KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
\
'
'
W y d áw án
p ř i s p j w á n jm
mnoha duchownjch a učených mužů
%
o (1
Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře.
T řetj rocnj běh.
S w a z e k d r u li ý.
W P r a z e , 1830.
\V Knižecj Arcibiskupské knihtiskárně.
Tienta doxifué^ets' %o zcckóv ■/.nriyen'..
IT()og (-JfíGfía).. A . V . 2 1 .
Veri ta,s ostd u lcís e t a m a r a ; qu an d o d u lc ís,p a sc it; quando
am ara, c u ra t.
S. Augiistim is,
Q u id fo rtiu s d esid erat anim a, q u a m v ev itatem ?
Leo XII.
1.
PO
G E 1) N Á N J.
I. Ponawržcnj k bohomluweekým studijní
dle záldadnjho učenj křestanského.
Od NeydůstOgněgsjho Knjžete - biskupa Brixinského, p. p. (t. p.)
B e rn a rd a G alury.
P lá n . neb náwrh theologický cli Studij mas] na
hlawnj idei křestanstwj se zakládati a saustawne
neb systematicky uspořádán býti. O m nis eriim,
quae a ra tion e suscipitur de aliqua re institutio , dehet a definitione prnficísci, n t in —
te llig a tu r , quid sit, de quo d is p u ta tu r ; dj
Cicero. Gestit pak náboženstwj křestanské Ew angelium čili radostná nowina o králowstwj božjm,
gakož Kristus Ježj.š přemnohdykrate propowedel;
ono gest uČenj o radách milosrdenstwj božjlio,
dle kterých zaljbilo se Otci nebeskému skrze
gednorozeného Syna sw ého, prawý a wěčný
žiwot padlému polcolenj lidsktímu opět naw ratiti, swět -wykaupiti, králowstwj swé na ze­
mi i w nebesjch napraw iti, h řjc h , s m rt, hrob
**
a strast zrušili a w yhladiti; slow em : wšecko u šlechtiti a obnowiti. Utěšugjcj ucenj toto za­
kládá se zwláště w pjsmě swatém.
Wědomosti ■přjpratvné musegj ow šem .newyhnutedlně předcházeti, a wedlé nich žádný
theologický předmět přednášeli se nemůže.
Po těchto přjprawuých wědomostech násíedowati musj předmět celnj čili h la w n j, a to si­
ce sa m o g e d in ý , nebot ostatnj z tohoto čelnjho
předmětu wyplýwagjcj wědy nabýwagj ducha,
ře č i, ceny, zřetelnosti a ohně toliko z půw odnjho pramene swého.
Za tjmto hlawnjm předmětem musegj te prw ony nauky následowati , kteréž z něho
wycházegj.
Tjmto řádem předm ět gedeh podáwá ruky
druhému, a žákowstwo krácj w ustawiěném sw ětle , genž mu rok od roku wždy gasněgi swjtá.
Podlé těchto zásad předkládám následugjcj
plán k studijní theologickým, gemuž hlawnj u čenj křestanstwj za základ položeuo, a tudy gedna toliko čelnj myšlénka w něm wládne.
P r w n j r o čn j b ě h .
Čeho nastáwagjcjmu bohoslowci potřeb] w ěd ě ti, aby pjsmu sw. porozuměl ?
Prwotně znáti má gazyky, w nichž pjsnía
swatá sepsána gsau, gazylc liebregský, řecký,
mrawy a obyčege židowské, zákony wýkladné.
W tomto roce potřebj tedy dwau učitelů, g e-
k b o lioslow eckým stú d ijm .
167
ilnolio k wykládánj zákona starého, druhého
pro zákon nowý.
D r u h ý r o č n j b ě h.
Čemu učj pjsmo swaté? Ono učj nás znati
rady Lož] o wykaupenj sw ěta, smjřen] nebes s
hříšným člowččenstwem, anebo , bych slowy
pjsma sw. mluwil, učj nás poznáwati lagemstw]
uložen] božjho, wedlé něhož swé králowstw] naprawil, rozptýlené owce do gednoho owčince —
genž na zemi cjrkevv sluge — přiw edl, a učinil
sobě lid Ijbezný, gemuž králowstwj žiwola wěčnélio připraweno gest. Tomu učj D ogm atika,
genž náčelnj předmět weškerého bohoslowj gest.
Ta tedy musj sama zwlášt přednášena by t i , a
wedlé nj nemělby se žádný giný wlastně theolo­
gický předm ět přednášeli, gelikož dogmatika
wšem ostatujm naukám cestu připrawowati musj.
Patrologie, neb učenj o sw. Otcjch, mohla
by welmi přjhodně w drahém roČrijniběhu dog­
matice po boku kráčeti, neb Tradicj gest dle
katolických zásad zřjdlo neb pramen zgewenj
božjho , a cjrkwi musj welice na tom záleželi,
aby se žakowstwo s sw. Otci a cjrkcwnjmi uči­
teli seznámilo. Gedno půlletj doslačowalo by
snad k učenj palrologicjíém u, byt se mu třeba
denně gen gedna hodina wykázala.
Druhé půlletj roku druhého odhodlali by
se mohlo k přednášen] obecného wycliowatel-
stwj a methodiky, gakožto nauk ne naprosto
theologických.
Zdaliž se Patrologii w prw njm , a uměnj
wychowatelskému w druhém semestru gedna či­
li dwe hodiny denně wykázati m agj, záleželi bu­
de na tom , bude-li mjti učitel Dogmatiky dwě
anebo tři hodiny za den přednášeti. (W této
poslednj přjpadnosti obdržj 100 zl. za odměnu).
Žádost moge by b y la , aby zawázán byl před
polednem d w e , po polednj gednu hodinu učiti.
Poněwadž gest Dogmatika učenj neypředněgšj,, a takořka matka wšech ostatnjch, měloby
se gj slušně o gednu hodinu, wjc denně propůgČiti. W tomto pádu postačilaby w zimě gedna
odpolednj hodina pro Patrologii, w druhém pak
půlletj gedna hodina pro wychowatelstwj.
T ř e t j r o Čn j b ě h.
Nynj následugj ony w ěd y , které z Dogma­
tiky co potolcowé z pramene swého se preyštj,
a gj předpožadugj, totiž :
a) Kře slánské Mrawoslowj — aneb Morál­
ka , gakožto odpowěd 11a tu welmi důležitau o tázku: Co nám činiti, abychom do králowstwj
božjho w egjti, aneb oné blaženosti dosjci mo­
h li, kteráž wěřjcjm připrawena gest, a kterážw
učenj wjry se zakládá? Poněwadž se dle toho
řádu Morálka co dcera Dogmatiky obgewuge, te­
dy giž tjm poněkud scestným a nelďestanským
wýstupkům gegjm zahágeno bude.
k b o lio m lu w ec k ý m stud ijin .
169
li') Duchownj práwo odpowj na otázku: "W
gakém spogenj cjrkew K ristow a, galcož kralowstwj božj na sw ětě,—- nikoli pak z tohoto swěta, — s obcemi mesiánskými stogj ?
Č t w r t ý r o č n j b ě h.
•
W roce Čtwrtém pokračuge se w přednášen]
oněch předmětů, kteřjž z Dogmatiky půwodswůg
b erau 5 a tuto odpowjda se na otázky:
a) Pastorálka s Homiletikau a Liturgikau
odpowjdá na otázku : Co duchownjmu pastýř i slu—
šj wěíléti a činili, aby giným ukázal cestu do o~
noho králow stw j, kteréž z milosrdenstw] božjho
skrze Krista Ježjše nám gest připraweno ? Sem
přináležj nawedeuj k uměnj kazatelskému a ka­
techetickému.
Z/) Historie cjrkewnj čin] záwerek, odpowjdagjc na otázku : gaké a které wěci se w
králowstwj božjm na zemi po na nebe wstaupenj Páně a po smrti geho Apoštolů udály? P řjběhowé tito podag] — anebo podali by nam
měli dle swého určen] důkaz historický, že moc­
nostem pekelným nikdý gešlě nebylo možné
wywrátiti domu božjho, a že toto stawen] swalé skutečně na skále gest wzděláno, gakž Kristus
p řisljbil, řka: „Gd s w á m i gsem a í do skon á n j sw ela.“ Pohoršen] budaututo m éneurážliw é , ano spjše zraduge se bolioslowec a wyzná :
Kdy by u sia w e n j toto nebylo z Boha, giž d árvno byloby wyivráceno.
Í70
F opawržeoj
Děgopis cjrkew nj, přednášen na mjstě p ra wém, gest zagisté předmět krásný, wzděláwagjc j, posilngjcj, útěchu podáwagjcj a k prawému
rozsudku wedaucj. Učitel widj s swými žáky
wšecky bohoslowné nauky (předměty) dokoná­
ny , a přjběhy swěta gakoby před sebau rozlo­
ženy. On wystřjhá mladé p astý ře, a wšickni
radugj se z wjtužného řjzenj božjho.
Gestit důležitá otázka: Má—
li historie cjrkew­
nj. žáky k Theologii připraw ow ati, anebo gi
dokonali, a takměř spanilým bohoslowným stu­
dijní pečet přitisknauti ? Že historie ta to , \y
roce prwnjm přednášená, mnohým žákům swod—
ná býti může, truchliwá zkušenost dosti wyswěďčuge. Gaký pak sm ysl, gakau cenu může mjti
děgopis králowstwj neznámého ? Zdaliž možno,
by nastáwagjcj žák prawý rozsudek učiniti měl
o muČedlnjcjch pro prawdu se obětugjcjch , a o d půrcjch proti prawdě bogugjcjch, gelikož p raw dy gešte nepoznal? Wšeclca kacjrstw j, p o n ě­
vadž méně wjry žádagj, cosi swodného do sebe magj.
Z strany otázky, m á-li degopis cjrkewnj stu­
dijní bohoslowným záwěrek učiniti, učenj theologowé giž dáwno mjněnj swé pronesli. Uwede-Ii se studium theologické w dokonalý systém,
zagiste náboženstwj křestanské i tě m , gesto negsau theologowé, z stránky této přjgemne z a wjtá a se zaljbj.
lířesíanstwj gest učenj weskerému swětu
Zgewné ; geho wyznawač má wždycky byti h o tow, počet wydati tázagjcjm se na zaklad nadě-
ge geho.
Poněwadž pokolenj lidské pod hubjcjmi ná­
sledky hřjbhu wzdychá, melo by mu ljbezné býti
ono učenj, kteréž praw j: E ý h l e , w Sečky weci
now é ucinjm. O tomto tisjci lety utwr zeném
ustawenj pronesl sám auhlawnj nepi j l ei zgewe—
ného náboženstwj to znamenité wyznánj : T a k ­
tu se nebágj.
Učenj, gehož žádá srdce, atisjciletj přjběhowé oswédčugj, důstogno musj býti taužebnosti
našj, a prawé bohoslow j, předstawené swětu w
gasné saustaw ě, gest nutná obrana pi oti nyneg—
šjmu den ode dne wjce se rozžjragjcjmu newSrectwj.
2.
O Pjsmu swatém
a učenj poslaup-
ném (íradicj).
Od Frant. Wácl. Nowotneho.
§ , 1 « P řip o m e n u t).
Wšjm ohledem zwláště pro každého bohoslowce důležitá gestit to otázka: M .uíe-li pjsmo
s w a té bez učenj austnjho čili -poslaupného,
aneb spjše toto bez předešlého obstáli a b y ti ?
a to tjm wjco, čjm obšjrněgi sc z ohledu této
otázky a gegj odpowědi giž odedáwna mezi
zbory protestantskými a cjrlcwj katolickau ne­
malé hádky wedly a skoro až dosawáde wedau,.
gedni i druzj swé přjčiny a důwody domně­
lé magjce a ohniwé namjtagjce. Držjt cjrkwe
protestantské pjsmo swaté za ten gediný pra­
men a kořen wšeho wyučowánj u w jře , wše
ostatnj, poslaupné z\yláště učenj wyhražugjce a
zamjtagjce. Naproti tomu ale cjrkew katolická
wážj sice sobě pjsma swatého co neydražšjho
pokladu a daru, i z něho 1c swé inu poučenj
wděČně wážj ; nic wšak méně p ři stáno wenj
swých článků wjry ohled béře a se podpjrá na
listuj čili poslaupné učenj. A protož nebude na
šlcodu, aby se rozhodlo, která cjrkew sobě při
tom niaudřegi a gistěgi počjná. —■
I budet tedy za tjmto aukolem gednatinám
předně o pjsmu swatém, geho powstánj a p o wolánj wůbe_c, o geho pak neschopnosli a nedo­
statečnosti býti gediným a samostatným prame­
nem u wjře zw láště; a za druhé o poslaupuém
učenj, geho základnosti a schopnosti k poučenj
wšech Časů a končin, gakož i o geho zgewných
stopách, a sice o obogjm z dňwodů gak p řiro ­
zených, tak také i nadpřirozených. Z čehož se
napotom to tak důležité rozhodnul), kteráby
cjrkew lépe w tom gednala, samo scbau w ypreyštj a udá.
§„ 2. Po-wstánj a powolánj pjsma swateho.
Z počátku, když se w čase prawda božj,
prawda gediné spasenj udělugjcj, z božských
ust Slitowujka našeho ozwali ráčila k člowěčenstwu , Avložilo se autličké seménko swatého
smyslu gegjho žiwau mluwau přede wšjm do
prsau dwanáctera sprostých sice , ale na neyweyš šlechetných a statných m užů, aby w u trobu gegich kořeny wpústilo , na Wně pak
se kljčilo, rostlo a úrodu neslo. A to se ta­
ké wedlé wůle božj k našemu nemalému potěšenj a oblaženj stalo. Apoštolé Páně rozegdauce
se -rozkazem swého milowaného Přjtele a Mi­
stra do wšech končin swěta, hlásali wt-rné a
horliwě to samé slow o, wyprawowali ty samo
činy a přjběhy , které byli dřjwe od swého
Pána slyšeli, a od něho buď konati buď trpěti
w id ě li, tjm auniyslem, aby ta giskra božské
m audrosti, kterau dobrota božj neyprwé w nich
samých rozdeclila, celému swětu, k oblaženj ge­
ho, mysl oswjtila a srdce rozehřála. A Pán gsa
p ři nich s Duchem swým, gak byl připow ědřl,
pomáhal gim wěrně a mocně, tak že w brzkém
čase gegich přičiněnjm wzešlo swětlo daleko
lepšjho poznánj nad weškerým tehdáž známým
sw ětem , a králowstwj prawdy a lásky sobě w ůkol a wůkol wjtězně rozbjgelo a na w ždy roz­
bilo stany, wšude třjbjc a dobrotiwě na mysli i
na srdci plegjc,
Následek radostný tohoto přeutěšeuého rozkwétánj králowstwj božjho w pozemstwu byl
pro geho zaslaužilé hlasatele ten , že nemohli
w šude, gak sobě žádali a p řá li, dostačíti osob­
ně, a tudy se přinuceny w iděli, ustanowowali
wšude, zwláště tam , kde toho wětšj potřeba
byla, galco to na přiklad Pawel s Titem učinil
w Krétě a s Timotheem w Efesu, swé náměstnjlcy. Aby wšak ale i zdálené obce Kristu gednau zjskané , toho poučenj, které dřjwe skrze
gegich usta ' p řig aly , pámětliwěgšj b y ly , a se
na w še, co gim giž dřjwe řečeno b y lo , leličegi k potěšenj a powzbuzenj swému upamatowa-ly , zwláště palc, kdyby mezi nimi rozepře o
udělené gim učenj znikla, záhy zpraweny a spokogeny býti mohly, a tak téměř zgewněgšj hlas
swých prwotnjch učitelů před sebau měly: p ři­
padlí Apoštolé Páně práwě gako wnuknutjm b o žjm na to , aby přede wšjm tyhlaw něgšjudálo­
sti, geuž se gegich mistra a geho učenj týkaly,
alespoň we wýtahu zaznamenali, a takowéto
zaznamenánj těm a takowým zwláště obcjm, do
kterých gim pro lepšj adálšj utwrzowánj u wjře
osobně přigjti aneb u nich déle se zdržeti tak lehce
nebylo, pro upamatowáuj a připomenutj toho w šeho, cokoli giž obšjrněgi wyprawowali od nich S a ­
mých byly slyšely, odeslali a zanechali. — I p o wstalo a znildotě za tauto přjčinau a přjležitostj mnoho delšjch i kratšjch spisů w počátečuj giž cjrkwi křestanské, kteřj pozděgi co ney-
pečliwěgi w gedno shromážděni, a za swaté
knihy uznáni a wyhlášeni zákonem se stali, a
gméno pjsma swatého obdrželi.
P ow oldnj tedy pjsma swatého, gak nám o
něm giž i sám Apoštol Páně sw. Pawel ke K o­
rintským podotýká, dokládage, že gen proto
wšecko zaznamenáno g e st, cokoli zaznamenáno
g e s t, aby se rozpomenuli, co gim giž od staršjch řečeno b y lo , a tak w tomto rozpomenutj
naprawenj a potěšen] měli : nenj a nebude ni­
žádné giné, leč upamatowánj 11a wěci dřjwe giž
oznámené a přednesené.
A wšak
§. 3.
T o to pjsm o sw a te n enj d o sta te čn e, ab y bylo sa ­
m o statn ý m p ram en em w jr y .
Gakkoli ale gest pjsmo swaté dar nesmjrné
ceny a sklad wšelikého poučenj. dobrého lakořka newywážitedlný pro nás, za který dobrotě
božj co neysrdeČněgi děkowati co máme ; pře­
ce z mnohých důležitých a práwnjch přjčin
gemu dostatečnost a schopnost lc cjli tak h lu ­
bokému a obšjrnému, býti gediným zdrogem a
samostatným zákonem u w jře, upjrati se neosteycháme, aniž se domnjwáme a strachugeme,
žebychom gemu takowýmto krokem na přjsluíné
a zaslaužené wážnosti, kterau co zákon oplýwá,
co ubljžili. Namjtagj pak se nám zde lc um jsténj tomuto přede wšjm mnohé důležité a p ij—
hodné otázky, gako gsau: Odkud nabyli p ů -
wodcowé nowého zwláště zákona těchto tak
wzácných a dobročinných známost] a zkušenost],
které nám we swých spisech wyprawugj ? —
Zdali gsau tyto zkušenosti gen plod a nález ge­
gich wlastnjho důmyslu a skaumánj , čili dar
maudrosti wyššj ? — A pakli gsau dar m audrosli w yššj, zdali ge také sepsali wšecky, a to s i­
ce na poručenj gegj? —
W šecky tyto otázky hlauběgi uwážené a náležitau odpowědj opatřené proklestugj cestu k u zn ánj tom u, zdali pjsmo swaté tak auplné a zřjzené
gest, aby mohlo samostatným pramenem wjry by­
ti. A wšak sami skladatelé nowého zákona nám giž
k odpowjdánj na tyto otázky swau neljčenau
přjsnostj ldjče zapůgčugj, a swětla podáwagj,
gednak šlechetné wyznáwagjce, že gen to se­
psali a zaznamenali, co widěli a slyšeli od Pá­
na sw ého, a to geště gen ta k , gak dalece se
na wše upamalowati m ohli, gednak ale giž čte­
náře napřed na to pozorná Činjce , žeby w
těchto knihách, gakkoli bohatých na zkušenosti,
nebylo přece geště zaznamenáno wšecko, co wše
z božských slow a činů Krista Ježjše k poučenj
lidskému gegich lidánjm powypléwá, a následowně aby se nižádný nedomeyšlel, žeby giž na
tom přestali lze bylo, co psáno stogj, alebrž aby
i to swatoswatě přede wšjm .w ěřil a zachowal,
čemu austně od nich samých wyučen byl. Dů­
kaz toho zgewný dáwánám mezi mnohými Apo­
štol Páně sw. Pawcl, když Thesalonicenským tak­
to dopisuge : „Bratřj, buďtež stál j a střeztež na­
učen], kterýmž wyučeni gste buďto skrze řeč,
buďto, skrze list náš.ťí Cožby nikdý řjci ne­
mohl a také nepotřebow al, kdyby psané slowo
■wšecko-do sebe, cobykoli k naučenj potřebné
bylo, obsahowalo. Zgewněgi pak o tom gesta
Jan apoštol, ewangelista a miláček Páně do­
kládá, swé ewangeliuín takto dokoná wage : „Mno­
hot gest gestu w ecj, které činil Ježjš, které
kdyby wšecky zwláště sepsány býti měly, mám
za to , žeby ani swět nemohl pochopili těeh
kněh, lcteréby mohly sepsány b ý ti!“ —
I neují tedy pjsmo swaté nic giného, nežli
pjsmenau obmezená Částka slowa b ožjho; w zatá a wywážená wšak ale ze žiwého pramene
učenj austnjho, gehožlo praud přeswatý se dobrotiwě wypreyštil z božských nst Spasitele
lidského, swíig pak počátek wzal a až dosawáde béře genom ze lůna maudrosti wěČné.
Pakli gest ale pjsmo swaté genom Částka
slowa božjho, gakožto se to giž ze zřegmých
wýpowědj geho wlastnjch skladatelů weyše p o nadokazuge, a tudy w še , co k dokonalé wjře
křestanské náležj, do sebe nezawjrá : tedy z
toho přirozeným úsudkem w ysw itá, že musj
ten pramen, gakožto celek, z kterého tato část­
ka slowa božjho wzata a wywážená gest, dale­
ko hogněgšj, ano wlástně auplný b ý ti, a tudy
negenom t o , co psáno g e st, ale i t o , co se w
tomto pjsmu pohře,šuge, n k dokonalé wjře
přináléžj, do sete m jti; gelikož, pakli Bůh,
kterému w každém daru nelze ginák nežli do­
konalým b ý ti, nám lidem tuto wjru, wjru l ír istowu darowati rá č il, gakože o tom pochybowati b y hrubá nesmyslnost byla, také nám z agisté dokonalau, t. g. wjru takowau udělil, w
galcowé se w še, cokoli gen člowěku k spasen]
prospěge a přispěge, obsahuge'. A následowně,
pakli pjsmu swatému doplňowánu býti potřeb],
gakž mu lze býti dostatečným, samostatným
wjry p r a m e n e m —
§. 4. Pjsrno sw até ale ta k é u en j schopné , aby b y lo sa­
m o statn ý m p ram enem w jr y .
Wypléwá pak tato neschopnost geho ze
mnohých důležitých opět p řjč in , a sice:
Cjl pjsma swatého gest, gak se giž w eyse napodotklo, připomenauti, a skrze připome­
nut] pouČiti a polěšiti. A pročež za tjmto cjlem gest také takořlca genom we w ý tah u , a
sice gako tě m , kteřj giž wšech těchto w ěc], o
nichžto se zde zmjnka č in j, známost m agj, a
genom na wše připamatowáni býti potřebugj,
složeno , a gako takowé také mnohé mjstnosti
a p řjč in y , pro které to neb o n o , co a v něm
sto g j, bud’ řečeno, buď ustanoweno bylo, ge­
dnak gen z částky podotýká , gednak i doce­
la pohřešili necháwá, takže z toho přirozenau důslednost] zwláště pro ty , kterým takowéto mjstnosti a přjčiny pro wzdélanost buď
o Pjsmu awatem a učenj poslaupnein.
479
mjsta, b u d času, aneb obého spolu, neznámé
g sau , gakási zatmělost a nesrozumí tedlnost i
samélio slowa tjm wjce pow yplýw á, čjm w yššj a důležitěgšj smysl se Spolu do něho nacházj. Kteraužto nesrozumitedlnost sobě ani čte­
nář , gak toho komornjk králowny Kaudácké
důkazem gest, — ani pjsmo sam o; — nebo
kdož smj práwně we wlastnj rozepři sudjm sám
sobě býti ? — leč gen kdosi nestranný a té w ěci zkušený odstranili a wyswětliti může.
Žeby se wšak ale takowáto tmawost a ne­
srozumitedlnost smyslu do mnohých spisů pj­
sma swatého skutečně nacházela, druhdy giž pro
ty , kteřj tenkráte a w těch končinách žiwi by­
li, kde a kdy se tyto biblické události přiho­
dily, gest nám dostatečným swěďkem sám prw nj Apoštol P e tr, an máge zagisté auplnau zná­
most gak smyslu učenj Ivristow a, tak také i
wědomost wšech tehdegšjch biblických zwláště
p řjpadnostj, sobě předce we swém druhém ka­
tolickém dopisu na ncpochopitedlnost Pawlowých
přede wšjm listů stěžuge. A pakli tomuto muži
Duchem swatým zagisté naplněnému nepochopiťelnj byli spisowé geho spoluapoštolů, galc pak
ieprw pochopitelni býti mohau těm , kterým
pro wzdálenost času a mjsta takowáto názornost
wšeho , galcau nadřečený apoštol oplýw al, ani
býti nemůže. Důkaz toho podali nám w p o zdněgšjm wělcu sami na sobě práwě ti, genž pj—
smo swaté za ten gediný, dostatečný a každéČasopis p. Katol. Dnch. lil. 2.
2
mu srozumitedlný pramen u wjře drželi a p o wažowati welj, gako L u th e r, Iialwin, Zwingli a
t. d. lcteřj, ačkoli že se gim učenecká známost
biblických přjběhů a gegich přjpadnostj tjm m én 5 upi j ti dá , čjm wjce se sami nj honosj, a
ačkoli také pochybnosti nenj, že sobe gedenkaždý, překládage pjsmo swaté pro swé w jrynáslcdownjky w.šemožnau práci wzal a ostrowtip swíig
p n u l: přece to gedenkaždý sám na sobě k
zármutku a zahanbenj swému shledal a zkusil,
že nižádnému to štěslj nebylo, aby byl p ra wý, aneb aspoň sworněgšj mezi sebau nalezl
sm ysl, a to rowně gen proto, poněwadž geden­
každý genom se swým rozumem radu bera, smysl
swým auhledům přjhodný ze slowa swatého w lastnomocně wynjti usilownl , na to nedbage,
zdali praw ý smysl slow Páně tjm násilj trpj a neb netrpj. A wšak ani tento ow.šem zaslaužený zármutek by ge tak lehce byl potkati ne­
mohl, anižby konečně tak lehce možno bylo, aby
se slowu Páně křiw ý podložiti mohl smysl, kdy­
b y toto každému dosti swětlé a srozumitelné
bylo.
Ze pak gest ale smysl slowa božjho oba­
len a uzawřen pjsmenau , pjsmenau m rtw au, n ěmau a prom ěnitelnau, tedy z toho nowá opět
znilcla pro ně překážka, býti samostatným pra­
menem wjry, a sice : M á-li pjsmo swaté býti g ediným zdrogem uw jře, gak tomu protestanti chlj,
tedy musj také každému bez ohledu na geho
polilaw j, w ěk, staw , národ, wzdělanost a řeč
přjstupné, t. g. srozumitecílné a čitedlné býti,
a následownfi gednák w takowém slohu složeno
b ý ti, genžby se okamženjm, a sice gak ge který
čtenář tjra úmyslem, aby z něho poučen byl, do
ruky w ezm e, dle powahy a stupně wzdělanosti
geho tak zřjdil, že by s njm mluwil gako ze
smyslu g e h o ; muselotby se tedy pjsmo swaté za
tnuto přjčinau brzo prostě, brzo učeně gádřiti,
sice by ge gak učený tak sprostý mrzut odložil,
a toho užitku, po kterém bažil, ne swau winau
prázen se býti widěl. Takowé to wšak w takém
pádu takořka keykljrstwj gak se snášj a snášeti může ale s důstognostj a s powolánjm
geho ? —
Gednák by ale také muselo \v takowé p jsmeně a řeči složeno b ý ti, kteráby za gedno
wšem lidem stegně čitedlná a srozumitedlná by­
la, a za druhé také \ve swých wýznamecli ani
nestárla ani nemdlela, nýbrž gedna a íatéž by­
la a zůstala, to g e st: kteráby we swých pogemjch a gegich zwláste wýznamech se ani neaužila, ani nešjřila, ani newymjrala, ani neobžiwowala. Takowé wšak řeči ani n enj, aniž
kdy na swete b ude, a kdyby i byla, tedy by
práwě tauto swau takořka přespělostj neschop­
na byla záměru sw ého; protožeby mageci s p o gemugjcjm rozumem lidským pokračowati , a
plodům a nálezům geho hlahol a oděw zapůgčow ati, geg djlem přjliš napjnala a schwacowa-
la , djlem ale také w rozwjgenj bolestili’: obmezowala. Gest pak to giž dáwný osud každé
mluwy, že gsauci na počátku mdlá a chudá , se
gen se wzděláwánjui a se samostatněnjm náro­
d a, w gehožto uštech se ozjwá a žige, bohaťj
a sjlj. Klesá-J i ten to , klesá i ona. Zděláwáuj
wšak gazyka což gest ginélio, nežli pilné šetřenj, aby se k nowě nabytým pogemíím a nále­
zům gak látkau tak i dobau přiměřené v y ­
hledaly , stanowily a připogily wýznamy. Gako
se wšak k nowým pogemům a nálezům nowj
aneb aspoň obnowělj přitwořugj wýznamowé:
tak také se zawrženými stárne a wyhynuge i
mluwnické wygádřenj gegich. Cjm se stane,
že mluwa we swých wýznamech neustále stárne
a mládne, a měriěnjui se zwelebuge a dolconalj.
Následek takowéhoto zwelebowánj gazyka wšak
gest ten, že spisow é, genž buď přjliš starými
aneb nowýjni a tudy neběžnými wýznamy oplýw a g j, se zwláště pro ty, genž ducha gegich mlu­
wy náležitě neznagj, tmawými a nepochopitedlnými stáw agj, a od nich bezděky a bez p ro ­
spěchu odloženi býwagj. Pakli ale tento nezawinělý osud žiwá mluwa m á, že se mnohým,
byl i w oj zrozeni byli, pro gegich wlastnj ne­
známost a negapnost tmawau a nesrozumitelnan
býti z d á, a tudy i nemilau se stáw á, zakaúšjt
to wynrřelá aneb wymjragecj řeč tjm wjce, d jIem pro newšjmawost a pohrdawost potomků,
djlem pro hrdost, Ijsawost a nowotu wedrálé
štaslněgšj.
Gestliže wšak ale giž národuj žiwé mluwě
pro takowéto přjpadiiosti nenj wždycky lehce,
aby rozumjna byla auplně od swých domácjch,
tj 111 tjžegi gj bude rozuměnu býti od těch , ge­
sto sobě w zdálenosti známost gegj teprw učenecky pracně přiwlastňugj, a 1 o tjm w jce, gestliže se zwuk lilahohi gegjho giž wytratil. I£
tomu má také gedenkaždý národ swé zwláSliij
pow ahy, obyčege, obřady, pořádky, nálezy a
t. d. které také zwláštiijmi wýznámy a m luwozpůsoby negenom znamená, ale i geště od nich
wseliké obrazy , podobenstwj a pocty a t. d.
odtahuge. A gestliže spolu i smysliw gest, a
sobě na wzdělanosti záleželi dá, lot i swé zku­
šenosti, náhledy a nálezy w spisjch složj a pozůstaw j, sám sebe tak přebyw a zwelebiw.
Takowjto wšak spisowé národa, byt iw y hynulého, gsau owšem milý a drahý sklad negen wšelikých užitečných zkušenost), ale i pogemů a wýzuamu dědicjmu potom stw u; nic wšak
méně, tohoto dědjctwj k swému prospěchu po­
užiti nenj potomstwu tak snadno, leč tenkráte,
když známost, auplně téhož gazyka m á , a spo­
lu spraweno gest náležitě o wšecli přjpaduostech,
powahácli, obyčegjch, obřadech, zwycjch a t. d.
swých předků.
Takowáto wšak poučitedlná
zpráw a, kteráby gemu smysl pozůstalých spisů
takořka odmykala, nemůže gemu ginák, leč mi­
mo tyto spisy, a sice gen z hodnowerné děginowé powěsti přigjti. —
A w tomto pádu a srownánj gest zagisté
ona mluwa, w které knihy nowého zákona p rwotně sepsány byly — řečtina. Která ačkoli
že tehdáž ode wšech národů, pro které pjsmo
swaté přjmo skládáno bylo, rozumjna am luw ena byla, přece pro nás pozdněgšj člowěčenstwo
wšelikými přjpadnostmi a nehodami skoro giž
tak w yhynula, že pro nás gegj hlahol genom w
pozůstalých spisjch spj, a sobe z tisjce sotwa
geden známost gegj, a to geště pracné gakžtakž
přiwlastňuge, a snažiti se musj, aby gemu tato p o tně zjskaná známost gen poněkud wérná zůsta­
la. K tomu také měla tato řeč pro swau ro z íjřcnost skoro přjliš mnoho odrůzněných nářeč j, a sice, gak kde od wzdělaněgšjho aneb
diwoČegšjho národa , který do nj obyčegně swé
wlastnj mluwenj způsoby w m jsil, a pro se podr­
žel, přigata a mluwena byla. Tak toho důkaz
máme na židech, a přjklad widjme zgewný i na
samých spisowateljch zákona nowého, že sice
řecký psali, hebregsky ale myslili.
Z této wšak přjpadnosti, že pjsmo swaté
sepsáno gest w cizj a mrtwé pro nás skoro giž
mluwě, powstáwagj mnohé nemalé obtjžnosti
a spolu i požadownosti wzhledem na čtenáře, a
sice, m á-li gedenkaždý bez ohledu na pohlawj,
w ěk , staw , wzdělanost, národ a řeč z pjsma
swatého gakožto z gediného wjry pramene p rá -
wě a powianě , gak tomu protestanti clitj, p rawé poučenj bezstředečně brati, tedy gemu ta kowé čjsti přede wšjm slušj a neylépe přospége
w půwodnj mluwě, nebo zde se mu zagislú kaž­
dá myšlénka gako z Čérstwé šupiny co neygádrněgi wylaupne, kdežto w giuý odéw přeloženjin tcprw wnutkaná, obyčegně cosi na swé :uipl­
nosti a původnosti z tra tj, a tudy gižgiž we
swé prwótinné gádrnosti a určitosti zemdlj. —
Faldi ale we swé prwotnj řeči pjsmo swaté čte­
no býti m á, tedy musj také čtenář, chce-li co
p o řjd iti, auplnau Známost wše cli mluw a nářečj,
které se gen koli w pjsmě swatém swými spůsoby setkáw agj, gako řeck é, liebregské, clial'degské, siroclialdegské a t. d. giž do sebe mjti,
a spolu také mimo t o , geště myslj i srdcem do­
cela střjzliw a prawdy dychtiw b ý ti.— A wšak
gaká to požadownost na člowěka ! — Koliku ge
možno takowauto wzácnau a těžkau známost mj­
ti, když ze sta geden, gak nás zkušenost učj,
sotwa tluclia té mluwy, kterau takořka mater­
ským mlékem giž do sebe wsál, a neustále žw at l á , náležité z n á , a znáti dbá ? — Koliku ge
konečně dáno, aby gen na okamženj myslj i
srdcem střjzliw a dychtiw byl praw dy? A to
přece býti m usj, sice widj a slyšj, co mu w ášeu předkládá a wěštj. — A následowné gak
mnoho bude z gedné strany těch , kteřj negsauce schopni samowolné poučenj bráti, prázni zů stanau poučenj tak potřebného, z druhé pak
Íg 6
iffogednáu)
opět strany gak welice se u mnohých zkráceno
wide ti bude pjsmo swaté we swém powolánj ?
Namjtá se sice, žeby se této obtjžnosti přeloženjm wěrným tlo materské řeči napomoci mohlo,
a že se skutečně i napomáhá. A wšak kdyby
překladač sebe wěrněgšj b y l, i známost potře­
bné mluwy a i zpráwuwsech tehdeg.šjch přjpadnostj a okoličnostj auplnau do sebe m ěl, zda­
liž může, aby wěrným zůstal překladatelem, w ygasniti, co gest přirozeně tmawého? A kdyby
konečně i sebe wjce žádostiw byl praw dy, kdož
mu dá a dáti může to tak potřebné rukogemstw j, že se we swém rozuměn] pjsma sám giž
pro sebe nemeylil? — Pjsmo swaté sotw a; ne­
bo gakožto pjsmena němá a mrtwá nemůže, aniž
také to práwo má náležitau zpráwu dáti o sobě
komu. Tjm méně překladač sám; následowně
wždy musj kdosi třetj b ý ti, gemužto takowéto
swědectwj čili rukogemstwj neomylné dáti p řislušj, Tento wšak třetj musj ale sám také pewný základ neomylnosti swé do sebe m jti, sice
geho swědectwj opět nic nenj.
