DUCHOWENSTWO.

PRO
K A T O L IC K É
DUCHOWENSTWO.
W T ID Á W iiS J
O1»
IíNJŽECJ A R C IB IS K U P S K É
PRAŽSKÉ
J[»tho
O S M Ý HOCKTJ B É H ·
SwazeJi prwnf.
W PRAZE
1835.
7/ Jcnjiecj arcibisJatpsJcé knihtisk drně, fjzcnjm TV- Spinky.
V e r a R e l i g i o in u n iu s c o n s ta t v e r i D e i s e r v it io .
S . Fulgentius nil Domitum.
I I< o : o m o u c
2650343823
W
E
R
W
T
m
Č E C H Ů
P o
VV PANU ZESNULEM
C J § 1 R
M
m
&
'e e « » w i
I
a K R Á L I
fm
m i
DJNE 2. B Ř E Z N A 1835.
W P R A ZE , 1835.
W lm jže c j arcibiskupské hnihlish/ímč.
M ultis ille bonis fleb ilis occid it,
Nulfi flebilior quam tibi C zecliia
G i ž ta, které gsmc se Pasto obáwali, nastala chw jle;
Národy swé dobrý giž giž opustil Otče.
Národy swé giž opustil O tec! tak zazněla zpráwa
Od Podunagska; horem zalkala země Cecilů :
František usnul O tec! Bleskem té zpráwy welebný
Hrad Svvatovváclawský zastonal ohromený.
Poswátným hradem odražený se po chrámech ozýwá
H las: Nás nábožný František usnul Otec!
S rjše radau wysokau každá lk á wláiia k ra g in sk á :
Pán nikoli, wšak nám František usnul O tec!
Obtažené smutkem saudné swědčj tribunály:
Saudce pozákonný, František usnul O tec!
Černě palác odeiiý taužj we tichosti bolestné:
Práw našich ochránce, František usnul O tec!
Trůnu i wlasti stráž si udatné wogsko n ařjk á:
Sláwa a heslo naše, František usnul Otec I
Zaswěcená uměnjm úpj (Smi nářeky m lád ež:
Swětlo a slunce naše, František usnul Otec!
Průmyslný měštan we swé rukodjlně zpom jn á :
Obchodu obžiwitel, František usnul Otec!
Pokiiiiné rolnjk we chalaupce obýwagc kw jlj:
Mjru inilowný ach! František usnul Otec!
Po městech, dědinách, we celého-to národu srdcjch
Znj želu téhož olilas : František usnul O tec! —
Poswátný nehledjc na trůn, diadému 111 na blesk,
Poslednj Gemu též ustlala lůžko nemoc.
Ptánu tuto mnohokrát nám ňádra probůsti hro/jej
■Sám od nás posawád Hospodin odwracowal,
Wjdage proří tolikých milionů srdce planauti,
A s pokorau k nebesům prosby wysjlati záň.
Ljbezná byla Pánu nebes lidu láska ku králi,
L áska, pjak.au gediné djtky se k otci win.au.
Potřikráte pročež powolal smrti angela nazpět,
Když pohasjnaíi giž králowu swjci se g a l;
T ak že nowau zase sjln nahyw, swé národy geště
Gednjm nawštivvenjni k rál-o tec obradowal..
Sám se také potěšil, wida galc geho wňle si wážj
A galcowau k němu lid důwěru stále chowá.
Až se zatjm přidaná mu dokončila lhňta poslednj,
Geště geden rok a den k šesteru sedmiletj,
Od doby (é, co ugal zděděného se žezla a trů n u :
K rál králů tehdáž swého m iláčka wolal.
T ak posléz ani lék hledaný we tworstwa celého
Sijši, ni oslawených wýzpyty léCitelůw,
Péče ni twá, choti neylcpšj, Karoljno, a matko,
Ačkoliw otce gsi nám snažně ošetřowala,
Prosby ni lidstwa wřelé odwrátit wůli nemohly
Neskonalého, wěkůw od wěku ustawenau.
Cjtě to sám, laučil se swými se národy dobrý
Král, tyto olcowské odkazy gim poruííiw:
Do lirobu beru s sebau, we slasti a strasti do konce
Mého zifj chowanau, lásku a wjru waši.
Nezrušené ge také synu mému milému choweyte :
Žehnám wás, děti m é : Zdráwi a buďte b la z i!
Na wěřnosti za wás přede trůnem Neskonaleho
Gí\ se pokorně budu modliti, —· buďte b la z i!
Ty wšak, můg dědici přemilý, lidu swéniu buď Otcem;
T ak tobě lid pcwnau lásku za lásku poda. —
To prawiw, otcowský král náš tiše w Panu pozesnul.
Páně posel se Cela sňal gemu bijme korun,
A. wzaw bohumilau duši odnesl tam za tu wýši
Hwězdowitau, w gasné sjdlo blahoslavených. —
GiZ gemu tam gdau wsťřjc Wáclaw, Jan, Wogtěch a Iwílu,
A pred trůn Ho vvedau Neskonalého Boha.
Krásuěgšj tam, nad zeinskau, korunau neuwadlé
Ctnosti se zaskvvjwá František ozdobený.
K a re l W m a řic h ),
farář w Kowáni.
A n ilk ly pjsng Cechů na Wltawě,
Zahaleny vv íiernau záclonu,
Zmlkly pjsně Čechů na Morawě,
Čecliů 11a Wáliu a na Hronu.
Gakžby české pjsne mohly zuj t i '?
Rozkoš slu šj-li pro bledau ljc ?
Žel náš nenj možná déle ltrýíi —
Ach, Františka krále nenj wjc !
Nás se těžce dotkla ruka Páně !
Milliony k nebi wzdychagj,
Vliiliony srdcj w gedné ráně
Mdlobau náhle k zemi klesagj
My ho wšickni gen co otce znali,
Šarlatem se nechtěl Ijliiti;
Bysme geg co djíky miiowali:
Tjm svvé tělo gen chtěl zdobili
A zda gsme (o wSruS neřinili ?
T ak se s pýchau tážem každého,
Zda gsme si my láskaxi nekrásili
Čelo otce wlasti dobrého '?
1 we
hromu wálek wšebořjcjeh,
I w swatého mjru ticliosti,
W Českých srdcj cli pro něg wždy hořjcjch
L áska se wždy pnula k wysosti,
Pnula se a pnauti bade wWnS
1 tam
w ony rágské kragiuy ·,
Co zde w Českých srdcjch psáno, vrdíiřue
Swětu powj České dgginy:
Neypozduěgšjmu i polomkowi
Bleskem skwjt se bude geho wek —
Wfiecku chwálu pište málo slovvy :
„Otec králowský byl F r a n l i š e k !“
l)r. Jus. K . C hm elcm kjj.
v liěda! N eb e A u strie se mračnem kalj,
A strach a hrůza k nám se od D unagslta walj ;
Ewropa s úžasem tu powest přigjmá,
W eškerý okres země nj se zanjmá,
Λ ze wšeeli úst gest slyšet hořké žalo stěn j.
O běda — běda — F ra n tišk a w jc n e n j !
Svvých zemj otec dobrý, N e s to r mezi králi,
E icropy s m jřilc l, a práw a p ř jte l s ta lý ,
M u ž sivatý ! a wšech ctn o stj w zor, wSech dobrých Sljl,
Proíi bude člowěcenstwo hořké slzy Ijt,
Ach! odešel k sivým otcům , smrti w náruč padl,
S tro m E w r op ey slití S lA w y z nenadán] swadl.
11a !
Tobě w ěrný, dobrý, národe n á š Č e s k ý !
To zwestovvaly žh v lu boy a hrom a blesky, *)
Že Tobě Λν brzkém řase hrozj stra šn á přjhoda.
A y! Otce zliaubna s m r t! gegž želj sivět i p ř jr o d a !
František snášel s námi zlé i dobré řasy,
W neaurodách a bjdách slyšel naše hlasy,
* ) Básnjk ta narážj na hrom em w yliořelau w už 1'lzenskau.
A brž také, když 3 I10 B řezn a s přesm ntnan zpráwau o límrtj
cjsaře a krále F ran tiška cjs. k rál. rychljk p řigjžd ěl ku
P ra ze, o e'*/4 w eeer z nenadálé w icliřice hrom u d eřil do
w ě ž e králowslcélio kornnownjho k o stela sw . W jta, a gedm i
koranliwiřiku srazit, a hned druhau ranan do liromowodu
w králowském zámku proti probošstwj.
Skrz tř i a č ty ř id c c ti le t On pro nás lidel,
W sivém srd ci český národ zacliowauý měl,
O ji w pokogi a wálkách na nás pamatowal,
Pro dobré Cechůiv druhých rád vvše obětovval.
Gjm náboženstw j sivaté kvvelio voje a wje,
Nám prostopášnost swěťa neškodila n ic :
On po d w a krá t E icropu paut a wazeb zbavvil,
Po dwakrát M jr u sw eta nawráicenj slawil.
A wšecky m jru p lo d y množily se zas,
A Gjm gen nawrátil se wlasli z la tý č a s ;
T u p rů m ysl a ivedy utěšeně k u d ly ,
A Múzy mužům wážným wonné wěnce pletly ;
T u uměn h rd é chrám y množily se wšudy,
A vtywráceny wášně, rozkotány bludy;
T u draw au řeku pautal ivelikánský most,
Tam po že le zn ý c h drahách obchod walně rosf,
Zde přibývvalo siln ic, tam zas prulew u,
A wšeobecná, tjs e ň našla nlew u ;
V co s k rz sto le tj se ιυ z k á z u g ista u bralo,
Františkem zas w zk řjS e n j a w zrň stu nalézalo.
On m a teřské se našj ugal mocně ř e č i,
O zw eleb en j gegj otcowskau měl p é č i,
On lásku k (jazyku a ivla sti wytrli ze mdloby,
N árodnost českau wyswobodil od w šj poroby.
Prolo rozléhey se po w šj ir/a sti p lá č a ú p ě n j!
Kdos Cediein, hleueý úlěcliu gen w Slohu, vv m odlenj
Gen w m odlenj a to B o h u poulewjš hoíi,
(Jen lak gesl možno sivého Olce iv hrobě ctjl,
Gen tak se Geho zásluh liodna učinit.
Co on zde pozůstawil ž á d n ý čas nezmarj.
Duch Geho bude wláduaul také vv Geho SSástupnjku,
Cos d lu že n O tci — vvzdáwey F erd in a n d u Patiow njku
Neb w rodu Habsburkském te n tý ž duch wečnS přebýwá;
Gen ťau juyšlenkau zleormaucené srdce o k ř jw á :
Že nad R akauskt/m domem plyne B o ž j požehná nj^
Že samo N ebe chrcínj F rantiSkůw B o d bez přentihij,
Geg' dotknauti se ncdopustjc zkáze žádné,
Že te n tý ž duch i F ruiitišhow ým N ů stu p n jk e m wládue.
D r. a pro f. W oytech S ed lá ček.
B e a coeli Rex August um,
Bea Patrem Patriae !
Compotemque Regem justum
Fac coelestis gloriae,
Audi preces, quas ad bustum
Gentes fundunt Austriae,
Bea coeli R ex Franciscum,
Bea Patrem P a tria e !
Te, coelorum summum Regem,
Mente Gaesar cernua,
Pietate Tuam legem
Coluit ingenua,
Creditumque Silii gregem
Cura fovit strenua ;
Bea coeli Rex Franciscum,
Bea Patrem Patriae !
Omnis terra jam flagravit
Flammis late bosticis,
Caedibusque exundavit
Cruentata tetricis;
Martem noster Rex fugavit
Sumtni ope Vindicis;
Bea coeli Rex Franciscum,
Bea Patrem Patriae !
Is restinxit belli facem
Fastu jactam impio,
Is reduxit terris pacem
Nisu vere patrio ;
Da aeternam Deus pawem
Regi Tere patrio ;
Bea coeli B.ex Franciscum,
Bea Patrem Patriae !
Serva Deus Ferdinandům,
Tanti Patris Filium!
Serva Regem venerandum,
Novum Patrem gentium,
Exteris fac aemulandum
Regem, decus Ausfrium!
Serva Deus Ferdinandům,
Serva Regem p atriu m !
Pro/.
H rcm.
AI. Swofrotla.
¥ .
R iili Františka Krále ctného
Ku swé sláwě powoley!
Prosby národu českého
Nad hrohem neoslýchey,
Mjsto wjnku králowského
Korunu Mu hwězdnau dey,
Bůh Františka Krále ctného
Ku swé sláwě powoley!
Tobě, Pánu wšemocnému,
Ryl On sluliau skraušeným,
Zákonu wzdy wěren Twéinu
Duchem byl neljPeným,
Štjtcm pewným lidu Swému,
Zemjni sobě swěřeným;
Františkowi K ráli ctnému
Odplat trůnem nadhwězdnýin!
Lidstwu kowal liog okowů,
Garmo wšem uložit plál,
Swět, bogiště plné rowů,
Praudy krwe wňkol w lá l;
Než slawného Krále slowu
Ukogen zas p o o k řá l;
VVěčné blaho Františlcowu
Za ctnost dey Mu nebes K rá l!
Boge krutost On Sw.au statuti,
On zapudil wSecku strast,
On giž drahný řas odííatau
Swětu wrátil rnjru slast.
WePný buď Mu mjr odplatau,
Sjdlem Mu nebeská wlast,
Františkowi buď odplatau
Tam nadhwězdná nebes w last!
Žehney Syna Otce ctného
Ferdinanda Hospodin!
Nám za Otce mileného
Budiž Otcem slawný Syn;
K rál, ochrana lidu Swého,
Zkwjtey sláwau přiodjn;
Žehney Krále nám nowého
Ferdinanda H ospodin!
P ro f. W pvc . AI. SwoboJa.
Ϊ*
P O G E D N A N J .
1. 0 u r č i t e d l n o s t i a s w o b o d e w ů le lid s k é .
Od
Y incencia Z a lira d n jk a , fa ráře w Křešiojch.
JnMiěz, pastýř dušj, za gednu z hlawnjch powinnostj sobe uloženo má šlechtěn] a wzděláwánj wíile
lidské, to ges t, tak má sírogiíi a wésti wuii swěřených sobě dušj , b j , zlého utjkagjc , ke ctnost;
toliko se schylowala. Za kt?,raužto pijcinau úplně
znáti má wše rozené wlastnosti wíile lidské, a
gakby se k nj neyplatněgi přistupowati mohlo.
Wědomot ale g e s t, že mezi učenými o negedné
hlawnj stránce wíile lidské rozdjlný, obapol se
potýkagjcj smysl panu ge, a že z ríiznice této
negedna těžkost pocliázj. Tak u přjkladu gedni
na tom zustáwagj, že wííle w otrocké gest službě
smyslu a zdánj clowěka, a ti se nazýwagj d/íerministy; na druhé straně gsau ginj , genž na tircovvánj wíile žádného zřenj nemagjce, toho gsau
domněnj, že wfde lidská plné, iádnau wýměnau
neobmezené má swobody, tak že řlowřk i při
neydokonalegšj známosti, že u přjkladu krádež
gest li ř jc h , hřjch i pachateli záhubný, předčet
wůli swau ku krádeži přiložili mů e. Někteřj swo
bodnost wfde lidské prawj býti welikau nedokonalostj, kteréžby se clowek s neyweťsj pilriostj zbawowati m ě l; ginj ale tomu na odpor bočj, natom
stogjce , že swoboduá wůle swrchowanau gest dokonalostj čloweka, kteráž ho samému Bohu po­
dobna čin j, a s neywyššj snažnoslj ostřjhána
býti má. Gál gsem o teto weci mnoho e e tl, a
mnoho přemyslel, tjm ale celé nabyl gistoty, že
swobodnost ή úle našj, rozdjhu-li se roziimj a wyk lá d á , giž za dokonalost, giž za nedokonalost
mjti se může, a že žádný zdrawý detenninisla
swobodné wůle zapjrati nem ůže, gakož i na druhé
straně žádný zdrawý swobodné wůle hágitel tomu
odporen býti nemůže, že wůle gest pod spráwau
hlawy, a tjm, což si clowek w smyslu swém předstawuge, určena by'wá. O obém tom , gmenowite o nrcitedlnosti a swobodnosti wůle lidské
tuto rozpráweti budu , a sice tak , by hlawnj duležité praw dy , z gf dnolio i z druhého plvnaucj,
gasně každému do ocj swjtily.
I.
D jm -li, že 'wůle lidská gest určitedlná, nic
giného nemjnjm, než gegj držemné ^ stálé a pewné s mysliwau neb s poznáwacj mocj spogenj.
Gestit pak wůle čloweka se smyslem anebo se
známostmi geho tak spogena, že nic dokonce neobjrá, a na ničem se neustanowuge, což drjwe
poněkud aspoň w přemyslu a u wědomj geho ne­
bilo. Gižt pak ta praw da, že wůle člowěka roz­
umem , smyslem anebo předstawenjmi hlawy geho
se ř jd j, gest gedna z tě ch , kteréž se očitými důwody prowésti d a g j.
Co medle gestwůle člowěka? T a duše moc,
kteráž něco objrá, wywoluge a ukládá, anebo
předsewzetj a úmyslu gest píiwodem.
Z toho se
widj, že smysl a wfde gsau gako gediný spolu
slitý kus kowu, tjm toliko rozdjíem , že rozum
předcházj, wůle pak následuge. Gako práwnj
saudce newypowjdá hned nálezu, nobrž dřjvve obě
nesworné strany poslauchá, a promluwenj gich
wážj : tak wůle nikamo se neklonj, nic newolj , a
na ničem se neusíanowuge, pokud djlo hlawy do­
konáno nenj.
Wůle nic nenj giného, než wětew,
z myšlenj wyrostlá, nic giného , než resultát čili
wýstřelek tolio, což hlawa powážila. Pro tu přjčinu lidé magj obyčeg ptáti se, proč bychom
práwě te n , ne pak giný skutek bylí před seBe
wzali, anebo co wůli naši k tomu přiwedio, že
z počtu rozdjlných, možných činů práwě tento
obrala a wywoíila. Tauž přjčinau se činowé člow ěk a, kterýchž drjwe powážili nemohl, nepokládagj za skutek wůle geho, a o každém u wědomj
a w rozmyslu nebylém činu se we školách řjkáwá,
že gest čin člowěka, gelikož gest žiwočich, ne
ale čin lidský, cín žiwočicha rozumem nadaného,
actio hominis non humana.
Gistým, bezpečným zkušenjm to můžeme wyhleílaťi, že každému wolenému, předsevzatému neb w
úmysl pogatému činu člowěka něgaké djlo hlawy gest
základem. Může-lit kdo nawíili swé uložiti dobré,
kteréhož nezn á, a w smyslil swém sobě ani předstawiíi nemůže ? Může-li kdo wůli swau přikloniti
k h ř j c h u , nemyslj-li, že z hřjchu toho bude mjti
rozkoš neb užitek ?
Nechí čiowek wůli swau na dobrém postawuge anebo , na zlém , w každé té přjpadnosti wůle
geho něgakým w edomjm anebo domněnjm byla ur­
čena. Béře-li před sebe dobré: myslj, že to gest mrawočestno,· a bud’ pro tuto poznalau mrawočestnost,
anebo pro znamenaný při tom swůg zisk, anebo
pro obé to spolu dobrého činu onoho objrá. Weule-li tomu na odpor wůli swau k činu, zákonem
ctnosti zapowězenému: tedy mrawné zloby činu
toho nepoznáwá, anebo poznáwá-li zlosti geho,
alespoň to si w smyslu swém předobrazuge, že
mrawTozlobným činem swé osobnj dobré rozmnožj.
Zdali kdo z nás slepě a beze wšj úwahy wuli
swau k něčemu přikládali srnj ? Zdali hodný člowěk něco w úmysl b é ř e , pokud se o to s rozu­
mem swým neporadil ? Zdali se mnohý až přjliš
nerozmeyšlj , by se wůle geho na něčem zlém a
škodném neustawila? T ak nápodobně lidé, když
wítle gegich něco neprawého a škodného wzala
před sebe, nenařjkagj na wůli, nobrž na nerozum
a nemaudrost sw au, prawjce: „Což wjm nynj,
drjwet gsem wědeti m el; kdybych se tu wěc, kterauž nynj poznáwám, dřjvve byl znáti naučil: wůle
má by se ginák byla zachowala.‘£ Co těmi a
takowýini řečmi lidé na gevvo dawagj? Nic owsem
giného, než to, že wůlé dana gest w moc hlawy ;
že rozum, bud’ gaký buď, bludný neb oswjcený,
wíidcem gest wůle; že každý clowek wolj práwe
tak , gak myslj. Kdyby čiowěk wňli swau postawiti mohl i na tom , což bedli.wě powážiw , zlo.,
neprawo a i sobě samémui swrcliowane škodliwo
býti nalezl: tedy by wůle geho byla zlořečená mo­
hutnost , při neylepsj známosti a při úplném roz­
umu hrozně blázniti.
Jéžjs Kristus tu zlau wňli, kteráž geg na křjž
přibila, při&jtalnerozumu ^ ř k a : „O tče, odpus.t
gim ; neWědjt, co činj„“ Poněwadž pak týž bož­
ský spasitel národu lidského w ěděl, že wide lidj
wždy gest práwo takow á, gakýž gest rozum a
smysl gegich : protož ,sám ráčil býti' učitelem maudrosti wěčné, a zwlástnj w cjikwi swé zřjdil staw,
kterýžby swaté prawdy náboženské lidem w smysl
uwozowal. Nestogj-li wůle,naprosto pod panstwjm
hlawy, a může-li i při neywyššjm oswjcenj , i při
neydokonillegšjin rozumu , genž se ničjm omráčili
a zmýlili n e d á , k zlému se naklonili: čemu medle
giž mládež cwičjme a vedeme Γ čem u lidem
hlásáme slowo Božj ? Čemu ehybugjcjch napo
nijnáine? čem u lidem zločinné wůle i bolestnými
a trwániiwými tresty zdrawěgšj a lepšj smysl se
wštěpuge? Že na ctnost některých lidj naprosto
spoléháme; že wěřjme gegich slovvu a přisljbenj;
že dáwáine mjsto mrawočestnéinu charakteru čili
vvůli, k činěnj dobrého stále a trwánliwě nawážené:
přjčinau toho gest, že o gegich umenj dobrého
a giných ke ctnosti wzbuzugjcjch wědomostech
nic nepochybugeine. Plakati by musela rodina
lidská z náramně nešťastného osadu swého, kdyby
wfde i tenkráte zlé woliťi mohla, když rozum,
ničjrn nezastjněný, o powinnosti prawý saud wynášj, a člowěk při konánj powinnosti swé wlastnj
swůg užitek a rozkoš swau spatřuge.
Nebuď mi tu činěn odpor, že mnohý hrozný
zločinec a nešlechetnjk welmi mnoho má domyslu
a um ěnj , a že i neyrozumněgšj člowěk někdy pa­
dá , i neymaudřegšj hřešjwá. Neb weliký zločinec
snad wšecko zná, těch ale swatých p raw d , kteréž
wůli od zlého táhnau, k sličnosti gi klonjce, špatnau má swědomost anebo žádnau ; snad má rozum
ke wšemu ginému, k činěnj dobra ale snad gest
prawým hlupcem a nedoučeným sprostákem. Co
se tkne ale prawého mudrce a nábožného člowěka,
Λν hřjchy ubjhagjcjho, opět i opět buď znamenáno,
že w některau dobu slunce rozumu býwá zatmjno,
že u wědomj našem dobré myšlenj bludným a zlým
někdy přikwačeno a přemoženo b ý w á , že w ně­
kterém okainženj člowěk práwě a spasitedlně wěřiti přestáwá, a že práwě w tom obecná mdloba
a křehkost lidská záležj. W některau chwjli wšecka maudrost a nábožnost w duši člowěka gest
poražena a rozdrcena, odešla-li ale nešťastná chwjle
tato, tedy maudrost a nábožnost we wuli geho opět
spasitedlné aučinky prowozuge.
Neburf mi tolikéž namjtáno, že člowěk nemusj wždy wuli swau sprawowati tjm , což se
práwě w silném swětle a s welikau žiwostj skrze
hlawu geho kaulj, nobrž že mu možná gest, předsewzetj swoge podlé žádostj a strádánj srdce swého strogiti. Nezapjrámt, že to práwrě gsau horké
wášně a náružiwosti, gimiž někdy spasitedlnj pomyslowé zacloněni a na něgaký čas z duše wyraženi býwagj, Cinjm ale otázku :
Gak se medle
žádosti av srdci zarozugj ? Ne-li djlem moci mysliwé?
Zdali něčeho žádati míižeme, čehož ne­
známe? Jgnoti nulla cupido. Rowně tak k žádgstem srdce, chceme-Ii ge wy myti t i , žádného
přjstupu nemáme , leč skrze hlawu , giná myšlenj
w ni wprawugjce.
Aniž posléze kdo r c i , že učenjm o určitedlnosti wůle wse učenj o přičjtánj winy a zásluhy,
učenj o trestu a odplatě poraženo býwá , že pří
wůli , ku hlawě anebo k myšlenjm přiwázané,
každý zločinec spjše za neštastnjka, politowánj
hodného, nežli za zločince pokládati se m usj, a
žehy se každý hrjšnjk tjm očištowati moh'l, že ho
hlawa geho k hrjchu přitáhla, 011 že ale za hla­
wu swau nemůže. Nebo práwě tjm , že wůle naše
předstawenjmi Smyslu našeho ustanowena býwá,
práwě tjm se o wniťřnj ceně předsewzetj a činů
lidských náležitě sauditi učjme, winu a zásluhu
lépe poznáwáme, a spolu také nahljžjme , pročby
lidé buď oduiěňowáni anebo trestáni býti měli.
Hlawa owšemt tak sprawuge w ů li, gako se stjn
na slunečných hodinách sluncem sprawuge : zdali
ale i wíile nepůsob j w hlavvu ?
Zdali to nenj
postaweno w moci člowěka , by prospěšné uměnj,
by maudrost nebeskau, by swaté náboženstwj wkládal w hlawu swau, a spasitediným w'ědomostem
swým žiwosti, gádra a sjly dodáwal ? Zdali wseliké wěřenj a newěřenj z weliké částky na wůli
člowěka nezálež] ? Apoštol Pawel Tessalonicenským napsal:
,,Prosimt wás, b r a tř j, abyste
se nedali wyrážeti z mysli swé, a kormautiti řeej,
gakoby nastáwal den Kristůw. S tu g te,. a držíež
se wydaného učen j , gemuž gste se naučilij buď
skrze ř e č , anebo skrze list nás.“ (II. Thes. 2, í.
1 5 .) Takby byl swatý Pawel nikoli psáti nesměl,
kdyby člowěk dokonce za hlawu swau nemohl, a
nikoli w stawu nebyl, leč prawdu leč blud w ni
wpvawowati. Gelikož člowěk z ne pře možité dl né
newědomosíi něco zlého p á c h á : skutek gelio owšemt gest sáni o sobě zlý a neprawý, ale žádné
winy wlastně s sebau nenese. I zemštj zákonowé
naši, a wubec zákonowé každé prozřetedlné wrchnosti lidské žádného za prawého zločince nemagj,
kterýž ze zdrawých smyslu wyšel, a w neštastném
blázněnj swém něčeho se dopustil » což samo o
sobě čili zeunitřnj powahau swau gest zloděgno.
Ježjš Kristus sám tu prawdu wystavvi!, že neumělost člowěka a g^eho nezbedný nerozum wlastně
nehřeš], a žádné winy na něg neuwozííge, an
židowským pyšným mudrlantům povvěděl: „K dy­
byste slepi b y li, hrjchu byste neměli; nynj
ale wy sami pravvjte: W idjnie, a protož hrjch
wáš zůstáwá.“ (Jan 9, 41.) Zločinec vv tom okam ženj, vv kterémž se zločinu dopauštj_, gednát
owšem dle smyslu swého, a němuž ginák gednatj
než podlé hlawy swé , [nicméně proto trestán bý­
wá , že se drjwe w lepšjm smyslu neustawil, že
prawého učenj se cizi!, a k mysli ho nepřipauštěl,
že nebogowal sám s sebau , a wzniklých w hlawě
zlých a záhubných myslenj dobrými nepřemáhal;
trestán býwá , že sice z nemocné hlawy zlého se
dočinil, ale nemoc] tauto sámt byl winen ; trestán
býwá proto, aby se na budaucj čas nemocná hlawa geho uzdrawila , a bolestný trest ku poznánj
bezpráwnosti ho přiwedl, vvíibecJ pak vv takowém
smyslu ho pevvně ustanowil, při kterémž člowěk
na wuli swé žádného zločinu neukládá. Kdo má
mnoho přisívvořeného domyslu, pečlivvě byl wychovván a náboženstvvj wyučen ; kdo poznávvá do­
b r é , an k tomu žádné pilnosti ptičjněíi nepotřeb u g e ; komu gedovvatost hrjchu a blaho ctnosti
samo o sobě bige do oči ; kdo vv íakovvých gest
postawen přjležitostech, vv kterýchž při páchán)
zlého i. neymensjlio wlastnjho zisku newidj : ten
patřj k lid e m , <»1 Boha obdařeným; ten se sice
z ctnosti swé srdečně radovvati m uže, ale ne sobě,
nobrž milosti Božj gi přičjtati má. Při wáženj
winy a zásluhy wíibec, gakož známo gest, nehledjme tak na to. což člowěk dělá, ale ga-
kým úmyslem neb gakau wulj, gakým předsevzetjm g e d n á ; abychom ale ctnost neb zlobu, vinu
neb zásluhu v ů le geho práwě ustanowili a v y ­
měřili, pečlivě skaumáine, gak byl z mladosti swé
cwičen a w eden, vv gakých žiw byl přjpadno
stech , pilně-li se učj náboženstwj, a u wjře-li s.5
cvvičj, statečně-li se pokušerijm bránj , prawého-li
ducha w sobe štěpuge a v z d ě lá v á , a gak se n a ­
máhá, aby byl maudrým, aby pravidla maudrosti
v žd y měl v ' čerstwé paměti, a aby těmito p ra ­
vid ly každé na mysl pricházegjoj zlé myšlenj hned
potlačeno bylo.
Co p:ik giž z toho, že vůle člověka my­
šlen jmi geho určena, řjzena a vedena b ý v á , následuge ? Wypadát z této zřegmé, oil žádného
vv pochybnost nepofažené prawdy mnoho důleži­
tého: gát ale, bych řeči neprodlužoval, toliko
něco toho zde dotýkám. Nacházjt se ovsem mno­
ho hřjchň a neprawostj na zem i: tomu se ale
nikoli divili nesmjme, poněvadž se na zemi
až posawáde i hrozně mnoho hlauposti a bludu
nacházj, Budaut ubozj lidé mjti lepšj v ů li, až
budím mjti lepšj rozum , lepšj známosti. Kdy­
by wůle lidská nebyla podrobena panstwj a
vládě, u m u ; kdyby mohla i neyoswjceněgšjinu
smyslu i tehdáž čeliti na odpor, když ho žádná
náružiwost nekormautj, a ze swětla geho neodmrstuge; kdyby wůle naše přirozenjm svým byla
dokonce rozpustilau, a ničjmt se wázati nedala:
museli bychom ode wšj naděge pustí t i , že sami
budeme lepšj , a že i pokolenj lidské u' inrawné
dokonalosti a \ve gdaucjm z nj blahu prospěge.
Dekugme Bohu, že wíile naše dobrau býti ínusj,
w mnu-li našem žádné temnosti, žádné wady, žádnélio neduhu n enj, a gediný-li Kristus werau \v
duši našj panuge. Přisťaupiti se míiže k wůli člo­
wěka , a protož i neyodbogněgij, i neyhoršj wůle
se oblomili a předělati d á , hlawa-li se wšj možnau měrau předěláwá.
Welemnohot sice gest prostředku k náprawe
a k mrawnéinu wzdělánj lidj , wšicknit ale w tom
gednom se zbjhagj , by se lidé učili zdrawě a gádrně mysliti , a aby prawidla maudrosti, obzwláštně té, kteráž se slowem náboženstwj mjnj, w mysl
gegich zřetedlně a zagjmawě wkládána byla. Tau
přjčinau welebný gest staw pěstaunů a učitelů mlá­
deže, dustognof gest powolánj těch, kteřjž skládánjm knih pole maudrosti a prospěšného uiněnj
platné wzděláwagj : žádný ale staw , . žádný auřad
nenj tak poctiwý , tak důležitý, prospěšný, anobrž potřebný gako ten , w kterémž nás kněžj a
duchownjch prozřetedlnost božská postawila. Iíaždý k n ě z , poznáwá-li úplně a gasně prawý záměr
powolánj swého, welmi musj progat býti wznesenostj a swatostj geho , a nemůž býti než na neyweyš horliwým konatelem powinnostj swých. S
úplným, gistým, žiwým a srdce pronikagjcjm poznánjm náboženstwj wšejchna ctnost, a se clnostj
wšecko dobré k lidem p ř ig d e , náboženstwj ale
nám duchownjm gest swěřeno ; náš duchownj au­
rati ležj w to m , bychom negen sami wěřili, nobrž
u
i weškeren lid k gádrnému poznánj a ochotnému
drženj wjry wedli.
Nám duchownjm wfde wšech lidj, genž se nás
necizj, a oprawdowj učedlnjci naši gsats, gako w
ruce dána gest. Chceme-li ale wuli swSřených a
dfuvěrně se nám oddáwagjcjch lidj naklonit! ke
wšemu dobrému: tedy při wsera wyučowánj našem
na dwogj wěc zřetel nás buď obrácen. Přední;
powinnosti, kteréž wystawugeme , negen v. ysweílugm e, ale i d í i w o d y , z r o z u m u w zatými, ge
obkládeyme, tjm samým zřetedlně ukazugjce, že bez
snažného plněnj těch od nás předloženích powinnostj, ii p řjk lad u : bez čistoty těla , bez střed­
mosti w požjwánj pokrmu a n á p o g e , bez milosrdenstwj , bez poslušenstwj k wrchnostem, obecné
blaho státi nemůže. Potom pak na kázanjch, we
škole a při každém ginem wy u owánj ukazugme,
že z plněnj každé powinnosti i také plniteli Samé­
mu zwláštnj rozkoš a užitek pocházj , a že wulsec
každý člowěk blaha swého nikde nagjti nemfiže,
leě gedno na cestě prawého šlechetenstwj. Neb
wfde člowěka buď to objrá, což dobro neb obec­
nému blahu prospěšno býti saudj, anebo to , což
sice zákonem ctnosti zapowědjno neb obecnému
dobrému škodno g e s t, o čemž ale smyslj, že tjm
osobnjho něgakého zisku dosáhne. Gestliže tedy
člowěk w obecné blaho i- wlastnj swé blaho wetkáno spatřuge, a cele-li gest ugištěn, že bez
wlastnj neywětsj škody zákonům ctnosti odbog-
ným býti nemůže: tedy wůle geho nemá dwogj
před sebau cesty, by nastaupila tu neb onu, nobrž ke ctnosti se obrátit! musj.
II.
Mohl by ale někdo celý tento prwnj djl pogednánj mého tjm zwrátiti odporem, že wůle lidská
gestswobodna, že ale práwě pro tuto swobodu wywoliti sobě může i při neylepšj známosti to neyhoršj. Tau přjčinau potřebno g e s t, bych nynj o
swobodnosti lidské wůle rozprávěl.
Přede wšjm giným oznámiti m usjm, že w
učenj o swobodné wůli člowěka zvvláštnj nezřetedln o st, zmotrclianost a pletenina v e š la , a sice ne
proto, žeby se učenj toto důkladně wyšetřiti ne­
dalo, nobrž winau učených, gegichžto rozgjmánjm se logické bystroty, zvláště pak u výkladu a
stanowenj každé duležitěgšj wěei potřebné zřetedlnosti nedostává. Negeden z nich učenj o sivobodné wůligakausi metafysickau pawnčinau obtáhl,
a nemocným rozumovánj způsobem z lehké věci
učinil těžkau, a z gasné zatmělau. T ak u přjkladu we Fichtowě filosofickém mrawoučenj tato
slowa o swobodné wůli se nacházegj : „Willensbestimmungen durch Freyheit kann man allerdings
annehmen, da die Freyheit des Willens absok.t
unter keiner Bedingung stelit, ausser der der Denkmoglichkeit } und da sie sich von dem Einílusse
des Triebes ausdriicklich losgerissen hat, Die
Freyheit, die auch ais praktisches Gesetz erwiesen
wurde, bezieht sich auf die Weltbestimmungen,
and fordert, dieselben zu erlialten, und zur Vollendung zu břinčen.“ (System der Sittenlehre von
J. G. Fichte. Jena und Leipzig 1798. S. 86. 88.)
Dle Wiessnerowa spisu (Handbuch der Uelinitionen. Leipzig 1824. 1. Theil S. 238 — 243)
negeden učený swobodau wůle rozuinj tu člowěka možnost, dle kteréž clitjti a obrati může šle­
chetné skutky , by se třebas žádosti srdce tomu
na odpor stawěly. Owšemt se swobodenstwjm
wůle rozuměti může gegj ke šlechetným úmy­
slům a předsewzetjin statnost a panstwj nad žá­
dostmi a náružiwostmi srdce, gakož pak i sám
njže wjc o tom mluwiti b u d u : ale wšak na gewě ležjj že wůle člowěka i také ginau má swobodu, swobodu, powolowati žádostem srdce, welenjm ctnosti ale čeliti na odpor.
Dle smyslu mého katolická cjrkew sainaustanowila, coby se swobodnostj wůle lidské rozuměti
mělo, a tomuto gegjmu wýkladu swobodné wíile
i proto odporni býti nemáme, poněwadž na něm
článek wjry, že člowěk swobodnau má wůli, gest
postawen.
Gižt pak dle učenj zborné cjrkwe,
kteréž w pjsmě swatéin, w spisech swatých Otců
a xv knihách slowútných učitelů zřetedlně wypowědjno gest, swobodná wůle člowěka záležj w
tom , že negen dobré, nobrž i zlé chtjti , woliti neb w umjněnj swoge wzjti může.
Pjsmo swaté na negednomt mjstě swětle dj,
že člowěk dobré i z l é , odplatu i trest má před
sebau, a že má na wůli to i ono, že to i ono zamýšleti, a leč trest leč odplatu k sobe přitáhnauti
může* „Wolám dnes za svvedka nebe i zem i, že
gsem žiwot a smrt předložil to b ě , zlořeeenstwj a
požehnánj: wywol sobe žiwot,” (V. Mogž, 30,
19.) A opět čteme w knize Eldesiastikus : »Neřjk e y : Pán gest přjčina wýstupku m éh o, on mne
takowého stwořil.
On na počátku učinil člowěka ,
a zanechal ho při swobodné wňli geho, řka : Budeš-li chtjti, zachowáš přikázanj a wjru. Předlo­
žil tobě oheň i w odu; k čemu ch ce š, wztáhnauti
můžeš ruku swau. Před lidmi gest žiwot i smrt,
a cožkoli sobě kdo obljbj, dáno bude gemu.” (Eccl. 15, 11— 19.)
Podobným způsobem i swatj
Otcowé podstatu a wlastnj povahu swobodné wňle
wykládagj. „Angeli sponte ceciderunt, quoniam <equali libramento possunt in virtutem ac vitium verge­
re. Creaturae rationales constant natura sui juris ac li­
bera , quaj in utramvis partem propendere possit,
ad eligendum bonum vel malum.” (Basilius lib. de
Sp. S. c. 16. — Con. Eun. 3. p, 81.)
Tak i
Cyril Alexandrinský napsal: „Liberae est electionis
in hominibus, et in eorum ptftestate situm, in hanc
aut illam partem deflectere, sive in dextram, sive
in sinistram , vitium dico vel virtutem.” (Lib. 4.
in Joan. pag. 394.)
A vysoce učený Jesuita
Pe tav ius, odwoláwage se na Pařjžské theology, dj:
„Eadem fidei constantia est tenendum, homini
messe liberum arbitrium, quo potest bene vel inaie
C'iiao|)is pro katol. duch. V ili. i .
2
agere.”
(T)e opificio sex dierum lili. 3. cap, 2.
N. 6.)
Zdrawý rozum lomulo katolickému učenj o
swobodné avxiIí člowěka nic odporen nenj, poněwadž zgewné g e s t , že lidé wuli swau oprawdu
buď k dobrému anebo ke zlému přikládagj, a tjm
šatným i chtěnj dobrého a zlého magj w moci swé.
Takowé swobody wiile lidské i sami tak řečenj deterministé nezapjragj.
í oni zagisté učj, že člo­
wěk nuiže zamýsleti a bráti j)řed sebe leč zlé, leč
dobré, dokládagjce spolu, ž e , zůstáwá-li wůlj
swau na gednom nebo na druhém , wždy prawá
toho přjčina w myšlenjch geho hledali se musj
l a k , že kdo nynj dle náwrhu swé hlawy objrá
zlé, i dobré by woliti mohl, kdyby smysl geho
•>yl giný.
Kdyby člowěk tak gako nerozumuj žiWočichowé následowati musel wrozených pudu a ná­
chylnost] sw ých: tedy by neměl swobodné wíile,
gakoby gj tolikéž nemel, kdyby wždy gediné to
clitjti a woliti musel, což rozumem swým čestné
býti poznáwá. Ze se pak wíile geho i po tom
táhnauti m u ž e, což * se ne se zákonem ctnosti,
nobrž gen s žádostmi geho srownáwá, prjčinau
toho gsau rozdjlná předstawenj smyslu geho,
gmenowitě předstawenj, že něco gest rozkosno
a gemu samému užitečno , a potom předstawenj,
že to samé zákonu ctnosti gest proliwno.
Ze
swobodná wule oprawdu w předstawenjch dwogjho, obapol sobě odporného, způsobu kořeny
swé ιηή , widěti se může z toho, že wíile člowěka
tjm swobodněgi k hřjchu se klonj , <xjm silněgi
předstawenj wlastnjlio zisku s předstawenjm powinnosti w lilawě geho boguge.
A na druhé
straně wůle naše tjm swobodněgi k dobrému se
nachylnge, cjm wjce předstawenjm dluhu a po­
winnosti předstawenj wlastnjlio zisku u wědomj
našem zemdleno a přemáháno býwá. Když mezi
myslenjmi našimi žádného odporu a boge nenj,
to gest, poznáwáme-li, že to, což nám samým
rozkošno a užiteeno gest, spolu také prawro gest
a náležito: wůle naše nucena gest, na prawém a
náležitém zň stati, a ku předsewzetj iieprawého a
nenáležitého žádné swobodnosti nemá, leč bychom
swobodau gegj něco naprosto giného rozuměli
chtěli.
Z toho se widj , že ureitedlnost wůle lidské,
w prwnjm cljIn tohoto rozgjmánj wyswetlená, swobody gegj negen nikoli nepolážj, nobrž zřetedlně
ukazugej gakby wůle naše swobodnau býti, a buď
dobré buď zlé objrati mohla. Swobodnát gest wůle
naše, a negen k dobrému, ale i k zlému se
obrátiti může proto, poněwadž dána gest w moc
hlaw y; hlawa ale wšeligakých smyslň a předstawe­
nj mjti může, gakž mluwj Vulgata naše: ,,Deus
reliquit hominem in manu consilii sui.” (Eccl. 15.)
Že panstwj hlawy nad wůlj swobodenstwj gegjho
nerušj, nobrž možnost swobody gegj w plněgšjm
swětle ukazuge, na tom se negeden z theologů a
myslitelů se mnau sgednáwá.
Tak u přjkladu
*
učený mnich swatého Augustina, Didakus Stimika,
dj : ,,Arbitrium versatur circa illas res, qua? non­
nisi ratione fiunt, ob eamque rem homo liber esse
dicitur, quod ratione praeditus e s t, quia valet ad
utramque partem de bono et malo disputare,
Nisi
furtum aliquo pacto bonum esse existimaret, nun­
quam illud faceret.
Quoniam igitur ratio duo
quasi bona voluntati proponit: voluntas libera est.”
(De vera relig. Lib. 2, c. 4.)
Totéž doličuge
výborný Mendelssohn , ř k a : ,.A\ule duše našj ně­
muž něco giného brati před sebe, leč gedno t o , k
čemu se w smyslu diiwodowé a pohnutky nacházegj. Mnohý se sice strachuge, žehy při učenj
tomto svvobodnosti wůle a přičjtánj v in y a zá­
sluhy stati nemohlo : ale strach geho na marném
smyšlenj čili na chimérách se zakládá, genž toli­
ko z toho po ch ázeg j, že se podstata neb bytnost
swobodné v ůle nezřetedlně wyměřuge a vykládá.”
(Abhandlung iiber die Wahrscheinlichkeit.)
Nenj-li giž o tom žádné pochybnosti, že wůle
naše negen dobré, nobrž i zlé woliti může, a že
práwě w tom svoboda gegj záležj : nebuď o tom
pochybowáno , že swoboda vůle prawau gest nedokonalostj , neb raděgi obecnau nemocj lidskau,
z těch samých přjčin od Boha dopuštěnau, za
kterýmiž prozřetedlnost geho i smrtedlnost naši a
podobné wěci dopauštj.
Bůh gest také bytnostj
na výsost swobodnau, a gelio swoboda owšem k
ostatnjm nesnrjrným dokonalostem geho náležj:
zdaliž ale geho swoboda gest takowau, gako swo-
η
bodá lidské wule našj? Zdali i geho wfde na ně­
čem zlém zůstali muže, iak gako wfde naše?
Pokud tedy swoboda lidské wfde i hrjchu gest
schopna, potud nikoli nebuď gmjna za dokonalost,
tak gako i bludná domněnj naše, zatmjwánj roz­
umu a bog swětla s temnostj w hlawě nasj, z
čehož swoboda hřesenj wlastně pocházj, za žádnau
dokonalost mjti se nemůže.
Proč nicméně Bretschneider, K ant, Witting,
Reinhard, Lenošek a mnozj ginj swobodnau wfiliza
dokonalost, a sice za neywyssj dokonalost člowěka
pokládagj ? Oni swobodné wfdi ten rozum dáwagj,
w kterémž i božská wfde gest swobodnau; dle
smyslu gegich swobodná wfde gest ta , kteráž nic
zlého a liřjsného neobjrá, kteráž nestogj pod kru­
tým ghem tělesenstwj a giných náružiwostj,
kteráž gedno rozumem se sprawuge, a welenjm
geho za dosti činj.
Gát nikoli nezapjrám , že
swobodnost w fde, w dotčeném smyslu powážená,
prawau gest dokonalostj , anobrž dokládám , že
každý gest powinen, wšj možnau snažnost] na
tom pracowati, by žádosti swoge zcela měl w
moci s w é , a aby wfde g e h o , nic na srdce neliledjc, toliko rozkazy umu wykonáwala. Neb iná-li
člowěk prawau toho powědomosť, coby mu činiti
náleželo, a naučil-li se wládnauti srdcem swým tak,
že mu w čestné úmysly geho žádné překážky
newkládá : tedy gest na wrchu wšeho šlechetenstwj,
a nic nad to wýse od něho se žádati nemůže.
Ačkoli wšak gisto
gest } že každý člowěk
králowskau onu swobodu djtek Božj cli za neydražšj poklad nijti, a s neywětšj horliwostj sobe
přiwlastiíowati má ; ačkoli i o tom žádné pochy­
bnosti nenj , že někteřj lidé této sxvobody w skut­
ku dosahugj, a β pomocj Božj každý gj účasten
býti muže: nicméně přewzácné toto swoboden­
stwj wůle prwnjm toliko lidem přistwořeno bylo,
a toliko až ku pádu gegich trwalo. Prwotnj .1 0 ditiowé naši hřjchem swým púwodnj té přeutěšené
swobody wůle poněkud potratili , poněwadž wůle
gegich, dřjwe gen k dobrému nakloněná, napotom
i k zlému se nachýlila, anebo swobody dostala,
rozumu 11a odpor nezřjzenýin žádostem srdce se
poddáwati.
Wšickni pak gegich potomkowré onu
hřjchem zniklau mdlobu a nestatečnost wůle gakožto žalostné dědictwj s sebau na swět přinášegj,
to g est, giž při počet] gegich gim do duše wštjpena býwá ta swobodnost w ů le , kteráž negen
ctnosti, nobrž i hřjchu a rieprawosti slaužiti může.
Zamjtát sice cjrkew katolická lutheranské , zasmu­
šilé učenj, žeby w ule lidská pádem prwnjch rodičů
zauplna se porušila, tak žeby „žádný žiwý člowěk
od Adamowa pádu nalezen nebyl , kterýžby přiká­
zán] Božj dokonale zachowáwati mohl.”
(Ko­
menského praxis pietatis I. djl kap. 42.) Nicmé­
ně podolmau wěrau zawrhuge smysl tě c h , kteřjž
se domnjwagj, že lidská wůle po pádu Adamowě
k zlému se nenakloiíuge, žádostem 11a odpor wždy
toliko dobré o b jrá , a nápadné tau nadána gest
swobodau, kteráž se při Bohu nacházj.
Každý čIow'fek se swatým Pawlem wolati mu-
sj : „Cjtjm w tělesenstwj swém giný zákon, odporugjcj zákonu ducha m éh o, a íinjcj mne otrokem
hřjcha. Gá bjdný člowěk, kdo mne wyswobodj od
tělesenstwj mého, půwodu bjdy mé i’” (lljm. 7,
24. 25.) I neymaudřegšj a w prawé wjře neypewněgi ustanowený člowěk předčet gest gen člowěkem, kterýž se zapoinenauti, a tomu neylepšjmu,
což se znáti naučil, na odpor gednati muže. Dawid
byl gistě muž wýtečného náboženstwj a neobyčegného oswjcenj, ale předce nebyl prost té přirozené
křehkosti a w a d y , té swobodnosti, kteráž i neymaudřegšjho w nešíastnau chwjli zatiněnj rozumu
geho k hrjchu přiwésti m u ž e , gehož se dřjwe z
té duse hrozil,
Dawid , zočiw manželku Uriášow u, a n a s e k a u p á , přemožen byl mocným pokušenjm myšlenj s w ý c h , poznalé swaté prawdy w
duši geho byly zatemněny a wšj sjly zbaweny, a
wůle geho, w zbauřenj smyslu, k cizoložstwj
přitažená, swobodnau se býti ukázala.
