu střídavě unožujeme levou nohu a zároveň
upažíme do protisměru za pravou rukou. Vrátíme se zpět a opakujeme křížem na druhou
stranu.
8. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen i lýtek.
8A. Zatneme břicho a svaly dna pánevního a pánev nadzvedneme nad podložku. Pomalu
obratel po obratli vracíme na podložku.
134
8B. Zůstaneme v pozici se zvednutou pánví a snažíme se střídavě každou nohu
nadzvednout o pár centimetrů nad míč. Opačnou nohu silně zapřeme do vrcholu míče.
Tento cvik je nejen velmi náročný na břišní svaly, ale zároveň i na stabilitu.
9. Ze dřepu (cvik č. 6) pomalu zády naleháváme na míč. Pracují stehna, ale nesmíme
zapomenout silně tlačit zády do míče. Chodidla jsou na místě a míč se nám pod zády valí
tak daleko, až na něm celými zády ležíme. Ruce vzpažíme a celé tělo takto protáhneme.
Dbáme na to, aby nám hlava nevisela moc nízko! Pomalu se vracíme zpět do dřepu a celé
několikrát opakujeme. Uvolňujeme zejména napětí v zádech, protahujeme prsní svaly.
10. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a lýtek.
Nohy jen velmi mírně vychylujeme do stran a masírujeme si takto křížovou kost. Vhodné
jako relaxační poloha.
11. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a
lýtek, ruce rozpažíme. Nohy na míči valíme doprava tak daleko, jak je nám svalové
napětí příjemné a hlavu zároveň otáčíme doleva. Opakujeme křížem na druhou stranu.¨
12. Ve dřepu, míč mezi stehny, na míč nalehneme a převalíme se tak daleko, až se rukama
dotkneme podložky.
135
12A. Mírně a uvolněně se kolíbáme na míči dopředu a dozadu. Uvolňujeme napětí v
zádech.
12B. Ruce i nohy se dotýkají podložky, ale silou je protáhneme dopředu a dozadu.
13. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Provádíme
kliky, přičemž obtížnost regulujeme tím, jak daleko máme nohy opřené o míč.
Nejjednodušší varianta je o vrchol míče se opírat třísly, těžší je přeručkovat tak, aby byl
míč pod stehny a nejobtížnější (i na stabilitu) je opřít si o vrchol míče holeně.
14. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pravou nohu
ohneme v koleni a zvedáme ji směrem vzhůru. Poté nohy vyměníme. Dbáme, abychom
se neprohýbali v bedrech! Posilujeme hýždě a stehenní svaly.
15. Nalehneme na míč tak, abychom se rukama i nohama dotýkali podložky. Ruce i nohy
široce od sebe, abychom si zajistili stabilitu. Střídavě propneme do dálky pravou nohu a
levou ruku. Opakujeme křížem na druhou stranu. Posilujeme svaly paží a zad.
16. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pomalu
136
ručkujeme a míč pod sebou valíme tak daleko, dokud si udržíme stabilitu. Stejným
způsobem se vracíme zpět.
17. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Kolena
zaboříme do míče a podvalíme si ho pod sebe tak, že zvedneme zadeček vysoko.
Posilujeme svaly paží a stehen. Velmi náročný cvik!
A závěrem jeden cvik bez obrázku.
Posadíme se na míč blízko stěny nebo jiné opory a přidržíme se rukou. Nohy široce
rozkročíme a skrčíme na míč tak, abychom ho jakoby objímali vnitřní stranou stehen a lýtek
po stranách. Když se na vrcholu míče usadíme, pomalu se pouštíme opory a snažíme se
vyrovnat stabilitu. Ze začátku je to velmi těžké, ale čím více budete s míčem kamarádit, tím
déle vydržíte na míči sedět bez držení. Perfektní cvik, protože pracují i hluboké svaly celého
těla.
Úvod do čínské medicíny
Čínská medicína je jedinečný léčebný systém starý téměř 5000 let. Jedná se o složitý vědní
obor, jehož základem je fyziologie, patologie, diagnostika, prevence a léčba onemocnění.
Jejím hlavním principem je celostní pojetí člověka. Ústředním jádrem je teorie Yin a Yang a
teorie pěti prvků. Teoretický základ čínské medicíny je ovšem mnohem širší a musí být brán
jako celek. Na jeho studium je třeba mnoho let, ne-li celý život.
Klinická diagnóza a léčba v tradiční čínské medicíně jsou založeny zejména na teorii jinjangu (yin-yang) a teorii pěti prvků, které na studium fyziologických aktivit a patologických
změn lidského těla a jejich vzájemné vztahy aplikují přírodní jevy a zákony. Mezi typické
terapie tradiční čínské medicíny patří akupunktura, bylinná léčba a cvičení čchi-kung
(qigong). U akupunktury léčba probíhá stimulací určitých oblastí vnějšího těla. Bylinná léčba
působí vnitřně na orgány zang-fu, zatímco čchi-kung se pokouší obnovit řádný tok informací
uvnitř sítě prostřednictvím regulace čchi. Tyto terapie se ve svém přístupu zdánlivě velmi liší,
přesto všechny sdílejí stejný základní soubor předpokladů a náhledů na povahu lidského těla
a jeho místo ve vesmíru. Někteří vědci popisují léčbu nemocí prostřednictvím bylinné léčby,
akupunktury a cvičení čchi-kung jako „informační terapii“.
137
Orgánová rozcvička Makko-ho
Rozcvička Makko-ho je doporučována cvičit ráno a večer. Celá rozcvička by neměla zabrat
ne víc jak 20 min. Každý cvik provádějte 3x strečinkovým způsobem, to znamená s dechem
do protažení, poté uvolnění a znova do protažení. Není nutné velké úsilí, hlavně ze začátku.
Snažte se hlavně procítit pohyb a energii.
Celá rozcvička viz příloha v PDF.
Závěrečné doplňky - odkazy:
Zvonkohra Koshi: http://www.muzikohrani.cz/zvonkohra-koshi/
Hrací plachta s motivy Země, Voda a Vzduch:
http://www.lokki.cz/detail/56078-hraci-plachta-s-motivy-zeme-voda-a-vzduch/?sekce=107
138
Modul č. 5
Využití pracovních činností s ohledem
na rozvoj jemné a hrubé motoriky dětí
Modul zpracovaly:
Mgr. Iveta Bučková
Bc. Ivana Zelená
Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního
fondu a státního rozpočtu ČR
139
140
ROZVOJ JEMNÉ A HRUBÉ MOTORIKY V PŘEDŠKOLNÍM
VĚKU
Motorika je souhrn pohybových dovedností, které umožňují samostatné přemisťování se
v prostoru, zaujímání různých poloh celého těla, manipulaci s předměty, jednotlivé pohyby
částí těla: paží, zápěstí, prstů ruky, nohou, chodidel atd. Základy motoriky se utvářejí již
v prenatálním období dítěte a po narození motorický vývoj probíhá v součinnosti s vývojem
psychických funkcí a tělesným vývojem. V předškolním věku se výrazně mění kvalita pohybu
a pohyblivosti, pohyby jsou cílené, přesněji zaměřené na dosažení určité činnosti. Zlepšuje
se obratnost i koordinace. Aby se dítě pohybově dobře vyvíjelo, potřebuje dostatečný
přirozený pohyb (běhání, skákání přes překážky, chůze, jízda na kole, plavání, lyžování,
chytání a házení míče). Pro zdravý fyzický vývoj dítěte jsou důležité také pohybové hry.
Každou hrou, každým pohybem si dítě rozvíjí nejen tělesnou obratnost, ale také prostorovou
i plošnou orientaci.
Rozdělení motoriky:
-
hrubá motorika
jemná motorika
grafomotorika
motorika mluvidel
motorika očních pohybů
Hrubou motorikou rozumíme cílené pohyby celého těla, rukou, nohou (chůze, běh, skákání,
lezení, házení a chytání míče, plavání, jízda na kole…).
Pojem jemná motorika v sobě zahrnuje pohyby zápěstí, jednotlivých prstů (stříhání, skládání
papíru, zapínání a rozpínání knoflíků, modelování, navlékání korálků, manipulace
s kostkami…).
V podrobnějším dělení motoriky se uvádí i oblast střední motorika, která zahrnuje pohyb
loketního kloubu. Tento pohyb je důležitý pro přípravu psaní.
Grafomotorika – sem patří postavení ruky při kreslení a psaní, držení těla při psaní a
kreslení, uvolnění ruky, držení tužky, pastelky nebo štětce.