§. 5.
A niž to koneční? w mygli K rista a geho ap o što lů
b ylo, aby pjsm o sw a lě bylo gedinýin p ram en em u w jře.
K tomu gest geště důležitá a rozhodnugjcj
zde ta otázka: zdali Spasitel swěta chtěl mjti
toto od swých wyučenců sepsané slowo gediným zdrogem swé wjry? nebo gen gemu samé­
m u to wlastně přináleželo, to wyřknauti a u sta uow iti, co clíce mjti pramenem učenj swého.—
Pakliby ale tomu c h tě l, tedy by také ge
byl buď sám sepsali ráčil, aneb aspoň swým
wyuéencům sepsati n a řjd il, a kdyžby hotowo
b y lo , ge i přehlédnul a pooprawil, dobře w ěda, gak mnohoby samému pjsmu tau přjpadnos tj, že buď od něho samého, aneb aspoň pod
geho dohledem, a sice na rozkaz geho sepsáno
bylo, na potřebné wážnosti a důwěrnosti p ři­
bylo; gelikož w tom weliký rozdjl gest, zdali
mistr máge moc a práwo mluwiti, mluwj buďto
skrze sebe, buďto skrze giného, anebo zdali w yučenec geho mluwj wedlé smyslu Pána swého
sice, z wlastnjho wšak gen důwtipu.
Že pak ale Pán a W ykupitel náš přebýw age mezi nám i, nižádné pjsemnosti nezhotowil,
gisto g e st; nebo, kdyby takowého byl co pod­
niknul, tedy by byli wyučenci geho, kteřj p jšjce přeswatý žiwot geho, tak přjmj a prawdě
wěrni b y li, že časem i na tu neyzadněgšj pi j—
padnůstku nezapomjnagj, ba i swé wlastnj p o kljsky odkryti se neštjtj, gen aby gednalc praw­
dě zadost učinili, gednalc tehdegšjm událostem
swětla i nástinu udělili, we wšem pak ale hlawnj osobu Ježjše Pána swého we wšj geho spanilosti , důstognosti a zásluze okázali: zagisté
tuto daleko důležitěgšj a důstogněgšj přjpadnost,
že Pán sám we wlastnjm spisu složili ráčil p o ­
klad učenj swého, poznamenalinegenom neopo­
m inuli, alebrž se i sami na tento spis, gakožto
na prwnj a hlavnj zdrog učenj pravého o d v o ­
lá wali , z něho čerpali, a ostatnj v ěřjcj na to
pozorné učinili, kde a odkud by se ta prawá a
neyčistšj woda života věčného k gegich duchownjmn občerstven] prey,slila. Toho v šak nikde
ani dosti malau přjležitau zmjnku nečinj, násle­
dovně takowého Kristus nic nepodniknul.
Ale negeu že Kristus nižádné takowé pjsemnosti nezhotow il, 011 také rovněž swým vy~
učencům , aby gakau pjsem nost, genžby přede­
v ším činy, slowa a přjběhy gelio do sebe ob­
sahovala, sepsali, nižádného poručenj neudělil
a nezanechal; nebo gestliže, aby se s plnomocenstwjm seslánj swého wěřjcjm vykázali, v ě r­
ně připomjnagj, že Pán uděliv gim vdechnutjm
Ducha s v á té h o , gim rozkázati ráčil do celého
sv ěta gjti a všem národům slowa a skutky geho hlásati: takéby zagisté pjšjce ž iv o t geho pře­
sv atý , byli podotkli, že z rozkazu geho pjšj,
kdyby takovýto rozkaz byli ode Pána obdrželi.
I wyswjtát tedy ze v še h o , že z wlastnjho gen
d ů v tipu psali.
A v šak snad v tom gegich v ů le byla, aby
toto psané gegich slovo bylo gediným zdrogem
u v jře K ristově p— Pakli ale v tom gegich v ů ­
le b y la ; proč tedy nesepsali v še c k o , proč při—
pomjnagj a čin] věřjcj pozorné na to tak zgew ně, žeby w těchto knihách gakkoli bohatých
na poučenj nebylo přece geště znamenáno w šecko ,* a následowně proč napomjnagj spolu i w eřjcjcli, aby negenom t o , co psaného č tau , ale
i předewšjm t o , co austné slyšeli od n ich, w ěřili a zachowali i* —
A konečné byíby tomu wšemu i také tak
bylo , žeby pjsmo swaté bylo dostatečné a scho­
pné gak samo ze seb e , tak z wůle Krista a Apoštolů geho býti .gediným zdrogem u w jře:
přece g est, gak tomu zkušenost u č j, a wšeliká
r o z d j l n á čtenj geho to dégné doswědčugj, gakožto pjsmena mrtwá a hrubá wšelikým promě­
nám podrobeno ; a gako takowé musj také wždy
mjti podlé sebe někoho, genžby gednák nad geho
neporušenostj b d ě l, gednák ale spolu gemu ta­
ké hodnowěrným swědkem b y l, že gest ono
geště to samé pjsm o, které druhdy wnuknutjm
b o žjm , z apoštolského pera wyplaulo.
Kdo wšak platně bdjti a swědectwj dáti
má, musj také wěděti, nad čjm bdj, a komu a w
čem swědectwj dáw á, a následowně negen smysl
ale i saustaw u, ba i wšakau okoličnost w celém
obsahu geho auplně a náležitě zn áti, gakož i
také aby dohlédnauti mohl, zdali se swěřetiému
pokladu gaká zkáza nepřihodila, kljče k otw jránj mjti.
§. 6.
P řech o d ,
Poněwadž tedy pjsmu swatému z nadřečených přjčin samostatným zdrogem u wjře býti
i9 0
Fogednánj
nelze; tedy bude a bý ti musj dle zdrawého u sudku auplněgšjm a spolu i samostatněgšjm zdrogem té samé wjry pramen te n , genž toto pjsmo,
ze swého b e ra , gednak dophxuge, gednak w y swétluge. A kdož gest zdrogem tjmto ? — Učénj poslaúpné. —
Že pak gest ale toto wše, co se zde k pro­
spěchu učenj austnjho prawj, důwodně okázati a
dokázati; tedy také za tjmto aučelem okážeme
přirozenau schopnost učenj poslaupnéhů k cjli
tak žádaucjmu, pak wykážeme na gakých zákla­
dech spočjwá, a kde konečně to prawé a gedině
hodnowěrné učenj poslaúpné přebýwá.
7.
O u stn jm p o dánj čili p o slau p n ém učenj w ů b ec .
Wšaká událost má cosi zewnitřnjho do seb e , čjm pozornost buď wjce buď méně a sice
wždy dle důslednosti swé na sebe budj a obracj, tak že se předewšjm i sama zběhlost gegj
w pamět lidskau gakožto w žiwau a upamalowacj takořka knihu wtělj a zaznamená, a tjmto w tělenjm a zaznamenánjm se památka gegj negen
pro čas a mjsto uchow á, alebrž i také rozšjřj a
prodlaužj, což i gegjm zpowěstněnjm slow e, gelikož člowěku to giž přirozeno gest, že sobě
znamenitěg.šj zwláště události, události přede­
wšjm takowé, gakowé na osud geho wjce a bijže působily aneb až dosawáde působj, ne tak
na papjře , poněwadž k tomu ne wžďycky
o F jsm u sw atem a učenj pos]aupne'm .
191
přjležitost a schopnost m á , aniž mu to wždy
radno gest, gako wjce a wlastne w pamět swau,
která gemu k cjli tomuto wždy a wšude pohotówě gest, znamená, sobě tak w mysli d u chownj knihu a wýpis wšech zwlástě swých p řjhod chowage, djlem k potěšenj, djlem k w ystraženj swému. K tomu cjtj také gakési p ři­
rozené puzenj do sebe, zděliti se aspoň swým
wěrněg.šjm w to m , z čeho se buď sám radnge
neb rm autj, prostředkem tjm neybližšjm a ncysuadněg.šjm, který mu i sama přirozenost k cjli tomuto d a la , prostředkem gazyka swého.
Ze pak ale takowéto wyprawowánj gednalc
poučenj do sebe zawjrá, gednalc ale také ze staršjch na m ladsj, s otcíi na syny a t. d. přestup u g e, tedy také za tauto přjčinait a přjpadno. '
učen]m poslaupným slow e, a samo w sobě nic
giného nenj, nežli wěrná wyprawowánj čili odewzdánj to h o , co se dřjwe buď očima aneb u šima přigalo,
W dwogj tedy sklad čili zdrog ukládá se
pamětnost zběhlosti wšaké, a sice w k n ih y , čili
letopisy, a w pamět lidskau čili powěst poslanpn a u , za tjm rowněž gen cjlem , aby se z nich
i budaucjm preystila známost gegj. Prwnj zdrog
gest sice zew nitřněgšj, ale gakožto hmotněgšj
také pomjgegicnostipodrobeněgšj; kdežto druhý
gakožto dušewněgšj, negsa tak wystawen nebezpečenstwj zničenu b ý ti, wždy čistěgšj a stáleg.s]
známost wšelio zběhlého do sebe zaw jrá, a tu­
dy prvvnjmn negen k dosvědčenj, ale i w čas
wysychánj pramenů gelio k doplněnj a zavlaženj slaužj.
§. 8 .
W la s tn o s ti hodnow & m é p o w č sti,
A v ša k m á-li potom stvo s důvěrnost] a
platnostj z takovéhoto udánj v ážiti známost sta­
rých zběhlost), musj také toto udánj gisté v last­
nosti do sebe m jti, dle kterých by se spolehnauti lze bylo na gistotu čili p ra v d iv o st vyřčen)
geho.
I
žádat se tedy za tauto přjčinau od udán
aby b y lo : a ) zá k la d n é , t. g. aby gen to v y ř jkalo , co skutečně zběhlého g e st; 6) úvěrné, aby
ani v jce ani méně, nýbrž v š e c k o , gak a co se
zběhlo, bez prom ěny, bez ngmy a bez přjdaw ku g e v ilo ; c) nepřetržené, t. g. aby takovéto
udánj nebylo plod nowěgšjho okamženj, nýbrž
aby i hned od počátku kráčelo po boku udalostj těch , gichžto se týká, až na přjtomné časy;
a d) konečně, aby bylo w ý z n a č n é , t. g. aby
se p ra v d iv o st vyřčenj geho v gistých zev n itřněgšjch stopách čili významech , galco gsau na
přjklad národnj slavnosti, zpěvy, čestné sochy,
zřjceniny, pamětnj penjze, veyhrady gistých osob
a mist a t. d. značila a odrážela.
§. 9.
O p o sla u p aé m uSenj cjrk w e k ře s ta n s k e zw IáštS .
Pakli gedenkaždý národ, gednokaždé spoleČenstvj takovauto poučitedlnau p o v ě st, čiliná-
weštj neboli lépe poučenj austnj o swém p o wstánj, powolánj, o swých základech, práwjch,
o swém srownánj, podnikán), wynikánj, zm áhánj a klesánj a t. d. m á , a z něho nemalé p o twrzenj a wyswětlenj, i swým letopisům , gestli­
že kteřj mu gsau, b é ře : také zagisté nebude bez
takowého ono společenstvj, genž se křestanským
nazjwá , gelikož, pakli toto skutečně g e st, gakože widitedlnost geho dostatečným swědkem
gest i gestoty geho, tedy se také muselo cosi
státi, za gehožto přjčinau a důslednostj ono po­
čátek swůg wzalo, a se w čase ta k , gak gest, u spořádalo. Co se wšak ale stalo, muselo spolu
samo w sobě tak zřjzeno býti, že wážnostj swau
negenom pozornost na sebe zbudilo, ale i také
wňlj těch, gešto zwláště přjtomněgšj b y li, hnulo
ta k , že w takowýto spolek v e š li, a předlo­
žená ustanoven] ostřjhati se zavázali.
Památka wšak těchto událost]", kdež bude
předevšjm žjti, gestliže nežige we schránce všeho
lidského znán]’, w paměti lidské. Pakli ale w
této žige, tedy čjm se může lépe a lehčegi au činná životnost gegj g á d řiti, nežli že se gako
wšaká pověst ušty na v n ě preyštj, a se tak od
věku k věku p řelév á a prolévá k poučenj stá­
lému.
Obsah wšak učenj tohoto nebude a nemůže
býti nižádný giný, leč poučitelné náwěštj o všech
přjčinách, základech a přjpadnostech zniknutj
gak učenj tohoto křesíanského, lak také i w y -
znawatelstwa geho , a následovně plod ge­
ho gen náležité seznámen) se se w.šjm, co se
koli řeklo a stalo , a gak se co řeklo a stalo
ku powstánj geho. Pročež také w něm bude
předewšjm potom stvu uložen onen auplný zdrog,
z něhožto mu obsah a cjl gak učenj křestansk éh o , tak i povolár.j w yznavatelstva geho
čerpati a poznati gest.
§. Í 0 .
T o to
v š a k učenj p o sla u p n é c jrk w e křesťanské
m á w še c k y v la s tn o s ti clo s e b e , gešto ge h o d n o w č ru ý m činj.
Gestliže wšak kde které podán] hodnowérné g e st, gestit to ustnj cjrkwe křestanské tjm
wjce, ano w lastně; gelikož nižádné podánj nemů­
že se takowauto základnostj, wěrnostj, nepřetrženostj a wýznačnostj honositi a wykázati, gako
se práwě toto honosj a wykazuge.
Z á k la d n o s tj wyplynultě utěšugjcj p ra u d u Čenj tohoto, gak známo a gisto gest, neýprwé
z toho neyčistšjho a spolu neyčerstwěgšjho zdrog e , z neomylných a neklamných ust .Spasitele
swěta , a přetekl žiwau mluwau přjmě w neporušenau mysl posluchačů geho , předewšjm těch,
gežto sobě tento slitownjk lidský zwoliti ráčil
na swědectwj k rozhlášenj swému, přetekl tak,
že se swatý smysl geho pjsmem takořka plamen­
ným wyryl na deskách srdce gegich, a z těch­
to se opět rowněž tjmtéž způsobem dále w ypreyštil a rozwodnil k oblaženj lidskému.
fYernosij. Kdo takové obuti podnikne,
kdo gm enovitě swětskau ctj, lidským pohodljm,
ba i žiwobytjm k v ů li gistému poznánj, genom
aby gemu žiw byl a se zachoval, pohrdne, gako to p rá v ě učinili apoštolé Páně, o tom také
pochybowati n elze, žeby sobě takovéhoto p o znánj nevážil. A kdoby takto nadchnut byl tjm
samým poznánjm , žeby nad ně nic lepšjlio a
wznešeněgšjho neznal a necjtil, gako opět apo­
štolé P áně, o tom také pochybovali nebude mož­
no , žeby dle navržen] poznánj svého ta k é , gsa
sám blažený njm, ge i ginému nepřál, aby z ně­
ho též blažen b y l , a následovně ge před njm
uk rý v al a tagil. Zgewnot gest, že v prvnjch
zvláště rozséwačjch tohoto slova člověčenstvu
k uzdraven]’ Bohem seslaného nebylo nepřjzně
nižádné, alebrž že vynakládagjce celý svňg zvláště
dospělý v ě k na to , gen tau šlechetnau žádost]
h o řeli, aby celý s v ě t mistra gegich poznal a
v tomto poznánj spasenj svého hledal a nalezl.
A v š a k i náměstkům gegich byl tentýž ohled,
totéž snaženj, a gestií, Bohu budiž chvála z to ­
ho ! až dosaváde; gelikož gedenkaždý sobě v žd y
svědom itě to uvážil a rozvážil, a až doSawáde
rozwažuge, že toto slovo Bohem člověčenstvu
d aro v ané, dle cjle svého negen gistélio člo v ě­
ka, a to geště pro gisté snad gen okamženj, ale­
brž všecky lidi časem svým po v ě k y blažili
m á; a následovně , že negen přjtomným, ale i
budaucjm co dědiclvj přináležj, a tudy i p o Casopia p. Katol. Duch. 111. 2.
3
tom stvu lotéž auplnó p ráv o p řislu šj, žádali od
sv ý c h předků ten samý p oklad, poklad new ywážitedlný spasenj sv é h o , který tamto ode­
vzd án J>yl tjmtéž úmysjem ode Pána skrze
vyučence geho.
W ypléwá pak spolu z předešlého i nepřetrženost oneboli stálá posloupnost učenj to h o ­
to : gelikož se to slušné a p ráv ě očekáwali dá,
že také apoštolštj náměstkové v ž d y tentýž po­
k lad , poklad nevyvážíte dlný duchovnjho sv ě ­
tla a z a h ře tj, který od sv ý ch předků přigali,
a sami u ž ili, opět svým staupencům v ě rn é k
tomuž samému užitku od ev zd ali, dohře v éd au ce a cjtjce gak cenu a povolánj pokladu toho­
to , tak také i povinnost sv au z ohledu geho;
a pročež ta k é , gak se to giž v běhu 18 set lot,
co toto učenj lak wjtézně a záslužně tr v á , ra ­
dostně v id ě ti dává a p o tv rz u g e , nebylo, nenj
aniž může býti kdy gaké okam ženj, kdeby loto
dědičné odevzdánj čjrnsi zkaleno a tudy p ře tr­
ženo b y lo : alebrž gistota gestit to potěšitedlná,
že gako tentýž duch učenj, který z ust Páně v y ­
šel , v á l a věge až d o sav ád e, giž od tak dá­
vného počátku svého, i budaucně v á ti v ž d y b u ­
de v e věrném aspoň společenstvj vyznaw atelů
geho. Načež, aby segedenkaždý i sebe pozdnégšj spolehnanti mohl s v ětšj geště důvěrnostj,
sám Spasitel a dárce geho se o to postara­
li ráčil gednalc tjm , že tento poklad gen zku­
šeným svým věrným odevzdal a s v ě řil, a až
ílosawácle swěřuge, gednák ale zwláště tjm, že i
sám chtěl býti a ostal wlastně opatrownjkem a
otwjratelem pokladu tohoto skrze ducha swého,
kterého i swým wyučencům seslal a wdechl ro-:
wnt-ž gen k cjli tom u, aby se ne tak na swau
m audrost, gako wjce a wlastně na wnuknutj
geho spoléhali, a dle tohoto teprw swětu z darowanélio pokladu gewili a udčlow ali, coby b y ­
lo geho.
Ale negenom že toto učenj we wšj swé či­
stotě a ryzosti póstaupá od wěku k wěku p o kolenjm lidským; 0110 se také zwláště odrážj w
obřadnjm drženj gistých ústawů a slawnostj, ge­
sto wyznawatelům geho gednák k posilněn], gednalc k radostnému připomjnánj oněch welikých
udalostj, genž lc oblaženj geho přispěly a p ři—
spjw agj, slaužj. Což i w ý z n a č n o s tj geho slowe. — Mát tedy totoiučenj wšecky wlastnosti
do sebe, a to geště w mjře takowé, w gakowé
ge nižádné nem á, a protož wšjm práwem mezi
wšemi také neywjce, ano wlastně wjry zasluhuge.
i í . T o to w š a k genom w c jrk w i katolické' k nalezénj.
Že pak se ale tak mnoho cjrkwj křestauskými nazjwati osměluge ; tedy gest otázka :
zdali tento poklad učenj prawého gest wlastnost
wšech? — A pakli nenj : která mezi nimi gestit ta , genž se z toho ncsmjrného štěslj, mjti
tento poklad p ři s o b ě , raduge ? —
Žc Kristu .íežjSi, gak dalece geg w poko­
ře a w uctiwosti té neyhlubšj pozdálně posuzowati sm jm e, nebylo při \YŠem snaženj a dychtěnj gelxo ohledu nižádného, le č to h o , aby giž i
\y pozemstwu celé člowěčenstwo lc wlastnjmu
oblaženj geho gakýmsi na neyweyš šlechetným
a šlechtjcjm swazkem , swazkem Čistého bratr­
ského milowánj w gedno spogil, gisto gest: a
uásledowně, že také } aby za tjmto tak žádaucjm zámyslem w celé člowěčenstwo gednu mysl
a gedno srdce u w ed l, takowých též užil pro­
středků , gacj geho welikému úmyslu nápomoc­
ni byli, také gisto bude. Mezi těmi wšak pro­
středky, gešto k docjlenj gednoty mysli a srd­
ce napomáhagj, ano wlastně wedau, kterýž mů­
že býti tak aučinliwý, gako gest uwedenj gednoho a téhož samého lepšjlio poznán) ? Kteréhož­
to prostředku i K ristus, gak známo g est, užiti
ráčil. — Aby ^tedy swého práwě božského auhledu dřjwe dosáhl, bylo mu rowněž neylépe,
swým učenjm na weškerý swět dolehnauti nagednau; že pak to gest ale wěc gednak p řiro ­
zeně nemožná, gednak i násilná, tedy užjwage
k tomu přirozeného běhu, pozwal počátečně do
učenj a společenstwj swého gen ty , gešto hlas
geho ochotněgi přigali, zřjdiw z nich tak onu
cjrkew, ku které se dle auhledu geho časem
swým celé člowěčenstwo přiw těliti m á, aby léž
na té weliké p řjz n i, kterau on gemu před
Bohem a otcem swým zjskal, podjl mělo. Gako
»
o Fjsmu swatem a uSenj poslaupném.
199
ledy gest gen geden K ristu s, gedno učenj geho ;
tak také bude, a býti může a gest skutečně gen
gedno wyznawatelstwo, gedna cjrkew geho, —
Mezi wšemi wšak cjrkwemi, čo se gich ko~
li Kristowými nazjwati osměluge , nenj nižádné,
genžby se tauto přeštastnaupřednostj, pocháze­
li od samého K rista, wykázati m ohla, gedině
t a , která sobě krom názwu tohoto geště to p řjgmj katolické p řid a la , rowněž gen z té přjčiny,
aby se gakožto prawá cjrkew geho i w názwu
giž mezi lěníi, genž se též geho nazjwati osmělu g j, lišila a značila. Pakli gest ale cjrkew ka­
tolická ta prawá cjrkew K rislow a, tedy gest ta­
ké gakožto gedině zplozená w něm , auplnau a
gedinau dědičkau wšeho duchownjho nadánj, u slan.owenj a gměnj geho a spolu i také aučastnicj toho práw a, užjti toho předrahého dědictwj k prospěchu swému. Mezi tjm w šak, co gj
koli k užitku a pod ochranu odewzdáno bylo
Pánem , byl zagisté geden z neypředněgšjch d arů onen poklad učenj praw ého, genž druhdy k
gegjm ušjm , rowněž za tjm gen cjlem, aby se
plnost swalého smyslu geho gj gak w mysl, tak
w srdce, co neynáležitěgi w štjpila, skrze tři léta
z ust Páně tak milostně znělo. Že pak ale ten­
to poklad časem swýrn aspoň částečně přenesen
a uložen byl gako do něgaké hmotněgšj takořka
skřjně w pjsmenu, a to sice zastupiteli, gegjmi,
tedy gj také z ohledu toholo psaného slowa ro wněž lo samé práwo b ude, které gj dáno b y -
ío wzhledem celého dědictwj, to tiž , cokoli Luď
řečeno buďzaznamenáno bylo k au čelů gegjmu, to
wše obracetí a wykládati sobě k užitku a wzdělánj wlastnjmu. K teréhožto práwa a gměnj ona
sobě také wděcne wážjc a šetřjc skrze auřad k
tomu cjligiž uwedený, totiž skrze auřad austhjho wyucowánj, s takowau ocholnoslj , wěrnostj
a wážnostj prow ozuge, zastáwá a užjwá, žew šaká slušnost káže, aby se na gegjm přestalo w yřČenj; gelikož onn gediuě gest 1 a , která čisté sjmě slowa spasugjcjho w uštech swých chowagjc,
materskau myslj a láskau, zwláště dnů nedělnjch
a swáťecnjch, ten neyryzegšj a spolu neypochopitedlněgšj smysl wůle bozj k prospěchu a p o ­
hodl] swých wěřjcjch skrze swé k cjli tomu
poswěccné sluhy tak otwjrá a podáwá, že těm­
t o , aby mysl i srdce gegich obžiweny byly, gen
přigjti a zažjti třeba, co se gim k potěšenj a k
naprawenj tak dobrotiwě předkládá.
Zdá se sice to mnohému rozumu protestant­
skému na ugmu býti, že cjrkew katolická neswěřuge pjšem zwláště božjch swým wěřjcjm gedině ; gelikož ačkoli že wěřjcjm nezbraňuge, ano
i to ráda widj a žádá, když krom poslechnutj
auřednjho wyucowánj gegjho sobě gak w spisjch
wzděláwacjch wůbec, tak w pjsmjch božjch zwlá­
ště čjtagj a rozgjm agj, sobě přece to při tom
w vhražuge, ponecháwá’ a osobj, aby w roz­
uměn] čteného mjsta pjsma swatého s nj, gakožto upřjmné djtky s upřjmnau a skraušenau
rnatkau, radií brali, a se gegjmu wyššjmu zagisté rozumu a uznánj podrobili. Eyhle, gakáž to
utěšená sgednocenost mysli i srdce mezi djtlcami a rnatkau, matkau starostliw au a milugjcj,
djtkami pak wdělcočilými! Kdežto ona w yk řičená swobodnost, wykládati sobě pjsmo dle w lastujho zdánj a p řá n j, která tak hrubě w protestantsku panuge, kde wedlé nj každá bába p rá wo má, wykládati pjsmo, spolu ale také gedenkaždý opět to naprotěgšj práwo, newěřiti g j , a
řjc i: Mlč, tomu gá lépe rozum jm , a t. d. gest
geiiom tjm neyzhaubuěgšjm zárodkem wšeho ne­
pořádku , Wšj neswornosti a negistoty, gakož i
wšeho spuštěnj a sujženj u wjře.
W cjrkwi tedy katolické preyítj se gedině
onen blažitedlný zdrog učenj prawého, a wyléwá
se na wně gednalc obyčegně, gako na přjklad nedělnjm wyučowánjm, gednalc nadobyčf g n ě , w
sněmjch w eřegných; a sice wždy tjm neybližSjm a neypřirozeněgšjm prostředkem — m ater­
skými usIv gegjmi.
»
§. 12. A k o n eč n ě í-ozhodiige se u su d e k w šei;li w ě k ů p r u
u če n j áustu j. —
Z á w č re k .
Že giž Kristus austně gen učiti ráčil, ag elio apoštolé totéž činjce gen z nauze a potřeby,
nemohauce časem wš.ude dostačili osobně, k p c ru sáhal i , gestit d ě g , z kterého usudek wšech
w ěků, an se spolu nemálo pro učenj austuj ro z hoduge , swúg základ a počátek béře.
A by se wšak dáwnowěkost a stálost u sudku tohoto gen poněkud obgasnila, a so na
sprostý náhled gen náš podpjrati nezdála, prospěge ano třeba nám gen do těch wěků, na které se
protiwnjci cjrkwe katolické, gakožeby to w těch­
to ginák a lépe bylo býw alo, tak rádi odw oláw agj, nahlédnauti, a zde se pozeptati těch p ře dewšjm hlaw , gešto djlem pro swau zkušenost,
djlem pro swé auřadnj důstogenstwj w takowé
wážuosti stogj, že gegich wyřčenj gest takořka
ohlasem a heslem w jry za tehdegšjch wěků w šeobecné, A zde se nám namjtá z druhého sto letj Iraeneus, kterýž o tomto předm ětu we swé třetj
knize proti kacjrstwu gednage w kap. 4. p raw j:
„Gestliže gest o gisté otázce (týkagjcj se wjry)
h ád k a, zdali nepřislušj k neystaršjm cjrkwjm,
kde apoštolé prodléwali, útočiště w zjti, a se od
nich, co o přjtom né otázce gistého aneb gen běž­
ného gest, dozw ědjli.— Gak pak ale (uzaw jrá dále), kdyby nebyli Apoštolé nic pjsemného
zanechali, zdaližby nutně potřebj n eb y lo , p o slechnauti anásledow atipodánj toho, gežlo odewzdali tě m , kterým postaupili řjzenj cjrkwj ? !“
Z třetjho pak stoletj a) Tertulian, genž we
swém spisu de corona militum takto d j : T ěch io a ginýcli těmto podobných naučenj, chceš-li mjtí
zákónuj upsánj, nižádného m jtinebudeš; gestitaustnj podánj zde tobě půwodcem, obyčegem, p o twrditelem a ostřjhateleni učenj takého, b) K le-
mens Alexandrinský mluwě we swém spisu, gegž
nadepsal Stromata , o učenj wjry dokládá : „G estit to to samé poznánj, které gsauc apošlolskau poslaupnostj odewzdáwáno, až na nás p o staupilo. c) Takdopisuge papež Štěpán Ciprian u , biskupu K artaginenském u: „Gestližeby se
prawda w čem buď měnila aneb wywikláwala,
obratmež se na prawého půwodce gegjho a na
ewangelické podánj.“ -— d) Taktéž Origenes w
předmluwě k swým knihám nadepsaným „libri
principiorum “ w ece: „Zachowáwáí se w cjrkwi
kazatelstw j; aniž gest která prawda k wěřenj,
leč ta , která se w ničem neuchylnge.od cjrkewnjho a apoštolského podánj.“ —
Ze čtwrtého pak stolétj gestit a) Eusebius,
genž we swé ewangelické demonstracj kap. 8 . o
apoštoljch gednage, o nich w tato slow aípro tnlauwá : „Snjžiwše se k prostnotě mnohých mnoho
gednák pjsemně, gednalc nepjsemně k zachowáuj
nařjdili.“ b) Basilius pak we swé knize o Duchu
swatem kap. 29.w tento smysl sw ědčj: ,,Mámí za
to, že i to apoštolsky gest, drže ti se i nepsaných
p o d án j!“
W pátém pak stoletj usudek činj Jan Zlatoú­
stý w druhém swém wýkladu Pawlowa listu k
Tessalonicenským : „I w ysw itát, že apoštolé
nezaznamenali wšecko w listech sw ých, alebrž že mnoho také odewzdali beze wšeho z a ­
znamenán) , a následowně že i toto hodnowěrné
gest, pro kteraužto přjčinu také podánj cjrkwe h o -
dnowěrným Iíýti uznáw ám e: Odewzdánj gestit to,
dosti na to m , dále še neptey !a — A Augustin
wc swé knize proti Donatistům prawj : „Mnohot
gest geště , gesto wšeobeeilá cjrkew zachowáwá,
a gesto se tak wěřj, gakoby to nařjzenj apoštol­
ské bylo , ačkoli se to nikde psáno nenalézá !“
A abychom konečně stálost usudku loholo
doplnili, třeba se nám genodw olati w pozdněgšjm wěku na sněm Tridenlinský, kde se w sezenj 4. takto prawj: „Swatoswatý sněm T ;id en tinský pohljžege k prawdé wjry a ku kázni mraw ů , w yznáw á, že se mnoho w spisjch a mnoho
mimo ně nacházj, gesto z ust buď samélio K ri­
sta aneb apoštolů geho, wnuknutjm wšak Ducha
swatého, wyplaulo , a gsauc iakořka z ruky do
ruky podáwáno, se až 11a nás doslalo“ a l. d. —
I
wyswilát tedy ze wšelio, že cjrkew kato­
lická gsauc negen w stálém přeswědcenj, ale i
w drženj télo přednosti swé, wždy welmi základ­
ně a maudře gednala, že zůstawši sobě wěrná, se
tohoto lilawnjho a prwotněgšjho zdroge poučenj swého nikdý negen nespustila, alebiž z něho
geště i psanému slowu swětla i ducha wážila a
dodáwala ; pročež také i budaucně k přánj a
daufánj gest, gakože gj to sám Kristus zasljbiti
rá č il, že i budaucně tuto swau zkušenau gi&
maudrost w tom p o d ržj, dobře wědauc, že to ­
hoto požjwá, i budaucjm wěkům k tomu samém ucjlizachow ati a odewzdáti povvinua gest, a také
gakožto wěrná chot Kristowa zacliowá a odew zdá.
r
P a u tS ch.
205
Pauti, g e g ieli půwod, z rů s t a inrawnj c e ­
na, i co strany nich ducliownjrnu pastýři
k zaoliowávvánj.
Od F. J. Slámy.
p autech a neywjce proti paťttěm gednáno a
psáno gest m noho, zwláště za poslednjch páde-«
sáte le t; nedáwno pak i onen zlopowěstný kněz
slezský swého proti nim hlasu pozdwihl. W i z :
„Die katholische Iíirche Schlesiens“ etc. §. 39.
Že wšak i neylepšj a neyswětěgšj wěci zle užjwány býti m ohau; nenjt d iw u , gestliže z strany
putowánj některé zlé obyčege proti wůli cjrkwe
se nácházegj. Proti slušně wšak zřjzenému p u towánj nic zagisté nawrhnauti nelze, a widěti
n en j, pročby riaprosto zamezeny býti měly. —
W yšetřiti tedy hodlám e: Zdaliž a z které strany
pauti se osprawedlniti dagj ? Gaká gegich mraw­
nj cena? A gak si má pastýř duchownj w té
wěci počjnati ?
Poněwadž pak na otázky tyto nemůže se g inak odpow jdati, leč se cena pautj, gak do sm ýšlenj a mrawřr w plýw agj, pokud m ožno, w šestranně uwážj: tudjž bude třeba, negen opůw o du a zrůstu p a u tj, o gegich užitečných i škodliwých následcjch tuto pogednati; nýbrž také
smýšlenj cjrkwe strany pautj uw ésli, a teprw
po úplném přehledu některá prawidla ustanowi-
ti, genžby od duchownjho pastýře snad s pro­
spěchem užjwána býti mohla.
Ačkoli se pautj *) wůbec každá zdálená ce­
sta m jnjw á, rozumj se zde tjm wýznamem přec
gen ona cesta , která se buď o samotě, nebo
společně 11a některé zwláštnj nábožnaú památkau
znamenité mjsto z pobožného úmyslu koná. m )
Začátek pautj
slušj W neytemněgsj dáwnowěkosti hledali. Byly zagisté před křesl anstw em , a udržely se za kresianstw a, a to negen
w řecké a katolické cjrkw i; nýbrž w každém
náboženstwj, genž u člowěka ne samého d u ­
cha, ale také smyslnost powažuge. O starých
pohanjch nám řečtj a latinštj spisowatelé w ypra*) Wýrocnj slawné památky založen] kostelů , gcnž vsedne
také panti slowau, a s obycegnými paulěmi na gednom ko­
řeně urostly, zde p om inu, an wlastnjho pogédnánj 2aslu~
httgj, a wjc téměř duchowenstwa, než láge se týkagj.
**) Neplně a gen pauti z předsudku konané zdá se omezowati wýborný giuák spisowatel w lineckém měsjerijku, w čiwrtém íocnjm běhu I. swazku str. 310. w Praze 1821., nazjwage takowé gen . cesty pautj, kteréž, se tjm úmyslem, k
zdáleuéinu mjstu konagj , aby se tam pobožnost lepe a aucinliwěgi wykonati molila. Na sta pautnjku chódj na pauť
zagislé z takowélio úmyslu, ale mnoho g.ich také, gežto za
ginými přjčinami na pauť se wydáwag) j dobře wědauce , že
ginde swau pobožnost ani lépe ani aueiulivvěgi newykouagj,
než doma.
” *) Úplný a saustawáe spořádaný děgopis pautj by meze toho­
to pogédnánj netoliko přes mjřu rozsjřil , ale naposled by
také snad rowně tak obtjžuý, gako zbytečný byl. Protož
tuto gen data géduotjiwá, gak nás na praudu obecné cjrkewnj historie doplatily, uwésti postacj. Mnohé děgopisů přjběhy pautj se týkagjcj shromáždil biskup B enzel: Syntagma
dissertationuttt tom. 1. a Hottinger de peregriuationibus ťeligiosis.
opautšch.