Wědomj
naše z přirozenj swého té gest wlastnosti, že se w
něm každau chwjli toliko někteřj pomyslowé nacházegj.
Každý z nás množstwj dobrých wěcj
znáti může , wšak ale wšecky mu pogednau před
oeiina nestogj; nobrž toliko w gistérn pořádku,
gedria za druhau, mu na pamět přicházegj, anebo
hlawu geho probjhagj. Pomyslowé naši tu tolikéž
přirozenau wlastnost m a g j, že ti, genž práwě
neywětšjho blesku dostáwagj, ostatnjch z.atemňugj,
a gako ke dnu anebo k prohlubni wědomj násilně
tisknau.
Z toho tedy , že někdo celau dušj spa-
sitedlnau prawdu něgakau wěřj , nikoli nepocházj,
že podlé té prawdy i také gednali bude. Muž
přifjjíi okamženj , w kterémž na tuto prawdu tak
mysliti nebude, gakoby gj nikdy nebyl p o zn al, a
gakoby gj w duši geho ani nebylo.
Každý tedy člo v ěk , dokud gest člověkem,
vůli podržuge, kteráž sice někdy, spanilým smy­
slem gsauc určena, k ctnosti se chýlj, někdy ale
zablesknutjm bludných zdánj podtržena, a k před­
sevzetí hřjchu přiwedena býwá.
Z tohot ale nikoli nenásleduge, žeby se člo­
v ěk hřjchu uchowati nemohl, a liřešj-li, žeby se
dokonce w mysli swé upokogiti mohl, a trestán
býti nesměl. Tomu na odpor z toho, že swobodnau má wůli, kteráž leč prawdau leč bludem urče­
na býti může, to následuge , že se bez přestánj
spasitedlným pravdám učiti, a pravidla maudrosti,
pravidla náboženstwj tak w sobě utwrzowati a obžiwowati m á , by mu w nižádném pokušenj u v ě ­
dom] zasloněna a z mysli vyražena býti nemohla.
K tomu nás zbuzuge swatý biskup Diadochus, an
d j : „Liberi arbitrii potestas est voluntas animae
rationalis, quas prompte movetur, quo velit.
Cui
quidem tunc suadebimus, ut ad bonum tantum
prompta s it, cum memoriam mali bonis cogitatio­
nibus comsumpserimus.” (De perfect. Spirit, cap.
5.) Budeme-li dokonale „vykrm eni slowy wjry a
prawého u č e n j ( L T im .4 , 6 , ) ,,budeme-li státi,
magjce podpásaná bedra swá prawdau ; wezmeme-li
šíjí wjry proíi ohniwým šjpňm pokušitele; ozbro-
A
gjme-Ii se mečem ducha, genž gest slowo Božj” :
(Efes. 6, 1 4 —18.) tedy k neywětšj sw'é zásluze a
gisté, hogné odplatě z neštastné oné swobody,
hřjchem Adamowým zděděné , přeneseni budeme
Λν přeblaženau swobodu djtek B ožjch , w onu
swobodu w ů le , kterauž mjnil božský- učitel náš,
an ř e k l : „Gestliže zíistanete w řeči mé: bndete
práwě učedlnjci mogi, a poznáte prawdu, prawda
pak wás wyswobodj. Každý kdož činj hřjch,
služebnjk gest hřjcha.” (Jan 8, 31— 34.)
2. O z i m o t ě d i i c Ιιο ιυ η fm>
Ort
Josefa Černého,
b y w a liílio a d m in is tr á to r a u K a rm clitá n ck »
P ř i p o m e n u t j.
-Ačkoli téměř wšecky bohoslownj nauky a wědomosti za našeho wěku prospěšně se wzděláwagj,
obgasňugj a rozšiřugj, nicméně uměnj ascetické
wjce než půl stoleíj ladem le žj, ledwa že ně­
které
semjnko semo tamo gest rozhozeno.
Neb kromě Mjchala Sailera, Sambuky, nemnoho
půwodnjch wzdelawatelů Ascetiky čjtáme. Nedo­
statek tento nahljžegjce mnozj bohomyslnj muži,
a uwažugjce při tom, gak škodliwě toto zanedbám
wánj Ascetiky pfisobj na vvedenj pastýřského auřad u , zwláště pak na zpowědlnictwj a sprawowánj
dusj, na wyššjm stupni křeslanské dokonalosti stogjcjch, počali gsau w těchto posledních létech ně­
které wýborněgšj, staré ascetické spisy, novvýin
wšak rauchem přikrášlené, wydáwati, clitjce aspoň
takto potřebě nyněgšjho wěku přispěti a mezeru
tuto wyplniti.
W gazyku českém nemáme sice tak hognau
zásobu starých kněh ascetických, nicméně některé
wýtečněgšj , a pro lid obecný užitečné spisy máme
i my \v češtinu přeložené; ležj ale na wětšjm djle
xv knihownách opowržené, a čekagj přjzniwěgšjch
času k swému wydánj. Tjmto nedostatkem powzbuzen předevvzal gsein sobě následugjcj, posud wehni
málo známé ascetické pogednánj , z Augšpurských
duchownjch konferencj, r. 1831. wyňaté, přeložili.
Gsauí tu owšem toliko prwnj základy Ascetiky po­
loženy , a co se tu p ředk lád á, gest gen krátce
nastjněno; wšak poněwadž wšecko w přirozeném
pořádku gest sestaweno , učením pjsma swatého a
katolické cjrkwe upodstatněno, a mimo to wšeho
mysticisinu a neologismu prosto a čisto: daufám,
že aspoii některým p. p. čtenářům w hod přigde,
an dle této saustawy nábytek swého wlastnjho
vvědomj, čtenj a zkušenj spořádati, a w swé pa­
měti bytelněgi upewniti moci budau. Snad se tjm­
to začátkem někdo z učených p. p. wlastencíi k
wzdělánj gednotliwé neb speciálnj ascetiky powzbudj
a naši literaturu gj obdařj. —
i* ř e l i l e d.
Že pastýř duchownj swěřené sobě stádce k
wnitřnjmu neb duchownjmu životu slovem i
skutkem wésti m á , dokazuje giž gméno geho.
Má-Ii ale téťo povinnosti zadost učinili, potřebj mu
wěděti, w čem život duchownj podstatně záležj;
kterak totiž smyslj, cjtj a gedná člowěk, w němž
život ten milostj Božj gest vzešel? On musj oprawdowau bohomyslnost od liché a klamné tv á r ­
nosti gegj uměti rozeznati; následovně znáti musj
wšecky poklésky a zablauzenj, která se w tauženj
po dokonalosti naskytugj, a wěděti, z gakýcli
pramenil obyčegně wyplýwagj, a gakýini pro­
středky gim wstřjc wkročiti dlužno. Na tyto
otázky av přjtoinném pogednánj w krátkosti se
odpowjdá.
A.
W čem zá le žj žiw ot duchownj ?
1.
Člověk přigal od svého Stvořitele dvogj
přirozenost, tělesnau a duchownj. Gakož tělo swé
zákony a žádosti má, tak též i duch. Oddáwá-li
se člowěk naprosto gen tělesnosti swé, býwá geho
žiwot ;p auze tělesn ý. Nasleduge-li pak zákonu
ducha, žiw gest duchowně.
2.
Člověk wyšel z rukau swého Stvořitele newinný, swatý, sprawedliwý. (Kaz. V II, 30.) Dokawád w nevinnosti trw al, nebylo w žádostech
geho ani sporu, ani rozdwogenj.
Duch geho
wládl poklidně, tělesnost byla inu podrobena, W
tomto blaženém stavvu swé newinnosli měl gen
gedinc poznán/ — poznán} dobrého. Geho
wíile směřowala rowně gen k gednomu c jli, totiž
k posluSenstwj swému Stwořiteli. Ciniti dobře, a
Bohu se zaljbiti, byla gediná žádost geho. l)okawád člowěk newinný, swatý a sprawedliwý byl,
žiw byl dle d u c h a , — duchowně w auplném
mjru gak s Bohem, tak i s sebau samým, i spřjrodau, požjwage swaté swobody, utěšenosti a radosti
ducha.
Adam byl pokaiísen, a tjm zgitřila se w něm
žádost tělesná proti rozkazu zákona swatého. Geho wíile naklonila se w témž pokušenj k upokogenj
žádosti tělesné na odpor zákonu wznešeněgsjmu. —
On zhřešil. — W té samé hodině, w kteréž zhře­
šil, nastal také geho saud; w té hodině wypadl
Adain z díistognosti sw é, z prwotnj swatosti a
sprawedlnosti; odpadl od Boha, pramene swětla,
žiwota a blaženosti. Geho duch klesl w poddannost těla, učiněn gsa geho otrokem. Gak mile tě-'
lesnost swjtězila a přewahy nabyla nad duchem,
gaký mohl býti geho žiwot, než tělesný, w němž
totiž žádostem těla otročil.
4.
,,Gako skrze gednoho člowěka hřjch na tento
swět wsel, a skrze hřjch smrt, a tak na wšecky
lidi smrt přišla, proto že w něm wšickni hřešili.41 Hjm.
V, 12. Tjm tedy způsobem gsau wšiekni lidé hřjšnjci, a pro liřjch smrti (ducliownj i tělesné) za­
prodáni. Stavv prwnjho člowěka po pádu gest
tedy staw přirozený wšech synů lidských. Sami
ze sebe nemohau mjti giného žiwota, než gaký
Adamňw žiwot byl po pádu.
Tento nám nynj přirozený žiwota způsob wypisuge apoštol Pawel w listu swém k lij ni. 7,
14 — 24. „Wjmet zagisté , že zákon gest duchownj (ctných úmyslů a citů žádá) , ale gá gsem
tělesný , prodaný pod hřjchem. Nebo co činjm,
neschwalugi, nebo ne činjm toho dobrého, co chci,
ale činjm to zlé, kteréž potom mám w nenáwisti.
Gestližet pak což nechci, to činjm, tedy powolugi
zákonu, že gest dobrý. Nynj pak ne g á to či­
njm , ale kterýž přebýwá we mně liřjch. Wjm
totiž, že we mně, to gest w těle mém nic dobrého
nepřebýwá, nebo wůle gest při mně, ale činěnj
dobrého nenalezám. Nebo nečinjm toho dobrého,
kteréž ch c i, ale činjm to zlé, kteréhož nechci.
Pakli čehož nechci, to činjm: tedy giž ne gá činjm
to, ale liřjch , kterýž přebýwá we mně. Nalézám
tedy takowý při sobě zákon, když chci činili do­
bré, že se mne přidržj zlé. Nebo s§ kochám w
zákoně Iiožjni, podlé wniířnjho člowěka : ale widjm giný zákon w audech swých, odporugjcj zá­
konu mysli mé, gjmagjcj mne w zákonu liřjcha,
genž gest w audech mých. Neštastný gá člowěk,
kdo mne wyswobodj z těla smrti této ?“ Tak
wzdychne zagisté gedenkaždý, kdokoli prwomj
welebnosíi a nyněgšjhosnjženj soběpowědoin gest;
kdo wznešené powolánj swé, a k dosaženj geho
swau mdlobu poznáwá, gelikož w snaženj swém po
swobodě, chtěge zákonem ducha se řjditi, ustawičně
shledáwá, kterak přewahugjcj tělesnostj se wšech
stran sewřen a gako opaután gest, a nikterak okowy tyto rozkotati a z téhož hanebného těžkého
gha wyprostiti se nemůže. Při wsem usilowánj
nedowedeme to dále , než že s apoštolem zwolati
musjíne: Nešíastný gá člowěk, kdo mne wyswobodj z těla smrti této ?
5.
K žiwotu duchownjmu newyhnutedlně se pohledáwá, by duch prwnj swé swobody opět dosáhl;
nebo swoboden musj býti duch nás, má-li dle p ři­
rozenosti swé aueinkowati. Následowně musj se s
člowěkem takowá změna státi, aby prwotnj pořá­
dek opět nawrácen b y !, aby totiž njzké náklon­
nosti w yššjch, tělesenstwj ducha, duch pak Boha
poslušným se stal. Práwě w tomto pokořenj se
B o h u , anebo což gedno gest, w srownánj geho
s wíilj Božj záležj prawá swoboda našeho ducha.
Podrobenjm se wyššjmu nestáwá se člowěk otro­
kem, nobrž pokořenjm se tomu, což nižšj, méně
díistogné gest, než on. Protož dj Kristus: „Kaž­
dý, kdo činj hřjch, gest otrok hřjcha.“ Jan 8, 38.
Kdož pak činj wůli Božj, oprawdowé swobody požjwá, nebo zachowáwá swau dustognost, piawost,
ušlechtilost.
Takowá pak proměna, kterauž se člowěku
prawá swobotla nawracuge, a tělesnost podrobuge
duchu, muže se gediné skrze milost Božj vv Kristu
Ježjsi stati. I to doswědčuge apoštol w listu k
íljm. 7, 24. Když sobě byl na bjdu swau potaužil, řka: Kdo mne wyswobodj z těla této smrti?
odpowjdá s weseljm : „Milost B ožj skrze Jež/se
Krista Pána našeho.u W listě k Titowi pjse :
111, 3 - 7 . B y lit gsme zugisté i m y n ěkd y nesm y­
s ln ý n e w ě řjc j, blam ljcj, slaužjce žádostem a
rozkošem rozličn ým , w zlosti a záwisti bydljee ,
nenáwisli hodni , wespolek se w adjce. A le k d y ž
se okázala dobrota a w ljdnosl Spasitele našeho
Boha, ne ze skutku sprawedlnosti, kteréž bychom
byli m y činili, ale podlé pouhého m ilosrdenstwj
sivého spaseny nás učinil skrze obmylj druhého
n a ro zen i, obnowenj Ducha swatého, kteréhož
ivylil na nás hogně, skrze Ježjše Krista Spasi­
tele našeho , abychom ospraw edlněni gsauce
milost/ gelio, byli dědicowé podlé naděge žiivota ivěčné ho <u
7.
Člowěk, oswObozený skrze milost Božj, nenj
giž poddán zákonu w audech geho panugjcjmu,
nobrž milosti. Tato wládne nynj nad njin, gako
prwé hřjch w něm wládl; pakli se gen člowěk pusobenj gegjmu neprotiwj, a spolu s nj se přičinj ;
neb milost Božj nepamige nad wíilj nasj takowým násiljm, gakýmž dřjwe hřjch wládnul; ale
ponauká geg toliko a zwe, posilugjc geg k zwjtězenj nad žádostmi a k ostřjhánj sprawedlnosti.
j,Neb,tf dj apoštol k Rjm. V III, 2 — 6. „zákon
ducha obžiwugjcj w Kristu Ježjši vyprostil mne od
zákona hřjchu a smrti. Nebo seč nemohl býti zá­
kon (Mogžjšuw), w čem byl mdlý skrze tě lo , to
učinil Bůh, poslaw Syna svého w podobenstwj těla
h ř j c h a , a pro liřjch potupil liřjch na těle, aby
spravedlnost, kterauž zákon od nás mjti chtěl,
vyplněna byla skrze nás, kteřj nechodjme podlé
těla, ale podlé ducha. T i zagisté, kteřj gsau po­
dlé těla živi, oblibugj to, co gest těla; ale ti, kteřj
gsau živi podlé ducha, oblibugj to, což gest ducha.
Tělesný pak smysl gest smrt; smysl ale ducliownj
gest žiwot a pokog.“ S vyproštenjm ducha z otroetwj těla počjná se nowý žiwot — žiwot du­
cliownj.
.
8
Pňwod ducha obžiwugjcj gest milost Božj.
Wyrozumjwámt pak tauto milostj píisobenj Buchá
swatého, kterýž se bud’ swětlem , láskou neb moc/
nazýwá; sw ětlem , an mysl a rozum k poznánj
prawdy oswěcuge; lá sk a li , gelikož cit a srdce
člowěka rozněcuge k milowánj wěcj nebeských;
moc/' neb sílau se nazýwá, poněvadž mdlau a
wrtkawau wuli člowěka posiluge, oprawuge a pozdwihuge.
Gako obžiwuge duše člowěka zewnitřnjho, tak obžiwuge milost člowěka wnitřnjho, wzbuzugjc a naprawugjc weškerau činnost ge­
ho, — bez uginy wšak svobody geho. Bez léto
obžiwugjcj moci nenj možno duchowně žiwn b ý ti;
nebot gen ti, kteřj duchem Božjm wedeni býwagj,
gsau synowé Božj. líjm. Vili, 14.
9.
Tento pak obžiwugjcj píiwod (Duch sw.) píisobj a obžiwuge vv nás zá klu d n j moc duchownjho
žiwota — w jru , by nás k lásce wzbuzowala a \v
naděgi oblažowala.
W jru tedy Duchem swatým
Wzbuzenau prowázegj co nerozdjlné družky naděge
a lá s k a ; neb tentýž duch, kterýž wjru wzbuziige,
ožiwuge w nás i naděgi a rozněcuge lásku. Wjra
nemůže býti nikdý osamělá bez naděge a lásky;
sic by nebyla žiwá, aniž Duchem sw. způsobena*
nobrž bylaby toliko plod přirozeného rozumu lidského. Následowíiě přináležj w jra, naděge a lá­
ska w gednotu, a w tomto sgednocenj zakládá se
duchownj žiwot člowěka*
«) W jrau držj se člowěk Boha, wěčné praw d y , kterauž we wšech zgewenjch geho uznáwá a
w uctiwosti má. Cenu a mocnost wjry popisuge
apoštol w listu k Židíim kap. 11., nazýwage' gi
podstat, au wěcj naděgných, a důwodem neomylným
neviditelných. A sw. Jan dj : T o t gest wjtězstwj,
kteréž přemáhá sw ět, w jra naše*
li) Naděge držj se B o h a , co wěčné lásky,
obgjmagjc wi ecka zasljbenj Božj w Kristu»
O
nj psáno g e s t: Naděge nezahanbuge (ne­
klame); nebot (máme záwdawek.) láska Božj roz­
lita gest w srdejch našich skrze Ducha swatého,
líjm. V, 5.
ťnsojiis jiro katol. cílích. VIII.
1.
3
A o p ě t; Každý, ktlo má tuto naděgi Λν něm,
poswěcuge sebe, gakož i on swatý gest.
1. Jan
3, 3.
c) IjfísJia obgjmá Boha srdečnau radostj, gakožto neskončenau swalosf. , gako swrchowané
dobro , a práwě proto co wěčnau krásu.
Láska dj: Přikázán] geho negsau těžká. 1.
Jan 5 , 3 . A s Pavlem : W tom we wšein přemá­
háme (wjtězjme) s pomocj to h o , kterýž nás zamilowal. iljm. VII, 37.
10
.
Pokudž w jra , naděge a láska darowé g-sau
Bohem nám udělen j, božskau pxisobj mocj k auplnému obnowenj, poswěcenj a oblaženj člowěka.
Protož se také w pjsině sw. w jře, tak gako lásce
přepodiwnj aucinkowé připisuoj. Gak dalece se wj­
ra , naděge a láska k Bohu w ztahugj, Boha obgjmagj, přenášegj člowěka z pozemského w božský
žiwel, tak že ne giž sobě sainémii, aniž swětu, nobrž Bohu žiw gest.
Za tau přjčinau prawj Apoštol: „Obcowánj
naše gest w nebesjcli.” Filip. 111, 20. A opět:
Powstali-li gste s Kristem, hledeyte, co swrchu gest,
kde Kristus sedj na prawici Božj. O wěci, kteréž
swrchu gsau, jiečugte, ne o t y , kteréž gsau na
zemi. Nebo s Kristem zemřeli gste, a žiwot váš
skryt gest s Kristem w Bohu. Když pak se ukáže
Kristus, žiwot wáš, tedy i wy ukážete se s njm w
sláwě.”
Kolos. III, 1— 4.
Gewj se tedy žiwot ducliown] w jrau, naděgj
a láskau, a skrze ne spogen býwá s Bohem, pra­
menem žiwota.
Žiwot pak ten nemá se toliko
sliledáwati u pastýřů duchovvnjch, nobrž wesměs u
wsech křestanň. Nebo Apoštol d j : Kteřjkoli podlé
žádostj těla žiwi gsau, Bobu se Ijbiti nemohau;
λvy pak negste w těle, nobrž w duchu, gestli vvsak
duch Božj přebýwá we wás.
Pakli kdo ducha
Kristowa nemá, tent nenj geho.
K Bjm. VIII,
8 —9.
12.
Tento duchownj žiwot obgewuge se we swém
rozwjgenj w nesčjslných způsobech a stupnjch.
Někteřj gsau dle smýšlenj duchownjho děti, někteřj mládenci, někteřj mužj. Od prwnj nedospělosti až k auplné dokonalosti daleká gest cesta.
Za tauto přjčinau nemáme nikdý w žiwotě duchownjm na témž stupni zůstáwati, nobrž máme wždy
wýse a wýše postupowati; ustawičně prospjwati
milostj; růsti a v poznán], utwrzowati se u w jře,
upewňowati w naděgí, zdokonalowati se w lásce.
Nehodno gest pořáde dětmi zůstáwati, nobrž máme
k mládenectwj, k mužstwj KristoAvu dospjwati.
Protož prosil Apoštol za swé Efesské l í í , 14 — 19.
řka : ,^Ριο tu přjěinu klekám na kolena swá k
Otci Pána našeho Ježjše Krista , z něhož se wšeliké otcowstwo na nebi i na zemi gm enuge, aby
wám dal podlé bohaístwj sláwy swé mocně posil­
něnu býti skrze ducha swého na wnitřnjm člowěku,
aby Kristus přebýwal skrze wjru w srdcjch wasjch, abyste w lásce wkořeněni a založeni gsauce, mohli pocliopiti se wšemi swatými, která gest
širokost, a dlaidiost, a wysokost, a hlubokost,
(lásky Božj) a také mohli poznati, že láska Božj
wšelikau známost přewyšuge, a abyste naplněni
byli wšelikau plnostj Božj.”
13.
Přislušjt owšem,, aby spráwce dušj, gakožto
pestaun duchownjho žiwota na wyssjm stupni do­
konalosti stál. Kterak muže giným maudrau radau přispeti, a prawau cestu gim ukázati, nezná-li rozličné cesty a stupně duchownjho žiwota,
a to sice negen od slyšenj, nobrž z wlastnj
zkušenosti? On tedy má gakožto wudce lidu to
zwláštnj powolánj, by wedlé swé možnosti na neywyššj stupeň křesťanské dokonalosti se wznesl.
Wěřjcj nemagj na něm mjti učiteie podobného zákonnjkíim, alebrž obraz podobný apoštolům; ne
giž djtě, ale otce w Kristu.
On se gen ten­
kráte nazývvá oprawdowě duchownjm, když du­
chowně žiw g e s t ; tu se také wšjm práwem dwogj cti hodným nazýw á; nebo co muže člowěku uděliti prawé hodnosti, gako duchownj dokonalost,
a ono snaženj gi w okresu swém zwelebowati a
rozsiřowati.
u.
Pastýř duchownj má tedy wésti žiwot w
prawém smyslu téhož slowa; gakožto zaswěcenec
Božj má gen pro B o h a , w Bohu a s Bohem
žiw b/ti. Ačkolhv Λνβ swětě obcugjcj, má nic­
méně mysl předce od svvěta čistau a neporušenau
ostřjhati, by co kněz Neywyššjlio Čistau a neposkwrněnau obět přinášeli mohl.
Cjm wjce ducliownj s Bohem žhv gest, a
swé srdce od ducha swětského ostřjhá, tjm wolněgi se rozwjgj a pohybuge žiwot ducha.
Hlawnj pak cwičenj duchownjho žiwota gest
a) modlitba a b) zapjránj sebe samého.
15.
Modlitba powažuge se zde w obsjrném wýznamu téhož slowa, a wyrozutnjwá se gj wseliké
cwičenj ducha , w kterémž s Bohem obcugeme.
Sem tedy p a t ř j :
a) Modlitba w užšjtn smyslu tak řečená,
b) Itozgj inánj ,
c) Nábožné čjtánj slowa Božjho, gakož i knih
od bohomyslných mužu sepsaných.
16.
Modlitba gest pozdwiženj djtěcjho srdce k
Bohu, kteréž se buď w klaněnj, w djkůčiněnj, w
odewzdánj anebo w prosbách před Bohem wyléwá. Modlitba gest wždy cwičenj wjry, nadě­
ge a lá s k y ; nebo zdali možno modliti sc bez
wjry? Zdali bez naděge, anebo bez lásky?
Gakož tedy modlitba gest cwičenj se w těchto
ctnostech, tak gest také wýgew a posila wnitřnjho žiwota; nebo každým cwičenjm ctnosti zamciuigj se.
Mi ino to spoguge nás modlitba s Bohem,
genž gest pramen milostj, swětla i žiwota. Skr­
ze modlitbu nabjráme takměř z pramene samého
nowého swětla k upewněnj wjry, nowé radosti k
potwrzenj naděge, nowého podpalu k roznjcenj
lásky. — Kdo se nemodljwá, nemá ducliownjho
žiwota w sobe; kdo se nedbale modljwá, má žiwot mdlý. Každý, kdo wedlé ducha žiw gest,
rozkoš nalézá w modlitbě.
Někteřj bohomyslnj učitelowé nazýwali mo­
dlitbu dechem žiwota ducliownjho, dáwagjce tjm
na rozum, gak newyhnutedlně potřebná gest mo­
dlitba k zacliowánj žiwota ducliownjho.
17.
Wšickni Svvatj byli milownjci modlitby, i
giné k nj wzbuzowali. Syn Božj oddělil se začasté od swých učedlnjkň, a w samotu se odebral,
by na modlitbách trwati mohl.
Před důležitými
předsewzetjmi stráwil celé noci w modlenj. P ro­
rok Isaiás přpdpowěděl o něm, w kap. 11, 3 .:
A n a p ln j geg duch bázně Ilospodinowy. Značněgi nemohl w řeči lidské wypodobniti ustawičné
obcowánj geho neyswětěgsj duse s Otcem nebe­
ským.
Gakož nám ale sám w sobě pozůstawil
přjklad, tak podobně i slowy k ustawičné mo­
dlitbě nás wzbuzuge.
Rowně tak napomjnali i Apoštolé w listech
swých k stálé modlitbě: Zpjw eyfe a pleseyle w
srdcjch sw ých w P á n u ; d jk y činjce ze wseho
Bohu Otci we giné nu P ána našeho Ježjše Kri­
sta. Efes. V, 19 —‘20.
Wšelikau modlitbau a prosbau modlete se
každého času W duchu. Ef. VI, 18,
Bez pře­
stály se modlete. I. Tes. V, 17.
Kdo vv přjtomnosti Božj obcuge, s iáskau k
Bohu \v srdci a se shromážděnau myslj, tent bez
přestáuj se modlj.
18.
Biih vv toru mdlobám našim hogne ku po­
moci přispjvvá; nebot on gest, kterýž dar mo­
dlitby uděluge, a gj vv nás působj. Uděluget
pak gi tjm štědřegi, čjin wěrněgi dosažené milo­
sti horJiwým cwičenjm vvynakládáme. Protož pjse Apoštol k lijm. V111, 26. : T é ž taká i Duch
sw. nápomocen gest mdlobě n a š j; nebot zač
bychom se m ěli \modlili, gak s lu ij, sam i n e w /m e: ale sám Duch pros/ za nás lkánjm i
new ypraw itedlným i,
Opravvdovvá tedy modlitba nenj ani tak sku­
tek lidský, gakož aučinek milosti Božj. Gak lehce
vvznášj se duch lidský k nebesům, an milost
Božj geg pozdwihuge a nese!
19.
Mimo to přispjvvá Bůh mdlobě našj i tjm ku
pomoci, že nVodlitelum začasté Ijbeznau útěchu,
newypravvitelnau rozkoš uděluge, a ge tudy vv
bohomyslnein obcovvánj utwrzuge a posiliíuge.
1 akoweho potěšenj uděluge Bůh neyvvjce na po­
čátku geště slabým djtkám sw ým , chtě ge takořka těmito lahůdkami k sobě přilákati a gim služ­
bu swau a žiwot duchownj osladili a zlahoduitr,
neboí
poznáwati m agj
geh o
gak laskawý a přjw ětiw ý
d jt k y ,
gest Pán náš, gak ne-
skoněeně gim wynahražuge, co
opauštěgj.
a okaušeti,
z lásky k němu
Někdy také i dospělým djtkáin slad-
kostj duchow njch uděluge k oběerstwenj g eg ich po
přestálých zkauškách
a hořkostech,
a na důkaz
swého \v nich zaljbenj.
K do
okusil,
gaké blažitedlné nebeské m oci
do sebe má m od litb a ;
djtěcjh o
kdo
onu rozkoš p ocjtil z
obcow ánj s Bohem
p ok og srdce, posilu k ctnosti
w y p lýw a gjcj ;
kdo
z m odlitby nabyl,
ten gistě každau hodinku m odlitby w ysoce wážiti b u d e ,
a m odlitbu za neyblažitelněgšj zaměst-
nánj p o č te ,
gsa
přesw ědčen ,
že oprawdowého
posivěcenj gediné z obcow ánj s Bohem dostati se
nám může,
20 .
O dgjm á-li náin
alé někdy
lahodnosti a potěšen j,
chut
a w yprahlost,
dušeni přiházjw á:
Bůh w
modlitbě
sesjlage nám gakausi ne-
co ž
tedy i
se začasté
i zbožným
samo toto zbawenj ra­
dosti ducliownj přispjwati má k rozm nožen] wnitřnjho žiwota.
O dgjm age nám Bůh
šenj, ch ce nás o d w y k a ti,
němu
o č is til,
potě­
a takměř odstavyiti od
těchto duchow njch lahůdek, aby
ši k
tohoto
abychom
tudy lásku na­
uwykali milowati
Boha pro něho samého, ne pak pro radost a slad­
kost, kterauž nám poskytuge.
Oprawdowá láska,
dj Tom áš Kem penský, nade wšecky dary k dárci
se wznášj. *)
21.
také rozgjmánj, t. g .
K m odlitbě přináležj
saukromné přemyšlowánj o Bohu, geh o zgew en jch ,
o
zázracjcli
geh o wšemohaucnosti,
maudrosti a
lásky.
Skrze rozgjmánj učjme se w žd y gasněgi d o­
konalosti božské poznávvati, a tudy w ždy wraucněgsj
láskau k
m agjcj
tudy
býw á
němu zahořjwáme.
obyčegně w
způsob ilegsj
Duse ro zg j-
klidněgšjm
staw u,
k wnjmánj praw dy,
a
a k sku­
tečnému tauženj po těch w ě c e c h , kteréž za prawé a Bohu Ijbezné
gest uznala,
22
.
Z e wšech ale předm ětů,
myšlowánj
obrati m ůžem e,
kteréž sobě k p ř e ­
new idj
žádný tak užitečný a a u ro d n ý ,
mučenj Ježjse Krista.
Swatj
neyw jce
oblibowrali a
Žiwot P , Ježjse
\vá škola
ducliownjho
sta k
činů
')
prawé
geho,
mi býti
gako žiw ot a u-
Z té přjčiny si g e g také
cinjwali,
následowánj
se
o něm
rozgjm ánj
gest zagisté opraw do-
o b c o w á n j,
a wěrné g e g
gest neypřjm ěgšj, anobrž gediná ce ­
dokonalosti.
R ozgjm án j spanilých
sgednocené s upřjm ným
aumyslem
W iz o tom prekrásnau knjžku sw , F ran tiška S a lesk elio,
PbUQthea n azw an au , w češtinu přeloženau pod n ázw cm
K n j/k a zlatá.
1657.
kus v. Salcs, ” l i l . d ji.)
T é ž i ,,G c is t des líc il, F r a n zis -
gemu Avždy podobněgšjm
mysl naši takiněř žiw ý
se stati,
wtiskuge w
obraz vznešeného žiwota,
kterýž srdce naše ostřjhá i posw ecu ge, a z něhož
\ve wšech
přjpadnostecli
našeho
žiwota rada
a
Gako ale žiwot Páně o-
swětlo nám přicházj.
praw dow au školau gest duchow njho
žiw ota,
tak
gest utrpenj a smrt geh o plnost a wrch wšj d o ­
konalosti,* nebo zde se žiwot ducliownj —
láska,
duwera
wjra,
a wšeliká wznešená ušlechtilost w
neygasnegšjm swětle o b g e w u g j.
Z této přjčiny
meškagj nábožné duše neyradše w rozgjm ánj utr­
penj Kristowa, rozněcugjce lásku swau w plame­
ni lásky K ristowy, kteráž iniláčka g e g ich na k rjži gest
stráwila.
23.
G akož rozg jm á n j,
tak
též
i nábožné čjtánj
Λν pjsinech sw atých, a w spisech osw jcených mu­
žů Λν gistém smyslu modlitbau nazýAvati se m ů ž e;
nebot i tuto s Bohem obcugem e.
W elm i krásně
prawj sw. A m b ro ž : „ Z d á t se mi, gakoby se Bůh
Λν pjsm ech
přebýw al.
sAvatých p ro ch á z e l, gakoby
w nicli
C jtage hřjšnjk Λν pjsmě swatém, sly-
šj hlas B o ž j.”
Pjsma swatá, dj gin ý bohom yslný m u ž,
za-
w jragj Λν málo slow ech gádro neyhlubšj maudro
sti ,
swrchoAvané
Nalezámet
pak
Spasitele negen
přjpadnost
Λνι-aucj,
ctnosti
Λν
ře čjch
milostné
i Λν
nobrž
p rog jm a g jcj
spanilosti.
činech
praΛvidlo a přjklad
a p o tře b u ,
duši
w
z nich
našeho
pro každau
w ěge
tak
dech Λνέϋηέ prawdv a
lásky, že takořka božs/crm dýšeme
do sebe sjlu,
čjm ž
p řip o d o b n ě n i
w jce
a
w jce
Synu
Božjm u
bývváme, pakli ge w sprostnosti srd ce , s w zjw ánjm Ducha SAvatého av p o k o ře a lásce ejtáine.
(Pokraíow
3.
ánj.)
O Kšaftech duchownjcli osob.
N ey sw ětě g šj
zagisté
maudrého
rozšafného
a
gest
powinnost
člow ěk a,
každého
ob racu gjcjh o
zřetel swíig na negistý den a p ř jc h o d smrti, dřjAve nežli diwadlo tohoto
av
swěta na Avždy opustj,
pořádek uwésti časné swé záležitosti a maudré
dáti nařjzenj , co se státi má s pozůstalým gm ěnjin a časným zbožjm p o odch odu g eh o.
Neyslawněgsj n á rod oA v é za starých g iž časiiAV
p o A v a ž o w a li tu to p r o z ř e t e d l n o s t
za tak potřebnau,
že i Aveřegnými zákony obecná praAvidla ustanoAVOAvali,
co b y se av čas opominutj t o h o stati melo.
R ozkaz takoAvý o gm ěnj po smrti pozůstalém
slowe poslednj Avňlj aneb kšaftem.
Gak gAvaté gm éno to Avšem wzdělaným náro­
dům od
gakžiAva býw alo
a g est,
důkazem toho
gsau zákony a děgepisy Aveškerých národůw.
W každém wzdělaném státu zwláštnj o
tom
předmětu gsau zákony : pročež nemá každá poslednj
wůle zákonné platnosti, aniž má každý občan práavo
odkazowati; i řjd j se tedy tato av čc a platnost
poslednj wůle wůbec positivnjmi zákony w každé
společnosti a av každém státu.
B y ly t č a s y ,
kde ducliownj i kanonickými i
zemskými zákony u w ěci té welini skláceni byli'.
M olilit owšem w ždy gako ginj obrané swé přiroze­
né, sobě darowané
uměiijm a
aneb z d ě d ě n é ,
buď p iln o s tj,
šetrnostj zah ospodařen é,
koliw práwem
dobyté gm ěnj odk azow ati:
ale ono zb ožj, které
b e n e fic ij,
aneb gakýni-
si nashromáždili z
gira co služebnjkum cjrkw e
nikdý
wýnosu
k wýžiwě
w ykázaných.
Čas wšak a okolicnosti, gako ginde tak i zde
změnu způsobily.
Z a nyněgšjcli časůw ducliownj
tak gako swětské osoby odkazugj i samo gměnj z
beneficij
w yzjsk an é, kšafty
za plnom ocné uznáw á,
g e g ich řjzenj zemské
cjrkew g e
negenom trpj,
alebrž i schw aluge.
M nozj
kanonisté
a moralisté zawrhugj tento,
ač skoro w íibec uw edený o b y e e g , co neprawý a
zákonům
kanonickým
o d p o r u g jc j;
gešto naproti
tomu ginj ho zastáwagj, d ok a zu gjce,
že duchow -
nj kšaftowati m oh au , aniž p rý třeba ode smyslu
kanonických zákonů se uchýliti.
Zdá
se welmi
důležité býti toho skaum anj, gak zdánliwý odpor
m ezi nyněgšjm zw ykem
a zákonem ,
a býwalau
přjsnostj kanonických zákonů o tuto wěc odstraněn
býti může.
Tážem e se předně : zdali ducliownj smj kšaf­
towati ?
Kteřj tomu
o d p jr a g j,
tw r d j, že
ducliownj,
co do statků zádušnjch, žádného dominium nemá ;
nobrž gak se prawj w dekretálijch, gen peculium,
to g est, gen požjw ánj a správu přjgm ů z benefi. cium w y p l ý w a g j c j c h a
slušném
zaopatřenj
gměnjm
geho,
že
sebe
ale
všeck o, co
mu p o
samého v y b ý w á ,
nenj
gměnjm c jrk v e a ch u dých ,
kteréž zavázán gest rozdati mezi ně negen sw ědomitostj a láskau , ale i zákonem.
O dvoláw agj se
na prawdivau p r ů p o v ě ď : K do gm ěnj n em á, ne­
může
ge
odkázati,
—
res aliena
testari
non
potest.
Zde přede wšjm ohledat! musjme, zdali benefíciát, co ta k o v ý , gm ěnj má aneb nem á?
Ducliownj ,
ch ce-li svob odn ě a s prospěchem
na lid aučinkowati,
potřebuge gako giný č lo v ě k k
tomu gistých prostředků, které gediné g e h o v ů li,
vygm au ce každého giného, p od iob en y býti
g j.
muse-
Obsah g egicli slo v ě gm ěnj, a p rá v o takowé
v ě c i m jti, gest práwo k gm ěnj.
M ezi tyto v ě c i
patrně náležegj požitky d u ch ov n jh o, bez nichž by
vv p ov olá n j
swém
aucinkowati nemohl.
ani žjti, ani na lid blahoděgně
Přirozené
giž
ani
zemské
práwo neodpjrá mu moci k drženj ta k o v ý ch w ěcj;
Ewrangelium ale mu g j také neodpjrá, ano přjklad
Krista a apoštolů v, prwnjch v jr y učitelův, zřegm ě
a určitě zásadu tu potw rzuge,
Prawda ow šem , že Kristus
kam b y h lavu b y l p o lo žil;
ani tolik neměl,
(L u k . 9 , 5 8 .) předce
ale laskavým přispjwánjm ctitelů s v ý c h měl gakauž takauž m oh ov itost, g j
dle v ů le nakládal, z
nj swé a učedlnjkůw každodennj potřeby zapraw ov a l, nuzné podporowal^ ano i G idášovi, gednom u
z dwanácti, spráwu
a dohljženj nad tjm swěřil.
Jan 13, 2 9 .
Kristus žádal od prw njch sw ých učedlnjkůw,
za pom ocn jky w králowstwj
aby se auplně a bez
nebeském určených,
w ým jnky wšeho pozem ské­
h o statku, wšeho bohatstwj ,
ano i wšj žádosti a
baženj po časných w ěcech odřekli.
K aždý z wás,
dj , (L u k . 14, 3 3 ) kdož se neodřjká wšech w ěcj,
kterým iž wládne, němuž býti mým učedlnjkem , a
Mat.
19, 3 1 .:
G d iž , řekl k bohatému mládenci
žádagjcjm u mezi učedlnjky
počtenu
b ý ti,
g d iž,
prodey co máš, rozd ey mezi chudé a p og ď , následug mne.
Cistau tedy gen a nezištnau liorliwost
pro Boha a blaho lidské, na njž ani té neymenšj
poskwrny špinawé zištnosti býti nemělo, učedlnjkum
swým přikazowal.
Gdauce, řekl k sedmde­
sáti a dwěma, které hyl wyslal ewangelium hlásat,
gdauce kažte ewangelium ,
nemocné uzdrawugte,
mrtwé křešte, malomocné čišíte, ďábly w ym jteytei
ale při wšem tom časného zisku nehledeyte.
ma gste dostali, zdarma deyte.
Z dar­
Mat. 10, 8.
Apoštolé museli we zwláštnjch sw ých ok oličnosteeli wšeho pozem ského gm ěnj se odřjci.
neměli za obor konánj swého
N ebi
gisté a určité mjsto
gako my, ale weškeren šjrý swět byl gim wykázán.
„G d ě te do celého sw ěta, a učte weškeré n árody.”
Prosti tedy museli býti každé překážky, zbaweni
každého břemene. Srdnatě se museli w čelo postawiti každé obtjžnosti, neohroženě každému n eb ezpečenstvvj podrobiti se, a celau oddanostj i to ney-
m ileg šj— swůg žiw ot na to nasadití. ,,G á wás w y sjlám gako ow ce mezi w lky.”
Owsem gim časné
bohatstwj co protiwné a překážegjcj břjm ě zakázal,
nikoliw ale, co denně k řádnému zaopatřenj p otřebowali. T o h o žádati a si w ydobýw ati dal gim m oc,
ugištuge, že bez přjlišné peče to obdrzj , gedinau
gen aby starost měli poraučeger powinnostem sweho powolánj zadost uciniti.
N epečugte, dj (M at.
6, 31 — 3 3 ) o pokrm, oděw a obžiw en j, hledeyte
napřed králowstwj B ožjh o a sprawedlnosti g eh o,
wše ostatnj, co p otře b u g e te , přidáno wám bude.
Protož neměgte ani zlata, ani střjbra
ani peněz w
opascjch sw ých, ani pokrmu, ani oděwu. (M at. 10,
16.) Co potřebugete,
dáno wám b u d e , a co d o ­
stanete, wezm ětea požjw eyte, dlužni wám to gsau,
práwo máte toho žádati, wám to patřj, nebot kaž­
d ý dělnjk pokrmu a m zdy swé hoden gest.
Mat.
10, 10. Luk. 10, 7.
M zda za wykonanau práci
mi pa třjcj gest
mé gm ěnj, ku kterému skutečné práwo mám.
Tak
to rozhodl K ristus, tak také saudj g eh o apoštol,
nezištný Pawel.
„Z d a liž nemáme m oci, pjše ku Korintským,
I ., 9. gjsti a pjti ?
zdaliž nemáme m oci ženy, se­
stry s sebau woditi, gako ig in j apoštolé, bratřj Pá­
ně a P etr? zdaliž sám gá a Barnabáš nemáme m oci
toho činiti ? kdo b ogu ge na swé autraty ? kdo stěpuge winnici a z g e g jh o ow oce n e g j? kdo pase stá­
do, a mléka od stáda n e p o ž jw á ? ...
Gestli gsme
my wám duchownj wěci rozsjwali, weliká-li w ěc gest,
gestliže waše tělesné žneme ? gestliže ginj práv a
toho u wás auíastni gsau, proC ne raděgi my. . . .
Zdaliž newjte, že ti, kteřj w chrám pracugj, které
w ěci chrámu gsau, gedj ? a kdo oltáři slaužj, s o l­
tářem
djl m a g j?
T akt i Pán
nařjdil těm , kteřj
evangelium zwěstugj, aby zew angelium žiwi b y li.”
— M oh bí i sem edle zřetedlněgi a k u tw rzen jm é zá­
sady ureitěgi w y g á d řiti?
K dož tedy řjci může, že, co právveyi užjvvati
a k zaopatřen] oněch, kteřj mi slaužj, v yn aložili
mohu, mi nepatřj ? aneb že o v o c e , které skljzeti
práwo mám, a mzda , kterau gsem pracj swau si
zaslaužil, mé gm ěnj nenj ; kdo medle upřjíi mi mů­
že práwo w ěcj těchto dle
Ijbosti i k swému i k
g in ý ch dobrému maudře a rozumně použiti , aneb
voln osti, gimi dle Ijbosti nakládati, a gich s v o b o d ­
ně a bez překážky požjwati ?
A co práwem držjm
a požjw ám , at si to dostanu co dar aneb dědictw j,
co mzdu aneb odměnu, to si také přiwlastnjm ; to
se stane mým
g m ěn jm ,
ku kterému nikdo giný
práwa nemá.
T ak gsau také požitky beneíiciálnj, které cjr*
kew služebnjku swému k wyžiwenj v y k á z a la , a
sv o b o d n ě
užjwati p o v o l il a , p ra v é gm ěnj tohoj
který ge béře a požjw á.
Odewzdám-li se službě
cjrkew nj, a v yk on á v á m li duchownj swé p o v in ­
nosti swědomitě dle w yřknutj Kristowa a geho apoštola, také práwo mám ode cjrkw e swau mzdu,
a časnau, swému stawu přiměřenau v ý ž iv u p oža d o­
v a li ;
gakož i druhdy Lew ité w službě chrámu
gsatioj práwo měli z přjgm ů a obětj chrámovvých
podjl sw íig brati— a w té pr{pádnosti negjin cizj,
ale wlastnj pracj zaslaužený chléb, to gest, gak
apoštol Páně pravvj, sw íig ch léb. II. T h es. 3, 12.
E v a n gelick é zákony neodpjragj křesťanskému
služebnjku cjrkwe práwa k gměnj z požitkuw b e neficiálnjch w y p jý w a g jcjin u ,
alebrž dle řečeného
ge utwrzugj.
Dle těchto prawidel zcela také cjrkew gedn:',
w ykazugjc podlé nyněgšjho zřjzenj duchownjmu k
wyžiwenj
řené
určité,
potřebám i stawu geh o
přjgrny, a ponecháw agjc
přim ě­
g e g icli spráwu a
u/.jvvánj gediné geh o rozšafnosti a vvolnosti,
ne-
předpisuge mu žádných prawidel, w ygm auce leda
ta ,
která rozum a náboženstwj každém u spráwné*
mu a
swědomitéinu muži
w spráwu a požjvvánj
wlastnjho gm ěnj zachowáwati ukládá.
L eč což o tom
kanonické ?
pravvj staršj i now ěgšj zákony
Zapřjti nem ůžem e, že tento p oh led
a odtud odvvozený a vvíibec uwedený zw yk staršjin
a djlem i nowegšjm zákonům cjrkw e o předmětu
tomto gedn agjcjm znamenitě se p řjčj.
me-li ale wěc tu p řjsn ě g i,
R ozebere-
berauce zwláště ohled
na historii, uzřjine^ že tento zdánliwý odpor vvětsjm djlem gen vv rozdjlném uspořádánj c jr k w e ,
platu služebnjkíiw
a správvě statkíiw
cjrk ew njch
swíig základ má, gesto vv rozličn ých dobách ro z ­
ličným změnám podrobeny b y ly ;
gen
a že se skutečně
zevvnitřnj podoba, nikoliw ale
Oaaopis pro katol. duch. ΥΙΙΓ. 1.
4
podstata
ne-
zm ěnila,
a že i
duch
práw
cjrkewnjch
w ždy
tentýž býw al.
Gměnj cjrkewnj na; počátku pošlo z
dobro-
w oln ých daru a obětj, pozděgi „v o ta et oblationes
íidelium“ n azw an ých , které w ěřjcj při nábožných
schůzkách sw ých snásjwali k wyžiwenj
služebnj-
kůw c jr k w e , k zaopatřen] ch u dých a zaprawenj
potřebnostj kostelnjch g e wěnugjce.
Ke sw. oběti
a sw. p řig jm á n j, co potřeba, se w ybralo, ostatek
se ale do obecné, zwláštnjmu služebnjku duchow nj­
mu k spráwě odewzdané pokladnice w lo žil,
pak každodenně
potřeby služebnjkíiw
odkud
cjrkw e
se
zaprawowaly, chudj podporow ali, pohostinstwj k o­
nalo a i. p,
Přjklad samého Krista (Jan 13, 2 9 .)
měli apostolowé (Sk . Ap. 4 ,
3 5 , 6, 1.) a prwnj
spráwcowé cjrkwe za wzor.
K dyž se ale cjrkew na mnoho dioecesj rozd ě­
lila, a každá dioecesj swého biskupa a swé osoby
duchow nj obdržela:
zřjdila si i každá pokladnici
obecnj, z které služebnjci cjrkw e swau wýžiwu a
chudj podporu dostáwali, ano i chudsjm dioecesjm
bohaťsj nezřjdka peněžitau pom ocj přispjw áw aly.
Pokladnici tuto nesprawowal gestě biskup, ale g eden
z jáhninv.
Dokud
tedy
služebnjci cjrkwe
z obecnj pokladnice tolik genom dostáwali,
žiw obytj každodenně potřebow ali,
ani řeč
m noho
b ý ti,
byl
Takow áto
nemohla owsem
žeby si z duchow njch statků kdo
zahospodařil aneb
ale
co k
spráwa
gm ěnj
odkazowati m ohl.
zádusnjho
dlauho
netrvvala , *) neb ledwa že cjrkew štědrotau w ěřjcjch wětsjho gměnj n ab y la ,
a ledwa si biskupowé
správu geh o osob ili, giž také stjžnosti semo tamo
se s lý c h a ly : Biskupowé prý zanedbáwagj duchow nj spráwu a péči o chudé, a gediné swého pohodlj
hledagjce, o pozem ské wěci se sta ra g j;
a ku po-
diwu gistě gest, že giž sw. Cyprian tak si nařjká :
„Q u o d illi, d j, quos et hortamento esse oportet et
ex em p lo,
divina procuratione contempta procura­
tores secularium
rerum fieri,
plebe deserta,
per alienas provincias aberrantes
negotiationis
quajstuosa!
derelicta
cathedra,
nundinas aucupari
stu­
deant,”
W prw njch třech stoletjch cjrkew neměla g e ­
ště žádného nemov itého gměnj
a statků,
aspoň
neměla k tomu zákonnjho pow olenj. **) Konstan­
tin, prwnj křestanský c js a ř , také neyprwněgsj g j
g e udělil a spolu i jus capiendi ex testaaiento.
