TRANSFORMACE

Jozef Jankovič
zve Vás a Va‰e pfiátele na zahájení v˘stavy
Jozef Jankoviã
TRANSFORMACE
ve ãtvrtek 6. záfií 2007 v 17 hodin
v Galerii mûsta Plznû, Nám. Republiky 40
V˘stavu uvede fieditel GmP Václav Malina
o autorovi a jeho tvorbû promluví Jifií Valoch (NG Praha)
V hudebním programu zahraje Markéta Kapustová
skladbu pro sólovou flétnu J. S. Bacha Partita a moll
V˘stava se koná za finanãní podpory Mûsta Plznû a MK âR
V˘stava potrvá do 28. fiíjna 2007
Otevfieno: úter˘ aÏ nedûle 10 – 12, 13 – 18 hodin
Galerie mûsta Plznû o. p. s., Dominikánská 2, CZ – 3001 12 PlzeÀ
Tel./fax: + 420 378 035 310, e-mail: [email protected], www.galerie-plzen.cz
1937
1952 1956 1984
1990 1994 -
8. listopadu se narodil v Bratislavû
1956 studoval na ·kole umûleckého prÛmyslu v Bratislavû
1962 studoval na Vysoké ‰kole v˘tvarn˘ch umûní v Bratislavû
hostující profesor na Hochschule für angewandte Kunst Wien
1994 rektor Vysoké ‰koly v˘tvarn˘ch umûní v Bratislavû
univerzitní profesor
Îije v Bratislavû, vûnuje se sochafiské tvorbû, grafice, kresbû a ‰perku.
CENY A ODMùNY
1967 Cena Sochafiské bilance '67, Olomouc
1968 Grand Prix Danuvius, Bratislava
Cena Cypriána Majerníka, Bratislava
1969 Cena na VI. Biennale de Paris, Musée ìArt Moderne
de la Ville de Paris
1980 III. cena na VIII. Medzinárodním Bienále grafiky, Krakov
1983 Herderova cena, VídeÀ
Nákupní cena na XV. Medzinárodním bienále grafiky,
ªubºana
1984 Cena Ex Aequo na X. Mezinárodním bienále grafiky,
Krakov
1985 Cena Ex Aequo na X. Bienále súãasnej slovenskej grafiky,
Banská Bystrica
1997 Cena Martina Benku, Martin
Cena Tatra banky, Bratislava
1998 PribinÛv fiád I. stupnû
¤ád Danice Hrvatské
2004 ¤ád ª.. ·túra II. stupnû
2007 Cena pfiedsedy Národní rady SR
SYMPOZIA, STIPENDIA, ARTIST IN RESIDENCE
1967 Stipendium Künstlerhaus, Wien (A)
Cena Sochafiské bilance ‘67, Olomouc (CZ)
1968 Sympozium Artchemo, Pardubice (CZ)
1969 Stipendium Foundation Karolyi, Vence (F)
1970 Stipendium, Cité Internationale des Arts, Paris (F)
1971 Forma viva, XI. mednarodni simozij kiparjev, PortoroÏ (SLO)
1985 Syposion Lindabrun ( A )
Mediteranski kiparski simpozij, Labin (CRO)
1987 1st International Open-Air Sculpture Symposium, Olympic
Park, Seoul, Corea
1994 Symposium Montraker, Vrsar (CRO)
3. mezinárodní sympozium sochafiství ve dfievû,
Tvar a priestor, Moravany nad Váhom (SK)
1995 Workshop rzezby, Centrum rzezby polskiej, Oronsko (PL)
Mediteranski kiparski simpozij, Labin (CRO)
1996 3. mezinárodní sympozium Bronz ‘96, Galanta (SK)
1998 Artist in residence, University of Houston, Clear Lake (USA)
1. Maliarske sympózium Turãianske Teplice (SK)
1999 Bildhauersymposium Greiz (D)
2000 Artist in residence, Universidad Veracruziana, Xalapa (Mex)
3. Keramické sympózium Kalinovo (SK)
2001 Artist in residence, Cité Internationale des Arts, Paris (F)
2004 Nová místa, sochafiské sympozium Opava (CZ)
SAMOSTATNÉ V¯STAVY (v˘bûr)
1967 VídeÀ, Wiener Secession (spolu s K. Teigem)
1980 Záhfieb, Galéria Forum
1988 PafiíÏ, Gallery of International Art
1990 Budape‰È, Ernst Muzeum
1995 Oronsko, Centrum Rzezby Polskiej
Brusel, Galerie de Markten
1997 Bratislava, Slovenská národná galéria
1998 Houston, University of Houston-Clear Lake
2001 Passau, Medienzentrum PNP
2003 Bítov, Státní hrad
2004 Budape‰È, Szlovák Intézet