Motorika mluvidel (oromotorika) je důležitá pro správný vývoj řeči. Zapojují se přitom různé
skupiny svalů nezbytné pro špulení rtů, dumlání, cucání palce. Při logopedické péči je velmi
důležité rozvíjet cílené pohyby jazyka, rtů, svalů tváře před vlastní nápravou řeči.
Motorika očních pohybů (vizuomotorika) je důležitá pro správný nácvik čtení a psaní. Tuto
oblast procvičujeme při prohlížení knih, řazení obrázků (zleva doprava), vypracování
pracovních listů.
141
Vývoj hrubé motoriky v předškolním věku
Období mezi třetím a šestým rokem je charakterizováno rozvojem osobnosti a individuality
dítěte. Každé dítě má svůj specifický temperament, projevující se již v období kojeneckém.
Jsou miminka „hodná a klidná“ i miminka „zlobivá a plačtivá“. Tyto projevy se do jisté míry
vyvíjejí i v předškolním věku a lze je velmi ovlivnit prostředím, ve kterém žijí, výchovou
v rodině nebo v předškolním zařízení. Motorické dovednosti se v předškolním věku velmi
rychle vyvíjejí. Pohyby dítěte jsou plynulejší, hbitější a výrazně koordinovanější. Motorika je
neustálou činností a pohybem budována a zdokonalována. Kolem čtvrtého roku se výrazně
vyhraňuje lateralita (souhra párového orgánu oko-ruka). Dominantní ruka se uplatňuje
především ve složitějších úkonech, které jsou náročnější na koordinaci a přesnost.
Nedostatky v oblasti hrubé motoriky se projevují u dítěte nešikovností, neobratností a
nekoordinovaností pohybů, kdy je narušena jejich souhra. Vhodné je provádět s dětmi cviky
zaměřené na celkové pohyby, na používání těla koordinovaně jako celku, např. ve vodě,
která uvolňuje, nebo na trampolíně. Důležitá je souhra pohybů s kontrolou zraku a myšlením,
tzv. vizuomotrická koordinace. Předškolák by měl mít osvojeny základní pohybové
dovednosti jako např. chůze, běh, lezení, skákání po jedné noze, házení a chytání míče,
udržení rovnováhy a také zvládnutí jednoduchého rytmického pohybu s hudebním
doprovodem. V tomto období je vhodné začínat i s různými sporty jako jsou jízda na lyžích,
na bruslích či na kole.
Vývoj a rozvoj lezení, chůze, běhu a skoku
Lezení
Je to komplexní pohyb celého těla v nízkých polohách, který účelně zaměstnává všechny
svalové oblasti a orgány. Posiluje zvláště svalstvo končetin, pletence ramenního, svalstvo
zádové, zlepšuje pohyblivost páteře, působí na vnitřní orgány a procvičuje pohyblivost
kloubu. Dítě mezi prvním a druhým rokem postupně zvládá lezení po kolenou na rovině, na
šikmé ploše i po schodech bez pomoci, vyleze na nízké překážky. Tříleté dítě umí lézt ve
vzporu dřepmo (po čtyřech) na rovině, po zvýšené ploše i po šikmé ploše nahoru, umí se
plazit pod překážku po břiše a zdolává nízké překážky. Prolézání tzv. tunelem některé děti
nezvládají psychicky. Kolem čtyř let se dítě umí plazit pod překážkou po zádech s odrážením
nohou o podlahu, umí se plazit po lavičce v lehu na břiše pomocí přitahování rukama a
dokáže vystupovat či sestupovat po žebříku se střídavým uchopováním rukama a střídáním
nohou. Dítě pět až šestileté umí lézt ve vzporu dřepmo s obměnami (vpřed i vzad), dokáže
samostatně přelézat, prolézat i podlézat různé překážky. Při lezení a plazení dochází ke
změně zorného pole, dítě vnímá prostor, rozmístění a velikost překážek z jiného úhlu
pohledu než ve stoji. U dětí předškolního věku se ještě může vyskytovat špatná koordinace
trupu a končetin. Při lezení se zdokonalují i lezecké vlastnosti – odvaha, samostatnost,
vytrvalost.
Chůze
Je přirozený pohyb, při kterém je zapojena většina svalstva těla. Rychlost chůze závisí na
délce kroku a jejich tempu. Mezi prvním a druhým rokem umí dítě samo stát a začíná
samostatně chodit. Zpočátku jsou kroky vysoké, nejisté, nestejně dlouhé. Časem se chůze
stává uspořádanější. Dítě se pokouší i o chůzi pozpátku. Ve dvou letech dítě chodí i po
schodech, často bez přidržování, ale pouze s přísunem jedné nohy. Začíná chápat rytmus
142
chůze, snaží se napodobit taneční pohyby, pokouší se chodit po špičkách. Mezi druhým a
třetím rokem se chůze zdokonaluje, stává se plynulejší. Dokáže chodit do schodů i se
střídáním nohou, dolů ze schodů ještě s přísunem jedné nohy. Mezi čtvrtým a pátým rokem
se stává chůze plynulejší, jistější, zlepšuje se koordinace pohybu. Dítě je schopné měnit
rychlost chůze, umí střídat chůzi na zemi i na zvýšené ploše, překážky překračuje při chůzi
plynule. Na konci předškolního období dítě rozlišuje různé druhy chůze (sportovní,
taneční…). Dokáže pohotově střídat různé druhy chůze. Někdy se u dětí předškolního věku
může vyskytnout nedokonalá souhra trupu a končetin, nepravidelnost délky a tempa kroku
nebo našlapování na celé chodidlo. Chůze je pohyb složitý a z hlediska fyziologického velmi
vydatný. S rozvojem chůze dochází i k rozvoji poznání.
Běh
Má mnoho shodných rysů s chůzí – přenášení váhy, pohyby paží, při běhu se vždy vyskytuje
okamžik, kdy se tělo ani jedním bodem nedotýká země. Běh je po chůzi nejpřirozenější
lokomocí. V období kolem dvou let již dítě začíná běhat. Není však schopno vědomě
regulovat a měnit tempo běhu. Obtíže mu dělá zastavení na povel, zatáčení a změny směru.
Běh se rozvíjí po celé předškolní období. Kolem tří let již dítě zvládá fázi běhu, není však
schopno vědomé kontroly vlastního těla. Obtíže mu činí orientace v prostoru, vyhýbání.
Kolem čtvrtého a pátého roku se technika běhu zlepšuje, zvyšuje se rovnováha a jistota
pohybu. Běh je u dítěte významným prostředkem rozvoje rychlosti, vytrvalosti a dynamické
síly. Zvyšuje odolnost dítěte. Ovlivňuje dýchací systém.
Skok
Je přirozený pohyb, kterým se překonává vzdálenost, hloubka nebo výška. Skoky posilují
svalstvo celého těla, zejména svalstvo dolních končetin. Pro skok je charakteristická fáze
odrazu ze země a fáze letu. Děti do tří let rády rytmicky poskakují, zpočátku s pomocí
dospělých. Tento pohyb má velký vliv na rozvoj v oblasti duševní a sociální. Tříleté dítě se
dokáže odrazit snožmo, nedokáže však koordinovat letovou fázi skoku. Pokouší se o odraz
z jedné nohy, o poskoky na jedné noze. Neodhadne předem, zda provede skok do výšky, do
dálky či do strany. Kolem čtvrtého až pátého roku zvládne poskoky a skoky snožmo i
z místa, vpřed, vzad, stranou i přes překážky. Mezi pátým a šestým rokem začíná dítě
zvládat všechny fáze skoku. Umí skákat s obměnami, na místě i z místa, z klidu i chůze či
běhu. Některé děti jsou před překonáním skoku do výšky nerozhodné a bojí se. Mnohdy
stačí malé povzbuzení a dítě se odhodlá skočit. U skoku do dálky stačí, jestliže před dítě
položíme nějaký předmět. Skoky mají mnoho podob, můžeme je dělit na skoky do dálky,
hloubky a výšky. Poskoky a skoky přispívají ke zpevňování svalstva celého těla, k rozvoji
rychlosti, síly, obratnosti a vytrvalosti.
Rozvoj hrubé motoriky u dětí je velmi individuální, každé dítě je jiné a jeho vývoj je závislý na
prostředí, ve kterém vyrůstá a na množství podnětů, které na něj působí. Nelze přesně
stanovit a vymezit, které pohyby a v jaké kvalitě má dítě umět, můžeme však vycházet
z průměrné dovednosti jedinců stejného věku.