O d té doby netoliko m ocn ářové a knjžata, ale i
ostatnj w ěřjcj se wynasnažowali rán y,
la
cjrkew
posud
trpěla,
které by­
obzwláštnj
šlědrotau
za celow a ti, a strasti w elkým i dary uwáděti w zapomenutj.
T jm se stalo,
že cjrkew
w krátkém
čase tolik statků a gměnj nabyla, že, mělo-Ii na budaucj časy se zachowati a w pořádku zňstati,
celosti déle se řjditi a sprawowati nem ohlo.
*)
**)
***)
1’ auliiB Serajiius in T r a c t. de B en ef. A rt. 3,
I j.
8.
Cod. de h ered. inslit.
li. i . C od. do SS. E sia.
w
By-
lot tedy na čtyři, ač nestegné, wšak potřebám p ři­
měřené d jly rozwrlinuto.
D jl geden připadl na
biskupa, určený k g eh o w ýžiw ě a konánj pohostin­
nosti , «Lruhý na osoby d u clio w n j, třetj na chudé,
a čtw rtý k obstaránj potřeb kostelnjch. (A d fabri­
cam ecclesia;.)
Prwnj w jry hodná zmjnka takého rozdělow ánj padá do V , stoletj za papeže Sim plicia a Gelasia, *) a pozděgi se opakuge w gistém listu llelioře
I. Augustinowi, Brituw apoitolow i, sw ědčjcjm .
Památný
gest
list papeže
wi Sewérowi od
Simplicia k
19. Listop. 4 7 5 .,
biskupo-
kde se negen
o rozdělenj statku cjrkew n jch na čtyři djly zřegině
m lu w j, nobrž i přikazuge, b y biskup Gaudentius,
který po tři léta giž požitky zádušnj za sebau byl
zadržel a k swému prospěchu obrátil, v šeck o oněm
třem djlinn vynahradil a navrátil; ( v iz Fleury hi­
storia eccl. Τ οιη. V I. p. 8 9 9 .) a w D ekretáljch pa­
peže Gelásia (r. 4 9 4 ) čte se w kan. 2 7 ,: „Secundum
antiquos canones reditus et oblationes ecclesiae in
quatuor jiortiones dividantur.
cunda clericis,
Prima episcop o, se­
tertia pauperibus,
quarta fabricae
ecclesiae destinata.
A čk oliw ěk tjm to zpíisobem zewnitřnj tvářnost
cjrkew njho gm ěnj se zm ěn ila,
aučel,
podstata g eh o a
ku kterému dáno a obětováno b y lo ,
změny netrpěly,
gelik ož
žádné
gako kdy gindy geho
správ a v rukau biskupíiw zůstala, kteřj každému
z něho dle zásluh a potřeb rozdávali.
' ) lliid. Can. 27.
” ) lb id . Can. 30.
(W iz o
toni obšjrn ěgi: Zallinger Instií. ja r. e ccl. lib. III.
Decret, tit. V . de praebend. et dignítat. §. 4 5 .)
Takow áto ale spráwa w krátkém čase w z bu­
dil,-» nespokogenost d u ch ow n jch ,
stěžowali:
a wfibeC giž si
že prý spráwa gm ěnj zádušnjho hisku-
pow i w konánj powinnoslj g eb o p řek á žj,
a že si
na ugmu ostatnjcb služebnjkíiw cjrkw e k zaopatrenj swému w jce zadržugj ,
slušj.
nežli gim práwein při-
Stjžnostem těm ch tjc odpom oci, we sněmu
C halced, kan. 2 6 . zákon cjrkew w ydala: aby kaž­
dý biskup zwláštnjho duchownj ho ze swého okrsku
za spráwce aneb ředitele nad duchow njm i statky ustanowil, a ge skrze něho pod swým dohledem sprawowati n e ch a l, b y se tak před každým podezřenjm zištnosti a spronewěřenj ohradili mohli.
Quo­
niam in nonnullis ecclesiis, ut sa>pe a nobis audi­
tum est,
episcopi absque
oeconomo tractant res
eccl., placuit, omnem ecclesiam episcopum haben­
tem ex proprio clero oeconomum h a bere,
sine testibus sit ecclesias
ut nec
administratio, nec ideo
res ejus dissipentur, et probrum ac dedecus sacer­
dotio inuratur.
Cone. C halc. c. 26.
gen zinála stjžnostem o d p o m o h l,
T en to zákon
gešto nicméně
přede biskupowé spráwci statku cjrkew njch zustáwali.
Rozdělow ánj gednmi znpočalé giž nad mjru
rozm nožených statku zádušnjch lákalo duchowenslw o,
a rozdráždilo zištnost g e g ich tak,
že brzo
sprawedliwý nářek slyšán b y l : Pietas conversa est
in cjuicstuin; nebol nynj netoliko sebe,
ale i sobě
přin áležegjcj ze statkňw cjrkew njch obohatiti bažili.*)
Cjrkew byla přinucena přjsným i
kony
w žd y
w jce
w znikagjcj
a slušnými zá­
zlosti
—
baženj
duchow njch p o bohatstwj — meze položití.
P ři-
kazowalat tedy se wšj přjsnostj biskupům i ostatnjmu
duchowenstwu
swědomitě
statky
zádušnj
sprawowati a maudře g ich užjwati. (C onc. Ant, C. c.
Conc. Carthag, can. 13. C onc. N ic. II. can. 1 2 .)
npom jnagjc na aučel, ku kterému odewzdané b y ly
(Con. Nannet. can. 1 0 .) a nazýw agjc g e swatau Bohu,
cjrkwi a chudým obětowanau w ěcj — Res Dei, res
ecclesiae, vota fidelium, pretia peccatorum , patrim o­
nia pauperum — která neginák, leč k určitému swé­
mu cjli má se užjwati.
Protož w pátém giž stoletj k odstraněnj toho
zlého
zwyku
přjsně
duchownjni
zakázáno b y lo
gměnjm ze zádusnjch statků nabytým dle Ijbosti
wládnauti, (Con, A p . can. 4 0 ) a wěrně giž otcow ské gměnj duchow njho ode gm ěnj z přjgm ň cjrk ew njch zjskaného laučeno a oddělowáno b y lo , g e ­
sto p o aumrtj duchow njho toto opět zádušj
padlo.
,,Placuit, prawj o tc o v é C onc. Karth. III.
w kan. 4 9 ,
p la cu it,
ut e p is c o p i,
d ia co n i, vel quicumque c le rici,
et tempore episcopatus
sui
vel
agros,
com parant,
quascumque
tanquam
crimine teneantur,
vel clericatus
praedia nomine suo
rerum divinarum invasionis
nisi admoniti
H icron. cp. 2 ad Nepot.
presbyteri et
qui nihil habentes
ordinantur,
*)
p ři­
ecclesiae eadem
ipsa contulerint.”
M ožná, že w dotčených nijstech
také někdy zádušnj fond mjsto požitku se wyrozumjwá.
Ano i zemskými zákony bylo za časůw cjsaře
Justiniána ducliow njm ju s jtestandi wzhledem na
kostelnj p řjgm y a z nich wyzjskané gm ěnj z gakéhokoliw o h le d u ,
tedy i k nábožnému cjli (a d
pias causas) zakázáno.
Pozůstalé gm ěnj p o du-
chow njch w ždy kostelu, aneb společnosti,
w kte­
ré žili, aneb od nj swau wýžiwu brali, připadlo.
T ato cjrkewnj kázeň po mnohá stoletj trwala;
sám Karel W. podporow al gi swau důstognostj a
zvvláštnjmi zákony.
A geště w
12. stoletj, kde
giž klesala, a ducliownj wlastnomocně gm ěnjm zádušnjm nakládali p o čjn a li,
w Ř jm ě w Lateranum
p od Alexandrem l i l . držaný sněm přjsně doléhal
na to, aby zachowána byla.
(C. 7. § de T ě st.)
Z toho widěti můžeme cjl a konec wšeho g m ě ­
nj a požitků cjrkewnjch.
B ylyt netoliko
k zao­
patřen) biskupa a duchowenstwa, k zaopatřenj to­
ho,
co ku kostelu a službě Božj siaužilo; ale i k
obstarán) chudých weškerého druhu určeny.
nj cjrkwe a gměnj chudých b y lo totéž,
rozdělowal co
indigentium
G m ě­
a biskup
omnium curator,
gak
Justin prawj, i mezi duchowenstwo i mezi chudé
dle potřeb a zásluh g e g ich ,
a gakž gsme doká­
zali , tentýž aučel se nezm ěnil, ačkoliw ěk na čtyři
djly rozděleno bylo.
Poznenáhla ale weliká se w sprawowánj zádušnjho gměnj změna s lila , gsauc rozličným i přjčina-
mi přivedena.
Od té doby, ro náboženstvy) kře·
slánské stalo se náboženstwjm obce a státu, každé
trochu wětšj
mjsto
kostel m e lo ,
do kterého se
v ě ř jej, genž zwláštnj nynj, od materského kostela
záwisjcj osadu pů sobili, ke službám Božjm scházjwali.
N ěkdy i wjce o b c j si geden kostel v y s ta ­
v ě lo .
W e IV .
stoletj se tyto osady velm i roz­
m nožily, a mjsto far titule se gmenowaly.
Zprwu se takowé titule gen w městech zaklá­
daly, když totiž hlawnj chrám lid obsálinauti ne­
m oh l; brzo
ale
se i na venku
sta v ě ly ,
zwlášt
když v la d y k o v é a knjžata, genž u velikém m nožstv j k v jř e
křestanské přestupovali, aby pro se-
be služby B ožj
mjti
m o h li,
si
domácj
kaple,
tak nazvaná oratoria stawěli, která, ač z
počátku
k prhvátnjmu užjvvánj odhodlána b y la ,
znenáhla
i osadnjluim k požjw ánj se postaupila, a tak se
pra vým i parochiem i
etala,
(Binter. Denk. I. B.
1. T h . 2. A bsch. 4. Kap. §. 2.)
W těchto kosteljch
a těmto osadám služby
B ožj konalo a svátostm i p oslu h ov a lo
d u ch ov en ­
s tv o z sjdla biskupského sem d och á zeg jcj; po skon­
čen ých službách B o /jc h ale k biskupovi swému se
v r a c o v a li, s njmž v společnosti zákonnj téměř žiwot
v e d li.
W šak djlem pohodlnost v ě ř jc jc h , djlem
ale by sám auřad d u ch ov n j lépe se zastáwati mohl,
žádaly toho, by pro takov é vzdálen é osady zwlášlnj
d u ch o v e n stv o ustanoveno
služby B ožj
a určeno b y lo tain
konati; aspoii ze IV . stoletj gistau o
tom máme zpráwu, nebol Athanasius w druhé Apo-
]°gií p jše : „Sunt aulem pagi maxime decem nu­
mero, aut paulo plures, qui singuli suos habent pa­
stores, in quibus nunquam episcopus fuit, aut chor­
episcopus, sed universae illius regionis ecclesiae A le­
xandrino parent episcopo.”
A tamtéž :
,,Mareotes
ager est Alexandriae, quo in lo co nunquam episco­
pus fu it, imo nec chorepiscopus quidem, sed uni­
versae ejus loci ecclesiae episcopo subjacent Alexan­
drino, ita tamen, ut singuli pagi suos presbyteros
habeant.” (W . také Cone. L aod. a. 3 72 . Cone. Carthag. IV7. a. 398 )
T ito
nynj o samotě ž ig jc j duchownj new y-
hnutedlné potreby k žiwoťu dostáwali z o b ě tj, které
w čřjcj dobrowolně přinášjw ali, anebo z obecného
gm ěnj, nalezagjcjho se p od spráwau biskupowau,
aneb z onoho podjlu, který po rozdělenj weskerého
zádušnjho gměnj na čtyři d jly , na duchowenstwo
p řip a d l; možná také, že se takowým ducliownjm
požjwánj statků zádusnjcli, gestli gaké kostel měl,
p o w o lilo ; aspoň ze VI. stoletj gisté o tom máme
giž swědectwj, že biskup, mjsto měsjíínjho rozdělowánj, gmenowite mezi duchowenstwo na wenku žig jo j, některé tam ležjej polnosti na určitý čas p ožjwati pow olil.
(C . 61. C. X V I. q.
5 0 2 . C. 32. 35.
3 6 . C .X I Í . q. 2. Conc. Agatli. a.
5 0 6 .)
1. Sym. a.
Na tom Baronius a Van Espen počátek d:i-
chow njch benelicij zakládagj.
n á , že takowé milosti gen
Prwnj ale připom jwýmjnkau obecného
prawidla a gen osobné b y ly , a protož
také gen
zřjdka kdy se přihodily. „ Etenim , d j , cum sole-
rent clerici ab ecclesia per episcopum mensibus singulisvictus causa meritam stipem accipere, . . .. post­
ea vero factum, ut aliquibus ex his ecclesiae posses­
siones ,
quoad viverent, ab ipso episcopo concede­
rentur, quae beneficia dici coeperunt, eo quod
ne meritis tantummodo ea concedi liceret.
w jce
gistoty n abu de, pozorugem e-li,
be­
Což tjm
že geště w
běhu Y . stoletj welmi o tose pečow alo, b y patrimoniálnj
gm ěnj gistému kostelu n á le ž e g jc j, zwláště
záleželo-li w neinowitých statcjch , w swé celosti
zůstalo, a aby g e biskup s kathedrálnjho kostela
gměnjin n esp ogow a l, se zakazowalo.
(Ferrandus
breviatione can. n. 38. ex Conc. H iponineg. a. 4 2 7
— Nicephorus liist. eccl. 1. XIV7. c. 2 2 .)
T y to
duchownjm w gisté osadě k požjw ánj
postaupené statky zádušnj mohl biskup dle Ijbosti
zpět p o žá d a li; nebot nebyly nevvyhnutedlně s auřadem duchow njm spogené, ale gen
na čas’ gisté
osobě od biskupa k požjw ánj odew zdan é, odkudž
,,precarie“ slauly.
Wšak
nicméně
kteréž ducliow nj spráw cow é w
tato saustawa,
zřjzenj státnjm a
lénjm , zwláště w západnjch ř jš jc h , kde se auřednjkům m jsto odplaty za prokázanau službu
gisté
státnj statky a léna k požjwánj wolnéinu dáwáwaly,
chw alitebný přjklad našli, dal přjcinu k následugjcjm změnám wr zaopatřowánj duchowenstwa.
Zdá-
lot se totiž postaupnjkxim takowých prekarij nepoliodlno b ý ti, kolikrátkoliw
statky zádušnj držeti
žádali, tolikrát gegich požjw ánj si od biskupa potwrditi dáwati; pročež se w ždy hleděli krom zwlášt-
njho pow olenj aneb obnoweného potwrzenj w stat­
k y kostelnj uwázati, neberauce na to ohled, že neu­
stále auřadowé a wrchnosti ducbow nj takowé samowolné gednánj kárali a zapowjdali.
(C . 32. 35.
6 6 . 7 2 . C. XII. qu, 2 .) A tak tato znamenitá zm ě­
na w kázni cjrkewnj poznenáhla se w zvvyk obrá­
tila, a ku konci X . stoletj téměř wšude g j nacházjme; obzvláště od té doby, co se biskup od swé
kapitoly oddělil, kanownjci až posud pospolitý žiwot
wedaucj od sebese odlaučili a společné gm ěnj kapito­
ly se na částky pro každého auda přim ěřené —
praebendy — rozwrhlo.
(L . 14 et
17. Cad.
SS. E ccl. a u Gratiana I. q. 3. C. 2 .)
de
O d toho
času tedy stalo se všeobecn ým zákonem, že stat­
ky
zádušnj duchownjm, auiad — officium — při
kostele zastáwagjcjm , na čas
žiwota
k požjw ánj
odewzdané býw aly.
to giž
w jce milost
osobě jproukázána,
auřadem spogené
odtud pošlo
N ebyla
ale práw o,
b y lo ,
které s mjstem a
a s njm se i d o b y lo , a
p ř js lo w j: Beneficium
datur propter
officium, — a takowým způsobem rozdělené gm ě­
nj zádušnj mezi duchowenstwo kurátnj trwá až do
našich časů.
T ato nowá kázeu cjrkew nj a tento n o v ý způ ­
sob gm ěnj zádušnj
sprawowati
a duchowenstwo
zaplacowati dowedly, že duchowenstwo z těch dob
na
gměnj
dělo.
zádušnj takořka
giným a
očima
h le­
D ucbow nj, totiž, na které při rozdělowánj
a zřjzenj duchow njch beneílcij lépe se ohled bral
nežli na chudé, gež nynj dle aučelu c jr k w e . ga-
kožto držiteloAvé zádušnjch statkíi, z hognosti sAvé
p o d p o ro v a li měli, (Syn. E xcest. c. 18. Conc. Burd ig .
T , 16. de
požitku
epis.) pokládali
se za
magitele
beneíiciálnjch, kterými dle Ijbosli
λλ la­
tinanti a nakládati mohau, žádnému giném u, krom
Bohu, aučty z užjwánj klásti nepotřebugjce, a ta­
ké, gak se z d á ,
nikdý
nepom yslili,
že i gm ěnj
slušně a maudře užjwati máme, íh cem e-li
před Bohem .
přátele
Avost
co ž
až dosud
obstáti
Srostauejm gm ěnjm zrůstala i chtia
přjbuzné
obohatiti
odkázánjm,
kanonickými i občanskými
zákony
dovvoleno nebylo.
T a k to tnvalo bez prom ěny až do
12. sto-
letj, kde papež Alexander III. duchownjm p o v o ­
lil, w caa nem oci
mowité z požitkxW cjrkew njch
nastřádané gm ěnj chudým
a k ostelíim , w ůbec k
nábožným aučelům, ad pias causas, odkázati, a nedlauho potom pow olilo se i oněm, kteřj odkazowateli
službu byli proukázali, at si pak přátelé aneb cizj, djl
gm ěnj odkazowati.
(S yn od. B ojac. o. 58.
S yn od, Colon. 1300. c. s.) Prawda owsem, že to­
to powolenj
a že
se
av
meze Avelmi auzké Avtěsnáno bylo,
gměnj
tak odkázané Avjce za almužnu,
nežli za dědictw j drže ti m ělo. (C ap . 8. de test.)
Wšak hradby, za kterými se držeti mělo, déle
AVzdoroAvati nemohly, nebot gak m jlo gen krokem
se od zákona uchýljm e, na swobodě se býti mrijce,
na hradby Avjce ohled se nebéře. T o podalo přjčinu,
že stát a cjrkew těm w ždy Avjce poAvoloAvaly, kte­
řj si k tomu gakéhosi, gim nepatřjcjho p rá w a oso-
bow ali; a tak znenáhla pauhý z vryli w praw om ocnost přešel.
Papežowé a biskupowé neyw jce ne-
potizmu oddáni gsauce, lhostegně kanonické záko­
ny, z ohledu t*é wěci dané, sami přestu povali, dáv a g jc e pow olenj k tomu duchow njm bud’ za h oto­
v ý penjz, (Statuta dioec. L e o d ic .) buď za ročn j daií,
aneb za postaupenj djlu g m ě n j, které odkázáno
býti m ělo, (Zypaeus de jure novo) bez dálšjch obtjžnostj indultum testandi, to gest, v oln ost dle Ij­
bosti i gm ěnj z p řjg m ů beneíiciálnjch dobyté odkazowati.
Stát tjm ochotněgi k tomu pow olenj přikro­
čil, gesto oddělowánj gměnj
patrimoniálnjho ode
gměnj ze zádusnjch statku zach ovan éh o, obyčegně
kdykoliw
ducliownj kšafty dělali, om yly a hádky
zp ů sob ilo,
a pak
se w ůbec nikdý určili nemůže,
zdali duchow nj kšaftem, třeba docela swětsky zněl,
buď neznámým potřebám
dluh zaprawiti nem jnj.
o d p o m o c i, aneb tagný
Mimo to se stát domnjwal,
gak dosw ědčuge Fletsry , že
tjm způsobem aspoii
část ze statků cjrkew njch stále se m n ožjcjch , do
rukau swětských přigde. (Fleury Instit. J. eccl. P.
2. c. 3 .) T ato wšak přjčiua za našich časůw m ar­
ná gest, poněwadž nynj spjše o rozm noženj nežli o
ztenčowánj statkuw zádusnjch mělo by se pečowati.
Protož také
w 15. stoletj tento počátečně gediné
prominutjm cjrkew nj wrchnosti u veden ý zw yk o becným se stal, ano w m nohých zem jch, gm enow itě w Hispanii (Covarruo de test, cap. 7. n. 2 4 .) a
Gallii (Bagunt de test, n. 2 6 4 ) zákony zemskými
potwrzen a za práw om ocný uznán g e s t, tak sice,
že kdykoli w této řjši duchownj bez poslednj w ůle
umřel, pozůstalost dle předpisůw zákonů bez o d ­
kladu přjbuzným gelio odewzdána býw á.
Dle zákonů rakauských také ducbownjm u lze
líšaftowati, aniž třeba poslednj wůli u ordinariátu
dáwati k potwrzeni, aneb gakýsi poplatek za pow o le n jk to m u dáwati. Ano w některých dioecesjch^
u př. w arcibiskupstwj pražském (Verordnung des
P. f.
e. Consist. v. 8. Nov. 1832 Z . 7 8 2 3 ) wele-
no gest, b y každý duchownj spráwce za dobré p a­
měti poslednj wůli udělal, a nikdo ab intestato ne­
umřel, pročež D. Vikáři u přjležitosti kanonických
visitacj magj pozorni
býti a kšaft aspoň zawřený
dáli sobě okázati; aum řel-liab intestato, celá p o z ů ­
stalost na tři stegné djly mezi chudé, kostel a p řjbuzné zem řelého, gestli okoličnosti
se rozděluge.
konstitucj
ginák neurčj,
Ano i w R jm ě směgj duchownj dle
papeže
Julia 111., pozděgi od Pawla V .
potwrzené a na celé okolj wztažené, auplným práWfem také p řjg m y beneficiálnj
ku prospěchu p ř í­
buzných a i cizincíi dle Ijbosti odkazowati. (Luc.
Ferrar. B ibl. T it. Beneíiciat. p. 2 7 8 ). Poslednj sněm
Tridentský, ačkoliw odkazowánj duchow njch ten­
kráte giž w ůbec uwedeno bylo, o tom nic nerozkázal, w ygm auce leda, že biskupy a duchowenstwo
přjsně napoinjnal, b y nemrhali statky a gměnj zá­
dušnj, oboh acu gjce přátele swé a přjbuzné, ale p o­
myslili, že Bohu zaswěceny gsau. (C o n c. T rid . sess.
2 5 . de reform. c . 1,) A z toh o se očitě w idj duch
cjrkwe a kanonických uslanowenj p o wsechna stoletj. T ak také synoda roku 1609 w Kostnici drže­
ná, w kteréžto dioecesj ode
pan u ge, že
dáwnjch časů ob y čeg
duchownj sw obodné a bez překážky
gměnj z přjgm d beneíiciálnjch zahospodařené o d ­
kázali mohau, takowé ustanowenj nezawrhla, toliko
duchowenstwo přjsně napom jná, aby odkazugjce,
netoliko na k re w , nobrž na cjrkew , na chudé a
na giné nábožné ústawy powinný ohled brali, by
pak sami, clitjce přjbuzné časně obohatiti, wěčného králowstwj se nezbawili.
(Const. Synod. C on­
stant. pag. 151.)
Z historického tohoto přehledu patrně se wid j, že ani cjrkew ani sw. eu angelium neodpjrá duchownjm práwa, p řjgm y z praebend sobě wykázané k wýživvě, k odplatě za službu kostelnj, pow ažowati za wlastnj g m ě n j; že
se nic dále nežádá,
nežli swědomité a slušné g e g ich
winen
u žjw án j;
že p o -
gest neypotřebněgšjm spokogili se, z h o g ­
nosti ale chudým udělowati, aneb giné dobré skut­
ky konati, av čemž
také prwotnj určenj zádušnjch
statků, dle wůle zakladatelů, z á le ž e lo ; a že w ýnosněgšj beneficium gediné za pohodlněgšj přjležitost
má powažowati netoliko k obohacenj sebe, přjbuzných a přátel,
ale k rozmnoženj a wzdělánj krá­
lowstwj nebeského, k potěše trpjcjho a k pom oci
potřebugjcjh o člow ěka, a na wykonánj g in ý ch B o ­
hu m ilých skutků.
T o tě smysl cjrkwe we wšech
ustanowenjch a zákonech o wěci této za základ
položen ý, at si pak slo w a , giiniž w yřčeny
gsau,
zněgj gakkoliwek.
W skutku tedy gedn o gest, slowe-li duchow nj spráwcem, aneb držitelem, aneb gen požjw atelem
přjgm ů ben eficiáln jch ;
tjm se wěc nemenj,
práwo geh o se netenčj a povinnost geho v ž d y tatéž
zfistáwá.
wlastnjk
A gm enuge-li
se každý
magitel a
pozem ských statku z té přjčiny právem
gediné spráwcem a požjwatelem , že se gen Bohu
neywysšjmu magiteli w ěcj v še ch počet klásti musj,
zdali ge v ěrn ě sprawowal a maudře wynakládal, a
po
smrti nio s sebau n e v e zm e , krom wedom j, že
g ich maudře použil a dobré skutky gimi v y k o n a l:
tedy ovšem i ducliownj z té přjčin y, a tjm samým
práwem tak slauti může, a nikdý tjm ani gednomu
ani
druhému
práwo k gm ěnj, w prwnjm mluwjce
smyslu, odepřjti se nemůže,
k terých
T o to k oswětlenj ně­
prů p ow ědj, o tom předmětu w sněinjch a
cjrk e w n jch O tcjch se n ach ázegjcjch , poslaužiti mu­
že ; neb pjsmena gest mrtv a , gediné duch gi o žiw uge.
K dyž medle z to h o , co
gsm e p ra v ili, očitě
se uzawřjti může, duchownj že magitelem gest požitkůw swého
beneficium : patrno také gest, geho
že gest i pow in n ost, požitky swé dobře a slušně
dle aučelu cjrkw e a wůle zakladatelůw na nábožné
a dobré skutky wynakládati, a že i proto, při nyněgšjm zřjzenj před aumrtjm p o v inen gest, rozum­
ný o tom rozkaz dáti, aby ginák pozůstalost dle
zákonů zem ských proti aumyslu fcjrkwě, gédiriéj’na
swětské wěci obrácena nebyla.
Odtud samowolně se nám odpow ěd na otázku
p od áw á: „G a k duchow nj kšaftowati m á ? ”
Otázka tato gěst wěru neydííležitěgšj w p o g e dnánj našem; neb předešlé o práwu duchowenstwa k
gměnj gsau gen hádky b y ly , powstalé z nedorozuměnj
a mudrowánj moralistů a kanonistů.
O dpowjm e-li
na otázku, která práwo duchownjtnu ku gm ěnj w yh ražuge, smyslem přáw kanonických: wšecky ony
pauze školnj hádky o té wěci přestanau, a ewangeíiuin i občanské zákony a ustanowenj
cjrkevvnj
w sauhlas se uwedau.
Statky zádušnj gédiné k cjli nábožnému dané,
gediné k témuž nábožnému cjli použiti
se inagj :
totě cjrkwe wůle, totě smysl kanonických zákonů,
gak g eg cjrkew ód božského swého zakladatele
zdědila a také po Wšechna stoletj o d založénj swé­
ho až na nyněgšj dobu často zřetedlně hlásala a
lil ásá.
Nepowoláwá-li tedy cjrkew ducliownjho k
dánj aiičtu,
gak wýnos swého benefičiurri w ynalc-
žil, přede to i Bohu i swéinu swědomj powinnowán
gest^ a nic nenj s to g e g u k o g iti, aneb bezpečna
učiniti krom tvědomj ^ že požitky dobře a slusaě
dle wůle cjrkw e wynakládal.
A třeba bychom o
duchownjm, beneficium m ágjejm . řjci nemohli, co
Posidius o sw. biskupowi Augustinu p ra w j: „ T e ­
stamentům nullum fecit, quia unde faceret, Christi
pauper non habuit” , aspoň swýin kšaftem dokázaii
111a, že požitky swého beneficium gako onen biskup
Časopis prn katnl. duch. V III. 1.
5
za prostředek k rozinnoženj,
což božského a šle­
chetného gest, pow ažuge, a g e také odcházege z
tohoto žiwota k samému tomu cjli obětuge, k g a kémuž ge onen giž za žiwota swého byl obětowal.
Nač duchownj, kšaft dělage, zwláštnj ohled mjti má, ge.što tato wěc záležj na rozličn ých m jstnjch
a osobnjch okolnostech, zde určití nelze,
W ifbec
dle kanonických zákonů za hlawnj prawidlo mu
b u d : aby zwláště hleděl na podporow ánj ch u dých,
na wzdělánj náboženstwj a cjrkew njch aučelu.
Rozšjřená gsau zagisté pole duchow njho, na
nichž inůže sjmě cjrkwe dobroděgně i na budaucnost
rozsjwati, na sta let dobré
skutky založili a státi
se dobrodincem budaucjch pokolenj.
W šak i zde pow áženj a opatrností potřeba.
D obrým úmyslem
dary rozdáwati nenj těžko , ne­
b o l k tomu nikdý [příležitosti n esch ázj;
maudře a přjhodně g e udělowati.
tjže ale
Málem
často
m noho, a tak i mnohem druhdy málo se státi mů­
že — a nezřjdka při neylepsjm mjněnj welicj darowé málo
dobrého přinášegj.
Wesměs neywjce
na tom záleženo, komu a k Čemu dar udělen b ý ­
wá, a na to duchow nj kšaftugjcj iněg
zwláštnj
zřetel.
Cjrkwi neywětšj powinnostj duchownj gest zawázán.
Tat. gest
geh o
neywětšj dobrodinkynj,
od nj w ýžiwa a gměnj geh o pocliázj.
T at ney-
blaženěgšj lidu účel před sebau m á : potřebuge ale
k dosaženj g eh o prostředků a pod pory.
Na gegj
potřeby
ohled
mjti rteyswětěgšj
tedy geho
gest
powinnostj.
Ačkoliw nábožnostj předkůw našich, prWnegšjini
odkazy a řjzenjm i swětské wrchnosti o w e ř e g -
né služby Božj a zaplacenj služebnjkůw cjlkéW njch
na wětšjm djle dostatečně postaráno g e s t, přede
se to wšady geště nestalo.
Na m nohých m jstéch
w kosteljch tak nuzně a chatrně to w y h ljžj, že w eřegné služby B ožj w jce k pohoršenj a omrzenj než­
li k Wždělánj gsau,
Okrášlowánj a marnost ode
křestanských kostelíiw wzdáleny buďte, ale zew nitřnj, důležitosti a swatosti wěci přiměřená ozdoba se
požaduge, nem á-li přigjti odtud lliostegnost aneb
opow rženj k neywetšj člowěčenstwa w ěci.
wzdálená a lidnatá wjska ,
M nohá
mnohá hogná osada,
žwláště w m jstech nestegného náboženstwj, nemá
až posud geště žádného u čitele, žádného pastýře.
Z d e by založenj fary duchownjin dobrodinjm a p ožehnánjm p lo mnohá
sta bylo.
M nozj služebnjci
cjrkwe, netoliko dobře ale bohatě placeni gsau, a
naproti tomu ginj tak špatně, že
denně s chudo-
bau a nauzj se potýkali, a ku potupě swého stawu
se ponižowati přinuceni bývvagjce, to dobré, kteréb y dle
powolánj swého
zpňsobiti
m ěli,
učiniti
nemohau.
S kolv a ústawy k wzdělánj mládeže i pro čjr)
kew gsau dobroděgné, a dw ognásobný ohled kšaftug je j ducliownj na ně by bráti měl.
Owšeni laska-
«
wými přjspěw ky giž d ř jv e mnoho se stalo a za
j
liašich časňw zwláště maudrau wládati
a lidumilci
m noho
se děge, wšak by se gešte mnohem wjee
stati melo.
M nohý schopný ginoch gen dosti ma­
lého stipendium potřebuge, aby se w ústawu pro
učitele slušně w ycw ičiti m oh l; a ga k sk au pě geště
m nohý «čile i
w městě i na venku placen g e s t !
O dkud pak taký muž, gsa nezřjdka djtky obsypán
a pernau péčj o w ezdegšj chléb skljčen, wážnosti,
chuti a horliwosti má wážiti k úřadu swcmu ?
posléz
A
na n e y v jc e m jstech scházj dobře zřjzená
k n ih ovn a
šk o lu j, pro
učitele tak newyhnutedlne
potřebná, pro lid tak užitečná. Zdali/, b y duchow ­
nj kšaftugjcj nemohl zásobu sw ých knih, které č a ­
sto tak nehodně semotam rozstrkány b ý w ag j, aneb
aspoň gen část vikariátnj k n ihovně odkázati, která
d u ch ovn jm na wenku b y d ljcjm tak prospěšná g e st?
W kolika obejeli nenj geště žádného fondu k za­
opatřen; potřebn ých knih pro chudé d jtk y , w o d ­
měnu za zwláštnj p iln ost, v ý b o rn é ch o v á n j a šle­
chetné sk u tk y; k zaopatřenj potřebných w ěcj pro
školy a úsíawy industriálnj ? A gestli promyslem,
cwičenjm a wzdělánjm hlawnj prameny chudoby se
neacpau: íjni méně podporow ánj a almužny spom oh a u , gelikož
se pak počet nuzných denně množj,
ctnost ale se tratj.
K podporow ánj ch u d ý ch , na které k šaftu g jcj duchow nj zwláště pam atovali má, nesčjslné přjležitosti se mu podáw agj, kde použiti může šlech et­
ně a laskawě swého gm ěnj.
Práwě zde mnoho opatrnosti am audrého okoličnostj rozwáženj gest potřebj, nechce li při n ey -
lepšj wůli na zmar rozdáwati, cob y lépe a whodnSgi mohlo býti wynaloženo.
Lidu, který pow ažuge chudobu za zwláštnj
pramen swé o b ž iw y , a žebránj za neysnadnegs] a
neysnesitedlněgsj řem eslo, ani n eyh ogn ěgij almužnau se n espom ů že; žebřj pak tjm drzegi apracugj
tjm
méně, čjm
w jce se gim
dáwá.
Nadánj pro
takowéto by lob y štepnicj žebroty , která člowěčenstwo hanobj a mrawnost rušj. M nohé ale rodiny n eslastnými přjhodam i na mizinu uwedené, stydjce
se žebrati, w tichosti trau bjdu.
Malá summieka
mohla by gim spom oci, dluhy g e g ich shladili, siny
selřjti, osud
změniti. M nozj sirotci, nem agjce ro-
dioňw těkagj zanedbáni bez zaopatřenj, bez w y cw ičenj po cizjin swětě.
M nohá chudá w dowa
slzy cedj s hladowým i djtkami, slzy hořkého zármu­
tku : této w nauzi pom oci bylat by
Božj dle ducha Ewangeliuin.
prawá služba
M nohý h odn ý muž,
genž s swými w bjdě gest postaw en, snadno by
mohl sebe i swé
nářadj.
obžiw iti; scházj mu ale djlo neb
— Mnohý chudý
synek,
gsa wýbornými
dary ducha nadán, w elkého we swětě b y m ohl nadjti se štěstj, k d y by b y l měl
přjležitosti n ěg a -
kému řemeslu aneb uměnj se nauoiti.— M nohá chu­
dá djwka swau by byla zachowala čistotu a k zao­
patřen] p řišla , kdyby
gen dosti malé wěno byla
měla, — M nohý chudák
může býti z náruč] smrti
wychw ácen a k prospěchu sw ých
na žiwě z a c h o -
wán, wšak chybuge mu obstaráni w nemoci, léky
k uzdravvenj a potrawa k nabytj sjly.
—
Mnohý'
chudý nemocný služebnjk aneb pocestný , zwlášt
ge-li cizozem ec aneb giného náboženstwj, musj b jdně zahynauti, nenalezage saucitného přjtele, p ř jb v tk u , obstaránj a pom oci lékařské.
Máinet o-
wšem mnohá krásná nadánj a weřegné ústawy pro
chudé, potřebné a nuzné každého druhu; však g e ποιη w některých m jstech , w ginýcli gicli dočista
nenj, a
obyčegně ta m , kde g ich neyw jce
gest —
v r chudých
třeba
osadách,
w neaurodných a
méně požehnaných kraginách.
Gak dobroděgné,
užitečné a služebnjka cjrkw e hodné b y ly by zde
Jaskawé ústawy pro tak ow éagim podobné přjh od y .
Na krew a přjbuzenstwo kšaftugjcj duchownj owšem
ohledu
přirozená
právva
bráti nem á; Avšak také nesnij
přestaupiti, nesmj neyswětěgšj
city potlačow ati.
A
proč by se neměl odiněniti
onomu, od něhož
za
živvobytj b y l dobrodinj ob­
držel ? proč b y nemohl onom u, geh ož pilnostj a
sprawedlnostj p řjg m y geh o rozm noženy a zlepšeny
byly, i w čas smrti powinnau vvděčnost proukázati,
gešťo časná blaženost katolického duchownjho ob y ­
čegně gen na věrnosti geh o čeládky záležj ? proč
by neměl swým rodičům, bratrům a sestrám, swým
přjbuzným
při
odchodu svvém i poslednj
důkaz
swé uznalosti a lásky uděliti, kdežto i přirozenost
i náboženstwj
geg
k tomu
n a b jzj? N ik oliw ! to
mu zapowězeno nenj, a netoliko že smj , ale gest
i powinen to činiti.
G sau-li přjbuznj a přátelé g e ­
ho chudi, prvvnj a vv samé lidské přjrodě založe­
né práwo m agj dobročinnost geh o o pom oc vvzý-
wati,
G e zauédbáwati a powrhowati, byle by do
nebe w ola gjcj b ř jc b , urážen] práwa přirozeného.
A byt by i přjlis chudi nebyli , přede
wán gest, w poslednj
wílli
ohled
powinno-
brati na ně a
na w ýloh y, které mu k wuli činiti musili, ch ťjce
lio přiwesti do stawu duchownjho, obzvláště inuseli-li proto potřebnosti swé umensiti, a tem, kteřj s njm
iigmu.
stegného
práwa na podjl m a g j, učiniti
Gsau-li ale bez toho zámožní, a nepotřebu-
g j-li geho podpory, a chtěl-liby nicméně nahospodařeným gměnjin z požitkůw swé fary g e obohatiti a nade staw gegich w znésti: bylat by
to dle
wyřknutj kanonických zákonů a otců cjrk ew n jch
neywětšj nesprawedlnost, b y lo by to laupenj a okrádánj chu dých a cjrkwe.
Smutné owsem gest, w idjm e-li, kterak lehko­
v ážn ě a náružiwě, neberauce žádný ohled na přjkazy rozumu, ewangelia a zákonu kanonických, tak
duležitau pjsemnost nezřjdka i duchownj a učitelé
náboženstwj a ctnosti w yhotow ugj; smutněgšj ale gest,
že i z kanonických zákonů se gew j, že někdy i tjm to
poslednjm
weřegným činem duchownj gméno swé
zprznili a ínr awný swíig charakter podezřelým uči­
nili.
Concubinarum, přikazuge synoda Kostnická
( T it.
X X IV .
de
T e s ta m .)
et aliarum
personarum in testamentis ne mentio
turpium
quidem flat.
Kšaft aneb poslednj wůli delati, každému roz­
umnému člowěku musj býti swatau a wážnau v ě c j.
Samo giž s I o w o napomjná na g e g j důležitost.
poslednj
To
nemá wšednostj a náružiwostj tomu p o ­
dobno býti, co gsme druhdy děláw ali; to poslednj
má také neykrásněgšjm a neydobročinněgšjm
b ý ti;
neb obyčegn ě to na nás neyw jc aueinkuge a neydél se to w paměti udržj. Skutek ten se má wlast­
ně co poslednj w eřegný skutek lidský powažowati,
který se w tom okamženj koná, kde i neylehkom yslněgšj wážnosfi n abýw á, a obyčegn ě se takowým
o k a zu g e, gakým g e st;
a protož často i nechtě
zpytateli lidj i neytagněgšj myslenj swá a náklon?
nosí i srdce, swé nábožné a mrawné
pow ahy tako-
řka zgewně odkrýwá, a si u sauwěkých
a budau-
cjch pokolenj aneb čestný aneb hanebný památnjk
stawj.
Duchownjmu musj čin tento býti dw ognásobně dů ležitým ; nebo gjm netoliko dobroděgnt: na
okamženj a pak na budaucj časy aučinkuge ; ale i
práčem swým a skutkům k rozm noženj sláwy B ožj
a blaženosti lidské w'ykonaným , w ěčně
trw agjcj
znak prawdiwosti uděluge. — Kšaftem swým
má
geště p o smrti, co za žiwa wšem powinen byl, d o­
brý přjklad dáti.
Kšaft g e h o
má býti záwěrkau
přednesených učenj a kázanj , poslednjm důkazem
ctné p o w a h y , weřegným swědkem nezištné lásky
k Bohu a k bližnjmu, a práwě ducliownjho smeyslenj , prawdiwým rukogm jm uznalosti a wděčnosti
k cjrkw i, poslednjm swědomitým wyplněnjm zá­
konů g e g jc h a slowútným dokonánjin apoštolského
žiwota.
Pak mu nikdo práwa, žekšaftowati může,
neodepře, ale za geh o neyswětěgšj a poslednj p o wimiost pokládati ge bude.
4,
Cobýwala bibljprwnjmkrestanúm ; zgtikého
úmyslu gi čjtali, a proč bychom gi nynj 'pil­
něgi než gindy , než prwnj křesťané,
čjsti měli ?
Od Gottharda H olubáře, kapitiúára Stralio-wského.
Swaté powolánj služebnjkůw1 cjrkevvnjch mezi
důležitými powinnostmi i onu předkem žádá, aby
oni co učitelowé swěřených sobě w ě řjcjch o tom
neomylné přeswědčenj měli sami, cokolivv naučného
swému stádu p o d á w a g j, aby praw dy náboženstwj
swatého wěrně wykládali, a tak w řeči swé o spasenj lidském bezpečnj w íidcowé křestanského lidu
učiněni byli.
H ogn ěgšjh o a gadrněgšjho pokrmu
duchow njho odkud ginud, leč zp jsem swatých naberau,
a
důw ody
tam se nalezagjcjm i potwrdj ?
Pročež k biblj, gako k čistému pramenu se odebra­
li a z něho i pro sebe i pro lid wážiti gest
třeba;
gim
protož samo i oni gsaut prwnj, genž se do
pjsem swatých znáti musegj, a pilným čjtánjm g ich
a maudrým rozbjránjm
oné známosti a zkušenosti
dogjti m agj, kterau sw. Pawel na Tim oteow i žádá,
napomjnage, aby byl přjkladem w ě řjcjch w slowu,
λν wjře, pilný čjtánj, napomjnánj a učenj. aby pro­
spěch geho zgew ný byl wšechněm. „D ey na sebe
pozor, i na učenj. Nebo to čině, i sám sebe spasena
učiníš, i ty ,
4.
kteřj tebe poslauchagj.
16. a k T iíow i
opět II.
7, δ . :
I, T ím .
„ W e wšech
wěcech sebe senného wydáwey za přjklad do-
brýcJi sJiutkňw, w učenj, w celosti, w wáznosli:
slowo zdrawé bez auhony: aby len, kterýž, se
profituj, styděl se, nemnge nic zlého mluwiti o
nás.”
P otřebu známosti a čten] pjsem sw atýcli
u duchow njch seznagjc sněm Tridentský, neopominul
vv pátém posezenj ustanowiti a n ařjd iti , aby duchow nj studie poněkud zanedbané gsaucj opraweliy byly, a za tau přjčinau zwláště pjsmu swatému
i na w ysokých i klášternjch školách dospělým i u čiteli wyučowáno b y lo.
Wšecken sice, přede wsjm
ale kazatelský auřad duchownj tuto potřebu uznáwá, an hlasatelé slowa Páně učenj sw oge buď d og ­
matické, buď morálnj na dňw ody pjsma swatého
staw jce, swoge posluchače
na zřegm é wýpovvědi
ewatopjsemné poukazugj, a přjklady staro- i now ozákonnými řeč swau bud’ swětlegšj buď přjgemn&gšj čin jw a g j; posluchači wšak m agjcj takowé knihy
swaté, innohau ch w jli swátečnj a nedělnj takowým
čtenjm se zabýwag-j, a hledánjin oznám ených sobě
w ěcj neb přjkladů zběhlost swau zkaušegj.
W e-
likého tedy obljbenj nacházegj a nalézali w ždyck y
i nábožněgšj křesťané w pjsinech swatých, a kteřjkoliw ge upij mně, pokorně a s
dobrým
aumy-
slem čjtali, nelze upřjti, že z tohoto pokladu slowa
B ožjh o,
genž wěčné gest a neomylné gako Bůh
sám, nemalého nabyli potěšenj ,
utwrzenj.
naučenj a u wjře
An každé i té neyw ýborněgsj wědomo-
sti owšem zlj, genž z Boha negsau, opět k zlému
užjwati u m ě g j, pastýřům
náležj
pečowati
o to,
aby w ěřjcj w šickni, gestii k otenj pjsma swatého
«losti gsau způsobnj, biblj swaté materským gazykem wyložené, a od cjrkwe schwálené, i g j w zdrawém smyslu též cjrkwe užjw agjce, ne k marnému
hlaubánj a přewrácenj
swedeni,
nobrž k ctnosti
rozhorleni a w prawé wjře ustanoweni býti m ohli.*)
Z b ožn ý Tom áš Kem penský uw odj čtenáři swému
na mysl w knize IV . w gedenácté kapitole , gakby
pjsm o swaté wěrné duši na neyweyš bylo potřebné.
„M am i
í)wau
Geden
také
\\ěc]
swaté knihy pro
p otřebu g i,
potěšen]
pokrmu
žiwota.
totiž a swětla.
gestit stůl swatého oltáře,
na němž ležj
chléb sw atý; druhý gest stůl zákona B ožjh o, w
němž se zawjrá učenj swaté,
D jky tobě, Pane Je-
žjši, swětlo swětla w ěčn é h o ! za stůl učenj swatého,
kterýž gsi nám skrze služebnjky s w é ,
proroky a
apoštoly a giné učitele přistrogil.” — Ale na konci
wraucj modlitbau k Bohu obrátě se žádá, aby w
kterémž gsau
wšecky poklady maudrosti složeny,
od kteréhož wšickni maudřj tohoto swěta maudrosí
swau dostali, rozehnal bleskem milosti swé tem no­
sti rozumu geho, a oswjtil g e g swětlem nebeským,
kteréž se stkwj w swatém Ewangelium.
,,N edey,
(neylaskawěgšj J e ž jš i!) abych při čtenj pjsma swa­
tého na schopnost swau spoléhage, zhrdl, a pyšným
uměnjin nadutý,
swaté prawdy
twého učenj dle
maudrosti swětské wrykládal a přew racel, aneb wšetečnostj a přjlišnau žádostj po uměnj zaneprázdněn,
*) Srowney sněm
Regul. IV.
Tridentslíý
in
Indice
libror.
proh.
nebyl učiněn gako oni, kteřj se ustawičné učj a ni­
kdy
uměnj
nedogdau.
Alebrž p řidey
k uiněnj
také dar pokory a lásky, kterážto nehledá než čest
gména tw éh o, vvzdělánj bližnjho a spasenj wlastnjho.
Zádáint mezi ty patriti,
o
kterýchž g;si
p ra w il: Blahoslawenj chudj duchem ; nebo gegich
gest králowstwj nebeské.” — Austnj podánj w cjrkwi katolické poukazuge praw ow ěřjcj na prwnj wyznawače w jr y , gesto pjsem swatých
sobě na ney-
weyš w ážjce, w gich čjtánj spasitedlně
řjnali.
soI)ě po-
Co o biblj a prospěšném g j užjwánj také
někteřj z n ow ěgšjch theologů sm eyšlegj, stane se
zřetedlněgšjm z d á b jh o pogednánj tohoto.
I,
naučná,
Biblj býwala
potěšitedlná
prwnjm křesťanům
gediuá
a
kniha.
wzdělawatedlná
W ěčná samobytná maudrost — Bůh !
se w nj slaw ně, přjsně i
Zachowatele
lidé
a O tce
prohlásil
laskawě za Stwořitele,
v še ch
pak mohli napořád
—
rozum ných
tw orů ; 1
přede wšjin zblauzenjin
bezpečni býti, an w ěčný rozum sám gim za wůdce
slaužil.
M ogžjš
a p ro ro ci,
g a cj mužowé B o ž j!
K dež gim row ných nalezti ?
A desatero přikáza-
nj — toto zřegm é zákonodárstwj B ožj !
a zůstane na wěky půwodrij kniha,
i nařjzenjch
wšecky
gsau obsaženy.
občanské
—
gest
w g e g jch ž to
a mrawnj
zákony
Zwláště pak wážili sobě prwnj
křesťané zákona nowého , co
neyskwostněgšjho
a neyštědřegšjho dědictwj po Pánu a mistru swétn,
kterýž po swéin odchodu k Otci, g ich co' ubohých
sirotků neostawil.