207
w u g j, že gsau měli mjsia zwláŠtujm a welikým
památkám sWého náboženstwj zaswěcená, kteráž
také hogně nawštěwowali; že pak spoluwěcj po­
hané swé pauti magj, swědčj cestopisow é, genž
se zw lášt aziatských náboženstwj dotýkagj. T o ­
to odwoláwánj na pohony nepauštj na krestanské
pauti owšem žádného genmého sw ětla; přec ale
na gistau hluboko založenau potřebu lidského
srdce olcazuge , že člowěk w ůbec, žádage se k
bytnosti božské wraucněgi pozdwihnauti, bez
podobných prostředků býti nemůže. W šednj,
každodenně spatřowané předměty mu w tom n estačugj, i hledá pomůcek newjdaných , na k te rýchby cjle swého snadněgi došel.
U židů bylo dokonce zákonem nařjzeno, kaž­
dém u z pohlaw j mužského třikrá te za rok před
-pánem Bohem se ukázali, z. IVlogž. X X III , -ty*
C ož, gak vra'ně se plnilo , spatřugem netoliko
na rodičích našeho božského w ykupitele, nýbrž
na něm samém i na geho učedlnjejch. Tento
zákon Mogžjšůw, a přjklad Páně nemůže hagitelům pautj křestanských owšem za nezlomitelnau
podporu slaužiti; neb po zgewenj milosti zákon
p ře sta l; bohowlády, gaká u židů byla, mezi k ře stany nenj ; rozmnoženj chrámů neukládá žádné
potřeby k gednomu toliko mjstu se utjkati a o běti přinášeli. Než pokud hlawnj záměr dotče­
ného zákonu na udrženj gednoty mezi wšemi dw anácti pokolenjmi wycházel, a gi tak welice o d porow al, že Geroboam, po odtržen] desatera p o -
kolenj, uic si nekladl za potřebněgšj, gako p u towánj do Jerusalema III. Král. Xll, 26 — 33.,
wystawenjm dwau telat w Bethelu a w Danu u zbytecniti: a pokud gednoía i mezi křestany u helnj potřebau gest, mohaut hagitelé pautj i to ­
hoto zákonu , bez ubjjženj svém u článku: o ob ě ti čisté po celém světě přinášené, ksw é obra­
ně použjti. Přes to ale silnj se tjmto zákonem
hořegšj poznamenánj, že se potřeba pautj po­
všechně a hluboko v lidském srdci cjtj.
Nedotýkage se wjc pauti komornjka králo­
v n y Mauřenjaské, Sk. ap. \ 111, 26 — 40, okazu' g jc j, že prst božj prozřetelnosti i těch cest užjv á k dosaženj swé věčné ra d y , přegdu raděgi
k pautjm křestanským.
Solwa hořčičné semeno od Hospodina v se ­
té k oné výšce dorostlo, v které stromy v ě t we rozkládali poČjnagj, a sotwa b a u ře , genž njm
až potud k založenj hlubšjch kořenů otřásaly,
poutichly, ginam se stáhnuvše, giž se geho cti—
telow é, ač ktom u nižádným zákonem vzbuzeni,
ano spjše učenjm o wšudypřjtonmosti božj, o mo­
dlitbě v duchu a v pravdě proti putowánj p o gati, netoliko zbljzkých, ale i z dalekých kon­
čin východujho i západnjho cjsarstwj do Jeru saléma na pauti v y d áv ali. Ne samý sprostý,
pověrečný a chudý l i d , ale muži bohoslownj u čenostj tak dobře gako svatostj života se skwaucj; osoby, bohatstvjm idůstognosij a rodu osla-
O P a xi 18 c h.
209
wcnostj wznešené, braly se hned w p rw n jc h sto leljch do zasljbené země, aby kráčely, kde n o ­
hy W ykupitele zemi zasw ětily; wlnaini Jordánu
se omyly; na hoře, kde trp ě l, svvých hřjch li
p lak aly , a u geho hrobu lc now ém u, bohumi­
lému žiwotu powstaly.
Takowé přjklady nalezáme giž w třetjm
stoletj, kdež sw. Alexander, byw za biskupa w
Jerusalémě ustanowen, wyšel zlíapadocie se sw.
Narcisem nawštiwiti mjsta swatá. Euseb. Ilisl.
Eccl. lib. Yl, c. 10. S. Helena,mat cjsaře Kon­
stantina, nemohla se týmž wěkem udržeti, aby do
Jerusaléma neputow ala; sw. Jaroljm a matrony
řjmské, od něho wnábožeustwj wyučené, netoli­
ko do zasljbené země a Jerusaléma putowati,
ale tam i žiwot swůg tráw iti na mysli si ustanowili. Gak welice se počet putugjí jch do zasljbeué země giž těmi časy rozhoguil , gakkoli
třenice a rozbroge pyšného Aria cjrkew nepokogily, a nešlechetný Julian žádného úkladu lc
wyhlazenj křesianstwa nešetřil, gest w iděti ne­
toliko z toho, co sw. Hehoř Nyssegský 11a ne­
slušně putugjcjch (cle euutibus H yerosolimam ),
přjsnau twářj k á rá ; ale zwlašt ze zpráwy Sozomenowy (wiz : Hist, Fleury 1. Xlll.) oswědčeno
býti může. Powěděw nám tam děgopisec o k řjži swětlém a w elikém , genž se byl nad Jerusalémem 1. P. 351, II. kwětna za bjlého d n e, o
dewáté hodině zrána, ne gako wyprchlé z k o -
mety paprsky, nýbrž gako hmota hustého a
stkvěgjcjho se swětla k radostnému poděšen]
všechněch a k obrácenj mnohých obywatelů Jerusalémslcých okázal, dokládá: „Nowina ta se
rychle po wšech stranách roznesla; nebot přespolnjch přicházelo n a ka žd ý den ze wšech
končin do Jerusalema w id e ti m jsta svvatá a
m o d liti se ta m .1'I
sama wláda zemská pauti v e l tni záhy ru kau přjznivau p ěstovati začala, udělugjc ú to Čištné práwo i giných svobod a výsad rnjstům,
ne snad gediné, že hogný přjtok pautnjků mjsta
bohatil, alebrž z uctivosti k Svatým tam odpočjvagjcjm. Tak učinil Konstantjn městu H elenopoli v B ithynii; takovau svobodu požjwalo i město Tours v Gallii, kdež sw. Martin odp o č jv a l, a co sami barbarštj G othové kostelu
sw. Petra podobytj Řjma za uctivost prokázali,
gest z historie cjrkevnj dosti známo. A tře­
bas neupjrám e, že svobody tyto mjstům pautnickým udělované počet putugjcjch spolu roz­
máhaly : pravdě nicméně clo vzd áti musjme, že
na těclxže mjstech mnohá důvěrná modlitba pu tugjcjch rychlého vyslyšenj došla; že podobná,
v e gménu Pána Ježjše od Otce vneb esjch v y ­
prošená m ilost, gsauc na všecky strany rozne­
sena, negenna novo zvědavost, nýbrž i důvěrnost
mnoha tisjců k navštiweuj léhož mjsta po­
vzbudila.
Gakkoli pak hognost pautnjků den ke dui
přirůstala, nenalezám, aby až potud kázeň cjrkew nj práwě pro pauti něgaké ugmy byla trpěla. —
Gegj ochabnut) \v těch stoletjch gistě w giných
přjčinách hledali slušj. Až w prostředujm w ěk u , když národowé barbarstj w samém lowtl a
bogi žiwot tráwjce, giné dokonalosti u křestana
neznali, než pokud se wýstřednostj wyzuačila
nebo na bolestné mrtwenj těla, na mjle čtw ernio lezenjm , na dny hladem nebo klečeujm
stráwené wypočjtati a ocenili dala ; když neyspanilegšj téhož wěku duše s uinénjm a \vědami — neznagjce k tomuto pozemskému fági
cesty —, baw iti se nemohly, a tudjž swau snaž­
nost na ty wěci, genž se duchu gegich wzáctné
aw eliké zdály, přenášely; když se putowáuj za
samé pokánj pokládalo, apautnjci negsaucespokogeui sobyčegnými na dlauhé cestě obtjžnostm i, samoděk se trýznili a njžili: tu teprw na­
byly pauti ceny až potud nemjwané; tu se nimi,
gak Fletiry sprawedliwě žaluge, cjrkewnj kázeň
do kořen w yw rátila; tu sé domnjwali zastaral)
nešlechetnjci, gedinau pautj vršech swých neprawost] sproštěnu býti; tu též pod záclonau pau tnické swatosti neyhanebněgšj wýstupky a h řjc h o wé swau schránu i průchod sem tam nalézali. ■
—
B osj, w žjněném raucbu, někteřj i w okowách,
wesměs ale w oděwu zwláštnjm, na rozeznán] od
druhé méně swaté láge, chodjwali z Anglie, l‘ra n cie a Germanie do Kompostelly k sw. Jakubu,
Časopis p. Katol. Duch. 111. 2.
4
do íljma k hrobu knjžat apoštolských, clo zasljbené země k hrobu božjm u: nebo se s přjsně
kagjej tv á řj — gako bludné ovce — z kraginy
do kraginy, bez konce a bez zám ěru, semotam
taláceli. Z každého stawu a ze všelikého stář)
hrnulo se roznjcené lidstwo pod korauhve pautn ic k é/ O tcové, manželé a synowé zapomjnali
se nad dětmi sw ým i, nad manželkami a zestaralými ro d ič i, gen aby sobě pautnické raucho
opásati a Idobaukem s rakowicj h la v u přikrýti
mohli.
Časové byli nepokognj; národ stál proti
národu ; poddanj proti vrch n o stem ; saused pro­
ti sausedu. W těch dobách nebylo gisto do­
m ova se v z d áliti, bylit gsau cesty nebezpečné,
a sám domow negistý. Žádost a vášeň byly
žalobnjkem a právem , pěst ale poslednjm saudcem. A přec i v těchto truchlivých časjch, kdy
bratr u bratra dost bezpečnosti nem ěl, slaužilo
samé pautnické raucho za útočiště a průvodnj
lis t, kterému i lanpežnjci uctivě z cesty ustu­
p o v a li, a nedůvěřuj ry tjři, brány otwjragjce,
schránu a bezpečnost udělovali. Tjm gediuým
prostředkem, an se všecka spogitost mezi e v ro pegskými národy téměř p ře trh la , bylo možno
i zdáleně se dorozuměti, hynaucj obchod a k u p čenj aspoň od úplné smrti zachow ati; ale pod
tjm záwogem bylo také možno, mnohé neřády
páchat i.
NeyzňamenitSgšj asi pauí se konala na pod­
zim 1. P. 1064. Celý zástup putugjcjch z řj.še
do Jerusalema vynášel okolo sedmi tisjců i zbra­
ni opatřených osob. Gim w čele byli Sigfrid,
arcibiskup M ohučský, W in tjř, biskup z Bamberku , Otto z Rezna, Wiljm z U trechtu a gi­
ne znamenité osoby. Zlé se gim v šak dařilo;
nebot b ohatstw j, kterým se honosili, vylákalo
na ně ke dvanácti tisjcům laupežných Arabů, s
nimiž p ráv ě na v elik ý pátelc a bjlau sobolu,
bog tuhý o sv é životy v áleli m useli, tak že
se gick málo přes d v a lisjce opět domů v r á ti­
lo , a ti sv au svobodu draze zaplatili. Sám
W intjř, biskup B am berský, geden z ney v ý tečněgšjch na té pan t i , b y v te p rv v kwětu s v é ­
ho v ě k u , dobře urostlý a tak sljčný, že se
naň mjlo djv ati bylo, skwěge se , krom v elik é ­
ho bohatstw j, také čistými mrawy, mjrnostj, p o lcorau, wýmluwnostj, v radě rozšafnostj, v s v ě t­
ském ibohoslownjm umenj valnau ucenostj, k o nage swau zpátečnj cestu přes Uhry, tu netoli­
ko Jerusalémskau, ale celau sv au vezdegšj paut
dokonal.
Gak zhusta se i z našj milé wlasti pauti
do íijma a do Jerusaléma konati m usily, sw ědčj negen přjldad Hroznatůw, *) a giných šlech­
ticů vjce, kteřj plamenem od pautnjka Petra z
Amiens (genž křjžácké taženj zanjtil) rozdm ycha*) Wiz Hágka list 186, 209, 212, 223.
ným zasáhnuti b y li; nýbrž i wlaslnj špitál av
Hjniě od wladařů domu Rožmberského pro če­
ské pautnjky založený. '*) I do našj wlasti ko­
naly se tjm časem pauti neřjdké. Ilágek nás
ubezpečuge, že roku 1388. dwanácty den po
welikonočnj slawnosti takowá sjla lidu w Praze
byla, až se Pražané gednak diw ili, gednak i obáwali, aby se ti hosté pražských měst nezmoc­
nili. Než pautnjci, prý , na nic zlého nepomy­
sli wše , pokogně se chowali, a po kosteljdi chodjce, swátosli spatřugjce, na almužnách a na
tom eo geden každý neywjce, neyméně utratili,
wice než sto tisjc (kop?) w Praze zanechali. —
Takowé množstwj pautnjků klade týž spisowatel i na rok 1398. w Praze, doldádage, že skrz
ně i drahota powstala, tak že chudý lid pro w eliký nedostatek chleba, piwa a w juabauřiti p o ča\v, Pražany k osazenj mést a čerstwému nakaupenj obilj připraw il. Ponéwadž pak ani na,še wlast neplodj lid i, neřádům wšelikým nedo­
stupné, tudjž se možno dom ysliti, že gsau pau­
ti od našinců rowněž zlé užjwány byly ; ano gakýs negmenowaný dopliiowatel kroniky Beneše
z Hoíowic **) nás zpraw uge, že se za truchliwých časů Husitské bezw lády, pod zámjnkau
pautj, w Čechách roty srážely, wyprowázeué
*) Wíz rodopis domu z Rožmberka w IV. swazktí mus. čas.
druhý rocuj běh.
) Wiz knjžecku: Pqkraeowán) kroniky Beneše z Hořowic,
od J. W» Zimmermanna, w Praze 1819.
o Pantech.
215
kněžstwem i tělem Ložjm, gen aby swé b u řičské úmysly lépe tagiti mohly.
Tak se p au ti, swaté pauti — z počátku
dobré i swaté, na newinné zwědawosti, na zbož­
nosti, lásce a swatém roznjcenj urostlé, pozděgi praudem wěků při obecném zwrácenj Ew ropy stržené, do kalného bahniště zanesly, kdež
bugným zriistem w ohromnau wýšku wykynuwš e , křižácké tahy zplodily, a k nakágenj toho­
to bezhlawého plodu swými rozsáhlými kořeny
mjzu z celé Ewropy stře b aly , nedadauce skrz
swé husté wětwe ani k swětlu prohljdnauti, ani
paprskům slunečným k sobě proskoČiti.
Nedostáwalo se ani tenkrát mužů, genžkřesíanskau dokonalost w čems ginem zaldádagjce,
smí lan myslj těmto neřádům se o p ře li, a lilasu
swého gak mohli napjnali. Tak pjše sw. Bo­
nifác G utbertow i, arcibiskupu Kanterburskému
o sněmu w řjši r. 742 držaném : — „Bogugmeza
Hospodina ; gsaut dnowé naši plni hoře a úzko­
s ti; umjreyme, geli tak wůle Páně, za swalé
zákony našich otců , abychom s nimi dědictwj
d o šli; nebuďme psowé něm j, stráže ospalé, ne­
bo nágemnjci, u >6patřenj wlka na útěk se dáwagjce.
Buďme raděgi bedliwými p astýři,
kázagjce malým i w elkým , bohatým i chudým,
každému w eku, každému stawu přjhodně i nepřjhodně, pokud nám Bůh sjly propůgčj. —
Nemolvi wás též tagiti, co se tu wesmés sluhám
Fáně p ro tiw j: -počestnost a s t y d l i i v o s t wctšj
cjrkwe gest tu z le u p o w ě s t e n a , a přec by se
to mohlo zam cziti, kdyby waše knjžata a spolu
sněm něgaký řeholnjkum a ž e n š t i n á m hustě
do l l j m a cesty z a ká za li . Gel w Lombardii,
vře Francii a Galii (Gaule) málo měst, w kterých
by se několik zhanbených angličanek nenaléza­
lo. To gest celé cjrkwi ku pohoršen) !“ I Bě­
da pozdwilil pře často swého hlasu s trany zloobyčegů pautj. Hist. eccl. par Mr. Fleury 1. 42.
Roku 7<S9. zapowěděl w Aquisgraně Karel
W eliký se zborem mnoha duchownjch osob, tr­
pěli gakési, gménem Maugons neb CottiOns p ře zděné běhauny, genž pod zámjnkau kagjcnostiw
okowách a nazj zem probjhali: „Lépet g e , do­
kládá kapitulář tehdy složený,-aby tito lidé, d o pusliwše se snad zwláštnj neprawosti , na gednom mjstě trw agjce, pracj a slauženjtn pokánj
sobě uložené naplnili.“ Tamž.
Sněm držený w městě Chalons r. 813. d j :
„Neřádů na pautjch do Rjma, Toursu a ginara
gest m noho: kněžj a žákówstwo chtj se tak i
swých hřjchů očistiti, i na swé úřady opět do­
sazenu b ý ti; láge se domnjwá, pautj prominut]
swých minulých i budaucjch neprawostj dosahow ali; mocnj si z nich berau zánijuku k w ydjránj poplatků na poddaných, a chudj se nimi
opráwňugj k žebrotě. A w š a k ch w ál jm e po­
božnost: Lech, genž k n a p l n ě n j pokánj g i m
uloženého, p a u ti před se ber au, modljce se.
a lm u ž n y udělugjce a m r a w y sw é n a p r a w u g j c e Týž tam.
Neykrásněgi a také neydůkladněgi se o pau~
tjch wygadi'il H ildebert, arcibiskup z města
T oursu, gehož tedy hlasu proto samé neuwésti
nemohu. Hrabě z Anjou se zasljbil putowati
k sw. Jakubu, a to bylo přjčinau, že mu prw
zmjněný arcibiskup w tato slowa pjše : „Nepru
se, že to spasitelný úm ysl; než kdokoli se uw ázal u w ládu, má na sobě povinnosti, gegicliž
o mešká nj gen něcjm důležitěgšjm a Iepšjm ospra­
vedlnili může. Mezi hřiw ny, které hospodář
služebnjkům swěřowal , neklade žádný učitel
swětoběžnictwj. Sám sw. Iíilarion, přebýwage
bljzko Jerusalema, nešel tam gen gednau, a to
gen, aby se nezdál mist sw. newšjmawým býli.“
Předstawiw H ildebert hraběti také nebezpečenstw j, do kterých by, máge putowati zemj w ogwody Aquitanského, swého nepřjtele , a také
proti wůli krále Anglického, na té cestě se p au Štěl , dokládá: „Řeknete m i: gá gsem se zaslj­
bil , a nesplnjm-li slibu, zhřešjm. „Než pow ažte , že gen iv y to gste, genž gste se ku pn uti
u p o w i n i l ; n a p r o t i t o m u ale, že Bäh t o gest,
genž na w á s úřad slož ili hleďte tudjž , aby
prospěch z té cesty nahradil ztrátu pOšlau z w ýtržnosti wašich powinnostj. Gestli p ak , gakož
sc nedá upjrati ztráta newyrownaně w ětšj; tedy
zůstaňte w swém paláci, žjte pro swau zemi,
rozdělugte sprawedlnost a ochraůugte kostely a
chudé.“
Nicméně hlasy těchto oswjcených a nábožných m užů, gakkoli rozumem i náboženstwjm
podporow ané, byli proti samowládnému duchu
těch wěků přjliš slabé, než aby ho zaplašiti —
a na ohromný kmen pautj doráželi zemdleně, než
aby geg podw rátiti mohli. Stál a h ubil, strom
1ento kolosálnj, geště w čtrnáctém stoletj každau wůkol sebe znikagjcj rostlinu: ale tu i ge­
mu čas wypršel. Podwrácen zkácel se, ne tak
cizjm násiljm, gako tjžj welikánskau swého w rchole, gegž kořeny nedostatkem mjzy prwé p ře ­
brané ani u žiw iti, aniž udržeti nemohli, a geho
pád oswědčil znpwu prawdu t u : žet blud owšem
člowěka, ne ale člowěčenstwo celé swésti může.
Gako pak se wúbee hmyz a žjžaly, které
so na stromě žiw j, po geho poraženj střesené
rády k pařezu sljxagj, buď že w geho zetlelé
bláně a za korau skrýš hledagj, neb mladistwé
wýstřelky k nowé žiwnosti dočkali se taužj :
tak i tu za dlauhý geště čas netoliko na paře­
zu, nýbrž i na mladých wýhoncjch, genž z koře­
nů poraženého stromu wystřelili, mnohé neprawosti swau potrawu našly. Geště w patnáctém
stoletj nařjká sobě Mikuláš z Clemenge na pauU , ne giž lc božjmu hrobu , nebo tgen do Řjma,
nýbrž i u wlasti konané, ř k a : „O swátcjch se
nawštěwugj daleko ležjcj chrámy swatých ; sliby
se w ypliiugj, wjc wšak z úmyslu, swobodně a
plaše si počjnati, než za upřjmati pobožuostj.
Tento v šak obyčeg gakých nešlechetnost) pod­
nětem b ý v á , kdož muže vyšlo v iti ? Gsau tam
zhýralé tisty (lenae), genž pohyblivé mládeneclců srdcer rozpalugj. — Tam mysl roznjcená
m ěkne, a k heyřenj a k nestydatostem se ro zhřjw á, tam mládež nezkušená neyprw čistotu
swléká ; tam se mladjci p o škvrňugj, ano nákazau neyhnusněgšj napauštěgj. Dómnjwal bys se,
že se tam Ladiny kw ětozbjrky, nebo Bachowo
třeštěnj, ba i Marsowy aBelloniny slavnosti p ro wozugj.“ Nic. de Clemenge de novis celebritatibus non instituendis. Opp. p. 1445. ed. Lydii.
Nebylo wšak věku pautjm nepřjzniw ěgšjho, gako za času powSgtné reformacj a z nj wycházegjcjch k rv a v ý c h válek. Tu íijm i Jerusalem
přišli w zapomenut], ustaupiwše h á d c e : Geli
skutků- k spasenj také třeba ? Žalostné odpad­
nut] tolika lcragin od cjrkwe katolické, genž tu­
dy zniklo, a nové v nich učenj, genž bez má­
la všeckuzew nitřnj pobožnost potřebnau k v z b ú zován] a rozhorlen] wnitřnj z av rh o w a lo , a wjc
geště nebezpečenstvj na cestách, an se raucho
pautnické za žádnau svátost vjce nepokládalo,
to vše bylo přjčinau, že cesta do Řjma, z půl—
nočn]ch kragin po řjdku gen šlapaná, pomalu
zarůstala, a že lid po utišen] třidc] tile té války,
na mizinu uvedený sv au k pautjm náklonnost
tém ěř v samé gen v la sti upokogiti se snažil.
Teprw z toho v ě k u počjtá se také u nás ney-
wětši část pautnických m is t, gegichžto znik a
z r u ší nazwjce řeholnjmu duchowenstwu dlužni
býťi wolně se známe.
Krom Prahy a Sw. hory gsau zasjlateli w
gižnjch Cechách tyto pautnické mjsta pow ědom§gšj : W kragi Táborském : K lokoty, Bechy­
ně a Grindřichúw H radec; w křagx Buděgowjckém :
Hřjm ow, Briindl aK agow ; w Prachensltém: Lom ec, Skočíce , P o d srp y ; w Iílatow ském : lv.Ia10 wy a Nepomuk.
Krom Čech se nawštěwuge
z těchto kragů w Báw tířjch: Nowé Kostely a
Pasow; w Štýrsku: Maria Cell.
Z některých
mist se konagj pauti zasljbené, k nimž se obywatelé osadnj, bywše u welikém nebezpečenstwj postaw enj, zawázali od dáwna. Takowé
byly w samých Prachaticjch dw ě, totiž do Ka~
gowa na wzdánj djků za náhlé wyswobozenj z
welikého nebezpečenstwj o h n ě, genž o půl no­
ci wyraziw celé město stráw iti h ro z il, po učiněném s lib u , dwa toliko domy spáliw , slastně
w yhořel; druhé pak za wyprošenj úrody k sw.
W ogtěchu bljž Wimberka.
Giž tento kratičký přehled pautj okazuge,
že negsau — gak se zhusta wytýká — gen p ro střédnjho wěku plodem , a následek pauhé neumělosti a powěrčiwosli. Neují owšem možno
upjrati, že neumělost a powěrčiwost pautnjky
rozmnožuge ; nepřeni se ta k é , že za prostřednjch wěků přjlisnost pautj — gako každá p řj-
lišnost — cjrkwi a státu nesmjrnS ubljžila: ale
to ge gisto, že pauti swůg prwotnj znik a p ů wocl z ginad, než pauze z powěr a neumělosti
wzaly a berau. W idělit sine zagisté také oswjcené a swaté muže pauti k o n a ti, gimž ani co
do učenosti, aniž co do swátého žiwota sami ne­
přátelé pautj nemagj co wytýkati ; wjděli gsmc,
že swůg znik hned w prw njch sloletjch křestanstwa wzaly, gimžto modloslužebnost wytýkána
býti nemůže. Ano za samých wěků prostřednjch,
kde se za pautnický odew tolik šered ukrylo, o stýchati se musj prawdy milowný člowěk, naw.secky pautnjky kamenj zdw ihati, za tau pauze
přjčinau, že by byli gen z tuposti a powěr nebo
z šibalstwj putowali. —
T o , co wlastence ueodolatelnau mocj pudj,
aby slawná m ěsta, rozkošné kraginy, ušlechtilé
ústawy, ba i zbořené hrady — wlasti w sláwě
postawené smutné pam átky— spatřil a obdiw ow a l; t o , co upřjmého poddaného n a b jz j, aby
swau poddanost netoliko wěrnýni plnfiujm k rá lowských zákonů, nýbrž i osobnau přjtomnostj
a hlasitým „Žiw buď !£í mocnáři progew il; co
roznjceného umělce láká, paustenku Ilomerowu
naw štjw iti, na hrobě YirgiliowS wěnce uwjgeti a s úetau ro zesjlati: to též wábj nábožnauláskau pogaté srdce k spatřowánj a uawštjwenj
takowých míst, kde se láska a milost bož j zgew něgi okázala , kde zřetedlněgi zawzněl hlas
H ospodm ůw : „zř/gf olmw s w a u ; neb z e m ě ta t o
s iv at á g e s t kde wěrnj sluhowé Páně idealnj
skoro dokonalosti swým nábožným obcowánjm
dosáldi, a kde se gegich tělesné ostatky neb o brazy polmutliwé nábožně chowagj. Láska to
gest, a ta žádá spatřow ali, ta clíce bljzké
spogenj.
Ale láska upřjmá žádá též obětj; a totě d ruliý prameix pautj. Náboženstwj, kteréž samu to ­
liko wjru pěstuge, w kterém se cena skutkům
gen podřjzená p řip a u štj, a sanxočinnost člowěka bezmála do řady lhosteguých nezáslužných
úkazů patřj, takowé nezplodj; leč bude-ligednati uesausledně , žádných welkých obětj. Ginák
to s nábožexxstwjm, které učj, že gest wjra bez
skutků nxrtwá; xxynj že tyto tři gsau: wjra, xxaděge a láska ; ale wětšj z xxich že gest láska.
Takowého xxáboženstwj wyznawači galow ým m ilowánjrix spokogeni negsaxxj gegich srdce lačixj
po sprawedlnosti patrné, důkazem to žádá o swědčiti sobě, že miiuge ; na sobě to chce cjtiti, že ge s to, z lásky těžké oběti přinášeli. Od­
tud se postj; odtud se wydáwá dobrowolně w
chudobu, poslušnost a bezženstw j; odtud se ta­
ké dalekým a obtjžixým cestám odhodlané p o drobnge. Prolož ta xipaulnjků odpowěď, kdy­
koli se gim předstaw uge, že Bůh w šudypřjlo­
mný swého ixcha na gedno loliko mjsto íxeupjná,
a tudjž že by se i doma modlili m ohli: „To
gest arci žiwá prawda ; ale tolik kročegů, tolik
od zlého pow ětřj nesnáze, w gjdle, w pitj a w
pohodlj na noclehách, tolik ngmy doma s tr ­
pěli a Bohu obětowati nemůžem. “
Saudj
totiž dle swého srd ce, že cokoli gim obtjžněgšj,
to Bohu též přjgemněgšj.
W šak bez ohledu na tyto dwa prameny,
genž sami sebau k w ysvětlenj půwodu pautj stačugj, nalézá se v kat. náboženstwj giný geště
podnět ku pautjm , který dokud z článků geho
věrouky — nio tu nebuď řečeno, sm j-li se to,
neb m ožno-li t o — vylaučen nebude, dotud ta­
ké wšecka snažnost o přetrženj pautj gen namáhánj onoho štěpaře se podobá, který chlěge
swau hustau zahradu prořediti, wšecký mladé
vý střelky na zimu p ři samé zemi zpřetjnal: než
zgara na každém pařjzku k svém u nemalému
hoři dwě i tři mladé v ě tv ič k y vyháněli spa­
třil. Mysljm článek v jry o v z jv á n j svátých
a povinné gich ostatkům a obrazům uctivosti.* )
Neb gakkoli se cjrkev sv . dost zřetedlně v y gádřuge , že pocta svátým neymilegšj v následovánj gegich cnostj záležj; proto člověk smy­
slný přec dřjw upokogen nebývá, až když sv au
uctivost také způsobem smyslným na bljzku
pronesl, máge za to, že následovánj cnostj svyatého s podóbnau z bljzka uctivostj uegen dobře
se snášj, ale i nového podpalu a obžiwenj nacházj. Což ovšem svatau pravdau býti v id j-
*) W iz concilíum Trid# sess* XXIV* De invocalione, veueratioue et reliquiis sanctorum et imáginibus.
me. Čjm člowěk nábožně Wzdělaněgšj, tjm w jce cjtj také potřebu, swau pobožnost smyslně
podporowati. Pohled na ostalky některého sw atého, na geho žalář, h ro b , okowy a muka d o gjmá daleko hlaub k srdci, než sly.šjme-li o těch že wěcechpauze rozpráwěti. Giž z toho následuge wětšj roznjcenj m ysli, a pow ážjm e-li, že
mnohé mjsto w přjrodě — gakoby od samého
Boha schwalně k swému uctěnj wzdělaný oltář,
city člowěka až ku podiwu omračuge, geg wjc
než kterékoli giné ku pobožnosti w zbuzuge, že
newjdaná nowota sama swé půwaby m jw á, že
okolnost tolika lidj z rozličných k rag in , wěků
a stawů stegným úmyslem přišlých srdce rowněž
zanjm á, a že tělo dlauhau cestau umdlené me­
ze obraznosti tjm wjc rozšjřiti powoluge: nemňžem se diwiti, pakli tam i pautnjkowa modlit­
ba, gsauc o mnoho důwěrněgšj ahorliw ěgšj, než
by bez těchto podpalů w témž okamžení doma
by la, podlé slibu: „ Z a č k o l i - p r o š i t i budete Ot­
ce mého w e gménu m é m , d á t w á m 1“ neřjdkého wyplněuj nalezne. At se pak gednjm ro­
kem gediná toliko modlitba na takowém místě
wyslyšj ,■ay, tu powěst stooká, a stouchá, a stoustá diw ten w zápětj po wšech končinách ze­
mě roznese, zw eličj, rozm nožj ; tak že druhým
rokem každá osada, genž letos padesát pautnjků
měla, geště o padesát se rozmnožj.
Giná pautjm , buď že ne za pramen slaužjcj, přec ale welmi přjzniwá okolnost gest sama
času půvabná prjgem nost, w kterém se pauti
neyhustžgi konagj. Get to z gara ! Gako se to ­
ho času tažnj ptáci ksw ým povědom ým hágňm
a potokům se swým radostným zpěvem opět nawracugj, aniž ge gaká žiwá moc z gegich letu
zradili nemůže : tak i člověk byw dlauho sně­
hem a mrazem na svůg přjbytek ztuha přiko­
v á n , cjtj se tagnau sice, ale mocnau rukau do
šjrého chrámu přjrody wábena býti. Giž mu
bylo doma od dáwna ú z k o ; gen nevyhnutelné
práce s garnjm osjwánjm geg na domow geště
pautaly, a ty gsau skončeny; ay, tu táhne io n —
geli vznešený ze stav u urozenstva , či zámož­
ný měštan neb vzácný úřednjk, máge do se mé­
ně nábožného citu — k láznjm , do besed a na
rozkoše nové, gichž pod klenuljm blankytné ob­
lohy požjvati žádá; gestli pak sprostý — na
paut, Icamž se byl buď zasljbil, nebo vyprosil,
neb co sobě byl hned u vkročen) do služby
šetrně wymjnil. Tak w yvábila gedna a taž moc
obadwa z dom ova, gen s tjm rozdjlem, že ten­
to se modlj, Boha opožehnánj a za úrodu v z jv a g e ; onen pak městských radostj syt a nabažen,
nebo giné vyhledává, nebo zdravj masopustem
p o rau ch av , nynj starostlivě léčj. —
Až potud gsme p ů v o d pautj ze samých či­
stých zdrogů v y v o z o v a li. O by také v skut­
ku naše pautnjky žádná giná přjčina na podob­
né cesty nelaudila! mohlitby potom , neomeš-
káwagjce ničeho z powinnostj svého stavu, netřásti se z odpovjdánj, které někdy ze dnů pu­
to wánjm stráwených skládali b u d a u , nalezli by,
čeho hledali, i by vlastnjm i žiwoty oswědčili, žet
ge pani maudře z řjz en á velm i prospěšná k
napravenj ž iv o ta , a k upewněnj se v dobrém
mocně p řisp jw á! Než zkušenost okazuge , že
neywalněgšj řady našich pautnjků buď o) z o b o getných, neb b) dokonce z hřjšných přjčin po
holi pautnické sáhagj.
Gen wšewědaucj to může v ě d ě li, kolik set
křestanůw každoročně sv é dom ovy, sv é p o v in ­
nosti m sv é churavé rodiče, swé neopatřené d jtky opauštěgj, přirážegjce se k pautujkům , ano
giného základu nem agj, než slepé následován]',
že totiž časem tjm paut od dávna ze v s i nebo
z osady cliodjwá, že to měli v obyČegi gegich
stařj rodiče a p ředci, a že tedy zalxodno zw yku toho dochovati potomkům. Gen všew ědau­
cj mohlby nám o p ětpow ěděti, kolik giny ch set
zwlášt mladjků a mladic z pauhé zwědawosti přes
celý rok o dovolenj ku pauti žádá, až rodi­
če prosbami unawenj svolugj. Ne nábožná mysl,
ne rozujcená láska k Bohu a geho wywoleným
přátelům , ani žádost po přjležitosti k přem áhánj se a k ro z šjře n j dušew njsw obody, nýbrž pauliá a Čistá zwědawost, cizé kraginy, většj města,
podiwné obrazy spatřiti — což arci hřjšno ne­
lij — v y v á b ila ge, a tudjž obě tyto tř jd y , nehledavše nic, než co by gegich z v y k u a z v ě -
dawosti potrawu udělilo, uenalezagj owšem nic,
než co hledali.