Rozvoj jemné motoriky
K rozvoji jemné motoriky napomáhají každodenní činnosti, sebeobsluha, manipulační hry,
tvořivé a rukodělné činnosti. Zlepšení úrovně jemné motoriky v předškolním věku se
projevuje hlavně v sebeobsluze (oblékání, zapínání a rozepínání knoflíků, zavazování
tkaniček, hry se stavebnicemi…). Je proto důležitá správná volba hraček a stavebnic.
Vhodné jsou různé kostky, mozaiky, provlékadla, puzzle a stavebnice. Manuální zručnost
143
podporuje modelování, šroubování, sestavování z různých dílů a podobně. Tyto činnosti
rozvíjí vytrvalost, systematičnost a smysl pro barevnost. Dítě v tomto období má velkou
radost z různorodé činnosti s materiálem a rádo s ním zachází s nevšední představivostí.
Zajímá se i o celou škálu výtvarných technik a postupně se v nich zdokonaluje. Nejedná se
jen o typickou kresbu tužkou či pastelkou, ale i o další výtvarné činnosti. Dítě se často
inspiruje výtvarnými činnostmi dospělého. Velmi přínosná je dětská hra, mající podobu
čmárání klacíkem v písku, kreslení křídou na zeď, ale i sestavování různých seskupení
z barevných kamínků. Předškolní děti s nedostatky v oblasti jemné motoriky podávají ve
škole horší výkony nejen při psaní a čtení, ale i ve výtvarné a tělesné výchově. Vzhledem
k tomu, že ruka je neobratná mají děti problémy i v pracovních činnostech a sebeobsluze,
proto je nutné tyto činnosti neustále procvičovat a zdokonalovat. Grafomotorická cvičení jsou
řízená pohybová cvičení k rozvoji jemné motoriky ruky a zrakové koordinace, při kterém je
pohyb zaznamenán graficky. Jde především o uvolnění svalových skupin paže, zápěstí a
ruky. Před samotným cvičením je vhodné zařadit různá motorická cvičení ruky – práce
s drobným materiálem, stavebnicí, přírodninami nebo prstová cvičení. Dříve než začne dítě
psát tužkou, můžeme využít kreslení prstem do písku nebo tyčinkou do plastelíny. Nesmíme
zapomínat, že zvláště v předškolním věku musí být grafomotrická cvičení vhodně
motivována a přiměřeně dlouhá (5-7 minut). Těmto cvičením je vhodné použít i různé
rytmické nástroje nebo hru na tělo.
Didaktické zásady a metody používané při rozvoji jemné motoriky
1) Zásada názornosti - názor je buď přímý, jde o konkrétní seznamování se s pomůckami a
pracovními postupy, nebo nepřímý
2) Zásada přiměřenosti - žádá respektování osobnosti dítěte, požaduje kladení přiměřených
nároků na každé dítě podle jeho individuálních možností a schopností.
3) Zásada individuálního přístupu k dítěti
4) Zásada aktivity - je nezbytné, aby dítě přesně vědělo, co a jak má dělat
5) Zásada kooperativnosti - naučit děti pracovat ve skupině, kde se děti učí vzájemnému
respektu, toleranci, ale i radosti.
Metody používané při rozvoji jemné motoriky
Metoda motivační – stimuluje zájem a chuť tvořit, hrát si.
Metoda fixační – opakování a procvičování
Metoda diagnostická – hodnocení, pochvala, kontrola
Seznam použité literatury:
ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha: Portál,
2008. ISBN 978-80-7367-421-2.
BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo umět ve
věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0
DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef
Raabe, s.r.o., 2009.ISBN : 80-86307-27-1
DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech .Praha: Portál, 2010.
ISBN: 978-80-7367-693-3
VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada Publishing, a.s.2009,
ISBN: 978-80-247-2748-6
VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu 2. Praha: Grada Publishing, a.s.2008,
ISBN: 978-80-247-2317-4
SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367439-7
SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-619-3
144
POHYBOVÉ DOVEDNOSTI
Pohybové dovednosti u dětí rozvíjí vnímání a uvědomování si svého těla, vnímání prostoru i
ostatních osob. Při praktických pohybových dovednostech získává dítě poznatky a
vědomosti o zdraví, formuje si svůj postoj ke zdravému životnímu stylu.
Základní pohybové dovednosti dělíme na:
1. Nelokomočnní dovednosti
2. Lokomoční dovednosti
3. Manipulační dovednosti
Nelokomoční dovednosti
Jsou pohyby částí těla, změny poloh částí těla nebo pohyb celého těla na místě. Základem
pro veškerý pohyb je schopnost vnímat své tělo, ovládat jednotlivé části těla a to i v různých
polohách a bez zrakové kontroly.
K nelokomočním pohybům můžeme řadit tyto dovednosti :
- Vnímat vlastní tělo a orientovat se ve svém tělesném schématu.
- Vytvářet různé polohy a měnit je.
- Udržovat rovnováhu v různých polohách.
- Pohybovat jednotlivými částmi těla.
- Zvládat polohy a pohyby těla s využitím nářadí.
Příklady her:
Změň se!
Zvolíme dvě polohy a s dětmi je vyzkoušíme:
Stoj – dřep
Stoj – sed
Stoj – leh
Leh na zádech nebo na břiše.
Na signál (zvukový) se mění poloha z jedné do druhé.
Kouzelný bubínek
Bubínek je kouzelný a každý jeho úder „přečaruje“ všechny sochy – změní je v jiné. Po úderu
na bubínek všichni zkamení v nějaké poloze, která se jim zrovna líbí. Každý další úder na
bubínek sochy změní do jiné polohy.
Písnička – hlava, ramena, kolena, palce
Zpíváme text písničky a dotýkáme se jmenovaných částí těla, tempo písně zrychlujeme.
Příklady motivovaných rovnovážných poloh:
Čáp stojí na jedné noze.
Koník hrabe jednou nohou.
Stoj na jedné noze – kreslíme kola – zakroužení holení volné nohy.
Zaklínaná
Čaroděj se prochází mezi dětmi a ten koho se dotkne, musí zůstat stát na jedné noze. Dobrá
víla prochází také mezi dětmi a svým dotykem děti osvobodí.
Příklady cvičení na pohyby částí těla
Co kdo dělá?
Jmenujeme různé práce a napodobujeme je pohybem. Lze doprovázet i říkadly.
Kuba řekl
Učitelka stojí před dětmi a říká: „Kuba řekl sednout, Kuba řekl dřep, vztyk…“ Děti musí
provést pohyb pouze tehdy, když to řekl Kuba. Pokud je jméno vynecháno, nesmí pokyn
splnit. Kdo se splete, dává fant, nebo …
145
Lokomoční dovednosti
Pohyb spočívá v přemísťování těla v prostoru a může být velmi různorodý. Pro dítě je to
nejprve plazení, lezení, později chůze, běh, poskoky, skoky, ale také převaly – „válení sudů“.
Každá tato dovednost má ve vývoji dítěte své nezastupitelné místo, není proto vhodné
některý z vývojových kroků přeskočit. Rozvíjení a také zlepšování lokomočních dovedností je
závislé také na možnostech jejich provádění. Proto je důležité vytvářet a nabízet dětem
vhodné podmínky: prostor, nářadí, průlezky…
Příklady cvičení – lezení
Hra na zvířátka
Podle pokynu se střídají různé druhy lezení a plazení: housenka, pejsek, rak, velbloud…
Hadí plazení
Podlézání překážky (natažená guma nebo stuha) aniž bychom se dotkli zády.
Tunel
Prolézání látkovým tunelem, nebo ohnuté žíněnky apod.
Pejsek po stopách
Po ploše rozložíme papíry, děti lezou po čtyřech, končetiny mohou pokládat pouze na papíry.
Ježečkové, raci
Děti – ježci mají své domečky (obruče, svůj domeček pod stolem). Uprostřed prostoru je
hromada hraček – ježčí poklad. Ježkové přilezou po čtyřech, z hromady hraček dostanou
jednu hračku na záda a odnáší si ji do svého domečku. Vracejí se, dokud všechno
neodnesou. Obměna: Lezení ve vzporu dřepmo vzad – jako „raci“.
Příklady cvičení – chůze
Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka
Střídáme rytmizování, chůzi vysoko na špičkách, normální chůzi a chůzi v podřepu.
Honzo vstávej
Učitelka volá na děti seřazené na čáře: „Honzo vstávej!“ Děti se ptají: „Kolik je hodin?“
Učitelka říká např: „Pět slepičích (malé kroky), tři sloní (obrovské kroky), osm vrabčích
(skoky snožmo) apod. Děti společně počítají a postupují vpřed. Cílem je dosáhnout úrovně
(čáry) učitelky. Učitelka taky může říct: „Hodiny se zbláznily a jdou pozpátku.“ Děti se musí
vracet.