Ewangeliuin
geh o b y l hogný
poklad, genž nikdý promrhán býti n em oh l;
kaupené
swau krwj
za spoludědice
w y-
králbwstwj
swého ustanowil; a aby nikdý pochybnosti o tom
nepowstáwaly, pjsemnost božskau
gim
w
rukan
zanechal, genž sice křiwě wykládána, nikdý v ša k
porušena býti nem ohla! W ypsánj
žiwota, činů a
skutků geh o gest prosté, pohnuíedlné
w é;
a kdožby,
pohodili
přečta Ewangelium , m ohl g jm
bez naprawenj
aspoii bez
a dogjm a-
swého
smeyšlenj ,
žádosti lepšjm se státi:
polepšenj giž schopen nenj,
aneb
tent žádného
I také w
nedosta­
tku Avšech zewnitrn/ch duwodň, může prawdiwost
a božstwj Ewangelium z wniírnjch dtiwodň ne­
omylně se osw ědčiti;
a kdožkoli přjkazy Ježjšo-
w y s prostým a wěrným, nábožným a ponjženým
prigjm á srdcem , sám na
sobě z k u s j,
že učenj
geho z Boha gest! Smrt Páně Ježjšowa, netoliko
pauhé
zpečetěnj učenj
geh o domeyšleli —
geho, gakož se nepřátelé
byla prwnjm křestanům wi-
diledlnau úmluwau mezi Bohem a lidmi : všem
nábožným k útěše,
powstánj,
a hřjšnjkům k spasitedlnému
aby pozn agjce
Otcow u milost a m ilo-
srdnau lásku, w srdcjch se pukali, odpuštěnj h ř j­
chu, now ý žiwot a wěčnau blaženost u něho hledagjce,
Zpráwa o smrti Kristowě, gakožto oběti
a spolu neygistěgšjm
znamenj našeho na milost
přigetj od gakžiwa od apoštolů a v še c h w ěrných
křestanů za hlawnj a základnj učenj, za gádro a
hwězdu
celého
pjsm a swatého i křesianstwj
u­
znána b y la ; *) a nikdý nenastane ta doba, kdežby
apoštolská díhvěra k Ukřižowanému gakožto z b y ­
tečná
zaw ržena,
býti mohla.
a
aneb
Drjwe
milost s křjže
taužilo po
co
nedostatečná zlepšena
než liřjšnému swětu smjřenj
podána byla,
giž
drahný čas
nj saužené srdce lidské, ano w žd y ck y ,
dokud ch ce av Bohu aučastnost mjti, bude taužiti
p o nj.
T ato taužebnost wlastne z wědomosti našj
pokuty a nehodnosti před Bohem w y p lýw á , gakož i
poznané nemohútnosti,
winy a pokuty sprostili,
hradili.
W jra
av
abychom
se
sami
aneb spáchané zlé na­
potřebu něgakéhos Avyššjho pro-
střednictwj a smjřenj gest tedy tak stará, gakož
sám swět.
Křestanstwj gi toliko skutkem stvvr-
dilo a zpečetilo.
ným
toho
K rw j
zůstane
skropená Golgatha Avěč-
sw ědectw jm .
swéwolně Avzniklé pochybnosti
W šecky
o biblickém
tedy
učenj
z strany smjřenj lidského gsau taktéž nerozumné,
gakož Avšeliké. Avynasnaženj marné g e st, a w ždy­
ck y takoAvým zíistane: aby totiž zpyšnelý rozum o
tom ío božském učenj přesAvědčen býti m o h l, do­
kud srdce samo potřebu
a po sgednocenj
dyclitj.
Avyššjho smjřenj n ecjtj,
se s Bohem
skrze
Krista ne-
A protož pilně se Avystřjhali prAvnj uči-
telowé křesíanštj, aby takoAvé prawdy, gež srdce
*)
1 P etr. 1, 19.
21.
lion i. 3, 24.
6.
Cap. 2, 24.
E phes. 1, 7.
T it. 2, 14.
C o ll. 14.
Cap. 5, 18— 21.
I. Cor. 1, 30.
II. C or. 5,
Eplies. 1 0 , 10.
T h es. 10.
I. Joan. 1, 7.
I. T im . 2,
M atli. 20, 28— 36.
lidské toliko vvnitř cjtj, důwěrně a laskawě opatru g e, a kteréž u weřegném
wykonány
b /t i
krasomluwau
cinjwali,
podlé
m u segj, lícenými
pocliopitedlné
dokonale
wyznánj
žiwotě
byw še
a
díhvody
aneb
přjgem něgšj
přeswědčeni : že
a wýstraby P aw low y
17— 31, slowo křjže m oci swé tratj
bývvá.
swedomito
byli
tjm
1 Kor. 1,
a pohaněno
Z té přjčiny warowali se apoštolštj o tc o -
wé we wšech přátelských a srdečných řečech
(lio-
milijch) wšj skwostnosti a wýmluwnosti, přidržjce
se přjsně slowa B ožjh o,
o to usilugjce,
a u sw ých posluchačů
aby se gediné Ewangelium ,
kožto dokázané m ocj B ožj , genž
každému
wěřjcjm u, lljin ,
ga-
gest k spasenj
1, 16. d rž e li,
ba ani
za wlas od sprostého slownjho smyslu pjsma swa­
tého
neustupowali.
hodná
A
tak
panowala podiw enj
gednomyslnost a rownost mezi
prwnjmi
křestany a gich předstaweným i u w jře i obcow án j , w žádosti a daufánj, w činěnj a opauštěnj —
gednom yslnost, gesto
nižádným donucenjm
zewnitřnjm násiljm, než
gsauc způsobená,
aneb
toliko prawdau a láskau
napotom horliwým hlásánjm a
wraucjm rozwažowánjm
slowa božského stwrzena
a zachowána
M ocné aučinky geho se-
býwala.
znáwali netoliko pauhým
wlastnj
zkušenosti,
poslauchánjm, alebrž z
Ř jm . \,
16.
1. Kor. 1, 18, 2 1 . ΙΪ. T im . 3, 16,
31. Jak. 1,
Ř jm . 10, 27.
17. Jan 2 0 ,
2 1 . Jan 6. 68. 1 Petr 1 ,
19— 21.
Efez. 1, 23. K ol. 1, 16. k Žid, 2, 12. a takowá
wnitřuj zkušenj,
g ich ž naprawené srdce
n eygi-
stěgsjm a neomylným gest sw ědectw jm , podáwala
prwnjm
křesíanům neyswětlegšj
a neymocnggšj
důkazy o prawdě a božstwj Ewangelium,
křestanštj
rekowé
oddáni
byli
gemuž
s tak wraucj lá-
skau a nepolmutedlnau wěrnostj, / e nic v e swětě
gich wjru w Ježjše Krista a geho nebeské učenj
i zasljbenj zwrtkati nem ohlo.
Odtud
g eg ich o -
škliwost před wselikým nowotárstwjm, ano i tjm
neymensjm odstaupenjm
od
sprostého biblického
učenj , od apoštolu založeného a swýin nástupcům
podaného.
giný
Osmělil-Ii se který swňdný učitel aneb
p řevrá cen ý
učenj rozsjw ati,
člow ěk
podezřelé
aneb
křiwé
gesto se s učenjm Páně Ježjšo-
w ým aneb apoštolským nesrownáwalo,
odwracelit
w ě řjcj ušj od něho, pastýřům swým to w známost
uw ozugjce, kteřjžto bludaře
stu uw áděli,
aneb
škodliwost překazili.
mocý
brzy
slowa
na přjmau ce ­
B ožjho
g eg ich
A tudy stalo se, že mnohá
w prw njch stoletjch powstalá kacjrstwj beze sněm ownjho snešenj,
beze slawného nálezu saudnjho
ze strany cjrkw e potagm o udušená, bez pohoršenj zmizela. —· Prw njch křestanů horliwost, lásku
a vážnost k slowu Božjinu i
geho wěrným hla­
satelům, gakož i pewné geh o se přidrženj ledwa
sobě za u'ěku našeho pomysliti m ůžem e; netoliko
pilnj
posluchači,
i též
swědomitj
činitelé slowa
B ožjh o, ge také w domácnosti zpytuw ali,
dnem
i nocj o
Ney-
něm
spasitedlne
wětšj o to wynasnaženj
dářowé,
gesto
gsau w
rozgjm a gjce.
mjwali křestanštj liosposwratých
shromážděních
slýchané
v ý k la d y
přiváděli,
doma
a ta k ov é
znowu na
sv ý m
dom ácjm
srdečnému uwáženj p o d á v a li.
žádosti a nawedenj
paměí sobe
A
apoštolu
ochotně k
tak b ý v a li dle
i křestanských b i­
skupu, křestanštj h osp od á řové — každý
u pro­
střed s v é rodiny — gako
dom ácj pastýřové ne­
boli
své
správcové
svědectw j
gako
dusj v e
rodině —
a dle
s\v, Chrisostoma přjbytkow é w ěřjcjch
kostely
v y u čo w á n jm ,
a m odlitebnice,
m od len jm ,
v
nichž
zvláště
mládež
polinutedlným
přjkladem
cvičen a i k tomu p řip ra v ov á n a b ý ­
va la , aby
\v čas potřeby
v jru
Krista, Spasitele a W ykupitele
k rv j vlastnj zpečetila.
lidského
E vangelium
žalm ové
D a v id o v i
Ježjše
plemene
Takow auto statečnau v j ­
ru vážili, posilovali a udržovali
z biblj.
swau v
b y lo
křestané gediné
g e g ich katediism us;
g eg ich
modlitebnj
a zp ěv n j
kniha ; kniha H iob, přjslov j Šalomaunov a a kniha
Kazatel gegich potěšitedlnj a m ravnj s p is o v é , z
nichžto
všickni v ě ř jc j
p o u č o v á n i,
v zd ělá v á n í,
u v jř e ,
důvěrnosti a lásce k Bohu a Kristu p o ­
silováni
b ý v a li.
téhož
křestanského biblj svaté čjtánj onen snad
neypožeh nan ěgšj:
tjch
Byltě mezi mnohými účinky
že
se v
dokonce žádného
boženské,
prw njch třech stole-
katechismu aneb giné ná­
poučné a vzdělawatedlné knihy mezi
křestany nenalezalo,
gesto všickni
od v ě rn ý ch
swých představen ých a učitelů k gediném u,
sil­
nému a utěsitedlnému pramenu byli přiveden i, z
něhož plyne světlo,
láska
a živ ot.
Časopis pro b a tol. duch. V III. 1,
6
Svěřeném u
stádu
wodu
žiwota
částkách —
kalití,
aneb
w skrowných
ba konečně ani těch nepodáwati —
powažowali prwnj
učitelowé
za zrádu
proti neywyššjniu biskupu dušj našich:
(1 . Petr.
2,
křestanštj
2 5 .) a toliko nágeinnjci mohli pozděgi tak ná­
ramně proti stádu swému se zpronewěřiti.
li křesťané pozděgšj
chism ech,
w
newkusných
učeně
stro jen ý ch
a wlažně
knihách a t. d. zdarma hledali,
h ogn e nacházeli.
C oko­
kate­
ponaučugjcjch
prwotnj w biblj
C ož gsau mdlá slowa lidská u
přirownánj k h řjin agjcj řeči Páně, kteráž národy
zemské
uchw átila,
hřjšnjky p o d ě sila ,
a mocné
krále pokořila, i po tolik tisjc let u prostřed násil­
ných nepřátel až podnes se udržela?
—
Prwnj
tedy křesťané měli biblj za sw íig neydražšj p ok la d :
mnozj ce la u ,
aneb aspoii celé knihy a kapitoly
nj w paměti dobře chowali.
z
Byl-li kdo z nich w
čas protiwenstwj ukrutného tak chaulostiwý a bogácný, že pjsmo swaté pohanským saudcůin wydal,
wíibec ode wšech byl nenáwiděn,
a ledwa ney-
tužšjin, často i po celý wěk trw agjcjm pokánjm s
ostatnjmi stále wytrwawšjm i w ěřjcjm i opět smjřen
býti m ohl.
W samotách a pustinách, kamž se w
čas zuřiwého
u tek li,
pronásledowánj D ioklecianowa byli
čjtánj biblj gim potěšitedlné zábawy po-
skytowalo.
Ženy z sprostého i šlechetného rodu
gi s stegnau dychtiw ostj a swatau horliw ostj čjtaly.*)
')
G m én a: L a e t a , C e la n tia , P e m ctria s , F a h iola ., A lgatia,
S alvina, M a rce lla , T h e o d o ra , O sella a t. d. gsau w c.jrkewn.j historii důkazem parmttnjm,
g a k zw láštn jh o, taktéž
prospěšného a spasitedléiio pjsern sw a tých užjw ánj.
Nad mjru pohnutedlné gsau stjžnosti mučedlnic sw a tý ch , A gapy, Chionie a Ireny nad ztrátau
sw ých pjsein sw atých,
gich žto čjtánj gim hned
z mládi dnem i nocj neyblaženěgšjm býwalo zainěstnánjm, a po nichž we strašných pustinách,
kamž
se něgaký čas před ukrutnostj krw ežjzniw ých wrahii b y ly u te k ly ,
slzawě d y c h tily , *)
Prwnj kře­
stané neznali a nežádali nižádného utěšenj a naučenj leč z bib lj.
YVzdyt sám Pán a mistr g e g ich u
wezdegšjm swém strastnéin putowánj slow em B ožjm ,
a zwláště žalmy se těšjwal a posiliíow a l:
že wěrnj přátelé
přjkladem kráčeli?
a následownjci
diwr-li,
geh o za tjm to
— D obře se při tom m agjce,
biblj gako božské proroctw j wšudy buď w nebezpečenstwj, i též při smrti s sebau n osjw ali; a p o zdegi se i w h robjch křesíanských mnohé sepsané
Ewangelium geště neporušené nalezlo na prsau k
smrti utrápených m učedlnjků a g in ý ch w ěrných
wyznawačů K ristow ých , gesto s radostj a důwěrnostj pro geh o božské učenj a zasljbenj
žili i u-
mřeli.
II.
S gakau tedy swatau žádostj, a z gakého
nábožného úmyslu prwnj křestané pjšma swatá čjtali,
giž z
dotčeného powrchu ležj.
W ýtečnj
mudrcowé pohanštj (Timeus z L ok li, Plato, C icero)
dokonale tomu rozum ěgjce, zřegm ě se přiznáwalií
žeby poznánj přirozených powinnostj skrze břjšný
*)
A cta SS. M artyru m Ag^ipes ,
Cliiouia
ronii Annalibus ad an. 304. N ro . 4G.
6 *
ct Iřen e in B a ­
pád bylo zatmělé, tak že paulié swětlo rozuimt giž
nepostačuge Boha poznáwati; neboli gemu důstognau, a geh o wůli swaté přiměřenau uctiwost wzdáwati. W šickni nábožněgšj pohané, cjtjce potřebu něgakého božského zgew enj, welmi po nřm dychtili
Křestané wšak, gim ž zgewenj Božj slastné podjlein
p ř iš lo , určitě wědauce z knih sw a tý ch : ze Duch
Božj w zlostnou duši newegde,
aniž bydlili
bude iv těle 'podmaněném hřjchúm , 1 Sap. 4 .,
hleděli dřjw e mysl swau ustawičnau modlitbau, spasitedlným rozgjm ánjm i m rzkých žádostj a náklonnosíj wyhostěnjm pokud možná wyčistiti, a gi mi­
lostnému pňsobenj Ducha swatého učiniti přjgemnau;
nebot se zewrubné uléčenj srdce bez oswjcenj rozu­
mu ani pomysliti nedá: přewrácenost vv smeyšlenj
temnost swau s sebau n ese; a nelze nižádnau ginau
cestau, leč naprawenjm wůle k půwodnjmu swětlu
přistaupiti.
Duch swatý gest taktéž Duch p o b o ž ­
nosti , gako uměnj.
Odtud úpěnliwé prosby prw ­
njch křestanů w starobylých chw alozpěw jch k Du­
chu sw atém u,
aby g ich rozum osw jtil, srdce oči­
stil, k poznánj a wěrnému božské prawdy ostřjhánj rozn jtil;
aby g e w dobrém posilnil a u tw rdil, a
skrze] žiwau wjru ,
důwěrnost,
wděčnost a lásku
opět s Bohem skrze Krista sgednotiti a wěčně
o-
blažiti ráčil. O přispěnj téhož Ducha swatého proejwal
Dawid w
osw jcenj
a
50. a 119.
wedenj
Ž alm u ,
gesto
bez
Ducha swatého nikdo pjsmu
swatému náležitě neporozumj, aniž geh o spasitedlno
n eu žig e; w siekni, gesto se s neočištěným srdcem
a toliko 8 hrdau učenostj školskau do pjsma swatého spauštěli,
zm atenjin,
pokutowáni byli.
Kxesíané
myslj wše pocjnaagce,
šenostj
slepotau a neinaudrostj
shledali,
p rw o tn j, s pokornau
a w lásce skončugjce, zku-
že se w yřčenj a naučenj pjsma
swatého spjše láskau nežli schytralau učenostj —
spjše srdečnostj nežli wšetečnosťj, — w jce modlenjm
a slzawým úpěnjm ,
pochopiti
dáwá.
nežli ostrowťipnými
Gediné
wýklady
nábožná prostosrdecná
mysl může tomu porozum ěti: že slowo B ožj toliko
prawda — genž se w něm podáw á, toliko maudrá
dobrota — genž se w něm zaslibuge, a wěčná bla­
ženost gest. — Prawda tedy bez klamu, dobrota
bez ošemetnosti,
— čistá blaženost bez bjd y !
tak gsau nalézali i okaušeli:
med a mannu sladsj,
A
že slowo Páně nad
nad zlato a drahé kamenj
skwostněgšj , i nad rosu nebeskau úrodněgšj g est;
a tjm býwali obcerstw owáni, w duchu i srdci p o lě šowáni a posilow áni,
gešto naproti tomu mysl po-
skwrněná nic božského w něm nenalezá, hrdé
srdce
božskými wěcini pohrdá — w roztržité a wrtkawé,
od w ezdegšjch
péčj rozpáčené mysli slowo Božj
mezi trnjm udušeno býw á.
Nečjtali prwotnj k ř e -
siané pjsma swatého z giného ú m yslu , lec aby se
wždy maudřegšjmi, nábožněgšjmi a w Bohu b la ženěgšjmi stali.
Prawda, swatost, wůle a blaženost
byltě ten w ytčený cjl , po kterém gediné a w ždy
taužjwali.
N ic nemá do sebe takowé sprostnosti,
něžnosti a krásy, gako nebeská p ra w d a !
Cjin s
hňry od O tce swětel a Boha wšj útěchy zgewená,
k spasenj
nevyhnutedlně
potřebná pravda býti
m á , gakož takowá ode v š e c h d o b rý ch ,
čistých a
neheskau myslj op ogen ých dušj tjm spjše poznána,
přigata a užjwána býti musj.
G egj charakteristi­
cké znamenj gest swatost! A které pak učenj o
swatost wůle h ogn ěgi u silu ge, gako wjra v lagcmstwj wěčne lásky , v niž se všickni poklado­
v é nebeské p ra v d y a blaženosti zaw jragj.
Giž
ale v še ck y v pjsm ě svátém obsažené prawdy neyhlaw něgšj k tomu sm ěřu g j: že v m ilovánj Boha
O tce — λν milosti božského Syna geh o — a v
obcow ánj Ducha swatého všeliké štěstj nesmríedlného člow ěka, a tudy geh o veškerá blahost spoč jw á ! — a že láska — odměnná láska k božskému
W ykupiteli
gediný
gest
prostředek k
dosaženj
zasljbeného spasenj ! T y to v ěčn é spasitedlné praw­
d y Λν celém pjsmě swatém tak zřegm ě a určitě,
tak důkladně a laskawě se w yčjtagj, ba i neysprostěgšjmu rozumu
swětlé a
lidském u,
p och op ited ln é,
ano
i
djtkám
takj přjgemrié
tak
a p ře-
Bwědčitedlné gsau, že toliko ti gasné swětlo Ewan­
gelium n espatřugj, w nichž Bůh tohoto swěfa o-
slepil m ysli,
aby
se gim nezaswjtilo swětlo
Ewangelium sláwy Kristowy,
kterýž gest obraz
B o žj. II. R or. 4 , 4,
v
V
·
v ·
Clowek gest tauženj B ožj!
·
Weškere pjsmo
swaté, zwláště now ý zák on , tuto lask<»wfiu taužebnost B ožj po \vzdorugjcjm a zdráhawém pokolenj
lidském
na v še ch
skoro stranách — s takovau
láskau apřjsnostj Avyslowuge, tak že kdo ponaukánj
Božj inu, do náručj O tcow a se w rá titi, odpjrá, w jce
než přirozené zaslepenosti a srdce zalvvrzelosti do
sebe mjti
m ocnost,
musj.
W jra
Λν gakausi samowládnau
tupenj a ausměšné zawrženj prawd ná­
boženských gest neduh nyněgšjho w ě k u !
III.
Křesťanům dňležitegšj potřeba, přidržeti
se pewně slowa B ožjho, nebyla, gako nyněgšjho času.
T en i gest w biblj 2 Petr. 3. T im . 3, 1. IL Tess. 2 ,3 . 9.
Žid. 18,
tak patrné wyobrazen, bych om ani oka­
mženj ni nepochybowali, že gsau oni Duchem swatým
nadšenj, gakož i od Boha o p řjh od ách neyw zdáleněgšj budaucnosti náležitě wyučenj muži naše bohaprázdné dny předzwjdali.
Ale wsak když při-
gde Syn člowěka saudil swěl, zdali nalezne wjru na zemi ? Luk. 18, 8 .
ubývvánj w jry
powěděla.
Sama prawda wěčná
w poslednjch dnech zřegině před-
Bohaprázdriost, newěra a posměch z
Neywysšjho a N eysw ětěgšjho gsau tedy důkazem,
genž o prawdě a božstw j náboženstwj i geh o sv átých
pjsem tak hlasitě swědčj, gako twrdošjgnost Židů,
Neytkliwěgšj gsau předce wyznánj
n jch
nepřátel
wšech auhlaw-
zgew en j křesťanského, kteráž gim
snad některau dobu bezděky z úst wysla.
T ak ow é
slawné, proti wšemu namjtánj bezpečné
sw ědec-
twj w prospěch zákona nowého nalézá se w Rous­
seau Emil. T . 3. p. 16, 5. , , W yznáw ám , že w z n ešenost pjsma sw. mne obdiwenjm naplňuge, gakož
i čistota Ewangeliuin
weskeré srdce
mé zanjmá.
Progděm e spisy našich mudrců se wšj skwostnostj
g eg ich rozumowánj: gak gsau nepatrné ba potupné
u přirownánj k pjsmu swatému! M ožná-li, aby kni­
ha, genž gest sprostá a spolu tak wznešená, mela
býti pauhé djlo lid sk é? M ožná-li, b y osoba swatá,
g e g jžto žiw ot
se zde w ypisu ge,
pauhý člowěk
býti m oh l? M luw j-li kde gako něgaký sjlenec, aneb
ctižádostiwý b u řič?
Gaká spanilost, gaká čistota
w geh o chowánj ; gaká vznešenost w geh o u čen j;
gak hluboká maudrost w geh o ř e č i;
gak podiwná
ducha přjtom nost w geh o odpow eděch ; gak m oc­
ně vlád n e swými náklonnostm i!
K dež nagdeme
takowého muže, kde takého m udrce,
gestoby bez
wady a chlauby žjti i umřjti m o h l! P la to .v y tw o řiw
sobě obraz spraw edliw ého,
Ježjše Krista vyznačil.
výborn á,
menali.
T ato
auplně
powahu
podobnost tak gest
že gi wšickni otcow é cjrkewnj
zazna­
Gak zaslepený a předsudky nakwasený
musjt býti, genž syna Sofroniskowa (Sokratesa) S y­
nu Marie po boku
stawěti h o d lá ;
gak nesmjrná
mezera mezi oběma ! Sokrates bez hany a bolesti
u m jra g e,
snadno mohl až na konec powahu swau
bez prom ěny d och ow a ti; a kdyby smrt g e h o ,
ač-
že lehká, nebyla co korunau ozdobila žiwot geh o,
předce bych om o tom pochybnost m ěli: zdali So­
krates se v sjm swým rozumowánjm v jc e b y l, než
který mudrák.
W y n a še l, prawj s e , theorii mra-
V 'oučenj: mnozj wšak před njm gi w žiwotě swém
skutečně prow ozow ali; ont tedy směl gen ř jci, co
onino činili,
m ohlt gen přjklady g ich w předpisy
investi: giž wšecko h o to v o bylo,
M oh l-li pak Je-
žjš mezi spoluwěkými čisté a wznešené mrawoučenj
seznati, gehož nám vv přjkazech a přjkladech p o zůslawil ? — Sokrates umřel, pokogně rozmlauwag e s přátely swými.
Smrt Ježjše, genž uprostřed
náramných bolestj od weškerého národu pohaněný
a zlrýzněný ducha swého wypustil,
byla n eyoh a-
w n ěgšj, g jž se kdy obáwati můžeme.
přigjm age gedem naplněnau čjši,
pod áw agjcjh o žehnal:
Sokrates
služebnjka gi
ale Ježjs prosil, u prostřed
neyprudsjch bolestj, za swé wražedlnjky.
Zagisté,
žil-li a um řel-li Sokrates gako m u d rc:
žiw byl i
umřel Ježjs gako B ůh ! ” —
Neomylným w sa k ,
zem w ýborn osti,
ano i neysilněgsjm důka­
swatosti a božstwj pjsma swaté-
ho gsau bez odporu wsickni neslechetnj, temnost a
zlost m ilugjcj lidé, gesto takořka hned od přiroze ;
nj biblj
swaté nenáwiděgj a od nj se odw racugj,
gakož i g e g ich newyprawitedlná a trwanliwá snaž­
nost pjsmo sw. gako nebezpečné rozhlasowati, ostauzeti,
překáželi.
p řew ra ceti,
a co možná w geh o čjtánj
Pragmatická historie o spiknutj proti
pjsmu sw. a geho ctitelům bylat by
kromě biblj
snad neyprospěsněgšj kniha wýstražná,
neym ocněgsj p od n ět,
a spolu
w temnosti a bauři gediné
pjsma sw, se držeti, a wábenj swůdnému odolati, W
tétéž m jře, w gakéž wážnost biblj o ch a b u g e , zrňstá wážnost a mocnost knjžat
temnosti.
w j-li se tedy křestanňm čtenj biblj*.
Z oškli-
dřjw e wseho
nadanj překwapj g e hnusná zatmělost rozum u; ba
horsj než pohanská zaslepenost a zlosynnost,
gako
před wěkem Kristowým , zpotvvořj tuto zem
av
pe­
leš lotrowskau, a w yzw e k zahlazenj božskau sprawedliwost.
A tam sm ěřugj w šickni, genž se \ve
školách rationalisté gm en u gj, a pod gménein z g e ­
wenj králowstwj Antikristowo rozšiřugj, i w šeobecné rozm noženj slowa B ožjh o
h ledj.
G ediný
štjt
wšemožne překaziti
proti nim gest slowo B ožj.
Blahoslawenj, kteřj g e slyšj, ctau a zachowáwagj !
5.
Dwaxi slowufných mtizň swědcclwj o hiblj.
Přeložil z fr<iuzau7.9kého 1’ . Ondrák.
I.
S w a t é pjsmo přewyšuge swau srdeonostj, žiw osij
a wznešenostj Avšecky řecké a latinské spisowatele
z dáwnowěkosti.
Žádný,
ani H o in er,
nedostihl
wznešenosti M og žjšow y w pjsnjch Boha oslaw ugjcjc h , zwláště co se poslednj tkne, g jž to se wšickni
synowé Israelštj musili
učiti
nazpainět.
Žádná
oda řecká neb latinská nepřibljžila se k welebnosti
ž a lm ů ,
na p ř jk la d .to h o ,
co takto p oojn á: „B ů h
bohů H ospodin m luw il: a přiwolal zem i,“ — kte­
rýž zagisté wšelikau fantasii přesahuge lidskau.
Nikdý se newrownal H om er,
ni žádný giný
básnjk Isaiášowi sláwu Hospodinowu p eg jcjm u ,
g eh ož
ocjch
prach
d ro b n ý ,
w
králowstwj (ostrowowé) gsau gako
gako stan ,
genž
dnes stawj se a
zegtra zase se baurá.
H ned má tento prorok wšecku lahodu a Ijbeznost pastýřského zpew u , w ypisuge sladké požjw á-
nj pokogného žiw ota, hned se tak wysoko wznášj,
že wšecko gako w hlubinách mizj pod njm, M edle
cože w celé starožitnosti swětské může se po hok
dáti elegickému Jeremiáši pro záhubu swého lidu
plačjcjmu, nebo'IVahuinowi, widaucjmu w duchu nádliernau Niniwepadati autokem nesčjslného w ogsk a?
Nám se zdá widěti
toto w o g sk o ,
slyšeli břinkot
zbraně a dusot k o n j; wšecko tak žiw ým způsobem
gest w y ljč e n o , až fantasie trn e; Hom er daleko za
njm poklusáwá.
Cjteyte pak Daniele zw ěstugjcjho
Balthazarowi hněw Božj giž giž naň p a d a g jc j,
a
pak hledeyte w neyslawněgšjch knihách starožit­
nosti, co b y se asi té spanilosti podobného nalézalo.
Nad to má wšecko w pjsm ě swatém pew nost, wše­
cko ráz přirozený zachowáwá, děginy zákonodáretwj, popisy, tagem stw j, mrawná naučenj; posléz
takow ý gest rozdjl mezi swětskými básnjky a pro­
roky, gak ow ý býwá mezi
zápalem.
wynuceným
a prawýin
Gedni w prawdě nadšenj cosi božského
hlásagj, druzj gakausi wznešenost w ynucugjce, nemohau w skládánj lidskau zapřjti mdlobu.
Biskup F en elon .
II,
Z e wšech přednostj, swatému pjsmu nade wšecky knihy
wýbornost
a
wýtečnost dáw agjcjch,
neypodiwněgšj gest ten dokonalý pom ěr, kterýmž
dwě wlastnosti ginak cele sobě odporné se sp ogiigj,
weliká totiž přjwětiwost s newyslownau welebnostj,
sprostý sloh
s neobyčegnau vvznešenostj.
Ctau-
cjinu a rozgjm agjcjm u svvaté pjsino nowé nebe se
o tw jrá, kdež vvidj b lýsk a ti,
at tak d jm ,
tisjcero
ohňů a svvětel, gich ž odevvsad vvycházegjcj paprskowé zrak porážegj a oči oslepugj vv tétéž
vv které ge i osvvěcugj.
mjře,
Tento ráz bezděky Λν oči
b ige a nemožno nám silný z toh o nebrati důkaz o
geh o božstvvj.
bleskot
Newidj se zagisté Λν této knize
ni u m ěn j,
ni hlaubánj,
ni filo s o lie ,
ni
vvýmluwnosti swětské; nic vvsak méně vvšecli těchto
okras prázdna gsauc práwě to obsa hu ge,
co wse-
cko lidské uměnj nemůže nahraditi, totiž neywyššj
podstatu, která mysl čtaucjho wážnost] naplňuge,
a mjrnost, která pozornost zagjiná a gako opautá.
Nuže, nenj-li to důkazem dostatečným , že toliko
Bůh této knihy gest půw odcem ? — Než, otázka-li
wznikne, proč se tyto dwě wlastnosti vv pjsinech
musily slaučiti :
netěžko nám toho
gestií to kniha,
kterau
která
newystižitelná
dáti d u w o d ;
Duch svvatý napovvjdal a
tagemstvvj
B ožj
předkládá,
musj tedy duch vvelebný vv hlawnjch částkách wanauti, na dustognost pňvvodce swého a wýtečnosí
obsahu se vvztahugjcj.
Poněwadž ale tento spis k
poučenj a k potěsenj lidstwu ano i neysprostěgijm
osobám gest určen :
tedy musj mjti poměr a srovv-
nalost k pochopitelnosti t ě c h , gim ž zwláště wydán
g e st;
musj totiž do sebe mjti sprostotu a gakausi
domácnost.
w ody pěkný
Maudrost božská chtěla za těmito důobau
wlastnostj
N eypodiw něgsj wšak gest w ě c ,
sestawiti
sauzwuk.
že tato vvelebnost
a prostota negen zde onde,
ale wšudy w pjsmě
swatém se nalézá: nenj kapitoly,
nenj přjběhu nj
řeči, kdež se toho běžným toliko pohledem nespa­
třuje , ano wšudy gest to zřegm o, a zwláště w
podobenstwjch,
gichž ewangelisté wyprawugj a
Ježjš Kristus užjwal při wvučowánj národu.
Ně­
hot gednák gest podobenstwj mluwa· sesmyslněná,
domácj a prostonárodnj, která neyobecněgšj a neypowědoiněgsj béře obrazy k wykládánj prawd hlubšjch a lidskému duchu méně poch op n ých ; zagjmawý způsob ueenj gestit , genž mysl wzděláwá a
přjgeinně zaměstnáwá tjin , že ze slyšených wěcj
na to m y s lj,
w ěci,
což wlastně neslysj; gednák gsau
které Ježjš w těchto obrazech předkládal,
neydflležitěgšj článkowé geho učenj , neywznešeněgšj tagemstwj o prozřetelnosti Božj a wykaupenj
lidstwa, a za tau přjčinau gest látka podobenstwj
wznešená a přiměřená k těmto tagemstwjm ; forma
wšak neboli
způsob gest sprostý,
snadný, našj
schopnosti docela přjstupný.
C laude, fra n c. biskup.
6.
Za
O dediclwj sw. Jana z Nepomuku.
našich dnu stala se kniha,
hnedle gako we-
zdegšj chléb , obecnau a každodennj potřebau.
To
pak neplatj genom o stawjch, powolánjm nebo
rodem k učenosti a čtenj vv národu odsauzených,
nobrž o celém národu, o každém vvekua pohlavvj.
Do školy musj k a ž d ý : bohatý i chudý, djvvka i pachole, a tam mezi giným neyhlawněgi se
ctenjm objrá.
U čjce se pak tomu čtenj celých
šest let — tedy déle než kterému kolivv řemeslu —
a to práwě tjm vvekem, kdy zlé i dobré neyvvolněgšj průchod k srdci
člowěka
se též neyhlauběgi zasazuge :
m a g jc , vv něin
musegj konečně na
knihu gako na chléb uvvyknauti,
a po nj přes
celý čas žiwota gako po živvéin pramenu spasitelné
oswěty a hogné útěchy taužiti.
Takét se ta potřeba podlé zkušenosti — u
weliké části národu našeho skutečně a hlasitě ozýwá.
K dož, inedle, z duchovvnjch rok toliko na
vvinnici Páně pracow al, aby ho osadnjci každého
vvěku a pohlavvj o zapíigčenj knih
li?
*)
*)
nebyli žáda­
A kdo prosj o chléb, aby hladu, kdo
M ožná, žc někdo na tafcowau zkušenost m ezi lid em neu­
h odil, ale toh o w inu lid nás český nenese.
nad gin é národy
gest.
T en
W Seeky potud známé poklady našj staro litera tu ry
lid nám zacliow al , a podnes ee m ezi lidem
cný
za gisté
čtenj m ilow něgšj b ý w a l, a podnes také
zb ytek staročeské osw ěty nad zla to
m nohý vvzá-
i p e r ly wážený
o knihu, aby potřeby čtenjm se poučit),
užitečně
stráwiti n ecjtil?
nebo čas
K dyby pak lid sám
podobné potřeby gestě neznamenal, což by pa­
trným znamenjm geho surowosti a njzké wzdělanosti bylo, naléhala by na wšecky přátely a milow-
chow á, a gako ncydražšj odkaz s řodičfi na djtky přenásj.
Podnes naše dospělegšj m ládež poslednj penjz na s k a u p enj g-arm arečných a pautníckých
pjsnj
a
pow jdek ráda
nakládá.
P a k li sobe íiijslem lid knihy newážj — čeh ož také p ř jklady owšem řjdké w jm ; to děge s e :
a. Š kolau ,
nemůže.
gen ž
onde a onde
M e zi těm i etogj na
podnes
w rclm naše
učiliště
slauti
školy
w če­
sk ých m ěstech, kde se m ládež t ř i , čty ry léta s knihau trápj,
n e ž w n j drobet rozu m u n alézá . I nechu tj a oškliw j se m lá ­
deži takow ým
způsobem kniha každá, tak že od nj také
p o z d ě g i m ysl swau odw racj, gako od g jd la , g jm ž se b y la
gednau p ř e sy tila . P rotož newidjine w ta k ow ý ch m ěstech,
w y g jm a g jce staw učený, w ětšj tauhu po kn ize, než u lidu
w esnjho ; p ro to také p rom y sl n echce se tam nad přjklady
slepě následowané pow znésti.
b. Neznalost) dobři hiihy.
gsau Λν každé kragině
,jIg n o ti n u lla cu p id o.”
naši m ilé
lid s dobrau knihau seznám iti
n ý drželi.
m im o
k aupiti
N e-
w lasti m užow é, kteřjby
za skutek dobrý a záslu ž­
A no gsaut i m ezi ducliow njm i
spráw ci, k teřj
několikero kazatelů sam i české kn ihy nem agj aniž
ch těgj , m u drugjcc
někteřj při kupow ánj k n ih y,
gako ten ře ck ý gon áček, n eclitě se do w od y pu stiti, ažby
se plaw ati naučil.
přeřjk aných g iž
T u arci m ládež knih
sobě
Skolnjch
často
n ew šjm a gjc, a g in ý ch pod oči n e-
dostá w a gjc, pnčjná, wěkem dospjw agjc a citu n em jw an ých
n ab ýw a gjc, tauhu po knize tťa titic. N ezážiw nostj mnohé noivěgšj Knihy;
kde mužj , w zdělánj
n árodnjho
nebot také tam ,
upřjm ně ž á d o s tiw j,
v la ste n e ck é a poštolstw j s pom ocj knihy zastáw ati
swé
m jnili
ujky lidu
swatá powinnost slowem i přjkladem,
statkem i skutkem o to usilowati,
aby se potřeba
ta brzy a powšechne \v lidu gevvila. Nač by se měla
mládež do školy nutili ? Proč tam celých šest ano
sedm let swého neyradostněgšjho wěku tráwiti ? K če-
sh le d á n o , že
se
kniha hnedle n e p řig a la , hnedle přiga tá
n e č t la , něho aspoň n e z a ž ila ,
aniž o ginau proseno w jce .
„ T u n o v a u češtinu , p r a v ilo se , nenj m ožno
N a kom tu v i n a ?
Na
p och op ili.”
lidu m á lo ; na sp is o v a te ljcli n ěco,
a na ok oln ostech a v y c h o v á n j našem m n oh o; a práw ě tu
poslednj překážku od w a liti le žj snad gen w m oci B ožj !
L id ná5, gako půda dohra přigjiná a zú rod iiu g e každé
sem eno ; každá p ra v d a žiw á , č e r s t v á a plodná chytá se
tu d u še, tu srdce, tu ohého w našem lid u , n p lod j u ž ite k ;
ale r o z s jv á š -li pjsek m jsto oh ilj, nepopadneš u žitk u ; ne­
m í t prst sebe ú rodn égšj to lik s jly , aby kámen r o z v la ž ila .
A kdo scg e w lid n epostižitelné praw dy, v ý z n a m y n esroz­
u m iteln é , ty ostáw agj buď gen
p o v r c h u ležeti gako
pj­
sek, až ge v o d a zapoinenutj odplácliá, anebo v p ad še h la u h ěgi toliko painět obtěžugj.
A le
také
oh ilj
dosti
protřjbené
může
gedno tolik o z
g a ra , ged n o v podzim s užitkem rozsjw án o býti.
tj
také
o w zd ělánj
s v á ga ra i podzim ky.
národnjm.
M agjt
T o ž pla -
n á rod ov é
také
T u d jž dobře ra d il, kdo napom jnal
v z d ě la w a te le národu , aby v r s t v u
na v r s t v u k la d li, ná­
ro d w zd élá w a g jcc , aniž klasu h led a li, dokud
stébla nenj.
N áš lid, co národnjho a v ě d e ck é h o wzdělánj se týká, — stog j, kde se před d v ě m a sty lé ty z a s ta v il ; a stál hy h la u b ě g i , kdyby v z á cn é g š jm i
než se až potud u v á ž ilo .
dary
od
B oh a
nadán n ebyl,
W Secko, čem u se lid
náš p o -
zd ěgi p řiu čil , ge tolik o k u so v é a náhodné. T o h o pak nep o g a li
v š ick n i s p is o w a te lé , gen ž
psáti pokusili.
se až potud pro lid
N a h ýw agjce sami w zdělánj gen ciz jm g a -
zyk em , odu ču gj se, aniž toho zn am en agjce, českém u in y šlen j.
W id a u ce
se pak g iž
na tom stupni v z d ěla n osti,
na kterém ž g im s v ěd om j w jce n cb rá n j, také ku w zdělánj
mu s gedné
strany tolik ondánj s okazowáujin
pjsmen, s gich poznáwánjm, skládánjm a čtenjm,
s druhé zase tolik nákladu, některým giž na ijstky nesnadného, na slabikáře, katechismy a giné
čjtanky? Snad
gen proto, aby mládež konečně
sw vch Jíraganú přisp jw ati,
swé
nem ohau často
pro
gasnost
osw jcen osti gako u sw ětla w u licc b ýw á , ani posau -
ditlj
w gak ýcli tm ách
tito
geště w ě ze g j.
m n oh o znám ostj do počátku
ložen o
nenj, a g iž
P od p ow jd a g j
p a třjcjch , g icliž u lid u pod­
tjm b ořj se
staw en j, b y t se ani n e-
zm jn ilo , gak těžko spisow a teli podobném u českým duchem
psáti.
Λ
ču gj.
přede
se to lik o stegn orod é w ěci w csp olek slu -
T u to n ěco Miny na spisow a teli, kteréž by ow šem
n eby lo, k dy by z m ládi n árodnjho
w ycliow ánj d ocliá zege,
kragan y swé o to lik w ěkú předstihnauti neiniisil.
W ětšj
a le
winu
na se u w a lu gj t i ,
gen ž
pro
sanm
lásku k našj m ilé češtině, g iž g i ani n em ilu g j, gaká g est,
nobrž ga k by si g i rádi p ř e lili a p řem leli.
nepřátely, gak , prý, tw rdau,
S ly šjce naše
d la u lioslow n j
a ce lé kupy
spolu zw u ček nahrnugjcj ře č m ám e, dali g im — gim záw istiivým a <j(izjk(i nuSelw za mál: neznutjjcjm nepfátelům hned
na prw n j s low o za prawdu, a hned se g a li m ilenku swau
tu sam ohláskam i w y cp áw a ti,
tu tkaninam i š n o ř it i,
dlauhého k rčit!, co
ro z w lá če ti, a co tlustéh o
krátkého
co
staliow ati nebo ten čití, až se ubohá čeština sama poznati
nem ohla.
L id takow é strog n y za swau neuzm hvage, k u -
puge ra d ěg í
ΐ
m ělo
n eym izern ěgšj pow jdky o M a g elon á ch a t.p.
by
se uapřed dobře
ctnoslj n «ž wadau, co
tjm
skupenjm
uw ážiti, n e n j-li to
spolu zw u ček
w y tý k a g j.
krásná, že v/ rozm ánitostj gednotau g est.
ro z m a řu g e ;
samá h ríiza d iw očj.
h rozn é i půwabné.
spjše
nám nepřátelé naši tau tw rdostj a
P řjro d a
P ř jro d a
proto
Sam á měkkost
m á ob ra zy i
K aždý ga zý k , gen ž tolik o hrůzu nebo
gen piiwftbnost a m ěkkost w yrážj, n epostaču ge do w yljčen j
celé p řjro d y .
R ow n ěž to nahrnutj
sp olu zw u ček ,
že se,
ku p o d i v u ! gea k zobrazenj ponélj m rzu tých , protiw n ých ,
Časopis pro k a lo !.
duch. Υ ϊϊ ϊ. 1.
7
při weřegnéin zkanšenj před školnjm dozorcem
a několika hosty dwě tři stránky z I. a II. Djlu
mrštně odřjkala? IVikoliw ! to gen hra gest; a
byla by přes přjlis drahá na tolik easu, nákladu i
práce. Nebo-li se to děge, aby růženců wěku na­
šemu giž neslusjcjch při službách B ožjch wjdáno
wjce nebylo? — Gen Buh umj owsem dobře ce­
nu pobožnosti uwážiti; ale kdo se 11a wěky ríižencowé geštěrozpomjná, a vvěk modlitebnjch knjžek
s nimi nestranně rowná, třeba sám rád ku
pozdwiženj swé
mysli k Bohu cizjch myšlének
použil, třeba také každé modlenj, u něhož srdce
h rozn ých nebo ta gem n ých
skytá, g e st v e lik á
(g a k o s rd ce ; v
češtině v y
ano n eocenitelná přednost našeho g a -
zy k a , g e st to tuš čern ý, geh ož druzj e v r o p e y š tj g a z y k o v é
\v té in jř e ,
tv rd é
gako
č e š tin a ,
n e m a g jc e ,
m arně
iisiln gj
a h rozn é oh ra zy tak uchu v y lj č it i, g.iko g e Čech
swým božským
ga zy k em
v y r á ž j,
gazykein, gen ž
podlé
swé rozsá h losti od n cy ú tleg šj měkkosti a ž k neytužšj tw rdosti se v o ln ě přeliýbá, a n cgsa ani p řjliš krátkým (n e y s u ro v ě g š j ga zy k ow é gsau pauze ged n osla b ičn j) ani v e l e dlauhvm
podlé v ý z n a m u , to střednj m jsto m ezi giným i
g a zv k y u v z d ě la n o s ti držj, gakéž lid u geh o Bůh i injstem
obytnjm v E v r o p ě v y k á z a l.
S eč čeština w ru ce m istra g est, kdyby nám naši v e l e ctěnj J. .Γ., Γ , I ’ ., F . G'., P. Š „ K. W .
nebyli okázali,
hogným i
d ů v od y
stačil b y d o v e sti gediný „ Obraz starého
swělaí‘ panem Sm etanau v lo n i vy d a n ý .
ί nem ělo b y se ted y nepřátelům našim hned v ě ř il i, že
ípjnau g est,
co
se gim tak z d á ; druhdy také nov s k v ě
legšj ctnost n e p ra v ostj
st enecké Sjlenostj s lo v ě .
a n eyčistěgšj rozp a l lásky v l a ­
C hladný u v a ž o v a te l ale
ginák, a BvX lepriv tlohře wax.j.
saudj
nenj, celau dus) zanijta! : bude mjti předce vvelikau
nesnázi, máge rozhodnauti, zdaž ružencowým či
časiim modlitebnjch knjžek přednost náležj; že
ale k wyhoštowánj našich srdcegeinných zpěwů
κβ chrámu Páně
welice přispjwagj, na to aspoň
bez rozpaků poswědčj.
Ani to tedy nemůže býti
př]čina postačitelná, proč
se mládež
tak dlauho
cjsti učj.
Ale
nač mudrowánj při
Neučj-li se mládež naše
wěci na wýslunj ?
gen proto čjsti, proč se
zmládi řemeslu učjwá, aby gako tjmto obžiwu pro
tělo, tak čtenjin pro duši wěkem budaucjin sobě wytěžiti uměla:
wyhrabowánj
tiu bych
rozuměl kwočně kuřatům
čerwjků a zrnj
ok azu gjcj, učiteli
ale mládeži na pjsmeny okazugjcjmu
bych.
Kuřata widěl bych,
potřebowaly, užjwagjce
nerozuměl
že té přjprawy dobře
g j w celém swéin krát-
kéin žiwotě; žáci ale, nedychtjce pozděgšjin w ekem po knize, mohli bez té přjprawy swatě býti.
W našich létech gest toho třeb, aby lid po kni­
ze taužil, gi rád apilněčjtal. Meytěnjm lesů, wysušowánjm bahen, stawěnjin měst, dědin, wzdělánjm
polj, trhánjm nowin a hubenjm Ijtých šelem zaná­
šeli se naši předkowé; gich bylo málo; noc a den
nestačowal gim na tyto weliké potřeby k zachoWánj žiwota, a když sobě tělo gegich ani odpočinauti
nemohlo, nebylo diwu, že potřeby dušewnj uničil
ani se neozýwaly, nebo ozýw agjce se swého ukogenj na odklady wzdálili.
gich ;
oráme
My wešli w práce g e ­
bez záwady, kde oni dlaně swé
7 *
krušným
láinánjm skály často
tam směle gahody
11a wlky čjhali.
genj
potřeb
sbjragj,
okrwawěli, a děti
kde oni celé noci
Nám zbýwá mnoho času po uko-
tělesných,
a
tam
m e, kde naši dědové přestali.
zustati
nesmj-
Gak ten čas dobře
naložjine ? Cjm se budeme bawiti, aby nás zahálka
do karbanil, ku pitkám a giným nepravostem ne­
sv ed la ? A když se u nás giž také hlad dušewnj
mocněgi ozývvá, než u vvěku djtěcjm našich před­
ku, smjme-liž my geho
ukogenj také s odkladem
odbýw ati? Když to patrno,
že účel Božj s lidským
pokolenjm ten gest, aby neywyššj blaženosti po
cestěprawého mrawnjho wzdělánj dosáhlo, a k to ­
mu cjli aby každý člowěk podlé mohútnosti při—
spjwal: nemá-liž celý náš lid k tomu stawěnj gediného kamene poskytnauti ? K dyž wíikolnj národo­
v é čtenjm neyrozmanitěgšjin
swětla vzdělanosti,
promyslu a nábožnosli giž také do njzkých chyžek
wesnjcli spád prodělali: m á-liž toliko náš lid bez
swětla ostáwati, aniž po něm taužiti?
I třeba zagisté, aby také u nás bljzko perljku
kniha ležela, a hospodář každý, shromáždiw swau
čeleď
av pochwjli
kolem sebe —
nazvjce w dlauhý
zimnj večer a w čas swátečnj— po knize sáhal, z
kteréž by hnedle nábožné a poueugjcj, hnedle zábawné a kratochwjlné čtenj swogatum řjkáwal.