Bodeyž by pak horšjch a kalněgšjch pra­
menů nebylo, než o kterých se tuto zm jnilo; ale
komu neznám o, že se do řad pautnjků zhusta
takowj wtjragj, genž a) swé lenosti howěli žádagjce, winšowanau zámjnku nalezagj, na Čas
těžkým práčem se uhnauti; b) swatauškowé a
přec tagnj hřjšnjci, kteřj sobě pautj buď nowau
záclonu swatosti po farizegsku zjskati žádagj;
nebo nařjzeného pastýře se štjtjce, geho důtkli-*
wého napomjnánj neb zahroženého nerozhřešenj
se obáw agj! etc. c) pow ěrkáři, genž o samých
diwjch a zázracjclx sněgj, obrazům moc diw otwornau připisugj, gen na tělesné, wiiěšnj pobož­
nosti swau nadégi skládagj, a proto každým
krokem na pauti aspoň geden hřjch za očištěný
m agj, a za kroky wybýwagjcj — Bůh wj — co
za dluhy si za pannau Marij poČjtagj, genž —
neyhorliwěgšj pautj apoštolé - - o každé a po kaž­
dé pauti z komárů diwotworné welblaudy mezi
lidem roznášegj; d) tělesnjci obogjho d ru h u , i
t i , kteřj bez wýčitek swým hrdlům nápogem a
krměmi poslaužiti žádagj; i ti, genž se přjsnau do­
ma káznj zdržowáni segjti nemohauce, na pautuických noclehách přjzniwé přjležitosti ku páchán}
swé wilnosti naleznauti daufagj, a tak wšecku o patrnost a kázeň rodičů zmařugj ; konečně e) zi­
sku chtiwj, do gegichžto řady zwlášt mnozj zpěwáci a žebrawj lenoši náležegj. W ědjt dobře,
Časopis p . Kato]. Dncli. 111. 2 .
5
že mnohé malince hořem srdce puká; an pro
churawost, nebo skrz powinnau péči o domácj,
obtjžnostem pauli se podrobili, a tudjž lak w ellcé zásluhy zjskati sobě nemohau. I nabjdnau
se tito putowati za n ě ; an sami, bywše giž po
tolikráte na pauti té , choditi tam nepotřebugj.
Rada se ljb j! K dyt gsau, kteřj se zaginého p o drobugj postům , owšem že za darmo n e ; proč
b y se tedy za giného také putowati nemohlo?
Totě pomoc w nauzi, a osoba takowá gako s
nebe poslána. Ugedná se tedy m z d a , swěřj se
obět mešnj, oltářů] i almužny -— aw ýkaz na to?
W yřjdj se od panny Marie pozdraw enj! — Tak
může gedna osoba, gelikož s e , pro uwarowánj
domácjch šrůtek, wšecko saukromj wygednáwá, za
dwě i za tři osoby paut konali, a na paut geště hogněgi almužny užebrati, než gj neybjdněgšj, w sausedstwu stonagjcj lazar na swém nuzném lůžku u wzdychati může !! I za takowými přjčinami chodj
se na pauti, a kolikgich každoročně, genž z gednoho
neb i z wjce těchto hanebných úmyslů pauti dost
nestydatě zlehčugj, to zase wj, ale také přjsně sau diti bude tentýž wšewědaucj a sprawedliwý Bůh.
W ypátrawše teď pautj pram eny, i gegich
počátek a zrůst seznawše, a šetřiwše w obém
wšemožné nestrannosti , nezbýwá ničehož, než
stegnau nestrannostj w yřknauti, gaká mrawnj ce­
na se pautjm připsali má, z čehož se teprw cliowán j
duchownjho pastýře w této stránce určitě wymeziti
da. W sak práwě k tomuto oceněnj gest třeba u pau-
tj též na gegich wplýwánj do mrawů a do lid­
ského smýšlenj pozorně a bez předsudku patři­
li. Pro samý gen úm ysl, z něhož se paut ko­
ná — at nedjm , že ta wěc přec gen samému
Bohu důhledná gest — kdož geště pauti zaw rhne ? Kdož zaházj swau stu d n i, odhodlage se
raděgi k žjžni, proto že mu do nj kalné wody
nateklo ? Kdož bude podtjnati š tě p , že se na
něm také čerwiwého ovvoce urodilo ? Kdo nepomyslj u studně raděgi na přečištěn], a u štěpu
na objránj čerw ů ! Když ge řeč o ceně paut],
nenj se téměř ani třeba wýslowně zmjniti, že do
se, samy pro sebe pow ážené, ceny žádné n emagj, a že tedy důmjnka o gegich záslužnosti
marná z mydlin bublina gest, genž se na prwn]
zawauutj wětru rozprýskne. Wšecka cena paut]
může gen w půtahu k mrawům usuzowána b y ­
li — pokud totiž k naprawenj hřjšného neb k
utwrzen] cnostného žiwola w]c neb méně p ři—
spjw agj, neb slowem lc dosažen] prawé křestanské dokonalosti gako Ijk neb prostředek pomáhag].
T u pak nás křestanská mrawouka uČj, že,
dokud se wůle člowěka pauze tělesným \yplýwánjm či puzenjm ř jd j, dotud geho gednán] žádné
do se nemá mrawnj ceny ; nebot nalézá se tu
w stawu otrockém ; otrok ale ne sobě, nýbrž
komu slauž], tomu z]ská. Až kdy člowěk SAvé
gednán] náboženstwjm a rozumem spraw nge, a
tedy swobodně a od pauhého puzen] těla neodwisle gedná , tu teprw geho mrawnj cena a cnost
začjná. „Zapři sebe sám ,“ v o lá Spasitel, „a
následug mne.“ Wedlé toho prawidla musj giž
křestanu, každý prostředek drahý a vzácný b ý t i , který a) neslušným žádostem těla, bez u bljženj na z d r a v j, odporowati pom áhá; který
b) lidské v ů li mocné aučinlivé pohnutky k do­
brému předstjrá.
Zpytugjce přes to powahy
dušew nj, nacházjme hlavnj zákon gegjho v n i t ř ­
ního působen} v tom záleželi, že se gegj my­
šlen} na rozličný sice způsob spoguge neb z a ­
přádá ; gsauc v ša k gednau zapředeno Či spogeno, tu t se dálšj geho rozwinowánj pravidelně
budj a osvědomuge. Zákon tento gest tak dů­
ležitý, že celý ráz neb charakter člowělca sta­
nov] , a že ani zlá powaha dřjw složena, ani
nowá na gegjm mjstě přigata býti nemůže, do­
kud řada zlých myšlenek, na kterých se zlá po­
waha zakládá, přetržena a nowé cnosti přjzniwé
myšlenj w duši zapředeno nenj. Protož musj w
mrawnjm ohledu každý prostředek, genž duši u
předstawenj hřjchu do přjgemných myšlenek p adnauti n e d á , nebo ge přetrhuge ; na proti tomu
a le , s cnoslj samé rozkošné obrazy a předstawenj půwabná spoguge, nebo ge siluj a obžiwuge , welikau cenu do se mjti.
N uže, tažme se, m ohau-li pauti cos podo­
bného dowesti? A skutečně, třebat gen gako
cesty ge považugém , nacházjm e, že mohau du­
ši v elik ý prospěch přinesti. Neřku , že poskytugj přjležitost mnoho užitečných známostj na-
zb jra ti, odkudž celá zeměpisná známost z welike
části wesnjho lidu pauze na pautjcli čerpána bý~
\v á ; widjme přes to také od znamenitých, léka­
řů , gako prospěšný prostředek kdosažen] a roz­
šířen] dušewnj swobody schwálené hýli. Rad ji
se mohutným welepánům, kdykoli gegich duši
přjlišný zármutek opautal, na cesty se wydáwati — a to gisté důwodně. Neb cesta poskytuge člowěku w samé přjrodě množstwj new jdaných a půwabem nowoty mocně zanjmagjrjch
předm ětů; zdaluge ho od předmětů, genž s id u ­
ši byli osedlali, a giž tudy gegich naň působě írj , bez ubljženj tě lu , přetrhuge , odkudž se na
cestě neysnáze začátek zcela nowého a opraweného žiwota učiniti může» U těch a le , lcteřj
swobody swé n eztratili, gi silnj ; nebot cwičj
člowěka w přemáhán) a zapjránj sebe somého,
nutjc ho obtjžnosti parna i zimy trpěliwě sná­
šeli ; nepohodlj nocležnjmu bez stesků se pod­
robili ; přirozenau neb nawyklau k domácjm
durdiw ost k ro titi, swehlawost skládati, přjwě ~
tiw o sti, m]rnosti uw ykati, a tak swau wlastuj
s jlu — seč býti může — sobě oswědomiti. Od­
tud chozeuj našich řemeslnjků na zkušenau, giž
z té strany swau cenu má, buď žebychom pro­
spěchu , zdokonalen] se w řemesle, ani nedotkli.
Když tak každá cesta swobodu lidskau rozšjřowati m ůže, čjm wjc to o pautjch platj, které se
pauze z pobožnosti konagj, a u nichž na od-
porugjcj tělesnost geště ťnocný d ů vod z uáboženstvj v z a tý p ů so b j!
Co v jc ? každá cesta může hřjšné před sta­
v o v á n i přetrhnauti a myšlénky nowé m ravnj
dokonalosti wélnli prospěšné w duši uwésti.
Sám pohled na krásnau přjrodu a gegj rozma nitost přivádj duši na samé prospěšné myšlenj.
Cestugjce m ěsty, v še m i, nemůžem newšjmnauti
si tam šlechetných ú stav ů a slavných v ý s ta v ­
nost j , tu poluj, lučnj zp ráv y a z nj plynáucj
úrody; tam žebráwých mrzáků a ulice metaucjch
vězňů v okovjch; onde opilců pod z v jře se
snižugjcjch, nebšjlených větrnjkft. I nenj m ož­
no, ty wěci v id ě ti a netázati se, nač to všecko ?
co z toho plyne ? a dle zdražen] v id (idearum
associatio) nezasnqvati se v n o v ý s v ě t m yšle­
nek , o kterém bychom bez té cesty ani poci­
tu nebyli dostali, a bez čeho by se v naši du­
ši k predstawen] nepravosti nikdy tolik odpor­
ných a zošklivugjcjch obrazů nebylo přidružilo.
Zdaž ale to též pautj aspoň. z velké části upůsobeno býti nemůže? D okonre, kdyby z tolika
žebravých mrzáků , genž se každoročně na pautnická mjsta shluknau, každý tabulku na sobě
měl, kdeby věrně napsáno stálo, u př. mne za­
hálka a le n o st, mne plýtván] a marnotratnost
do těchto dřjpů oblekly; mne chlípnost o zrak,
o řeč, mne saudů a různic m ilovnost o gin o nj a o zdravé audy p řip ra v ila — což se v šak i
bez tabulek o mnohých dozwjdá.
o P a u 16 ch.
233
Že wšalc pauti k předstawenj cnosti také
obrazů přjgemných hoguost poskytugj, okazugjce cnost swaťého neb swětice božj po mnohých
stoletjch geště oslawenau a uctiwau památkau
m léčně připom jnanau, toho pomjgjm, chtě geště připomenauti, k gakénm pohnut) mysl pau tnjkowa spatřenjm pautnického m jsta, ostatků
swatých neb gich wýtečného obrazu, roznjcena
i w gakau wraucj a prawé pobožnosti prospě.šnau horliw ost nazdwižena býti může! Toho
gistě genom ti new ědj, kdo 1’ozdjlu dogem ů, z
oka a z ucha na cjtěcj moc působených, chá­
pali neum ěgj; nebo kdo geště podobné pohnutj z bljzka pozorowati přjležitost neměli. Ivdo
ale pohuutj podobné zná neb w iděl, a spolu i
to \v j, že takowé roznjcenj k slastnému p řip lu t) do přjstaw u křestanské dokonalosti tak gest
prospěšné, gako přjzniwý a powlowný w jlrlo djm na m o ři; kdo toho zk u sil, gak marně se
člowěk snažj inudrowánim a suchým předstaw owánjni powinnosti proti zákonu tělesnosti swjtěziti, dokud cjtěcj moc k gegjmu wyplněnj zj~
skána a gakoby podmaněna nen) •. ten se gistě
nikdý nenaklouj k zawrženj takowého prostředku,
který tak žiw ě, tak snadně a Často i trwánliwě
mysl k dobrému rozněcuge.
Nenjt pak konečné ani to poslednj pautj
zisk, že podáwagj nesmělému nebo stydliwému
hřjšnjku přjležitost swědomj \v kagjcj stolici bez
bázně odkrýti a mnoholeté swatokrádežné zpo­
v ě d i o p rav iti, čehožby gistě každý pautnjků
zpovědnjk mnohé přjklady uwésti mohl. Gak
spasitelně ale zpowědn] otec w té přjpadnosti na
kagjcjho pautnjka působiti m ůže, když se sho­
nem lidu před zpovědnj stolicj shrnutého m ýliti nedá, to nebude ani wlastnj pastýř téhož pautnjka — gakkoli by sobě do geho nedůvěry co
stěžowati měl — dlauho upjrati, gen když z to­
ho p ravidla vycházj, že ge lépe někde, než ni­
kde uzdravenu b ý ti; že d u c h , kde chce, věge,
a že hlavnj a gediný pastýř všech věřjcjch přec
gen Kristus zůstává , v gehožto gménu kdokoli
a kdekoli shromážďuge, s njm g e st, a do geho
stodoly zbjrá.
Zkrátka ! gakož prospěšné g e st, aby lidé z
mjsta obýván] swélio pro zdraw j, pro nabyt)
nových známost) , pro nevinnau radost někdy
ginam p u to v a li: tak a tjm prospěšněgšj gsau
cesty pro vzdělán) s v é a rozhorlen] pobožno­
sti — \Y pobožné společnosti — návodem a
zprávan maudrého něgakého muže ■
— na mjsta,
na kterýchž gednau S v atý něgaký ž iv b y l, neb
kde se něco k zvláštnj pobožnosti wzbuzug]-^
c jho nalézá. Tohoto pak působen] paulj dobřeli povážjm e, můžeme>11 medle k úplnému gich
zavrženj se rozm yslili? — C jrkev svátá n e­
vel] sice p a u ti, ale ge předce schvaluge. Tak
ů př. rozhodl sněm Tridentský v sezen] XXV,
T y pak, g e n ž l w r d j , že se o s ta tk ů m swči­
tý c h n ct i w o st a čest p r o k az oi va ti nemá, a že
I
se gegich p a m á t k y z a w y p r o š e n j gich pomoci
m a r n é n a w š t i w u g j , cjrkew owsem z a w r h u g e , gakž ge g i í d ř j w e b y l a z a w r h l a . ( í *) Ginák sice se zdá wláda strany pautj smýšleli, když
se zákon dwornj od 2 i. března 1784 powážj.**)
T u t se owšem na prwnj pohled pautjm smrt bez
milosti w ěstj; než srownáwagjce zákon ten s
duchem w ěku, z kterého w yšel, djwagjce se
naň za swětla rozžatého pozdněgšjtni zákony —
těmi neypřirozeněgšjmi wýklady staršjch zákonů,
spatřugem, že se nehledalo bezžiwotj pautě, ný­
brž gen přjtrž škodliwých gegich přjlepků a gich
zlého užjwánj. T ak se pozděgi ***) weškerá
přjsnost w nakládánj s pautnjky zapowjdá; ginde se wýslowně gen wyprowázenj pautnjků,
oznamowánj gegich přjchodu a odchodil zwony,
nošenj lcorauhwj neb dokonce pohoršliwých ře­
zeb a soch zamezuge j proto se welj počet kněžj
*) Illos vero, - i qui asscruut — sauctorum reliquüs venerationem atque houorem non d e b e ri; yel eas aliaque sacra m o numenta a fidelibus inutiliter honorari , atque eorum opis
im petrandae causa sauctorum mem orias frustra freqnentari,
prout jam pridem dam navit, et nunc etiam damnat ecclesia,
Sess. X X V . De iuvoc. et veneratione Sauctorum etc.
^ '*') A lle W allfahrtsziige und P rozessionen, auch die olme Be­
gleitung des ordentlichen Seelsorgers abgohalten werden,
besonders die m it Vortragung eines Kreuzes oder Fahne,
oder unter Anführung eines V orbeters , sind u n tersag t, und
die Urheber derlei unbefugter W allfahrtszüge m it einer von
der Landesstelle nach Umständen zu bestim menden Strale
e u belegen.
lio stelzk y !s Handbuch der Gesetze im geistl.
Fache. Prag 1 8 2 0 . $ .2 6 7 ,
***) Dwornj rozkaz od 2 0 . listopadu 1 7 9 4 a 1 4 . kwetua
1803.
na pautnických m jstecli, pro pauhé zpOwjdánj
obyčegně přeš osadnj potřeby rozmnožený ten­
čili , a ge pokud gich ginde wětšj třeba gest, na
winici Páně překládali ; za tauž přjčinau se nařizuge, na týchže mjsteclx wywěšené tabule obět­
uj , na kterýchž se b erle, oči, uši a t. p. wčci
gako němá šwědectwj zázraků nazwjce nedoká­
zaných k obdiwu a k přilákánj wywěšowaly,
odstraniti; ale poněwadž se zákonem od 30.
kwětua 178^ zřetelně swoluge, w gistých p řjpaduostech sochy blahoslawené panny Marie, genž
se w e l m i zhusta n a w š t e w ú g j , geště slušně odjw ati, ač se práwě ty oděw y, gakožto welmi
pohoršliwé ginde zapow jdagj; poněwadž rozkazowé od 11. prosince 1806. a 16. zářj 1810
zřegmě o úctách kostelnjch na pautnických mí­
stech gednagj, oltářnjch i mešnjch obětj , genž
se od pautnjků skládagj, obšjrně se dotýkagjce,
ge z toho p a trn o , že wšecko snaženj našj slawné wlády gen na lo w ycházj, aby se pow ěry a škodliwé předsudky u pautj přetrhow aly, a
pohoršliwé nálepky, na kterých sprostý lid ča­
sto tužegi Ijpne, než na wěcech podstatných,
odstraněny byly, čehož i cjrkew swatá snažně
hledá. *) Ginákt zagislé nelzeby pochopili by­
lo , aby týž nábožný duch w lády, genž každé­
) Krásně se o to m wygádřuge cjrkew s\v. w sněmu T rid .
sess. X X V . De iuvocalioue , řk a u c : „Im agines porro C hri­
sti , Deiparae Virgiuis et alioriun sanctorum in tem plis praesertim Iiabendas, et retiuendas, eisque debitum honorem ět
mu náboženstwj, pokud státu nebezpečno nenj,
"svolné prowozowáuj p řip a u stj, \y této práwS
stránce k swědomj syrých wěrných poddaných
důtkliwěgi přikročowal. —
Namjtá se sice proti pautěm : «) ,,Ze se Búh,
gako pauhý duch, ani na hoře Garizjm, ani w
Jerúsalémě; ale w duchu a \v prawdě wzjwati
m á, a tudy pauti Iíristow u náboženstwj zhola že
odporugj. Než nepowažuge se, žehy těmito
slowy také powinné nawštiwowánj chrámů farnjch wywrátiti se m ohlo, čehož Spasitel gistě
nechtěl; že duch a prawda pobožnosti, bez Če­
hož pobožnost buď si kdekoli galowá gest, tak
dobře na pauti, gako w domácjm kostele býti
mohau; a že Bůh, gako některým mjstům mno­
hé přednosti \y přirozených plodinách a dařjch
veueratlouem im pertieudam , n o n quod credatur inesse aliqua
in iis diviriitas, vel virtus , p ro p te r quani sin t colendae ; vel
quod ab eis sit aliquid peteudum , vel quod fiducia in iroaginibus sit figenda, veluti d im a gentibus fiebat, — sed quoniam honos , qni eis ex h ib e tu r, refertur ad prototypa, quae
illae repraesentant: ita, tit per imagines — Christum adoremus , et sanctos veuere nur. — Omnia p o rro superstitio in
sanctorum iuvocatione, reliquiarum veneratione, et imaginum
sacro usu tollatur, om ais turpis quaestus elim inetur , omnis
dem'que laseivia vitetur, ita u t procaci venustate imagines no n
pingantur, nec om entur, et Sanctorum cele b ritate, ac re li­
quiarum visitatione homines ad commessationes n o n abulant u r ; quasi festi dies in honorem sanctorum per luxum ac
lasciviam agantur. — • Poslrem o (in ecclesia) — nih il p ro fauum, nihil inordiuatum , nihilque inhonestum appareat, cum
domum Dei deceat sanctitudo. — Eodem m odo nova m iracula ad m itti, novae reliquiae recipi, insolitae imagines abs­
que approbatione Episcopi in ecclesia apponi velantur.
před ginými kraginami udělil; lak zas giué z
uezpytatelných přjčiu zwláštnj pohnutliwau m oc j , schopnau k wywábenj pobožného roznjcenj,
obdařil, odkud i sám spasitel k swému s nebe­
ským otcem rozmlauwánj zwláštnj mjsta a časy
wolil.
b) „Ze se wšecky ty schwýleué pautj užit­
ky doma bez nákladného a dalekého putowánj
dosjci dagj.“
Odp. O wšech by to bylo zagislé těžko k dokázán}« Ale bud’si tak , co z to­
ho plyne i* Nic giného, než že gsau dwě k ged no mu záměru cesty: kratšj gedna a obtjžuá,
druhá pak pohodluěgšj a dlauhá, onano silné­
mu , tato mdlému přjgemněgšj. Prolo-li nemá réwa wjce štjpena b ý ti, že se i z giného owocc
nápog tlačili dá? W tom tušjm weliká přednost
katolické cjrkwe záležj, že w prostředkách k ře stauské dokonalosti nenj chudá, nýbrž bohatá,
poskytugjc swým weřjcjm weždy takowé n aw ý b o r, genž k gegich potřebám zewrub dopadagj.
Okazowati nám napj jklad protestantů, genž pautj a ledy ani nešwar z nich plyuaucjch nemag j, nezdá se mi nepodobno powědomému p řemlauwánj bezocasé lišky, kteréž p ři wšj důw odnosti gegj sestry následowati nechtěly.
c) ,,0 pohnulj pak a o roznjcenj srdce na
p a u tjc h , prawj s e , že býwá Častěgi následkem
rozpálené obraznosti, než powážliwého rozgjmánj“ — (ale tjm samým se připauštj, že též
z rozumného powažowáuj w yplýw á); „že se za-
kláda nnzwjce na zázracjeh wybágenýeh. “ —
(Může b y li; omylu gest každý íozum podroben;
ale wšecky zpráwy o wyslyšených modlitbách
na pauljch gistě wybágené negsau; dřjw p ře d cházj praw da, a po nj se teprw lež stro g j, g inákt by newěděla, gakau na se twář wzjti — neb
dřjw, než se falešný penjz liotowil, musel prawý
ražen býti). „Že gak rychle powstalo, tak ry ­
chle pomjgj“ — (u mnohých připuštěno, new šak
u w šech, gak totiž wjce nebo méně potraw y se
u wnitř nalézá, gsauc naskrz rowno semenu do
rozličné půdy padagjcjm u); — „že může i w ta kowém srdci w zniknauti, kteréž přec neoprawené zůstáwá“ •— (gako mnohý nemocný, užjwage ljku k zdrawj nepřicházj, a umjrá, ačkoli
Ijk v v z á c t n ý m zůstáw á); ba konečně „že newj
s e , zdaž pohnutj to škodliwěgi, či prospěšněgi
p ů so b j; an mnozj až k wýtržnosti přicházegjce,
činů se w témž stawu zawrženj hodných d opauštěgj, a přec ge sobě za zásluhu pokládág j ;“ — námjtka, kteráž se neylepšjmu wjnu a
každému sebe nábožněgšjmu ústawu na swětě
wytýkati m ůže, a přec ani na wjnu ani do ná­
božného ústawu winy nenj; ale na těch, kdo
se njm přebjragjce, z mezj wykázaných, gako
druzj Ikarowé , wyletugj. (Maneat usus !)
d)
„Že se z pautj málo kdo polepšený w racj,“ toho djlem špatné pautj upotřebenj gest
p řjčin au; djlem se těch slow i proti kázanj, a
ginému spasitelnému wyučowánj, ba proti samé
swátosti pokáuj užjwati může ; djlem ale ge lo
wěc přetěžká, rozhodnauti, zdaž kdo polepšený
p řich ázj; an polepšenj na prsty se vypočjtati,
na lokte m ěřiti nedá , gsauc podobno zrůstu by­
liny,, gegjž přibýwánj neslyš) se a newidj se.
e)
„Že pauti daleké negen s velikým i autratam i spogené býw agj ; ale clowěka také u
wykonáwánj powinnostj geho stawu w ytrhugj , což se negistým prospěchem, genž z pauti
pro duši wyplynauti může , ani nahradit! ani
omluwiti nedá.“ Odp. W takowé přjpadnosti ge
paut hřjšná ; nesmjt se bez hřjchu wětšj dobré
pro zjskánj menšjho a negistého dobra pomjgeti;
ale nesmj se také zapomjnati slowo K ristovo :
„Co gest plátno člověku, aby všecken s v ě t z jslcal, duše pak swé škodu trp ě l!“ K dyby se to ­
tiž takowé okolnosti*) u clowěka sgednotily,
které mu walný prospěch na d u ši, bez zname­
nité škody w časných věcech z pautj slibugj,
galcž tu možno paut mu zrazovat? A w šakpa­
trno musj b ý ti, — pokud lidský rozum p ře d zv jd ati to m ůže, — že prospěch z pautě ztrá­
tu omeškánjm způsobenau p řev ý šj. W iz o tom
list Ilildebértůw lc hraběti z Anjou.
*) Podobné okolnosti byly by as : Přjlišná teskliwost a zárm u­
tek ; nem ožná doma přjprawa k sw átosti pokánj ; těžký d o ­
ma začátek k zapfenj sebe Samého ; nebezpečné neb p ó b o rsliwé laucenj od předm ětu, genž k hřjcliu wábil ; pow inuá
w zdáleuosti náhrada 5 konečné upokogénj swědomj obtjženého swatokrádežnjmi zpowěďmi a g. w .
Ostatně se nepřeme , že pauti na čloweka a
gelio smýšlenj welmi škodliwě působili mohau.
Gsaut, buď že gen gako cesty powážené, s mno­
hými nebezpečenslwjmi spogené. T ak nebýwá
každé tělo - dokonce mladistwé a stářjm p řjliš wetché — s l o , wšecky obtjžnosti cesty,
pow etrnosti a noclehů bez truchliwých násled­
ků snášeli, odkudž gsem i to shledal, že se z pau­
tj negen těžké nemoci domů přinesly, kterými
celé obce lc nakaženj přišly ; nýbrž i náhlé smr­
ti způsobily. O nebezpečenstwjch, která na p řjwozjch přes hluboké praudy, giž tolika lidj žiwoty stály, se ani nezm jujm ; au wětšj gešté nebezpečenstwj pro duši, zwlášt na začátecnjky w
dobrém z pautj w yrůstagj; tak se :
o) L idés porušenau giž obraznoslj na cestách
(gdauce o samotě) každým předmětem kdiw pkým
wýstupkům daleko silněgi wábeni býti c jtj; a n g ednak duše, nigakau pracj omeškaná, obraznosti
wšecku uzdu p a u štj; gednalc cizina, zdálenost od
domowa a neznámost hřjch ukrýw ati slibugj , a
stydliwost — neysilněgšj cnosti záworu — stjrag j: na společných ale cestách obogjho pohlawj nebezpecenstwj toto roste a pod záwogem
cnostimorné tmy k swé neytrpčegšj hořkosti
dozráwá. Rowněž tak nemůže spatřenj lehkého
w městech obcow ánj, slyšenj oplzlých neznábožnjch na noclehách řečj sprosté wesnj new inuosti neškodliwo býti. Toto wšem cestám o­
becné nebezpečenství zagistě i pauti aspoň čá­
stečně zasahuge.
t) Druhá nemenšj škoda z pautj gest potwrzowánj hluboko zakořeněného a téměř obec­
ného předsudku, že pauti giž samy w sobě do­
brý a bohumilý skutek gsauce, welikau zásluhu
zgednagj.a bohatau odplatu w nebi ponesau.Lid
zakládá celau křestanslcau dokonalost, pohřjchu!
až potud wjc na zewnitřnjch nábožných činech,
na modlitbě a pilném nawštěwowánj kostelů, než
na wnitřnjm nábožném smýšlenj a gemu odpowjdagjcjm wěrném zastáwánj celého oboru swých
powinnostj ; odtud u mnohých i p ři hřjšném žiwotě ta podiwná spolcogenost, gen když se káza n j, mše a několikrátnj zpowěď do roka neom ešk á; odtud nenj také diwno, že se paut, p o skytugjc kolikadennj nepřetržitau přjležitost k
mrtwenj tě la , za welmi záslužnau pokládá, a
gegj wlastnj platnost, gako prostředku, z my­
sl j mizj. To ale dosti k oželenj n e n j ; neb z
toho plyne 1) záhubné domněnj, že se tak bez
polepšenj žiwota nmožstwj liřjchů přikryge , a
pohodlná cesta k nebi w ydláždj; 2) duchownj
pýcha, která giž na pauti přestáw agjc, giné zá­
sluhy, ba i samé wykonáwánj křestanské lásky
za zbytečné pokládá, a nad neputugjcjmi se
wypjná.
Giný čisté katolické wjře neméně záhubný
pautj následek gest c) zbuzowánj k modlářské
téměř uctiwosti ostatků neb obrazu swatého.
Widauce pautnjci řady malowaných diw ů, zá­
zračným obrazem způsobených; čtauce w ne­
motorných pjsničkách o nowých a neynowěgšjch
zázracjch; widauce celé zástupy tauž wěrau k
diwotwornému obrazu spěchati: tut nediwu, že'
na wraucnost modlitby a zwláštnj srownáni žá­
dané milosti s božjmi iimysly — což newyhnutelná wyslyšenu býti wýmjnka — zapomjnagjce,
samému obrazu tu domnělau zázračnostpřipisug j, a před njm se w prsa bigjce, nemenšj ucti*
w o stj, než samé welebné swátosti klaněgj! To
zagisté prawému katoljku tak gest bolestno, gako zase odpadljkům pohoršliw o! etc. K d o w y Ijčj dost ž i w Ý m i b a r w a m i pohoršenj, které pásobj od n e d á w n ý c h tepri v le t za čat é a od
w l a s t n j c h dewic nošená řezby či sošky blah.
p a n n y JVIarie, a ne gedné, n ý b r ž snad divan
i tř j w gednom a té m ž priíwodu? Gaký tu
odpadljkům hogný podnět k tupenj nasj cjrkwe,
au se ty dřewěné panenky Marie na nosjdkách
každé giné sw. soše, ba i gedna druhé na p o tkánj uctiwě sklánj ? a t. d.
d)
Rušenj osadnjho pořádku. Wlastnjmu
pastýři se zagisté wykonáwánj geho pow innostj častými pautěmi welmi obtěžuge. Gakž m ů­
že zpráwce duchownj osadnjky swé poznati, gestli ho pobjhagj , swědomj swého , wygjmage
pádů, w kterých pauti třeba, mu upřjmo snad
pořjdku neb nikdý neotew rau, a hlasu geho
neslyšj? etc. — Gak tu ona útlá wazba, která
Časopis p, K atol. Duch. 111. 2 .
6
otce duchownjho s osadu jmi dětmi tak úzce a
ztuha spoguge, geště cjtěna a wšjmána býti mů­
že ! Gak tu wyučowánj geho, Častým odbjhánjm
protržené, stawenj ustawěli může, které by p řjWalům pohody i nehody štastně odolalo! —»
Gakkoli wšak toto samé těžké žaloby na
paati gsau, a zkušenostj se docela wywrátiti nedagj ; proto přec k odsauzenj pautj bez wšeho
smilowánj nestačugj. Dolcazugjt wšecky patrně
gen to gedno, že se pautj zlé užjw á; wyhlašugj se wšecky gen za čerw y, které k pilnému^
snažnému a bedliwému objránj, ne pak o w ytnutj štěpu pastýře duchownjho napomjnsgj. Sa­
ma ta poslednj žaloba, ač dost těžká, nenj tak
čkodliwá, když se paut gednau za rok g en , a to
od malého počtu osadnjků koná, a- může w ně­
které přjpadnosti wehni prospěšná b ý ti.— Fauti
t e d y zůst aňt e, tak wolá děgopis cjrkewnj; tak
žádá gegich užitečnost i čistá nábožnost; tak
schwaluge sama cjrkew: ucpáni ale, nebo oči­
štěni buďte gegich kalnj pramenowé, odstraněny
buďte gegich škodliwé předsudky, a strženy
wšecky pohoršliwé nálepky. To ale ani práce
gednoho duchownjho, ani gednoho d n e , aniž
samého lidského přičiněnj : to úkol spogeného
a stálého úsilj wšechněch, zwláště ale milosti
božj.
Poněwadž pak štastný následek našeho úsilj
ne weždy na pauhém chtěnj a sjle, nýbrž často
také na opatrnosti, kterau gednáme, záležj: tedy
r
■\
o rautech.
245
geště podotknem e, čeho a gak duchownj pastýř
k dosaženj Slastného u pautj prospěchu snadby
užjwati mohl. Au pak tu na zwláštnjm dáuj
duchownjho pastýře a na okolnostech rozumnjho
a mrawnjho wzdělánj' gednotliwé osady, ba i na
gegjm sausedstwu welmi mnoho záležj ; tedy se
gen wůbec tato prawidla sem položití m ohau:
I.
Předně se snaž duchownj zpráwce swěřence swé důkladně, srdečně a otcowsky o prawé
pobožnosti poučiti, gak se totiž křesianským ohcowánjrn g e w i t i má. K tom u wyučowánj zdá se
náležeti a) čisté pogemy či předstawenj o wyslyšenj modlitby j b) určenj wlastnj ceny pauti a
gegj seřádánj do třjdy prostředků; c) wywrácenj obecného předsudku o gakési samostatné ce­
ně a platnosti pautj — neb o gegich záslužn o sti; d) okázánj 11a kalné pautj zdroge a na
těžké odpowjdánj těch, genžto se z tak hřjšných
úmyslů na pauti wydáwagj; neywjc ale e) sw ětlé wyloženj našeho článku o wzjwánj swatých,
a uctěnj gegich ostatků a obrazů, gak nás o tom
sněm Trid. krásně poučuge, kdež opatrnau snažnostj domněnj o diwotwornosti obrazů a ostatlců (gakoby w nich samých něgaká moc ležela)
wywraceti slusj.
Takowým wyučowánjm giž
mnoho se zjská; neb swětýlka gen za tmy swé
reydy p lo d j; učenj ale duchownj tmy zahánj.
Toto wyučowánj může p astý ř, který sobě dů~
wěrnost swé osady giž geduau zgednal, který se
swým osadnjkiim prawým duchowujm otcem b ý -
ti oswědčil, a tudy od nich gako od dut], p ře swědčených o geho upřjmém s nimi úmyslu, s r­
dečně milowán gest, směle u weřegnosti p řed sewzjti; a buď bezpečen, že čjm wětšj počet po­
sluchačů, tjm wjce gich přeswedčjš a rozwlažjš,
aniž se opowážj kdo z osadnjků, toto weřegné
wyučowánj giž pro tu samu AYeřegnost a s v a ­
tost mjsta w pochybnost uw áděti, obáwage se
napřed obecného pohrdnut); což u pokautnjm a
gen přjležitostném wyučowánj — ansi gednotliwý
osadnjk wšecky důwody nepam atuge, a tudjž
opět Iehaunce přemluwen a zaweden býti může,—
ani tak obecného, ani tak gistého účinku nemá,
n e řk u , že se k příležitostnému ■wyučowánj du~
chownj zpráwce tak důkladně, gako k weřegné mu, připraw iti nemá w obyčegi, a že ostýchawé u weřegnosti o pauti gednánj na toto p řjležitostné wyučowánj gakaus negistotu pauštj.
„Proč, když ge to praw da, táže se osadnjk, w eřegně a na kazatelně nikdý se o tom náš kněz
nezmjnj ?rt Pastýř nemagjcj u swých osadnjků
geště důw ěry, snažiž se , gj prwé zjsknti; neb
bez té netoliko w této, ale ani w giných stra­
nách našeho powolánj žádaného prospěchu nedocházjme.
II.