Had leze z díry
Rytmizovaná chůze v zástupu, s klekáním a vstáváním.
Provazochodci
Chůze po čáře, důležité je klást chodidla těsně za sebou.
Chůze po kamenech
Lze šlápnout jen na rozložené papíry, které jsou různě vzdálené, takže děti musí měnit délku
kroku.
Příklady cvičení – běh
Běh za učitelkou
Had, vláček, motivovaný hudbou.
Běh rytmizovaný ve vázaném kruhu – Na dopravní prostředky
Auta – jízda po silnicích – běh po čárách
Vlak – běh ve vázaném zástupu
Letadla – běh s upažením
Běh v terénu
Spontánní i podmíněné hry na zahradě.
146
Běh přes potok
Běhání po rozložených papírech nebo podložkách.
Příklady her – skoky
Na žížaly se nešlape
V prostoru jsou položeny stužky, děti chodí volně a každou z nich musí přeskočit.
Rytmizované skoky
Skoky spojené s hudbou, slovem nebo písničkou.
Panák
Skákání do nakreslených, nebo vyříznutých otvorů. Skákání snožmo, rozkročmo, po jedné
noze.
Přeskoky gumy
Přeskoky polštářů
Koníčkový skok
Cval vpřed (jedna noha je stále vpředu), cval stranou.
Poskoky v rytmu
Rytmizované a taneční kombinace chůze, běhu, poskoků.
Seskoky z nízké překážky
Manipulační dovednosti
Zpočátku se vyznačují nejistým úchopem v dlani, postupně se vyvíjí v úchop prsty, dochází
k rozvoji jemné motoriky. Změny a variabilitu zajišťuje použití různých předmětů, lišících se
tvarem, velikostí nebo povrchem. Rozvíjí se tím schopnost dětí manipulovat s různými
předměty. Manipulovat s pomůckami však můžeme i nohama. Také je důležité zkoušet
ovládat předměty pomocí dalších pomůcek – tyčí, hokejka, pálka. Není to jen průprava ke
sportům. Ale i průprava pro běžné životní dovednosti – řízení auta, ovládání myši u počítače.
Příklady házení
Kutálet si míček mezi dlaněmi, na zemi, na těle
Kutálet míč k cíli, ke kamarádovi
Házet na různě velké vzdálené cíle
Srážet míčkem kostky, kelímky, kuželky
Přehazovat přes překážku
Házet na pohyblivý terč
Vhazovat míčky do košíku
Příklady chytání
Podávání různých míčků - „Obr a Paleček“
Kutálení míčku ve dvojicích, v kruhu
Chytání míče po přiměřeném hodu od dospělého
Házení a chytání mezi sebou
Házení a chytání na trampolíně
Příklady kopání
Kopat míč vpřed na cíl
Kopat si s kamarádem
Kopat na určený cíl
Příklady her – ovládání předmětu jiným předmětem
Vařečka a kulička nebo molitanový
Pohánění míčku nebo kuličky do branky, vedení kuličky mezi překážkami, strefování se do
důlku, nebo do vymezeného kruhu.
147
Kelímky a míčky
Přelévání míčků z kelímku do kelímku, chytat míček kelímkem, přiklopit míček kelímkem a
sunutím jej kutálet.
Tyč a drátěnka
Konec tyče je položen doprostřed drátěnky a tím je drátěnka ovládána. Projíždění slalomem,
střílení na cíl, přihrávaná ve dvojicích.
Ptáčkové
Pomocí kolíčků děti sbírají malé papírky a předávají je z kolíčků do kolíčků (ze zobáčku do
zobáčku).
Motorika a řeč
Řečové dovednosti si děti osvojují nejlépe častou a intenzivní komunikací s okolím. Rozvoj
dětské řeči úzce souvisí s vývojem motorických a rozumových schopností a nelze je příliš
urychlit. Je však možné pomocí her, které rozvíjejí jemnou a hrubou motoriku, koncentraci,
logiku, cit pro rytmus a melodii atd., docílit zlepšení rozvoje dětské řeči.
Děti potřebují mluvu dennodenně intenzivně cvičit běžným kontaktem a řeč ve svém okolí
poslouchat a tím se jí učit a rozvíjet ji. V rámci rozvoje dětské řeči má vždy přednost její
obsahová stránka před správnou výslovností. Vzhledem k tomu, že vývoj schopností
zdravého dítěte probíhá ve všech směrech současně, je vhodné rozvíjet řeč nejen častou
komunikací, ale také procvičovat ostatní dovednosti dítěte. Rozvíjení jemné motoriky,
prohlubování paměti, vytleskávání rytmu, práce s dechem a různé jiné činnosti s dětmi
blahodárně působí na rozvoj řeči i výslovnosti.
Seznam použité literatury:
-ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let.
Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-421-2.
-BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo
umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0
-DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr.
Josef Raabe, s.r.o., 2009.
ISBN : 80-86307-27-1
-DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech .Praha: Portál, 2010.
ISBN: 978-80-7367-693-3
-HANŠPACHOVÁ, J., Veselé hry s malými dětmi. Praha: Portál 2008, ISBN: 978-80-7367402-1.
-HANŠPACHOVÁ, J., Hry pro maminky s dětmi. Praha: Portál 1997, ISBN: 80-7178-166-5.
-PECHOVÁ, J. Cvičení pro zdraví s balančními míči a dalšími pomůckami. Praha: Portál
2000, ISBN: 978-80-7367-642-1
-VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada Publishing, a.s.2009,
ISBN: 978-80-247-2748-6
-VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu 2. Praha: Grada Publishing, a.s.2008,
ISBN: 978-80-247-2317-4
-SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 97880-7367-439-7
-SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-619-3
148
NETRADIČNÍ POJETÍ JEMNÉ A HRUBÉ MOTORIKY NA
TRAMPOLÍNĚ
Co je to trampolína?
To je především legrace, pohyb, zábava. Je to sportovní náčiní určeno pro všechny věkové
kategorie a pro obě pohlaví. Mohli bychom to také nazývat jako „Intenzivní kondiční trénink“.
Pravidelná fyzická aktivita je spojena s okamžitým i dlouhodobým přínosem pro zdraví dětí.
Je velmi důležité v dětech pěstovat pozitivní vztah k fyzické aktivitě od útlého dětství.
Skákání na trampolíně je výborné mnohostranné cvičení pro děti. Rozvíjí vnímání vlastní
tělesnosti. Jde zejména o rozvoj prostorové orientace, nervosvalové koordinace, rytmizace,
ale i sociálního vnímání a prožívání. Princip úspěšnosti trampoliningu spočívá
v individuálním přístupu s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem a
možnostem dítěte.
Na trampolíně lze provádět:
-
hry na rozehřátí organismu
hry na uvolnění těla
hry na uvolňování horních končetin
hry na uvolňování dolních končetin
hry pro rozvoj orientace v prostoru
hry zaměřené na orientaci na těle
cvičení pro rozvoj jemné motoriky
cvičení pro rozvoj hrubé motoriky
Při cvičení na trampolíně opravdu dochází ke zlepšování kardiovaskulární činnosti a výrazné
oxygenii mozku. Trampolína posiluje prostorovou orientaci. Často je používána jako
tréninková pomůcka (hokejisté, lyžaři, gymnastika). Pro předškolní věk má trampolína velký
význam pro všestranný rozvoj dítěte.
149
DIAGNOSTIKA HRUBÉ A JEMNÉ MOTORIKY
Hrubá motorika:
Kvalitně rozvinutá hrubá motorika je dobrým předpokladem rozvoje jemné motoriky a
grafomotoriky. Pod pojmem hrubá motorika si představíme ovládání celkových (velkých)
pohybů a jejich koordinaci.
Motivací procvičování hrubé motoriky jako chůze, běhu, skákání a přeskakování , kutálení,
chytání a házení míče může být napodobování zvířátek. Důležitou roli při uplatňování těchto
činností hraje rovnováha. Rovnováhu můžeme procvičovat prováděním stojů s různými
polohami paží, stojem a skákání na jedné noze, stojem na nestabilní ploše (trampolína,
vyvažovala…), chůzí po provaze položeném na podlaze…
Hrubá motorika
věk
nezvládá
zvládá s
dopomocí
Skok sounož
3 roky
Překročí nízkou
3 roky
překážku
3.
Chůze po schodech
3 roky
nahoru- střídá nohy
4.
Stoj se zavřenýma
3,5 roků
očima
5.