Každau ale knihu, gak se do ruky namane,
hospodář čjtati aniž geho čeleď poslauchati nemů­
že, ano nesmj.
Některé knize by lid na prosto
nerozuměl, ginau by se pohoršil, a zase ginau by
do bludu zašel, pokog swědomj
a čistotu srdce
ztratil, nebo dokonce doma o svornost, vně a k«
představeným o poslušnost, o pracovitost ipřjzeň
se připrawil.
Gest tu gako s garnjm teplem, kte­
réž pro nočnj mrazy každé bylině geště neswědčj»
gako s prachem střelným, genž často skály, ale
někdy také ruce a srdce trhá.
Kniha pro lid budiž tedy 1. obsahem gen pro
lidzanjmawá; 2. slohu snadného a srozumitelné­
ho ; 3. ceny, co gen možná, lewné. Z ohledu prwnj
vlastnosti zagjmá se lid náš každau knihau, kteráž
se věcm i w geho
obzoru ležjcjini objrá.
Podlé
mé zkušenosti ale nenj mu přede žádná kniha milegšj nad nábožné, pokud gen do polemiky nesáhagj.
Náš lid ge nazwjce chudý, gemu moc ra-
dostj na cestě
tohoto žiwota nekwete, a proto se
rád a často po nebi ohljžj ; proto ge také pobož­
n ý , a blaze m u , že při té srdečnosti, kterauž ho
nebesa hogně darowaly, aspoii tento poklad z ge­
ho prsau snadno vyňat býti nem ůže!
Gakkoliw podlé toho neyraděgi postyly, ži­
v o ty Swatých, cwičenj se w pobožnosti, rozgj­
mánj inrawná. a p ow jdk y, we kterých
ctnost a
spravedlnost naposled wjtězj, pod oči béře i poslauchá :nezawrhuge proto ano s welkau dychtiwostj čjtá
i slýchá přjběhy z let minulých,
dokoná gestli o
našich předejeli wyprawugj, gewj patrnau bolest,
až se zapomjná, wyprawuge-li se mu zpausta vlasti
po wálce třidejtileté, cjtě se štastněgšjm, že w ta-
kowau
strast napadaní.
storické,
Protož také knihy hi­
cestopisné, pokud zwláště mrawy, o-
byeege, úrodu nebo
neiírodu cizjch kragin
těšily by lid náš welice,
rádlem se ob jrá ,
A že
Jjčj,
český lid fneywjce
nenj pochybnosti,
žeby ho­
spodářské knihys wděčnostj přigjmal, i s prospě­
chem čjtal; gen gestli by ohlubokau učenost nezawadily,
a britansicau hospodárnost do našeho
horami obmezeného ostrowa buřtem nepřewáděly.
Potřeba druhé wlastnostiknihy pro lid sepsané
bige sama w o či; a wšak
spjš snese kniha pro
s tau wýhradau,
učené technické wýznamy
z cizjho gazyku, nikoliw ale kniha pro lid.
to pole, kde sobě gazyčnj puristé, mimo
přigatá a docela
že
zobecnělá slowa
dlaii půdy odmeziti dti nesměgj.
c i z j,
Tu
Tu
zdáwna
ani s
gedno ci­
zjch wýznamů potřeba nenj ; gelikož řeč národnj
až
potud neywjc gen
W'
ústech lidu chowaná a
wzděláwaná, k wygádřenj wšech téměř předmě­
tů w obzoru prostého lidu stačuge, nebo aspoň n e ­
dostatek wýznamu
w kragi gednom
wýznamem
z krage druhého potud zachowaným nebo nowě
uwedenýin snadno se dosazuge : gednák ale, kdy­
by schránka našeho gazyka mjstein předce k zdělenj nowěgšjch nálezů nestaeowala, spjš zagisté
dohádá se lid prawého ponětj z wýznamu na ko­
řeně slowanském urostlého, než ze slowa cizogazyčného; čjmž i to zjskáno, že se zásoba gazyčnj
w lidu rozhogňuge, a lid k wyššjm
známostem
zdwjhá,*) pokud gen wýznam podobný podlé za­
řazených prawidel gazyka našeho se b_yl utwořil.
Ze pak laciné býti musegj knihy pro lid nás,
a čjm obsahem swým důležitěgšj a zanjmawěgšj, tjm
laciněg<j: o to nebude s těmi, kteřj se do okolnostj
mohowitosti u nás wůbec znagj, žádného odporu;
aie spjše budau, kteřj sineyšlegj, aby se dobré kni­
hy docela zdarma mezi lid rozšiřowaly; gakéhož
smýšlenj giž proto potwrditi nelze, že si člowěk to­
ho wůbec málo wážj, čeho lehko nabýwá, a umozj do čtenj gen proto se dáwagj , aby peněz za
knihu naložených užili.
Ale kde takowých knih wzjti ? A gsau-li kte­
ré, brzo lise nepřečtau? Gednau, dwěma knihama
se ta weliká potřeba w národu neukogj , a žen
tu weliká; obilj giž bjlé : promeškáno ne hodin a
dnů, ale stoletj.
Odkud tedy wezme lid dobrých
knih, aby ukogil swiig djlem přirozený,
djlein
přjsným nabjzenjm ke škole do něho zewnitřně za­
šij pěný hlad dušewnj ? S oblak mu nepadagj; na
poljch a stromjch nerostau; a snad i to byl by do-
»
·) ICniha pro lid také z té p řjčin y ciz jch w ýznainíi se wv
střjh ey ,
ze píiuhv Č ech každé c iz j s low o pow ahau swého
ja z y k a m ěk čegi w y slo w u g e, z rych tá řů , lich tá ře , z fa rá ­
řů,
fa lá ř c, z num era lu m era, z B u rgerm eistríi
pnlniistry
a t. p. nadělá, čjm ž na se gen posm ěch m v a lu ge, a přede
se buď
cite m
buď w ědonijm
do oh ebn osti sw ého gazyka
zd rželi nem ůže, aby se o w yražen j
w íeh o nepokusil, co
mu zw láště z ust předstaw enych do ucha padne. K do ťedv
lid ná.5 dost m álo m iiu ge,
m ěl by giž z té přjčin y w y -
střjbati se cizjch wvznamů, aby mu w ysm échu u šetřil.
brotiwý Bíih učinil, kdyby k ukogenj potřeb dušewnjch cesty gine od wěčnosti uloženo nebylo.
Bohu dosti,
Na
pakli že po wšecky časy lidské srdce
];Ískau ku skládá nj knih rozpaluge, i duši lidskau
dary sw. Ducha oswěcuge, i také čas
snadněgšjch
po čase
prostředku k rozšjřenj dobrých my­
šlének podáwá.
Na wšecky
ty wěci
perem i gazykein
giž
dáwno se myslilo,
naráželo, ano také o ně zna­
menitým založením swatého Wáclawa
pečowáno
b y lo : ale zloba času nepopřála tomu blahočinnému
ústawu
zřegmého.
ani
dlauhého
žiwota ani
Na prahu, u samýcli
pusobenj
dwéřj chrámu
prawého národnjho wzdělánj shaslo swětlo swatowáclawského
založenj,
a od těch dob nedostal
lid dobré postyly ani dobrého kalendáře; lačněl
podlé ducha, a wláda otcowská nakládala tisjce a
tisjce k geho nasycen],
a kteřj mu chléb ten lá-
mati m ěli, přigimali tisjce; žili a umjrali, neposkytnuwse, žigjce a umjragjce, lidu swému ani do­
bré postyly ani dobrého kalendáře. —
Tu
prostý
kněz, ginénem Aníonju Hanikýř,
rodem Pražan, zastáwage dlauhá léta úřad resi- ,
dentnjho spráwce duchownjho w Samersku*) bljže
) Gen /, om ylu
Rtog-j ted y w 1. swazliii toh oto časopisu na
rok 1834. na s ír. 161. Ant. H anikyř „lulmUsin hcrnnrdickij.i ‘
0
ziw ot«
a píisohenj
ctili, i>. W tícln w
1 ('■/,
bratra našeho
zpráw u podali,
muže
toh oto
m oh lh y snad
tolik o
P olian , b ý w a lv kaplan .fana IIauiln i ť ,
sw alojanskiího zakladatele., ohšjrněifšj
Z a ejla teii genmu
to o Antnnjiiu H uni-
Gindřichowa H radce; w sešlém ale wěku po ně­
kolik let u swého mladšjho bratra Františka, fa­
ráře w Bernardicjch na odpočinut], a konečně w
Táboře přebýwage,
nedostatek dobrých
cjtě od
knih
mal ústům i pohodlj
dáwna ten weliký
we swém národu, ugj-
těla,
a co tak za dlauhá
léta dost krušně nastřádal, wšecko geště za ziwa,
nechtě smrti zásluhu přepustiti, na wydáwánj do­
brých pauze českých knih wěnowal.
Wida pak, gak Slawná a wždy wěrná Konsistoř Pražská, hnutá welikým nedostatkem wše likých pramenu, giiniž by se českoslowanské duchowenstwo k hodnému zastáwánj
náležitě wzděláwati mohlo,
njm ,
gako
wydáwánj
swého úřadu
sama wlastnjm puze-
matka českomorawských
časopisu
theologického
cjrkwj, o
wraucj láskau
pečowati začala : obrátil k nj zřetel swé naděge a
prosby, aby swau zkušenau wěrnostj obět geho w
opatrowánj přigawši,
sama na se péči wzala, gak
by se účel geho oběti neylépe dosáhnul.
ale také,
že každé lidské počjnánj na zmar při-
cházj, nenj-li Bohem
ϊίνϊ’ ΐ
Znage
zaswěcené, poručil celau tu
známo, že w la st i náboženstwj
m ilo w a l;
KrístOAVo wrliliem'1
z přesw ědčenj o negmjrnéiu
ženského na lidskau
působen]
ínraw nost a b la žen ost
polilaw j
D obřcn skéh o
„A b e ce d u pobožné m a n želk y" na swíig· náklad pDetisknauti
dal, a ohétow ánj základu S v a toja n sk éh o, ne b ez scliw n low ánj
n ašeh o,
cjrk w i
i w lušti
|)rjii*
W lastim ila Iia m a ry ta , se propu^ čil.
casne odňatého,
t
obet též pod ochranu SW . JAiNA NEPOMUCKÉHO,
wěda, že tento Sprawedliwý, geinuž wzdělánj a
blaženost národu českého na zemi tolikéž na srdci
ležely, zagisté i wnebi přjmluwy za swé bogugjcj
geště kragany neušetřj.
DKDICTW J
—
Tu
puwod i účel
SW . JANA NEPOMUCKÉHO.
Gakau ochotnost] se Slawná Konsistoř Praž­
ská k žádosti w Pánu zesnulého
zakladatele pro-
píigčila , gaké práce o dosaženj zákonnj
platnosti
pro tento blahoděgný ústaw podnikla; wšecko lo
četli gsme w obšjrné zpráwe o založenj gednoty
pod ginénem DĚDICTW J SW. JANA NEP. v 1.
swazku tlieol. časopisu na rok 1834: nečtli gsme
a le , žehy až potud mnozj kragané ku podporo­
wánj tak krásného účelu se by 1i prohlásili.
Čemu tenpodiwný úkaz přičjtati, že tu Swtig
mezi Sivými zase ani wjtán ani wsjmán nenj?
Uznáwá
bezpečná
se snad, že to wěc zbytečná, a cesta ne­
lid pjsemne a knihami poučowati ?
gsau skutečné, kteřj
A
na zkusenost u cizjch ná­
rodu bázliwě prstem okazugjce,
praw j: „W iztež
k západu na to sličné owoce, kteréž tam husté
wyrogowánj knih přinásj! Nenj! třeba lidu žádných
knih; aniž se to zdá býti w radě božské prozřetel­
nosti, aby se národowé pjsinem a knihami wyučowali. „G děte doswěta a kazte,“ prawil nás božský
W ykupitel, wysjlage swé učednjky šjřiti swětlo
swého učenj.
Námjtky tyto negsau oprawdu tak lehké, gak
se na oko z d a g j,
a mnozj na ně swědčj.
Než
gakékoliw truchliwé úkazy naše i minulé stoletj
na země západnj Ewropy uwedlo, wyplynula owšem
ney wjc ze knih, ale ze zlých a spalných ; a ta koivých našim kraganům z pramenil pod stjnem
sívat. Jana Nepomuckého se wyrinngjcjch poDobré
dáwáno nebude.
pak knihy, proto že
dobré gsau, nemoliau podobných úkazů ploditi,
gakýini nás západ děsj ; spjš za hradbu nám poslaužj, kterauž by zlé knihy ze západu podvvrátiti
nemohly.
A toho nepřjteie u nás negen se
báti,
ale do zbraně naií wolati a bogowati s njm
gest
giž třeba. Rozšjřená známost německého gazyka po
wšech wesničkách našj wlasti wydrážila wšein zlým
spisům našich neybližšjch sausedů na západě až k
srdci kraganň wolný přjstup; a málo
bude tak
řečených knihowen ručnjch, zwláště mezi swětskými
nowowzdělanci našimi, aby tam také knih hnedle
proti náboženstwj a mrawům, hnedle proti wládě
nalezeno nebylo.
Sypá-!i se pak ged z nich čer­
paný mezi lid i na robotách, i w hostinských domjch, nemá ubohý žádného léku při ruce, kterýmž
by tráweninu rychle ze sebe w yw edl, nebo newsatau geště odrazil.
L jky takowé — ač ge-li co
potom, chodj-li náš lid we tm ěného we swětle,
w prawdě či w bludu — mohau toliko dobré kni­
hy lidu poskytnauti.
Co se pak toho odwoláwánj na slowa Páně:
„(jdete a kazte“ týká, z nichž někteřj ohniwým
duchem swárliwé polemiky zanešeni giž zbytečnost
každé knihy,
giž také nepotřebnost samých p]-
sem swatých proti odpadlým bratřjm wywozugj,
pochybugjce,
národowé
žeby to w radě Wěčného stálo, aby
knihau ku poznánj pravdy přicházeli,
těm odpowjdám e: žet wykupitel náš božský, wysjlage swé učednjky do swěta, k nim owšem neprawil : ,,Gděte a pište.“
A wšak, nechtjce na-
hrnowati mjst b iblick ých , mvozugeme to gedno,
že se giž samým učednjkíím Páně za dobré widělo
také pjsemne králowstwj Božj šjřili. Ze pak tyto
samým Pánem
zwolené nádoby Božj, negednalv
proti rozkazu, ale s wfdj i s wědomjm Páně a při
zwláštnjm wnuknutj Ducha sw., tomu wšickni katoljci pewně
wěřjme.
Tudjž sám Pán,
nečině
rozdjlu, pogjmá-li se prawda Božjm čtenjin či slyšenjm, to gedno přikazowal, aby ,,kdo slyšj i kdo
cle, rozuměli. “
Tak gen dostalo se nám psaných ewangelij a
listu o křjži, a přjklad tento swatj otcowé před očima magjce, zastáwali swíig pastýřský úřad též
hlasem i pjsmem.
A byl by to oprawdu nesna­
dný úkol k rozhodnut], zdaž se cjrkwi Božj hla­
sem či pjsinem wětšjch služeb prokázalo a po dnes
prokazuge ? T o w šak netěžko twrditi, že to w samé radě Božj od wěčnosti idoženo, aby se Dřewo
Páně o pero tak dobře gako o gazyk opjralo, a
žeby
dáwno
giž ten pramen w ody žiw é, genž
se byl swým časem u studny Jakobowy wyprýštil,
až na dno
byl wyprahnul, kdyby g eg maudrost
Božj tolika třtinami a pery byla nezastjnila. P ro­
to wzbuzowal Bůh každým wěkem kazatale, kteřj
w geho tlomjch srdcem sobe swěřeného lidu, kam
chtěli, mocně pohybow ali; ale za tauž přjčinau
oswěcowal také po wšecky wěky muže wywolené,
gegichž prsty ze suché třtiny sladkost newysušitelnau prawého
žiwota
wytěsnali,
nebo
perem
lehkým hradby tak stálé wystawěli, že za nimi
prawda Božj wsern útokíím nepřátel směle
odo-
lati muže. —
Kdosi z našich dáwných mistrů prawil,
že
kniha knihu otwjrá, gako se železo železem odmyká, a neselhal; ale mohl geště přidati, že ta­
ké kniha knihu porážj,
láme.
gako se železo železem
Nenj-liž podlé této prawdy úhlawnjm ne-
přjtelein a zrádcem wlasti, kdokoliw widj nepřjtele
s ohněm i mečem waliti se ke hranicíhn swého
národu, a přede mečem ani hasiwem neopatřj kragany swé k odporu ?
A kdo wida tolik podezře­
lých, ano cjrkwi i národnjmu blahu odporných
spisu k wlasti se waliti, muže-liž geště za přjtele
swého
národu
a milownjka
cjrkwe powažowán
býti, nepomáhá-li, aby se také dobré knihy w lid
dostáwaly, gimižby opatřen směle a snadno útoky
nepřátelské na swau wjru, ctnost a lásku k wlasti
odrážel ?*)
) T é to p o tře b ě w yh ow éti ch tjcc, podáwám e práw ě clo tisku
díikladnau knihu
kterau
pro
dnst. M in ickch o
p. faráře Jana Jirsjlta,
p e g j důkladnost slaw ná arcibiskupská kon si-
«toř 11a swíig· náklad m oci w vdati, od p. spisow atele sobě
WY/ádala.
R ed .
Wšak giné přjčiny zdagj se mi geště w tom,
že tento spasitelný ústaw: Dědifítwj sw. Jana Nep.
až 'potud tak malé podpory nacházj, gež tu srd­
cem upřjmným, gak mi známo, p ow jm : Omlauwagjt se někteřj
tenkými důchody, stačugjcjmi
sotwa k wlastnj obžiwě, z nichž tedy ku podpoře
podobných ústawů ničehož newybýwá.
Omluwa
tato má zwlášte w ústech některých mladých duchownjch welmi mnoho prawdy do sebe, ač také ti,
magjce
toliko
srdce
wraucj
láskau k dobrému
rozhřaté, při důchodech neytenčjch předce diwy z
té strany působili uiněgj.
Ano práwě mladsjmu
duchowenstwu náležj ta čestná zmjnka, že za to­
hoto wěku z té strany valně wynikagjc, ani dlauh ých přjmluw nečeká, aby časem pro knihu a
podporu dobrého
ústawu na potřebu oděwu po­
zapomnělo.
Neoinlauwagjt se ale gen
wždy
mladj a na
místech newýnosných usazenj duchownj tenkostj
swého důchodu; také ústa bratřj mohowitých a
starších přjmluwy
podobné odrážela, as těmito
slowy : „ Gsau těžké ča sy; chudých gest mnoho,
prjgem mug m a lý.u
Slyšel gsem ge; a zachá­
zelo slunce, a widěl gsem některé z nich zasedati za
stoly, a při gasnu swětel pěnilo se před nimi wjno
drahé, láhew za láhwj,
a šustěli w gich prstech
listy pansofické, gak ge náš wýborný — ř — wtipně
ok řtil; a gegich
ruce wyndawaly a sypaly
plnélirstě střjbra dokorbony, a newzpomněl žádný,
že ,jčasowé z lj; prjgem
žc m alý a chudých
m n o h o — Mne se zmocnilo spanj a nemohl gsem
se dookati, brzo-li se
nabažj těch
wšenaučných
listu; ale čas po čase geště gsem k nim i k gin/m
téhož smýšlen)
zřetel obracel; a zašlo slunce g e­
ště několikrát, a widěl gsein ge náhle chřadnauti,
a klesati slabé na lůžko: a tu bylo patrno, že na->
stal čas z lý , a přjgem gegich ze nebyl tak
Nepravvili toho ivjce gazykem, ale na o-
malý.
čjch bylo to čjsti, na očjch bjdně se po služebnjčku otáčegjcjch
a hasnauejch. — Zase se pěnilo
wjno na stole, za njmž oni w jce neseděli ; ale na
stěnách a we skřjncjch a na sýpkách nebylo wjce
k spatřenj,
co gim patřjvvalo :
čj bylo to ? “ —
gich
chůd].
Kam se dělo to ?
ale nemodlili se na hrobě ge­
Wsak
ke
cti
našeho stawu nenj
podobných m noho; w jc těch, gesto podnesli na­
šemu gazy/m chladnau
ba nepřátelshau mysl
chowagj, a tjm samým,
magjce osady české na
spráwě, také swého powolánj
nehodní a cjrkwe
swaté špatnj i chatrnj služebnjci gsau,
Polndagjce
gazykem swé osady, gakž m o-
hau nepohrdati osadau samau?
A pakli tau po-
hrdagj, kterak se geště dobrými
pastýři nazwau?
Kterak
gj
hognau
a dobrau
pastwu
podagj ?
Rjkawagjt sice sam i: „C o pro můg lid, aby mně
rozuměl, češtiny potřebugi,
tinstwj.“
Ale
tolik
g j umjm z dě-
nenj třeba teprwr do školy ge wy-
prowázeti, nebo na gegich kázanj choditi, abychom
se, gak lhau, přeswědčili. Dosti nepatrného před­
mětu z pastýřské nauky wyberte, a s njin oh w
gazyku materském porokugte, chcete-li se na mjstě přeswědčiti, že gako netrefnj kowáři na cwoček neuhodj.
T ěch
pak ač mnoho, marné bylo
by ku podpoře podobných
ústawň wybjzeti.
Ti
se s tau českau chátrau nikdý nepom jsj; gegich
staw se nad češtinu wysoko pozdw ihl; čemuž by
se geště z češtiny přiučiti m ohli? Pakli ale národ
sám mohl by se z dobrých knih něčemu přiučiti,
poklady swého uměnj, swé
m nožili:
wjry a ctnosti roz­
co gim p o to m ? T oh ot práwě žádostiwi
negsau, aby s wětšj prawda podobnostj dokládati
mohli, že nenj lid náš ani milowánj ani wážnosti
hoden.
Wěda konečně, že Slawná Konsistoř^ přigjm agjc Dědictwj sw. Jana Nep. pod swau ochra­
nu, netoliko swoliti, nobrž také wybjdnauti ráčila,
aby kragané dobrého milownj sami w známost uwáděli, zdali by tento ústaw bud’ w účelu swého
pusobenj nebo w prostředcjch k swému rozkwětenj zw’olených něgaké proměny nežádal, osmělugi
se tuto po dotazu mužů saudných k uwáženj, a
pakli se za dobré uzná, i ku přigetj za prawidlo,
některé myšlénky progewiti.
Aučel w'šeho působenj swratojanského Dědictwj,
gak se nám w I. swaz. VII. ročn. běhu theologi­
ckého časopisu na str. 164-166. we třech powšechně a w 10 podrobně pronesených článcjch gewj, gest tak welký,
mnohostranný a wznešený,
žet owšem gen ze srdce lid český upřjmně milugjcjh o, a geho weliké nedostatky dobře znagjcjho
íak wytknut býti mohl.
Oprawdu rozbjrage člá­
nek po článku, nemohl bych se k setřenj jediné­
ho rozinysliti.
Nikdež nenalezám,
blahu cjrkwe nebo
čeho
by ku
národu neyweyš potřebj ne­
bylo, a čeho by ten to pěkný ústaw docjlili netaužil.
A wšak olilédage se ke skrowné sjle a malým
posawádnjm přjtokům našeho swatojan. Dědictwj,
donmjwám se ,
napřed
aby
mezi potřebnými
neypotřebněgšj
knihami
podporau téhož ústawu
wydáwány byly, a potom teprwa ku potřebným, a
po těch k užitečným a přjgemným se přistaupilo.
Neypotřebněgšj ale knihy
w Cechách gsau
zagisté populárnj, pro lid sprostý našich wesnic a
městeček psané.
iežj.
To
pole u nás až potud ladem
Mimo „Isidora, sedláka Lhotského“ a „W á *
clawa aDorotuft nenj hrubě
žádné knihy při ru­
ce, giž bychom smělegi lidu ke čtenj swěřiti mo­
hli ; a práwě tyto
knihy polřebugj při druhém
wydánj nemalé oprawy. —
Nemáme ale také žádné dobré postyly, a co
do mravnosti nazwjce wplýwá, nižádných hnedle
žiwotfi swatých, psaných perem pobožným a spolu
kritickým,
gako
„Žiw ot sw. panny Teresie“
od
našeho, bohužel, tak časně w Pánu zesnulého Jos.
Černého.
Takow ých
a gim podobných knih gest
u nás swrcliowaná ano neywětšj potřeba.
Knihy
w ědecké,
buďže bohoslownj ,
budže
historické, negsaut owšein užitečné genom, ale dosti
potřebné, a k žádánj bylo by, aby gsme giž w
každé haluzi bohoslownjho uměnj aspoii gednjm
ča sopis pro kiltol. duch.
V III. I.
8
rázným djlem wykázati se mohli, gesto podnes ani
dogmatiky české geště nenj ! Ale, domnjwámt se, že
ge-li s to Ijkowěda za krátký čas při malém počtu
swých podporowatelíi, ale arci při obětech
přjkladných
bez-
vlasteneckého doktora Presla, tolik
haluzj swé nauky gako
diwotworně w češtinu u-
wáděti: budet zagisté také bohoslownj nauka při
tak hognéin
počtu
českoslowanského duchowen­
stwa bez přjspěwku swatojan, Dědifctwj dosti sjly
mjti, znenáhla pole swé česky wzdělati, až dokudby aspoň neywětšj potřeba \v lidu se neukogila.
Tauž měrau nezdá se mi potřebj ani s wydáwánjin Pjsem swatých pijlišně kwapiti, k nimž by, pro
potřebu lidu, s pomjgenjm učených a doktorských
glos, spjše délš/ch než Arafš/ch výkladu
mohlo
se připogiti! ·— · Gestli by čehož ne tolikéž pro
lid gako pro duchowenstwo pomocj swatojanského
Dědictwj na swětlo wy cházeti m ohlo— mimo ozná­
mené giž „R ozgjm ánj o přjrodě“ , tohoto welezaslaužilého
památnjku na hrobě zwěčněného Jos.
Černého — mohly by to snad nazwjce podařené
překlady swatých Otců býti, mezi nimiž by Jana
Zlatoústého řeči w čele stály, a pak dle stawu a
potřeb nyněgšjho wěku uspořádaný úplný kancio­
nál český.
Ale bogjm se, že giž tu prostranněgšj okow
bednjm, než mělkost posawádnjho zdroge našeho
ústawu připaušlj; aniž geště tolik rokowánj o to
třeba, co by se dřjwe, co pozděgi na swětlo wydáwalo, gako o prostředky, kterýmiž by se tento
blah o činný ústaw brzo rozhognil, aby neprodleně
a mocně píisobiti počal.
A práwě
z té strany,
tusjín, že se pauhým zuslawowiinjm na dobrali
ivfdi wlastencii, ku prospěchu a rozkwétánj toho
ústawu gakoby nic nestalo.
Nenjt owšem inožná,
aby při takowém duchowenstwu,
gjmž se země
tato oprawdu honositi může, aspoň neywětsj djl z
něho dosti dobré wůle nem ěl, tak blahočinný a
neyweyš potřebný ústaw ze wšj sjly podporowati,
ano znám
sám muže, kteřj dřjwe než geště p o­
citu o swatojan. Dědictwj bylo, znamenité částky
swé mohowitosti — owšem že teprwa po smrti —
k témuž nábožnému a spolu národnjmu účelu odhodláwali: ale nám na tom záležj, aby ústaw ten
brzo a mocně působil, a k tomu by zagisté prospjwalo, aby po přjkladu Wjdenských
Mechita-
ristů
wydáwá-
nebo našj
musegnj
Matice
k
nj dobrých knih Slawná Konsistoř určitě a wýslowně také prostředky wygádřiti ráčila^ který­
miž by se základ ten rozhognil, zaraziwši určité
wýinjnky, pod kterými by geho podporowatelé za
lidy swatojanského Dědictwj přigjmáni byli.
í í témuž
účelu, zdá s e , žeby dálšj podo-
bnj článkowé, gako w druhé oddelenj základnjch
prawidel swatojanského Dědictwj, geště přiwtěleni
býti mohli.
Podáwage přjtomně takowé nawrženj Slawné
Konsistoři s powinnau šetrnostj k uwáženj, mohu
ubezpečiti, že mne k němu giného nic newybjdlo,
než ta upřjmná žádost, aby se brzo
8 *
potřebám ná-
rodnjho Vzdělánj vyhow elo,
a mimo to geště to
šlechetné srdce, kteréž o zdokonalenj tohoto ča­
sopisu žádné snahy aniž nákladu nelituge, věrně
do šlepěgj swých vlasteneckých p, p, předchůdců
vstaupiwši.
Get mi naděge, že se brzo hogný počet
podjlnjkň po přjkladu ušlechtilém velebného a
vlasteneckého duchowenstwa vikariátu Nowo - K oIjnského, a Rožďalowského kaplana Františka S o reyše kolem Dědictwj sw. Jana Nepomuckého shromáždj , aby sgednocenau sjlau blaho cjrkwe a v la ­
sti vymáhali, gak mile Slawná Konsistoř dle uznánj
swého
gisté články gako druhé oddělenj zá-
kladnjch pravidel téhož ústavu zarazj. Tak zjská
se po celých Cechách, na Morawě i v Slovanech
účinliwých odbjraíelů knih i šjřitelů
ženosti;
tak nabude
slawné
obecné bla­
ředitelstvo ústawnj
aspoň něgakého přehledu strany čjsla knih nákla­
dem Dědictwj
swatojanského
rozhognj se rychle sjla toho
w yd a gn ých ;
tak
blahočinného ústavvu,
a wywine w krátkosti nesčjslně dobrých následku
svým působenjm.
Ohlušen} pražské knjžecj arcibiskupské Konzi­
stoře sir (tnu swalojfinského Dědictwj.
0(1 počátku G. Mstj. nynj \v Pánu odpočjwagjejm ojsařem a králem Františkem I. neymilostiwěgi potvvrzeného Dědictwj swatojanského, ustanoweného k wydáwánj laciných katolických knih
gazykein českým a ohláseneho veškerému ctiho­
dnému duchowenstwu w I. swazku tohoto Časopisu
loňského roku, ustanowila se na tom knjžecj arci­
biskupská konsistoř pewně a nepohnuti, wšech ucliopiti se prostředku, kteréžby ku podpoře téhož
ústawu neypřjhodnegi slaužiti mohly, chtegjc tjm to
způsobem gak obětem zakladatelíiw geho , tak i
žádostem ostatnjho duchowenstwa učiniti za dost.
I nenechala za tau přjčinau bez; powšjmnutj hla­
su w , o nichžto z ohledu ústawu tohoto nabyla
wědomosti také od ctihodného duchowenstwa z ostatnjch dioecesj, a wynasnažugjc se wyliowěti žá­
dostem gegich, přjtomným ohlášenjm^ínj pozwánj
na weškeré ctihodné duchowenstwo, by obljbilo
sobě ponawrženým tuto způsobem nadřečený ústaw
dále podporowati.
§. 1.
Ivdokoliw k Dědictwj sw. Jana Nepomuckého
100 zl. na siř. přispěge, powažovván bude za spo­
luzakladatele samého ústawu, a čin] se účastným
práva, ponavvrhowati témuž ústawu k wydáwánj
knihy,
gež uznáwá býti potřebné lidu anebo u-
žitečné.
§. 2.
a) Kdo k Dědictwj sw. Jana Nepomuckého
přistaupj s 40 zl. stř., stáwá se ústawu toho spoluaudem I. tř jd y ;
b) k d o 2 0 z l. stř. složj, stáwá seaudeinll. třjd y;
c) kdo s lO z l. stř. přistaupj, stáwá se audem
III. třjd y;
d) kdo
neyméně 5 zl. stř. přispěge,
uznán
bude za dobrodince téhož ústawu, a gméno geho
do památnj knihy zwláště k tomu zřjzené se zapjše.
§. 3.
Doplnřnjm základu we vyššj třjdě, také do
též třjdy
Λνοίηο
každému přestaupili.
§. 4.
Celé vikariáty nebo farnj okrsky, činj-li zá­
klad z gednotliwých přjspěwkú, wstupugj 80 zl.
stř. do třjdy I., 40 zl. do II., 20 zl. do III. třj­
dy ; 10 puk zlatými do počtu
dobrodinců.
§. 5.
T éž geden každý, kdož by koliw Λν poslednj
wůli swé Dědictwj podotčenému (odkázal summu
Avýše 100 zl. stř., powažowán bude za spoluza­
kladatele ; při menšjm Avšak odkazu připočte se k
dobrodincům ústawu toho.
·' i. ■' ·
§· 6.
Základnjm pravidlem wynvjněná láce každého
spisu tauio cestau vydaného
ustanovuje se tau
měrau, že náklad na knihu vedený toliko o čtv r­
tinu zvýšen bu d e; z čistého pak výnosu přirazj
se třetina k hlavnj jistině, divě třetiny pak v y ­
nalož] se na dálšj knih wydáwánj, což potud plat­
nost m ě j,
pokud by staw celéiio fondu
jiného
rozdělenj nepožadoval.
W ýhody
konec
§· 7 prispjwa jjc jc h
se ustanowujj,
spoluaudíi
na
ten
že z každého wydánj kte­
réhokoliv spisu obdržj ctj a darem :
a) Každý spoluzakladatel 4 v ý tis k y ;
b) Audowé I. třjdy
c)
d)
—
—
Dobrodincům
Π. —
líí. —
ústawu toho
,,
3
—■
„
,,
2
—
1 výtisk.
kupowaný výtisk
w
polovicnj ceně na pěkně j-jm papjie a vázaný wydáwati se bude.
Ze slušné vážnosti a vděčnosti k zesnulému
w Pánu
zakladateli
Dědictwj
swatojansheho,
velebnému panu Antonjnowi llaníkýrowi, na slušnau památku zásluhy
g e h o , budau při každém
wydáwánj knih ze základu swatojanského , je h o
panu bratru, důstojnému Josefowi Hanikýřowi, fa­
ráři w Kondraticjch, 4 wýtisky
Každý
darem se podawati.
§· 8.
vydaného ťjmío ustawem
sp isov a tel
půwodnjlio spisu, měl-liby honorar za swau prací
obětowati k témuž Dědictwj, obdržj 12 pěkných
a wázaných wýtisků ctj a darem, každý pak překla­
datel 6 wýtisků.
Mimo to požjwá prwnj na bu-
daucnost wšech wýhod spoluaudů I. třjd y; druhý
pak oněch
III. třjdy.
§· 9
Wydánj každého spisu uwede se w známost
duchowenstvvu skrze díistogné pany vikáře, gakož
i prostředkem tohoto časopisu.
§· 10Knihy wydáwati se budau wázané w určené
a na prwnj m listu postawené ceně.
Konečně zůstawuge sobě knjžecj arcibiskupská
konsisloř, co by koliw na přjštj čas ku zwelebenj
tohoto dobročinného ústawu poslaužiti mohlo, ijinto
časopisem pokaždé oznámiti ctihodnému du-
cliowenstwu.
Dáno w Praze w konsistornjm sezenj ode dne
12. Března 1835.
František Wiljm Tippmann,
biskup Satalshj, knjz. arcil·. konsist. praeses»
Wáclaw Pěšina,
krmownjk, konsist. míla n redaktor .
Oznámen/.
W poslednjm swazku minulého roku na strán­
ce 682 gsme sice dali náwěštj, že na náklad Dě­
dictwj swatého Jana Nepomuckého neyprwé tištěn
bude wzdělawatedlný spis nebožtjka wýborného
P.
černého
našeho,
gmenowitě „R ozgjm ánj o
přjrodě.‘ f Ale Wšak při pilněgšjin prohledánj po­
zůstalých spisů tohoto přjkladného kněze a horliwého wlastence se nalezlo, že tato práce nenj do­
konána , a toliko
přičiněnjm některého
učeného
literátora wydati se moci bude. Tau přjčinau mjsto
nj nákladem Dědictwj swatého Jana Nepomuckého
giný spis wydati gsme sobě umjnili, a tu se nám
hned k welikému potěšenj našemu ukázalo, že se
k tomu neywýborněgi hodj : „ B o h u m i l g e g ž
nám minulý rok důst. pan Jan Walerián Jirsjk,
farář Minický, podal, a který giž předkem wysoce
slawná
konsistoř
arcibiskupská
autraty wydati chtěla;
nynj
svatojanskému přepustila.
na
konsistornj
ale g e g Dědictwj
We spisu tomto, kte­
rýž po swém wygitj w tomto časopisu plnegi wážen bude, hlawnj učenj katolická, kteráž prote­
stanti nepráwě a nedinvodně zawrhugj, w takowau
wzata gsau obranu, že gj až posawáde negen w
milé našj řeči wlastenské, ale i w němčině a w giných gazycjch
Dle saudu
nic rowného na swětlo newyšlo.
našeho
každý w této wýborné knize
mnohem wjce nalezne, nežli snad očekáwal, a bez
hogného poučenj a potěšen] gi gistotně žádný z
ruky swé neodložj.
Λ poněwadž psána gest či­
ší au, zřetedlnau češtinau, a
důležité prawdy
ne
sucliau učenostj, nobrž w zagjmawém, rozkošném
rauchu předkládá : i sprostému lidu našemu welmi
přigde whod , a bez pochyby i české protestanty
naše ke čtenj wábiti bude.
prosto ugištěni
exemplářů
gsauce,
Cenau knihy této na­
úmysl máme,
tři tisjce
tiskem na swětlo wydati, a starali se o
to budeme, aby letos geště, a sice brzy, na čistém
papjru wytišit-na byla.
činjm e pak náwěštj toto
vv té celé naděgi, že onen spis P. Jirsjka, čjin
zpráwněgšj a zdařilegšj gest, tjm Avjce odbjratelu
nalezne, zwláště v e velebném
AvenstAvu našem.
Kdo nenj
λυ
českém
dueho-
stawu , Dědictwj
Svatého Jana Nepomuckého ginák podporowati,
alespoň odkaiipenjm tohoto avš] chwaly hodného
spisu gemu prospěšným býti může.
%
Zpew cjrTiewnj:
D i e s i r ae.*)
í í r ů z a pogme nás w tu chwjli,
Až se swet rozpadne w djly,
IMe Davvida a Sibilly.
Gak se třásti hudau lidé,
Až ge saudit Saudce prigde,
A los na ně pVjsisý wygde !
Trauba diwné wydá hluky,
K trůnu Páně swými z nuky
W yzwe wšeho lidstwa pluky.
Žasne smrt, lid z hrobů wstáwá,
Odpowědi Saudci dáwá,
W bázni nález očekáwá.
Kniha tehdáž bude čtena,
W njž gest každému odměna
Neb pokuta wyměřena.
*) P ředn esli gsrae h o r liv é m u p ř is p jw a íc li
Časopisu našeho,
dů stojn ém u p. K arlow i W in ařjckém u, žádost naši, b y nám
m istrn ým perem s v ý m krásné h ym n y h re\iáře.p řekládat!
sobě o h ljb il.
I p o tě š il nás r y c h lý m zaslánjm teto mešnj
S e q u cn ce : „D ie s ira e “ , pak třj zpěwů w ánocnjch, g ež w
nasledug-jcjm swazku podáme.
Redak.
Saudeo na fritn až zasedne,
W šecka tagemstwj prohledne,
Strachuplný htjšnjlc zhledne.
Kdo/ ohágj winu mogi,
Gežlo sám se dobrý bogj,
Sudjmu že nedosťogj ?
Králi strašné velebnosti,
S werným lidem do blahosti
W e ď mne, pňwode milosti!
Připomeň, Ježjši, sobě,
Ž e gsem gá twé slabé robě,
Nezatrat mne w oné době.
Hledal gsi mne do uindlenj,
Kaupil za swé um učenj:
At ťa práce marna nenjlj
Sprawedliwý Saudce winy,
Promiň wSecky mé zločiny,
Saudit buda zemské syny.
Zfjžen á lká duše winan,
Studem slzy z o fj plynau,
T w é gen at mne tres(y minau
Magdalenu gsi rozhřešil,
Loiru odpustil, co zh řešil:
1 mnes naděgj tau těšil.
AC nehodilo mé woláíij,
Nedey pro swé sinilowánj
Mi.hyiiauti w p lá p olá n j!
Dobrých podjl rač mi přáli,
Zlého nedey losu brati,
Na prawici kaž mi stáli.
Nepořti mne k zlořečeným,
Ku plamenům odsauzeným ;
Powoley mne k wywoleným.
Z prachu -wzdychám pozemského,
Z e srdce zkormauceného:
Šetři, Pane, cjle mého,
W přežalostnau onu dobu,
Člowelc až wykrořiw z hrobu
Ku přjsnému saudu stane,
6 smilug se nad njm, Pane,
Dey, Ježjši laskawý,
Dušjm odpočinutj.
Pjsen při pruwodu na Jcwětnnu neděli.
Gloria
1a u s et
T h e o d u lf, pro učenost
vážen ý,
honor
etc.
swau od K arla W elik éh o v e lic e
na bisk u p sťvj A u rdia n sk é v e F ran cii
dosazen b y l.
S m noh ým i pány p řid ržel se Bernharda, vn u k a K a r lo v a , k te­
rý ž , d o m n jv a g e se p r á v o m jti k cjsarském u d fistogen stvj, proti
L u d v jk u Pobožném u, synu K a r lo v u ,
se p o z d v ih l.
B crn liard
■wšalí, s v é m u u gci se p o k o ř iv b yl z nabádánj zlý ch rádců o s le ­
pen, ge h o staupenci djlem odpraiveni, djlem
ženi b y li r. 818.
do v é z e n j u v r ­
M ezi p oslcd n jm i i T lieod u lf.
U Mi-zenf
s lo žil n ásled u gjcj p jscíi, a g i ze žaláře, když Ludwjk při sla ­
v n é m p r ů v o d u na kwětnau neděli m im o sel, s tak pohnutým
h lasem
z p jv a l,
že krá l,
obm ěkčen g e g z o k o v u
dá vn o
g iž s v é přjsnosti l i t o v a v ,
propu stil a spolu nařjdil,
z p ě v ku konci toh o p rů v o d u se z p jv a l,
přim ě ře n o st až p osa v á d e v
čeh ož se
by
tento
pro
geh o
c jr k v i z a c h o v á v á .
Oslawa, chwála a čest tobě bnď Messiáši a Králi,
Kriste, gemuž mládež zbožné hosanna pela.
T ys král lsraelůw, Dawidowo plémě slowufné,
Genž se we gménu
Božjm k nám lilaze přibližugeš.
Angelštj zborowé \r nehesjch twau slávru welebnau
Prozpewugj, zde lidé a wSeliliý spolufwor.
Národ Hebreyský s raloleslmi (ě naproti wjťal,
S modlilbau a zpěwem myt se ti zaslibugem.
Před twýin umnCenjin oni wzdáwali chválu
powinnau,
My krahigjcjmu w dar ti zpew oběíugem.
Obljbils si liosanna gegich, naši p.jscň i oblib,
Dobrý Králi, gemuž ctnost wšeliká ge milá.
D. K.
II. Oznamovatel.
A ) L i t e r á t u na,
1.
Kázanj swátečnjch
a .přjlcžitostných
swazelc prwnj,
gegž rozmilé wlasti podáwá František Xav. Jediná,
děkan w SwafémpoH b!jž Dobřjše,
kúř
Přjbram ský,
Praze
1834.
kanownjk
arcibiskupský λγϊ -
Sfaroboleslawský.
W
Tiskem Jana Nep. Geřábka. 8. S. YI.
305.
^ I V e swazku tomfo dewětmecjlma řečj se podáwá, mezi
nimiž tri, při kněžských prwotinách konané, se nacházegj.
Každý
téměř kazatel zwláštnjho
fjm pak hljže
kazatelský způsob
powaze druhého
drahému Ijbj,
může.
přistup uge, tjm wjce
tjm snáze
geden pracj
řečnické
se djlo gednoho
druhého
užjwati
Gá si neywjce libugi kázanj, w kterémž zname­
nám určitost pomyslů,
stawenj, a kteréž
gjcjmu,
ginj
ducha swého má,
gednoho k
důwodnost a pořádné wšeho
logickau
se-
prawidelnostj swau skauma-
chladnému rozumu zadosti
cinj.
Naproti tomu
práwě této logické spráwnosti nemilugj, mluwenj lc
obrazoplodné
moci
weyš sobě libugjce.
ducha a rozněcowánj
srdce na n e y -
Neylepšjt kázanj gest owšem to, w
kterémž se logickau pracj básnická gakás žjla táhne,
a
dokonalý ducliownj
řeCnjk negen rozum
a pamet, nobrž
i obrazotwornost a mysl z a g jm á : ale málo komu dáno
gest,
o náboženských
posluchačií nabýwal
prawdách
mluwifi
tak, by rozum
swětla, srdce ale rozkošných citů a
spasitedlných wášnj. Pracuge-H hlawa, srdce rádo od p očjwá, a prjliš žiwá, wraucj
umu
ráda
horliwého
překážj.
pana Jediný
odporu wýinluwnost
do
sebe,
než
obraznost skaumagjcjmu roz­
Galtá
se
giž
vlastnost w
pronásj ?
geho,
kázanjch
W elikát gest bez
ta ale wjce giných ctnostj má
swrchu gmenowané logické
spráwnosti·
Geho kazatelský duch gest p ij liš ziwý, a gako w praudu
negakém
se nese, tak že mu k logickému wáženj, r o z -
mčřowánj,
takměř
stanowenj,
dowozowánj a spogowánj žádného
Času nczbýwá.
Nepochybně se řeči geho, když
austně přednášeny byly, pro hogné prjklady, obrazy, p o dobensťwj,
myslů,
řečnické figury, rozkošnau rozmanitost
doráženj na srdce
po­
a podobné ^vlastnosti ivelice
ljbily, a každému kazateli se žádati musj, by tak gadrnS,
žiwě a pronikawě, gako 011 , mluwiti uměl
„ T u wchrám ě obzwláštně rozněcugj se srdce lidská.
T u se rodj
sánj.
bázeň, tu hrůza swatá, tu uctivost, tu p le -
T u gako
w towaryšstwu Cherubjnů a Serafjnů se
klanj —■ klanj se, poskakuge srdce, plesá, prozpěvvuge.
T a k nikde se
chrámě
nepohybuge
diw jm ,
Tu
w
se ho dotýká přebýwagjcj moc wyššj, tu působj
ten 11a nebesa powýšený,
tuto.
to slabaunké srdce.
Ó,
tu padá giž
odkudž
zde
který w yřknul: Dům miig gest
mázdra s očj m ých ; giž se ne~
změny
mnohé.
Že
wstupuge sem
liíjšnjk skamenilý, a obměkčený odcházj, g iž senedhvjm ;
že pln neprawosti a lichwy bljžj se Zacheus, a čtwernásob nahražuge, a slyšj pak ugištěnj
spasenj;
že sw ěta-
Čisvá Magdalena gako 11 a něgaké diwadlo wkročuge, ale
6lzami kagicnosti skropená,
hřjšujk weřegný,
s hořem se w ra cj; že také
že i publikán přistupuge,
a uznáwage
nehodnost
swau, bige
se /W prsa
sprawedluěný: tomu, kdo
býti tagué,
odkud
swá, a gde
se může
odtud ó -
diwiti ? Komu může
ty zm ěny? Kdo zde působj ten bož­
ský zármutek k spdscnj ? Kdo zde bud} hřjšnjky z d řjmoty smrti ?
Kdo zde oswěcuge gegicli umdlené oři, by
prohlédli, by spatřili ohniwau propast, ku kteréž w ykroí'ugj ?
dliwě
Kdo
se gim předstawuge zde, že oěj swých sty—
sklopugj
1c zemi ? Kdo tu pohybuge gegich srd­
cem ? Kdo w něm plodj nepokog, bázeň a žádost? Mů­
že se fale kdo tázati ? “
S. 212.
prawj řeěnjkowé mluwj.
T jm
způsobem
toliko
Prostau průpowěď, že kněz má
welikau moc, wýmluwný p. Jediná tjmto práwě řečnickým
rauchem od jw á : „K am nedosáhne moc wladaře a hrdiny
neyoslawcněgšjho, táni až, do kragin, tomuto oku zakry­
tých,
do kragin
stanských.
nebes až dosahuge moc pastýřůw k ř e -
Co rozwážefe na zemi, bude rozwázáno i na
n ebi! T u moc dal pastýřům Ježjš Kristus.
užasnutj hodná moci k n ěžsk á !
Weleslawná,
Ne ruka Anděla, ne Ar­
chanděla, ne Cherubjnowa, ne Serafjnowa ruka, ruka pa­
stýře podáwá nám tělo a krevr Páně, to wěno budaucjho
žiwota;
on, mocj
powýšen nad rytjrstwo nebes, přinášj
ortel žiwota bjdnjku na loži smrtedlném, a dědic Černého
pekla měnj
se we stkwaucjho
čekance nebes.“
S. 72.
O mučedlnjcjch křestanských ne chladný m yslitel,
toliko wtipný,
horký řečnjk
s
brž
tauto mluwj stkw ělostj:
„W yšel rozkaz w šjrý sw ět: Kdo wyzná, že gest křestan,
strašnau smrtj at zemře ! Zněl ten hlas strašný : ale sladSj hlas Kristůw ozýwal se w srdcjch, hlas gisfjcj : K d o hy ztratil
duši
swau pro mne, nalezne gi.
mocné slowo zplodilo hrdin na tisjce.
wel, negen t i , kteřj
— i mladjci,
T o w eliko-
NegenPetr a P a -
widěli Pána, wzkřjšeného z mrtwých,
i panny, i mdlé pohlawj ženské šlo v e li­
kým, hrdinským
srdcem na poprawu,
galeo k hodům, s gasnau
tw ářj;
Casopis pro kíilolt duch. V III. 1.
gako
k weselce,
s plesem a s chwátá9
njm pospjchali Ic mukám sta,
kde
ba tisjce. 0 blaženj časové,
(když) ctitelé Kristovi nelekali se muk, nehrozili se
tráp en j,
smrti.
neulevili v ranách ,
zmužile šli
a srdnatě 1c
Kdo ztratj žiwot pro Krista, nagde žiwot v ě č n ý !