Ubezpečiw se tak duchownj pastý ř, že
mezi swými osadnjky prawé a čisté pogemy o
pautnické pobožnosti ro z šjřil; okázaw gim, gak
se před pautj každý zkaušeti m á : z gakých ú myslů se na paut beře? zdaž práwě ten pro­
středek k geho wnitřnj potřebě dopadá ? zdaž
snad doma na duši geho swěřenců wětšj škoda
nepogde, než on pautj na swé zjská P zdaž se
'lýž účel doma bezpečněgi dosjcinedá? A p ře d ložiw gim podobné wyučowánj, aby ginák w
zapomenut] nepřišlo práwé tolio času, kdy se
pauti počjnagj: bude mu nynj snadno — as gako na gasné bélosti každá poskwrna sama sebau důrazné do očj padá — i na pohoršliwé
nálepky pautj okázali, a w samýcli osadujcjch
žádost tu zbuditi, aby podobné katoljka zohawugjcj poskwm y setřeny byly.
Než k úplnému a štastnému wykořenénj
wšeligakých pohoršenj, gest třeba sgednoceného
wšech duchownj cli pastýřů úsilj. Což pořjdj
geden horliwý pastýř, nechce-li swého duchownjho sauseda odkrýti, a tak pohoršen] pohorše­
nj m množili, byt sebe opatrnčgi proti neřádům
takowým bogowal, pakli zpráwce dušj na sausednj osadě geg nepodporuge, nebo snad — ó
Jjy truchliwá zkušenost i toho přjklady neokazow ala! — pro zjskánj důwěry a peněz u powěreeného djlu swé osady, sám ge 11a pauti
zdálené w ybjzj, wodj gegich řezby a zlé i do bré obyčege bez rozdjlu schwaluge? T ot arci
ošemetná a toliko zeměplazů hodná cesta k z j­
skánj lásky a důwěrnosti u osadnjků: ale plazjli se přec kdo po nj, kolik tu záhuby negenpro
geho osadu, nýbrž ip ro o sad n jk y sausednj! Gak
brzo tu osada dost šetrně hleděná i objraná opět
hausenkami se přeplnj ! Liti katolický pokládá
gednotu za uhelnj potřebu w swé c jrk w i, n echápage ale rozumu mezi podstatnými a pauze
asketickými články, gednoho z ob au těchto pa­
stýřů držj za kacjře. [Kéžby pak často práwS
týž pastýř nemusil tu trpkau wýčitku snášeti,
genž si zrowna tu neysnažněgšj práci bere , ště­
pnici Kristowu — bud\že se zlomenjm některé
snětky — objrati.
Třeba pak wšickni zpráwci duchow nj, seč
býti rnohau, o swé osady se přičiňow;ali, ge­
ště Žádaného aučelu úplně nedosáhnau, pakli du­
chownj na pautnickém m jstě, pamětliw swého
swatého powolánj i zákonu zeměpána a před­
pisu sněmem Trid, proneseného, w še, co pauze
k nawnnzenj pautnjků směřuge, swědomitě n eodstranj, a těm , kteřj přec důwérnostj nebo po—
třebau wedenj, do gelio chrámu přicházegj, ne
obšjrným chwálenjm swatých a swětic božjch,
ale mocným wzbuzowánjm k následowánj gich
welebných ctnostj, důkladným poučenjm o důležitěgšjch prawdách a wznešeněgšjch článcjch na šeho sw. náboženstwj na kazatelně : w zpowědnici ale, nic se shonem lidu mýliti nedáwage,
dle wlastnj potřeby každého kagjcjho spasitel­
nými ljky za wystálé na pauti obtjžnosti náhra­
du neučinj. —
Gen tak zůstanau pauti prostředkem spa­
sitelným , a slaužjcjm ku powstánj mnohému w
Israeli; gen tak budet se slýchali, o čemž až
potud nehustě slýcháno : í e se n a pautnických
mjstech s ta li z á z r a k y p r a w éh o -polepšen]!
4. Sedmero swátostj cjrkwe svv, katolické,
wyswětlených w sedmeru postnjch kázanj, spolu
s řeči připrawugjcj o swátostech wesměs.
Od Wáclawa Wiléma Wáclawjčka,
w Pjsme swatém D oktora, hlaw njho kostela ti swatého W jta
na hradě pražském kauownjka kazatele (Ecclesiastes) etc.
O s w á t o s t e ch w e s m ě s. *)
Toť gest zagisté m íle božj — poswěcenj w ase. 1 . T ess. IV, 3 .
5^yltě to wěčný saud božj, aby na wykaupenj
padlého lidského pokolenj Syn božj sám člowékem učiněn byl, a skrze žiwot, utrpenj a smrt
swau obětj slitowánj za hřjchy naše a za h řjchy wšeho swěta se stal. i . Jan II, 1 . 2. By
ale lidé giž dřjwe na obět tuto welikau p ozo rni učiněni b y li, dal gest Bůh skrze wěštce swé
swaté, skrze proroky negen přjštj téhož bož­
ského W ykupitele, a geho žiw ot, nýbrž i utr­
penj a smrt geho předpowědjti. W šak předce
si Židé zcela gináč Messiáše předstawowali. Že
u welilcé sláwě a moci se zgew j, wšecky náro­
dy sobě podmanj, Židy ode gha íljmského w yswobodj a ge pány weškerého swěta u č in j: tot
bylo napředpogaté domněnj gegich, — odtud po­
šlé, poněwadž gako wšickni wůbec národowé
zlalého wěku očekáwali, a Messiáš gim gako po­
tomek Abraliámůw, w němž požehnáni budau
*) Na neděli Quinqnagesim a..
wšickni národowé zem ě; 1 Mogž. X X II, 18. a
gako syn Dawidůw, který mezi králi Israelskými
byl neyslawněgšj, a králowstwj geho neystkwělegšj a neyžádahěgšj, zasljben byl. T u měl te­
dy Messiáš Dawidowi podobný král b ý ti, měl
na stolec geho sesutý dosednauti, země a krá­
lowstwj sobě p o d ro b ili, a gakožlo wšeobecný
panownjk swěta neywětšj štěstj a požehnánj na­
de wšemi národy rozsjřiti. Jerusalem měl lilawau weškerého swěta b ý ti, a židowské náboženstwj wjrau celého swěta se státi.
A wšak předpowjdal sám Dawid. owelikém
potomku swém, že nikoli syn, neboli potomek
geho tělesný, nýbrž pán geho g est, a králow­
stwj g e h o — žádné wezdegšj, ale nebeské ; Žalm
G IX ,— „že bude museli mnoho w ytrpěli; že
mu ruce i nohy zbodagj, a wšecky geho kosti
sečtau; že raucho geho so b ěro zd ělj, a o geho
oděw los metali budau.“ etc. Žalm XXI.
To
samé zwěslowali o budaucjm Messiáši Isaiáš a
Daniel. Onen d j : ,,0n raněn gest pro neprawosti naše, potřjtt pro hřjchy naše, a baulemi gelio uzdraweni gsme. Wšickni my gako owce
zblaudili gsme, . . . a položil Hospodin na něm
neprawost wšech nás. Obělowán gest proto že
sám chtěl,“ LIII. Tento pak prorokowal: „Po
téhodnech šedesáti a dwau zabit bude Kristus,
aby shlazena byla neprawost.“ IX, 24 — 26.
Nicméně nenalezl Ježjš, genž pauze w lid­
ské podobě se ukázal, wjry u Židů, swětsky
sineyšlegjcjch a křiwými předsudky pogatých;
Íjm i neyílůwěrněgšj geho přátelé , gelio učedl­
níci a apoštolé nebyli od takowých scestných
předsudků oswobozeni. To wěděl Ježjš pře do­
bře ; proto se snažil lépe gepoučili, a gim w eliké tagemstwj wykaupenj a odpuštěnj hřjchů
skrze utrpěnj a smrt swau zwěstowati. On gim
častěgi a určitě předpowjdal, že trpěli bude a
umře. Blat. XVI, 21, XVII, 12. Luk. IX, 44,45.
W dnešujm pak Ewaugelium gim dokonce ge~
dnotliwé okolicnosti utrpenj swého a smrti swé
oznámil.
„Ay ! wstupugeme,“ prawil „do Jerusaléma,
a dokonat se wšeclco, což psáno gest skrze pro­
roky o Synu člowěka; nebo wydán bude lenj—
žatům kněžským a zákounjkům, a staršjm lidu,
a odsaudj ho na sm rt, a wydagj ho pohanům
ku posm jw ánj, a k bičowánj a ukřižowánj. A
posmjwati se. budan gem u, a upligj ho a ubiČug j, a zabjgj g eg , ■
— ale třetjho dne z mrtwýclx
w stane.“
O,
gaké to weliké tagemstwj lásky božj k
nám lidem! Efez. I. v— Že gsme wšak potud
w swatopostnjm čase obyčegně s rozgjmánjm u trpenj a smrti Páně se objrali: mjnjmt letos ive~
liké t a g e m s t w j lásky geTio z giného zřetele,
a sice z milostiwého ustanowenj swatých swátostj powažowati, a Láskám wašjm k nábožné­
mu rozgjmánj předložiti, tjm sice pořádkem, že
dnes gakožlo w řeči přjstupné o lásce Ježjšowě
w založen) sw. swátostj wesměs promluwjm, a
w přjštjch nedéljch swatopostnjch a na welký
pátek o gednotliwých swátostech pogednám.
Pouěwadž pak dále w dnešnjm Ewangelium
čtem e, kterak slitowný Messiáš, Syn Božj, Ježjš
Kristus slepce na cestě bljž Jeryclia uzdrawil, an
geg o zrak snažně byl p ro sil, w olage: „Synu
Dawidůw, smilugse nademnau ! P a n e !— a tw id j m t e d y wolám i g á, za w ás, i za sebe se
m odle: Pane! dey, at widjme, a slepj negsme,
zdrawé oči magjce ; at nepoběhneme cjle swého,
poswěceuj, k čemuž sw. swátosti ustanoweny
gsau. „Tot gest zagišté wůle božj — waše p oswěcenj !“ O kýžbychom z pramenů žiwých w ážili wodu wěčného žiwota , a laskawýcli ohledů
Ježjšowýčh na sobu dosáhli! Nuže, učme se ty­
to drahé prostředky milosti z n á ti, a gich k swému spasenj užjwati. Dnes tedy kázauj o studtostech w e s m ě s , kdežto uwážjme :
1, Gale laskawě Ježjš o nás pečow al, swaté
swátosti ustauow iw , a
2. Kterak my gemu za tu geho lásku hodným
sw. swátostj píigjmánjm wděčni býti máme.
Naučjmet se : co wlastně swátosti gsau, ko­
liko gich gest, a kterak ge přigjmati máme. —
Odstraiítež wšak, což weytržnost č in j, a měgte
ducha pozorného!
I.
Mnohé a rozličné trpké starosti, mnohé a
rozličné citelné h olesti, a půtky mnohonásobné
gsau podjlem našim zde na zemi. Myt nachází­
me na cestách swých nesnáze a obtjže, které nésti slabými se cítím e; myt se častokráte p o winnostem podrobiti musjme, kteréžto nad na­
ši zmužilost a sjlu sáhagj ; myt ubjháme w aulisky a sauženj, kde přirozeným způsobem žá­
dného wyswobozenj newidjm e, a ničeho ani \v
sobě ani wně nénalezáme, coby stjsnené srdce
naše upokogiti a potěšiti m o h lo ;— zkrátka, my
ubozí lidé máme často přjčinu zw olati: Nespomůže-li Bůh , ztraceni gsme ! A Bůh, gemuž nebezpéčeustwj powědomo g e st, s kterým zápasí­
me , a známa gest spolu mdloba naše, gešto nás
k bogi nesmělé a nezpůsobné čin j; — Bůh by
nám snad potřebné pomoci odpíral? On, Otec
swých dětí, nemělby nás wšemohancí swau m i­
lostí podporowati, wida nás starostmi obkljčeny a tolikerým nebezpečenstvím a pokušenjm
wystaweny ? O nikoli! Otec náš nebeský ne­
zanechal nás sirotků; geho wšudy účinkug]cj
wšcrnohaucj awelemaudrá láska, a zgewené ge­
ho neomylné slowo ubezpečugi nás o geho wšemohaucj pomoci we wšelikých přjpadnostechžiwota wezdegšjho. „Duch swatý nápomocen gest
mdlobě naší,“ čteme w listů k íljm . VIII, 26; a
připomjnage zgewenj božj sobě učiněná uwodj
apoštol Pána takto mluwjcjho: ,,Dosti máš na
mé m ilosti; nebo moc má w nemoci mocná a
silná se ukazuge.“ 2. Koř. XII, 9. „Wšecko mo~
huskrze toho, který mě posiluge.“ kF ilip.IV , 13.
Ale m edle, kdož nezná naši lidskau chaulostiwost a pochybugicnost, njžto důwěrnost n a ­
še w pomoc božj tak snadno zemdljwá, zwláště
když těžké starosti zmocnily se našeho srdce ?
Nedoštáwá-li se smyslnému člowěku smyslného
ugištěnj, božské pom oci, upokogen nebýWá, obáwage se, že od Boha opuštěn gest, a padá
\v malomyslnost, která geg ke wšemu neschop­
ného činj. Než, božj maudrá láska, kterážto k
našemu dobrému wšecko zřjdila a způsobila, p ři­
spěla milostivvě našj slabosti. Ježjš Kristus, kte­
rýžto od Otce wšecko přigal, a poklady swé
božské lásky a milosrdenstwj dle libosti rozdáwati mohl, ustanowil a založil pro neydůležitěgšj
přjpadnosti našeho žiwota, kde člowěku pomoci
božj neywjce potřebj gest, zcwnitřnj widitelná znamenj, pod kterýmiž nám wšemohaucj swau mi­
lost uděluge, bychom my slabj a malomyslnj
lidé důkaz, že Bulí s námi gest, před očima
měli, a tudy wlastnjmi smyrsly přeswědčeni pewné wěřili, že se na božj mocnau pomoc, zwláštnj milost a duchownj potěšenj můžeme bezpečiti.
Swátosti negsau tedy nie giuého , než w i­
ditelná zéwnitřnj znamenj od Ježjše Krista Sa­
mého založená, uimižbychom milosti božj a w nitřnjho poswěcenj dosáhli. — Ale medle , kolik
o s e d m e r u s w á t o s t j.
255
gest takowých swátostj? —1 Sedm ; gakož pak
také sedmero neyp owážli wěgšjcli oddjlů našeho
žiwobytj gest. Sedmero gest sw átostj!
I
kterému medle člow íku, nenj-li mu lh o stegné wšecko, což lc geho poswecenj slaužj, nezáležj na tom , aby dogista wěděl, zdaliž do
duchownjho králowstwj Ježj.šc Krista přigat gest,
a gakožlo and oné od božského Spasitele w y kaupené cjrlcwe na práwjch a milostech podjlu
má , které nám Ježjš zaslaužil ? —* zdaliž on gakožto hřjšný potomek Adamů skrze druhého lepšjho Adama , — skrze Ježjše moci dosáhl, ho­
dným opět djtětem Otce nebeského hýli, a bla­
ženosti užjwati, kterau Bůh swým wěrným p ri—
prawil ? — A a y ! Ježjš geg přigal w swátosti
křtu slawně a widitelnS do swé sw. obce neboli
cjrkwe, a očistiw geg od wšeliké poškwrny h řjchu, saučastnil ho swých dobročinných a m i­
lostných zřjzenj k spasenj lidskému; a tak gest
wšeliké teskné negistotě spomoženo« — W y rostl-li pak člowěk zdétinstwj, gsa na lom, aby
wstaupil do lidské společnosti: nastogte! tut čjhagj na něho mnohonásobná nebezpeČensťwj, roz­
um geho přew řátiti a srdce geho zkazili hrozjcj. W něm samém počjnagj náklonnosti nepo­
řádně se zdwjhati a wášněti; oni slyšj s lehkowážnostj o wěcech m íuw iti, kteréžto mu ro d i­
če a učitelé gakožlo swaté předstaw ow ali, a
widj množstwj zlých přjldadů, odporugjcjchpři-
gatému dobrému naučen], Hřjšná rozkoš kyne
mu růžemi obw inutá, a neporušené geho srdce
gesti w pokušenj a nebezpeČenstwj pádu. Žiw ot geho gest bog proti mnohotwárným bludům,
nástrahám a pokušenjm. Ach, což musj tu ze
slabého a nezkušeného ginocha a děwčete se
státi, gest-liže milost božj mocně ge nepodpo­
ru je ? — A wšak djky Bohu! neb Ježjš se i
o tuto powážliwau přjpadnost postaral skrze
swátost biřm ow ánj, kdežto nám Ducha swatého
uděluge, kterýž rozum náš oswécnge a srdce k
dobrému rozněcuge, a sjlu a odwahu nám propůgčuge, bychom w duchownjm bogi neklesli,
ale stálj a nepohnutj zůstali , a čistě a nepo'škwrněne žiwi byli podlé s v y w jry , lcterau usty
w yznáw ám e.— Opomine-li wšak člow ěkw bě­
hu swého žiwobytj s tauto k duchownjmu wj~
tězstwj nad swetem a tělem sobě udělenau milostj spolupůsobili, upadnuw w hřjch a nepraw ost; gistot gest, že neštastné geho omámenj ne­
bude stálé, nýbrž že čas přigde, kde z hřjšného sna procitne, kde sebe w celé swé ohyzd­
nosti shledne, a Ijtostně poželj, což dobrého odchýlenjm se od ctnosti ztratil, azhrozj se tolike­
rého zlého , gež hřjchem swým natropil. Nenjt
ničeho na sw ětě, cožby probuzené geho swedomj ukogiti a zmučené srdce geho uléčiti mo­
hlo ; gediné u Boha gest pro něho pokog. Ale
a c h ! tady stogj geho hřjchowé a ohyzdnj gich
následkowé gako weliká přjčnj zeď mezi njm a
.
Bohem; on sc neosnxěluge očj swých k nehi p o zdwihnauti; nebo geho prowinenj udusila w něm
wšecku důwěrnost k milosrdnému otci, na kte­
rémž nynj toliko přjsného saudce spatřuge, a
wšeobecné přjpowědi o milosrdenstwj božjm xiegsau daleko dostatečné, abykleslaugeho důwěr­
nost zase ožiwily a pozdwihly.
Ach ! hřj-.
chowé mogi - upjt w malomyslnosti gsau
p ij lis množ j , w elicj, než aby mi Bůh odpustíti mohl; gát gsern geho milosrdenstwj přjliš zneužjwal, bych nynj geStS na ně spoléhali m o h l! etc.
I což může malomyslnému srdci geho ztracenau
duwěru zase dá ti a mjr uwesti w zaufalau geho
¿uši? — Nic, léčby B ůh, — léčby Ježjš sám
prawil gemu: „Odpuštěni gsau tobě hřjchowé
tw o g i!“ — A eylile, tot dj on kagjcjnxu, skraušenémix hřjšnjku w swátosti pokánj, kdežto mu
usty swého mjstodržjcjho kněze odpuštSnj g<jho
hřjchů uděluge, a geg gako milugjcj otec swé
ztracené a nynj zase nalezené djté w náruč b e ře a s radostj přigjmá. S rozhřeSenjm kněžským
nawracuge se do geho srdce zmizelý poklid,
wděčná, důwěrná láska lcgeho milosrdnému otci,
a horliwost k ctnostnému žiwobytj.
Blahoslawjmet ony lid i, za štastné ge pokládagjce, kteřj druhdy po boku Syna božjho
obcugjcjho na zemi žiwi byli, z ust geho ubez­
pečen) geho milosti obdrželi, wšenxohaucj skut­
ky geho nestihlé lásky k pokolenj lidskému w idSli, a od něho k wšemu dobrému posilowám
b y li; a w mnohé zbožné duši powstáwá ta wrnuc] kýžba a žádost: O, kýžbych také s Ježjšem
byl žiw b ý w a l! — W pocitu swých každodennjch křehkost] uznáwáme s trpkostj srdce nedo­
statečnost swé cnosti, myt c]tjme žiw ě, gak po­
třeb] nám gest úcastenstw] zásluh Ježjšowých,
bychom se Bohu zaljbili, a k wěčné blaženosti
důwodnau naděgi měli, Wšecka naše spokogenost wisj na tom, bychom u wěci té gisloty do­
š l i ; — a a y ! milý náš Spasitel chtěl w swaté
swátosti oltářů] s námi a mezi námi žiw b ý ti;
chce s námi co pokrm s tělem se spogiti, aby
nás lc cnosti s]lil , swé nás lásky weyslowně u gistil, a widitelný záwdawek učastenstwj na ge­
ho smiřitelné smrti nám zůstawil, bychom w lastnjmi smysly k swému upokogen]'ubezpečeni by­
li : že njm sjleni a žiweni býwáme k wěčnému
žiwotu, — W stupugeme-li w staw , nad giné
důležitý a důstogný, buď ku kněžstw] aneb manželstwj se odhodlag]ce; stawowé, kteř] nám d ru h ­
dy welmi těžké powinnosti ukládag], w množstw] obtjžj a nebezpečenstwj nás uwáděgjce! —
tut nám a každému powážliwému při tak důle­
žitém kro k u , od něhož blaho naše časné i wěčné záw isj, před sebau samým teslcno býwá. U
wědom] swé slabosti wolát kněz, wolá manžel:
I kterakž gá slabý člowěk toto břemeno weliké
k swému poswěcenj, k oblaženj swých bližnjch
a k oslawenj Boha swého ponesu, nepřispěge-li
mi Bůh mnoliotnau swau milostj ku pomoci? —
I přispegi to b e, prawj mu Bůh weyslowně w
swátosti poswěcenj kněžsťwa a manželstwj. Gá
ti pomohu u plněn) twých powinnostj; gá tě
posilnjm pod břemenem twých obtjžnostj; gá tě
powedu w nebezpečenstwjch twého pow olánj: —•
a takto kráčj Clowělc, těmito swátostmi posilněn
a potěšen zmužile po nebezpečné stezce swého
powolánj.
Než, nynj se giž bljžj poslednj naše okam ženj; těžkau nemocj na lůžko poraženj widjme
před očima sm rt. A wystaupenj z tohoto sw ěta , — gak powážliwé ! zwláště když spáclianj
hřjchowé na mysl přicházegj, a pro bolesti w
audech těla zemdlený duch se kormautj : tu —
ach! tu neylépe cjtjm e, gak slabá moc lidská
gestit. Neylepšj přátelé stogjcj okolo postele w
nemoci našj mohau sice nás lilo w ati, nad námi
plakali; negsau ale s to , by nám pom ohli, ča­
sto i gen také bolesti naše uskrownili. Cjtjmet,
že gediné u Boha dtěchu, ulehčenj a pomoc hle­
dali musjme. Tu wšak nám připadá, kterak Ježjš, an geště žil zde mezi lidm i, tak dobročin­
ný lékař b y l , kterak gim zdjlným srdcem utě-.
chu a ulehčenj poskytowal, i zdrawj a nowý
žiwot udélowal. I což pak nenj on wjce tamto
w sláwě swé týž laslcawý lékař ? nenj wjce týž
zdjlný přjtel, genž tak rád pomáhal? Nemňžem e-li wjce na pomoc geho spolehati?
O ano,
wždyt gest on wždy geště náš laskawý přjtel,
gemuž tělesná naše trápenj negsau lhoslegná; a
Časopis p . K atol. D uch. 111. 2,
7
tomu abychom pewne a nepohnuté w ěřili, u stawiltě swatau swátost poníazánj, kteraužto nám
předešlé zdrawj, pokudž to prospjwá našj duš;,
nawracuge, bolesti těla a duše ulew uge, a si~
lau a udátenstwjrn nás ozbroguge k překročen]
na onen swět, tak že s Ježjšem sc těšjee pokogně a bez strachu skonáwáme.
O k řesían é! a sice prawowěrnj křestané,
katoljci 1 nemusjme-li božj maudrost a lásku w elebiti a w ynášeti, gesto se k našj slabosti skláněgjc w neypowážliwěgšjch přjpadnostech naše­
ho žiwota způsobem widitelným mocnau swau
m ilost, utěchu a pomoc nám uděluge, bychom
patrný důkaz w rukau m ěli, a swými se smy­
sly přesv ěd čili, že Bůh s námi gestit, a sla­
bost naši podporuge?
E y h le ! tot gsau sw átosti, a sice ne dwě,
nýbrž sedm ; tak gakož w lidském žiwobytj sed­
mero gest w ěk ů , aneb sedmero powážliwých
oddjlů našeho žiwota, kde zwláštnj milosti božj
potřebugeme. T ak toho oČekáwá saudný roz­
u m ,— žádá lidské s rd c e — aučj swatá obecná.cjrkew na Pjsmo swaté a na učenj od apoštolů
austně podané ukazugjc. UČj též řecká i ruskácjrkew , — wýchod i západ. Tolikero swátostj
nalézá se podnes n wšech křestanských sekt w
Asii, k te ré , djlem giž w pátém stoletj od sw.
řjmské cjrkwe se oddělily, a z patrné new ědomosti a neprawosti onyno w in j, kdož prawj, že
počet s\v. swátostj w pozdněgšjch teprw časech
se rozmnožil. Sedmero gest swátostj : křest,
biřmowánj, swátost oltářnj, swátost pokánj, p o slednj pomazánj, swěcenj kněžstwa a staw man­
želský. Trid. Sess. YII de sacr. in gene. Cap. I. Gest
tedy prospéšno , nýbrž i dokonce potřebno , by
ne dwě, ale sedm swátostj bylo. I kdož tu ne­
uzná božskau maudrost a lásku Ježjšow u; spolu
pak swau pow innost, gem u, půwodci swatých
swátostj náležitau wděčnost prokazowati ?
II.
Kdož welikost lásky božj cjtj a stkwostnau
milost uznáw á, které se nám w neytěžšjch pi j—
pádnostech žiwota prostředkem sw. swátostj u děluge i dostáwá ; te.ni zagisté neywřeleg.šjm ci­
tem Bohu za tuto gelio otcowskau péči děkowati b u d e , tjm sice způsobem , že s pokorným
a pohnutým srdcem obětowanau sobe milost
p řig n ie, a s nj horliwě a ochotně spolupůsobiti bude.
„Když gest Bůh snám i, i kdo p roti nám ?“
pjše Apoštol, iljm. YIII, 31. Prawda to , která
nás up ro střed wezdegšjch nebezpečenstwj w šeliké bázně zbaw iti, a pod břemenem trudných
obtjžj zachowati může. A wšak máme w swa­
tých swátostech widitelný důkaz, že Bůh s ná­
mi gest : — a přece nezdát se to mnohým prá­
ce h od n o , tuto widitelnau pomoc božj přigjm a-
ti, kteraužto gim tak laskawě lc duchownjmu
bogi obětuge a podáwá ! Taužjt a rc i, že ce­
sty cuosti kluzké a obtjžné gsau, že pow innosti naše Často těžkého sebe sarného zapjránj a
walných od nás obětj žádagj; zet osjdel a poku­
šen] k zlému tolikero g e s t ; že slabosti lidské
nelze bez atirazu zů stali, a předepisy swatého
Ewangeliiím ostřjhati, gešto prý nám bř]mě ne­
snesitelné ukládagj: a wšak — aut gim Ježjš w
sw. swátostech pomoc swau obětuge, k nim
takořka w olage: „Pogďtež ke mně wšickni, k teřjž pracugete a obtjženi gste, a gá wás občer­
s tv ím ,“ Mat, X], 28. — nedbagjt na stkwostné
pozwánj ; čjm w]ce pomoci potřebugj, tjm mé­
ně o ni se snažj. Přistupugj-li pak přec ně­
kdy k swTátostem swatým, u p ř. k stolu Páně,
kde tělem a krwj Ježjšowau duše naše k wěČnému žiwotu žiwena b ý w á ; pristupugjt nikoli
rozčilenau taužebnostj, by posily swé slabosti
w bogi proti neprawosti nabyli, nýbrž z patrné
nelibosti a omrzelosti, gsauce k tomu pauze
nuceni, buďto wůlj swých předstawených, buď­
to zewnitřnj slušnost]. Up]ce na lůžku nemoc­
ném , bolestmi sldjČenj, hrozj a lekagj se, když
gim k trpěliwěgšjmu snášen] nemoci milost a po­
sila s hůry w swátosti poslednjho pomazán] sc
obětuge. N astogte! nenj-li to neywýše nesprawedliwé nařjkán] na obtjže cnosti, an swatými
ulehčugjcjmi prostředky swéwolně pohrdag] P—
Nenj-li to ohawná newdéčnost k Ježjši a geho
neskonalé lásce, an geho milostných ústawů a
zřjzenj k swému spasenj nepoužjwagjce Ihostegně gich zanedbáwagj ? — O kýž se, Neymilegšj mogi, této ohyzdné newděčnosti neučinjte n ikdý w inným i! Hledeyte a naleznete 1 Hledeyte
pomoc b o žj, kde gest k nalezenj, w sw. sw átostech; a wšak s nj také spoluaučinkugte , aby
we wás nebyla bez užitku. Neb by to blud
načitě weliký a neméně škodný byl, kdybychom
časté swátostj přigjmánj giž samo w sobě za
bohumilau zbožnost pokládali, kdežto swátosti
dle ustanowenj Ježjšowa toliko prostředkowé k
prawé nábožnosti g sau ; kdybychom se domnjwali, že časté požjwánj těchto sw atýchprostřed­
ků cnost w nás w ynutj; ačkoli sami wšeho za nedbáwám e, co gi rozmnožiti může. Ano, swálosti gsau podpora našj slabosti, ne pak náhra­
da našj nedbalosti a polštář našj lenosti w djle
našeho spasenj.
Aučinliwost milosti swátostné nezáležj sicfe
na to m , kdož swátosti uděluge, ani na tom,
kdož ge přigjm á, nýbrž wůle božj a zásluhy
Ježjše Krista gsau to , genž skrze swátosti m i­
lost působj. U př. potrawy, pokrm a nápog,
magj sytau moc samy w sobě; gegich sytost n e ­
záležj na našem smeyšlenj a chtěnj, nýbrž p o ­
ložena gest w nich tjm zřjzenjm , gež Bůh p ři­
rozenosti dal. Rowněž tak aučinkugj swátosti
m ilo st! Zatjm ale gest přece našeho spolupů­
soben] potřebj, bez kteréhož milosti božj ne­
dosáhneme. Ba, kdož bez náležité přjpraw y ně gakau swátost přig m e, pripraw j se negen o mi­
losti s tau swátostj spogeňé, nýbrž dopauštj se
geště také těžkého hřjchu, — svatokrádeže. A6
u pí*, magj pokrmowé sytjcj moc sami w sobě,
musjme gich předce náležitým způsobem požjw ati, m agj-li tu moc swau \v nás prokázali.—
Rowněž tak gest to s přigjmánjm sw átostj!
Gest to tedy weliký blud w ěřili, gakoby
swálosti milost w nás působily, necht ostatně
gakkoli spořádáni gsme ; — gakobychom giž nábožnj lidé byli, gen když swálosti hodně často,
byt i bez náležité přjpraw y přigjmáme. R ozmnoženj našj cnosti a nábožnosti, tot gest p ra wý d ů k az, že gsme swálosti hodně přigjmali.
Nenaděgte se ted y , že oswjcenj rozumu a
posilněnj wůle swatým biřmowánjm nabudete,
gestliže křestanskému učenj uši a srdce zaw jráte , ge zcela zanedbáwáte, a wše -swéWolně a
lehkomyslně čin jte, co dobrau waši náklonnost
a wůli zemdljwá a kazj. — Nenaděgte se odpuštěnj hřjchů w swátosti pokánj, dokud geště
hřjch Ave wás obýwá ; nebo toliko oprawdowě
kagjcjmu, genž pilně proldédage swědomj swé,
liřjchůw swých srdečně litu g e, a praw ý úmysl
w sobě zgewuge , že srdce swé očistiti a spá­
chané zlé nahraditi chce, dj k útěše Ježjš: ,,O dpauštěgjt se tobě hřjchowé twogi.!“ — Neplesevte nad swým spogenjm s Ježjšem w swatém
přigjmánj, dokud se také we swém smeyšlenj s
njm nespogjte, a spasitelných užitků geho smrti,
gegjž památku w neyswětěgšjm tagemstwj koná­
me , cnostným žiwobytjm se nesaučastnjte! —
NeoČekáweyte božj pomoci a posily k snášenj
těžkých břem ena powinnostj manželských, gestliže k closažeuj swátosti manželstwj nedostateč­
ně se připrawugete, a sneswatým srdcem kněž­
ského požehnánj přigjmáte. Aniž pak wám w
nemocech co plátno bude poslednj pomazánj, dokudž náružiwosti a smysl zemský w ásna zem tu ­
to wjžj, a wy mjsto auplného odewzdánj se do
wůle božj žádné giné žádosti nemáte, leč: „Otče,
ne co ty chceš, ale co gá chci, — staň se !“
O,
křestané! Ježjšowa neskončená láska k
nám , gakž se w založenj sw. swátostj dokazuge, gest weliká a slawná ; on pecowal o naši
slabost, a uděluge nám wneypowážliwěgšjch zá­
ležitostech žiw ota, kde nám útěchy a pomoci
neywjce potřebno, swau božskau mocuau mi­
lost , způsobem smyslům citelným , bychom k
swému potěšenj očima w iděli, že nás nezane­
chal sirotků, nýbrž s swau pomocj nám blizlcý
gest. I nebyloby to neywýše odpowědné, kdy­
bychom tento weliký důkaz geho srdečné p ečliwosti nepoznáwali, a swau gi lenostj neplatnau činjce na sobě zm ařili? O dnes, dnes o b zwláště, kde se k swatopostnjmu rozgjmánj o
sw. swátostech zwlášt připraw ugem e ; — dnes,
w den z třj zlopowěstných ten oprawdowý ú mysl w sobě zbuďme, že swaté swátosti často
Íi86
K á z a 11 j
se srdcem milosti božj gemným a schopným
přigjm ati, a s přigatau milost) slušně spoluaučinkowati budeme.
Pane! dey — at widjme, a slep] negsme
zdrawé oči magjce. Dey — at cjle swého, —
poswěcenj neodběhnem , k čemuž sw. swátosti
zřjzeny gsau! „T ot gest zagisté wůle božj —
poswěcenj waše !‘£ Amen.
O swátosti
k ř t u.
Gdauoe, účtů wšecky národy, křtjce ge we gmémi O tce, 1 S y ­
na, i Ducha sw atého. M at. XXV111, 1 9 .
G e s t negen slušno a prospěsno, nýbrž i d o ­
konce potřebno, aby sedm swátostj bylo. Se­
dmero swátostj poswěcuge naše wkročenj do to­
hoto swěta, a ulehčuge naše wystaupenj z něho;
onot potwrzuge a sjlj nás w běhu našjch wrezdegšjch cest; zdwjhá z prachu — padlého liřjšnjlca; swěťj staw k zplozowánj rozumných tw orů , a ustawuge aúřad k wedenj a chowánj lid stwa k geho neywyššjmu cjli, našemu poswěce­
nj , geuž gest wůle božj. 1 Tes. IV, 3. Sličnost
a wýbornost tohoto božského zřjzenj swjtj g asně každému zdrawému rozum u; pročež ge ta -
o swátosti
Křtu,
287
ké cizinci, ti totiž, kteřj gsau w ně, kromě
cjikwe (1. Kor. Y, 13), uznáwali a welebili. *)
Prwnj pak mezi těmito sedmi swátostmi gest
swatý k ře s t, a sice hnecl wšem lid em , dospě­
lým i djtkám k wěčuému spasenj newyhnutolně
potřebný. Z té přjčiny byli gsme giž gako n emluwňátka z kolébky wzati a do chrámu Páně
neseni, od prsau tělesné rodičky takořka k p rsaum duchownj m atky, cjrkwe ; z náručj swého
tělesného ploditele do náručj swého nebeského
otce! A což medle dělo se tu s námi? Na pra­
hu swého žiwota, do kterého gsme sotwa w kročili, byli gsme zproštěni hřjšného dědictw j, kte­
réžto každý člowěk s sebau přinášj na tento
s w ě t; byli gsme wodau wěčného žiwota obmy­
ti, Bohu poswěceui a za gelio djtky a dědice
gelio nebeského lcrálowstwj prohlášeni. Nawrácena nám byla Lez našj zásluhy ztracená čisto­
ta duchownj, a angele Ložj wznášeli se od té
doby newiditelným způsobem nad námi! Na­
proti tomu učinili gsme slawnau smlauwu s Ježjšem ; sljLili gsm e, že giž gemu náležjme, a
gen gemu a dle gelio učenj a přjkladu žiwi bu­
deme ; přisahali gsme, že drahá gest krew, k te rau wylil za hřjchy swěta na dřewě křjže, a gegjžto cena nám na křtu sw. přiwlastněna byla,
nebude na nás ztracena.