2005 Brusel, Berlaymont, Headquarters of the European Commision
2006 Bratislava, Galéria Slovenskej sporiteºne
KOLEKTIVNÍ V¯STAVY (v˘bûr)
1969 ¤ím, Galleria nazionale ìarte moderna, Arte contemporanea
in Cecoslovacchia
PafiíÏ, Musée ì Art moderne de la Ville de Paris,
VI. Biennale de Paris
1970 Osaka, Expo Museum of Fine Arts, Discovery of Harmony
Benátky, XXXV. Biennale di Venezia
1977 Krakov, Galeria Prizmat, Souãasná ãeskoslovenská grafika
1978 Brno, DÛm umûní mûsta Brno, Slovenská malba a grafika
1979 Tokio, National Museum, 11th International Biennial od Prints
1985 San Francisco, Colorado Springs, Tokio, ACM/SIGGRAPH
1990 PafiíÏ. Galerie Art-Defense, 40 Artistes tcheques et slovaques
1992 Sevilla, Pabellon del Arte, Expo '92, Appelación
1994 Berlín, Martin-Gropius-Bau, Der Riss im Raum, Positionen der
Kunst seit 1945 in Deutschland, Polen, der Slowakei und
Tschechien
Bonn, Kunst und Ausstellungshalle der BRD, Europa, Europa.
Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa.
1996 PafiíÏ, Cité des Arts, Reperes slovaques
1999 New York, Queens Museum of Art, Global Conceptualism:
Points of Origin 1950s -1980s
2000 Praha, Národní galerie, VeletrÏní palác,
Umûní 19. a 20. století (II. ãást)
2001 Pasov, Museum moderner Kunst, Slovakische Träume
2002 Praha, V˘stavní síÀ Mánes, Six from Sixties
2004 Krakov, Miedzynarodowego centrum kultury,
Wspólcsesna sztuka slowacka 1960 – 2000
2005 PafiíÏ, Cité Internationale des Arts, L’art slovaque
2006 Bratislava, SNG, Autopoesis
2007 Ljubljana, Mestna galerija, Sodobna slova‰ka umetnost
PlzeÀskému publiku se poprvé pfiedstavují soubûÏn˘mi, reprezentativními v˘stavami dva umûlci, jejichÏ dílo patfií
od poãátku ‰edesát˘ch let k urãujícím kvalitám na‰í v˘tvarné kultury – je to svého druhu „splátka na dluh“ plzeÀské vefiejnosti,
protoÏe ta dosud pfiíleÏitost poznat obsáhleji jejich tvorbu nemûla ... Rudolfa Filu a Jozefa Jankoviãe samozfiejmû také ledacos
spojuje – pfiedev‰ím si musíme pfiipomenout, Ïe patfiili k nemnoha osobnostem tehdy nejmlad‰í generace, jenÏ si uvûdomovali,
jak bylo v padesát˘ch letech „díky“ politick˘m poÏadavkÛm znemoÏnûno pfiirozené navazování na problémy, které se objevily
v na‰em moderním umûní v pfiedcházejících desetiletích, a Ïe stejnû necitlivû byly pfieru‰eny kontakty s aktuální mezinárodní
v˘tvarnou scénou ... Patfiili k tûm, kdo jako první vystavovali tehdy je‰tû zakazované abstraktní umûní na neoficiálních ateliérov˘ch v˘stavách, naz˘van˘ch Konfrontácie (poprvé roku 1961). Ty byly v Bratislavû prvním generaãním vystoupením autorÛ,
ktefií usilovali o skuteãnû aktuální tvorbu, korespondující s tím, co se objevovalo v Evropû, Americe i v Japonsku, to jest rÛzné
podoby nezobrazujícího umûní, které bychom mohli zahrnout pod egidu informelu v nej‰ir‰ím slova smyslu. Vût‰ina z nich
je‰tû studovala na bratislavské Vysoké ‰kole v˘tvarn˘ch umûní, také udrÏovali kontakty s podobnû dÛsledn˘mi kolegy z Prahy,
vãetnû úãastníkÛ Konfrontací praÏsk˘ch. MÛÏeme i pfiipomenout, Ïe v bratislavském prostfiedí vzhledem k celkovû men‰ímu
mnoÏství vyhranûn˘ch „moderních“ umûlcÛ sahala ‰kála tvorby vystavujících aÏ k abstrakci geometrické. Fila a Jankoviã cel˘m
dílem, které se stále rozvíjí, stvrzují, Ïe jsou klíãov˘mi osobnostmi tohoto generaãního nástupu ...