T a gasná naděge přemohla bolest každau, a ačkoli smrt
čjhala wšudy,
wšudy se množili ctitelé Ježjše Krista.<c
S. 102.
Ařkoli
wršak
svrchu
poznamenaná kázanj,
co
se
týče kazatelské žiwosti a srdce gjm agjcj výřečnosti, v y -,
soko chwáljme, a w některých Částkách řečem Jana Z la ­
toústého
nenepodobna
malau bolestj
nad
obyčeg
klassickau
býti
ohlašugeme : nicméně s n e -
vyznávám e, že Čeština v y so ce učeného a
výmluwného
Češtinau.
gich
„K dyž
skladatele nenj
čistau,
udatný hrdina odwážil
se
žiwota swého, a w krwawém bogi wymohl swobodu v la ­
sti
sw é: ctj ho wšecko
buge
se v
v ů k ol.
plesu každé
geho hrdinských
Kdyby tjmto
K geho gménu
srdce,
činů prolétá
p oh y -
a chvalné připomjnánj
dědiny wšecky.“
S. 7 i.
čistým, pěkným způsobem mluwy proneseno
bylo wšecko : chwálilit bychom zagisté i řeč ; ale vša k na
každé téměř stránce přjčinau řeči České mnoho chybného
a vadného se
gistě
nacházj,
čehož
ani n epozoroval,
vlasti
našj
střjci
nemohl
gako
vvelectěný pan spisovatel
a čehož
se i pro
přjlišnau ve
rak se rozgjdagjcj poněmčilost úplně
Stařj duchownj
bratřj naši, co neuměli
německy, bezpečně mluviti a psáti mohli, a Češtině gegich
nic nescházelo,
než orthografie : my ale, genž německy
mluwjme, mysljine, ■pjšeme, a Německé literatury wysoko
ctjti abedliwě užjwáti musjmé, my, chcem e-li psáti pra­
v ým a wlastnjm
známosti
duchem
nobrž i česky m ysliti,
gako
češtiny,
orthografie a giných
prázdni býti
a protož
musjme.
nesmjme
prawidel
přestati na
grammatických;
při psanj wšj němčiny
Abychom se pak wlastnjlio
ducha řeči České znáti naučili, pilně, přepilně řku, ÍSjsti
musjme knihy starých Čechů, anebo knihy talcowých spi—
sowatelů, ktefjž i w tomto našem wěku
šj Cešíinau,
Češtinau
Ijbcznau, kteráž se
ku
podiwu
od češtiny
starobylau p j-
čistau, zřetedlnau a
přemnohých nyněgšjch
spisowatelů neginák než gako střjbro od olowa rozezn á wá.
Hlawa naše nemůž gináče inysliti, leč prostředkem
řoCi, a kdo se ústy, anebo
■ffiti nenaučil,
po
pitomým ostáwá.
wědomosti,
něm ým -li gest, očima m lu -
weškeren swůg
žiwot bezmyslným a
Kdo tedy Češtiny nemá dostatečné p o -
ten zagisté i tomu neykrásněgšjmu, což m y -
slj a pjšo,
swetla a
srozumitedlnosti
ugjmá.
T ak
u
prjkladu wážený pan autor náš negeden zdrawý a pěkný
pomysl utwořil, tak nečesky ho ale pronesl,
do toho,
že gsem se
cožby wlastně myslil, gednák wprawiti nemohl,
a hádánjm teprw a rozumowánjm wlastnjho smyslu g e h o '
chápal.
Na
důkaz toho i pauhé náwěštj, gež kázanjm
swým předeslal,
prwnj
tehdáž,
stencťi dogde.
genž
slaužj.
pakli
„G est
to swazck
p rw n j; —
tento spokogenosti a podpory w la -
W druhémby následowaly kázanj na dny,
w tomto swazku se nenalezagj.
dálšj slowo o wydánj
bezpečného
W šak teprw, až
wůdce k nebesům, w
dewětmecjteru kázanj oswětleného, splněno bude.
B rz y -li
to b u d e'? Co
Gen na
tom bude,
na mne, wšemožně se přičinjm.
n alezn e-li se dosti předplatitelů,
genžby tisk
množili.
W šak o tom brzyzw láštnj zpráwtt s přehledem
té, gakž
mysljm,
newšednj práce tiskem wydám, posta-
raw se, galcž na smrtedlnjka slušj, o to, aby předplacenj
nikoli
do
nebezpečenstwj
wyslowjm.<£
pn gjti
mohlo,
gakž napotom
Tytéž wěci by Komenský neb giný poctiwý
staročech swětlegi a určitěgi byl
předložil,
u prjkladu
takto : „W ydáwám zatjm prwnj swazek, kterýž d ogd e-li
spokogenosti wlastenců, a rozprodán-li bude, následowati
bude druhý swazek,
obsažena budau.
wr němž
kázanj na giné slawnosti
Dřjwe w;Šak, bych. slibu swému úplně
9*
zadost učinil, dewStmecjtma k/izanj vydám, pod nápisem :
„B ezpečný
vviidce
k nebesům.”
Kdy se ío stane? Brzyt
ovšem , h og n ě-li předplatitelů naleznu.
O wydánj tomto
w krátkém čase zwláštnj zpráwu tisknauti dám, a spolu
oznám jm ,
co tato moge pilná práce obsahowati bude.
Oznámjm tolikéž, gak se o to, dle powinnosti sivé posta­
rali ínjnjm, by předplacené penjze k ztracenj nepřišly."
V. Zahradnjk.
2.
Z p rá v a o založen)
Loopoldinském
v cjsarstwj R a -
kauském k napomáhánj katolickým Wyslancům (M issionářům) w Americe.
W Praze a v Hradci Králowé
pjsmcm Jana Pospjšila.
Posuzowánj
gest velm i
1833 . 8. Síran 130.
knih, tiskem na swětl»
důležitá v ě c ,
a proíož
wycházegjcjch
za našich časů
za
zwláštnj uměnj, a za zwláštnj v ě te v literatury se polti á dá.
Knihy psáti gest wěc welmi rozkošná, a kdo gednan
rozkoše této okusil, usíawně by g j okaušeti chtěl. A w šak
málo kdo se ku skládánj knih hodj, málo kdo
vatel síwj
gest p o v o lá n ,
špatnj
ale
ku spiso­
autorové,
genž ni
hlaw y ni srdce čtenářů neoboJiacugj, prawj gsau zloděgi,
gen ž
giným
— · gádro
pých,
ubohým lidem kradau penjze, drahý čas a
duše.
mělkých, tu­
neoswjcených spisovateli! wšecek w duchu zmalatuěl
a schřadnul,
bystrých
což
Mnohý pauliým čtenjm
tak Ze wjce spanilých prawd, a hlubokých,
pomyslů
gest
wšednj
necliápá,
a pouličně.
a že mu nic nechutná, leč
Gak
se ale počet nepo­
volaných
autorů
galový ch
spisů zastavili může ? Nesfrannau a sprawedli-
vau
kritikau,
každau
vtipně
umenšili d á ? Gak se povodeň marných
kritikau, kteráž má před
spisowatelskau práci s ideálem
srownáwá.
sebau ideál,
tjmto
a
uměle a
Bystré, bohaté hlawy se žádné kriti—
ky nebogj : ťen ale, kterýž nenj s to , by rozum
snlci pak gegich ušlechtilých citů a
ostřil a obohacowal,
úmysltí dodáwal,
čtaucjch
zdrawau,
watelstwj bývvá odstrašen.
bedliwé, oko gegich
náležitau krítikau
od sp iso -
Kritika powolané autory
ostřj, a ku klassiCnosti
řinj
ge
w ede;
kritika třjbj literaturu, a lehké plewy od pšeničných
zrnek
odrajlá; kritika nkazuge, k čemu by každý, něgakého
měuj žádostiwý, přede wšjm giným sáhnauti m ěl;
i také u ě j, gakby
se dobré knihy s prospěchem
u-
kritika
čjsti
měly.
M ám e-li ale sprawedlivvé, bystré, bezpečné kritiky?
Nasíogte, ze sta lenili ledwa gedna hodného
posauzenj
docházj. Slepé wášně ruku recensentů \vedau, a mnohymt
gsem poznal zkušenjin, že se ani na chwálu ani na kanu
literárnjch
plodů bezpečiti nesmjme.
Z negedné recensj
mluwj pýcha, mluwj záwist, mluwj lehkomyslnost.
hý dobrý
a užitečný
M no­
spis toliko aesprawedliwau recensj
w lehkost přlcházj, mnohý ale neuměnjm anebo ospalostj
recensenta zaslaužené chwály nenalezá.
Smělá hana n e -
gednau stáwá na mjstě důwodů, že ta neb ona práce za
nic ncsíogj.
Co se týče wlastenské kritiky našj, nikdo si nestěžug,
žeby byla
byla žhawému
se wyskytly,
prjliš
twrdá a přjsná, a žeby podobna
slunci, genž wýborné bylinky, fint gedwa
krůtě
spaluge.
U nás utrhawau kritikau
žádný spanilý, plodný duch zmal o mocněn, skljčen a p ora­
žen nebýwá,
by se opět zmoci a wztýčiíi nemohl. U nas
prjlišné wychwalowánj
nepowedenýdij
dosáhlo.
powedených,
špatných spisů
a mjrné chwalenj
gednák prawa a panstwj
Neprawjmt, žeby nám dowroleno bylo, býti ne­
zdvořilými : ale zdwořilost nenj králownau ctnostj, nobrž,
přjlišnau-li gest a neobmezenau, sama ctnostj byli p ře stáwá.
a že
W jme, že aufomwé gsau welmi chaulosíiwj lide,
se gím gen
chwála Ijbj, byt gj i nezaslaužili, a
byt i zregmo nebylo, proč bychom gim k a d ili: tau přjři­
na u z přjlišné zdwořilosfi vrše, což se tiskne, toliko chwáliti
gsnie nwykli.
T i,
genž
magj
sklady knih
a knihami
kupčj, w šecko,
cožkoli magj na prodeg,
zbožj,
chwáliti m ohan: zdali ale i posuzovatel
v y sok o
v yšlých
spisů
v šeck y napořád
gakožto pauhé
cliwáliťi má'? Naše r e -
censj gsau wSfšjm djlem vychwalowánj, a dle nich téměř
wšecko,
penj
což
jnálo
se tiskne,
co
gest výborné, gešto po zak au -
výborného
býti
spatřugeme.
iljln z recensj našich
se ani aiitorowé
nemohau.
kdo,
saudili,
Chtěl—liby
genž
oprawdu
abychom
Z většjho
ani čtenáři učiti
těch
toliko
spisů
chwály gsan h o d n y : tedy p o su -
zowánj toho nikoli potřebj nenj, a paulié toliko oznám enj toho, což z tiskáren v y šlo , postačuge, ař i tjmto p au hým oznamovvánjm málo
Posuzowánj
spisů
se literatuře a čtenářům slaužj.
zwláště
za těchto chaulostivých
časů našich nikoliwek lehkau pracj nenj. Nebo recensent,
boge se, gednák spisovateli gednák prawdu ubljžiti, nic
důkladného
a gadrného
povrchné dotýká.
sice posuzuge, proto
nj, % někdy
nepřednášj,
tomu,
gen zdánj
všeh o
gen
ale nikoli neomylným saudcein n e což
leč chwálj, leč potupuge, nikoli
tak geho sauzený autor nerozumj.
ko
nobrž
I také to pováženo bud, že recensent
sv o g e v y n á š j;
Recensent v ž d y toli­
neposkytuge nám gistoty,
žeby to neb ono bylo p rá v o neb neprawo, nobrž gen on
sáni toto za
p rá vo, ono pak za neprawo pokládá.
smyslu mého recensent povinnosti
zadosti činj, n ep raw j-li gedno obecně,
lo, neb
neljbilo ; ale dow od j-li
geho, bu ď gaký
Dle
swé poněkud aspoň
coby se mu Ijb i-
také, že vynesený saud
buď, s pravdau se srovn ává, a že ni­
k oli ni utrhačem ni pochlebnjkem nenj.
čem u ale to wšecko zde předkládám ? P ro to -li, bych
na v ý š
oznámeném spisu
přjltladně
ukázal, gakby se
knihy posuzovali muly ? N e-za ťau přjěinau, nobrž proto
gediné, že spjsek tento vlastně žádné kritiky nepotřebuge,
a protož o kritice bezpeěně mluvit i prjležitost poskytl.
Tento
spis,
ckého
gest obsahu, a nápadné
ijž práwě
kterýž se rok
proto,
že
gen
od roku dále v ed e, histori­
wy prawugj,
nezměnitedlnau magj cenu
se toliko
k takovým náležj, lite—
swau.
oož se přihodilo,
S pisové, v kterýchž
rozumuge, za nic nestogf, n en j-li rozumowánj
toto zdravo a důmyslno ;
wždy za něco stogj,
spisové ale,
pauze
historiětj,
byt i to, což se w nich wyprawnge,
dokonalegšj býti mohlo. Co se spjsku dotýce,' gegž mám
před sebau, netřebat mi rozldádati, coby vlastně w sobě
zdržowal,
toho
poněvadž to čtenářům
gest známo.
pěti svazků, genž v e
1833
Časopisu našeho bez
Gest totiž pauhé přeloženi prwnjch
Wjdni
od roku 1831. až do roku
německým gazykem na světlo
tjinlo nápisem : Berichte der
vyšly,
a sice pod
Leopoldinen - Stiftuiig im
Kaiserthume Oesterreich, zur Unterstutzung der katliolischen
Missionen in Amerika.
Poněwadž
bez pochyby mnoho
gest. lidj , kterýmž němečíj oni sv a z k o v é pro' neznámost
němčiny zawřený gsau poklad utěšených zpráv o žiwobytj a apoštolském djle katolických missionářů v Americe,
a poněwadž gistotně i mnohý duchownj pastýř m issionárských oněch zpráw raděgi w milém
otcowském gazyku
cjtá, nežli v německém: protož negmenowaný pan pře­
kladatel této historické
práce gistau má zásluhu swau, a
negedtiomu zbožnému Cechowi bez pochyby nemalý u ě inil wděk. Při tomto spjsku wlastně nic nenj, čjmžby se kriti­
ka objrati mohla, a což se v něm prostosrdcěně od wše-·
ligakých
dopisowatelů podáwá,
pramenem cjrkcwnj historie.
Co se wšak zčeštěnj spisu
toho týěe, uprjmně vyznávám ,
nedostatek nacházj.
gest a zůstane vzácným
že se v
něm negedeu
O Češtině swé pan překladatel sauv
w kratinké ewé předmluwě toto gest p o lo ž il: „U překládánj ne slow pauze, ale smyslu gich se držjm, poněwadž
toto wydánj
gediné obecnjmu křesťanskému lidu wěnugi,
a w Češtinu uwádjm,
aby
i ten mi rozu m ěl,
wycwičeným duchem honositi nemůže.
genž se
Gestli že wšak ale
bych někde proti kterým prawidlňm se prohřešil, aneb č e lios
neopatrnostj z pera wypustil:
člowěk
gsem, a nic
lidského
nenj, čemužbych se podrobeným býti nesaudil,
a protož
za odpuštěnj
Wšickui
my takowého
prominutj žádáme, a zase ge dáwati máme.“
prosjín.
Giž z těchto
slow geho každý znatel Čisté, ušlechtilé inluwy české u sauditi může , že ku klassickým překladatelům nénáležj.
Na důwod wynešeného
zde kladu:
kázati.
„M n ě
S. 40.
bylo
saudu i tato mjsta ze spisu geho
toho
potěšeuj,
gim podwakráte
Gest ku překwapenj, tak mnoho ctnosti
mezi těmi diwokými k nalezenj ;
es ist iiberraschend, so
yiel Tugend unter diesen W ilden zu finden.
zal na weřegném tržišti o ničem ginem,
lugjcj
potřebnosti, Kjmanň se šfjtiti.
S.
S. 41. Ká­
gako o té u siG2.
Od času
sfarodáwnjho francauzského missionárstwj mezi nimi, o d porowali Indiáni, ačkoliwěk sami sobě odewzdáni, předce
stále wšemu snaženj luterských horlitelů, a skoro takowé
pohnuíj
mysli pro
naše swaté
náboženstwj
zachowali,
žebych skoro ře k l: Tito přjrodnj lidé galcoby cjtili w n itřnjm wniiknutjin, kde prawé křestanstwj k nalezenj gest.
S. 81.
O kéžby počet Missionářů a prostředků k z a lo -
ženj nábožných zřjzenj se (alt stegnau měrau, gak toho
zapotřebj
gest, brzo rozmnožit! ch tě l! S. 1 2 3 .“
Chwáliti se musj hodný pan překladatel, že u p ř e kládánj
hleděl na sprosté Čechy, a snažil se, psáti tak,
bym u každý snadno rozuměti mohl.
wážiti měl,
dný Čech, leč wzdělaný leč
může,
A wšak opět i opět
že se do poněmčilých způsobů mluwenj žá­
newzdělaný,
wprawiti ne­
a že Čeština tjm srozumitedlněgšj gest, Cjm wjce
má do sebe klassické prawidelností a čistoty.
poněmčilých řasu
Z a našich
snadno i neywýborněgšj spisowatel w
grammatické hřjchy wběhnauti může, a protož nenj diwr,
že i náš pan překladatel zde onde pochybil: co
toho následuge?
nenj
T o zagisté,
dosti pozorným,
Cechům k
oprawenj
pracj wydáwati,
že
ale z
že Český spisowatel nikdý
má práci swau ginýin dobrým
podati,
a že nemá dřjwe
Českých
pokud pilným čjfánjm starobylých spisů
Českých neporušeného ducha řeči České úplně nepocho­
pil.
Geden člowělc druhému owšemt má odpauštěti, w
něčem -li se proti němu prohřešil: zdaliž ale i gram inatických hřjchů obapol sobě odpauštěti máme'? Zdaliby se
weškeren krásný náš gazyk
Český neporušil a n ep ře-
wrhl, kdyby každý směl chybně mluvit!, ginj ale chyb oívánj toho trpěti m ěli'? Pan
překladatel oněch zpráw a
náwěštj missionárských bez pochyby zaCatau swau užiteCnau
práci dále powede, a tudjž skutkem prokáže, že w zná­
mosti Češtiny rozkošný prospěch uCinil.
Vine. Zahradnjk.
:i.
Instructio
practica Confessarii in compendium redac­
ta a Fraucisco
A ie.inensis
Xav. Zenner, ecclesiae metropolitanae
canonico capitulari. T ypis et sumtibus con­
gregationis Mechitaristicae M DCCCXXXV. pag. X X . et
655.
U Endersa w Praze
za 2 zl. 15 kr.
Žádná cjrkewnj gednota, co gich koli na swětě stá­
wá, nemůže se z
nstanowenjm
ohledu blahoděgných účinků takovým
honosit!,
z
we swátosti pokánj raduge.
gakého se
katolická
cjrkew
Směle můžeme my katoljci
yvšecky mudrce wyzýwafi, by prostředek, genžby k zw ele-
benj neporušené mravnosti a k utlSenj lidského svvedomj
zpáchanými hřjcliy sewřeného w téže mjře
spasitedlný a
schopný byl, v y m y s lili: seč sebe bediiwěgšjm rozgjmánjm
nikdý zagisté nebudau. — M á -li wšak swátost pokánj do­
tčeného dokázali
požehná li j;
přede vSjm potřebj,
tako­
vým by způsobem sprawowána byla, gakž toho aučel za­
kladatelem našeho náboženstwj wytknutý žádá.
K dosa-
2enj (oho tedy nmsegj spráwcotvé téío swáfosti,
tak 11a -
zwanj zpowědlnjci we správě dušj — ■ w tomto trudném u měnj — . zbělilj
a Λν učenjch i pravidlech
dobře vy cv iče n i býti.
ujků přispjwá,
swé
cjrkwe
Co tedy holi k wzdělánj zpow ědl-
cokoli důležitost
gich
auřadu
obgasňuge
a o geho wedenj wyučuge, s wděčnostj velikán musj b ý­
ti přigato ; pročež i referent djlo nadepsané za p řev jta ný úkaz w theologické literatuře powažuge.
Bytby tedy
spisovatel, gakž (předml. st. YII) s chwalitebnau skrom­
nost] v yzn ává ,
genom budaucjm
duchownjm
správcům,
a nikoli zkušeným zpowědlnjkům (nebot od těch radčg sám
se chce přiučit i, než aby gich v o d il) knihu swau složil :
giž i
tjm to
způsobem mnohonásobně by nás zawázal
nebot zdažli nepotřebuge práwě mladé kněZstwo
náwoda ke slyšenj z p o v ě d i?
neywjce
Než i staršj kněžj nežijti­
ká w této knize nagdau v ě c i, gichž se s prospěchem dá
užjvati, a o nichž zkušenost newj porady.
T o snad tjm
gistěgšj má mjsío, gešlo skladatel,, vedle wlastnjch
we svém spisu ne
tak swé
slow,
domněnky a zdánj přednášj,
ale wjce lo, čemu giž neyslowutněgšj spisovatelé katoli­
cké cjrkwe byli učili.
Aby se našim čtenářům aspoň něgaká známost o h ogné spisovatelem sebrané látce, i též o přiměřeném rozw áženj celku dáti m oh la: klade ref.
stručný přehled
toho
užitečného spisu.
W úvodu (1 — 17) gedná se
o pogmu svátosti po­
kánj, gegj potřebě, gegjm udelowateli, a o prospěšném na-
wedeiij k řádnému spratřowánj.
literatura
Pak následuge kratičká
téhož předmětu a ro z v rh , wedlé něhož
spořádán.
Podlé
celek
rozwrliu sestává celek ze dwau h law -
njch d jlů : 1) O vvlastiiosťetfli zpowědnjkowých, 2 ) o pra­
vidlech ,
gichž
při
udělowánj
této
swátosti
W prwnjm
djle
(1 8 — 121)
ustanowuge
ostřjhatj
dlužno^
spisovatel
rozdjl mezi wlastiiostmi zpowědnjkowými, wedlé něhož ně­
které na udělowánj této swátosti se wztahugj, giné
tolika
na povinnost pocházegjcjze swěřeného w zpow ědi ťagemstwj.
K oněm náležj wnitřnj i zevmitřnj schopnost.
Wnitřnj schopnost záležj w důmyslů a w uměiij.
K zewnitřnj zase se žádá,
zenjm a prawomocirostj byl
aby zpowědnjk potw r-
opatřen. Prawomocnost
ges^
k platnému udělowánj wedlé předpisu sněmu Tridenfského
newyhnute dlná wýmjnka
(tak w sess. X IY . c.
Quoniam natura et ratio judicii
7. can. II.) illud exposcit, sententia in
subditos tantuiit feratur, persuasum semper in ecclesia Dei
fuit et verissimum esse synodus haec confirmat, nullius mo­
menti absolutionem eam esse debere, quam sacerdos in
cum profert,
in
quem ordinariam aut subdelegatam non
habet jurisdictionem.
Spisovatel wšak
z toho předpisu připauštj
aurazu smrtedlném
předce wýmjnky
(sí. 71) a gednák netoliko vr
(in articulo m ortis); alewe wšech prj—
pádnostech,genž obecným zwykem uwedeny a od biskupů
mlřky gsau
povoleny.
Iín ě /j
třenj pro gistau osadu platně
tedy prawomocnostj o p a rozhřeSugj w celé dioecesj
i w giné osadě (ledaby tam bez powoleni mjstnjho fará­
ře zpowjdali : tut owšem neplatně) ; rowněž
tak sp ráw -
cowé duchownj w rozličných dioecesjch platně rozhřešugj,
vespolek sobě napomáhagjce, pokud se to s wědomjmgick
biskupů stáwá.
K druhé třjdě wlastnostj zpowědnjkowých počjtá a u •ťor zamlěenj zpowědnjho tagemstwj, při
kteréž prjleZiío—
stl mladému knězi neysliiSněgšj prawidla na ruku
dáwá.
Na st. 107 dokládá dohře p. spisowatel, Ze toto zam lcejij absolutnj gest povvinnostj a na wšeclcy osoby se wz‘ta huge, ani zpowjdasjcj
newygjmagic. Nenjt tudjž zp ow ě-
dnjkowi dowoleuo, s osobau,
co
u něho byla u zp o w ě -
di, o hřjšjch gegich, krom w zpovědnici m luw iti; třcbahy
se
lo ;
to neylepšjm úmyslem k ponauěenjči knaprawenj dě­
leíí by zpowjdaajcj
se sám za to žádal. C jtj-li
wšak zpowědnjk k tomu přinucena:
osobu o powolenj prošiti.
Sw. Karel
má dřjwe
Boromegský
we swé lustr. past. Ií. c. 20 saudj o této w ě c i:
se
dotěenau
takto
Sacerdos
necessitate coactus extra tribunal cum ipsomet poenitente
de peccatis loqui si debeat, id nonnisi obtenta venia faci­
at.
—
Praktické sem přjslušné pády, gichž spisow. (st. 11.2
117)
několik uwádj, gsau k zwláštnj potřebě.
W druhém hlawnjm djle (st. 122— 055) gednagjcjm o
skutečném udělowánj
nj
částce
ol)ecné
swátosti pokánj, nastiřiugj se w prw­
zásady, k zachowánj při samém u -
dělowáuj téže swátosti, w druhé puk částce udána gsau
prawidla,
Aterak podlé nicli zpowědnjk s rozličnými
na­
kládali má hťjšajky.
I.
Částka se rozwrhugi naCtyrykapitoly d!e
powinn
stj, gimiž zpowědnjk wzliledem na zpowěd a Ijtost hřjSnjkowu,
pak na předepsané
rozhřešenj gestwázán.
skutky k zadostučinůn) a
Brjwe lotiž, než zpowědnjk h ř i-
šnjka ugistiti může, že hřjchowé gsau mu odpuštěni, mu­
sj se přeswědciti, zdali toho gest hoden, t. g. zdali do­
stál wšernu, seč sjla geho byla.
Zpowědnjk musj
ale
wtéto wěci hřjšnjkowi býti na pomoc, a nedostatky geho
swým snaženjm dosaditi. Co se zpowědi tkne , ina k a g jc jho wysléchati,
staw geho
skaumati,
ho
ponaučowati·
napomjnati a radau mu přispěti, z
čelioZ ze wšeho laika
pro gednotliwé paragrafy prwnj kapitoly čili oné o z p o wědi wyplýwá. —■ Kapitola o ljtosti wyučuge zpow ěd n jka, gakáZe Ijíost od kagjcjbo gest k požadowánj, která
gsau znamenj prawé
ljtosti
a
gaký
gest
způsob
gi
wzbuditi. Kapitola o zadostučiněnj hlawnS wyniká a b o g nan látku ducbownjmu spráwci podáwá, trestanjm
i
lé-
ceiijm na hřjšnjka působili. Obogjbo způsobu skutků k z a dostučiněnj, gakž trestagjcjch takž i léčjcjch
(satisfac­
tiones Tijulicativae et medicinales) má zpowědnjk použjwati.
Předůležitá gest čtwrtá kapitola o rozltřešenj. Práwem do­
kládá skladatel,
býti povvaZowáno,
Ze má ( 0(0 ugištěnj za
saudný skuťek
kterýmž LřjSnjk od Boba docházj o d -
pušíěnj.
Co spisowatel o zadržowáňj rozhřeSenj a folio w ý mjnkách (sf. 3 8 7 —4 0 4 ) prawj,
gest zagisté čtenj hodno.
11.Částka gak s kagjcjmi se liřjšnjky podlé okol­
nost) má se nakládali, úplně gest wyčerpána. (st.
405— 653).
Tři kapitoly obsabuge.
hřjbijlcowa
Wnitřnj
pówaha
zeiniitřnj geho staw a zwluStnj
poměry
vzaty gsau
tu na zřetel; i pravvidla, gak zpowědnjlc se
má cbowati
11a tři djly gsau rozwržena.
Pokládá wSak dwě poslednj
kapitoly za zbytečné, gesto zewnitřnj
kéž gest co gebo poměry,
ínu žádná se nestáwá ugma.
čjm ž
A
staw člowěka toli­
wšak pogédnáiíj sam étak
se nám zdá
zcela
zliyteřno k dálšjmu wycliwalowánj tobo djla ginýcb n w á děti důwodů.
Přjhonsliý.
4.
Die Religions-W anderungen des Horni Thomas M o o re, eines irlandischen Romantikers,
cinigen seiner Landsloute.
beleuchtet
to u
Aus dem Euglischen ilbor-
sctzt und mít erlauternden Anmerkungen begleitet ron
Dr. Job. Chr. Wilh. Augusti, k. pr. Consistorial-Dir.
ord. Prof. d. Theol. zu B o n n .-K o lu
a. R. Bachem.
1S35. S. S. XXYIII. 47G. i . Thal. 8 Gr.
Znamenitá kniha Tomáše M oora: „Wanderungen e íiies irlandischen Edelmanns zuř Entdeckung einer R e li­
gion” minulého roku w prwnjm a w druhém swazku to­
hoto časopisu důkladně oznámená, protestantům náramnau
ránu wsekla, a swrchowaně ge popudila.
Neb protestan­
ti, gakož známo gest, welmi se tjm honosj,
že
prawé,
cislé, pňwodnj ewangelium u nich se nalézá, katoijei ale
že dokonce giného cos wěrj, než w prwnjch stoletjch cjr­
kwe křestan^ké držáno bylo.
Tomáš M oore gim ale dů­
myslně ukazuge, že na hroznémt gsau omylu, a že
ny-
něgšj wjra katolických křestanů gest práwě ta, kteráž se
i w' spisech prwotnjch křestanských spisowatelň naeházj.
K aíoliftj fheologowé totéž tisjekráte dokázali, ale prote­
stanti, genž wůbec čtenj katolických
dosawáde málo si toho wšjmali.
spisů nemilugj,
Tomáš M oore ale, ob—
Ijbený básnjk, giž proto, že z básnického
swěta w the­
ologický se zabral, zraky protestantů 11a sebe
geho „paut k
nalezenj
prawého
až
obrátil, a
náboženstvvj konaná,“
přeinnožstwj protestantských Čtenářů nalezla.
Snadno si
tedy pomyslili můžeme, že kniha ta, kafolickau cjrkew
proti protestantům mocně bránjej, protestantům nikoli ne­
přišla whod ,
a že negeden odporujíc kritické swé pero
naostřil, by gi w pofupu a lehkost uwedl.
řeěi
W
anglické
zwláště třj niužowé proti (é knize M oorowě psali, a
wysoce učený D. Augusti knihy wšech třech, pod nápisem
swrchu
položeným,
na německo p řeložil, onde wlastnj
zdánj připogiw. Gak giZ ti odbognjci kniliu Moorown p n suzugj? Prawj, Ze gest galc forrnau tak i obsahem
swým
pauhý román, a Ze žádné zhola ceny do sebe nemá,
rakau každého učeného sama sehe wywracuge.
a w
Ž e , n ic ­
méně přišla na slowo,
to přičjtagj tomu, Ze má mnoho
barwitosti a pichlawého
wtipu, a Ze w krásném způsobu
psanj gest složena, čjmž pak nedoukowé oklamáni býwagj·
Prwnj odpůrce g egj, kterýž se negmenowal, wše, coZ ob sahuge, směšno Binj,
a i nápis
gegj, parodickým o b y -
čegem přetwořil :,, Seeond Travels of au Irish Gentleman
jn Search of a R e l i g i o n B á g j ,
Ze Irský onen šlechtic
k wyliledánj prawého náhoZenstwj na drnhau paut se w y dal, a gakž
dřjwe hyl
marným,
náruZiwým hagitelem
Kjmské cjrkwe, tak Ze práwě w Ííjmě láskau a přátelstwjin k lepšjinu smyslu přišelj
křestanstwj
stwj, ku
byl
učiněn.
kterémuž
se
a wyznawačem
B y lo -lib y
onen
čistélio
to čisté k řestan -
šlechtic
11a
druhé
swé
pauti obrátil, učenj Luthera neb Kalwjna, puritánské neb
sic gaké nekatolické cjrkwe,
to gest mlčenjm
pominuto,
a zdá se, že to čisté křestanstwj autorowo nikde
uacházj, leč we wlastnjm mozku geho.
se n e -
Druhý odbognjk
ukázali se snažj, že Moore w negednom kuse blaudj,
a
čtenáře oklamáwá, neprohlédá ale k tomu, Ze prawda z ň sláwá prawdau , by třebas i obránce
gegj lehkých dúwodů
přiwozowal, a některá zdánj geho se nesrownáwala s praw­
dau.
Wšickni Iřj odfiornjci 11 a šlechetného Tomáše M oo-
ra welmi se hněwagj, Ze se učenj katolické cjrkwe hagiíi
opowážil.
Ale práwě ta welka
žluč gegich očitymt gest
důwodein, Ze Moore psal prawdu, oni ale že swjtěziti nad
njm neinohau.
Na ktere
mnoho žluči, mnoho
straně bywa
úšlěpek, na lé se
mnoho
hřmotila
téměř nikdý čislá
prawda nenaeházj.
Vine. Zahradnjk.
5- Schullelirer-Kalender des Jahres 1835. Fiir alie L eh rer, wie auch fiir Eltern, Hausviiter, Erzieher und Je­
den,
dem. die
Sorge
fiir
ist und ain Herzen Jiegt.
Jaksch, Weltpriester,
Jugendbildnng anrerfraut
Herausgegeben von Ignaz
bischoflichen
Protokollisten uud Arehivar des
storium in Leitmerilz.
beeideteu
Notar,
bisclioflichen Consi­
Zvveiter Jahrgang.
Leitmeritz
gedruckt bei C. W . Medau.
Poněwadž se prwnj roěnj běh učitelského kalendáře
bedliwého P.
telů
Jakše
n a lezl, že
wůbec zaljbil, a tak mnoho odbjra-
wytišlěnj íisjcowé exemplářů ani n ep o-
staěow ali: nadjti se g e s t,
vvjee milovrajků
nalezne.
obrázkem z řemeslné
ruky
a netoliko wjce archů
prospěšných wěcj
obzwláštně
osm
\ve weliké.n
gest wytišíěn,
stránek se ějíá.
rociij běh mnohem
ozdoben
gest krásným
geniálnjho Fiihricha našeho,
obsahuge.
oktáveu,
ale i wjce
Kalendář 11 a šesti listech
a krom toho sto a sedmdesát
Předně se na každý den podáwá
nastjněnj žiwota některého
a každý
že tento
Nebo
swatého, a na každau neděli
swátek kratinké rozgjm ánj, 11a základu připa-
dagjcj částky swatého ewangelium posťawené.
Rozgjmánj
tato, od friedlandského katechety, P. Josefa Lichtnera zh otowená,
ušlechtilá gsau práce,
plna gadrných, w zneše-
ných, srdce gjm agjcjch pomyslů, na tento způsob : „ T r é
gest pokušitelů, před nimiž tobě dáwám wýstrahu: T ě le ­
sná rozkoš, pýcha a penjze. T rogj ale také gestit zbraň,
a tau buď o d ě n ý : Střjzliwost, prawá pokora a modlitba.
Slabit gsau pokušitelé, a lehko přemáháni býwagj, ch cešli ty gen
silným býti.
Cídeš-li
ozbrogený do každého
boge, a pew ně-lis na tom ustanowen, že nebudeš pjti z
opogné
Cjše
hřjšné
rozkoše, že nebudeš stjhati marnau
sláwu, že nebudeš
otrokem peněz;
tedy
utjkati bude,
se ti otewře,
a swatj
nebe
satan od tebe
angele
Božj
sslmipj
dolil,
by folie slanžili',
Po překrásných rozgjmánjcli
Františka Kohla,
Neděle prwnj w postě.u
naslednge pěkný nekrolog
od Litoměřického gymnasiálnjho p refek ­
ta P. Effenbergra k zaslaužeiiému oslawenj onolio muže
gadrně
sepsaný.
Pogednánj
se táhnau
až na stránku '110, z kterýchžto
od
strany
neyohSjrněgšj
58
gest to,
genž o pečliwém opatrowánj čistoty a newinnosti mládeže
gedná. Na prwnjm injstě práwě gsau položena některá w zd ělawatedluá rozgjmánj.
Neb to gest klassická práce g e d -
noho z neywzdělaněgšjch a neypřjkladněgšjch lcněžj, prá­
ce býwalého gymnasiálnjho katechety, P. Antonjua Gau, kte­
rýž letos při zař'átkli měsjce Ledna krátký sice, ale pře­
krásný běh žiwota
swého
půwodnj pogednánj g s a n :
dokonal.
Ostatnj, naprosto
O některých poswátných č a -
sech, od Litoměřického kanownjka P. Josefa Lanermanna;
pnípowědi
k předpisowánj
a diktowánj od M ariana; o
wyprawowacj methodě wyučowánj mládeže, ode m n e; o tom,
gak by se děti k numerowánj wésti měly, prospěšná prá­
ce od Josefa Hel!manna; Manzerowo
Školujin.
kladná,
učitelům
básně
čtenj hodná
rozgjmánj ; přjhodné
Heydenreichowy;
práce Litoměřického
posléz dů ­
lékaře
pana
Tomáše Laudy o hlawnjch w ěcech, na kteréžby učitel při
cwičenj dětj w zpěwu hleděti měl.
Potom připogeny gsau
některé půwodnj zpěwy a básně, z kterýchž se m n ěn eywjce poslednj legenda
wtipný skladatel
gest
o swatém Iwanowi ljbj,
mladý práw njk,
gegjžto
pan Anton. Na
to se podáwagj tři podobenstwj, powjdka o ušlapané c e s!ě ku hrobu gednoho faráře, osm anekdot, sedm a třideet aforismů o wedenj a wyučowánj mládeže.
přiwozugj cjsarská nařjzenj roku 1830,
P osléz se
1831 a 1833 ze
strany národnjch nižšjch š k o l, zpráwa o stawu škol Litomě­
řické dioscesj w roku 1833, a posléz poznamenánj školnjch
mjst, dětj, patronátů a učitelů žiwých i zemřelých , gakož i
aučty
ústawu k opatrowánj učitelských wdow a sirotků-
Časopis pro katol. duch. ΛΊΙΤ. I.
m
Ctěný, hodný wydawatel tohoto užitečného spisů o to se
postarat! chce,
aby třetj ročnj běh učitelského
kalendá­
ře byl netoliko předešlých dwau dokonalegšj, ale i la c iněgšj.
Gá, giž na patnáctý rok v Němcjch gsá farářem,
newjm,
zdali se geště
v
Cechách
„P řjtel
mládeže”
wydávvá: to ale w jm , žeby podobný Český kalendář Če­
ským učitelům velm i přišel whod. Nemoha Vsak mlčénjm
pominanti, žeby Český kalendář tento při giných ušlechti­
lých ctnostech musel býti Český.
Vine. ZaJiradnjk.
E. ) R o z l i č n o s t i .
Cjrkewnj zpráwy.
Stručný přclilcd historie o stawenj chrámu
sw. Petra w Rjmě.
Wrch
(wěštba),
Vatikán,
nazwán z
latinského
vaticinium
poněwadž ptalcoprawci tam wůli bohů [rozhla­
šovali, znamenitým byl od starodávna. Strměgeza Tiberau
téměř w čele Marsowy prostory (campo
sto
radostným
prokřikovváajm
de Martě),
mladého
které republiky gsauc poslušno, den
co
ča­
woginstwa,
den woge-nským
se cwičilo běhům, často i hlučným tleskánjm se rozljhal,
gjmž lijm ané triumfugjcjch bohatýru
pozdrawowáwali.
Aby neypřjměgšj se proklestil přjstup
od Marsowy
prostory k rovinám vatikánským, í. g’ . k oné rozlehlé ze­
mi, genž od paty hor až
ustanovila
republika
ku
most
břehům Tibery
zaraziti
přjmě
se táhne,
prostředkem
těehto rowin a města gdaucj. Most tento triumfálnjm n a zwaný poznenáhla
sochami a kořistmi byl
ozdobowán, a
mezi tjm, co se stále okrašlowal, wynesl se i YatikánNeronowým cirkem a krásnau mohylau, kterau cjsař
Hadriáft
■sobě dal wysfawíti, sám řjdě staweuj moštu lc nj wedaucjho, genž ed zloby Pasů gako neporušený až podnes gest
obdiwowán. Leč cjsař Konstantin zaldádage léta 324 p rw nj
grunty
nádherného
chrámu sw. Petru
zaswěcenéhd,
způsobil Yafikánu podiwenj a užasnutj budaucjch p ok oIcnjj ont také
velice ozdobil trinmfálnj most, wysfawiw
naň na mjsto pohanských okrasek znak (s)rmbol, t. k řjž)
našeho wykaupenj.
W šak po přenešenj cjsarského
sjdla
do Caroliradii brzy opuštěná a barbarskými wpády draneowaná cjrkew wšech ozdob byla zbawena.
Most triům-
fahij rozmetán barbarstvem G-othůw, a chrám sám téměř
docela zbořen.
Tento chrám,
máge býti neyskwosfnegšjm památnjbyl 11 a
kem náboženstwj křestanského, neyprwé založen
zříceninách Neronowa cirku : a z wětšj částky tytéž látky,
kterými neyšlawněgšj obecné slavvby, ba i slaupowé a mohyly
Hadrianowy byly zhotoweny, brány byly Icwystawenj
chrámu.
W J5tém stoletj po přešlých bauřkách
toho
nadinj-
něných uinjuil sobě papež Mikuláš V , wida chrám K 0 11 sfantinůw na spadnutj, g eg zase sprawiti, a wznesl tuto
práci na Bernarda Rosselini a na Lvva Baptistu Alberti,
flnrenťnské slawiťele, ale aumrtj papežowo
přetrhlo toto
djlo, neb aspoň bylo přjťSinan, že gen s welikau wáhawostj bylo konáno.
Genom Juliowi I I . , bogownéimi
a
pěkným uměnjm přegjcjmu papeži byla sláwa z»s(awe~
na, pňwodcem býti ohromného chrámu, kterýž
swěta nynj se bére
neyšlawněgšj
w podiwenj.
stawitelé
od celého
Tom u papeži musili
plány swé předkládali, z
nichž
onen od Bramanta L a z za riz Castel Durante papež obral.
''Vykreslen byl totiž chrám w způsobe
řeckého křjže o
dwau zw on u jch , z obau stran šíjtu máge náramnau báni
w prostředku. Julius II. sám položil
Bubna 1. 1506 na tom nijsíě,
Veroniky; než
úmrtj
prwnj kámen
kde nynj stogj
papežowo
(ló i3 )
10 *
J.Sho
piljř
a hned
sw.
polom
Bramantowo učinilo práci léto přjlrž. Lexv X ., v řelý p řjzniwec pěkných uměnj, rozkázal brzy zase Λν (oralo cljIe
pokračovali
a dozor na stawenj poručí! Jnliánoví
sva-
tohawelskémuj Jokondowi Yeronskému dominihánowi, a R a faelowi Senziovi Urbinskému. Tiťo z řeckého křjže B ramantem navrženého udělali lď ž lalinský a silněgi upewnili piljre báni podporugjcj.
Když lilo
slawitelé smrfj
sešli, dosadil L e v X. na mjslo grich Baltazara
Peruzzi,
klerý giuý plán podal, kdež wšeho, co
stawěno,
posud
ponecháno; ale sofwa že dále stawili zařal, přelrhlo n a geduau drancovánj íijm a 1. 1527 wšeclcu práci.
111., L v a nástupce a gako geho
Pavel
dědic w milovánj pěk­
ných uměnj, s horliwostj se dal do pokrařowánj na řas
přetrženého djla, za mistra
po
geho
zvvoliw Antonjna Picconi
a
zemřenj
Mjchala Bonarolli, který w patnácti
dnech zhotovil plán
nacele n ový, zase křjž řecký posta-
v iti a báni zdvvognásobili chtěl, gakž z plánu geho podnes
widno, \V němž
též šljt chrámový podlé onoho na Pan­
theonu vyznačil.
chwjle svého
Mjchal Bonarotti slále až do poslednj
živvola (1 7 Února 1564) dohljžel k wysta-
"wowánj, až se té radosti dočkal, že
v id ěl chrám vysla­
v en ý až k svršku, na němž položena hýli měla báně. Ze
všech ostalnjch slawitelů až do Pawla Y.
toliko Jakuba
Baroci ■Yignolského připomjnáme, rovn ěž tak skrovného,
gakož práwem oslaveného.
Pawel V. chiěge, aby v še ck y starého chrámu djly v
nowém se obsahovaly,
n ov é
basiliky
poruřil, aby předlij loliko slrana
se prodlaužila, z v o liv k vywedenj toho
plánu Karla Maděr na Kámského.
Tenlo měl za nástupce
rytjře W avřince Bernini Kjmana, který ozdobil a zdoko­
nalil tento oddjl hadovy za papežstwj Řehoře VI., Urbana
VIII. a Innocencia X. Z ařal za papežstwj Alexandra VII.
eliptické
slaupořadj před chrámem a
skonřil ge za K lj-
menta IX. Posléz dal vystavěli Pius VI. Kjmanem Kar­
lem MareMoniii sakristii , která dávno* žádaucj byla wěc5
a pro kíerauž až po ony doby nadarmo
plány se u k a -
zowaly.
Tak o vvát gesti v krátce pogaíá
historie toho
úžas
piisolijcjlio chrámu, na němž neyslawněgšj pracovali stavi­
telé, a který podivné spogenj dwaa
památek poskytuje.
stegně vyhlášených
Nebot skwostnj
oblaukové chrámu
sw. Petra připomjnagj nám ony, kteřj
Pulcoge, a báně ohromná gest
byli při
chrámu
odvážným Pantheonu n á -
sledownictwjm.
Os w ě t l e n ý
lírjz
na zelený Čtvrtek v chrámu Vatikánském
íijině.
Z
Sw. Petra w
Prvotin pěkných uaiěnj 1814.
Saumrkáse v ečerem ; — ■ geštězápadnj záře temným
dennjm světlem oswěcuge stěnu kaple syxtinské * ), tam kde
mistrným vyobrazenjm saudu poslednjho od M jcbala A n žela strana zatracených namalována gest ;— · ljbezná nad
slawjky zpěváků hrdla, srdce kagjcnýin Miserere zm ěkčugjcj;
umlkla. — Zdwjbá se papež s hedbáwných polštářů, na
kterýchž před Swátostj· wraucně klečel —· a tisjcowé li­
du lirnau se z lé giž saumrakem v jc e
a wjce tměgjcj se
* ) K aple syxtinská, g e s t kaple papežská w elm i
w pntáiů
vatikánském ,
k \v<;Ikomu kostelu
ptigeném, w které papeZ ob yčegn ě službám
ze kardinály
konáwanym,
zelený čtv r te k
eíaw age.
přjtom en
N eysw ětégšj
S v á to s t
býw á,
S\v.
prostranná
P etra p ř í—
B ožjm ,
a
zile skr­
w které
na
přes r e ly den se v y -
kaple
do
velkého
chrámu
Sw.
Petra
dolu.
Co
to
gest ? co se to dSge ? — co tam wábj ty nesčjslné zástu­
py lidu? — i
Gest tu w pravdě něco neobyčegného —- co gen
zde
viděli —- gen zde v íijm ě — v tom hlavnjm sjdle
slu­
žeb Božjcli celého křestanského náboženstwj.
Když totiž se setmělo a noc nastala, w egdeš-li na
zelený Čtvrtek do welkého vatikánského
neš něco velmi vznešeného,
chrámu, zhléd­
něco v elm i krásného : —■
přemnohými swělly ohgasnčný liřjž, kterýž nad
oltářem pod
velkým
nesmjrným chocholatým krovem kostclnjm w
povětřj vysoko strmj nepohnutedlnS a tiše.
Pohled naň gest občerstven) —
genj ducha.
sladkost
—
T a tichost, w které ten nebeský křjž
ukotu v
povětřj sfoaj, naplňuge duši člowěka rágským pokogem ·
ta gasnost, w kteréž tak řjci
aak,
s p lý v á , lahodj
oku n eg i-
než kterak před chwjlj gasnj oni zpěváků h lasové
sluch vá b ili;
— ta pak vysok á nad
toho swjtjcjho
zenij pozdviženosfe
Jiřjže wyuášj ducha
k hořegšjm
citům
nebeským.
K řjž ten zdá se v té nesmjrné obšjrnosti
malý, v ša k ale
v swém změřen]
gest mnoho
leznauti
množstwjkráte w ětšj;
neykrásněgšj
nalost, kterau gen pro tak
možné bylo.
má
a neywýborněgšj srow -
slavný k řjž
Krage
býti dost
toho křjže
Kristův vyna ■
ostře zsečeny
gsauee, ani n a v la s od swého tahu av rovnosti se neuchyl n g j; což
onen
d iv ? an k řjž ten vyp racoval Mjehal Anželoj
neywýboriwígšj řezbář
a m aljř,
kterému posavad
rovného se n en alezlo; ten swého vtipu a misírnosti i na
tomto lirjži
d ok á za l, tak že vida
geg
člo w ě k ,
po-
gatý (au vygasněnau, krásau, citem. Ijbé milosti veškeren
trne.
Zewnífřnj
oswčtlenj vatikánského
chrámu nenj nic
neobyčegn-ého w lijm e * ) a za nic podiwne'ho sc n ed ržj:
— lu ale gednjmkrátem gen gedno
slunce swjljcj
swěllo,
křjž, a gebo gasné paprsky
wyráženjiu a lahem padagj
kol
wyeházj
na
gako
ueobyCegíiým
wznešené řezby a w ů -
postawené sochy! — · Gedno slunce ncdáwno
zapa­
dlo, — a gine slunce tu iczeš/o, a i to oswěcuge sw ět!
loliž swět mistrných wScj w tom slawném chrámu utw ovených.
*) Každoročně v e č e r e m přeď sv á tk em
SS.