* ) U pr. Götlie. A us meinem Leben D ichtung und Wahrheit*
T übingen, Gotha, 1 8 1 2 .
O, kterak se gá rad u g i, křestaué m ilj! a
plesám w Pánu, že wám \v tomto swatopostnjm
Čase o swatých swátostech , těchto pramenjch
nám potřebných m ilostj, — pramenjch našeho
spasenj potřebné naučenj dáti moci budu. Dnes
te d y —• w prwnj neděli p o stů j— o y r w n j swátosti , st vá t os t i křtu.,, Nuae uwažme:
1. Co gsme na křtu swatém přigali?
2. Co gsme na něm sljbili?
a
W prwnjm djlu znáti se nančjme welikost
'božjho dobrodinj, geliož gsme skrze křest aučastni učiněni b y li; w druhém pak poznáme dů­
ležitost swých křesťanských powinnostj odtud
wyplýwMgjcjch. —• W e gménu troggediného Bo­
h a uděluge a přigjmá se křest sw atý, a woda,
kterau gsme w oné wěčnoslawné hodině obmyti
b y li, gesti duchownj kaupel, genž skrze slowo
božj čistj duše naše od hřjchu. I začnut we
gménu neyswětěgšj božj Trogice, — we gménu
Boha člowěka, z gehož swatých ran se preyštj
wŠeliká milost sw átostnj!
I.
Bylígiž sice w starém zákoně gistý křest \v obyčegi. Když totiž pohané kžidowstwu přestupow ali, byli netoliko obřezáni, nýbrž do wody pohřjzeni;
čjmž židé takowé lidigako od pohanstwa očistili
chtěli, poldádagjce ge, au z wody wystaupili, za
znowa zrozené. Wlastne ale nebyl tento křest
židowský nic giného, nežli paulié wyobrazenj,
které očištěnj duše wyznamenáwalo, duchownj
nowozrozenj předstaw ow alo, ale nepůsobilo.
Nápodobně křtil Jan, předchůdce Páně w
řece Jordáne, kde na přjpraw u k přjštj Ježjšowu pokánj kázal. To gest, on užjwal po h řjženj pod wodu za obraz pokánj, chtěge Židům
smyslným způsobem pochopitelné u č in ili, gak
načité potřebj g e st, aby pokánj čin ili, a pokánjm od hřjchů se očistili. Mar. 1,41. Mat. 111,5.
6. Tedy i křest Janůw nebyl nic giného než
pauhý obraz , obraz pokánj, genž očištěnj od
hřjchů předstaw ow al, a wšak neaučinkowal. To
oswédčil on sám, au p ra w il: „Gá křtjm wás to­
liko wodau ku pokánj, ten a le , kterýž po mně
p řig d e , geslit mocněgšj nežli gá . . . oni wás
křtjti bude Duchem swatým a ohněm.“ Blat. 111,11.
Konečně přišel ten mocněgšj, na něhož Jan
zřetel obracel, nýbrž prstem naň ukazowal, řka :
„Tent gest, kterýž křtj Duchem swatým , Jan I,
35. — Dennice zmizela a slunce w yšlo, služebnjk postaupil Pánowi mjsto, — přišel p řé d powěděný Spasitel sw ěta, Syn b o ž j, Ježjš K rislufe a w ygádřil, což to gest, Duchem swatým
křtjti a křtěnu h ý li, wyzdwihnuw křest za p ro­
středek, njmžby člowěk duchownjm způsobem
*) Schreckenburger; Uiber das A lter der jiidischen Proselytentaufe. Berliu 1 8 2 8 .
znosva zrozen, od Ducha sw. milostmi naplněn
a wěčného žiwota opět hodným učiněn byl. —
Tak se o tom on sám prohlásil w swém rož­
nila uwáuj s Nikodemem, gemuž prawil : ,,Nenařo d j-li se kdo znowu , nemůže widěti králowstwj božjho ;“ a když tento Parise l i s slovva ta
přjliš smyslně o tělesném nowozrozeuj wykládal,
v y swětlil mu Ježjš prawý smysl duchownjho
znowa zrozenj skrze křest, ř k a : „Nenarodj-li se
kdo znowu z v o d y a Ducha sw atého, nemůže
wgjti do králowstwj božjho,“ doložiw: „což se
narodilo z těla, tělo g est, a což se narodilo z
Ducha, Duch gest.“ Jan III, 1 — 12. Posléze,
když byl giž dokonal prostřednický auřad swůg,
byl z mrtwých w stal, a swět giž giž opauštěge
do nebe zase se ubjral, dal gest učedlnjkům
swým zřegmé poručenj, k řtjti — wšeclcy náro­
dy, „Gdauce učte wšecky národy, křtjce ge we
gménu O tce, i Syna, i Ducha swatého.“ Mat,
XXV111, 19. — „Kdož uwěřj a pokřtj se, spa­
sen bude.“ Mar. XVI, 16. Toto pak poručenj
Páně zachowáwali učedlnjci geho co neyauplněg i; k řtili sice giž za geho weřegného učitel­
ského úřadu, na důkaz, že wůli swého Bii stra
giž dřjwe znali; Jan III, 22.Efez.IV , 2. ale křti­
li wšeobecně po geho na nebe wstaupenj. 0
gediné slavnosti letnic pokřtil giž apoštol Petr
okolo třj tisjců. Skutk. apošt. II, 38, 41. VIII, 12,
38. X, 47. XIX, tí.etc. W následku sstupowali
klálowé se swých trůnů do kaupele duchowuj-
ho now ozrozenj; celistwj národowé wstupowali,
do \v o d , aby přigali křest sw atý, a tak se stal
swět křestanský.
Ježj.š ustánowil tedy skutečně křest od křtu
židowského i křtu Janowa rozdjlný; kterážto ta ­
ké rozdjlnosl zřegmá nám bude, powážjme-li aučinku křtu křéstanského.
Gakož sice pohřjženjm do wody (k řtem )
pohané k židowstwu přiwtěleni b y li; nápodob­
ně Činj z nás křest swatý křestany, a pokřtěný
má podjlu na wšech práwjch a milostech, gichž
Ježjš cjrkwi swé propúgčil. „Kteřjžkoli w K ri­
stu pokřtěni gste , K rista gste o b lek li;“ Gal. 111,
27. — K ristu gste se oddali, stali gste se g eho, okázali gste, kterému Pánu náležjte. Protož
spoguge křest pokřtěné \v geduu swatau spo­
lečnost, otwjragjc bránu do cjrkwe křesíanské. ,,Skrze gednoho Ducha my wšickni w gedno tělo pokřtěni gsme.“ 1. Kor. Xll, 13. „Ti,
kteřjž ochotné přigali napomjuánj Petrowo, p o ­
křtěni gsau, a připogili se ku křestanstwu w
ten den dušj okolo třj tisjců.“ Skutlc. apoštol.
11, 41. Efez. 1. Kor. Xll, 13. Efez. 1Y. 5. Z to ­
ho následuge, že křest swatý, genž do cjrkwe
uwádj, také gen W kostele, před obcj křestanskau má udělowán býti, nikoli po domech saukromých, léčby nedužiwost křtěňátka a ginů
walná přjčina wýmjuku činily. — Než lot gen
aučinek křtu sw. zew nitřnj, kdežto wlastně au~
činkowé geho wnitřnj geg lisj ode křtu ži­
dovského a J a n o v a : a aučiukowé tito — medle
kteřj gsau?
Skrze křest bývám e skutečně ode všech
hřjchů očištěni a osvobozeni ode všeho trestu
hřjchu na onom s v ě tě , a dosahugem poswěcugjcj milost, njž se stáwáme syny božjmi a dě­
dici nebes.
Aneb což gest křest? galcž se o něm pro­
hlásil božský geho ustanowitel? — Gest nové
zrozenj člověka z v o d y a Ducha svátého. A
loto nowozrozenj — v čemže záležj ? „Což se
narodilo z těla,“ dj Spasitel — „tělo gest;“ ná­
sledovně což z onoho pocházj a se rodj, skrze
kterého hřjcli na tento swět v s e l, a přišel 11a
všecky lid i, i v in a k odsauzenj; Řjm. V, 12.
18. tožt hřjšné a zatracenj hodné; naproti to­
mu — pokračuge v e svém rozm lauvánj s Nikodemem Ježjš: „Co se narodilo z D ucha, Ducli
g e s t;“ n e d iv se tedy , an gsem pravil, že zno­
v u se naroditi m usjte, totiž z v o d y a Ducha
svátého. Nebo „kteřjžlcoli pokřtěni gsme v Kri­
stu Ježjši, v smrt geho pokřtěni,“ a tedy od
hřjchů očištěni a osvobozeni gsm e; poněvadž
ge Ježjš smrtj swau shladil. T ot učenj Apošto­
lo v o . Hjm. YI, 3. Snadnot sice pochopjme, že
voda sama v sobě žáduau moc nadpřirozenau
nemá, od hřjchů nás očistili; ale moc ta p o ­
cházj od Krista Ježjše, který „cjrkev sv au tak
velice m ilo v a l, že v ) rdal sebe samého za ni na
sm rt, aby gi poswětil, o cis ti w gi obmytjm w o­
dy skrze slowo žiwota, a učinil sobě slawnau
cjrkew, nemagjcj poskwrny, ani wrásky, neb co­
koli takow ého, ale aby byla swatá a neposkwr
uěná.“ Efez. V, 25 - 27. Skrze to nenj giž J a ­
ké žádného zatracen] těm, kteřj gsau skrze křest
w K ristu Ježíši.“ Ř jm .Y lll,!. Smazán gest liřjch
dědičný ; nebo „zákon Ducha, genž obžiwuge w
Kristu Ježjši, wyswobozuge spolu nás od záko­
na h řjc h u a smrti.“ (w .2 .) Smazáni gsau též
hřjcliowé osobuj : „Poldtj se gedenkaždý z wás“
řekl k Židům Petr — „na odpušlěnj hřjchů w ašich;“ Skut. apo. 11, 38, a apoštol Pawel mluwě
o ueprawostech, gichž se někdy dočinili K orintštj, p ra w j: „Takowj gste b y li, ale obmyti gste,
poswěceni gste, osprawedlneni gste we gnunu
Pána našeho Ježjše K rista, a skrze Ducha Boha
našeho “ 1. Kor. Yl, 11. Oswobozeni též také
gsme ode wšeho trestu předešlých hřjchů na
onom sw ětě; nebo skrze křest gsme gako w štjp e n iw sm rt Ježjše K rista, skrze kterau o n w še cky naše zaslaužené tresty na se wzal a sma­
zal.“ Řjm. Yl, 5; Z té také přjčiny neukládala
cjrkew nikdý pokřtěným pokánj, nýbrž gen p ře d ­
běžného skaumánj a náležité přjpraw y od nich
žádala, w ědauc, že gim Bůh skrze křest w šecka prowiněnj odpustil. Kolos. Yl, 12. Pozůsta
ne sice i po křtu geště zlá žádostivost a c h tiwost w člow ěku; tato wšak žádostiwost, ac od
hřjchů poeházj a k hřjchů zaw ádj, neirj přec
geště hřjch, slaužjc k tomu, abychom wěrnost
swau Bohu dokázali.
O tomto oslni lvřjchu
mluwj weyslowně apoštol k íljmauům (XII), na~
pomjuá ale ta k é : „Nedopauštěgte, aby panowal
hřjch we wašem těle, tak aby gste poslauchali
žádosti g e h o ,“ Yl, 12. a ubezpečuge, že nenj
nic odsauzenj hodného w těch, kteřj mocj křtu
gsau w Kristu Ježjši; ačkoli wždy geště skut­
ky těla krotiti a mrtwiti musegj. Ylll, 1. 12. —
W tomto pak dokonalém hřjchů očištěnj a oswobozenj odtrestu hřjchů záležj prwnj w nitř­
nj aučinek křtu swatého.
Dále pjše Apoštol národů: „Nás, genž gsme
byli z přirozenj synowé hřjchů, gako wšickni
ginj, B ůh, který gest bohatý w milosrdenstwj,
pro welikau lásku swau, kterauž zamilowal nás,
spolu obžiwil w K ristu, gehož milostj spaseni
gsme, a ant nás s njm spolu wzkřjsil, učinil ta­
ké, abychom spolu seděli w nebesjch s K ristem /
Elez. 11, 3 — 6. W těchto slowjch čteme, co
duchownj nowozrozenj dále wyznamenáwá, a což
druhý wnitřnj aučinek swátosti křtu gest. To­
tiž skrze křest býwáme netoliko od kmene sta­
rého wiuného Adama odkleštěni, nýbrž i wštjpeni gedenkaždý z nás gakožto nowý člowěkna
K rista, powažowáni před Bohem giž newjce za
potomky onoho tělesného otce, ale za plémě
Spasitelow o, který w šem , genž wěřj w něho,
moc dáwá syny Božjmi b ý ti, poněwadž skrze
geho křest ne z krw e , ani z wůle te la , ani z
wůle muže, ale z Boha zrozeni gsau. Jan 1,12,
13. — „Wšickni wy ted y , dowoznge swatý
Pawel, synowé božj gste skrze w jru , která gest
w Kristu Ježjši, ponewadž kteřjžkoli w K ristu
pokřtěni g s te , Krista gste oblekli. Ponewadž
pak gste synow é, proto poslal Bůh Ducha Sy­
na swého, w srdce wa.se w olagjcjho: Abba —
milý O tč e!— gestližet pak synow é; tedy i de~
dicowé božj skrze K rista.“ Gal. 111, 2 6 .2 7 .1Y, 6.
7. — Pobledle tedy, N eym ilegšj! gakau lásku
prokázal k nám Otec, že synowé božj slugeme
i gsme, 1 Jan 111,1. wyplniw skrze Krista swé
welmi weliké a drahé zasljbenj, skrze než bož­
ského přirozenj aučastni učiněni gsme, 2 P e trl,
2. a podlé pauhého' milosrdenstwj swého spa­
seny nás učiniw skrze ůbmytj druhého narozenj a obnowenj Ducha sw atého, kteréhož wylil
na nás hogně skrze Ježjše K rista Spasitele na­
šeho, abychom osprawedlněni gsauce milostj g eho , byli dědicowé w nadégi žiwota wečného.
Tit. 111, 5 — 7.
Welmi přjsltíšiio tedy awýznam u plno gest
pogmenowánj křtu sw atého: nowé neb druhé
narozenj, ponewadž skrz křest nowé, Bohu d o broljbezné stwořenj se ro d j, zcela gine, nežli
které skrze tělesné narozenj na swět přicházj, a
nelibost] božj stjženo gest. — Takhle přigjmá
a nabýwá člowěk bez swé zásluhy schopnosti a
práwa k wěčnému Llahoslawenslwj, tak gakž
Časopis p. Kato]. Dticb. 111. 2.
8
ho bez swé wlastuj winy byl pozbyl a ztratil;
a což welmi gemné swětlo rozšiřnge nad naspi
článkem wjry o dědičném hříchu,
0 , weleblaženj aucinkowé křtu swatého !
,,Kteřjž pokřtěni gsau“ — napsal sw. Jan Zla­
toústý — „gsau netoliko od služebnosti hříchu
osw obozeni, nýbrž také sw a tj, také sprawedliWj ; a netoliko spraw edliw j, ale i synowé božj,
i geho dědicowé a audow é; a ne toliko audowé,
ale chrám a nástrogowé Ducha swatého . . . .
pročež giž také nyiij zrozená nemluwňátka křtjme.“ Hom. ad Neophytos. Kterak ale ? — optá
se někdo: gsau tedy djtlcy, které bez k řtu um]’ragí, 11a wěky ztraceny? Milj mogi! tolik
gisto gest, že Jež]"š Kristus křest wýmjukau uči­
n il, pod kterau zatracen} ugjti a wěčného spasenj aučastni býti můžeme; Jan 111, 3. 5. Mar. XVI,
16, ale prawda také gest, že nikdo nenj bez
winy swé ódsauzen. Potěšen] to pro rodiče,
zwláště pro m atk y , gichž d jtky bez křtu umíragí — bez gegich winy. Ale strašliwé při­
pomenutí pro ony ro d ič e , gichž winau děcko
zemřelo beze křtu. — Než, gát se od nekřtěiíátek odwracjm, wida před sebau děcko, genž
Slastně došlo křtu sw atého;' a tut gest srdci mé­
mu a každému př]téli náboženstwí a cnosti zce­
la přirozená ta žádost: Obmytý andjlku ! b o deyžbys w obdržené newinnosti a čistotě setrwal wždycky ! Bodeyžbys gednau, an po letech
gsa giž dorostlý do chrámu Páně se nawrátjšj,
nenešen wjce na strážných rukau , nýbrž silný
giž dosti sám sehau, gestu tak uewinen a čist
shledán byl před očima Neywyššjho ! Bodeyžbys
nikdý nespatřil swatého m jsta, kde gsi křest
přigal, se zarděnjm , slyše w sobe hlas w ytýkagjcj: Ach, ty negsi wjce č is t, néwinnost twá ta
tam gest, pokáleno bjlé raucho křtu! — T ot
mne w ede, abych giž ukázal, co gsme na křtu
sw. sljhili; aneb které povinnosti swátost tato
pokřtěným ukládá.
II.
S gednjm každým z n ás, kteřjž gsme z
welikého milosrdenstwj božjho z křestanských
rodičů wlůně swaté křestanské katolické cjrkwe
se n aro d ili, udal se h n e d , an gsme do swěta
w krocili, welmi slawný a pohnutelný přjběli;
byli gsme totiž před služebnjka cjrkwe a gesjj
newiditelné hlawy Krista Ježjše předstaweni,
který nám milost swátosti křtu obětow al, za
kterauž gsme skrze rodiče swé žádali, a w ýmjnky wy plni ti sljhili, za • kterými nám sku­
tečně udělena byla.
„Chceš-li w ěřiti a pokřtěn býti ?“ tázal se
nás křtitel. „Ano ;“ odpowěděli gsme , — „gá
wěřjm a chci za tau wýmjnkatt pokřtěn býti.“
Tu pak předloženy nám byly w krátkém obsa­
hu hlawnj prawdy swaté wjry katolické, gakž
m
ge w snešeirj apoštolském clem e, a my gsme
wyzuali skrze kmotry gakožto swé mjstodržjcj a
rukogm ě, že ze swědomj a s přeswědčenostj
onoho weleslawného shromážděn) licí j držeti se
chcem e, lcteřj we w ěcech, genž dle swého
přirozenj sáhagj nad rozum lidský, gediné Bo­
ha za Swého učitele a -wťtdce m agj; že Ave wěcech w jr y , náhoženstw j, cnosli a lidských powinnostj se týkagjcjch ponaučenj gediné u toho
hledagj, který lidstwu powinnosti ukládali moc
má , a před kterým nenj žádného tagemstwj, —
u Ježjše a geho swaté cjrkw e, kterau učinil
slanpem a utwrzenjm p ra w d y , 1 Tim. 111, 15. a
kterauž slyšeti Avelel a přikázal, Luk. X, 16. a
s nj býti sljbil až do skonánj swěta. Mat. XXVlil5
20. — W tomto polcořenj a slušném ducha
spořádánj wynagjti gsme se dali před Bohem,
před Ježjšem K ristem , před geho cjrkwj, a zawázali se slawnau přjsahau, že swatau Avjru katolickau za čas celého žiwobytj wěrně zachowáme a weřegně w yznám e, tak sice , kdybychom
se kdy za ni styděli, by se také božský gegj
zakladatel, Ježjš , za nás sty d ěl; a kdybychom
gi kdy zapřeli, by také on nás zapřel před ot­
cem swým nebeským, když přigele \v sláwě swé
w zboru swých Swatých a Angelů saudit žiwých i mrtwých. Blat. X, 32, 33. Ale medle,
zdaliž gsme také tento slawný slib swůg zachowali a splnili?
S hrůzau wzpomjnám 11a tuto swatau p o winnost, když si 11a prwotnj časy cjrkwe p o mysljm, a widjm, kterak tisjcowé pro wjru na­
ši swatau, čest, gměnj, sw obodu, krew ižiw ot
vynaložili ; když w idjm , — kterak přjsné a
dlauhé bylo pokánj oněch slabých, kteřj přec
někdy pod neyhrozněgšjmi mukami klesli, a Ježj.še ne tak skoro srdcem , gako gen usty za­
přeli; a naproti tomu p o zo ru g i: kterak m y, gešto s nimi geden k ře s t, gedno gm éno, geden
záwazelc m ám e, a s nimi a wedlé nich gednau
před zapřeným Ježjšem státi budeme , žádného
sobě z toho swědomj neděláme, w gistých okoliČnostech a společnostech swatých prawd ná~
boženstwj zapjrati, aneb aspoň z dětské bázně
před posměchem lehkomyslných bláznů, nebo z
hřjšné powolnosti a libosti k tomu mlč jme, když
newěřjcj bezbožnjci, zpronewěřilj křiw opřjsežnjci hanebně šprýmugj nad wěcmi neyswětěgšjmi,
Synu božímu se rauhagjce a posměch si činjce
z gelio cjrkwe, zgegjch přikázánj a ustánowenj !
Než djky Bohu! tot se nic wás netýče, w Pánu
zde shromážděnj! dobře wšak tá otázka, zdaliž
gste dálšj slib swůg na křtu učiněný wždy w ěrně zachowali? — Ptáte se, který?
Sljbili gsme totižto netoliko w Jezjše w ěřiti, nýbrž také předepisy a uČenj gelio sw. náboženstwj zachowáwati, a galcož wšech bludů,
tak i wšech hřjchů se warowati. — Sljbili gsme,
že netoliko wěřiti ale i žiwi bý ti chcem e, ga-
kožto lidé, kteřj wéřj w gednoho O tce, který
nás stw o řil, nás zachowáwá, nám wše dobré
dáwá , wšecko naše gednánj i smeyšlenj zná, do­
bré miluge a odměňuge, zlé pak nenáwidj a tre­
s c e ! — w gednoho s Otcem spolupodstatného
Syna, našeho Spasitele, učitele, zákonadárce,
neylepšjho přjtele a neomylného wíidce k wěčnému dom owu; w gednoho od Otce i Syna pocházegjcjho D ucha, Ducha praw dy, milosti a
ú těchy; že žiwi býti chceme gakožto lid é , kte­
řj w éřj, že w několika málo letech, měsjcjcb,
týchdnech, snad giž z jtra , gešté dnes se w yplnj, co we wyznánj wjry o saudu a wěčnosti obsaženo, kde gedenkaždý w ezm e, co za­
sloužil , dobré neboli z lé ; — sljbili gsme tak ži­
wi b ý t i , tak m y sliti, mluwitx a g ed n ati, aby
swět o nás řjci m usil, netoliko: gest maudrý,
rozum ný, cti milowný a poctiwý m už; alebrž
gesti křestan — prawý křestan ! Zkrátka : myt
gsme se odřekli wšj bezbožnosti a swětských,
nezřjzených žádostj kwécem pomjgegjcjm a h řjgným, přisljbiw še, že giž „ctnostně a sprawedliwě a pobožně žiwi budeme na tomto swětě,
oČekáwagjce wěčného blahoslawenstwj, w gehož
naděgi skrze křest sw. ustaweni gsme.“ T it. II,
12.13. Protož wolala k nám cjrkew při k řti—
nách našich slowy P áně: „Chceš-li wgjti do ži~
w o ta, ostřjhey přikázanj.
Milug Boha nade
w šecko, a bližnjho gako sebe samého.“ Blat.
XIX, 17. A ch ! kdo nemá smyslu Kristowa a
geho D ucha, kdo neuj ž iv podlé geho učenj
a p řjk lad u : lení neuj ž;klný křésían, nýbrž k řivopřjsežnjk, genž přjsahu ru š j, kterau učinil
na k řtu , když p raw il: „Odřjkámt se satanáše, wšj
pýchy gelio, a všech skutku gelio.“
A nynj, kře sta n é ! což dj k tomu sv ěd o mj vaše ? Z achow ávali-li gsle v ž d y v ěrn ě tu ­
to druhau částku smlauwy s Ježíšem na křtu u činěné ? Posvěceni v geho sv até učenj, opatrow ali-li gste geho bedlivě v srdci a wykonáwali ge skutkem a ctnostným žiwotem ? Iídyž gste
w raucho nevinnosti oblečeni a k synowstwj božjmu přigati byli, nevěděli gste nic o tom ; a
anoí gste rozumem dospěli a poznali co se
s v ám i dělo při k ř t u : medle kterak to stálo s
newinnostj wašj? O bodeyž bychom genom řjci
m ohli: Ach, Bože! bylí gsem člowěk, — často
lehkom yslný, unáhlivý, náruživý a chybný, —a mohli d oložiti: ale ačkoli gsem častěgi po­
chybil, obrátil gsem se wždy zase lc tobě se
synowskau důwěrnostj v neskonalau otcovskáu
lásku twau. Ačkoli giž v jce prwnj swau ne­
winnostj honosili se nem ohu; neb rychle prchl
rág mého bezhřjšného dětinstwj ! — chcit v šak
nynj gediné po tom taužiti 'a o to usilowati,
abych ztracenau nevinnost zase v y d o b y l; chcit
v svátosti polcánj, ku které mi křest sv átý p řjstup o tv jr á , znovu se očistili, a giž bez auhony obcovali před tv á řj tvau.
R odičow é! pamaťugte častěgi na lcřtiny d jtek S Y v ý c h , powzbuzugjce sebe k swědomitému
plněnj swých swatých powinnostj. Pow ažte, že
to drahé zástaw y, že to nesm rtelné, draho w ykaupené d u še, že to dědici nebes gsau, které
Bůh rulcaum wašim swěřil. W yt gste ge skrze
křest Bohu a Ježjši odew zdali, a sljb ili, že z
nich dobré křestany wzděláte, Běda wám, kdy­
by winau wasj se pohoršili a wěčného blahoslawenstwj pozbyli! Čiňte gim záwazek křtu s ň a ­
tého důležitý, častěgi ge naň pamatugjce, zw láště když mládežnj gegich lehkomyslnost a luzný
sw ě t, — zlj lidé a zlj přjkladowé \v nebezpečenstwj ge uwáděgj geg zrušiti.
Proste n eu­
stále B oha, aby ge Duchem swým sw. řjditi a
na cestě ctnosti zachowati ráčil.
Ale iw y km otři! neuwažugete-li, galcé po~
winnosti kmotrowstwjm na sebe berete ? Běda
wám , gestliže waše marnost žert si dělala z u stanowené od Syna božjho swátosti. Běda -wám,
gestliže lehkomyslnost wás wedla ku křtitelnici,
kde gste modljce se státi měli mezi nemluwnětem a Bohem ! gestli gste křiwé swědectwj
složili w chrámu neywyššjho Boha, nemluwňátko giž w kolébce podwedli, a naděgi pobožných
rodičů sklamalij — Anebo což gest km o tr? —
Mjstodržjcj a zástupce nemluwněte \v smlauwS s
troggedným B ohem ; rukogmě za pokřtěného,
že se nezpronewěřj učiněuéinu slibu swému. —
K m o tr, genž djtě na křtu d rž j, má gemu dru -
liým angelem strážným b ý ti; má ge w geho o b cowánj pilně pozorow ati, a nad tjm b d jti, aby
v náboženstwj Ježjšowě důkladně vycvičeno
b y lo ;— má ge napomjnati, v y střjh a ti, v z b u zowati i kárati; mát konečně nad sirotkem se
sm ilovati, když rodiče geho zem řeli, a on o pušten we sv ětě a bez autočiště. gest.
O, my wšickni wzpomjneyme častěgi na avclilcau milost b o ž j, které gsme skrze křest sw.
dosáhli; ale i 11a pow innosli, které gsme tudy
na se přigali. A ač gsme slavný slil) sv ů g na
křtu swatém učiněný častěgi o b n o v ili, a zase
z ru šili: nicméně dnes — a tak Čas od času 0 pět geg obuovugm e, a očištěnj znovu v s v á ­
tosti pokánj ■— v jce ho nerušm e, bychom č istau, svatau m yslj, prosti hřjchů, osvobozeni
od náhnětků svědom j — v e se le , pokogně, gakž
gsme gednau gako djtky b y li, — nevinně, gakž
gsme tehdáž u prsau matčiných neb v kolébce
zdřjm nuli: — tak gednau na swém smrtelném
loži v Pánu zesnauti m ohli! Amen.
P j s e ň o lásce.
Od Fr.
J. Wacka.
Nvvl óé f.iávei řtlgig, ifatts, ayárti] ta rola zavru:
fiuuav óe tovtcov i) ayártrj.
1 . 1ÍOQ. 13, 13.
O lásk o , lásko! dcero s nebe,
T y praude weškeré b la h o sti!
SlawiL chci w prosté pjsni tebe,
Nebot nežádáš ljčenosti:
Zapal mé srdce giskrau ohne swého,
By duch se nes’ do řjše zdroge twého !
Citům nedáwám twoge gméno,
Nimiž i diwoch plam enáw á;
Bylolby nebe zneuctěno,
Gen člowěku co tebe d áw á!
Nenj pud lásky, genž ze ptactwa křičj,
Tělesná wilnost též i ze lwa řičj.
Prawá pak láska z božstwj plyne,
Duši s dušj pogj ke slasti;
Množj se cnost, a neřest hyne,
Přicházfj blaho, minau strasti:
Trnj z obtjžné cesty ona pleuj,
We ráge zem , a lidi w Swaté měnj.
P j s eň o lá s c e ,
Tys, lásko, od wěčnosti wezdy
U trůnu Pálit: stan swůg mela,
A dřjw než slunce, m ěsjc, hwězdy,
I nežli Seraf gsi se stkwěla!
Tys dřjwe b y la , nežli swěty byly,
A geště budeš, byt se w chaos slily.
Tebautě člowěka Bůh stwořil,
W ytisk swé znaky w čelo geho,
Němý by tw or se gemu kořil,
Uznáwage w něm pána sw ého:
Bůh milowal nás, dřjwe než sme byli,
A než sme lásku Geho zaslaužili.
Tebau se moře rozstaupalo,
Když Israel do wlasti pjlil ,*
Tebau mu manny napadalo,
Božj by národ se posjlil:
Tebau ze skály w ody praud se řinul,
By lid na paus ti žjznj nezahynul!
Tebau s nebes Pán dolů sstaupil,
Tebau tělem se Slowo stalo;
Tebau od hřjchu nás wykaupil,
A lidské plémě z pádu wstalo :
Tebau na křjži djlo dokonáno,
A k spáse našj peklo stroskotáno!
285
A slunce z rána když wycházj,
Paprsky hory pozlacuge ;
A když wečer opět zacházj,
Nočnjmu temnu ustupuge:
Ze záře geho láska božj hled],
Do chatrče, kde bjda slzy cedj.
W y hwězdy gasné, nesčjslné,
Co oblohau se kolébáte,
I wy také gste lásky plné,
Co sestry tam se obgjm áte!
Wašich se ljcj čistá láska Páně
Na srdce naše gako oheň plane.
I
A byt i člowěk swěty změřil,
Dobyl si diwy w ědom osti!
A pewně w Hospodina wěřil,
Chudým by dáwal darů d o sti:
Nemá-li lásky, slab ge rozum geho,
Slabá ge w jra , nic — dar pro chudého !
I šarlatem bys se odjwal,
A měl nad Kréza zlata wjce ;
W e sláwě, cti kdybys oplýwal,
A otroků měl na tisjce :
Nemáš—
li lásky, stwořenj gsi chudé,
Zhynet bohatstw j, láska wěčně bude.
P jse ň
o lá s e e .
Tebau, ó lásko ! shovjwáno
Na.šj slabosti dlauho b ý v á ;
Tebau milostně zbraňováno,
Že Bůh 11a nás h n ě v new yljvá:
Do hřjchu každodenně upadáme,
Tebau ze pádu zase povstávám e !
A čjm 1o gest, že spáse v la sti
Ginoch ž iv o t svůg obětuge,
Že rád snášj pro ni v še strastí,
Gměnj a k rv e nelituge ?
Tebau, o lásko! v la st sv a u milugeme,
Tebau gegjmi syny sebe zvem e !
Tebau nevinné nemluvňátko
W kolébce matka opatruge ;
A ljbá spanilé m ilátko,
A plénkami ge obvinuge :
Nedá ubljžit mu nižádné moci,
Stará se v e dne, stará se i v n o c i!
Pomjgj v še, co vzniklo v sv ě tě ,
I m audrost, k rá sa , sjla v tě le ;
Zhubj podzim co zkvětlo v letě,
A všem u zkáza lůže stele :
Gen láska věčná nilcdý neumjrá,
S nebes k nám p řiš la , tam se zas ubjrá.
287
Patřjm -li zhůru na nebssa,
Dolů na z e m , wšé lásku gewj
I moře z lásky Páně plesá,
A hora odjwá se w réwj ;
I pustiny se deštěm zelenagj,
A šjré duby chládek rozsjlagj.
A srdce naše záštj plen],
Nenáwist ljce bledé hlode;
ITněwem se usta lidská pěnj,
A bratr bratru rány bode ;
Kde může wlastnj krew swau š id j:
Bůh miluge , a člowěk nenáw idj!
O lásko, lásko! dcero s nebe,
T y praude weškeré blahosti!
Nech at poznáme wšickni tebe,
Wedauce žiwot w upřjm nósti:
Nech at bližnjmu tebe prokážeme,
A nade wšecko — Boha milugeme
If.
O ZNÁMO W A TEL.
a) L i t e r a t u v a.
1 . - ie Beichte, eine historisch - kritische Untersuchung
von Heinrich K lee , Doktor der T h eologie, derselben
und der Philosophie Professor am bischöflichen Seminar
in Mainz. Frankfurt am Main in der Verlagshandlung
Von Ludwig Reinherz. 1828. 8 . S . VIII. 362.
Theologie, leč k dogmatice zřjine, leč k moráli, nepřečerpané gest umSnj. Nedát se gednau obsáhnauti
knih a u , a w nižádném systému gednokaždé ucenj po­
dlé w šeeli sw ých stran, dtiwodů a základů předloženo
býti nemůže. Tau přjčinau o každé' důležitčgšj prawdS náboženské' w e zwláštnjch spisech buď gednáno tak,
gako gednal u př. o sw átosti oltárnj slaw ný spisaiel
knihy : „Die alte Abeudmahlslehre durch katholische und
nicht katholische Zeugnisse alter und neuerer Zeit be­
leuchtet
1827. a Dokt. a Prof. Klee w ohlášeném
spisu sw ém o zpowSdi rokuge. Ukazuge totiž , že zpo-
w ě ď , w katolické cjrkwi se nacházegjcj, nenj marný
gakýsi nález lid sk ý, nýbrž ústaw Bohem samým skrze
Ježjše Krista zřjzený a chwálený.
Od str. 3'—• 16 na zmjnku bere liceretiky dřewnjeb stoletj , k te ř jž , ač o potánj ínnobolwárné bludy
na sw ětlo w y n e sli, nicméně i bludy sw ým i na gediné
praw ý způsob ukazugj, kterýmž se w cjrkwi křestanske' po w eškeren čas kagjcjm lidem odpuštěn] liřjcliů
ud]lelo.
Na str. 17 — 18 wynášj a stanovvj předmět po■gednánj s w é lio , řka: „Nemůž dosaženo býlí odpuštěn)
ihřjchů, leč gedno upřjmným wyznánjm .“ Oznamuge
^tolikéž, co o zpovvědi předkládati bude, totiž, že ,,božtského gest u s t a n o w e n j a b y pak důwod tento snadněgšjho přjstupu k rozumu nalezl : tedy spolu oznamuge,
žedřjw e zp o v ěď z lidske'lio stanowiště bude powažowati.