Přeskok přes čáru
3,5- 4 roky
6.
Chůze po schodech
4 roky
dolů- střídá nohy
7.
Přejde po čáře
4-5let
8.
Stoj na špičkách
4- 5 let
s otevřenýma očima
9.
Poskoky na jedné noze
4- 5 let
10. Chůze po mírně zvýšené
4- 5 let
ploše
11. Přejde přes kladinu
5 let
12. Přeskočí snožmo nízkou
6 let
překážku
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
1.
2.
150
zvládá
samostatně
Jemná motorika
V oblasti jemné motoriky si všímáme jak dítě uchopuje předměty a manipuluje s nimi.
Sledujeme, zda má zájem o práci se stavebnicí, (zpočátku z větších dílů), zda si hraje
s kostkami, jak si dokáže tvořivě hrát s pískem a zda zvládá základní prvky sebeobsluhy
(Jestli se samo napije, nají, umí si po sobě uklidit věci, s různou mírou dopomoci se vysvlékne
a oblékne.)
Důležitou složkou je i úroveň hmatového vnímání. Hmatové vjemy hrají důležitou roli v rozvoji
emocí, komunikace, poznávání světa.
Hmatové vnímání
věk
nezvládá
zvládá s
dopomocí
zvládá
samostatně
Pozná hmatem výrazně
4 roky
odlišné hračky
2.
Pozná hmatem zvířátka
4-5let
(vel. 10cm)
3.
Rozliší různé povrchy,
5 let
materiály
4.
Pozná hmatem
5-6 let
geometrické tvary
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
1.
1.
2.
3.
4.
5.
Jemná motorika
věk
Manipulace s drobnými
předměty (navlékání
korálků, zasouvání
kolíčků)
Stříhání
Otevírání dlaně postupně
po jednom prstu
Dotkne se bříškem
každého prstu na ruce
palce
Další činnosti
3-4 roky
nezvládá
zvládá s
dopomocí
4 roky
4 roky
5 let
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
151
zvládá
samostatně
Lateralita
Než dítě začne kreslit, je důležité znát jeho lateralitu.
Lateralizace je pozvolný proces. V počátečních letech se ve vývoji střídá období
symetrického či asymetrického užívání rukou. Ve čtyřech letech již většina dětí
upřednostňuje jednu ruku.V pěti až sedmi letech se již zřetelně projevuje a vyhraňuje. Plně
se ustaluje v deseti až jedenácti letech.
Dítě sledujeme pro zjištění dominantní ruky při spontánních i záměrně motivovaných
činnostech.. Všímáme si, která ruka je aktivnější, obratnější, či zda dítě ruce střídá.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
Lateralita ruky
Navlékání korálků
Zasouvání kostek
do otvorů
Skládání mozaiky
z korálků, či
hříbečků
Roztáčení káči
Zvonění zvonečkem
Gumování
Hod míčem
Kutálení míče,
trefování kuželek
Šroubování uzávěrů
lahví
Šroubování matičky
Zatloukání
kladívkem
Hra s pískempoužívání lopatky
Zvedání kyblíku s
pískem
Stříhání
pravá ruka
levá ruka
ruce střídá
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
1.
2.
3.
Lateralita oka
Dívání do kukátka,
krasohledu
Dívání do lahvičky
Dívání se do klíčové
dírky
pravé oko
levé oko
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
152
oči střídá
věk
Lateralita
1.
2.
nevyhraněná
vyhraněná
praváctví,
leváctví
Ruky
Oka
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
Kresba
Kresbu můžeme posuzovat z hlediska obsahového a formálního. Obsah (bohatost,
různorodost námětů) a forma (vedení čáry, jistota, plynulost, přesnost, navazování
čar..)nemusí být v jednotě.
Spontánní kresba
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Kreslení
nevyhledává
Čáranice
Pojmenování
čmáranice
Hlavonožec
Postava (hlava,
trup, končetiny)
Přibývající detaily:
Různorodost
námětů, nejčastěji
kreslí:
věk
nezvládá
zvládá s
dopomocí
zvládá
samostatně
2
2,5-3,5
roků
3-4 roky
4-5 let
5-6 let
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
Grafomotorika
V kresbě dítěte postupem přibývá určitých tvarů, geometrických prvků.
Při kresbě pozorujeme pracovní návyky:
-držení těla
-držení psacího náčiní
-postavení ruky při kreslení
-uvolnění ruky (tlak na podložku)
Držení těla: (v sedě, ve stoje)
Ve stoje- lze kreslit na desce stolečku nebo na svislé ploše (tabule, balicí papír přilepený na
dveře, malířský stojan)
Vhodné k uvolňovacímu cvičení- dbát, aby se ruka neopírala o zápěstí a pohybovala se ve
výši úst
153
Děti mohou kreslit v dřepu na podlaze, v kleče, tureckém sedu (vzpřímeném) s přidržováním
papíru
V sedě- uvolněný sed na celém sedadle, nohy má dítě celou plochou chodidel na zemi vedle
sebe. Lýtková kost se stehenní kostí svírá úhel 90°. Tělo je mírně nakloněné dopředu,
hrudník se nedotýká stolu a váha těla spočívá na sedadle, ne na předloktí rukou. Ramena
jsou stejně vysoko, předloktí na desce stolu, ruce jsou v loktech mírně ohnuté, asi do
pravého úhlu. Lokty jsou volně vzdálené od trupu a ruce položené lehce na podložce. Hlava
je nakloněná mírně dopředu 25-30 cm nad papírem. List papíru nepřikládáme příliš blízko
k tělu (praváci od středu těla doprava, leváci od středu těla doleva) Můžeme si s dětmi
společně nacvičit správné sezení a kontrolu provádět v pořadí: nohy, trup, paže a hlava.
(“Dám si jednu a druhou nožku, nakloním se nad podložku, ruce si dám na stoleček, hlavu
držím jako špaček“…) Důležitá je správná velikost nábytku, osvětlení, pohoda a dobrá
nálada.
Držení psacího náčiní:
Správné držení = špetkový úchop- psací náčiní leží na posledním článku prostředníku,
ukazováček je lehce prohnutý, 2-3 cm od hrotu psacího náčiní, tužku přidržuje svým bříškem
shora, palec lehce pokrčený, přidržuje psací náčiní zleva (u praváků), zprava (u leváků)
bříškem, prsteníček a malíček jsou ohnuté, nejsou přitisklé k dlani, lehce se dotýkají papíru;
směr horního konce psacího náčiní směřuje mezi rameno a loket, pohyb vychází z ramene,
ruka se neohýbá v zápěstí, lehké sevření psacího náčiní- obr.
Postavení ruky při kreslení:
Sledujeme, zda se ruka nadměrně nevyvrací v zápěstí, zda pohyb vychází z velkých kloubů
Uvolnění ruky (tlak na podložku):
Sledujeme, zda tlak na podložku není příliš silný nebo naopak příliš slabý
Nesprávné úchopy psacího náčiní: (dle M. Zapletala)
Špetkový úchop křečovitý
Pěstičkový
Smyčcový
Hrstičkový
Varianty uvedených – špetkový s vyšším palcem, s palcem, který přesahuje přes
ukazováček, protažená hrstička, vařečkový a americký (tři prsty ve špetce, tužka
mezi ukazováčkem a prostředníčkem)
Návyk při kreslení
1.
2.
3.
4.
Držení tužky
Postavení ruky
Uvolnění ruky, tlak na
podložku
Plynulost tahů
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
154
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Grafomotorické prvky
věk
Svislá čára
Vodorovná čára
Kruh
Spirála
Vlnovka
Šikmá čára
„Zuby“
Horní smyčka
Horní oblouk s vratným
tahem
Spodní oblouk
s vratným tahem
3 roky
3 roky
3-3,5 roků
4-4,5 roků
4-5 let
4-5 let
5, 5 roků
5,5-6 let
6 let
nezvládá
zvládá s
dopomocí
zvládá
samostatně
6 let
Vývojové škály rozvoje motoriky
Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0
Orientační test dynamické praxe (verse A)- OTDP
Dr. Jiří Míka
-Je vytvořen pro potřeby pracovníků MŠ a nižších ročníků ZŠ
-Zjišťuje koordinaci oko- ruka, oko- noha
-Dost dětí, které tento test nezvládají, mohou později mít příznaky SVPU (dyslexie..)- ale
nemusí to být pravidlem, může jít o základ genetických předpokladů (pomalost, menší
smysl pro rytmus)
Hodnocení OTDP:
Výsledkem je součet splněných úloh. U dítěte lze očekávat splnění tolika úloh, kolik je dítěti
let.