Jozef Jankoviã se také podílel na generaãním nástupu ve znamení informelu, ov‰em sochafiská práce s takov˘mi
cíli je materiálovû determinována – takÏe vedle strukturální grafiky jeho hlavní pfiínos byl ve sféfie asambláÏe, kde zaujal originálním zhodnocením nalezen˘ch objektÛ. Druhá polovina ‰edesát˘ch let pak jiÏ byla ve znamení jeho velice originálního návratu k figurální problematice, kdyÏ zaãal asambláÏe propojovat s nalezen˘mi punãochov˘mi kalhotami, v‰elijak provû‰en˘mi
díky vlité sádfie. Deformace obvyklé formy pfiiná‰ela velice naléhavé existenciální sdûlení, jehoÏ v˘chodiska logicky shledáme
v pfiedcházejícím údobí tvorby. Tehdy zaãal b˘t umûlec vnímán jako klíãová osobnost na‰í mladé sochafiské generace – liberalizace druhé poloviny ‰edesát˘ch let umoÏnila, aby zaãaly vznikat jeho nejvût‰í instalace s fragmenty deformovan˘ch lidsk˘ch
tûl ... Oprávnûná popularita ov‰em trvala pouze do politick˘ch zmûn, které pfiiná‰ela nastupující normalizace. Situace se obrátila – Jankoviã byl oficiálnû persona non grata. Musíme obdivovat, Ïe pfies tuto radikálnû zmûnûnou situaci dokázal modifikovat svou tématiku fragmentu lidské figury na aktuální sféru projektového umûní a zároveÀ i reflektovat stále narÛstající nesvobodu. V jednom z kresebn˘ch cyklÛ pfiímo pojmenoval rÛzné zpÛsoby potlaãování svobody obãanÛ rÛzn˘mi metodami
v podobû projektÛ místností, bezprostfiednû reflektujících soudobé praktiky, a svou individuální existenciální úzkost z pfiedcházejících let pfievedl do mnohem grotesknûj‰í, ironické podoby projektÛ jak˘chsi figurálních parafrází konvenãní architektury,
spoleãn˘m tématem bylo absurdní pfiipodobnûní projektu stavby lidskému tûlu nebo jeho ãásti. Volnûj‰í vztah mezi nûãím
geometricky determinovan˘m a lidsk˘m (nejprve obrysem ruky) pak tematizoval ve sv˘ch poãítaãov˘ch grafikách, ãímÏ se stal
prÛkopníkem poãítaãové grafiky na Slovensku a vlastnû stvrdil legitimnost uplatnûní poãítaãe v soudobém díle tehdy, kdy to
bylo je‰tû vût‰inou zpochybÀováno. Své drobné deformované parafráze lidsk˘ch figur dokázal dokonce prezentovat – zdánlivû absurdnû, ale fungovalo to – jako novou podobu ‰perku. Îe se dostal do sféry konceptového my‰lení, stvrdil tautologií:
‰perkem s pfiipojen˘m negativnû vytvofien˘m slovem ·PERK. PlzeÀská v˘stava ov‰em nemÛÏe z praktick˘ch dÛvodÛ demonstrovat retrospektivnû celou umûlcovu cestu, neboÈ postupnû se i pfies stálé problémy se státní mocí propracoval k sériím sochafisk˘ch dûl, byÈ komornûj‰ích ... Jejich souãástí je vût‰inou deformovaná lidská figura, ov‰em dfiív neÏ onen soucit s lidsk˘m