Od str. 19 — 34 w skutku předkládá, co zdrawý
ro zu m , nestranně-li saudj, při katolické' zpovvědi nalé­
zá. An pak zpowěď takto olile'dá, až hned na zřetel
doličuge, že w powaze a vvlastenstwj swem přeužitečný a na w ýsost vvýborný gest ústaw. Ukazuge neyp r w , že na welikéiri gsau o m ylu , gešto m n j, a) že
zpovvěcl’ řjzenj zemske' vv nebezpečeňstwj uwozuge 5 b)
že kjněžstwo zpovvědi k zle'mu konci a záhubě lidstvva
může užjwati 5 c) že lide', mohauce se skrze zpowěď
~wsj poškwrny z b a w iti, tjm snáze liřešj ; d) že posléz
•wyznáwánj břjchů trudný a srdci lidske'mu welice 11porný gest zákon a nesnesitelne' gho. Pak potom w yčjtá, s g-ak welikým prospěšenstwjm se lide' zpowjdag j , gmenowitě : a) že přicházegj k lepšjmu sebe pozn á n j; b) že se cwičj w pokoře ; c) že podle' zwláštn]oli potřebnost) a osobnjch přjčin poučeni býti mohau;
d) že srdce gegich hřjchy raněné, přjhodné lékarstw]
nacházj 5 e) že ipauhým 11a sebe žalowánjm sprawedlnosti božj zadosličinj; f) že wyznáwánjm liřjchů swých
w y g ew u g j, w gakéby mjře 1jtost gegich stála; g) že
naposledy útěchu nalezagj w zpovvědi, a žiwěgšj k náprawě žiw ota probuzenj.
Literatura.
Osm listů , vysw ětlugjcjch wnitřnj cenu a blahoděgnost katolické' zpow ědi, bez pohnu tj mysli čjsti nelze.
Od str. 35 až k str. 347, neb ráděgi až na konec do■vvozuge w elebystrý sp isovatel božské' ustanowenj zpovvědi z Pjsma a z tradicj.
1. Z Pjsma swate'ho přiwozuge Mat. XVI, 19. a
Jana X X , 2 1 . Na str. 42. v e lm i důmyslně proti ně­
kterým protestantským wykladačům pjsma dokládá, kdy­
by se m oc, hřjcliy odpauštěti a zadržowati toliko na apoštoly vzta h o w a la : „žeby se ip ř jk a z , by učili a křti­
l i , na ně toliko wýhradně wzne'sti m usil. Neb gakož
tam v e c e : Gdauce, učte w šecky národy audělugtegim
křesfe: takte'ž tuto prawj : Gakož mne poslal otec, takt
gá posjlám w ás ; kterýmž odpustjte hřjcliy, těmt i od­
puštěni gsau.“
2. An pak na str. 4 5 . přistupuge k ved en j prů­
vod ů , kteřjž se w obecue'm slowu tradicj zahrnugj, po­
dotýká wšeligakých názw ů a rozličných způsobů w y znánj hřjchů, až pak doličuge , kterak božský půwod
sakramentálnj zpow ědi pew ně ustaw en gest w nepřetržene'in austnjm učenj apoštolske'm, To průwodno činj :
a) Ze spisů wršeclx swatých Otců, gakož i kněh
giných starožitných spisowatelů křestanských. Uwádj
Barnabáše, Kljmenta řjmske'ho, žáka sw . Pawla, Irenaa
žáka Polikarpowa, který byl učedlnjk sw . Jana Ew angelisty, Tertuliana ( f 2 2 0 ) , sw . Cipriana (-¡-258), K lj­
menta Alexandrinske'ho (•}• 220), Origena ( f 253), atak
napořád dráhnS giných v každe'm následugjcjm stoletj
až do Petra K om estora, genž kw etl r. 1170, a umřel
1198. Nepřiwozuge pak sla v n ý spisovatel holých to ­
liko m ist, nýbrž kde toho gest potřebj, každé' ze sta­
rožitných knih uwedene' sw ěd ectvj přjpadným v ý k la ­
dem a důwtipným rozumowánjm v y sw ě llu g e .
b) Z gednánj starožitných sněmů od roku 650 až
do roku 994 držených.
Časopis p , K atol. D uch. lil.
2.
9
c> Z vic'enj řecke cjrkw e, s katolickým učenjm
se snášegjcjho.
d) Z gednomyslného sw ědectw j ostatujch orientalských (wýchodnjch) cjrkwj, genž djlem giž w 5. stoletj od cjrkwe katolické se oddělily, a tudy z hrubé newedomósti onyno w in j, kdož swátostnau zpowěď ná­
lezkem pozdhěgšjch Časů spjlagj.
CjrkeW to johannitská, jakobitská, koptická a arménská.
e) Z arehaologických zp rá w , anebo z těch histo­
rických pram enů, z kterýchž gest w ědom o: z čeho se
prwolnj křestané weřegně a podtagj w yznáwali ? kdo
se zpowjdal a komu
který Čas k zpowědi byl
wymSřen ; na gakém mjstě a gakým způsobem se zpo­
w ěď wykonáwala ? . . . že i obecné , na wéškeren žiw ot se wztahugjcj zpow ědi w užjwán j byly, agakpečliw ě ostř¡liána byla péčet zpow ědi. K swrchowaněgšjmu toho Wšeho wygádřenj spisowalel náš zwláštnj
některá poznamenán) o zpow ědi , a o mjře pokánj vt
prWotnj cjrkwi, a pak řeč sw . Augustina o wyznán)
hřjchů a o pokánj, gakož i Pacianowo napomenulj i.
pokánj připogil , a na tom skonal práci swau,
W yšla sice kniha tato giž před dwěma lety na
sw ětlo ; že w šak potud geště wůbec známa n e n j, tu­
to gi rozhlašugeme, každého wzdělaného katoljka, zwláště pak každého duchownjho a kněze, a gm enowitě kaž­
dého zpow ědnjka, kterémuž powolánj geho oprawdow ě na srdci le ž j, na ni pozorná činjce.
2. Ansichtei eines Obskuranten über Katholizismus und
Protestantism us. E in W ort über die Interessen unserer Zeit,
an Jeden von uns, der M ensch ist. V om Verfasser der „Neuen
S.ch\veizerchrouik fürs V o lk .“ D r. A . H e n n e , von Sr.rgans,
Kantors - und Stiftsarchivars in S t. G allen. S t. G allen
1 8 2 9 . b ey Huber. S . X V I. 2 1 2 .
Neobyčegný nápis gmenowané knihy progewuge neobyčegného spisowatele. Gakož způsob psanj D ra . Henne
obzvláštn) gest, gmcnowito drsnalý, zde onde temný,
a at tak řku , přeplněný : takéž i způsob smeyšlenj geho gakausi obzwlášlnosl do sebe má. Těžko gest čtaucjinu, wprawiti se w smysl a mjněnj geho. Nicméně
spis gelio mysl zagjmá. Katoljkem g s a , o náboženstwj katolickém v esm ěs důstognS sm ey šlj; ač pak také
proti katoljkům w á lj, kteřjž prý leč všeck o napořád, i
t o , což lidského gest p ů vod u a zřízen], íja v rch u do­
konalosti ustaven o býtim uj. (?) Nicméně protestantům
smrtelné rány zatjná, a žádný z nich naň nesluj nastu­
p o v a t], žeby gim byl k ř i v , žeby k nim trpkau a zůřiwau m ěl m y sl, a n e la sk a v ě , sy r o v ě a nesličně s ni­
mi nakládal,
SaustavU a zevrubného vygádřenj důležitých v ě ­
ci nikdo v oznámeném spisu nehledey. Mnoho v á žn ý ch
předmětů důmyslný autor gen gako w pomjgenj dotýká;
nebo nepsal tjrn aumyslem, by p ravost katolického náboženstwj v ů b e c -u čen ě a s náležitau obvlaČnostj do­
v e d l , anebo výb ornost a božskau pravd u zvlaštnjch
učenj katolických ukázal.
Nepochybně toliko čest gména sv é h o hágiti zamy­
slil proti lehkému některému švegearske' s v é kroniky
recen sen to v i, kterýž ho obskurantem z v á tí se Opová­
žil gediné p roto, že se v dotčené kronice katoljkem
býti prokázal. Tau přjčinau spis geho toliko tapsodickým obyčegem o vnitřnj ceně k atolictví rokuge, a z
počtu gest těch , v nichžto nelcterá toliko m jsia c h v á ­
ly , Čtenj a uwáženj gsau dostogna. Při opětném čtenj
geho zw láště tato mjsta gsem v y zn a m en a l:
Str. 22. Samospasitelná w jra, Biblj sama křestauskau v jr u samospasitelnau nazjvá. Tjm se v š a k ne­
m iň), žeby v š ic k n i, drewnj i nyněgšj poliané byli za^traceni, nýbrž p ra v ý toho rozum gest te n to : Nen)
m ožná, by někteřj anebo všick ni spolu k neyw yššj-
inu konci p ř išli, leč gedíné učenku Ježjšow ým , anebo
cjrkw j, ne od sebe, nýbrž od Boba pošle'.
Sir. 28. Obet měšnj. Až posud nic tak slawuolio
konáno n eb y lo , gakož gest obětowánj Spasitele. Nenjt
toliko pauliá wečeře lásky nebo pam átka, což i poha­
ne' m ě li, a k čemuž žádného W yknpilelc nebylo po­
třeb) , alebrž tato wečeře gest spohiumjránj, spolu se.
be obětowánj a opětowáuj přeWelike'ko wykaupenj
swěta.
Str. 32 —r 41. B ib lj. Ježjš sám ani sloWa nena­
psal, nýbrž w neučených mužjch a sproste'm lidu zanjlil oheň sw ůg. •—• Nilcdý neučinil zmjnky, by učedl­
níci geho t o , což sly še li, w spisy nwedli. W elel založiti cjrkew , sklad žiw ých knih. —
Zádne'mu apoštolow i nepřišlo na m y sl, by některe'mu, k Ježjši se
obracngicjmu , náboženská něgaká kniha byla wručena.
Pozdě teprw někteřj apostolowe' p sa li, a sice bez po­
ložen] a obapolne'nm luw y, a gedno pro některe' obce,
Matauš roku 41, M arek 4 4 a Jan 98. s w ýslow ným do­
kladem , že nikoli w šeho neoznámil. —
Pozdě teprw
od biskupů společným snesením ustanowenO bylo, kteráby z osmi neb wjce běžných ewangelii prawá byla.
To se netrudno wyšetřiti mohlo , poněwadž se w ně­
kterých nacházely W ěci, w žiwe'm podán] neb w tra­
dic) zhola nepowědome'. — Hor! i tele' nepráwě kaceřug] katolický m r a w , dle kterc'hož se biblj za knihu po­
kládá, kněžjm přjpadnau , sprostému ale lidu gedno to,
což w pjsmě zřetedlné a prospěšněgši g e s t, se ostawuge. — K čemuby se lidu celá biblj podali m ěla? —
Křestanstwj náležj lidu , a nacházj se w lidn , a zachowáno b u d e, by gste třebas hned dnes biblj spálili.
Str. 43. Snem owé. By tradic] w sw e čistotě a
před ustawnými odbogi kacjřů obhágéna byla , a nad
to w ýše , b y p jsm o , neurčitě m luw jcj, w rukau lecga-
kýcbs w ykladačů, netrpělo násilj: držán byl r. 3 25 v
jněstě Nicái sněm v še c h biskupů a učitelů. B y lií pak
zborowé k tomu konci sw o lá w á n i, by w každém znilde'm rozporu , podle' smyslu w še obecné cjrkwe a gegjho dřewnjlio učenj a uzavřenj , zákonně ustanoveno
b ylo, co w z .d y , wšucle a obecné — quod semper, quod
ubique, quod ab omnibus —- za p ra v é gmjno bylo,
necht o tom ginák pjsm'o něco dokládá neb nic. — UstaV,
kterýmž se v šick n i b is k u p o v é , pod zprávau n e y v y ššjho cjrkve materske' řjditele, na zbory scházegj, gestit čistá konstilucj svobodných s t a v ů , a za celých
tisjc let ani gednau zle užjwán nebyl. —
Str. 45. L atina p ř i m ši. Hlásalo a učilo se něme­
cky neb v la sk y , ale cjrkevnj gazyk v šu d y se zacbováw a l, aby byl v šu d e te n tý ž , a s m lu v a u starých se
srovn ával. Nyuěgšj řeči každým v ě k e m se m ěn j, a
což nyni ginák se rozum j, z toho by lide' hlaubavých
h la v přjčinu brali i k neybláznivěgšjm sektám. Sna­
dno by te'ž m odlitby, při službách božjch u žjv a n é , do
v še c h ulic přigjti mohly. Co se lidu h o d j, gako e v ­
angelium , epištola, modlitba P á n ě, žalmy a t. d. to
má lid i v mateřčině.
Str. 61. L uther. Luther byl vlasteu&tvjm po­
v a h y s v é popudlivý a náhlý. T ak ovj lide' až hned
i k neyhoršjmu, a což gim nikdý v mysli nebylo, p řipuzeni b ý v a g j, gestli se to dobré', ktere'ž předkládagj , negapně , chladně a stranně přigjmá , anebo gestli
Se mjsto slyšenj gich a v z d ě lá n j, hrdě a potupně s n i­
mi nakládá. Luther ne bez bolestne' v ý stra h y s v ě d o mj sve'ho řjmskau cjrkev za antichristovo sjdlo pro­
hlásil. ,,B yl gsem,“ v e c e on sám, ,,tak rozpáčen, žebych byl v zaufalstvj upadl.
Gediný mne tisjcerau
úzkostj naplňuj; jej punkt byl : Slyš cjrk ev.“ Koneč­
ně , au si myslj nebyl přjtomen, těchto se chytil s l o v :
„Roztrheyme swazky gegich, a swrzrne 8 sebe gho gegich.“ Žalm II, 3, Gakž swědom o, zlj lid e , proti Pá­
nu zrádně powstáwagjcj, biblických, slow těchto užjwagj.
Sir. 8 6 . Pieformacj šestnáctého stoletj. Ta reformacj nebyla událost, za gegjžto přjčinau by se Jubilaeum
držeti m ělo. Bylat rewolucj , způsobena statnými zárodnjky, omámenými kuj žaly, a obluzeným lidenu Pře­
kazila! p r a w é , giž giž započaté reformacj , a o mnoho
set let gi zpátkem odtiskla.
Str. 10#. Leibnitzow o sivedomj, „W elice se diw]m,!t
wece welifeý tieibnitz , ,,ž e za dnů n ašich , au giž
pominula prwnj horkost h ád ky, nicméně mnohý Luthercvwým přítelem býti m ůže. To, co se katoljkťim -wytýkala nic není než násilné natabowánj a nepřjpadné,
špatné wykládánj katolických článků w jry.u T . I. p. 7 ‘2'ij.
Str. m — 147. K atolická a protestantská službu
Boz.j. Při protestantské službě božj wšecko záležj na
osobě duckow njho, katoljk ale toho nedbá, kterýby
kněz při službě božj byl zaměstknán. Protož wšude u
katoljků zárowná panuge pobožnost. Protestanti w še­
cko očekáwagj od w lastnosti kazatelowy ; toliko pro něho,
a geduo když on gest přjtom en, přicházegj do chrámu.
U katoljků gest ueta božj, (cultus) mše sw a tá , hlawnj
w ě c , kázanj ale proto druhé má mjsto , poněwadž se
mše swatá nikde ginde, leč w chrám ě, nerialezá,
Wyučow'áni ale w katechisacj, w e škole, w zpow ědhtici a w knihách nagjti se m ůže. — Katolický kněz ne.
koná služby božj sám ze se b e , nýbrž z moci, swátostně udělené. — Protestantský kazatel, ač přesahá.li do.
kónalostj swau w šecky g in é , diwy twořj při posluchač
teljch swých , gesto w katolické cjrkwi i w prostřední
mjře dokonalý kněz to šatné působj. W ýborněgši kněz
katolický newýslovvně blahočinné účinky prowodj.
(
Str. 166 — 168.
P apež.
Papež gest w nábožen­
ských přjčinách wlastně tjm, čjmž apellačnj práwa na­
še gsau w přjčinách m ěštanských, posleclnj instancj k
w yšetřenj, potwrzenj neb zwrhnutj nižšjch instancj. —
W časných wčcecli se neobmezenýta podrobugeme pa­
pežům , neyw yššjho auřadu wduchow njch přjčinách se
ale hrozjme , auřadu, kterýž nám proti w ů li našj nic
škoden býti nemůže. — W ady mnohých papežů gedine proto se zdagj býti náramně w e lik é , poněvadž
gsau wady — papežů 5 gakž Her der pow ěděl.
Str. 184. B ezžeň siw j. Negsem z počtu tě c h , ge­
sto žádnému bez w ým ěny duchownjmu manželky nepřegj. W idjm -li w ša k , an duchovnj gest prawý pa­
stýř , který se pro spasenj dušj obětuge, a aby giným
čistě wšecko býti m o h l, ochotně w zdáw á skrovnau
obět zd rželiw o sti: pokládám ho za m u ž e , genž cosi
božske'ho do sebe m á , a přigme odplatu sw au. I ti,
kteřjž w neyštastněgšjm žigj m auželstw j, často póznáw a g j, že chtj-li swrchowati p ovin nosti sv o g e , přjčinau
manželky a djtek wjce obět}, lopot a trudných starostj
podniknauti m usj, než neženatj. Gediiiý d e n , w ktere'mž kněz vykonal djlo s v é , wjce wážj , nežli le'ta,
w neyštastněgšjm m auželstwj ztráwená. Iv tomu pristnpuge sw ětlá rada J ežjše, Pawla a cjrkwe. Proti
kněžskému bezženstvj mluwj tělo některých sladkých
pánů, a swětle' pow ěděnj: Melius nubere, cjuam uri.
Mohlaby se s některými kapitulacj učiniti, 11a kterauž
řecká cjrkew gako prstem ukazuge. Nemůž-Ii to mjsta
m jli, tedy w ten wznešený staw gediné tacj m u ž o v é
přigjmáni buďte, kteřjž i mráz žiwota přetrpěti mohau.
Str. 196. P apezstw j. P ap ežstv j (čjmž protestan­
ti powěry a zlá užjwánj mjnj), sjdlj gen w hlaw ách
gegich. Str. 197. Anglická cjrkew podržela biskupské
cjrkwe řjzenj, Lutherowa a Z v in g lo v a pak cjrkew má
SWe superintendenty a antislity, kterýmž ale všechněm ,
gakožto prwnjm instancjm , mjsto sw ě tsk é , nesmyslné
zpráw y, tak potřebj gest h l a v y , w ů li Laiků nepodrobené, gakož audy těla b ezhlaw y trwati nemohau, Str.
204'. Giž Melanchton hořekow al; (Praef. Corp. Doctrin.)
„že mjsto gha papežského, kteréž prý bylo dřewenné,
železné gho na sehe u w r h li, gmenowitě gha politieo*
ru m , kteřjž si hrdě strašněgšj p řivlastn ili m oc, nežli
dřjwe papež.“ Tak podobně w ece M ykonius, Oekolampadůw nástupnjk : „Laici v šeck u si při w lastnili moc,
a magistrát se papežem učinil,“
Str. 206. Kjm gedine'
gest sjdlo , n ey v y ššjm u biskupu přjpadné, w tom se
gednák wšickňi snášegj, a z hlubokých historických a
politických důwodů. Swrchnj biskup nižádnau měrau
poddaným zwláštnjho něgakého králowstwj býti nemů­
že. líjm ské knjžetstvj (KirchenStaat) v š e m kvesíanům
náležj.
3. Maria, oder W ahrheit und Liebe.
lijag, ínitgeth. v.
S . J. F . W endal,
sing’sche iiucliliaudluug.
Eine Briefsamm,
Miinster
1 8 3 0 . T lieis-
Cena 1 z l. 2 1 kr.
Přjgemné toto a nad mjru hogného poučenj poskytugjcj čleiij lilavnj osobu samého děge gakožto hrdinskau zastavatelku vjry s v é nám w ystawuge. Maria
tato, z bysti-oty rozumu sv é h o a z hlubokého přeswědČenj horliwá gsauc katolička, dny ž iv o ta s v é h o w bijzkém spolku š přjbuznými a přátely k giným wyznánjm se Iilásjcjmi z w ůle božj přinucena gest tráw iti, i
nenecasto důtkliwých námjtek proti článkům v jr y sw é,
gakož i trpkých á dosti matných ausměšků ohledem na
obřady a obyčege cjrkwe našj gest se gj z rauhavých
ust doslýchali. Zobecněli? gsau za dnů našich w uro-
zeněgsjch i nižšjch staw ecli, u lidu učeného i newzdělanélio zlj tito předsudkowe', bohužel i w oboru sp isowatelském zhusta podpůrcj a zastawatelů nalezagjce.
Um) pak z prawého křestanstwj w trpěliwosti w ycw ičená Maria, nedbagjc na přjkořj mnohá gj samé činěná,
prawdiwými důwody w šelikým au tokům protiwnjků
swých odolati, a ozbrogiwši se wšemocnau zbranj křestanské lásky přemáhá rowně drzost a wšetečnost těch­
to odpůrcj , kteřjžto při w šem zatwrzelém w zdorow áíij wlastnjmu přeswědčenj aspoň k umlknut) skrze ni
gsau přiwedeni , nemohauce ow šem nikterak wyslačiti
důwody rozumnými.
Takowýmto způsobem pěkným gest Maria překla­
dem, kterak se třeba zachowati w obcowáuj s odpůr­
ci a posm ěwači cjrkwe našj ; i slaužjt zagisté přjldad
takowý každému člowěku, zw láště pak duchownjui osobám , genž společnost) s odlaučenci od katolické cjr­
kw e uwarowati se nem oliau, k lepšjmu poučenj nežli
sebe učeněgšjch a sestaweněgšjch prawidel podáwánj.
Takto w rozmanitých, přjpadnostech a dobách žiwota
nalezagjcj se Maria cnosti aw jře wěrná zústáwá w těž ­
kých zkaušenjch i wznášj se k řjši prawé lásky , gjžto nižádná obět obtjžná nebýwá.
4. Zlatodol, aneb zpustlá w esn ice, obnowená farářem,
učitelem amanželkau geho. Fracj Frant. Jana Sw obody,
cjs. král. Professora na staroměstském Gymnasium akademie
ckém. W Praze 1 8 3 0 .
U Martiua N eureultra, knihkupce
vr Jczowitské u lici. 1 6 . sir. 2 8 0 . za 3 0 kr. na stř.
Neslýcháno posud o zemi, kteráby neměla dědiny,
gakau tato knjžka na počátku popisuge. A gak ginák ?
Mrawowé lidštj z uzdy wypuštěnj záhubněgšj na c e lé
obce uwalugj pohromy, než sami žiw lo w é rozbauřenj;
neb co tito clruhdy k a zj, pozděgi opět nahražugj : kde
wšak onino k le sli, tam klesnut) samo wšernu wzniku
pfekážj. Společnému toliko , a neunawenému přičině­
ni m audrých, nábožných a šlechetných předstawených
dařj se znenáhla zlepšenj mraw-ůw porušených. O ta~
kow é důstogné podniknul) zasadil se také muž šlechet­
n ý , gegž dotčený spis Jarošlaioem nazjwá.
Po mnoha
letech naw ráliw se w otčinu sw a u , našel lam předstawene' zištné a nesw ědom ité, školu zanedbanau, mraw y zpustlé. I rmautil se w e lm i, a dpmlauwal sause,
dům swýjn, a rady podiw ul, k naprawenj: než na zmar
wšecko bylo : i byl za to křiwdSn a hyzděn. Nedal se
w šak odstrašili , alebrž po učitelow ě náhlé smrti ugaw
se dobrowolně opowrženého w Zlatodole auřadu učitel­
sk é h o , w edl djtky k poznánj pána B oh a, a k mnoha
giným užitečným w ědom ostem , i k pilnosti , čistotě a
wůbec dobrým m raw ům , gsa spolu u cwičenj mládeže
ženské cnostnau chotj swau podporowán. Slušným pak
se w šem i zacházenjín zjskaw sobě důwěry u maudřegŠjch občanůw , zw olen byl za staršího, a co staršj 'zwelebowal obecnj důchody, žebrotu zahagil a s pomoc)
nowého p. faráře mnoho giných dobrých ú sta w ů w zřjdil, až se mu posléz podařilo, w e swau gindy zpustlau,
w bjdě a neřestech pohřjženau dědinu uw ésli řád, dů­
statek a poctiw é obcowánj.
Spis t e n , půwodně w německém gazyku sepsaný,
ndáwá prostých, a wšak bytelných proslředkůw k 11áprawě některých wad obecnjch, z nichž byt by geden
aneb druhý w e zw láštnich obejeli nijsla mjti nemohl,
mužům důmyslným a zkušeným přjčiny alespoň po­
skytne k přem eyšlenj, gakby se wzhledem na mjstne
okolnosti i ginde row ně slastného cjle dogjti dalo.
O užitečnosti spisu toho přesvědčeni , žádali nčkteřj ctihodnj m u ž o v é mjti geg inezi občany sv ý m i,
tiby, gak V přjpisu psáno, i náš lid galcýsi w zor ušlech­
tilý máge p řed očim a, přiciň ow al se gemu h ý li p o d o b negšjm. Tato pronesená žádost pohnula vveyš gmenow aným , v y so ce zaslaužilým p. professorein, že podat
knjžku tu kraganům s v ý m , v gazyku gim vlastnjm .
Nenj v š a k toto Česke' vydán]’ pauhé.přeložen} německého. Zkušenau opatrnosti w ed en , opustil p. v y d a v a t e l, co buď k cjli n e v e d lo , aneb zv y k ů m a smyslům
našincův se nepodobalo ; opuštěné' v ě c i ale nahradil
ginými mjstnSgšjmi. W mjsil n. př. na sir. 47 ■
—• 49
srdcegemnau modlitbu šlcolnj , a přidal hned po nj v y ­
učován} : o Bohu rvšewedaucjm $ čjmž , gakož i poukázánjm na naše krásné' stare' dúchownj p jsn e na str. 461
s v ů g nábožný smysl 11a g e v o dal. Umjstěné pak 11a
str. 56 — 6 8 rozmlauwánj m ezi Jaroši av? em a zřjzenau
komissj školní ukazuge nám i zkušene'ho paedagoga , i
horlivého wlastence. AuČel te' rozm lu vy gest ospra­
vedlněn} Jaroslava osočen ého, gemuž někteřj občane'
z návodu a záštj i to za hřjch pokládali, že „m ládež
českau — česky učj.“ P od ivn é v in ě n } ! Neslýchaná
ginde p o šetilo st, v Čechách ale , bohužel neř}dká !
Gsaut po hřjchu giž i po v s jc li m istro v é šk oln j,
genž paubým Čecháčkům německé knihy do rukau dáv a g j , nepovažug}ce, že děti nerozum í, co čtjau, ani
čemu se z paměti učj. Za tuto lichau ochotnost dostá­
v á se o v še m u čitelo v i odměny na peuězjch aneb na
Si nem zbožj, za to v ša k německý študentjk na česke'
škole brzy se giž pokládá býti lepšjm žákůw giných :
geho mladá pánowitost pošetilým rodičům za neomylné
znamenj slaužj, že se z něho neyméuě p. pjsař v y d a ­
ří. — Nastaupj-li pak swědomitěgšj na školu učitel,
genž daleko v z d á le n , aby pošetilost lidj k zisku sw é-
*
inu obracel, — podle prawidel zdrawého rozumu děti
české česky opět učili počjná: neu) se čemu diw iti, že
omámen) sprostáci na sw ého poctiwého a maudrého učitele, gako Zlatodolštj na Jaroslawa, zanewjragj. Litowati toliko g est, že magjce málo Jaroslawů, tjm wjce
zpráwců školnjch m ám e, kteřj z ledabylé přjčiny k ne­
nabyté škodě žákůw školy české sw éw olně w něme­
cké proměitugj. M ů že-li, at pominu ginýeh prospěš­
ných znám ost), neyzdařilegi materským gazykem nabýwanýchj m ůže-li mne dlenálioženstwj, tento gedinýbez­
pečný průwodce po pauti wezdegšj , k rozumu a k
srdci proniknauti, učeno w gazyku neznám ém ?— Kéž
by giž m u ž o w é , gegicliž powolánj gest, škodu w yplý■wag jej z tak nepřirozeného wychow-áuj oznámili tam,
kdežby se pij trž tomu učinili mohla a m ěla! K éž by
se wňbec poznalo , že prawý prospěch národu na podstatněgšjeh wěcecli založen g e s t, než na newčasncin nwáděnj a donuoowánj gazyka mládeži neznámého ! llla w nj prawidlo. wychowatelské k á ž e , aby se w šeliké w yučowánj>na,wěcech známých zakládalo, pročež by se
m ě l, gak w šu d e ž , tak i u nás , cizj gazyk na mater­
ském štěpow ali. I předepsaná kniha methodnj p raw j:
(str. 433): Die Bekanntschaft mit den Regeln der Mut­
tersprache ist nicht nur nolhwendig für die Rechtschrei­
bung , sondern sie befördert auch die Deutlichkeit und
Bestim m theit im Denken , wie auch die fernere Ausbil­
dung durch Unterricht und Schriften, und ist daher so­
wohl für das praktische L eb en , als auch . für jene,
welche bestimmt sind , fremde’ Sprachen zu lernen,
höchst nothw endig.“ Proč se ale gen u nás Čechůw na
materský gazyk nahlawnjch školách žádného potudnebéře ohledu, ku podiwu gest, K ukázánj mnohostran­
ných záwad a škod, gichž tato nedůslednost s sebau
přinášj, Zwláštnjho byloby potřeb] pogednánj. Zde to ­
liko z b ý w á , srdečné w ygew iti djky muži ctihodnému,
«enž gak daufati gest, spisem svťým w c mnohých ro­
dinách nemálo dobrého způsobj, a přjkladem sw ým gi­
ne geštS wzdčlané a zkušené muže k spisowánj podob­
ných pracj užitečn ých , a deyž B ů h , i mnohé snad
předstawené k zwelebowánj sw ých obcj powzbndj.
K. W.
b) S m j š e n i n y .
C j r k e w h j z p r á w y.
Z Prahy. Přjčinau stoleté slawnosli sw atoslaw eného mučedlujka božjho a patrona česk éh o, Jana Nepomuckého, konané minulým rokem (4 8 2 9 ), slaweno w
Čechách Jubiläum čili m ilostiw é l é t o , kteréž Geho
Swatost Papežská P i u s V.1IL hned po Sw ém na stolici,
swatopetrskau dosednutj apoštolským listem z Rjma dne
18. čerwna m. r. po weškerém krestanstwu rozepsali
ráčil, teprw leto s, a sice W pražské arcidiocezj w člrnáclidennj pobožnosti, od 23. máge až do 6. měsjce
čerwna auplnč. Klademe zde dwogj list pastýřský, gegž
za tau přjčinau neydůstogněgšj náš knjže - arcibiskup
(p .t.) 1) k d uchow en stw u , a 2) k weřjcjmu lidu w y prawili.
1) N O S W E N C E S L A U S L E O P O L D Ü S ,
D ÉI ET APOSTOL1CAE SED IS GRATIA PRINCEPS.
ARCHIEPISČOPUS PRAGENSIS, SEDIS APO STO LIGAE LEGATTJS KATUS etc. etc.
Venerabili Clero A rchidioeceseos Nostraa tam saeciilari quam
regulari Salutem et paternam B en ed ictio u em !
Qaod Deo Optimo Maximo gratum acceptnmcpie,
sauctae Eeclesiae nostrae maximě próíicuum , proinde
om nibus n obis perquam salutare censendum e s t : id vob is , D ilectissim i, Spiritu religionis d u cti, et mandato
Apostolico directi, sequenlibus officiose p atefacimus, pietatique yestrae quam im pensissim e com m endam us.
Eyocato quippe ad
praem ia
aeterna Leone X II.
Pontífice M a x im o , Numen p rovid u m , quod in divinis
dispositionibus suis nec fallí, nec fallere p otest, viduani
sanclam romanam Ecclesiam catholicam novo spouso ac
y isib ili capite consolari non in te rm isit, videlicet Sanctissim o Patre nostro P í o
YIII. ad Sedem beati Petri
gloriose exaltato 5 quem sicut m ulta adversa pro Eccle­
sia D ei jam pridem heroic? tolerata P i i nomine dignutn
reddiderunt: ita -Augustissimus Imperator ac Dominus
noster , qui pro innata -sibi religione
fideles
probatos-
que servos D ei reveretur, ad apicem Sacerdotii christiani catholici eveetum esse, una cum universo orbe catholico plurim um gratulatur.
A st quum in rebus hum anis nihil m ajas graviusque
cogitari p o s s it , quam negotium salutis
aetern a e, atque
istud quidem , sive jam a singulis pro se , sive sim ul ab
uno pro om nibus cu re tu r, inter tot tantasque hujus
vitae procellas facile tu rb ari, im pediri, im mo et in dis­
crim en vocari queat : cum prim is necesse e s t , u t novo
v isib ili Eeclesiae capiti au xiliu m , m unim eu , ac praesidium com m unibus precibus a D om ino petam us , impetre m u sq u e, ne unquam suprem us Paslor quóquo modo
percutiatur et dispergantur oves gregzs.
E t num quid nos D om inus ac R edém tor noster in
terris agens n ecessitatem , fructum que istiusm odi
pre-
cum D eo placentium , fidei et saluti nostrae adeo suffragantium sanctissim o
exem p lo suo non
docuit ? quum
videlicet amarissimam subiturus m ortem ac opus redem tionis nostrae consummaturus prim um quidem pro om ni­
bus discipulis suis Patrem oravit, u t eos servaret a ma -
In, ut htiberent gaudium ejus ivrpletum in seviet ipsts,
nt scmctißcaret eos in veritate atque ut uvinn essent sicut Hie et Paler a) ; turn vero singnlares pro Petro p reces in terp osu it; quia caput aliorum et Ermamentum erat
constitueridus.
S im o n ! S im o n ! — haec verba Domini,
sunt — ego rogavi pro te , u t non deficiat fid es tiia,
ct tu aliquando conversus confirma fretires fu osb ); (non
Apostolos tan tu m , sed et fideles om iaes, imo et
uni-
yersam Ecclesiam ).
Istiusm odi precnm comnrunium flagrantiumque n e cessitatem pari m odo m agnus gentium uipostolus agnoscens, u t ad inm m s suum pro dignitate su stinend um , ad
verbum D ei cum optato animarum fructu dissem inaudum , ad varias quasque
pro fide Christi persecutio-
nes constanter perferendas, verbo : ut ad curaudum p rom ovendum que hum anae salutis negotium desuper confortaretur , identidem scribebat, clamabatque : Fratres !
orate pro nobis! c)' Fratres, orate pro nobis, ut sermo
Dei currat, (u t cum fructu ac felieiter propagetur) et ut
liberemur ab importunis et mall's hominibus ! d) Orate
pro nobis ! e)
Quis igitur est, quin intelligat Beatissimum Patrem
nostrum Pium TrI I I . prorsus ad m entem divini P ontificis Jesu Christi sese gerere, exem plu m A postolorum prae
oculis h a b e re, atque adeo tam suae, quam nostrae o m nium saluti optim e con suit um ire , dum ad romanam
beati Petri A postoli cathedram evectus, tanti oneris grav ita tem , tantaeque dignitatis celsitudinem e a , quae v e ­
rum servum D ei ornat, m odestia ac subm issione pertim escens, ad universum fidelium coetum confidenter prov o c a t, ut omnes ac singuli communibtis v otis precibus-
a) Joann, c. 17,
<2) 2 . T hessal. <s. 3 .
b) L uc. c. 2 2 ? v . 32?
e) H ebr. c . 1 3 .
c) 1» T hessal. C.