Věk v letech
Součet splněných úloh
3
3
4
4
5
5
6
6
7
7
8
8
Součet splněných úloh nižší o 2 než součet očekávaný vzhledem k věku, může znamenat,
že dítě má obtíže v rychlosti osvojování motorických dovedností
Test má 8 úloh a může být používán od 3 let
155
Test viz příloha.
Seznam použité literatury:
ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha:
Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-421-2.
BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Školní zralost- Co by dítě mělo umět před vstupem do
školy. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-2569-4
BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo
umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0
BRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 2000.
ISBN 80-7178-484-2.
DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech .Praha: Portál, 2010.
ISBN: 978-80-7367-693-3
LOOSEOVÁ, A . a kol. Grafomotorika pro děti předškolního věku. Praha: Portál, 2011.
ISBN 978-80-7367-883-8.
MONATOVÁ, L. Speciálně pedagogická diagnostika z hlediska vývoje dětí.
Brno: Paido, 2000.ISBN 80-85931-86-9.
OPATŘILOVÁ, D. Vývoj, diagnostika a reedukace jemné motoriky. In: Vítková, M.
(ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004.
ISBN 80-7315-071-9.
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál,
2000. ISBN 80-7178-308-0.
156
157
STIMULAČNÍ TERAPIE
(náměty individuálního přístupu k dítěti s cílem podpory a rozvoje hrubé a
jemné motoriky)
K netradiční podpoře a rozvoji hrubé a jemné motoriky můžeme u dětí individuálně zařadit i
různé jednoduché masáže dolních, či horních končetin.
Alternativně lze využít aromaterapii, masáže nořením do přírodnin, prvků míčkování,
gymnastiky prstů s říkadly.
Tyto aktivity je vhodné volit individuálně s citlivým pedagogickým přístupem. Pedagog i dítě
musí být pozitivně a vstřícně naladěni, musí si důvěřovat. Dobře zvolené aktivity podpoří
posílení tělesného schématu dítěte, umožní mu intenzivní prožitek, pocit sounáležitosti a
vlastní identity, přirozené radosti a uvolnění. Posílíme tak sebevědomí a přirozeně zdravý
rozvoj dítěte.
Námět možné motivace ke stimulačním aktivitám (formou dramatizace):
„Jak šly prstíky do relaxačního střediska“
…Prstíky se jednou rozhodly, že půjdou na procházku. Vyšly do města, zvědavě se
rozhlížely a uviděly dům s nápisem „Relaxační středisko“
Odtud se ozývala hudba víl a nesla se odsud krásná vůně. Prstíky byly zvědavé, zašly
dovnitř a zaklepaly na dveře. Otevřela jim usměvavá paní a ptala se jich jestli nechtějí
namasírovat. „Copak to je takové masírování nebo masáž?“, ptaly se prstíky. „To je takové
příjemné hlazení, vy si krásně odpočinete a možná vás to bude i hezky lechtat“, řekla ta
paní….
………………………….
Formu masáže volíme dle potřeb dítěte:
-někdo potřebuje procítit vlastní tělesné schéma (noření do přírodnin)
-někomu bude bližší přímý kontakt rukou na kůži (masáž s využitím olejíčku, či bez něj)
-někomu bude bližší forma míčkování, popř. automasáž míčkem
Masáže nořením rukou do různých přírodnin:
(kaštany, kukuřice, písek, čočka, fazole…)
Přírodniny nasypeme do různých nádob- kyblíků, lavorků…, děti motivujeme k noření do
těchto přírodnin říkadlem:
„Dolů nahoru, dolů nahoru,
hledám v misce bramboru,
míchám, míchám do kolečka,
zatočím se a teď tečka,
míchám, míchám kašičku,
naberu si na lžičku,
jednu, druhou, třetí, čtvrtou,
ocukruju, máchnu rukou
a teď pěkně od začátku
opakuji říkanečku…
158
Masáž s využitím olejíčku:
Doporučený postup při masáži:
-místnost tlumeně nasvětlíme
-vybereme vhodné místo pro masáž,- příjemné, dostatečně vyhřáté
-dítě vysvlečeme do tílka, půl těla
-zvolíme pohodlnou polohu, sundáme prstýnky, hodinky, náramky…
Zaujmeme polohu v sedě na patách vedle dítěte tak, abychom na něj pohodlně dosáhli.
Poloha by měla být pohodlná pro dítě i pro nás.
-před každou masáží provedeme krátkou relaxaci, zklidníme a zharmonizujeme svůj dech,
zapomeneme na všechny starosti a myslíme jen na dítě. Když poskytujeme masáž, měli
bychom se cítit klidní a uvolnění, jinak své napětí přeneseme na dítě.
-promneme si ruce, aby byly zahřáté, nabereme si do dlaní olej a dáme k němu dítěti
přivonět.
-uchopíme dítěti jednu paži, jemně ji zvedneme a začneme masírovat:
1. Podpažní jamky
Shora dolů pohladíme několikrát podpažní jamku.
2. Indické dojení
Táhlými a pevnými pohyby suneme střídavě ruce obemykající dětskou paži směrem
od ramena k zápěstí. V oblasti lokte stisky zcela uvolníme
3. Ždímání a kroucení
Rukama obemkneme paži dítěte a kloužeme proti sobě směrujícími pohyby.
Krouživě oběma rukama nad sebou masírujeme ruku ve směru k periferii, od
ramene k zápěstí.
Masáž podle bodů 2 a 3 uvolní svalové napětí a odstraní stres.
4. Krouživá masáž dlaně
Provádíme ji palcem nebo všemi prsty. Kroužíme směrem ven k palci. Ve
vzdálenosti šíře jednoho prstu od okraje dlaně je „ciferník“ bodů na stimulaci
orgánů a soustav. Proto pohladíme pečlivě i tuto linii.
5. Každý prst
Krouživě promasírujte každý prst zvlášť od dlaně k bříškům. Na konci prst lehce
povytáhneme a uvolníme. Stimulujeme tak zakončení probíhajících
energetických drah. Tichým hlasem můžeme připojit říkanku : To je táta, to je
máma, to je dědek, to je bába, to je vnouček, malý klouček.
6. Pohlazení dlaně
Pohladíme vnitřní stranu ruky od zápěstí ke koncům prstů. Zajedeme svými prsty
mezi prsty dítěte a „pročísneme je“. Dokončíme tak odstředivou masáž, stažení
únavy a napětí z horní končetiny.
7. Hřbet ruky
Palci nebo i dlaní hladíme hřbet ruky od prstů k zápěstí. Začínáme tak dostředivou
masáž, která harmonizuje tok krve, lymfy a energie směrem k centru.
8. Kroužky kolem zápěstí
Palci nebo několika prsty kroužíme kolem zápěstí. Kromě zápěstního kloubu
působíme na kostrč, křížovou kost a bederní páteř.
9. Švédské dojení
Oběma rukama postupujeme obemykavými, pevnými střídavými tahy od zápěstí
k rameni.
10. Ždímání, kroucení, vytečkování
Sevřenýma nebo nataženýma rukama postupujeme krouživě proti sobě směřujícími
pohyby od zápěstí k ramennímu kloubu.
Body 9 a 10 se provádějí od periferie k centru a podporují tok energie, krve a lymfy.
159
11. Pohoupání, uvolnění paží
Opatrně uchopíme promasírovanou ruku za zápěstí a pod loktem s ní zahoupáme.
Pak ji pomalu položíme.
Celý postup opakujeme s druhou rukou.
Zdroj: HAŠPLOVÁ, J., Masáže dětí a kojenců.s. 59-65, Praha: Portál 2000, ISBN 807178-495-8
Míčkování:
Autorkou techniky Míčková automasáž je PaedDr. Jana Kopkánová. Její metoda respektuje
existenci energetických center tzv. čaker a akupresurních bodů na různých částech těla a
rovněž také využívá prvků jógy. Míčková automasáž patří mezi metody a programy, v nichž
jsou i různá cvičení zaměřená na vědomé uvolnění, harmonizaci dechu a zklidnění. Tato
masáž je vhodná pro děti se zdravotním oslabením, obzvláště pro děti alergické, astmatické,
pro děti s oslabenou imunitou. Snažíme se zmírnit psychické napětí a podpořit sebedůvěru
ve své schopnosti. Pohlazení může povzbudit a uzdravovat.
K míčkování používáme molitanový míček velikosti míčku tenisového.
-RUKA- Na prstech začínají nebo končí dráhy, které mají vztah k určitým orgánům v našem
těle. Palec je spojen s dýcháním, na prsteníku začínají dráhy tří systémů- dýchacího,
zažívacího a močového. Jejich stimulace má výrazné léčebné a preventivní účinky.