utrpením, jenÏ byl evidentní souãástí jeho dûl z druhé poloviny ‰edesát˘ch let, dfiív je vnímáme jako zpodobení grotesknosti
a absurdity (lidského ? na‰eho ?) Ïivota, i kdyÏ ani tato osudová situace není zbavena urãité monumentální dÛstojnosti. Po politick˘ch zmûnách u nás sice má Jozef Jankoviã nûkterá uznání, která si zaslouÏil, je profesorem sochafiství na bratislavské
V·VU a byl jejím prvním rektorem, ale i v souãasném svûtû je dost absurdního, co deformuje ãlovûka a jeho bytí. MoÏná
nejhravûj‰í ãi nejgrotesknûj‰í Jankoviãova díla vznikají, obrátí-li se do samotného svûta umûní, kter˘ tak dobfie zná. Tady se
mu podafiilo podle mého názoru jedineãnû obohatit kategorii citací a parafrází, jeÏ je v poslední dobû skuteãnû stále nosnûj‰í.
Navíc navázal na své uplatnûní geometrick˘ch forem, pfiedev‰ím kruhu, ve sv˘ch poãítaãov˘ch grafikách. Nyní cituje nûkdy
skuteãnû ikonická (Maleviã, Bill, LeWitt atd.) nebo jemu osobnû známá striktnû geometrická díla rÛzn˘ch umûlcÛ (Glöckner,
Berdyszak, Gayor apod.) v podobû reliéfnû zpracovávan˘ch obrazÛ – a v kaÏdém geometrickém obrazu je men‰í ãást minimálnû jedné formy transformována v jeho alter ego, v trochu deformovan˘ znak lidské figury. Samozfiejmû se mÛÏeme spokojit
s interpretací, Ïe vlastnû hravû vtiskuje tomu lapidárnímu svûtu geometrie svou lidskou míru, svÛj lidsk˘ znak a tak vnitfinû
spojuje dva svûty umûní, které byly vnímány jako protikladné, ale pfiitom je lze propojit (vÏdyÈ cituje i díla spoleãn˘ch pfiátel,
které jsme svého ãasu spoleãnû nav‰tûvovali). Ale tûch moÏn˘ch interpretací je samozfiejmû víc : moÏná se umûlec cítí ohroÏen
vÛbec v‰ím pfiíli‰ neosobním, racionálním - tomu by zase nasvûdãovala dal‰í série poãítaãov˘ch grafik, v nichÏ je determinován
geometrick˘mi formami ... Ale je‰tû následuje dal‰í série,v níÏ cituje v˘roky o byznysu a umûní. On bral umûní nejprve jako
osobní váÏnou existenciální v˘povûì, potom s ironií, kterou dovolovala distanc od politické moci. Dnes má akceptovat, Ïe
umûní je jenom byznys. Pfiinejmen‰ím tuto formulaci cituje, fieknûme, Ïe ji klade jako otázku, protoÏe je to pro nûj skuteãnû
zásadní problém. Nikoliv náhodou v celé sérii poãítaãov˘ch grafik poprvé po letech opût vystupuje jeho vlastní tváfi, deformovaná ... Hra s umûním je je‰tû pofiád hra, mÛÏe to b˘t polid‰tûní, jak to sám uÏil v nûkter˘ch názvech, nebo pfiisvojení – ale
sám pomaãkan˘ autor – to je skuteãnû nejobecnûj‰í reflexe svûta, kter˘ nás deformuje ...
Jiří Valoch
Jozef Jankoviã: Rozpolcenost 1, 2005, kombinovaná technika