5,
que tanto oneri levam en , tantae dignitati sanctiíicationem , et tam difficili regim ini au xiliu m , tranquilitatem ,
nberrimamque benedictionem a D eo, sine quo nihil proficit mor tali um in firm itas,
qui autem Ecclesiam suam
nunquam d eserit, in animo contrito efí'lagitent ?
O san ctum , et plus quam aureum piarum precum
v in cu lu m ! quod olim Petrum m elius efficaciusque, quam
catenae ferreae cum squalore carceris, cum ecclesia collig a v it, a qua sine interm issione fiebat oratio
ad D eum
pro eo, donee tandem in praesentissim o periculo A ngeInrn D om ini , qui caput fidelium liberaret, de coelo adduxit.
S ec Sanctissimus tantam pietatem suo vu lt ca-
rere p raem io; verum prout in
A postoiicis litteris suis
peramanter effatur, ut haec omnia ardentiori pietatis sen­
s u , aiiimisque rite comparatis p eragan tur,
gratiorque
et m agis accepta hostia haec laudis dirigatur in conspeclu D o m in i, exem plis Romanorum Pontificum , Praedecessorum Suorum hoc veluti periculosi itineris viatico
Pontificatum auspicantium insistens, Ecclesiae thesauros,
quorum U li est adtributa dispensatio, Apostolica liberalitäte proferre d ecrevit, indicta universo catholico orbi.
indulgentia ad formam Ju b ila ei.
Ac vel ideo tenorem vobis litterarum ' A postolicarum cum debita eisdem reverentia communi solatio v estro per extensu m communicamus pnblicamusque.
P I U S
PP.
VIIT.
universis Christi fidelibtis praeseutes Litteras inspecturis Salntem
et A p ostolicam B euedicü ouem .
In suprem i A postolatus fastigium e x divina benignitate , nullo certe meritorum|suffiragio, e v o c a d , ven isse l\o s conspexim us in altitudinem
m a ris, in
quo ne
infelnůter d em ergam u r, sola Illius d ex ter a efficere p o ­
te st, quae A postolorum Principem Petrum in fluclibus
ambulantem er ex it.
Ab ipso
itaque praesentissim um
illico auxilium hum ilibus, ac com m unibus est v o tis postulandum , cui placuit exiguitatem Rostram ad tarn e x celsain, sed summe etiam pertim escendam dignitatem
evehere.
Nisi enim dextera D om ini, quae ex a lta v itR o s,
faciat v ir ttitem , et forlitudinem ipsa R obis m u lliplicet
ac robur , in irritum cederent om nia studia K ostra, et
sollicitudo, qúae Nos urgel, om nium Ecclesiarum .
Pre-
ces idcirco universi D om inici Gregis, cujns est Robis re­
gimen dem andatum , exquirendas en ixe duxim us, id r e Yolventes animo , Petro scilicet coelestem opem e x prodigio adfuisse , quando oratio ab Ecclesia sine interm issione fiebat pro eo.
Q uod ut ardentiori pietatis sen su ,
animisque rite com paratis peragatur , gratiorque et m agis accepta h ostia haec laudis dirigatur in conspectu D o ­
m ini , exein plis Romanorum Pontificum Praedecessorum
Rostrorum , hoc veluti periculosi itineris viaticö, Pontificatum auspicantium , in sisten tes, Ecclesiao thesauros,
quorum Robis est adtributa d isp en satio,
Apostolica li-
beralitate proferre decreyimus , in dicia tm iverso C atholico
Orbi indulgentia ad formam Jubilaei»
Itaque de Om nipotentis D ei m iserieord ia, aG B ea-
torum Petri et Pauli A postolorum ejus auctoritate
con-
f is i, e x illa ligandi atque solvendi p o te sia te , quam R o­
bis D o m in u s, licet indignis , co n tü lit, u niyersis et sin ­
gulis utriůsque sexu s C hristifidelibus in A lm a Urbe No­
stra d egen tib u s, qui Sancti-Joannis in L ä tera n o , P rincipis A postolorum , et S . Mariae Majoris Basilicas j vel
earum aliq u am , a tertia D om inica p ost Pentecosten, n imirum a die vigesim a octava hujns m ensis usqiie ad
diem dufrdecimam sequentis Julii inclusive, quae erit quin­
ta post P entecosten D om inica, bis visitaverm t intra duas
Časopis p. Kat. Duch. 111. 2 .
10
illas hebdóm adas, ibique per aliqnod lemporis spatium
dévole oraveriat , ac quarta et sex ta feria et Salrbato
im ius e x dictis hebdom adibus jeju u averin t, et in ira e a sdem hebdóm adas péccata sua
confessi , Sanctissim um
Eucharistiae Sacram entum reverenter süm pserint, et paup eribu s al ¡qvi am elem osyn am , pr on i: unicuique suggeret d evotio , eroga v erin l; ceteris vero extra U rbem praedictam ubicum que degen tibn s, qui Ecclesias ab Ordinariis locornm , v el eorm n V icariis, sen
Officialibus , aut
de eorum m andato, et ip sis deficientibus per e o s ,
qni
ib i curam animaritm e x e r c e n t, postqnam ad eorum notitiam hae noslrac p erv e n e n n t, disignan das , v el earum
aliq n am , spatio duarum sim iliter hebdom adarum per
eosdem una cum E cclesiis stabilieudarum bis visitaverm t,
aliaqne supra recensita opera devote peregerint : plenissim am omnium peccatorum suornm indulgentiam , sicut
in anno Jubilaei visitantibus certas E cclesias in tra et extra
Urbem praedictam concedí consuevit, tenore praesentium
concedimns et elargiinur.
Navigantes vero , et iter a gen tes, u t cum primum
ad sua sese dom icilia r e c e p e r in t, operibus suprascriptis
peractis , et b is vi sita t a E cclesia C athedrali. vel majori,
aut propria Parochiali loci eorum D om icilii, eam dem indulgeutiam consequi possint et valean t: R egularibus autem personis utriusque Sexus etiam in Claustris perpe­
tuo degentibus , neo non aliis quibuscum que tam Laicis
quam E cclesias ticis , Saecularibus vel Piegularibus in caraliqua
corporis
ín firm ita te, seu alio quoeum que im pedim ento
cere , aut captivitate existen ti b u s , vel
détentis,
qui m em órala opera vel eorum
aliqua praestare nequi-
v e r in t, tit illa Confessarius e x actu
adprobatis a loco-
rum Ordinariis in alia pietatis opera com m utare, v e l in
alind proxim um tem pus prorogare p o s s it , eaque injungere , quae ip si P oenitentes efíicere p o te r u n t, cum fa-
cullate etiam dispensandi super com m unione cum p u elis , qui nondum ad přim am communionem surrt adm iss i; pariter concedim us et indulgem us.
Iusuper om nibus et singulis Christifidelibus Saecularibus et Piegularibus cujusvis ordinis et in slitu ti etiam
specialiter n óm in an d i, lieentiam concedimus et facultate m , u t sibi ad hune effectum eligere possint quemctim que
Presbyterům
Confessarium tam Saecularem quam
Regulärem ex a c tu adprobatis alocoru m Ordinariis (etiam
pro B lonialibn s, quatenus Poenitens M onialis professa
v el novitia sit) qni eos ab excom m u nicationis, su spensionis , et aliis Ecclesiasticis sententiis et censuris a jure
vel ab hornině quavis causa latis seu inílictis přáeter
infra exceptas, nec non ab om nibus peccatis, ex cessib u s,
crim in ib u s , e t delictis quantum vis gravibus , et enorm ibus , etiam locorum O rdinariis, sive Robis et S ed iA p o sto lica e, speciali licet form a, reserVatis > et quorum ab­
solutio alias in concessione quantum vis ainpla non in telligerétur con cessa, in foro conscientiae et Iiac více tantum absolvere et liberare valeant, et insupcř voía quaecum que etiam jurata, ac S ed i A postolicae reservatá (ča­
sti ta tis , religionis , et o b lig a tio n is, quae a tertio acceptata fuerin t, seu
in qnibus agatuř de praejudicio tertii,
sem per e x c e p tis , nec non
p oen alib u s, quae praeserva-
tiva a pectato nuncupantur, nisi com m utatio
futura jn-
dicetur eju sm od i, ut non minus a peccato com m ittendo
refraenet, quam prior v o li materia) in alia pia el salntaría opera commutare , injuncta tam en e is,
e t eořuiii
cuilibet in supradictis om nibus po.eíiitentía salutari, aliisque ejusdem Gonfessarii arbitrio injungendiš.
Ron íntendim us autem per praesentes super aliqna
alia írregularitate vel publica* v e l o ccu lta, seu
aut nota , aliaVe incapacitate ,
defectn,
aut inhabilitate qtioquo-
m odo contractis d isp en sare, v el aliquam facultatem tri-
buere super praem issis d is p e n s a n d o s e u
habili Laiidi, et
in pristinum stalu m restituendi eliam in foro conscjentiae ; ñeque eliam derogare constitutioni cum opportunis
declaíalionibus editae a fe!, record. Benedicto X IV . Praedecessore Rostro „Sacriunentum P o e n ite n tia e ñeque easdem praesentes iis , qui
a K o b is, et A postólica Sede,
y el ab aliquo P raelato, seu Judice E cclesiastico, n oniinatim excom m unicati, su sp e n si, in te rd ic ti, seu alias in
sententias et censuras incidiese declarati vel publice denunciati fuerint, n isi intra tem pus dictarum duarum hebdomadarnm satisfecerin t, aut cum partibus concordaver in t , ullo m odo suifragafi posse aut d eb ele.
Quapropter tenore praesentium in virtute sanctae
obedientiae districte praecipim us atque m andam us om ni­
bus et quibuscum que Venerabilibus Fratribus Patriarch is, A rch iep iscop is, et Episcopis , et
al iis Ecclesiarum
Praelatis , ac quibuscum que Ordiuariis locorum ubicum que existen ti bus , eorumque Vicariis , et O fficialibus, v cl
iis d eficien tib u s, i ll j s , qui curam anim arum exercent,
ut cum praesentium litterarum transum pta, aut exem pla
etiam im pressa acceperint, illa statim absque ulla mora,
retardátione, v el im pedim ento, per suas
D ioeceses , Provincias ,
E cclesia s, et
C ivitates , O ppida , Terras , et
Loca publicent et publicari fa cia n t, E cclesiam que seu
E cclesias visita n d a s, ac tem pus pro praesenti Jubilaeo
designent.
. Ron obstantibus Constitutionibus el ordinationibus
A p o sto lic is, praesertim
cerlis tune exp ressis
quibus facultas
absolvendi in
casibus ita Rom ano P ontifici pro
tem pore existen ti reservatu r, ut nec eliam sím ile s, vel
d issim iles Indulgentiarum , et facultatum hujusm odi concessio n es, nisi de illis expressa m entio , aut specialis derogatio f ía t, cuiquam suffragari q u e a n t; nec non R egu ­
la do non concedendis Indulgentiis ad in s ta r , ac quo-
runlCúmque Q rdinum et G ongregationum , sive Institutorum , etiam juram ento, confirm atione A postólica, vel
(juavis firm itate alia ro b oratis , sta lu tis ,
et consuetudi-
nibus, privilegiis q u o q u e, in d u ltis , et literis A postolicis
eisdem O rdin ib us, Congregationibus et in stilu tis, illorumque personis quom odolibet con cessis, approbalis, el
innovatis.
Quibus om nibus et sin g u lis, etiam si de illis>
eorumque totis ten orib u s, sp ecialis, sp ecifica, expressa,
et in d ivid u a, non autem per clausulas generales idem
im portantes, m e n tio , seu quaevis alia exp ressio habend a, aut aliqua alia exquisita forma ad h oc servanda foret, illorum tenores praesentibus pro sufficienter exp ress is , ac formám in eis traditam proservata h a b en tes,h a c
vice specialiter, íiom inatim , et expresse ad effectum praem issoruni derogamus 5 caeterisque contrariis quibuscum que.
Ut autem praesentes N ostrae, quae ad singula lo ­
ca deferri non p o ssu n t, ad om nium notitiam facilius d ev e n ia n t, v o lu m u s, ut earum dem praesentium transum ptis v el e x e m p lis, etiam im pressis, manu alicujus Notarii
publici subscripiis.-, et sigillo Personae in dignitate E cclesiastica constitutae m unitis , ubique locorum , et gen ­
tium eadem prorsus fides habeatur, quae haberetur ipsis
praesentibus, s i forent exhibitae v el osten sae.
D atum Romae apud S . Petrům sub
Annulo Pisca-
toris die decima octava m ensis Junii anno m illesim o ociingentesim o vigésim o n o n o , Ponlii'icatus N ostri Anno
Primo.
J . C a r d , A lh a n u s .
Qua insigni liberalitate ac sollicitu d in e Apostólica
Beatissim i Patris n ostri in intim is praecordiis Nostris perJiioti, ad executionem harum literarüm Apostolicarum
tanto alacrius p róced im u s, quanto ítagrantius desidera-
m u s, et preces com m unes pro tanto Pontifíce ad D eum
fu sa e
optatum sortiautur effectum , utque hic gratiarum
c o e le s tiu m thesaurus saluti p retiosi gregis reseratus etiam
in populum fidei Nostrae com m issum
diffundatur.
Itaque in nomine Dom ini N ostri Jesu C h risti , qui
suum in terris Vicarium in pelra fidei in s litu it, et conťirm avit, et e cujus infinitis m eritis successor
S . Petři
h a b e t, quod fidelibus devotis elargiatur , temp as Papa -
lis hujus Jubilaei pro M etropoli Pragena , lotaque hac
A řchidioecesi Nostra hisce indicimús, illudque tam intra,
quam extra Pragam D om inica VI. post Pascha a. c., quae
erit 2 3 . Maji, incboandum , Dom inica vero S S S . Trinitatis
i. e. 6 , Junii sero vespere term inandum , atque ita per
duas bebdom adas duraturum publicam us, sim ulque alia»
quae ad salutarem hune scopum adtingendum facere dign oseu n tu r, h isce praeseribim us et determ inam us. Et
quidem :
I.
Fest o u4scensionis Dom ini nostri Jesu Chri
i. e. 20 . m en sis Maji hóra 4. pom eridiana in ecclesiis
parochialibus in S tr a h o v , ad B. V. M. de Victoria , ad
S . A eg id iu m , in B asilica T ey n en si et in Em aus pro
B o h e m is1, pro Germanis vero in E cclesiis S . Nicolai Micropragae, S t. Salvatoris in Sem inario N o str o , ét S .
H enrici sacrae dictiones h ab eb u n tu r, quibus populus ad
Jubilaeum Papale cum fructu celebrandum condigne praeparetur.
Adm odum enim e x p e d it, et. necesse
e s t , ut
sacri praecoues de Primatu. Pioniani Pontificis ad conservandam necessariam in vera Ecclesia unionem et dis­
ciplinám divin itu s instituto ad captum populi et nervose
disserant,
osten d an tq u e, quam adm irabili providentia
Deus per octodecim
saecula hancce suam institutionem
tuitus fu e r it, asserueritque atque hodiedum a sse ra t, ut
necessario digitum Altissim i agn oscere, rev ereri, eique
de electo novo visibili caplte e x anim o grates agere, de-
inum quao rei sum m a e s t , dočtrijiae et charitatis unio­
ne conjuncti m anere debeamus, Finitis concíonibns et
Litaniis m ajoribus devote recitatis Benedictio solemnis
cum Sanctissimo im pertiatur. Extra Pragam conciones
et
benedictio in qualibet Ecclesia parochiali eodem tem ­
pore v el emergente im proviso quocum que im pedim ento,
ante m eridiem habeantur.
II.
Sabatlio, nem pe die 2 2 . Maji tam in M etropo­
li Pragena, quam extra Pragam in om nibus ecclesiisp a rocbialibus et R egularium ab hora 7 . usque ad 8 . omnes
campanas p u lsen tu r, ad annuntiandam fide] ib us Jubilaei
Papalis gratiam et consolationem .
III.
Prima
et
ultima Jubilaei d ie , videlicet 2 3.
Maji et 6 . Jnnii in S . M etropolitana Ecclesia , ad S . Nicolau m , iu T e y n , et ad S . Henricum Sanctissim um ad­
oration! publicae cum eo, quo m áxim e
fieri
poterit
sp len dore, hora 5. matutina inter devotas cantiones e x ponatur , et hora 6 . vespertina sim iliter data benedictibne reponatur.
Idem de parochialibus extra Pragam in-
telligendum .
IV.
D urante toto hoc duarum hebdomadarum sa­
cro Jubilaeo venerabiles parochi, vel eorum loco alii S a ­
cerdotes in publica Litaniarum de om nibus Sanctis cum
populo recitatione versicúlum iliu m iit Domum A p o sio h'cum, et omnes eeclesiásticos ordines in sanciu religionu
conservare digneris etc. ter repetant; ut Iiac ratione populus ad pie orandnm pro Sanctissim o Patre , e t ad im petrandam a D eo in unione catholicae fidei perseveran tiam attentior reddatur.
V. In M etropoli Pragena quatuor designam os E cc le s ia s , nim irum S . M etropolitauam Nostram ad divum
Vi turn M artyrem , S . Nicolai Micro-Pragae , T eyuensem
B. V. M. ante laetam Curiam , el S . Henrici Pieopragae,
q u a s, aut quarum saltem unam qui durante ho-c sacro
314
Ü z n a in o w a í e l
*
Jubilaeo bis devote visita v erin t , ibique pro longaevo etc
felic i Beatissimi Patris regimine, et Sahdae M atris Peclesiae eocaltatione quin.qu.ies ora.tipn.em Dominicam el sa~
lutationem u4.ngelicam cum Sym bol o -dpostolorum pie ac
devote oraverint, porro intra has duas hebdóm adas peccata sua confessi SancJissnnum Eucharisliae sacramentum reverenter sum pserint, feria quarta vel Sabatho
unius e x dictis hebdom adibus strid e jejunaverint, et p a u peribus aliquum stipem pro viribus erogaverint , plenissimam omnium peccatorum suorum Indulgeniiam , si cut
in aunó Jubilaei universalis consequentur. Ruri ecclesia
propria parochialis cuilibet fidelium ad hanc devotionem
designatur.
Quapropter quatuor illae E cclesiae Pragen-
ses et ruri parochiales ab hora 5 . m atutina u squ e ad 8.
vespertinam apertae m aneant.
VI.
Feria secunda Pentecostes, quae erit 31. Maji
Processiones solemnes hora 8 . matutina e x Ecclesia S .
Nicolai ad Nostram M etropolitanam , eodeinque tem pore
e x ecclesia S . Aegidii ad Basilicam Teynensem et e x ecclesia S . Stephani ad S .IIeiiricu m cum cantu Litaniarum
de om nibus Sanctis d u cen tu r, ubi praescriptae preces
clara voce persolventur, quas sacra elidió cum M issa
cantata et Benedidione sequetur, Quod ruri pariter o b servaiidum er it: ducendo e x aliqua filia li, aut aliqua
capella processionem ad E cclesiam parochialem et persolvendo ubivis locorum devote praescriptas preces.
VII.
Pesto S S S . Trinitatis in S . Metropolitana
Ecclesia N ostra, sicuti in om nibus Pragensibus et foremsibus E cclesiis parochialibus finitis vesperis H ym nus Á m -
brosianus in gratiarum actionem pro obteuto novo v isibili capite et pro om nibus donis a D eo collatis solem n iter decäjitabitur et consueta Benedictio cum Sandissim o
dabítur.
Tandem ah hora 7 . vespertina usque ad ocla -
vain denuo oranes campanae pulsabunlur, et sic sacrum
Jubilaeura finietur.
VJIL D ilectis Fidelibus , qui ob se n iu m , defectus
corporis aut aliud. legitim uin im pedimentum uec processioni interesse, nec Ecclesias visitare poterunt, parochus
proprius aut Gonfessarius alia pia opera nom ine Nostro
praescribet.
Pariter m orib u n d i, si in extrem is
consti-
tuti fuerin t, praescriptas Visitationes et preces in piuin
duntaxat suspirium cum invocatione Sanctissim orum N ominum Jesu, Maria et Joseph, nom ine Nostro coinmutent.
IX .
Quod M oniales cujuscuinque ordinis attinet,
ut intra m onasteria sua gratias Jubilaei consecpii valeant,
designamus capellas vel altaria in religiosae Gommunitatis Ecclesi'is erecta , au t in ambitu aut alio decent! m onasterii loco erigenda, et ab ipsis praecepta cum devotione visitanda.
X.
Sim iliter qui carcere detenti loca sacra visitare
n eq u iv erin t, talibus si per duos dies aut continuos vel
interpolates piraescriptas preces p ersolvant, peracta sa­
cra Gonfessione et C om m unione, arbitrio Coní'essarii Vi­
sitado Ecclesiarum in aliud pium opus in ea , ubi deg u n t, h a b itation e, commutari poterit.
Commendate itacjue,
D ile ctissim i, Iiocce insigne
pietatis catholicae opus populo Vobis con cred ito, illu d iju e , quantum in Vobis e s t, ex e q u im in i, ut om nes ac
singuli cum eodem unionis vinculo in sinu m atris E cclesiae foveantur , una earum dem Glavium potestate a n ox is e t reatibus suis absolvantUr, in uno eodem que ovili
verbo D ei et Sacram entis p ascan tu r, tandem ad unum
eum dem que pastorum Principem aliquando pervenire desid eren t, unanimi om ues corde ac voce preces pro su ­
premo Pastore ad D eum personent, atque ita Beatissim o
Patri P i p m i . , etsi corpore a b sen ti, anjmi tarnen p ie ta te, et Apostolica sollicitudine in universam Ecclesiam
praesenti in spiritu charitatis Christi jungautur, unianturque.
Kec pigeat quemquam
devotionis tanti
m om enli,
quum D eus in una q n aq u e, praesertim vero in tali n e­
cessitate rogari et confidenter invocari v e lit.
Elevem us ergo in anus nostras ad coelnm pro eo,
cjui et pro nobis m anus ad D euin elevat , et offert cor
suum pro nobis/; oremus et offeramus opera nostra b oua pro legitim o saucti Petri
S u c c e sso r e , ut Dom inus
m ittat ei au xilin m de Sancto et de S ion tueatur eum.
Pragae inResicleatia Noslra Archiepiscopali
die 4. Martii Anno Christi 1830.
WENCESLAUS LEOPOLDUS,
P rinceps Archiepiscopus.
(Český pastýřský list w přjštjm swazku následow ati bude.)
Z Řjma dne 3. dubna.
W čera w n oci um řel zd e
kardinál G iulio Maria della Som aglia , děkan sw . K o l­
legiu m , kujžebiskup z Y elletri a O s t ie , m istokancléř a
b ibliotekář , arciknSz z L a terá n u , Präfekt sw . kongregacj cjrkew njch obřadů (IIi ti e Cerem onie), rytjř řádu sw .
A nunciaty a t. d. Narozen w Piačence 2 9 . čerw na 1 7 4 2 .,
p och ázel z w elzn am en ité rodiny téhož w éw o d stw j. Pius
VI. z w o lil geg 1 . Čerwence 1795 za K ardinala, a Papež
L ew X II. za státního sekretáře.
Ač giž w yso ce stár,
zastáw altě tento d ů ležitý auřad s neunaw enau h o rliw o stj, b y w w esrněs m už m nohostranným i w ěd om ostm i w y znam enaný, — ctěn a w ážen w ů b ec.
C elé sw é gměnj,
gež na 600 ,0 0 0 skudů udáw agj, odkázal Propagandě.
Sm j š
Ú
cd
m
i n y.
r
3 Í7
t
j
NeyclůstoguSgšjho a Wysoce Urozeného knjžete
a Púna
WÁCLAWA LEOPOLDA CHLUMČANSKÉIIO
z PŘESTAW LK a CíILUMČAN,
pl. tit. A r c i b i s k u p a
Pražského.
A ruchlj giž osiřelá arcidioecezj Pražská nade častěgi o báwanau ztrátau sw éh o p ečliw éh o, a nábožného Pastý­
ře w rch n jh o ,
N eydůstogněgšjho a W ysoce U rozeného
kujžete a Pána, Pana W á c l a w a
L e o p o 1 d a, p l. tit.
arcibiskupa Pražského, a s nj oplakáw á naše m ilá w last
laskaw ébo lid o m ila , ú ěin jiw élio zástupce gazyka w la ste n sk é h o , a n eyslaw n ěgšjh o posledka slaw ného a sta ­
rožitného km ene rytjřů w
stawlk
C h l u m £ a n s k y ch z P ř e-
a Ghlumčan.
P ow o la l Geg Pán w
dtílj dne 14. čerw na o čtw rté hodině
pon-
rannj práw ě w
ten den , když dobjlial rok ode skončenj jubilárnj sla w nosti S w a tojau sk é, kteréž aby se d oček a l, w raucně ž á dáw al na m odlitbách kmet nábožný Hospodina.
Giž te ­
dy propustil Pán služebnjka sw éh o p odlé slo w a sw éh o
w p o k o g i,
a gakž se
důw ěřugeule
w m ilosrdenstw j
b o ž í, propůgčil m u odm ěnu slá w y w ě č n é .—
Geho po­
zem ské zb ytk y w n éšen y b y ly pohřebnjm p rů w od ein d n e
17. m . b. do h law n jh o k ostela sw . W jta
k pochowánj
do krypty w e d lé Geho slaw n éh o předchůdce K n jž e te Arcibiskupa A n t o n j n a
ského
z Přichowic.
P e t r a , Hraběte P ř i c h o w W tý ž a dwa nastupugjcjdni
sla w ily se za w Pánu Z esn ulého exequie se w še m i o b ­
řady předepsaným i. **)
* ) Ž iw otopis w Pánu zesnulého
(táuj se připrawvige.
K ujžete >- A rcibiskupa k w y -
3ÍS
O znam ovatel
Po w ykonaných ža sw é lio lask aw éh o m etropolitu
pow innostech p o sw á tn ý c h , w ydala W ysoce D ůstogná a
po w šec k y Časy W Srná K apitula u h law n jh o chrámu
Pánö na Hradě P ražsk ém , gakožto ustanow euá adm inistracj W čas oprázdněnj arcibiskupské stolice
následu-
gjcj p ro h lá šen j, nařjzenj , ztw rzen j a u sta n o w e u j:
NOS PRAEPOSITUS ET DECANUS
CAETERIQUE S. METROPOLITANAE ECCLESIAE SEMPERQUE FIDELIS CAPITULI PRAGENSIS AD DIVŮM VITUM PRAELATI ET
CANONICI.
Sede
Ar c h i e p i s c o p a l i v a c a u t e .
Placuit omnia disponenti Providentiae diviuae, Reverendissimum ac Celsissimnm Principem
Dominum Dominum WENCESLAUM LEOPOLDUM Chluriičanský, Equitem tle Píestaw lk et
Chlumcan , Archiepiscopum pragensem , Sedis
apostolicae per inclytum Regnum Boliem iae, nec
nou per Almas Bambergensem, Misnensem et
Ratiábonensem dioeceses Legatum N atum , Suae
Caes. reg. apostolicae Majestatis Consiliarium in timum actualem, Caes. reg. Austriaci ordinis Leo­
poldi maguae crucis E quitem , inclyti Piegni B ohemiae Primátem etc. etc. (pl. ti t .) ; — A rchipraesulem, C ujus, dum viveret, tauta erat vitae
integritas, ac profusa inopi liberalitas , tam iu
servanda et promoveuda sacra Religione caťholica animus defixus, ut pro Deo Jesu Christo, et
grege Sibi concredito nullas in provectissima ae-
tate fugeret molestias, — regimine Ecclesiae P ragensis in gloriam Dei Omnipotentis atqne augmentum utriusque Potestatis per annos quindecim et mensem unum laudajjilissime peracto, an­
no aetatis Suae octogésimo prim o, dife decima
quarta Junii a. c. e vita hac terrestri ad praemia,
quae promeruit, uti confidimus, coeleslia evocare.
Obitus optim i Antisliiis nostra idcirco re quirit oil'jcia, u t , qua pietate et observantia in
Ipsum — viventem ferebamur, pari Eundem jam
— m ortuum prosequamur cultu.
Quapropier Aulhoritate Reverendissimi, Amplissimi semperque fidelis Capituli Metropolitani
pragensis, Sede Archiepiscopali Asacante Ordina­
ria hisce statuimus et mandamus: ut in omnibus
et singulis tam parochialibus, quam regularium
Ordinum hujus Archidioeceseos Ecclesiis justa Solemnia peragantur, ideoque diebus 28. 29. et 30.
Junii a. c. campana,« ab hora duodécima meri­
diana usque ad horam primam pomeridianam p u lsenlur, demum, invitato prius e sacro suggestu
ad hasce exequias fideli populo diebus successivis 30. Ju n ii, Im a et 2da Julii Blissa de Requi­
em pro pie defuncti Antistitis anima decantetur.
Nec[ue minus unusquisque Sacerdolum caeteroru m , seu ecclesiasticorum seu regularium , curae
animarum vel vacanlium , vel ab ea exem ptorum pro aeterna quiete erepti Nobis in Chri­
sto Patris et Archipraesulis Sacra tria celebrare
se ¡veri t.
lntimatur una pro noli lia et necessaria d ireclione : ab eodem Réyerendissimo ac Amplissimo semperque fideli Capitulo Metropolitano
pragensi Vicarium in Spiritualibus Generalem el
Officialem capitularen! Sede Tacante, salva Suae
Caes, regiae Majestatis confirmatione, deuuo in stitutum Reverendissimum, Amplissimum ac M u-
strissimum Dominum Franciscum dePaula PischtSk,
Dei et Sedis Apostolicae Gralia Episcopum Azotensem, Snae Reverendissjmae Celsitudinis pl.tit.
Domini Domini Weñceslai Leopoldi (dum viveret)
Suffraganeum, Ejüsdemque Consisiorii Yicarium
Generalem et O fficialem ;—■reliquos qnoqne Reverendissimos, Amplissimos, Eximios, Spectabiles
et Clarissimos Dominos Consiliarios et Assessore s , qui id muneris jam obierant, esse confirm a to s, iisque adlectos Reyerendissimos S. Metropolitanae Ecclesiae Canonicos et Reverendis­
simi ac Amplissimi semperque fidelis Capituli
Metropolitana C apitulares, pl. tit. Dominum Jos.
W ern er, Nicolaum Tomek et Wenceslaurn Guilielmum Wáclawjcek. —
Praesens Statutum, Mandatum, Confirmatio,
Institutio medianlibus Vicariatuum foraneorum
OíFicixs universo Yenerabili Clero saeculari et re gulari mox altero die Recepti publice tur.
Pragae in Consistorio Arcliiepiscopali capitulari
die 17. Juuii 1830.
Franc.
8
er. Caroli,
S. M. Ecclesiae et Reverendissimi ac A m ­
plissim i sem perque fidelis Capituli Metró­
poli taui Praepositus.
Carol.B.F.Fischer,
S . M. E, et.Reverendissim i ac Am plissim i
sem perque fidelis Capituli MetropoliLani
D ecanus.
Joann.N.Medlin,
S . M. E. et R everendissim i ac A m ­
p lissim i sem perque fidelis Capituli
M etropolitan! Praelatus Archidiac,
C řednota k zw eleb en j kostelnj hudby podáw á w
roč-
njra w ý k a zu swérn tu potěšitelnau zp ráw u , kterak p ri—
spjwanjm h orliw ých hudby ini]ow njků poněkud giž pro­
středků gest nabyla, b y žádostem od některých učených
w lastenců na g ew o
daným w yh ow ěti , a obor swe'ho
aučinkowánj dále ro z šjřiti m ohla;
předkládagjc spolu
take' i náw rh neb p lá n , podle' n ěh ož budaucně w
sna-
ženj swe'm pokračow ati sobě u ložila.
Gest pak obsahu následogjcjho :
'
ii) Produkcj, gakéž w prw njch letech od aúdů te'to sp o ­
lečn osti p ro w ozow án y b ý w a ly , niagj budaucně pře­
stali , w ygjm age
tolik o
den narozenj Geflio Cjsařské
G asnosli, a w ýročnj slawne' P iejp iem za zemřele' au dy gednoty te'to.
Mjsto těchto produkcj bude sp oleč­
nost snažnau p éči m iti, by w chrámu Páně T eynském
počet hudebnjků co n eym ožn ěgi rozm nožen b y l ,
a
tudy ten neyžádaněgšj aučinek hudby kostelnj docjliti
se m ohl.
T ak ow ým to zřjzenjm w ystaw j tento sw au
starobylosti w eleb n ý chrám T eynský w ý te čn ý w zo r, gak
důstogně uspořádána b ý ti m á hudba w e sw atyn i Páně,
by dle p ůw odn jbo určenj sw éh o w zn ešen é a zb ožn é ci­
ty w srdcjch lid sk ý ch ro zn jtili a w zb u d ili m ohla, aby
takto w šelik é b auřliw é, služeb b ožjch nedůstogné, w jce
kralochw jlim sw ětsk ý m , n ežli obřadům p osw atn jm p ří­
slu šn é hudbařeni z k o stelů našich w yob cow án o b ylo .
b) A by se pak hudbě kostelnj w žd y dostatečný p očet
zp ěw á k ů , z w lá š tě diskantistů a altistů —
gichž se
často pořjdku nacházj’ , pro budaucnost w y ch o w a l, u ložila sobě gednota zw láštnj školu z ř jd iti,
w kteréž,
schopnj pacholjci w e z p ě w u cw ičeni budau.
c) S kursem školnjch čekanců neb priiparandň spogena
bude také škola pro w a rh a n jk y , kdež dw adceti žáků,
z nichž šestnácte w en kow sk ých , od gednoho z n ey -
.
p řed n ěgšich m istrů P ražských na w arhany v y u č o ­
v á n o bu de.
r7) Mimo to obm eyšlj tato gednota -wydati český a n ě ­
m ecký k ancional,
gcnZ
neylepšj
a
neyobyčegněgšj
pjsně cjrkevnj o b sa h o v a li bude , k těm to přiložj la­
ke' n áp ěw y neb m elodie s generálnjm basem , m jstem
take' i s partiturau pro trauby, klarinety a flétny, paklib y se gich kde při slaw nostech u žjw ati Ijbilo.
K ancional ten prodáwati se bude v
neylew něgšj
ceně , a něgaký p očet v ý t is k ů chudým k ostelů m zdar­
m a se rozdá.
D le w ý n o sn p řjsp ěw k ů zgednagí se lake dobré' a
k -wywedenj snadněgšj kostelu] m usikalie, a búdau se
chudým k ostelů m rozdáw ati, gakož giž poněkud o w šem
gen skrow ným počtem in šj, gradualů a oífertorij, kteréž
k v y s o c e důstogným K on sistořjm Pražské' a L itom ěři­
cké' zaslány b y l y , počátek učiněn g e s t , což budaucně i
ostatnjm diocesjm po třjdě stá ti se m a.
Tjm to uspořádánjm daufá gednota, že slušným žá­
dostem a ponaw rženjm učených hudby m ilow njků učinj
zadost, a okres sw ů g nynj aučelněgi k z w e le b e n j k ostel­
ní hud by, a nábožne'mu v z d ě lá n í rozšjřj.
Gediná to­
lik o p o z ů stá v á ž á d o st, aby k tom uto chwalitebne'm u a
slechetne'mu sgednocenj gestě lioguěgšj počet v la s te n c ů
p r ista u p il, a k dosaženj tak slaw'ne'ho aučele h o rliw ě
pom ocným se p ro k ázal, by tu d y
tak miiohe' w cestě
stogíc]’ překážky slastn ě se odstranily, a hudba tato, k te­
ráž v
m nohých m ěstech a m ěstečkách pohřjchu giž giž
klesali počjná , opět k nowe' slá w ě wzne'sti se m ohla.
P od p orován í ú sta v u tohoto gest giž tjm znam enitě
u leh če n o , p o n ě v a d ž se nežádá, ab ygak o u giných tístav ů w elk á gistina se položila, nýbrž nechtjc aučinkugjcjm
audům sw ý m obtjžuá b ýti společnost tato, i s sk ro v n ý m
p řjspěw kem za v d ě k přigjmá.