Metodický postup míčkování oblasti ruky, paže a ramene:
1. Ruka je opřená dlaní o podložku, prsty jsou rozevřené. Míček položíme na hřbet ruky,
pohyb vedeme po hřbetu ruky ke špičce prstu a zpět. Míčkujeme každý prst zvlášť, větší
pozornost věnujeme palci (uvědomování si jednotlivých prstů). Na závěr masírujeme i
samotný hřbet ruky,
2. Míček sklouzne do dlaně, koulíme jím po obvodu dlaně a masírujeme vnitřní stranu prstů.
Na závěr míček v dlani s pomocí dítěte mačkáme (silák),
3. Míček koulíme okolo zápěstí několikrát po sobě (barevný náramek)
4. Dítěti koulíme míček od zápěstí k loketnímu ohybu. Tam pohyb míčku zastavíme
v loketním ohybu a skrčíme paže v lokti dítěti míček stiskneme a vydržíme několik
sekund (Pepek námořník).
5. Po uvolnění míček koulíme až na rameno (prohlíží si ramínko). Na rameni několikrát
míčkem zakroužíme po ramenním kloubu a pak provedeme „setření“. „Setření“
provádíme tak, že po vnější straně paže přes loket, hřbet ruky a špičku prostředníčku
míček sklouzává (míček jede na klouzačce). Následuje oklepnutí míčku.
Prvky na rukou musíme provádět symetricky.
Zdroj: FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky
v základní škole speciální s. 63, Praha: IPPP, 2008, ISBN 978-80-86856-39-1
Ke zlepšení pohyblivosti prstů doporučuje Svobodová (1998) tato cvičení:
1. Přivítání prstů – dotyky prstů obou rukou
2. Postupné dotyky palce s ostatními prsty na jedné ruce – vpřed a vzad
3. Přibližování a oddalování prstů – prostředníku, prsteníku, znázorňující nůžky
4. Střídavé mávání prstů – „pa,pa“
5. Střídavé údery prstů obou rukou – „psaní na stroji“, „hra na klavír“
160
6. „Dlouhý nos“ – prsty se pohybují
7. Vysouvání prstů z pěsti – „kocouří drápky“
8. Kreslení kruhu ukazováčkem
9. Kroužení ukazováků kolem sebe
10. Uložení palce mezi ostatní prsty, ruka v pěst - „pupík“
11. Roztažené prsty - „list kaštanu“
Použitá literatura:
FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky
v základní škole speciální. Praha: IPPP, 2008, ISBN 978-80-86856-39-1
HAŠPLOVÁ, J., Masáže dětí a kojenců. Praha: Portál 2000, ISBN 80-7178-495-8
SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807367-439-7
SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-619-3
SVOBODOVÁ, J. Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní. Praha: IPPP ČR,
1998.
161
VYUŽITÍ MULTISMYSLOVÝCH MÍSTNOSTÍ, ČI KOUTKŮ
(KONCEPT SNOEZELEN) V MATEŘSKÝCH ŠKOLÁCH
PRO DĚTI PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU
Pod pojmem Snoezelen si můžeme představit koncept, metodu, techniku, nebo tak
označujeme přímo konkrétní místnost, která je předurčena a vybavena k poskytnutí pozitivně
naladěného prostředí. Může navodit vhodnou příležitost k relaxaci, rozvoji poznávacích
schopností, motorických a komunikačních dovedností. Je místem k setkání, kde dochází
k interakci, poznávání odlišných senzorických zkušeností a může vytvořit atmosféru
vzájemné důvěry, bezstarostné radosti a uvolnění. Umožňuje rovnováhu mezi stimulací
a relaxací a respektuje individuální přístup k dítěti a jeho potřebám. Výraz „snoezelen“ vznikl
v Holandsku kombinací dvou slov „snuffelen“ a „doezelen“, což znamená něco jako cítit,
„čmuchat“ a „dřímat“- pospávat.
Stručná historie vzniku snoezelenu
První zmínka a neoficiální počátek práce s touto metodou začala zavádět jako teorii
senzorické integrace Dr. Jean Ayres a to v publikaci s článkem „Kavárna smyslů“
Termín Snoezelen vznikl v roce 1978, kdy dánský psycholog pracoval s těžce mentálně
postiženými klienty.
Kromě konceptu Snoezelen rozlišujeme multismyslové pokoje a prostředí. Termín
multismyslové prostředí si dnes spojujeme s různým alternativním prostředím vytvořeným
pro osoby se speciálními potřebami, ale i pro děti, které potřebují v dnešní uspěchané době
navodit pocit vzájemné blízkosti, podpory a důvěry, aby mohly rozvinout své dovednosti, ať
již komunikační či motorické. Pro dítě je důležitý intenzivní citový prožitek, který ho bude
vhodně
a nenásilně motivovat k různým činnostem. Tento prožitek si může zažít
v netradičním důvěrném prostředí a již osvojenou činnost se potom naučí přenášet do
běžného života.
Filozofie multismyslové místnosti či koutku
Práce v multismyslové místnosti či koutku musí být jasná a smysluplná, má mít svůj řád a cíl.
Je to podpůrná edukační metoda, která má svůj systém i pravidla. Velkou výhodou je
multifunkčnost.
Multismyslová místnost má vytvářet pocit pohody, uvolnění, zklidnění, ale dle potřeby i
aktivizovat, stimulovat a probouzet zájem, řídit a klasifikovat podněty, vyvolávat vzpomínky,
organizovat komplexní rozvoj, snižovat pocity strachu a úzkosti, vyvolávat pocity jistoty a
bezpečí, podporovat socializaci a rozvoj vztahů a přinášet radost (definice uvedena
na webových stránkách mezinárodní asociace sdružující odborníky i přátele a zájemce o tuto
metodu –www.isna.de).
Metoda vyžaduje přizpůsobení se individuálním potřebám dítěte. Dítě není do ničeho
nuceno. Dle individuálních potřeb aplikujeme techniky.
Využíváme a rozvíjíme:
-vizuální percepci, stimulace zrakového vnímání
-sluchové percepci, stimulace sluchového vnímání
-haptiku, taktilní stimulaci
-čich, vůně a čichové vjemy
-chuť, stimulace chuťových vjemů
162
„Čím větším počtem smyslů se vtiskne nějaká představa do duše, tím jistěji se s ní
seznamujeme
a pevněji ji podržíme.“ J. A. Komenský (Svět v obrazech)
Podmínky, zázemí
Důležitá,ý je:
- příjemná vnější atmosféra- příjemná teplota prostoru, spíše tlumené světlo, odhlučnění
od okolních místností
-
otevřená vnitřní nálada pedagoga (průvodce), vyzařuje vnitřní klid a otevřenost, empatii,
trpělivost, kreativitu, schopnost motivovat
-
bezpečný záměr- příprava
Pro které děti předškolního věku je tato metoda zvlášť vhodná:
-
děti s tělesným, mentálním, smyslovým a kombinovaným postižením
-
děti s poruchami chování a emocí (agresivita, poruchy emocionální a volní složky,
nepřizpůsobivost a sociální a psychologické problémy dětí)
-
děti s poruchami pozornosti, hyperaktivity a impulzivity
Proč si pořídit multismyslový koutek či místnost
Pokud se rozhodnete ve svém zařízení vytvořit svoji multismyslovou místnost či koutek, jistě
bude nejtěžším úkolem získat vedení organizace a kolegy. Vybavení multismyslové místnosti
či Snoezelenu je poměrně drahá záležitost a může se pohybovat ve statisících. Pokud
bychom však chtěli převzít pouze základní filozofii a využít jen prvky metody multismyslových
místností. Budeme potřebovat také finanční zajištění na různé světelné, zvukové, čichové,
manipulační a relaxační pomůcky (i když ne tak náročné), ale především osobní zapálení,
nutnou dávku kreativity, empatie a touhy změnit něco k lepšímu.
Dnešní moderní uspěchaná doba je plná jednoduchých i složitých technických pomůcek,
leckdy náročných na správnou obsluhu a manipulaci s nimi. Je to doba bezpodmínečné
počítačové gramotnosti. Díky této technice se na nás valí mnoho informací ze všech stran
a my často musíme hledat ty nejdůležitější, které jsou pro náš život nepostradatelné. Dnešní
163
děti, které se rodí do této „zrychlené“ doby se již odmalička seznamují se všemi technickými
vymoženostmi a často nás dospělé, dříve narozené, v této disciplíně i předčí. Jejich dětská
zvídavost si často vynutí dlouhé sezení a pozorování monitorů počítačů a televizorů.