A poštolu P etra
a P a v la chrám vatikánský v n ě n esčjsln ým i la m p a m i o s v é c u g j; pak
ok olo h odin y desáté nočnj na m osazné
m a k o v ic i
té v e lik é kobky ch rá m o v é za p alu gj lauč, a potom hned v š e ­
cky w íikol na střeše kostelnj ro zsta v en é a na k otljk y
vložená
hranicky
d ř jv j.
T en to
v den ob rá tj, tak že h o řjcj
la m p y,
s.vjtil, před lijiii gako h v ě z d y
před
gest v
latině
tom to
sm yslu
od
sluncem
kteréh ož
m izj.
učeného
cjrk ew
v češtině tuto kladu :
nesčjslných s v ě tla plaménků
a záře o h n iv á p ozla cu g j s lá v a u
«len apoštolů, gen ž w ěn cu ge knjžata,
a hřj.šnjky na cestu k nebesům zfrwe,
Sivěta v y u č it e l s kljčnjkem nebeským ,
ii.iina r o d ič o v é , a saudcow é v ě k ů v ,
ten m ečem , onen w jtěz křjžem ,
λϊ
ž iv o ta
v ě čn é h o radě k oru n ova n j sedj.
Ó A jm e
p ře šťa stn ý , gesto g s i knjžat d v au
m u čcd ln ictv jm drahým p ře sla v n é p o s v ě ce n ,
rděge se k r v j g e g ic h , s t k v jí se nad v š e ck y
toh oto s v ě ta , ga k ék oli okrasy.
Krásny
B oeciu sa
katolická na
«len SS. A poštolu p ři hodinkách duchow njch u ž j v á ,
P řjgcm ná
noc
kterým i p r v é kostel se
E lp id y , ch oti
složen ý c h v a lo z p ě v ,
železn é
zň atý oheň okam žitě
a kterýž
y.
Nebot známo g e s t, kterak v šelik é řezby, buď
buď polowydaným.
djlem pracované, při světle
innobem krásněgi se oku
dennjm, a kterak
cele',
nočnjin
představugj, nežli při světlo
řezbárského mistrného djla milovnjci
při světle pochoduj
starobylé řezby skaumavýiu
obcházegj, radugjce se z krásy gegich
okem
autlých při s v ě -
tle nočnjm znamenifěgšjch síjnů.
Medle, může- li krásněgšj světlo pomyšleno býti, nad
lento osivětleinj Jirjž, gehožto záře a
paprsková gasnost
až do neylemněgšjeh skulin se zabjrá, a všelikým vů kol
věcem ohnivěgšj barvy, osfřegšjho
světla
a tmavěgšjho
stjnu dodává ?
Hle, tak ten osvětlený křjž gest n o v é slunce, konagjc nowé stvořenj okolo sebe.
W elikánské u
veyklencjčh
nesmírných piljřů
slo-
gjcj sochy stavj se živ ě g i před oči, a rozmnožugj krásu
slavných p iljř ů ;—- ločenj ua hlavnjm oltáři k ov ow j slaup ov é
pnau se autlegi
v zh ů ru , a obhraubnj piljřové to­
ho náramného stavenj hrubnau v jc e
W šecko při tom o -
sVětlenj přicházj oku neobýčegněgšj,proměnněgšj, nesměřeněgšj, nevjdaněgšj ; daleká prostrannost, v
které člověk
se jjacházj, v jc e se mu šjřj, a velikost té nesmjrné v y dutiny daleko v jc e mu hlaubne; — · až tam do nedohléné kobky
vzhůru
vvrážj
záře
viděti neuáhlé ubýwánj světla, a
gasné
paprsky;
— tu
ztracovánj se v e tmách
gasnosti.
Prostora valná
O lvjrá se tu nekonečně;tu patřili vzdálj
M jhavý b le s k , až kde od k řjže poslednj záře
W prázdnotě nesmjrné se bludným ztracuge světlem.
Tu
nevj oko člowěka kam se dřjwe obrátili,
čem dřjwe ustrnaiiti, až posléze na obzvláštně
a na
krásném
předmětu se usfavj. Gest (o hrobka papeže fíanganelli od
rytjře K anow y, fezbáře vzácného, v mramoru wypraco-
\
váná,
na které podobizna
genius
a
náboženstvj,
pak
d va statuj lvvowé překrásní odpoiau
ni gsau ; —- zdá” se, že žigj, gednag,
truchl jej
o s v jc e -
m luvj
Ale p řim jsjš-lik fěin němým podobám, k forau
miio mistrnými
sochami
njiiiu světa, též ž iv é
co
tě -
tvory okrášlenému k ostel-
(vory, rozumjm oněch dvadcet tisjc
lidj, kteřj tento v ečer chrám vatikánský
naplňagj : —-
snadiiot pochopjš, že tomu divadlu, sotva kde co p od ob jiélio se nalezne; neb těch dvadcet tis e lidj
za ten v e ­
čer snad desetkráte se zmSnj, a odcházegjcj
ginými p ř i-
cházegjcjmi
se dosazugj.
Mjm přicházj
—
íljm odchclzj.
Celý ten chrá u vatikánský sw. Petra podobá se dnes
ji cwelkému vcCeřadlu, v které u
gedenkaždý
ljbosti
a
mkloníiosti srdce svého vůli dává. —■ T u patřiti natisjce
kleřjcjch — stogjcjch — · chodjcjch —
rozmlauwagjcjch
— modljcjch se.
Okolo křjže gest neyvětšj dav.
lé řjiiištj vesm ěs shromážděni, —
T u gsau obyvate­
tu mezi kardinálem a
mešnjm pacholetem, mezi knjžetem a žebrákem nenj r o z djlu, ni přednosti; — tu ge rovnost gako při vykaupenj
Obljcegem ku k řjži a 1c velkém u oltáři
obráceným
kléčj lu papež — ale nesnaduo až lt němu
se
nebát innížstwjm kardinálů a
swau
prelátů, pak
prodrat),
strážj
a zástupem lidu obklopen gest.
Wšalc wystaupj§-li za v e lk ý oltář na schod, kudy lc
němu se vstapuge * ) a odtud kostel přehljdneš,
tut u -
' ) W e lilíý n e b h ru b ý o ltá ř w chválil i va tik án sk ém
n estog j
ii zdi, ale skoro prostřed k ostela pod tau kobkau neb c h o c h o latau w ě ž j,?g e s t co
pozlaceným i
slaupy
dlauhý stůl, čty řm i tolik o
o b k ljč e n ,
k
něm už
se w stupuge, tak že duchow nj u něho
oliljčegein
máge před
k
lid u
sebau
neb ke dw éřjni
tolik o ten
tiswjeiiiui křjž postaw eno nic
po
sch od ech
slu žb y B ožj
kon age,
kosldlnjin
dlau hý
m osazným i a
g e s t obrácen,
stul, na němž
m im o
strneš se nad vzácným podjwánjm, Uwidjs, gak
v lont oslaveném swěllo se mjhagj, nynj so
nynj w sljmi mizj, a zase w
v o wycMapgf.
(ísjcowé
vyskyíugi^
silněgšjm světle
na g e -
Gest lu. člověku, gako by, g sa při po·,
síeiliijm saudu swěla,
mrtvé u vzkřjšenj vsláw agjcj
a
"vv oslawenj z hrobů vyeházegjcj spatřoval,
E yh le! nebyl den sJuneěuj; bylolě zhaslo
aneb zakryto slunce. Oswěeowal blesk trůnů
pěkně a strašně podál zkrjšenců končiny
drahné.
Tato Iílopštokova slowa wypodobňugj poněkud to p o d jv á n j ; neb tak slawné diwadlo gen zase slavnými
slovy
vypsali lze.
Mimo tyto poznamenané citedlué myšlénky, při tom
slavném oswjcenj kVjže geště dwě wěci paměti
rován j
gsau hodny, kterýchž
snad
geště
a pozo-
nikdo n e -
Selřil.
Mezi těmito nesčjslnými zde
děnými zástupy tisjcové
na ten den shromáž­
lidu sem a lani w tom prostran­
ném chrámě se procházcgj a rozmíaa'.t?.gj
vespolek,
co
Λν něgakém stkwoslnéni hospodnjm v e čeřa d le.— ■ PůgdeS-li
s nimi ke
gdaucj
dweřjm koslelnjin,
lut
wstřjc tobě
s obgasněnau tvářj přicfeázegj;, gelikož k
lcřjže gdau: — obrátjš-li se a!e
krjži,
sšickni
gda
s
swěllu
nimi i sám ku
tut měnj se úkaz, a wSech, kteréž viděli, obljčeg
Zmizel
v stjuu , tak že
ničeho
nespatřjš, 1kromě .toho
oswetleného slawného lcřjže.
Pohled ten gest obzwláštně neočekávaný a divný, když
se gde ke dweřjm kostelnjm, kudy se ven wyeházj ; nebo
oslavený
zářj se fípytj, ač přj čina
toho člowěku hned nenapadne.
obljčeg všech gako
Zde umělec skaumati mů­
že sljn ya s v ě tlo ,
neb gen od gediiiého velikéJio světla,
totiž od toho nebeským gako swětlem se svjtjcjho kvjže,
wyeházj záře, a žádný cizj swětlý papršlek se lt tomu nepři-
měSugej také tě cli sfo a osmnáct lamp okolo
hrobu A -
poštolů Petra a Pawla gest shasnuto * ),
Druha pozornosti
hodná v ě c
gest
ten přepodiwný
gekot a hluk, kterým celý ten vatikánský chrám s e r o z Ijiiá,
toíižto, hiiiizegjcjJio lidu bez Pjsla množstwj m lu -
veiijm, šeptánjin,
kterýžto vysok é
dusánjm působj divrný gakýs šum a gek,
klenutj kostelu
zarážj, pak do
té ne­
smjrné kobky vzhůru se walj, a odtud zpět co z něgakéΙιυ sudu do ucha hlufj.
Dwoge Suřenj gsejn tře v.laJié zemi sly še l, gesto
slony popsali se nedá. Gedno na powydané pawlači k lá­
štera řehole Karthusianů u S.
pol], kamž
Elma — nad městem Nea­
ony tisjceré hlaholy
ulic wstupugj; —
z
lidnatých toho
druhé zde w chrámu
města
vatikánském.
Ono prwnj nedá se niěemu přirovnali **)·, to druhé má
neobyěegnau podobu s gekotem hucjcjho wodnjlio
reky w T ivoli.
Iído tam někdy u
geskyiiě
spádu
Neptunovy
byl a stál, á tam gekot a hučenj toho diw ocedolů pada-
*) T ěla SS. A poštolu P etra a
P aw la ležj pod v e lk ý m o lt á -
řom , nad kterým ta v e lik á ch och ola tá v ě ž se v z n á š j, v k te­
ré také ten o s v ě tle n ý
k řjž v
p o v ě tř j
stogj.
Ty
la m p y ,
v
poctu sto a osm nácte na m ra m orov ém raul)enj,na p od la ze nad
tjm hrobem ro zs ta v e n é , gednák p řes c e lý rok dnem a 11 o oj liořj.
*-«) N ěco tom u
nápodobného v
P raze
slyšeli, kamž row n ě hluk g ez d jcjcli
městě p racu gjejh o
na v r c h u
P eířjn u
v o z ů a rozdjlné h la h o ly
a h m izeg jcjh o lid u v
gedno
vyuikagj, a duté hučenj působj , které gsem sám ,
sm jšcné
lidyž g e -
denkráte b rzo po polednj při gasném tich ém p o v ě tř j a od v ý ­
chodu v ě g jc jm v ě t r u na P etřjn ě nedaleko těch třj křjzů t v á ­
ři k zámku gsa obrácen gsern
s t á l,
k p o d iv e n j s v ém u , ne­
ved a d ř jv e , gaké b y to hučenj b y lo ,
slyšel, až blíže r a c h o -
tjej v á z , k terýž to hučenj rozm n ožova ly
v e d i.
11a přjčinu
mne u -
gjcjho a sfrašliwě w zM ru zase se
lio žiwlu slyšel ,
ten může r j c l ,
huCenj lve vatikánském kostele
nadýmagjejho wodnjže také dnešnj hluk a
sly šel;
— · nebo
tjm a oíiým takovvá gest podobnost a stegnost,
kdo
u w ěřj, a gá, zrowna z
T ivoli
do
mezi
Ze
Kjma
sotwa
přišed,
mohl gsem to obzvvláštně pozorowafi, neb když gsem oři
zamliauřil, tu přicházelo mi, gakobych práwě w
Neptunowě w T ivoli
geskyni
stál.
Geště gedna wěc při tom oswetleiij Křjže byla hod­
na zkaušky a pozoru, které wšak pokusili
dostalo.
mně
se ne­
Mysljm, pohled s železné a w klenutj
kostelu]
kobky wnitř powydané pawlače
na osvvjcený křjž
a pak
dolil na zástup.
Giž
we
dne shlédnutj odtud wzbuzuge wznešenan
myšlénku o welebnosti toho stawenj, w kterém se řlowělc
naeházj, ano lze spaťřiti pod sebati propast, a nad sebau
wěžatau
wysost rozpiaté
báně
! Kterak
wjce
w no­
ci, při swěfle toho oslawaného křjže spanilé muselo by
býti pohleděnj dolů, 'co s nebe do hlubokosti na osw jcenaii zemi šjrého chrám u? — kterak utěšené podjvvanj by­
la by ono, kdyby Člowěk, stoge tam w oslawené prostran­
né wysosti, co \v oslaweném rozlehlém nebi spatřowal daw
dole hmizegjcjho
se na
zemi liilit
—
sám pak tam na
bljzku vvelebného křjže osloněný od záře geho w poklidu a
tichosti všeck o wůkol zlatými paprsky okrášlené, a z á ř jo b gasněné wida —· rozkoš nebeské sláwy pocitowal a srd­
ce swého potěšenj swobodně požjw al?
předcit onoho nás oCekáwagjcjho
—
nebyl by
to
w nebeském duorstwu
krásného přebýwánj ? — T o utěšifedlné divsadlo, kteréhož
gá požiti gsem nemohl, budiž ginému zachowáno.
Ostatně wisj ten oswělleny křjž na prowaze
ry, a 11 a obau ramenách
z h ť-
swých též toliko prowazy lc
slranám přitažen, by lnic nepolimifedliiý stál.
Sám k řjž
ale gest pobitý pozlacenými plechy, a o sázený člyřmi sly
la m
osm i
ji ,
f
v. kterých*
každá
dvra
horjej knoty má, a tak
ty swělly swjtj.
A poněwadž toto diwadlo gedno z neykrásnSgSjch
gest, které \v poslednjm téindni
j stálo by za (o, alty
postnjm v Kjmě widěli,
ho kdo následowal.
Když gsem
naposled w Kjmě byl, změřil gsem sám srownaiost*a sp ů sob toho křjže, genž napofom něgalcý čas w kostele s lo ž e ­
ny
ležel, a také gsem se snažil potřebná změřenj a w yp o-
doliněiij geho dostali,
y.c gcslli
ného
kdy
což
se mně i podařilo, tak
následowánj
duvadl a možné bude,
Kjmě se děge, toho
loho
krásného a
mně se
podaří,
sice,
nábož­
gako w
dowésfi * ). A 10 gesl neypolěSitedl-
ncgšj má myšlénka, kdybych wlastimé loho polěšenj mohl
zgednali, kterého gen lak málo lidu, gen
w lijm e, může
použili, a kterého slawného diwadla žádné gakkoli wzneSené
popsáni nenj w slawu vypodobnili.
' ) Pan spisow atel ro zm n j zde takowd kí-estanski! k ostely ,
které ch o ch o la tý m i Mrz mi gsau
stnw čny, gako u přjkladu w e
IVjdni S. K arla, nelio w P ra z e u m ostu P P .
Křjžownjfeů k o -
stelow é, aneb farnj m alostranský Sw . M iku láše,
a gaký
neb
podobný každý, kdož tom n lo popsánj rozu m ěti a ge cjtiti ch ce ,
íniisj >v m y sli swé sobě sám před sta w ili.
Z ř j z e íi j
B e n e d i k t i n s k é Ti o Ic! á 3 1 e r a
w A u g s-
I) ii r lc u.
Neymilostiwěgšj král Baworskýj
Ludwjk I., wyslyšeti
ráčil prosby a žádosti katolického měštanslwa Augsburské­
ho w roce 1829 sobě přednešené, a swatoštěpáuský ústaw
katolických studij w Augsburku, záležegjcj ze škol malých
djíck, auplué latinské školy, anplného gymnasium, neauplnélioliceum , rjzenj aspráwě řádu Benediktinského swěřil, ku
kterémuž cjli w tamnSgSjch budowách opatstwj benediktin­
ské se zřjdilo, kteréž spolu nowiciát, gakož i
ústaw ku
wzdělánj mladých řeholnjkfi w sobě obsahowati má.
mo to welel král, aby se dwogj
M i­
přeworstwj téhož řádu w
městech Metten a Ottobcuern co neydřjwe zřjdilo,
a k za-
prawcirj wšech potřeb téhož řádu djlem wýnos starých g istin, djlem nowé přjgmy postačitelné wyměřily a wykáza­
ly.
Opatowi Swato - Štěpánskému uloženo gest, aby sera
k učitelskému auřadu schopné Benediktiny Melfenské po­
v o la l, weškeré po Bawořjch dosawáde žigjcj exbenediktiny pozwal, by w témž nowě zřjzenéin klášteře swau pensj
stráwili, tak též aby se ucházel o dokonalé cjrkewnj knězj, gmenowitě o čekance úřadu učitelského, a bylo—liby potře­
bí, aby k obsazenj mjst učitelských též některé Benedikti­
ny cjsarstwj rakausltého
králi předstawil, z
kteréhožto
ohledu aby se s opaty téhož mocnarstwj náležitě srozuměl,
napotom počátkem měsjce Března v. b. aby se sbiskupem
Augsburským osobně na cestu do Wjdně
wyprawil,
od-
lcudby do klášterů ralcauských nahlédnul, a inezi tjm ča­
sem od rozdjlných opatů k témuž cjli žwolené kněžj aby
seznal, po kterémžto osobnjm seznánj aby náležité předstawenj králi swému učiniti mohl. Sw. - Štěpánský klášter má
neydéle do neybližšj welikonoci témuž řádu býti odewzdán.
Gedenkaždý opat má spolu býti předstaweným škol,
n kdyby do ustawené&o Casu, řád weškerá uCítelská mjsta
audy swyinl obsadili nemohl, cjrkewnj kúěž j, tenlo auříid
piOzaljm zastáwagjcj, onatu níagj býti podřjzeni, gako u č itelowé swému rektora.
Takt inagj ostatnj přeworstwj bez
prodlenj zřjzena
Ministerium wnitřnjch záležitostj
byli.
w srozumělij s biskupenj. Augsburským
a nowě zwoleným
opatem Hubrem, co potřebného bude, ustanowj.
Opafowi od biskupa co neydřjwe
visj
řeholnjch prawidel,
bude
uložena re~
při čemž se na to neywjc zře­
tel wzjti má, aby weřegné modlenj w kůru,
gak možná
genom bude, k prospěSenstwj hlawnjho aučelu, auřadu t o liž učitelského, obmezeno bylo, a wůbec aby řád takowé
nabyl spořádanosti, kteráby au plnému wzdělánj
řeholnjků
we wšech k auřadu učitelskému
mladých
přiiiáležegj-
cjch wědácli, g akož i wychovvatelské aučinliwosti
konven-
luálňw potřebné wywinutj pogistila a proti wfieinu uchýlenj
se řádu od právv zákonem potwrzených bezpečné
rukogemstwj.
lovském
Přehlednuté
statuty řádu
po
npywySšjmu biskupu také předloženy budau k
patwrzenj cjrkewnjmu.
Prozatjm wůbec lofo
se síanowu-
ge : a) Žádný Bawor nesmj do řádu wstaupiti,
předběžně
slanoweným wýinjnliám biulaucjho
duchownjmu
sjnj
a
dáwal
přigetj krá­
slawu neučinil zadost.
do řádu
prwé
než
Žádný řeholnjk
přigat
by
hýli
dosáhl
nesmj
ani
bez
Žádný cizozemec n e powolenj
baworakého
na
kterýžby
připuStěnj Je
winnici
králowského,
iudigeuálu. — .
Páně,
ani k
auřadu učitelskému připuštěu býti, léčby wSechněm, z á k o ­
ny a nařjzenjmi wyiknulým wýmjnkám učinil zadoaí.
b)
Kad přigjmá na se powinnost, tolik duchownjch pastýřů a
učitelů
wychowáwati, kolik gich od wlády zem ské za p o-
třebj
nznátio
bude
téhož řádu podřjzenost biskupům, řád negenom we_
směs,
bude.
c)
Prwé než zřř elněgi síanowera
nýbrž gednotliwj audowé geho podřjzeni
ležegjcjia
wrchnjm anřadfim buď swtiskýin,
budau n á -
buď duchow-
njm, gelikož výhradně 1)uď učitelský, buď pastýřský au·
řad zastáwati budau.
liwému řeholujka
Králi pak svobodno gest, gcdnot-
zakázati učitelský auřad,
aneb z fary
geg odstraní ti.
Z Μ n i cli o w a dne 7. Února. Zakládánj nových klášte­
rů ív Bavvořjch postupuge rychlým krokem. Z vů le a rozkazu
králowa má sevL a n d sh u tě za lo Z iíi klášter františkánský,
a po
něm hned giný
kapucjnský.
T aké
poručeno gest
všem politickým auřadům co neypřjsněgi na to dbáti, aby
v
katolických
mného
kosteljch
žádné
lidu trpěny nebyly,
neslušnosti
od
ano i hned se káraly.
bec mnoho se nynj w Bawořjch
děge
příto­
W ů-
k zwelebenj lta-
tolictvj a k roznjcenj lásky a uctiwosti k němu.
Slaw katolické cjrkwe w mocnarstivj Rakauském
roku 1831:.
l!
nawrá1 Ku katolické cjrkwi se
tilo
|
! w Cechách
na Morawě
! \v hor. Rakansjch
w dol. Rakausjch
w Štýrsku
w Haliči
Λν K r agi nsku a Koryta ne cli
w Illyrii
1
D o h ro m a d y
r . 1 83 3
185
97
20
60
13
69
19
7
460
židů
pokrtiti dalo
23
13
2
33
3
22
0
4
wesmes
od
cirkwe
odpadlo
208
110
22
93
16
St
19
11
1 0 0 || 560
49
34
0
2
0
0
5
0
]
při­
bylo
159
76
22
91
16
81
14
11
90 || 4 7 0
roz­
množila se o
Wjce leto.‘
proti loňsku
.
.
402
86
Staw Dědictusj SwatojansJceho od pocathi swého až do
1.
Dubna 1835.
Gistina od weleb. zakladatele Ilanihjře
1000 *1.— -
W 282 knjžkách „ Odměna djthámu od srb­
ského lokal. W. Zitka darowaných wýprodeg; 4 7 — —
W375 wýtiscjcli R eci Neyd. Linec. p .p . bi­
skupa
Ziglcra, od redaktora darowaných
62 - 30
Základnj gistiny
Auroky z Hanikýřowa základu
1100 - 30kr.
do 31. Pro­
since 1834,
127 zl.36k r
Wýnos odprodaných knih Žifkow ých
33 - 20 -
Duchowenshvo Nowokoljn. Yikariátu darowalo 42 - 40 P. František Soregš, kaplan R oždalow ický .
P. Jos. Smidiuger, kaplan w Němčicjch
4 0 -------
.
5 ------ -
P. Frant. Iíing ranhogič s A nnan manželkau .
1 0 ------ -
P. W ádaw Horáček, farář Ondřegowský
1 0 -------
*
Wydagných peněz lc tisku 2íi8 zl.36kr.
Weškeré
ského .
.
tedy
.
dosawádnj
.
gměnj dědjctwj swatojan-
.
í
„
1 3 7 S z l. 6kr,
Powýšenj
G. cjs.k r. Milost
Ferdinand I. ráčil uzawřenjm oíi
JOlio Března b. r. wysoce důstogného Pána, pana Josefa
Roucha, kandidáta bohoslownjho doktorátu, wždy wěrné
mefropolitálnj kapitoly kanownjka,
ském sw. Wjťa, kollegiálnjho
seniora na hradě Praž­
kostela sw. Apolináře dě­
kana, wysoce důstogné arcibiskupské konsi,staře radu a spráwce kanceláře, též ústawu přátel k zwelebeuj kostelnj Jiud—
by řlena, neymilostiwěgi powýšiti za s k u t e č n é h o p r a e .
l á t a s k o 1 a s t i k a, národnjch škol po arcibiskupstwj P ra ž Časopis pro katol. duch. VIII. I. l í
ském
neywyššjho dozorce, a direktora skladu kuili nor-
nuilnjlio,· kterýžto íh o Dubna w kapitolnjm sezenj v hod­
nost tu instalován, kancléřem
kapitoly
a archiwářeňi,
opatrov.ujkem kapitolnj pečeti, rektorem protokollu a in­
spektorem kapitolnjch panstvvj spolu gest učiněn.
Powýšenjm tjmto uprázdněno gest kanownietwj če­
ského kazatele na hradě Pražském, <a od (oko dne k obsazenj geho konkurs veřegně se wypisuge.
Λ u m r t j.
Z Ostřihoma.
Dne 2.1 . Ledna odpolednj dohau sko­
nal \v Pánu wys. důst. ostřihomský kanownjk a probošt
St.
Slephani de Castro
Strigoniensi, Glřj Palkowič, po
dlauhotrwagjcj těžké nemoci na vodnatelnost, máge 72
léta věk u
swého.
Dne
23.
hřbeno w katakombách pod
bylo lělo geho slawně po­
kaplj
svvatého Štěpána.
tomto výtečném muži, který r. 1763 v
0
Ompitále v pre­
špurské stolici se narodil, připomen.auti slušj, že mimo
mnohé giné zásluhy o cjrkew a národ svvůg také té sobě
dobyl, že celau biblj Slovákům přeložil a také swým ná­
kladem Λν O stři horně vydal, na kterémžto přeloženj přes
třidcet let pracowal.
Mimo to na penjz geho Λvyšlo i ně-
. kolik giných spisů na slovenském nářečj, neywjce práce
Jana Holého, g a k o : Eneida, Swatopluk a t. d.
mužem ztratila
strana katolických
usilugjcjch gedno ze slovenských
Tjmto
Slowákůvv
λ\ Uhřjch,
podnářečj
w té zemi
(tak nazvanau Bernolačinu) za spisovnj gazyk pozdwiImauti,
svéJio neyJiorliwěggjho
a neyzámožněgšjho pod-
porowalele.
Dne
24. Ledna
b. r.
skonal
w Pánu důst. p. Jun
Pawljfi, bisk. liloměv. konsistonij rada a vikář
okrsku
Mlado-Boleslawského, děkan w Bezně, horliwý kazatel, ii
přjtel mládeže i lidu, od něhož wyšlo několikero kázanj.
Z Kladna. Wsem p. p. wlastencům a odbjratelúm našeho
řasopisu
smutnau
dáwáme
od důstogné konsisloře hned
žpťáwtt
o
aumrtj našelio
w zapořetj téhož Časopisu
zvoleného řádného spoludělitjka a spisowatele, wysoce ud­
řeného, diistogného p .P . K u š para Valentina Wem inyra,
mistra libomudrctwj a swobodného
uměnj
na vvysokých
školách Pražských a zásluh plného faráře na Kladně.
Tento uCený a horlivvý wlastenec
a pastýř ducho-
wnj narodil se w Praze dne 5. Ledna r.
napotoui studijní se
šen byl.
Na
kněžstuj
pana Erasma
17 6 5 ., kdež i
oddal, a za mistra mudrctvvj prohlá­
poswěcen byw od
G. hisk. M ,
Dionysia Kriegra, biskupa Tyberiadského
a tehdegšjho Suffragána Pražského, spolu i probošta ka­
pitoly na hradě
Pražském dne 1. Zářj r. 1788.
wyslán
byl do Družce, kdež s mnoliau horliwostj pastýrskan až
do poslednjho Prosince roku 1796. anapotom we
Z w o le -
iíowsi až do 10. Zářj r. 1798. kaplanem a prawau p o d porau farnjho auřadu byl.
Načež byla mu dána za od­
měnu snažnosti geho expositura Zeměšská, a hned dne 10.
Ledna r. 1799. fara
f
j i.
we Zwoleňowsí.
Potom
na žádost
Vincence Richtra, faráře w Kladně a těchto osadnj -
ků we srozuměn] s wrchnosfj přegal a nastaupil faru K la denskau dne 4. Kwětna r. 1814.
Wšude sobě zjskal dňwěru, lásku a wážnost osadn jk i swých, nashromáždil
osadníky.
sobě zásluh
o fa ru ,
školu i
Z a řas swého pastýřského auéinkowánj 13 ž i­
dů a 13 nekatoljkň do lůna cjrkwe katolické přiwedl, ú stawy pro chudé, dřjwc než wyššjm zákonem přikázány by­
ly, uwáděl w swé osady s mnohým prospěchem; —-
oř-
kowáuj ochranné slowy i swým wlastnjm S|iolnpňsobenjiil
II*
·
welmi podporow al a rozšiřow al,
a při
k ažd é prjležitosíi
obecné dobro pňsobiti snažně bledě].
Prácemi swými literaturu theologickau i historickau
obohacowal, wydaw tiskem mimo
ginéna swého
giné
onu obljbenau liturgickau
drobnůstky bez
knihu
pod
ná-
zwem : „Yollstámliges katholisches - liturgisches Lebr - und
Erbauungsbucb“
-—■ genž giž 3kráte w yšla ; — o swá-
tosti biřmowánj ·—· Komenského srownánj 4 Ewangelistůo
umučenj Páně ·— kázanj při poprawě paliče, gehožío p ij—
prawu k smrti pro zwláštnj schopnosti z
rozkazu wyššjho
přegmauti se nezpěčowal — potom přjspěwky b istorické
w časopisu tomto.
W rukopisu zanechal : Pamálnosti sta­
robylých kostelů českých —
gako i weliký djl historie
cjrkewnj &c.
Do poslednjcb dnů wěku swého wedl auřad pastýř­
ský
na Kladně ,
platiíel zásluh geho
až geg
gediný
a
sprawedliwý
O d-
a wšeho dobrého k sobě powolal, dne
19. Března 18.')5.
Z B o n n u nad Beynem. Časopis pro duchowenstwo
wydáwaaý od professorů bonnské university we 1.2. sw azku 1834 str. 216. prwnj ze wšecli německých
časopisů
zmiííuge se o Časopisu našem, welice se tomu diwě, kte­
rak spis tento, magjcj na SOd odbjratclů a giž po
7 pl­
ných let wycLázegjri, docela neznámým mokl zůstati w šewědaucjm Němcňm, našim sausedtlin , ldeřj přede
na wlas
ivše wědj, co se w politickém i lifernjm Žiwotě po
Swětě děge až
Při tom nadmjněný Bonnský časopis předkládá
nářům
swým p řjčin u g ih o uwedenj do žiwota, geho
a celau saustawu, podotýkage zwLášfněgšj stránky
a slilmge
celém
tam do nfyzazšj Thule.
čas od času dalšj zpráwy dáwati o něm.
čte
nučo]
geho
Litcrnj zprawa.
Arcibiskupská konsisťoř Pražská schválila zwláštnjm dopisem spis: Katolická liturgie od důst. Mělnického
děkana pana Antoiijna Hnogka, k odkupowánj veškerému
welebnému duchovenstwu, a poukázala,
odbjratel tohoto
by se gedenkaždý
spisu u kteréholcoliw kněhkupectvj
u—
chažcl. Redakcj Časopisu theologického, gsauc přesvědčena
o wýbornosti dotčeného spisu, a panu spisovateli též gakožto
podporowateli Časopisu tohoto zavázána, wšem, kteřj by, buď
skrze swého důstogiiého pana vikáře, aneb psanjm nasw é
iieybližšj poště vyplaceným, na redakcj se obrátili, ochotně
v tom se propúgčj, že oznámivši každý djl v } řšíého toho
spisu iiowinaini, geg buďío poslem poukázaným, anebo spo­
lu s časopisem p. předplatiteli odeslati neopomine.
We všech
knihkupectvjcli rakauského cjsarstwj bére se
předplácely na spis ;
Bevliwurdhjlieitcn
mis
dem Lehen
AI (tys
Klar’s,
Doktors der Philosophie, k. k. off. ord. Proíessors der
lateinischen Piiilologie, der klassischen Literatur und
der grieehischen P hilologie
Universitát u.
s. v .
Doktor der Theologie
an der Karl - Ferdinands
von Franz
Weinolt, Weltpriester^
an der Karl-Ferdinands Univer-
sitiit, Professor der Pastoral an der Leitmeritzer b ischufliclientheolog. Lehranstalt &c.
Ačkoli pravá zásluha po slávě
tomnjch nebažj,
předce
spoluvěkých i p o -
se ráda objrá vděčná přjtoinnost
pouuijky a spisy veřegně
gj
poctu
vzd ávali.
.Za tau
přjčinau i bez ohledu na to,
že fakovvé zdjlcnj k podob­
ným skutkům powzbuzuge, lze gest se nadjti, Ze nekrolog
muže, který co křestan a wlastenec nesmrtedlnýeh si z jskal zásluh, obecné pochvaly a zaljbenj nagde. Tjm w6tšjho zaljbenj očekávali mohau dotčené památnosti w úřa­
du učitelském sešediwělého a wysoce váženého professora
na universitě, který s neySlechetněgSjmi muži našj vlasti
osobně zacházew, na gich smeyšlenj a cjtěnj bezpostředně
pusobivv, nezmařitelné a
stálé sobě položí! památky.
Či­
li kdo že z nesčjslných žáků c. k. pana professora A,
Iílara netaužilby zdáwna zbjrku mjti před rukama, w njžby se
wěci neydůležitěgšj ze žiwota geho tak aučinliwého nalézaly?
Kdo z přátel gehoby si nežádal památky mjti o wěrném
a zkušeném přjteli? Ba i kdo zesnulého toliko dle gména
znali, zaradugj se zagisté shledagjce w tom spisu celý cha­
rakter a mnohostranné působenj geho. — Mnoholeté obcován j, upřjmná zdjlnost, wraucná láska a přátelstsvj s
ctěným panem professorem, gakož i hogný
literárnj po­
zůstatek uschopnili skladatele, žiwot a působenj bohužel
záhy zwěčněného
wěrně, neljčenS a tak wystawiti, že se
geho obraz w trefných rázjchw skutku a w prawdě paměti
čtenářowě vtiskne. — Zwláštnj cenu této knize přidáwagj hogné wýtahy
z nebožfjkowých listů, které netoliko
drahé přjspěwky
k geho
charakteristice p osk y tu g j: ale
mnohonásobně poučugj, obweselugj a
wšak i w tomto
celý
spisu
wzděláwagj.
duch geho wanul,
Aby
ustanoweno,
čistý wýnos z této knjžky k ústawu dobroděgnému
wynaložiti. —
Neylrwanliwěgšj památku totiž, kterauž w našj
wla­
sti wystáwěl, gest ústaw pro zaopatřen] a zamĚsťknánj
dorostlých slepců w Cechách.
Plán geho při té wěci
mnohostranný teprw tehdáž bylby úplně vyveden,
ústaw
byl
s lo
300 bezzrakých zaopatřowati. —
kdyby
Ten-
Iu spis tialjž gako kamének přiwr-huge k tomuto
chrámu-
'
/■
I
dobročinnosti aumyslem wydaný, aby ťísíaw zase o g ed 110 ni jsi o (tri růstal.
Úmysl tento zagisté ode wšech blahomysljcjch žáku přá­
tel a ctitelů nebožtjka professora bude liogným odbjránjm
i uznán i podporowán.
Wygde kniha broSirowaná u welikém mediánowém for­
mátu, na pěkném welinském papjře as 11 tiskacjch archů
w obálce čisté, 1 Máge
1835.
Cena předplatnj gest 1 zl. 12 kr
na střjb.; krámská
cena přigde r-a 1. zl. 36 ki'.
V\r Litoiutířicjch 15 Ledna 1835.
Redaktor časopisu, co spoluaud loho ťistawu, cjlj se
zawázáua ctihodné čtenářslwo k ochotnému odbjráuj
knihy wzbuditi,
gsa
dobře přeswěděen,
gak
této
vvždycky
užitečnému podniknutj napomáhali se snažj.
Qpraiva.
We 4. svazku
předešlého roku str. 550 řad. 4
pravven buď om yl: 8. Kjgna w čten j: 8. Listopadu.
o-
Ndwčštj,
W luijžecj arcibiskupské knihtiskárně wysly
ná-
sledugjcj knihy :
Slownjh Cesko-německý Josefa Jungmamva,
Doktora Filosofie, Praefekta na c. k. gymnasium
akademickém Starého
místa Pražského, Auda lí­
cené společnosti Pražské, a zboru pro
wsdelánj
řeči
a
wedecké
literaíury české při národnjm
mursum. Djl I. swazek 3, Dočjlfím — Gene i úl.
Swazek se prodáwá p, p. Předplatitelům po 2
zl. stř.
Zeměpis, čili nuplné popsúnj oboru zen*
sliého, podlé neynowťg-jch zpráw s přjprawným
liwodem, s porownánjm neydíiležitčgVjch
měr i wah, a 8 dokonalým
regstřjK.f slowí
mi nej,
wtej
Podlé Francauzského Abrégé de Geografie pana
Hadriana Balbilio.
Djl I, swazek 2. Obsahu-
g e : Anglicko., Skotsko, Irsko, Šwédsko a ISorwesko.
Cena
předplatnj
gednoho
swazečku gest
posiul 20 kr, stř.
Popsúnj kr. Idawnjlio města Prahy pro
cizince i domácj.
Weliký
Od
Karla
Ladislawa
Zapa.
18, Λν Praze 1835, Λν knjžecj arcibisku­
pské knihtiskárně u Josefy AvdoAvy
vvedenjm
a nákladem
Wáclawa
Fetterlowé,
Spinky;
stran
360, s kamenopisným plánem Prahy., dAvěma ná­
hledy
kr. stř.
a s vinetkau; vv tuhé
obálce wáz.. za 48
IN SACROSANCTA M E TRO POLITAN A ECCLESIA PRAGIÍNSI
IN COENA DOMINI
1634
d ie(a
a
Reverendissimo nomino Jounnc Aloysio 7'enner, Theologus Can­
didulo, S. M. E . Canonico Capitulari, cl Arcliiepiscopalis
Consistorii Consiliario.
Q u i nondum
jus
pe et uru
om ni exulue est huinanitutis
adhuc
pro
v e r is , pro
sen su ,
ctrlestibus
in cu­
at quis divinis
vigent allectus, m irari .certissime, obstu pescere, et .pulveri ad­
volutus tota anima adorare d e b e t, id cum con sid era t, ad c iijus
institutionem h o d ie rn a ,
coelis m irabunda, et
angelis
exinde
in
terris lectissim a , ili
et hom inibus
g loriosissim a r e ­
cordamur d ie .
A eternitatem
enim
cum
o m n ip oten tia , om nipotentiam
infinita cum bonitate, han c cum m is e r ico rd ia , m isericordiam
cum am ore, et am orem cum profu ndissim a cex-nimus con ju n c­
tam hum ilitate < liristi.
H ic enim unigenitus B e i, in cujus nomine omne gena
flectatur
coelestium ,
terrestrium et in fernorum ; a ) h ic
Deus h om o, ad sanandam gentem hum anam ,
vulneratam, ad lavandam , et exaltandam
serpentis m orsu
n ostram
— Adae
lapsu collapsam naturam , deserto sinu patris, hum anis in­
dutus exuviis, e t lum ine suo in terris accen so, quod in te­
nebris lu cet, b) ut firm issim um , n u llo tem pore laceran du m ,
nulla i i p e r fid a
dirrum pendum, se
et nos inter nexum
di­
lectionis vin culum , et felicitatis augmentum praestet, ut spi­
ritus sui cum n ostro, n ostri cum suo
prodat
co n ju n ctio n e ir ,
■ut unt/m simus in eo, sicut ip se in patre, et p a ter in
ipso, c) En quantum pignus instituit ch aritatis sua;! —
quid autem ajo p ig n u s ? m inim um d ico, si dixero p ig n u s ; se
a) Ph ilip. 2, 10.
b) Joann. 1.
c ) Joann. 17, 11.
ipsum
tradicii,t et reliq u it in
nobis
nomine suo congre­
gatis.
N obiscu m enim esse,
et usque ad cnnsumationeiu
seccuH
volu it m anere, quod sa;pius adfirm avit et prom isit.
A st non m odo
nobiscum
esse, —
n olu it
ita limitare
suam infinitam charitatem S a lv a to r ; — sed noster ipse ut sit
et maneat, apud se ipsum statuebat.
Ita enim in fine,
sine principio erat,
ut corpus suum,
qui ipse finis est et m eta, in fine, qui
et sine fine e rit,
nem suum, quo s te rilis
suum
nobis
sic cum terrenis
co p u la v e r it,
suos,
in escam , et nutrimen­
coelestia, hum ana cum divinis
quod conditio nostra m orta lis,
com pago lim osa
dilexit
fru ctifica t» et fertilis facta est terra,
ut corpus et sanguinem
tum tra d e n s,
in fine
cujus livore sanati, simius, a ) ut sangui­
terrena haecce
ista, poenis consum ta, et putredini subjecta
natura, aestimare non s u ffic it,
m ereri potuerit, haud
namque tr itic i m ed u lla,
tritu r, ad parandum
capere non v a le t, et unde pro­
quaquam potest
qua
cibum
caducum
b ) Eadem
in venire,
corpus nostrum
mi
utitur coslestem , quo anim us, ad
sim ilitudinem divinitatis suae evectu s, ad vitam fruatur a;teruaiu. Eandem vin i m ateriam , co r h om inis
et faciem in aleo exhilarantem
ut anima
nostra
ad
finem
in potum
1fetificantem , c)
con vertit
divinum,
hunc, celsissim um v ig ea t conse­
quendum. E t ita coenae D om ini N ostri nutrim ento, quo corpus et
sanguinem su u m ,
h um anitatem divinitatem que
sub panis et vin i speciebus tra d id it,
suam nobis
h oc sanctissim o Sacra­
m ento nos om nes in unum coa lu it m ysticum corpus.
R e cte ig itu r A postoloru m princeps spem acquisitionis gen­
tem
appellat
rinthiis
et
sanctam,
omnibus
in
d)
R ecte
uno
gentium
spiritu
A postolus Co­
baptisatis
acclamat:
Vos autem estis Corpus Christi et membra de membro, e)
E phesiis mandans et
nobis,
ut
habitus, et sensus, et ra tion em ,
a) Jesaias.
b) C h ry so l.
c) Ps. 103, 15.
d) 1 Pet. ‘2, 9.
c ) i Cor n , Vi
per omnia,
ceterasqu e
per
vires el
facultates
nobis
collatas, ut p er omnia crescamus in ipso, qui est caput,ex
quo totum corpus compactum; ut p a x Christi, exspoliato
veteri fermento exultet in cordibus nostris, a)
Cur etiam ip se , qui caput est, en ad pedes suorum, quos
retia lavantes v o ca v it, prostratus singulos la v it.
O exundantem, pedibus effusam D ei hom inis h um ilitatem !
Ignoram us autem , an
super
m agis nobis sit obstupescendum
dilection e h ac infinita Salvatoris
in
hom ines,
quam
super hom inum h u ic d ilection i S alvatoris opposita perfidia, c t
sancta; R e lig io n is sua; infestatione , praecipue m odernis diebus
facile anim advertenda. Cur ^tiam hanc Religionem Christi in­
festantem perfidiam h odie in sermonis nostra; objectum ponen­
tes qnasramus : I quacnam hujus sint caussa;, II quinam effectus,
et III quom odo possit h u ic fe rri m edela.
questiones datis,
Responsis ad h ac
solutum e rit argumentum nostrum . Cui fa ­
vete m ihi in N om ine
Jesu inchoanti.
I.
Q u od S a lv a to r m u ltoties ja m pridem discipulis suis est
Filius hominis veniens, putas inveniet fidem
in terra? b) T riste e fa t u m : venturam esse horam , ut om nis,
vaticinatus:
qui E van geliu m con sp u rca t, praeceptis ejus
irrid et, et inter­
ficit asseclas C h risti, D eo arbitretur se praestare obsequiu m .
Quod A postolus fle n s
crucis Christi; c) hoc
rep etiit: Multos
ambulare inimicos
ab incunabulis e c c le s ia ;Christiana; ad
nostros usque dies triste cernim us adim pletum .
N am quum Christus ecclesia;
transfretaturus
turbines, c t
a scen d it,
ja m
persecutionum
s u íe
navim
gentium
,
m are
f la b r a ,
procella; sic ruerunt,
saeculi
Judeorum
ut totius
mundi fieri videretur una tem pestas; et cru x S a lva toris, qua
sanati sumus, ja m o lim insania ethnicis, ψ scandalum Ju­
deis , qui con cilia tis viribus cunctis
omnem
lu c e m ,
illu m in antem
hom inem venientem in hunc mundum, s a c r ile g o au­
su extinquerc intendebant.
a) Eph. 4, 15-16.
b) Joann. 10, 2.
c) l-h il. 3, 8.
Necato auctore fidei cp consumatore9 qui proposito
s?b?' gaudio sustinuit crubem; a) lapidato Stcphano teste
tu coelo fideli b) trucidatis A postolis % adversarii leonum
ru gien tiu m instar eircu ieru n t in h orto D ei, quaerentes,
quem
devorent, carceribus qnos includant, et fla m m is tradant Christia­
nos ut purgamentum hujus mundi factos.
F e rre o sty lo, Aud. spectat., fe rre o stylo pectoribu s in­
scrip sit h istoria cliristiana N om en christiani, praecipue cogno­
men C ath olici n ullo 11011 tem pore plurim is fuisse abominabile
delictu m , quod hominem separabat adversus patrem suum
</ filiam adversus matrem suam, et nurum adversus so­
crum suavi — sanguine luendum c).
Q uibus autem
non obstantibus, lapis, quem reproba­
verunt aedificantes, tamen in caput anguli factus, φ gra­
num synapis projectum , per A postolos plantatum , et san-'
guine eorum rigatum tantas inter
p rocella s in arborem cel­
sissimam a ccre v it, ram os suos ad uKiiiio»
rentem ; S4ib cujus
um bra
fines terree exse­
cord a reficiu ntur in vitam acter-
Sedata persecutionum tem pestate ja m non rogis con­
liam.
crem antur, virg is non ceduntur ob R elig ion em ,
quam ample­
ctuntur ch ris tia n i; ast vero irrisionibus p estiferis, scrip tis ve­
nenatis, et obtrectationibus s a crile g is adhuc m orderi et lacerari
videm us
dogm ata fidei diebus n o stris ; cum perpendim us, qucD
et m oderno aevo contra R edem torem , e t red em tionem , Petrum
et petram , R elig io n e m
et relig iosita tem ,
contra dogmata
sanctissim a et officioru m praecepta aut in liga to, aut s o lu t o , —
dissoluto inquam serm one d icta ,
rep etita fu ere,
sum,
evertant
serpta , cantata,
prolata et
ut irrideant, suifodeant et quamquam in cas­
fundam entum ,
quo jiosito nemo aliud pone­
re potest, d)
Q uum
apporto
consequantur,
aliis
im petu h o stili finem
utuntur inediis,
turpissim um non
vestim entis ovium invo­
lu ti incedunt, R e lig io n is umbra tecti calorem pro veritate fin­
gentes
a)
b)
c)
d)
celeb errim a d iction e, zizania dorm ientibus hominibus
H ebr. 11, 2.
P s. 88.
M atii. 10, 35.
1 C or. 3, 10.
superseminant in
medio
t r it ic i,
et ecce zizania apparent, __
videtimater cccle sia et plan git, cern it sancta civitas et plorat, et
ullulatus in R om a auditur.
viter
Unde autem Jiae la crym a e, g r a ­
nos adgreditur quaestio; cur quaeso sa n ctissim u m E van ­
gelium,
quo a llig a ti sumus
D eo per Jesum , cu r n ostris die­
bus tot adhuc n um erat in im icos,
generavit
et regen era vit verb o
Responsum
ad
hanc quaestionem fa c ile inveniem us. __
S icu t illi, Sct. C hrysostom us
seam adversus cib o s
et quidem hos in ter, quos
suo vitae ?
sentiunt,
ait,
sicu t illi, qui nau­
causam taedii quidem in cib is
quierunt, sed in sem et ipsis, in corrupta eorum valetudine r a ­
tionem
invenirent ; sicut h i,
incusant radios
s o lis ,
cusare d e b e re n t:
ita
qui
ocu lis debilibu s laborant,
sed lepitudinem
etiam
potius O cculorum in ­
tristissim u m
de
quo lo q u im u r
statum in perversa anim orum con ditione, in corruptione ra­
tionis detegim us </ cordis.
Ipsim et, queis non arridet R e lig io Christiana, ipsi n ega re
non possunt, E van geliu m C hristi, tantis m ira cu lis p r o b a tu m ,
totque va ticin iis firm a tu m , non h o m in is ,
Dei opus esse.
C o n fite ri,
tes adhuc
cum
sed m ise r ico rd is
ru bore con fiteri deberent, si im puden­
eru b escere possent,
quem libet
felicissim u m f o r e ,
qui candide <f, sine macula <f. irreprehensibile ipsius ser­
vat mandata; nst ejccoecati sunt mentes in fidelium , a)
quod jam S. Paulus a d firm a t, et id eo non fu l g e t illis illu ­
minatio E uan gelii Christi, b) Q uam debilis et lim ita ta
sit
cogn itio
humana, q u ilib et
etiam
n ullo
monento
fa c ile
intclliget, qui ipsius usu destitutus non est. M u lta ja m d id i­
cisse oportet, ut scias T e n ihil scire, qui nec gram inis foli*·
potes perscrutari
nataram. — E t qui terrena
non in te llig is ,
quomodo coelestia poteris penetrare, nisi T e Deus edocu isset,
ut credens salvus fias.
