Fernand

Fernand
Dire que Fernand est mort
Dire qu'il est mort Fernand
Dire que je suis seul derrière
Dire qu'il est seul devant
Lui dans sa dernière bière
Moi dans mon brouillard
Lui dans son corbillard
Et moi dans mon désert
Devant y a qu'un cheval blanc
Derrière y a que moi qui pleure
Dire qu'y a même pas de vent
Pour agiter mes fleurs
Moi si j'étais le Bon Dieu
Je crois que j'aurais des remords
Dire que maintenant il pleut
Dire que Fernand est mort
Dire qu'on traverse Paris
Dans le tout petit matin
Dire qu'on traverse Paris
Et qu'on dirait Berlin
Toi toi toi tu sais pas tu dors
Mais c'est triste à mourir
D'être obligé de partir
Quand Paris dort encore
Moi je crève d'envie
De réveiller des gens
Je t'inventerai une famille
Juste pour ton enterrement
Et puis si j'étais le Bon Dieu
Je crois que je serais pas fier
Je sais on fait ce qu'on peut
Mais y a la manière
Tu sais je reviendrai
Je reviendrai souvent
Dans ce putain de champ
Où tu dois te reposer
L'été je te ferai de l'ombre
On boira du silence
A la santé de Constance
Qui se fout bien de ton ombre
Et puis les adultes sont tellement cons
Qu'ils nous feront bien une guerre
Alors je viendrai pour de bon
Dormir dans ton cimetière
Et maintenant Bon Dieu
Tu vas bien rigoler
Et maintenant Bon Dieu
Maintenant je vais pleurer.
Fernand
Kdo by to řek že Fernand umřel
Kdo by to řek že Fernand nežije
Kdo by to řek že klopýtám tu sám
Kdo by to řek že on tam vpředu je
On v posledním pivu svůj nos zkouší
A já v mlze
On ve svém pohřebním voze
A já v poušti
Vpředu jen bílej koníček
Vzadu jen já ukrytej za slzama
A ani vítr – kdo by to byl řek
Nezachvěje v mý ruce květinama
Já kdybych byl tím kdo za Bohem se skrejvá
Měl bych myslím strach že výčitka mě rozdrtí
Kdo by to řek že déšť teď všechno smejvá
Kdo by to řek že je Fernand po smrti
Kdo by to řek když se tak vlečem Paříží
Ve chvíli kdy noc už zcela uhasíná
Kdo by to řek když tak táhnem Paříží
Že ráno nevlídný nám Berlín připomíná
Ale ty copak ty víš kde je svět
A proč je tak smutný umírání
Který tě náhle nutí odcházet
Když Paříž ještě ani nemyslí na vstávání
A já touhou skoro umírám
Tlouct na dveře a lidi probouzet
Třeba malou rodinku si vymyslet
Abych za tebou nešel tak sám
Kdybych byl tím komu padne božská kůže
Moc hrdej na svou práci bych asi nebyl pak
Já vím že to je život že každej dělá co může
Ale taky myslím záleží na tak trochu na tom jak
Vím že tě jednou uvidím přicházet
Že jednou necháš odpočinku tam dole
A já se zatím budu každej den navracet
Sem na to zatracený sem na to smutný pole
V létě ti nabídnu stín tichem si připijem
Jako kdysi při vínku na zdraví Constance – tvý ženy
Té která kašle klidně i na tvou vzpomínku
Navíc dospělí maj v hlavách úplně vymazáno
Co nevidět si budou na novou válku hrát
Pak přijdu na tvůj hřbitov jak tohle dnešní ráno
Jenže tu zůstanu na věky věků spát
Ale teď sis dobrej Bože dost zábavy užil snad
A já si chci dobrej Bože teď na chvilku poplakat
Překlad: Jiří Vejvoda, František Novotný
Úprava: Vesper