Následkem toho potom bývá často přetížen především jejich zrak a sluch. Není nucen
trénovat komunikaci s ostatními lidmi a dochází k jistému odcizení od společnosti. Pravda,
získávají plno informací, ale ty je třeba dobře a pozvolna dávkovat. Je důležité respektovat
vývojové zvláštnosti a citlivou duši dítěte. Chceme mu přece nabídnout to nejdůležitější jistotu a bezpečí, aby se rozvíjela jeho individuální osobnost, aby bylo v životě šťastné a
pro společnost nepostradatelné. K tomu je důležité naučit se
hledat svoji identitu
za podmínek podpory a důvěry. A právě toto má za úkol multismyslová místnost či koutek.
Umožnit blízké setkání, poznat sama sebe a naučit se rozvíjet své schopnosti.
Vybavení místnosti
Každá místnost, či koutek je jiná, vytvořená na základě požadavků uživatele a jeho potřeb.
Měla by obsahovat tvořivé, hravé didaktické prvky
Nabídka – inspirace vybavení:
-podlaha s kobercem, popř. zeď potažena zčásti kobercem, matrace, vodní lůžko, místnost
bez ostrých rohů a hran, možnost větrání místnosti
-„haptická chodba“- jsou zde shromážděné taktilní pomůcky přidělané na zdi, či zavěšené
v prostoru, pomůcky pro boj s agresivitou (panáci, kuželkový les, bouchací pytle…)
-pohodlné sedačky, lehátka, polštáře, deky z příjemných materiálů, barevné látky na stropě,
stěnách, bodové lampy, vodní sloupce, světelná vlákna, světélkující tubusy, zrcadlové koule,
zrcadla (spíše nerozbitná), různé dotykové materiály, hmatové pomůcky, aromatické lampy a
oleje, vonné svíčky, maxi bublifuky, přehrávač, zvukové hračky (zvonkohry, „děšťové hole“,
sladkosti
(vůně pro uvolnění, zklidnění: pomeranč, citrón, meduňka, eukalypt, bergamot, zázvor,
levandule )
Možnosti a typy multismyslových místností:
Bílý pokoj - především pro děti s těžším stupněm mentálních vad a kombinovaných vad
Šedý pokoj -především pro děti s poruchami pozornosti a soustředění
Tmavý pokoj - především pro děti, které potřebují maximální vizuální stimulaci
Zvuková místnost - především pro děti, které potřebují maximální sluchovou stimulaci
Vodní prostředí - především pro děti, které potřebují maximální kinestetické podněty,
rehabilitační cvičení
Pokoj pro iniciativní a interaktivní hru - především pro děti, které potřebují maximální
zajištění bezpečnosti v pohybu
Přenosné prostředí - především pro děti, které se nemohou hýbat, jsou upoutány na lůžku
Inkluzivní prostředí - pro společné soužití intaktních děti s dětmi s postižením (veranda,
zahrada, hřiště..)
Proměnlivý pokoj - pro přizpůsobení aktuálním příležitostem
Sociální prostředí - ke speciálním příležitostem, kooperaci, navazování sociálních vztahů,
ventilaci emocí
Hybrid multismyslové místnosti - může obsahovat v rámci jednoho pokoje několik cíleně
vytvořených prostředí
164
Ukázka lekce ve (snoezelenu), multisenzoriální místnosti:
Název: Den u rybníka
Cíl: umožnit emocionální prožitek, cítit se spokojeně a uvolněně, stimulovat k pohybovým
aktivitám
Úkoly: aktivovat různé formy vnímání, rozvoj hrubé a jemné motoriky, představivosti,
fantazie, paměti
Pomůcky: box s pískem, box s vodou, kamínky, kyblík, formičky na písek, krém na
opalování, nafukovací míč, udici s rybami, barevný papír, deka, ručník, zabalená
svačinka, limonáda, sušenky, bublifuky, přehrávač
Jak použít příběh/ téma ke stimulaci různých smyslů:
Rozvoj hrubé a jemné motoriky
- vytvořte rybník z vodního lůžka (uspořádání polštářů ve tvaru leknínů, listů)
- předveďte jak skáče žába
- udělejte si vodní řasy z natrhaných proužků papírů
- rozprostřete si deku, ručník
- posbírejte kamínky
- házejte kamínky do vody
- zkuste se natřít opalovacím krémem ,opalujte se
- chytejte ryby na udici
- udělejte z písku bábovku
- házejte si s míčem
- rozbalte si svačinku, sušenku
- ukažte jak budete plavat ve vodě
- udělejte bubliny bublifukem
- pohoupeme tě v dece
Stimulace zraku
- pozorování rybiček ve vodním válci
-prohlížet světelné paprsky
Sluch - poslouchejte šplouchání vody, zvuky u rybníka
Čich
- přivoňte k opalovacímu krému, svačince, sušenkám, limonádě
Chuť
-ochutnávání svačinky, sušenek (Co maminka připravila?)
(aktivace x relaxace) zachovat max. 45 min.
Použitá literatura:
FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky
v základní škole speciální. Praha: IPPP, 2008, ISBN 978-80-86856-39-1
FILATOVÁ, R., JANKŮ, K., Snoezelen. Kleinwächter, 2010, ISBN 978-80-260-0115-7
165
Doporučená literatura:
ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha:
Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-421-2.
BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Školní zralost- Co by dítě mělo umět před vstupem do
školy. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-2569-4
BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo
umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0
BRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 2000.
ISBN 80-7178-484-2.
DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech, Praha: Portál, 2010.
ISBN: 978-80-7367-693-3
DRIJVEROVÁ, M., OTČENÁŠEK, V. Tkanička Anička - nácvik jemné motoriky. ALMI, 2010.
ISBN : 978-80-904344-4-8
DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr.
Josef Raabe, s.r.o., 2009.
ISBN : 80-86307-27-1
FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky
v základní škole speciální. Praha: IPPP, 2008
ISBN 978-80-86856-39-1
FILATOVÁ, R., JANKŮ, K., Snoezelen. Kleinwächter, 2010, ISBN 978-80-260-0115-7
HANŠPACHOVÁ, J., Veselé hry s malými dětmi. Praha: Portál 2008, ISBN: 978-80-7367402-1.
HANŠPACHOVÁ, J., Hry pro maminky s dětmi. Praha: Portál 1997, ISBN: 80-7178-166-5.
HAŠPLOVÁ, J., Masáže dětí a kojenců. Praha: Portál 2000, ISBN 80-7178-495-8.
HINTNAUSOVÁ, M. – HINTNAUS, L. Účast rodičů a pedagogů při ergoterapii dětí se
zdravotní postižením. Praha: IPPP, 1999.
LIPNICKÁ, M. Rozvoj grafomotoriky a podpora psaní. Praha: Portál,2007. ISBN 80-7367244-8
LOOSEOVÁ, A . a kol. Grafomotorika pro děti předškolního věku. Praha: Portál, 2011.
ISBN 978-80-7367-883-8.
MONATOVÁ, L. Speciálně pedagogická diagnostika z hlediska vývoje dětí.
Brno: Paido, 2000.ISBN 80-85931-86-9.
OPATŘILOVÁ, D. Vývoj, diagnostika a reedukace jemné motoriky. In: Vítková, M.
(ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004.
ISBN 80-7315-071-9.
PECHOVÁ, J. Cvičení pro zdraví s balančními míči a dalšími pomůckami. Praha: Portál
2000, ISBN: 978-80-7367-642-1
STRASSMEIER, W. 260 cvičení pro děti raného věku. Portál 2000
SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807367-439-7
SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-619-3
SVOBODOVÁ, J. Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní. Praha: IPPP
ČR, 1998.
UŽDIL, J. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Výtvarný projev a psychický život dítěte.
Praha: SPN, 1974.
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál,
2000. ISBN 80-7178-308-0.
166
VARGOVÁ, T. Jak se hrášek učil 2. Rubico
ISBN 80-7346-38-6
VARGOVÁ, T. Jak se hrášek učil 1. Rubico
ISBN 80-7346-000-9
VOLFOVÁ H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada Publishing, a.s.2009,
ISBN: 978-80-247-2748-6
VOLFOVÁ H., KOLOVSKÁ I. Předškoláci v pohybu 2. Praha: Grada Publishing, a.s.2008,
ISBN: 978-80-247-2317-4
Zábavný blok předškoláka 2 • Rozvoj myšlení a jemné motoriky. Praha: Portál 2006.ISBN
80-7367-063-1
167