Credere ergo oportet accedentem ad eum, quam sine
fide plane im possibile est ip si p la cere, c)
Ast
iiic
ordinem
saepe
(!) 1 T im . 10, 14.
b) 2 Cor. 4, Í.
c ) I le b r . IX, 6.
#>
pervertunt p e r v e r s i,
scru tari
voltm t) u bi cred ere,
in tu eri,
palpare volu nt,
ubi admirari,
ob jiccre , du bitare, sanctissim a R elig ion is m ysteria coram tribu­
n ali coeca e suae
ra tion is fronte p raefricta exam inare inten­
dunt, quae adorare o p o r te t; in te llig e re
etsi ja m
S. Augustinus gra viter
volu n t, ut credant,
m o n e b a t:
Noli quaerere
intelligere, ut credas·, sed crede, ut intelligas, quoniam ni­
si credideris, non intelliges. a)
En h ic principem et tristissim am caussam , cur non con­
fiteantur ipsi populi omnes, qui nationes judicat φ gentes
in terra dirigit. b'j Ϊ 11 isto perfid o et superbo rationis nliusu profundissim e ja cen t ra dices, unde zizania cuncta in vinea
l) e i, et liaereses et schism ata pristin i, et irrision es R e lig i­
onis, c t infestationes m oderni tem poris creverun t et crescunt.
N ovim us equidem rationis officiu m esse, omnia probare,
</ quod, bonum tenere, c )
quaecunque vera φ pudica </:
justa φ sancta sunt cogitare·,
d) sed novim us etiam nil
m a g is contra rationem esse posse, quam ra tion em
ratione
transcendere v e lle , et n ihil m agis esse con tra fidem , quam
cre d e re n o lle , quidquid ratione non possit attingi, (uti prae­
cla re S. B ernardus ait.)
Profundius autem
impii
hujus
conatus
si adhuc videm us,
detegim us in corde.
sti salutaribus liga m u r omnes ad eum .
alterum germen
L eg ib u s
Chri­
Si vis ad vitam in­
gredi, m ater ecclesia filiis filiabusque accla m at suis, tura
ipsos ad fontem regen era tion is ducit, si vis ad vitavi in­
g redi, serva mandata.
Si quis vult venire post me,
tollat crucem
abneget semet ipsum,
suam, </ sic sequatur me,
dixit ipse Sal­
va tor.
A st cum P a u lo q u ilib et etiam legem aliam detegit in
visceribus suis, repugnantem legi mentis, φ captivantem
eum sub lege peccati; e) — et sic a gitatur quasi in flu xu et
reflu xu undarum deb ilis nauta ct lanqucns. H ic legi divi­
ti)
b)
r)
d)
T ra ct. ‘i i·, in Jottuu.
Ps. 66, 5.
1 T h e s . 5, 21.
P h iliph. i , 8.
<·) jio 111. 7, 23.
«
naa alligatus, ibi concupiscentia sua abstractus ,f ille c ­
tus, et duobus dominis servire impotens, s erv it h u ic —
relicto priori.
Si R e lig io Christiana sensualitati blandiretu r, cupidini
con sen tiret,
quanta
credunt,
et omnes poenas et castigation es expun geret, o
d ile ctio n e am plecterentur dogm ata C h risti! A st non
quia credere
tim ent.
votum funestissim um : ,,s i
Inde excusatio
m entis, inde
a liter f o r e t !“ et ex his votis
du-
liia, et ex dubitationibus rejectio, et h inc la crym a b iles na­
R e lig ion is d o c trin a e ; numquid autem
colliguntur uvae de spinis, aut de tribulis ficus ? a) Ig itu r
scuntur infestationes
non nisi funestissim i exinde cxpectan di sunt fru ctu s, quos aitliuc intueamur.
II.
Quum in nemine alio salus , n isi in solo Jesu,
aliud nomen datum sit hominibus sub coelo , in quo
oportet et salvos f i e r i ; b) quum palm es, separatus a
arescat, c ) prou tí scrip tu m est in E van geliu , et leg ib u s
boratur n a tu r a e : ja m
exinde
fa c ile
c o llig i
nec
nos
vite
ro­
p o t e s t, eorum
conditionem fo re turpissim am , qui veritatem D ei conver­
tunt in mendacium , e t eum Christo non con grega n t , sed
spargunt, d)
Ad fe licita te m
tu intellectus cum
veru m , in h arm onia
volu ntate, in spe
m entis, in c o n c e n ­
certa , et a m ore sum m i
boni positam et quiescentem , ad hanc fe licita te m , e ffig ie m D ei
transfigurantem in hom ines, et eum clarifican tem , plane inhabi­
les esse, qui creaturae potiu s serviunt quam c rea to ri: e) nemo
"ou v id e t ;
—
etsi non n e g a m u s, illa s
saepius fru i his in
terris g lo ria quadam externa.
H aec enim g lo ria in stabilis et fugax unicus eoru m finis
est et unica m eta.
a) M ath. 7, i 5.
/>) Λ . A . 4, J2.
c)
.loan u.
15, -i.
21. V>at Ii. 12, .10.
I, 25.
</) iio m . I ,
c ) R on i.
M edio
con verso
in
f in e m , et fin e
ad m edia iletruso
nullam aliam le g e m agn oscun t, nisi c o m o d u n
terrestre, vo-
tmti nullum , sin laetitiam et gaudia hum ana ; quapropter etiam
om nia sibi ad hunc fin e m consequendum sunt accep ta.
Super
su­
p e r dorsum fa brican t, prolongantes iniquitatem su a m ; a)
dorsum fabricant, quod ja m flens cecin it regiu s P sa ltes,
e t sic etiam obtinent saepe, quod optant, quoniam le g e s R e­
lig io n is non tollu n t naturae cursum , et lon ga n im is est Dens
non irritans actionum lib erta tem .
Ilau d raro opibus auctis e x mamone iniquo, in vestitu
demirato·, circum dati varietate , voluptatibus b) cumm ulatis
laetantes incedunt,
et exultant in
m a lis , risu despicientes,
qui Domino serviunt in sinceritate cordis.
Q uod
E van geliu m
narrat,
quod notarunt
Prophetae,
quotidiana rep etit experientia adliuc. M ullos epu lari impios,<f
p ios ja c e r e ad januam ulceribus p len os , c) usque ad hanc
h oram
cernim us saepe
(Ierodiad am
saltantem ,
et
Joanncin
catenis vinctum , et Pau lum cola p h is caesum .
C orticem
solam si respicerem u s, fe lix et secunda eorum
sors saepe saepius nobis aparet, qui R e lig io n i irrid ent, ejusque dogm ata ■sanctissima
licita ti
spernunt.
eorum , qui n ovim u s:
Ast non
invidem us fe­
pace interna orbatos pauperri­
in d iv itiis , et m iserrim os in d eliciis m a n e re ; et pax
tnpils non est, ait P rop h eta , pace, quam mundus dare non
p otest , hom o tam diu non fru etu r, quamdiu separatus a Chri­
m os
sto.
sopbism atibus sophism ata,
accumulct
sententiis sententias falsas, superstruat a rgu m en ta
N am
co a ce rv e t
argumen­
t i s : c o p e rficere
tam en nequibit, ut tota anim a sua convin­
catur , m endacia,
quae am plectitu r
esse verita tem , et tene­
bras, in quibus versa tu r, esse lu cem . Judex
enim sanus men­
com entis ; lux
tamen in tenebris lucet sem p er, etsi tenebrae eam non
comprehendant, d) itaque ja m h ic ign em inextinqu bilem in
tem inhabitat,
gra viter
con tradicens
hisce
visceribu s suis in fid elis h abet accensum ; qui siue intermissione
« ) Ps. 128.
I ) Eus. 11, lfi.
c ) Lue. 19, 19.
d) Joann. 1
arilet et u v it; et dubiis mor l e i amaritudine et anxietate sem ­
per repletura.
Animo in dubiis versnnte certe nullus tristior status.
Sicut
errans via tor,
deserta sem ita vecta m odo illa m ,
modo aliam in g re d itu r viam ,
et in exp licab iles circu it am ba­
ges ; non re fe citu r in gem itu suo plagis am oenis, non
recrea­
ntur aurora h il a r i: ita aversus ab eo, qui via et veritas est ,
semper sib i m anet p e re g rin u s; n u llib i locu m inveniet fixu m ,
ubi requ iescere possit,
am plectitu r
h odie, quae h eri rejecit,
rejicit cras, quae h odie est am plexus, et erroribu s novis mu­
tat pristinos errores.
C orp ora,
a cen tro divulsa, quo g ra v iora sunt, eo c e le ­
rius in praecipitem ru un t; ita in abyssum cadit spiritus hu­
manus, si solvitu r a centro
suo, a capite, quod est C h ristu s;
ct eo celeriu s, eo profundius, quo m agis caducum et vanum
id, in quod
pósuit fe licita te m
suam .
Om nia sub sole
vanitatem ja m
S alom o
tuito secundo
perduntur adverso, et quis d e s crib e r e ,
esse
a n im a dvertit; conquisita eventu fo r ­
quis
verbis eloq u i potest m iseriam hujus, qui illu d am isit, in quod
felicitatem p o su it; abyssus abyssum deinde invocat , in vo­
ce cataractarum a) s u a ru m ; ubi felicita tem quaesivit, in ve­
niet poen am ; nam ir.de punietur, ait S. Bernardus, unde de­
lectabatur ; et u bi quaerat deinde solam en ? — nnm apud
D eu m ? — sed deicidiu m com isit, quantum in se erat, ait S.
A ugust., negavit patrem, negavit filium ,
tur a filio
speranda,
pili re / b)
ast
non
& ideo negabi­
an in spe anihilationis ? O spes de­
extinquetur,
sed
dam nabitur
p e cca to r,
quum verbum Jiei manet in aeternum , <f Deus ju stu s , if
justa ju d icia ejus.
A lia v e ro c parte
si consideram us hanc aversionem a
ligam ine E v a n g e lii, eo lu cu len tiu s adhuc tristissim os hiijns
videmus
e ffe ctu s .
S icu t
verm e
rodente
in arbore
folia
flaccescunt, et pro dulcibus uvis viles fa c it labruscas a-
mares, sicut incendium devastatis parietibus in tern is, flam m as
ad exteriores
partes aedificii e fu n d it:
a) Psalm . 41. 8.
b) Math. 10. 3'2.
Časopis pro k a tol. duchow. VIII. 1
ita in fid elitas, necato
m ancipio
p roprio, etiam, totam societatem
veneno
nabit s u o ; nam ubi sana non est fid es, S ct.
ib i etiam
co in q u i­
Augustinus a it,
n ulla esse potest ju s t it ia ; ubi ju stitia n u lla , ibi
dolus et fraus, et deceptio, ordinem rectu m om nem subver­
tens ; inde to t scelera , et zizania, et tr ib u li et lacrym ®,
quas obstupescentes cernim us in societate
h om inum s a e p e .—
Sed quom odo lm ic detestabili conditioni feram us m ed ela m ?
III.
Spum ante p ro ce lla navigans e etíp , ne se et sua perdat,
anto omnia qu aerit portum
securum , ubi tutus requiescere
p o s s it; et parvulum , pericula cum sibi minantur extern a , c o f l fu '•ere
videm us ad m atrem , ib i quaerit solam en.
Jam iiic ceu
in specu lo
ciendum in Siis turbinibus
cogn oscim u s,
vitae.
quid
n obis fa­
Gaudeam us, nam et nobis
aeáiíieu tu s est poriu s, ubi invenire possum us securitatem , ne
io profundum
m ergatur
animus
et p e r e a t ; habemus et m a­
trem , quae fluctuantes , <f. circum latos
omni vento doctri­
nae trahit ad se, ad p eclora sita; m atrem ecclesiam non
habentem maculam aut rugam, quam C hristus dilejcit, quam
í nclificavit, a) et ad quam con fu gien du m est n obis.
R everten te enim S alvatore ad patrem n olu it
suos, quos
ut percusso pastora
/ierum dispergantur oves in unum co n g reg a ta e, et verita ­
tes R e lig io n is suae sanctissim ae hominum tradantur dispu­
tationi·, sed ut verbum suum, sublato c o e lo et su b la ta terra
m aneat iu aeternum , quod ipse d ix it: coelum φ terra trans­
ibunt, verba mea autem non transibunt, b)
dilexit,
relin quere
orphnnos; n olu it,
P ropterea etiam m edium
consequendum in stitu it,
tas eo cla rio r
m edium
dig n oscitu r,
ad hunc
c e ls is s im u m
quo attentiores
illu d in t u e m u r .
N on scriptis totum com p lexu m R e lig io n is suae trad idit,
a ciie perdi, tem poris flu x u
aut anim o perverso
Augustinus rced idisset
a) E ph . 5. 1
‘ 7.
b) Eue. 21, 33,
finem
sanctissim um , cujus d iv in i­
quae
in terire, ausu p r a e fricto corrum pi,
adulterari
potuissent,
et quibus nec S.
n is iip s u iilo c c e s ia e auctoritas traxisset)
on m iraculis sem per con tin eatis et itera tis ,
fjuae
a!) in ­
credulis sa ecu li n o stri
non
cre d e re n tu r, aut v e ra {iro fa lsis
spernerentur, aut falsa
pro v eris ven d eren tu r, et s ic in fa li-
bUitatis nota c a r e r e n t;
non liis
co n firm a re
et con servare
volu it dogm ata sua, sed in stitu tu m posuit sanctum , columnam,
firmamentum veritatis super petram ex stru xit, ad con su m ationem sa ecu li duraturum , a d v e r su s quid nec infidelitas, n ec
crudelitas , nec cavilatio, nec porta, in fe r i p r nevalerunt,
nec praevalebunt , nam i l l e , cu i omnis p otesta s daic· est
in coelo <f. in terra, cum ip sa esi omnibus diebus*
H unc ig itu r ad portum v e rita tis , hanc ad e c cle s ia m C h r i­
sti confugiendum nobis, quo, ut verbis L actantii
utar, λ ) quo si
quia non in tra verit, aut a qua si quis e x ie rit, a spe v iia e e t
salutis alienus est.
habere
H aec
non p o ssu m u s
sola rationis cu riosita te, sed
peratur, et erim us
ejus intuitione
m ater
patrem ,
11 1
piissim a,
δ)
fid e,
q u ie t i;
m odo lu cem
umbra m ortis sedent.
quae per ch a rita tem
e t poterim us
a d ferre,
0-
se cu ri et in
in de etiam liis, qui in
nau fragantur
qui
D eum
non qu id em
in v erita tis p erscru ta tion e
sacculi undis aut p ericlita n tu r aut
et vario
sine qua
am p lecten da
adhuc
11 1
su ccu rrere,
ten eb ris et in
L eg em enim habem us cord ib u s
n o s tris
et E v a n g e lio in sc rip ta m : D ilig e s proxim u m tuum sicut te ipsum ;
omnibus dictum : S ic lu ce a t lu x vestra, u t vid ea n t op era
stra ,
ve­
ct g lo r ific e n t P a tre m , crim en la:sae m ajestatis divinae’
p cr d u e lio n e in iniveritatem sanctissim am com m itteret, qui erranti
p otest via m recta m m on strare, et n on m onstrat.
N on m odo P e tro , sed et om nibus in portu
v erita tis, in
Tu conversus
confirma fr a tr e s , prasprimis vero iis, quos v o ca v it in sortem
suam, in universum mundum quos misit, ut d oceant, bapti­
zent <f, de quorum manibus, sanguinem p ecca to ris , s i non
anunciaverint, requiret, c )
sinu matris e cclesia e quiescen tibu s im p o s itu m :
Ad vos ig itu r ,
nc lo n g e abutar patientia v estra , ad vos
adhuc me con verto paucis v e rb is ,
o liv e lla s e c c le s ia e sanctae,
quas m ox piissim a m ater s e g re g a b it, s icu t quondam
a) L ib . 4. de d iv .! in stit.Tc . 30.
b) C yprian. dc v e rit. cccleeiae. G at. 5j 6 .
c) Ez. 3, 18.
d) A . A. 13, 2.
E arna-
bam n Stiulo in opus, ad quod estis nsswnti , Ί) ut eatis, et
a ffe ra tis, et fru ctu s re s te r maneat, a)
fru ctu m
Ex
liis ja m , quae nunc m editati sum us, intellig-etis gra ­
vitatem m uneris sancti, quod vos e x p ecia t,
pondus diei c t aestus , b) ubi
in quo portabitis
m aledicen tibu s b en ed icere, pro
blasph em antibus orare, c) oportune et im portune in stare, obse­
cra re , castra h ostilia con tra ecclesia m sanctam ex tra cta dem o­
lir i,
e t animas
du cere
ct
naufragantes p is c a r i,
salvare
debetis.
—
ad
p ortu m
veritatis
N on ut confundam v o s , haec
v estra m con jicia m ad illu m , qui velle
dat <f, p osse , qui p eten ti non denegat gratiam ; — ct hac
dico, sed ut m entem
gra tia
co n fo rta ti excolam us vineam suam , et gaudeam us, et
exu ltem u s, quoniam m erces nostra cop iosa e r i t ,is ccelo. Dixi.
n) Joann. 12, 16.
b) M ath . 20, 12.
c ) C or. 4.
Jf knjžecj arcibiskupské knihtiskárně w Praze,
čjsl. 190, w Semináři, se přigjmá před­
placen; na nusledugjcj knihy:
ZEM ĚPISNÝ
ATLAS,
εiii
auplná zhjrka map
,
we zwlaštnjm ohledu na w l a s t a země s nj zpi-jzněni.
S^nřiic wygdau as 3 neb 4 k rá s n é , we mědi r y té , na
hezkém, pewném papjru tištěné, Cistě malowané mapy.
Přcdplatnj cena gedné mapy gest 1G kr, na stř.
Při
zapsánj zaplatj se hned 48 kr. stř. za tři poslednj ma­
py napřed.
Na zwláštnj
zamluwenj obstaragj
se též skwostné w ý -
jisky po 24 kr. stř., na něžto se 1 zl. 12 kr. stř. fjmže
způsobem předplácj.
Zběratelům odběratelů dáme 7mý wýtisk nádawkem.
Gména p. p. předplatitelů
budau wytištěna.
Prwnj mapa wygde w měsjei dubnu b .r . 1835.
Zwýšenau krámskau cenu ohlásjme při wydánj prwnj mapy.
Potřeba zeměpisného atlasu byla u nás dlauho
a bolestně
ze wšech
pisu
H.
dle
giž
stran cjtěn a ; wydáwáiijm z e m ě ­
Balbiho
zwětšila
se geště
předběžného, při ohlášenj zeměpisu toho
wěšlj poznali gsme s potěchau,
žeby
wjce.
Ze
wydaného n á -
djlo takowé
mezj
misemi, wlastenského gazyka milownými kragany ochotně
přigato b y lo ; a wšak po seznánj wšech, djla toho
Sjcjch-se okoliěnostj , a po mjstnéin
wyšetřenj
týka-
welikýcb
s dostogným geho wywedenjm spogenjch
poznali gsme, že bychom
tau (lobau
po
wýloh s bolcslj
obyčegné cestis
nikoli s to nebyli, podati za lewný, snadno dostupný pcn jz kragaiuiiiL našim lakowé
m apy,
gakowéž by co do
wnitřnj i zewnilřnj zpráwnosti hodny byly i národnj naši
literatury i nyněgšjho
sťawu ínapopisectwj.
ska několika ušlechtilých
neyvvrelegšj
djky
p.
Horliwá lá­
p. W lastenců, gimž
tuto
skládáme, odstranila zlé ty překážky,
a gediné znamenitými, i na delSj čas pogišténými obělmi gegich stalo se možným, že giž nynj
Z E M Ě P I S N Ý
platní ohlásili a we
á T L A S
skrowné té ceně wydáwati
můžeme.
ÍVaděgeme se, že i ostatnj milownjci wzdělánj a wlastenslsé
literatury neopominau hogným odbjránjm přispjwati k dj|u tomu
přenákladnému
a každém u, buď si kdo
bud,
kněz, úřednjk, sludtuijcj, meštaii, ijtatel nowin i kdokoli
g in ý ,
negen užitečnému, ale w tolikerých přjležitosťech
i neywýš potřebnému.
Zagisté
at přeswedčeni gsau, že
se gim cesfau (auto mapy do rukau dostanau, genž oliyčegné toho
druhu zbozj
krásau, swětlau
schwalowati, a wSeclco
a gak
to
spřjzněných
daleko
patrnostj
za sebau zňstawugjcc,
a wědeckau
to
důkladnostj
se
a tak obsahowali budau, co
neynowěgšj pokroky zeměpisu a giných s njm
wěd podagj.
p. P a l a c k é h o ,
genž i
Z a lo
péči
dostatečně ručj gméno
o wědeckau
atlasu toho
část na se wzal.
Poněwadž
s wydáwánjm map těchto
weliké autra-
ty spogeny gsau, obyčegnýni knihkupeckým prodagein se
ale penjze dlauho n esegdau , žádáme wšechněch, kdož si
atlas ten obljbj, aby na nčg
laskawě co neydřjwe před­
platili, a takto důležitému podniknut)
přispěli ráčili.
lomu se swé sírany
Předplacenj p řig jm a g j:
W 1V aze:
arcibiskupská
knihtiskárna
w Se­
mináři.
B u d . N e u r e u t t e r , knihkupec; pak
knihkupectwj K r o n b c r g r a a W e b r a, C a 1v e a wšickni knihkupci w Pj'aze.
W Králowé H ra d ci: J a n H o s t i w j t
P o s p j s i l .·
W (Jjčině s Fr. K a s t r á n o k .
W Urně: S e i d l a G a s t l ,
knihkupci.
W O lom auci: J a n N e u g e b a u e r .
Wc W jdn i: W e n e d i l c t s k é a D i r n b ( i k ó woknihkupectwj.
W Prešporku :
O n d ř e g Š w e i g e r, knihkupec.
VV Sw. M ik u láši: F e j e r p a t a k y , knihař.
Dále a wůbec w šick n i, kdož se prodáwánjm knih objragj.
Celý ten atlas záležeti má nejm éně ze dwaceti m ap;
k te r ý ž to
wsalc počet,
nalezneli
podniknutj toto přjzeň a
Jiá le ž it a u
podporu w obecenstvvu, podlé potřeby zdw ogná-
sobněn, i ztrognásobuěn býti může.
Wycházj též:
u
m
m
m
ϊρ
a
©
čili
a u p i n é p o p s á n j o b o r u z e m s k é h o podlé p osled iijcJi státnjch změn a neynowěgšjch zpráw, s
nýni
úwodem,
s
porownánjm
přjpraw-
neydňležitěgšjch mincj,
měr i wah a s dokonalými rcgstřjky slow i wěej.
P o­
dlé francauského A b r é g é de G é o g r a p h i e p. Ha­
driana Baibiho.
Spis ten wygde we třech djlech čili as
w 15 šcstiarchowých
swazkách, na něž sc 20 kr. stř.
jířcdplácj.
Cena (a trwá wšak gen až do wygilj celého prw «jlio dj i u,
na nastaupj
načež
o
třetinu
zwýšená krámská
ce­
ZhSríiUilé předplatitelů obdr2fj
sedmý
výtisk
nft.
dawkem.
As w 6 nedělech wygde
wždy goden svazek.
Ž e Zem ěpis slawn€ho geografa, p. Balbiho, n eyW
šjjtoho druhu
posud
wyšlá kniha gest, dokazugj gedno-
swornj úsudkowé wšech
nogazyěných
w
netoliko francauzských ale i "i-
liternjch časopisů, gakož i to, že se za rol
pmvodiijm
gazyku dwogjho a to silného vydánj dořc-
kal, a hnedle na to i do giných řeěj, do německé i dwakráte přeložen byl.
Podhvu hodno gakže p. Balbi do-
wedl, s welkau sírufínostj auplnost spogiti,
krátkosti a prostosti w
hognau rozmanitost
swůg uwésti.
řeči
hl edu,
a podstatnau
a všude k
weliké
bohatstvj
důkladnost we spis
Gasné a pohodlné, nazwjce tabclárnj pře­
hledy dowršugj užitečnost té knihy.
Co
se pak našeho na wlastenskau půdu spisu toho
přewedenj týká, poukazugemegediné na prwnj dwagiž wyšléj
gw azečky; zagisté
telnosti
že wšude co neywjce možná srozumi­
šetřeno ; mimo
gednotliwých
to budau íieznámGgšj
swazeCkách gakož i opět
slowa |ij
11 a konec celéli0
djla wysvětlena.
Ž e Zem ěpis ne bez práwa schwalugeme, dokazuge
\V České Ή cele, w Cjsle 6 a 7 pronešený přjzniwý úsudek.
ib h b
&
k d t o s is a
.
šw sssn j
obsahugjcj pow jdky,
n ov ely a romány,
djlem půwodnj,
djlem z cizjch gazyků přeložené.
-N eiijt
nikoho tagno,
že gakkoli vzbu zená od nedáv­
ná naše literatura právem giž honosili se může mnohý­
mi a přewýbomými pracemi
u čen ý ci a
horlivých mužů
zwláště z oboru přjsněgšjch v ě d a um ěn j,
do roka
zdařenými ducha plody
gakkoli rok
pilných
wlastenských
spisovatelů hogně se množj a bohatj: nicméně spisů ta­
kových, kteriíby roznmnau zábavu s užitkem spogugjce,
rozšiřovaly inczi wě/ šj čáslkau lidu vzdělanost a osvvjeenj, vštěp ovaly w srdce inrawnost,
v z b u z o v a ly chut k
gazyku materskému a rozněcowaly lásku k milé w lasti,
až posaváde nehrubě se nám
dostávvalo.
A gest to část
lilcraťLiry nikoli nepatrná, ano zwláštnj hodua pozornosti,
nehol spisy zábavné z neyčetněgšjho se radugjce čtenář­
stva , neyvětšj na národ magj působeni, což nám historie
každé literatury
u k azuge,
pročež
také shledáme, že u
giných národů počtem swým giného druhu knihy daleko
liřewy.šugj a gako lilavvnj tělo literatury činj.
liavvné spisy magj
tu výhodu
mladým srdejm lidským ,
do sebe,
Dobré z á -
že mluwjce k
a v šelik é okolnosti našeho ž i ­
vota, od dětské k rodičům lásky až k powinnostem starcowým,
od občana
sebe
menšjho až k m užům ,
kteřj
vveliké aneb neywětšj pilsobenj magj na spráwu zem ě,
všecky ty rozmanité události,
we kterých osnd,
a
láska,
íiáružiwost a vů bec ducha lidského mocnosti p ů s o b j,
i
toho všeho dobré i z lé následky w žiwých barvách takořka před 'oči gini kiaduuce,
cestu k dokonalosti,
gelikož tyto pro
snáze ge mohau wésti na
nežli knihy wjce učeného obsahu,
dospělegšj
stvo ustanoweny g s a u c e ,
a
staršj
základu
toliko
čtenář­
potřebugj takového
gaký z čá sti položen bywá dobrými zábavnými spisy.
mimo to gest povaha člověk a vů b ec ta k ov á ,
hravě se u čj, a neydéle
A
že neyraděg'
onu pravdu w paměti ch o v á ,
která mu w neypěkněgšjm rauše podana byla.
Každý
ledy zábavný spis uložili má sobě za úkol, ony prawdy a
zkušenosti ze života’ , genž proste vyřknuty snadby
gasi
ztěžka prfichod k lidskému ducJui nacházely, podáwati we
twářnosti přjgemné a lahodnau zahalené rauSkau, a takto
přispjwati k ušlechtěn]' rozumu a srdce.
Ž e new Sečky
zábawné spisy takowéinu aučelu slaužj , wedomo gest, o
Spatných ale spisech slow daremní; Sjřiti nechceme.
Talii
tomu, diwuliž, že od každého wlastence nedostatek takowýclito spisů těžce
se n ese,
a že
denně nařjkati naň
slySj mé ?
T oto na mysli nwážiwSe, a o zwelebowánj národnj
literatury,
gako o
rozšiřowánj
wyšsjho
mezi
národem
wzdělánj rowně peěliwi gsauce, umjnili gsme si, nadzmjněný nedostatek alespoň poněkud nahradili
Bibliotéky zúhawného
Cokoliw
čtenj.
obíjbených spisowatelů ru ských,
Spaniclských, německých a
wydáwánjm
wýborného od
p o lsk ý ch ,
anglických,
g. w nowěgSjm Čase wygde,
to co neyrychlegi we zdařeném
a naskrze srozumitelném
překladu podáme, aniž zapomenauce na překlady starSjch
a wýtecných spisil, pokud geStě méně gsau známy. Zwláštnj
ale zřetel
brými
obrátjme
púwodnjini
11 a to, abychom co neycasíčgi i do­
pracemi
ctcnárstvvo naSe potěšili a
usppkogili.
Této bibliotéky
Oti
archowých
wygde
11 a pěkném,
každoročně
hledným tiskem w ceně 20 kr. stř.
hugjcj drobné powjdky z
asi 8
swazkú
bjléin papjře, nowým, auPrwnj swazek obsa-
Bulwera, Washinjítona
a g. wygde neydéle do poslednjho dubna,
Irwinga
a béře se před­
placenj w P ra ze , w njžepsané knihtiskárně a wknihkupectwjch Jos. L . Eggcnbergra a M . Neureutíra. Kdo wSakby
na wenku laskawě propňgčiti se chtěl ke sbjránj předplatitelů,
nádawkeni dostane 7mý exemplář, a gméno geho, gakož i
každého předplatce, přitištěno bude ku knize.
cen] trwá
Předpla­
do wygitj každého gednotliwého swazkn,
krámská cena nastaupj.
načež
Pročež žádáme wšech wenkowských p. p. sběratelů,
by nám neydéle
oznáiiiiti ráčili.
do
10. máge
počet swých pfedplatců
Druhý sw azek,genž sobě brzo za prwnjm
prispjsj, obsahowati bude půwoclnj romdn
z wlastenské
historie obljbeného a čtenárstwu našemu dobře známého
spisowatele.
Každý budaucj swazek zwláště se ohlásj s
udánjin obsahu.
Cinjce ucťiwé pozvvánj k
předplacenj
na prwnj swazek, ugištugeine wšech milownjků ducha ob weselugjcjho čte n j, že wšeclcu
ehom wážné
čtenárstwo
práci
w ynaložjm e, b y -
wezdy gak gádruým
obsahem,
tuk i zewnitřnj ozdobnostj uspokogili.
Gešto ale takowé naše podniknntj žádné stálosti m jli by nemohlo,
kdybychom i od slowťitnych p. p. sp iso-
watelň hogně podporowáni nebyli,
známo
kteřjbykoli buď překlady ,
gen neywýborněgšjch
a
co
možná
a wšak
neynowěgšjch
spisň,
činjme wšem,
buď
půwodnjmi
pracemi k bibliotéce našj přispjwati chtěli, že
dý překlad, který se
za kaž­
přigme, 5je čistého užitku, genž po
zaprawených autratách wybude, pogištugem e; s/0 uložj se
gakožto cena za práci půwodnj, tak aby skladatel neto­
liko celý užitek podržel, alebrž i nad to slušné odměny
došel.
Nehledjce při takowém 'podniknntj nižádného
zisku,
naděgeme se se strany gak odběratelstwatak i spisowatelů
náležité podpory.
W knjžecj arcibiskupské kuihtiskárnS w Praze
avj cházegj
tiskem:
ómsmÉ fjsn ě s m p iw i.
vvšech stran docházely nás sijžn osti, Ze welmi málo
pjsnj
m ám e, kterými
by se wlastenské djwky a zpěwu
milownj kragané naši poobweseliti mohli.
Tyto stjžnosti
gsau owšem prawdiwé, a wšak odstraněnj gich prjliš těž­
ké.
Wydáwánj pjsnj s melodiemi rytými žádá welké w ý-
lohy, a poněwadž odbyt s nákladem w stegném poměru
nebýwá, wydawatelé i německých pjsnj — magjcj
mnohem
w jce odbjratelů nežli m y, skoro wždy Slcodowati musegj.
Tato škoda má i w
tom swůg
základnj kám en,
že i
mnozj prawj milownjci zpěwu pjsně wydané nekupugj, alo
wypůgčugj
se a pak opisowati dáwagj.
fcdy nic giného,
než n a t o pom yslili,
Nezbýwalo nám
gakbychom pjsně
české za penjz co neylaciněgšj, ano za tak laciný wydáw ali,
až by i gich opisowánj pauhé w jce wýloh stálo.
Nadíeěená
knihtiskárna
umjnila
soliě každý měsjc
a sice wždy dne poslednjho geden arch wydati,
W
kaž­
dém archu budau dwě i tři p js n ě , a mezi těmi d!e m o ž ­
nosti wždy gedna půwodně složená.
Přeložených pjsnj —
které gen z neynowěgšjch a neyobljbeněgšjch zpěwoher se
wybjrati budau, máme giž hognost pohromadě; co se wšak
půwodně složených dotýče, wděěni
budeme wzáctným na­
šim kraganům, pakli nás kterými poctili sobě obljbj.
staíně na fo hleděli budem e,
mužské hlasy w této sbjrce
tato zbjrka pod názwem·
aby
zpěwy
se střjdaly.
0-
pro ženské i
Wycházeti bude
ϋ W I Τ Ý
Λ
OB Ě T Ο W
D JW BÁn
A Ν
Ý
W2.ASTEHTSS
s i· η β w ο u κ w j? o it τ κ i> τ a jí a .
Předplacenj na celý roCnjk, dwanácte archů oh saImgjoj, přigjmá se Λν arcibiskupské knihtiskárně, a sice :
na tiskacjm papjře po 58 kr. stř.
ua weljnském '1 zl. 24 kr. stř.
Páni předplatitelé
filiišn.n
na rok celý obdržj na konci roku
thálku zdarma.
Abychom wšak odbjránj wSemo/ně usnadnili, usnesli
gsmo se na tom,
Ze i gednotliwé archy,
arch na tiskacjm papjře po C kr.
papjře po 8 kr. stř.
sa
stř., a
prodáwati
každý co neylewněgi i ty třebas
a sic e :
na
budau,
každý
weljnském
aby si
pjsně zgednati
taic
mohl,
které se koinu práwě ljbj.
Z e toto wydáwánj ze wšech neylaciněgšj gest, každý
pijswědčj, powážjli, že za opisowánj osmi stran not w Pra­
ze 2 i i 30 kr. w. ě. se platjwá.
T ak lewnau
cenu wšak
gen w ié naděgi ustáno'.vil i w stawu gsine, že se nám h o g nýcii odbjratelů, zwláště vv k ra gi,
Prwnj dwa archowé pro
dostane.
měsjc
Leden a Unor gsau
giž k dostánj; prwnj obsahuge mimo titul a p řjp is, g e duu pjseň ze Škraupovvy
íl druhan z U eroldow y:
Uuor obsahnge:
i.
op ery : O l d ř i c h
Zampa;
Pjseň
a Božena·,
druhý arch
od T ý lu :
pro měsjc
„W ane wětřjk
po
lučinách,“ pěkné skládánj horliwého p. šk ra u p a ; 2. Trupenj lásky, w hudbu uvvedl slowútný W itá sek; 3. Pjseii
Cherubiniho z Mozartowy opery : Ftgarowa swadba, z a čjn ag jcj: ,,Želem , ach, a slasfj wabnau.“
IV knjzecj arcibiskupské knihtiskárně wySly nňsledutjjcj knihy :
SLOW N.IK Č E SK O -N Ě M E C K Y
doktora filo so fie ,
akademickém
Josefa
praefekta na
Starého
společnosti p ra ž sk é ,
J ungmanna,
cjs. král. gymnasium
města p ra žsk éh o,
a zboru
auda
řeči a literatury české při národnjm museum.
Swazek prwnj a druhý.
učené
pro wědecké wzdělánj
Djl 1.
A — 1) o č i s t i t i.
K aždého ctwrtleta wygde swazek a prodáwá se p a n ů m před­
p la t it e lů m po 2
zl. s t ř jb .,
mimo předplacenj po 2 zl.
30 kr. —
U nita předplacenj trwá do wygitj prwnjho d jlu , totiž' do konce
měsjce zářj
1 83 5 ,
gelikož prwnj djl Ijez mála z pěti 2 5 ti ar-
diowýcli swazků záleželi bude.
AJNTONJN A ANEŽKA
tra a sestry.
a n eb : O s u d d o b r é h o
Powjdka pro
bra­
čtenáře wěku mladi-
stwého,
zwlášt pro odrostlegšj české djwčinky, dle Kr.
Šmida.
12. 1834.
ATA L A ,
aneb
stran 120, wáz. w obálce 10 kr.
láska
dwau
diwochň
na p a n š t i
Přeložená z francauského gazyka. Druhé wydánj. 1832
stran. 128, za 12 kr.
BÁGKY V i n c e n c i a Z a li r a d n j k a , faráře w K řešicjch. 12. 183 2 .
B IBLIO TÉKA
od J.
Djl prwnj, stran 104, za 12 kr.
M LÁD EŽE .
W. W l a s á k a ,
Z b jrk a inrawnýeh powjdck
Djlek čtwrtý. 8. 1832. Stran.
80, za 10 kr.
B ITW A S T A T A R Y . Powjdka z roku
powjdka z
za 20 kr.
osmnáctého
stoletj.
12
1241.
Gunima,
1832. Stran 100,
CTW ERO JíECJ M. T u l . C i c e r o u a proti L u c. l í a t i li uowi.
PřeloZil, wyswětlil a oprawený text půw od-
uj připogil S i m e o n K a r el
Macháček,
cjs. král.
professor poetiky a rhetoriky na Gymnasium Gičjnském.
Wel. 8. 1834. Stran 190, za 40 kr.
DIWADLA MALÁ pro okresy domácj.
m a,
aneb
Krádce
djtěcj
láska.
wagec.
12,
1834,
Obsahuge : E m ­
Kwětný
wěnec.
stran '142,
w obálce
wáz. za 10 kr.
DJWČJ BOG. Powjdka z drulié čtwrti osmého stoletj. 1.2.
1.832. stran 192, za 20 kr.
DK EW ĚN Ý KKJŽ.
dle
Kr.
Powjdka pro djtky a gegich přátely;
Šmida od J. W lasáka.
12. 1832.
stran 48,
za G kr.
DO BRÝ
M IR O SLAW
přjběh pro rodiče
A ZLÝ
G ETŘICH .
Poučitedlný
a djtky od Krištofa Šmida.
šteiiý od Františka .Tachima,
Z če-
12. 1834, stran '190, wáz.
za 12 kr.
FA1DON,
aneb:
ni l a u w á n j
pogeným
Sokratesowo
o
po sleduj
nesmrtedlnosti
živvotem
téhož m udrce;
přeložil J o s e f Č e r n ý ,
duše,
r ož­
s p ř i-
dle Mendelssohna
cjrkewnj kněz.
12. 1833.
stran 23G, za 40 kr.
HAUSLJ Š K O L A ,
cil i s b j r k a p r a w i d e l a
r o z m a-
íi i t ý c l i p ř j k l a d ů , dle kterýchžto začátečnjk
zcela
Jiudbě
bezpečně
známostj
w faktu se iipew n j,
nabýwá.
a
weden
potřebných o
Od J. N. J. F .
4.
1834.
Stran 94, za 3G kr. stř.
Í1ESIODOWY NAUKY DO M ÁCJ, českým
hlaholeni w y -
dané od J. W . Welilcý 12, 1.835, stran 34, vv
wáz. za G kr.
obálce
iIO Sr()í>Á.ftShA KNIHA p r o w 3 e o b c o n «5 n a u e e i i j
Od J o s e f a
Fr .
Liíomeřiejeh.
K A TO LIC K Á
Jm i
Kauble,
cjs. král. professura w
8. 1833. Síran 2 83, za 36 kr.
MISSIONÁRNJ
krestanskému
žiwota.
KN JŽIÍA, nebo
Wydaná
m yswětěgšjho Wýknpitele.
od
uweden
shromážděnj
W elký 18. 1 8 3 4 .
Síran
4118, newáz. za 2 (i kr.
K 1ZA N J (K R Á T K Á ) na wšecky neděle a swáíky
roku, ku wzdělánj obecného lidu, a gegich
prospěchu,
kteráž swým osadnjkům
šek Kaulský,
farář w Hostiwaři.
celého
duchownjmu
přednesl Franti­
D u a djly. 8 . '1834.
Síran 231 a 242, za 1 z!. 1.2 kr.
KPiAKOW ÍAKY,
aneb
pjsně národnj
polské s připoge-
nýsn půwodnjm textem. Od W. II. 18. 1835. stran 142 a
(zpěw u) (5, za 1G kr.
KROK .
dli
W eřegný spis wšenaučný pro W zdělance naru­
Českoslowanského.
Wydáwán
prispjwánjm mnoha
učených wlast enefi od J an a S w a t o p 1u k a P r e s 1 a,
doktora w lékařstwj, c. k. weřegnélio
prořessora’ p ř j-
rodopisu a ředitele c. lc. přjrodowny na wy sohých .ško­
lách
pražských.
Djlu III. část J. 1833
každá část stran 160,
a 2. 1.831,
za 48 kr.
KUClíItY M. P R O K O P A , kněze radu
Premonstrátského
na Strahowě, a býwalého kazatele w hlawnjm chrámnj
Páně sw.
Jakuba w král. městě Gjhlawí.
a Swátečnj kázanj.
w obálce wáz. za '1 z!.
L íiK A fi OCNJ.
D jl 1. 8. 1834,
N e d ě l nj
stran 388,
Druhý djl se tiskne.
Zpěw ohra we ilwau gednánjch.
cauzského dle Emanuela Veitha.
Z fran-
12. 1832. Síran J.(,9,
za J O kr.
LIBUŠIN
W
sium
SAUD.
Smulnohra w
gednom gednánj.
Od
Iílicpery, c. k. professora ]iuman!ínjho na gymna­
Královehradeckém.
1.2
1 8 3 2 , síran 48, za b kr
LUCIANA (]\JiKTERÉ SPISY)..
H á g k a , c. k. professora
Litoměřickém.
VliAAYNÝ
zpěwu.
P řelcžené od I g n á c e
humanitnjho na gymnasium
8. 1 832. stran 2 08, za 20 kr. siř.
KALENDÁŘ,
s připogeným nawedenjm ho
Z bjrka útěšena, kteráž se rozličným způso­
bem wě Školách potřebowati dá.
Od J. N, J. F ilcjk á .
12, 1832. za 10 kr.
M ',\ E D E \ J (N E Y K R A T ŠJ) ke čtenj.
AYydánj.in Fran­
tiška Studeného, učitele u sw, Filippa a Jakuba.
8.
1834, stran 72, za 10 kr.
]NE\YOLNJCI, aneb
pěti
gcdnánjch.
cháčka.
I s i d o r a Olga.
Dle
Tiuchlohra we
Arn. Raupacha od S. K. M a ­
12. 1834. stran 108, za 1S kr.
ΟΙΐΓιΑΖ STAR ÉH O SY V iiTA ,
to g e s t:
Wšeol.ecná
p olitická historie
[invnjlio wěku,
společnosti
ku
lidské
až
od počátku
pádu západnj řjše řjmslté
Od F r a u t i š k a J o s e f a S in e t a n y , kněze
Premonstrátského w T eplé, professora na
sofickém w Plzni.
řádu
ústawu filo ­
Dj] prwnj. 8. 1834., stran 2 4 0 , za
40 kr.
PJSNĚ
w národnjiu
Jaroslava
českém
Kamenického.
duchu.
12.
Od
Frant
1833. síran 108,
za 10 kr.
POM STA, aneb : I I r a d
Zpěw ohra we
la u p e ž n ick ý w Sardinii.
třech děgstwjch.
12.
1832
stran
54
za 10 kr.
P0PSÁNJ kr. hlawnjlio města PRAHY ,
mácj.
Od K a r l a
Ladislawa
pro
cizince i do­
Zapa.
W elihý
18. 1 8 3 5 , stran 3fi0, s kamenopisným plánem , dwěina
náhledky na Prahu a s
vignetkau , ea á8 kr.
POUKÁZANJ Iv d ů k l a d n é m u
i také
naučenj
německého čtenj,
gakož
českého
také praktické
cwičenj w rozuměnj a mluwenj n eyp o frelj n ě gSj ch ,i' p o ginenowánj i průpowědj w obau gazycjcb. K obzwláštnjmu
užjwánj při prvvotnjm wyučowánj české mládeže,
kteréž cjl gest, německé řeči lehce a důkladně se 11 a učiti.
Sepsáno od Jana N. Sýkory, učitele na hlawnj
škole lc. kragského města Plzně.
8. 1833., stran 116,
za 12 kr.
PÍÍJPtODOPlS,
co
kratochwilnjk
mládež dospělegšj českoslowanskau.
Filcýka,
W P ra ze ,
Školuj,
učitele wzornjho na Chrasti.
1834.
Stran 2 0 8 ,
pro
Od J a n a N e p .
W eliký 8.
s 26ti kamenopisnými
o b ra z y ; wáz. 1 zl. stř.
PSACJ S T O L E K .
Činohra we čtweru gednánj, od Aug.
z K ocebue, Iderauž zčeštil Norbert W aněk. 12. 1832·
stran 166, za 14 kr.
li a r o n a
ROZPRAW A
O
G i ř j li o
Cuvier a
PREYVRATECH
KŮRY ZEMNJ a
o
prom ěnách w žiwočisfwu gimi způsobených, w ohledu
přjrodopisném
přeložil
a děgopisném.
a rozm nožil
Jan
doktor w lék a řstw j, cjs.
ředitel
cjs.
král.
P odlé
pátého wydánj
SwatOp lu k Presl,
král.
professor pijrodopisu,
přjrodowny na wysokých
školách
pražských, aud několika učených spoleenostj.
W eliký
8„ W Praze· 183 4 stran 318, s 4 obrazci, za 1 zl. stř.
SEDM M ECJTM A
SW ÁTECN JCH
Zahrad)ijka, Faráře w Iířešicjch.
KÁZANJ
Yincencia
8. 1833 stran YIII.
a 320 za 1 zl.
SERAFKA.
Dárek dcerkám městským od Marie Antonie
Druhé wydánj.
SK R EY Š
:I2. 183 2 , stran 102, za 12 kr.
D U C IIO W S C H
modlitby z liíubokosti
PO K LA D Ů ,
aneb:
ducha k DoJui wždy
wraucné
wolagjcjlio
Katoljka.
12. 1832, stran 165 na psaejm papjru n e -
wázaná za 36 kr.
I WKDFNJ KAVNITŘNJ M O D L IT B Ě , poukázané w mno­
hých modlitbách, dle potřeby katolických křestanii; od
J. N. Pfeiffra, opatakanovnického řádu Premonstrátské­
ho , kláštera Strahovského w
meckého
wydánj
Praze.
Přeložil
Gottliard H olubář, kněz
z ně­
téhož řádu.
•|8. 1832. za 24 kr. iiewáz.
UWEDENJ K WNITKNI M O D L IT B Ě a t. d. Materským
gazykem
v yložen é
od
Tom áše Kubelky.
12.
1833,
Hrubšj literau tištěné; nevázané za 16 kr.
WVSKAUMANÉ A W YGÁDŘENÉ T A G N O ST I HAUSL.I,
gak pro
u čen ce,
tak i pro vvycviěeněgšj hauslisty a
milownjky téhož stroge hudebnjho; kteréž složil a v y p ra ­
coval Karel W lěek .4 .
1833. Stran 24, 40 kr.
ZBJP.KA NEYDÁWNEGŠJCH SLOWNJKŮ L A T IN S K O Č E S K Ý C H , s obsahem neznámých s lo v v abecedním
pořádku řeskolatinském.
1833.
W ydaná od W . Hanky.
12.
Stran 440. za 1 zl.
Zde se též prii/jiná předplacen] na nňsledugjcj spisy:
ČASOPIS PRO K A TO LIC K É D U CH OW EN STW O . W y ­
dáwán od
k njžecj arcibiskupské pražské
konsistoře.
Na rořuj běh 2 zl.
S W E T O Z O R , neylaciněgšj
užitečných známoslj pro
spis obrázk ový k
rozšjřeiij
Čechy, M oravany a S lovák y.
Pololctnj předplacenj 1 zl. 12 kr.
KW ETY.
Slowáky.
Národnj
zábavnjk pro
Č ech y ,
M oravany a
Čtwrtletnj předplacenj 48 kr.
ČASOPIS ČESKÉHO MUSEUM.
Tfž gsau zde
LJSTKY P IL N O S T I,
žáku; (ucet po
sedmý nádavvkem.
Na rořnj běh 2 zl.
ř
dostáni talc imzwani :
na
odměnu pilných
12 i po
18 kr.
Na
a m ravnjch
šest tuctů dáme
FilrsIcrslisihPflichen tUit fuIruclcrei in Prrtij isl sn lirilen:
In der
BLU TIIEN NEUBOHMISCFIRR
P O E S IE , itberfragen ron
Josej)h W ciiz ig ; g. 12. !S 33, S t*!ícn VIII n. 1.04, 40 kr.
ER O R T E R T E
UND
ERLAU TERTE
D E R VIOLIN zum B.ehuf der
reu
Violinspieler
Verfasst
und Liebhaber
und bearbeilet
GEHEIMN1SSE
Lernenden und geiibtedieses
νυη Karl
Iusťrnmenles.
W lček.
4.
1833.
40 kr.
Atick m rd
daselbst P r a n u m c r a t ! ο n mlt 2 fl.
C. M . auf den ersten Tlicil des folgenden IVerIces angenommen :
CIIRISTC ATIIO LISC H E L IT U R G IK , zuiuichst zur Auslibung fiir Pfarrer und Kaplane des Wcltpriesterstandes
in der abeiidlandischen Kirclie, mit BeKicksichhing den
in den osterreichisehen Slaalen, dem Kiinigreiche B(ihmen und
der leiiineritzcr
DiOzese insbesondere, liber
die katholische Liturgie bestehenden Verordimiigeu.
A n f. A d a 1 b. H n o j e k
Von